Bulletin advokacie Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

Bulletin advokacie

Bulletin advokacie – Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2010 – 2011

ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO • ČERVEN 2012

Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2010 – 2011

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2010 – 2011

Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2010 – 2011

Sestavil a upravil JUDr. Jan Syka

Česká advokátní komora Praha 2012

1


Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1991 až 1997 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 1999. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1998 až 1999 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 2001. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2000 až 2001 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2002. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2002 až 2003 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2004. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2004 až 2005 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2006. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2006 až 2007 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2008. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2008 až 2009 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2010. Souhrnné rejstříky 1991 – 2011 najdete na webových stránkách ČAK – viz upozornění na straně 119. 2


Obsah Předmluva JUDr. Bohuslava Sedlatého a JUDr. Petra Čápa .....................4 Úvodní poznámka ..............................................................................5 Rok 2010 ..........................................................................................7 Rok 2011 ........................................................................................49 Rejstříky ....................................................................................... 115 Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2010 – 2011 ............. 116 Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK 2010 – 2011 ........................................................................... 117 Upozornění na souhrnné rejstříky 1991 – 2011 .......................... 119

3


JUDr. Petr Čáp

JUDr. Bohuslav Sedlatý

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

tuto předmluvu nelze začít jinak než vzpomínkou na tvůrce Sbírek kárných rozhodnutí, JUDr. Jiřího Melichara, který v mezidobí od jejího posledního vydání zemřel. V podobě této sbírky zanechal po sobě výraznou stopu. Sbírce vtiskl podobu, kterou je možno považovat za dokonalou, a vytvořil tak útvar, který mohou jeho následovníci v rámci své invence obnovovat a rozvíjet. Sluší se mu za tento jeho počin vzdát dík. Sbírka kárných rozhodnutí má své odpůrce i zastánce. Prvá skupina se obává, že dostane-li se sbírka do rukou potenciálních stěžovatelů, je to sám náš advokátní stav, který jim poskytuje skutkový a „hmotněprávní“ základ jejich argumentace. Zastánci sbírky oproti tomu zdůrazňují její užitečnost, spočívající zejména v zobecnění právních úvah kárných senátů o tom, která konkrétní jednání, opominutí advokáta či advokátního koncipienta jsou či nejsou kárným proviněním. Domníváme se, že argumenty pro další vydávání sbírky výrazně převažují. Lze mít za to, že zejména pro advokátní koncipienty a začínající advokáty je cennou pomůckou, díky níž se mohou vyvarovat kárného provinění. S ohledem na minimální proměny, kterými prochází právní a stavovské předpisy, k nimž se nejvíce váže kárná odpovědnost, obsahuje Sbírka kárných rozhodnutí mnohdy druhově se opakující kárná provinění, byť naplněných skutkově poněkud odlišnými jednáními. Právě to však podporuje názor, že i občasným nahlédnutím do Sbírky kárných rozhodnutí je třeba si opakovaně připomínat neměnné základní principy kárné odpovědnosti. Závěrem děkujeme JUDr. Janu Sykovi, jenž přípravou tohoto vydání Sbírky kárných rozhodnutí na práci JUDr. Jiřího Melichara plynule navázal. Praha, květen 2012

JUDr. Petr Čáp, předseda kárné komise ČAK 4

JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda odvolací kárné komise ČAK


Úvodní poznámka Snaha po uveřejnění většího počtu kárných rozhodnutí při omezeném rozsahu zvláštního vydání Bulletinu advokacie mne vedla k úpravám, které umožnila ta skutečnost, že některé údaje jsou pro úplnost a přezkoumatelnost individuálního kárného rozhodnutí nezbytné, avšak jsou postradatelné pro účel sbírky, která se soustřeďuje na informace o skutcích a o právních názorech na ně. Proto jsou vypuštěny tyto pravidelné texty: z výrokové části slovní vyjádření právní kvalifikace, výrok o náhradě nákladů řízení a o splatnosti, z odůvodnění údaje o kárné žalobě, případném spojení řízení, většina výčtů provedených důkazů a citací právních norem, odůvodnění výroku o náhradě nákladů řízení, poučení, datum, podpis. Další krácení je provedeno v zájmu anonymizace. U těch rozhodnutí, která byla nebo budou otištěna v jednotlivých číslech Bulletinu advokacie, je k právní větě připojen odkaz na příslušné číslo Bulletinu advokacie, kde výše uvedená krácení jsou minimální. Zdůrazňuji možnosti informačního propojení s www.cak.cz/Orgány komory/Kárná komise, kde jsou umístěny dlouhodobé rejstříky s právními větami a tabulkové i grafické přehledy. JUDr. Jan Syka, vedoucí oddělení pro věci kárné ČAK 5


6


ROK 2010 7


č. 1/2010 č. 1 Je kárným proviněním, jestliže advokát - nereaguje na výzvu bývalého klienta k vydání zapůjčených dokladů a k vyúčtování složených záloh; - neuhradí fakturu za substituční zastoupení, a to ani přes opakované žádosti; - neoznámí ČAK změnu svého sídla. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. K 75/2008 Kárně obviněný JUDr. L. H., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že 1. poté, co mu dne 17. 2. 2007 A. A. udělila plnou moc k jejímu zastupování jako žalované v řízení vedeném u okresního soudu o rozvod manželství a k zastupování ve věci vypořádání společného jmění manželů a v souvislosti s tím od A. A. převzal potřebné doklady a zálohy na odměnu za poskytnutí právních služeb v celkové výši 25 000 Kč, a poté, co mu A. A. dopisem ze dne 28. 11. 2007 vypověděla plnou moc a vyzvala ho k vydání zapůjčených dokladů a k vyúčtování složených záloh, na tyto výzvy do současné doby nereagoval, 2. poté, co dne 26. 3. 2007 pověřil advokáta JUDr. J. M. substitučním zastoupením jeho klientky A. A. jako žalované při jednání u okresního soudu dne 27. 3. 2007, a poté, co JUDr. J. M. zastoupení provedl a dopisem ze dne 29. 3. 2007 mu předložil svoji fakturu na úhradu své odměny ve výši 3094 Kč, tuto fakturu přes opakované žádosti do současné doby neuhradil, 3. poté, co v přesně nezjištěný den, a to nejpozději 20. 8. 2007 změnil adresu sídla své advokátní kanceláře, tuto skutečnost nejméně do 13. 2. 2008 neoznámil Komoře, a tím ad 1. porušil § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 9, odst. 4 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky; ad 2. porušil § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 Pravidel profesionální etiky; ad 3. porušil ust. § 29 odst. 1 zákona o advokacii. Za to se ukládá kárně obviněnému podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Z odůvodnění: Kárně obviněný na výzvy k vyjádření ke kárné žalobě nereagoval. Předvolání k jednání kárného senátu bylo kárně obviněnému doručeno dne 10. 10. 2008. V den konání jednání kárného senátu se omluvil z jednání kárného senátu v důsledku pracovní neschopnosti, což doložil i příslušným potvrzením. O odročení jednání však nepožádal. 8


č. 1/2010 Ve smyslu ust. § 16 odst. 2 advokátního kárného řádu může kárný senát jednat v nepřítomnosti kárně obviněného v případě, že ten nepožádá z důležitého důvodu o odročení. Jak již bylo konstatováno, kárně obviněný omluvil svoji neúčast u jednání, avšak o odročení nepožádal, a proto kárný senát jednal v jeho nepřítomnosti. Toto rozhodnutí učinil i na základě toho, že předložené listinné důkazy skýtaly dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci samé, aniž by bylo nutné kárně obviněného vyslechnout. Kárný senát provedl dokazování v rozsahu navrženém v kárné žalobě a z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Dne 17. 2. 2007 udělila A. A. kárně obviněnému plnou moc k jejímu zastupování jako žalované v její rozvodové věci, a dále pak k zastupování ve věci vypořádání společného jmění manželů. Z příjmových dokladů kárný senát zjistil, že klientka předala kárně obviněnému ve dvou platbách zálohu celkem ve výši 25 000 Kč. Z dopisu datovaného dnem 28. 11. 2007 pak kárný senát zjistil, že kárně obviněnému vypověděla plnou moc a vyzvala jej k vrácení zapůjčených dokladů. Z dokladů předložených JUDr. J. M. vzal kárný senát za prokázané, že na základě žádosti kárně obviněného jej substitučně zastoupil při ústním jednání u okresního soudu, následně mu o této substituci podal písemnou zprávu spolu s vyúčtováním substituční odměny. Z dalších přípisů JUDr. J. M. pak vyplynulo, že kárně obviněného o úhradu vyúčtované substituční služby a poskytnutí podkladů předaných klientkou opakovaně upomínal, avšak bez jakéhokoliv výsledku. Z korespondence kontrolního oddělení s kárně obviněným a z relace pošty vyplynulo, že kárně obviněný změnil sídlo své kanceláře, aniž by o této změně Komoru informoval. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl kárný senát k jednoznačnému závěru o vině kárně obviněného ve všech bodech kárné žaloby. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání kárně obviněného, vypustil kárný senát v bodě 3 kárné žaloby kvalifikaci podle § 17 zákona o advokacii ve spojení s článkem 4, odst. 1 Pravidel profesionální etiky, a to s ohledem na to, že na toto jednání kárně obviněného dopadá speciální ustanovení uvedené v § 21 odst. 1 zákona o advokacii, a proto je zcela nadbytečné toto jednání ještě kvalifikovat podle ust. § 17 zákona o advokacii. Při úvaze o druhu a výši kárného opatření přihlédl kárný senát ke všem kritériím uvedeným v § 24 odst. 2 kárného řádu. Zjistil, že kárně obviněný již byl v minulosti třikrát kárně trestán, avšak ve všech třech případech již došlo k zahlazení kárného opatření, a je proto na kárně obviněného třeba hledět, jakoby nebyl trestán. I přesto však musel přihlédnout k tomu, že u kárně obviněného jsou dány sklony k opakovanému porušování zákona o advokacii a stavovských norem. Svým jednáním hrubým způsobem porušil ustanovení zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky, dotýkající se oblasti vztahů advokáta s klientem (bod 1), jakož i kolegiálních vztahů (bod 2) i vztahu ke samosprávné stavovské organizaci všech advokátů (bod 3). Na výzvu o předložení spisového materiálu, týkající se předmětné věci, vůbec nereago9


č. 2/2010 val, k věci se nevyjádřil. Tímto svým postojem projevil negativní vztah k základním principům, na kterých je založen etický kodex advokáta. Po přihlédnutí ke všem okolnostem případu dospěl kárný senát k závěru, že v dané věci je třeba uložit kárné opatření ve formě pokuty ve výraznější výši, než jak se stalo v předchozích rozhodnutích, a proto za zcela přiměřené kárné opatření považuje pokutu ve výši 50 000 Kč. Odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu představenstva ČAK ze dne 17. 4. 2009 zamítnuto.

č. 2 Je kárným proviněním, jestliže advokát klientovi přislíbí odročení nařízeného soudního jednání, nezajistí je, bez omluvy se k němu nedostaví, poté nerespektuje pokyn klienta ke zpětvzetí odvolání a k jednání před odvolacím soudem se bez omluvy nedostaví, neinformuje klienta, není pro něho ve svém sídle k zastižení, nevydá mu soudní rozhodnutí a nevyúčtuje zálohu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 12. 12. 2008 sp. zn. K 86/2008 Kárně obviněná JUDr. H. J., advokátka, se dopustila kárného provinění, tím, že poté, co v přesně nezjištěný den v roce 2006 uzavřela s B. B. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování B. B. jako žalovaného v řízení vedeném u obvodního soudu o přivolení k výpovědi z nájmu bytu a B. B. přislíbila odročení již nařízeného jednání, toto odročení nezajistila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, posléze nerespektovala pokyn klienta ke zpětvzetí podaného odvolání a k jednání před odvolacím soudem se bez omluvy nedostavila, přičemž po celou dobu zastupování B. B. řádně neinformovala o stavu jeho věci, pro B. B. nebyla v sídle své advokátní kanceláře k zastižení a do současné doby B. B. nevydala soudní rozhodnutí vydaná v jeho věci a nevyúčtovala svoji odměnu za poskytnuté právní služby, a tím porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 9 odst. 1, 4, čl. 10 odst. 4 a čl. 16 odst. 3 Pravidel profesionální etiky. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Kárně obviněná se ke kárné žalobě nevyjádřila, byť výzvu obdržela již dne 18. 7. 2008. Kárný senát jednal v nepřítomnosti kárně obviněné ve smyslu ust. § 16 odst. 2 kárného řádu, neboť kárně obviněná, ač řádně předvolána dnem 30. 10. 10


č. 2/2010 2008 na jednání kárného senátu, se bez omluvy nedostavila. Kárnému senátu je známo z jeho předchozí rozhodovací činnosti (viz K 110/06, K 126/07), že se kárně obviněná k podaným žalobám nevyjadřuje a k nařízeným jednáním kárného senátu se nedostavuje. S ohledem na provedené dokazování dospěl kárný senát k nepochybnému závěru, že se kárně obviněná dopustila jednání, které je jí kladeno za vinu kárnou žalobou. Kárně obviněná při výkonu advokacie nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta a neřídila se jeho pokyny, nejednala čestně a svědomitě a nevyužívala důsledně všechny zákonné prostředky v zájmu klienta, nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu a nedodržovala pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, plnit převzaté závazky, klienta řádně informovat, po ukončení poskytování právní služby klientovi na jeho žádost vydat bez zbytečného odkladu všechny pro věc významné písemnosti, o svých výkonech pro klienta vést přiměřené záznamy a být ve svém sídle nebo v jiném místě osobně přítomen v pravidelné době. Souzené jednání je závažným porušením povinností advokáta, neboť jde o porušení základních povinností advokáta a principů vztahů advokáta s klientem, a tedy kárným proviněním ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Při ukládání kárného opatření přihlédl kárný senát k tomu, že u kárně obviněné jde o opakované kárné provinění v krátké časové shodě s pravomocně skončeným kárným řízením K 110/2006 dne 7. 2. 2008 a K 126/07 ze dne 18. 10. 2008. Pravomocně uložené pokuty kárně obviněná v době rozhodování kárného senátu v této věci dosud nezaplatila. Na podanou stížnost a kárnou žalobu nijak nereaguje, na nařízená jednání kárného senátu se nedostavuje. Předchozí kárná řízení, ani současně vedené kárné řízení zjevně nevedla k nápravě chování kárně obviněné, která i nadále setrvává ve svém lhostejném vztahu ke klientům, orgánům ČAK i vedeným kárným řízením. S ohledem na tyto skutečnosti a na závažný charakter kárného provinění bylo již v tomto případě přistoupeno k uložení kárného opatření ve formě vyškrtnutí kárně obviněné ze seznamu advokátů, které vede ke splnění účelu kárného řízení. Odvolání kárně obviněné bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu představenstva ČAK ze dne 12. 12. 2008 zamítnuto. Z odůvodnění: Namítaný nedostatek osobního kontaktu s klientem a informační šum mezi zprostředkovatelem a klientem mohla kárně obviněná řešit kvalifikovanou snahou o získání kontaktu, nebo odstoupením od smlouvy o poskytování právních služeb z důvodu ztráty důvěry.

11


č. 3/2010 č. 3 Je kárným proviněním, jestliže advokát - podá v zastoupení odpor proti platebnímu rozkazu bez zdůvodnění a bez vyjádření k žalobě, přestože byl usnesením vyzván a upozorněn, že nedoplnění těchto náležitostí ve lhůtě bude mít za následek rozsudek pro uznání, jestliže pak o tomto rozsudku klienta neinformuje s tím důsledkem, že klient je postižen exekucí a navíc po skončení zastupování mu, a to ani na žádost nového právního zástupce, zmíněný rozsudek nevydá; - po splnění podmínek podle smlouvy o úschově až po urgencích vyplatí pouze část depozita a zbývající část nevyplatí. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 5. 6. 2009 sp. zn. K 150/2008 Kárně obviněný Mgr. J. S., advokát, je vinen, že 1. poté, co dne 6. 9. 2007 převzal právní zastoupení C. C. jako žalované ve sporu proti D., s. r. o., jako žalobci v řízení vedeném u obvodního soudu o zaplacení 136 000 Kč s přísl., dne 6. 9. 2007 podal odpor proti platebnímu rozkazu tohoto soudu ze dne 10. 8. 2007, aniž by ho blíže zdůvodnil a aniž by se vyjádřil k žalobě, ačkoliv usnesením téhož soudu ze dne 10. 8. 2007 k tomu byla C. C. vyzvána s upozorněním, že pokud se bez vážného důvodu ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, v důsledku čehož tento soud vydal dne 7. 11. 2007 rozsudek pro uznání, kterým byla C. C. uložena povinnost zaplatit společnosti D., s. r. o. částku 136 000 Kč s přísl. a na nákladech řízení částku 36 460 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, přičemž C. C. neinformoval o obsahu rozsudku a o tom, že tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 12. 2007, takže C. C. tuto svoji povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, v důsledku čehož se společnost D., s. r. o. domáhala jejího splnění cestou exekuce, a po skončení zastupování nevydal C. C. rozsudek obvodního soudu ze 7. 11. 2007, ač byl o to C. C. a jejím novým právním zástupcem JUDr. J. M. opakovaně žádán. 2. poté, co v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou dne 12. 3. 2008 mezi E., s. r. o. jako prodávající a F., s. r. o. jako kupující uzavřel dne 12. 3. 2008 s účastníky této smlouvy smlouvu o úschově, na základě níž převzal do své úschovy část kupní ceny ve výši 1 225 468 Kč, kterou měl po splnění dohodnutých podmínek v plné výši jednorázově vyplatit prodávající, a poté, co tyto podmínky byly splněny a prodávající byl vyzván k výplatě depozita, po několika urgencích vyplatil prodávající dne 16. 6. 2008 pouze částku 900 000 Kč, přičemž zbývající část depozita ve výši 325 468 Kč prodávající přes opakované výzvy do současné doby nevyplatil, a tím ad 1. porušil ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky, 12


č. 3/2010 ad 2. porušil ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a tím se dopustil závažného a opětovného zaviněného porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem, tedy kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii v platném znění. Za to se mu ukládá kárné opatření podle ustanovení § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Kárný senát věc projednal při jednáních dne 5. 6. 2009, a to v nepřítomnosti kárně obviněného, který se k jednání nedostavil, neomluvil svou nepřítomnost, ani nepožádal o odročení jednání, přestože byl k jednání řádně předvolán. Podle sdělení oddělení pro věci kárné ČAK předvolání k uvedenému jednání kárně obviněný převzal dne 11. 5. 2009. Kárný senát proto postupoval v souladu s ustanovením § 16 odst. 2 kárného řádu. Z obsahu původního kárného spisu K 150/2008 a v něm obsaženého stížnostního spisu kárný senát zjistil následující: Ze stížnosti stěžovatelky C. C. ze dne 29. 4. 2008, doručené ČAK dne 6. 5. 2008 vyplývá, že teprve poté, co jí v březnu 2008 exekutor zabavil veškerý majetek v bytě, zjistila, že nabyl právní moci rozsudek obvodního soudu o zaplacení 136 000 Kč, kdy celková částka, kterou exekutorovi zaplatila, pak činila 249 335,50 Kč. Kárně obviněný ji o této skutečnosti neinformoval a nebyla schopná se s ním spojit, neupozornil ji na hrozbu exekuce, a poté, co pověřila svým zastoupením jiného advokáta, ani na jeho výzvy nereagoval. Skutečnosti tvrzené stěžovatelkou pak byly prokázány usnesením obvodního soudu ze dne 10. 8. 2007, plnou mocí ze dne 6. 9. 2007, odporem ze dne 6. 9. 2007, protokolem o jednání ze dne 7. 11. 2007, rozsudkem obvodního soudu ze dne 7. 11. 2007 a přípisem soudního exekutora a vyčíslení ze dne 12. 3. 2008 sp. zn. EX ... a dopisy JUDr. J. M. ze dne 10. 4. 2008 a 25. 3. 2008. Z obsahu původního kárného spisu K 24/2009 a v něm obsaženého stížnostního spisu kárný senát zjistil: Ze stížnosti advokáta Mgr. D. T. ze dne 16. 10. 2008, doručené dne 20. 10. 2008 ČAK vyplývá, že kárně obviněný přes urgence klienta zadržuje výplatu části peněz složených do advokátní úschovy a nereaguje na výzvy jak klienta, tak i advokáta. Tyto skutečnosti byly prokázány smlouvou o úschově ze dne 12. 3. 2008, výzvou k vydání peněz ze dne 26. 6. 2008, žalobou ze dne 16. 10. 2008, potvrzením o zaplacení kupní ceny včetně výpisu z účtu. Za dané důkazní situace, kdy kárně obviněný se ke stížnostem ani kárným žalobám nevyjádřil, dospěl kárný senát k následujícím skutkovým a právním závěrům: Je naprosto nepochybné, že kárně obviněný v prvním případě převzal právní zastoupení stěžovatelky a byl bez vážného důvodu nečinný, a to až do doby podání stíž13


č. 3/2010 nosti. Jeho nečinností tak vznikla stěžovatelce další škoda v souvislosti s výkonem rozhodnutí. Kárný senát má za to, že tímto jednáním kárně obviněný závažným způsobem porušil povinnosti stanovené mu jako advokátovi zákonem o advokacii a stavovským předpisem, a to z následujících důvodů: Výsledky provedeného dokazování svědčí jednoznačně pro závěr, že kárně obviněný se ustanoveními, uvedenými v právní kvalifikaci skutků, neřídil a naopak je závažným způsobem porušoval. Byl dlouhodobě nečinný, neinformoval klientku o vyřízení její věci, nepodával jí vůbec žádná vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalšího postupu. Svým chováním vážným způsobem snížil důstojnost a vážnost advokátního stavu a důvěru veřejnosti v advokátní služby. Z důvodů shora uvedených se proto kárně obviněný dopustil skutku uvedeného pod bodem 1 výroku rozhodnutí, za což ho kárný senát uznal vinným. V případě skutku uvedeného pod bodem 2 opět nemá kárný senát pochybnosti, že kárně obviněný převzal zastoupení klienta, sepsal smlouvu o úschově, a stejně tak do úschovy převzal část kupní ceny, aniž by tuto kupní cenu klientovi za splnění podmínek úschovní smlouvy vydal. Na urgence k vyplacení nereagoval, a část depozita ve výši 325 468 Kč bez dalšího vysvětlení do současnosti zadržuje. Kárný senát má za to, že tímto jednáním kárně obviněný opět porušuje ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s článkem 4 odst. 1, 2 a článkem 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky. Kárně obviněný závažným způsobem porušil své povinnosti uváděné shora, nesplnil podmínky sepsané ve smlouvě o úschově, neposkytl klientovi žádné vysvětlení a vážným způsobem tak snížil důstojnost advokátního stavu. Jednání, kterým nevydal část peněz v depozitu, pak zvyšuje zavrženíhodnost a závažnost jeho chování. Při úvaze o kárném opatření přihlédl kárný senát v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 kárného řádu zejména k povaze skutku, k jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán. Vytýkané skutky jsou velmi závažné, jde o hrubé porušení elementárních povinností advokáta, kdy k těmto povinnostem se zavazuje převzetím plné moci od klienta. Kárný senát při posuzování osobních poměrů advokáta je musel hodnotit jako běžné, a to pro nečinnost kárně obviněného ve vztahu ke kárnému senátu. Za této situace dospěl kárný senát k závěru, že jedinou možností, jak ochránit další potenciální klienty tohoto kárně obviněného a současně jak zabránit dalšímu znevažování důstojnosti a vážnosti advokátního stavu v očích veřejnosti, je uložení nejpřísnějšího kárného opatření, a to podle ustanovení § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii, tedy vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Proto kárný senát uložil toto kárné opatření. K vyjádření se k osobním poměrům byl kárně obviněný vyzván dopisy z 10. 11. 2008, 24. 3. 2009, 31. 3. 2009 a 5. 5. 2009, které ponechal bez odpovědi. Odvolání kárně obviněné bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 8. 12. 2009 zamítnuto. 14


č. 4-5/2010 Z odůvodnění: Odvolací kárný senát souhlasí s tím, že vytýkané skutky jsou velmi závažné, představují hrubé porušení elementárních povinností advokáta a že jedinou možností, jak ochránit další případné klienty kárně obviněného a jak zabránit dalšímu znevažování důstojnosti a vážnosti advokátního stavu v očích veřejnosti, je uložení nejpřísnějšího kárného opatření. V otázce posouzení osobních poměrů kárně obviněného nezbylo ani odvolacímu senátu s ohledem na nečinnost kárně obviněného, než je posuzovat jako běžné. č. 4 Je kárným proviněním, jestliže advokát - neinformuje klienta o doručení rozsudku a možnosti podat odvolání, sám odvolání nepodá s následkem exekučního vymáhání proti klientovi a jestliže novému právnímu zástupci na jeho žádost o vydání dokladů nereaguje a doklady nevydá; - jestliže neinformuje své klienty o tom, že jednal s protistranou, převzal od ní plnění a přistoupil na její návrh na smírné vyřízení věci, neinformuje o tom, že soud nařídil jednání, že při něm byl vynesen rozsudek, že tento rozsudek mu byl doručen, odvolání nepodá, takže klienti se o rozsudku dozvědí až z výzvy protistrany k zaplacení nákladů řízení; - nereaguje na výzvu Ústavního soudu k předložení kopie napadených rozhodnutí a sdělení, na jakém základě při koncepci petitu dospěl k závěru, že jeho ústavní stížnost je včasná, a poté neinformuje klienta, že ústavní stížnost byla odmítnuta. Rozhodnutí sp. zn. K 38/2009 ze dne 29. 1. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 5/2012 na str. 65. č. 5 Je kárným proviněním, jestliže advokát přijme zmocnění k zastupování klienta, o kterém ví, že je zastoupen advokátem, aniž by k tomu měl od tohoto advokáta souhlas, navíc se nechá zmocnit osobou bez oprávnění jednat jménem právnické osoby a na základě této neplatné plné moci vezme zpět žalobu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 7. 5. 2010 sp. zn. K 67/2009 Kárně obviněný Mgr. J. O., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že ačkoliv mu bylo známo, že v řízení vedeném u krajského soudu o zaplacení 15


č. 5/2010 69 149 261,54 Kč s přísl., zastupuje žalobce společnost X. se sídlem v Kyperské republice advokát JUDr. P. V., aniž by měl k tomu souhlas tohoto advokáta, popř. aniž by si ověřil, že společnost X. s tímto advokátem řádně ukončila svůj vztah, v červenci 2008 přijal zmocnění k zastupování společnosti X. v témže řízení, byť plnou moc mu neudělila osoba oprávněná jednat jménem společnosti X., přičemž na základě této neplatné plné moci vzal podáním ze dne 10. 8. 2008, doručeným krajskému soudu dne 1. 9. 2008, v celém rozsahu zpět žalobu společnosti X. a navrhl zastavení řízení vedeného u krajského soudu, a tím porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 2 Pravidel profesionální etiky, a dopustil se tak kárného provinění. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. d) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu šesti měsíců. Z odůvodnění: Kárně obviněný podal ke kárné žalobě písemné vyjádření, a to podáním ze dne 24. 7. 2009, doručeným České advokátní komoře dne 31. 7. 2009. Potvrdil v něm, že převzal zastoupení společnosti X., nicméně za situace, kdy měl na základě jemu předložených listin za to, že zastoupení advokátem JUDr. P. V. již skončilo. Dále popsal události, které předcházely převzetí zastoupení společnosti X. Své pochybení pak spatřoval v tom, že pověření pro jeho osobu bylo sjednáno nikoli při osobním setkání s klientem, ale pouze zprostředkovaně a korespondenčně, a že si lépe neověřil oprávnění zmocňující osoby jednat za společnost X. Vyjádřil lítost nad celou záležitostí. Ke svým osobním a majetkovým poměrům mj. uvedl, že je ženatý, manželka je lékařka a mají dvě nezletilé děti; žijí v rodinném domě, cítí se zdráv. K projednání kárné žaloby bylo nařízeno ústní jednání na 11. prosince 2009, k němuž se kárně obviněný řádně a včas dostavil. Své písemné vyjádření ústně doplnil podrobnostmi k okolnostem, za kterých převzal zastoupení společnosti X. V rámci toho též podrobněji popsal, jak si z vlastní iniciativy ověřoval, že na příslušné policejní stanici na Kypru bylo provedeno ověření podpisů osoby, která podepsala jemu poskytnuté listiny. Uvedl, že ve věci osobně jednal pouze s panem B., který měl být advokátem na Kypru a který disponoval originály některých rozhodnutí českých soudů, vydanými ve věci sporu společnosti X. se společností Y. Dále ve svém vyjádření uvedl, že doporučoval osobám jednajícím s ním za společnost X. kontaktovat ve věci JUDr. P. V., nicméně mu bylo sděleno, že ten se má o zpětvzetí žaloby dozvědět až následně a že k odvolání plné moci tomuto advokátovi má dojít až v rámci podání, která vůči soudu učiní kárně obviněný. Kárně obviněnému není známo, že by jeho činnost věci se týkající byla prověřována policií; předpokládá, že pokud by tomu tak bylo, že by o tom věděl. Jednání bylo po provedení důkazu výslechem kárně obviněného odročeno na neurčito za účelem obstarání dalších důkazů. 16


č. 5/2010 Dne 7. května 2010 se konalo další ústní jednání ve věci, ke kterému se kárně obviněný řádně dostavil. Kárný senát provedl důkazy listinami navrženými kárným žalobcem v kárné žalobě, dále mandátní smlouvou ze dne 30. 7. 2008, předloženou kárně obviněným, a přípisem JUDr. P. V., advokáta, ze dne 15. 1. 2010, podaného k výzvě České advokátní komory. Ze směnečného platebního rozkazu, vydaného krajským soudem, z rozhodnutí téhož soudu a z rozhodnutí vrchního soudu kárný senát zjistil, že společnost X. se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu domáhala na společnosti Y. zaplacení částky 69 149 261,54 Kč s příslušenstvím, že původně vydaný směnečný platební rozkaz byl k námitkám společnosti Y. rozsudkem zrušen (rozsudek krajského soudu), tento rozsudek byl usnesením vrchního soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Dále, že k návrhu společnosti X. bylo ve věci po vydání směnečného platebního rozkazu nařízeno předběžné opatření (usnesení krajského soudu), kterým bylo společnosti Y. zakázáno disponovat s nemovitostmi v rozhodnutí uvedenými. Ve všech fázích řízení byla společnost X. zastoupena JUDr. P. V., advokátem. Z podání zpracovaného kárně obviněným dne 10. 8. 2008, doručeného krajskému soudu dne 1. 9. 2008, kárný senát zjistil, že tímto podáním byl za společnost X. brán zpět návrh na vydání směnečného platebního rozkazu. Z podání zpracovaného kárně obviněným dne 29. 8. 2008, doručeného krajskému soudu dne 1. 9. 2008, kárný senát zjistil, že tímto podáním kárně obviněný předložil soudu originál plné moci udělené mu společností X. a současně listinu obsahující odvolání plné moci udělené společností X. JUDr. P. V., advokátovi. Z překladu listiny označené jako „odpovědné prohlášení“, založené vč. řeckého znění v kárném spise, kárný senát zjistil, že touto listinou osoba, kterou dle ověřovacího razítka je pan C. jako jednatel společnosti X. ustanovuje zplnomocněncem kárně obviněného ke „stažení žaloby“ proti společnosti Y. Z překladu listiny označené jako „odpovědné prohlášení“, založené, včetně řeckého znění, v kárném spise, kárný senát zjistil, že touto listinou osoba, kterou dle ověřovacího razítka je pan C., jako jednatel společnosti X., ruší dřívější zmocnění společnosti X. pro JUDr. P. V. Z usnesení krajského soudu kárný senát zjistil, že krajský soud vyzval společnost X. k předložení řádné plné moci pro kárně obviněného vč. dokladu o tom, že osoba, která plnou moc udělila, je aktuálně oprávněna jednat za společnost X. Z úředního překladu označeného jako „Čestné prohlášení a potvrzení“, vztahujícího se k listině s ověřeným podpisem osoby C., opatřeným apostilou, kárný senát zjistil, že C. tímto prohlásil, že byl v minulosti ředitelem společnosti X., že jeho funkce zanikla 27. 12. 2005, že nikdy neudělil plnou moc kárně obviněnému, nepodepsal pokyn ke zpětvzetí a že nepodepsal dokumenty, uvedené shora a založené v kárném spise. Z úředního překladu označeného jako „Čestné prohlášení a potvrzení“, vztahujícího se k listině s ověřeným podpisem osoby D., opatřeným apostilou, kárný senát zjis17


č. 5/2010 til, že D. tímto prohlásil mimo jiné, že od 27. 12. 2005 je jedinou osobou oprávněnou jednat za společnost X., společnost X. má eminentní zájem na pokračování soudního řízení se společností Y. a jediným zástupcem společnosti X. v řízení u krajského soudu proti společnosti Y. byl a je pouze JUDr. P. V., advokát. Z úředního překladu plné moci ze dne 19. 9. 2008, s ověřeným podpisem osoby jednající za zmocnitele, vč. apostily, kárný senát zjistil, že společnost X., jednající panem D., udělila tzv. generální plnou moc advokátu JUDr. P. V. Z úředních překladů osvědčení vydaných Ministerstvem obchodu, průmyslu a turistiky Kyperské republiky kárný senát zjistil, že společnost X. byla zapsána do obchodního rejstříku v Kyperské republice, jaké je její sídlo, a že jejím ředitelem je pan D. (osvědčení vydáno 31. ledna 2008). Z mandátní smlouvy ze dne 30. 7. 2008 kárný senát zjistil, že touto smlouvou se kárně obviněný a společnost X., jednající panem C., dohodla na právní službě spočívající v „1. zastoupení v řízení vedeném u krajského soudu a odvolacím řízení vedeném u vrchního soudu; 2. založení obchodní společnosti mandanta v ČR“ a na dalších ujednáních, vč. ujednání o odměně kárně obviněného. Kárně obviněný k této mandátní smlouvě při ústním jednání uvedl, že její formulář vyplnil, poštou odeslal do Řecka panu B., s nímž dříve v ČR o věci jednal. Poté mu opět poštou přišla smlouva podepsaná, spolu s ostatními listinami týkajícími se věci, vč. pokynu pro něj. Smlouvu poté sám podepsal, doplnil datum a místo podpisu. Z přípisu JUDr. P. V. ze dne 15. 1. 2010, adresovaného ke kárnému řízení, kárný senát zjistil, že skutečnost, že kárně obviněný činí úkony jménem společnosti X., byla zjištěna dne 12. 9. 2008 v rámci nahlížení do soudního spisu u krajského soudu, kde byla nalezena shora uvedená podání kárně obviněného. Dále JUDr. P. V. sděluje, že 20. 11. 2008 podala společnost X. trestní oznámení. K němu následně společnost X. k rukám JUDr. P. V. obdržela vyrozumění Policie ČR, že dle jejího šetření ke spáchání trestného činu v dané věci nedošlo. Z výpisu z matriky České advokátní komory z 5. května 2010 kárný senát zjistil, že kárně obviněný byl zapsán do seznamu advokátů České advokátní komory 1. září 2003, advokacii od té doby vykonává nepřetržitě. Po provedení všech v řízení navržených a opatřených důkazů kárný žalobce ani kárně obviněný neměli další návrhy na provedení dalších důkazů. Z důkazů provedených při jednání kárného senátu tak bylo zjištěno, že kárně obviněný na základě jednání s osobou, jejíž vztah ke společnosti X. neměl nijak osvědčen, podepsal mandátní smlouvu se společností X., přijal pověření k jednání jménem společnosti X. a na základě těchto skutečností v rámci výkonu advokacie vystupoval jako zástupce společnosti X. v soudním řízení, když činil procesní úkony vůči krajskému soudu. Takto kárně obviněný jednal za situace, kdy věděl, že společnost X. byla v předchozích fázích soudního řízení zastoupena jiným advokátem, a aniž by měl souhlas tohoto jiného advokáta či aniž by měl byť jen důvod se domnívat, že vztah společnosti X. k již pověřenému advokátovi byl řádně ukončen. Naopak realizoval jemu zprostředkovaně poskytnuté pokyny za situace, kdy z vyjádření osob, se který18


č. 5/2010 mi jednal, mu bylo známo, že již pověřený advokát neví o tom, že by jeho zmocnění mělo být ukončeno. Kárné provinění tak spočívá v tom, že kárně obviněný jednal za klienta bez souhlasu jeho dosavadního zástupce či doložení toho, že vztah k dosavadnímu zástupci byl řádně ukončen. Kárný senát v tomto směru považuje za pravdivé vylíčení průběhu věci, jak jej kárně obviněný podal při jednání, když toto je v souladu s provedenými listinnými důkazy, zejména s oběma podáními, činěnými za společnost X. kárně obviněným. Kárný senát tak neuvěřil tomu, že kárně obviněný měl dosavadní zastoupení za skončené, jak původně uváděl kárně obviněný ve vyjádření ke kárné žalobě. Kárný senát rovněž neakceptoval obhajobu kárně obviněného, že byl vázán pokyny klienta, pokud ten si nepřál informovat dosavadního zástupce o ukončení jeho pověření zastoupením a o novém pověření kárně obviněného. Kárná žaloba neklade kárně obviněnému za vinu skutečnost, že kárně obviněný nezjistil, že zmocnění k jednání za společnost X. bylo kárně obviněnému uděleno osobou k tomu neoprávněnou. V tomto považuje kárný senát za pravděpodobné, že kárně obviněný byl nezjištěnou osobou uveden v omyl. Kárně závadové jednání kárně obviněného spočívá výlučně ve shora popsaném jednání kárně obviněného, které však podstatnou měrou přispělo k tomu, že kárně obviněný byl ve zmíněném ohledu uveden v omyl. Projednávané porušení zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky je podle názoru kárného senátu kárným proviněním, neboť jednání kárně obviněného bylo vědomé, při znalosti všech faktických aspektů, které zakládají rozpor s ustanoveními předpisů, uvedených v kárné žalobě. Ze všech okolností kárný senát dovodil, že kárně obviněný jednal nejméně v nepřímém úmyslu, když přinejmenším byl srozuměn s tím, že svým jednáním porušuje zákon o advokacii a Pravidla profesionální etiky. Stav, kdy advokát v důsledku porušení kolegiálních povinností připustí, aby se stal nástrojem poškozujícím zájmy klienta, je závažným porušením povinností advokáta, je obecně mimořádně nedobrým signálem veřejnosti, který může přispívat ke špatnému hodnocení advokátního stavu a tím i ke snižování jeho důstojnosti a společenské prestiže. Kárný senát má za prokázané, že se stal skutek, pro který byla podána kárná žaloba, tento skutek je kárným proviněním a spáchal jej kárně obviněný. Proto kárný senát vyslovil, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění. Vzhledem k závažnosti věci, spočívající v okolnostech případu a hodnotě věci, o kterou šlo, neshledal kárný senát podmínky pro upuštění od uložení kárného opatření ve smyslu § 32 odst. 5 zákona o advokacii, a rozhodoval tak o uložení kárného opatření. Při zohlednění týchž kritérií a dále při zohlednění osobních poměrů kárně obviněného považuje kárný senát za přiměřené uložení kárného opatření dočasného zákazu výkonu advokacie, a to na samé dolní hranici zákonem stanoveného možného 19


č. 6/2010 rozpětí. Tímto kárným opatřením je dle názoru kárného senátu zohledněno, že kárně obviněný si dle vlastního vyjádření byl vědom, že je dán stav, kdy je mu stavovským předpisem zakázáno převzít zastoupení, byl plně obeznámen s hodnotou předmětného sporu, a to včetně okolnosti, že provedením úkonů, které po něm byly požadovány, způsobí zánik možnosti opětovně účinně zahájit řízení k vymožení směnečné pohledávky, neboť u té by v mezičase došlo k jednoznačnému promlčení. Při svém rozhodování kárný senát přihlédl rovněž k tomu, že kárně obviněný se dosud nedopustil kárného provinění.

č. 6 Je kárným proviněním, jestliže advokát je jako právní zástupce nečinný, plnou moc nepředloží soudu, klienta informuje nepravdivě a zálohu vyúčtuje nesprávně. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ČAK z 9. 4. 2010 sp. zn. K 84/2009 Odvolání kárně obviněné ze dne 24. 10. 2009 proti kárnému rozhodnutí kárného senátu České advokátní komory ze dne 2. 10. 2009, č. j. K 84/2009, se dle ust. § 32 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 244/1996 Sb., v platném znění, dále jen advokátní kárný řád, zamítá a uvedené rozhodnutí se potvrzuje. Z odůvodnění: Napadeným kárným rozhodnutím bylo rozhodnuto, že kárně obviněná se dopustila kárného provinění tím, že poté, co dne 13. 6. 2008 uzavřela s G. J. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování G. J. v řízení vedeném u o. soudu o vypořádání SJM, a za tím účelem jí G. J. udělila písemnou plnou moc a dne 13. 6. 2008 složila zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, plnou moc do 1. 12. 2008 nezaložila do soudního spisu, ve věci byla nečinná a G. J. vědomě nepravdivě informovala o stavu její věci, a poté, co jí G. J. z těchto důvodů dne 1. 12. 2008 vypověděla plnou moc a požádala ji o vrácení složené zálohy, přes opakované sliby tuto zálohu G. J. nevrátila a dne 28. 4. 2009 jí vystavila vyúčtování, které bylo nepřezkoumatelné, neboť neobsahovalo časové údaje o jednotlivých úkonech a navíc obsahovalo úkon, který advokátní tarif nezná, a tím porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a ust. § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 a čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, Pravidel profesionální etiky. 20


č. 6/2010 Za to jí ve smyslu § 32 odst. 3 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, bylo uloženo kárné opatření, a to dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu devíti měsíců. Proti tomuto rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) podala kárně obviněná svým podáním ze dne 24. 10. 2009, doručeným České advokátní komoře dne 30. 10. 2009, odvolání. Odvolání kárně obviněné obsahuje převážně sebehodnotící úvahy o tom, zda je dobrá či špatná advokátka, o tom, zda je jako advokátka úspěšná, u klientů oblíbená či nikoliv, včetně úvah o svém vlastním osobním životě, dále úvahy na téma, že vzhledem k údajně neobvyklým požadavkům stěžovatelky a neobvyklému průběhu zastupování měla zastupování stěžovatelky dříve ukončit. V závěru svého odvolání kárně obviněná vznáší prosbu, aby jí bylo umožněno dále vykonávat advokacii, a navrhuje, aby „rozhodnutí prvoinstančního kárného senátu bylo zrušeno a byl jí udělen jakýkoliv jiný možný, ale mírnější, trest“. Odvolání kárně obviněné není zcela srozumitelné, tj. není zcela jasné, v čem kárně obviněná spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, zda v nesprávném skutkovém zjištění, v nesprávném právním hodnocení zjištěných skutečností, či případně v řízení, které předcházelo jeho vydání, nebo zda je napadáno pouze uložené kárné opatření. Není tedy z odvolání kárně obviněné jednoznačně patrno, zda odvolání směřuje pouze do výroku o uloženém kárném opatření, nebo zda směřuje proti celému rozhodnutí, tedy zda je napaden i výrok o vině spácháním kárného provinění. Odvolací kárný senát odvolací kárné komise přezkoumal celé napadené rozhodnutí i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k následujícím závěrům. Především se odvolací kárný senát zabýval otázkou, zda odvolání kárně odvolané bylo podáno v zákonné lhůtě, tedy včas. Napadené rozhodnutí bylo dle dodejky kárně obviněné doručeno dne 22. 10. 2009. Odvolání kárně obviněné bylo dle podacího razítka ČAK doručeno dne 30. 10. 2009, tedy v zákonné lhůtě, která je dle ust. § 35 zákona o advokacii patnáctidenní. Senát odvolací kárné komise tedy konstatuje, že odvolání kárně obviněné bylo podáno včas. Předmětem řízení před kárným orgánem I. instance bylo jednání kárně obviněné, na které si stěžovala její klientka G. J. (dále jen „stěžovatelka“ nebo „klientka“). Stěžovatelka podala stížnost na kárně obviněnou, kde kárně obviněné vyčítá, že po převzetí jejího právního zastupování ve věci vypořádání SJM s bývalým manželem od ní inkasovala zálohu ve výši 20 000 Kč s tím, že se zavázala ve věci ji zastupovat při soudním i mimosoudním vyřizování této záležitosti. Po přijetí zálohy byla v její věci zcela nečinná, v její prospěch neučinila žádné úkony, jimiž by jí poskytovala právní službu, tj. zejména nezaložila její plnou moc do soudního řízení, které o této věci bylo vedeno před o. soudem, nespojila se s právním zástupcem protistrany, aby s ním projednala případnou možnost mimosoudního vyřešení věci, vyhýbala se jakémukoliv kontaktu se stěžovatelkou, vědomě ji informovala nepravdivě o stavu její věci, když jí lhala o tom, že založila její plnou moc u soudu, 21


č. 6/2010 že ve věci podala návrh na předběžné opatření k zajištění finančních prostředků na účtech protistrany, že jednala opakovaně s právním zástupcem protistrany a že jednání se blíží k dohodě apod. Dále si klientka stěžovala na to, že se opakovaně telefonicky i e-mailem snažila domluvit si schůzku s kárně obviněnou, avšak neúspěšně, neboť kárně obviněná se vždy omluvila nebo vymluvila, takže schůzku nebylo možno uskutečnit. Stěžovala si i na to, že jí kárně obviněná zaslala vulgární a nesrozumitelné dopisy, kterými ji urážela. Když stěžovatelka kárně obviněné z důvodů nečinnosti a nemožnosti se s ní osobně kontaktovat vypověděla plnou moc, kárně obviněná opakovaně stěžovatelce zaslala e-maily, jimiž jí přislíbila vrácení složené zálohy. I tyto její sliby se ukázaly být nepravdivými, když nakonec jí peníze nejen nevrátila, ale vyúčtovala jí dalších 7300 Kč, jako nedoplatek ceny za poskytnutou právní pomoc. Kárně obviněná se svými podáními v průběhu řízení před kárným orgánem I. instance (vyjádření ze dne 3. 4. 2009 adresované ČAK – kontrolní oddělení, vyjádření ze dne 10. 2. 2009 adresované ČAK – kontrolní oddělení) a koneckonců i v podaném odvolání hájí tak, že právní zastoupení stěžovatelky převzala na přímluvu známého, protože tato nebyla spokojena s dosavadní právní zástupkyní pro její nečinnost, že poté v rámci poskytování právní pomoci učinila ve prospěch stěžovatelky řadu právních úkonů spočívajících v jednáních o mimosoudním vypořádání SJM stěžovatelky s právním zástupcem bývalého manžela, a že výpověď plné moci ze strany klientky – stěžovatelky byla nedůvodná. Zároveň vyjadřovala v těchto podáních svůj negativní vztah ke stěžovatelce jako ke klientce, když tvrdí, že v důsledku neobvyklých požadavků klientky a jejího chování vůči ní byl kontakt s klientkou velmi problematický. Odvolací kárný senát především zkoumal zákonnost kárného řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí z hlediska procesního. Je možno konstatovat, že kárně obviněné byla dána dostatečná možnost v řízení se náležitě hájit, byla jí dána možnost se vyjádřit ke stížnosti stěžovatelky, vyjádřit se ke kárnému obvinění, předložit návrhy na provedení důkazů. Měla také možnost účastnit se projednání věci při ústním jednání konaném před kárným senátem dne 2. 10. 2009, k němuž byla řádně a včas předvolána a z něhož se telefonicky omluvila v den jeho konání. Senát odvolací kárné komise tedy neshledal žádné procesní pochybení v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, které by mohlo mít vliv na správnost a spravedlivost vydaného rozhodnutí. Senát odvolací kárné komise přezkoumal všechny důkazy provedené v předchozím řízení provedené před kárným senátem, jakožto orgánem I. instance, a je nucen konstatovat, že nemá žádné pochybnosti o tom, že se kárně obviněná dopustila kárného provinění, které je jí kladeno za vinu. Z korespondence a e-mailové korespondence mezi kárně obviněnou a stěžovatelkou je patrno, že stěžovatelka se opakovaně v průběhu trvání zastupování neúspěšně domáhala setkání s kárně obviněnou. 22


č. 6/2010 Z této korespondence je dále patrné, že stěžovatelka kárně obviněnou podrobně informovala o skutečnostech potřebných pro její zastupování, že jí sdělovala svoje přání a požadavky, avšak bez patřičné odezvy ze strany kárně obviněné. V e-mailech také stěžovatelka sděluje kárně obviněné své poznatky poté, co zjistila, že ji kárně obviněná nepravdivě informuje o úkonech, které měla v její věci učinit, a které dle zjištění stěžovatelky neučinila (podání plné moci na soud, rozhovor se soudcem, který věc rozhoduje, rozhovor s právním zástupcem protistrany, podání návrhu na předběžné opatření apod.). Je nutno konstatovat, že ze strany stěžovatelky šlo o zcela normální komunikaci se zcela oprávněnými požadavky na činnost své právní zástupkyně. Z této komunikace rozhodně nevyplývá, že by svým obsahem nešlo o obvyklou komunikaci mezi advokátem a klientem, ani to, že požadavky stěžovatelky přesahovaly obvyklý rámec a ani to, že by stěžovatelka na kárně obviněné požadovala výkon právních služeb nějakým neobvyklým a pro kárně obviněnou nepřijatelným způsobem. Z této korespondence je patrno rozčarování klientky, když postupně zjišťuje, že kárně obviněná v její věci neučinila nic, kromě přijetí zálohy, a zcela nedostatečná reakce kárně obviněné na tato zjištění učiněná klientkou. Dále je z pozdější e-mailové korespondence patrno, že kárně obviněná se několikrát zavázala ihned vrátit stěžovatelce složenou zálohu poté, co došlo ke skončení zastupování výpovědí plné moci ze strany klientky. V této korespondenci jí střídavě slibuje, že začíná splácet příští měsíc a zašle jí vyúčtování, že se bude snažit vrátit peníze co nejrychleji, a omlouvá se různými osobními důvody, když slibuje, že vyúčtování zašle brzo, následující den atp. Dokonce kárně obviněná požádala stěžovatelku o sdělení čísla účtu, aby mohla peníze vrátit, po sdělení čísla účtu je však nevrátila. Naopak, do poštovní zásilky, v níž stěžovatelce zaslala některé jí svěřené doklady (ne všechny), přiložila osobní dopis, ve kterém ji informuje, že v současné době nemůže peníze uhradit, protože se stěhuje, a peníze má u klientů, ubezpečuje ji, že o úplné vyúčtování a o peníze nepřijde, a dodává, že si nadále nepřeje být klientkou obtěžována. Poté však namísto vrácení zálohy zaslala klientce přípis označený jako „vyúčtování úkonů právního zastupování ve věci vypořádání SJM“ ze dne 20. 4. 2009, z něhož nejenomže nevyplývá ochota vrátit složenou zálohu, ale naopak doúčtovává částku 7300 Kč. Toto vyúčtování právního zastupování je deklarováno jako mimosmluvní odměna dle vyhl. ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif (AT), avšak je v něm jako právní úkon účtován úkon „přípisy a urgence bývalé Vaší právní zástupkyni Mgr. K. týkající se znaleckého posudku na věci movité“, který není právním úkonem ve smyslu ust. § 11 AT, a úkon „jednání s advokátem protistrany ohledně mimosoudního vyrovnání“, který nebyl kárně obviněnou vůbec proveden. Byl totiž pouze zaslán dopis ze dne 22. 9. 2008, kde advokátovi protistrany JUDr. Z. S. oznamuje, že zvažuje převzetí právního zastoupení stěžovatelky ve věci vypořádání SJM a že vzhledem k časové náročnosti by preferovala mimosoudní vyrovnání. K žádnému dalšímu jednání s tímto advokátem již nepřistoupila. 23


č. 6/2010 Pro posouzení postoje kárně obviněné k svému jednání vůči stěžovatelce je významná skutečnost, že toto „vyúčtování úkonů právního zastoupení“ provedla kárně obviněná již poté, kdy byla kontrolním oddělením ČAK informována o stížnosti podané na ní stěžovatelkou za její nečinnost při zastupování a za poskytování nepravdivých informací o průběhu zastupování, když dodatečné doúčtování ceny má charakter jakési odvety za podanou stížnost. Oprávněnost stížnosti a tedy skutečnosti potvrzující to, že kárně obviněná se dopustila kárného obvinění, které je jí kladeno za vinu, vyplývají i z dalších písemných důkazů. Zejména podání stěžovatelky, ve kterých popisuje způsob, jímž se kárně obviněná vůči ní dopustila kárného provinění, zcela korespondují s dalšími provedenými důkazy, zejména e-mailovou korespondencí mezi stěžovatelkou a kárně obviněnou a s dalšími písemnostmi (např. s plnou mocí, s dopisem advokátovi protistrany JUDr. Z. S., s výpovědí plné moci, s vyúčtováním právní pomoci, s přílohovým dopisem kárně obviněné stěžovatelce apod.). Jsou-li tyto důkazy posuzovány jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, zcela hodnověrně vytvářejí obraz toho, co se mezi kárně obviněnou a stěžovatelkou stalo a jakým způsobem se kárně obviněná ve vztahu ke stěžovatelce chovala. K tomu je třeba dodat, že chování kárně obviněné vůči své klientce jak v průběhu zastupování, tak po jeho skončení, je v hrubém rozporu s tím, jak se má advokát ke svému klientovi chovat a jakým způsobem má prosazovat jeho práva a poskytovat mu právní služby. Předpisy upravující činnost advokáta, tj. zejména zákon o advokacii č. 85/96 Sb., ve znění pozdějších novelizací, i stavovský předpis „Pravidla profesionální etiky – usnesení ČAK č. 1/97“ velmi podrobně upravují činnost advokáta při poskytování právní pomoci tak, aby advokát při své činnosti důkladně a důsledně prosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, aby tak činil v souladu s přáními a potřebami klienta podle jeho pokynů, aby se ve vztahu ke klientovi choval čestně a svědomitě, aby vůči klientovi zachovával potřebnou slušnost, aby jeho chování ve vztahu ke klientovi i k dalším subjektům mělo náležitou profesní i lidskou úroveň, tak, aby nebyla snižována důstojnost a vážnost advokátního stavu. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že kárně obviněná se vůči své klientce takto nechovala. Naopak, ačkoliv od ní přijala peníze, uzavřela s ní smlouvu o poskytování právní pomoci a přijala k tomu potřebné zplnomocnění, byla v její věci prakticky zcela nečinná. Ve prospěch klientky neučinila žádné užitečné kroky, jimiž by chránila a prosazovala její zájmy, ve prospěch klientky nevyužila žádné zákonné prostředky, ani žádné právní znalosti a dovednosti. Poskytovala jí zcela nepravdivé a vymyšlené informace o své činnosti. Když byla klientka nespokojená se způsobem právní služby poskytované kárně obviněnou a z tohoto důvodu jí vypověděla plnou moc, kárně obviněná jí zaslala dopis urážlivého charakteru a nelichotivě se o ní vyjadřovala i v písemnostech, jimiž vede svoji obranu v kárném řízení. 24


č. 6/2010 Toto chování kárně obviněné zcela nepochybně naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, kterým byla uznána vinnou napadeným rozhodnutím kárného senátu kárné komise České advokátní komory č. j. K 84/2009 ze dne 2. 10. 2009. Pokud jde o uložené kárné opatření, dovolává se kárně obviněná jeho zmírnění s tím, že se jí zdá nepřiměřeně přísné. Odvolací kárný senát přezkoumal pečlivě všechny skutečnosti, které mají vliv na druh a výměru uloženého kárného opatření vzhledem ke kárnému provinění, jehož se kárně obviněná dopustila. Z výpisu matriky ČAK je zřejmé, že kárně obviněná byla v minulosti (v roce 2005) již kárně stíhána a bylo jí uloženo kárné opatření – napomenutí. Tato skutečnost nemá na uložené kárné opatření vliv, neboť se na kárně obviněnou hledí, jakoby by nebyla v minulosti kárně stíhána. Odvolací kárný senát dále posuzoval závažnost spáchaného kárného provinění i postoj, který k tomuto provinění v rámci své obrany v kárném řízení zaujala kárně obviněná. Je zřejmé, že kárně obviněné chybí dostatek sebereflexe a že není schopna nahlédnout nevhodnost a závadnost svého chování vůči stěžovatelce. Nedostatek jakékoliv lítosti nad spácháním kárného provinění, nedostatek jakéhokoliv náznaku omluvy vůči stěžovatelce je skutečnost, která nepochybně musí být zohledněna i v rozhodnutí o použitém kárném opatření a jeho výměře. V této souvislosti musí být konstatováno, že velmi negativně na senát odvolací kárné komise působily např. některé formulace odvolání kárně obviněné, kdy ve vztahu ke stěžovatelce se vyjadřuje tak, že „měla jsem jí plné zuby...“. S vědomím všech těchto skutečností i s vědomím majetkové situace kárně obviněné považuje senát odvolací kárné komise uložené kárné opatření – dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu devíti měsíců – za zcela přiměřený závažnosti spáchaného kárného provinění. Jen pro úplnost je třeba dodat, že by bylo na místě spíše uvažovat o tom, zda uložené kárné opatření není příliš mírné a zda by spáchané kárné provinění nemělo být postiženo závažnějším kárným opatřením, když v úvahu by mohlo připadat i vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Vzhledem k tomu, že proti kárnému rozhodnutí podala odvolání jen kárně obviněná a že v takovém případě je třeba vycházet ze zásady, že nemůže v odvolacím řízení dojít k rozhodnutí, které by zhoršilo postih kárně obviněného, který sám podal opravný prostředek (zákaz reformatio in peius), nepřipadá zpřísnění kárného opatření v úvahu. S ohledem na shora uvedené proto nezbylo odvolacímu senátu než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

25


č. 7-10/2010 č. 7 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže vyplatí částku přesahující hodnotu 15 000 eur v hotovosti, a dále, jestliže poruší povinnosti, ke kterým se zavázal ve smlouvě o úschově, dokonce tak, že část svěřených peněz vyplatí osobě neoprávněné. Rozhodnutí sp. zn. K 89/2009 ze dne 9. 4. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 10/2010 na str. 61.

č. 8 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže nesplní svůj závazek ze smlouvy o úschově. Rozhodnutí sp. zn. K 91/2009 ze dne 21. 4. 2010 je otištěno v Bulletinu advokacie č. 6/2012.

č. 9 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže neinformuje klienta o stavu exekučního řízení a zadržuje vymoženou částku, dokonce i po opakovaných žádostech klienta o její vydání. Rozhodnutí sp. zn. K 27/2010 ze dne 18. 6. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 4/2012 na str. 57.

č. 10 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže částku, kterou převzal na úhradu jistoty k později neuskutečněnému návrhu na předběžné opatření, nevrátí, dokonce ani na výzvu, klientovi, a naopak oznámí, že ji použil na úhradu své odměny. Rozhodnutí sp. zn. K 57/2010 ze dne 8. 10. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 1-2/2011 na str. 87.

26


č. 11/2010 č. 11 Je kárným proviněním, jestliže advokát, jako rozhodce, po vydání rozhodčího nálezu odmítne právnímu zástupci žalované strany umožnit nahlédnutí do rozhodčího spisu s odůvodněním, že je vázán obchodním a advokátním tajemstvím ve vztahu k žalobci. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 21. 5. 2010 sp. zn. K 138/2008 Kárně obviněný JUDr. J. P., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co jako rozhodce vydal dne 23. 2. 2006 rozhodčí nález, kterým byla žalované společnosti I., s. r. o., uložena povinnost zaplatit žalobci – zahraniční právnické osobě K. směnečný peníz ve výši 4 700 000 Kč s přísl. a náklady rozhodčího řízení ve výši 243 150 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozhodčího nálezu, a poté, co se dne 11. 4. 2008 dostavila do jeho advokátní kanceláře právní zástupkyně žalované společnosti JUDr. H. D. se žádostí o umožnění nahlédnutí do rozhodčího spisu, této její žádosti nevyhověl s odůvodněním, že je vázán obchodním a advokátním tajemstvím ve vztahu k žalobci, a tím porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a dopustil se tak kárného provinění. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 100 000 Kč. Z odůvodnění: V této věci bylo již jedenkrát rozhodnuto dne 27. 2. 2009, kdy byl kárně obviněný uznán vinným a byla mu uložena pokuta ve výši 100 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo však zrušeno rozhodnutím odvolacího kárného senátu ze dne 15. 9. 2009, když základním důvodem pro zrušení prvého rozhodnutí byla skutečnost, že odvolací kárný senát považoval nepřítomnost kárně obviněného za řádně omluvenou. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího kárného senátu pak vyplývá, že při novém rozhodnutí a při eventuálním ukládání kárného opatření přihlédne senát ke všem okolnostem případu a zváží, zda se ukládaná pokuta nejeví jako nepřiměřeně mírná. Dne 21. 5. 2010 bylo opět jednáno v nepřítomnosti kárně obviněného, když tentokrát se kárně obviněný přes řádné předvolání nedostavil a žádným způsobem svou nepřítomnost neomluvil. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že kárně obviněný je advokátem a zároveň vykonává funkci rozhodce. Dále bylo zjištěno, že kárně obviněný dne 11. 4. 2008 nevyhověl žádosti právní zástupkyně JUDr. H. D. o umožnění nahlédnutí do rozhodčího spisu, a to s odůvodněním, že je vázán obchodním a advokátním tajemstvím ve 27


č. 11/2010 vztahu k žalobci. Tato skutečnost je prokázána jednoznačným písemným dokladem, a to informací ze dne 11. 4. 2008, kterou sepsal sám kárně obviněný. Skutkový stav byl kromě shora uvedené informace prokázán výpisem z matriky, stížností z 23. 5. 2008 včetně jejích doplnění, trestním oznámením, žádostí o umožnění nahlédnutí do spisu, úředním záznamem PČR a dalšími písemnými podklady, kterými bylo v průběhu jednání provedeno dokazování. Z obsahu stížnosti je zřejmé, že stěžovatel popírá, že by měl závazek, o kterém bylo rozhodnuto kárně obviněným v rozhodčím řízení, a rozhodně popírá, že by kdy uzavřel rozhodčí doložku, která by rozhodce opravňovala k rozhodování dané věci. Popírá také, že by mu byl doručen návrh na vydání rozhodčího nálezu a výzva rozhodce, aby se k věci vyjádřil. K těmto skutečnostem se kárně obviněný vyjadřoval před orgánem policie, jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 3. 7. 2008. Kárně obviněný sice uvádí, že měl k dispozici originál směnky a rozhodčí smlouvu, uvádí, že doručil žalovanému osobně do jeho sídla výzvu k vyjádření, jakož i rozhodčí nález, avšak připouští, že ani předání usnesení či výzvy, ani předání nálezu nemá nijak potvrzeno. Kárnému senátu nepřísluší v dané věci hodnotit činnost kárně obviněného jakožto rozhodce, nicméně uváděné skutečnosti svědčí o tom, že se jedná o nestandardní situaci. Je až nepochopitelné a zároveň silně podezřelé, že kárně obviněný, jakožto zkušený advokát s dlouholetou praxí nedbá na řádné dokladování toho, zda jsou určité významné listiny doručeny, a je s podivem, že běžný postup stran doručování listin zavedený v advokacii a v soudních spisech nepřenáší kárně obviněný do rozhodčího řízení. Jestliže se za těchto okolností stěžovatel snaží v rámci své obrany nahlédnout do spisu, vykonává své zákonné právo, které vyplývá z ustanovení § 29 odst. 3 zák. č. 216/1990 Sb., o rozhodčím řízení. Účastníku rozhodčího řízení nelze odepřít jeho zákonné právo nahlížet do listin založených v rozhodčím spise, ani s poukazem na údajnou povinnost advokátní mlčenlivosti, jak to učinil kárně obviněný. Jestliže kárně obviněný jako rozhodce účastníku řízení odepřel právo nahlížet do spisu, porušil tím ustanovení § 17 zákona o advokacii, neboť advokát je povinen postupovat tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu a zároveň dodržoval pravidla profesionální etiky, která mu ukládají povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Při hodnocení závažnosti jednání kárně obviněného bylo přihlédnuto k okolnostem, za kterých byl tento skutek spáchán i s ohledem na jeho následky. Nelze přehlédnout, že v rozhodčím řízení rozhodl kárně obviněný jako rozhodce o povinnosti žalovaného zaplatit částku 4 700 000 Kč s přísl. a náklady řízení ve výši 243 150 Kč. Pro stěžovatele se tedy nepochybně jednalo o závažnou věc. Je s podivem, že v tak závažné věci nemá rozhodce ve spise k dispozici listiny prokazující průběh rozhodčího řízení, ani žádné doklady o tom, že byla skutečně k dispozici v originálu směnka, rozhodčí smlouva a že takové listiny, jako je usnesení s výzvou k vyjádření k žalobě a rozhodčí nález postrádají důkaz o řádném doručení. Jestliže za této situace kárně obviněný stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni odpíral na28


č. 11/2010 hlédnutí do spisu, zásadním způsobem tím komplikoval možnosti obrany žalovaného. To je v hrubém a zásadním rozporu s požadavkem pravidel profesionální etiky, která ukládají advokátovi povinnost jednat všeobecně poctivým, čestným a slušným způsobem. Tento požadavek pravidel profesionální etiky se pochopitelně nevztahuje jen na výkon profesionální činnosti advokáta, ale vztahuje se všeobecně na chování advokáta, neboť nedostatek poctivého, čestného a slušného chování advokáta mimo výkon advokacie může ohrožovat a snižovat důstojnost a vážnost advokátního stavu. S ohledem na shora uvedené dospěl kárný senát k závěru, že napomenutí či veřejné napomenutí nemůže být dostatečným kárným postihem. Rozhodl se proto pro uložení pokuty, která může být podle ustanovení § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii uložena až do výše stonásobku měsíční mzdy stanovené zvláštním předpisem. V rámci zákonného rozpětí pak přikročil kárný senát k uložení adekvátní pokuty ve výši 100 000 Kč, která reflektuje zejména závažnost jednání kárně obviněného a míru jeho zavinění, když v daném případě se jednalo zjevně o přímý úmysl. Jednání kárně obviněného, zejména skutečnosti, že nedbal na řádné vedení rozhodčího spisu, neměl doklady o doručení stěžejních listin v rozhodčím řízení, to vše svědčí v neprospěch kárně obviněného a výrazně mu přitěžuje. Nebylo však možno odhlédnout od skutečnosti, že tyto okolnosti jen dokreslují jednání kárně obviněného, ale nebyly předmětem kárné žaloby. Kárně obviněný byl žalován jen pro dílčí porušení svých povinností spočívající v nevyhovění žádosti o nahlédnutí do rozhodčího spisu. Kárný senát přihlédl i ke skutečnosti, že usnesením krajského soudu ze dne 4. 12. 2008 byl zamítnut návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu kárně obviněného a naopak oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit náklady exekučního řízení právní zástupkyni povinného, kterým je vlastně stěžovatel. Ke škodlivému následku na právech stěžovatele v tom smyslu, že by byl nucen plnit podle rozhodčího nálezu kárně obviněného, tedy nedošlo. Při stanovení výše pokuty je povinností kárného senátu přihlédnout i k osobě kárně obviněného a jeho osobním poměrům. Osobní poměry zjišťoval kárný senát z výpisu matriky, z něhož je patrno, že kárně obviněný vykonává advokacii minimálně od 31. 7. 1990 a je tedy zkušeným a dlouholetým advokátem, který by si měl být nepochybně vědom základních povinností advokáta. Bližší poměry osobní, případně majetkové, nebylo možno posoudit, když kárně obviněný se ke kárné žalobě ani ke svým poměrům nevyjádřil. Kárný senát vycházel tedy z toho, že osobní poměry kárně obviněného jsou standardní a uložená pokuta a její výše s nimi není v rozporu.

29


č. 12/2010 č. 12 Je kárným proviněním, jestliže advokát při dotazu na stav věci vytýká soudkyni její postup, zdůrazňuje, že má dobré kontakty na výkonnou moc a pro případ, že nebude rozhodnuto v jeho lhůtě, zařídí na ministerstvu kontrolu spisů. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 30. 4. 2010 sp. zn. K 54/2009 Kárně obviněný Mgr. L. V., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že jako právní zástupce oprávněného se dne 4. 11. 2008 dostavil do budovy soudu, kde se soudkyně tohoto soudu Mgr. B. M. v přítomnosti soudkyně téhož soudu Mgr. O. N. dotazoval na stav věci, a při té příležitosti soudkyni Mgr. B. M. vytkl, že její postup je špatný, že věc konzultoval se svou manželkou, která je exekuční soudkyní, a následně se Mgr. B. M. dotázal, zda ví, kdo on je, a sdělil jí, že má velmi dobré kontakty na výkonnou moc, na ministra a náměstka, a pro případ, že ve věci nebude rozhodnuto do Vánoc, učiní patřičné kroky na ministerstvu tak, aby byla provedena kontrola spisů, které má podle rozvrhu práce tato soudkyně řešit, a dále na Mgr. B. M. požadoval, aby u odvolacího soudu zajistila, aby o odvolání bylo rozhodnuto alespoň do Vánoc, a tím porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, a dopustil se tak podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii kárného provinění. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč. Z odůvodnění: Kárný senát nejprve rozhodl ve věci kárným příkazem ze dne 17. 7. 2009, kterým shledal kárně obviněného vinným ze skutku, uvedeného v kárné žalobě a uložil mu kárné opatření napomenutí. Kárný příkaz se zrušil včas podaným odporem kárného žalobce, který vytýkal uloženému kárnému opatření nepřiměřenou mírnost ve vztahu k charakteru kárného provinění a navrhl uložení pokuty. Na jednání, nařízeném na den 30. 4. 2010 provedl kárný senát za účasti zástupce kárného žalobce a za účasti kárně obviněného po přednesení kárné žaloby dokazování v ní k provedení důkazu označenými listinami, a to stížností ze dne 7. 11. 2008, úředními záznamy Mgr. B. M. a Mgr. O. N., oběma ze dne 4. 11. 2008, písemnými vyjádřeními kárně obviněného ke stížnosti ze dne 11. 1. 2008 a ke kárné žalobě ze dne 2. 6. 2009, obsahujícím mj. i jeho vyjádření k osobním a majetkovým poměrům. Oproti tomuto vyjádření se osobní a majetkové poměry změnily narozením dcery, takže kárně obviněný má v současné době vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem. Dokazování bylo provedeno rovněž výpisy z matriky ČAK, včetně aktuálního výpisu ke dni jednání kárného senátu, z nichž plyne, že kárné řízení dosud nebylo proti kárně obviněnému vedeno. 30


č. 13-15/2010 Dokazováním bylo mimo pochybnost prokázáno, že skutkový stav je zcela jasný a nepochybný a předmětný skutek se stal tak, jak je popsán v kárné žalobě. Postoj kárně obviněného se od jeho prvotního vyjádření ke stížnosti dne 11. 1. 2008 do jednání kárného senátu měnil, své tehdejší jednání již nepovažuje za nezávažné a dospěl k vlastnímu názoru, že nezachováním náležité úcty k soudkyni příslušného soudu snižoval důstojnost advokátního stavu a dopustil se tak předmětným skutkem kárného provinění. Kárný senát dospěl k závěru, že samotný průběh kárného řízení na kárně obviněného výchovně zapůsobil tak, že svého tehdejšího jednání lituje, jestliže kárně obviněný bez výhrad akceptoval i návrh kárného žalobce na uložení pokuty ve výši 5000 Kč. Kárný senát pak s přihlédnutím k právě uvedeným skutečnostem se s návrhem kárného žalobce ztotožnil, když ve shodě s ním považuje uložení této mírné pokuty za zcela adekvátní okolnostem případu, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

č. 13 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže svému zaměstnanci dluží dohodnutou mzdu. Rozhodnutí sp. zn. K 79/2009 ze dne 18. 9. 2009 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 4/2010 na str. 53.

č. 14 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže ve svém sídle není v pravidelné době přítomen a nepřebírá v něm písemnosti. Rozhodnutí sp. zn. K 108/2009 ze dne 11. 12. 2009 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 7-8/2010 na str. 73.

č. 15 Jde o závažné porušení povinností advokátního koncipienta, jestliže nezaplatí dobrovolně svůj dluh, a to i přesto, že mu tato povinnost byla uložena soudem. Rozhodnutí K 123/2009 ze dne 21. 5. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 9/2010 na str. 73.

31


č. 16/2010 č. 16 Je kárným proviněním, jestliže advokát poté, co zastupoval budoucího věřitele a budoucího dlužníka v záležitosti téhož úvěru, převezme právní zastoupení věřitele proti dlužníkovi. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 9. 2. 2010 sp. zn. K 45/2009 Kárně obviněný Mgr. J. K., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co jako dlouholetý právní zástupce úvěrové společnosti N., a. s., uzavřel dne 6. 12. 2006 s O. P. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo odstranění právních překážek bránících O. P. a společně s ní dalším dvěma osobám k získání úvěru od úvěrové společnosti N., a. s., a poté, co tyto právní služby O. P. poskytl a úvěrová společnost N., a. s., jí společně s dvěma osobami dne 16. 1. 2007 poskytla úvěr ve výši 700 000 Kč, a poté, co úvěrová společnost N., a. s., dopisem ze dne 29. 3. 2007 odstoupila od smlouvy o úvěru ze dne 16. 1. 2007 a dlužníky vyzvala k vrácení zapůjčené částky a k úhradě částky 329 253,57 Kč a ti této výzvě nevyhověli, dne 3. 4. 2007 převzal právní zastoupení úvěrové společnosti N., a. s., jako oprávněné proti O. P. a spoludlužníkům jako povinným ve věci vymáhání částky 329 253,57 Kč v exekučním řízení vedeném u o. soudu, převzal právní zastoupení úvěrové společnosti N., a. s., jako žalobce proti uvedeným dlužníkům jako žalovaným o zaplacení 700 000 Kč s přísl. v rozhodčím řízení vedeném před rozhodcem a v přesně nezjištěný den, a to nejpozději dne 11. 3. 2008, převzal právní zastoupení úvěrové společnosti N., a. s., jako oprávněné proti uvedeným dlužníkům jako povinným ve věci vymáhání částky 700 000 Kč s přísl. v exekučním řízení vedeném u o. soudu, a tím porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Z odůvodnění: Úvěrová společnost N., a. s., poskytující tzv. „rychlé půjčky“, je dlouhodobým klientem kárně obviněného, který ji zastupuje v soudních a rozhodčích řízeních. V prosinci se obrátil na tuto společnost O. P. o poskytnutí úvěru na pokrytí dluhů u SBD, které byly vymáhány soudním exekutorem o částky 36 768 Kč, 21 651 Kč a 17 397 Kč. Podmínkou úvěrové společnosti k poskytnutí úvěru bylo mimo jiné to, že úvěr bude zajištěn tak, že na společnost bude převeden byt matky O. P., paní J. L. v P. a dále že exekuční řízení musí být před tím zastavena. Za tímto účelem pan O. P. vešel ve styk se společností M., a. s., sídlící na stejné adrese jako spol. N., a. s., a ta zprostředkovala matce O. P. spolupráci s kárně obviněným a tato společnost jí zaslala 32


č. 16/2010 objednávku právních služeb se závazkem uhradit kárně obviněnému zálohu ve výši 40 000 Kč, kterou skutečně matka O. P. zaplatila. Na základě toho došlo ze strany O. P. k udělení plné moci kárně obviněnému. Ten poskytl právní služby vedoucí k zastavení exekučních řízení, čímž byly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru. Až potud lze mít za to, že postup kárně obviněného byl lege artis, pokud se nebere v úvahu porušení ust. § 11 odst. 2 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, když si kárně obviněný účtoval plné úkony namísto polovičních. Tato okolnost ovšem nebyla předmětem kárné žaloby, a proto nebyla projednána v rámci kárného řízení. Pochybení kárně obviněného lze shledat při jeho následné účasti na věci. Poté co N., a. s., z důvodů údajného porušení smlouvy o úvěru od této smlouvy odstoupila dopisem ze dne 29. 3. 2007 a vyzvala O. P. k zaplacení částky 329 253,57 Kč, poplatku 10 000 Kč, poplatku za rezervaci ve výši 105 000 Kč, části již poskytnutého úvěru ve výši 169 253,57 Kč, poplatku za vyhotovení smluv ve výši 5000 Kč a nákladů spojených s not. zápisem a návrhem na vklad do KN ve výši 40 000 Kč. O. P. a spoludlužníci nevyhověli výzvě N., a. s. vrácením dlužných částek 700 000 Kč a 329 253,57 Kč a ta se rozhodla tyto částky vymáhat jednak žalobou, a jednak exekucí. V této fázi přijal kárně obviněný zplnomocnění od fy N., a. s. jednak k podání žaloby, a jednak k podání exekuce proti spoludlužníkům. V této fázi je spatřováno pochybení kárně obviněného, které je předmětem tohoto rozhodnutí a porušení ust. § 19 odst. 1a zák. o advokacii, neboť nepochybně se kárně obviněný při zastupování O. P. dozvěděl informace i o spoludlužnících, tedy o jejich majetkových poměrech apod. Kárně obviněný se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce s tím, že se necítí vinen, protože službu poskytnutou paní O. P. chápal jako součást plnění podmínek uzavření úvěrové smlouvy. Toto tvrzení by však bylo akceptovatelné pouze tehdy, pokud by vystupoval jako advokát společnosti N., a. s., a nikoliv jako advokát O. P. Kárný senát provedl dokazování jednak výslechem kárně obviněného, jednak obsahem kárného spisu. Shledal nespornou zásadní okolnost, tedy kolizi spočívající v zastupování jak fy N., a. s., tak O. P. a nelze přijmout názor kárně obviněného, že nedošlo k zneužití informací z tohoto vztahu. Dle názoru senátu nemusí dojít ke konkrétnímu zneužití informací, jde o delikt svým charakterem ohrožovací, tedy způsobilý snížit důstojnost a důvěryhodnost advokátního stavu, což samo o sobě je postačující ke kárnému provinění. Při úvaze o kárném opatření přihlédl kárný senát k vyšší závažnosti a také k tomu, že kárně obviněný byl již projednáván ve věci K 95/2008 a uložena mu pokuta ve výši 3000 Kč. Odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 29. 6. 2010 zamítnuto. Z odůvodnění: Postoj kárně obviněného svědčí o tom, že ani v rámci projednání svého kárného provinění si neuvědomil, že zastupováním klientů, jejichž zájmy jsou v rozporu, 33


č. 17/2010 porušil jednu z nejzákladnějších a nejdůležitějších povinností advokáta, tj. chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta. V daném případě nepochybně tuto povinnost nemohl plnit vůči své bývalé klientce O. P. Vzhledem k závažnosti porušení povinností advokáta, jichž se kárně obviněný dopustil, jakož i vzhledem k jeho postoji, nepovažuje odvolací kárný senát uložené kárné opatření za nepřiměřeně vysoké a lze říci, že pouze nedostatek odvolání ze strany kárného žalobce zabránil úvahám odvolacího kárného senátu o přísnějším kárném postihu.

č. 17 Je kárným proviněním, jestliže advokát převezme právní zastoupení oprávněného, ačkoliv je mu známo, že soudkyní, která nařídila exekuci na majetek povinného, byla advokátova manželka. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 28. 6. 2010 sp. zn. K 18/2010 Kárně obviněný JUDr. P. K., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že dne 14. 5. 2009 převzal právní zastoupení R. S. jako oprávněného v exekučním řízení vedeném u o. soudu, ačkoliv mu bylo známo, že v této věci vydal o. soud dne 29. 1. 2008 usnesení, kterým nařídil exekuci na majetek povinných, přičemž soud takto rozhodl předsedkyní senátu, která byla jeho manželkou, a tím porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. a) zák. č. 85/96 Sb., v platném znění, ukládá kárné opatření napomenutí. Z odůvodnění: Kárně obviněný ve svém vyjádření k meritu věci, doplněném při jednání před kárným senátem, prezentoval stanovisko, že dle jeho názoru není popsaný skutek kárným proviněním, neboť z jeho strany nedošlo v žádném ohledu k věcnému konfliktu zájmů, tedy, že by měl a mohl mít k dispozici jakékoli informace nebo jiné skutečnosti, které by zvýhodňovaly jeho klienta. Současně podal kárně obviněný podrobné vysvětlení ohledně osobních vztahů mezi právními zástupci v předmětné věci, jímž dokládal nízké pohnutky zástupce stěžovatelů. Z vyjádření kárně obviněného a provedených důkazů kárný senát zjistil, že se stal skutek popsaný v kárné žalobě, neboť kárně obviněný převzal zastoupení účastníka ve věci, v níž jeho manželka rozhodovala jako soudkyně o nařízení exekuce. Tím došlo podle názoru kárného senátu k jednoznačnému a nezpochybnitelnému vzniku situace mající povahu konfliktu zájmů ve smyslu § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. 34


č. 18-19/2010 Z provedených důkazů sice kárný senát zjistil, že stěžovateli nevznikla žádná újma, neboť v prvním stupni nařízenou exekuci zamítl odvolací krajský soud, avšak tato situace nic nemění na tom, že kárně obviněný skutečně velmi závažným způsobem porušil své povinnosti advokáta a ohrozil pověst advokátního stavu možným vyvoláním dojmu u stěžovatele, že zde existuje jakési propojení mezi ním a soudem, které oprávněně mohlo u stěžovatele vyvolat dojem, že jeho zájmy v soudním řízení nejsou chráněny objektivně a nestranně. Nesmíme rovněž opomenout, že rozhodnutí o nařízení exekuce je v podstatné míře okamžitě vykonatelné a že zájmy stěžovatele musely být nutně nezákonnou exekucí dotčeny. Za této situace neměl kárný senát pochybnosti o existenci skutku kladeného kárně obviněnému za vinu, ani o jeho závažnosti, tedy o základních předpokladech kárné odpovědnosti advokátů. Při úvaze o kárném opatření však kárný senát přihlédl k tomu, že kárně obviněný se ocitl ve skutečně velmi tíživé osobní situaci a že jeho osobní poměry odůvodňují zcela výjimečně, přes značnou závažnost kárného provinění, kárně obviněnému uložit pouze napomenutí jako nejmírnější kárné opatření. Kárný senát je současně přesvědčen, že bez zjištění této skutečně velmi obtížné osobní situace kárně obviněného by bylo nutno uložit citelnou pokutu.

č. 18 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže jako zástupce jednoho z manželů ve sporu o vypořádání zúženého SJM, poté, kdy je ustanoven správcem konkurzní podstaty majetku druhého z manželů, neučiní žádné opatření, směřující k odstranění vzniklé kolize, a jestliže pak jako tento správce jedná proti zájmům prvého z manželů. Rozhodnutí sp. zn. K 17/2009 ze dne 9. 10. 2009 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 5/2010 na str. 57. č. 19 Je kárným proviněním jestliže advokát - aniž je zproštěn povinnosti mlčenlivosti poskytne rozhovor, otištěný v týdeníku, ve kterém popisuje finanční situaci klienta v době uzavírání mandátní smlouvy, předmět právních služeb i ujednání o odměně; - vydá tiskové prohlášení, zveřejněné na internetovém serveru, kde se na adresu předsedy svého klienta neslušně vyjádří. Rozhodnutí sp. zn. K 119/07 ze dne 17. 9. 2010 bude otištěno v Bulletinu advokacie v č. 9/2012. 35


č. 20-21/2010 č. 20 Je kárným proviněním, jestliže advokát neoznámí ČAK, že na něj byl podán návrh na potrestání a že bylo rozhodnuto trestním příkazem, který nabyl právní moci. Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 25. 6. 2010 sp. zn. K 168/2009 Kárně obviněná Mgr. O. N., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že poté, co v přesně nezjištěný den v měsíci červenci 2009 podal na ni státní zástupce OSZ návrh na potrestání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, a poté, co byla trestním příkazem OS ze dne 20. 7. 2009, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2009, odsouzena za tento úmyslný trestný čin, tuto skutečnost nejméně do 28. 8. 2009 neoznámila Komoře, a tím porušila § 17 zákona o advokacii a v čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a § 29 odst. 2 zákona o advokacii ve spojení s § 9 odst. 2 písm. a) a § 8 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. a) s přihlédnutím k § 34a odst. 2 zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření napomenutí.

č. 21 Jde o závažná porušení povinností advokáta, jestliže advokátního koncipienta, který u něho vykonává právní praxi, nevede řádně k osvojování si norem upravujících povolání advokáta a nedohlíží nad jeho činností v pobočce v jiném městě a v rámci toho připustí, aby tento advokátní koncipient odmítl po ukončení poskytování právních služeb vrátit klientovi písemnosti do doby, než klient zaplatí údajný nedoplatek na odměně za poskytnuté právní služby. Jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže po převzetí záloh a po ukončení poskytování právních služeb dohodou (obojí v tomto případě prostřednictvím advokátního koncipienta) nevyhoví bez odkladu žádosti klienta o vyúčtování záloh. Rozhodnutí sp. zn. K 14/2009 ze dne 5. 2. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 11/2010 na str. 67.

36


č. 22/2010 č. 22/2010 Je kárným proviněním, jestliže advokátní koncipient se osobně účastní obsazení skladu tím, že za použití násilí vnikne do budovy, otevře vrata a zpřístupní ji k odvezení zboží. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 2. 4. 2010 sp. zn. K 165/2009 Kárně obviněný Mgr. V. L., advokátní koncipient, vykonávající právní praxi u advokáta Mgr. M. U. je vinen, že jako advokátní koncipient vykonávající právní praxi u advokáta Mgr. M. U. se dne 14. 8. 2009 po 8.00 hod. v rámci zastupování klienta osobně účastnil obsazení skladu protistrany a odvezení zboží nacházejícího se v tomto skladu, když za použití násilí vnikl do budovy, vlezl dovnitř, odtud otevřel vrata a budovu tak zpřístupnil klientovi, a tím závažně porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, to vše ve spojení s § 39 zákona o advokacii, a dopustil se kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za což se mu ukládá podle § 32 odst. 4 písm. c) zákona o advokacii kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Z odůvodnění: Kárně obviněný před kárný senátem uvedl, že odkazuje na své písemné vyjádření, zpětně si uvědomuje, že svým jednáním porušil stavovský předpis. Jeho původní úmysl byl zjistit stav, v jakém se nalézá klientovo zboží v objektu. Když se spolu s pracovníky klienta na místě přesvědčil o nedostatečném zabezpečení objektu, v němž se zboží nalézalo, a nedostavili se policisté, se kterými počítal, že budou asistovat, rozhodl se do objektu dostat přes okno. Okno bylo prasklé, vyndal jednotlivé části poškozeného okna, vlezl dovnitř a prostým způsobem uvolnil vnitřní závoru vrat, objekt otevřel a umožnil tak pracovníkům klienta do objektu vstoupit a odvézt zboží. Plně si svou chybu uvědomuje a lituje toho. Svého školitele neinformoval pravdivě o všem, co se událo. V souvislosti s projednávanou událostí je proti němu vedeno přestupkové řízení, rozhodnuto dosud nebylo. Co se týče osobních a majetkových poměrů, má hypotéku na rodinný dům, má dvě nezletilé děti, užívá osobní automobil na leasing. K důkazu byly dále čteny listiny založené v kárném spise. Po takto provedeném dokazování má kárný senát za prokázáno, že došlo ke skutku tak, jak je v kárné žalobě popsán a vymezen. Kárný žalobce už v žalobě odkazuje na kárnou praxi, zejména na rozhodnutí č. 16/1996, Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 1991-1997, strana 95, rozhodnutí č. 14/2003, Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2002-2003, strana 95, reflektujících jednání snižující důstojnost advokátního stavu při výkonu advokacie. Kárný senát odkazuje dále na rozhodnutí v kárné věci K 218/98. 37


č. 23/2010 Pokud advokát, v projednávané věci advokátní koncipient, plní instrukci klienta způsobem, který lze kvalifikovat jako účast při svémocném jednání klienta, je takové jednání porušením povinnosti advokáta. Právě takto lze hodnotit jednání kárně obviněného. Byť lze připustit, že měl úmysl chránit majetek klienta, aktivní překonání překážek a vniknutí do cizího objektu nelze hodnotit jinak než jako jednání nedovolené, které je v rozporu s povinnostmi advokátního koncipienta, obsaženými v zákoně o advokacii a etickém kodexu, jimiž se musí advokátní koncipient při výkonu advokacie řídit. Při úvaze, které konkrétní povinnosti kárně obviněný svým jednáním porušil, dospěl kárný senát k závěru, že kvalifikace provedená kárným žalobcem v kárné žalobě je nepřiléhavá ve vztahu k ustanovení § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Toto ustanovení ukládá při výkonu advokacie jednat čestně a svědomitě. Znamená to plnit dané slovo, plnit závazek převzatý dobrovolně nebo daný obecnou normou, konat ve lhůtách. Dopadá spíše na vztahy advokát – klient. Naproti tomu ustanovení § 17 zákona o advokacii, ukládající postupovat při výkonu advokacie tak, aby nebyla snižována důstojnost advokátního stavu, směřuje do oblasti širších vztahů, ve kterých se advokát při výkonu advokacie pohybuje a do nichž se může dostat. Sem podle názoru kárného senátu patří i projednávaný případ, a proto jednání kvalifikoval jako porušení § 17 zákona o advokacii ve spojení s článkem 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky v návaznosti na § 39 zákona o advokacii, když se nejedná o advokáta, ale advokátního koncipienta, na něhož musí být kladeny stejné nároky. Jednání kárně obviněného hodnotil kárný senát jako závažné porušení povinností, které je kárným proviněním. Při úvaze o kárném opatření ve smyslu § 24 odst. 2 kárného řádu přihlédl kárný senát zejména k povaze skutku a jeho následkům, bylo nutno přihlédnout i k medializaci věci, na čemž má kárně obviněný zásadní podíl, přihlédl k osobním poměrům kárně obviněného a uložil jako kárné opatření pokutu na spodní hranici sazby ve výši 10 000 Kč.

č. 23 Je kárným proviněním, jestliže advokát, jako obhájce ustanovený klientovi ve výkonu trestu odnětí svobody, nevěnuje obhajobě náležitou péči a pověří obhajobou při hlavním líčení advokátního koncipienta, ačkoliv je mu známo, že v řízení před krajským soudem, jako soudem I. stupně, nesmí advokátního koncipienta ustanovit svým zástupcem. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 5. 11. 2010 sp. zn. K 25/2010 Kárně obviněná JUDr. W. K., advokátka, se dopustila kárného provinění, tím, že poté, co byla opatřením vrchního soudu ze dne 8. 1. 2008 ustanovena obhájkyní obv. N. N., tehdy ve výkonu trestu odnětí svobody, v jeho trestní věci vedené u soudu 38


č. 23/2010 prvního stupně pro tr. čin dle § 250 odst. 1, 2, 3 tr. zák., obhajobě N. N. nevěnovala náležitou péči, když zejména pověřila obhajobou N. N. při hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2008 advokátní koncipientku Mgr. E. Y., ačkoliv jí bylo známo, že v řízení před krajským (městským) soudem jako soudem prvního stupně nesmí advokátního koncipienta ustanovit svým zástupcem, a tím porušila § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a ust. § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 35 odst. 1 tr. řádu a s čl. 6 odst. 2 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč. Z odůvodnění: Kárný senát shledal pochybení a porušení kárných předpisů kárně obviněné z předložených dokladů, které tvoří obsah kárného spisu, jenž byl k důkazu čten. Kárně obviněná se ke stížnosti vyjádřila přípisem ze dne 20. 4. 2010, ve kterém uznala své pochybení, pokud jde o jednání, které je jí kárnou žalobou kladeno za vinu. Současně se ještě vyjádřila k okolnostem vrácení dokladů stěžovateli, které byly konstatovány v odůvodnění kárné žaloby. Vyjádření pak doplnila: nešlo o paradoxní ustanovení opět mé osoby ve věci jako obhájkyně, ale po mém dotazu u vrchního soudu mi bylo sděleno, že jsem byla ustanovena obhájkyní z toho důvodu, že jde o rozsáhlou věc a já jsem byla s obsahem spisu seznámena. Při jednání dne 5. 11. 2010 kárně obviněná odkázala na písemné vyjádření, opět zopakovala, že své jednání považuje za pochybení, a dále dodala, že před nařízeným hlavním líčením byla na návštěvě stěžovatele ve vazební věznici, tento jí tvrdil, že je nemocný s tím, že k hlavnímu líčení nepojede s ohledem na svůj zdravotní stav. Kárně obviněná předpokládala, že tedy zcela určitě hlavní líčení bude odročeno. Přesto telefonovala na příslušný soud, kde jí bylo sděleno, že mají podobné indicie, že stěžovatel je nemocný, ale zda bude jednání odročováno, jí řečeno nebylo. Je si vědoma toho, že tato skutečnost ji neomlouvá a svoje pochybení zcela uznává. Uvádí, že věci stěžovatele se plně věnovala se vší zodpovědností. Dále rozvedla, že předání materiálů a jejich vydání příbuzným stěžovatele bylo velmi komplikované a především, že tyto předmětné materiály jí předané nemohly sloužit k jeho obhajobě. Jejich předání příbuzným zajistila, bylo jich velké množství a příbuzní stěžovatele neměli možnost materiály uskladnit, a proto převoz předmětných materiálů do skladu zajistila a zaplatila ze svého. V tomto směru žádné své pochybení tedy neshledává. Dále se vyjádřila k otázce dosud neuhrazených pohledávek z titulu pokut, které jí byly ČAK uloženy, v tom smyslu, že tyto uhradila, neměla však s sebou výpisy z účtu, aby tuto skutečnost doložila, a proto je jí doporučeno platby dohledat a účtárně ČAK řádně doložit. 39


č. 24/2010 Při rozhodování kárného senátu bylo přihlédnuto taktéž ke kladnému hodnocení kárně obviněné, učiněné předsedkyní soudního senátu ze dne 12. 5. 2010 v tom smyslu, že spolupráce s kárně obviněnou byla vždy na úrovni a obhajoba stěžovatele v této věci byla jistě náročná. Dále uvedla, že byla informována policií o tom, že stěžovatel podal na kárně obviněnou trestní oznámení a v rámci šetření policie zjistila, že rodina stěžovatele odmítá materiály převzít. Kárný senát tedy celou záležitost podrobně projednal a došel k závěru, že skutečně z provedených důkazů a doznání kárně obviněné zcela jednoznačně vyplývá, že porušila shora uvedená ustanovení zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky. Je tedy nesporné, že k pochybení kárně obviněné, tak jak je popsáno ve znělce kárné žaloby, došlo a jedná se o porušení povinností advokáta, který nerespektoval obecně závazné ustanovení o zastupování advokátním koncipientem. Kárný žalobce ve svém závěrečném návrhu pochybení kárně obviněné hodnotil jako nepříliš závažné opomenutí, které navíc nepřineslo nějakou významnější komplikaci v průběhu trestního řízení, neboť hlavní líčení, které se zdálo být postupem kárně obviněné zmařeno, nakonec, byť se zpožděním, pokračovalo. Navrhl, aby byla uznána vinnou ve smyslu kárné žaloby a s přihlédnutím k polehčující okolnosti vlastního doznání a kladnému hodnocení její činnosti obhájkyně soudem a k okolnostem v minulosti jí uložených kárných opatření, navrhl uložení kárného opatření ve formě pokuty. Kárný senát přihlédl k sebereflexi kárně obviněné, která si toto pochybení uvědomila. Vysvětlování jejího pochybení se ale nejeví advokáta příliš důstojné, tak jak to vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 4. 11. 2008, a je třeba zohlednit, že se u kárně obviněné nejedná o ojedinělou nesvědomitost, a to s ohledem na předchozí kárná provinění, kde navíc ještě uloženou pokutu v poměrně dlouhé době od splatnosti k dnešnímu dni prokazatelně neuhradila, jak vyplývá z výpisu pohledávek ČAK ze dne 3. 11. 2010 (K – 153/2009, PM 26. 6. 2010 – 3000 Kč a K – 69/2008, PM 17. 12. 2008 – 50 000 Kč). Ze shora uvedených důvodů tedy kárný senát došel k závěru o zcela jednoznačném spáchání kárného provinění kárně obviněnou, ovšem s ohledem na všechny shora uvedené polehčující okolnosti a na poměry kárně obviněné považuje za dostačující uložení kárného opatření – pokuty ve výši 5000 Kč.

č. 24 Jde o závažná porušení povinností advokáta, jestliže převezme do své úschovy v hotovosti částku převyšující hodnotu 15 000 eur a jestliže navíc neuzavře řádnou smlouvu o úschově. Rozhodnutí sp. zn. K 56/2009 ze dne 20. 11. 2009 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 6/2010 na str. 61.

40


č. 25-27/2010 č. 25 Je kárným proviněním, - jestliže advokát, který se zavázal klientovi podat do určité lhůty žalobu, nepravdivě ubezpečuje, že ji podal, a poté, když klient zjistí skutečný stav, odstoupí od smlouvy a vyzve k vrácení záloh a dokladů, těmto výzvám nevyhoví; - jestliže po splnění podmínek smlouvy o úschově nepoukáže deponovanou částku správci daně, a to ani přes opakované výzvy klienta a přes své opakované sliby; - jestliže klienta neinformuje řádně o stavu věci a nepřebírá od něho písemnosti ve svém sídle. Rozhodnutí sp. zn. K 145/2009 ze dne 14. 5. 2010 bude otištěno v Bulletinu advokacie č. 10/2012. č. 26 Je kárným proviněním, jestliže advokát - nesplní dohodu s klientem, že podá odvolání do rozsudku po jeho doručení; - po dohodě na smluvní odměně ve výši poloviny paušální náhrady podle vyhl. č. 484/2000 Sb. vyúčtuje odměnu podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Rozhodnutí sp. zn. K 66/2009 ze dne 7. 9. 2009 bude otištěno v Bulletinu advokacie v č. 11/2012.

č. 27 Je kárným proviněním, jestliže advokát - jako obhájce ustanovený klientovi ve výkonu trestu odnětí svobody nevyhoví výzvě soudu k odstranění vad odvolání ani ve stanovené lhůtě, ani do konání neveřejného zasedání; - nepřebírá ve svém sídle písemnosti; - jako ustanovený obhájce řádně a včas neodůvodní odvolání s následkem odmítnutí; - poté, co je zproštěn funkce správce konkurzní podstaty, nesplní soudem uloženou povinnost předat nově ustanovenému správci doklady, peněžní prostředky a informace ve lhůtě stanovené soudem a splní tyto povinnosti až s velkým zpožděním po opakovaných výzvách nového správce. Rozhodnutí sp. zn. K 41/2009 ze dne 29. 1. 2010 bude otištěno v Bulletinu advokacie v č. 7-8/2012. 41


č. 28-29/2010 č. 28 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže pověří advokátního koncipienta obhajobou při úkonu v rozporu s příslušným ustanovením trestního řádu, a zmaří tak veřejné zasedání soudu. Kárný příkaz sp. zn. K 22/2010 ze dne 30. 4. 2010 byl otištěn v Bulletinu advokacie č. 12/2010 na str. 54.

č. 29 Je kárným proviněním, jestliže advokát, jako obhájce v případě nutné obhajoby, po řádném vyrozumění o termínu hlavního líčení se bez řádné omluvy nedostaví, ani nezajistí obhajobu substitučně. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 17. 6. 2010 sp. zn. K 147/2009 Kárně obviněný Mgr. J. F., advokát, je vinen, že poté, co byl jako obhájce obž. R. S., u něhož se jednalo o případ nutné obhajoby, v jeho trestní věci vedené u o. soudu dne 18. 12. 2008 řádně soudem vyrozuměn o termínu hlavního líčení nařízeného na den 14. 1. 2009 a dne 22. 1. 2009 řádně soudem vyrozuměn o termínu hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009, k žádnému z těchto hlavních líčení, k němuž se dostavili svědci, státní zástupce i obě přísedící soudkyně, se bez řádné omluvy nedostavil, ani nezajistil obhajobu obž. R. S. substitučně, a to i přesto, že mu bylo známo, že soud neakceptuje jeho žádosti o odročení těchto hlavních líčení, v důsledku čehož byla obě tato hlavní líčení zmařena, a tím porušil ust. § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 66 odst. 1 trestního řádu, § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky, a dopustil se kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za což se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii jako kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Z odůvodnění: Na základě usnesení o. soudu, kterým byl kárně obviněný předán České advokátní komoře ke kárnému postihu, podal předseda kontrolní rady ČAK jako kárný žalobce dne 26. 11. 2009 kárnou žalobu na kárně obviněného, který na základě plné moci ze dne 5. 3. 2006 obhajoval obž. J. V., stíhaného pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3b) tr. zákona, v jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod č. j. 2 T 147/2008. Ve věci bylo nařízeno hlavní líčení, a to na den 14. 1. 42


č. 29/2010 2009, vyrozumění o termínu kárně obviněný převzal dne 18. 12. 2008. Dne 14. 1. 2009 však byla soudu doručena žádost kárně obviněného o odročení tohoto hlavního líčení z důvodu dlouhodobého pobytu právního zástupce v zahraničí. Aniž byla omluva kárně obviněného soudem akceptována, tento se dne 14. 1. 2009 k hlavnímu líčení nedostavil, což vedlo k odročení této senátní věci. Soud na tuto skutečnost reagoval přípisem, v němž kárně obviněného vyrozuměl o termínu nového hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009 a zároveň sdělil kárně obviněnému stanovisko k postupu obhajoby s tím, že ani původní, ani další omluvy kárně obviněného jako obhájce nebyly a nebudou soudem akceptovány. Kárně obviněný tento přípis převzal dne 22. 1. 2009. Přípisem doručeným soudu dne 29. 1. 2009 však kárně obviněný opětovně požádal o další odročení hlavního líčení, a to s odkazem na pobyt substituta v zahraničí. Na tento přípis soud reagoval faxovým sdělením, že tato omluva akceptována není a termín hlavního líčení na den 11. 2. 2009 se nemění. Dne 11. 2. 2009 se k hlavnímu líčení dostavil obž. J. V., svědci, státní zástupce i obě přísedící soudkyně, avšak jeho zahájení zabránila pouze nepřítomnost obhájce. Předsedkyně senátu se spojila s AK kárně obviněného, kde jí bylo sděleno, že kárně obviněný není přítomen, když si předchozího dne stěžoval na chřipkové onemocnění. Soud však omluvu kárně obviněného do té doby neobdržel. Dne 13. 2. 2009 pak bylo soudu doručeno sdělení kárně obviněného datované 11. 2. 2009 o tom, že plná moc obž. Ing. J. V. byla ze strany kárně obviněného vypovězena, tudíž obž. Ing. J. V. již není kárně obviněným zastupován. Obvodní soud pro Prahu 5 dospěl k závěru, že kárně obviněný ve dvou případech zmařil hlavní líčení, že se vůči soudu choval až urážlivě a jeho postup vedl k prodlužování trestního řízení a předal kárně obviněného usnesením ze dne 24. 2. 2009 ve smyslu § 66 odst. 1, 3 tr. řádu České advokátní komoře ke kárnému postihu. Proti tomuto usnesení kárně obviněný podal stížnost, kterou však Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 29. 4. 2009, č. j. 9 To 158/2009 zamítl. Kárně obviněný se písemně vyjádřil pouze dne 24. 6. 2009, kdy mimo jiné uvedl, že skutečně požádal v zastoupení klienta o odročení hlavního líčení, dále uvedl ve svém vyjádření na jedné straně, že nebyl o neakceptování omluv obžalovaného i obhájce před konáním hlavního líčení informován, ovšem na druhé straně svého vyjádření již uvádí, že přípis soudu prvního stupně, ve kterém byl informován o neakceptaci omluv, vzal na vědomí. Zároveň dále kárně obviněný ve svém vyjádření uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že dosud nebyla klientovi prokazatelně doručena výpověď plné moci, o takové výpovědi spojené s ukončením právního zastoupení soud neinformoval a pouze požádal o odročení hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009, a to se stejnou omluvou užitou již při prvním nařízeném hlavním líčení, které se mělo konat dne 14. 1. 2009. Dále kárně obviněný ve svém vyjádření uvedl, že si není vědom srozumitelného faxového sdělení soudu I. stupně o tom, že jeho omluva není akceptována a termín hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009 se nemění. Taktéž kárně obviněný ve vyjádření ze dne 22. 6. 2009 konstatoval, že se k soudu dne 11. 2. 2009 nedostavil, protože měl za to, že jeho omluva je soudem 43


č. 29/2010 akceptována, a dále uvedl, že mu nebyla známa skutečnost, že se klient k nařízenému jednání dostavil, a to proto, že již byla výpověď plné moci klientovi prokazatelně doručena, o čemž by kárně obviněný soud bezodkladně informoval, a neučinil tak pouze proto, že mu nebylo známo možné nebezpečí z prodlení. Kárně obviněný se dne 30. 3. 2010 dostavil k jednání kárného senátu, kde uvedl zcela jiné skutečnosti, než kterými se obhajoval doposud. Kárně obviněný uvedl, že klientský vztah mezi ním a obž. R. S. skončil zřejmě v listopadu, prosinci 2008, a to dohodou o ukončení právního zastoupení, a byla chyba, že to nesdělil soudu. Kárně obviněný uvedl, že k ukončení obhajoby došlo osobně, kdy klient (obž. R. S.) se dostavil do advokátní kanceláře a tam došlo k podpisu dohody o ukončení právního zastoupení. Na dotaz senátu, proč tedy žádal o odročení hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2009 uvedl, že o tom moc neví, protože byl v té době delší období mimo kancelář. Na dotaz, proč žádal dne 29. 1. 2009 soud o další odročení hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009 proto, že dosud nebyla klientovi prokazatelně doručena výpověď plné moci, nebyl schopen kárně obviněný odpovědět. Na další dotaz, proč ve svém vyjádření ze dne 24. 6. 2009 uvedl, že požádal soud o odročení hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009 proto, že klientovi nebyla doručena výpověď plné moci, kárně obviněný uvedl, že neví. Záhy však dále uvedl, že je možné, že po podpisu listiny, kde se dohodl na ukončení právního zastoupení, obž. R. S. nedostal jedno paré dohody a je možné, že chtěl, aby mu bylo doručeno. Dále však vzápětí kárně obviněný na dotaz uvedl, že tato listina byla obž. R. S. s jistotou předána, a to na jaře 2009, možná březen nebo duben. Ovšem na další dotaz týkající se rozporu v datu o prokazatelném doručení výpovědi, které uvedl nyní u jednání dne 30. 3. 2009, tedy termín předání dohody o ukončení právního zastoupení v období březen, duben 2009 a datem, které uvedl jak v přípisu soudu ze dne 13. 2. 2009, tak ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2009, kdy hovoří o tom, že dne 11. 2. 2009 již byla obž. R. S. prokazatelně výpověď plné moci doručena, nebyl schopen uspokojivě odpovědět. Kárný senát provedl dokazování obsahem stížnostního spisu. Z písemného vyjádření kárně obviněného, z jeho výpovědi provedené u jednání kárného senátu dne 30. 3. 2010, jakož i z dalších listinných důkazů založených ve stížnostním spisu kárný senát konstatoval následující meritorně podstatné skutečnosti. Kárně obviněný, ač řádně předvolán ke dvěma hlavním líčením konaným v trestní věci obž. R. S. u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 14. 1. 2009 a dne 11. 2. 2009, k němuž se dostavili svědci, státní zástupce i obě přísedící soudkyně, se bez řádné omluvy nedostavil, ani nezajistil obhajobu obž. R. S. substitučně. V případě hlavního líčení konaného dne 14. 1. 2009, o kterém byl kárně obviněný řádně vyrozuměn již dne 18. 12. 2008, požádal kárně obviněný dne 14. 1. 2009, tedy v den konání hlavního líčení, o odročení z důvodu dlouhodobého pobytu právního zástupce v zahraničí a k nařízenému hlavnímu líčení se nedostavil. Kárný senát se zcela ztotožňuje s tvrzením předsedkyně senátu o tom, že je až urážlivé chování kárně obviněného vůči soudu, pokud až v den konání nařízeného hlavního líčení k soudu doručí žádost o odročení tohoto jednání z důvodu dlouhodobého pobytu právního zástupce v zahraničí. Na to soud reagoval 44


č. 29/2010 přípisem, ve kterém kárně obviněného vyrozumívá o termínu nového hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009 se sdělením, že ani původní, ani další omluvy kárně obviněného jako obhájce soudem nebudou akceptovány. Tento přípis kárně obviněný převzal dne 22. 1. 2009, přesto však dne 29. 1. 2009 přípisem žádá soud o další odročení hlavního líčení nařízeného na den 11. 2. 2009, ve kterém uvádí, že si je vědom svého pochybení a neakceptování své omluvy ze strany soudu, ovšem opět žádá o odročení na měsíc březen, neboť určený substitut pro zastupování obž. R. S. dlouhodobě pobývá v zahraničí. Na to soud reagoval faxovým sdělením, že omluva není akceptována a termín odročeného hlavního líčení se nemění. Kopie hlášení o doručení faxu do kanceláře kárně obviněného je založena ve stížnostním spise a kárný senát nemá pochyby o jeho řádném doručení. K hlavnímu líčení se pak dostavil obž. R. S., svědci, státní zástupce i obě přísedící soudkyně, ovšem kárně obviněný nikoliv. V tomto případě je zcela irelevantní obhajoba kárně obviněného, že si není vědom žádného srozumitelného faxového sdělení doručeného do jeho advokátní kanceláře, neboť zcela jasně ze strany soudu bylo sděleno, a to písemným přípisem, který si kárně obviněný převzal dne 22. 1. 2009, že žádná další omluva akceptována nebude, a pokud se kárně obviněný znovu omlouval a žádal o odročení nařízeného hlavního líčení, měl v prvé řadě zjistit stanovisko soudu k jeho další žádosti o odročení, a nikoliv mylně předpokládat, že jí bude bez dalšího vyhověno. Dne 11. 2. 2009 se k nařízenému hlavnímu líčení kárně obviněný opětovně nedostavil, pouze soudu zaslal sdělení ze dne 11. 2. 2009, soudu bylo toto sdělení doručeno až dne 13. 2. 2009, tedy dva dny po termínu konání hlavního líčení, ve kterém uvádí, že plná moc byla obž. R. S. vypovězena a obžalovaného již nezastupuje. Jak vyplývá z usnesení o. soudu ze dne 24. 2. 2009, obžalovaný R. S. o žádné takové výpovědi plné moci v den konání hlavního líčení nebyl informován, když dále z protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 2. 2009 vyplývá, že předsedkyně senátu se spojila s advokátní kanceláří, kde jí bylo sděleno, že obžalovaného R. S. měl zastupovat u soudu kárně obviněný, který si však včera stěžoval, že jde na něj asi chřipka, a dnes se jim vůbec neozval. Kárný senát neuvěřil obhajobě kárně obviněného, kterou počal aplikovat až těsně před nařízeným jednáním kárného senátu, tedy v měsíci únoru 2010, kdy uvádí, že došlo k ukončení právního zastoupení dohodou dne 18. 12. 2008, neboť tato obhajoba kárně obviněného je ryze účelová, je zcela v rozporu s dalšími důkazy založenými v kárném spisu a netvoří s nimi žádný ucelený sled. Nehledě na to, že právě rozpory, které vyvstaly změnou obhajoby kárně obviněného, tento nebyl u jednání kárného senátu dne 30. 3. 2010 schopen srozumitelně vysvětlit. Největší rozpor pak kárný senát spatřuje v tom, že kárně obviněný po celou dobu, tedy od ledna 2009 až do února 2010 hovoří o výpovědi obhajoby ze své strany, kterou se snažil doručit obž. R. S. a to se mu podařilo až dne 11. 2. 2009, když tomu odpovídají i veškeré přípisy a důkazní listiny založené v kárném spisu. Naopak případná existence dohody o ukončení právního zastoupení ze dne 18. 12. 2008 nemá jakoukoliv oporu v dalších důkazech, a pokud kárně obviněný u jednání ze dne 30. 3. 2010 uváděl, že tuto dohodu předal osobně obž. R. S. asi v březnu či dubnu 2009, toto tvrzení nesedí 45


č. 29/2010 s žádnými listinnými důkazy založenými v kárném spisu. K návrhu kárného žalobce se kárný senát rozhodl provést důkaz výslechem svědků, kteří se však opakovaně k nařízeným jednáním kárného senátu nedostavovali, a proto bylo nakonec od jejich výslechu upuštěno. Jedná se o svědka R. S., který opakovaně nepřebíral zásilky doručované mu Českou advokátní komorou a jeho výslech kárný senát nepovažoval s ohledem na vypořádání se s obhajobou kárně obviněného za důležitý. Od výslechu dalšího svědka navrženého kárně obviněným kárný senát také upustil, neboť i tento svědek dal najevo svou neochotu být kárnému senátu nápomocný v této právní věci a za situace, kdy kárný senát není nadán žádnými pravomocemi, tím méně sankčními, vůči osobám stojícím mimo advokátní stav, tohoto svědka již znovu nepředvolával. Ostatní svědky, které kárně obviněný navrhoval – sekretářka a koncipientka –, se kárný senát rozhodl nepředvolávat proto, že skutkový stav ve vztahu ke kárnou žalobou vytknutým kárným proviněním pokládal za dostatečně zjištěný, takže provádění těchto důkazů by bylo nadbytečné. Ze všech těchto výše uvedených důvodů kárný senát dospěl k závěru, že z provedeného dokazování je prokázáno, že kárně obviněný porušil ust. § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 66 odst. 1 trestního řádu, neboť při poskytování právních služeb porušil povinnost vázanosti právními předpisy, když bez dostatečné omluvy neuposlechl příkazu, resp. nevyhověl výzvě, která mu byla dána podle trestního řádu, dále kárně obviněný porušil ust. § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii, když nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, neřídil se jeho pokyny a při výkonu advokacie nejednal svědomitě. Kárně obviněný porušil i ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky, neboť při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, zejména pak nedodržel Pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, dále povinnost vůči soudům i vůči osobám, které plní jejich úkoly, zachovávat náležitou úctu a zdvořilost a povinnost respektovat zákonná práva ostatních účastníků řízení a chovat se k nim i k ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost, ani důstojnost advokátního stavu. Pro tato porušení zákonných i stavovských předpisů, která kárný senát považuje za závažná, senát uznal kárně obviněného vinným, jak uvedeno ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Při hodnocení osobních i majetkových poměrů kárně obviněného kárný senát vycházel z obvyklých osobních a majetkových poměrů advokáta, zejména pak ze skutečnosti, že kárně obviněný je samostatně působící advokát, který vykonává advokacii od 16. 12. 1999. Při rozhodování o uložení kárného opatření vzal kárný senát v úvahu závažnost provinění z pohledu důstojné profesní reprezentace advokátního stavu, a to nejen před laickou veřejností, mezi které v tomto případě patří jak klient kárně obviněného, tak i předvolaní svědci, kteří se k nařízenému hlavnímu líčení dostavili zcela zbytečně, ale zejména před veřejností odbornou, kterou v tomto případě představuje jak před46


č. 29/2010 sedkyně senátu a obě přísedící soudkyně, tak i přítomný státní zástupce, jakož i senát soudu, který se zabýval stížností kárně obviněného. Nutno uvést, že ve velké většině přípisů kárně obviněného, které činil jak v rámci obhajoby obž. R. S., tak v rámci svých podaných stížností, je celá řada nepřesností, často chybí konce vět a psaný text mnohdy pozbývá smysluplného významu. Kárný senát je z podání a přípisů kárně obviněného přesvědčen, že v advokátní kanceláři kárně obviněného jsou mnohdy prováděny nesystémové kroky, které se nutně musí odrazit na přístupu kanceláře jak ke klientům, tak i k justičním orgánům, což opakovaně i kárně obviněný v rámci svého vyjádření připustil. Pouze na dokreslení situace v advokátní kanceláři kárně obviněného nutno uvést, že dohodu o skončení pracovního poměru mezi kárně obviněným a jeho koncipientem, který byl ukončen ke dni 31. 3. 2009, kárně obviněný nezaslal matrice ani ve stanovené lhůtě, ani nikdy poté, pouze formou e-mailu ji zaslal advokátnímu koncipientovi cca s osmiměsíčním zpožděním. Na této dohodě, kterou kárně obviněný osobně podepsal, je pak u kárně obviněného jako titul uveden JUDr. Odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 23. 9. 2010 zamítnuto. Z odůvodnění: Obhájcem (§ 35 a násl. trestního řádu) se advokát nestává tím, že se s klientem dohodne o obhajobě, respektive, že mu klient podepíše plnou moc. Obhájce je funkcí v trestním řízení a zastávání této funkce se řídí zákonnými pravidly veřejného práva, tj. především trestním řádem, zatímco vztah mezi advokátem a klientem je vztahem práva soukromého. Funkci obhájce může tedy advokát nabýt jen způsoby stanovenými zákonem, tj. buď ustanovením soudem, anebo procesním úkonem učiněným ve vztahu k soudu, respektive k orgánu činnému v dané fázi vedeného trestního řízení, zpravidla předložením plné moci udělené zastupovaným, či oprávněnou osobou. Teprve tímto procesním úkonem vstupuje do procesu advokát jako obhájce a jsou mu přiznána zákonem práva a uloženy odpovídající povinnosti. Obdobně je nutno posuzovat i ukončení obhajoby. K ukončení obhajoby jakožto procesní funkce může dojít výhradně procesním úkonem, odhlédneme-li od výjimečných případů, jimiž je např. smrt obhájce nebo obviněného, ztráta způsobilosti k právním úkonům – které jsou však vyjmenovány zákonem. K ukončení obhajoby nedochází tedy dohodou mezi advokátem a klientem, případně výpovědí plné moci jednou ze stran druhé straně, nýbrž až oznámením této skutečnosti do řízení. Dokonce v některých případech v zájmu dosažení účelu trestního řízení nespojuje zákon s takovýmto oznámením zánik funkce obhájce okamžitě. Tak je tomu v ustanovení § 37 odst. 2 trestního řádu, podle něhož v případě, že obviněný si zvolí místo obhájce dosavadního obhájce jiného a oznámí-li tuto skutečnost v kratší lhůtě, než je stanovena pro vyrozumívání o úkonu, pak obhájce původní – pokud není z obhajování vyloučen – je povinen obhajobu vykonávat do doby, než ji osobně převezme později zvolený obhájce. V projednávané věci nebylo zjištěno ani dokonce tvrzeno, že by kárně obviněný 47


č. 29/2010 oznámil soudu – a to s dostatečným předstihem – že došlo k dohodě o ukončení obhajoby, a tedy kárně obviněný v procesu nepřestal vystupovat v postavení obhájce. Vztahovaly se proto na něho všechny povinnosti obhájce, tedy mimo jiné i povinnost dostavit se k hlavnímu líčení, o jehož konání byl řádně vyrozuměn, a povinnost obhajovat obviněného v jeho průběhu. Pakliže těmto povinnostem bez závažného důvodu a bez omluvy nedostál, dopustil se kárného provinění, které je v kárné žalobě a v kárném rozhodnutí 1. stupně shledáváno. Odvolací kárný senát se pak zcela ztotožňuje s hodnocením prvostupňového kárného orgánu v tom, že k žádnému z předmětných hlavních líčení nebyla zaslána kárně obviněným řádná omluva, protože za takovou rozhodně nelze považovat přípis doručený soudu v den konání hlavního líčení 14. 1. 2009 – žádost o odročení hlavního líčení z důvodu dlouhodobého pobytu právního zástupce v zahraničí, ani přípis ze dne 28. 1. 2001 – oznámení, žádost, omluva –, v němž je požadováno odročení hlavního líčení proto, že „určený substitut pro zastupování obžalovaného dlouhodobě pobývá v zahraničí“, a ani přípis doručený dva dny po termínu konání druhého hlavního líčení dne 13. 2. 2009 – oznámení, že obhájce vypověděl obžalovanému plnou moc. Dodává se, že kárně obviněný neměl vůbec žádný důvod předpokládat, že jeho žádosti o odročení hlavního líčení budou soudem akceptovány, neboť důvody zde uváděné neopodstatňovaly vůbec odročení hlavního líčení, a ve vztahu k druhému hlavnímu líčení se neomluvil vůbec. V rámci rozhodování o uložení kárného opatření je třeba přihlížet k osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného, zejména když přichází do úvahy majetková sankce. Kárný senát vyzval kárně obviněného k vyjádření k osobním poměrům, tj. poměrům rodinným, zdravotním a majetkovým, výzvou ze 17. 2. 2010, která byla kárně obviněnému doručena. Kárně obviněný se k této výzvě nijak nevyjádřil, a to ani v rámci své výpovědi při jednání. Za této situace kárný senát nepochybil, pokud vycházel z předpokladu, že advokát činný od roku 1999 není nemajetný. Nelze proto vytknout kárnému senátu, že by se nezabýval majetkovými poměry kárně obviněného, když ve vztahu k výši ukládané sankce lze mít za to, že není zjevně neúnosná. Uloženou sankci nelze považovat za nepřiměřeně přísnou. Výše ukládané sankce musí především vycházet ze závažnosti deliktu, jehož posuzování je závislé i na následném jednání advokáta, a teprve jako korigující činitel se případně uplatní zjištěné majetkové poměry kárně obviněného, jde-li o vysokou sankci, která by ve vztahu k majetkovým poměrům konkrétního kárně obviněného se jevila jako nepřiměřeně tvrdá.

48

ROK 2011 49


č. 1/2011 č. 1 Je kárným proviněním, jestliže advokát po ukončení poskytování právních služeb nereaguje na žádost bývalého klienta o poskytnutí informací a vydání dokladů. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 25. 2. 2011 sp. zn. K 43/2010 Kárně obviněný JUDr. J. K., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co ukončil poskytování právních služeb společnosti C., a. s. (nyní v likvidaci) a byl dopisy klienta ze dne 15. 11. 2007 a ze dne 28. 5. 2009 požádán o poskytnutí informací o stavu jeho věci a o zaslání rozsudku krajského soudu ze dne 25. 9. 2003, kopie kasační stížnosti a o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR o odmítnutí kasační stížnosti, na tyto žádosti nereagoval a nejméně do 5. 10. 2009 požadované informace neposkytl a požadované doklady mu nevydal, a tím porušil ustanovení § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 40 000 Kč. Z odůvodnění: Dne 12. 4. 2010 byl kárně obviněný vyrozuměn o podání kárné žaloby, vyjádření ke kárné žalobě neučinil, ani jinak na kárnou žalobu nereagoval. Kárný senát poprvé ve věci rozhodoval dne 22. 6. 2010 a kárným rozhodnutím vyneseným uvedeného dne kárně obviněného uznal vinným skutkem uvedeným v kárné žalobě a uložil mu kárné opatření dle § 32 odst. 3 písm. e) zák. 85/96 Sb., o advokacii, ve formě vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, v němž se poprvé ke skutku, který mu byl kladen za vinu, věcně vyjádřil. Kárný senát odvolací kárné komise ČAK svým rozhodnutím ze dne 14. 9. 2010 výše uvedené rozhodnutí ze dne 22. 6. 2010 zrušil a vrátil věc kárnému senátu k dalšímu řízení s tím, že kárně obviněný nebyl k jednání kárného senátu na den 22. 6. 2010 řádně předvolán. Kárný senát provedl tedy při novém jednání znovu celé dokazování. Kárně obviněný při jednání kárného senátu 25. 2. 2011 uvedl, že likvidátora stěžovatele společnosti C., a. s., nikdy neviděl a že je pravda, že vypracoval blanketní kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Dále uváděl, že poté mu klient plnou moc vypověděl, a dále že jej v řízení u NSS nezastupoval. Kárně obviněný uznal, že měl reagovat na dopisy klienta a poskytnout mu příslušné dokumenty, které v jeho věci převzal, případně se jeho věci týkaly. Dále uvedl, že byl ve styku s pracovnicí společnosti C., a. s., 50


č. 1/2011 a že jí měl dokumenty předat někdy v roce 2001, ovšem o tom nemohl předložit žádný doklad. Dále kárně obviněný uváděl, že byl již jednou potrestán v kárném řízení pokutou ve výši 5000 Kč a že dal pokyn své sekretářce k uhrazení pokuty i nákladů řízení. Přiznal, že neměl uvedené záležitosti zcela v pořádku a odkazoval na rodinné poměry. Kárný senát provedl důkaz kopiemi dopisů vedoucí kontrolního oddělení ČAK ze dne 15. 10. 2009 a 18. 11. 2009, ve kterých byl kárně obviněný vyzván k předložení dokladů a písemností, týkajících se stížnosti likvidátora C., a. s., v likvidaci a k vyjádření k této stížnosti. Kárně obviněný na uvedené dopisy nijak nereagoval. Dále kárný senát provedl důkaz stížností likvidátora uvedené společnosti C., a. s., včetně kopií dopisu uvedeného likvidátora ze dne 15. 11. 2007 s kopií podacího lístku pošty z téhož dne a kopií dopisu z 28. 5. 2009 s kopií podacího lístku ze dne 28. 5. 2009 a kopií dodejky z 29. 5. 2009. Dále provedl kárný senát důkaz výpisy z matriky ČAK kárně obviněného, a to z 12. 10. 2009, 20. 1. 2010, 18. 2. 2010, 8. 4. 2010, 17. 6. 2010 a 24. 2. 2011. Z posledního výpisu pak vyplynulo, že oproti kárné žalobě změnil kárně obviněný své sídlo. Kárný senát rovněž provedl důkaz kárným spisem ČAK, sp. zn. K 145/2008, zejména kárnou žalobou na č. listu 22 a kárným příkazem z 24. 4. 2009. Ze stížnosti likvidátora společnosti C., a. s., jakož i ze dvou dopisů likvidátora z 15. 11. 2007 a 28. 5. 2009 vzal kárný senát za prokázané, že kárně obviněný, poté, co skončilo poskytování právních služeb uvedené společnosti, tomuto klientovi neposkytl rozsudek krajského soudu z 25. 9. 2003, kopii kasační stížnosti a zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR o odmítnutí této kasační stížnosti. I když ze samotné stížnosti vyplývalo, že se kárně obviněný při zastupování předmětného klienta dopustil v roce 2003 a v roce 2004 ještě dalších porušení svých povinností, jak bylo koneckonců v odůvodnění kárné žaloby konstatováno, nebyly v kárné žalobě obsaženy a kárný senát se jimi zabývat nemohl, protože od uvedeného jednání kárně obviněného uplynula lhůta dvou let. Kárný žalobce navrhoval provést důkaz ještě dalšími listinami, a to spisem krajského soudu a dotazem na poštu. Kárný senát se rozhodl důkazní řízení v tomto směru nedoplňovat, neboť by v tomto směru dokazování poměrně značnou měrou přesahovalo hranice skutku obsaženého v kárné žalobě. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl kárný senát k jednoznačnému skutkovému závěru, že se kárně obviněný jednání uvedeného v kárné žalobě dopustil. Kárný senát neuvěřil tvrzení kárně obviněného o vypovězení plné moci, neboť toto tvrzení je v rozporu s údaji, které vyplývají ze stížnosti stěžovatele společnosti C., a. s., jakož i dalších listinných důkazů. Rovněž z kárného spisu K 145/2008 a výpisu z matriky ČAK vyplývá, že předchozí pokutu ve výši 5000 Kč a náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč kárně obviněný dosud neuhradil, a bylo tím tedy vyvráceno jeho tvrzení. Pokud jde o kvalifikaci uvedeného jednání, je však kárný senát toho názoru, že není možné toto jednání kvalifikovat jako porušení velmi široce koncipovaných po51


č. 2/2011 vinností uložených ustanovením § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii, ale pouze jako porušení povinnosti stanovené v § 17 ve spojení s povinnostmi vyplývajícími z čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky (usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku), neboť podle názoru senátu jsou výše uvedená ustanovení Pravidel profesionální etiky ve vztahu speciality k ustanovením § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii. Kárný senát poté zvažoval, jaké kárné opatření ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o advokacii bude v daném případě splňovat svůj účel. Charakter jednání kárně obviněného je nepochybně závažný. Navíc kárný senát vzal v úvahu, že kárně obviněný byl kárně projednáván v roce 2009, kdy mu byla pravomocným kárným příkazem sp. zn. K 145/2008 z 24. 4. 2009, který nabyl právní moci 5. 6. 2009, uložena pokuta ve výši 5000 Kč, která však nebyla zaplacena. Z toho vyplývá, že uvedené jednání není ojedinělým vybočením z řádného plnění povinností, které mu zákon o advokacii jako advokátu ukládá. Dále vzal kárný senát v úvahu i skutečnost, že kárně obviněný absolutně s kontrolní radou nespolupracoval a neposkytl příslušnou dokumentaci tak, jak mu to ukládá čl. 2 usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku. Kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný se dopustil závažného porušení povinností uložených mu zákonem a Pravidly profesionální etiky, přičemž se jednalo o porušení opětovné v poměrně úzké časové souvislosti. Kárný senát vzal v úvahu závěry obsažené v odůvodnění výše citovaného rozhodnutí kárného senátu odvolací kárné komise ČAK ze dne 14. 9. 2010 a při svém rozhodování o uložení kárného opatření hodnotil zejména povahu skutku, jeho následky, okolnosti, za nichž byl spáchán, osobu kárně obviněného, míru jeho zavinění, jakož i jeho osobní poměry. Při hodnocení těchto okolností tedy senát dospěl k závěru, že je na místě uložit přísnější kárné opatření, a uložil tedy kárné opatření dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, spočívající v pokutě ve výši 40 000 Kč. č. 2 Je kárným proviněním, jestliže advokát nesplní soudem uloženou povinnost zaplatit bývalému klientovi náhradu škody a nákladů řízení a vyvolá tak i exekuční řízení. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. K 137/2010 Kárně obviněná JUDr. M. J., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že že ačkoliv jí byla rozsudkem o. soudu ze dne 13. 5. 2009, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2009, uložena povinnost zaplatit svému bývalému klientovi D. E. částku 105 315 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou mu způsobila vadně poskytnutou právní službou, a na náhradě nákladů částku 30 276 Kč, to vše do tří dnů od právní 52


č. 2/2011 moci tohoto rozsudku, tuto svoji povinnost nesplnila, v důsledku čehož se D. E. domáhá jejího splnění cestou exekuce, a tím porušila ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a tím se dopustila závažného zaviněného porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem, a tedy kárného provinění podle § 32 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Za to se jí ukládá kárné opatření podle § 32 odst. 3 písm. e) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Z korespondence, která je založena ve spise, vyplývá, že kárně obviněné byla doručena kárná žaloba spolu s výzvou k vyjádření ke kárné žalobě a ke svým osobním poměrům. Předvolání k jednání kárného senátu na den 25. 2. 2011 bylo kárně obviněné doručeno dne 7. 2. 2011, když kárně obviněná se z jednání omluvila e-mailem až několik minut před jeho začátkem, kdy uváděla, že náhle onemocněla chřipkou a nemůže se jednání zúčastnit, k věci však nic neuvedla, pouze se vyjádřila ke svým poměrům. Proto kárný senát rozhodl o tom, že jednání odročí na den 1. 4. 2011 a mimo jednání provede výslech svědka, stěžovatele D. E., který se k jednání osobně dostavil. K jednání kárného senátu nařízeného na den 1. 4. 2011 se kárně obviněná nedostavila, když se z jednání omluvila dopisem, který byl doručen ČAK dne 31. 3. 2011. Tuto omluvu doložila kopií rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, a proto se kárný senát opětovně rozhodl nařízené jednání odročit na den 4. 5. 2011. Předvolání k jednání kárného senátu na den 4. 5. 2011 bylo kárně obviněné doručeno dne 19. 4. 2011, když kárně obviněná dne 4. 5. 2011 e-mailem žádala opětovně o odročení jednání z náhlých nepředvídaných rodinných důvodů, které však nijak nespecifikovala ani nedoložila, když po formální stránce se tato její omluva jeví prakticky shodnou s její omluvou z jednání, nařízené na den 1. 4. 2011, kterou doručila ČAK dne 31. 3. 2011. Předloženou omluvu s žádostí o odročení jednání, která nebyla ničím doložena, a náhlé rodinné důvody, pro které kárně obviněná žádala o odročení jednání a jež nebyly nijak specifikovány, považoval kárný senát za nedostatečné, nesplňující podmínky pro odročení jednání, uvedené v ust. § 16 odst. 3 advokátního kárného řádu, a proto rozhodl, že bude jednat dne 4. 5. 2011 v nepřítomnosti kárně obviněné. Kárný senát z obsahu stížnostního spisu č. 678/2010 a z dalších provedených důkazů zjistil, že kárně obviněná na základě smlouvy o poskytování právní pomoci ze dne 12. 11. 2003 zastupovala stěžovatele D. E. v řízení vedeném u okresního soudu a nesprávným postupem způsobila svému klientovi, stěžovateli D. E., škodu, kterou mu dobrovolně neuhradila, když škoda nebyla stěžovateli uhrazena ani z pojištění, a proto se stěžovatel domáhal její náhrady soudní cestou a rozsudkem okresního soudu ze dne 13. 5. 2009 bylo žalobě stěžovatele částečně vyhověno a kárně obviněné uložena povinnost zaplatit mu částku 105 315 Kč a náhradu nákladů řízení 53


č. 2/2011 v částce 30 276 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2009, když kárně obviněná nesplnila povinnost uloženou jí shora citovaným rozsudkem, a to ani částečně, a za tohoto stavu se stěžovatel D. E. domáhá jejího splnění cestou exekuce. Z dopisu vedoucího kontrolního oddělení ČAK ze dne 12. 7. 2010 (č. l. 7 shora cit. stížnostního spisu), a z dopisu vedoucího kontrolního oddělení ČAK ze dne 30. 7. 2010 (č. l. 8 shora cit. stížnostního spisu), že kárně obviněná byla vyzvána, aby se ke stížnosti vyjádřila a předložila důležité doklady, avšak na tento dopis nereagovala, a proto byla urgována o vyjádření dopisem ze dne 30. 7. 2010, avšak tento dopis byl ČAK vrácen s poznámkou pošty „nevyzvednuto“. Z výslechu stěžovatele D. E., který byl vyslechnut kárným senátem dne 25. 2. 2011, zjistil kárný senát, že kárně obviněná zastupovala v minulosti stěžovatele a vzhledem k tomu, že odborně pochybila, způsobila mu vadně poskytnutou právní službou škodu ve výši 105 315 Kč, která se skládala z přímé škody 49 972 Kč a dále z nákladů řízení protistraně 44 339 Kč, 2000 Kč na zálohu na právní službu a kolek zaplacený kárně obviněnou a z částky 9004 Kč – náklady odvolacího řízení. Tuto škodu včetně příslušenství a nákladů ve výši 30 276 Kč přiznal stěžovateli na základě jeho žaloby o. soud rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2009. Kárně obviněná však ani po právní moci tohoto rozsudku přiznanou škodu, ani přes urgence stěžovateli nezaplatila, a proto přistoupil k podání návrhu na nařízení exekuce, když exekuce byla nařízena usnesením o. soudu ze dne 1. 3. 2010, které nabylo právní moci dne 19. 5. 2010, když ustanovený soudní exekutor vydal dne 16. 4. 2010 exekuční příkaz. Ten nabyl právní moci dne 3. 5. 2010 a vykonatelnosti dne 19. 5. 2010, avšak kárně obviněná stěžovateli na úhradu škody přesto nic nezaplatila. Dále bylo z výslechu stěžovatele zjištěno, že kárně obviněná ani předmětnou pojistnou událost na pojišťovně neuplatnila, a proto s ní pojišťovna ani makléř v této věci nejednali. Z dalších provedených důkazů bylo zjištěno: Z výpisu z matriky kárně obviněné ke dni 4. 5. 2011, že kárně obviněná byla zapsána v seznamu advokátů dne 25. 9. 1991, pracuje jako samostatná advokátka. V minulosti byla kárně obviněná dvakrát projednávána v kárném řízení a v obou případech jí bylo za kárné obvinění uděleno kárným rozhodnutím kárné opatření pokuta, ta byla kárně obviněnou uhrazena. Ze spisu o. soudu, že ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 13. 5. 2009, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2009, když proti tomuto rozsudku podala kárně obviněná odvolání, avšak odvolací řízení bylo usnesením o. soudu ze dne 8. 10. 2009 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, takže toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 12. 2009. Ze spisu o. soudu, že nařídil exekuci podle shora citovaného rozsudku, a to usnesením ze dne 1. 3. 2010, které nabylo právní moci dne 19. 5. 2010. Z exekučního příkazu soudního exekutora ze dne 16. 4. 2010, který nabyl právní moci dne 3. 5. 2010, a je vykonatelný dne 19. 5. 2010, že soudní exekutor, který byl 54


č. 2/2011 pověřen provedením exekuce shora citovaným usnesením o. soudu, rozhodl o provedení exekuce srážkami ze mzdy a jiných příjmů povinné JUDr. M. J. Z takto provedených důkazů má kárný senát za prokázané, že se kárně obviněná dopustila jednání popsaného v kárné žalobě. Kárný senát z takto provedených důkazů má rovněž za prokázané, že se kárně obviněná dopustila závažného porušení povinností vyplývajících pro advokáty ze zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, specifikovaných v kárné žalobě. Pokud jde o včasnost podání kárné žaloby, byla kárná žaloba podána ve lhůtě ve smyslu § 33 odst. 2 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Kárný senát dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že kárně obviněná se dopustila skutku uvedeného v kárné žalobě. Kárně obviněná při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala Pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost plnit převzaté závazky, čímž porušila ustanovení § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Podle § 32 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, je kárným proviněním závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem. Kárně obviněná se jednáním uvedeným ve výroku tohoto kárného rozhodnutí dopustila závažného porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii a stavovským předpisem. Za porušení povinností v tomto kárném rozhodnutí uvedených pak kárný senát uložil kárně obviněné kárné opatření podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a to vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Kárně obviněná byla uznána kárně vinnou kárným rozhodnutím K 123/04 (právní moc 7. 3. 2005), uloženým kárným opatřením byla pokuta ve výši 35 000 Kč a dále kárným rozhodnutím K 135/04 (právní moc 19. 4. 2005), uloženým kárným opatřením byla pokuta ve výši 15 000 Kč. Obě tyto pokuty uhradila, lhůta podle § 35b uplynula před skutkem, pro který byla uznána kárně vinnou tímto kárným rozhodnutím K 137/2010. Při stanovení druhu kárného opatření přihlédl kárný senát k povaze skutku, a okolnostem, za nichž byl skutek spáchán, tedy ke skutečnosti, že kárně obviněná, ač jí byla uložena pravomocným rozsudkem povinnost zaplatit svému bývalému klientovi částku 105 315 Kč s přísl. jako škodu, kterou mu způsobila vadně poskytnutou právní službou, a na náhradě nákladů částku 30 276 Kč, tuto povinnost nesplnila, v důsledku čehož se stěžovatel – její bývalý klient domáhá splnění této povinnosti cestou exekuce, když do dnešního dne stěžovateli na úhradu dlužné částky nic nezaplatila, se stěžovatelem – svým bývalým klientem nekomunikovala ani přes jeho několikeré urgence, předmětnou pojistnou událost nenahlásila ani pojišťovně, u které byla pojištěna. 55


č. 2/2011 Dále přihlédl k osobě kárně obviněné, míře jejího zavinění, tedy ke skutečnosti, že se jednalo o úmyslné jednání, že vykonává advokacii jako samostatná advokátka od roku 1991, a tedy její pochybení nelze přičítat jejím nedostatečným zkušenostem. Rovněž bylo přihlédnuto k postoji kárně obviněné k předmětné věci, tedy ke skutečnosti, že kárně obviněná se ke kárné žalobě nevyjádřila, k jednání kárného senátu se třikrát nedostavila, nad svým jednáním neprojevila upřímnou lítost, ani se nesnažila následně svou povinnost k zaplacení poměrně vysoké dlužné částky nějakým způsobem řešit. Pokud jde o poměry kárně obviněné, vycházel kárný senát ze sdělení kárně obviněné, které uvedla ve svých omluvách z jednání kárného senátu nařízeného na den 25. 2. 2011, na den 1. 4. 2011 a na den 4. 5. 2011, tedy že je zcela nemajetná, je vdova a stále splácí dluh po zemřelém manželovi, a pokud jde o její zdravotní stav, že u ní byl zjištěn diabetes a léčí se na glaukom. Vytýkaný skutek je velmi závažný, když se jedná o hrubé porušení elementární povinnosti advokáta zaplatit svému klientovi dlužnou částku, když tato povinnost byla navíc kárně obviněné uložena pravomocným rozsudkem a kárně obviněná tuto povinnost nesplnila a její bývalý klient se tedy musel domáhat splnění této povinnosti exekucí, která však také nebyla úspěšná, i pro postoj kárně obviněné, která se stěžovatelem nekomunikuje a věc se nesnaží nějakým způsobem řešit. Postoj kárně obviněné k vytýkanému jednání je krajně nezodpovědný, hraničící s pohrdáním klientem i stavovskými orgány. Zvolené kárné opatření – vyškrtnutí ze seznamu advokátů, považuje kárný senát, vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem daného případu a s přihlédnutím k postoji kárně obviněné k celé věci za jedinou možnost jak ochránit další potenciální klienty této kárně obviněné před obdobným zklamáním, a současně jak zabránit dalšímu znevažování důstojnosti a vážnosti advokátního stavu v očích veřejnosti. Uložení tohoto nejpřísnějšího kárného opatření považuje tedy kárný senát za jediné možné kárné opatření, a proto toto opatření – vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v dané věci uložil a považuje ho za jediné přiléhavé a dostačující k tomu, aby bylo dosaženo účelu kárného řízení. Odvolání kárně obviněné bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 7. 10. 2011 zamítnuto. Z odůvodnění: Nejprve se odvolací kárný senát zabýval včasností podaného odvolání. Kárné rozhodnutí se dle § 39 odst. 1 vyhlášky č. 244/1996 Sb. doručuje účastníkům do vlastních rukou. Dle § 55e odst. 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, se pro doručování kárného rozhodnutí použijí ustanovení správního řádu o doručování písemností ve správním řízení. 56


č. 3-4/2011 Z dodejky zásilky s kárným rozhodnutím bylo zjištěno, že kárné rozhodnutí bylo z důvodu nezastižení kárně obviněné v souladu s § 23 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, uloženo dne 3. 6. 2011 v provozovně provozovatele poštovních služeb, a tedy dle § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nastala dne 13. 6. 2011 fikce jeho doručení, pokud advokátka zásilku nevyzvedla dříve. Převzetí je potvrzeno bez data. Jelikož odvolání proti kárnému rozhodnutí kárně obviněná podala až 22. 7. 2011, bylo podáno zcela zjevně opožděně. Protože kárně obviněná nepodala v patnáctidenní lhůtě ode dne doručení kárného rozhodnutí odvolání, nabylo kárné rozhodnutí dne 29. 6. 2011 právní moci.

č. 3 Jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže jiného advokáta osočí neslušným dopisem. Kárný příkaz sp. zn. K 148/2010 ze dne 14. 4. 2011 byl otištěn v Bulletinu advokacie č. 7-8/2011 na str. 82. č. 4 Je kárným proviněním, jestliže advokát jako ustanovený obhájce nekontaktuje klienta, jeho žádosti o návštěvu vyhoví až po měsíci a slib na sepis návrhu na obnovu nesplní. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 31. 5. 2010 sp. zn. K 57/2006 Kárně obviněný Mgr. R. A., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co byl v říjnu 2004 opatřením krajského soudu ustanoven obhájcem ods. F. G., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, pro vypracování návrhu na obnovu řízení, s F. G. se nezkontaktoval, a teprve poté, co ho F. G. dopisem ze dne 9. 12. 2004 požádal o návštěvu ve věznici a konzultaci, F. G. ve věznici navštívil v lednu 2005, kdy mu slíbil, že návrh vypracuje do poloviny února 2005, což však až do současné doby neučinil, a ač ho F. G. dopisem ze dne 14. 3. 2005 požádal o podání zprávy o stavu jeho věci, na tuto žádost do současné doby nereagoval, a tím porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč.

57


č. 4/2011 Z odůvodnění: Kárný senát ve věci rozhodl nejprve dne 20. 4. 2007, a to tak, že kárně obviněný se dopustil kárného provinění, které je předmětem kárné žaloby, a jako kárné opatření mu uložil pokutu ve výši 40 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se kárně obviněný odvolal a k jeho odvolání odvolací senát ČAK rozhodnutím ze dne 8. 1. 2008 kárné rozhodnutí ze dne 20. 4. 2007 zrušil a věc vrátil kárnému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Odvolací senát shledal v řízení před kárným senátem procesní pochybení spočívající v porušení § 13 odst. 4 vyhl. č. 244/1996 Sb., když nedošlo k řádnému doručení předvolání k ústnímu jednání na den 20. 4. 2007 kárně obviněnému. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný požádal o odročení předchozího nařízeného jednání, nebylo možno s ohledem na § 16 odst. 2 citované vyhlášky jednat v jeho nepřítomnosti. V novém kárném řízení byl kárně obviněný řádně předvolán k nově nařízenému jednání a věc byla v celém rozsahu projednána v jeho přítomnosti. Při jednání dne 31. 5. 2010 tak byly provedeny všechny důkazy, které jsou obsahem spisu. Na základě provedených důkazů tak kárný senát zjistil, že kárně obviněný byl opatřením krajského soudu ze dne 3. 11. 2004 ustanoven obhájcem odsouzeného F. G., a to z důvodů uvedených v § 36a odst. 2b trestního řádu. Uvedené opatření bylo kárně obviněnému doručeno dne 9. 11. 2004. Dopisem ze dne 6. 1. 2005 kárně obviněný oznámil svému klientovi, že jej navštíví dne 20. 1. 2005, což učinil a věc s ním projednal. S klientem se dohodl, že v jeho trestní věci podá návrh na obnovu řízení. Podáním ze dne 28. 7. 2005 požádal odsouzený F. G. sám o obnovu řízení a zároveň požádal o zrušení ustanovení kárně obviněného s odůvodněním, že kárně obviněný neplní povinnosti obhájce plynoucí z ustanovení trestního řádu, neboť v této věci nekoná patřičné právní kroky a neposkytuje mu pomoc v souvislosti s žádostí o obnovu řízení. K výzvě krajského soudu kárně obviněný sdělil, že vzhledem k postoji jeho klienta došlo mezi nimi k narušení nezbytné důvěry, a proto žádá zproštění povinnosti obhajoby odsouzeného F. G. Krajský soud usnesením ze dne 2. 11. 2007 zrušil podle § 40 trestního řádu ustanovení kárně obviněného obhájcem odsouzeného F. G. Kárně obviněný se ke kárné žalobě obsáhle vyjádřil, a to jak písemným přípisem doručeným ČAK dne 29. 5. 2006, tak svou výpovědí při jednání. K věci uvedl, že poté, co se s kauzou svého klienta seznámil, neshledal zákonné důvody pro obnovu řízení, ale přesto se s ním dohodl, že návrh na obnovu řízení vypracuje a podá. V lednu 2005 mu bylo při pracovní návštěvě Prahy vykradeno auto a v souvislosti s tím mu byly odcizeny různé písemnosti, pravděpodobně včetně listin, které souvisely s touto kauzou. Usnesením Policie ČR ze dne 22. 3. 2005 bylo jeho oznámení odloženo. Návrh na povolení obnovy řízení v této věci vypracoval dne 28. 1. 2005, a přestože jej odeslal doporučenou zásilkou krajskému soudu, dne 20. 2. 2006 nahlédnutím do soudního spisu zjistil, že se v něm předmětný návrh nenachází. Přesto další úkony ve věci této obhajoby nečinil, ani znovu nekontaktoval klienta (stěžovatele). Ve věci pak 58


č. 4/2011 pouze obdržel usnesení krajského soudu ze dne 2. 11. 2007, jímž bylo zrušeno jeho ustanovení obhájcem odsouzeného F. G. Odměnu v této věci neúčtoval z důvodu, že považoval za zbytečné čelit příp. námitkám klienta k účtování odměny nebo její výše, nestálo mu to za to. Kárně obviněný má za to, že svou povinnost splnil tím, že návrh na obnovu řízení podal k poštovní přepravě, neboť neodpovídá za nepořádky v doručování na straně pošty či soudu. Proto považuje kárnou žalobu za nedůvodnou a stížnost klienta za účelovou. Má za to, že klient F. G. nebyl jeho jednáním nijak poškozen či krácen na svých právech. Kárně obviněný je proto názoru, že jsou splněny podmínky pro zproštění kárné žaloby podle § 23 kárného řádu. Kárný žalobce po provedeném dokazování uvedl, že je přesvědčen, že se stal skutek, který je předmětem kárné žaloby, a to přesně tak, jak je v žalobě skutkový děj popsán. Obranu kárně obviněného považuje za nevěrohodnou, neboť je postavena na sérii stěží uvěřitelných náhod a nezvyklostí. Za ně lze zejména považovat vykradení auta v den, kdy měl kárně obviněný s sebou příslušný advokátský spis, přestože návrh byl údajně již odeslán, rovněž pak odeslání návrhu na obnovu řízení z jiné pošty než obvykle, a to přestože týž den, zrovna jako dny následující, byla z advokátní kanceláře kárně obviněného odeslána řada dalších podání z pošty obvyklé, navíc na hromadném archu. Kárný žalobce poukázal i na rozpory ve výpovědi kárně obviněného, který uvedl, že v předmětném období jeho kancelář nepoužívala hromadné archy, pouze jednotlivé podací lístky; provedenými důkazy však byl prokázán opak. Navíc dle názoru kárného žalobce lze z předloženého podacího lístku pouze dovodit, že 28. 1. 2005 byla odeslána nějaká zásilka adresovaná krajskému soudu. O tom, že kárně obviněný ve skutečnosti žádný návrh nepodal, svědčí i skutečnost, že za tyto služby nic neúčtoval, a v korespondenci se soudem se vůbec nezmínil o podání návrhu na obnovu řízení. Kárný žalobce nesouhlasí s názorem kárně obviněného, že by v dané věci nešlo o závažné provinění s ohledem na případnou nedůvodnost návrhu na povolení obnovy, neboť hodnocení úspěšnosti takového návrhu není na kárně obviněném. Jeho povinností bylo v každém případě návrh podat, neboť přímo za tímto účelem byl jako obhájce ustanoven soudem. S ohledem na závažnost provinění kárný žalobce navrhl, aby kárně obviněnému bylo uloženo kárné opatření, a to pokuta ve výši 150 000 Kč. Kárný senát provedl důkaz kárným spisem č. 11/2006, tj. všemi listinami v něm založenými. Po zhodnocení provedených důkazů pak dospěl k závěru, že skutek uvedený ve výroku kárného rozhodnutí se stal, tudíž, že kárně obviněný poté, co byl ustanoven obhájcem stěžovatele pro řízení o obnovu, v této věci neučinil žádný právně relevantní úkon, zejména pak nepodal až do dne zrušení svého ustanovení obhájcem odsouzeného F. G. návrh na povolení obnovy řízení u příslušného soudu, ačkoli byl za tímto účelem obhájcem odsouzeného F. G. opatřením příslušného soudu ustanoven. Pokud snad kárně obviněný návrh na obnovu řízení skutečně vypracoval, potom se jeví zcela nepochopitelným a nelogickým, proč jej třeba i opakovaně nedoručil soudu a nepřesvědčil se, že návrh je skutečně obsahem příslušného trestního spisu, a to zvlášť za situace, kdy již 59


č. 4/2011 nejpozději dne 20. 2. 2006 zjistil, že žádný návrh na povolení obnovy řízení se ve spise nenachází. Vzhledem k délce trvání průtahů s řádným výkonem obhajoby lze přisvědčit názoru kárného žalobce, že v daném případě došlo k závažnému porušení povinnosti advokáta, který byl navíc ustanoven soudem k poskytnutí obhajoby v konkrétní věci. Obhajoba kárně obviněného, že návrh na povolení obnovy ve věci týkající se stěžovatele podal, přestože není obsahem příslušného trestního spisu, je zcela nevěrohodná. Rovněž okolnost, že údajně došlo k odcizení spisu obsahujícího listiny týkající se věci stěžovatele, a tím se pro kárně obviněného ztížila možnost obhajoby, nemůže být posouzena ve prospěch kárně obviněného. Lze připustit, že taková okolnost může odůvodnit delší lhůtu k podání příslušného návrhu na straně obhájce, nemůže však ospravedlnit absenci jakýchkoli úkonů ze strany advokáta, který byl soudem ustanoven k obhajobě klienta, a to po dobu tří let, po kterou trvala účinnost opatření soudu o ustanovení kárně obviněného obhájcem odsouzeného F. G. Na základě provedeného dokazování kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy svého klienta a neřídil se jeho pokyny, ač jimi byl vázán. Tím, že neučinil při převzetí obhajoby ve věci podání návrhu na obnovu řízení jediný právně relevantní úkon, nejednal při výkonu advokacie čestně a svědomitě a nevyužil důsledně všechny zákonné prostředky v zájmu klienta. Tím, že dlouhodobě neplnil své povinnosti obhájce, kárně obviněný nepostupoval při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval Pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost ve věci, v níž byl soudem ustanoven, postupovat se stejnou svědomitostí a péčí, jako ve věcech ostatních klientů, a povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže advokátů ČR (viz usnesení představenstva ČAK ze dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších předpisů). Při úvaze o kárném opatření přihlédl kárný senát ke značné závažnosti kárného provinění, která spočívá zejména v dlouhodobém neplnění jeho povinností obhájce. Dále přihlédl ke skutečnosti, že kárně obviněný své pochybení nenapravil ani v průběhu kárného řízení, ač mu v tom nic nebránilo. Kárný senát rovněž přihlédl k osobě kárně obviněného, na něhož je třeba hledět z hlediska kárné odpovědnosti jako na bezúhonného, jakož i k jeho rodinným a osobním poměrům. Z tohoto důvodu nepovažoval kárný senát za přiměřený návrh kárného žalobce na uložení pokuty ve výši 150 000 Kč. Odvolání kárně obviněného i odvolání kárného žalobce byla rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 25. 3. 2011 zamítnuta. Z odůvodnění: Odvolací kárný senát se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry kárného senátu v napadeném kárném rozhodnutí, neboť skutečně nelze považovat za věrohodné tvr60


č. 5/2011 zení kárně obviněného, že dne 28. 1. 2005 zároveň vypracoval návrh na povolení obnovy, tentýž den mu bylo vykradeno osobní vozidlo v Praze, kde prokazatelně byl, a rovněž tentýž den podával na poště v Hustopečích návrh na povolení obnovy řízení k poštovní přepravě, přičemž tento návrh na povolení obnovy řízení nebyl krajskému soudu doručen. Správný je i závěr kárného senátu, že se jeví zcela nepochopitelným a nelogickým, proč kárně obviněný opakovaně nedoručil soudu návrh na obnovu řízení, a nepřesvědčil se, že návrh je skutečně obsahem spisu, když zjistil 20. 2. 2006, že se v příslušném spise žádný návrh na povolení obnovy nenachází, a nečinil žádné kroky k nápravě tohoto stavu. Správný je tedy závěr kárného senátu, že obhajoba kárně obviněného, že návrh na povolení obnovy řízení podal, přestože není obsahem příslušného trestního spisu, je nevěrohodná. Nad to má odvolací kárný senát za to, že i samotná nečinnost kárně obviněného od 20. 2. 2006, kdy měl kárně obviněný zjistit, že se návrh na povolení obnovy řízení v trestním spise nenachází, až do zrušení jeho ustanovení obhájcem Krajským soudem v Brně dne 2. 11. 2007, je závažným porušením povinností advokáta. K podanému odvolání kárného žalobce, jakož i kárně obviněného, se dále odvolací kárný senát zabýval přiměřeností uloženého kárného opatření. Jak zjistil kárný senát, je třeba z hlediska kárné odpovědnosti hledět na kárně obviněného jako bezúhonného a lze přihlédnout i k jeho problémovým osobním a rodinným poměrům. Odvolací kárný senát má za to, že je správná úvaha kárného senátu, že kárně obviněný dlouhodobě neplnil v případě svého klienta M. J. své povinnosti obhájce. Má však za to, že uložená pokuta ve výši 50 000 Kč je dostatečným kárným opatřením s ohledem na závažnost následku způsobeného jednáním kárně obviněného spočívajícím v nepodání návrhu na obnovu řízení. Odvolací kárný senát má za to, že uložená pokuta ve výši 150 000 Kč by byla nepřiměřeně přísná, a to i vzhledem k osobním a rodinným poměrům kárně obviněného, jak vyplývají z jeho vyjádření, které je založeno ve spise. č. 5 Je kárným proviněním, jestliže advokát neinformuje klienta o doručeném rozhodnutí od soudu a nereaguje ani na žádost klienta o informaci a o vydání dokladu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 1. 11. 2010 sp. zn. K 102/2008 Kárně obviněný JUDr. V. B., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že jako právní zástupce žalobce obchodní společnosti H., s. r. o., v řízení vedeném u o. soudu o zaplacení 366 188 Kč neinformoval prokazatelně svého klienta o tom, že mu bylo doručeno usnesení OS ze dne 2. 2. 2006, kterým byla žaloba odmítnuta, 61


č. 5/2011 a že toto usnesení nabylo právní moci dne 25. 2. 2006, a ačkoliv ho klient dopisem ze dne 19. 7. 2006 požádal o podání informací o stavu jeho věci a o zaslání stejnopisu žaloby, na tento dopis do současné doby nereagoval, klienta o stavu jeho věci neinformoval a požadovaný doklad mu nevydal, a tím porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky. Za skutek popsaný ve výroku tohoto rozhodnutí a za skutky uvedené pod bodem I. ad 2., ad 3. v rozhodnutí kárného senátu ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. K 102/2008, ve spojení s rozhodnutím odvolacího kárného senátu ze dne 23. 4. 2010, se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Rozhodnutím kárného senátu ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. K 102/2008, byl kárně obviněný v části I. pod bodem 1. uznán vinným skutkem výše uvedeným. Pod bodem 2. uznán vinným skutkem, že nesplnil povinnost zaplatit Mgr. I. Ch. částku 6648 Kč s příslušenstvím, a dále na náhradě nákladů řízení částku 952 Kč, ačkoliv mu tato povinnost byla stanovena pravomocným rozhodnutím soudu. Tím porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Pod bodem 3. uznán vinným skutkem, že neoznámil Komoře změnu adresy sídla své kanceláře. Tím porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a § 29 odst. 1 zákona o advokacii. Za tato kárná provinění bylo kárně obviněnému uloženo kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů a dále byl zavázán k náhradě nákladů řízení. K odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu ze dne 23. 4. 2010 zrušeno shora citované rozhodnutí kárného senátu ve výroku pod bodem 1., ve výroku o uloženém kárném opatření a ve výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrácena ve zrušené části kárnému senátu k dalšímu řízení a rozhodnutí. Odvolací kárný senát ve svém zrušovacím rozhodnutí uložil kárnému senátu opětovně projednat skutek uvedený ve výroku pod bodem 1., opatřit si pro své rozhodnutí dostatek důkazního materiálu, doplnit výrokovou část dle pokynů uvedených v tomto rozhodnutí a rozhodnout o kárném opatření za skutek uvedený ve zrušeném výroku a za skutky uvedené ve výrocích pod bodem 2. a 3., které zůstaly tímto rozhodnutím nedotčeny. V rámci přípravy jednání kárný senát vyžádal od o. soudu soudní spis a od společnosti H., s. r. o., (dále jen stěžovatel) další relevantní listiny a aktuální vyjádření tohoto stěžovatele. K projednání věci nařídil kárný senát jednání na den 1. 11. 2010, ke kterému byl kárně obviněný řádně předvolán, avšak k jednání se bez omluvy nedostavil, a proto bylo rozhodnuto, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. 62


č. 5/2011 Při jednání kárný senát provedl dokazování dále citovanými listinami, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav věci. Ze spisu o. soudu bylo zjištěno, že žalobním návrhem ze dne 5. 1. 2004, doručeným soudu dne 30. 1. 2004, se stěžovatel, právně zastoupený kárně obviněným, v postavení žalobce domáhal proti žalovanému subjektu zaplacení částky 366 188 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudu ze dne 21. 9. 2004, doručeným dne 30. 9. 2004, a ze dne 6. 12. 2005, doručeným dne 14. 12. 2005, byl kárně obviněný opakovaně vyzýván, aby ve lhůtě 15 dnů odstranil vady žaloby. Kárně obviněný svými podáními, doručenými soudu dne 26. 1. 2005 a dne 9. 1. 2006, opakovaně žádal soud o prodloužení lhůty k opravě žaloby, přičemž v požadované lhůtě opravu žaloby neprovedl. Usnesením soudu ze dne 2. 2. 2006, doručeným kárně obviněnému dne 9. 2. 2006, bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby, a toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 25. 2. 2006. Podáním ze dne 2. 3. 2006, vypraveným k poštovní přepravě dne 5. 3. 2006, podal kárně obviněný proti již pravomocnému rozhodnutí o odmítnutí žaloby blanketní odvolání, které k výzvě soudu nedostatečně doplnil svým podáním, doručeným soudu dne 3. 5. 2006. Usnesením soudu ze dne 12. 5. 2006, které nabylo právní moci dne 16. 6. 2006, bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost. Na základě pokynu odvolacího kárného senátu bylo doplněno dokazování dopisem stěžovatele ze dne 4. 5. 2006 a dopisem kárně obviněného ze dne 11. 5. 2006, z jejichž obsahu bylo zjištěno, že klient opakovaně žádal kárně obviněného o podání informace o stavu věci, a současně vyjádřil obavy z promlčení jeho nároku, na což kárně obviněný reagoval ujištěním klienta, že žaloba byla ve lhůtě podána a vše závisí na aktivitě soudu. V této souvislosti kárný senát uvádí, že nepovažoval za nutné doplňovat popis skutku v intencích doporučení odvolacího kárného senátu, neboť skutek, tak, jak byl popsán v podané kárné žalobě, dostatečně určitým a nezaměnitelným způsobem vystihuje podstatu protiprávního jednání kárně obviněného, spočívající v absenci podání pravdivé informace klientovi o skutečném stavu vyřizování jeho věci. Z dalších listin, které měl kárný senát k dispozici, bylo zjištěno, že na další opakované písemné žádosti stěžovatele o sdělení informace o stavu věci, zaslání kopie žalobního návrhu, předložení vyúčtování odměny a vyjádření se k nároku na náhradu škody kárně obviněný již nereagoval. Za účelem řádného a objektivního zjištění skutkového stavu věci a pro účely rozhodování o kárném opatření provedl kárný senát další listinné důkazy, ze kterých zjistil následující rozhodné skutečnosti. Na základě pravomocných a vykonatelných soudních rozhodnutí byla kárně obviněnému uložena povinnost zaplatit stěžovateli 366 188 Kč s příslušenstvím, představující uplatněný nárok na náhradu škody, která měla stěžovateli vzniknout v důsledku protiprávního jednání kárně obviněného, jež je předmětem podané kárné žaloby. Předmětná pravomocná soudní rozhodnutí napadl kárně obviněný mimořádnými opravnými prostředky (obnova řízení a dovolání), o kterých nebylo dosud rozhodnuto. 63


č. 5/2011 Vzhledem k tomu, že kárně obviněný dobrovolně nesplnil povinnosti, které mu byly uloženy na základě vykonatelných soudních rozhodnutí, domáhá se stěžovatel svých nároků cestou exekučního řízení. Dle sdělení pověřeného soudního exekutora nemá kárně obviněný zřízen bankovní účet a na jeho majetek je vedeno několik přednostních i nepřednostních exekucí, přičemž majetek povinného zřejmě nepostačuje k uspokojení pohledávek všech věřitelů. Rozhodnutím kárného senátu ze dne 17. 3. 2006, č. j. K 80/05, ve spojení s rozhodnutím odvolacího senátu ČAK ze dne 14. 2. 2007, které nabylo právní moci dne 7. 7. 2007, byl kárně obviněný uznán vinným celkem čtyřmi skutky, za což mu bylo uloženo kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu 18 měsíců. Rozhodnutím kárného senátu ze dne 15. 10. 2007, č. j. K 39/06, které nabylo právní moci dne 6. 9. 2008, byl kárně obviněný uznán vinným dvěma skutky a s ohledem na shora citované kárné rozhodnutí bylo upuštěno od uložení kárného opatření. Z výpisu z matriky ze dne 29. 10. 2010, týkajícího se kárně obviněného, bylo zjištěno, že se jedná o samostatného advokáta, který vykonává advokacii od 26. 2. 1992, jehož činnost nebyla dosud pozastavena a byl dosud projednáván ve shora uvedených kárných řízeních. Z vyjádření kárně obviněného obsažených ve spise vyplynulo, že je v částečném invalidním důchodu z důvodu dlouhodobých zdravotních problémů psychického charakteru a jeho majetkové poměry jsou neuspokojivé. Po takto provedeném dokazování dospěl kárný senát k závěru, že bylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla podána kárná žaloba, že tento skutek je kárným proviněním, a že byl spáchán kárně obviněným. Předmětný skutek, ve kterém je spatřováno kárné provinění, je svou povahou a vzniklými následky třeba kvalifikovat jako závažné zaviněné porušení základních pravidel, kterými se řídí právní úprava výkonu advokacie. Po skutkové stránce nejsou v projednávané věci žádné pochybnosti o tom, že kárně obviněný v rámci právního zastoupení stěžovatele od počátku soudního řízení až do jeho pravomocného skončení postupoval v přímém rozporu s dotčenými ustanoveními zákona o advokacii a Pravidly profesionální etiky advokátů ČR. Obsah procesních podání kárně obviněného vykazuje znaky nízké profesionální úrovně, která je umocňována vznikem zcela zjevných, naprosto neodůvodněných průtahů v řízení, jež jdou bezezbytku na vrub kárně obviněného, který nebyl schopen v soudem stanovených lhůtách, ani po jejich uplynutí adekvátně reagovat na důvodné pokyny soudu směřující k odstranění vad v tak elementární záležitosti, jako je podání formálně bezvadného žalobního návrhu. V řízení bylo současně prokázáno, že kárně obviněný ve vztahu ke svému klientovi opakovaně uváděl nepravdivé informace ohledně skutečného stavu soudního řízení. Kárný senát považuje za naprosto neomluvitelné jednání kárně obviněného, který před svým klientem úmyslně zamlčel existenci rozhodnutí o odmítnutí žaloby a přes opakované písemné žádosti klienta jej neinformoval, že toto rozhodnutí nabylo právní moci. 64


č. 6/2011 V této věci je stupeň nebezpečnosti takovéhoto protiprávního jednání advokáta významně zvyšován skutečností, že v důsledku faktické nevymahatelnosti nároku, z důvodu jeho promlčení, vznikla na straně klienta majetková škoda poměrně vysokého rozsahu. Kárný senát při svém rozhodování nemohl rovněž přehlédnout zcela pasivní postoj kárně obviněného k uplatněnému nároku stěžovatele na náhradu škody, který byl nucen vést k vymožení svého nároku soudní řízení a následně řízení exekuční, přičemž k uspokojení nároku do současné doby nedošlo. Konečně skutečnost, že kárně obviněný je současně postihován za další skutky a v minulosti již byl postižen pro skutky obdobného charakteru přísným kárným opatřením v podobě dočasného zákazu výkonu advokacie, odůvodňuje závěr, že není na místě uložení jiného než nejpřísnějšího kárného opatření. Ze všech uvedených důvodů kárný senát, ve shodě se závěrečným návrhem kárného žalobce, přistoupil k uložení kárného opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, neboť dle přesvědčení kárného senátu pro tento postup byly splněny veškeré zákonné podmínky ve smyslu ustanovení § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii ve spojení s § 24 odst. 2 kárného řádu.

č. 6 Je kárným proviněním jestliže advokát - při zastupování klienta nepostupuje s řádnou péčí, ani na opakované žádosti klienta neposkytuje požadované informace a dokonce poskytuje informace nepravdivé; - na žádost bývalého klienta nezašle kopii dokladu ze spisu, a to ani po výzvě předsedy kontrolní rady ČAK a ani po vlastním slibu; - neinformuje klienta o tom, že soudní exekutor poukázal na jeho účet částky pro klienta vymezené a nevyhoví žádostem klienta o předložení vyúčtování odměny a o vydání vymožených částek, a to ani po vlastním slibu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 1. 12. 2010 sp. zn. K 157/2009 Kárně obviněná Mgr. A. M. M., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že 1. poté, co dne 16. 1. 2008 uzavřela s Mgr. J. K. jednajícím za společnost I. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování klienta v pěti dílčích věcech, v těchto věcech nepostupovala s řádnou péčí, a ačkoliv ji klient opakovaně žádal o informace o stavu jeho věcí, požadované informace mu neposkytovala nebo mu poskytla informace nepravdivé, 2. poté, co ji její bývalá klientka L. M. prostřednictvím svého právního zástupce JUDr. M. H. dne 15. 10. 2008 požádala o zaslání kopie dopisu, který v době, kdy 65


č. 6/2011 jí poskytovala právní služby, měla zaslat společnosti B., a. s., popř. o podání zprávy o stavu věci, na tyto žádosti nereagovala a poté, co byla dopisem předsedy kontrolní rady ČAK ze dne 15. 6. 2009 a dopisem ze dne 18. 7. 2009 vyzvána ke splnění této povinnosti, tuto povinnost nejméně do 7. 9. 2009 nesplnila, ačkoliv se v dopise bez data doručeném dne 11. 8. 2009 zavázala, že na její žádost odpoví nejpozději do 31. 8. 2009, 3. jako právní zástupkyně N. P. jako oprávněného v exekučním řízení vedeném u exekutorského úřadu neinformovala svého klienta o stavu jeho věci a o tom, že soudní exekutor JUDr. J. D. poukázal na její účet vymožené částky v celkové výši 61 664,32 Kč, a přestože ji její klient opakovaně žádal o předložení vyúčtování odměny za poskytnuté právní služby a o vydání vymožených částek, jeho žádosti nejméně do 6. 1. 2010 nevyhověla, ačkoliv mu slíbila, že tak učiní nejpozději do 13. 7. 2009, a tím ad 1. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, ad 2. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky, ad 3. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 9 odst. 1, 2 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 100 000 Kč. Z odůvodnění: Kárně obviněná se jednání před kárným senátem dne 1. 10. 2010 nezúčastnila, souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti a uvedla, že s kárnou žalobou, resp. s tvrzeními v ní obsaženými nesouhlasí (omluva a vyjádření obsahovalo označení všech tří kárných spisů, není tedy zřejmé, kterou kárnou žalobu měla kárně obviněná na mysli) a požádala, aby kárný senát její osobu kárné žaloby zprostil ve smyslu § 23 kárného řádu. Ve věci původně označené jako K 14/2010 se kárně obviněná písemně nevyjádřila, ve věcech původně označených jako K 157/2009 a K 21/2010 zaslala ke kárné žalobě vyjádření. Ve svém vyjádření ve věci K 157/2009, doručenému po podání kárné žaloby dne 22. 12. 2009, s adresou Česká advokátní kancelář (!), Národní 16, Praha 1, uvedla, že převzala právní zastoupení stěžovatele jako fyzické osoby, přičemž on jí předal několik věcí, týkajících se společností a soudních sporů, kde je jeho osoba více či méně zastoupena. Většina případů byla v době předání již promlčena nebo zanedbáno jejich doplnění. Na tyto skutečnosti klienta opakovaně upozornila. S ohledem na své zdravotní potíže předala klientovi výpověď ze smlouvy o poskytování právních služeb spolu s předávacím protokolem. Klient výpověď odmítl. Klientovi předala i fakturu, která byla klientem převzata a uhrazena. Ve vyjádření je dále uveden přehled a vyjádření k jednotlivým předaným případům. 66


č. 6/2011 Ve vyjádření ve věci K 21/2010, opět adresovaném České advokátní kanceláři, kárně obviněná uvedla, že stěžovateli vymohla téměř promlčenou pohledávku a bylo rozhodnuto o nákladech právního zastoupení ve výši 50 512 Kč k jejím rukám. Dle pokynu klienta podala návrh na nařízení exekuce a exekučním rozhodnutím byly vyčísleny i náklady právního zastoupení v exekučním řízení, a to ve výši 24 752 Kč. Exekutor na účet kárně obviněné zaslal vymožené částky ve výši 61 664,32 Kč, kárně obviněná uvedla, že částka přiznaných nákladů řízení v celkové výši 75 264 Kč je jejím příjmem a „zbývá dovysrážet“ ještě 13 599,68 Kč. Dále jí není známo, zda povinný na účet exekutora posílá další částky a exekutor neodpověděl na její dopis, v němž žádala vyúčtování. Toto se stěžovateli snažila vysvětlit, avšak bez úspěchu. Dále se odvolává na svou nemoc a hospitalizaci a uvádí, že by si nedovolila zadržovat finanční prostředky klienta. Ke svým osobním a majetkovým poměrů kárně obviněná uvedla, že advokátní praxi vykonává zcela samostatně bez zaměstnanců, s ohledem na své zdravotní potíže byla nucena zúžit okruh klientů a její roční hrubý zisk z advokátní praxe nezakládá ani povinnost platit zálohy na daň z příjmů za rok 2007, 2008, 2009 a 2010. Při jednání kárného senátu konstatovala předsedkyně senátu obsah původního spisu K 157/2009. Provedeným řízením bylo v původní věci K 157/2009 (ad 1) kárným senátem zjištěno, že: kárně obviněná převzala v lednu 2008 právní zastoupení společnosti I., za níž jednal stěžovatel, v pěti věcech. Stěžovatel předal kárně obviněné k předaným věcem dokumentaci a zálohu 10 000 Kč. Do dne 28. 7. 2009 nepodala kárně obviněná stěžovateli prokazatelně žádnou zprávu o stavu vyřizovaných věci, ačkoliv ji o to žádal, stěžovateli nezvedala telefony, nereagovala na e-maily. V případě, kdy se stěžovatel kárně obviněné náhodou jednou dovolal, informoval se o tom, zda byl zajištěn jeho výmaz z obchodního rejstříku jako jednatele společnosti, jej kárně obviněná ujistila, že je vše v pořádku, přičemž na jeho dotaz rejstříkový soud sdělil, že žádné podání, směřující k výmazu stěžovatele jako jednatele společnosti, nebylo podáno. S ohledem na jednání kárně obviněné stěžovatel vypověděl kárně obviněné plnou moc dne 16. 11. 2009 a požádal o vrácení dokumentů ve lhůtě jednoho týdne. Nejméně do 18. 12. 2009 (den podání doplnění stížnosti) kárně obviněná doklady stěžovateli nevydala, na jeho žádost o úhradu škody ve výši 208 010,29 Kč, kterou mu měla způsobit svou nečinností v jiné, jí převzaté věci, do dne podání doplnění stížnosti kárně obviněná nereagovala. Kárně obviněná sice ve svém vyjádření uvedla, že vypověděla smlouvu o poskytování právních služeb již v říjnu 2008, předala klientovi přehled všech jí předaných případů, to vše na osobním jednání se stěžovatelem, nicméně ani na výpovědi smlouvy, na přehledu, ani na vyúčtování, které kárná komise předložila kontrolní radě, není převzetí stěžovatelem potvrzeno jeho podpisem, kárně obviněnou nebyl předložen ani jiný doklad o doručení těchto dokumentů stěžovateli, navíc přehled ani vyúčtování není opatřeno ani datem, ani podpisem kárně obviněné. 67


č. 6/2011 V původní věci K 14/2010 (ad 2) bylo kárným senátem zjištěno že: dopisem ze dne 15. 10. 2010 požádal právní zástupce stěžovatelky kárně obviněnou o zaslání kopie dopisu (a podacího lístku), který měla kárně obviněná, jako právní zástupkyně stěžovatelky v rozvodovém řízení, zaslat doporučeně společnosti B., a. s. V tomto dopise měla kárně obviněná informovat uvedenou společnost o rozvodu manželství stěžovatelky a o tom, že závazek vůči uvedené firmě převzal na základě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství ze dne 16. 2. 2005 bývalý manžel stěžovatelky. Důvodem tohoto požadavku stěžovatelky byla skutečnost, že společnost B., a. s. iniciovala proti stěžovatelce rozhodčí řízení a následnou exekuci majetku právě pro pohledávku, kterou měl na základě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství převzít její manžel, který svou povinnost k úhradě závazku vůči uvedené společnosti neplnil. Stěžovatelka chtěla použít uvedený dopis na svou obranu s tím, že informovala uvedenou společnost (prostřednictvím své právní zástupkyně) o uzavření dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů po rozvodu manželství s bývalým manželem. Předseda kontrolní rady ČAK dopisem ze dne 15. 6. 2009 stěžovatelce sdělil, že její stížnost je oprávněná, nicméně kárně obviněná neporušila stavovská pravidla advokacie v takové intenzitě, která by odůvodňovala zahájení kárného řízení. Dále stěžovatelce sdělil, že kárně obviněná byla na svůj nesprávný postup písemně upozorněna a důrazně vyzvána, aby stěžovatelku řádně informovala o věci společnosti B., a. s. Kárně obviněná dopisem bez data přislíbila stěžovatelce vyjádření do 31. 8. 2009. Kárně obviněná takto neučinila nejméně do 9. 9. 2009, kdy stěžovatelka podala ČAK opakovanou stížnost na kárně obviněnou s tím, že svůj slib ani po důrazném upozornění kontrolní rady ČAK nedodržela. V původní věci K 21/2010 (ad 3) bylo kárným senátem zjištěno: že dne 7. 10. 2005 uzavřela kárně obviněná se stěžovatelem smlouvu o poskytování právních služeb ohledně vymáhání pohledávky 220 432,94 Kč s přísl. vůči dlužníkovi stěžovatele. Na základě rozsudku pro uznání byla nařízena exekuce na majetek dlužníka stěžovatele, jejím provedením byl pověřen soudní exekutor. Povinný zaslal na účet exekutora v období od 2. 10. 2007 do 5. 10. 2009 částku 86 848,71 Kč. Exekutor poukázal na účet kárně obviněné celkem částku 61 664,32 Kč. Kárně obviněná neinformovala stěžovatele o stavu vymáhání pohledávky, a to po dobu dvou roků, kdy se stěžovatel pokoušel s kárně obviněnou bezúspěšně spojit. Kárně obviněná stěžovateli sice přislíbila formou sms a e-mailem, že mu zašle vyúčtování a poukáže vymožené částky, avšak tento svůj slib nesplnila nejméně do 5. 1. 2010, tedy do dne posledního doplnění stížnosti. Stěžovatel za poskytnutí právních služeb uhradil kárně obviněné zálohu ve výši 10 000 Kč dne 17. 3. 2006 a proplatil fakturu č. 36/2007 za poskytnuté právní a konzultační služby ve výši 14 027 Kč dne 17. 8. 2007. Po zhodnocení všech důkazů dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněná svým jednáním porušila závažným způsobem a zaviněně své povinnosti uložené jí zejména 68


č. 6/2011 ad 1. ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky z toho důvodu, že neučinila v zájmu klienta úkony, k jejichž provedení se uzavřením smlouvy o poskytnutí právních služeb zavázala, neuplatnila v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládala za prospěšné. Klientovi opakovaně úmyslně uváděla nepravdivé informace o průběhu poskytování právních služeb, popř. je neposkytla vůbec, ačkoliv o to byla klientem požádána. S klientem nekomunikovala, nezvedala telefony, neodpovídala na sms. Byť tvrdila, že dne 17. 10. 2008 vypověděla stěžovateli plnou moc, předala mu přehled případů a vyúčtování, ani u jednoho z uvedených dokumentů nebylo prokázáno doručení stěžovateli. Snižovala důstojnost advokátního stavu nedodržováním pravidel profesionální etiky, když svým jednáním nepřispívala k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, ad 2. ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, 4 Pravidel profesionální etiky, když na žádost právního zástupce její bývalé klientky ze dne 15. 10. 2008, aby své bývalé klientce zaslala kopii dopisu, který měla zaslat společnosti B., a. s. spolu se smlouvou o vypořádání majetkových vztahů po rozvodu manželství bývalé klientky jejího manžela, když tento dopis s potvrzením o doručení společnosti B., a. s. měl sloužit jako obrana v exekučním řízení proti bývalé klientce-stěžovatelce, toto neučinila a své bývalé klientce ani nepodala zprávu o stavu věci. Dopisem předsedy kontrolní rady ČAK a dopisem své bývalé klientky byla vyzvána ke splnění této její povinnosti, přislíbila ji splnit do 31. 8. 2009 a neučinila tak nejméně do 7. 9. 2009, ad 3. ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 9 odst. 1, 2 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky, když klientovi, zastupovaném kárně obviněnou byla soudem přiznána náhrada nákladů v nalézacím řízení částkou 50 512 Kč a v exekučním řízení částkou 24 752 Kč, celkem 75,264 Kč, exekutorem byla na její účet poukázána v přesně nezjištěné době částka 61 664,32 Kč. Uvedenou částku 61 664,32 Kč si ponechala na úhradu svých nákladů řízení, když kárně obviněná obdržela navíc zálohu ve výši 10 000 Kč a úhradu za poskytnuté služby ve výši 14 027 Kč. Kárně obviněná zcela pominula skutečnost, že částky přiznané soudem na nákladech řízení dle vyhl. č. 484/2000 Sb. jsou příjmem klienta a advokát je pouze platebním místem. Příjmem advokáta mohou být po dohodě s klientem, k čemuž však v tomto případě zjevně nedošlo. Stěžovatel nebyl schopen se s kárně obviněnou zkontaktovat po dobu téměř dvou let. Kárně obviněná přislíbila zaslat stěžovateli vyúčtování a zaslat na jeho účet vymožené částky do 13. 7. 2009, což však neučinila nejméně do 6. 1. 2010. Za této situace kárný senát uznal kárně obviněnou vinnou kárnými proviněními uvedenými shora. Ve všech případech pak bylo z matriky ČAK zjištěno, že kárně obviněná působí v advokacii od r. 2002 se sídlem v Praze 7, kárně postižena dosud nebyla. Při úvaze o kárném opatření senát vyhodnotil okolnosti výše uvedené a dále také to, že kárně obviněná nebyla po celou dobu svého působení v advokacii kárně posti69


č. 7/2011 žena. Nicméně kárný senát musel přihlédnout k závažnosti kárných provinění a zejména k délce doby páchání kárných provinění a k jejich opakování. Kárná provinění byla páchána po dobu několika let, nejméně od roku 2007 až do prosince 2009, příp. února a března 2010, kdy byly podány kárné žaloby, a to opakovaně. Kárný senát proto uložil pokutu ve výši 100 000 Kč, kterou považuje za přiměřenou uvedeným skutečnostem. Vzhledem k osobním a majetkovým poměrům, uvedeným kárně obviněnou, rozhodl kárný senát o úhradě uložené pokuty ve splátkách. Odvolání kárně obviněné bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 17. 1. 2011 zamítnuto. Z odůvodnění: Vzhledem k absenci odůvodnění odvolání nelze určit, v čem spatřuje kárně obviněná nesprávnost kárného rozhodnutí a postupu kárného senátu v této věci. Přesto odvolací senát přezkoumal ve smyslu ust. § 28 advokátního kárného řádu celý výrok odvoláním napadeného rozhodnutí, jakož i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání kárně obviněné není důvodné. Kárný senát při zjišťování skutkového stavu vycházel z provedených důkazů listinami, které jsou součástí všech tří kárných spisů spojených pod sp. zn. K 157/2009. Lze konstatovat, že důkazní řízení bylo provedeno v dostatečném rozsahu a skutková zjištění kárného senátu jsou v souladu s formulací skutků ve výroku kárného rozhodnutí. Kárný senát se rovněž zcela přesvědčivým způsobem vypořádal s obhajobou kárně obviněné, kterou uplatnila ve svých vyjádřeních ke kárným žalobám (K 157/2009 a K 21/2010). Za uvedené kárné provinění uložil kárný senát kárně obviněné podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii kárné opatření – pokutu ve výši 100 000 Kč, s povolením splátek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Při úvaze o ukládání kárného opatření přihlédl k tomu, že kárně obviněná, která je zapsaná v seznamu advokátů od roku 2002, nebyla dosud kárně postižena, nicméně s přihlédnutím k závažnosti kárného provinění, délce a opakování porušování povinností advokáta, považuje uložené kárné opatření za přiměřené, když s ohledem na osobní a majetkové poměry kárně obviněné povolil měsíční splátky pokuty.

č. 7 Jde o závažná porušení povinností advokáta, jestliže nepravdivě informuje klienta o stavu exekučního řízení, zatají inkaso vymožené částky a výzvě o její vydání nevyhoví. Rozhodnutí sp. zn. K 77/2010 ze dne 2. 12. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 4/2011 na str. 55. 70


č. 8-9/2011 č. 8 Je kárným proviněním, jestliže advokát, který převzal obhajobu s vědomím, že je nařízeno veřejné zasedání, po neúspěšné žádosti o odročení se k veřejnému zasedání nedostaví, ani nezajistí obhajobu substitučně. Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 18. 10. 2010 sp. zn. K 82/2010 Kárně obviněný JUDr. Z. M., advokát, je vinen, že poté, co po dohodě s obhájcem obž. R. S. advokátem Mgr. A. P. dne 6. 10. 2009 převzal obhajobu obž. R. S., jeho trestní věci v řízení o odvolání vedeném u vrchního soudu s vědomím, že ve věci je nařízeno veřejné zasedání o odvolání na dny 21. 10. a 22. 10. 2009 a soudem byl řádně a včas vyrozuměn o dalších termínech veřejných zasedáních o odvolání nařízených na dny 3. 12. a 17. 12. 2009, a poté, co soud požádal o odročení všech těchto veřejných zasedání a soud těmto jeho žádostem nevyhověl, k žádnému z nařízených veřejných zasedání se nedostavil, ani nezajistil obhajobu obž. R. S. při těchto veřejných zasedáních substitučně, a tím porušil ust. § 16 odst. 1 a 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR a dopustil se kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za což se mu ukládá podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii jako kárné opatření pokuta ve výši 20 000 Kč.

č. 9 Je kárným proviněním, jestliže advokát - poté, co se zavázal zjistit stanovisko protistrany, nekontaktuje ji, klienta neinformuje, a poté, aniž by klienta seznámil s obsahem návrhu smlouvy, předloží ji protistraně; - po odvolání plné moci a žádosti o vrácení dokladů nevyhoví a navíc Policii ČR tvrdí, že doklady již odeslal; - po dohodě s klientem o zaplacení odměny ve dvou splátkách a po inkasu prvé splátky pošle e-mailem text smlouvy se změněným termínem druhé splátky a po následném odvolání plné moci a žádosti o předložení řádného vyúčtování nevyhoví a navíc Policii ČR tvrdí, že vyúčtování již odeslal. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 3. 12. 2010 sp. zn. K 95/2010 Kárně obviněná JUDr. A. B., advokátka, se podle § 24 odst. 1 advokátního kárného řádu uznává vinnou tím, že 71


č. 9/2011 1. poté, co dne 28. 1. 2010 uzavřela s T. U. smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž předmětem bylo zastupování T. U. v řízení o rozvod jeho manželství a vypořádání vzájemných majetkových vztahů s jeho manželkou, ve které se zavázala bez zbytečného odkladu zjistit stanovisko protistrany k možnosti případného nesporného rozvodu ve smyslu § 24a zákona o rodině a na základě tohoto stanoviska případně vypracovat smlouvu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, s protistranou se nejméně do 23. 2. 2010 nezkontaktovala, T. U. neinformovala o stavu jeho věci a zejména ho neseznámila s obsahem připravené smlouvy, kterou předložila protistraně, 2. že poté, co dne 28. 1. 2010 uzavřela s T. U. smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž předmětem bylo zastupování T. U. v řízení o rozvod jeho manželství a vypořádání vzájemných majetkových vztahů s jeho manželkou, a od T. U. převzala potřebné doklady, a poté, co jí T. U. dne 10. 3. 2010 odvolal plnou moc a dopisem ze dne 16. 3. 2010 ji požádal o vrácení zapůjčených dokladů, tyto doklady mu nejméně do 28. 6. 2010 nevydala, ačkoliv Policii ČR, která věc prověřovala, tvrdila, že doklady T. U. odeslala poštou již dne 15. 4. 2010, 3. že poté, co dne 28. 1. 2010 uzavřela s T. U. ústně smlouvu o poskytování právní pomoci, jejímž předmětem bylo zastupování T. U. v řízení o rozvod jeho manželství a vypořádání vzájemných majetkových vztahů s jeho manželkou, ve které se s T. U. dohodla na odměně za kompletní vyřízení věci ve výši 20 000 Kč, kterou jí měl T. U. zaplatit ve dvou splátkách po 10 000 Kč tak, že první splátku uhradí bezprostředně po uzavření smlouvy o poskytování právní pomoci a zbytek po provedení posledního úkonu v řízení, tzn. i v souvisejícím řízení před katastrálním úřadem, a dne 10. 2. 2010 přijala od T. U. první splátku ve výši 10 000 Kč, dne 9. 3. 2010 mu e-mailem zaslala text smlouvy o poskytování právní pomoci obsahující ujednání o tom, že T. U. má druhou splátku na její odměnu zaplatit již ve lhůtě „5 dnů ode dne konání posledního řízení ve věci rozvodu“, a když T. U. s tímto ujednáním nesouhlasil a dne 10. 3. 2010 jí odvolal plnou moc a dopisem ze dne 16. 3. 2010 ji požádal o předložení řádného vyúčtování, této jeho žádosti nejméně do 28. 6. 2010 nevyhověla a vyúčtování mu nepředložila, ačkoliv Policii ČR, která věc prověřovala, tvrdila, že vyúčtování K. H. odeslala poštou již dne 15. 4. 2010, a tím ad 1. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, ad 2. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 9 odst. 4 Pravidel profesionální etiky, ad 3. porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3, čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky. Tím se dopustila kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii č. 85/1996 Sb., v platném znění, spočívajícího v závažném porušení povinností stanovených zákonem nebo stavovským předpisem, a za to se jí ukládá podle § 32 odst. 3 písm. e) téhož zákona kárné opatření v podobě vyškrtnutí ze seznamu advokátů. 72


č. 9/2011 Z odůvodnění: Kárné řízení je vedeno z podnětu stížnosti T. U. ze dne 6. 4. 2010, která byla na ČAK doručena dne 9. 4. 2010. Kárně obviněné byla dne 15. 4. 2010 zaslána stížnost s tím, aby se k ní vyjádřila. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, byla opětovně kontrolním oddělením ČAK vyzvána dne 6. 5. 2010 k vyjádření, ani po této opakované výzvě se nevyjádřila. K jednání, které bylo nařízeno na den 3. 12. 2010, byla kárně obviněná řádně a včas předvolána dne 18. 11. 2010 a jak vyplývá z podacího lístku, zásilku osobně převzala. K jednání se bez jakékoli omluvy nedostavila, ani se ke kárné žalobě písemně nevyjádřila. Bylo tedy v souladu s ust. § 16 odst. 2 advokátního kárného řádu jednáno v její nepřítomnosti. Kárný senát, nemaje k dispozici žádné stanovisko kárně obviněné, vycházel z obsahu kárného spisu, zejména ze stížnosti stěžovatele T. U., a z předložených dokladů zjistil následující: Z výpisu z matričního listu č. l. 1 kárný senát zjistil, že kárně obviněná je zapsaná v seznamu advokátů ode dne 15. 6. 2007 a byla již dvakrát projednávána v kárném řízení, kdy první kárné rozhodnutí, ve kterém jí byla uložena pokuta, nabylo právní moci 27. 3. 2009 a další kárné rozhodnutí nabylo právní moci 30. 10. 2009 a rovněž byla uložena pokuta. Ze stížnosti stěžovatele T. U. na č. l. 3-5 kárný senát zjistil, že stěžovatel je nechodící, upoután na lůžko, e-mailem dne 7. 1. 2010 kontaktoval kárně obviněnou s tím, že se domluvili na schůzce konané dne 28. 1. 2010 v bytě stěžovatele, při které mu kárně obviněná po seznámení se s problematikou právního zastoupení navrhla rozvod ve zkráceném řízení s tím, že udělá smlouvu o vypořádání majetku, zastoupí stěžovatele u rozvodového řízení a vyřídí veškerou agendu na katastrálním úřadu. Požadovala odměnu 20 000 Kč s tím, že stěžovatel by hradil správní poplatky na katastrálním úřadě. S návrhem kárně obviněné stěžovatel souhlasil, a to z toho důvodu, že je odkázán na pomoc druhých, avšak vymínil si, že kárně obviněná se nejprve spojí s protistranou, zda se zkráceným jednáním souhlasí, aby zbytečně neplatil za nějakou smlouvu, která bude k ničemu. Předal kárně obviněné všechny podklady, podepsal kárně obviněné plnou moc, převzal od ní číslo účtu, kam má poslat zálohu ve výši 10 000 Kč s tím, že následující týden se u něj zastaví se smlouvou a návrhem rozvodového vypořádání. Dále stěžovatel uvádí, že se snažil kárně obviněnou kontaktovat telefonicky a e-mailem a teprve dne 23. 2. 2010 kárně obviněná poslala e-mailem návrh smlouvy o vypořádání majetku s tím, aby smlouvu opřipomínkoval a zaslal zbytek peněz. Ke smlouvě stěžovatel napsal své připomínky s komentářem, co chce doplnit a co chybí, a toto odeslal zpět. Stěžovatel uvádí, že kárně obviněná až do 23. 2. 2010 nekontaktovala protistranu. Jednání ve věci rozvodu manželství bylo nařízeno na den 10. 3. 2010. Jeden den před rozvodem, tedy 9. 3. 2010, kárně obviněná stěžovateli zaslala po telefonické urgenci smlouvu o zastupování. Rovněž 73


č. 9/2011 toho dne sdělila, že smlouvu zaslala protistraně, doplněnou smlouvu však stěžovatel neviděl. Ve smlouvě o právní pomoci byly uvedeny skutečnosti, na kterých se se stěžovatelem nedomluvili, proto byla stěžovatelem okomentována a upravena. Zejména šlo o to, že ve smlouvě bylo uvedeno, že odměnu za právní služby stěžovatel doplatí do pěti dnů po rozvodu, přestože dle tvrzení stěžovatele byli u jednání dne 28. 1. 2010 s kárně obviněnou dohodnuti tak, že zbytek odměny bude doplacen až po vkladu do katastru. Dále ze stížnosti vyplývá, že kárně obviněná nereagovala, nebrala telefony a teprve 10. 3. 2010 v ranních hodinách se podařilo stěžovateli s ní spojit s tím, že kárně obviněná mu sdělila, že na své peníze nebude tak dlouho čekat. Následně stěžovatel telefonicky i e-mailem vypověděl kárně obviněné plnou moc. Dne 18. 3. 2010 zaslal stěžovatel kárně obviněné doporučený dopis, ve kterém ji vyzval k vrácení písemností, na což ke dni podání stížnosti, tedy do dne 9. 4. 2010, nereagovala. Dále z příloh předložených stěžovatelem kárný senát zjistil následující: - dne 8. 2. 2010 poukázal stěžovatel na účet kárně obviněné částku 10 000 Kč, - obsah smlouvy o poskytování právní pomoci, která je datována dnem 9. 3. 2010, není žádnou ze stran podepsána, - dne 16. 3. 2010 vyzval stěžovatel kárně obviněnou k vydání originálů předložených dokladů doporučeným dopisem, jak je patrno z podacího lístku, - obsah smlouvy o vzájemném majetkovém vypořádání mezi stěžovatelem a jeho manželkou, tato smlouva není podepsána, - obsah e-mailové pošty mezi stěžovatelem a kárně obviněnou ze dne 22. a 23. 2. 2010, - obsah vyrozumění o stavu věci ze dne 18. 6. 2010 adresovaného Policií ČR stěžovateli, a to ve věci podání jeho podnětu ve věci podezření ze spáchání trestného činu či přestupku kárně obviněnou tím, že nevydala stěžovateli doklady, které od něj převzala. Dále bylo ze spisu zjištěno, že dne 15. 4. 2010 byl stěžovatel vyrozuměn o přijetí stížnosti, téhož dne byla kárně obviněná vyrozuměna o podání stížnosti, stížnost jí byla zaslána a byla vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů ke stížnosti vyjádřila. Následně byla kárně obviněná dne 6. 5. 2010 urgována, aby zaslala vyjádření s tím, že jí byla dána další lhůta pěti dnů. Následně ze spisu je patrná korespondence mezi Policií ČR a ČAK ohledně šetření podnětu stěžovatele tak, jak je shora uvedeno. Z doplnění stížnosti stěžovatele ze dne 12. 7. 2010 vyplývá, že stěžovatel po vyrozumění policií ze dne 18. 6. 2010 a seznámení s obsahem výpovědi kárně obviněné v tomto řízení u policie, s jejím stanoviskem nesouhlasí, nesouhlasí s tím, že kárně obviněná mu měla nabídnout termíny, kdy mu vrátí doklady na pobočce, k ničemu takovému nedošlo a kárně obviněné navíc je známo, že je upoután na lůžko a není schopen se osobně do její kanceláře dostavit. Pokud kárně obviněná na policii měla uvést, že dokumenty 15. 4. 2010 zaslala doporučeně, tak to není pravda, následně byla několikrát kontaktována policií a vždy slíbila, že sjedná nápravu, ale do dne 28. 6. 2010, kdy bylo sepisováno toto vyjádření, tak neučinila. 74


č. 9/2011 Kárný senát s ohledem na postoj kárně obviněné, která žádným způsobem nereagovala na výzvy České advokátní komory, si vyžádal předcházející kárná rozhodnutí týkající se její osoby a z níže uvedených kárných rozhodnutí zjistil mimo jiné následující: - z kárného rozhodnutí K 12/06 ze dne 12. 6. 2006, které nabylo právní moci dne 19. 11. 2007, bylo zjištěno, že kárné řízení proti obviněné JUDr. A. B. pro skutek, kterého se měla dopustit tím, že poté, co jí klient dopisem ze dne 22. 12. 2004 odvolal plnou moc, kterou jí dne 27. 2. 2003 udělil pro zastupování ve věci zaplacení dluhu, klientovi do současné doby nevydala dokumenty, které jí svěřil, ani nevyúčtovala svoji odměnu za poskytnuté právní služby, ač ji o to klient a jeho zástupce JUDr. P. opakovaně telefonicky i písemně vyzývali, bylo podle § 11 odst. 1 písm. b) advokátního kárného řádu zastaveno z toho důvodu, že kárná žaloba byla podána opožděně. Z tohoto kárného rozhodnutí kárný senát zjistil, že kárně obviněná byla zapsána v seznamu advokátů již dříve, a to před současným zápisem dne 15. 6. 2007. - kárným rozhodnutím K 15/2008 ze dne 20. 10. 2008, které nabylo právní moci dne 27. 3. 2009 a vykonatelnosti 12. 4. 2009, bylo rozhodnuto, že kárně obviněná se dopustila kárného provinění tím, že 1. poté, co dne 10. 1. 2007 uzavřela s klientkou smlouvu o poskytování právních služeb, ve které se zavázala zastupovat klientku jako žalobkyni v řízení vedeném u o. soudu a v rámci tohoto zastupování opatřit pro ni doklady v této smlouvě blíže uvedené a do 29. 1. 2007 upravit petit již podané žaloby, a od klientky přijala částku 3000 Kč jako zálohu na odměnu za poskytnuté právní služby a převzala potřebné doklady, ve věci byla zcela nečinná, klientku neinformovala o stavu věci a na její žádost jí do současné doby nevrátila složenou zálohu a nevydala zapůjčené doklady, 2. poté, co byla opatřením o. soudu ze dne 2. 10. 2006 ustanovena obhájcem obviněného ve věci povolení obnovy řízení, které skončilo rozsudkem tohoto soudu ze dne 6. 1. 1972, podáním doručeným tomuto soudu dne 13. 12. 2006, aniž by jí k tomu klient dal pokyn a aniž by jej předtím informovala, vzala jeho návrh na povolení obnovy řízení zpět. Za tato kárná obvinění, ve kterých kárný senát spatřil porušení ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii a porušení pravidel profesionální etiky, byla kárně obviněné uložena pokuta ve výši 40 000 Kč. - kárným příkazem K 68/2009 ze dne 7. 9. 2009, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2009 a vykonatelnosti 15. 11. 2009, bylo rozhodnuto, že kárně obviněná se dopustila kárného provinění tím, že poté, co jí jako obhájkyní ods. klienta v jeho trestní věci vedené u o. soudu bylo při veřejném zasedání dne 17. 9. 2008 oznámeno usnesení tohoto soudu ze dne 17. 9. 2008, kterým bylo rozhodnuto o výkonu původně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a klient jí dal pokyn podat proti tomuto usnesení stížnost, přičemž lhůta k podání stížnosti končila 75


č. 9/2011 dne 22. 9. 2008, tuto stížnost podala elektronickou poštou až dne 14. 10. 2008, když toto podání nebylo elektronicky podepsáno, v důsledku čehož byla stížnost usnesením krajského soudu ze dne 22. 10. 2008 jako opožděná odmítnuta. Za toto kárné obvinění, ve kterém kárný senát spatřil porušení ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii a porušení pravidel profesionální etiky, byla kárně obviněné uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Z přehledu úhrad bylo zjištěno, že pokuty uložené shora uvedenými kárnými rozhodnutími nebyly ke dni 25. 11. 2010 kárně obviněnou zaplaceny. Z přípisu stěžovatele ze dne 3. 11. 2010 bylo zjištěno, že kárně obviněná do tohoto dne ani přes urgence Policie ČR originály dokladů stěžovateli nevrátila, nevystavila žádný doklad o vyúčtování. Ke svým majetkovým poměrům se kárně obviněná, stejně jako ke stížnosti a ke kárné žalobě nijak nevyjádřila, a proto kárný senát neměl k dispozici údaje o jejích majetkových poměrech. Ze shora uvedených důvodů a na základě provedených důkazů kárný senát posoudil jednání kárně obviněné jako kárné provinění, které je skutkově podrobně popsáno ve výroku rozhodnutí. Na základě těchto skutečností kárný senát ve smyslu ustanovení § 24 odst. 1 kárného řádu vyslovil, že se kárně obviněná dopustila kárného provinění a porušila tím své povinnosti stanovené v § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 9 odst. 1, a čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky, neboť při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě. Nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, přičemž nedodržovala Pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, v souvislosti s výkonem advokacie činit projevy nikoliv vědomě nepravdivé, dávat přednost oprávněným zájmům klienta před vlastními zájmy, o svých výkonech vést pro klienta přiměřené záznamy, jejichž obsah na požádání klientovi poskytne s úplným vysvětlením. Kárný senát zvažoval, jaké kárné opatření kárně obviněné uloží. Z provedeného dokazování, zejména ze čtení předcházejících kárných rozhodnutí vyplynulo, že kárně obviněná se po dobu několika let výkonu advokacie dopouští tzv. speciální recidivy, neboť, jak je patrno z předcházejících spisů i z nyní projednávané věci, opakovaně nekomunikuje se svými bývalými klienty a nevydává jim přes opakované výzvy ani originály dokladů. Nyní projednávaného jednání se dopustila již v dřívější době, kdy vykonávala advokacii, a pouze pro opožděné podání kárné žaloby nebyla pro tento skutek kárně projednána. Při jednání, které je aktuálně projednáváno, si tedy s ohledem na právě zmíněná předchozí kárná rozhodnutí musela být vědoma toho, že svým jednáním porušuje stavovské předpisy, a přesto se nezdráhala tak činit. Jak je patrno z přístupu kárně obviněné, odmítá spolupracovat s orgány ČAK, nereaguje na žádné výzvy k vyjádření, když v této věci se nevyjádřila ani ke stížnosti, ani k žalobě, přesto, že měla možnost uvést své 76


č. 9/2011 stanovisko u jednání kárného senátu, k jednání, ač byla řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila. Je zřejmé, že kárně obviněná si nevzala ponaučení ani z předcházejících kárných rozhodnutí z roku 2008 a 2009, kdy jí byly uloženy poměrně citelné pokuty, a opětovně se v podstatě hned v následujícím roce dopouští obdobného jednání. Rovněž bylo zjištěno, že dobrovolně neuhradila pokuty, které jí byly uloženy, a bude tedy třeba přistoupit k vymáhání těchto pokut v celkové výši 90 000 Kč. Je tedy zřejmé, že ukládání jakýchkoliv dalších pokut by se zcela minulo účinkem a za této situace, zejména s ohledem na postoj kárně obviněné ke stavovským předpisům, upravujícím mimo jiné vztahy advokáta a klienta, k orgánům ČAK a k advokacii jako takové, bez jakékoliv sebereflexe z předchozích kárných řízení, nezbylo, než přistoupit k nejpřísnějšímu kárnému opatření, a to vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Opakovaným porušováním pravidel profesionální etiky a svým chováním kárně obviněná přispívá k znevažování dobrého jména advokacie v naší společnosti. K odvolání kárně obviněné bylo uvedené rozhodnutí dne 1. 9. 2011 odvolacím kárným senátem odvolací kárné komise zrušeno a rozhodnuto při nezměněném výroku o kárné vině o jiném kárném opatření. Z odůvodnění: Kárně obviněná dále odmítá spolupracovat s orgány ČAK, nereaguje na žádné výzvy k vyjádření, v této věci se nevyjádřila ani ke stížnosti, ani k žalobě, k jednání, ač byla řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila, své odvolání neodůvodnila, ač k tomu byla vyzvána. Odvolací kárný senát přihlédl i k tomu, že si kárně obviněná zřejmě nevzala ponaučení z předcházejících kárných rozhodnutí z roku 2008 a 2009, kdy jí byly uloženy pokuty, a že tyto pokuty v celkové výši 90 000 Kč dobrovolně neuhradila. V otázce posouzení osobních poměrů kárně obviněné nezbylo odvolacímu kárnému senátu, s ohledem na nečinnost kárně obviněné, než tyto posuzovat jako běžné. Odvolací kárný senát se tedy ztotožňuje i s názorem kárného senátu, že je zřejmé, že ukládání jakýchkoliv dalších pokut by se zcela minulo účinkem. Vyškrtnutí ze seznamu advokátů představuje ovšem nejpřísnější kárné opatření, a tedy až nejzazší možnost řešení kárného provinění. Jelikož ukládaná kárná opatření mají především sloužit k výchově a nápravě kárně obviněných, rozhodl se odvolací kárný senát uložit kárně obviněné kárné opatření v podobě dočasného zákazu výkonu advokacie na dobu dvou let. Odvolací kárný senát tím dal kárně obviněné ještě možnost a dostatečný časový prostor k přehodnocení jejího přístupu k advokacii jako takové. Bude tedy jen na kárně obviněné, jak bude následně vykonávat advokacii a přistupovat k plnění svých stavovských povinností.

77


č. 10-11/2011 č. 10 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže inkasovanou vymoženou částku nevyplatí bez odkladu klientovi. Rozhodnutí sp. zn. K 100/2010 ze dne 3. 12. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 9/2011 na str. 55. č. 11 Je kárným proviněním, jestliže advokát řádně neinformuje klienta též o tom, že dovolání a odvolání, která podal, byla jako opožděná odmítnuta. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 5. 2011 sp. zn. K 149/2010 Kárně obviněný JUDr. A. I., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu jako právnímu zástupci V. W., jako žalovaného v řízení vedeném u o. soudu, byl doručen rozsudek krajského soudu ze dne 26. 2. 2009, řádně neinformoval V. W. o stavu jeho věci, zejména o povinnosti zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, a poté, co proti tomuto rozsudku podal dovolání, které bylo usnesením o. soudu ze dne 13. 7. 2009 jako opožděné odmítnuto, proti tomuto usnesení podal odvolání dne 3. 9. 2009, ačkoliv 15denní lhůta k podání odvolání uplynula dne 1. 9. 2009, v důsledku čehož bylo odvolání usnesením o. soudu ze dne 24. 11. 2009 jako opožděné odmítnuto, a tím porušil ustanovení § 16, odst. 1, 2 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4, odst. 1, 2 a čl. 9, odst. 1 Pravidel profesionální etiky, čímž závažným způsobem porušil povinnosti stanovené advokátovi zákonem o advokacii, a tak se dopustil kárného provinění dle ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Kárně obviněný se ke kárné žalobě nevyjádřil, byť byl k tomu vyzván současně s doručením kárné žaloby 20. 12. 2010 a byť byl o možnosti podat vyjádření ke kárné žalobě znovu poučen současně s předvoláním k jednání kárného senátu ze dne 29. 3. 2011, které mu bylo doručeno do datové schránky dne 30. 3. 2011, když současně byl vyzván také k vyjádření k jeho osobním poměrům dle § 24 odst. 2 kárného řádu. K tomu je nutno dodat, že kárně obviněný předtím nereagoval ani na opakované žádosti kontrolního oddělení ČAK o podání vyjádření ke kárné stížnosti z 28. 7. 2010 (č. l. 6 spisu) a z 26. 8. 2011 (č. l. 7 spisu). 78


č. 11/2011 K jednání kárného senátu, které se konalo dne 4. 5. 2011, se kárně obviněný nedostavil, přitom mu bylo, jak je výše uvedeno, vykázáno doručení k jednání dne 30. 3. 2011, kárný senát tedy ve věci jednal a při jednání provedl níže specifikované důkazy. K důkazu byla čtena jednak stížnost stěžovatele V. W. ze dne 9. 7. 2010 (č. l. 3 spisu), doručená České advokátní komoře dne 16. 7. 2010. Stěžovatel V. W. uvedl, že kárně obviněný jej zastupoval v řízení o určení vlastnického práva, které bylo pravomocně ukončeno rozsudkem krajského soudu ze dne 26. 2. 2009. Proti tomuto pravomocnému soudnímu rozhodnutí pak podal kárně obviněný dovolání, které však bylo usnesením soudu I. stupně odmítnuto jako opožděné. Stěžovatel zjistil, že dovolání podal kárně obviněný e-mailovou zprávou dne 8. 6. 2009 ve 23:54 hodin, tedy pouhých 6 minut před vypršením lhůty pro jeho podání. Odvolání kárně obviněného proti odmítavému rozhodnutí soudu I. stupně bylo opět odmítnuto jako opožděné. Stěžovatel uzavřel, že postupem kárně obviněného tak byla zmařena možnost dosáhnout změny rozsudku krajského soudu ze dne 26. 2. 2009 cestou mimořádného opravného prostředku a dodal, že kárně obviněný byl pro něj nekontaktní, předmětný rozsudek mu předal se značným zpožděním a neinformoval jej o povinnosti zaplatit žalobcům náhradu nákladů soudního řízení, čímž způsobil podání exekučního návrhu ze strany žalobců a zvýšil tak jeho náklady o náklady exekučního řízení. Stěžovatel zdůraznil, že dovolání proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 2. 2009 podat chtěl a v tomto smyslu kárně obviněnému klientský pokyn k jeho podání dal. O odmítavých rozhodnutích jej pak kárně obviněný neinformoval. Z dovolání ze dne 7. 6. 2009 (č. l. 4/A spisu) pak kárný senát zjistil, že toto bylo sepsáno kárně obviněným a podáno e-mailovou zprávou, na níž je uveden čas odeslání „8. června 2009 23:54“ (č. l. 4/B spisu), odesláno z e-mailové adresy kárně obviněného na adresu soudu s předmětem, s uvedením přílohy. E-mailová zpráva obsahuje podací razítko o. soudu s datem 9. 6. 2009 a razítko „podpis ověřen“. Na č. l. 4/C spisu se nachází odvolání proti usnesení o. soudu ze dne 13. 7. 2009, jímž se kárně obviněný domáhá zrušení napadeného usnesení s odůvodněním, že dne 8. 6. 2009 bylo dovolání podáno ve lhůtě, neboť dne 9. 6. 2009 prvoinstanční soud toliko potvrdil v 8:16 hodin přijetí jeho podání z 8. 6. 2009. Toto odvolání bylo podáno kárně obviněným e-mailovou zprávou, na níž je uveden čas odeslání „3. září 2009 23:01“ (č. l. 4/D spisu), odesláno z e-mailové adresy kárně obviněného na adresu soudu s předmětem, s uvedeném přílohy. E-mailová zpráva obsahuje podací razítko o. soudu s datem 4. 9. 2009 a razítko „podpis neověřen“ a doplněním soudu, z něhož plyne, že se jednalo o omyl a podpis ověřen je. Z usnesení o. soudu ze dne 24. 11. 2009 (č. l. 4/E spisu) kárný senát zjistil, že odvolání stěžovatele V. W. (podané kárně obviněným) proti usnesení stejného soudu bylo odmítnuto s tím, že napadené usnesení bylo kárně obviněnému, jako zástupci stěžovatele V. W., doručeno dne 17. 8. 2009, 15denní lhůta k podání odvolání skončila dnem 1. 9. 2009 a odvolání bylo takto podáno po uplynutí lhůty k jeho podání. Usnesení obsahuje poučení o tom, že proti němu lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke krajskému soudu. 79


č. 11/2011 Dopisem ze dne 11. 1. 2010 (č. l. 4/G spisu) pak sděluje JUDr. O. T., jakožto právní zástupce stěžovatele V. W., kárně obviněnému, že opakovaným opožděným podáváním opravných prostředků zmařil možnost stěžovatele V. W. dosáhnout změny rozsudku krajského soudu ze dne 26. 2. 2009 cestou mimořádného opravného prostředku. Dále vytýká kárně obviněnému, že svým jednáním způsobil stěžovateli V. W. škodu ve výši 75 847 Kč, spočívající v povinnosti V. W. uhradit náklady soudních řízení, včetně řízení exekučního, a vyzval jej k náhradě škody nejpozději do 14 dnů od doručení výzvy. Dopisem ze dne 9. 2. 2010 (č. l. 4/F spisu) pak JUDr. O. T. konstatoval, že neobdržel žádnou reakci na výzvu k náhradě škody a tato škoda nebyla ze strany kárně obviněného uhrazena. Poukázal na to, že stěžovatel V. W. je nucen podat proti kárně obviněnému žalobu na náhradu škody. Konečně z platného výpisu z matričního listu byly zjištěny údaje o kárně obviněném ke dni 4. 5. 2011. Kárně obviněný vykonává advokacii jako samostatný advokát a zapsán do seznamu advokátů je ode dne 7. 5. 1992. V minulosti byl třikrát kárně postižen, a to kárnými rozhodnutími, která nabyla právní moci dne 22. 4. 2003, 23. 2. 2008 a 28. 12. 2010. V posledně jmenovaném kárném rozhodnutí bylo uloženo kárně obviněnému kárné opatření dočasného zákazu výkonu advokacie. Předchozími dvěma kárnými rozhodnutími pak byla kárně obviněnému uložena jako kárná opatření pokuta, kdy se jednalo o důrazná kárná opatření. Po takto provedeném dokazování dospěl kárný senát k závěru, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že kárně obviněný se dopustil jednání, které mu je kladeno kárnou žalobou za vinu. Tento skutkový stav byl bez jakýchkoliv důvodných pochybností zjištěn z výše citovaných listinných důkazů. Zejména lze poukázat na samotné dovolání ze dne 7. 6. 2009, resp. e-mailovou zprávu ze dne 8. 6. 2009. Již z času odeslání předmětného dovolání 23:54 hod. v poslední den lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, když procesní lhůta k jeho podání činí 2 (dva) měsíce ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu, lze usuzovat na to, že kárně obviněný nevěnoval věci stěžovatele náležitou pozornost, ačkoliv kárný senát musel dospět k závěru, že toto dovolání bylo kárně obviněným podáno v zákonné procesní lhůtě, nikoliv opožděně. V daném případě není možné vycházet z podacího razítka o. soudu, z něhož vyplývá doručení dovolání dne 9. 6. 2009. Z podacího razítka o. soudu lze seznat pouze to, kdy následující den po podání dovolání zpracoval soud v rámci tehdy praktikovaného systému řízení elektronické pošty doručení dovolání, které bylo z e-mailové adresy kárně obviněného odesláno dne 8. 6. 2009, tedy v poslední den lhůty k jeho podání. Kárný senát neměl k dispozici žádný důkaz, který by svědčil o tom, že by řádně elektronicky podepsaná e-mailová zpráva kárně obviněného, která v příloze obsahovala dovolání ve formátu „docx“ nebyla doručena standardním způsobem, tedy v podstatě okamžitě, soudu. Taktéž kárný senát neprovedl žádný důkaz, který by svědčil o tom, že při odeslání e-mailové zprávy by bylo kárně obviněným jakkoliv manipulováno s nastavením času v jeho počítači s cílem dosažení dřívějšího data odeslání, než k tomu skutečně došlo. 80


č. 11/2011 Bylo však v řízení prokázáno, že o. soud Praha-východ toto dovolání jako opožděné odmítl. Byť bylo do této doby jednání kárně obviněného z hlediska jeho zastupování stěžovatele problematické, pro úvahy o vině kárně obviněného je podstatné jeho další jednání v této věci. Dne 17. 8. 2009 mu totiž bylo doručeno předmětné usnesení o odmítnutí dovolání. Jestliže kárně obviněný zastával stanovisko, že dovolání ve věci stěžovatele V. W. podal včas, pak měl informovat o odmítnutí dovolání stěžovatele, a především za účelem ochrany jeho práv a oprávněných zájmů podat ve lhůtě 15 dnů (tedy nejpozději dne 1. 9. 2009) náležitě odůvodněné odvolání. Toto odvolání však podal kárně obviněný až dne 3. 9. 2009 ve 23:01 hodin, tedy tentokrát již skutečně po uplynutí procesní lhůty k jeho podání. Následně mu bylo doručeno usnesení o. soudu ze dne 14. 11. 2009, kterým bylo jeho opožděné odvolání odmítnuto. Proti tomuto odmítavému rozhodnutí o. soudu sice bylo možno podat odvolání, ovšem s ohledem na to, že odvolání bylo skutečně podáno opožděně, takové odvolání by nemohlo vést k jeho zrušení odvolacím soudem. Odvolání proti tomuto usnesení konečně ze strany kárně obviněného podáno nebylo. K tomu se ještě sluší dodat, s odkazem na obsah stížnosti a dopisů JUDr. O. T. z 11. 1. 2010 a 9. 2. 2010, že kárně obviněný ani následně nejednal ve vztahu ke stěžovateli čestně a svědomitě, když stěžovatele neinformoval o odmítavých usneseních o. soudu a povinnosti hradit žalobcům náklady soudního řízení a v příčinné souvislosti s jeho pasivitou pak vznikla stěžovateli škoda, které se musel na kárně obviněném domáhat prostřednictvím JUDr. O. T. Je tedy zcela jednoznačně zřejmé, že provedené důkazy kárný senát důvodně považoval za dostačující pro závěr o kárné vině kárně obviněného, když tyto důkazy si nijak neodporují. Na základě výše uvedeného zjištěného skutkového stavu věci je nutno považovat za jednoznačně prokázané, že kárně obviněný se choval v příkrém rozporu s citovanými závaznými ustanoveními zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky. Jde-li o způsob zavinění, má kárný senát za to, že předmětného jednání se kárně obviněný dopustil formou úmyslu eventuálního, když není možno v daném případě dovozovat, že kárně obviněný, jakožto advokát, nevěděl o svých povinnostech předepsaných mu zákonem o advokacii ve vztahu ke klientu, když jde o povinnosti naprosto zásadní. Kárně obviněný věděl o tom, že mu byla doručena příslušná soudní rozhodnutí, věděl také, že si stěžovatel V. W. přeje podat ve lhůtě dovolání a přeje si, aby v rámci mimořádného opravného prostředku jeho věc přezkoumal Nejvyšší soud ČR. Přesto podal dovolání opožděně (z hlediska pravomocného rozhodnutí soudu je třeba na něj nahlížet jako na opožděné, i když objektivně opožděně podáno nebylo) a především pak podal opožděně také odvolání proti usnesení o odmítnutí tohoto dovolání. V době podání tohoto odvolání totiž musel být srozuměn s tím, že je podává opožděně. V daném případě jde o závažné porušení povinností advokáta ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii, neboť kárně obviněný řádně nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, při výkonu advokacie nejed81


č. 11/2011 nal svědomitě, důsledně a především nevyužil všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, a při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval Pravidla profesionální etiky. Dospěl-li kárný senát k jednoznačnému závěru o kárné vině kárně obviněného, musel se následně zabývat úvahami o volbě druhu a výměry kárného opatření. Zde kárný senát přihlédl k samotné závažnosti kárného provinění, kterou obecně vyhodnotil jako velmi vysokou. Taktéž nemohl vzít kárný senát ze zřetele, že kárně obviněný byl pravomocně opakovaně v minulosti uznán vinným spácháním kárných provinění, přičemž mu bylo na základě kárného rozhodnutí, které nabylo právní moci dne 23. 2. 2008, uloženo důrazné kárné opatření ve formě pokuty 150 000 Kč (jedno sto padesát tisíc korun českých) a kárným rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 28. 12. 2010, mu bylo uloženo ještě důraznější kárné opatření pozastavení výkonu advokacie. Ani uložení takto důrazných kárných opatření nevedlo kárně obviněného k tomu, aby dodržoval své povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii. Je tedy patrné, že dosud ukládaná kárná opatření ve formě pokut nebo dočasného pozastavení výkonu advokacie zjevně nepostačují k tomu, aby se kárně obviněný již kárných provinění nedopouštěl. V této souvislosti je na místě hodnotit také osobní poměry kárně obviněného, když ten přes výzvy ze dne 17. 12. 2010 a ze dne 29. 3. 2011, doručené mu dne 20. 12. 2010 a dne 30. 3. 2011, neposkytl v tomto smyslu žádnou součinnost a ke svým osobním poměrům se nevyjádřil. Proto kárný senát vycházel z průměrných osobních poměrů u advokáta obvyklých. Kárný senát, po uvedených úvahách rozhodných pro volbu druhu a výměry kárného opatření, shledal naplnění podmínek pro uložení kárného opatření v podobě vyškrtnutí kárně obviněného ze seznamu advokátů. Podle názoru kárného senátu jde o jediné možné kárné opatření, které lze považovat za přiměřené, když kárně obviněný byl opakovaně uznán vinným kárnými proviněními, přičemž ukládání pokut zjevně nevedlo k nápravě kárně obviněného, a pozastavení výkonu advokacie lze v tomto smyslu pro tento případ již také považovat za zcela nedostatečné kárné opatření, právě s přihlédnutím k výše popsané recidivě kárně obviněného. Odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise dne 13. 10. 2011 zamítnuto. Z odůvodnění: Pokud se týká uloženého kárného opatření, lze souhlasit se závěrem kárného senátu, že kárně obviněný byl pravomocně opakovaně v minulosti uznán vinným spácháním kárných provinění, přičemž mu bylo uloženo i velmi citelné kárné opatření ve formě pokuty 150 000 Kč. Navíc, jak bylo uvedeno výše, kárně obviněný ani neprojevil jakoukoli snahu o komunikaci s pozdějším právním zástupcem stěžovatele 82


č. 12-14/2011 a nepokusil se alespoň zmírnit škodlivý následek. Na základě těchto skutečností nelze považovat uložené kárné opatření za nepřiměřené. Odvolací kárný senát pouze poznamenává, že kárné opatření dočasného zákazu výkonu advokacie (K 64/2010) bylo kárně obviněnému uloženo poté, co se dopustil jednání popsaného ve výroku tohoto rozhodnutí. Odvolací kárný senát tedy neměl důvod cokoliv na napadeném rozhodnutí měnit, neboť odvoláním napadené rozhodnutí vychází ze správně zjištěného skutkového stavu, který byl i kárným senátem správně posouzen, a kárně obviněnému bylo uloženo kárné opatření v souladu s ustanovením § 32 zákona o advokacii. S ohledem na shora uvedené proto nezbylo odvolacímu senátu než rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

č. 12 Jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže klientovi neoznámí doručení rozsudku a neinformuje ho o možnosti podat odvolání, ani sám odvolání nepodá. Rozhodnutí sp. zn. K 5/2011 ze dne 20. 6. 2011 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 10/2011 na str. 67.

č. 13 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže klienta nesprávně poučí o délce zákonné lhůty, konkrétně lhůty k podání ústavní stížnosti. Rozhodnutí sp. zn. K 14/2011 ze dne 27. 6. 2011 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 12/2011 na str. 59.

č. 14 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže po uzavření smlouvy o poskytování právních služeb a převzetí zálohy zůstane nečinný a po skončení této smlouvy zálohu nevyúčtuje. Kárný příkaz sp. zn. K 35/2011 ze dne 14. 6. 2011 byl otištěn v Bulletinu advokacie č. 3/2012 na str. 50.

83


č. 15/2011 č. 15 Jde o kárné provinění advokáta, jestliže své blanketní odvolání ve slíbené lhůtě neodůvodní, klienta neinformuje o výzvě k doplnění odvolání a sám doplnění odvolání neprovede. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 9. 9. 2011 sp. zn. K 75/2011 Kárně obviněný JUDr. O. W., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co jako právní zástupce Mgr. Y. Z. jako druhé žalované v řízení vedeném u o. soudu o určení vlastnického práva podal v zastoupení Mgr. Y. Z. dne 4. 3. 2010 proti rozsudku tohoto soudu ze dne 13. 1. 2010 blanketní odvolání, které se zavázal odůvodnit dne 12. 3. 2010, do tohoto data odvolání neodůvodnil, a poté, co usnesením téhož soudu ze dne 16. 3. 2010, které mu bylo doručeno dne 24. 3. 2010, byla Mgr. Y. Z. vyzvána k doplnění odvolání do 10 dnů od doručení tohoto usnesení a poučena, že pokud nebudou vady podání odstraněny, odvolací soud odvolání odmítne, o doručení tohoto usnesení Mgr. Y. Z. neinformoval a odvolání ve stanovené lhůtě nedoplnil, v důsledku čehož bylo usnesením krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2010 odvolání Mgr. Y. Z. odmítnuto, a tím porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 32 000 Kč. Z odůvodnění: Dne 24. 5. 2011 byl kárně obviněný vyrozuměn o podání kárné žaloby. Dne 21. 7. 2011 se kárně obviněný ke kárné žalobě vyjádřil. Kárný senát provedl při jednání důkazy, a to výpisy z matriky ČAK z 9. 2. 2011, 17. 3. 2011, 19. 5. 2011 a 8. 9. 2011. Dále byl proveden důkaz stížností Mgr. Y. Z. ze dne 2. 2. 2011 a písemnostmi ze spisu o. soudu, zejména kopií rozsudku okresního soudu ze dne 13. 1. 2010, kopií blanketního odvolání ze dne 4. 3. 2010, kopií usnesení ze dne 16. 3. 2010 a kopií usnesení krajského soudu ze dne 30. 4. 2010. Dále byl proveden důkaz dohodou uzavřenou mezi kárně obviněným a stěžovatelkou Mgr. Y. Z. dne 30. 4. 2010 o ukončení zastoupení. Bylo konstatováno vyjádření kárně obviněného ke stížnosti Mgr. Y. Z. ze dne 2. 2. 2011, jakož i vyjádření kárně obviněného ke kárné žalobě ze dne 21. 7. 2011. Při jednání kárného senátu dne 9. 9. 2011 pak kárně obviněný zopakoval svá tvrzení uvedená ve vyjádřeních ke stížnosti a ve vyjádření ke kárné žalobě. Zejména uváděl, že ve věci převážně jednal s bratrem klientky, který žije v České republice, neboť klientka žije trvale v jiném státě. Uváděl, že ve spise nemá žádnou písemnou 84


č. 15/2011 dohodu s klientkou o tom, že styk s ní bude probíhat prostřednictvím jejího bratra, bratr klientky za kárně obviněným přišel v průběhu řízení u okresního soudu. Uváděl rovněž, že bratr klientky jí byl ustanoven opatrovníkem, protože její pobyt nebyl znám a nedařilo se jí doručovat. Uváděl, že na ni neměl žádnou poštovní ani e-mailovou adresu. Uvedl, že na adrese uvedené v rozsudku o. soudu ze dne 13. 1. 2010 se jeho klientka fakticky nezdržovala. Obsah rozsudku okresního soudu ze dne 13. 1. 2010 klientce tedy kárně obviněný osobně nesděloval. Dále uvedl, že mezi ním a klientkou nebyla žádná konkrétní dohoda o tom, zda proti rozsudku má či nemá podat odvolání. Ve svém příručním spise nemá žádný pokyn, respektive písemný záznam, který by se týkal otázky, zda si klientka přeje či nepřeje podat odvolání. Dále uvedl, že odvolání podal poslední den lhůty z opatrnosti pouze jako blanketní. Poté, co mu byla doručena výzva okresního soudu k doplnění odvolání, tak klientku nijak nevyrozuměl. O tomto vyrozuměl pouze jejího bratra, od kterého však žádný pokyn ohledně odvolání nedostal. Ten mu sdělil, že jeho sestra si hledá jiného právního zástupce. Dále uvedl, že osobně s klientkou jednal až 30. 4. 2010, kdy s ní podepisoval dohodu o skončení zastoupení. Uváděl, že při tomto jednání klientku seznámil s celým průběhem řízení, tedy i ohledně blanketního odvolání, ohledně výzvy k jeho doplnění ve stanovené lhůtě i tom, že ve lhůtě odvolání nedoplnil a tom, že tato lhůta již uplynula. Dále rovněž uváděl, že uvedeným zastoupením se v jeho advokátní kanceláři zabývala jeho dcera JUDr. K. W., která je u něho v kanceláři zaměstnána jako zaměstnaný advokát. Ani ona neobdržela od klientky žádný telefonický pokyn, aby odvolání nebylo doplňováno. Kárně obviněný pouze obdržel pokyn od bratra klientky, aby dále ve věci nic nedělal. Nebyl to však pokyn písemný a kárně obviněný nebyl schopen upřesnit, zda tento pokyn obdržel ještě před uplynutím desetidenní lhůty k doplnění odvolání či po jejím uplynutí. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl kárný senát k jednoznačnému skutkovému závěru, že se kárně obviněný jednání uvedeného v kárné žalobě dopustil. Z dokazování jednoznačně vyplynulo, že kárně obviněný podal proti rozsudku o. soudu ze dne 13. 1. 2010 dne 4. 3. 2010 blanketní odvolání, které se zavázal ve lhůtě do 12. 3. 2010 odůvodnit. Odvolání však neodůvodnil a neodůvodnil je ani poté, co byl k tomu soudem vyzván a byla mu poskytnuta další lhůta v trvání deseti dnů, což mělo za následek odmítnutí odvolání krajským soudem, a to usnesením ze dne 30. 4. 2010. Právní kvalifikace uvedeného počínání kárně obviněného zcela nepochybně naplňuje pojem kárného provinění, neboť uvedeným postupem kárně obviněný porušil povinnosti stanovené mu ustanovením § 16 odst. 1 a 2 i § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky (usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku). Kárný senát dospěl k závěru, že v určitém směru dokonce mohl být skutek, jehož se kárně obviněný dopustil, formulován šířeji, neboť kromě toho, že kárně obviněný podané blanketní odvolání řádně neodůvodnil, nebyl schopen prokázat, jakým způ85


č. 16/2011 sobem klientku o průběhu řízení, o rozhodných skutečnostech a vydaných rozhodnutích informoval. V tomto směru nelze přijmout argumentaci kárně obviněného o styku s klientkou prostřednictvím jejího bratra. I v případě takovéhoto styku s klientem musí advokát své povinnosti klienta informovat o postupu věci dostát. Kárný senát poté zvažoval, jaké kárné opatření ve smyslu § 32 odst. 3 zákona o advokacii bude v daném případě splňovat svůj účel. Charakter jednání kárně obviněného je nepochybně závažný. Navíc kárný senát vzal v úvahu, že kárně obviněný byl kárně projednáván v roce 2007, kdy kárný senát dospěl k závěru, že se dopustil kárného provinění skutkem, který byl kvalifikován jako méně závažné porušení povinnosti, a podle § 32 odst. 5 zákona o advokacii bylo tehdy od uložení kárného opatření upuštěno. Z toho vyplývá, že uvedené jednání není ojedinělým vybočením z řádného plnění svých povinností, které mu zákon o advokacii jako advokátu ukládá. Kárný senát zhodnotil osobní a majetkové poměry kárně obviněného a dospěl k závěru, že je na místě uložit přísnější kárné opatření, a uložil tedy kárné opatření dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, spočívající v pokutě ve výši 32 000 Kč.

č. 16 Je kárným proviněním, jestliže advokát poté, kdy zastupoval jednoho klienta a získal o něm informace, převezme zastoupení proti němu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 2. 2009 sp. zn. K 166/2008 Kárně obviněná JUDr. L. L., advokátka, je vinna, že ačkoliv na základě komisionářské smlouvy, kterou dne 8. 12. 2005 uzavřela jako komisionář s obchodní společností N., a. s. jako komitentem, zastupovala společnost N., a. s. jako žalobce v řízení vedeném u o. soudu proti A. B. jako žalovanému a v řízení vedeném u o. soudu proti C. D. jako žalované a v rámci poskytování právních služeb získala informace o společnosti N., a. s., poté, co jí společnost N., a. s. dopisem ze dne 16. 8. 2007, který jí byl doručen dne 17. 8. 2007, odvolala veškeré udělené plné moci, v přesně nezjištěný den převzala zastoupení A. B. jako žalovaného v řízení vedeném u o. soudu a v přesně nezjištěný den převzala zastoupení C. D. jako žalované v řízení vedeném u o. soudu, a tím porušila ust. § 16 odst. 1, 2, § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii a dopustila se tak kárného provinění. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. 86


č. 16/2011 Z odůvodnění: Ke kárné žalobě podala kárně obviněná obsáhlé vyjádření, ve kterém rozebírá své vztahy vůči společnosti N., a. s. S kárnou žalobou nesouhlasí, připouští jen, že společnost N., a. s. předtím zastupovala, avšak následně ve věcech, které jsou předmětem kárné žaloby, vystupovala jako žalobce společnost NN, spol. s r. o. a tuto společnost nikdy nezastupovala a nebyla jí nikdy touto společností udělena plná moc. Uvádí dále kromě jiného, že v daném případě nebyl žalobce ve věci aktivně legitimován a žalovanému hrozilo, že by pohledávka po něm byla vymáhána neoprávněným subjektem. V bodě 10) svého vyjádření z 3. 2. 2009 uvádí, že vzhledem k tomu, že pohledávku nabyla ona svým jménem a na žádný další subjekt ji nepostoupila, je povinna zabránit nezákonnému jednání společnosti N,. a. s. či společnosti NN, spol. s r. o. Kárný senát projednával danou věc dne 27. 2. 2009 od 12.00 hodin, a protože se kárně obviněná bez omluvy nedostavila ani ve 12.15 hod, přestože doručení bylo u ní vykázáno již dnem 9. 2. 2009, rozhodl se projednat věc i bez přítomnosti kárně obviněné. Kárný senát provedl důkaz dostupnými listinami, zejména stížností z 12. 6. 2008 a komisionářskou smlouvou včetně dodatku. Z komisionářské smlouvy bylo zjištěno pouze tolik, že kárně obviněná se jako komisionář zavázala zúčastňovat se výběrových řízení na odkup pohledávek svým jménem a na účet komitenta, kterým byla společnost N., a. s. Smlouva je vyhotovena na hlavičkovém papíře kárně obviněné a výslovně se v ní uvádí, že při plnění účelu smlouvy vystupuje komisionář jako advokát. Z obsahu smlouvy se dále podává, že při úspěchu ve výběrovém řízení bude komisionář dále zastupovat komitenta, a to na základě smlouvy o právním zastoupení, která bude uzavřena vždy pro každou věc samostatně. Za stěžejní důkaz ve věci je pak nutno považovat návrh na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky 1000 Kč, který podával žalobce N., a. s. zastoupený kárně obviněnou dne 19. 3. 2007 proti žalované A. B. V bodě I. žaloby koncipované evidentně kárně obviněnou se tvrdí, že žalobce je vlastníkem pohledávky za žalovaným a odkazuje se na rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi postupitelem a kárně obviněnou, a dále se odkazuje na komisionářskou smlouvu a její dodatek. Stejně tak je ve spise založen návrh na vydání platebního rozkazu podaný u o. soudu dne 6. 2. 2007, kde je opět jako žalobce uvedena N., a. s., zastoupena kárně obviněnou, a jako žalovaný je označený C. D. Obsah návrhu na vydání platebního rozkazu je obdobný jako v předchozí věci. Z těchto důkazů neměl kárný senát naprosto žádnou pochybnost, že kárně obviněná zastupovala stěžovatele N., a. s. ve zcela konkrétních věcech vedených u o. soudu. Kárný senát měl dále k dispozici podání žalovaného A. B. k o. soudu ve věci žalobce N., a. s. ze dne 7. 5. 2008, ve kterém je uvedeno, že žalovaný A. B. je zastoupen na základě plné moci kárně obviněnou a přílohou tohoto podání je plná moc. Toto podání je svým obsahem odvolání proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o změně účastníka na straně žalobce z původního N., a. s. na NN, spol. s r. o. 87


č. 16/2011 V obsahu tohoto odvolání se uvádí, že smlouva o postoupení pohledávek z 8. 12. 2007 je podle názoru žalovaného od samého počátku neplatná a že k převodu práv na základě této smlouvy nemohlo prakticky dojít. Uvádí se dále, že původní vlastník pohledávky postoupil pohledávku na JUDr. L. L., která uzavřela rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek na základě komisionářské smlouvy. V odvolání se pak zdůrazňuje, že z jednání komisionáře nevznikají komitentovi ve vztahu ke třetím osobám ani práva, ani povinnosti a četné judikáty jednoznačně konstatují, že pro to, aby komitentovi vznikla práva a povinnosti ke třetím osobám, je nezbytně nutné, aby došlo k postupu mezi komisionářem a komitentem, avšak k takovému úkonu nedošlo, protože společnost C., a. s. nemá statutární orgán. V dalším se pak namítá, že uvedená společnost nemá statutární orgán nejméně od února 2007 a že návrh byl podán neoprávněnou osobou. Obdobně ve věci proti žalované C. D. bylo o. soudu dne 7. 5. 2008 podáno odvolání žalovanou C. D., která je výslovně zastoupena na základě plné moci kárně obviněnou. Odvolání opět brojí proti usnesení, kterým bylo rozhodnuto o změně účastníka na straně žalobce. V tomto podání se opakují stejné argumenty, jak je uvedeno shora ve věci žalovaného A. B. Tedy žalovaná zastoupená kárně obviněnou poukazuje na to, že pohledávky postupitele byly postoupeny na JUDr. L. L. a ta je již na žalobce nepřevedla a k takovému úkonu nedošlo, neboť žalobce nemá již od února 2007 statutární orgán. Opět se opakuje námitka, že návrh byl podán neoprávněnou osobou a stejně jako v předchozí věci se odkazuje na řadu judikátů a na odbornou literaturu. Dále se v tomto podání až na závěr uvádí, že pohledávka je řádně uhrazena, a uvádí se, že komisionář, tj. JUDr. L., je místem oprávněným přijímat plnění, a to až do doby postupu. Vzhledem k tomu, že k postupu nedošlo, nezaniklo ani její oprávnění platby přijímat. Kárný senát se dále zabýval návrhem kárně obviněné na provedení důkazů ve věci ze dne 18. 2. 2009. Kárně obviněná navrhla výslech stěžovatele, který by měl objasnit, na základě jakého ustanovení komisionářské smlouvy měla kárně obviněná zastupovat společnost N., a. s. Navrhla dále, aby stěžovatel N., a. s. předložil důkazy pro tvrzení, že se ona nadále cítí být zástupcem této společnosti, a dále požadovala, aby se stěžovatel vyjádřil k tomu, zda uznával smlouvu o právním zastoupení z 8. 12. 2005, aby se vyjádřil, z čeho dovozuje aktivní legitimaci ve věci podaných návrhů ve věci podání platebních rozkazů, zda byla dr. L. vyplacena odměna. Navrhla dále, aby byl proveden výslech bývalého předsedy představenstva společnosti N., a. s. k tomu, zda byl vztah kárně obviněné ke společnosti platně uzavřen, zda byla pro společnost vykonávána nějaká činnost a zda byla tato činnost zpochybňována či akceptována a zda společnost uhradila práce, které byly pro ni provedeny. Kárný senát rozhodl tomuto návrhu nevyhovět a navržené důkazy neprovedl, neboť je považuje za nadbytečné. Předmětem kárné žaloby je skutek spočívající v tom, že kárně obviněná nejprve ve dvou zcela konkrétních věcech zastupovala společnost N., a. s., a následně v těchto dvou konkrétních věcech převzala zastoupení žalova88


č. 16/2011 ných. Tento skutek je doložen písemnými doklady a k uvedeným skutečnostem není třeba vyslýchat svědky. Z návrhu na vydání platebních rozkazů jasně plyne, že kárně obviněná vystupovala jako právní zástupce žalobce N., a. s. a z odvolání proti usnesení o připuštění změny účastníka pak jasně plyne, že kárně obviněná převzala v totožných věcech zastoupení žalovaných. Dokazování dalších okolností, zda některá ze stran považuje smluvní dokumenty za platné, zda byl žalobce aktivně legitimován k podání žaloby, zda společnost platila za poskytnuté právní služby apod., je zcela mimo rámec podané kárné žaloby. Z provedeného dokazování kárný senát uzavřel, že skutek popsaný v kárné žalobě se stal a je dostatečně prokázán. Bylo spolehlivě prokázáno, že kárně obviněná zastupovala minimálně ve dvou věcech společnost N., a. s. jako žalobce v konkrétních věcech u o. soudu. Z obsahu žalob je evidentní, že kárně obviněná si musela být vědoma všech rozhodných skutečností, jako je rámcová smlouva o postoupení pohledávek a komisionářská smlouva, a musela si být vědoma i toho, zda a na kolik byla vůbec společnost N., a. s. oprávněna domáhat se jakékoliv pohledávky jako žalobce cestou soudní. Kárně obviněné muselo být od počátku zřejmé, zda pohledávka na žalobce přešla či nikoliv a zda se tak stalo právně bezvadným způsobem. Ona sama v jednotlivých smluvních dokumentech figurovala a jako advokátce, a tedy odbornici na posuzování právních vztahů, jí muselo být zřejmé, za jakých okolností je podávána žaloba směřující k vymožení konkrétních pohledávek vůči A. B. a C. D. Je evidentní, že v obou uvedených případech převzala kárně obviněná zastoupení protistrany, tedy hrubě porušila ustanovení § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii, když neodmítla poskytnutí právních služeb, přestože v téže věci již poskytla právní službu jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, a zároveň neodmítla poskytnutí právních služeb, jestliže by informace, kterou má o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. V tomto smyslu je třeba připomenout, že porušení ustanovení § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii je naplněno již v okamžiku, kdy advokát má informaci, která by mohla jiného zvýhodnit, a k naplnění tohoto deliktu není třeba, aby taková informace byla pro poskytnutí právní služby skutečně použita. V dané věci bylo zjištěno, že kárně obviněná evidentně převzala zastoupení žalovaných A. B. a C. D. zjevně záměrně proto, aby mohla prosazovat své argumenty, které používá proti svému bývalému klientovi, a jednat tak proti zájmům svého bývalého klienta. Nelze přehlédnout, a je to patrno nejen ze stížnosti, ale zejména z vyjádření kárně obviněné, že mezi společností N., a. s. a kárně obviněnou jsou vypjaté a protichůdné vztahy a že některé otázky, jako kupř. oprávnění jednat jménem společnosti, jsou i předmětem soudního řízení. Argumenty, které kárně obviněná použila v obsahu obou odvolání, jsou vlastně námitkami, které kárně obviněná opakovaně používá proti svému bývalému klientovi N., a. s. a jsou postaveny na informaci, kterou měla a má k dispozici především kárně obviněná. 89


č. 16/2011 Kárně obviněná totiž v těchto odvoláních tvrdí, že na ni byly postoupeny pohledávky a že ona takové pohledávky řádně žalobci nikdy nepostoupila a dokonce ani k tomuto postupu dojít nemohlo, neboť žalobce neměl od února 2007, kdy byly žaloby podávány, statutární orgán, a že dokonce původní návrhy byly podávány neoprávněnou osobou. Takové informace mohla mít toliko kárně obviněná a ta tyto informace úmyslně používala proti zájmům svého původního klienta. Činila tak ve snaze zvýhodnit další osobu, která o poskytnutí právní služby žádala. Je ovšem nasnadě, že kárně obviněná se snažila prosadit své názory i ve vlastním zájmu, aby posílila svou pozici ve sporech proti N., a. s. Pokud by měla kárně obviněná pravdu v tom směru, že na společnost N., a. s. nikdy pohledávky nepřevedla a že tato společnost nebyla oprávněna je vymáhat, pak ale sama kárně obviněná neměla za takové situace žalobu k soudu podávat. Kárný senát nemůže tuto věc podrobně šetřit a posuzovat, neboť není předmětem kárné žaloby, ale je třeba připomenout, že advokát je povinen kromě jiného jednat čestně a svědomitě. Podávat jakoukoliv žalobu, byť o 1000 Kč s vědomím, že žalobce není k takové žalobě legitimován, by bylo v hrubém rozporu se základními povinnostmi advokáta. V každém případě je v hrubém rozporu s povinnostmi advokáta, tak, jak vyplývají ze zákona o advokacii a zejména Pravidel profesionální etiky, neodmítnout poskytnutí právních služeb ve věci, ve kterých již byla poskytnuta právní služba jinému, a jestliže informace, které advokát má o bývalém klientovi, by mohla neoprávněně zvýhodnit toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá. Tohoto jednání se kárně obviněná dopustila a v souvislosti s tím nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě a nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, jak je specifikováno ve výroku rozhodnutí. Kárný senát při posuzování závažnosti kárného provinění vycházel zejména z toho, že jednání kárně obviněné bylo cílevědomé a bylo nepochybně vedeno snahou prosadit své názory proti bývalému klientovi i tím způsobem, že je uplatní v rámci zastoupení protistrany v soudním řízení. To je jednání z pohledu advokátské etiky nepřijatelné a je přitom zcela nerozhodné, že tak kárně obviněná činila ve zdánlivě bagatelních věcech, kde byla předmětem řízení vždy jen částka 1000 Kč. Závažnost jednání je dána skutečností, že advokát jednoduše nesmí převzít zastoupení protistrany proti svému bývalému klientovi a nesmí proti němu použít informace, které by mohly jiného zvýhodnit. Tento zákonný zákaz kárně obviněná přestupovala úmyslně. Při rozhodování o druhu a výši kárného opatření vycházel kárný senát ze závažnosti jednání kárně obviněné, když stupeň závažnosti byl shledán jako značný a vysoký. Z toho senát dovodil, že kárné opatření ve formě napomenutí či veřejného napomenutí by nebylo dostatečné. Kárný senát proto přistoupil k uložení pokuty, když podle ustanovení § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii je možno uložit pokutu až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy stanovené zvláštním předpisem. 90


č. 16/2011 Při rozhodování o uložení kárného opatření je senát povinen přihlédnout k povaze skutku a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k osobě kárně obviněné a míře jejího zavinění, jakož i k jejím osobním poměrům. Co se týče povahy skutku, je již shora a vpředu vysvětleno, že skutek považuje kárný senát za značně závažný. Okolnosti, za kterých byl skutek spáchán, jsou takové, jak již bylo rovněž naznačeno, že byl spáchán za situace napjatých a protichůdných vztahů kárně obviněné a jejího bývalého klienta. I za těchto okolností musí advokát jednat eticky, když spory s bývalým klientem v žádném případě nedovolují porušování zákona a etických pravidel výkonu povolání. Co se pak týče míry zavinění, jednalo se zcela evidentně o úmysl přímý. Osobní poměry kárně obviněná kárnému senátu nepřiblížila, přestože byla tázána dopisem z 26. 1. 2009. K posouzení osobních poměrů měl kárný senát výpis z matriky a domnívá se proto, že osobní a majetkové poměry kárně obviněné jsou standardní. S přihlédnutím ke všemu shora uvedenému stanovil kárný senát výši pokuty na částku 50 000 Kč, která dle názoru senátu vystihuje všechna shora uvedená zákonná kritéria pro ukládání kárných opatření. Odvolání kárně obviněné bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu představenstva České advokátní komory ze dne 17. 11. 2010 zamítnuto. Z odůvodnění: V napadaném rozhodnutí je zcela jednoznačně rozvedeno, které závěry vedly kárný senát k tomu, že kárně obviněná byla uznána vinnou. Podstatná v této souvislosti je okolnost, že kárně obviněná tak, jak je i ve výrokové části napadaného rozhodnutí patrno, zastupovala v rámci soudního řízení nejprve žalobce, a v dané situaci je zcela nerozhodným pro posouzení kárné odpovědnosti kárně obviněné, zda na straně žalobce došlo ke změně aktivní legitimace, ale podstatné je, že v těchže řízeních, které jsou ve výrokové části uvedeny, převzala v průběhu tohoto řízení zastoupení žalovaných. To je bez dalšího jednoznačně prokázáno a nakonec tuto skutečnost ani kárně obviněná nerozporuje. To samo o sobě je porušení příslušných ustanovení zákona o advokacii, konkrétně § 19 odst. 1 písm. a, c). Polemika kárně obviněné o tom, že by měla být vyjasněna aktivní legitimace ve vztahu k pohledávkám je právně pro toto kárné řízení zcela nevýznamná. V napadaném rozhodnutí kárný senát podrobně rozvedl úlohu kárně obviněné v rámci celého řízení a měl k dispozici údaje o tom, což kárně obviněná ani nepopírá, že v dané věci založila plné moci, nejprve za žalobce, posléze za žalované. Jakékoliv návrhy kárně obviněné, které i v rámci odvolacího řízení směřují k tomu, aby byly provedeny určité důkazy, vztahující k pohledávce a k tomu, zda tato pohledávka řádně přešla či nikoliv, jsou z hlediska kárného řízení, jak již uvedeno, zcela nerozhodnými, a proto kárný senát také správně rozhodl, že návrhy na provádění takovýchto důkazů nebude akceptovat. Tentýž názor sdílí i odvolací senát. Z tohoto pohledu je proto možno uzavřít, že napadané rozhodnutí z hlediska zjištění skutkového stavu netrpí žádnými vada91


č. 17/2011 mi, zjištěný skutkový stav odpovídá všem důkazům, jež byly ve spisu shromážděny, a tento skutkový stav řádně kárný senát vyhodnotil. Odvolací senát, jak již naznačeno, se s tímto stavem jen ztotožňuje. Kárně obviněná se také mýlí, pokud namítá, že žádné informace nepoužila a ani takové neměla. Již sama okolnost, že převzala zastoupení žalobce, ji usvědčuje z toho, že pro podání žaloby určité informace měla a musela mít, a to jen proto, aby řádně spor mohla vést. Takovéto informace, ještě doplněné eventuálně o různé námitky týkající se aktivní legitimace, mohla vznášet v okamžiku, kdy převzala zastoupení žalovaných v tomtéž řízení a těmito informacemi by pochopitelně nedisponovala, pokud by dříve žalobce nezastupovala. Proto také kárný senát správně uzavřel, že porušila již zmíněné zákonné ustanovení, které kategoricky ukládá advokátovi povinnost odmítnout převzetí právních služeb, a ani jakýkoliv souhlas nového potenciálního klienta na této povinnosti advokáta nemůže nic změnit. Pokud si kárně obviněná příslušná ustanovení zákona vykládá jinak, je zřejmé, že jí nejsou známy základní instituty zákona o advokacii, ochrana klientů, kolize zájmů a že se s nimi jako takovými osobně nevypořádala tak, jak předpokládá řádný výkon advokacie.

č. 17 Je kárným proviněním, jestliže advokát poté, kdy poskytoval právní služby klientovi v opatrovnickém řízení týkající se nesvéprávného občana a získal tak informace o jeho duševním stavu a majetkových poměrech, po skončení těchto právních služeb převezme právní zastoupení jiného dědice po zemřelém nesvéprávném občanovi. Rozhodnutí kárného senátu ČAK ze dne 21. 10. 2011 sp. zn. K 94/2011 Kárně obviněná JUDr. M. S., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že ačkoliv v době nejméně od 31. 3. 2010 do 21. 7. 2010 poskytovala Ing. F. F. právní služby záležející v zastupování Ing. F. F. v opatrovnickém řízení vedeném u o. soudu a ve vyřizování jejích majetkoprávních věcí týkajících se přímo či nepřímo i nesvéprávného Ing. C. F., a v souvislosti s poskytováním těchto právních služeb získala informace o duševním stavu a majetkových poměrech Ing. C. F., a poté, co nesvéprávný Ing. C. F. dne 21. 5. 2010 zemřel a Ing. F. F. jí dne 21. 7. 2010 vypověděla plnou moc k zastupování ve všech jejích právních věcech, převzala právní zastoupení G. G. v dědickém řízení po zemřelém Ing. C. F., v němž hájila zájmy G. G., které byly ve zjevném rozporu se zájmy Ing. F. F., a tím porušila ust. § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. 92


č. 17/2011 Z odůvodnění: Kárný senát projednal dne 21. 10. 2011 kárnou žalobu, a to za osobní účasti kárně obviněné. Na základě dokazování, které bylo provedeno jednak výslechem kárně obviněné, a dále konstatováním listin, které jsou součástí kárného spisu, zjistil kárný senát následující skutkový stav: Je nepochybné, že kárně obviněná od roku 2005 poskytovala jako advokátka právní pomoc Ing. C. F., a to formou konzultací, které se týkaly zejména jeho osobních poměrů. Klient ji několikrát navštívil za tímto účelem v její advokátní kanceláři a také kárně obviněná navštívila klienta v jeho bytě. V průběhu poskytování této právní pomoci získala informace o jeho majetkových poměrech, byť v obecné rovině, a také o jeho vztahu s Ing. F. F. Následně pak v roce 2010 navštívila kárně obviněnou v její kanceláři Ing. F. F., která ji informovala v tom směru, že Ing. C. F. byl soudně zbaven způsobilosti k právním úkonům, a zároveň požádala o poskytování právních služeb v souvislosti s řízením o ustanovení opatrovníka nesvéprávnému Ing. C. F. s tím, že ve věci již bylo rozhodnuto soudem prvého stupně, kterým byla opatrovníkem ustanovena jiná osoba. Kárně obviněná tedy převzala zastoupení Ing. F. F. v opatrovnickém řízení, které bylo vedeno u o. soudu, vypracovala odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně a následně pak činila další právní úkony v zastoupení Ing. F. F., a to jednak ve vztahu k soudu, a jednak i k orgánům činným v trestním řízení. Dále pak poskytovala Ing. F. F. právní pomoc při sepisu listin, na základě kterých byl nemovitý majetek, který Ing. F. F. dostala darem od Ing. C. F., převáděn na paní G. G. V průběhu poskytování právní pomoci získala kárně obviněná od klientky Ing. F. F. informace, které se týkaly majetkových poměrů Ing. C. F. Poté, co Ing. C. F. dne 21. 5. 2010 zemřel a Ing. F. F. vypověděla dne 21. 7. 2010 kárně obviněné plnou moc k zastupování ve všech jejích právních věcech, převzala kárně obviněná zastoupení paní G. G. v dědickém řízení po zemřelém Ing. C. F. a předložila notářce dvě závěti zemřelého Ing. C. F., ze kterých bylo zřejmé, že univerzální dědičkou je právě paní G. G. Podle názoru kárného senátu kárně obviněná svým jednáním zcela evidentně porušila ust. § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá. Zároveň porušila i ust. § 19 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen poskytnutí právních služeb odmítnout, jestliže by informace, které má o jiném klientovi, nebo o bývalém klientovi, mohla toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá, neoprávněně zvýhodnit. Je zcela nepochybné, že v průběhu zastupování Ing. F. F. získala kárně obviněná informace jednak o majetkových poměrech zemřelého Ing. C. F., včetně 93


č. 18/2011 informací o jeho duševním stavu, již předtím poskytovala právní pomoc zemřelému Ing. C. F., a pokud pak po smrti Ing. C. F. převzala zastoupení paní G. G. v dědickém řízení, jedná se podle názoru kárného senátu o kolizní jednání ve smyslu výše uvedeného zákona o advokacii. Na tomto závěru kárného senátu nic nemění ani skutečnost, že dle tvrzení kárně obviněné nevěděla, že Ing. C. F. pořídil v minulosti závěť i ve prospěch Ing. F. F., a že tedy nemohla předpokládat, že by Ing. F. F. mohla být účastnicí dědického řízení. Kárně obviněná měla od bývalé klientky Ing. F. F. vědomost o tom, že tato vybrala z účtu Ing. C. F. určité finanční prostředky, a to v době, kdy již jmenovaný byl zbaven svéprávnosti, a pokud by tomu tak skutečně bylo, tak by tyto prostředky nutně musely být vráceny v rámci dědického řízení, a tudíž zájmy Ing. F. F. a paní G. G. byly již z tohoto důvodu ve vzájemném rozporu. Kárně obviněná tedy měla poskytnutí právní pomoci paní G. G. v dědickém řízení odmítnout, což ovšem neučinila, a teprve následně se s ní dohodla na skončení právního zastoupení, a to v souvislosti s podanou stížností. Porušení povinností uvedených v § 19 odst. 1 písm. a), c) zákona o advokacii kárně obviněnou považuje kárný senát za porušení závažná, takže se nepochybně jedná o kárné provinění ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Za této situace pak kárný senát zvažoval, jaké kárné opatření má kárně obviněné uložit. Přestože kárně obviněná zejména v písemném vyjádření ke kárné žalobě striktně odmítala jakékoliv své pochybení s tím, že žádné z výše uvedených jednání nepovažovala za kolizní, tak v průběhu jednání kárného senátu tento svůj náhled částečně přehodnotila s tím, že při převzetí zastoupení paní G. G. dostatečně nevyhodnotila poznatky, které získala od Ing. F. F., a poukázala na její tehdejší poměry. Za situace, kdy kárně obviněná dosud nebyla kárně postihována, přistoupil kárný senát při volbě kárného opatření k uložení pokuty dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 10 000 Kč.

č. 18 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže při činění prohlášení o pravosti podpisu se od přesného postupu podle zákona o advokacii a podle stavovského předpisu odchýlí, byť i nesprávným zápisem data v knize o prohlášeních o pravosti podpisů. Rozhodnutí sp. zn. K 61/2011 ze dne 9. 9. 2011 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 11/2011 na str. 65.

94


č. 19-20/2011 č. 19 Jde o závažná porušení povinností advokáta, jestliže při sepisu žaloby chybně provede výpočet odstupného, jestliže neinformuje klienta o doručení rozsudku a možnosti odvolání, jestliže neoznámí klientovi inkaso přisouzeného odstupného a náhrady nákladů řízení, jestliže neprovede závěrečné vyúčtování včetně vyúčtování zálohy, jestliže neoznámí ČAK do jednoho týdne změnu svého sídla. Rozhodnutí sp. zn. K 42/2010 ze dne 26. 11. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 5/2011 na str. 63.

č. 20 Jde o kárné provinění, jestliže advokát, jemuž byl doručen návrh na jeho potrestání a poté byl odsouzen, neoznámí tyto skutečnosti ČAK. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 24. 9. 2010 sp. zn. K 64/2010 Kárně obviněný JUDr. A. I., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že poté, co mu nejpozději dne 26 8. 2009 byl doručen návrh na potrestání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. a dne 26. 8. 2009 byl rozsudkem o. soudu uznán vinným tímto trestným činem a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tuto skutečnost do současné doby neoznámil České advokátní komoře, a tím porušil ustanovení § 29 odst. 2 zákona číslo 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii, čímž závažným způsobem porušil povinnosti stanovené advokátovi zákonem o advokacii, a tak se dopustil kárného provinění dle ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. d) zákona o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu 12 (dvanácti) měsíců. Z odůvodnění: Kárně obviněný se ke kárné žalobě nevyjádřil, byť byl o možnosti podat vyjádření ke kárné žalobě poučen současně s předvoláním k jednání kárného senátu ze dne 2. 9. 2010, které mu bylo doručeno dne 3. 9. 2010, když současně byl vyzván také k vyjádření k jeho osobním poměrům dle § 24 odst. 2 kárného řádu. K tomu je nutno 95


č. 20/2011 dodat, že kárně obviněný předtím nereagoval ani na opakované žádosti o podání vyjádření ke stížnosti přípisy vedoucí kontrolního oddělení České advokátní komory ze 4. 2. 2010 (č. l. 6 kárného spisu) a z 3. 3. 2010 (č. l. 7 kárného spisu). K jednání kárného senátu dne 24. 9. 2010 se kárně obviněný nedostavil, přitom mu bylo, jak je výše uvedeno, vykázáno doručení předvolání k jednání dne 3. 9. 2010. Kárně obviněný pouze doručil dne 23. 9. 2010 ve 22.23 hod. prostřednictvím datové schránky ČAK svou omluvu z jednání kárného senátu s tím, že není schopen ze zdravotních důvodů se na jednání dostavit, ačkoliv se původně domníval, že se mu to podaří. Ke své omluvě kárně obviněný doložil prostou nepodepsanou kopii lékařské zprávy ze dne 3. 3. 2009. Předmětnou omluvu kárně obviněného nepovažoval kárný senát ani za včasnou, ani za odůvodněnou, když přiložená, cca rok a půl stará lékařská zpráva neměla žádnou vypovídací schopnost stran aktuálního zdravotního stavu kárně obviněného. Z tohoto výše uvedeného přípisu kárně obviněného bylo možno seznat jediný náznak jeho vyjádření k meritu věci, když uvedl, že „podal dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně“. Kárný senát tedy ve věci jednal a při jednání provedl níže specifikované důkazy. K důkazu bylo čteno jednak vyrozumění státní zástupkyně ze dne 3. 6. 2009, doručené České advokátní komoře dne 11. 6. 2009, z něhož kárný senát zjistil, že OSZ v souladu s ustanovením § 179d, odst. 3 trestního řádu sděluje, že podala na kárně obviněného návrh na potrestání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 trestního zákona. Dopisem ze dne 20. 1. 2010 pak sděluje tajemník České advokátní komory, že tato neobržela oznámení kárně obviněného o trestním stíhání. Kárně obviněný nereagoval ani na výzvy z 15. 7. 2009 a 15. 12. 2009 v rámci „Oznámení o zahájení řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie“ a s kanceláří tajemníka České advokátní komory nijak nekomunikoval. Dále byl k důkazu čten rozsudek o. soudu ze dne 26. 8. 2009, kterým byl kárně obviněný uznán vinným tím, že „dne 11. 5. 2009 kolem 22.40 hod., poté co požil větší, přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a v krvi měl více než jedno promile alkoholu, neboť dechovou zkoušku provedenou přístrojem Drager téhož dne v 22.48 hod. bylo zjištěno v jeho dechu 1,70 promile alkoholu, řídil osobní automobil, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie ČR“, čímž spáchal trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců, a dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 (osmnácti) měsíců. V souvislosti s citovaným rozsudkem o. soudu kárný senát provedl také důkaz výpisem událostí v řízení vedeného u o. soudu, pořízeným z oficiálního serveru českého soudnictví www.justice.cz (č. l. 13 kárného spisu), z něhož bylo zjištěno, že trestní řízení bylo zahájeno dne 14. 5. 2009 a bylo pravomocně skončeno dnem 18. 5. 2010, přičemž byl podán mimořádný opravný prostředek dne 11. 8. 2010. 96


č. 20/2011 Konečně z platného výpisu z matričního listu byly zjištěny údaje o kárně obviněném ke dni 23. 9. 2010. Kárně obviněný vykonává advokacii jako samostatný advokát a zapsán do seznamu advokátů je ode dne 7. 5. 1992. V minulosti byl dvakrát kárně postižen, a to kárným rozhodnutím K 73/2002 ze dne 22. 4. 2003 a kárným rozhodnutím K 40/2007 ze dne 23. 2. 2008. V posledně jmenovaném kárném rozhodnutí byla uložena kárně obviněnému pokuta ve výši 150 000 Kč (jedno sto padesát tisíc korun českých), která nebyla do dne konání jednání kárného senátu uhrazena. Po takto provedeném dokazování dospěl kárný senát k závěru, že bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že kárně obviněný se dopustil jednání, které mu je kladeno kárnou žalobou za vinu, tedy, že poté, co mu nejpozději dne 26. 8. 2009 byl doručen návrh na potrestání OSZ Praha-východ pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. a dne 26. 8. 2009 byl rozsudkem o. soudu uznán vinným tímto trestným činem a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 18 měsíců, tuto skutečnost neoznámil České advokátní komoře. Provedené důkazy kárný senát důvodně považoval za dostačující, když tyto důkazy si nijak neodporují. Podle ustanovení § 29 odst. 2 zákona o advokacii je advokát povinen oznámit České advokátní komoře veškeré skutečnosti, které by mohly být důvodem k pozastavení výkonu advokacie nebo k vyškrtnutí ze seznamu advokátů, a to do jednoho týdne poté, co tyto skutečnosti nastaly. Podle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii může Česká advokátní komora pozastavit advokátovi výkon advokacie, byla-li na něho v trestním řízení podána obžaloba nebo návrh na potrestání pro úmyslný trestný čin, anebo bylo-li proti němu pro takový trestný čin zahájeno trestní stíhání a skutečnosti nasvědčující tomu, že byl takový trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. V daném případě je tedy zcela bez významu, jak pokračovalo trestní stíhání kárně obviněného, že byl podán řádný opravný prostředek, případně po právní moci odsuzujícího rozsudku pak opravný prostředek mimořádný. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona o advokacii, kárně obviněný se kárného provinění dopustil již tím, že neoznámil doručení návrhu na potrestání ve lhůtě jednoho týdne. Vzhledem k tomu, že kárný senát měl za zcela jednoznačně prokázáno, že návrh na potrestání byl doručen kárně obviněnému nejpozději dnem 26. 8. 2009, pak posledním dnem pro toto oznámení byl den 2. 9. 2009. Jak bylo výše uvedeno, bylo přitom nade vší pochybnost prokázáno, že kárně obviněný nejen že neoznámil podání návrhu na potrestání v jeho trestní věci České advokátní komoře do 2. 9. 2009, ale k tomuto oznámení nepřistoupil vůbec. Konečně ani z onoho jediného přípisu ze dne 23. 9. 2010 nevyplývá, že by kárně obviněný tvrdil, že snad jakékoliv oznámení v tomto smyslu České advokátní komoře učinil. 97


č. 20/2011 Jde-li o způsob zavinění, má kárný senát za to, že předmětného jednání se kárně obviněný dopustil formou úmyslu, a přinejmenším úmyslu eventuálního, když není možno v daném případě dovozovat, že kárně obviněný, jakožto advokát, nevěděl o svých povinnostech předepsaných mu zákonem o advokacii, přesto je nesplnil a s Českou advokátní komorou nijak v této věci nekomunikoval. V daném případě jde o závažné porušení povinnosti advokáta ve smyslu § 32 odst. 2 zákona o advokacii, neboť kárně obviněný svým jednáním výrazně ohrozil řádný výkon stavovské samosprávy České advokátní komory, když absence jeho oznámení o návrhu na potrestání mohla mít za to, že by takto až do zjištění skutečného stavu věci na základě údajů orgánů činných v trestním řízení účinně eliminoval možnost zvážení pozastavení výkonu advokacie ze strany České advokátní komory dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii. Na tom nemůže nic změnit skutečnost, že příslušné oznámení podalo České advokátní komoře v souladu se zákonem OSZ. Dospěl-li kárný senát k jednoznačnému závěru o vině kárně obviněného, musel se následně zabývat úvahami o volbě druhu a výměry kárného opatření. Zde kárný senát přihlédl k samotné závažnosti kárného provinění, kterou obecně vyhodnotil jako vysokou. Taktéž nemohl vzít kárný senát ze zřetele, že kárně obviněný byl pravomocně opakovaně v minulosti uznán vinným spácháním kárných provinění, přičemž mu bylo na základě kárného rozhodnutí K 40/2007 ze dne 23. 2. 2008 uloženo důrazné kárné opatření ve formě pokuty 150 000 Kč (jedno sto padesát tisíc korun českých). Ani uložení takto důrazného kárného opatření nevedlo kárně obviněného k tomu, aby dodržoval své povinnosti vyplývající ze zákona o advokacii, a navíc je nutno zmínit, že kárně obviněný takto vyměřenou pokutu za dobu více než dvou let neuhradil a zcela uložení takového kárného opatření ignoroval. Je tedy patrné, že ukládání kárných opatření ve formě pokuty zjevně nepostačuje k tomu, aby se kárně obviněný již kárných provinění nedopouštěl, a v podstatě tedy postrádá smysl. V této souvislosti je na místě hodnotit také osobní poměry kárně obviněného, když ten přes výzvu ze dne 2. 9. 2010, doručenou mu dne 3. 9. 2010, neposkytl v tomto smyslu žádnou součinnost a ke svým osobním poměrům se nevyjádřil. Proto kárný senát vycházel z průměrných osobních poměrů u advokáta obvyklých. Kárný žalobce navrhoval uložení kárného opatření dočasného zákazu výkonu advokacie v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Kárný senát, po uvedených úvahách rozhodných pro volbu druhu a výměry kárného opatření, shledal naplnění podmínek pro uložení kárného opatření v podobě dočasného zákazu výkonu advokacie. Podle názoru kárného senátu je přiměřeným uložení tohoto kárného opatření na dobu 12 (dvanácti) měsíců. K odvolání kárně obviněného bylo uvedené kárné rozhodnutí odvolacím kárným senátem odvolací kárné komise dne 5. 5. 2011 zrušeno a při nezměněném výroku o kárné vině bylo uloženo kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu 6 (šesti) měsíců. 98


č. 20/2011 Z odůvodnění: Z provedených důkazů tedy kárný senát dospěl ke správnému závěru, že kárně obviněný neoznámil České advokátní komoře bez odkladu, že mu byl nejpozději 26. 8. 2009 doručen návrh na potrestání ve věci podezření ze spáchání úmyslného trestného činu, což mohlo být důvodem k pozastavení výkonu advokacie nebo vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Správně kárný senát zjistil z rozsudku Okresního soudu Praha-východ, že se hlavní líčení, při němž byl tento rozsudek vydán, konalo dne 26. 8. 2009. V odvolání kárně obviněného zmiňované sdělení při telefonickém rozhovoru o podání obžaloby nemůže být splněním povinnosti advokáta oznámit Komoře veškeré skutečnosti, které by mohly být důvodem pozastavení výkonu advokacie nebo k vyškrtnutí ze seznamu advokátů dle § 29 odst. 2 a odst. 1 zákona o advokacii. Na základě pouhého telefonického rozhovoru nemohla rozhodně advokátní komora posoudit jednání kárně obviněného, ani učinit závěry, zda jsou splněny podmínky dle § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii, že podaný návrh na potrestání v trestní věci kárně obviněného by mohl být důvodem pro pozastavení výkonu advokacie. V daném případě neoznámil bez zbytečného odkladu, lépe řečeno neoznámil vůbec, kárně obviněný Komoře, že byl podán návrh na potrestání pro úmyslný trestný čin spočívající v tom, že úmyslně ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, vykonával činnost, při které mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Lze nepochybně dovodit, že takovéto jednání může ohrozit důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem. Takovýmto jednáním kárně obviněný porušil ustanovení § 29 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 29 odst. 1 zákona o advokacii, čímž se dopustil kárného provinění. K podanému odvolání se dále odvolací senát zabýval přiměřeností uloženého kárného opatření. Jak zjistil kárný senát, kárně obviněný byl již v minulosti kárně postižen a rovněž kárný senát správně dovodil, že kárně obviněný svým jednáním výrazně ohrozil řádný výkon stavovské samosprávy České advokátní komory, když eliminoval možnost zvážení pozastavení výkonu advokacie ze strany České advokátní komory. Na druhé straně však je třeba přihlédnout k tomu, že tento následek nenastal, neboť Česká advokátní komora vyrozumění o podání návrhu na potrestání od Okresního státního zastupitelství Praha-východ obdržela. Dále je třeba přihlédnout i k současnému zdravotnímu stavu kárně obviněného, který je osvědčen i ve spise založenou lékařskou zprávou neurologické kliniky FN Královské Vinohrady. Pokud se týká doposud nezaplaceného kárného opatření sp. zn. K 40/07 ve formě pokuty, na jedné straně to skutečně nesvědčí o odpovědném přístupu kárně obviněného k plnění povinností, na druhé straně však delší dobu trvající pozastavení výkonu advokacie by při tomto závazku bylo pro kárně obviněného zvýšeně tíživé. Dále při úvaze o uloženém kárném opatření přihlédl odvolací kárný senát i k tomu, že trestní řízení vedené proti kárně obviněnému nemělo souvislost s výkonem advokacie, ani s plněním povinností kárně obviněného jako advokáta. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací kárný senát k závěru, že kárně obviněnému je třeba uložit kárné opatření dočasného záka99


č. 21-22/2011 zu výkonu advokacie s ohledem na předchozí uložené důrazné kárné opatření, avšak postačí tento dočasný zákaz výkonu advokacie uložit na spodní hranici stanovené v § 32 odst. 3 písm. d) zákona o advokacii.

č. 21 Jde o závažné porušení povinnosti advokáta, jestliže v subjektivní týdenní lhůtě neoznámí, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí sp. zn. K 80/2010 ze dne 26. 11. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 6/2011 na str. 63. č. 22 Jde o kárné provinění, jestliže advokát po odstěhování ze sídla nepřebírá písemnosti, není přítomen, neumožňuje zanechání vzkazu a po změně adresy svého bydliště tyto skutečnosti neoznámí ČAK. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. K 131/2009 Kárně obviněný P. K., advokát, se dopustil kárného provinění, tím, že poté, co se nejpozději dne 23. 7. 2009 odstěhoval ze sídla své advokátní kanceláře a nejpozději dne 29. 7. 2009 změnil adresu svého bydliště, tyto skutečnosti neoznámil Komoře do jednoho týdne poté, co nastaly, přičemž na adrese dosud deklarované jako sídlo jeho advokátní kanceláře není v pravidelné době přítomen a nepřebírá písemnosti zasílané mu Komorou, aniž by v době své nepřítomnosti umožnil zanechání vzkazu, a tím porušil ust. § 29 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s čl. 46 odst. 1 písm. d), h) organizačního řádu a ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 3 Pravidel profesionální etiky. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Z důkazů, které byly provedeny v rámci kárného řízení, má kárný senát za to, že skutek popsaný kárnou žalobou se stal tak, jak je kárnou žalobou specifikován. Kárný senát vyčerpal veškeré možnosti jak kontaktovat kárně obviněného, konkrétně pak se pokoušel obeslat a kontaktovat kárně obviněného e-mailem uvedeným v matrice, kterou vede ČAK, a dále pak na dalších dvou adresách. Tyto obsílky – pří100


č. 23/2011 pisy byly zaslány na výše označené adresy v únoru 2010. Dále pak zjišťoval v červnu 2010 kárný senát, zda kárně obviněný hradí příspěvky na činnost ČAK, v tomto směru sdělila účtárna ČAK, že kárně obviněný příspěvky hradí. V průběhu měsíce září 2010 se kárný senát pokoušel kontaktovat kárně obviněného na adrese uvedené jako místo jeho trvalého bydliště, avšak přípis se vrátil zpět jako nedoručený. Dne 6. 10. 2009 učinila ČAK dotaz u subjektu, u kterého měl kárně obviněný sídlit, avšak odpověď na žádost o kontakt na kárně obviněného ČAK neobdržela. Dne 3. 12. 2010 navštívili členové kárného senátu organizační složku tohoto subjektu a osobně se dotázali vedoucí organizační složky, zda je jí známa adresa sídla advokátní kanceláře, ve které kárně obviněný vykonává advokacii, popř. adresa jeho bydliště, avšak vedoucí organizační složky prohlásila, že o kárně obviněném nemají žádné zprávy od doby, kdy přestal s tímto subjektem spolupracovat. Kárně obviněný se písemně kontrolní radě ani kárnému senátu nevyjádřil, neboť se mu nedařilo fyzicky doručovat. Kárný senát dále provedl listinné důkazy navrhované kárnou žalobou, zejména pak zjistil z matričního listu, že kárně obviněný byl zapsán do seznamu advokátů dne 27. 4. 2000, s uvedením adres sídla a bydliště, a že kárně obviněný nebyl doposud kárně postižen. Z důvodů, které jsou výše uvedené, neměl kárný senát pochybnost o tom, že se stal skutek, který je popsán kárné žalobě, stejně jako dospěl kárný senát k závěru, že právní kvalifikace tohoto skutku obsažená v kárně žalobě je správná. Při rozhodování o kárném opatření vzal kárný senát v úvahu mimořádně vysokou závažnost kárného provinění, neboť u kárně obviněného chybí jeden ze základních předpokladů výkonu advokacie, a to sídlo advokátní kanceláře, ve které by kárně obviněný advokacii vykonával. Závažnost kárného obvinění je umocňována tím, že závadový stav do současné doby trvá, tedy kárně obviněného není možné jakkoli kontaktovat, a lze pouze spekulovat o tom, zda-li advokacii vůbec vykonává. Vzhledem k těmto skutečnostem rozhodl kárný senát o uložení kárného opatření, kterým je vyškrtnutí ze seznamu advokátů, a to i přesto, že dle údajů v matrice ČAK nebylo kárně obviněnému doposud uloženo kárné opatření, ani nebyl kárně projednáván. Kárný senát má za to, že vzhledem k povaze kárného provinění nelze zjistit majetkové a osobní poměry kárně obviněného, neboť jej není možné jakkoli kontaktovat.

č. 23 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže substitučně zmocní svého zaměstnance, přestože ten byl vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientů před dobou kratší než tři roky. Rozhodnutí sp. zn. K 169/2009 ze dne 3. 12. 2010 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 3/2011 na str. 61. 101


č. 24/2011 č. 24 Jde o kárné provinění, jestliže advokát po splnění podmínek smlouvy o úschově nepoukáže příslušnou částku finančnímu úřadu a naopak ji pošle na vlastní účet. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 1. 10. 2010 sp. zn. K 159/2009 Kárně obviněný Mgr. R. P., advokát, se dopustil kárného provinění, tím, že poté, co v souvislosti s kupní smlouvou ze dne 5. 2. 2009, uzavřenou mezi obchodní společností H., s. r. o. jako prodávající a I. J. jako kupujícím, uzavřel s účastníky této smlouvy dne 5. 2. 2009 smlouvu o úschově finančních prostředků, na základě níž převzal do své úschovy celou kupní cenu ve výši 22 500 000 Kč, kterou se co do výše 675 000 Kč zavázal poukázat na účet příslušného finančního úřadu jako daň z převodu nemovitostí za podmínek v této smlouvě dohodnutých, přestože tyto podmínky byly účastníky této smlouvy splněny, částku 675 000 Kč nejméně do 24. 5. 2010 na účet finančního úřadu nepoukázal a naopak ji zaslal na svůj vlastní účet, na kterém se však nejpozději ke dni 29. 1. 2010 po provedení několika výběrů v hotovosti a plateb již nenacházela, a tím se dopustil závažného porušení povinností stanovených advokátovi ustanoveními § 16 odst. 1 a 2 a § 17 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a čl. 9a Pravidel profesionální etiky, ve spojení s čl. 2 odst. 4 usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ve znění pozdějších předpisů. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Kárná žaloba byla kárně obviněnému zaslána na adresu jeho advokátní kanceláře. Kárně obviněný byl předsedou kárné komise vyzván dopisem ze dne 6. 1. 2010, aby se ke kárné žalobě a svým osobním poměrům vyjádřil. Kárnou žalobu a výzvu obdržel kárně obviněný dne 14. 1. 2010. Ke kárné žalobě se ve lhůtě nevyjádřil. Popsané jednání kárně obviněného kárný žalobce hodnotí jako zaviněné porušení povinností advokáta stanovených mu zákonem o advokacii a stavovským předpisem, a to jako porušení závažné podle ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. S ohledem na vysokou závažnost kárného provinění navrhl po provedeném dokazování jako kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. V řízení před kárným senátem bylo provedeno následující dokazování. 102


č. 24/2011 Byla čtena kupní smlouva ze dne 5. 2. 2009 (č. l. 9/D), kterou stěžovatel jako prodávající prodal I. J. jako kupujícímu nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 22 500 000 Kč. V čl. 5. kupní smlouvy se účastníci dohodli, že celková kupní cena bude uhrazena složením do advokátní úschovy u kárně obviněného, přičemž tato kupní cena bude vyplacena v souladu se smlouvou o uložení peněz do advokátního depozita. Ze smlouvy mimo jiné vyplývá, že smlouvu sepsal kárně obviněný, když u podpisů smluvních stran učinil prohlášení o pravosti podpisu na listině vlastní. Kárně obviněný v předmětné době poskytoval právní služby stěžovateli, což vyplývá zejména ze stížnosti. V návaznosti na tuto kupní smlouvu uzavřeli I. J. jako složitel a obchodní společnost H., s. r. o. jako oprávněný a kárně obviněný jako schovatel smlouvu o úschově finančních prostředků č. 0201 2009 (č. l. 9/C), na základě níž převzal kárně obviněný do své úschovy celou kupní cenu ve výši 22 500 000 Kč. Čl. IV. obsahoval ujednání o vydání předmětu úschovy. V odst. 4. 3 pak bylo ujednáno, že složitel a oprávněný dávají kárně obviněnému příkaz k vyplacení částky 675 000 Kč jako úhradu daně z převodu nemovitosti za prodávajícího, a to na účet příslušného finančního úřadu, a to ve lhůtě 5 dnů po splnění podmínek vyplacení zbývající částky, a dále za splnění podmínky, že kárně obviněnému bude předloženo přiznání k dani z převodu nemovitostí s razítkem podatelny příslušného správce daně a znalecký posudek na kupní cenu nemovitostí. Stěžovatelem byla předložena e-mailová komunikace mezi ním a kárně obviněným. E-mailem ze dne 26. 3. 2009 byly kárně obviněnému zaslány v příloze naskenované podklady odpovídající odst. 4. 3. smlouvy o úschově, na základě kterých měl kárně obviněný vyplatit částku 675 000 Kč ve prospěch příslušného správce daně. E-mailem ze dne 27. 7. 2009 stěžovatel zasílal kárně obviněnému výzvu finančního úřadu k zaplacení daně z převodu nemovitosti a žádal o potvrzení o vyplacení částky z advokátní úschovy. E-mailem ze dne 10. 8. 2009 se s opětovnou výzvou k vypořádání úschovy na kárně obviněného obrátila Mgr. S. Č., advokátka, jako právní zástupkyně H., s. r. o. Všechny e-maily byly zasílány na adresu, kterou má kárně obviněný uvedenu jako kontaktní e-mail ve všech výpisech z matriky. Právní zástupkyně stěžovatele v odpovědi ze dne 24. 5. 2010 na výzvu kárného senátu uvedla, že mezi stranami smlouvy o úschově nebyl sjednán výslovný způsob předávání podkladů pro vyplacení peněz z úschovy. Nicméně zasílání podkladů e-mailem bylo mezi stěžovatelem a kárně obviněným běžnou praxí v případě předchozích úschov. Stěžovatel se navíc v e-mailu výslovně nabízel, že pokud by bylo potřeba, předloží další podklady. Kárně obviněný přitom až do 27. 7. 2009 se zaměstnanci stěžovatele běžně komunikoval. Teprve po tomto datu, kdy mu byla zaslána výzva správce daně a výzva k doložení, jak bylo s penězi naloženo, se stěžovatelem přestal komunikovat. Právní zástupkyně stěžovatele s kárně obviněným hovořila telefonicky. Ten jí přislíbil zjednat nápravu, nicméně tak neučinil a přestal zvedat telefony i jí. Dne 20. 5. 2010 bylo České advokátní komoře doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání kárně obviněného Policií ČR, ze dne 12. 3. 2010 pro podezření ze 103


č. 24/2011 spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Z usnesení vyplývá, že OSZ si vyžádalo informace podléhající bankovnímu tajemství; z nich vyplynulo, že účet, na který byly zaslány finanční prostředky do úschovy, je účtem advokátní úschovy založený kárně obviněným. Částka 675 000 Kč byla zaslána dne 9. 2. 2009 na jiný účet. U něj bylo zjištěno, že se jedná o běžný účet zřízený kárně obviněným, který je jediným disponentem účtu. Z tohoto účtu bylo následně provedeno větší množství plateb a výběrů v hotovosti a účet se dostal do záporného zůstatku v březnu roku 2009, ve kterém byl minimálně do 29. 1. 2010. Kárně obviněný odmítl ve věci vypovídat. Z výpisu z matriky ze dne 29. 9. 2010 vyplývá, že kárně obviněný je advokátem a výkon advokacie mu nebyl pozastaven. Kárně obviněný nereagoval na výzvy vedoucí kontrolního oddělení, předsedy kárné komise, na obě nařízená jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně ve lhůtě předvolán. Z provedených důkazů vzal kárný senát za prokázané, že kárně obviněný část uschovaných prostředků ve výši 675 000 Kč použil v rozporu s uzavřenou smlouvou o úschově. Pokud by kárně obviněný požadoval předložení originálů dokladů dle odst. 4. 3. smlouvy o úschově, nic mu nebránilo v tom, aby k jejich předložení stěžovatele vyzval. Z usnesení o zahájení trestního stíhání kárně obviněného nicméně vyplývá, že tato částka byla z účtu advokátní úschovy odeslána ještě dříve, než kárně obviněnému vůbec byly zaslány podklady pro uhrazení příslušné částky na účet správce daně. Kárně obviněný žádné jiné vysvětlení ke svému počínání nenabídl. Kárně obviněný svým výše popsaným vytýkaným jednáním závažně porušil všechny povinnosti uvedené ve výroku rozhodnutí a dopustil se tak kárného provinění ve smyslu ustanovení § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Kárný senát dospěl k závěru, že se jedná o závažné porušení zejména s ohledem na to, že jednou ze základních povinností advokáta je chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a jednat čestně a svědomitě. Právě s ohledem na to, že advokáti požívají zvýšenou míru důvěry svých klientů a advokátní stav obecně požívá ohledně plnění převzatých závazků důvěru veřejnosti, je zcela v rozporu s těmito zásadami jednání advokáta, kterému jsou svěřeny prostředky ve prospěch jeho klienta a ten s nimi nenaloží dle uzavřené smlouvy o úschově, ale navíc je použije ve svůj prospěch. Při úvaze o uložení kárného opatření přihlédl kárný senát podle ust. § 24 odst. 2 advokátního kárného řádu zejména k povaze skutku a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k osobě kárně obviněného a míře jeho zavinění, jakož i k jeho osobním poměrům. Jak bylo rozebráno shora, závažnost skutku je vysoká, neboť jednání kárně obviněného je porušením zcela základních zásad výkonu advokacie a jeho jednání je způsobilé narušit důvěru v advokacii jako celek. Následkem jednání je značná majetková újma na straně jeho klienta, který bude nucen uhradit 675 000 Kč správci daně, ačkoliv právě tato částka byla v jeho prospěch složena jako součást kupní ceny u kárně obviněného. Takováto částka je nepochybně způso104


č. 24/2011 bilá přivodit jeho klientovi značné potíže při jejím uhrazení. Kárně obviněný sice nebyl v minulosti kárně trestán, nicméně jeho jednání je třeba hodnotit nepochybně jako úmyslné a kárný senát nenalezl žádné polehčující okolnosti, které by jakkoliv mohly míru zavinění jeho porušení povinností snížit. Osobní poměry nebyly kárnému senátu známy, neboť je kárně obviněný nesdělil ani na písemné dotazy z 6. 1. 2010, 12. 4. 2010. 19. 5. 2010 a 18. 8. 2010. Nicméně, i pokud by se zjistilo, že jeho osobní poměry jsou tíživé, s ohledem na závažnost skutku by kárný senát nemohl přistoupit k jinému kárnému opatření, než je právě vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Jako přitěžující okolnost je také třeba vzít v úvahu, že kárně obviněný neumožnil členům kontrolní rady přístup k písemnostem důležitým pro prošetření stížnosti. Tím porušil ustanovení § 46 odst. 4 zákona o advokacii a čl. 2 usnesení předsednictva ČAK č. 9/1999 Věstníku. Odvolání kárně obviněného bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise ze dne 7. března 2011 zamítnuto. Z odůvodnění: Odvolací kárný senát uzavřel, že skutková zjištění prvostupňového kárného orgánu jsou správná. Je třeba zdůraznit, že kárně obviněný prakticky okamžitě převedl finanční prostředky připsané na jeho depozitním účtu na svůj účet běžný, takže nemůže obstát jeho obrana užitá u zmíněného hlavního líčení, že měl jakousi obavu z exekuce, kterou by tyto finanční prostředky mohly být postiženy. Jednak na jeho osobním účtu mohly být skutečně vklady exekucí ohroženy, na rozdíl od prostředků na účtu depozitním, a jednak pokud by kárně obviněný skutečně měl takovéto obavy, pak vůbec neměl smlouvu o úschově uzavírat a vystavovat svěřené peníze riziku exekučního postižení. Ostatně tato tvrzení kárně obviněného v trestním řízení zůstala ve zcela obecné rovině, bez jakýchkoliv konkrétních údajů, natožpak podkladů. Nutno podotknout, že trestní soud zcela správně poučil obžalovaného o tom, že v rámci své obhajoby může uvádět jakékoliv skutečnosti, respektive tvrzení, bez ohledu na to, že jinak by byly kryty povinností mlčenlivosti, takže v tomto směru mu byl dán dostatečný prostor k obhajobě. Je třeba poukázat na to, že smlouvu o úschově koncipoval dle vlastního vyjádření u hlavního líčení, o kterém netřeba pochybovat, sám kárně obviněný. V bodě 4.5 smlouvy o úschově je uvedeno: „Smluvní strany se dohodly, že pokud by nastala jakákoliv situace znemožňující vydání svěřené peněžní částky nebo její části za podmínek daných touto smlouvou, je schovatel oprávněn vydat svěřenou peněžní částku pouze na základě příkazu s úředně ověřenými podpisy složitele a oprávněných nebo na základě pravomocného soudního rozhodnutí, z nějž bude nepochybné, komu svěřená peněžní částka patří a/ nebo má být vyplacena.“ Toto ustanovení je nutno považovat za zcela nepřípustné ve smlouvě koncipované advokátem, který má být schovatelem, neboť doslovný výklad tohoto textu 105


č. 25/2011 by znamenal, že advokát si za určitých okolností svěřené peníze ponechá úplně, anebo po dlouhou dobu. Takový postup představuje hrubé zneužití profesního postavení advokáta jakožto osoby práva znalé ve vztahu k účastníkům, kteří při uzavírání smlouvy o úschově odborně zastoupeni nebyli a spolehli se na serióznost advokáta. Nutno připomenout, že podstata žalovaného skutku spočívá v tom, že kárně obviněný použil peněžní prostředky svěřené mu v rámci poskytování právních služeb na jiné účely, než bylo jeho povinností, a účastníky smlouvy o úschově o tyto prostředky připravil. Pro účely tohoto posouzení není podstatné, že v rámci trestního řízení stěžovatel jakožto poškozený omezil svůj nárok na náhradu škody o částku 190 000 Kč, kterou si poškozený započetl oproti nároku kárně obviněného na zaplacení právních služeb. Zjištěný skutek zcela nepochybně představuje velmi hrubé porušení povinností advokáta, tak, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, když jím došlo ke zneužití důvěry účastníků smlouvy o úschově a zároveň k jejich poškození a ke zpronevěření svěřeného majetku. Přitom opatření dočasného zákazu výkonu advokacie lze uložit tehdy, jestliže je možno důvodně očekávat, že po uplynutí stanovené doby maximálně tří let bude tato způsobilost obnovena, respektive, že narušení důvěry v morální integritu kárně odpovědného advokáta není trvalé. V opačném případě je na místě uložit kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Odvolací kárný senát tak měl na výběr vlastně mezi dvěma alternativami kárného opatření, a to dočasným zákazem výkonu advokacie a vyškrtnutím ze seznamu advokátů. Odvolací kárný senát dospěl k závěru, že předmětné kárné provinění je v podstatě jedním z nejzávažnějších, kterých se advokát v rámci své profese může dopustit. Nadto kárně obviněný od spáchání skutku neprojevil žádnou snahu o nápravu důsledků svého jednání, ani neprojevil nějakou reflexi, která by naznačovala, že si je závažnosti svého provinění vědom a že ho zpětně lituje. Proto shledal správným a zákonu odpovídajícím nejpřísnější kárné opatření uložené prvostupňovým kárným orgánem, a to vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle písmene e) § 32 odst. 3 zákona o advokacii. č. 25 Jedná se o závažné porušení povinností advokáta, jestliže po splnění podmínek smluv o úschově kupních cen neprovede převody prodávajícím a finančním úřadům. Rozhodnutí sp. zn. K 155/2010 ze dne 8. 4. 2011 bude otištěno v Bulletinu advokacie v č. 12/2012.

106


č. 26/2011 č. 26 Jde o kárné provinění, jestliže advokát po splnění podmínek smlouvy o úschově vyplatí z kupní ceny pouze příslušnou část jednomu prodávajícímu a výzvám dalších dvou prodávajících nevyhoví. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 30. 9. 2011 sp. zn. K 82/2011 Kárně obviněná JUDr. M. S., advokátka, se dopustila kárného provinění tím, že poté, co v souvislosti s kupní smlouvou uzavřenou dne 2. 11. 2010 mezi A. B., C. D. a E. F. jako prodávajícími a manžely B. G. a C. G. jako kupujícími na základě smlouvy o úschově ze dne 3. 6. 2010 převzala od kupujících část kupní ceny ve výši 5 600 000 Kč, kterou se zavázala vyplatit prodávající A. B. co do výše 1 808 000 Kč, prodávající C. D. co do výše 1 807 000 Kč a prodávajícímu E. F. co do výše 1 807 000 Kč, to vše do pěti pracovních dnů ode dne předložení dokladů ve smlouvě o úschově blíže popsaných, a poté, co dohodnuté podmínky byly splněny, dne 6. 12. 2010 vyplatila pouze prodávající A. B. částku 1 808 000 Kč, přičemž prodávajícím C. D. a E. F. nejméně do 7. 3. 2011 nevyplatila ničeho, ačkoliv k tomu byla prodávajícími opakovaně vyzývána, a tím porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/96 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 6 odst. 1, čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a čl. 9a Pravidel ve spojení s čl. 2 odst. 4 usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku. Za to se jí podle § 32 odst. 3 písm. e) zákona č. 85/96 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Z odůvodnění: Kárně obviněná se ke kárné žalobě nevyjádřila, k jednání kárného senátu, které bylo nařízeno na 30. 9. 2011, se nedostavila, ačkoli k tomuto jednání byla řádně obeslána, včetně doručení kárné žaloby. Zásilka obsahující kárnou žalobu byla vrácena držitelem poštovní licence s poznámkou, že kárně obviněná nebyla zastižena a zásilka jí proto byla dne 1. 7. 2011 uložena a o uložení byla kárně obviněná vyrozuměna. V úložní lhůtě si kárně obviněná zásilku nevyzvedla a zásilka byla proto odesílateli vrácena dne 27. 7. 2011. K jednání kárného senátu byla kárně obviněná obeslána dne 19. 8. 2011, tato zásilka obsahovala znovu i kárnou žalobu. Kárně obžalovaná nebyla ani v tomto případě zastižena, zásilka jí byla uložena dne 22. 8. 2011 a po marném uplynutí úložní lhůty byla vrácena odesílateli dne 8. 9. 2011. Vzhledem k tomu, že kárně obviněné bylo v obou případech řádně doručeno v souladu s ustanoveními § 19 a násl. zák. č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (správní řád), bylo jednáno v její nepřítomnosti. 107


č. 26/2011 Na základě provedených listinných důkazů, zejména stížnosti C. D. ze dne 9. 1. 2011, včetně doplnění ze dne 7. 3. 2011, trestního oznámení ze dne 9. 1. 2011, kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2010, smlouvy o úschově ze dne 3. 6. 2010 včetně dodatku, a korespondence mezi stěžovatelkou a kárně obviněnou, dospěl kárný senát k těmto skutkovým závěrům: Dne 2. 11. 2010 uzavřela C. D., společně s A. B. a E. F. jako prodávajícími, s manžely B. G. a C. G. jako kupujícími kupní smlouvu, kterou prodávající prodali kupujícím nemovitosti za kupní cenu 5 900 000 Kč. Podle ujednání obsaženého v kupní smlouvě byla část kupní ceny ve výši 5 600 000 Kč složena do advokátní úschovy na účet kárně obviněné. Kárně obviněná měla z této úschovy vyplatit A. B. částku 1 808 000 Kč a C. D. a E. F. každému částku 1 807 000 Kč, a to do pěti pracovních dnů ode dne předložení originálu výpisu z katastru nemovitostí, na kterém budou jako vlastníci předmětných nemovitostí zapsány kupující a v části C výpisu bude uveden údaj „bez zápisu“, a originálu kupní smlouvy opatřené úředně ověřenými podpisy smluvních stran. Dne 3. 6. 2010 uzavřela kárně obviněná jako schovatel s kupujícími manžely a s prodávajícími smlouvu o úschově, která obsahovala ujednání o výplatě části kupní ceny shodně s ujednáními obsaženými v kupní smlouvě. Kupující poukázali v souladu s uvedenými smlouvami částku 5 600 000 Kč na účet kárně obviněné, a to ve dvou splátkách po 2 800 000 Kč. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch kupujících byl na základě kupní smlouvy ze dne 2. 11. 2010 povolen rozhodnutím příslušného katastrálního úřadu ze dne 24. 11. 2010. Účinky vkladu nastaly dnem 2. 11. 2010. Kárně obviněná poukázala dne 6. 12. 2010 na účet A. B. částku 1 808 000 Kč. Prodávající si nechali dne 7. 12. 2010 vyhotovit příslušný výpis z katastru nemovitostí, kde na listu vlastnictví byli zapsáni jako vlastníci předmětných nemovitostí a v části C výpisu byl uveden údaj „bez zápisu“. C. D. zaslala dne 8. 12. 2010 kárně obviněné kupní smlouvu s ověřenými podpisy smluvních stran a originál výpisu z katastru nemovitostí, zároveň požádala o uvolnění advokátní úschovy, tj. výplaty části kupní ceny, která byla složena na účet kárně obviněné. Zásilka byla vrácena C. D. s poznámkou pošty „nevyžádáno“. Následně prodávající urgovali u kárně obviněné výplatu nevydané části depozita, tj. částek určených pro C. D. a E. F. Kárně obviněná pod různými záminkami peníze neposílala. Později přiměla účastníky smlouvy uzavřít formální dodatek smlouvy o úschově. Ani po uzavření tohoto dodatku kárně obviněná dvěma prodávajícím částky 1 807 000 Kč nepoukázala, důvod, proč se tak stalo, nevysvětlila a v korespondenci uvedla, že je v pracovní neschopnosti a že se nemůže věnovat z tohoto důvodu svým pracovním aktivitám. I poslední výzva k zaplacení ze dne 7. 1. 2011 byla bezvýsledná. Na základě těchto skutkových zjištění dospěl kárný senát k závěru, že se kárně obviněná dopustila velmi závažného jednání, kterým nejen poškodila zájmy klientů, 108


č. 27/2011 ale které je způsobilé poškodit i advokacii jako celek. Z její strany tak došlo k porušení ustanovení § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 6 odst. 1, čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky a čl. 9a těchto pravidel ve spojení s čl. 2 odst. 4 usnesením představenstva ČAK č. 7/2004 tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Při úvaze o uložení kárného opatření vzal kárný senát v úvahu především závažnost jednání kárně obviněné. Kárná judikatura opakovaně zdůrazňuje, že peníze klienta jsou pro advokáta nedotknutelné a že s nimi bez souhlasu klienta nesmí nakládat jako s vlastními (viz např. rozhodnutí kárného senátu ve věci K 100/2010, publikované v Bulletinu advokacie č. 9/2011). Nelze přehlédnout částku, kterou kárně obviněná převzala do depozita, a částku, kterou z depozita v rozporu s uzavřenými smlouvami nevyplatila, dobu, po kterou finanční prostředky neoprávněně zadržuje, a v neposlední řadě i její přístup, když své jednání nijak nevysvětlila, pro svůj postup hledala nejrůznější výmluvy a neučinila po dobu téměř jednoho roku nic pro nápravu. Z okolností případu je navíc zřejmé, že jednání kárně obviněné dosahuje intenzity zpronevěry. Ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům kárně obviněná nic neuvedla, přestože o to byla požádána dopisy z 30. 6. 2011 a 19. 8. 2011. Po přihlédnutí k těmto skutečnostem, zejména s ohledem na závažnost věci z hlediska výše částky, kterou kárně obviněná převzala, a z výše částky, kterou z depozita nevyplatila, dospěl kárný senát k závěru, že jediným kárným opatřením, které přichází v úvahu, je kárné opatření nejpřísnější, tj. vyškrtnutí ze seznamu advokátů.

č. 27 Jde o kárné provinění advokáta, jestliže převezme do úschovy a z úschovy vyplatí částku přesahující hodnotu 15 000 eur v hotovosti. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 16. 9. 2011 sp. zn. K 36/2011 Kárně obviněný Mgr. Z. H., advokát, se dopustil kárného provinění tím, že na základě smlouvy o úschově, kterou dne 28. 7. 2009 uzavřel jako schovatel s O. P. jako věřitelem, zastoupeným osobou vydávající se za R. S., a s Ing. U. T. jako složitelem a dlužníkem, převzal téhož dne na hotovosti od Ing. U. T. do advokátní úschovy částku 875 000 Kč a z této úschovy vyplatil téhož dne na hotovosti osobě vydávající se za R. S. částku 845 000 Kč, ačkoliv výše těchto plateb překročila částku 15 000 eur, a tím porušil ust. § 3 odst. 1 zákona o advokacii ve spojení s § 4 odst. 1 zák. č. 254/2004 Sb., v platném znění, a ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky. 109


č. 27/2011 Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Z odůvodnění: Kárně obviněný podal dne 20. dubna 2011 ke kárné žalobě písemné vyjádření. Obsáhle v něm popsal okolnosti, za nichž došlo k uzavření smlouvy o úschově, k převzetí částky 875 000 Kč od Ing. U. T. a k vydání částky 845 000 Kč v hotovosti osobě vydávající se za R. S. Uvedl dále, že v současné době je stěžovatelem proti němu vedeno soudní řízení, ve kterém se stěžovatel domáhá zaplacení částky 875 000 Kč jako náhrady škody. Ve vztahu k jednání, které je mu kladeno za vinu, spatřuje své pochybení v tom, že důvěřoval osobě představené mu jako Mgr. N., kterou považoval za advokáta, že uvěřil tomuto domnělému kolegovi, že vůči ČNB byla transakce oznámena jako hotovostní, a konečně v tom, že se snažil zúčastněným vyhovět za situace, kdy bezhotovostně by transakci nebylo možno realizovat s ohledem na lhůty pro mezibankovní převody prostředků. Ke svým osobním a majetkovým poměrům kárně obviněný ve vyjádření mj. uvedl, že žije v rodinném domě, patřícím manželce a dceři, kromě osobního automobilu a běžného vybavení domácnosti nemá žádnou věc vyšší hodnoty, zůstatek prostředků na účtech se pohybuje kolem 150 tis. Kč, na osobním účtu má kolem 80 000 Kč, které má připraveny pro doplacení hypotečního úvěru na dům, ve kterém bydlí. Pobírá starobní důchod 13 500 Kč. Informace o osobních poměrech byla v rámci jednání nařízeného k projednání kárné žaloby doplněna o skutečnost, že kárně obviněný nadále vykonává advokacii. K projednání kárné žaloby bylo nařízeno ústní jednání na den 16. 9. 2011, k němuž se kárně obviněný řádně a včas dostavil. Své písemné vyjádření ke kárné žalobě a předchozí vyjádření ke kárné stížnosti kárně obviněný ústně doplnil zdůrazněním, že vycházel z toho, že oznamovací povinnost má advokát protistrany, že požadoval předložit oznámení ČNB, které mu bylo na jednání dne 28. 7. 2009 předloženo, přičemž bez toho by býval transakci neprovedl. K dotazům členů kárného senátu dále uvedl, že neví přesně, dle jakého právního předpisu by bývala měla být taková hotovostní platba ze strany ČNB povolena, ale že se ve své praxi již jednou s udělením takové výjimky setkal. Dále sdělil, že vůči němu byla věc ze strany Policie ČR odložena, civilní řízení zmíněné v jeho vyjádření nadále běží, nebylo dosud rozhodnuto ani v prvním stupni. Pojišťovna stěžovateli neplnila, neboť se dle jejího názoru na daný případ pojištění nevztahuje, stěžovatelem požadovaná částka je nadále složena v soudní úschově pro nejasnost v tom, kdo je ve věci případným věřitelem. Oznámení ČNB, o kterém mluvil, fyzicky viděl, kopii si z něj nepořídil. Rozhodnutí ČNB či jinou reakci na toto oznámení neviděl, neboť se zúčastněnými osobami se poté již nesetkal, kromě jejich účasti při jednání soudu vedeném stěžovatelem proti kárně obviněnému. Při setkání ve své kanceláři si od ostatních zúčastněných nechal předložit občanské průkazy, kromě Mgr. N., údajného advokáta, 110


č. 27/2011 a kromě pana M., který se sice jednání zúčastnil, který ale nebyl účastníkem řešených právních vztahů. Konečně kárně obviněný potvrdil, že v době, kdy přebíral prostředky do úschovy, již existoval výpis z účtu v Komerční bance, dokládající připsání prostředků na účet stěžovatele, který byl jednou ze dvou listin, po jejichž předložení měl vydat prostředky z úschovy, když tento výpis kárně obviněnému předložil sám stěžovatel. Kárný senát provedl důkazy listinami navrženými kárným žalobcem v kárné žalobě. Kárný senát neprovedl důkaz protokoly o jednání soudu, předloženými kárně obviněným, neboť skutečnosti vyplývající z těchto listin nejsou podstatné pro rozhodnutí o projednávané kárné žalobě. Ze stížnosti stěžovatele kárný senát zjistil, že stěžovatel uvedl, že kárně obviněný měl na základě uzavření smlouvy o úschově od stěžovatele převzít v hotovosti do úschovy částku 875 000 Kč a téhož dne v hotovosti z této úschovy vyplatit třetí osobě částku 845 000 Kč, aniž byly splněny smlouvou o úschově sjednané podmínky pro takovou dispozici s předmětem úschovy. Ze smlouvy o úschově ze dne 28. 7. 2009 kárný senát zjistil, že kárně obviněný jako schovatel uzavřel se stěžovatelem jako složitelem a s věřitelem, zastoupeným panem R. S., smlouvu o úschově částky 875 000 Kč, kterou měl schovatel ve lhůtě 5 dnů po předložení dvou listin – výpisů z bankovních účtů, dokládajících jednak odepsání částky 1 350 000 eur z účtu věřitele, a jednak připsání této částky na účet složitele – vyplatit věřiteli, a nebudou-li tyto podmínky splněny do 31. 7. 2009, měl částku vrátit zpět složiteli s tím, že při vydávání předmětu úschovy si měl jako svoji odměnu ponechat částku 30 000 Kč. Kárně obviněný ve svém vyjádření ke stížnosti ze dne 13. 12. 2010 dopodrobna vylíčil, co předcházelo uzavření smlouvy o úschově, jak probíhala jednotlivá jednání se zúčastněnými dne 28. 7. 2009 a co jej následně vedlo k nabytí dojmu o podvodnosti jednání některých ze zúčastněných. Ve vztahu k předmětu kárného řízení, jak byl vymezen popisem skutku v kárné žalobě, kárný senát zjistil, že kárně obviněný sám potvrzuje převzetí částky 875 000 Kč v hotovosti dne 28. 7. 2009 od stěžovatele a vyplacení částky 845 000 Kč z takto převzatých prostředků téhož dne panu R. S. Ve vyjádření pak dále kárně obviněný odůvodňuje toto své jednání svým přesvědčením o tom, že Mgr. N., kterého považoval za advokáta – zástupce protistrany, řádně oznámil transakci ČNB. Z výdajového pokladního dokladu, vystaveného dne 28. 7. 2009 stěžovatelem, kárný senát zjistil, že podpisy kárně obviněného jako příjemce a zřejmě stěžovatele jako pokladníka je potvrzováno předání částky 875 000 Kč stěžovatelem kárně obviněnému, s uvedeným účelem platby „depozitum ze smlouvy o úschově 27. 8. 2009“. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného dne 28. 7. 2009 kárně obviněným, kárný senát zjistil, že podpisem kárně obviněného jako příjemce je potvrzováno přijetí částky 875 000 Kč od stěžovatele, s uvedeným účelem platby „depozitum ze smlouvy o úschově dne 28. 7. 2009“. Z výdajového pokladního dokladu, vystaveného dne 28. 7. 2009 kárně obviněným, kárný senát zjistil, že podpisy kárně obviněného jako pokladníka a další osoby 111


č. 27/2011 jako příjemce je potvrzováno předání částky 845 000 Kč kárně obviněným, s uvedeným účelem platby „vyplaceno depozitum ze smlouvy o úschově ze dne 27. 8. 2009“. Ze záznamu ze dne 11. 2. 2011 kárný senát zjistil, že kárně obviněný byl pozván a dne 11. 2. 2011 se dostavil do sídla České advokátní komory k projednání věci, ve které byla následně podána projednávaná kárná žaloba, a že projednání věci proběhlo s místopředsedou kontrolní rady ČAK a pověřenou členkou kontrolní rady ČAK. V rámci tohoto jednání popsal kárně obviněný vývoj kauzy obdobně, jako ve svých shora uvedených vyjádřeních, a uvedl, že si je vědom skutečnosti, že nebyl oprávněn v hotovosti převzít do úschovy částku 875 000 Kč, když tato překračuje částku 15 000 eur. Z výpisu z matriky ze dne 13. 9. 2011 kárný senát zjistil, že kárně obviněný vykonává advokacii od r. 2001, aktuálně samostatně, dosud nebyl kárně řešen. Kárně obviněný i kárný žalobce neměli k provedeným důkazům výhrady či připomínky. Po provedení shora uvedených důkazů neměli kárný žalobce ani kárně obviněný další návrhy na provedení důkazů dalších. Kárný žalobce v rámci závěrečné řeči navrhl vyslovení viny kárně obviněného ve smyslu kárné žaloby, neboť z provedených důkazů a jim odpovídajícího přiznání kárně obviněného je evidentní, že kárně obviněný disponoval s částkou překračující zákonný limit, když předmětem dokazování nebyla oprávněnost dispozice či komu byla částka vyplacena. Pokud jde o kárné opatření, navrhl uložení kárného opatření – pokuty ve výši dle uvážení kárného senátu, přičemž zdůraznil, že je zapotřebí přihlédnout k tomu, že kárně obviněný si je vědom svého pochybení, ke kterému došlo z neopatrnosti či nedůslednosti, a rovněž k dosavadní kárné zachovalosti kárně obviněného. Kárně obviněný ve své závěrečné řeči uvedl, že byl přesvědčen o legálnosti transakce, když vycházel z toho, že bylo požádáno o příslušnou výjimku, bez toho by býval transakci neprovedl. Záležitostí je poučen, cítí se obětí podvodu. Z důkazů provedených při jednání kárného senátu dne 16. září 2011 má kárný senát za prokázané, že se kárně obviněný dne 28. 7. 2009 dvakrát účastnil hotovostní platby částkou přesahující limit dle zákona, a to poprvé, když přijal v hotovosti do úschovy částku 875 000 Kč od stěžovatele, podruhé, když vyplatil v hotovosti z úschovy částku 845 000 Kč osobě vydávající se za R. S. Tento skutkový děj vyplývá jak ze stížnosti, tak z výpovědi kárně obviněného, je potvrzován i listinnými důkazy, a to smlouvou o úschově, výdajovými doklady a příjmovým dokladem. Projednávané kárné provinění kárně obviněného spočívá v tom, že kárně obviněný nerespektoval zákonem stanovený limit pro hotovostní platby a v průběhu jednoho dne uskutečnil dvě platby (jednou jako příjemce platby, jednou jako plátce), kterými zákonem stanovený limit překročil. Kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněného by nezbavila odpovědnosti ani případná skutečnost, že byl třetí osobou uveden v omyl předložením údajného 112


č. 27/2011 oznámení či žádosti o výjimku adresovaných ČNB, neboť zákon s podáním jakékoli žádosti ČNB nespojuje možnost překročit zákonný limit pro hotovostní platbu. Dle názoru kárného senátu zákon ani neumožňuje ČNB udělit výjimku ze zákazu nadlimitních hotovostních plateb nebo takovou platbu povolit jiným rozhodnutím. Navíc takový omyl by se mohl u kárně obviněného vztahovat pouze k platbě, kterou přijímal prostředky do úschovy, nikoli k platbě, kterou prostředky (resp. jejich podstatnou část) z úschovy vydával. Možnost exkulpace kárně obviněného nezakládá, ani polehčující okolností rovněž není pohnutka kárně obviněného jím prezentovaná, pokud kárně obviněný chtěl vyhovět účastníkům smluvního vztahu za situace, kdy by dle názoru kárně obviněného obchod nebyl realizovatelný formou bezhotovostních plateb s ohledem na termíny mezibankovních převodů. Složení prostředků do úschovy mohlo proběhnout složením na depozitní účet na pobočce příslušné banky, pro výdej prostředků pak byla smlouvou o úschově stanovena lhůta dostatečná k uskutečnění výdeje převodem prostředků z účtu na účet. Projednávané porušení zákona o advokacii a pravidel profesionální etiky je podle názoru kárného senátu kárným proviněním, neboť porušení zákona, jehož účelem je „omezit daňové úniky, racionalizovat a optimalizovat peněžní hotovostní oběh, zvýšit bezpečnost zúčastněných subjektů a v neposlední řadě působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti“ (viz důvodová zpráva k zákonu č. 254/2004 Sb.) advokátem při poskytování právní služby je závažným porušením povinností advokáta, je obecně nedobrým signálem veřejnosti, který může přispívat ke špatnému hodnocení advokátního stavu, a tím i ke snižování jeho důstojnosti a společenské prestiže. Kárného provinění se kárně obviněný dopustil úmyslně, neboť věděl, že hotovostní platba v takové výši přesahuje zákonný limit (který dle údajů ČNB k 28. 7. 2009, při kurzu euro za 25,50 Kč, činil 382 500 Kč), když sám původně požadoval převod prostředků na svůj účet. Povinností advokáta je při výkonu advokacie postupovat v souladu s právními předpisy, čímž se kárně obviněný v daném případě neřídil. Ze všech okolností této věci kárný senát dovodil, že kárně obviněný jednal v nepřímém úmyslu, když přinejmenším byl srozuměn s tím, že tímto jednáním porušuje zákon o advokacii a Pravidla profesionální etiky. Tímto jednáním porušil kárně obviněný ustanovení § 3 odst. 1 zákona o advokacii, neboť při poskytování právní služby nerespektoval zákonnou úpravu omezení plateb v hotovosti, dále ust. § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii, když vyhověl požadavku klienta, který byl v rozporu se zákonem, a když nejednal svědomitě, neboť si neověřil dostatečně zákonnou úpravu omezení dispozic s finanční hotovostí, a rovněž ust. § 17 zákona o advokacii, když svým jednáním porušil ust. čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky tím, že porušením zákona nejednal poctivě a čestně, a článek 9a Pravidel profesionální etiky tím, že při provádění úschovy peněz nepostupoval podle příslušných právních předpisů. Kárný senát neshledal podmínky pro upuštění od uložení kárného opatření ve smyslu § 32 odst. 5 zákona o advokacii. S ohledem na zjištěné skutečnosti, zejména pak na míru, v jaké byl překročen zákonný limit omezující platby v hotovosti a na sku113


č. 28/2011 tečnost, že k dispozici došlo opakovaně, nebylo možné porušení povinností kárně obviněným hodnotit jako „méně závažné“, což by umožňovalo postup podle § 32 odst. 5 zákona o advokacii. Z těchto důvodů kárný senát uložil kárně obviněnému kárné opatření – pokutu. Za přiměřenou a věci plně odpovídající přitom považuje kárný senát pokutu ve výši 50 000 Kč, tedy ještě při dolní hranici rozpětí připuštěného zákonem. Výše pokuty na jedné straně zohledňuje jak dosavadní kárnou zachovalost kárně obviněného, tak skutečnost, že kárně obviněný od počátku kárného řízení uváděl, že jednal v rozporu se zákonem a že celá záležitost je pro něj poučením. Na druhou stranu ji kárný senát považuje již za dostatečně vysokou na to, aby odpovídala jak principiální závažnosti projednávaného kárného provinění, tak konkrétním okolnostem, za nichž k porušení zákona došlo (míra překročení zákonného limitu, opakovaná dispozice s částkou nad zákonný limit).

č. 28 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže v průběhu jednání o uzavření dohody o úschově kupní ceny tuto kupní cenu převezme, a poté ji převede v rozporu s navrženými ujednáními. Rozhodnutí sp. zn. K 110/2010 ze dne 27. 5. 2011 bylo otištěno v Bulletinu advokacie č. 1-2/2012 na str. 65.

114

Rejstříky 115


Věcný rejstřík 2010 – 2011 Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2010 – 2011 Advokátní tarif - č. 2/10, 6/10, 26/10 Etika advokáta - č. 11/10, 14/10, 15/10, 20/10, 22/10, 2/11 Kolize zájmů - č. 16/10, 17/10, 18/10, 16/11, 17/11 Mlčenlivost advokáta - č. 19/10 Nečinnost advokáta - č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 6/10, 21/10, 25/10, 26/10, 27/10, 1/11, 4/11, 5/11, 6/11, 7/11, 9/11, 10/11, 11/11, 12/11, 14/11, 15/11, 19/11, 22/11 Obhajoba - č. 23/10, 27/10, 28/10, 29/10, 4/11, 8/11 Oznamovací povinnost vůči ČAK - č. 1/10, 20/10, 19/11, 20/11, 21/11, 22/11 Plná moc - č. 9/11, 23/11 Profesní pochybení - č. 3/10, 4/10, 5/10, 13/11, 19/11 Rozhodčí řízení – č. 11/10 Úschova - č. 3/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 24/10, 25/10, 27/10, 6/11, 7/11, 10/11, 24/11, 25/11, 26/11, 27/11, 28/11 Vztah k jiným advokátům - č. 1/10, 5/10, 13/10, 21/10, 23/10, 28/10, 3/11 Vztah k protistraně - č. 9/11 Vztah k soudům a jiným státním orgánům - č. 12/10, 28/10, 29/10, 8/11, 23/11 116


Rejstřík právních předpisů 2010 – 2011 Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK 2010 – 2011

Poznámka: Všechny právní předpisy rozumí se v aktuálním platném znění. Zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád § 35 ..........................č. 23/10, 28/10 Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád § 114b ................................... č. 2/06 § 153a ................................... č. 2/06 Zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník § 451 odst. 1 .........................č. 28/11 Zák. č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti § 4 odst. 1 ......... č. 7/10, 24/10, 27/11 Zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii § 3 odst. 1 .................. č. 7/10, 23/10, 24/10, 26/10, 28/10, 27/11, 28/11 § 3 odst. 2, 3 .......................... č. 4/07 § 5 odst. 1 ............................. č. 5/07 § 5a odst. 2 ............................ č. 4/07 § 8b, odst.1, písm. c) ............... č. 2/04 § 9 odst. 1, písm. b) ................č. 11/06 § 9 odst. 2 ...................č. 11/06, 9/07 § 16 odst. 1 ...................č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 6/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 18/10, 19/10, 21/10, 23/10, 25/10, 26/10, 27/10, 28/10, 29/10, 4/11, 5/11,

6/11, 7/11, 8/11, 9/11, 10/11, 11/11, 12/11, 13/11, 15/11, 16/11, 19/11, 23/11, 24/11, 25/11, 26/11, 27/11, 28/11 § 16 odst. 2 .......... č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 5/10, 6/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 16/10, 18/10, 19/10, 21/10, 23/10, 25/10, 26/10, 27/10, 28/10, 29/10, 4/11, 5/11, 6/11, 7/11, 8/11, 9/11, 10/11, 11/11, 12/11, 13/11, 14/11, 15/11, 16/11, 18/11, 19/11, 23/11, 24/11, 25/11, 26/11, 27/11, 28/11 § 17 .................... č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 5/10, 6/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 11/10, 12/10, 13/10, 14/10, 15/10, 16/10, 17/10, 18/10, 19/10, 20/10, 21/10, 22/10, 23/10, 24/10, 25/10, 26/10, 27/10, 28/10, 29/10, 1/11, 2/11, 3/11, 4/11, 5/11, 6/11, 7/11, 8/11, 9/11, 10/11, 11/11, 12/11, 13/11, 14/11, 15/11, 16/11, 18/11, 19/11, 21/11, 22/11, 23/11, 24/11, 25/11, 26/11, 27/11, 28/11 § 19 odst. 1 písm. a) ... č. 16/10, 18/10, 16/11, 17/11 § 19 odst. 1 písm. c) ....č. 18/10, 16/11, 17/11 117


Rejstřík právních předpisů 2010 – 2011 § 19 odst. 1 písm. d) ............... č. 17/10 § 20 odst. 1...........................č. 18/10 § 21 odst. 1...........................č. 19/10 § 29 odst. 1.................č. 19/11, 22/11 § 29 odst. 2...... č. 20/10, 20/11, 21/11 § 38 odst. 1 ..........................č. 21/10 § 56 .....................................č. 13/10 Vyhl. min. sprav. ČR č. 177/1996 Sb., advokátní tarif § 3 a násl. ............................ č. 26/10 Usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČR čl. 4 odst. 1 .......... č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 5/10, 6/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 11/10, 12/10, 13/10, 14/10, 15/10, 16/10, 17/10, 18/10, 19/10, 20/10, 21/10, 22/10, 23/10, 24/10, 25/10, 26/10, 27/10, 28/10, 29/10, 1/11, 2/11, 3/11, 4/11, 5/11, 6/11, 7/11, 8/11, 9/11, 10/11, 11/11, 12/11, 13/11, 14/11, 15/11, 16/11, 18/11, 19/11, 21/11, 22/11, 23/11, 24/11, 25/11, 26/11, 27/11, 28/11 čl. 4 odst. 2 .......... č. 2/10, 3/10, 6/10, 7/10, 8/10, 10/10, 13/10, 15/10, 25/10, 2/11, 6/11, 7/11, 9/11, 10/11, 1/11, 19/11, 24/11, 25/11, 26/11, 28/11 čl. 4 odst. 3 .................č. 6/10, 25/10, 6/11, 7/11, 9/11, 25/11 118

čl.6 odst. 1................ č. 10/10, 18/10, 19/10, 9/11, 26/11 čl. 6 odst. 2 ............... č. 23/10, 27/10, 4/11, 23/11 čl. 6 odst. 4 ................ č. 10/10, 19/10 čl. 9 odst. 1 ...................č. 2/10, 3/10, 4/10, 6/10, 9/10, 25/10, 1/11, 4/11, 5/11, 6/11, 7/11, 9/11, 11/11, 12/11, 13/11, 15/11, 19/11 čl. 9 odst. 2 ................... č. 3/10, 7/10, 8/10, 9/10, 10/10, 18/10, 25/10, 6/11, 7/11, 10/11, 19/11, 23/11, 25/11, 26/11, 28/11 čl. 9 odst. 3 ...........................č. 25/10 čl. 9 odst. 4 ...................č. 1/10, 2/10, 3/10, 4/10, 21/10, 1/11, 5/11, 6/11, 9/11 čl. 9a .......................... č. 7/10, 24/10, 25/10, 24/11, 26/11, 27/11 čl. 10 odst. 4 .................č. 1/10, 2/10, 6/10, 21/10, 25/10, 6/11, 9/11, 14/11, 19/11 čl. 11 odst. 1 ...........................č. 3/11 čl. 11 odst. 2 ..................č. 5/10, 3/11 čl. 13 odst. 1 ...........................č. 1/10 čl. 16 odst. 1 .............. č. 14/10, 19/11 čl. 16 odst. 2 .............. č. 14/10, 23/11 čl. 16 odst. 3 ...............č. 2/10, 25/10, 27/10, 19/11, 22/11 čl.17 odst. 1 .............. č. 12/10, 29/10, 8/11 čl. 17 odst. 3 .............. č. 29/10, 23/11 čl. 25a odst. 5 .......................č. 18/11 čl. 29 odst. 1 ...........................č. 1/10 Usnesení představenstva ČAK č. 1/1998 Věstníku, o výchově advokátních koncipientů čl. 1 odst. 2, čl. 3 ...................č. 21/10


Upozornění na souhrnné rejstříky 1991 – 2011 Usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví Pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta čl. 2 odst. 1 ...........................č. 23/11 čl. 6 ..........................č. 23/10, 28/10 čl. 9a, písm. d) .......................č. 23/11

Usnesení představenstva ČAK č. 4/2004 Věstníku, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta čl. 2 odst. 1 ...........................č. 25/10 čl. 2 odst. 4 ...... č. 24/11, 25/11, 26/11 Usnesení představenstva ČAK č. 4/2006 Věstníku, o prohlášení advokáta o pravosti podpisu část třetí................................č. 18/11

Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991 – 2003 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim vyšel ve zvláštním čísle Bulletinu advokacie z června 2004. Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991 – 2011 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim najdete na webových stránkách České advokátní komory www.cak.cz, a to tak, že nejdříve kliknete na rubriku Orgány Komory, a poté na rubriku Kárná komise. 119


Bulletin advokacie

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2010 – 2011 Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777) v agentuře , spol. s r. o. www.impax.cz Přetisk povolen jen se souhlasem redakce. Adresa redakce: Česká advokátní komora Národní třída 16 110 00 Praha 1 telefon: 221 729 011 fax: 224 932 989 e-mail: [email protected] www.cak.cz Redakce: Předseda redakční rady: JUDr. Petr Toman Šéfredaktor: JUDr. Pavel Blanický Výkonná redaktorka: PhDr. Ivana Cihlářová Tajemnice redakce: Eva Dvořáková Redakční rada: JUDr. PhDr. Stanislav Balík, prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, Dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič, prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., JUDr. Pavel Holec, JUDr. Ladislav Krym, prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., doc. JUDr. Karel Marek, CSc., JUDr. Michal Mazanec, doc. JUDr. Vladimír Mikule, JUDr. Tomáš Pohl, prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD., prof. JUDr. František Zoulík, CSc. Objednávky předplatného zasílejte na adresu: ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1, e-mail: [email protected] Cena výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč, zvýhodněné roční předplatné 850 Kč kromě poštovného, balného a DPH. Advokátům a advokátním koncipientům se rozesílá zdarma. Celé znění každého čísla vychází též na internetu (www.cak.cz). Předáním rukopisu redakci vyjadřuje autor souhlas se zveřejněním také na internetu a v právních informačních systémech spolupracujících s ČAK. Toto číslo vyšlo 22. 6. 2012 v nákladu 17 000 výtisků. Obálka a grafická úprava: Impax, spol. s r. o. Tisk: Kavka Print, s. r. o., Praha MK ČR E 6469 ISSN 1210-6348

120

Bulletin advokacie Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

Recommend Documents