bytová stena rozkladací stôl sníženípodhledu nástenná lampka saunová kamna dopravník uhlí šachové hodiny ohýbačka pleci úľové váhy
signalizátor rychlosti — plniaca spúšť
levná teleskopická lampa kolovrátok ako suvenír nábytek z dřevotřísky bubínek na vyšívání drevené svietidlo obytný přívěs kompresor z motocyklu
BANTAMOVÉ KOLO Z 101 Pro nákladní i campingové přívěsy do celkové hmotnosti 400 kg se v převážné míře používají bantamová kola s pneumatikami Scotter 4X8". Dosud používaný typ ráfků byl nevýhodný vtom, že při defektu pneumatiky bylo nutno stáhnout celé kolo včetně ložisek. VD Portáš nyní uvádí na trh bantamové kolo, které tuto nevýhodu nemá. Kolo Z 101, vyvinuté konstruktéry organizace SPORT JACHT bylo schváleno Správou pro dopravu ministerstva vnitra ČSR a lze je objednat i v prodejně USS, Praha 1. Truhlářská 19. Výhodou kola je, že pneumatika se montuje na samostatný dvoudílný ráfek, který se třemi šrouby upevní na náboj trvale upevněný na čepu přivařeném na nápravu. Konstrukce kola je zřejmá z výkresu: Náboj 3 je odlitý z lehké slitiny a je opatřen dvěma ložisky 5 (6204) a 6 (6205) a těsnicím kroužkem gufero 8 (30X52X10) a víčkem 7. Náboj smí být montován pouze na čep 4 vyrobený podle výkresu. Upevnění čepu na nápravu (nejlépe privarením) musí zajišťovat jeho maximální vyložení do 12 mm, jak je uvedeno na výkresu. Náboj s ložisky a těsnicím kroužkem se opatrně narazí na čep 4 a upevní korunovou maticí 14 (M 18X1,5), přes podtožJ
šrouby 9, na které se upevňuje dvoudílný ráfek pomocí matic vozového kola Š 100 10. Dvoudílný ráfek 2,45X8" je rovněž odlit z lehké slitiny a je tvarován podle normy Barum pro užitou pneumatiku. Jednotlivé jeho díly 1 a 2 jsou navzájem spojeny třemi šrouby 11 (M8) přes podložky 13 maticemi 12. Montáž pneumatiky provádíme tak, že po demontáži šroubů 11 nasuneme pneumatiku s vloženou vzdušnicí na vnější kotouč 2 tak, aby vyústění ventilkLLzasahovalo do otvoru v ráfku. Potom do pneumatiky vložíme vnitřní kotouč 1 a oba kotouče spojíme šrouby 11 a zajistíme maticemi 12 s podložkami 13. Před dotažením šroubových spojů dbáme, abychom nestiskli vzdušnici mezi styčnými plochami kotoučů. Proto je vhodné vzdušnici před montáži ráfku mírně nahustit. Ráfek s pneumatikou upevníme k náboji pomocí kolových šroubů 9 a kolových matic 10. Ráfek s pneumatikou lze samostatně užít jako kompletní rezervu. Náboj kola je označen typovým znakem SPORT JACHT a ráfek nese rozměrové označení 2,45X8". Maloobchodní cena samotného náboje včetně šroubů, ložisek, těsnění a víčka činí 230 Kčs, maloobchodní cena ráfku včetně šroubů bez pneumatiky je 130 Kčs. Výrobce poskytuje na kolo jednoroční záruku a dodává s ním typové osvědčení a návod k montáži.
o4 - VRTAT PŘI MONTÁŽI
NEOZN. RÁDIUSY R1 o2On6.e25n6a03Oh11 OPRAC, V
zostavil Kamil Zoufalý
OBSAH 1. DO BYTU A DOMČEKA Rohová bytová stena Rozkladací stôl d o kuchyne . . . Nábytek z dřevotřísky Lepší izolace snížením podhledu . Levná teleskopická lampa . . . . Drevené svietidlo Nástenná lampka d o izby . . . . Saunová kamna Dopravník uhlí
2 4 7 11 14 15 16 18 22
2. KONÍČKY Kolovrátok ako suvenír Šachové hodiny Lacné úľové váhy Bubínek na vyšívání
27 32 34 40
3. AUTO MOTO Signalizátor rychlosti (otáček) . . 41 Obytný přívěs KAPR — 1 . . . . 44 Opravy bezvzdušnicových pneumatik 48 Plniaca spúšť s manometrom . . 49
Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury Bratislava
4. STROJE A NÁSTROJE Spájacie a hutnícke materiály . . 50 Otočný hrot 56 Ohýbačka plechů do šířky 1000 mm 57 Kompresor z motocyklového motoru 60 Rezanie penového polystyrénu . . 61 Přepravní vozík n a svářečku . . . 62
Propagační Praha
do bytu a domčeka ROHOVÁ BYTOVÁ STENA,
je v súčasnosti veľmi moderná; je to však aj účelné zariadenie, lebo sa dobre využije miesto, ktorého je v moderných bytoch zväčša nedostatok. Stenu som zhotovil do detskej izby, možno ju však použiť aj pre dospelých tam, kde je k dispozícii len jedna miestnosť — tak na spanie, ako aj na obývanie.
2
Stena je rohová, z dlhšej strany ešte uprostred vystupuje skrinka na lôžkoviny (obr. 1), ktorá od seba oddeľuje dve lôžka. Na pomerne malom priestore (140X530 cm) sa nám teda podarilo vytvoriť miesto na spanie, ako aj získať vhodný úložný priestor (obr. 2), lebo stena obsahuje dvadsať skriniek A, dvadsaťdeväť poličiek B, dvanásť zásuviek D a štyri skrinky na ukladanie lôžkovín C. Okrem toho je ešte v stene pod zásuvkami miesto na veci, ktoré potrebujeme len zriedkavo; je prístupné po vytiahnutí štyroch, prípadne všetkých šiestich zásuviek. Celú stenu som zhotovil z dosák 1, ktoré som vyrábal v určených rozmeroch tak, že som na rám 2 sčapovaný z líšt 10X40 mm pribíjal z obidvoch bokov sololit 3, takže výsledná hrúbka dosky bola 16 mm. Pre menšie dosky stačí len obvodový rám, ako je to na obr. 3; na väčšie dosky, ktoré budú viac zaťažené, musíme začapovať do rámu ešte niekoľko stredných priečok. Všetky štyri hrany dosky zabrúsime a medzery, ktoré zostanú po začapovaní, zagitujeme tmelom na drevo. Po zaschnutí ešte dosku začistíme jemným šmirglovým papierom. Hlavičky klinčekov na povrchu sololitu zatlčieme slabým prebíjadlom tak, aby nevyčnievali na povrch. Hotovú dosku ota-
petujeme z obidvoch strán tapetou a dvakrát nalakujeme bezfarebným lakom Celolesk C 1037. Odporúčame kúpiť naraz celé potrebné množstvo tapety, lebo neskôr sa ťažko zháňa rovnaký odtieň. Viditeľné strany dosák som otapetoval tapetou napodobňujúcou drevo, na vnútorné strany skriniek som použil lacnú vzorkovanú tapetu (1 m za 3,90 Kčs). Na výrobu steny môžeme samozrejme použiť aj latovku (potom nemusíme tapetovať, musíme iba povrchovo upraviť hrany) alebo drevotriesku; stena potom však bude drahšia. Pretože som na výrobu dosák použil lišty, ktoré som narezal z odpadového dreva na píle a odrezkového sololitu (občas ho možno kúpiť v predajniach Kovomat), celá stena ma vyšla na 2624 Kčs (bez lôžok). Pripravené dosky spájame pomocou kolíčkov 4 0 6 mm (obr. 4). Abyi všetky štyri dosky na seba pevne priľahlí, musíme v dvoch protiľahlých doskách vyrezať polkruhové otvory 5 na kolíčky druhých dvoch dosák. Dvierka všetkých skriniek vyrobíme podobným spôsobom a pripevníme ich klavírovými závesmi. Magnetické uzávery zabraňujú samovoľnému otváraniu dvierok. Zásuvky zhotovíme z doštičiek 7 s hrúbkou asi 10 mm, čelo zásuvky 6 z doštičky s hrúbkou asi 14 mm. Bočnice i čelo zglejíme natupo a spojenie zabezpečíme niekoľkými závrtkami. Dná zásuviek 8 sú zo sololitu; aby zo zásuvky nič neprepadávalo, vyrežeme na jej čele zárez, do ktorého sololit zapustíme (obr. 5). Aby mali zásuvky rovnaký vzhľad, otapetujeme ich rovnako ako dosky políc a skriniek. Úchytky na zásuvky 9 vyrežeme z tvrdého dreva (pozri det. na obr. 1); Text do obrázkov na str. 3 a 4 A — skrinky; B — police; C — skrinka na lôžkoviny; D — zásuvky; E — lôžko; 1 — hotová základná doska; 2 — rám z líšt 10X40 mm; 3 — 3 mm sololit; 4 — kolíček 0 6 mm; 5 — zárez na kolíček; 6 — čelo zásuvky; 7 — bočnica zásuvky; 8 — dno zásuvky; 9 — úchytka zásuvky; 10 — úchytka dvierok; 11 — výrezy ',.'..•
I..........IU 3
úchytky 10 na skrinky som prispôsobil zo zakúpených úchytiek. Pre jednotný vzhľad steny je však lepšie vyrobiť aj úchytky 10 na skrinky z tvrdého dreva (det. na obr. 1). Na skrinky na lôžko viny neskrutkujeme úchytky, ale zhoto-
víme výrezy 1 1 , ktoré slúžia súčasne ako vetracie otvory. Zostavenú stenu pripevníme tak, že zadné steny tak skriniek na lôžkoviny, ako aj horných skriniek priskrutkujeme pomocou kolíkov 0 8 mm na
stenu miestnosti. Ak siahajú horné skrinky až po strop (ako to bolo v mojom prípade), musíme opatrne od sekať horný fabión, aby stena pevne priliehala na múr. VOJTĚCH CVEJN
ROZKLADACÍ STÔL DO KUCHYNE Kuchyne sú v súčasnosti zväčša také malé, že sa do nich klasický stôl so stoličkami nevmestí. Zhotovili sme si preto rozkladací stôl, ktorý v zloženej polohe vôbec neobmedzuje pracovný pohyb, lebo tvorí len odkladaciu dosku pod oknom; keď je rozložený, umožňuje pohodlné stolovanie pre štyri osoby. Tento stôl sa uplatní najmä v kombinácii so sedacou lavicou.
4
Stôl sa skladá z dvoch dosák navzájom spojených točnicou. Vrchná odkladacia doska 1 je pripevnená pod oknom na úrovni parapetu pomocou konzol. Podľa vyžadovanej výšky stola môže byť doska pripevnená aj pod parapet alebo nad ním, a v tom prípade môže byf doska rozšírená až po okenný rám. Spodnú dosku — vlastnú dosku stola 2 — podopierajú dve nohy 13, ktoré sú na ňu
s
odkladacou doskou 1. Do konzoly 3 ešte vyvŕtame štyri otvory 0 4 mm, do ktorých vyrežeme závity M5. Na točnicu vyrežeme z plechu s hrúbkou 3 mm podľa obr. 1 obidve medzikružia 6 a 7 a podložku 16. Okraje brúsime alebo opilujeme. V spodnom medzikruží 7 predvŕtame najprv otvory vrtákom 0 4 mm podľa otvorov v konzole 3 a potom ich prevŕtame na 0 6 mm. Otvory 0 6 mm vo vrchnom medzikruží 6 vŕtame spolu s otvormi v podložke 16. Na vyvŕtaných otvoroch v medzikružiach urobíme jednostranné kužeľové zahĺbenie na hlavy skrutiek 14 a 15. Základňu 8 na nohy zhotovíme z plechu a vyvŕtame do nej dvanásť otvorov 0 6 mm. Na základňu privaríme puzdra 9 zhotovené z rúrok 0 40 mm. Ak nemáme možnosť zvárať, môžeme základňu vyrobiť z dubových hranolov, do ktorých vyvŕtame otvory na pripevnenie nôh. Nohy 13 upravíme z bukového hranola hoblíkom do kónického tvaru; hornú časť nôh osadíme na taký priemer, aby sa dali tesne naraziť do puzdier 9. Hotové nohy vlepíme lepoxom do puzdier 9 alebo do otvorov v základni z dubových hranolov.
Obr. 2
pripevnené pomocou základne 8 a puzdier 9. Točnica, ktorou sú obidve dosky spojené, je vlastne axiálne ložisko vytvorené dvoma plechovými medzikružiami; spodné medzikružie 7 je spojené skrutkami s konzolou 3, a tým aj s doskou 1, vrchné medzikružie 6 so spodnou doskou 2 pomocou podložky 16. VÝROBA DIELCOV Odkladaciu dosku 1 i spodnú dosku stola 2 zhotovíme z latovky alebo drevotriesky. Obidve dosky vyrežeme na čisto podľa rozmerov na obr. 1 alebo podľa rozmerov upravených podľa miestnych podmienok. Na rubovú stranu umakartu nakreslíme obrys odkladacej dosky 1 a dosky stola 2 s prídavkom 5 mm na všetkých stranách a umakarty 11 a 12 obřežeme. Na rubovú stranu umakartov a na obidve dosky nanesieme plochým štetcom tenkú vrstvu studeného gleja (pripraveného podľa návodu) a dosky s umakartmi zlepíme tak, aby na všetkých stranách umakart rovnako prečnieval. Dosky zalisujeme (např. stolárskymi zvierkami, ktoré si požičiame v požičovniach priemyselného tovaru) a necháme ich 24 hodín schnúf. Dosky, preložené papierom, lisujeme obidve naraz. Po zaschnutí začistíme hoblíkom okraje umakartov a obidve dosky olištujeme (okrem zadnej strany odkladacej dosky 1). Lišty 4 a 5 na okraje priglejíme a pribijeme niekoľkými pomocnými klinčekmi, ktoré po zaschnutí vytiahneme. Konzoly 3 a 10 odrežeme z pásovej ocele 250X10 podľa rozmerov na obr. 1, prípadne podľa rozmerov upravených podľa miestnych podmienok. Jeden koniec konzol zaoblíme polomerom r 125. Do konzol vyvŕtame dva otvory 0 6 mm na vzájomné spojenie konzol s vrchnou
6
MONTÁŽ Podľa miestnych podmienok pripevníme obidve konzoly 3 a 10 medzi steny okenného výklenku. Konzolu 3 umiestime tak, aby stred jej polkruhovej časti ležal v priesečníku pozdĺžnych osí obidvoch stolov. Na konzoly pripevníme zospodu pomocou závrtiek 18 vrchnú odkladaciu dosku. Točnicu pripevníme tak, že na spodné medzikružie 7 položíme vrchné medzikružie 6 aj s vloženými skrutkami 15a obidve medzikružia priskrutkujeme zospodu skrutkami 14 na konzolu 3 (obr. 2). Na dosku stola 2 priskrutkujeme závitkami 19 základňu s nohami; ak je základňa z dubových hranolov, pred priskrutkovaním ju ešte priglejíme. Dosku stola priložíme zospodu na točnicu, naznačíme si umiestenie skrutiek 15 a vyvŕtame na ne otvory 0 6 mm. Teraz už môžeme dosku stola 2 nasadiť na vyčnievajúce konce skrutiek 15, zospodu navliecť podložku 16 a spojenie zabezpečiť maticami 17. Aby sa matice neuvoľňovali, zalakujeme závity skrutiek. Tým je montáž stola hotová; stôl vyskúšame tak, že voľný koniec dosky stola mierne nadvihneme a zasúvame pod vrchnú odkladaciu dosku, až sa obidve dosky budú kryť. KVĚTOSLAVA ŠÍDLOVÁ Rozpis materiálu
NÁBYTEK Z DŘEVOTŘÍSKY Dřevotřískové desky s povrchy napodobujícími různé druhy dřevin či dokonalý lakový nátěr se výborně hodí pro velkosériovou výrobu nábytku. Jde ovšem o nábytek pravoúhlých tvarů, protože dřevotřísku nelze ohýbat. Technologické vlastnosti materiálu ovlivnily však styl současného interiéru: Moderní nábytek je tvarově a konstrukčně jednoduchý. A právě to je výhodné pro kutily — udělat si nábytek z dřevotřísky dokáže téměř každý. Otiskujeme několik opravdu jednoduchých konstrukcí, které lze snadno rozměrově i tvarově upravit podle vlastni konkrétní potřeby. Musíme si být ovšem vědomi i nevýhod: nábytek bude těžký a nesnese častější stěhování. Na druhé straně však takovým nábytkem levně zařídíme dětský pokoj, dílnu apod. PSACÍ STŮL (obr. 1) Nejprve vyřízneme základní tvar obou bočnic 1 a 2. V levé bočnici pak ještě opatrně zhotovíme výřez tak, abychom zbylou dřevotřísku mohli použít pro výplň 7. Podle rozpisky a obr. 1 si připravíme další potřebné díly.
Mezi obě bočnice připevníme ve výšce 680 mm od země několika vruty desku stolu 4. Spojovaná místa předem naklížíme. Stejným způsobem přišroubujeme přesně ve vzdálenosti 220 mm od pravé bočnice střední přepážku 3. Náležitou pevnost celého stolu zajistíme přišroubováním a nakli-
zením ohrádky 5 a trnože 6. Na zadní stěnu ještě několika vruty upevníme výplň 7. Mezi přepážku 3 a bočnice 2 vsuneme přepážku 8 a opět přišroubujeme několika vruty. Do postranní části upevníme ve vhodných výškách podpěrné lišty 10, na které položíme police 9 z překližky nebo tenčí dřevotřísky. Samozřejmě, je možné zhotovit si i tři jednoduché zásuvky. Povrchová úprava psacího stolu — stejně jako ostatního nábytku — záleží na našem vkusu. Stůl můžeme vytmelit, vybrousit a nalakovat, nebo ho můžeme polepit nějakou tapetou napodobující dřevo. Aby se deska stolu příliš neopotrebovala, je vhodné na ni nalepit umakart, nebo si položit zabroušené sklo. POLICE (obr. 2)
má velmi jednoduchou konstrukci: místo dvířek použijeme koupené okenní stahovací rolety. Šířku police si
Obr. 1
7
Obr. 2
proto musíme upravit podle toho, jak širokou roletu seženeme; většinou to bývá šířka 700 mm. Základem police jsou dvě bočnice 1 a horní stěna 2, které jednoduše spojíme několika vruty. Spojovaná místa opět předem naklížíme. Tuto jednoduchou kostru zpevníme přišroubováním dvou zadních výztuži 3. Nyní již můžeme do vnitřního prostoru upevnit všechny police 4, a to tak, že je přes bočnice přišroubujeme. Do horní části upevníme stahovací roletu 6 a nakonec přišroubujeme kryt 5. POHOVKA (obr. 3) je také výrobně velmi jednoduchá. K zadní stěně nejprve přiklížíme a ještě připevníme buď vruty nebo kolíčky střední příčku 3, popřípadě ještě dvě stejné příčky postranní 3. Teprve potom přisadíme podpěru desky 2, nakližime a přišroubujeme. Nosnou desku 4 nemusíme klížit; upevníme ji po celém obvodu vruty. Obě bočnice 5 a 6 opět nakližíme a buď přišroubujeme, nebo upevníme pomocí kolíčků. Nakonec ještě naklížíme a několika vruty upevníme opěradlo 7 a polici 8.
II
Matrace i opěrné polštáře zhotovíme z molitanu 100 mm tlustého, který obšijeme vhodnou potahovou látkou. Máme-li dostatek místa a seženeme-li dřevotřísku delší (vyrábějí se až do délky 3,75 m), můžeme pravou stranu pohovky vyrobit stejně jako levou, t. j. s opěradlem a policí. Zadní stěnu pak ovšem musíme uříznout o 200 mm delší. Rozpiska materiálu
KŘESLO (obr. 4) Nejprve si podle výkresu překreslíme na dřevotřískovou desku tvar všech tři dílů 1, 2 a 3 a pak je pečlivě vyřízneme a hrany začistime. Důležité je pečlivě vyříznout všechny drážky tak, aby dílce šly do sebe pevně zasunout. Na podstavec 1 přiklížíme v přední části dva hranoly 4; spojení ještě pojistíme několika vruty. Nyní
zasuneme do podstavce 1 opěradlo 2 tak, aby oba díly byly v zářezech navzájem pevné, a stejným způsobem zasuneme sedadlo 3 do výřezu v opěradle a zářezu v podstavci — i tento spoj musí být pevný. Nakonec dvěma vruty přišroubujeme sedadlo k hranolům 4; tím bude křeslo držet pohromadě. Chceme-li křeslo někam přenést, stačí povolit dva vruty a rozebrat je. STŮL (obr. 5) si můžeme zhotovit také jen z několika dřevotřískových desek. Podle výkresu vyřízneme potřebné díly; stejně jako při výrobě křesla musíme udělat
Obr. 3
9
pečlivě zářezy v obou bočnicích 1 a spojnici 2, aby spojované díly šly do sebe pevně zasunout a byly přesně v pravém úhlu. Spojení vyzkoušíme,
10
a je-li vše v pořádku, spoje naklížíme. K této podpěrné konstrukci přišroubujeme shora zapuštěnými mosaznými vruty horní desku stolu 3. K oběma
bočnicím přišroubujeme ještě lišty 5 a na ně upevníme police 4. Na vrchní desku stolu je vhodné přiklížit umakart. OTA ZÝKA
Starší byty s vysokými místnostmi se velmi obtížně vytápějí. Vyplatí se proto snížit strop místnosti a tak omezit vytápěný prostor na účelný rozměr. Stejný problém bývá 1 u bytů pod rovnými střechami; sníženým podhledem tu zamezíme velkému úniku tepla. Nový snížený strop zhotovíme z otapetovaných polystyrénových panelů zavěšených na nosné konstrukci. Konstrukci můžeme uzpůsobit tak, že pro záclony již nebudeme potřebovat garnýž, ale závěs může vycházet přímo ze stropu, zvýši-li to estetický účin. Celá konstrukce se skládá ze dvou základních částí: z povrchově upravených obkladových panelů a z nosné konstrukce. VÝROBA PANELŮ Panely zhotovíme z polystyrénu 1 tlustého 5 cm, který na okrajích olemujeme lištami 2. V lištách vyřízneme drážky pro péro 3, kterým jednotlivé panely spojujeme (obr. 1).
Panely klademe napříč místnosti proto, aby nevyšly příliš dlouhé. S panely delšími než 4 m se totiž obtížně pracuje. Šířku panelů volíme asi 1 m (raději o trochu méně, protože se polystyrén prodává v tabulích 1X1 m), ovšem tak, aby všechny byly stejně široké. Délku panelů upravíme na přesný rozměr až při montáži, podle přesné šířky místnosti v tom místě, kde bude panel upevněn. Polystyrén sestavíme tak, aby tvořil plochu potřebnou pro panel s přesahem na přesné opracování. Polystyrén mezi sebou i ke dřevu lepíme některým z disperzních lepidel, např. Herkules. Epoxidové lepidlo není vhodné, neboť po vytvrzení je tvrdé a špatně se opracovává. Po zaschnutí lepidla opracujeme slepený polystyrén na přesnou šířku buď pilkou na dřevo, nebo (což je mnohem lepší) rozžhaveným odporovým drátem. Já jsem si zhotovil velmi jednoduché zařízení z nabíječky akumulátorů. Přívodní vodiče pro napájení odporového drátu jsem připojil přímo na výstup z transformátoru tak, aby případnými zkraty nedošlo k poškození usměrňovače. Druhý konec přívodních vodičů jsem opatřil krokosvorkou pro snadné připojování k odporovému drátu. Odporový drát jsem použil z topných spirál, které jsou k dostání v prodejnách Elektro. Správnou teplotu nastavíme změnou délky odporového drátu, popřípadě změnou sekundárního napětí. Způsob řezání je na obr. 2. Při opracování dbáme na to, aby hrany panelů byly rovné a rovnoběžné. Takto upravený polystyrén olemujeme latěmi 2 průřezu asi 20X60 mm. Nejprve však musíme do latí vyvrtat otvory pro hřebíky, kterými latě provizorně spojíme s polystyrénem po dobu lepení. Na viditelné (spodní) straně volíme přesah polystyrénu nad latěmi co nejmenší, ale nikde nesmí latě převyšovat polystyrén. Po vytvrzení lepidla hřebíčky vytáhneme a viditelný povrch panelu zabrousíme do rovna přípravkem podle obr. 3. U takto připraveného panelu vyspravíme větší nerovnosti tmelem připraveným ze sádry a latexové barvy. Do téměř již hotového panelu ještě vyřežeme drážku pro péro, kterým budeme panely spojovat. Rozměry drážky jsou na obr. 4. Drážku vyřízneme nejlépe ruční okružní pilou — přídavným zařízením k vrtačce NAREX Combi nebo k podobné zahraniční vrtačce. Péra 3 pro spojování panelů vyrobíme z bílého umakartu (obr. 5). Není nutné, aby péro bylo z jednoho kusu; já jsem
je vyrobil z metrových kousků. Umakart řežeme opět na okružní pilce. NOSNÁ KONSTRUKCE Nejprve zvolíme výšku, ve které chceme upevnit nový strop. V novostavbách bývá výška stropu nejčastěji 255 cm. Podle rozdílu výšek starého a nového stropu zhotovíme příchytky 4 (obr. 6) z plechu 2 mm tlustého. Příchytky připevníme do stropu na hmoždinky, popřípadě nastřelením. Vzdálenost mezi příchytkami volíme v podélném i příčném směru asi 1 m. Příchytky musíme upevnit tak, aby byly v jedné rovině, zejména v podélném směru místnosti. K příchytkám nyní přišroubujeme pomocí šroubů 6 (M5x30) a matic podélné nosné latě 5 průřezu asi 60x20. Pohled na konstrukci ukazuje obr. 9. Do obvodových zdí ve výšce nového stropu vysekáme 8 cm širokou a 1 cm hlubokou drážku, do které zapustíme konce panelů. Pokud nechceme drážku sekat, musíme nakonec po obvodu nového stropu umístit krycí lištu, která schová drobné nepřesnosti, které se při montáži panelů vyskytnou. UPEVŇOVÁNÍ PANELŮ Při volbě postupu připevňovaní panelů ke konstrukci hraje významnou roli umístění okna v místnosti. Pokud je okno na delší straně místnosti, je libovolné, ze které strany začneme klást panely. Pokud je okno na kratší straně místnosti, volíme postup upevňování panelů od protilehlé stěny. Tento způsob je totiž méně náročný na přesnost. Nepřesnosti až 5 cm — vzhledem k mezeře pro upevnění záclony — zde nehrají významnou roli. Nejprve musíme upravit panely na přesnou délku podle šířky místnosti (včetně drážky ve zdi) v místě připevnění panelu. Pro připevňování je nejlépe mít dva pomocníky. První panel nasadíme do drážek a na volné straně přišroubujeme vruty 7 k nosné konstrukci (obr. 10). Do drážky panelu vložíme péro, na které nasadíme další panel a ten opět na volné straně přišroubujeme. Stejným způsobem připevníme i ostatní zbylé panely. Do mezery, která je mezi posledním panelem a oknem,upevníme záclony,a to tak, že na konec podélných nosných latí přišroubujeme úchyty 8 z ploché oceli 20X4, dlouhé 200 mm. K nim pak upevníme dvojitou kolejničku 11 se žabkami, které zakoupíme v železářství. Máme-li takto připevněny všechny panely, očíslujeme je a můžeme je sejmout a otapetovat. Máme-li okno na delší straně místnosti, je postup obdobný, jen nad oknem nesekáme drážku a panely zhotovíme v tomto místě asi o 20 cm kratší, čímž vytvoříme prostor pro upevnění záclony a případně i dekorační látky. TAPETOVÁNÍ PANELŮ K tapetování používáme lepidlo Lovosa, do kterého přidáme trochu disperzního lepidla, např. Herkules. Můžeme použít libovolného druhu tapet. Já jsem použil jednobarevné omyvatelné tapety světlých odstínů. Panely tapetujeme z obou stran, protože tapeta se při vysychání smršťuje a jednostranné otapetování by způsobilo deformaci panelu. Nejprve otapetujeme rubovou stranu panelu libovolným papírem, který by měl mít přibližně stejnou tloušťku jako
11
NOVÝ STROP
12
tapeta stranu Panely né do
lícni strany. Panel obrátíme a otapetujeme lícní tak, že okraje tapety přeložíme přes boční hrany. necháme schnout vo vodorovné poloze, vypodložeroviny a zatížené. Případné prohnutí odstraníme
opětným navlhčením tapety a vhodným zatížením panelu po dobu schnutí. Nakonec tapetu ořízneme ostrým nožem v drážce pro péro a drážku pečlivě vyčistíme. Ještě před konečnou montáží musíme pečlivě zvážit umístění stropních svítidel a způsob jejich upevnění. Dva možné způsoby ukazují obr. 7 a 8. Otapetované panely namontujeme stejným způsobem a ve stejném pořadí jako při zkusmé montáži, jen musíme být pozornější při manipulaci. Nakonec vysádrujeme boční zdi. Panely můžeme vyrobit i z polystyrénu tenčího než 5 cm, čímž podstatně snížíme náklady. Při šířce asi 1 m se však panely budou v příčném směru poněkud prověšovat. Tento nedostatek velmi snadno odstraníme přilepením několika výstužných lišt z rubové strany. V místě výztuhy vyřízneme pruh tapety a lištu na tupo přilepíme. Vzdálenost mezi výztuhami volíme zhruba 1 m. Panely lze otapetovat i samolepicími tapetami, popřípadě plátnem. V obou případech odpadne nutnost tapetovat panely z rubu. Při snižování stropu o více než 1 m musíme nosnou konstrukci pro upevňování panelů vyztužit příčně upevněnými lištami, rozepřenými o stěny místnosti. Snižujeme-li strop pouze z důvodů zvýšení tepelné izolace, můžeme lišty nosné konstrukce připevnit přímo ke stropu bez kovových úhelníků. Kolejničky pro záclony v tomto případě připevníme k původnímu stropu. J.S.
13
LEVNÁ TELESKOPICKÁ LAMPA
POSTUP PRÁCE Zakoupíme hliníkový kastrol 0 20 cm za 33,— Kčs, stanovou teleskopickou tyčku 150 cm dlouhou za 35 Kčs, porcelánovou objímku na žárovku za 5 Kčs a kolébkový vypínač za 6 Kčs. Z kastrolu 12 odvrtáme nýty pro uchycení oušek a ouška sejmeme. Obrácený dnem vzhůru slouží kastrol jako stínidlo lampy. Dovnitř kastrolu upevníme pomocí kousku plechu 15 porcelánovou objímku 14 pro žárovku 13. Připevnění porcelánové objímky k plechu dvěma šrouby s matičkami je umožněno konstrukcí porcelánové objímky. Plech s objímkou upevníme
které zavrtáme do dřevěného držáku 11 vně kastrolu. Tento dřevěný držák je tvarovaným přechodem mezi kastrolem a teleskopickým nosníkem 9. Já jsem tento kus vyříznul a vy brousí I z kousku tvrdého dřeva. Kastrol 12, dřevěný držák 11 i upevňovací plech objímky 15 společně provrtáme a otvorem protáhneme kroucenou přívodní šňůru k žárovce. Do dřevěného držáku upevníme konec nejtenčí trubky 9 teleskopické stanové tyčky. Stanovou tyčku musíme zbavit pojišťovacích kroužku, které jsou nezbytné pro zajištění nastavené délky tyče ve svislé poloze (ve stanu). Nejtenčí a střední trubku přiměřeně zkrátíme tak, aby při „zasunuté" lampě mohly být trubky zasunuty až po černé kuželové kroužky 7 a 4, neboť nejtlustší trubka na svém opačném konci je provrtána a je jí veden nosný čep. Tenkou trubku 9 a střední trubku 6 musíme na tom konci, který nemá být nikdy vytažen z příslušné tlustší trubky, omotat jedním až dvěma závity elektrotechnické izolační pásky 5 a 8. Toto místní rozšíření asi 3 cm od konce trubky
zajišťuje, že vnitřní trubka zůstane vždy z části zasunuta ve vnější trubce tak, aby soustava byla schopna nést namáhání od stínidla se žárovkou. Zkouškou s namotáváním různého množství závitů pásky lze dosáhnout toho, že vytahování střední trubky z tlusté je snazší, než tenké ze střední, a že se tedy při vytahování lampy vytahuje nejdříve trubka střední z tlusté a teprve po jejím vytažení se vytahuje tenčí trubka ze střední. Tento způsob je výhodný z hlediska pevnostního namáhání soustavy při ne zcela vytažené lampě. Lampu uchytíme ke zdi nebo nábytku prostřednictvím otočného kloubu se svislou osou otáčení. Z tvrdého dřeva vyrobíme držák lampy 2, který navlečeme na konec nejtlustší trubky 3 a přilepíme epoxidem; držák i s trubkou provrtáme kolmo k ose trubky. Tímto otvorem prochází čep 16 (vyrobený z dlouhého šroubu M4), který prochází i otvory v upevňovacím nosníku 1. Nosník zhotovíme z ocelového pevného plechu ohnutého do tvaru U; k nábytku nebo ke zdi ho přišroubujeme dvěma vruty. Pod tento čep lampy upevníme kroucený kabel elektrické instalace, aby nepřekážel. Zbývá zhotovit elektrickou instalaci a lampu povrchově upravit. Hliníkové části — stínidlo a stanové tyčky vyleštíme. Otvory po ouškách na stínidle zalepíme proužky nebo kolečky z vhodné tapety. Držáky stínidla i otočný kloub natřeme černě. Konstrukce umožňuje vysouvat a zasouvat svítidlo v rozmezí 110 cm a otáčet jím kolem svislého upevňova-
1 — upevňovací nosník; 2 — dřevěný držák lampy; 3 — nejtlustší trubka stanové tyčky; 4 — kuželový kroužek; 5 — izolační páska; 6 — střední trubka;
7 — kuželový kroužek; 8 — izolační páska; 9 — nejtenčí trubka; 10 — přívodní šňůra; 11 — dřevěný držák stinitka; 12 — hliníkový kastrol; 13 — žá-
rovka; 14 — porcelánová objímka; 15 nosný plech objímky; 16 — čep; 17 průchodka; 18 — izolační trubka =
Při řešení svých bytových podmínek jsem narazil na problém jak osvětlit pracovní stůl 2 m dlouhý, postavený delší stranou ke zdi. Potřeboval jsem takovou lampu, která by byla schopna osvětlit kterékoli místo stolu, ale přitom na stole nezabírala místo, neoslňovala a ve dne se mohla rychle uklidit. Podařilo se mi vyrobit lampu, která je esteticky vzhledná, snadno vyrobitelná a přitom levná.
14
zevmtí Kasiiuiu ijvfciiia viuty do dřeva,
čího čepu. Dále je možno lampou otáčet v ose teleskopické tyčky; již pří malém vytažení drží lampa v libovolné poloze. Do lampy můžeme použít i žárovku 100W, protože objímka je porcelá-
nová a stínidlo z nehořlavého materiálu; stínidlo dobře odvádí teplo. Lampou osvětlíme celý pracovní stůl — osvětlíme v podstatě plochu kruhové výseče, jejíž poloměr je dán maxi mální délkou lampy a jejíž úhel je dán
umístěním nábytku v rozsahu lampy — max asi 170°. Náklady na pořízení lampy nepře kročí 100 Kčs a průměrný kutil zvládne výrobu za dvě odpoledne. Ing. PETR ŽABKA
DREVENÉ SVIETIDLO V modernom interiéri sa veľmi pekne vyníma drevené svietidlo; pretože ho možno len zriedkakedy kúpiť, zhotovil som si ho sám z preglejky a dyhy. Svietidlo sa skladá z kuželíka 2, medzikružia 3 a troch ramien 1, na ktorých sú nalepené oblúky z pásika dyhy 4. POSTUP PRÁCE Najskôr vysústružíme z tvrdého dreva kuželík 2. Pozdĺžne v ňom prevŕtame otvor 0 6 mm, ktorý zo spodnej
15
strany do hĺbky 45 mm rozšírime na priemer podľa použitej objímky tak, aby sa objímka dala vložiť tesne do otvoru. Do kuželíka ešte vyrežeme tri zárezy po 120 ° 5 až 6 mm široké podľa toho, akú hrubú preglejku použijeme na výrobu ramien. Ramená 1 vyrežeme z preglejky s hrúbkou 5 až 6 mm, rovnako ako medzikružie 3. Ramená začistíme a vlepíme lepidlom Epoxy 1200 do zárezov v kuželíku. Presnú polohu ramien na spodnom konci zabezpečuje medzikružie, ktoré vlepíme do zárezov v ramenách takisto pomocou lepidla Epoxy 1200. Tým je základ svietidla hotový, a treba už len vyrobiť tienidlo z pásikov dyhy 4. Pásiky dyhy narežeme v potrebných šírkach a rozvinutých dĺžkach s prídavkom na preloženie pri ohýbaní. Pásiky potom ponoríme do vrúcej vody.
V posledných rokoch sa síce výber osvetľovacích telies na našom trhu zlepšil, avšak skutočný domáci majster dá vždy prednosť svojmu výrobku. Zhotovil som si nástennú lampku, ktorá veľmi efektne osvetľuje interiér. Základné časti sú z hliníkového plechu, čo prirodzene nie je podmienkou. Zjednoduší sa tým však povrchová úprava, a keďže sa hliník ľahko leští a dobre odráža svetlo, docielime dobré osvetlenie aj s nízkowattovou žiarovkou. Najefektnejšou časťou svietidla sú dekoračné platne 3, vyrezané z organického skla (Umaplex) s hrúbkou 10 mm. Obidve platne naraz opilujeme na rozmer 120X200 mm. Aj keď pred nežiadúcim poškriabanim chráni platne papier, ktorý je na nich nalepený, podložíme ich pri upínaní čeľustí ešte kúskom sololitu. Hrany po zarovnaní jemne ošmirglujeme a vyleštíme, najlepšie handrovým kotúčom a leštiacou pastou na vŕtačke alebo upravenej brúske. Pred ďalším opracúvaním necháme z platní odmočiť krycí papier a celé platne přeleštíme flanelom. Pri ďalšej manipulácii s nimi
musíme byť veľmi opatrní, lebo aj najmenšie škrabnutie je zreteľné a prácne sa odstraňuje. Odkladáme ich preto vždy na čistý papier alebo handru a po skončení práce každú platňu zabalíme osobitne. Do takto pripravených platní vybrúsime pomocou zubárskych vrtákov ornamentálny reliéf. Vrtáky možno kúpiť v predajniach so zdravotníckymi potrebami. Najskôr si motív nakreslíme na papier. Usilujeme sa o rovnomerné a vyvážené zaplnenie celej plochy. Kresbu rozdelíme tak, že jednu jej časť prenesieme na prednú, druhú na zadnú platňu. Docielime tak väčšiu plastickosť reliéfu. Kresbu prenesieme tak, že platňu položíme na nakreslený vzor (najlepšie bielou ceruzkou na tmavom papieri) a ornamenty do nej vyrývame nabrúsenou rysovacou ihlou. Dbáme na to, aby ornament bol po vyrytí dobre viditeľný. Kresbu potom prehĺbime a ďalej zlepšíme pomocou zubárskych vrtákov. Najlepšie sa pracuje, ak máme k dispozícii vyradenú koncovku zo zubárskej vŕtačky, ktorú bovdenom napojíme na vŕtačku alebo motorček. Čím viac otáčok, tým lepšie. Výške otáčok však musí zodpovedať použité Rozpis materiálu
16
kde ich chvíľu necháme, a potom ich navinieme na kruh s potrebným priemerom; volíme radšej väčší priemer. Stočené dyhy omotáme pásikom hrubšieho papiera, stiahneme ich a zabezpečíme proti rozvinutiu. Tak ich necháme dovtedy, kým dokonale neuschnu. Potom odrežeme konce na vopred označené dĺžky a prilepíme ich na výčnelky ramien. Dokonalosť kruhového tvaru zabezpečíme špendlíkmi zapichnutými po dvoch kusoch. Po zalepení a zaschnutí nastriekame celé svietidlo nitrolakom, vsadíme objímku, prevlečieme šnúru a hotové svietidlo zavesíme na miesto. Stropný kryt zhotovíme podľa vlastného vkusu. Ak by nás pri pohľade zdola rušilo svetlo prenikajúce medzi pásikmi, môžeme pridať ďalšie pásiky, ktoré prilepíme natupo. JÁN VOJTA
bovdenové lanko. Koncovku si môžeme zhotoviť aj z malého skľučovadla. Jeho uloženie však musí byť čo najpresnejšie, aby vrták po upnutí nehádzal. Toto zariadenie sa môže hodiť aj na výrobu jednoduchých tlačených spojov alebo na ich opravu a na podobné jemné opracovanie. Môžeme však pracovať aj opačným spôsobom: vŕtačku s vrtákom upnúť a kresbu vybrusovať pohybom platne (podobne ako sklári). Nezaškodí, ak si vyskúšame niektorú z techník na kúsku zvyšného materiálu. Kresbu možno nahradiť vhodne rozmiestenými slepými otvormi rozličných priemerov. Pri montáži sú platne otočené reliéfom dozadu. Z prednej strany (cez neporušenú plochu) je kresba lepšie viditeľná a lepšie pôsobí. Ak do takto vyrobenej platne posvietime cez vyleštenú hranu, svetlo vyráža iba na zhotovených ornamentoch, ktoré sa rozžiaria. Platňa pôsobí ako svetlovod. Ak svetlo vstupujúce do platne vytónujeme vhodnými farebnými filtrami (pozor na teplo žiarovky), docielime po rozsvietení v čírom organickom skle prekvapujúce farebné efekty. Ostatné dielce vyrobíme z hliníko-
vého plechu podľa výkresu. Ak použije me oceľový plech, môže byť jeho hrúbka menšia, ako je predpísané. Hotovú základnú platňu 1 polepíme samolepiacou tapetou imitujúcou drevo. Vynecháme iba časť v šírke 50 mm pod tienidlom 2, aby sa svetlo mohlo odrážať. Proti temnému pozadiu sa lepšie odráža reliéf na priehľadných platniach. Do vrchnej časti priskrutkujeme zozadu držiak 4 na zavesenie celej lampky na stenu. Do otvoru pod 0 10 priskrutkujeme taktiež zozadu svorkovnicu 9 na pripevnenie prívodnej šnúry s vypínačom. Namiesto šňůrového vypínača možno použiť aj malý tlačidlový vypínač, ktorý umiestime na spodnej strane základnej platne. Potom pripojíme k objímke 7 kúsok prívodnej šnúry a objímku pripevníme spoločne s vložkou 5 skrutkami 12 na tienidlo 2. Použitá panelová objímka má prívodné kontakty nechránené na svojom povrchu. Aby pri neopatrnom siahnutí pod tienidlo lampky nemohlo dôjsť k úrazu elektrickým prúdom, musíme tieto kontakty zakryť. Dotyku zospodu a zhora bráni vložka 5. Dotyku spredu zabránime krúžkom z plastu, do ktorého vyvŕtame otvor podľa vrchnej časti objímky tak, aby sa dal tesne nasunúť. Krúžok zabezpečíme vhodným lepidlom. Voľný koniec šnúry pretiahneme otvorom 0 10 vystrojeným gumovou priechodkou a celé tienidlo pripevníme na základnú platňu 1 pomocou skrutiek 11 a matíc 10. Potom upravíme dĺžku šnúry a šnúru pripevníme na svorkovnicu. Dbáme pritom na to, aby fáza išla cez vypínač na stred objímky. Preto nie je vhodné použiť flexošnúru, pri ktorej sa dajú póly obrátiť. Inak musíme zakryť obnaženú časť pätice žiarovky. Tienidlo potom polepíme rovnakou tapetou ako základnú platňu tak, aby sme zakryli pripevňovacie skrutky. Tapetu nelepíme po celej ploche, ale ponecháme lesklé pásiky kovu. Platne 3 vložíme (reliéfom dozadu) do výrezu v tienidle 2. Proti posunutiu a vypadnutiu pri manipulácii s lampkou sa zabezpečia skrutkou 13 cez dištančnú rúrku 6. Jej presnú dĺžku upravíme podľa potreby. Povrch rúrky pred montážou vyleštíme alebo inak vhodne upravíme. Hotovú lampku zavesíme na dva malé kliny. Ako žiarovku som použil 25 W rúrkovú mignonku, od ktorej sa platne jiepália. Lampka celkom stačí na chvíľku čítania pred spaním. Ostatný priestor je osvetlený príjemným, neoslepujúcim svetlom. MILAN HUPJAN
17
SAUNOVÁ KAMNA Saunování, které se rozšířilo ze severských zemí i k nám, přináší člověku mnoho užitečného. Nejde jen o nejdokonalejší vyčištění povrchu těla, ale hygienický efekt sauny je úzce spojen i s příznivým kosmetickým účinkem. Co k zřízení sauny potřebujeme? Místnost, kterou upravíme jako převlékárnu a popřípadě doplníme sprchou, pod kterou se můžeme umýt mýdlem. Dále vybudujeme potní místnost vyloženou dřevem a dobře tepelně izolovanou, aby ztráty prostupem tepla byly minimální. Rozměry místnosti volíme podle počtu osob, které budou najednou v sauně. Při stavbě rodinné sauny pro čtyři osoby vystačíme dobře s rozměry 180X140 až 180 cm a výškou 185 cm. Čím je potní místnost prostornější, tím více tepla potřebujeme pro její vytápění. Zdrojem tepla bývají ve veřejných saunách elektrická kamna, která udržují automaticky nastavenou teplotu a mají tedy minimální obsluhu. Při stavbě rodinné sauny nejsou ale vždy vhodná, neboť mají příkon (~8 kW) a potřebují tedy zvláštní přípojku. Jejich provoz je také finančně nákladný. Řešení s kamny na dřevo je pro rodinnou saunu zpravidla výhodnější. Spotřeba dřeva při uvedené konstrukci kamen je velmi malá, a protože kamna nemají prakticky tepelnou setrvačnost, je i vytápění potní místnosti rychlé. K ochlazení používáme káď se studenou vodou nebo využijeme vhodných přírodních podmínek. Někdy se musíme spokojit jen se sprchou, i když toto ochlazení není tak intenzívní. Základem sauny jsou tedy kamna (obr. 1). K jejich zhotovení potřebujeme ocelový plech 3 mm tlustý, z kterého zhotovíme topeniště, běžný litinový rošt rozměru 150X200 mm, úhelník 25X25X3 mm a ocelový plech 1 mm tlustý, z kterého zhotovíme ostatní části kamen. Z plechu 3 mm tlustého nastříháme (nebo si dáme nastříhat) dvě bočnice 1, zadní stěnu 2, vlastní topeniště 4 s otvorem pro rošt 150X200 mm a horní plát 5. Úhelníky nařežeme podle obr. 2 tak, aby se z nich dal svařit rámeček 3 o vnějších rozměrech 300X 250 mm. K rámečku privaríme nastříhané plechy tak, aby rošt byl vpředu u rámečku a otvor vzadu nahoře (viz obr. 1). Svary provedeme podle
18
obr. 3A buď autogenem, nebo elektrickou svářečkou s elektrodou 0 2,5 mm. Z plechu 3 mm tlustého zhotovíme dvířka 3a, k jejichž hraně privaríme závěs 18 z kruhové oceli 0 10 mm, dlouhý 250 mm. Na závěs nasadíme nahoru i dolů vhodnou trubku nebo matici, kterou privaríme k rámečku topeniště tak, aby dvířka šla dobře zavírat (obr. 4). Zavírací mechanismus 17 zhotovíme podle obr. 5. Tvoří ho klika z kruhové oceli 0 10 mm, k níž privaríme přes podložku vhodně vytvarovanou závoru. Na kliku nasadíme rukojeť z nějakého tepelně nevodivého materiálu, abychom se při otvírání kamen nespálili. Nyní si podle velikosti roštu zhotovíme z 1 mm plechu popelník 16 vysoký 50 mm (obr. 6). Přední stěnu popelníku zhotovíme z 3 mm plechu tak, aby byla rovná a dobře doléhala, neboť povytahováním a zasunováním popelníku řídíme množství vzduchu, které proudí do kamen,a tím i rychlost hoření. Pak ohneme z plechu ti. 1 mm držák popelníku 15 a privaríme ho pod rošt. Nesmíme zapomenout zhotovit i zadní stěnu držáku tak, aby nepřisával „falešný" vzduch. Z trojúhelníkových plechů ještě svaříme nožičky kamen 19. Horní část kamen tvoří . vlastně výměník tepla, jehož jednotlivé díly se opakují. Podle velikosti potní místnosti zhotovíme tři nebo čtyři nástavce. Pro uvedené rozměry potní místnosti stačí tři nástavce. Plechy nastřiháme podle obr. 2 a na ohýbačce ohneme 8 mm široké okraje o 90° tak, abychom mohli svařovat jednoduchými lemovacími svary (obr. 3B). Nejprve svaříme z plechů 6, 7 a 8 komínek, který na topeniště jednak privaríme, jednak přišroubujeme (obr. 7). Pak postupně svaříme jednotlivé díly výměníku — jsou to vlastně hranoly sestavené z plechů 9, 11 a 12 nebo 6 a 14. Hranoly výměníku pak postupně přisazujeme na topeniště a přivařujeme. U horního plechu 10 vystřihneme kruhový otvor, ke kterému privaríme „límec", na který pak nasadíme plechovou troubu pro odvod spalin do komína. Okolní stěny u kamen obložíme vhodným nehořlavým izolačním materiálem a oplechujeme. Také pod kamna dáme z bezpečnostních důvodů plech. Abychom odstranili nebezpečí popálení při neopatrném pohybu.
uklouznutí ap., uděláme kolem prostoru kamen ochrannou ohrádku. Může být z dřevěných latí, které ze strany kamen pobijeme azbestem. Při topení přikládáme uvážlivě tak, abychom potní místnost zbytečně nepřetopili. A na závěr stručný návod, jak si při saunování počínat: I. fáze — příprava. Po vysvlečení se umyjeme mýdlem pod sprchou a osušíme ručníkem, abychom nezanášeli do potní místnosti zbytečné vlhkost. II. fáze — pocení. V potní místnosti, ve které udržujeme teplotu asi okolo 110 °C (měřeno u stropu), si sedáme na ručník nebo osušku. V případě, že kamna příliš sálají, použijeme osušku i k místnímu zakrytí. Po vysušení kůže přichází pocit horka a vlastní pocení. Nyní můžeme použít kartáče či větviček k masáži kůže. Doba pobytu v potní místnosti je individuální a zpravidla se pohybuje mezi 10 až 15 minutami. U dětí to bývá méně. III. fáze — ochlazení. K ochlazení použijeme buď studeného vzduchu venku v přírodě, nebo — k rychlejšímu ochlazení — využijeme studené sprchy či se ponoříme do vody. Před dalším vstupem do potní místnosti se opět osušíme. Dobu pocení a ochlazování střídáme až 3krát. Na závěr Text k obr. 8 na str. 21: A — saunová kamna; B — ochranné zábradlí; C — lavice; D — osvetlení; E — komínová zeď; F — sprcha; G — káď na ochlazení; H — odpad; J — lavice na odpočívání; K — okno se závěsem; L — věšák; M — vstup
19
20
POUŽITÉ DRUHY SVARŮ
ŠROUBY PODLOŽIT PÁSOVOU OCELÍ
21
pobytu v potní místnosti můžeme kamna polít malým množstvím vody a tím provést tzv. „parní náraz". IV. fáze — ukončení. Na závěr se
ještě krátce osprchujeme vlažnou a pak studenou vodou a osušíme se. Po pobytu v sauně je třeba chvíli odpočívat v tichém prostředí, popří-
DOPRAVNÍK UHLÍ S uložením uhlí do sklepa rodinného domku bývá vždycky spojeno dost namáhavé a nepříjemné práce. Většinou při tom také pošlapeme trávník v zahradě a znečistíme chodbu. Jednoduchá kolejnice, kterou trvale upevníme ke stropu sklepa, spolu s plechovým dopravníkem nám práci velmi usnadní a zrychlí. Manipulace s dopravníkem je jednoduchá a lehká, takže ji zastane i školák. Výhodné je i to, že můžeme začít s postupným sypáním uhlí do sklepa směrem od zadní stěny k oknu. Konstrukce uvedená na výkresech je situována do rodinného domku, který má kotelnu v suterénu. Délka prostoru pro uskladnění uhlí je asi 5 m a výška okna 55 cm. Zásobník pojme asi 60 kg uhlí. Konstrukci kolejové dráhy si bude muset každý přizpůsobit podmínkám ve vlastním domě. Možná, že bude třeba zvětšit okenní otvor, aby jím dopravník prošel, nebo naopak zmenšit rozměry dopravníku. Kolejová dráha má dvě části (obr. 1). Jedna část je uvnitř sklepa pevně zabudovaná do stropu. Venku je druhá část kolejové dráhy, která se po uklizení uhlí demontuje a uloží ve sklepě. Kolejnice 1 je z tyče tvaru T. Ke stropu sklepa ji zavěsíme pomocí závěsných pásů 5, které buď privaríme k ocelovým stropním nosníkům, nebo je zabetonujeme do otvorů vysekaných ve stropě. Zabetonované konce pásů musíme však předem rozříznout a rozehnout, aby se pásy nevytrhly. K pásům 5 kolejnici privaríme. Na konec kolejnice u okna privaríme patku 4 (det. A na obr. 1). Stejnou patku 4 privaríme i na konec kolejnice, která bude zavěšena na podpěrách 7 a trubkách 6 venku. Na venkovní kolejnici privaríme třmeny 3 a na ně závěsná oka 2. Oba díly kolejnice 1, vnitřní i vnější, spojujeme spojkami 8 a šrouby 9 s maticemi a podložkami 10, 11 (obr. 1, řez A-A). Délku obou dílů kolejové dráhy a výšku podpěr 7 si musíme určit sami podle vlastních podmínek. Vzdálenost podpěr volíme asi 1,5 až 2 m. Podpěry můžeme do země jenom zarazit, nebo zabetonujeme natrvalo do země patky s otvorem 0 15 mm a do nich pak podpěry jenom zasuneme. V případě, že by vzdálenost od chodníku ke sklepu byla příliš velká, bude se kolejnice 1 skládat z několika dílů; ke spojení použijeme i zde patek 4 a spojnic 8. Při montáži zavěsíme kolejnici vodorovně (podle vodováhy); nemusí mít sklon. I plně naložený dopravník se pohybuje po mírném postrčeni po kolejnici úplně lehce. Dopravník tvoří v podstatě kostra svařená z úhelníků 13, 15 a 16 (obr. 2). K ní privaríme dva pásky 14, které spolu s horními příčnými úhelníky slouží jako základna pro upevnění kladek. Po straně privaríme konzolu 12 pro upevnění závory dopravníku. Na kostru upevníme čelní a boční stěny 17,18 šrouby 29, pro které musíme do rámu vyvrtat díry a vyříznout závity M4. Dolní část dopravníku má tvar násypky, kterou svaříme z bočních plechů 22 a čelních plechů 23 (obr. 4). Před
22
padě doplnit ztracené tekutiny vhodnými nealkoholickými nápoji. ING. MILOSLAV POŘÁDEK
svařením násypky zkusíme, zda jsme dodrželi rozměry kostry, aby obě části šly spojit. Důležitou částí násypky je vyklápěcí dno s uzávěrem. Nejprve zhotovíme dno 24 a přilicujeme ohnutý lem široký 20 mm k boční stěně násypky. Potom svrtáme na jedné straně závěsy 40 jednak s dnem 24, jednak s bočním plechem 22 násypky. Obě části spojíme šrouby 31 s maticemi a podložkami 35, 39. Mezitím si připravíme páku 20 (obr. 4) a na ni privaríme tři závěsy 40. Páku 20 s privarenými závěsy položíme na boční plech násypky (obr. 3, řez D-D) tak, aby křidélka závěsů privarená k páce 20 překrývala ohnutý lem dna 24 násypky. Označíme otvory závěsů na boční plech násypky, vyvrtáme je, pod závěsy vložíme podložky 28 a páku se závěsy upevníme šrouby 31 s maticemi a podložkami 35, 39 k bočnímu plechu 22. Obě hlavní části — skříň a násypku zásobníku — spojíme šrouby 29. Čepem 27, maticí 34 a pérovou podložkou 38 upevníme na konzolu skříně 12 závoru 19. Potom upravíme tvar páky 20 tak, aby při zavřeném a zajištěném dnu Rozpiska materiálu (druh materiálu neuvádíme, protože všechny součásti jsou ocelové)
23
Obr. 2
24
25
Obr. 4
násypky zapadla závora 19 před páku 20 (obr. 3, bokorys). Nyní si připravíme díly k sestavení kladek. Na čepy 26 nasadíme pojistné kroužky 42, nasuneme ložiska 4 1 , podložky 25 a sestavené kladky upevníme maticemi 32 s pérovými podložkami 36 na držáky 21 (obr. 3, řez B-B). Držáky s kladkami upevníme na kostru dopravníku do otvorů 0 8,4 mm šrouby 30 s maticemi a pérovými podložkami 33, 37. Aby uhlí při nakládání do zásobníku nezůstalo na kolejnici a mezi ložisky, zhotovíme z plechu kryty 43 a upevníme je pod šrouby 30 po stranách kladek. Mezi kryty musí zůstat v horní části mezera, aby jí prošly závěsné pasy 5 nebo třmeny 3 a spojky kolejnic 8 při jízdě dopravníku po kolejnici. Podle specifických podmínek v různých sklepech je
26
možné dopravník různě upravit: Je-li sklep nízký, nebo jsme nuceni skládat uhlí až ke stropu, je výhodné udělat vyklápěcí jednu boční stěnu. Potom navážíme uhlí k jedné straně, zásobník otočíme a navážíme k druhé straně. Musíme-li uhlí dopravovat chodbou, která se lomí, je možné kolejnici ohnout do oblouku. (Na vnitřní straně kolejnice vyřízneme klíny, po ohnutí mezery zavaříme a obrousíme.) V tomto případě musime držáky s kladkami upevnit na točny (čep svislý, ložiska vodorovná), které umožní natáčení kladek pří průjezdu obloukem. Dopravník je možné používat i jako vozík k vyvážení popele. Stačí, když ke spodní části skříně upevníme dvě kolečka a odnímatelnou oj, a máme dvoukoláček. Konstrukci JANA KYLARA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
koníčky
KOLOVRÁTOK AKO SUVENÍR V mojej rodnej dedine na strednom Slovensku sa od nepamäti po domácky vyrábali kolovrátky; jedným z takýchto domácich výrobcov bol aj môj otec. V súčasnosti sa už doma netká ľan na košele a plachty ani konope na nohavice, ale kúzlo kolovrátka na nás pôsobí aj dnes ako symbol starých čias. Urobil som si preto presnú zmenšeninu kolovrátka — v interiéri sedliackej izby pôsobí veľmi dekoratívne. POSTUP PRÁCE Na zhotovenie modelu kolovrátka si zaobstaráme tvrdé drevo — bukové, dubové, jaseňové alebo višňové. Základným materiálom sú dosky hrubé 30 mm, z ktorých narežeme a upravíme lišty 18X28 mm (det. A na obr. 1). Aspoň jedna doska musí byť široká minimálne 200 mm; z nej po ohobľovaní na hrúbku 20 mm vyrežeme veľké koleso 13 podľa obr. 2. Vyrezaný stred kolesa 0 140 mm použijeme na stolček 4. Ďalej ešte potrebujeme guľatinu 0 20 mm a 0 50 mm. Z pripravených líšt 18X28 X 315 mm najskôr vysústružíme podľa obr. 1 dva hlavné stĺpiky 1. Vo vzdialenosti 135 mm od dolného konca vyrobíme zárez čiže lôžko na hriadeľ 10 veľkého kolesa, a to tak, že vyvŕtame dva otvory 0 5 mm nad sebou, ktoré prepilujeme. Aby hriadeľ nevypadával, vyvŕtame ešte otvor s 0 4 mm na kolík 22. Ďalej vysústružíme z guľatiny 0 20 mm tri nožičky 3. Do ich horného konca osadeného na 0 16 mm vyrežeme zárezy na kliny a hriadeľ šliapadla 14. V strednej časti hriadeľa zhotovíme zapustenie na šliapadlo 12 (obr. 2). Vyrezanú dosku stolčeka 4 zrežeme podľa obr. 1; potom do nej vyvŕtame dva kolmé otvory 0 18 mm na stĺpiky 1 a tri šikmé otvory 0 16 mm na nožičky 3. Najskôr vyvŕtame dva otvory pod uhlom 45° (pozri rez C—C) a až potom otvor zo zadnej strany pod uhlom 50° (pozri rez B—B) tak, aby stolček bol vodorovný. Na obr. 1 je doska stolčeka 4 pri pohľade zospodu. Dve predné nožičky 3 spojí-
me s hriadeľom šliapadla 14 pomocou dvoch kovových čapov 8 votknutých do nožičiek. Nožičky zaglejíme, narazíme do otvorov v stolčeku a zabezpečíme ich klinkami 24 zarazenými zhora do zárezov nožičiek. Tým je spodná časť — trojnožka — hotová. Do kolmých otvorov stolčeka zaglejíme a zasunieme obidva stĺpiky 1, ktoré opäť zospodu zabezpečíme klinkami 23. Hlavný držiak 2 vyrobíme opäť z pripravenej lišty 2 8 X 1 8 mm s dľžkou 190 mm (obr. 1). Pri práci postupujeme tak, že vo vzdialenosti 30 mm od dolného konca najskôr vyvŕtame otvor 0 18 mm, po ďalších 40 mm vyššie otvor 0 12 mm a opäť po 40 mm tretí otvor s 0 18-mm.
V prostrednom otvore 0 12 mm vyrežeme závit do dreva na priemer 15 mm na skrutku (prešík) 7. Zboku potom ešte vyvŕtame dva slepé otvory 0 11 mm. Až potom vysústružíme tvar držiaka. Rovnakým spôsobom vyrobíme aj horný spoj — čiapočku 6. Skrutku 7 (prešík) sústružíme z guľatiny tvrdého dreva (najlepšie z hrabového) 0 30 mm. Rukoväť vysústružíme v dŕžke 65 mm (obr. 2) a na závit vytočíme 0 15 mm v dĺžke 55 mm. Po vysústružení vyrežeme závit do dreva tak, aby sa dal ľahko zaskrutkovať do držiaka 2. Treba ešte vyrobiť ramienka — pravé 15 a ľavé 17 — z lišty 10X20 (obr. 3). Spodný koniec obi-
27
Obr. 1
28
Obr. 2
VR
29
POHĽAD- E
Obr. 3
30
dvoch ramienok vytočíme v dĺžke 23 mm na 0 11 mm. Na pravom ramienku 15 vypilujeme až po otvor 0 7 mm plôšku na doštičku 16, ktorú pripevníme skrutkou 18. Otvor opracujeme tak, aby sa doň dal vložiť hriadeľ vretienka 9a; doštička potom zabráni jeho vypadnutiu. Zostavenie ďalšej hornej časti kolovrátka je celkom jednoduché. Na obidva stĺpiky 1 nasunieme hlavný držiak 2, ktorý sa musí ľahko pohybovať hore a dole. Vopred však do slepých otvorov držiaka zaglejíme obidve ramienka 15 a 17. Na horné konce stĺpikov potom nasadíme horný spoj (čiapočku) 6 a zasunieme doň skrutku 7, ktorú zaskrutkujeme do hlavného držiaka 2. Touto skrutkou sa ovláda napínanie šnúrky — náhonu od hlavného kolesa na vreteno. Vretienko 9 sa skladá z troch dielcov: hriadeľa 9a, nadstavca 9b a vretienka 9c (obr. 2). Hriadeľ vretienka 9a zhotovíme z kruhovej ocele 0 6 mm. Jeden koniec vysústružíme na 0 5 mm v dĺžke 35 mm a v ďalších 10 mm vyrežeme ľavý závit M5; na druhom konci vyrežeme v dĺžke 10 mm takisto ľavý závit M5. Nadstavec 9b vysústružíme z kruhovej ocele 0 10 mm s osadením a vnútorným ľavým závitom M5. Do nadstavca ešte vyvŕtame priečny otvor na navlečenie nite. Vretienko 9c ohneme podľa obr. 2 z plochej ocele 1 0 X 3 mm do tvaru U. Uprostred hornej časti vyvŕtame Rozpis materiálu
otvor 0 4 mm a v ňom vyrežeme ľavý závit M5. Na ľavej bočnej strane ešte vypilujeme šesť šikmých zárezov vzdialených od seba 10 mm; slúžia na založenie nití. Zoskrutkovaním všetkých troch dielcov dokopy je hlavná časť vretienka hotová. Cievku 21 vysústružíme z guľatiny (tvrdé drevo) 0 50 mm presne podľa obr. 3. V strede cievky vyvŕtame pozdĺžny otvor 0 6,5 mm tak, aby sa ľahko otáčala na hriadeli 9a. Vretenové koliesko 19 vyrobíme tak, že z guľatiny tvrdého dreva 0 60 mm odrežeme kotúč hrubý 15 mm. V jeho strede vyvŕtame otvor 0 5 mm. Z plochej ocele 10X4 vyrobíme maticu 20, do stredu ktorej vyrežeme ľavý závit M5. Maticu zadlabeme do stredu kolieska tak, aby nevyčnievala. Potom koliesko naskrutkujeme na hriadeľ vretienka a vysústružíme do tvaru uvedeného na obr. 3. Tým je vretienko hotové a môžeme ho uložiť do ramienok. Do ľavého ramena 17 nasunieme hriadeľ 9a, do pravého ramena 15 vložíme zhora nadstavec 9b a proti vypadnutiu zabezpečíme vretienko zasunutím doštičky 18. Hlavné koleso 13 sme už vopred vyrezali (a stred použili na výrobu stolčeka 4); teraz podľa obr. 2 dokončíme jeho tvar. Dôležitá je drážka na obvode (rez D—D) na náhonovú šnúrku. Hlavicu kolesa 5 — náboj — vysústružíme z guľatiny tvrdého
dreva 0 50 mm podľa obr. 1. Uprostred náboja vyvŕtame pozdĺžny otvor 0 5,5 mm na hriadeľ 10a. Najpracnejšie je presne rozmerať a vyvŕtať po obvode náboja šesť otvorov 0 11 mm na bahry 8. Všetkých šesť bahrov 8 opäť vysústružíme z guľatiny 0 20 mm podľa obr. 2. Hotové bahry potom postupne naglejíme a narazíme do hlavice 5 a po dôkladnom zaschnutí ich opracujeme a prispôsobíme na vnútorný priemer kolesa 13, kde celý stred zasunieme (obr. 3). Potom vyvŕtame do kolesa; vrtákom 0 4 mm otvory tak, aby otvor zasahoval 20 mm do bahrov. Do vyvŕtaných otvorov potom narazíme drevené kolíky 22, a celé koleso je hotové. Kľuka 10 — vlastne hriadeľ kolesa — sa skladá z troch dielcov — z hriadeľa 10a, ramena 10b a skrutky 10c (obr. 2). Hriadeľ 10a zhotovíme z kruhovej ocele 0 6 mm. Jeden koniec v dĺžke 30 mm vysústružíme na 0 5 mm a na druhom konci vyrežeme ľavý závit M5. Strednú časť hriadeľa upravíme pilovaním na štvorcový tvar s hranami 5 mm. Rameno kľuky 10b vypilujeme z plechu s hrúbkou 4 mm alebo z plochej podložky 0 36 mm s hrúbkou 4 mm. Na obidvoch koncoch ramena vyvŕtame otvory 0 4 mm. V jednom otvore vyrežeme ľavý závit M5; ten naskrutkujeme na hriadeľ 10a. Pri druhom otvore vyrežeme závit M5; tam naskrutkujeme kľuku 10c vyrobenú zo skrutky M 5 X X22 mm. Kľukou tak môžeme točiť doľava; pri pradení sa potom kolovrátok točí doprava. Takto zostavený hriadeľ narazíme do hlavice 5. Kľuku kolesa založíme do zárezov stĺpika a pripevníme zarazením dvoch drevených kolíkov 22. Zostáva zhotoviť ťahadlo 11 z lišty 5 X 2 0 a šliapadlo 12. V ťahadle vyvŕtame dva otvory nad sebou — jeden 0 5 mm, druhý 0 8 mm. Ich prepilovaním dostaneme pozdĺžny otvor na nasadenie kľuky 10. Šliapadlo pripevníme dvoma závrtkami na hriadeľ šliapadla 14. Šliapadlo s ťahadlom 11 potom jednoducho spojíme pomocou šnúrky prevlečenej dvoma otvormi na konci šliapadla a jedným priečnym otvorom na úzkom konci ťahadlá. Pozdĺžny otvor ťahadlá nasadíme na kľuku 10. Nakoniec ešte navlečieme na kolieska hnaciu šnúrku, a kolovrátok je hotový. Dôležité je teraz všetky dielce čisto a dôkladne obrúsiť najjemnejším šmirglovým papierom a potom natrieť najmenej dvakrát fermežovým bezfarebným lakom, aby sa kolovrátok dobr e vynímal. p A V E L T R U B E N
31
Šachové hodiny, ktoré sa predávajú na našom trhu, sú drahé (okolo 200 Kčs), čo je nevýhodné najmä pre mladých začínajúcich šachistov, a navyše ich málokedy dostať. Zhotovil som si preto šachové hodiny vlastnej konštrukcie, ktoré možno vyrobiť s minimálnymi nákladmi. Opísané hodiny sú poháňané iba jedným hodinovým strojom, čo má určité výhody oproti iným hodinám, ktoré majú dva strojčeky. Napríklad to, že odmeriavajú obidvom hráčom rovnaký čas a okrem toho sú výrobne lacnejšie. Výroba hodín nie je veľmi zložitá a nevyžaduje nijakú špeciálnu zručnosť, ani nekladie veľké nároky na vybavenie dielne. POSTUP PRÁCE
Všetky súčiastky hodin sú umiestené medzi dvoma platňami la a 1b zhotovenými z oceľového (najlepšie však mosadzného) 2 mm plechu. Do platní najprv vyvŕtame dva otvory 0 3 mm, ktoré slúžia ako ložiská na hriadele 3, a otvory na skrutky, ktorými priskrutkujeme platne na štyri stĺpiky 2. Aby bola zaručená rovnobežnosť osí, treba vyvŕtať všetky tieto otvory zároveň v obidvoch platniach. Potom v čelnej platni la vyvŕtame tri otvory rovnakého priemeru na prichytenie hodinového stroja a otvor 0 6,5 mm na naťahovací kľúčik a vyrežeme závit M3. V zadnej platni 1b ešte vyvŕtame otvor na hriadeľ hodinového stroja. Rozmiestenie otvorov na prichytenie hodinového stroja závisí od použitého typu; na výkrese je použitý hodinový stroj zo staršieho budíka zn. Prim. Strojček prichytíme na čelnú platňu la tak, že namiesto matičiek držiacich platne hodín pohromade naskrutkujeme tri stĺpiky 10, ktoré druhou stranou pripevníme skrutkami na čelnú platňu 1a. Na každý hriadeľ 3 prispájkujeme alebo iba prilepíme kruhovú platničku 6, na ktorú z jednej strany prilepíme plsť 8, prípadne iný podobný materiál. Ďalej na hriadeľ voľne nasadíme ozubené koleso 7, ktoré pritláča špirálová pružina 12 na plsť 8, a vytvára tak treciu spojku, cez ktorú sa prenášajú otáčky hodinového hriadeľa na hriadeľ 3. Medzi pružinu 12 a ozubené koleso 7 vložíme podložku 16: aj na druhom konci pružiny navlečieme na hriadeľ podložku 16 a za ňou do prevŕtaného hriadeľa zarazíme kolíček
32
17, ktorý zabraňuje axiálnemu posuvu súčiastok. Podobné kolíčky a podložky umiestime na hriadeľ aj na vonkajších stranách platní la a 1b, aby sa zabránilo jeho posuvu medzi platňami. Otvory na kolíčky vŕtame s maximálnym priemerom 1 mm, aby sa neprípustné nezoslabil hriadeľ. V prípade, že nemožno vŕtať taký malý otvor, môžeme vypilovať na príslušnom mieste na hriadeli zárez a umiestiť doň rozrezaný krúžok z pružného oceľového drôtu. Na jednom konci vypilujeme na hriadeli štvorhran, na ktorý sa nasadzuje kľúč na nastavenie ručičky. Aby sa ručičky otáčali v správnom smere, musíme hodinový stroj umiestiť opačne, to značí, že koniec jeho hriadeľa, na ktorý sa zvyčajne nasadzuje ručička, smeruje k zadnej platni 1b. Hodinový stroj sa potom naťahuje kľúčom, ktorý prechádza otvorom v prednej platni. Aby sa mohla ručička voľne otáčať, treba kľúč po natiahnutí stroja opäť odstrániť. Na pohon šachových hodín môžeme použiť akýkoľvek silnejší hodinový stroj; najlepšie bude vyhovovať na tento účel stroj zo staršieho budíka. Činnosť hodín je takáto: Hodinový stroj poháňa prostredníctvom ozubených kolies 7 (všetky tri kolesá musia byť rovnaké) cez trecie spojky obidva hriadele. Na každom hriadeli je Rozpis materiálu
umiestená brzda 14, vlastne klátik 14c z tvrdého dreva, prilepený na plochom pere 14a, ktoré je prispájkované prostredníctvom kovového hranolčeka 14b na čelnú platňu la. Brzdy sa do činnosti uvádzajú striedavo kolíčkami 13, prispájkovanými na páku 4, ovládanú jednotlivými hráčmi. Páka 4 je takisto pripevnená na čelnú platňu skrutkou M3 cez podložku 1 1 . Ak např. pravý hráč stlačí páku 4, je zabrzdený pravý hriadeľ a zároveň uvoľnený ľavý. Pravá spojka začne prekl'zavať, kým na ľavej strane je kotúč 6 unášaný ozubeným kolesom 7, takže ľavý hriadeľ sa začne otáčať. Polohu páky zabezpečuje silnejšie ploché pero 15c, prispájkované podobným spôsobom ako brzda 14 (pomocou hranolčeka 15a) na čelnú platňu a zapadajúce prispájkovaným trojbokým hranolčekom 15b do jedného z dvoch zárezov v páke, ako znázorňuje schéma činnosti hodin. Z uvedeného opisu vidieť, že pružiny 12 musia tlačiť na ozubené kolesá takou
33
silou, aby spojka prekfzavala pri zastavenom hriadeli, pričom sa však stroj nesmie zastaviť. Na druhej strane musí byť pri odbrzdenom hriadeli zaistené bezpečné spojenie medzi ozubeným kolesom 7 a kotúčom 6. Od
správneho nastavenia trecích spojok závisí vo veľkej miere správna činnosť celých hodín. Strojček šachových hodín umiestime do drevenej škatuľky. V jej zadnej stene vyvŕtame otvory na nastavova-
cie kľúčiky a v prednej stene otvory na hriadele a naťahovací kľúč. Na prednú stenu škatuľky umiestime dva ciferníky so zástavkami, podobne ako pri iných šachových hodinách, a nasadíme ručičky 5. TOMÁŠ LITSCHMANN
LACNÉ ÚĽOVÉ VÁHY Ak máme vo včelíne jeden úľ na váhach, dozvieme sa z ich údajov veľa potrebného bez toho, aby sme museli rozoberať včelie dielo. Priemyselne vyrábané úľové váhy stoja asi 2000 Kčs, a to je veľká investícia. Preto som preštudoval literatúru o váhach a jemnej mechanike a podarilo sa mi skonštruovať váhy nielen jednoduché, ale najmä lacné. Možno ich vyrábať aj na etapy. V prvej etape zhotovíme závesné váhy (obr. 1). Ich výroba vyžaduje iba jeden dielec zhotovený na sústruhu. Všetko ostatné sa dá vyrobiť v jednoducho zariadenej dielni pílkou, pilníkom a ručnou vŕtačkou. Tieto váhy sú určené predovšetkým do včelínov, kde ich môžeme zavesiť na nejakú stropnú hradu nad určený úľ. Úľ uvoľnime na bokoch tak, aby sa mohol voľne pohybovať hore a dole. Váhy ho
nadvihnú o päť až desať milimetrov. Keď nevážime, pripevníme úľ v rade dreveným klinom, aby pri veternom počasí nenarážal do susedných úľov. V druhej etape vyrobíme stojan (obr. 3), do ktorého namontujeme zhotovené váhy. Na stojanových váhach môžeme vážiť nielen úle, ale aj čokoľvek iného. Na výrobu stojana potrebujeme zváračku a na sústruhu treba osadiť dve rozperné tyčky. Opisované váhy nemajú nožové zariadenie, ktoré váhy zvyčajne majú a ktoré nemožno amatérsky zhotoviť. Nožové zariadenie je nahradené tzv. vláknovou technikou a vyhotovené pomocou tenkých oceľových planžiet. Na váhach sa dá vážiť do 100 kg. Váhy majú dve posúvacie závažia. Posunutím veľkého závažia po celej dĺžke tyče sa zmení váživosť z 0 na 100 kg. Toto závažie má aretačné zariadenie, ktoré ho upevňuje na tyči a mení váživosť po piatich kilogramoch. Malé závažie je voľne posuvné po tenkej tyči a posunutím po celej dĺžke sa zmení váživosť o 5 kg. Na druhom konci silnejšej tyče závažia je medzi dvoma maticami protizávažie, ktorým hmotnosť nulujeme. Váhy vážia tak presne, ako presne sme schopní urobiť delenie na tyčiach so závažím. Dielce váh môžeme zhotoviť z ocele, ale keďže sú váhy určené na váženie úľov vo včelíne, je nevyhnutné chrániť ich proti korózií (najlepšie pozinkováním). Ešte lepšie je vyrobiť váhy z neželezných kovov. ZÁVESNÉ VÁHY
Hore okrytovaný, uprostred nezakrytovaný stojan, dole stojanové váhy
34
Výroba dielcov Valec 1 zhotovíme na sústruhu z hliníka alebo z inej zliatiny. Na veľkosti priemeru veľmi nezáleží, môžeme použiť materiál 0 30 až 50 mm. Dôležitý je však rozdiel obidvoch priemerov, ktorý musí byť 6 mm ± 0,1. Napríklad veľký 0 30, malý 0 24 alebo veľký 0 40, malý 0 34, prípadne veľký 0 36 a malý 0 30 ako na obr. 2. Planžety 2 a 3 odstrihneme nožnicami na plech zo starého zvinovacieho oceľového dvojmetra, avšak z čas-
ti, ktorá nie je hrdzavá. Dĺžka planžiet je 140 mm. Do každej planžety musíme preraziť prebíjadlom (proti kúsku olova) dva otvory 0 4,2 mm s rozstupom 11 5 mm. Prvý otvor prerazíme vo vzdialenosti 15 mm od konca planžety. Dôležité je, aby vždy v dvoch planžetách boli otvory presne rovnako vzdialené (115 mm). Dosiahneme to tým, že pri prerážaní druhého otvoru v druhom kuse použijeme prvú planžetu ako vodidlo prebíjadla. Výhodné je dať si planžety pozinkovať na ochranu proti korózii. Ak nemáme takúto možnosť, stačí ich občas namastiť olejom. Tyč závažia 4 je určená na závažie 1 kg. Odrežeme ju z mosadznej tyče 0 8 mm. Pílkou na železo na nej zhotovíme 1,5 mm hlboké zárezy. Zárezy musia byť vzdialené od seba presne 15 mm. Od tejto presnosti závisí presnosť váženia váh. Kto má možnosť, môže tieto zárezy urobiť ako zápichy na sústruhu a vzdialenosť 15 mm merať skrutkou suportu. Vedľa zárezov potom vyrazíme čísla — 0, 5, 10, 15... až 95, 100. Tyč závažia 5 — na závažie 50 g — odrežeme z mosadznej tyče 0 6 mm. Po celej dĺžke spilujeme plôšku, na ktorú ostrým malým sekáčom a jamkovačom vysekneme rysky a jamky vzdialené 6 mm. Posunutím závažia 50 g o 6 mm sa zmení hmotnosť o 0,1 kg — teda 60 mm = 1 kg. Vedľa rysiek vzdialených 60 mm vyrazíme čísla 1,2,3, 4, 5. Závažie 6 s hmotnosťou 1 kg odlejeme z olova do hliníkovej škatuľky. (V najhoršom prípade môžeme škatuľku zhotoviť zo surových alebo dôkladne namočených doštičiek. Vnútrajšok škatuľky vyložíme aspoň dvoma vrstvami alobalu, ktorý treba zložiť z jedného kusa bez strihania, aby škatuľka netiekla. Lepšia by bola škatuľka z oceľového plechu, např. z konzervy, takisto vyložená alobalom, pretože na hliník sa olovo neprichytí.) Závažie odlejeme radšej ťažšie, asi 1,10 až 1,20 kg. Pri ciachovaní váh je ľahšie z olova odřezávat aby sme znížili hmotnosť závažia, ako pridá-
vať, aby sme hmotnosť závažia zvýšili. V závaží vyvŕtame otvor 0 10 mm. Cez okraj tohto otvoru prečnieva západka 12, ktorá zapadá do zárezov tyče 4. Aj závažie 7 s hmotnosťou 50 g odlejeme z olova a takisto ho urobíme ťažšie — asi 60 až 70 g. Závesné uholníky 8 a 9 odrežeme z uholníkov 2 0 X 2 0 X 2 až 30 X X 30 X 3. Ich dĺžka závisí od veľkosti úľa, ktorý budeme vážiť, a od toho, kde budú váhy zavesené. Ak budeme súčasne vyrábať stojan, musí dĺžka uholníkov zodpovedať jeho rozmerom. Medzi uholníkmi sú pomocou skrutiek M4 zovreté planžety 2 a 3. Montáž váh Najskôr zistíme, ako sa pohybujú olovené závažia po tyčiach. Jednokilogramové závažie 4 musí mať namontovanú západku 12 tak, aby jej okraj
presahoval okraj otvoru 0 10 mm o 1 až 1,5 mm. Západka musí zapadať do všetkých zárezov na tyči 4 a zabezpečovať závažie proti posuvu. Závažie
50 g sa musí po tyči 5 pohybovať voľne. Tyče bez závažia nasunieme do valqa 1 a nastavíme do takej polohy, aby
1
Obr. 1. Celková zostava závesných váh
12 35
36
boli čísla čitateľné z miesta, odkiaľ budeme váhy obsluhovať, a polohu zabezpečíme skrutkami. Na takto pripravený valec priskrutkujeme planžety; musíme dať pozor na to, aby vždy pri dvoch a dvoch planžetách boli rovnaké rozstupy otvorov. Vnútorná planžeta teraz trčí hore, vonkajšia dole. Potom vnútorné planžety 3 navinieme na valec a zoskrutkujeme medzi dolné závesné uholníky 9. To isté urobíme s vonkajšími planžetami 2 a zoskrutkujeme ich medzi horné závesné uholníky 8. Na tyč závažia 1 kg nasadíme medzi dve matice M8 protizávažie 10. Jeho veľkosť musíme vyskúšať. Bude taká, aby vyvážila hmotnosť závesného zariadenia úľa. Je vhodné pripraviť si dve protizávažia, aby sme mohli vyvážiť aj ťažšie závesné zariadenie. Rozmery protizávažia 10 volíme približne podľa obr. 2. Na horné závesné uholníky sa nakoniec ešte pripevní ukazovateľ 11 ohnutý z drôtu 0 2mm.
závažie. Na úľovú podložku postavíme závažie 5 kg, a aby sme váhy znova vynulovali, musíme posunúť malé závažie na koniec tyče k značke 5 kg. Čiarka značky by sa mala práve objaviť pred závažím. To by sme dosiahli len vtedy, keby sme pracovali celkom presne, rozdiel priemerov valca 1 by bol presne 6 mm a závažie by malo presne 50 g. Ale pretože to tak celkom určite nie je, vynulujeme váhy malým závažím v inej polohe než na značke 5 kg. Ak bude závažie medzi značkami 1 až 5 kg, musíme závažie zmenšiť. Zo závažia postupne odřezáváme a odpilúvame olovo tak dlho, až docielime, že váhy sú vynulované vtedy, keď je závažie práve na značke 5 kg. Ak sa nám na začiatku ciachovania nepodarí váhy vynulovať ani vtedy, keď je závažie až na konci svojej tyče, je závažie príliš ľahké a musíme ho zväčšiť. To môžeme urobiť prispájkovaním kusa olova cínom alebo nanesením väčšieho množstva cínu. Veľké závažie 1 kg ciachujeme podobným spôsobom ako malé. Odliali sme ho radšej ťažšie a teraz ho budeme zmenšovať. Malé závažie vrátime do nulovej polohy a veľké posunieme na pravý zárez označený 5 kg. Váhy by mali byť vynulované. Ak to tak nie
je, závažie postupne odřezáváme, odvŕtavame a odpilúvame, až sú váhy vynulované. Na kontrolu presnosti môžeme váhy ešte ciachovať pomocou závažia 1 kg a pri nejakom väčšom závaží, např. 15 kg až 20 kg. Váhy vynulujeme a po pridaní 5 kg kontrolujeme presnosť. STOJAN Stojan zhotovíme podľa obr. 3. Skladá sa z dvoch rámov — dolného 30 a horného 31 — spojených rozpernými tyčami 32 a 33. Výroba dielcov Rámy 30 a 31 zvaríme z uholníkov 25 X 25 X 3 mm podľa obr. 4. Rámy zvárame opatrne na pevnej rovnej podložke. Pri dolnom ráme 30 najskôr zvaríme obidva boky 30.1 a 30.2 v tvare ležatého písmena U. Boky zuhlujeme, zmeriame a vyrovnáme. Na obidva boky potom bodovo privaríme stojany 30.4 a 30.5 a rozpery 30.3 a 30.6, rám vyrovnáme a až potom opatrne zvaríme, aby sa neskrútil. Musíme dbať najmä na to, aby boli rovnobežné stojiny, o ktoré sa opierajú tyče 32 a 33. Tak isto zvaríme aj horný rám 3 1 . Rozperné tyče 32 zhotovíme na
Rozpis materiálu
Nastavovanie váh Najvhodnejším miestom na nastavovanie je dielňa, kde máme zverák, pilník, pílku, prípadne aj vŕtačku s väčším vrtákom. Ďalej potrebujeme závažie 5 kg a 1 kg a nejaké ťažšie predmety s hmotnosťou 10 až 20 kg. Váhy zavesíme na strop alebo priviažeme na tyč položenú např. medzi dvoma skriňami. Krajnými otvormi v dolných uholníkoch 9 prestrčíme závesné háčiky 13 stočené z drôtu 0 3 mm. Na háčiky zavesíme retiazky a na ne podložku pod úľ. (Nastavenie váh so stojanom sa v podstate neodlišuje.) Obidve závažia nasadíme do nulovej polohy a pomocou matíc 14 posúvame protizávažie, aby sme váhy vyvážili. Ak nestačí posúvanie, pridáme ďalšie protizávažie, prípadne kus pritizávažia odrežeme. Keď máme váhy vyvážené (jazýčky ukazovateľov proti sebe), začneme ciachovať malé
37
Obr. 3. Celková zostava stojana
38
Obr. 4. Detaily stojana
39
sústruhu. Ich tvar je daný tým, že sú namáhané na vzper a tyč 0 6 mm by sa prehýbala. Spodné rozperné tyče 33 odrežeme z tyče 0 6 mm; na obidvoch koncoch vyrežeme závity, najlepšie na sústruhu, aby boli presne kolmé. Oporné vložky 34 odrežeme pílkou z nejakého kaliteľného materiálu, ktorý vyberáme taký, aby sme ho mohli doma kaliť. Po vyvŕtaní otvoru 0 6,1 spilujeme na vložke uhol 90° tak, aby nôž bol v osi otvoru. Hotovú vložku zakalíme a popustíme. Montáž stojana Pred konečnou montážou vyvŕtame v stojane otvory 0 8 a vypilujeme 90° drážky, o ktoré sa opierajú oporné vložky 34 (det. A na obr. 4). Najlepšie ich vypilujeme štvorhranným jemným pilníčkom. Drážka nebude nikdy vypilovaná do ostrej špičky, takže špička opornej vložky bude mať dosť miesta na svoj pohyb.
Dĺžku uholníkov 8, 9, medzi ktorými sú pripevnené planžety váh, upravíme tak, aby zodpovedala rozmerom, ktoré stojan má. Podľa rozmerov použitého materiálu bude potrebné v niektorých prípadoch upraviť dĺžku planžiet. Zistíme to podľa nasledujúceho postupu: Do dolného rámu 30 vložíme horný rám 3 1 , ktorý podložíme dvoma latkami hrubými 10 mm tak, aby neprepadol. Podľa výkresu zostavy (obr. 3) namontujeme rozperné tyče 32 a 33 s opornými vložkami 34 a ich dĺžku nastavíme maticami 35. Oporné vložky a matice so závitom rozperných tyčí natrieme hustou nitrofarbou. (Toto nastavenie budeme totiž opakovať.) Potom vložíme do obdĺžnikových vybraní stojana (det. B na obr. 4) závesné uholníky 8 a 9. Dolné uholníky podložíme, aby nevypadli. Ďalej položíme na vhodné podložky valec váh s namontovanými tyčami závažia a planžetami a po ovinutí zmeriame ich nevyhnutnú dĺžku. Ak treba, vy-
Mnoho žen by se rádo věnovalo vyšívání, ale jejich snahy narážejí na problém, kde sehnat potřebné pomůcky. Jednou z nich je bubínek na vyšívání. Vyrobit jej není však pro kutila příliš složité; opatří si tak snadno vhodný dárek. POSTUP PRÁCE Nejprve zhotovíme oba kroužky 5 a 6 z letecké překližky 12 mm tlusté. Narýsujeme tvar, obřežeme ho a přesný tvar dopilujeme. Hotové kroužky přebrousíme smirkovým plátnem a natřeme bezbarvým lakem. Z plechu 1,5 mm tlustého vystřihneme držáky 3 a 4, vyrovnáme, opilujeme na poloměry a ohneme. Vyvrtáme otvory a vyřežeme závity. Do otvoru 0 5,6 mm v pravém držáku 4 nasuneme vysoustruženou matici 2, kterou roznýtujeme. Držáky vytvarujeme podle rádiusu vnějšího kroužku 6, ustavíme je, vyvrtáme otvory a držáky přišroubujeme vždy dvěma šroubky M3X8. Na vnitřní kroužek 5 nasuneme vnější 6 a upneme ho pomocí šroubu 1. který buď vysoustružíme podle výkresu, nebo použijeme hotový šroub M4X35 s válcovou hlavou. J.Ť.
40
sekneme nové otvory 0 4a všetko zmontujeme. Nie je to zložitá práca, ale vyžaduje trpezlivosť. Teraz už môžeme odstrániť všetky podložky a váhy vyvážiť protizávažím. V tomto prípade však musíme vyvážiť i hmotnosť horného rámu. Pre kontrolu dáme na váhy nejaké väčšie zaťaženie (asi 30 kg) a pozorujeme, ako sa prejavujú rozperné tyče, a ak treba, znovu nastavíme ich dĺžku pomocou matíc 35. Ak je všetko v poriadku, zalepíme definitívne oporné vložky a matice 35 so závitmi rozperných tyčí pomocou lepidla Epolex alebo Epoxy 1200. Stojan váh môžeme okrytovať, aj keď pre ich činnosť nie je kryt nevyhnutný. Na výkresoch nie je kryt nakreslený, lebo záleží na tom, kde sa budú váhy používať. Kryt môžeme zhotoviť z 0,5 mm hrubého plechu, jeho vyhotovenie je zrejmé z fotografií. R. P.
auto moto SIGNAUZÁTOR RYCHLOSTI (OTÁČEK) Omezení maximální rychlosti na 90 km/h (resp. 110 km/h na dálnici) vyžaduje zejména u dnešních rychlých vozů stálou kontrolu rychlosti jízdy na tachometru. Roste tím nárok na kvality řidiče, protože přirozeně musí zároveň s plnou pozorností sledovat situaci na vozovce (a kolem ní). To platí ještě ve vyšší míře při jízdě v uzavřených osadách, kde nemůžeme jezdit ustálenou rychlostí. Tady někdy stačí zlomek vteřiny, kdy se řidič podíval na tachometr, aby přehlédl míč kutálející se z vrat. A když pak za míčem vyběhne dítě, může být na úspěšné zabrždění už pozdě. Zkrátka: Klasický rychloměr pro jízdu v současných podmínkách už nevyhovuje. Potřebujeme přístroj, který není nutné sledovat zrakem a který nás sám upozorní na překročení dovolené rychlosti. Konstrukce, kterou publikujeme, to umí. A umí ještě víc. Začátečníky, kteří neodhadnou obrátky motoru sluchem upozorní, kdy je třeba přeřadit na vyšší rychlostní stupeň; pokročilým, kteří si sami seřizují předstih pomůže i při této náročné operaci. Všem pak může umožnit jízdu s optimálními otáčkami motoru, a tím úsporu benzinu. Celý tento „zázrak" je uložen v krabičce rozměrů cca 110X60X1 50 mm, kterou umístíme do přístrojové desky v dosahu řidiče (může být i těsně pod ní, nebo na její horní ploše). Řídící panel rozměrů asi 110X60 mm obsahuje přepínač pro světelnou nebo zvukovou signalizaci, tři páčkové vypínače pro jednotlivé kontrolované rychlosti (přesněji otáčky motoru), tři knoflíky pro nastavení tří zvolených
rychlostí a signální žárovku. Během jízdy si „hlídání" té které rychlosti (zpravidla 60, 90, 110 km/h) zapínáme příslušným páčkovým vypínačem. Když nastavenou rychlost překročíme, začne buď blikat žárovka, nebo se ozve tikání, a to v intervalech nepřímo úměrných překročené rychlosti; snížíme-li rychlost, intervaly se prodlužují, až signál přestane. Protože přístroj hlídá rychlost nepřímo, tj. přes otáčky motoru, signalizuje při zařazeném nižším rychlostním stupni, i tehdy, když otáčky přesáhnou počet, který na přímý záběr znamená překročení hlídané rychlosti. To je zpravidla jen několik okamžiků — než přeřadíme — a v praxi to řidiče neruší. Začátečníka pak signál upozorní, že je třeba řadit na vyšší rychlostní stupeň. Protože přístroj signalizuje tři nastavené hodnoty, je možno jednu z nich nastavit na takový počet otáček, kdy motor má maximální kroutící moment, jinými slovy, kdy běží nejhospodárněji. Tuto hodnotu lze zpravidla snadno přepočítat na rychlost při přímém záběru a nastavit na ni signalizátor. Bude nás pak upozorňovat vždy, když sešlápneme plynový pedál víc, než vyžaduje hospodárná jiz-
Obr. 1. Schéma zapojení signalizátoru
da. Budeme-li naopak spěchat, zapneme signalizátor vypínačem na maximální povolenou rychlost a pojedeme těsně na hranici signálu — tedy co nejrychleji v rámci povolené rychlosti. Přístroj je zkonstruován pro automobily s napětím 12 V. Je použito maximálně jednoduché koncepce, tedy bez integrovaných obvodů ap., takže výrobu zařízení zvládne každý obyčejný radioamatér. Ze součástek se obtížně opatřuje relé a tepelně závislý odpor RT. Návod na stavbu počítá s tím, že rozměry skříňky si každý upraví podle součástí, které bude mít k dispozici. POPIS ZAPOJENÍ A FUNKCE Popsané velice jednoduché zapojeni (obr. 1) využívá ke své činnosti napěťové impulsy, které vznikají při funkci zapalovací soustavy na kontaktech přerušovače. Impulsní napětí, které je přivedeno od kontaktů rozdělovače, má dvě složky, stejnosměrnou a střídavou. Obě se vytvářejí při rozpojení kontaktu přerušovače současně. Stejnosměrná složka projde bez problémů odpory R1, R2 a diodou D2. Na
R4
41
rozdělovač
-12V
2,3
P2.P3.P4 Obr. 2. Plošný spoj (měřítko 1:1). Pohled na destičku ze strany součástek
kondenzátoru C2 se tedy objeví napětí úměrné rychlosti otáčení motoru. Střídavá složka, která vznikne při rozpojení kontaktu vlivem zániku magnetického pole v jádře zapalovací cívky se usměrní a vyfiltruje pomocí diody D1, D2, kondenzátorů ČI a odporů R1 a R2. Toto usměrněné napětí se přičítá k základní stejnosměrné složce. Jeho velikost je závislá na okamžitém zatížení motoru, a tím i na složení zápalné směsi ve válci. Z toho také vychází další funkce signalizátoru, který signalizuje nejen dosaženou předem zvolenou rychlost, ale také nadměrné a celkem zbytečné sešláp-
nutí akcelerátoru po dosažení zvolené rychlosti. Napětí z kondenzátoru C2 je vedeno přes odporový trimr P1 a odpor R3 na fázi tranzistoru T I . V kolektoru tranzistoru T1 je zapojená cívka relé Re. Pracovní kontakty 1 — 2 spínají buď světelnou, nebo zvukovou signalizaci překročení zvolené rychlosti. Způsob signalizace se volí pomocí přepínače V I . Paralelně ke kontaktům 1 — 2 je zapojen odrušovací kondenzátor C5, který je nezbytně nutný pro odstranění rušivých signálů (jiskření na kontaktech) hlavně při použití zvukové signalizace, kdy je v obvodu zapojeno sluchátko SL
a kontakty přerušují indukční zátěž. V obvodu sluchátka je zapojen velmi důležitý odpor R4, který jednak snižuje jiskření na kontaktech 1 — 2 a jednak slouží jako ochranný odpor v případě, že by tyto kontakty zůstaly trvale sepnuté (přilepily by se). V obvodu světelné signalizace je použita 6 V žárovka, aby světlo bylo výraznější; protože její rozsvícení je velice krátké, nehrozí její prepálení. Pracovní kontakty relé 3 — 4 slouží k vybíjení kondenzátoru C4 přes odpor R5. V okamžiku, kdy cívka relé dosáhne spínací proud, kotva relé přitáhne a spojí kontakty 1 — 2; tím se rozsvítí žárovka nebo klapne membrána ve sluchátku. Zároveň, avšak s malým zpožděním, se spojí kontakty 3 — 4 a přes odpor R5 se vybije kondenzátor C4, na bázi tranzistoru T1 se objeví téměř nulové napětí, tím se tranzistor zavře a kotva relé odpadne. Tento cyklus se opakuje znovu v rychlém sledu, protože se kondenzátor C4 znovu nabíjí přes odpor R3. Počet sepnutí relé, a tím i rozsvícení signalizační žárovky nebo klapot ve sluchátku se zrychluje s narůstajícím překročením rychlosti, protože s větším počtem impulsů od přerušovače se kondenzátor C4 rychleji nabíjí přes odpor R3. Zareaguje-li řidič na signál a uvolní pedál akcelerátoru, klesnou otáčky motoru a zařízení přestane hlásit překročení rychlosti.
Jednotlivé zvolené rychlosti se předem zvolí pomocí drátových potenciometru P2, P3, P4; při jízdě se pak již jen vypínači V2, V3, V4 zapíná zvolená rychlost. Odpor Rt je teplotně závislý prvek, který musí být připevněn k chladiči tranzistoru T I , aby kompenzoval tepelné rozdíly jak ovzduší, tak i teplotu tranzistoru. Tím se odstraní odchylky od nastavené rychlosti, protože tranzistor TI má při tepelných rozdílech i rozdílné spínací vlastnosti. V zařízení lze použít jakékoli relé, které spíná v rozmezí 4— 12 V a má
42
P2.P3.P4
Obr. 3. Mechanické provedení signalizátoru
dva páry spínacích kontaktů, např. RP 102, LUN 2621 a pod. Velice důležitou podmínkou je, aby vodič, kterým se přivádí impulsy od rozdělovače, popřípadě od svorky 1 zapalovací cívky byl stíněný a aby toto stínění bylo dokonale spojeno s kostrou vozidla již u rozdělovače. Zabrání se tím vyzařování rušivých signálů, které se pak nepříjemně projeví v příjmu rozhlasového přijímače. Také kondenzátor C6 má funkci filtru pro rušivá napětí. PROVEDENÍ Zařízení je zapojeno na plošném spoji (obr. 2) a spolu s ostatními ovládacími a funkčními prvky umístěno do dvoudílné krabice (obr. 3), kterou vyrobíme z hliníkového plechu. Krabici potom připevníme na zvoleném místě v automobilu a dobře ukostříme, opět kvůli průniku rušivých signálů. Plošný spoj vyrobíme již mnohokrát popsanou metodou. Rozmístění součástek na spoji provedeme až po jejich zakoupení, protože většinou nelze sehnat vše přesně podle rozpisky. Totéž platí i o umístění a upevnění relé RE, sluchátka SL a objímky pro signální žárovku S. s
UVEDENÍ DO PROVOZU A NASTAVENÍ Celé zařízení připojíme do auta třemi vodiči: prvním vodičem spojíme kladný pól se spínací skříňkou zapalování, druhým vodičem záporný pól s kostrou vozidla a třetím, stíněným vodičem připojíme zařízení ke svorce 1 zapalovací cívky nebo na kontakty rozdělovače. Pro správnou funkci je ještě důležité nastavit spínací kontakty relé tak, aby kontakty 1 — 2 spínaly s malým předstihem proti kontaktům 3 — 4. Je to proto, aby obvod signalizace (žárovka nebo sluchátko) byl pod napětím o něco dříve než obvod kontaktů 3 — 4, který vybíjí kondenzátor C4 přes odpor R5. Dosáhneme toho přihnutím kontaktů relé. Celé zařízení potom nastavíme tak, že zapneme zapalování, ale neštartujeme, kontakt rozdělovače nastavíme do rozpojené polohy pomocí roztáčecí kliky nebo zařazením čtvrtého rychlostního stupně a popojetím vozidla. Abychom nemuseli snímat víčko rozdělovače (u některých vozů je to dost obtížné), zapojíme na kontakt rozdělovače nebo na cívku (svorka 1) a kostru vozidla žárovku, která rozsvícením
signalizuje rozpojení kontaktů. Žárovku potom odpojíme a zapneme např. vypínač V2 a pod ním umístěný potenciometr P2 nastavíme asi do 1/4 dráhy. Trimr P1 nastavíme tak, aby začala signalizovat žárovka nebo sluchátko. Všechna -nastavení provedeme za klidu motoru. Potom nastartujeme motor a přidáním otáček (sešlápnutím akcelerátoru) zjistíme, zda začne pracovat signalizace. Je-li vše v pořádku, rozjedeme se s vozem a sledujeme, pracuje-li signalizace při řazení jednotlivých převodových stupňů, když motor dosáhne určitých otáček. Překročení jednotlivých rychlostí nastavíme za jízdy při zařazeném čtvrtém rychlostním stupni pomoci potenciometru P2, P3, P4; každému potenciometru přísluší vypínač V2, V3, V4, který je třeba zapnout (tím se zařízení připojí na síť vozidla) a zároveň tak zvolit příslušnou rychlost, např. 60, 90, 110 km/h. Při hlídání rychlosti 110 km/h se samozřejmě značně posunou i otáčky motoru při zařazeném nižším rychlostním stupni směrem nahoru. Na to je třeba vzít zřetel a řadit dříve, než se ozve signalizátor. Závěrem ještě zmínka o tom, jak zařízení využít při nastavování předstihu. Při zapnutém zapalování zapneme kterýkoli z vypínačů V2, V3, V4. Potom otáčíme klikovým hřídelem motoru a sledujeme přitom značku na řemenici, která se má obvykle krýt se značkou na tělese motoru. V okamžiku rozpojení kontaktů, to znamená v okamžiku hoření jiskry, začne zařízení signalizovat. VLADIMÍR CAFOUREK Použitý materiál
43
OBYTNÝ PRÍVES KAPR-1 je dílem prototypové dílny redakce USS. Jeho autoři — Jiří Tůma a Vladimír Cafourek — vyšli z vyhodnocení mnoha konstrukcí, které v průběhu minulých let došly do redakce nebo byly publikovány v zahraničních publikacích, včetně firemních prospektů. Vůdčí myšlenkou bylo najít řešení vhodné pro naše podmínky. To, co nás v tomto směru odlišuje od poměrů v jiných zemích, je především menší kubatura tažných vozidel a užší silnice. Šlo tedy o to, postavit přívěs pro pohodlný pobyt až pěti osob, který by však mohl být úsporně tažen automobily u nás obvyklých kubatur a jehož rozměry do šířky i délky by minimálně ovlivnily manévrovatelnost soupravy. Z těchto požadavků vyšla jednoznačně nutnost přívěs řešit jako skládací. Zkušenosti s dosavadními skládacími přívěsy pevné konstrukce (např. Astra, přívěs konstruktéra V. Kacálka v USS 13 a 14) však ukázaly i jejich nevýhody — větší půdorysná plocha zhoršuje manévrovatelnost, složitost konstrukce přináší větší pracnost při rozkládání přívěsu do obytného stavu (a samozřejmě naopak i při skládání) a výrobně jsou tyto přívěsy velmi náročné. Kromě toho jsou využitelné max. pro 3 + 1 osobu. Bylo zřejmé, že budoucí přívěs by se neměl rozkládat ve směru vertikálním, ale horizontálně, i když to přinese určité zvětšení čelního odporu vzduchu při jízdě. Na tomto principu byla tedy postavena maketa, kde se ze středního prostoru dlouhého 3 m vysunovaly v podélné ose na způsob zásuvek na obě strany „ložnice". Po vytažení „ložnic" o 1,5 m pak zůstal pro vaření a obývání střed v rozměrech 1,7 X 2 m. Už maketa ukázala nevýhody tohoto řešení jak z hlediska konstrukčnětechnického, tak i z hlediska užitných vlastností. Další maketa byla řešena na principu vyklápění dvou válcových segmentů z čelních stěn. Ukázalo se, že tato konstrukce splňuje požadované parametry: — pohodlné spaní i stolování pro čtyři až pět osob; — volný centrální prostor s kuchyňskou linkou, umožňující pohodlné vaření, mytí, oblékání a pohyb i při plném obsazení; — jednoduché a rychlé rozkládání i skládání přívěsu;
44
— v průběhu dlouhých jízd možnost použití přívěsu k uvaření oběda a jídlu, případně i odpočinku na parkovišti bez odpojení od auta; — dobré jízdní vlastnosti soupravy v důsledku malé šířky, délky a nízkého těžiště přívěsu. Vcelku se dá říci, že toto řešení spojuje výhody pevného i skládacího přívěsu, přičemž nemá většinu jejich nevýhod. Když bylo toto konstrukční řešení schváleno, nastal boj o hmotnost při zachování potřebné pevnosti, tuhosti, těsnosti proti vodě a prachu atp. Především byla opuštěna koncepce podvozku z Jäklových profilů a byl vyřešen celoplechový podvozek skříňové konstrukce s bantamovými koly na podélných kyvných ramenech. To umožnilo snížení hmotnosti i světlé výšky, přičemž velká průjezdnost je umožněna malou délkou podvozku. Samotný podvozek bez obytné nástavby lze výborně používat jako nákladní přívěs, jenž uveze náklad o hmotnosti cca 280 kg; velká nosnost je umožněna nízkou hmotností (cca 90 až 100 kg) přívěsu. V průběhu výroby obytné nástavby byla řešena celá řada dílčích problémů (kuchyňská linka, větrání ap.). Úspěšně bylo vyřešeno zejména vytápění přívěsu zkonstruováním kamen na propan-butan. Vzduch nasávaný pod přívěsem se v kamnech ohřívá koupeným hořákem MEVA a spaliny odcházejí komínkem na střeše přívě-
su. Použiti továrně vyrobeného hořáku zaručuje bezpečnost kamen. V přívěsu bylo instalováno osvětlení s 12 V automobilovými sulfitovými žárovkami napájenými z automobilového akumulátoru, pro nějž je na podvozku umístěna skříňka. Když byl dohotovený přivěs včetně
vnitřního vybavení, ale bez akumulátoru zvážen, ukázala ručička přesně 380 kg. Přívěs o této hmotnosti může tahat většina automobilů na našem trhu (směrodatná je ovšem hmotnost nebrzdeného přívěsu uvedená v Technickém průkazu tažného automobilu).
45
Jízdní zkoušky přívěsu byly provedeny v Ústavu silniční a městské dopravy Praha — zkušebna Klíčany. Pro srovnání byl zároveň zkoušen i polský přívěs N-126 C. Z řady různých měření uvádíme dvě, které nejvíce zajímají uživatele. Jako tažného vozidla bylo použito automobilu VAZ 21011 s těmito výsledky (hodnoty přívěsu N-126 C v závorce): akcelerace s přeřazováním rychlostních stupňů 0—1000 m 47,22 s (47,81 s), spotřeba paliva na letmém kilometru při rychlosti 80 km/h 12,0 I (12,2 I). Na základě kladného výsledku zkoušek schválilo ministerstvo vnitra ČSR — Správa pro dopravu technickou způsobilost přívěsu KAPR-1 k provozu na pozemních komunikacích v ČSSR vydáním Osvědčení o technické způsobilosti typu motorového vozidla č. 1277, č. j. SD/122832/80 a jeho přílohou Základním technickým popisem schváleného typu vozidla č. 1277, č. j. SD/122832/80. V praxi to znamená, že pokud si majitel zhotoví celý přívěs sám, při předvedení přívěsu na příslušný Dl
zároveň předloží schválenou dokumentaci. Po kontrole přívěsu, zda odpovídá výrobní dokumentaci, schválí Dl OS SNB technickou způso-
bilost přívěsu a vydá Technický průkaz vyplněný podle Základního technického popisu č. 1277, č. j. SD/122832/80. Protože se jedná o jednotli-
HLAVNI TECHNICKÉ ÚDAJE PŘÍVĚSU
Vlevo zaklápění segmentu obytné ložnice, vpravo obytná ložnice v úpravě pro stolování
46
Vlevo segment ložnice v úpravě pro spaní, uprostřed kuchyňská linka, vpravo skřínka na prádlo u dveří vé sestavené vozidlo, činí v tomto případě správní poplatek 500 Kčs. Tento postup je samozřejmě platný pouze v případě, že přívěsy jsou provedeny podle schválené dokumentace — zejména podvozek. Pokud Dl zjistí odlišnosti, postupuje jako u přívěsu sestaveného podle neschválené dokumentace, t. j. bude vyžadovat výrobní dokumentaci daného provedení přívěsu včetně výpočtu pevnosti, případně posouzení odborného pracoviště. V případě, že si majitel koupí již hotový hromadně vyráběný podvozek, obdrží při koupi zároveň Technický průkaz podvozku určeného k dostavbě. Příslušný Dl pak při předvedení přívěsu zkontroluje podle výrobní dokumentace pouze provedenou dostavbu a doplní údaje v Technickém průkazu. V tomto případě činí správní poplatek 20 Kčs (10 Kčs za vydání SPZ, 10 Kčs za schválení dostavby). POPIS PŘÍVĚSU Přívěs sestává z dvoukolového podvozku s oji a z obytné nástavby. Její pevná část s dveřmi, oknem a ventilací se směrem vzhůru kónicky rozšiřuje v úhlu asi 120°. Přední a zadní šikmá stěna je vlastně podlahou výklopných segmentů, které po sklopení do vodorovné polohy zvětšují obytný prostor přívěsu. Přední segment slouží jednoúčelově jako ložnice pro dvě osoby s lůžkem 140 cm širokým, zadní segment se používá jako jídelní kout, který po odklopení stolní desky a rozložení opěrných polštářů vytvoří lůžko 160 cm široké pro dvě až tři osoby. Jako lavice v jídelním koutě slouží dvě plechové bedny s polštářovaným ví-
kem, kterými při spací úpravě nastavíme lůžka na délku 190 cm. Bedny slouží zároveň k ukládání lůžkovin. Ve střední části přívěsu je naproti dveřím umístěna kuchyňská linka s dvouplotýnkovým PB vařičem, vypouštěcím dřezem použitelným i jako umývadlo a s ukládacím prostorem na nádobí a potraviny velikosti š = 85 cm, v = 56 cm, hloubka — 36 cm. Mezi vařičem a dřezem zůstává manipulační plocha 73 x 40 cm. Nad dřezem je držák na 10 I kanystr s vodou, opatřený vypouštěcím kohoutem ve dně. Na pravé straně linky je skříňka na obleky, vedle dveří skříňka na boty, prádlo ap. V denní úpravě je podlahová plocha středu přívěsu dostatečně velká (200 x 130 cm), aby umožnila osádce přívěsu pohyb, aniž by se musili jednotliví členové „přelézat" (od pasu nahoru je k dispozici prostor 200 x 170 cm). Napříč interiérem přívěsu je možno upevnit závěsy, oddělující opticky a částečně i zvukově prostory ložnic od střední části. Rozkládání i skládání přívěsu je úplně jednoduché a velmi rychlé: 1. Vyklopíme opěrné kolečko a přívěs odpojíme od tažného vozidla. 2. Spustíme opěrky podvozku a zajistíme je tak, aby přívěs stál vodorovně. 3. Pod obývací ložnicí upevníme přídavné opěrky, odšroubujeme zajišťovací matice, segment vyklopíme a přídavné opěrky ustavíme podle terénu. 4. Odšroubujeme zajišfovací matice předního lůžkového prostoru a segment vyklopíme. 5. Sejmuté matice zašroubujeme zevnitř na zarážky, čímž zajistíme
segmenty v otevřené poloze. Zároveň je tak utěsníme. 6. Lavice, které jsou při transportu uložený na dně podvozku, dáme na místo, a stejně tak i matrace z obývací ložnice. Matrace z lůžkového prostoru zůstávají trvale na svém místě. ZÁSADY PRO VÝROBU Konstrukce přívěsu vyžaduje zkušenosti s elektrickým svářením a ohýbáním plechu. Výroba přívěsu vyžaduje určité řemeslné znalosti, a proto by se do ní neměl pouštět začátečník. Podvozek je svařen z ohýbaných ocelových plechů ti. 1,5 mm. Kostra nástavby je z elektricky svařovaných ocelových úhelníků L 20 x 20. Na kostru je přinýtován potah z hliníkových vlnitých plechů ti. 0,6 mm. Tepelná izolace je z polystyrénových desek ti. 20 mm. Okna jsou z organického skla ti. 4 mm. Celá konstrukce je koncipována tak, aby se maximálně využilo formátu materiálu/ např. plechů ap. Proto náklady na přívěs jsou relativně nízké, zvlášť ovšem ve srovnání s kupovaným továrním přívěsem. Přitom užitná hodnota t.j. podlahová plocha, lůžková kapacita, obyvatelnost ap., jsou rozhodně podstatně vyšší. Nejdůležitější jsou však nízké provozní náklady, tj. spotřeba pohonných hmot při tažení přívěsu; u přívěsu KAPR je tato hodnota velmi příznivá. Podrobný návod na stavbu přívěsu KAPR-1 přesahuje možnosti publikování ve sborníku. Vydavatelství ALFA spolu s Propagační tvorbou proto vydávají v edici plánků USS samostatnou publikaci, Obsahující 33 výkresů.
47
podrobný textový návod, rozpisku materiálu a kopii Osvědčení o technické způsobilosti a Základního technického popisu. Publikace má vyjít začátkem r. 1981, bude stát asi
60 Kčs a je možno si ji objednat v Expedici USS, Železná 8, 116 06 Praha 1. Propagační tvorba se také snaží zajistit tovární výrobu podvozků, jako části přívěsu z hlediska bezpeč-
nosti nejdůležitější. Doufáme, že konkrétnější údaje o možnosti koupit podvozek hotový budeme moci uveřejnit v příštím svazku USS. Red.
OPRAVY BEZVZDUŠNICOYÝCH PNEUMATIK Patrím k tým motoristom, ktorí jazdia na vozidlách s bezvzdušnicovými pneumatikami. V prípade defektu pneumatiky vždy nastal problém, pretože so súpravou, ktorá patrí k vystrojeniu vozidiel (dovážaných z NDR), nemožno pneumatiku opraviť bez demontáže disku. Aj v opravovni lepia pneumatiky po sňatí disku, takže sa oprava značne predraží. Zhotovil som si preto prípravok, ktorý sa mi veľmi osvedčil; teraz ľahko opraVim pneumatiku bez demontáže disku. VÝROBA PRÍPRAVKU Najskôr vysústružíme rozpínací tŕň 1 a závitovým očkom
Obr.1
48
vyrežeme závity. Tŕň môžeme zhotoviť aj v tvare la a závitovým nožom vyrezať kužeľový závit so stúpaním 1. Dôležité je, aby všetky závity mali rovnaké stúpanie (v mojom prípade 1 mm) okrem M4, kde také závitové očko nejestvuje. Najlepšie je vyrezávať závitovým nožom, pri ktorom docielime aj nadväznosť stúpania k všetkým závitom. Priemery na závity stáčame o 0,3 mm menšie, aby vrchol závitov chýbal. Je to preto, aby ostrie závitov nerozrezávalo gumu pneumatiky, ale ju iba vytláčalo do bokov a aby sa otvor po použití prípravku čo najviac stiahol späť. Na hornom konci tŕňa vyvŕtame dva na seba kolmé otvory 0 6,2 mm na vysúvacie vratidlo 3, ktoré zhotovíme z ťahanej ocele 0 6 mm. Pri výrobe vedenia rozpínacieho tŕňa 2 postupujeme Obr. 3
Obr. 4
Rozpis materiálu
podobne ako pri tŕni 1. Stúpanie závitu musí byť také isté ako pri rozpínacom tŕni, i vrchol závitu musí byť znížený. Otvor 0 6,2 mm vŕtame spolu so spodným otvorom v rozpínacom tŕni. Vratidlo 4 je zložené z dvoch častí, ktoré sa pevne naskrutkujú na vedenie 2. Dĺžka závitu M8 musí byť taká, aby vratidlo po zastkrutkovaní nezasahovalo do otvoru 0 9,4 mm vo vedení. Navliekaciu rúrku 5 vyrobíme podľa výkresu. Držadlo 6 použijeme zo súpravy dodanej k vozidlu (v tom prípade treba prerezať závit 9,5 mm na M10, nie však po celej dĺžke), alebo ho zhotovíme z niektorého plastu podľa výkresu. POUŽITIE PRÍPRAVKU
Rozpínací tŕň 1 vsunieme do vedenia 2 a spojíme vysúvacím vratidlom 3. Na odmontovanom kolese nájdeme chybu, najčastejšie vrazený klinec. Klinec trocha vytiahneme, aby sme zistili, pod akým uhlom vnikol do pneumatiky. Potom ho vyberieme a do vzniknutého otvoru zatlačíme pod rovnakým uhlom hrot rozpínacieho tŕňa. Za
stáleho tlačenia a otáčania doprava zaskrutkujeme prípravok do pneumatiky (obr. 1). Vratidlo 3 potom presunieme do horného otvoru v rozpinacom tŕni a tŕň z vedenia vytiahneme. Pripravíme si gumový hríbik, kúpený v predajni Barum, alebo zo súpravy vyrábanej v NDR. Na koniec nožičky hríbika priviažeme tenký špagát dlhý asi 50 cm, nožičku prestrčíme navliekacou rúrkou 5 (obr. 2) a na koniec špagátu priviažeme akýkoľvek predmet (vetvičku, ceruzku, kľúč) aby hríbik neskízol dovnútra pneumatiky. Hríbik povytiahneme, očistíme benzínom, spodnú časť hlavičky a vrúbkovanú časť nožičky potrieme zľahka lepidlom na gumu (Alkaprén) a necháme zaschnúť. Navliekaciu rúrku 5 s nasadeným hríbikom zatlačíme do vedenia 2. Aby sa hríbik do vedenia lepšie vtlačil, môžeme hornú časť hlavičky slabo natrieť jemným olejom. Po zatlačení navliekaciu rúrku vysunieme. Gumový hríbik posunieme pomocou špagáta o niekoľko centimetrov djie a otvorom vo vedení 2 nalejeme po celom obvode primerané množstvo riedkeho lepidla (obr. 3). Lepidlo necháme zaschnúť; čas zaschýnania zistíme tak, že na vonkajšiu stranu plášťa kvapneme trochu lepidla. Po zaschnutí lepidla vyskrutkujeme pomocou vratidla 4 vedenie 2 pri miernom potahovaní špagátom. Potom silnejším ťahom dotiahneme hríbik tak, aby hlavička dobre priľahlá na vnútornú časť pneumatiky, a po uvoľnení ťahu odrežeme prečnievajúci zvyšok hríbika (obr. 4). Po dokonalom zaschnutí môžeme pneumatiku nahustiť a namontovať koleso. Prípravok po každom použití vyčistíme riedidlom tak, aby sme zvyšky lepidla dokonale odstránili. JIŘÍ KRÁL
PLNIACA SPÚŠŤ S M ANO MET R O M Pred niekoľkými rokmi sa na našich čerpacích staniciach objavili zahraničné plniace spúšte s manometrom, ktoré uľahčovali plnenie a kontrolu tlaku v pneumatikách. Ak máme doma kompresor, môžeme si toto zariadenie urobiť sami, pričom prácnosť ani náklady nebudú veľké. Podmienkou však je, aby kompresor mal zásobnú nádržku s vypínačom od tlaku, alebo aby v tlakovej vetve bol prepúš-
ťací ventil nastavený na trochu väčší tlak, ako potrebujeme na plnenie pneumatík. V železiarstve si kúpime spúšť bleskovku 3 na záhradný postrekovač (stojí asi 36 Kčs) a manometer 1 s rozsahom do 0,4 MPa (stojí asi 30 Kčs) a v Mototechně hadičku s hlavicou 6, ktorá má prítlačný kolíček na ventil. Jedinou zložitejšou súčiastkou je nákrutka 2, ktorú si musíme vyrobiť
sami. Sú v nej vyrezané závity na naskrutkovanie spúšte a manometra. Nátrubok stačí na hadicu prispájkovať cínom. Zostavenie plniacej spúšte je zrejmé z výkresu. Na tlakové vedenie nemusíme použiť gumovú opletenu hadicu; na tlak do 0,6 MPa stačí aj bežná elektrikárska hadička (bužírka) s vnútorným priemerom 4 až 5 mm. Práca s plniacou spúšťou je rýchla a jednoduchá. Pri stlačenej páčke pneumatiku hustíme, ak ju povolíme, môžeme na manometri odčítať tlak, ktorý je v pneumatike. Z. B.
Plniaca spúšť s manometrom: 1 — manometer; 2 — nákrutka; 3 — spúšť bleskovka; 4 — mosadzná alebo medená rúrka; 5 — gumová alebo PVC hadička; 6 — hlavica na automobilovú pumpu
49
stroje a nástroje
SPÁJACIE A HUTNÍCKE MATERIÁLY Súčasťou prevažnej väčšiny návodov v našich zborníkoch sú rozpisy materiálu. Charakteristiky jednotlivých materiálov sa uvádzajú podľa československých noriem. To je však málo zrozumiteľné pre tých čitateľov, ktorí nie sú strojári a nemajú k dispozícii súbor strojníckych tabuliek. Inú možnosť označovania materiálu však nemáme, lebo slovný opis každého materiálu a súčiastky by zabral veľa miesta. Aby boli údaje v rozpisoch zrozumiteľné aj laikovi, uverejňujeme tieto prehľady. Nezachytávajú prirodzene všetky jestvujúce materiály (na to by sme potrebovali veľa strán), ale len tie, ktoré domáci majstri častejšie používajú. Neuvádzame ani najbežnejší hutnícky materiál, ako sú kruhové, štvorhranné, obdĺžnikové, šesťhranné tyče, metrické rúrky, drôty, plechy a pod. Tento materiál sa vyrába v rozličných vyhotoveniach podľa použitej technológie výroby (valcované, hladené, ťahané apod.), v rozličných stupňoch presnosti a najmä z rôznych materiálov (od bežných ocelí cez kvalitné konštrukčné ocele, nehrdzavejúce ocele, nástrojové ocele až po neželezné a ľahké kovy). Pritom rozmerovo sa vyrába veľké množstvo druhov odstupňovaných prakticky po 1 mm, takže pri nákupe nie je pre domáceho majstra problém zaobstarať si náležitý rozmer bez materiálových tabuliek. SPÁJACÍ MATERIÁL Uverejňujeme prehľad najpoužívanejších skrutiek, matíc, podložiek, nitov, Segerových poistiek, pier a závlačiek, t. j. súčiastok, ktoré používame na rozoberateľné spoje najrozličnejších dielcov. Pre každú spájaciu súčiastku uvádzame v tab. 1 až 21 najdôležitejšie rozmery príslušnej určitej veľkosti. Rad jednotlivých veľkostí však nie je úplný, uvádzame len najbežnejšie veľkosti zodpovedajúce potrebe domácich majstrov. V tabuľkách skrutiek, kolíkov, nitov, pier a závlačiek uvádzame aj rozsah dĺžok, v ktorých sa jednotlivé súčiastky vyrábajú. V tabuľkách sa uvádza aj spôsob označenia, ktorý presne určuje, o akú súčiastku ide. Toto označenie je dôležité pri nákupe súčiastok. Domáci majstri sa niekedy v literatúre stretávajú s tým, že za šesťmiestnym číslom normy ČSN sa používajú ešte doplnkové čísla, ktoré uvádzajú druh materiálu a povrchovú úpravu súčiastok. Vzhľadom na bežnú potrebu domáceho majstra nie je však potrebné rozširovať tabuľky o tieto údaje. Pre väčšinu spájacieho materiálu uvádzame konštrukčné smernice na ich použitie. Konštrukčné smernice Valcové kolíky (tab. 10) používame na spojenie hriadeľa s prírubou. Pre hriadeľ 0 D treba použiť kolík 0 d v najmenšej vzdialenosti v od čela hriadeľa. Príslušný otvor na kolík bude 0 dH7. Závlačky (tab. 11) používame např. na poistenie hria-
50
deľa. Pre hriadeľ 0 D použijeme závlačku 0 d, s minimálnou dĺžkou D + p. V hriadeli masíme vyvŕtať otvor 0 d vo vzdialenosti v od čela hriadeľa. Pri nitovaní nitom s polguľatou hlavou (tab. 12) musíme pre nit 0 d vyvŕtať v nitovaných súčiastkach otvory 0 d,. Pri nitovaní zapusteným nitom (tab. 13) musíme pre nit 0 d vyvŕtať v nitovaných súčiastkach otvory 0 d, a zapustiť na 0 D pod uhlom a. Perá (tab. 14) slúžia např. na zabezpečenie náboja na hriadeli. Pre hriadeľ 0 D použijeme pero b X h. V náboji musíme zhotoviť drážku šírky bH9 do hĺbky t , . V hriadeli treba vyfrézovať drážku bP9 do hĺbky t. Na zakotvenie svorníka (pozri tab. 6) predvŕtame podľa tab. 15 otvor 0 d, do hĺbky I, do ocele, l2 do liatiny a l3 do hliníka a jeho zliatin. Vyrežeme príslušný závit Md do hĺbky b, až b3 podľa použitého kovu. Tabuľka 15 môže všeobecne poslúžiť aj ako smernica na predvŕtanie otvorov na rezanie závitov. Na spojenie súčiastok skrutkou a maticou (tab. 16) treba pre skrutku 0 d vyvŕtať otvor 0 D a zraziť hranu v šírke z. Na zapustenie hlavy skrutiek s valcovou hlavou (pozri tab. 2 a 3) vyvŕtame podľa tab. 17 otvor 0 d, a zahĺbime na 0 D, do hĺbky k, pre skrutky s valcovou hlavou (ČSN 02 1131) alebo do hĺbky k2 pre skrutky Imbus (ČSN 02 1143). Na zapustenie hlavy skrutiek so zapustenou hlavou (pozri tab. 5) vyvŕtame podľa tab. 18 otvor 0 d, a zahĺbime kuželové sedlo 0 D, do hĺbky t pod uhlom 90°. Na frézovanie štvorhranov alebo šesťhranov S na valcovom materiáli (tab. 19) musíme použiť minimálny priemer e, e,, e 2 . Tabuľka 19 zároveň obsahuje prehľad rozmerov stranových kľúčov až do veľkosti 36. Poistné krúžky (tzv. Segerove poistky) používame např. na axiálne zabezpečenie hriadeľa (tab. 20). Na hriadeli 0 d, musíme pre Segerovu poistku vysústružiť zápich šírky m na 0 d2 vo vzdialenosti n od čela. Poistné krúžky na otvory (tab. 21) používame aj na axiálne zabezpečenie hriadeľa. V otvore 0 d, musíme pre Segerovu poistku vysústružiť zápich so šírkou m na 0 d2 vo vzdialenosti n od čela. HUTNÍCKY MATERIÁL Zameriavame sa tu na najviac používané hutnícke tvarové materiály z bežných ocelí, ktorých sortiment (prichádzajúci do úvahy pre potreby domácich majstrov), rozmery a hmotnosti uvádzame v tab. 22 až 32. Palcové rúrky (tab. 22) sa najčastejšie používajú na rozvod vody a plynu. Pre ľahkú dostupnosť ich však môžeme použiť aj na iné konštrukcie. Vyrábajú sa s dvoma hrúbkami stien — normálne a zosilnené. Ich vonkajší priemer zodpovedá príslušnému rúrkovému závitu (G). Po
Tab. 1. Skrutka so Sesťhrannou hlavou
ČSN 02 11 01
Tab. 5. Zápustná skrutka so šošovkovitou hlavou ČSN 02 11 55
Tab. 2. Skrutka s valcovou hlavou
Tab. 3. Skrutka s vnútorným šesfhranom (Imbus)
Tab. 4. Skrutka s polgufovou hlavou
51
Tab. 9. Závrtná skrutka do ocele
ČSN 02 11 74
Tab. 13. Zápustné nity "U
Tab. 10. Valcové kolíky
Tab. ii.Závlačky
Tab. 12. Nity s polguľovou hlavou
52
ČSN 02 23 11
Tab. 16. Diery na skrutky — jemný rad H12 ČSN 02 10 50
Tab. 18. Zahfbenie na zápustné skrutky
ČSN 02 10 23
Tab. 17. Zahĺbenie na valcové hlavy skrutiek ČSN 02 10 24
Tab. 20. Poistný krúžok na hriadele
Tab. 2 1 . Poistný krúžok na diery
53
ČSN 42 57 10 ČSN 42 57 11
Tab. 22. Bezšvové závitové oceľové rúrky Zosilnené bezšvové závitové oceľové rúrky
Tab. 23. Rovnoramenné tyče L
54
Tab. 24. Nerovnoramenné tyče L
Tab. 27. Tyče T
ČSN 42 00 76
Tab. 28. Štvorcový tenkostenný profil
ČSN 42 69 35
Tab. 30. Rovnoramenný tenkostenný profil L ČSN 42 69 49
Tab. 29. Obdĺžnikový tenkostenný profil
ČSN 42 69 36
Tab. 32. Tenkostenný profil U
Tab. 3 1 . Nerovnoramenný tenkostenný profil L
55
vyrezaní závitu ich môžeme ľahko spájať pomocou inštalačných tvaroviek alebo aj zváraním. Profily valcované za tepla Tyče L — uholníky — (tab. 23 a 24) sú jedným z najpoužívanejších profilov s veľmi širokým sortimentom. Hodia sa na najrozličnejšie použitie. Vyrábajú sa s niekoľkými hrúbkami stien pri rovnakom rozmere ramien. Spájajú sa najčastejšie zváraním, ale aj pomocou skrutiek. Tyče I a U (tab. 25 a 26) — veľmi používané ako nosníky v stavebníctve. Obidva druhy sa vyrábajú v dvoch vyhotoveniach. Menšie prierezy sú vhodné aj na strojové konštrukcie na rámy, stojany, podstavce atď. Tyče T (tab. 27) — menej používaný profil s pomerne malým sortimentom. Používa sa aj v stavebníctve. Uzavreté tenkostenné profily — zvárané Štvorcové a obdĺžnikové profily (tab. 28 a 29), tzv.
Vŕtačku EV 108 D/C a příbuzné typy vrtaček (se stejným průměrem objímky pro upínání nástavců), je možno spolu se stojanem typu S 51 použít také jako soustruhu na dřevo. Soustružený materiál je na jedné straně unášen zvláštním hrotem s ploškami, uloženým ve sklíčidle vrtačky. Na druhém konci je materiál opřen do pevného (neotočného) hrotu, který je zašroubován do posuvného tělesa stojanu. Při otáčení soustružené součásti (nemusí být vždy jen ze dřeva) se soustružená součást v místě tohoto pevného hrotu prosmykem opotřebovává, a tím často i uvolňuje.
56
J ä klove profily, sú veľmi obľúbené, lebo majú rozličné možnosti použitia. Vyrábajú sa s niekoľkými hrúbkami stien pri rovnakom vonkajšom rozmere, takže si možno vybrať vhodnú hrúbku steny podľa predpokladaného namáhania uvažovanej konštrukcie, a tým ovplyvniť jej hmotnosť. Často sa používajú aj v stavebníctve na zábradlia, rámy brán, dverí atď. Vhodné sú aj na kostry nábytku a pod. Spájajú sa najčastejšie zváraním alebo pomocou skrutiek. Otvorené tenkostenné profily Profily L a U (tab. 30 až 32) pripomínajú tvarom podobné nosníky valcované za tepla, sú však tenšie, ohýbané z plechu, a preto neznesú veľké zaťaženie. Výhodne sa dajú použiť tam, kde treba obmedziť hmotnosť konštruovaného zariadenia. JIŘÍ ŠRÁMEK Prokluzu zabráníme, zhotovíme-li si otočný hrot podle výkresu. Do pláště 2 zasuneme pomocí tělesa 3 kuličkové ložisko 1 (plášť a těleso jsou do sebe zalisovány). Do vnitřního průměru ložiska nalisujeme hrot 4. Celek přišroubujeme pomocí závitu M 12 k příslušnému dílu stojanu. Práce je pak mnohem snadnější a bezpečnější. JAROSLAV KOCOUR Rozpiska materiálu
Při práci s obyčejným ocelovým nebo pozinkovaným plechem je vždy problémem ohýbání na dlouhou hranu. Zručný řemeslník nebo kutil dokáže i s klempířskými kleštěmi zázraky, ale na ohýbačce jde práce rychleji a lépe. Zhotovil jsem si proto obýbačku, která ohýbá perfektně plech až do šíře 1000 mm, tj. na šířku tabule pozinkovaného plechu, která je běžně v prodeji- Ohýbat je možno plech do tloušťky 1 mm. Materiál na zhotoveni ohýbačky je běžně dostupný a každý trochu zručný kutil ji s běžným nářadím dokáže zhotovit. Skládá se ze čtyř základních dílů: podložky, upínací lišty, upevňovacího zařízeni a ohýbací lišty. VÝROBA OHÝBAČKY Podložku 1 zhotovíme z tyče průřezu U č. 18 (popř. 16) dlouhé 1400 mm. Na přední hraně nosníku upravíme pilkou na železo a pilníkem dva výřezy pro upevněni závěsu 4. Šířka výřezu je 31 m m , vzdálenost od středu na obě strany 5 2 0 mm (celková vzdálenost okraje obou výřezů od sebe 1040 mm). Hloubku výřezů při pilováni je třeba neustále kontrolovat, aby při přiloženi závěsu 4 byl střed otvoru přesně proti hraně. Dále naznačíme a vyvrtáme u každého výřezu dva otvory pro šrouby 12. Před konečnou montáži ještě oba výřezy rozšíříme dodatečně směrem ku středu asi o 10 mm pro čep ohýbací lišty. Do podložky musíme ještě vyvrtat otvory 0 14,5 mm pro svorníky 8 upevňovacího zařízení a otvory 0 8,1 mm pro upevnění přidržovacich ok 7. Otvory 0 10,2 mm pro vodítka 10 vyvrtáme až po zhotoveni upínací lišty. Upínací lišta 2 slouží jednak k přidrženi ohýbaného plechu k podložce a jednak tvoři její přední hrana oporu proti ohýbací liště. Lištu vyrobíme z úhelníku 2 . 1 , jehož přední a zadní hranu opatrné opracujeme frézou nebo ručně pilníkem tak, aby na rovnou plochu podložky obě hrany dobře a rovné přiléhaly. Na horní širší plochu upínací lišty 2.1 privaríme úhelník 2.2, který vytvoří plochy a oporu pro segmenty upevňovacího zařízeni. Rukojeť 2.3 zhotovíme z ploché oceli 25 X 3 a k liště ji buď privaríme, nebo přinýtujeme.
Upínací lištu položíme tak, aby její přední hrana byla těsně u přední hrany podložky a označíme si otvory pro vodítka 10 tak, aby se lišta dotýkala jejich hlav (viz řez B-B). Vodítka 10 slouží k vedení tabule plechu středem ohýbačky a nedovolují posun plechu do strany. Tvoří zároveň zarážku pro pridržovači lištu. Protože tabule plechu mají určitou toleranci ve své šířce, upevníme vodítka tak, aby jejich hrany (hlavy šroubů) byly od sebe vzájemně vzdáleny 1002 mm. Ohýbací lišta 3 je z úhelníku 3 . 1 , na jehož oba konce privaríme čepy 3.2. Dříve než čepy privaríme, musíme pro ně vyfrézovat, popř. vypilovat lůžka dlouhá 10 mm tak, aby po navařeni byla osa čepu přesně v rovině s hranou lišty. Čepy privaríme v délce 10 mm. K úhelníku 3.1 ještě privaríme páku 3.3 z kruhové oceli nebo trubky, na jejíž konec navlékneme pryžovou hadici 19 dlouhou 10 cm. Hotovou ohýbací lištu přiložíme k podložce 1 a dodatečně upravíme oba výřezy. Závěsy 4 ohýbací lišty zhotovíme z ocelové trubky 4 . 1 , k níž kolmo
privaríme dva návarky 4.2 tak, aby jejich vnitřní (sevřené) plochy směřovaly do středu otvoru trubky. V návarcich vyvrtáme otvory 0 8,1 mm tak, aby souhlasily s otvory v podložce. Hotové závěsy nasadíme na čepy 3.2 a volně je přišroubujeme šrouby 12 k podložce. Zkoušíme přitom, zda se ohýbací lišta v závěsech dobře otáčí* a zda hrana ohýbací lišty přiléhá k hraně podložky. Je-li chod lišty v pořádku, šrouby závěsů řádně utáhneme. Upevňovací zařízení je připevněno k podložce 1 a tvoří je svorník 8, na němž je nasazena vidlice 5 s excentrickou úpinkou 6. Svorník 8 zhotovíme z kruhové oceli; na obou koncích vyřízneme závit M 1 4 . Svorník zasuneme do otvoru v podložce a pevně utáhneme maticí 13 s pérovou podložkou 15. Na svorníku je nasazena otočná vidlice 5. Vyrobíme ji z trubky 5 . 1 , k níž z obou stran navaříme ramena 5.2. Asi do středu délky vložíme mezi ramena hranolek oceli 5.3, který rovněž privaríme. Tím dosáhneme určité-
Rozpiska materiálu
57
OHÝBANÝ PLECH
•-Ä-
' AS 24 | .
58
70 . | o,
59
ho zúžení, které je třeba upravit tak, aby na konci byla ramena rovnoběžná. Kolmo do obou ramen vyvrtáme otvor 0 10 mm pro čep 9 excentrické upínky. Stabilitu otočného ramena zajišťuje pridržovači oko 7 z ploché oceli. Ve spodní části vyvrtáme otvor 0 8,1 mm pro šroub 11 a v horní části otvor 0 14,5 mm pro nasazení na horní závit svorníku 8. Oko přišroubujeme k podložce šroubem 11 s pérovou podložkou 16 a na svorníku je zajistíme maticí 13 s pérovou podložkou 15. Při úplném utaženi všech spojů musí zůstat zachována těsná pohyblivosť otočného ramene. Před montáží je vhodné potřít svorník 8 vazelínou. Poslední část upevňovacího zařízení tvoří excentrická úpinka 6. Vyrobíme ji z kotouče 6.1, v němž vyvrtáme otvor 0 10 mm; osa otvoru je posunuta
o 5 mm od středu. Kolmo na tento otvor privaríme rukojeť 6.2, na jejíž konec navlékneme kus pryžové hadice 20 asi 10 cm dlouhé. Upínku vložíme mezi ramena vidlice rukojetí nahoru a upevníme čepem 9 tak, aby zůstala zachována těsná pohyblivost. PRÁCE S OHÝBAČKOU Nejprve ohýbačku připevníme na dostatečně masivní podložku, těžší stůl, kozy apod. K připevnění použijeme dvě truhlářské svěrky. Za ohýbačkou si musíme upravit podložku pro položení plechu. Budeme-li pracovat s celou tabulí, je nutné, aby podložka byla dlouhá asi 2 m a 1 m široká. Stačí položit několik vhodných latí. Před položením plechu do ohýbačky otočíme vidlice 5 upevňovacího zařízení do zadni polohy. Rukojetě
excentrické upínky 6 směřuji vzhůru. Upínací lištu 2 sejmeme. Na takto uvolněnou podložku položíme tabule plechu. Na okrajích plechu naznačíme ryskou místo ohybu a plech posuneme tak, aby se rysky na obou krajích kryly s hranou podložky. Na plech položíme upínací lištu 2 tak, aby se zadní hrana dotýkala obou vodítek 10. Přesvědčíme se, zda je přední hrana upínací lišty správně položena na obou ryskách (hraně podložky) a obě vidlice 5 otočíme nad upínací lištu. Sklopením obou držadel úpinky 6 směrem do středu přitlačíme upínací lištu k plechu a k podložce. Otočením páky 3.3 ohýbací lišty 3 směrem vzhůru ohneme plech. Úhel ohybu kontrolujeme zrakem. Po ukončeni ohybu uvolníme obě excentrické úpinky, otočíme je dozadu a sejmeme upínací lištu. A. J.
Měl jsem doma moped, který jsem |iz dlouho pro různé závady nepoužíval. Protože v dílně potřebuji často kompresor, napadlo mne použit motoru z tohoto vyřazeného mopedu pro jeho výrobu. Konstrukce kompresoru je výrobně velmi jednoduchá, a protože jsem většinou použil vyřazených součásti, i laciná. Přitom tlak vzduchu dosahuje asi 0.8 MPa (8 at) a hluk není větší než u továrně vyráběných kompresorů. Kompresor využívám k nástřiku dutin karosérie automobilu, ke stříkání barev, huštěni pneumatik apod.
Obr. T
60
Pro výrobu kompresoru (obr. 1) můžeme použit motoru nejen z mopedu, ale s patřičnými úpravami i z jiného motocyklu. Důležité je. aby na motoru byly použitelné tyto části: spodní část klikové skříně (karter), kliková hřídel, píst, válec, hlava válce a popřípadě střed setrvačníku-magneta. Aby kompresor nebyl příliš veliký, odřízneme karter těsně pod klikovou skříni a použité součásti pak smontujeme běžným postupem. Na klikovou hřídel na stranu magneta nasadíme řemenici 8 na jeden klínový řemen 6. Výhodné je použít středu setrvačniku-magneta. na který řemenici narazíme. Tuto poměrně jednoduchou operaci provedeme na soustruhu — je pak zaručeno přesné vystředěni řemenice. Pro sáni kompresoru využijeme otvoru ve válci, který
2.2
Obr. 2
byl původně určen pro výfuk. Na tento otvor nasadíme jednoduchý tlumič 1 a filtr sáni. Stačí kus trubky s vhodnou náplní. Druhý otvor válce (původně pro sání) zaslepíme. Úprava hlavy válce záleží jen v zabudování zpětného ventilu 2. Zpětný ventil si buď opatříme z podobného zařízení, nebo si ho sami vysoustružíme podle obr. 2. Nejdůležitější součást ventilu je tlačná pružina 2.2; na její volbě a seřízeni závisí, zda bude dávat kompre-
sor maximální tlak. Podle závitu na použitém zpětném ventilu přeřízneme závit původně určený pro zapalovací svíčku. Při úpravě hlavy musíme dát' pozor, abychom nezvětšili kompresní prostor; zmenšil by se nám dosažitelný tlak. Tomuto nebezpečí zamezíme prodloužením závitové části ventilu, ale musíme dát pozor, aby nám píst nenarážel na ventil. Po těchto úpravách máme vlastni kompresor 3 hotov. Musíme však ještě sehnat vhodný motor 7 pro pohon. Já jsem použil motoru z vyřazené pračky i s řemenici 9 (220 V, 300 W, otáčky 2800 min" 1 ). Protože mám řemenici 8 na kompresoru zhruba dvojnásobného průměru než na motoru, jsou výsledné otáčky kompresoru asi 1400 min-'. Kompresor i s elektromotorem upevníme na jednoduchý podstavec 5 ze dvou úhelníků (např. 40 X X40X4). Kompresor přichytíme k podstavci pomoci desky 4 asi 6 mm tlusté. Tuto desku přišroubujeme na karter ze spojkové strany; můžeme popř. využít i původních závitů pro přišroubování poklice. Před přišroubováním desky 4 však musíme buď zkrátit klikovou hřídel (neboť přesahuje úroveň karteru), nebo v desce vy-
V amatérskej praxi sa bežne používa penový polystyrén, ktorý je vždy potrebné aj mechanicky deliť. Vyhovujúcou technikou delenia je delenie penového polystyrénu horúcim nástrojom. V praxi to býva spravidla tenký drôt, rozžeravený elektrickým prúdom na teplotu 300 až 500 °C. Na uvedenom princípe sa zakladá aj konštrukcia, ktorú predkladám. Aby som čo najviac zjednodušil výrobu nástroja, upravil som na tento účel bežnú modelársku lupienkovú pílku. Takto upravená lupienková pílka sa, samozrejme, môže používať aj na obyčajné rezanie. Pri úprave lupienkovej pilky postupujeme takto: Približne v strede oblúku dvoma rezmi odstránime asi 10 mm rámu lupienkovej pílky 1. Obidva konce rámu narežeme do hĺbky asi 20 mm a mierne vyhneme do tvaru písmena Y. Vsunieme ich do rúrky 6 z izolačného materiálu a priestor medzi rúrkou a rámom lupienkovej pílky vyplníme zalievacou látkou 7. Pred zaliatím však rám lupienkovej pílky a rúrku upevníme tak, aby po vytvrdení zalievacej látky mal rám lupienkovej pílky pôvodný tvar a rozmery. Materiál rúrky, ako aj zalievacia látka musia mať izolačné vlastnosti. Vyhovujúca je např. rúrka z kartitu, textgumoidu, sklotextitu a pod. V prípade ťažkostí so zaobstarávaním materiálu môžeme rúrku zhotoviť aj stočením papiera alebo textilu napusteného živicou EPOXY 1200 na vhodný, např. parafínový tŕň s vyžadovaným priemerom. Po vytvrdení živice a po odstránení tŕňa získame rúrku vyhovujúcej akosti. Okrem živice EPOXY 1200, ktorá je najlepšou zalievacou
vrtáme otvor, kudy by mohla hřídel procházet. Kompresor nebo motor připevníme k podstavci posuvně, abychom mohli napínat klínový řemen 6. Z bezpečnostních důvodů zakryjeme řemenový převod plechovým krytem, který pro názornost není na obr. 1 zakreslen. Mazání kompresoru je také velmi jednoduché: do klikové skříně nalijeme malé množství oleje. Po spuštění kompresoru přebytečný olej vystříká. Po dosažení optimálního množství je tlačený vzduch naprosto čistý a přitom zbytek oleje je v klikové skříni pomocí segmentů klikové hřídele rozstřikován na stěny válce. Při běžném provozu pak stačí vždy asi za dva měsíce vstříknout do kompresního prostoru 1 cm 3 oleje. Tento způsob mazání se velmi osvědčil; po dvou letech provozu se po rozebrání kompresoru zjistilo, že opotřebování jednotlivých dílů je zcela nepatrné. Nevadí ani pro stříkání barev, tlačený vzduch je čistý. Nicméně je možné začlenit mezi kompresor a vzduchojem odlučovač oleje,- ne ani kvůli oleji, ale spíše k odloučení vody, která kondenzuje ve vzduchojemu a objevuje se pak v proudu vzduchu. PETR HŮRKA
látkou, môžeme použiť aj EPROSIN KE-1, prípadne DENTAKRYL a pod. Výhodnejšie sú však také zalievacie látky, ktoré sú schopné viazať sa s materiálom izolačnej rúrky a s kovom rámu lupienkovej pílky. Len za týchto predpokladov máme záruku trvalého a mechanicky vyhovujúceho spojenia rámu lupienkovej pílky. Účelom uvedenej úpravy je elektricky odizolovať obidve polovice rámu lupienkovej pílky, a teda aj upevňovacie miesta na list pílky. Ak privedieme elektrické napätie na hornú aj dolnú časť rámu a do pílky vložíme kus drôtu, potom prúd môže pretekať len týmto drôtom. Prívod
61
napájacieho zdroja. Používame vodič typu SY, LSY a pod. Do držiakov lupienkovej pílky potom vkladáme vodič podľa hrúbky polystyrénu, prípadne podľa rezaného materiálu. Týmto postupom totiž možno „rezať" aj iné termoplastické materiály, ako např. polyetylén, silon, novodur, organické sklo a pod. Na tieto materiály je však potrebný väčší tepelný výkon, pričom rýchlosť rezu je menšia. V praxi používame oceľové, mosadzné vodiče alebo vodiče z konštantánu. Ich priemery sa pohybujú medzi 0,5 až 0,3 mm. Tieto dve veličiny, teda prierez vodiča a materiál vodiča, podmieňujú napätie a prúd odoberaný zo zdroja. Informatívne hodnoty na určenie napájacieho zdroja sú v tabuľke 1. Z uvedenej tabuľky je zrejmé, že z praktického hľadiska je vhodné použiť vodič z materiálu s čo možno najväčším merným odporom a ako zdroj napätia regulačný transformátor. Ak nemáme regulačný transformátor, vždy volíme materiál vodiča v závislosti od možnosti zdroja, ktorý máme k dispozícii. Zdrojom potrebného elektrického výkonu môže byť aj sieťový transformátor z vyradeného staršieho väčšieho elektronkového rádioprijímača, olovený akumulátor z automobila, nabíjačka olovených akumulátorov a pod. Hodnoty uvedené v tabuľke sú informatívne a je potrebné ich podľa nárokov upraviť. Prúdy a napätia, samozrejme, nemusíme merať; tabuľka slúži len na informáciu, aké rozsahy napätia a prúdu používame. Elektrický príkon do „nástroja" býva rozdielny v závislosti od druhu spracúvaného materiálu a pohybuje sa od 10 W do 50 W aj viacej. Zdroj napätia musí mať napätie vyššie, ako je uvedené v tabuľke, o úbytky napätia na prívodoch. Spravidla vyhovuje napätie 2 až 3-krát vyššie, ako je napätie na samotnom „nástroji". LUBOMÍR SKÝVA
elektrického prúdu do lupienkovej pílky jednoducho urobíme tak, že do rámu lupienkovej pílky 1 vyvŕtame dva otvory 0 4,3 mm a do nich pomocou skrutky 2, podložky 3 a matice 4 pripevníme káblové oko 5. Do otvoru káblového oka, ktorý slúži na prispájkovanie vodiča, zasúvame bežný banánik. Tým sme získali jednoduchý rozoberateľný spoj. Na prívod elektrického prúdu použijeme vodič s prierezom asi 2,5 až 4 mm 2 . Na jeden koniec vodiča pripevníme banániky, druhý koniec upravíme podľa svoriek
Rozpis materiálu
PREPRAVNÍ VOZÍK NA SVÁŘEČKU Rozpiska materiálu
Obě svářečky, vyráběné družstvem ELEKTROKOV Jevišovice, Js 90 na třífázový proud nebo vylepšený typ Js 90 F s možností zapojení na 380 i 220 V jsou nepostradatelnými pomocníky domácích kutilů. Jejich hmotnost 31 kg však často působí potíže při častější potřebě manipulace. Zhotovil jsem si proto jednoduchý vozík na přepravu, který se mi velmi osvědčil. POSTUP PRÁCE
Základem vozíku je rám 1 a 2 sváře-
62
480
ný z ocelových úhelníků 25 X 25 X 3, popřípadě 2 0 X 2 0 X 3 . Vyztužení 5 v rozích slouží zároveň jako opěrná ploška pro pryžové nárazníky. Kolečka s osičkou 4 jsou z vyřazeného dětského kočárku. Původní osičku 0 8 mm zkrátíme tak, aby celková šířka nepřesahovala 310 mm. Na uříznutém konci osičky musíme pilkou a pilníkem zhotovit nové zářezy pro podložku, která zabezpečuje kolo proti vypadnuti. Vnější průměr kol je asi 220 mm. Použijeme-li kolo jiného vnějšího průměru, musíme přiměřeně upravit podpěru 6 tak, aby rám vozíku byl ve vodorovné poloze. Pro tuto podpěru musíme k rámu přivařit držák 7. K rámu je přivařeno držadlo 3 s konzolou 9 pro uchycení svařovacích kabelů a přívodní šňůry. Aby svářečka i s vozíkem zabrala co nejméně místa, ukládáme ji na rám. vozíku držadlem směrem nahoru a v této poloze ji zajistíme koženým řemenem s přeskou, rozděleným na dvě části. Konce řemenů napevno přichytíme k okům 8 pomocí dutých plechových nýtků. Pro tuto přepravní a zároveň i pracovní polohu svářečky nahoře s ovládacími prvky je třeba ještě svářečku poněkud upravit. Úprava záleží v namontování čtyř pryžových nárazníků 13 (největší průměr asi 30 mm, výška asi 20 mm, popřípadě větší) pomocí šroubků 10 s maticemi 11 a podložkami 12 do dna sklolaminátového obalu svářečky. Rozteče otvorů 0 4,2 mm jsou patrné z pohledu na upravené dno. Abychom mohli nárazníky namontovat, musíme vyšroubovat čtyři izolační nožky se závitem a vyjmout svařovací agregát ze sklolaminátového obalu. Po namontování pryžových nárazníků vrátíme opět agregát do obalu a zajistíme původními izolačními nožkami se závity. Nové pryžové nárazníky chrání obal svářečky proti poškození nejen na přepravním vozíku, ale i tehdy, přenášíme-li svářečku bez vozíčku. ING. JOSEF HOFMAN
63
ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK
AŽ DO BYTU
břitový — nožový (pri váhach) duše — vzdušnica habr — hrab kamna — pec kořenka — korenička loukoť — bahor naklížit — naglejiť nálevka — lievik náprava — os okružní pila — kotúčová píla poklice — kryt, pokrievka prokluz — prekízavanie prosmyk — prešmykávanie prúbojník — prebíjadlo přepážka — priehradka převlékárna — šatňa ribstol — rebrina (telocv. nár.) rozžhavit — rozžeraviť skoba — klin „točna" — točnica topeniště — kúrenisko topný — vykurovací vypodložiť — popodkladať vyspravit — opraviť zaváděcí — navliekací
za nezvýšenou cenu 14 Kčs/čtvrtletí Vám bude sborník „Udělej-Urob si sám" zasílat EXPEDICE USS. Na stejné adrese si můžete objednat na dobírku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány ihned po vydání: — plánek Dřevoobráběcí stroj — rozšířený (cena 50 Kčs) — plánek Malotraktor Oleško (cena 40 Kčs) — plánek Príslušenstvo I k Olešku (cena 30 Kčs) — plánek Príslušenstvo II k Olešku (cena 29 Kčs) — plánek Žehliaci mangeľ (cena 18 Kčs) — knihu USS — Urob si doma a v chate (cena 60 Kčs) — knihu USS — Zariadenie do bytu a chaty (cena 60 Kčs) K o k a m ž i t é m u dodání na dobírku Vám nabízíme — knihu USS — auto, šport, camping — (cena 60 Kčs) — knihu USS — domácnost, záhrada, darčeky, fotokino (cena 57 Kčs) — plánek Malý kovoobráběcí stroj (cena 29 Kčs) EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. G réta Izakovičová
UROB-UDÉLEJ SI SÁM Zväzok 36 MDT 689:69 + 7.073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v novembri 1980 ako svoju 7578. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel.350 797. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 268 961 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinková Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 110 obrázkov, 33 tabuliek; 11,00 AH, 11,22 VH © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1980 1. vydanie. Náklad 147 000 výtlačkov 302 05
63-195-80 Kčs 14,—
510/21; 818
PRÁCE NAŠICH ČTENÁŘŮ V r. 1972 jsem si upravil skříňový Barkas pro camping. Úpravy, které se mi velmi osvědčily, jsou následující: V kabině řidiče jsem zakryl reservní kolo a baterii koženkovým krytem, u stropu namontoval vyplétanou poličku a na kapotu motoru upevnil odkládací ohrádku. Do přepážky mezi kabinou a obytným prostorem jsem vestavěl posuvné okno, aby topení stačilo v zimě dobře vyhřát kabinu. Obytný prostor je vyřešen takto: Za přepážkou je příčně namontována kuchyňská linka s dvouhořákovým PB vařičem, skříňkou na nádobí a skříňkou na potraviny. Vedle ní za sedadlem řidiče je malý šatník a prádelník sahající až do stropu. V zadní části jsou po obou stranách čalouněné lavice, do jejichž vnitřku se ukládají lůžkoviny. Mezi lavicemi je stůl, který po spuštění vytvoří spolu s lavicemi lůžko 190X165 cm. Lavice u dveří je dlouhá jen 165 cm, aby ve dne byla volná komunikace; na noc se lavice prodlouží sklopným dílem. Naproti bočním dveřím v prodloužení lavice je chladnička. V levém zadním rohu karoserie je pod sedákem prostor pro kanystr, vlečné lano apod. Ke zlepšení klimatických podmínek slouží jednak střešní větrák (ze starého autobusu Š 706 RTO), jednak benzinové topení z Tatry 603. Nádrž na topný benzin je v dutině levého boku vozidla (plní se zvenku), vlastní agregát je v zadní části levého lůžka. Osvětlení je jednak nad kuchyňskou linkou, jednak nad stolem — v obou případech jsou to žárovky 20 W. V létě připevňuji k boku vozidla přístřešek ze silonu, připevněný jednak popruhy ke střeše, jednak pomocí duralových ,tyčí, šňůr a kolíků k zemi. Boční stěna přístřešku je připnuta stiskacími knoflíky a lze jí podle potřeby přemísťovat nebo jí prostor uzavřít. Nábytek interiéru je z překližky ti. 10 mm, obložené umakartem. Stěny jsou ze sololitu, polepeného koženkou a připevněného samořeznými šroubky na kostru vozidla. Mezery mezi vnější a vnitřní stěnou jsou vyplněny deskovým polystyrenem. Díky dobré tepelné izolaci, dobrému větrání stropem i dostatečně dimenzovanému benzinovému topení je obytný prostor příjemně obyvatelný ve všech povětrnostních podmínkách. Velikost lůžka ovšem omezuje počet cestujících na max. 2 + 2 osoby. K. BYLLINA, PLZEŇ
Barkas s přístřeškem
Obytný prostor v denní úpravě
Obytný prostor v úpravě na spaní
Vlevo sklopná část lůžka u dveří; uprostřed prádelník vedle linky; pod ním je vidět závěs šatníku; vpravo kuchyňská linka
