S T Á T
£
BOLZANOVO P O J E T Í PRAVDY A KORESPONDENČNÍ T E O R I E Marta VLASÁKOVÁ BOLZANO'S CONCEPTION O F T R U T H A N D CORRESPONDENCE THEORY When building and elaborating new philosophical theories and concepts, it is useful to take sometimes into account historical development of understanding a particular problem. In my opinion, Bolzano's very thoroughly interpreted classical concept of truth could help t o clarify many problems related to the phenomenon of truth, which still being discussed.
V e svém nejsystematičtějším spise, Vědosloví (dosl. Wissenschaftslehre - Versuch einer ausfiihrlichen u n d grófitentheils neuen Darstellung d e r Logik m i t steter Riicksicht a u f d e r e n bisherige Bearbeiter 1 ), se Bolzano velmi podrobně zabývá t a k é pojmy pravdivosti a pravdy. Bolzano navazuje n a tradiční chápání pravdy (které b y c h o m mohli v e l m i z h r u b a vyjádřit stře dověkou definici "veritas est adaequatio rei et intellectus" 2 ), p ř i č e m ž s e snaží celý pojem vystavět n a čistě logické bázi a odbourat veškerý psychologismus, který v j e h o době d o logiky z n a č n ě pronikal. Protože v e svém výkladu vždy usiluje o maximální srozumitelnost a přesnost, m ů ž e j e h o rozbor posloužit pro vyložení určitého tradičního c h á p á n í p o j m u pravdy, k t e r é by dnešní teorie přinejmenším neměly opomíjet. Při rozboru Bolzanova pojetí pravdy j e zapotřebí vyjít od j e h o p o j m u pravdy o sobě, respektive nejprve o d j e m u nadřazeného p o j m u věty o sobě. "Větou o sobě" rozumí autor každou výpověď (Aussage), k t e r á j e b u ď prav divá nebo nepravdivá, p ř i č e m ž s e odhlíží o d toho, zda tuto výpověď n ě k d o kdy vyjádřil slovy či z d a byla někým myšlena. Bolzano se totiž domnívá, ž e fakt, že j e věta n ě k ý m vyjádřena či myšlena, není p r o větu něčím esen ciálním, nýbrž ž e se j e d n á o v podstatě nahodilou vlastnost a m á smysl m l u vit o větě b e z ohledu n a to, z d a v ů b e c byla n ě k ý m formulována. 3 Takovéto větě o sobě ovšem nelze přičítat žádnou skutečnou existenci v čase a prostoru a tudíž ani nějaký okamžik vzniku či z á n i k u - bytí v tomto smyslu m ů ž e K n l ž t f c a F(!oľo7?ckdfco ú s t a v u ORGANON F 4 (1997). No. 1. 1-7 Copyright (ó Filozofický ústav SAV, Bratislava
£ j-s
\/ ^
813 6 4 B R A T I V L Á V A
2
Marta VLASÁKOVÁ
nabýt j e d i n ě t í m způsobem, ž e se stane látkou nějaké myšlenky či soudu, tj. že j i někdo vysloví, napíše či š i j i pomyslí.' 1 N a základě věty o sobě Bolzano d e f i n u j e představu o sobě (povšimněme si pořadí - představa o sobě j e definována a ž n a základě věty o sobě, nikoli naopak). T e r m í n y n a š e h o jazyka, vyskytující se v e větách, j s o u označením určitých představ. Z d e j e slovo "představa" znač n ě zavádějící, j a k Bolzano s á m uznává, neboť navozuje dojem něčeho subjektivního - vhodnější by bylo třeba slovo "pojem", Bolzano n i c m é n ě p o d představy o sobě z a h r n u j e též představy obsahující smyslové názory, proto by podle j e h o názoru byl t e r m í n "pojem" příliš úzký. Představy m o h o u být označeny vlastními j m é n y stejně j a k o j m é n y obecnými, označeními vlastností aj. Představy mohou mít j e d e n předmět, více předmětů či p ř e d m ě t žádný (tzv. bezpředmětné představy). Představa o sobě j e taková představa, u n í ž se, stejně j a k o u věty o sobě, odmýšlí od toho. z d a si j i skutečně někdo představuje - bylo by také m o ž n é nazývat j i objektivní představou. Objektivní představa příslušející k určitému termínu j e pouze j e d n a (není-li d a n ý termín víceznačný), subjektivních představ vyvolaných d a n ý m slovem či příslušným předmětem j e naopak mnoho, protože se o d sebe vždy n a v z á j e m alespoň nepatrně odlišují (přinejmenším v tom. k d o a v e k t e r é m okamžiku si j e představuje). Předsta v a o sobě j e podobně j a k o věta o sobě látkou subjektivních představ: s a m a o sobě není nic existujícího, existenci v čase a prostoru m ů ž e získat j e d i n ě j a k o "náplň" příslušné subjektivní představy, která vznikne v určitém místě (u určitého člověka) a v určitém čase. 5 Přestože Bolzanův p o j e m vět o sobě nevyvolal v e své době v a l n é pochopení (viz např. Bolzanova diskuse s Exnerem 6 ), n e m ě l by být p r o dnešní c h á p á n í logiky ničím zvláštním. Dnešní logika přece b ě ž n ě zachází s p o j m e m výroku, tj. takové věty, která j e b u ď pravdivá nebo nepravdivá, p ř i č e m ž výrok není považován z a něco, c o by bylo p ř í m o v á z á n o n a myšlení či mluvení. Při tomto srovnání Bolzanovy věty o sobě a výroku v d n e š n í m slova smyslu lze namítnout, ž e zatímco výrok j e obvykle považován z a úzce svázaný s j a z y k e m , podstatným rysem bolzanovského chápání pravdy j e . ž e j e h o věty o sobě nejsou jazykovými útvary. Slova j s o u podle Bolzana j e n j a k é s i smyslové entity, které m a j í za úkol označovat příslušnou představu o sobě - slova j e n odkazují k tomu, co bychom, j a k bylo řečeno, d n e s mohli nejlépe označit j a k o "pojem". Bolza novy představy o sobě n e m a j í reálnou existenci. N i c m é n ě m a j í asi takovou existenci, j a k o u m á přirozené číslo, k e kterému je št ě nikdy nikdo nedospěl nebudeme tvrdit, ž e takováto čísla si n ě k d e v tichu existují, ale a n i nebu d e m e mít za to, že by se tu n á h l e objevila j a k o blesk z čistého nebe. Bolza novy věty o sobě se tedy skládají z takovýchto představ o sobě a jejich
BOLZANOVO POJETÍ PRAVDY A KORESPONDENČNÍ TEORIE
3
jazyková formulace j e j e n určitý způsob j e j i c h zachycení. 7 Ale i takovéto chápání výroků j a k o nevázaných p ř í m o n a konkrétní jazykovou formulaci, nýbrž n a to, co vyjadřuje, j e d n e s běžné. N a v í c t o zabraňuje přílišnému lpění n a konkrétním jazykovém vyjádření. Pravda o sobě j e nyní p r o Bolzana takovou větou o sobě, která vypovídá něco tak, j a k to skutečně jest. 8 T o se m ů ž e tudíž týkat j e n takových vět, které vypovídají dostatečně jednoznačně: tj. b u ď obecných pravd, nebo konsta tování nějakého faktu s j a s n ý m u r č e n í m (např. místa a času, v e kterém by měl platit). T a k např. věta "Sněží" j a k o taková n e m ů ž e být p r o své nedo statečné určení pravdou o sobě.' 1 Bolzano d á l e dokazuje, ž e nějaké pravdy o sobě musí existovat, resp. "vyskytovat se" (ve smyslu německého "es gibt") - existencí tu Bolzano nemyslí, j a k bylo řečeno, nějaké reálné bytí v čase a prostoru, nýbrž pouze to, "že určité věty [o sobě] m a j í povahu p r a v d 0 sobě". 10 C o tedy Bolzano rozumí p o j m e m pravdy? Pr a v d a j e podle n ě j vlastnost, díky n í ž věty o sobě vypovídají něco tak, j a k to j e ("eine Beschaffenheit, vermóge deren sie [Sätze] etwas so, wie e s ist, a u s s a g e n " " ) - pravda j e tedy vlastností vět o sobě. "Nikoli předmět, o k t e r é m pravdivá věta něco vy povídá. vytváří (ausmacht) pravdu, nýbrž tato věta sama." 1 2 Pravda j e tedy bytostně spojena s větami o sobě, realitu s a m u by nebylo m o ž n é označit j a k o "pravdivou". Bolzano zdůrazňuje, ž e p r a v d a a pravdivost nesplývá se skutečností v e smyslu reálné existence. L z e vypovídat pravdivě či nepravdivě 1 o věcech, které nemají reálnou existenci: m ů ž e m e např. mluvit o Pythago rově větě. která jakožto pravda o sobě n e m á reálnou existenci, a přesto o ní lze pronést pravdivý výrok. Podobně lze pronést pravdivou nebo nepravdivou větu, která obsahuje termíny označující bezpředmětné představy 1 3 - tak j e např. věta "Kulatý čtyřúhelník neexistuje", resp. "Představa kulatého čtyřúhelníku nemá žádný předmět" nejen smysluplná, ale i pravdivá (což j e v rozporu např. s Carnapovým c h á p á n í m smysluplnosti vět, ale zdá se od povídal přirozené intuici). Toto pojetí by se d a l o chápat j a k o klasické korespondenční pojetí pravdy - věta j e pravdivá tehdy, k d y ž odpovídá tomu. j a k se věci v e skutečnosti mají. Protože j e ale d n e s pojem korespondenční teorie pravdy zatížen různými dalšími předpoklady, j e potřeba být při tomto zařazení opatrnější. Dnešní běžné chápání korespondenčního pojetí vycházející z russellovsko-wittgensteinovské tradice 14 j e totiž značně ovlivněno j e h o příliš f o r m a lizujícím moderním výkladem, počínajícím u Russella 1 5 . T o se totiž snaží vyložit klasickou korespondenční teorii f o r m á l n ě n a základě jakéhosi
4
Marta VLASÁKOVÁ
strukturálního izomorfismu m e z i větami a realitou - t e r m í n v e větě musí od povídat nějakému předmětu, vztah vyjádřený v e větě nějakému skutečnému vztahu mezi předměty, celé větě p a k odpovídá určitý fakt. Takovéto chápání korespondence však vyvolává ř a d u nejasností. Bolzano se ovšem staví proti takto c h á p a n é m u výkladu pravdy: proti tomu, ž e b y c h o m měli pravdu chápat j a k o "Úbereinstimmung unserer Urtheile oder Vorstellungen m i t ihren G e genständen" (Shodu našich soudů nebo představ se svými předměty) 1 6 . Bol zano totiž nepovažuje p o j e m shody, odpovídání (Úbereinstimmung) za dostatečně jasný. O j a k ý d r u h odpovídání by se tu vlastně mělo j e d n a t ? Jistě tu nejde o nějakou skutečnou shodu, b a ani n e o podobnost - věty j s o u přece očividně značně odlišné od toho, o č e m vypovídají. Podobně vztahy v e větě neodpovídají v z t a h ů m v e skutečnosti - B ů h j e tvůrcem světa ( m á se k světu j a k o j e h o kauzální příčina), pojem (představa) Boha však zajisté není tvůrcem p o j m u světa. Tedy n e n í pravda, ž e by se predikát k subjektu k sobě musely mít stejně j a k o příslušná vlastnost k předmětu. Jediný vztah, který' Bolzano pokládá z a jasný, j e vztah mezi představou a j e j í m předmětem(-y) předmět totiž musí být tím, c o j e představou představováno, t o j e však d á n o u ž samotnou povahou představy něčeho. 1 7 Jakmile totiž postulujeme nějaký strukturální izomorfismus, nějaké přiřazení mezi termíny věty a předměty (v širokém smyslu slova) světa, vy vstanou n á m různé problémy (čemu odpovídají obecné termíny? č e m u od povídají kvantifikátory? j a k á j e vůbec povaha postulovaného izomorfismu? mohou zcela odlišné věty korespondovat s t ý m ž f a k t e m ? aj.): j e to d á n o tím, že k získání patřičného izomorfismu m u s í m e pak svět "rozkouskovat" p o vzoru věty, tj. předepsat m u určitou f o r m u , a to f o r m u odpovídající struktuře našeho jazyka a vět. P a k se přirozeně divíme, k a m se n á m vytratilo o n o předteoretické chápání p o j m u pravdivosti, které vycházelo z našeho přiro zeného porozumění vztahu j a z y k a a toho, co jaz y k popisuje. Postulováním nějakého izomorfismu. které m á p ů v o d n ě sloužit k explikaci korespondence, věc rozhodně více neobjasníme - porozumění tomu, co věta vlastně říká, j e lotiž základnější n e ž c h á p á n í nějakého vztahu přiřazení (nehledě n a to. ž e m n o h ý m takový vztah n i c neříká - j e d n á se o zn a č n ě matematický pojem), navíc, j a k u ž bylo p o z n a m e n á n o , t í m předepisujeme světu určitou strukturu. ClUěl-li by n ě k d o hledat přesnější vysvětlení, c o Bolzano rozumí o n í m "vy povídat něco tak. j a k to j e " , m u s í se spokojit s odpovědí, ž e se j e d n á o do statečně základní a srozumitelné filosofické vyjádření (nic nelze prodefinovat a ž na základní pojmy, neboť není shody v tom, j a k é by tyto základní pojmy měly být a zda j e vůbec lze postulovat), n e ž aby potřebovalo další rozbor.
BOLZANOVO POJETÍ PRAVDY A KORESPONDENČNÍ TEORIE
5
P a k by ovšem n á m i t k a proti takto bolzanovsky c h á p a n é korespondenční teorii pravdy m o h l a znít následujícím způsobem: pokud pouze konstatujeme, ž e by věty měly vypovídat něco tak, j a k t o j e , aby byly pravdivé, n e ř í k á m e tím vlastně nic, rozhodně se n e j e d n á o žádnou teorii pravdy. Věty j s o u přece přímo formulovány tak. aby vypovídaly, j a k se věci m a j í či n e m a j í - neexis tuje tu žádné druhotné srovnávání se skutečným stavem věcí. T a t o námitka j e celkem v pořádku. Korespondeční teorie se skutečně nesnaží o n i c víc n e ž o zachycení našeho intuitivního c h á p á n í toho, c o z n a m e n á "pravda" a "prav divý". Rozhodně t o není ž á d n á metoda, pomocí n í ž m ů ž e m e rozpoznat prav divé od nepravdivého (jak my p o z n á v á m e pravdu j e problémem epistemologie, která j e u B o l z a n a n á m ě t e m zcela odlišné části výkladu - aby c h o m se o tom vůbec mohli bavit, potřebujeme j i ž mít p o j e m pravdivosti ujasněn). J e a l e třeba tuto teorii formulovat, protože existují i zcela odlišná chápání pojmu pravdy - např. koherenční teorie pravdy, pravda c h á p a n á j a k o konsensus aj. A m o ž n á j i nelze příliš zpřesňovat (zaváděním p o j m ů izomorfismu, splňování aj.), protože a ) t o většinou vede spíše k vnesení nových nejasností 18 , b) pojmy a prostředky, užité k e zpřesnění, j s o u povětšinou m é n ě / i k lad ní n e ž ty užité původně. Je možné, že určitá vágnost bytostně k pojmu pravdy patří a nelze j i odstranit nějakou exaktnější "definicí". Uveďme si n a závěr ještě d v ě zajímavosti, týkající se Bolzanova chápání pravdy. První j e Bolzanův d ů k a z toho, ž e existuje nekonečně m n o h o pravd o sobě. Zajímavý j e z toho důvodu, ž e ačkoli Bolzano z a h r n u j e mezi pravdy o sobě i všechny ryze empirické pravdy (počet květů, které měl loni len a ten strom w ). j e h o d ů k a z o existenci nekonečně m n o h a p r a v d o sobě se pohybuje na čistě logické rovině - opírá se o samotnou povahu pojmu "prav divý", nikoli o povahu světa. Přijmeme-li totiž Bolzanův pojem pravdy o sobě, m u s í m e j i ž n u t n ě přijmout, ž e takovýchto pravd o sobě j e nekonečně mnoho. D ů k a z spočívá v následující úvaze: kdyby nebyla ž á d n á věta o sobě pravdivá, musela by být p ř i n e j m e n š í m věta "žádná věta o sobě není prav divá" pravdivá a tudíž b y c h o m získali alespoň j e d n u pravdu o sobě, c o ž j e spor s předpokladem. Alespoň nějaká pravda o sobě tedy j e . O z n a č m e j i třeba p. Kdyby u ž neexistovala žádná j i n á prav d a o sobě, muselo by být tvrzení " M i m o pravdu p neexistuje ž á d n á j i n á pra v d a o sobě" pravdivé. Toto tvrzení j e ale odlišné od původní pravdy p a m á m e tu tudíž rázem další prav du o sobě. což j e spor s výchozím předpokladem. Tedy existuje více n e ž j e d n a pravda o sobě. N e c h ť existuje pouze konečně innoho pravd o sobě. O z n a č m e j e p o řadě p. q, r, ... Nyní by opět muselo být tvrzení " M i m o pravd p, q. r. .. u ž není žádná j i n á věta pravdivá" podle předpokladu pravdivé. T a k bychom ale dostali novou pravdivou větu odlišnou od původních. O p ě t j s m e
6
Marta VLASÁKOVÁ
odvodili spor s předpokladem. M u s í tedy existovat nekonečně m n o h o pravd o sobě. Předvedený Bolzanův d ů k a z j e proveden n a základě j e d n o d u c h é h o předpokladu, ž e o konečně m n o h a pravdách lze vždy vyslovit novou pravdu od nich odlišnou. D ů k a z se m ů ž e zdát poněkud vykonstruovaný, a l e j e potře b a si uvědomit, že vychází p ř í m o z povahy p o j m u pravdivosti: tvrdíme-li něco, m u s í m e tomuto svému tvrzení b u d ' přiznat vlastnost pravdivosti, nebo od něj upustit (leda b y c h o m v ě d o m ě hlásali něco nepravdivého) - tudíž tvrzení o o m e z e n é m počtu p r a v d o sobě m u s í m e s a m o zase u z n a t z a prav divé, p o k u d j e c h c e m e tvrdit. Je specifickou vlastností pravdivosti, ž e j i lze vztáhnout n a jakýkoli smysluplný výrok - podobně j a k o j e specifickou vlast ností přirozených čísel, ž e j e vždy lze o j e d n u zvětšit, n a základě čehož lze podobným postupem dokázat nekonečnost počtu přirozených čísel. Neomezenost počtu pravdivých vět o sobě plyne tedy logicky n u t n ě z e samotného pojmu pravdivosti. V š i m n ě m e si ještě, ž e Bolzanův d ů k a z není veden n a úrovni "p j e pravdivé", "věta, " p j e p r a v d i v é ' j e pravdivá" atd.. k d e bychom mohli zpochybnit, zda opravdu vytvářené věty j s o u od původní odlišné. Konstatování k o n e č n é h o počtu pravd j e oproti t o m u zřetelně samostatné tvrzení. Druhou zajímavostí j e Bolzanovo řešení paradoxu lháře. Podle Bolzana prostě výrok "To. c o t e ď říkám, n e n í pravdivé" není pravdivý. T o ovšem n e vede k žádnému paradoxu, protože z toho podle Bolzana j e št ě neplyne, ž e by pak prohlášení "To„ c o t e ď říkám, j e pravdivé" muselo být pravdivé, protože se podle Bolzana nejedná o negaci předchozího výroku. T í m totiž, že věta vypovídá s a m a o sobě, dochází i z m ě n o u j e d n o h o slovíčka v e větě (v tomto přípádě "není" v "je") k e z m ě n ě předmětu d a n é výpovědi a tím se tudíž m ě n í výpověď j a k o taková. T a k například k výroku "Páté slovo této věty neobsa h u j e písm eno n " není negací výrok "Páté slovo této věty obsahuje p í sm e n o n" - oba uvedené výroky j s o u j e d n o d u š e nepravdivé a k ž á d n é m u paradoxu to nemusí vést. 20 T u d í ž celý problém paradoxu lhá ř e j e v e skutečnosti podle Bolzana pouze zdánlivý. Myslím, že j e p ř i n e j m e n š í m užitečné d ů k l a d n ě se seznámit s tradičními pojetími pravdy a d o důsledků j e promyslet. A nelze s t í m začínat u Russella, neboť j e h o pojetí j e u ž z n a č n ě p o z n a m e n á n o j e h o snahou o maximální exak tnost. Korespondenční pojetí se v ř a d ě podob vyskytuje prakticky od začátku lidského zkoumání povahy pravdy, proto j e zapotřebí se s n í m důkladně seznámit. Veškeré koncepce pravdy by měly brát v potaz j a k naivní preteoretické intuice týkající se p o j m u pravdy, tak klasické teorie pravdy, neboť ty se
BOLZANOVO POJETÍ PRAVDY A KORESPONDENČNÍ TEORIE
vždy snaží s těmito intuicemi t a k či o n a k vypořádat. N e n í přece účelem pojem pravdy postulovat, nýbrž objasnit. K t o m u by n á m měly sloužit i různé "historické exkurze". Filosofický ústavAVCR Jilská 1. 110 00 Praha 1.
POZNÁMKY 1
Sulzbach, 1837 původ připisován Isaacu Israclimu. viz [5], str. 224 3 B. Bolzano [2). § 23. str. 9 2 ' B. Bolzano [2], § 19, str. 76-8 ' B. Bolzano (2], § 50, str. 223, § 73, str. 330 6 Bolzano vedl ve své korespondenci s Exnerem rozsáhlou polemiku právě na téma vět o sobě a jejich statutu. Exner tento pojem považoval pouze za jakousi ne příliš užitečnou abstrakci. Nelze říci, že by ho Bolzano přesvědčil. Více viz [1], sir. 304-430. ' B. Bolzano [2], § 49, str. 219-20 " B. Bolzano [21, § 25, str. 112 ' B. Bolzano [2], § 25, str. 113 ,0 B. Bolzano [2], § 30. sir. 144 " B. Bolzano |2], §24. str. 108 B. Bolzano |2], § 29, sir. 126 " viz např. B. Bolzano [2], § 29, str. 143, § 49, str. 219, § 67, str. 304-5 " o dnešních způsobech chápání korespondenční teorie viz např. Richard L. Kirkham [4], sir. 119-139 " viz např. Berlrand Russell [6] 16 B. Bolzano [2], § 29, str. 126 17 celý odstavec viz B. Bolzano [2], § 29, 126-30 18 problémy spojené s chápaním korespondence jakožto ízomorfismu viz např. R. L. Kirkham [4], tr. 119-139 nebo Susan Haack [3], str. 91-134 " B. Bolzano [2], § 25, str. 112 10 viz B. Bolzano [2], § 19, sir. 78-80, uvedený příklad upraven pro potřeby češtiny 2
LITERATURA 111 BOLZANO, B. (1981): Výbor z filosofických spisů. Přel. Jaromír Loužil, Praha 1981. [2] BOLZANO. B. (1837): WisscnschalHslehre - Versuch einer ausfiihrlichen und groOlentheils neucn Darslcllung der Logik. Sulzbach. [3] HAACK, S. (1978): Philosophy o f Logics. N e w York. [4] KIRKHAM, R. L. (1992): Theories o f Truth. Massachusetts Institute of Technology. [5] PRIOR. A.N. (1967): Correspondence Theory of Truth. In: The Encyclopedia o f Philosophy II. Editor in Chief Paul Edwards, N e w York. [6| RUSSELL. B. (1912): T h e Problems o f Philosophy. Oxford.
7
