BUCHLOVSKÝ
ZPRAVODAJ ČÍSLO 11 • ROČNÍK XII.
LISTOPAD 2006
Dne se mnou pohledněte do tváře sochy Panny Marie na náměstí, která bude letos, stejně jako v letech předcházejících, dohlížet na tradiční listopadové hodové veselí. (foto: Vlastimil Kořínek)
Sbor dobrovolných hasičů Buchlovice, Obecní úřad Buchlovice a stárci Petr Strýček, Adriana Schusterová, Marek Schuster a Marie Procházková pořádají
11. a 12. listopadu 2006
MARTINSKÉ HODY S PRÁVEM Program: sobota 11. listopadu od 10.00 – zahájení na náměstí, odchod pro povolení hodů, obchůzka po obci na trase: Lhotka, Kostelní, náměstí, Masarykova, Příční, Helštýn, Zahrady, Podvinohradí, Hraničky, Suchý řádek. Hraje NEDAKOŇANKA 19.30 – zábava „U páva – hraje NEDAKOŇANKA 19.30 – zábava Hotel Buchlovice (hraje cimbálová muzika) neděle 12. listopadu 10.00 – hodová mše svatá v kostele sv. Martina 11.30 – tanečky na náměstí, focení v parku 13.30 – obchůzka po obci na trase: Hradišťská po kapličku, Komenského, řadovky, domov důchodců, Tyršova, Loučky. 19.30 – zábava u Páva Po celý den hrají BUCHLOVJANÉ 1
Titul městys jsme získali zpět po více než padesáti letech Městys nebo také městečko je historický typ obcí stojících mezi městem a vsí, kterým bylo udělováno právo pořádat výroční a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí), kromě dalších výhod. Městyse musely mít městský charakter a musely plnit roli spádového městečka pro okolní vesnice. Status městyse nebo městečka uděloval od 13. století panovník. Po vzniku ČSR v roce 1918 udělovala status ministerská rada na základě detailní žádosti obce. Podle „Statistického lexikonu v Republice československé“ bylo v roce 1930 na území ČSR 503 městysů. V období první republiky bylo kritérií pro získání statutu městyse daleko více. Obec musela například doložit, že má regulační plán, školu, hřbitov a elektrické osvětlení. Naše obec získala tento titul před 201 rokem, přesně 20. května 1805. movny Parlamentu České republiky ing. Miloslav Vlček. (Rozhodnutím č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny ze dne 10. října 2006 – podle § 3 odst. 4) zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecní zřízení), a v souladu s § 29 odst. 3) zákona č. 90/ 1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny byla obec Buchlovice stanovena městysem, a to dnem 10. října 2006). Název městys nepřinese obci žádné ekonomické výhody. Je to jen záležitost pocitu a vztahu lidí ke své minulosti a svému domovu; a to je, domníváme se, zapotřebí podporovat. Vyjadřuje také příslušnost obce do určité velikostní skupiny obcí a připomíná její historický vývoj a má zejména prestižní význam. Městys (se synonymem městečko) nejsou totiž jen domy a ulice, ale především jeho obyvatelé, občané, kteří mají své městečko rádi, kteří jsou na ně hrdí a kteří se pro ně snaží i něco udělat. Nelze vyjmenovat všechny zasloužilé, aniž bychom se druhých nedotkli a nyní jen chceme říci, že můžeme být hrdí na ty naše spoluobčany, kteří byli ve svém životě a ve svém konání úspěšní a k našemu městečku se hlásili a hlásí. V následujícím období čeká pracovníky Obecního úřadu Buchlovice (nověji tedy Úřadu městyse Buchlovice) spousta práce, spousta vyřizování. Obec musí změnit všechna razítka, informační systém, hlavičkové papíry, oznámit změnu všem svým dodavatelům a nechat ji vložit do příslušných dokumentů a rejstříků, v neposlední řadě upravujeme již nyní internetové stránky. Od data 1. 1. 2007 už budeme fungovat jako městys Buchlovice! Informaci připravil: Ing. Miloslav Hrdý
Od 1. července 2006 mohly obce žádat o navrácení titulu město nebo městys. Tím došlo k nápravě opomenutí při obnovování místní samosprávy v České republice po roce 1989. Na vypracování a prosazování této novely se podstatnou měrou podílel i Svaz měst a obcí České republiky, čímž naplnil i jeden ze závažných úkolů přijatých IX. Sněmem. Na navrácení statutu městys nebo města měly nárok pouze ty obce, které toto označení užívaly před 17. květnem 1954, což je den účinnosti zákona č. 13/1954 Sb., o národních výborech. Od tohoto dne totiž obstarávaly veškeré záležitosti veřejného života národní výbory, jakožto orgány moci pracujícího lidu a byla tak fakticky zlikvidována samospráva. Historická města a městyse měly tak zákonnou možnost nabýt na svou žádost označení, které jim nebylo žádným právním předpisem výslovně odňato, jen toto označování reálně vymizelo s novým společenským řádem zavedeným v Československu po druhé světové válce. Prvním krokem, po doporučení záměru navrácení titulu městys obci Buchlovice Radou obce Buchlovice a posléze schválení Zastupitelstvem obce Buchlovice, bylo vypracování žádosti, kterou bylo třeba zaslat na předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, opatřenou přílohami prokazujícími oprávněnost žádosti obce. Slavnostní předání titulu se uskutečnilo v budově Poslanecké sněmovny v úterý 17. října 2006 (do rukou starosty Ing. Jiřího Černého), dekret o jmenování předal předseda Poslanecké sně2
3
Výsledky voleb do zastupitelstva obce Buchlovice konaných 20. – 21. října 2006 Kandidátní listina
Poř. číslo
Kandidát – příjmení, jméno
Věk
Polit. přísl.
Hlasy Poř. abs
v%
1
KSČM
4
Krystýnek František
47
BEZ PP
333
12,45
1
1
KSČM
1
Ing. Zálešák Zdeněk
53
BEZ PP
328
12,27
2
2
ČSSD
13
Ing. Stejskal Jiří
33
BEZ PP
226
8,66
1
2
ČSSD
8
Křiva Josef
49
BEZ PP
223
8,54
2
3
Nezávislí
1
Žižlavský Bořek
44
BEZ PP
502
14,38
1
3
Nezávislí
2
Ing. Karásek Ladislav
41
BEZ PP
454
13,01
2
3
Nezávislí
3
Mgr. Mikulíková Alena
46
BEZ PP
351
10,06
3
4
KDU-ČSL
1
Dvořan Petr
50
BEZ PP
502
15,06
1
4
KDU-ČSL
2
Mgr. Rašticová Lenka
30
BEZ PP
335
10,05
2
4
KDU-ČSL
4
Kapounek Havel
37
KDU-ČSL
313
9,39
3
5
ODS
2
Ing. Černý Jiří
49
BEZ PP
652
14,54
1
5
ODS
3
Horáková Alena
46
BEZ PP
430
9,58
2
5
ODS
5
Mgr. Klvaňa František
52
BEZ PP
374
8,34
3
5
ODS
4
MVDr. Jaroš Alois, ml.
45
BEZ PP
372
8,29
4
5
ODS
1
Ing. Beníček Zdeněk
55
ODS
281
6,26
5
4
Stane se místní škola dominujícím prvkem architektonického vzezření Buchlovic? mimo jiné. K dokonalejší prezentaci poslouží kterémukoliv z hloubavějších čtenářů internetové stránky (nemá-li tu možnost doma, pak se příležitost k využití nabízí např. v místní knihovně). Kontaktovat lze elektronickou adresu www.zsbuchlovice.uhedu.cz. Kromě jmenné sestavy téměř dvacetičlenného pedagogického sboru si zde může tazatel přečíst neustále aktualizované informace jak o výuce, tak i všestranně bohatých aktivitách žáků, včetně dokumentárních fotografií. Co si z této nabídky neodpustím komentovat, je podle mne – pedagogického prosťáčka, mimořádně vysoká úspěšnost pětatřicítky absolventů ročníku 2004/2005 v žádostech o přijetí na vybrané střední školy (27) a do učebních oborů (8). Uspokojivého cíle totiž dosáhlo z 35 žadatelů plných 31! Předpokládám, že jsem výše uvedenými řádky dostál normě společenského bontónu a mohu se
K orientačnímu seznámení několik dat z internetových stránek. Nedávno uplynulý školní rok navštěvovalo školu v Buchlovicích 229 žáků, absolvujících svoji výuku ve dvanácti třídách a dalších sedmnácti specializovaných učebnách. Současně jim bylo k dispozici ještě několik kabinetů a dvě místnosti s jedenadvaceti do sítě propojenými počítači. K tělovýchově sloužila školákům prostorná tělocvična, venkovní travnaté hřiště a přilehlá sportovní plocha s pružnou nepřírodní krytinou. Stravovací nároky žáků a pedagogického sboru pokrýval vlastní kuchyňský provoz s vývařovnou a jídelnou. Škola nadále pokračovala v dlouhodobě rozvíjených tradicích odborné, zájmové a sportovní angažovanosti svých žáků. Asi tak nějak by se dala specifikovat technicko-administrativní vizitka uplynulého školního roku 2005/2006 základní školy v Buchlovicích. Pochopitelně
5
představujete „střechu na klíč“ ? Mne naštěstí z tohoto optického klamu vysvobodila bodrá sedlácká logika: – právě střecha se přece stala klíčem k útoku na čas, který budovu školy svými devastačními stopami jaksepatří za uplynulá léta poznamenal. A aby těch paradoxů nebylo málo, tak se její investor – obec Buchlovice, prezentovaná místním úřadem, teprve v průběhu rozjeté akce rozhodl, že odborníci využijí příležitosti a podívají se domečku také na obnažené základy. Vůbec ne z legrace, ale proto, aby posoudili v jakémže jsou stavu a podle toho pak mohli konat. Tak tomu se fakt říká pohotovost, před kterou hluboce smekám a klidně bych ji dal přídomek hodný příkladu. Zkrátka, až se příští letopočet 2007 nachýlí opět k podzimu, bude buchlovická školička s největší pravděpodobností zářit do širokého okolí nejen okrově červenou pokrývkou s šálou měděného tepání, ale bude jí zároveň i teplo u nohou. Nechejme však básnění a pojďme se za popisovanou událostí společně ohlédnout uspořádaně. Čímž mám na mysli procházku časem, absolvovanou ruku v ruce s chronologií dat a pracovních úkonů. Stěžejním a cílovým bodem první rekonstrukční etapy se skutečně stala oprava střechy. Položení nové krytiny však předcházela asanace staré dřevěné vazby a statické posílení stropu nad celou centrální částí zástavby. Průběžných prací bylo souběžně využíváno k podpoře dalšího projekčního úkolu: využití půdní kapacity k vestavbě některých doposud scházejících prostor. V konečné fázi tak bude škola obohacena jak o postrádané technologické zázemí, tak i nabytí dalších ploch, s jádrem hlavní budovy propojených schodištěm. Dostatečnou světelnou kapacitu dodají místnostem nejen moderní osvětlovací tělesa, ale vlivem přirozeného slunečního záření také ve střeše zbudovaná oblouková okna. Právě ona obohatila původní vzhled školní budovy o zcela nový a velice zajímavý architektonický prvek. Ještě rozsáhlejší a řemeslně náročnější stavební definicí se stalo přestřešení školní tělocvičny. Zcela za své tady vzala celá stropní část, nevyhovující nejen staticky, ale také aktusticky a v neposlední řadě i esteticky. Vstoupí-li do této prostory člověk znalý zdejších prostor nyní, je doslova nadšen proměnou, která tělocvičně dodala onen charakteristický švih krytých
proto věnovat meritu věci – zodpovězení otázky, proč jsem si k autoriozaci vybral nadpisem avizované téma. Nota bene když nejsem ani kantor, ani architekt, ani pokrývač ba dokonce ani rodilý obyvatel Buchlovic, křtěný vodou náměstím protékajícího potůčku. Přitom se všechny tyto „scénáristické ingredience“ k publikovanému tématu úzce váží, protože jde o relativní maličkost – proinvestovaných sedm miliónů korun. Zcela správně tušíte, že úzce souvisí s dosud nejnákladnějšími opravami, úpravami a vylepšeními Základní školy na Komenského ulici č. 483 v Buchlovicích, a to v její celé dosavadní historii. Předesílám, že jde především o informace z letošní první rekonstrukční etapy, kterou bude již v příštím roce následovat finančně ještě nákladnější, deseti milióny dotovaná stavební akce, s fasádním pozlátkem ve finiši. A právě to mne vyprovokovalo k činu. Bezmála dvě desítky melounů – to už je pořádný ranec tisícovek – tak ať se dozvím (a vy
se mnou), v čem se ta školička, okolo které téměř každý den chodím, za dva roky vylepší. Ono to totiž zvenčí není zase až tak patrné. Naplánované stavební úkony si přitom mohly dovolit tak nezvyklý technologický kotrmelec, jakým je jejich počátek v paradoxně novém pokrytí střechy. Což je u běžných stavebních úkonů představa naprosto iluzorní. K obdobným virtuálním parafrázím mne ostatně vybízel i reklamní nápis na firemních automobilech eseróčka Stavby Boršice, pohybujících se sem a tam po staveništi. No schválně, jak si vy čtenáři 6
profesionálních sportovišť. Pochopitelně v poněkud skromnějších parametrech, odvislých svému poslání. Na příjemném dojmu kupodivu nic nemění ani původní vybavení poněkud zastaralejším cvičebním zařízením, které se ve
ních praktik především kvalitativně. K ucelenosti školního objektu přispěje nejen zmíněná rekonstrukce sociálního zázemí tělocvičny, ale také úpravy některých obslužných částí hlavní budovy. V konkrétní podobě například jejích šatnových prostor. Vysokou technologickou kvalitu stavebních změn zaštítí celoplošná elektroistalace objektu, včetně montáže výkonných osvětlovacích těles . V oblasti teorie prozatím zůstává výhled na případnou variantu odkanalizování školního dvora, eventuálně práce směrované k posílení hydroizolace školní budovy. Reálná fakta jsou totiž odvislá od průběžně prováděných sond s následně specifikovanou rekonstrukční nutností. Zadost všem dosavadním konstatováním je třeba učinit i prezentací autorského spolupůsobení projekční kanceláře Ing. arch. Jaroslava Mikulíka a v realizační oblasti poděkováním za kvalitní profesní přístup Stavbám Boršice s.r.o. Od této chvíle se již můžeme těšit na vrcholný závěr jejich prací, jímž bude v příštím roce oblékání školy do nového slavnostního hávu. Zvědavým čtenářům předčasně vyzradím – že bude laděn do karmínově béžového fasádního odstínu. A pokud se ptáte, kam se z textu vytratil oslnivý význam hlavního nadpisu, odpovídám: „Ten budeme společně moci posoudit a docenit hned po ukončení celé stavební akce. Jsem skálopevně přesvědčen, že mi pak vyslovenou domněnku neobyčejné atraktivity školní budovy jenom potvrdíte.“ V úplném závěru, o to však s větším důrazem na jeho společenskou míru, vyslovuji poděkování za poskytnuté informace řediteli ZŠ Buchlovice, Mgr. Františku Klvaňovi. Miroslav Raška
vstřícných ekonomických podmínkách současné České republiky může stát otázkou brzké časové relativizace. Ruku v ruce s úpravami hlavního sálu dozná v příštím roce výrazných změn i jeho zázemí, především v technicko-hygienických směrech. Celý tento krytý sportovní komplex pak dořešením šaten a sociálního zařízení získá dokonalý technický rámec. Jak už jsem uvedl, na dokončenou a v závěru měsíce září kolaudačním řízením „zprovozněnou“ tělocvičnu, naváže v příštím roce nákladově i řemeslně ještě náročnější etapa druhá. V projekčních záměrech je kódována především dokončením půdní vestavby. Což školu celkově posílí nejen prostorově, ale co do studij-
VÝZVA PODNIKATELŮM Turistické informační centrum Buchlovice aktualizuje v současné době KATALOG SLUŽEB, který je mj. umístěn na internetových stránkách obce Buchlovice. Chceme Vás požádat, v případě, že máte zájem, o doplnění či změny v katalogu, abyste nás oslovili, zaslali informace nebo i nově, pokud chcete nabídnout své služby občanům nebo turistům, je možné zařazení Vašeho odkazu do katalogu. Své podněty a připomínky směřujte panu tajemníkovi OÚ Buchlovice ing. Miloslavu Hrdému, možno i na adresu:
[email protected]. 7
Nový vydavatelský počin obce (Grafický list k otevření Muzea Podhradí Buchlovice) Před krátkým časem vytvořil nový grafický list s tématem Buchlovic známý rytec Jaroslav Tvrdoň. Ocelorytinu na ručním papíře s autorovým podpisem, která je cenným kouskem nejen sběratelů a milovníků našeho městečka, lze zakoupit v informačním centru v Muzeu Podhradí. Je vlastně malým dodatkem k jeho letošnímu otevření, jež se konalo v měsíci květnu. Horní část grafiky, vedle nápisu, nese symboly obce (znak Buchlovic) a obecné logo informačního centra. V dolní části vidíme hrad Buchlov coby dominantu nejenom našeho městečka, ale celého Mikroregionu Buchlov. Znaky obcí tohoto sdružení pak lemují zbylé okraje grafiky. Její střed vyplňuje kamenný reliéf, umístěný na štítové zdi někdejších „panských mlatů“, dnes muzea. Následuje latinský nápis ze stejné stěny, opatřený chronogramem - 1884. Z nápisu se dovídáme, že kvůli výstavbě nové silnice byly tehdy mlaty hodně zkráceny a snahou majitele panství (Zikmunda II. Berchtolda) opraveny.
Co je to ocelorytina Jedná se o grafickou techniku pro tisk z hloubky, při němž se tisknou vyryté rýhy, opatřené barvou. Je považována za nejobtížnější grafickou techniku, jejímž základním principem je ostrá kresba, kterou je třeba dobře rozmyslet a vyrýt. Předchůdkyní ocelorytiny byla mědirytina, používaná od 15. století pro volnou, užitkovou a ilustrační grafiku. Mědirytina neumožňovala velké tiskové náklady. Vyvrcholením četných pokusů o práci v tvrdším materiálu než v mědi byl kolem roku 1820 vynález rytiny ve tvrdé oceli Angličana Charlese Heathe (1785–1848). Lze právem říci, že ocelorytina zůstala od svého vzniku až podnes převážně technikou reprodukční grafiky, neboť ocel umožňuje velké náklady otisků. Proto se jí nejvíce používá při tvorbě bankovek, cenných papírů nebo poštovních známek. Příprava pro rytinu: Jakoukoliv výtvarnou předlohu musí rytec překreslit do speciálně přesné lineární kresby ve větším měřítku, 8
kterou nanese na dokonale lesklou plochu ocelové desky v zrcadlově obrácené poloze a to buď fotochemickou nebo mechanickou cestou, již ve skutečné velikosti, tedy rozkresbu poměrně zmenšenou. Popis práce: K rytí se používají velmi ostrá rýtka z kvalitní, dobře zakalené oceli. Práce na desce je pomalá a vyžaduje maximální soustředěnost a velikou trpělivost. Jemnost a přesnost rytiny lze dosáhnout používáním silně zvětšující lupy při práci. Postup tisku: Barva se rozetře po celé ploše, následně se stírá stěrkou, organtýnem a pak rukou, až je veškerá nevykrytá plocha čistá a lesklá. Tisk se provádí na předem navlhčený hlubotiskový papír za silného tlaku v hlubotiskovém
lisu, kde plsť zatlačuje papír do rýh, opatřených barvou. Sušení – žehlení tisků: Barva na čerstvě natisklém listu tvoří mírný reliéf, proto se musí listy nechat nejdříve volně uschnout. Potom je znovu navlhčit, prokládat mezi kartony a filtrační listy, zatížit, aby se pod určitým tlakem papír vyrovnal. Prokládání se den po dni opakuje, až do úplného vysušení listů. Podepisování grafických listů: Vlastnoručním podpisem potvrzuje grafik nejenom autorství, ale i dobrou kvalitu tisku. Podpis má být proveden tužkou. Ta bývá zpravidla grafikem používána na počátku každého výtvarného projevu, a proto má tu výsadu, že se s ní podepisují hotové grafické listy.
Jaroslav Tvrdoň Grafik a rytec se narodil 10. 6. 1950 ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Od roku 1978 žije a tvoří v rázovité slovácké obci Vlčnov, proslavené každoročními národopisnými slavnostmi s Jízdou králů. Podobně jako velká postava české známkové tvorby Josef Herčík, začínal svou ryteckou činnost ve Zbrojovce v Uherském Brodě, kde rytinami zdobil celou řadu střelných zbraní. V letech 1974 – 1992 pracoval na rytinách pro výrobu odznaků, plaket a medailí ve vlčnovském Kovoznaku. V té době vznikaly jeho první grafické listy. Za výtvarný projev si zvolil dnes ojedinělou grafickou techniku – ocelorytinu. Jeho svědomitý přístup k práci, v níž hlavní roli hrálo samovzdělávání a soukromé studium u akademického malíře a grafika R. A. Kubíčka st., mu umožnil pracovat od roku 1993 „na volné noze“ se zaměřením na grafické listy, novoročenky, ex libris, cenné papíry a posléze i na poštovní známky. Do známkové tvorby vstoupil z podnětu akademického malíře a grafika Josefa Lieslera, který se zapsal na listinu tvůrců našich známek více než stovkou poštovních známek. Šlo o nabídku ke spolupráci a Lieslerově poslední známce emise Europa – cirkus. Svými ocelorytinami se Jaroslav Tvrdoň zúčastňuje řadu let souborných i autorských výstav doma i v zahraničí. Jeho rytiny jsou drobnou součástí mnoha zahraničních galerií a soukromých sbírek po celém světě.
Účast na souborných výstavách 1981 – Vyškov, 1989 – Vlčnov, Toronto – Kanada, 1995 – Hradec Králové, 1996 – Toronto – Kanada, 1997 – Praha, 1998 – Praha, Hradec Králové, 1999 – Kostelec na Hané, Ostrów Wielkopolski – Polsko, Cluj – Rumunsko, 2000 – Uherský Brod, Gornji Milanovac – Jugoslávie, 2001 – Hradec Králové, Ostrów Wielkopolski – Polsko, Seoul – Korea, Brno, 2002 – Czestochova – Polsko, Havířov, Uherský Brod, Brno, 2003 – Prostějov, Předkláštěří u Tišnova, 2004 – Žďár nad Sázavou
Autorské výstavy 2002 – Vlčnov, 2003 – Letohrad, 2005 – Uherské Hradiště, 2006 – Kunovice Připravili: Miloslav Hrdý, Bořek Žižlavský 9
Den vína na zámku
10
v neděli 1. října 2006
Foto: Oldřich Stránský 11
Den vína na zámku
12
Opět vyšel kalendář CHŘIBY 2007
Sešel se rok s rokem a na pultech se objevil další kalendář starých i nových fotografií nestora staroměstské turistiky, 83letého Vojtěcha Rosůlka. Jen tak na okraj, pokud jej někde v lese potkáte, na svůj věk vůbec nevypadá a svou energií převyšuje mnoho mladších. Už první stránka kalendáře upoutává fotografií z padesátých let, která představuje velkou betonovou propusť mezi Bunčem a Brdem na tzv. Hitlerově dálnici, budované státem a průmyslníky na rozhraní 30. a 40. let minulého století. Kdysi vymýcená a zčásti upravená trasa je dnes již zarostená lesem, ale propusť (a další stavby) stojí neohroženě dál, jako by zde vyrostly teprve nedávno. Úvodní stránky kalendáře vyplňují slova lesního správce ing. Zdeňka Zálešáka, k nimž je přiložen seznam studánek, které Lesní správa Buchlovice opravuje a udržuje. Následuje text ing. Zdeňka Kadlčíka, předsedy odboru Klubu českých turistů v Uh. Hradišti, ke 111letému výročí hradišťské turistiky. Poté už listujete v množství fotografií se známých i méně povědomých chřibských míst. Vedle nich jsou v kalendáři doplněny i obrázky z akcí, např. poslední pouť na Barborce před dlouhodobým zákazem v roce 1972, turistický pochod 25. března 2006, lyžování na břestecké sjezdovce atd. Krátce řečeno, s novým kalendářem Vojtěcha Rosůlka se budete cítit opravdu doma. Připravil Bořek Žižlavský
P O D Ě KOVÁ N Í Děkujeme touto cestou všem spoluobčanům, kteří podpořili svými hlasy v uplynulých komunálních volbách naše kandidáty. Sdružení nezávislých kandidátů Buchlovice
13
Na Smraďavce se ochutnávala zabíjačka
Zabíjačkové speciality měli možnost ochutnat milovníci dobrého jídla v sobotu 30. září 2006 v prostorách lovecké restaurace na Smraďavce.
K dostání byl i burčák
Obsluha se činila
Zahrála i cimbálovka
Návštěva byla bohatá
Foto: Oldřich Stránský
14
Kaštanová alej na Smraďavce na sklonku podzimu 15
(foto: Bořek Žižlavský)
130 let Sboru dobrovolných hasičů v Buchlovicích
Kronika buchlovického hasičského sboru Rok 1883
V roce 1883 se za členy sboru přihlásili: Valerián Dobiáš, Jan Hrabal, František Gottfried, Anton Jurča, Ignác Lukeštík a Valerián Kožuský. Zda byli přijati, rovněž není známo.
V roce 1883 se valná hromada uskutečnila 20. ledna. Na začátku valné hromady přednesl proslov velitel sboru Bedřich Böhm. Po proslovu byly přečteny účty za rok 1882. Dalším bodem programu byla volba revizorů účtů, jimiž se stali lékař dr. František Dohnal a správce Karel Kutscha. Po volbě revizorů proběhla volba výboru. Bylo rozhodnuto, že se bude volit cedulkami. Celkem bylo odevzdáno 18 cedulek, z čehož můžeme usuzovat, že valné hromady se zúčastnilo 18 členů. Z odevzdaných hlasů obdrželi: František Mařák 17, František Strýček 17, Ludvík Dorazil 16, Karel Zelinka 16, Čeněk Petřík 16, Bedřich Böhm 14, a Josef Konečný 6 hlasů. Po volbě výboru proběhly volby náčelníků. Velitelem byl zvolen Bedřich Böhm, náměstkem velitele Čeněk Petřík, hasmistrem Ludvík Dorazil, jednatelem František Strýček a zbrojmistrem František Mařák. Volbou funkcionářů valná hromada skončila. Dne 10. června 1883 se konala ještě jedna mimořádná valná hromada. V zápise z této valné hromady se můžeme dočíst, že jejím účelem bylo zvolení nového výboru jako podmínky pro další existenci sboru. Volilo se opět cedulkami, jichž bylo tentokrát odevzdáno 20. Členy výboru byli zvoleni následující členové, kteří obdrželi: Fr. Strýček 20, Bedřich Böhm 17, Karel Zelinka 17, František Mařák 15, Jan Strýček 14, Josef Hrabec 12 a Jan Raizl 10 hlasů. Z těchto členů pak byli zvoleni funkcionáři: Bedřich Böhm velitelem jednohlasně, Karel Zelinka náměstkem velitele 5ti hlasy, Jan Raizl hasmistrem 6ti hlasy, František Mařák zbrojmistrem 5ti hlasy a František Strýček jednatelem také 5ti hlasy. O počtu zásahů v roce 1883 se nedochoval žádný záznam, není ani známo zda sbor pořádal nějakou taneční zábavu, či jiný kulturní podnik.
Rok 1884 V roce 1884 se valná hromada uskutečnila 19. ledna. Zápis z valné hromady je jediným existujícím písemným dokladem sboru z roku 1884. Valná hromada začala tradičně prosloven velitele Bedřicha Böhma. Po proslovu byly přečteny účty za rok 1883. Pak následovala volba revizorů, jimiž byli zvoleni radní Tomáš Radoš a učitel Josef Kašpárek. Této valné hromady se zúčastnilo 15 členů, kteří většinou hlasů rozhodli, že výbor zvolený v roce 1883 zůstane ve funkci i nadále bez nové volby.
Rok 1885 V roce 1885 se valná hromada uskutečnila 10. ledna. Stejně jako v předcházejících letech i v roce 1885 začala proslovem, který přednesl velitel Bedřich Böhm. Po proslovu byly přečteny účty za rok 1884. Pak následovala volba revizorů, jimiž byli zvoleni pánové Valerián Dobyáš a Valerián Kožuský. Dalším bodem programu valné hromady byla volba výboru. Účastníci schůze se dohodli že se bude volit „cedulkami“, kterých bylo odevzdáno 17. Členy výboru se stali: Bedřich Böhm 16 hlasy, František Mařák a Jan Rajzl 14 hlasy, František Strýček, Jan Strýček a Karel Zelinka 13 hlasy a Jan Hrabec 7 hlasy. Po volbě výboru proběhly volby náčelníků. Velitelem byl zvolen Bedřich Böhm, náměstkem velitele Karel Zelinka, hasmistrem Jan Rajzl, pokladníkem František Strýček a zbrojmistrem František Mařák. 16
O počtu zásahů v roce 1885 se nedochoval žádný záznam. Ze záznamů z let následujících vyplývá, že v Buchlovicích shořel blíže nespecifikovaný počet domů. Dne 19. dubna 1885 se zástupci sboru zúčastnili ustavující schůze Jednoty hasičských sborů v údolí Moravy střední a Dřevnice, která se konala v Napajedlech. Ze stanov jednoty se dovídáme, že členy jednoty se mohou stát pouze sbory, které „užívají velení českého“, dále že účelem jednoty je „rozšiřování a vzdělávání hasičstva, docílení jednotné soustavy všech k jednotě náležejících sborů, při požárech společné působení všech na místo požáru přišedších sborů dle jednotného návodu a také péče o to, aby v obvodu jednoty všech zákonů a nařízení týkajících se hasičstva a policie požárové šetřeno bylo“. Na schůzi výboru 15. dubna 1885 bylo rozhodnuto, že na ustavující schůzi jednoty budou vysláni Bedřich Böhm, František Strýček a Jan Rajzl, kterým bude se spolkové pokladny uhrazeno cestovné ve výši 3 zlaté. Ustavující schůze Jednoty se vedle delegace z Buchlovic zúčastnili zástupci sborů ze Slušovic, Zlína, Bílovic, Jankovic a Napajedel. Kolik měl sbor v roce 1885 členů, nelze s určitostí říci. Z dopisu zástupce Jednoty všeobecné podporovací pokladny dobrovolných sborů hasičských na Moravě, kterým tento potvrzuje velitelství buchlovického hasičského sboru příjem členského příspěvku 1 zlatý 25 krejcarů vyplývá, že sbor má v 1. pololetí roku 1885 22 členů, za které zaplatil příspěvky. Přičteme-li k tomuto počtu třiadvacetiletého Františka Ryšku, který byl přijat na valné hromadě 10. ledna, vyjde nám celkový počet členů sboru 23. V polovině 80. let 19. století docházelo postupně ke sjednocování stejnokrojů dobrovolných hasičských sborů. Do této doby si své uniformy sbory nechávaly šít více méně dle vlastního uvážení. V roce 1885 vydala ústřední jednota pro sbory hasičské služební předpis, podle kterého měly sbory své oděvy upravit. O úpravě parádních oděvů jednal výbor sboru na schůzi 29.
listopadu 1885. Zde bylo ujednáno, že stávající blůzy budou upraveny dle jmenovaného předpisu a že k tomu potřebné znaky a sukno obstará sbor sám. Taneční zábavu pořádal sbor v hostinci U Moravské orlice dne 7. února 1885. Na schůzi dne 2. února 1885 se výbor sboru usnesl, že čistý výnos zábavy bude věnován spolkové pokladně. Dále se přítomní členové výboru dohodli na tom, že pokud vznikne nějaký nedoplatek, bude uhrazen ze spolkové pokladny. Poprvé od vzniku sboru za případný finanční deficit při taneční zábavě neručil výbor sboru. V roce 1885 dochází významné organizační změně, která se dotkla termínů konání valných hromad. Od roku 1885 se již generální schůze, jak byla nově tato shromáždění členů nazývána, odbývaly na konci roku, z čehož plyne, že v roce 1885 se tyto schůze konaly dvě. Druhá valná hromada, nyní již generální schůze, se v roce 1885 uskutečnila 31. prosince. Prvním bodem programu schůze byl proslov velitele sboru Bedřicha Böhma, po něm byly přečteny a k revizi odevzdány účty za rok 1885. Pak následovala volba revizorů účtů, jimiž se stali pánové Jan Hrabal a Arnošt Gerža. Dalším bodem programu valné hromady byla volba výboru. Volilo se lístky, kterých bylo odevzdáno 16. Členy výboru byli zvoleni Ludvík Dorazil 15 hlasy, Bedřich Böhm a František Strýček 14 hlasy, Jan Strýček 13 hlasy, Karel Zelinka 12 hlasy, Arnošt Gerža 10 hlasy a František Mařák 9 hlasy. Po volbě výboru proběhly volby náčelníků. Velitelem byl zvolen Bedřich Böhm, náměstkem velitele Karel Zelinka, zbrojmistrem Ludvík Dorazil, hasmistrem Jan Rajzl a jednatelem František Strýček. Posledním bodem programu bylo určení tří „vyslanců“, kteří budou sbor zastupovat na schůzi župní jednoty, která se uskuteční 3. ledna 1886 v Napajedlech. Výbor rozhodl, že na schůzi do Napajedel vyšle Bedřicha Böhma, Františka Strýčka a Ludvíka Dorazila. Vlastimil Kořínek 17
Růžička stolistá Každičkým rokem v pozdním podzimu před starším domečkem v maličké předzahrádce rozkvetla starodávná růže stolistá svým květem posledním, jemným a krásným tak jako v pohádce. Rozkvetlý keřík s květy jemnými a nadýchanými tak jako fěrtůšek družičky hodové z jemného mušelínu byl každoročně dárkem půvabným pro hody martinské a vyčníval vždy jak kytice růžová snad víc jak metr nad buchlovskou hlínu. Děvčátko v čistém, starodávném kroji v oděvu předků svých, družička hodová byla tak něžná, přímo vznešená ve své prosté kráse stejně jak za kordulkou její stolistá růže krásná, růžová. Letos však od jara již keřík nerozkvetl zůstaly na něm holé větvičky je jako člověk, život svůj již dožil nevzkvetly na něm starodávné růžičky. Však v teplém říjnu u nás na zahradě na proutku dceřinném začalo poupátko rozkvétat růže je věčná, takto žije dále, hodových družiček bude dál ozdobou a krásu svou všem lidem ještě dlouhý dlouhý čas snad bude darovat. Zdenka Maršálková
Poděkování Místní organizace KDU-ČSL děkuje všem kandidátům, kteří ve volbách do obecního zastupitelstva kandidovali za KDU-ČSL a zasloužili se o dosažený volební výsledek. Zároveň děkuje všem občanům, kteří využili svého volebního práva a přišli ke komunálním volbám. Výsledky voleb vytvářejí ty nejlepší předpoklady pro pokračování dosavadní velmi dobré spolupráce v obecním zastupitelstvu i v nejužším vedení obce. Za MO KDU-ČSL Ing. Miroslav Netopil 18
Blbec Velmi častá a průhledná, odpuzující nadávka. Oslovujeme tak člověka nevědomého, komu není z hůry dáno (a v apatyce nekoupí), chybí mu znalosti v určitých oborech, je negramotný. Přiznám se, že i já jsem druhotně negramotný v oboru výpočetní techniky. Slovo blbec zcela vystihuje mé znalosti v tomto oboru. Je na místě a není pro mne urážlivé. Mezi nadávajícími je velmi oblíbené, o čemž svědčí výčet dalších nadávek, jež se s obsahem slova blbec zcela ztotožňují nebo ho mají alespoň kousek v sobě a užívají se třeba i v jiných souvislostech. Někde se podobným slovem oslovují jen v určitých zeměpisných oblastech, ve vsích, také v různých zájmových skupinách lidí (slang). Často se význam těchto nadávek měnil a některé se už dnes ani neužívají. V pořadu Banánové rybičky Jak přežít blbce? moderátorka H. Pawlowská uvedla, že pro výraz blbec má kolem čtyřiceti shodných nebo podobných slov. Dal jsem si práci a zjistil jsem, že je jich daleko víc. Většina z nich je známa i buchlovickým občanům a často je používáme. Zde jsou: analfabet, august, barbar, bimbál, blázen, blbeček, blboň, blboun, bula bulík (přeneseno z označení mladého vola), buran, cápek (lidově hlupáček), cvok (v psychiatrických léčebnách), cyp (ostravská nadávka), čurák (rovno předchozímu), debil, dub, dura (z ruského durak = hlupák), hluchoň, hlupák, hlupaňa, hlupoň, hňup, Honza (dobrácký hlupáček), honzík (původně polštářek vzadu nahoře pod sukní, přeneseně na Moravě janek = hlupák ), hotentot (původně Hotentot = příslušník jednoho afrického kmene), husa, chadima (nářečně hlupák), chamr (židovsky osel, hlupák), idiot, imbecil, Jakub (lidově hlupáček, nedovtipa), janek, jelimánek, jelito (zhruběle), Jura, Kača, kašpar, kokot, koloděj (původně kolář, dnes houba a lidově poleta, hlupák, koudelka (na Olomoucku), koza, kráva, kretén,
kripl, křen (přeneseně domýšlivec, nemotora, hlupák), kuba, kujón (jen někdy ), kvak, na Ostravsku z kvaka = řepa, přeneseně hlupák), lamprdón (viz v 1.části o nadávkách), macek (přeneseně), magor, mamlas (původně nedospělý, pak hlupák = cucák, holobrádek), Mařena (podobně jako v ruštině Marusja = hloupá venkovská dívka, která přišla do města), Matěj mezulán (původně polovlněná látka, lidově hlupák), moula, mrťafa, muňa, nána (původně chůva), nekola (ve východních Čechách nešika, nekňuba, hlupák), nemehlo (= trdlo), ňouma, ňuma, ocas, omezenec, pablb, pičus, pako, pitomec, pomatenec, primitiv, pytlík (natvrdlý, dnes hlupák),šus (dnes blázen = bez rozumu – nemoc), tele, tele machovo, trdlo, trotl (z němčiny blbec), trouba, trúba, trulant, trumbela, trumpeta, tydýt (neogolismus – novotvar dnešních mladých lidí), vesbur (= vesnický buran – v nedávné minulosti používaní zkratka, dnes se již neužívá, neboť rozdíly mezi městem a vesnicí jsou setřeny), ťula, ťulpas, trdlo, ťululum, tutan, vůl, vařbuchta. V nedávném sociologickém výzkumu o řeči mladých (12–16 let ) se vyskytují výrazy, které jsme již zde uvedli, ale řada dalších je čistě slangových a jejich význam je pro mnohé z nás málo čitelný. Nabízíme některé se stejným významem jako má nadávka blbec. Blbka, kretoš, lemplovník, lemrouch, trapka, tupman, tragédka, učomil, výmaz. Navíc pár příkladů, když někoho nemají rádi a chtějí urazit: beďarová opice, kravajzna, vřed, nestojíš ani za faju tabáku, smrdíš a nejde to umýt, seš blbej jak dlabaný necky, větší lama než ty neexistuje + jiné hrubé vulgarismy z lidské anatomie. (Vybráno z MF DNES, kde byly publikovány některé části výzkumu). Nemýlím-li se, adekvátních výrazů pro blbce jsem uvedl 95 (bez těch z výzkumu), ale raději si je přepočítejte sami. Vím, že je jich ještě víc (těch slov). Milan Janovský 19
Putování Českým rájem VII Z Kozákova do Klokočských skal Václava Hájka z Libočan a císař Rudolf II. vydával dokonce privilegia k jejich těžbě. V průběhu 19. století byla snaha vybudovat na vrcholu kopce rozhlednu, ale nestalo se tak. V roce 1928 Klub českých turistů Semily otevřel na Kozákově turistickou chatu. Na rozhlednu přišla řada až v devadesátých letech. Jestliže se vydáme z od rozhledny po červené značce, mineme ve svahu lidskou rukou vytesanou jeskyni, zvanou Drábovna. Snad se jednalo o úkryt v lesích v čase válek. Projdeme obcí Vesec a Klokočí a po asfaltové silnici přijdeme pod zříceninu skalního hradu Rotštejn. Hrad Rotštejn byl vystaven na jednom z posledních výběžků Klokočských skal některým pánem Markvarticem v druhé polovině 13. století. Na konci 13. století hrad obýval Vok z Rotštejna. První písemná zpráva o hradě pochází z roku 1318 a zmiňuje se o jeho vypálení. Na přelomu 14. a 15. století bylo vystavěno kamenné jádro hradu a nahradilo tak předešlé
Drábovna pod Kozákovem Ocitáme se na temeni nejvyšší hory Českého ráje, na 744 metrů vysokém Kozákově. Monumentální prvohorní sopka s pozdějšímy výlevy čediče se stala již od středověku vyhledávanou lokalitou dobývání polodrahokamů. Naleziště achátů, jaspisů, křišťálů, záhněd, olivínů, chalcedonů a českých granátů jsou známa ze zápisů
Kozákov z Klokočských skal 20
Partie z Klokočských skal dřevěné zástavby. Roku 1426 obléhalo Rotštejn husitské vojsko a patrně jej obsadilo. Válkou poničený Rotštejn začal být neobýván a panstvo se přestěhovalo do vsi Klokočí na nový dvorec. Pozůstatky hradu obývali až do devatenáctého století skaláci. Tito bydleli ve skalních světničkách, vytesaných do úpatí hradní skály. Hrad se rozkládal na čtyřech skalních sucích a jeho jádro tvořila kamenná zástavba, z části dodnes zachovaná. Do hradního jádra vejdeme dnes dřevěným schodištěm a projdeme chodbou na kamennou zdí ohrazený dvorek, kde můžeme nahlédnout do hluboké studny, vyhloubené v pískovci. Tato prostora se studní se nazývá kuchyně, pravděpodobně kvůli komínu, vytesanému do skalního bloku. Obytná budova stávala na nejvyšší skalní plošině, kde po ní nalezneme jen strohé zbytky záseků a kapes, tesaných do vrcholu skaliska. V jihozápadní části hradu se nachází skála, pojmenovaná Hlídka. Zde měl stát druhý hradní palác. Z Rotštejna se vydáme po žluté turistické značce, vedoucí po hraně Klokočských a dále Betlémských skal. Naskýtají se nám ze skalních vyhlídek překrásné pohledy na nedávno navštívený Kozákov. Význačným přírodním
prvkem Klokočských skal jsou tzv. Klokočské průchody, jimiž poutník může z temene skal sejít dolů do vesnice Klokočí, kde mimo jiné v jednom z posledních domů ve směru na Rotštejn v hospůdce prodávají výborné klobásky. Ze stezky lze odbočit k poměrně velké pseudokrasové jeskyni Postojná. Projdeme Betlémskými skálami a ocitneme se na silnici pod Zdenčinou skálou. Čeká nás cesta na hrad Zbirohy, ale to až příště. Text a foto: Martin Žižlavský
Skalní hrad Rotštejn 21
Bývalý Tomeškův dům na Suchém řádku na fotografii ze 70. let a v současnosti. (foto František Tomešek a Martin Žižlavský)
22
Postavy mikroregionu Ing. Josef Lapčík – Pajduláci Pan ing. Josef Lapčík se narodil v Tupesích na Uherskohradišťsku 23. 5. 1937 a tady také žil do svých dvaceti let. V posledních desetiletích (asi tak 45 let) ožívají stále intenzivněji vzpomínky na dětství a jak říká Josef – dům je hotov, děcka veliké a on, zvyklý pracovat, dostal se k té činnosti, která ho od mládí lákala, k práci s hlínou. Dalo by se předpokládat, že každý „Tupešan“ je potencionálním potomkem některého z rodů slavných hrnčířů, ale ne všichni mají „kumšt“ v krvi. U Josefa se spojily výtvarné předpoklady s technickou zvídavostí a obdivuhodnou zručností. Ve sklepě rodinného domu v Loukách u Zlína, kde je umístěna tvůrčí dílna a možná i na chalupě v Tupesích, jsou na policích od podlahy až ke stropu stovky imaginárních obyvatel pohádkového dětského světa, říše bájí, ale také se po létech zhmotňují vzpomínky na typické vesnické figurky, „strýce a tetky“ při tradičních činnostech, hasiči i celé muziky, vysloužilí vojáci, vinaři i pijáci. Ten film, který se Josefovi v hlavě pomalu odvíjí, má velmi silné obsazení a už teď si zaslouží velkou pozornost publika. Na výstavách se jeho figurky (trochu posměšně jim říká pajduláci) těší pozornosti malých i dospělých, všichni touží nechat si vyprávět pohádky od skutečného čerta, denně si připomenout radost vinaře koštujícího víno. Pro jednu generaci svých kouzelných figur použil ing. Josef Lapčík techniku vypalování „na jeden oheň, ne na jeden přežah“. V minulosti se v Tupesích a v nedalekém okolí právě takto vyrábělo „černé nádobí“ zvláštním postupem, při dopalování v zavřené peci se sazemi zboží začernilo uvnitř i zvenku i skrze střep. A přece Josef nekopíroval jen staré mistry, ale technologii zdokonalil, našel způsob, jak dostat čistý uhlík do střepu i při „čistém“ pálení v elektrické peci. Povrchová úprav jeho figur dává vyniknout tvarové bohatosti a je také originální, řekl bych, patentovatelná. Podobně se dá mluvit o tom, že si osvojil tajemství engoby, úpravu keramických povrchů redukcí oxidů kovů i různorodými glazurami. Svět jeho fantazie nekráčí ruku v ruce s každodenním využitím počítačů, dokonalých moderních přístrojů, které mu v rukou také zpívají jakési písně, jimž však doposud nerozumím. Jeho svět je vzpomínka plná nadsázky, veselosti a úsměvů, které nesmírně všichni potřebujeme. Proto je nám s jeho „pajduláky“ tak příjemně a milo. Při shlédnutí jeho figur, které jsme měli možnost poznat i v Muzeu Podhradí Buchlovice, mě vždy napadají různá veršování a tak vám je (něco málo z nich) předkládám:
Čertice Trochu neupravená vesnická babička s háďaty vetkanými do vlasů, která si nikdy nečistí svůj poslední zub, se naplno usmívá do neznáma doplétajíc už staletí nekonečnou pruhovanou ponožku.
Kdo nezná její filozofii nemůže vědět, že to byla původně víla, která se s vojáky trochu pobavila a že si takto odkvetlé víly, krátí dlouhou chvíli, musí donekonečna plést aby se zabavily a mohly v tichosti vzpomínat na roky mladosti : To byly radosti ! To byly radosti ! 23
Že není čert? Jak by nebyl, když tu stojí ještě neotrkaný (trochu se bojí) podívat vzhůru. Klučisko zdravé trnky z očí, není tak černý (barvy tehdy nebyly) nemá nohu kobyly, ocasem neposedně točí.
Hravý a veselý, milý společník ne neděli. Bude ti svítit rád, můžeš se krásně se mnou bát.
Dechovka V rytmu velikého a malého bubnu pochodují odvedenci vesnicí taktovkou velící muzikant mezi muzikanty uřícený pan řídící. Levá - dva ! Řízná turecká muzika
houf dětí hejno hus za nimi prašnou cestou utíká. Zatrubte silněji, kamarádi moji, je v nás ta síla, ať se nás ti břestečané bojí !
Muzikanti z Tupes Nejste žádní stejní a těžko můžete rukovat k hradní stráži, právě to mě těší, že vám žádný kvér nepokazil charakter,
že se držíte trubky, činel, klarinetů, při zpěvu šklebíte ústa s vámi nezůstává země pustá, oživíte kraj břesknou muzikou pro tu chvíli radostí velikou při hodech jdete stejným krokem dlážděnou tupeskou ulicí větry koláči vonící třepetající kosárky za klobouky a všichni kluci i holky co stojí při cestě chtějí být jako vy. Ing. Miloslav Hrdý
Duchovní okénko na listopad Myšlenky Raniero Cantalamessy Utrpením Pán přešel ze smrti do života a otevřel cestu nám, kteří věříme v jeho vzkříšení, abychom ze smrti do života přešli i my. (Sv. Augustin) (Život pod vládou Kristovou, str. 93) Předmětem křesťanské víry je vzkříšení z mrtvých: Ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, s Ježíšem také vzkřísí nás (2Kor 4,14). (Život pod vládou Kristovou, str. 108) Nyní není nejradikálnější rozpor mezi životem a smrtí, nýbrž mezi životem „pro Pána“ a životem „pro sebe“. Žít pro sebe je nové jméno smrti. Bůh chce, abychom měli účast na Ježíšově vítězství. On sám na sobě zakusil utrpení a smrt, ale zvítězil nad nimi... Křesťanská víra spočívá na víře ve vzkříšení! Vzkříšení je pramenem veškeré energie církve... Ve vzkříšení je MOC. Dotknout se el. drátů - člověk zakusí moc... tak je tomu i s mocí vzkříšení, ale jen s tím rozdílem, že není nebezpečná, ale životodárná... Tomáš se dotkl... Vzkříšení je pramenem naděje. Ta se rodí s Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Ježíš svým vzkříšením rozbil zdi smrti. Dnešní svět potřebuje naději, proto je důležité zvěstovat Ježíše Krista vzkříšeného! Pán - tohoto titulu se bojí démoni; je Pánem pro nás ne nad námi. Máme mít podíl na jeho panování, tzn. podíl vítězství nad smrtí. Není tedy jen přítel a bratr, je Pán. silnější než smrt. Ježíš je jediný, kdo může někoho spasit - to je smysl vyznání, že Ježíš je Pán. Nepodléháme jen pozemským mocnostem. Ani nebojujeme jen proti pozemským mocnostem. Ježíš Kristus je silnější než všechny mocnosti. Proto je nejlepší zbraní vyznat, že Ježíš Kristus je Pán, král... Ježíš Kristus zajišťuje člověku život, který přetrvává. On naplňuje nejhlubší touhu lidského srdce - žít... (Podle Raniero Cantalamessy připravil Miloslav Hrdý) 24
Společenská kronika
V sobotu 7. října 2006 jsme přivítali nové občánky Martina Buchtíka, Tobiáše Crlu a Kamila Maděru (na horním snímku zleva) a Maxe Paluzgu, Petra Badina a Alexe Valentu (na dolním snímku zleva).
BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Obecní úřad v Buchlovicích, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, odpovědný redaktor ing. Miloslav Hrdý, výkonní redaktoři Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Náklad 350 výtisků. Cena 8,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tiskne HUDEC print, s. r. o., Buchlovice
