Bordel nablonďato
Muž v v hnědém kabátě a kulichu naraženém hluboko přes uši několik vteřin postával před dveřmi rodinného domku a dýchal si do zkřehlých rukou. Potom se odhodlal a zmáčknul odřený zvonek, na kterém stálo Zbořilová Dluhoš Poté odstoupil a v klidu si prohlížel dům, stojící pod zasněženým svahem a obklopený ze dvou stran listnatými lesy. Nádherné místo pro začínající rodinu i pro dožití, pomyslel si. Prohlédl si okna se zataženými závěsy, branku bez poštovní schránky a i obyčejný světle modrý fiat postávající na příjezdové cestě. Mezitím se otevřely dveře a na prahu stála silně obézní žena v županu bílém jako její pleť, v ruce držela svazek klíčů a přísným zrakem si měřila příchozího. Viděla tak akorát vysokého třicátníka s pečlivě zastřiženou bradkou, jemuž zpod čepice vykukovaly konečky zmoklých vlasů a jemuž se viditelně třásla ruka, která momentálně neodpočívala v kapse. Sundal si z očí brýle, podržel je v třesoucí ruce, pravou vyndal z kapsy a napřáhl ji k ženě. „Zdravím. Přišel jsem na doporučení.“ Žena nechala ruku bez povšimnutí. „Na doporučení koho?“ „Člověka, který si to tu pochvaloval.“ Muž rozepnul kabát a z náprsní kapsy vytáhl průsvitný sáček napěchovaný bankovkami. „Tomu člověku věřím a chci to zažít na vlastní kůži.“ Žena otevřela dveře dokořán a přísný výraz v její tváři se změnil na lehce pobavený. „Uvidíme, co můžeme pro vás a vaše choutky udělat, mladíku. Zatím pojďte dovnitř a odložte si. Na baru si můžete dát na účet podniku něco k pití. Doporučuju nealko, holky upřednostňují svěží dech.“ Muž vešel dovnitř, počkal, až za ním korpulentní majitelka nevěstince zavře dveře a přendal si sáček s penězi do zadní kapsy kalhot. Poté sundal svrchník a pověsil ho vedle dveří na věšák ve tvaru mořské vlny, z níž vyčnívalo šest penisů, každý jiné velikosti a barvy. Promnul si ruce a zvědavě se zahleděl do prostorné haly. Na konci svítil kulatý bar. Došel k němu, usedl na jednu stoličku vedle muže v džínách a černém triku, kterému za pasem odpočíval pendrek. Pozdravil barmana a objednal si dvojitou whisku. Barman ji pomalu odměřil a s úsměvem ji muži podal. „Na vaše zdraví. Měl jste si dát raději něco odlehčenýho, holky –“ „-nesnášejí, když nemá někdo svěží dech, už jsem o tom něco slyšel. Nejsem tu, abych jim to ulehčoval. Vybral jsem si konto a chci zažít nějakou prasárnu, tak bych řekl, že smrad z pusy je to nejmenší.“ „No jak myslíte,“ barman pokrčil rameny, otočil se k muži zády a začal přerovnávat sklenice. „Jen jestli projdete, tak je lepší být na holky milej. A bejt pro ně voňavej. Napodruhý vás už můžou odmítnout.“ „Moje finanční situace mi asi neumožní, abych se sem znova podíval, ale díky za tip.“ „Aha.“ Chvíli bylo ticho a pak se muž ozval. „Jak jste to myslel, jestli projdu?“
Odpověděl mu chraplák plešatého svalnatce vedle něj. „Nějak se musíme chránit. Tak nahoru nepouštíme každý hovado, který nám zaklepe na dveře.“ Napil se ze sklenice před sebou a otřel si rty. „Abyste chápal, denně sem přileze spousta chlapů a spousta z nich jsou úchylové.“ Muž na něj nasměroval pohled i židličku a ignoroval úsměv barmana. „Jestli to chápu dobře, vy budete místní vyhazovač.“ Napřáhl ruku. „Můžete mi říkat Ben.“ Muž ruku přijal, ale nepředstavil se. „Já upřednostňuju výraz kontrolor. Jen na to tady dávám pozor. A být tebou, Bene, tak si dám bacha, komu říkáš svý jméno. Pokud je ovšem pravý.“ Ben přikývl. „Beru na vědomí. Jen mi nejde na rozum, jak může podnik jako vy opovrhovat úchylama. Neživí vás náhodou?“ Kontrolor dopil obsah sklenice a ukazováčkem dal barmanovi najevo, že by si dal repete. „Nás živí lidi, který dokážou svý choutky ovládat a nebojí se sáhnout hluboko do kapsy, aby jim někdo pomohl jejich zvrhlost skrývat. Chápeš? Kdybysme sem pustili člověka, kterej nemá svoje laskominy pod kontrolou, smrdí to průserem. Takový lidi udělají cokoli, aby dostali, co chtějí, a udělají to, i když nejsou při penězích. To znamená, že jsou schopný spáchat zločin a s tím my nechceme mít nic společnýho. Jsme počestnej podnik, kterej dává lidem to, co jim společnost odmítá poskytnout.“ S chutí načal další rundu. „Ona ti šéfka všechno vysvětlí.“ Pak se zvedl a nechal návštěvníka sedět na otočné židli a pohrávat si se sklenkou drahé whisky, která klouzala do krku stejně snadno, jako ji barman nacvičenými pohyby naléval.
Pokoj šéfky byla malá místnost v podkroví s oknem na sever a výhledem na zasněžený kopec, kde si přes den jistě hrály děti, nyní v půl desáté večer se tam však pouze pod jednou lampou blyštila uježděná sjezdovka a miniatura sněhuláka s větví místo nosu. Mrkve bylo zřejmě škoda. Ben otočil hlavu od okna a posadil se za židli, kterou mu šéfka ukázala. Naproti němu na stole byl otevřený a zapnutý notebook a druhý naprosto stejný měla před obličejem žena. Naznačila mu, aby pohlédl na monitor. „Budu na vás mít několik jednoduchých otázek. Odpovídejte prosím popravdě, budou se od nich odvíjet vaše další návštěvy.“ „Jak už jsem řekl vašim zaměstnancům dole u baru, nemyslím si, že bych se měl stát vaším stálým zákazníkem, jen se snažím ukojit zvědavost.“ Žena se pousmála a její bledá tvář nevypadala ve světle monitoru dvakrát zdravě. A už vůbec ne přívětivě, to až v poslední řadě, pomyslel si Ben. Ale soustředil se na obrazovku, kde svítil nápis VÍTEJTE!, a pod ním ikonka s šipkou. „Klikněte prosím na šipku a počkejte, až vám naskočí uvítací stránka.“ Žena si na židli poposedla, až to zakřupalo. „Nyní najeďte vpravo na dotazník.“ Ben to udělal, ale naskočila mu pouze prázdná obrazovka. „Nelekejte se, chyba není na vašem přijímači,“ zarecitovala rozšafně šéfka, „otázky jsou osobně volitelné. Tím chci říct, že já vám je budu klást a vy napíšete do řádku odpověď. Pokud možno stručně. Určitě jste sem nepřišel psát, takž čím dřív to budeme mít za sebou, tím dřív přejdeme k výběru vaší partnerky pro dnešní večer. Připraven?“ „Mám na výběr?“ Ben zvedl hlavu od monitoru. Žena jeho otázku ignorovala. „Zadejte jméno, pod kterým se u nás budete registrovat. Nemusí odpovídat vašemu skutečnému jménu. Vlastně to upřímně nedoporučuji.“
Ben nacvakal BEN. „Napište dnešní datum… napište váš skutečný věk… napište jméno osoby, od které jste se dozvěděl o našem podniku… napište důvod, z kterého jste se rozhodl náš podnik navštívit…“ ZAVŘELI MI MŮJ OBLÍBENÝ PODNIK V JINÉM MĚSTĚ. PREFERUJI BLONDÝNKY. ZÁSADNĚ BEZ OCHRANY. ZKUSIL JSEM TO JEDNOU. VÍCE NEŽ DVACET PARTNEREK. NEGATIVNÍ. SVOBODNÝ. NE. NE. NE. „O jakou praktiku máte zájem?“ LEHČÍ S/M. „O jakou praktiku máte opravdu zájem?“ Ben hodil pohledem přes okraj notebooku. Prstem lehce nervózně zabubnoval na desku stolu a pak přiložil opět všech deset na klávesnici. MÁM RÁD, KDYŽ TO BOLÍ. „Má se váš požadavek týkat vás, vaší partnerky, nebo obou?“ Ben se narovnal. „Poslechněte, vy ty moje odpovědi vidíte?“ „Sem píši pouze své otázky, takže vaše odpovědi mi zůstanou utajeny,“ odpověděla patrně nacvičenou frází šéfka, „ty pak vyhodnotí počítač a navrhne mně a samozřejmě hlavně vám určité množství potencionálních partnerek.“ „To jich tu máte tolik?“ „Odpovězte prosím na otázku a ještě na pár dalších, které budou následovat, a všechno se dozvíte,“ pronesla šéfka s úsměvem. Následující vyplňování proběhlo v tichosti, klid pozdních hodin narušovaly pouze zvuky používané klávesnice a občasné poposedávání ženy. Nakonec židle dovrzala a oba od stolu vstali. Šéfka podala Benovi ruku a ukázala mu na vstupní dveře. „Děkuji vám za registraci v našem podniku. Teď se přesuneme do jiné místnosti a já vám ukážu vyselektované dámy.“ Prošli dveřmi a jí se opět objevil v ruce svazek klíčů. „Z bezpečnostních důvodů u nás žádnou z nich nenajdete, nemáme tu pokoje jako v jiných podobných podnicích, kde by bydlely, nebo přebývaly a čekaly na zákazníky. Naše pracovnice jsou velmi často počestné dámy, které bydlí dost daleko odsud a mají práci, která vyhovuje společenským zvyklostem a poměrům. Ale stejně jako vy mají své choutky. Jediný rozdíl je v tom, že vy za ně platíte a ony dostávají zaplaceno.“ Otočila se bílým dveřím s fotografií ženy v podvazcích na úrovni očí a strčila klíče do zámku. „Počítač v této místnosti vyhodnotí parametry partnerek, které jsou vám momentálně k dispozici,“ rozsvítila v místnosti a otočila se na Bena, který ji následoval dovnitř a prohlížel si moderní tiskárnu uprostřed pokoje a plazmovou obrazovku nad ní, „omlouvám se za výraz ‚parametry‘, ale už jsem si zvykla za ty roky takhle uvažovat. Nicméně – počítač dámy vyhodnotí a nenabídne vám ty, jež vám nevyhovují, nebo jsou na dovolené, nemocné, nebo prostě pracují ve svém zaměstnání. Ty zbylé vám potom – nebo vlastně právě teď – předloží a vy si z nich můžete zvolit tu svou, s kterou u nás strávíte báječnou noc. Doba příjezdu je většinou do půlnoci, tak doufám, že jste se předešlou noc pořádně vyspal,“ usmála se. „Přiměřeně. A co se týče –“
„-placení, to děláme ve chvíli, kdy si zvolíte partnerku. Částka je přiměřená našim službám, diskrétnosti a luxusu, který vám bude poskytnut.“ Přistoupila k tiskárně a uchopila do masitých prstů několik papírů. Se stále stejným úsměvem je předala svému novému zákazníkovi a rukou ho pobídla ven ze dveří. „Nyní vás už opustím. Můžete si sednout na bar, nebo se libovolně pohybovat po domě. Jen prosím nechoďte ven, poměrně přísně střežíme soukromí jak naše, tak i vaše a nikdo si jistě nepřeje vidět, kam chodíte na návštěvy. Ostatně náš kontrolor by vás nasměroval zpět do domu.“ Vyšli ze dveří a šéfka za sebou zamkla. „Máte spoustu času na rozmyšlenou, ale jestli můžu doporučit, do půl jedenácté byste měl být s výběrem hotov.“ Ben trošku cuknul, když ho chytla za předloktí a jemně navedla v chodbě správným směrem. Cítil vůni parfému, skořice se v něm mísila s citrónem a něčím sladčím, a trošku mu to nabourávalo přemýšlení, ale přesto už se duší i tělem viděl v pokoji se svou partnerkou. „Jestli proti tomu nic nenamítáte, doprovodím vás na bar a ukážu vám schránku, do které vhodíte papír se zvolenou dívkou. Pak už můžete očekávat její příjezd do hodiny a půl.“ Naklonila se k němu a on cítil na lokti její věkem prověšená ňadra a odér parfému nabíral na intenzitě. „Jsem si jista, že budete spokojen. A neméně jsem si jista, že bude spokojena i má dívka.“ Společně sešli po schodech do přízemí a pokračovali dál jako sehraný pár na taneční zábavě.
Bylo za deset dvanáct, když si Ben objednával u o poznání sdílnějšího barmana energetický drink. Před několika málo chvílemi zpozoroval, že mu začínají nebezpečně těžknout víčka a nehodlal nic ponechat náhodě. Čeká ho dlouhá noc. Někdy kolem jedenácté hodiny přibyl na stoličku vedle něj další návštěvník, menší snědý muž s padesátkou na přetučnělém krku. Koukal pouze do sklenice a nereagoval na Benovy seznamovací fráze, ani na zdvořilostní barmanovy otázky. Takže si ho brzo oba přestali všímat a věnovali se své vlastní konverzaci. O čtvrt hodiny později doplnil trojici další muž, mladě působící chlapík v promoklém obleku a s brýlemi s vyklápěcími zatemňovacími skly. Na baru však pobyl jen pár minut, stihl do sebe vyklopit šálek čaje a poté si ho vyzvedla šéfka a odvedla ho i s mokrým sakem v podpaží do své pracovny. „Vypadáte zatraceně nedočkavě,“ prohodil barman. Stál opřený o pult, v ruce třímal sklenici s čímsi nazelenalým a očima sjížděl zamlklého muže. Věta ovšem patřila Benovi. „A vy se divíte?“ „Já už uvažuju trochu jinak.“ Barmanovy oči se leskly pobavením. „Vezměte si cukráře a režiséry pornofilmů. První po letech mezi vitrínama s dortama nemůžou sladký ani vidět. A druhým se nejspíš ani nepostaví, když na ně manželka večer v posteli vleze. Abych tak řekl – oba jsou celý dny mezi čokoládovýma pusinkama.“ Ben se ušklíbl. „V tom případě vám tuhle práci ani trochu nezávidim,“ „Stejně jako není všechno o penězích, není ani všechno o sexu.“ „To asi jo, ale stejně…“ Barman odložil sklenici za sebe a naklonil se k Benovi. „Jestli o to stojíte, dám vám pár rad. Za ty roky člověk ledaco odkouká.“ „Stojím o to velmi.“ „Takže se hlavně k holkám chovejte slušně. Tím myslím před tím, než vejdete do pokoje a zacvaknete za sebou zámek. Pak si klidně strčte do zadku rouru z hajzlpapíru a hrajte si na potápěče, ale tady dole se to netoleruje. Jeden chlápek minulej rok odešel s natřikrát přeraženým nosem. Zeptal se holky, jestli si s ním zahraje Na budulínka. Ona se samozřejmě
zeptala, co to je, a on na to, že když mu dovolí si strčit dva prstíčky, on ji za to povozí na ocásku.“ Ben vyprsknul a barman mu podal ubrousek. „Vám to přijde vtipný, ale je lepší to vědět, než si podělat celej večer.“ „A já vám za to samozřejmě děkuju. Máte pro mě ještě něco?“ „Neměl by z vás táhnout alkohol, holky to nesnášejí, ale to už víte. Během noci se nedoporučuje opouštět pokoj. Tak si raději vezměte na pokoj pití.“ „Ani nevím, kde jsou pokoje.“ „Ona si vás partnerka vezme na starost, ničeho se nebojte. Jsem si jistej, že je na cestě a právě studuje váš spis. I s popisem, takže vás rozhodně pozná.“ Ben se lehce otřásl. „To mě trochu děsí.“ Otočil se na židli a začal hypnotizovat zelenou schránku na vyplněné dotazníky, do níž před chvílí hodil ten svůj. „Poddejte se tomu. Čím se živíte?“ „Jsem doktor, ale dál bych to raději nerozpitvával,“ mrknul na barmana. Ten souhlasně přikývl. „Souhlas, tohle není to nejlepší místo.“ Postavil se a zároveň se otevřely vstupní dveře a dovnitř vešla dívka s cedulkou 4.A v ruce a s ní dovnitř vletěl závan erotična. Ben zhluboka vydechl.
Rozhlížel se po místnosti zařízené holandským nábytkem a uznale pokyvoval hlavou. Nebyl zatím na tolika místech, kde by si dokázal představit ideální nocleh, ale tady bylo všechno perfektní. Osvětlení, teplota, rozmístění nábytku. Dokonce i kýbl na zvratky měl své místo v rohu u postele. Nedokázal si představit, že by ho tu někdo používal, ale stejně tak si nedokázal představit, že v tomhle pokoji někdy bude, tak se nad tím snažil nepřemýšlet. „Hodláš se ještě dlouho kochat pokojem? Jsem vlhká od nehtů až po mandle, takže jestli mě brzo neosušíš, brouku, mohla bych ti nastydnout.“ Na posteli před ním ležela jeho zvolená dívka. Blonďaté vlasy moderně zastřižené do mikáda jí ozařovala lampička ze stolku a její úsměv zval do náruče čehosi, co si Ben ani netroufal pojmenovat. Měla na sobě modrou saténovou košilku a podvazky, na nohou boty s nebezpečně špičatými podpatky. Posadil se vedle ní na posteli a začal si rozepínat košili. „Víš, co mám rád?“ „Vím všechno.“ „A přesto tu se mnou seš, to je divný,“ usmál se. Dívka ho zezadu stáhla na svá ňadra a pěstěnýma rukama mu zajela do ochlupení na hrudníku. „Jsi jeden z těch normálnějších, věř mi.“ Ben cítil její vlasy vzadu na krku a poté i jazyk, který mu přejížděl po lalůčku. „Už jsem měla v puse a v zadku věci, z kterých by trochu šikovnější mechanik sestrojil parník, tak se neboj ničeho zvláštního. Víš, co je divný? Když mi sem přijde chlap a chce si povídat. Jiným holkám to možná nevadí, ale já k nim nepatřím. Neutíkám od svý rodiny proto, abych pak tady pila s nějakou slečinkou čaj o pátý. Chci to udělat. Chci to udělat tvrdě, a když při tom ukápne trocha slz a trochu krve, tak komu to vadí?“ Škubla rukou, Ben bolestí stisknul rty a na postel vedle něj se snesl chomáček chlupů. „Povím ti, co mám ráda. Mám ráda, když mě někdo tahá za vlasy. Mám ráda, když mám ráno na prdeli jelita, když mi někdo nadává do čubek a když mě trochu přidusí.“ Ben se poddal pohybu jejích prstů a slastně přivřel oči. Zpomaleně ukázal na cedulku, která ležela na stolku vedle nich. „Co znamená to 4.A? Na školačku nevypadáš.“
„To je moje přezdívka.“ „Takže ty jsi Iva?“ Před ním se objevil její překvapený obličej. „Jsi chytřejší, než vypadáš. Bez urážky.“ „A bez lichotky, koukám. Co na tom je těžkýho? Čtyřka je římskýma číslicema IV. Čtvtá á rovná se Iva. Neříkej, že to ještě nikoho nenapadlo.“ „Nechci se bavit o svým jméně. Nechci se bavit vůbec.“ Vstala z postele a nechala Benovo tělo dopadnout do měkkých peřin. Otočil se na břicho a sledoval, jak přistupuje k baru, otvírá ho a za pár okamžiků už oběma nalévala do sklenic narůžovělé šampaňské. Ťukli si a Ben si po přípitku vychutnával několik vteřin doušek v ústech, než polkl. „Vypadá to jako benzín, ale chutná to, jak kdyby to vychcal motýl Emanuel, nádhera.“ Pozorně si prohlížel ženin obličej, její velké oči se zvýrazněnými řasami a několik málo pih okolo nosu. Potom se po ní jednou rukou natáhl, ale ona laškovně uhnula. Odložila sklenku na stolek a rozkročmo si sedla na pelest. Chytla si za spodek košilky, přetáhla si ji přes hlavu a odhodila ji po něm. Ben ji chytil konečky prstů. Přiblížil se k ní a pohledem skenoval bílé kalhotky s malými kvítky vepředu. Naoko cudně si přikryla ruce podprsenkou a sotva znatelně vyšpulila rty. „Tak, Bene, co se mnou hodláš dělat?“ Přitiskla ruce k tělu, předklonila se a její poprsí náhle nabylo na objemu“ Ben se na posteli posunul dopředu a ukázal hlavou nad její hlavu. „Trochu mě děsí ten obraz, kterej visí nad tebou.“ Řeč byla o plátně, na němž byla zobrazena hlava ďábla, jemuž z pusy čouhala půlka lidského těla. „Je to nechutný a zvrhlý.“ „Takže se to sem hodí, nemyslíš?“ „Možná…“ „A k mý otázce…?“ Ben se dostal až k jejímu prohnutému tělu a obličejem rýsoval křivky jejích ňader. Odložil svou sklenku vedle její a nos zabořil do dolíčku na sněhobílém krku. „Jako kvalifikovanej doktor ti můžu udělat anální sondu nebo vaginální výtěr, ale jako návštěvník bordelu tě chci prostě jenom ošukat. A tvrdě. O tom určitě víš, jestli jsi četla moji složku.“ „Četla jsem přání chlapa, kterej mi dneska v noci zaplatí za to, co od manželky nedostane. Nevím, čím se živíš, a je mi fuk, jestli jsi doktor nebo popelář, jestli ho máš jako sirku nebo s ním vyklepáváš koberce. Pro mě je podstatný,“ jednou rukou zašátrala vedle sebe a v ruce se jí objevila rákoska, „že to máš rád s bolístkama.“ Muž ji chytl za jednu ruku, druhou rukou podebral její tělo a pomalu ji pokládal na postel. Cítil na zádech a posléze na hýždích její prsty. Nechal je klouzat po zádech, slyšel její nohy šustit pod sebou na prostěradle a pohled nasměroval na rákosku.
Šéfka odemkla nejmenším klíčkem dveře v přízemí za závěsem, jednou rukou rozsvítila a svazek opět schovala do kapsy. Její oblíbená místnost dnes byla dokonale vytopená, necítila na otylém krku ani kapku potu a dýchalo se jí báječně. Takhle by to mělo být stále, přesně kvůli tomu investovala do tohohle podniku celé jmění. Aby všechno šlapalo jako na drátkách. Posadila se na otočnou židli, která pod ní nezavrzala, nezaskřípala, zkrátka nedala nijak najevo, že ta ženská nahoře váží víc, než kolotoč plný dětí. Spokojeně vyfoukla obláček neviditelného dýmu a stiskla tlačítko pod monitory. Naskočilo všech osm najednou. Žádná prodleva. Celá místnost se krásně prozářila. Světla na stropě skoro nebyla zapotřebí, ale na tom vůbec nezáleželo. Upřela zrak na první obrazovku. Chlap, kterého pouštěla dovnitř kolem desáté hodiny, tam s nějakou brunetkou prováděl orální sex na toaletě, oba zabalení do toaletního papíru. Nuda.
Šátrala krysíma očkama tak dlouho, až našla, co hledala. Ten sympaťák v obleku seděl na posteli a pod sebou měl její holku. Přiblížila zrak ještě blíž, aby se podívala, co to tam ti dva vlastně dělají a obličej se jí rozzářil jako malé holce, která dostala poprvé mrkací panenku. Tohle je přesně to, co dnes večer hledala. Stiskla nahrávání a pohodlně se na židli rozvalila.
Ben držel v ruce rákosku a profesorsky pozoroval nahou Ivu, ležící na posteli. Ruce a nohy měla přivázané ke stranám a v obličeji se jí zračil skutečný zájem. „Nenapínej mě, chlape! Co chceš dělat? Chceš mě zbít?“ rozkošnicky zavrněla, „moje tělo je připravený na bolest a na všechny druhy ubližování.“ Ben k ní mlčky přistoupil a tlustým koncem rákosky jí přejel po vyholeném klínu. Zastavil se u pupíku a trochu zatlačil, takže když poté rákosku zvedl, na bledé kůži se rýsovalo narůžovělé kolečko. „Na všechny druhy bolesti?“ zeptal se nakonec. Iva položila hlavu na polštář a blonďaté vlasy se rozprostřely okolo jako svatozář. „Na všechny i ty ostatní. „A co psychická bolest?“ „Neznám psychickou bolest.“ „Tvoje dcerka ji určitě zná.“ Mrtvolné ticho mohlo trvat snad minutu, než žena opět promluvila. „Nevím, o čem to mluvíš.“ Ovšem na očích, a někde vzadu za nimi, na zkaženém mozku, se rýsovala pravda, kterou Ben nepotřeboval zkoumat. On ji znal. Moc dobře věděl, proč tu dnes je. „Co když ti řeknu, že dneska se stane tvojí dceři to, co se stalo mýmu bratrovi tady asi před půl rokem? Vím přesně, s kterou holkou byl, popsal mi tě tak dokonale, že bych tě poznal v úplný tmě i bez baterky. Blond vlasy, krátkej sestřih trochu nakřivo, drobný pihy okolo nosu, jedna viditelnější nad horním rtem, další hodně viditelná nad přirozením,“ sjel rákoskou tam dolů a tentokrát tenkým koncem lehce přejel po intimních partiích své slečny na jednu noc. „To neokecáš, brouku, máš ji tady, jako Paroubek na svý prolhaný držce. Prsa dvojky, lehce povadlý, nejspíš po dítěti, nebo prostě po těch tisicovkách chlapů, co si s nima hrály. Bradavky tmavý, skoro hnědý. Na krku jizva, docela hnusná, vypadá jako půlměsíc. Nejspíš ji někdo poškádlil nožem, když mu nebyla po vůli. Má přece ráda bolest. Tohle mi řekl, hned jak se uzdravil. Abych to upřesnil – hned jak se mu zahojil jazyk potom, cos ho tady donutila přivázanýho jíst sklo.“ Odhodil rákosku. „Jak by mohla malá holka jíst sklo? Dokážeš si to představit? Co by to s ní provedlo? Dospělýmu chlapovi to poškodilo krkavici, roztrhalo krk a jazyk a zapříčinilo, že už nikdy nebude dýchat normálně pusou. Tohle to udělá se skoro dvoumetrovým pořezem. Co to udělá s pětiletou holkou, který to nasypeš do přesnídávky nebo do pudinku a donutíš ji to lžičku po lžičce sníst? Já to nevím, moje představivost tak daleko nesahá, ale tvoje možná jo. Přece jen jsi její máma.“ Iva s hrůzou v očích mlčky sledovala, jak vytahuje Ben z kalhot fotografii malé holčičky, odhazuje ji směrem k ní a ta se pomalu snáší na její odhalené břicho.
Šéfka naklonila tělo, až byla jen pár centimetrů od monitoru. Cože to hergot říkal? Něco o polykání skla? Co to je za blbosti?
Pozorně sledovala místnost na obrazovce a zahlédla, jak muž hodil nějaký papír na 4.A. Ta ho nemohla zvednout, jelikož byla přivázaná, takže papír pomalu sklouzl na postel vedle ní. Potom hodila dívka hlavou dozadu a něco potichu pronesla. „Ne, ježiši kriste, jen to ne, neříkej mu to.“ Ale nikdo ji samozřejmě nemohl slyšet, takže sáhla do stolku vedle sebe, vytáhla malou pistoli, která jí tak akorát seděla do ruky, rozhýbala své obézní tělo a otočila se zády k osmi obrazovkám. Takže už nemohla vidět, jak se Ben s nevěřícím výrazem po krůčkách přibližuje ke kameře.
„Cože tam je?“ „Je tam nainstalovaná kamera. Vidí všechno, co děláš. Tak se raději uklidni.“ Ben stoupl na postel, obešel Ivu a postavil se jí k hlavě. „Tomu nevěřím.“ „Tak tomu věř. Přímo v oku ďábla. Šéfka nahrává akce ze všech pokojů a prodává je do placených serverů do Německa. Tohle video z tebe asi pornoherce neudělá, ale reálná akce se vždycky prodává nejlíp, tak nezoufej,“ dodala posměšně. Ben začal do obrazu bušit pěstí, protrhl plátno a v ruce se mu ocitla malá kamera, jež by se mu pohodlně vešla do náprsní kapsy. Seskočil z postele a podpatkem ji rozdrtil. Otočil se a se zkřiveným obličejem dopadl na Ivino tělo, až to zadunělo, jednou rukou ji chytl mezi nohama a druhou pod krkem. „Chceš to drsně?“ zachroptěl a v očích měl výraz, který by nahnal strach i smečce lvů. Horní ret se mu třásl a od úst mu odlétávaly drobné spršky slin, které přistávaly všude kolem. „Určitě to chceš drsně, všechny děvky tady to mají rády drsně. Nemám sklo a nemám nic, čím bych ti ublížil, ale ruce mi ještě slouží.“ Ruka, která do té doby tiskla přirození, se přesunula k druhé ruce na krku a obě společně už něco dokážou. Ben byl přesvědčený, že tohle vyjde.
Když šéfka společně s kontrolorem vtrhla do místnosti, seděl Ben na kraji postele a masíroval si rozbolavělé ruce. Kroutil jedním zápěstím, mnul si ho a celkem spokojeně si prohlížel pokroucené tělo na posteli vedle něj. Šéfka zalapala po dechu a namířila zbraní přímo na něj. „To bych nedělal,“ zavrtěl Ben hlavou, „dvou těl se zbavuje dost těžko.“ „Byla to moje nejlepší šlapka!“ „Na kartičce měla 4.A.“ „Seru na to, co měla na nějaký posraný kartičce!“ zaječela šéfka, objemný hrudník se jí nadmul a pistole v ruce zatřásla. „Byla to moje nejlepší šlapka!“ Kontrolor došel k ženě na posteli, lehce jí z krku odhrnul blonďaté vlasy a přiložil prsty na místo, kde očekával puls. Potom stiskl rty a zamračený pohled nasměroval na Bena. „To není dobrý, chlape, ona nedýchá.“ „To byl záměr,“ přikývl Ben. Vstal z postele a začal si oblékat košili. „Vysvětlím vám situaci. Vy si tady z toho děláte nelegální pornostudio a já vás můžu okamžitě prásknout. Byl bych samozřejmě sám proti sobě, protože by se začalo vyšetřovat a přišlo by se na to, co jsem udělal. Stejně tak vy můžete mě zastřelit a zjistíte, že všichni chlapi u mě v práci věděli, kam jdu. Rozjede se pátrání a vy bude mít na krku dvě vraždy. Další možností je, že mě nahlásíte a
v tom případě se okamžitě vezete se mnou, nelegální porno není záležitostí podmínky, půjdete sedět a konkrétně vy, madam,“ ukázal na šéfku, „budete potřebovat dvě cely.“ Šéfka pomalu sklonila zbraň. Ben spokojeně přikývl, zapnul poslední knoflík a košili zastrčil do kalhot. „Takže už si začínáme rozumět. Ta mrcha vedle mě způsobila, že se můj bratr už na sebe nebude moct nikdy podívat do zrcadla.“ „O tom jste mluvil? To bylo to polykání skla? Nic takového si nevybavuji.“ „Projeďte si záznamy. To je ale teď vedlejší. Mám pro vás návrh. Venku je tma a jsme na samotě. Tělo zabalím do prostěradel, vyjdu s ním zadním vchodem a vhodím k sobě do auta. Nikdo neuvidí mě, nikdo neuvidí vás a nikdo neuvidí vaši šlapku. Nikdo z její rodiny určitě nevěděl, kam po nocích jezdí, nikdo ji tu hledat nebude. A ona si to zaslouží. Zaslouží si každou vteřinu bolestí, kterou teď v pekle trpí.“ „Zadním vchodem? Nemáme zadní vchod.“ „Tak předním, probůh, vyjde to nastejno. Další věc – dostanu pásku z kamery. Nechci, aby si ho při pohledu na můj ksicht honil nějakej Germán s beďarama.“ Kontrolor hladil nehybné tělo a šéfka se strnule zeptala: „A co z toho všeho budu mít já?“ „Zaplaceno jste dostala, ne?“ Ben ukázal směrem k obrazu. „Já dostanu pásku a vy budete mít klidnej zbytek večera i celýho života.“ Otočil krkem a jeho unavené oči spočinulyn a dívce, která mu ještě před chvílí nabízela své služby. „To je, řekl bych, víc, než se dá říct o mě,“ prohodil a začal vytahovat prostěradlo.
¨
Ben věděl, že všechno se odvíjí od toho, jestli na pásce bude zachycen, či ne. Takže problém a úkol vjednom bylo zničit kameru v obrazu hned poté, co mu o ní Iva řekne. Ten důležitý čin na ní být nesměl, i když by někdo mohl polemizovat, že na tom vlastně vůbec nezáleželo. Záleželo na tom. Nešlo mu o ochránění sebe, nýbrž pouze a hlavně o to, aby tomu šéfka věřila. A to se podařilo. Vůbec se nebál, že by ho někdo viděl s tělem vycházet. Věděl, kolik pokojů je v domě a kolik je potřeba zákazníků. Kromě něj byli ve zdejším nevěstinci pouze dva pokoje. Služby zde byly hodně drahé, luxusu bylo nadbytek a podle toho taky druhý den vypadalo vaše konto. Tudíž mu stačili pouze dva lidé, kteří se postarají o zbývající pokoje. Poprosil své dva kolegy v práci s tím, že jim to s radostí bude splácet. Ten mladší se sice nějakou chvíli cukal, ale nakonec se také podvolil, takž když je viděl v noci na baru, byl nadmíru spokojný. Plán vyšel. Otevřel zadní dveře a tělo zabalené do bílých pokrývek uložil na zadní sedadlo. Dnes lhal všem okolo sebe téměř každou vteřinu. Jediná věc, která byla pravdivá, byla, že pracoval jako doktor. Nebyla potřeba to zatajovat. Lékařů je po republice nepočítaně a on není až taková kapacita, aby se o něm člověk dočetl v novinách. Takový normální břichopich z maloměsta. Sedl si za volant a pásku z nahrávacího zařízení položil vedle sebe na sedačku. Rozepnul si kabát, nastartoval a chvíli si užíval ten nekonečně slastný pocit. Kdy mu tak bylo naposled? Asi by se hodilo říct, že po vydařené operaci, a někdy u slavnostní večeře by to nejspíš řekl, jenže teď byl v autě, za ním pokojně spala Iva a on byl skálopevně přesvědčen, že mu tak skvěle bylo naposledy, když ji požádal o ruku a ona přijala. To byl impulz k tomu, kdy se rozhodli, že ji z toho vězení musí dostat. Šéfka by ji nikdy dobrovolně nepustila, jak se ukázalo. Na své nejlepší pracovnici lpěla a její informace
měla velice dobře uschované na několika diskách. Nehledě na nahrávání všech akcí a jejich následný prodej do zahraničí. I s tímhle se dalo báječně vydírat. Potřeboval pouze dvě věci. V nemocniční laboratoři vzal tubu oxalaryganu. Tyto tablety se používaly před třiceti lety na navozování umělého spánku před operací. Přiváděly pacienta do stavu podobnému komatu, zklidňovaly mu puls až na neúnosně nízkou hranici a riskovaly pacientův život. V té době se začaly teprve podepisovat předoperační prohlášení, kdy pacient souhlasil s použitím narkózy a souhlasil s rizikem s ním spojených. Když se od toho po několika letech upustilo, prohlášení zůstávala a s nimi i čistá svědomí lékařů. Lék se přesunul na veterinu, kde se používal k léčení koliky a při několika dalších ošidných zákrocích. Ovšem zůstalo několik zastánců, kteří vždy tvrdili, že neexistuje špatný lék, jen jeho špatná indikace. A toto byla velmi dobrá indikace. Jednou rukou stiskl volant a druhou pohladil Ivino teplé tělo. Jak se mohlo stát, že se tak bezhlavě zamiloval do ženy, kterou ani pořádně neznal a která pracovala v nevěstinci? Sám si to nedokázal vysvětlit. Do té doby měl poměr s novinářkou, jeden kratší s kolegyní stomatoložkou. Až tohle se trochu vymklo jeho standardu. Mohla za to ta její bezprostřednost v posteli, o tom byl přesvědčený. Samozřejmě že byla citlivá, bezpochyby byla dobrá matka, ačkoli její současné manželství už několik let nefungovalo a rozvod pro ni bude požehnáním. A stejně nepochybně byla krásná, ať už navenek, nebo uvnitř, jak s oblibou připomínala její matka, která neměla ani ponětí o jejím melouchu. Ale to, co způsobilo, že se Ben rozhodl, jak se rozhodl, prohřešil se proti pravidlům a ukradl z nemocničního skladu lék, bylo mezi čtyřma postelovýma nohama a za zavřenými dveřmi. Iva dokázala v činy převádět věci, o kterých většina mužů jen sní. Prakticky neznala tabu. Jako experimentátorka byla nepřekonatelná a jako postelová bohyně sahala až na samotný Olymp. Biče, hračky, vosk, latex, kojenecké potřeby, potraviny, to všechno zkusila nebo to prošlo jejím tělem a Ben byl pokaždé u vytržení z toho, s čím přijde příště. Je libo lehké přidušení? Nebyla proti. Dokázala do svých tří otvorů nastrkat šest předmětů a ani se nezapotila. Pánové, tohle bych vám přál vidět… Zabočil na příjezdovou cestu. A přesně to samé potřebovali předvést na kameru. Šéfka nesměla pojmout podezření, že je něco špatně. Ben moc dobře věděl o kameře a tak se snažil tuhle hru s Ivou dohrát až do konce. Vypočítal si, kdy je potřeba spolknout oxalarygan a dal ho Ivě, ať si ho ve správnou chvíli rozpustí ve víně. Paradoxně v kombinaci s ním prášek fungoval nejspolehlivěji a nejrychleji, alkohol v něm uvolňoval tišící látky. A pak už jen čekal na první ospalou reakci, zašeptal Ivě milující slovíčka a začal ji „dusit“. Kouknul do zpětného zrcátka a na poslední chvíli zahlédl roh domu. Potom zmizel i ten a v dálce už se jen pod lampami lesknul svah, na něm osaměle stál sněhulák, a kde si přes den jistě spousta dětí hrálo. Nyní však ne, nyní byla temná hluboká noc…
