BLÁRA - MET itinerář

BLÁRA - MET 13.12.14 - itinerář Richard Wagner - Die Meistersinger von Nürnberg

Mistři pěvci norimberští (MPN) ←pozvánka k setkání norimberských mistrů pěvců z konce 16.stol. Po necelých dvou letech – KONEČNĚ – je tu opět biografový přenos z Metropolitní opery v New Yorku. Jak osud již dopředu řadou tajných, ale Bláře srozumitelných znamení  předurčil, jedná se o operu Richarda Wagnera „Mistři pěvci norimberští“. Prima R pro primy B a L připravila při této příležitosti malou rekonstrukci vzniku opery a shrnula ji do přehledu, v němž poznamenala Blárou dosud shlédnutá/navštívená místa (viz příloha itineráře). Součástí letošního výletu do MET bude i tradiční Blárský test. Byl připraven již pro expedici Vídeň 2014, nedopatřením ale zůstal nevytisknut a neabsolvován. Zůstal ale nezapomenut a primy B a L si již nadšeně brousí vědomosti a čistí své tajuplné mozkové závity, kde zůstává skryto tolik zdánlivě zapomenutého! Praktické pokyny: 2. Astra Blárská s primou R a s pedagogickou specialistkou paní Maruš Č. (vybranou jako večerní pedagogická společnost pro miniprimu B a miniprima R) a s 6 blárskými zvířátky vyzvedne primu L v sobotu 13.12.2014 v 10.04 hod. v městě Soběslav (Zimní stadion), kam se prima L dopraví z města TA busem společnosti s krásným, italsky znějícím názvem Arriva (odjezd TA 9.40, linka Praha-CB). Po krátké návštěvě jihočeského centra veškeré módy, Zlatého Slona (musí být – tradice!!) se R, M a L odebéřou na blárskou CB-základnu u primy B v ulici Friedricha Sahne a připraví se na operní představení. Opera MNP je sama o sobě tak povzbuzujícím duševním dopingem, že jiného by ani nebylo potřeba, přesto obdrží každá prima pro všechny případy lahvičku extra silné fritz-koly (vielviel koffein) pánů Mirca a Lorenze (tato reklama je zde zdarma, protože máme fritz-kolu rády ). Speciální pokyn pro primy B a L: kromě přípravy na Blárský Cestovatelský Test si primy osvěží obsah opery a vyčistí si brýlová skla, aby dobře viděly na titulky, pokud by náhodou nestačily naučit se libreto zpaměti. Délka opery je krásných cca 360 minut, dirigovat by měl po delší době opět hudební šéf MET James Levine a klasická režie našeho vídeňského Otto Schenka by neměla zklamat. Více na http://www.kinokotva.cz/klient-103/kino-31/stranka-275/film-19193

Proto - řiďme se radou Hanse Sachse (mistr švec a básník, Norimberk, 14941576): „Nuž, dím tu vám: své mistry máte ctíti! V nich dobré strážce zříti; ať vzrůstá dál jich díla vznět; byť celý svět v prach střásla zkáza zlá, nám zářit má vždy krásy vábný květ!“ (překlad Zdeněk Knittl, SNKHLU 1958)

Stručná historie vzniku Mistrů pěvců se zaměřením na Blárské cesty

Během svého života se RW v Norimberku zdržoval jen několikrát a krátce. Stopy jeho pobytu ve městě nenajdeme – ovšem město (Blára zde přenocovala roku 2003 a shlédla Rheingold) zanechalo velmi výrazné stopy v RW díle: stalo se ideou i dějištěm MPN. 1835:

Roku 1835 putoval RW do Norimberka, aby zhlédl představení Fidelia se slavnou Wilhelmine Schröder-Devrient (Bl. viděla hrob v DD) v roli Leonory (Bl. viděla jako Leonoru slavnou W.Meier v Mnichov.národ.divadle). 25.7.1835 se tam zároveň stal svědkem nočního hospodského pozdvižení, na němž se nepatrně také podílel. Potyčka, do níž se zaplétalo stále více a více hostů a zvědavců, se brzo přesunula z hospody na ulici, stupňovala se na neuvěřitelnou melu a skončila teprve tehdy, když jeden z bojujících zůstal ležet po ráně do hlavy na zemi. Scénu RW nezapomněl a o tři desetiletí později se definitivně proměnila v mohutnou dvojitou fugu v závěru 12. dějství MPN. (Bl. vzpomíná na noční nepokoj ve vídeňské Alser Strasse r. 2014).

1845, 3.7.-9.8.: RW se rozhodl během lázeňského pobytu v Mariánských lázních (dům č. 201 v Karlovarské ulici) pro kompozici veselé, komické opery, která by tvořila protipól k dosavadním operám s tragickým dějem (zvláště protiváha k Tannhäuserovi – soutěž ve zpěvu rytířů-´minnesängerů´oproti pěvecké soutěži středověkých mistrů-řemeslníků). Dokončení 1. prozaického náčrtu 16.7.1845. (Blára nebyla – ale pB snad ano?) „Znovu jsem se ocitl na vulkanické půdě těchto pozoruhodných a mne vždy inspirujících Čech; překrásné, snad jen až příliš horké léto živilo mou vnitřní dobrou náladu. Rozhodl jsem se oddat se co nejpohodlnějšímu způsobu života, který je ostatně pro jinak rozrušující lázeňskou kúru nezbytný. Pečlivě jsem si s sebou vybral četbu: básně Wolframa von Eschenbacha ve zpracování Simrockově a San Marteově, v souvislosti s tím anonymní epos o Lohengrinovi s velkým úvodem od Görrese. S knihou pod paží jsem se ukrýval v blízkých lesích, abych se usazen u potoka zabavil Titurelem a Parzivalem v cizokrajných a přece tak důvěrně teskných básních. Brzo mne ale přepadla tak silná touha po vlastním zpracování těchto dojmů, že jsem – já, kterého varovali před každou rozčilující prací během pobytu u mariánskolázeňských pramenů – musel s námahou toto nutkání potlačit. Brzy z toho vzniklo stále se stupňující rozrušení: Lohengrin, jehož praprvotní koncepce spadala už do mého posledního pařížského pobytu, stál náhle zcela hotov s největší možnou detailností dramatického utváření celé látky. ( ..... ). Byl jsem si ale vědom lékařských varování a násilně jsem odbýval pokušení k sepsání vzniklého plánu a nasadil jako protiváhu energický prostředek zcela zvláštního rázu. Z několika poznámek v Gervinových „Dějinách německé literatury“ přede mnou ožili mistři pěvci norimberští s Hansem Sachsem. Zejména mě bavilo pojmenování ´merkýře´ a jeho funkce při mistrovském zpívání (dohlížel na formální správnost zpěvu). Aniž bych znal něco bližšího o Sachsovi a jeho básnických současnících, napadla mě během jedné procházky komická scéna, v níž švec (bušící kladivem na kopyto) udělí jako populární řemeslný básník lekci za spáchané pedantické ohavnosti merkýřovi, kterého donutí ke zpěvu. Všechno se přede mnou zkoncentrovalo do oněch dvou point – merkýř ukazuje svou tabulku pokrytou čárkami křídou a Hans Sachs drží boty zhotovené běhěm merkýřských úderů; oba tím dávají najevo, že zkoušený propadl (´prozpíval´). K tomu jsem si rychle dotvořil úzkou, křivolace zahýbající norimberskou uličku se sousedy, poplachem a pouliční rvačkou jako závěr druhého dějství – a najednou se ve mně ocitla celá komedie o mistrech pěvcích jako oživlá, takže jsem – protože to byl velmi veselý námět – považoval za dovolené, tuto nepříliš rozrušující věc navzdory lékařskému zákazu sepsat. ...“ RW: Můj život.

1861, 14.8.:

RW přijíždí do Vídně, 3. pobyt v tomto městě. Nejprve bydlí u svého přítele, primáře Všeobecné nemocnice (!) (Bl.byla), Dr. Standhartnera (Seilerstätte 4, 1. okres – dům už nestojí; místo Bl. viděla). 25.9. se přestěhoval do hotelu „Kaiserin Elisabeth“ ve Weihburggasse (Bl. viděla; ulice prochází Františkánským náměstím). 1861, listop.: RW je 4 dny hostem manželů Wesendonckových při krátkém společném pobytu v Benátkách, ubytováni v hotelu Danieli (Bl. viděla). Zjistil, že Mathilde mezitím s manželem žije v nejlepší shodě a byl rozladěn. Ovšem v galerii Akademie (Bl.byla) spatří Tizianovu „Assuntu, Nanebevzetí panny Marie“ (dnes visí znovu v kostele Frari, Bl. viděla kostel jen zvenku, obraz ne → musíme znovu do Benátek ) – rozhodne se znovu začít s prací na MPN. "Přes veškerou apatii musím přece jen doznat, že Tizianovo Nanebevzetí ve velkém dóžecím sále na mne zapůsobilo tím nejvznešenějším dojmem, takže jsem od tohoto zážitku v sobě cítil mé dřívější síly znenadání znovu probuzeny. Rozhodl jsem se, že vypracuji MP.“RW: Můj život.

1861, listop.: z Benátek se vrací do Vídně (tentýž hotel „KE“) a vypracuje kompletní náčrt díla v próze. Přítel Cornelius mu z Císařské dvorní knihovny půjčuje Wagenseilovu knihu „O spanilém umění mistrů pěvců“ (dodatek norimberské kroniky z 1697). Předčítá náčrt nakladateli Schottovi v Mohuči (Mainz) – záloha na dílo. 1861, pros.:

do Paříže; pracuje v odloučenosti od světa na zveršování prozaického náčrtu.

1862, leden:

stále ještě v Paříži, zbásněné libreto dokončeno 25.1.62

1862, únor:

5.2. předčítá v Mohuči libreto nakladateli a hostům (→ nová záloha), usazuje se v Biebrichu (dnes část Wiesbadenu, naproti Mohuči přes Rýn), najímá si dva pokoje v tehdy zcela nové vile na břehu Rýna, vedle zámku (Bl. viděla).

1862, březen: 12.3. 62 píše Mathildě: „Teď jsem tu už kompletně zařízený. Najal jsem si dva pokoje, křídlo, knihovnu, proslulou pohovku, tři římské mědirytiny a ten starý nibelungovský list. Před psacím stolem visí také fotografie „Zeleného pahorku“ (vila Wesendonckových v Curychu, Bl.byla) a v jednom z okenních výklenků palác Giustiniani („tristanovský“ palác v Benátkách, Bl.viděla). Poloha je mimořádně krásná: těsně u Rýna, na boční straně zámku, ve volně stojícím domě, který nechť Bůh ochrání před dalšími obyvateli! Je velmi hezky postaven, ke spekulaci, a obsahuje naprosto nádherný velký byt, do kterého bych si přál něco hezkého. Pěkná, velmi prostorná zahrada: z parku a z ostrova ležícího naproti zpívají ptáci jako o závod: slavíci prý jsou ve svém období mnohočetní a prý dočista ohlušující. Tak tu tedy chci vyčkat mého mistrovsko-pěveckého osudu!“ 28.3. obdržel zprávu o svém celkovém amnestování (tj. i v Sasku). „Jak se blíží hezká roční doba, vrátila se mi spolu s takovýmito příjemnými dojmy – k nimž přispívají časté promenády v hezkém parku biebrichského zámku (Bl.byla) – zase moje pracovní nálada. Při jednom z krásných západů slunce, který mi dopřál pozorovat z balkónu mého bytu nádherný pohled na „zlatou“ Mohuč s majestátně plynoucím Rýnem v projasňujícím osvětlení, se mi najednou v duši znovu objevila blízko a zřetelně předehra k mým Mistrům pěvcům, jak jsem ji už kdysi před sebou ve smutné náladě viděl jako vzdálený vzdušný obraz. Pustil jsem se do zaznamenání předehry – a sice už přesně tak, jak dnes stojí v partituře, zahrnujíc v sobě s největší možnou určitostí hlavní motivy celého dramatu. Odtud jsem pokračoval dál podle textu a nechal po pořádku následovat další scény.“ RW: Můj život. 1862, duben: 20. dubna dokončil orchestrální náčrt opery.

1862, květen: 22.5. na své narozeniny koncipoval předehru k 3. dějství 1862, červen: 3. 6. začal s partiturou předehry 1. dějství, pak se práce zasekla. Přijímal návštěvy, mj. Hanse a Cosimu von Bülow, výlety do okolí Biebrichu...+ odjezd na několik týdnů do Frankfurtu. 1862, listop.: Schott zastavil platby pro nepokračování díla, RW se ocitl opět bez prostředků, pohádal se s pronajímatelem a ten mu vypověděl. 13.11.1862 opustil RW Biebrich. 1862, 14.11.: přijíždí do Vídně, opět hotel „KE“. Významná událost 23.11.62: „Měl jsem předčítat – jak tomu bylo teď všude - u Standhartnerů mé Mistry pěvce“. Protože pan Hanslick platil tehdy za osobu, která mi byla příznivě nakloněna, považovali za vhodné jej pozvat. A tu jsme v průběhu předčítání zpozorovali, že obávaný recenzent byl stále rozladěnější a bledší, a nápadné bylo, že po skončení čtení jej nebylo možné přemluvit, aby ještě setrval. Naopak, rozloučil se okamžitě a ve zcela zřetelně popuzeném tónu. Mí přátelé se shodli na tom, že Hanslick na celé dílo nahlíží jako na paskvil namířený proti jeho osobě a že považuje své pozvání k četbě za urážku své osoby. A skutečně se od onoho večera chování recenzenta vůči mně velmi nápadně změnilo a přeměnilo se ve vyostřené nepřátelství. Důsledky toho jsme brzy pocítili.“ (Zajímavost: Dr. Standhartner jako primář „staré“ Všeob. nemocnice měl k dispozici v tzv. Direktionsstöcklu byt v areálu nemocnice a RW jej během svých vídeň. pobytů navštěvoval i tam – Bl. tedy viděla, ač nevěděla! A: 1862 byl otevřen Patologickoanatomický institut...jehož Museum Bl. navštívila. A: kousek od Věže bláznů je další Museum, žel veřejnosti nepřístupné: Mus. soudního lékařství; jako jeden z exponátů je vystaven – primo Lálo – i pilník, jímž byla zavražděna císařovna Alžběta!) 1862, 26.12.: RW dirigoval v Divadle na Vídeňce (Theater an der Wien) (Bl. byla) koncert, mj. s již hotovou předehrou a dvěma scénami z MPN. Mezi posluchači se – primo Lálo – nacházela i císařovna Alžběta! 1863, jaro:

RW se vrací z koncertní cesty po Rusku a rozhoduje se, že z výtěžku cesty se definitivně usadí ve Vídni. 12.5. 1863 se stěhuje do prostorné vily v Penzingu, v Hadikgasse 72 (Bl. viděla) poblíž Schönbrunn. parku (Bl. byla) – tam vypracoval podstatné části MPN, zejména v I. dějství. Kvůli nákladnému život. stylu se ovšem dostal do finančních nesnází a v březnu 1864 prchá z Vídně před dlužníky; práce na MPN je přerušena téměř na 3 roky.

1866, leden: RW začne v Tribschen/Luzern (Bl. byla) pracovat na dokončení MPN 1867, 24.10.: dokončení partitury. 1868, květen: začátek zkoušek v Mnichově.

1868, 21.6.:

premiéra v Královském Dvorním a Národním divadle v Mnichově

(Bl.byla). RW přijímá ovace v královské lóži Ludvíka II..

Obrazový doprovod k příloze blárského itineráře Mistři pěvci norimberští, MET 2014

Primy L a B u hrobu pěvkyně Wilhelmine Schröder-Devrient (RW ji viděl mj. v Norimberku 1835 jako Fidelia). Drážďany 2006.

Divadlo na Vídeňce (RW dirigoval 1862).Vídeň 2014.

Vídeň, Hadikgasse 72. (Pobyt 1863-64). Vídeň 2014.

Biebrich (u Wiesbadenu) (Pobyt 1862). Expedice Bonn (Rýn) 2010.

Benátky, hotel Danieli na Riva dei Schiavoni. (Pobyt mj. 1862). Expedice 2014.

Mnichovské národní divadlo. Premiéra 1868. Nahoře primy B a R (prima L byla chorá a neúčastnila se expedice), dole královská lože, v níž Mistr přijímal nadšené ovace.

Hans Sachs. Skutečná historická postava, 1494 – 1576 Norimberk, mistr švec a básník.

Tizianovo „Nanebevzetí Panny Marie“ v Benátském kostele „Frari“ (v roce 1861, kdy Mistr několik dní pobýval s Wesendonckovými v Benátkách, ovšem obraz visel v Akademii). Poslední série fotografií pochází z vily v Tribschen/Luzern, pobyt RW 1866-1872 (dokončení MPN). Expedice Schweiz 2013.