BOLESLAVSKÉ FESTNOVINY

WWW.TEMADNE.CZ/NARUBY

BOLESLAVSKÉ FESTNOVINY

REPORTÁŽ

BOLESLAVSKÉ FESTNOVINY ČÍSLO 2

1

WWW.TEMADNE.CZ/NARUBY V září 2011 vydalo občanské sdružení Téma dne v rámci festivalu NARUBY, který proběhne v sobotu 17. září 2011 v zahradě bývalé dětské nemocnice v Mladé Boleslavi.

Dobrovolnictví /strana 2 Rozhovor s Janem Stuchlíkem /strana 3—4 Společenská odpovědnost /strana 5 Nemám domov /strana 6 Mental Power míří do Mladé Boleslavi /strana 7 Program festivalu /strana 8 Šéfredaktor: Jan Kurka Redaktoři: Anna Šindelková a Zora Vondráčková Grafické úpravy a design: Danilo Elvir Plakát festivalu: Jakub Jirků

2

FEJETON

BOLESLAVSKÉ FESTNOVINY FESTNOVINY BOLESLAVSKÉ


Kde jsme ztratili křídla Zora Vondráčková

Před dvěma lety, v pražských tramvajích, když jsem usedla a oči zvedla nahoru, často, téměř každý den po dobu několika měsíců tam stála věta: „ Kde jsme ztratili křídla?“ Věta byla na plakátku, zval na jakousi vědeckou akci, to ale bylo nečitelné, jen velká písmena „Kde jsme ztratili křídla?“ se vrývala do mozku. Mnohokrát, vždy po nástupu do dopravního prostředku věta spustila myšlenkový kolotoč. Takovou lékařskou prohlídku duše se soupisem vlastních nedostatků. Během času zabránili někdy udělat to, co by člověka pozvedlo a prostě by se „rozlétl“, zatímco se spíš cítí jako kulhavý poutník. Josef Čapek kdysi o tomto pocitu krásně napsal ve filosofické úvaze Kulhavý poutník: „Kdo to měl být, ten Kulhavý poutník? Abych to řekl co nejstručněji, znamenal mi člověka, který někam jde. Kohosi, kdo zajisté má někam namířeno, ale napadá trochu na jednu nohu a tak ovšem není rázným chodcem …Ale ta trocha kul-

havosti mu nevadí, aby si, třebas napadaje, nešel svou cestou jako jiní lidé. Ba, jda o něco pomaleji, než mnozí ostatní, někdy při tom více vidí a pozoruje a snad i o něco uvážlivěji si povšimne všelijakých setkání… i některé věci života a světa pociťuje o něco připomínavěji a silněji…“ A tak i já, aniž by to někdo viděl, jdu životem s určitým nedostatkem. Je ale pro druhé neviditelný, umím jej maskovat. V tramvaji vidíte dobře oblečenou paní a nenapadne vás, že třeba ztratila křídla. Pocit, který se netýká jistě jen mne. Jiní naši spoluobčané nemají to štěstí, že jejich hendikep je ukryt. Vidíme jej navenek. Nemůžou jej schovat jako my. Nežije se jim jednoduše. Porovnáme je občas s námi a oni se trochu liší. Nemají příležitosti takových sociálních kontaktů jako my, vůbec jejich možnosti jsou omezenější. Život před ně postavil velkou překážku. Pro některé stálou a neměnnou součást každého

dne, měsíce, roku. Potřebují „křídla“ aby se přes ni dostali. Mnozí z nich je našli. Hrají divadlo, zpívají, vyrábí krásné věci v chráněných dílnách… Podobní parkourovým akrobatům, přes překážky skáčou a boří je. Píle, talent a radost ze života je dovedla na náš festival. Chtějí nám, kteří máme křídla pochroumaná nebo nefunkční ukázat, že oni, byť v problematičtějších situacích, ty svá hledají a nalézají. Aby se mohli rozlétnout, potřebují náš zájem o ně. Jsou zástupci mnoha dalších, kterým křídla ještě nenarostla tak, aby mohli bezpečně letět a potřebují pomoc přátel, sociálních pracovníků, zdravotníků… Náš festival je oslavou všech, kteří hledají způsoby, jak čelit hendikepům. Budeme rádi, když jej svou návštěvou podpoříte! A všichni společně můžeme přemýšlet o tom, kde jsme ztratili křídla a kde je můžeme získat.

Dobrovolnictví: oboustranný užitek Anna Šindelková

Petr Novák, DiS sociální pracovník o.s. Spokojený domov Co je podle vás předsudek? Bezmyšlenkovité přisuzování vlastností lidem (zpravidla na základě jejich podoby či jiné dílčí vlastnosti) ovlivněné předchozí zkušeností, sdělovacími prostředky apod. Jak se s předsudky vypořádáváte? Přemýšlením! Kdybyste si vizualizoval předsudek, jak by vypadal? Skleněná stěna opticky deformující obraz skutečného člověka stojícího za ní.

Byli jste někdy v situaci, kdy byste rádi někomu pomohli, ale nevěděli jste, kde začít? V následujících řádcích vám přinášíme inspirující příběh člověka, který v podobné situaci byl a rozhodl se ji proměnit v konkrétní činy. Dobrovolnictví je práce ve prospěch druhých, která je vykonávána ze svobodné vůle a bez nároku na finanční ohodnocení. V dnešní době, kdy je kritériem úspěchu dosáhnout co nejdokonalejších výsledků v co nejkratším čase, a kdy „ čas jsou peníze“, by se mohlo zdát, že dobrovolnictví nemá šanci na přežití, opak je však pravdou. Jsou totiž oblasti, ve kterých nejde jenom o konečný výsledek, ale i o samotnou cestu, která k němu vede. Čas se zde nepřepočítává na „ušlý zisk“, ale na společně strávené chvíle. Existuje celá řada motivů proč se stát dobrovolníkem: u někoho je to potřeba pomáhat ostatním, někdo vnímá dobrovolnictví jako přirozený výraz sounáležitosti

s komunitou, někomu může dobrovolnictví díky nově navázaným přátelstvím zvýšit kvalitu jeho života. Společným jmenovatelem různých motivací k dobrovolnictví je však vědomí, že člověk nežije na světě izolovaně, ale jako součást určitého většího celku, který funguje jenom díky vzájemné solidaritě. Na osobní zkušenost s dobrovolnictvím jsem se zeptala slečny Zdeňky Kožíškové, která dělá dobrovolnici Magistrátu města Mladá Boleslav již třetím rokem. Nejprve jednou týdně docházela do stacionáře Centra 83, nyní se kvůli časovému vytížení věnuje spíše jednorázovým projektům, jako jsou Seniorské hry, Dětský den pro děti z pěstounských rodin nebo prázdninové dílny v Knihovně Mladá Boleslav. „Prvotní motivací byla asi moje vlastní demotivace, připadala jsem si dostatečně nevyužitá a věřila jsem, že mě bude jakákoliv zkušenost s dobrovolnictvím obohacovat“ popisuje Zdeňka, jak se pro dobrovolnictví rozhodla. Zareagovala na inzerát v tis-



ČLÁNEK

3

ku a kontaktovala Dobrovolnické centrum Magistrátu města Mladá Boleslav, poté následovalo několik školení. A co je největším přínosem dobrovolnictví? „Dobrovolnictví mi přináší určité uspokojení z toho, že můžu pomáhat ostatním. V této uspěchané době je prostě požitek věnovat svůj volný čas někomu, kdo o to opravdu stojí a užívat si ho s ním.“ Práci s dobrovolníky se aktuálně v Mladé Boleslavi věnuje Dobrovolnické centrum Magistrátu města Mladá Boleslav (koordinátorka Vlaďka Pechová, [email protected]) a Dobrovolnické centrum Oblastní nemocnice Mladá Boleslav,a.s. (koordinátorka Monika Theimerová, [email protected]).

Dobrovolnice Zdeňka Kožíšková během Dětského dne pro děti z pěstounských rodin

SLOVNÍČEK POJMŮ Komunitní plánování sociálních služeb Otevřený proces zjišťování potřeb a zdrojů a hledání nejlepších řešení v oblasti sociálních služeb. Cílem komunitního plánování je vytvořit prostor pro komunikaci občanů se zastupitely a institucemi veřejné správy a zvýšit jejich podíl na rozhodování místní a regionální samosprávy tak, aby výsledná rozhodnutí byly odrazem potřeb a přání občanů, a tudíž jimi byla kladně přijímána. Ageismus (age – anglicky věk) Jde o apriorní vyřazování starších lidí z různých aktivit, z činností, které vyžadují zvýšenou odpovědnost, pozornost nebo z vedoucích a nadřízených pozic pod dojmem, že nebudou schopni kvalifikovaně rozhodovat a adekvátně jednat. Způsoben je pocitem, že stáří je nemoc, respektive že staří lidé už na většinu věcí prostě nestačí. Stáří však není nemoc a jinak zdravý, starší člověk se dovede plně postarat o sebe i o své okolí, i když s přibývajícím věkem přicházejí určité specifické změny, které ač neplatí absolutně, jsou přisuzovány každé starší osobě.

Práce, která má smysl, má velký rehabilitační potenciál Zora Vondráčková Občanské sdružení Fokus Mladá Boleslav je nestátní nezisková organizace poskytující sociální služby dlouhodobě vážně duševně nemocným v regionech Mladoboleslavsko a Nymbursko. Poskytované služby tvoří celek, který bývá označován jako komplexní psychiatrická rehabilitace, zahrnují práci v chráněných dílnách i chráněné bydlení a další služby. Cílem je zvýšení kvality života klientů, zvýšení jejich nezávislosti a snížení potřeby psychiatrické hospitalizace. O činnosti organizace jsme si povídali s MUDr. Janem Stuchlíkem.

Vaše organizace poskytuje služby duševně nemocným od devadesátých let. Jaký byl váš prvotní záměr? Snažili jsme se vytvořit denní program pro lidi, kteří odejdou z psychiatrické hospitalizace a nemají co dělat. Lidé, kteří chodí do chráněných dílen, jsou hospitalizovaní třikrát méně, než ti, kteří o tuto činnost nemají zájem. Fungují totiž takové základní věci, jako dodržování denního režimu. Ráno vstát a mít co na práci je stabilizující faktor. Problém je, že jen asi 20% lidí z cílové skupiny zvládne chodit pravidelně do chráněné dílny.

Philipp Schenker herec, zpěvák a hudebník, Allstar Rejfudží Band Co je pro vás předsudek? Předsudky jsou taková rychlá nebo pohodlná řešení posoudit situace nebo lidi, pokud nemám čas nebo nechci mít čas těm situacím nebo lidem opravdu rozumět. Předsudky nevidím jen jako xenofobní fenomén. Každý z nás jich má dost vůči některým lidem, věcem, událostem… Jak se s předsudky vypořádáváte? Chce to čas a otevřenost pro konkrétní situace a lidi. Pokud můžu komunikovat upřímně, být sám sebou a druhý taky, tak moje předsudky většinou rychle zmizí. A pak se dá něco dělat nebo řešit společně. Kdybyste si vizualizoval předsudek, jak by vypadal? Radši si vizualizuji, abych měl o pár předsudků méně!

4

ROZHOVOR

Co je možné udělat pro zbylých 80%? Vytvořili jsme jako jedni z prvních v Česku case-managementový tým a jsme na to pyšní. Máme jej patnáct let a je v Česku největší. Jde o individuální průvodcovství. Case-managementové týmy jsou multidisciplinární týmy se sociálními pracovníky a zdravotními sestrami, s externí spoluprací odborníků. S člověkem, který je v nějaké složité situaci, udělají plán možné pomoci, a pak ho provázejí. Někdy je to spojené se značnou mírou asertivity, u nás je to komplikované částečně tzv. standardy, jejichž dodržování je někdy v protikladu k potřebám klienta. Case-manager je člověk, který klienta provází složitými životními situacemi a zprostředkovává mu vše, co sám neumí. Dnes je po Česku takových týmů asi třicet a většinou se to učili od nás. Ale je zde stále problém, jak financovat slušné zdravotně-sociální služby.

Peter Veleta, choreograf workshop Tanec pro každého Co je podle vás předsudek? Předsudek je pro mne neobjektivní, neuvážený, přinejmenším nerozumný, často člověku nedůstojný a někdy i zlý úsudek a postoj. Jak se s nimi vyrovnáváte? Jsem tolerantní, mám rád lidi a vše kolem sebe, a pokud je pro mne něco nové a neznámé, snažím si „na to sáhnout“ a seznámit se s tím. Pak si vytvářím svůj vlastní úsudek a ten mohu eventuelně konfrontovat s předsudky. Předsudkům se snažím bránit a jsem šťastný, pokud mne neobtěžují. Na člověka, který se řídí předsudky reaguji lehkým úsměvem a někdy je mi ho líto. Kdybyste si vizualizoval předsudek, jak by vypadal? Snažím se ošklivé věci si ani nepředstavovat. Je jich dnes tolik okolo nás a neustále na nás útočí. Předsudky jsou stvůry, kterým se snažím bránit.


Většinová společnost nemá v Česku příliš důvěru k jakýmkoli hendikepům. Je to lepší u duševních nemocí? Určité problémy jsou výrazně stigmatizující a duševní onemocnění takové je, bylo a pohled na něj se mění pomalu. A otázkou zůstává, jestli se to někdy změní úplně. Některé sociologické průzkumy zkoumají, jaký typ postižení by byl pro člověka nejméně snesitelný. To, že ztratím kontrolu nad svým myšlením, budu se dostávat do konfliktů se svým okolím, tak to vychází nejhůře. Týká se to i psychóz, demencí, Alzheimerovy choroby. Je někde výrazně lepší vztah k hendikepovaným? Některá společenství jsou tradičně tolerantnější. Například v Holandsku. Pravděpodobně tím, že jsou už několik set let multikulturní země, jsou zvyklí, že soused může být jinačí. A že může být jinačí i kvůli psychóze. Ale jak tohoto stavu dosáhnout bez několikasetletého základu, je otázka. Ale vy se tím stavem asi zabýváte že? Rok a půl se snažíme pracovat s středoškoláky, máme program, který funguje dobře. Začínáme se strukturovaným informačním programem, vždy pro jednu třídu, který je zaměřen na prevenci. Dvoudenní seminář se jmenuje „Blázníš, no a?“. Je zaměřený na vznik a prevenci psychózy. Schizofrenie totiž často vznikají u lidí, kterým je 16 – 25 let a často se první známky mohou objevovat u lidí na střední škole. Program je má naučit, jak počínající onemocnění rozpoznat a jak takovým osobám pomoci. Je nějaký výsledek vaší činnosti, na který jste zvláště pyšný? Vlastně na všechno co děláme…Dnes máme asi dvacet lidí, kteří absolvovali v chráněném bydlení asi dvouletý pobyt po mnohaleté hospitalizaci a dnes bydlí sami. Ne že by byli zdraví a ne že by byli bez problémů, ale žijí sami ve svém. Bez tohoto by jejich perspektiva byla zůstat v Kosmonosích mezi chronicky nemocnými. To mě těší. Stačí vám kapacita chráněného bydlení? Jsme na tom lépe než většina regionů v Česku, takové služby jako poskytujeme my, má jen několik míst a ty zase nestačí kapacitou. Chráněného bydlení by bylo v regionu potřeba 80 míst a my máme 8… Od města budeme mít teď dalších deset bytů. Vaši klienti mají možnost pracovat v chráněných dílnách? Chtěli jsme vytvořit prostředí pro lidi, kteří odcházejí z psychiatrické hospitalizace


a zase se tam po pár týdnech vrací, protože nemají, kde by venku zakotvili. Práce, která má smysl, má větší rehabilitační potenciál. Snažíme se vyrábět věci, které se dají prodat a jsou tak úspěšné. Dílny vznikly na začátku devadesátých let. Kapacita dílen je většinou kolem patnácti klientů a terapeutický team je tříčlenný. Klienti vždy pracují v malých skupinkách s terapeutem. Čím se klienti zabývají? Jako první jsme založili zahradnickou dílnu ve spolupráci s městem, město poskytlo prostory a zakázku – údržbu městské zeleně. Zahradnická dílna si postupně hledala trh prací, kterou umí zvládnout. Dnes má přímé zakázky – městský park v Kosmonosích, několika firmám udržujeme jejich zelené plochy. V zimě je to sypání chodníků v určitých lokalitách a občas máme i zakázky na zahrádky. Pak je to knihařská dílna, půjčovna masek, šicí dílna a dílny v Mnichově hradišti a Karlových Varech. Automobilka Škoda získala titul Zaměstnavatel bez bariér za rok 2011 za projekt ve spolupráci s vaším sdružením. Máme chráněný provoz ve Škodovce, Škodovka nám nabídla sociální projekt, který využil už stávající zaměstnance projektu, který měla Škodovka dříve, my jsme převzali zdravotně postižené přes pracovní úřad a vytvořili chráněnou dílnu, která je navázaná na Škodovku a má asi osmdesát zaměstnanců. Byli jsme vybráni jako partner, protože zde už dvacet let děláme podobnou práci. Může se zájemce stát dobrovolníkem ve vaší organizaci? Program, na který nejvíc potřebujeme dobrovolníky, se jmenuje asistované přátelství. Některé věci s klientem dělá někdo, kdo není profesionál, ale člověk s podobnými zájmy. Někeří klienti by sami nešli do divadla nebo na procházku nebo na fotbal. Jde o to, aby někdo, kdo je ochoten tomu věnovat nějaké úsilí, tohoto klienta vzal tam, kam by šel rád, ale sám by se neodhodlal. Pro dobrovolníky je samozřejmě zajištěné metodické vedení. Je to práce face to face s klientem a není pro každého. Samozřejmě kdo by měl zájem, může se přihlásit na dobrovolnickém centru boleslavského magistrátu. Z jakých pracovních úspěchů máte největší radost? Jsem vždycky šťastný z lidí, když vidím, jak „zdraví“ mohou být mimo akutní fázi onemocnění a co jsou schopní zvládnout. To mě nepřestává překvapovat do teď.



ÚVAHA

5

Společenská odpovědnost není již doménou pouze neziskovek Zora Vondráčková

Sousloví „společenská odpovědnost“ se v poslední době stává hojně používané. Mnoho komerčních subjektů jej má ve svých cílech. Začalo být běžné, že podnikatelé a firmy podporují různé veřejně prospěšné aktivity, neziskové organizace a poskytovatele sociálních služeb. Také se rozšiřuje tzv. sociální podnikání. Nejedná se však o charitu, cílem sociálního podnikatele stále zůstává vytvořit svým podnikáním zisk. Tento zisk se však snaží zpět investovat do svých sociálních aktivit či podporovat různé veřejně prospěšné služby. Sociální firmy tak například zaměstnávají určité procento zdravotně či sociálně postižených společně s lidmi bez znevýhodnění, čímž dochází k vzájemné integraci. Klasickým příkladem sociálního podniku jsou kavárny zaměstnávající zdravotně postižené či různé chráněné dílny produkující rukodělné výrobky. Počet sociálních podniků narůstá a jsou jednou ročně oceňovány Ernst & Young a Schwabovou nadací, která vyhlašuje ocenění Sociálně prospěšný podnikatel roku. „Cílem je najít a ocenit zaměstnavatele, kteří na otevřeném trhu práce vytvářejí pro lidi se zdravotním postižením rovné pracovní podmínky, a zpětně pak na tyto firmy upozornit handicapované hledající práci“, sdělují organizátoři soutěže.

To co však začíná být běžné v komerční sféře, nemusí nutně platit v té nekomerční či neziskové. V poslední době jsem narazila totiž i na jiné chování, které je v rozporu s posláním neziskových organizací: veřejně známá kulturní instituce navenek vystupuje jako obhájce všech demokratických svobod a veškeré tolerance. Když je požádána o záštitu nad festivalem romské kultury, který by se konal před její budovou, odmítne, argumentuje technickými problémy. Vedení pak mezi sebou ale hovoří o tom, že taková akce patří za město. Příklad druhý. Mateřská škola se rozhodne před vánoci uspořádat koncert svých dětí pro rodiče v zařízení pro seniory, které disponuje kvalitním sálem, dostatečně reprezentativním. Ředitelka mateřské školky vznese požadavek, aby senioři nebyli koncertu přítomni. Děti by podle jejího názoru neměli vidět osoby na vozíku, o berlích a prostě hodně staré… Právě však od dětství je potřeba vychovávat děti tak, aby vnímaly člověka bez rozdílů věku, rasy a hendikepů, jinými slovy bez předsudků. Inspirací lze kupodivu hledat právě v komerční sféře. Nebylo by dobré podporovat celostátním oceněním školy i kulturní instituce, které do svého programu zahrnou dlouhodobý program pro sociálně znevýhodněné? Ptáte se proč?

Vztah většiny společnosti k lidem o berlích, nedoslýchavým, psychicky labilním atd., prostě neodpovídajícím nepsanému standardu, je stále alarmující i po 20ti letech od vzniku svobodné společnosti. A je pořád omílanou písníčkou, že může přijít okamžik, kdy kdokoli z nás, dnes samostatný člověk, bude zítra závislý na pomoci druhých. A budeme vděčni za každého společensky odpovědného člověka, který nám s naší situací pomůže.

Máte zkušenosti s firemním dárcovstvím či veřejně prospěšnými aktivitami firem ve svém okolí? Diskutujte s námi na www.facebook.com/temadne.

Místní neziskovky naloží každému

Madlen Komárová divadlo bezdomovců DivaDno

Jestli máte rádi nakládaný hermelín, nenechte si ujít vyvrcholení dopoledního programu festivalu Naruby, kterým bude Velká sýrová nakládačka. Jde o soutěž místních neziskových a příspěvkových organizací v nakládání hermelínů, které bude moci každý z návštěvníků ochutnat. Mezi soutěžícími organizacemi bude například Netradiční, o.s., Ekocentrum Zahrada, Proxima sociale, Spokojený domov či o.s. Slánka. Soutěž začíná ve 13.15 a všechny ochutnávače provede Jolana Voldánová.

Jak se s předsudky vypořádáváte? Snažíme se ptát, dívat se, a hledat světlo v pološeru.

Co je pro vás předsudek? Myslím, že předsudek je odpovědí bez otázky, mohl by být i pohledem na svět se zavřenýma očima, nebo tmou uprostřed dne.

Kdybyste si vizualizovala předsudek, jak by vypadal? Předsudek vypadá třeba jako já, nebo vy, s tím rozdílem, že mlčí, nedívá se, a je bez radosti.

6

POVÍDKA



Nemám domov Hasmik Valecká

Jak to vůbec bylo? Pamatuji si na to? Vše se zhoršilo zemětřesením, všude zmatek, kolony aut, první pomoci, pláč a bědování, ale rovněž lidská solidarita, i mezi jedinci arménské a turecké národnosti. Pomáhal kdo měl ruce a nohy, staří, mladí, těhotné. Bylo to potřeba. Další rána přišla v podobě rozpadu „matičky velmoci“, a pak i válečný konflikt. Desítky mrtvých vojáků, jejich pohřební průvody po městě, nářky jejich matek a sester. Bylo rozhodnuto. „Čexoslovakia“. Hlava rodiny tu sloužila za mladých let, tak proč ne. Cesta byla trnitá, jako vždy. Jely dvě rodiny, otcové napřed, aby bylo vše předpřipravené. Let ze Stepanavanu do Krasnodarsku, odtamtud vlakem do Moskvy, pak trasa Moskva-Varšava, opět vlakem, na vlakovém nádraží těsně před hranicemi první a zatím poslední zážitek se spaním na nádražní lavičce, pak nějakým zázrakem pře-

Maxime Mededa herec, původem z Afriky, Divadlo bez hranic Co je podle vás předsudek? Předsudek je něco, co získáme po narození. Každý z nás to má v sobě. A máme potom celý život na to, abychom se toho zbavili. Někomu se to podaří, někomu ne. Jak se s předsudky vypořádáváte? Sundávám si v té tmě svoje černé brýle, abych trochu viděl nebo viděl trochu líp. Kdybyste si vizualizoval přesudek jak by vypadal. Vypadalo by to jako cesta na oslu. Buď jednou dojdete nebo ne!!!!!

chod přes hranice, jakýmsi autem a už nás vítal ráj na Zemi. Opět nádraží, tentokrát v Bílině, všimla jsem si líbajícího se páru na lavičce. Pak se registrovat ve vstupním uprchlickém táboře a absolvovat jedno interview za druhým, proč, kde, s kým, jak. Vlastně dětí se na nic neptali, jaká škoda… Nevzpomínám na léta po táborech špatně, jen jsem zírala na kiwi, knedlíky, hořčici, kelímky s bílým jogurtem a na dně s marmeládou, taky na neustálý tlak, jak se chováme, především k zaměstnancům tábora, k jejich rodinným příslušníkům, šířily se fámy, že to naše chování má zásadní vliv ve věci rozhodování o přidělování azylu. Což byla vstupenka do světa nekonečných možností. Dny plné stereotypu a čekání nám prosvětlovali studenti –dobrovolníci. Pamatuji si, že jsem na ně hrozně těšila a nejen já. Teprve s nimi jsme smysluplněji využili moře času, které nám zbývalo. Dodnes si na ně vzpomenu. Na Radima a Petru, na Markétu a Pavla, na Michala a Evu. Taky ten příšerný sovětský akcent v řeči. Za to jsem se styděla, taky za vzhled, za mateřský jazyk, za to vůbec proč tady jsem, kdo jsem, odkud přicházím a kam směřuji. To vše vás donutí rychle se nad sebou zamyslet a udělat s tím něco. Pamatuji si na bělské náměstí, kde nás jeden postarší pán seřval za to, že jsme mluvili naší mateřštinou. Ať si táhneme s tím mluvit tam, odkud pocházíme. Jsme stále zde…Pak následovalo pár let celkem bezstarostného života v budově bývalé školy, kterou před

námi obývali zdravotně postižení. Škola, běžné starosti, dokud se tyhle běžné starosti nestali starostmi vlastními. Nechtěla jsem zpátky do pobytového střediska (dříve uprchlický tábor), takže začal doslova hon za legalizaci pobytu na území republiky. Kdysi se vám o cizinecké policii i zdálo. Dnes je určitě situace lepší, ale párkrát u přepážky to bylo přímo k pláči. Nechápete jak je možný to, co se děje. Spousta protiřečících se a nepřesných informací, kdy jste celý den trávila v čekárně cizinecké policie a stejně jste nedošla k cíli. Občas to bylo na mašli, někdy jsem měla chuť sbalit si svých pár švestek a odjet. Na západ, na sever, na jih, na východ, jen nezůstávat v tom středu. Octla jsem se tam, kde momentálně jsem (ne)vlastní vinou, dětí se nikdo neptá, děti jdou s rodiči, patří rodičům. Nemám domov nikde, ani tam, ani tady, přitom čím jsem starší, tím víc mě přitahují mé kořeny, tím víc mě zajímá kdo ve skutečnosti jsem. Potichu a tajně sleduji dění, hltám každou dostupnou knížku, byť v češtině, filmy, zprávy. Ač jsem se ze začátku styděla za mateřský jazyk, teď se spíš stydím za to, že na ni zapomínám. Taky to byl neuvěřitelný zážitek, vracet se tam po sedmnácti letech. Asi je to tak v pořádku, ale jste napořád poznamenaní, jste cizincem ve vlastní zemi i v zemi, která vás přijala, kterou jste museli přijmout i vy. Se ztracenou duší, někde kdesi, kde na úpatí hor sedí obří orel a čeká. Čeká na to až se vaše duše vzchopí a najde svoji schránku, do které zapadne a spokojeně oddychne.

SLOVNÍČEK POJMŮ Sociální ekonomika Jedná se o souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichž cílem je služba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Vzniká a rozvíjí se na konceptu trojího prospěchu – ekonomického, sociálního a environmentálního. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je žádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně užíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principiálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Sociální integrace Budování soudržné společnosti a zařazování vyloučených jedinců do místní společnosti.



INFORMACE

7

Mental Power míří do Mladé Boleslavi Jan Kurka

Mental Power Prague Film Festival je mezinárodní filmový festival (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením, jehož pořadatelem a organizátorem je HENDAVER, o.s. Festival uvádí hrané filmy, ve kterých hrají výhradně lidé s mentálním a kombinovaným postižením. Letos proběhl již po šesté a vůbec poprvé bude mít své ozvěny v Mladé Boleslavi, a to právě na festivalu NARUBY. Hlavní myšlenkou festivalu Mental Power je vytvořit podmínky pro uměleckou seberealizaci lidí s postižením a podílet se tak na jejich duševním rozvoji. „Tato aktivita otevírá navíc zcela novou možnost společenské integrace postižených.

Festival vznikl proto, aby pomohl těmto lidem vybočit z kolejí všedního života a umožnil jim zažít chvíle slávy a umělecké tvorby,“ říká prezident festivalu David Sychra, který přijede do Mladé Boleslavi ozvěny uvést. Jde o projekt ojedinělý, který se doposud v České republice ani v zahraničí nekonal. Existují jiné festivaly, které mapují každodenní život lidí s postižením – divadelní, hudební i festivaly dokumentárních filmů. Festival hraných filmů však doposud neexistoval, přestože právě hraný film je žánrem, ve kterém lidé s postižením mohou aktivně naplnit své umělecké nadání a vnímání. Hraný film je prostorem, v němž se střetávají hudba, tanec, divadlo – tedy umělecké polohy,

které jsou pro tyto lidi tou nejpřirozenější a často i jedinou formou komunikace. Ozvěny festivalu Mental Power budou probíhat na festivalu NARUBY na vedlejší scéně od 14.00 do 20.00 a během této doby budou mít návštěvníci příležitost zároveň i diskutovat s prezidentem festivalu.

Lucie Němečková dramaturgyně, zakladatelka festivalů Nad Prahou půlměsíc (arabská tvorba) a Tvůrčí Afrika, iniciátorka Divadla bez hranic Co je podle vás předsudek? Předsudek je mylná, černobílá, zkostnatělá představa, kterou si vytvoříme o někom nebo o něčem na nereálném základě. Mít předsudky je lidské. Pěstovat si je a neprat se s nimi je vsak nehumánní. Slavnostní zahájení festivalu Mental Power Multikulturalismus Termínu se užívá v různých významových odstínech a může označovat odlišné skutečnosti: 1. stav: Multikulturalismus představuje koexistenci různých sociokulturních skupin se specifickými systémy institucí, tradic, významů, postojů a hodnot. Mezi těmito skupinami nemusí nutně docházet k interakci či spolupráci. 2. proces: Jako dynamická výměna kulturních statků, vzájemné ovlivňování různorodých kulturních systémů, příp. i vznik systémů kvalitativně nových (tzv. melting pot) 3. vědecká teorie: Multikulturalismus je transdisciplinární vědeckou teorií, která se zabývá různými aspekty sociokulturní diverzity. V centru zájmu stojí pluralita světů, sociokulturních vzorců, komunikačních kódů a zkoumání možností přechodů a směny mezi relativně uzavřenými kulturními systémy. 4. společenský cíl: Multikulturalismus znamená též úsilí o vytvoření pluralitní společnosti zahrnující množství odlišných sociokulturních skupin. Soužití je založeno na principech tolerance, respektu, dialogu a konstruktivní spolupráce. Důležitou složkou a nástrojem multikulturalismu je interkulturní výchova.

Jak se s předsudky vypořádáváte? Představím si, ze se někdo vyjadřuje podobným způsobem o mně nebo o mé rodině. To zabere skoro vždycky. Určitě taky neuškodí víc přemýšlet a používat kouzelné slůvko „ale“. Kdybyste si vizualizovala předsudek, tak jak? Jako hada. Vine se a obvíjí nás, sem tam uštkne. Jenže už sama tahle představa je předsudek. Chudák had! Jak k tomu tohle v Africe uctívané a posvátné zvíře přijde?

8

PROGRAM



Obraťme předsudky NARUBY! Děti, vezměte rodiče na festival! Rodiče, vezměte děti na festival! Rodiče, vezměte své rodiče na festival! Prostě všechny generace, nehledě na jakýkoli hendikep směřujte na festival! Naruby dětem i dospělým, festival pro celou rodinu, užijí si děti, rodiče i prarodiče! Hudební vystoupení, divadla, tanec, dětský program, soutěže, malování, občerstvení, černá kavárna, jarmark, filmový stan, prezentace místních poskytovatelů sociálních služeb, stánek UNICEF, prodej produktů chráněných dílen, atd…

10.00 Zahájení Celý festival moderuje Jolana Voldánová. 10.30 Divadlo Neslyším Putování ošklivého kačátka Pohádka pro slyšící i neslyšící děti i dospělé. Kačátko hledá své místo v životě. Najde ho? Hraje Petra Vaňurová, neslyšící absolventka Katedry tvořivé dramatiky pro neslyšící JAMU. 11.25 Rachot band Šlágry k tanci, zpěvu i poslechu, hrají klienti (děti a mládež) a zaměstnanci Jedličkova ústavu Liberec 12.10 Remedium Vesele a s písní s mottem: Věk je jenom číslovka. divadelní soubor seniorů Proměna Kabaret pro děti i dospělé. 12.40 Skaláček Lidové písničky pro děti. Klienti s mentálním postižením ústavu sociální péče Domov pod skalami Kurovodice. Tato forma činnosti pomáhá klientům zařadit se nenásilnou formou do povědomí veřejnosti a podílí se na integraci klientů do místní komunity. 13.15 o.s. DivaDno O ovečce a beránkovi – Co se děje v černém lese u louky? Po čem touží bílá ovečka? Jaké kouzlo zná stará sova? Kdo je největší parádnice v širokém okolí a na co zapomněl beránek? Pohádka nejen pro děti. Hraje divadelní soubor lidí s bezdomoveckou zkušeností, ať právě prožívanou, či již překonanou. 13.15 Velká sýrová nakládačka Soutěž boleslavských neziskových organizací v nakládání sýru Hermelín a prezentace práce těchto organizací. 14.15 Petr Veleta – Tanec bez rozdílu věku, barvy pleti a fyzického stavu Malý taneční workshop pro hendikepované, diváky velké i malé.

Vedlejší scéna 14.40 MAKABARA trio Hebrejské písně – koncert absolventek konzervatoře Jaroslava Ježka pro studenty s poruchou zraku. Hava nagila – radujme se a buďme šťastní, je nejen známá píseň, ale motto jejich vystoupení. Nositelky dvou mezinárodních ocenění. 15.20 Lačo Dživipen Koncert Romů a gádžů mrsklých swingem a jazzově-světovými vlivy. 16.15 Divadlo bez hranic Pohádky ptáka Afrikána. Pohádka plná humoru, rytmů fantazie a afrických barev. Režie Zoja Mikotová. V češtině hraje nezávislý divadelní soubor s mezinárodním složením z Beninu, Brazílie, Čadu, České republiky a Etiopie, který seznamuje malé i dospělé diváky s ústní lidovou tvořivostí a mýty subsaharské západní Afriky. 16.50 o.s. DivaDno Pohádka O ovečce a beránkovi (divadelní soubor lidí bez přístřeší). 17.20 Durmančiny bylinky Mladoboleslavské hravě vášnivé duo Romana Cikraiová a Zdeněk Sedlář. Styl, který hrají, lze nazvat alternativní folk neboli underfolk. 18.05 Iva Bittová Originální královna české avantgardy, která boří hranice mezi jednotlivými žánry a úspěšně se prosazuje i na mezinárodní scéně. Zpěvačka, houslistka a skladatelka, která původně vystudovala hereckou konzervatoř. Osobnost, pro kterou neexistují v hudbě žádné hranice, jedna z nejvýraznějších a nejoriginálnějších osobností současné české hudební scény. 19.40 Allstar Rejfudží Band Koncert skupiny divadelníků a hudebníků z celého světa. Allstar Refjúdží Band vaří v jednom kotli dechovku, etno, ska, rap, kletzmer, dixieland, čínskou operu, arménské a kurdské melodie.

14.00 – 20.00 ozvěny mezinárodního filmového festivalu (ne)herců s mentálním a kombinovaným postižením Mental Power Prague Film Festival Ozvěny nejzajímavějších snímků všech pěti ročníků festivalu, který si klade za cíl přesvědčit širokou veřejnost o schopnosti handicapovaných lidí být v uměleckém projevu rovnocenní s tvůrci zdravými. Festivalu se zároveň daří handicapované lidi touto jejich činností lépe integrovat do většinové společnosti. Filmy uvedou a s diváky budou diskutovat David Sychra a Patrik Henel, prezidenti festivalu.Mezi projekcemi vystoupí místní písničkářka Hanka Kytka.

Klub U-turn

U Pražské brány 111, Mladá Boleslav 21:00 – ráno Festivalová afterparty DJ R-Bosh provede latinskoamerickými a středomořskými rytmy. Výše vstupného je 190 Kč, snížené pro studenty, ZTP a seniory je 100 Kč, děti do 15ti let v doprovodu rodičů mají vstup zdarma.

Proč NARUBY? Na jevišti se kromě profesionálních umělců objeví účinkující, kterým se do cesty postavila překážka. Pro některé stálá a neměnná součást každého dne, měsíce, roku. Podobní parkourovým akrobatům, přes překážky skáčou a boří je. Píle, talent a radost je z hlediště dovedla na jeviště. Jsou hvězdy, přestože se o ně média příliš nezajímají. Náš festival ano. Je NARUBY!

Hlavní scéna

BOLESLAVSKÉ FESTNOVINY

Recommend Documents