Bludičky Pavlovských mokřadů Text: Jaroslav Monte Kvasnica / Foto: Zdeňka Prokešová
Taiga se chvěla vzrušením. Slabý vánek přinášel z hustého podrostu mladinké fence československého vlčáka spoustu důležitých informací o jejichž existenci jsme my dvounožci neměli sebemenší tušení. Všechna dramata, všechny romance lásky, všechno to životní hemžení, pachtění a pinožení, shon i klidná setrvání skrytých bytostí zůstávalo našim nedokonalým a ubohým lidským smyslům dokonale utajeno. Jen naše oči se pásly. A i to dostačovalo k prožívané euforii… Před námi se – jako fata morgana – zrcadlila severská tajga…
Strohá fakta…
Pavlovské mokřady v časném jaru připomínají severskou tajgu
P O Z O ROVÁ N Í
Přírodní rezervace Pavlovské mokřady se nachází na katastrálním území Benešova u Boskovic v nadmořské výšce 700–704 m n. m. na výměře 125,39 ha. Rezervace byla vyhlášena v roce 1988 a chrání luční a mokřadní plochy kolem kóty Skalka 659 m n. m. v pramenné oblasti říčky Bělá na rozhraní Štěpánovské a Protivanovské
planiny, které jsou součástí vrcholové části Drahanské vysočiny. Dříve na tomto území převládaly snahy o zemědělské obhospodařování a rovněž se zde těžila rašelina (ložiska rašelinných humolitů dosahují mocnosti někde až dva metry). Na několika místech narazíme na špatně fungující odvodňovací kanály. Dnes je podstatná část lučních porostů kosena.
– 74 –
… a poezie Mocný dojem mě donutil k následujícímu deníkovému záznamu: „Byl jsem prostě paf! Zkoprněl jsem! Zkameněl z kulis, které se přede mnou rázem otevřely! Proč jsem se já pošetilý blázen trmácel polskou a běloruskou Bialowieží, proč jsem utrácel čas a peníze ve Skandinávii a proč se nechal málem sežrat komáry na Aljašce a na Sibiři, když mám tajgu po celá ta léta takřka před nosem – pár desítek kilometrů od rodného Brna. Samozřejmě je třeba nad mé horování vložit odmocninu. Nestanul jsem na prahu nedozírné divočiny. Na tu nezbylo v naší střední – zkrocené, přelidněné, industriální Evropě místo. Nebyly tu ani medvědí stromy rozdrásané drápy obřích huňáčů, ani žádné vlčí zavytí nezpůsobilo našinci vzrušené mrazení v zátylku, ani se z neproniknutelných křovisek neozvalo poplašené zvolání jeřába popelavého. Přede mnou se otevírala jen dětská dlaň divočiny, pár hektarů panenské svatyně obklopené civilizací, květnatými loukami a smrkovými monokulturami. Ale ta dlaň stála za to! Chřípí se opájelo vůní rašeliny, která se zde kdysi těžila. Rašelina oplývá prastarou, vesmírnou, hlubinnou pamětí, jejíhož dna krátkozraký človíček nemá šanci dohlédnout. Vlastně jsem si od návštěvy tohoto magického místa ani moc nesliboval. Vábil mě sem hlavně losí trus, který tu již po léta trpělivě sbírá můj přítel ekolog Petr Svoboda, jako jediný, avšak kardinální důkaz existence protahujících obřích kopytnatců (bohužel, v posledním čase se jejich stopy objevují stále řidčeji). A nebýt Petra, který nám byl průvodcem, bychom tu utajenou svatyni krásy nikdy nenašli. – 75 –
Lokalita je protkána dnes již nefunkčními melioračními kanály Hustý porost ďáblíku bahenního
P O Z O ROVÁ N Í
Pavlovské mokřady!“ Deníkový záznam má dataci 22. dubna 2014. V té době se Drahanská vysočina a Pavlovské mokřady teprve probouzely po zimním spánku a mhouřily oči do jarního sluníčka. Proměna, která na nás čekala v červnu nás do slova a do písmene ohromila…
Orgie zeleně
Vzácná orchidej prstnatec májový Úchvatný mečík střechovitý
Shrbeni pod obřími batohy jsme dorazili „na místo činu“ a snažili se zorientovat. Vše bylo sice na svých místech, ale zároveň naprosto jiné. Malebné skupinky bříz lahodily očím, osiky a vrby se skláněly nad tůňkami, plnými čolků horských a obecných a nad nimi poletujících šídel a vážek. Z podrostu vzlétla vyplašená volavka popelavá, ale… Tajemnou a meditativní atmosféru severské tajgy nahradily živočišné orgie bujnosti. Okolní vegetace vybuchovala zběsilým životem… Romantický snílek by se lehce dokázal vcítit do pocitů plukovníka Fawcetta na řece Xingú, hledajícího v Amazonii ztracené město „Z“. A vzápětí jsme měli pocítit na vlastní kůži, že mokřady bedlivě a nekompromisně střeží sadistické stráže pálivých kopřiv v plné zbroji, miliardy otravných much a milióny hladových samiček komárů s neúprosnými sosáky. Mokřady nás záhy nemilosrdně vyškolily a poučily, že navzdory parnému létu (v době naší návštěvy trhala vedra dvousetleté teplotní rekordy), jsme měli krátké kalhoty nechat doma. Zvláště Zdeňčiny nohy do ruda popálené kopřivami a zkrvavené plazivými šlahouny potměšilých ostružin, toho byly jasným důkazem. Nikdy mi nešlo do hlavy, jak to, že citlivé psí čenichy si ze žahavých kopřiv pranic nedělají.
Bohatá pokladnice Pavlovské mokřady oplývají mnoha botanickými poklady. Kromě kosatce sibiřského (Iris sibirica) zde můžeme ve vhodném období objevit i vzácné orchideje – prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec plamatý (Dactylorhiza maculata). V mokřadech najdeme i zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), klikvu bahenní (Oxycoccocus palustris), rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotudifolia) a mnoho dalších vzácných rostlin. V tůních nalezneme bujné porosty ďáblíku bahenního (Calla palustris). Na odvodněném mokřadu je nepřehlédnutelný suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Botanik by mě však pokáral za stručnost – pokladnice této lokality je neskonale bohatší. V mokřadech si ovšem přijdou na svoje i entomologové a samozřejmě i milovníci obojživelníků a hadů; lokalita je např. vyhlášená stabilní populací v Česku stále vzácnější zmije obecné (Vipera berus).
Respekt před hady Za svůj život jsem vychoval mnoho psů, ale pouze několik z nich projevovalo respekt před hady. Většina z nich pronásledovala dlouhé štíhlé tvory bez obav: šli po nich jako po každé jiné prchající kořisti. Vlčanda Taiga reaguje na podivný nárůdek plazů jinak: při jejich spatření bafne ( je to vlastně jen něco jako hlasitější krátký povzdech), vyrazí po nich předními tlapkami, jako by chtěla přikurtovat k zemi myš, a ihned krátce – se zježenými chlupy na hřbetě – odskočí. Právě to mi předvedla na statné zmiji, která před námi mizela ve spleti husté trávy.
V mokřadech můžeme pozorovat fascinující svět vážek V travinách číhají na neopatrnou kořist trpěliví pavouci
S hřebíčkem na komáry S úděsem jsme zjistili, že místním komárům náš repelent docela chutná a dokonce podporuje jejich apetit. Taiga snášela dotěrné komáří samičky celkem se stoickým klidem, za to jí lezla na nervy mračna much, která ji i nás pokrývala jako pohyblivý kobereček. Kupodivu na hmyzáky trochu zabral „babský recept“ – Zdeňka zapíchala do pomeranče hřebíček – koření naplnilo nejbližší okolí příjemnou vůní, která asi pro bodavé potvory zase tak příjemná nebyla; komáří aktivita přece jen trochu poklesla. S příchodem noci však zatroubili k útoku
– 77 –
P O Z O ROVÁ N Í
„Co tu, proboha, dělá?“
Květnaté lučiny jsou rájem motýlů
Nesmírně vzácný okáč kluběnkový, který v Pavlovských mokřadech dosud unikal pozornosti entomologů
znova a s plnou silou. Na výpravy s sebou nosíme kvůli hmotnosti malinký a lehounký stan, v němž není bohužel pro Taigu místo. Než jsme se uchýlili do stanu, natrhal jsem Taize otýpku trávy. Pak jsme zmizeli do úkrytu našeho vzdušného domečku a nebohou Taigu zanechali hmyzu napospas. Chvíli protestovala, ale nakonec pochopila a alespoň hlavu si skryla tak, že ji zavrtala do trávy.
Tuto otázku zašeptal zanícený entomolog Libor, se kterým jsme Pavlovské mokřady navštívili – tentokrát v polovici července. A pak, jako mantru, nábožně vydechl: „Dobrý Bože, Erebia aethiops!“ Nechápal jsem. Samozřejmě jsem věděl, že „erebia“ značí motýla okáče, ale netušil jsem, co tak Libora vzrušilo. „Okáč kluběnkový by se tu podle mapování motýlů v Česku vůbec neměl vyskytovat,“ vysvětloval entomolog. „Z mnoha tradičních lokalit zcela vymizel. V současnosti je k zastižení pouze v pošumavských vápencích kolem Vltavy, v Českém krasu a na Křivoklátsku. Na Moravě je kriticky ohrožen, malé populace jsou známy jen ve Vsetínských vrších a v Javorníkách.“ No vida, a nám se tento krasavec předvádí na květnaté louce v Pavlovských mokřadech. Zdeňka sice z jeho hbitosti kapku zuřila
Pavlovské mokřady
– 78 –
a kapku šedivěla, ale nakonec přece jen několik snímků ulovila. Lokalita je na motýly bohatá – vyskytuje se zde např. ohniváček modrolemý (Lycaena hippothoe), vlnopásník pětipásný (Scopula immutata), plavokřídlec luční (Mythimna impura) řada druhů modrásků a mnoho dalších. My jsme navíc objevili zajímavého a stále vzácnějšího přástevníka chrastavcového (Diacvisia sannio), či drobného vřetenuškovitého motýlka zelenáčka šťovíkového (Adscita statices). Samičky od samečků tohoto druhu lze snadno rozeznat: samečkové se pyšní hřebenovitými tykadly, zatímco samičky se spokojí s tykadly štíhlými.
Párek zelenáčků šťovíkových Stále vzácnější přástevník chrastavcový
Skvostný mečík Nechtěně se motýlkář Libor postaral i o další vzácný „objev“, když se neohrabaně z uzoučké zarostlé stezky sesul na všechny čtyři do páchnoucího bahna. Po jeho zaklení jsme se ohlédli a – spatřili nad „topícím se“ entomologem nádherné fialovočervené květy mečíku střechovitého (Gladiolus imbricatus) v plném lesku. Tato u nás silně ohrožená rostlina je v Matthioliho Herbáři z roku 1562 uvedena pod jménem „Devatero odění“. Kdo jednou tuto rostlinu zastihne v plném květu, do smrti nezapomene. Tento překrásný mečík bohužel z naší přírody rychle mizí – nejen kvůli barbarskému trhání a vyrýpávání, ale i kvůli nevhodným lidským zásahům – hnojení a melioracím.
Významné refugium Pavlovské mokřady, i když rozlohou malé, jsou významným refugiem Drahanské vysočiny, které oplývá mnoha chráněnými i kriticky
ohroženými druhy flóry i fauny. Takové lokality jsou naším rodinným stříbrem, které zasluhuje nejen naši pozornost, ale i nejvyšší možnou ochranu. P. S. Na závěr něco zdánlivě banálně přízemního: pekárna v Benešově u Boskovic peče úžasné buchty z bramborového těsta, plněné mákem nebo povidly. Rajská mana pro poutníka naplněného nezapomenutelnými dojmy, popáleného od kopřiv a poštípaného komáry…
– 79 –
P O Z O ROVÁ N Í
