Třída: Ptáci (Aves)
Třída: PTÁCI (AVES) • více než 9000 pestrobarevných druhů; převažují pěvci ( 5 300 druhů) • vyvinuli se z plazů asi před 140 miliony roky • první známou ptačí formou byl prapták Archeopteryx (měl křídla, ale hlavu jako plaz) • zástupci patří do třídy pravých ptáků (Ornithuare) • podle způsobu pohybu se dělí do dvou nadřádů – běžci (Ratitae) a letci (Carinatae), kteří převažují
Archeopteryx
Třída: PTÁCI (AVES) • povrch těla pokryt peřím • přední končetina přeměněna v křídlo • umístění a morfologie zadní končetiny obvykle umožňuje bipední chůzi • velký a pevný hrudní koš • malé plíce se soustavou plicních vaků • součástí dýchací soustavy je hlasové ústrojí (od pouhého prodloužení průdušnice po složité zpěvné ústrojí – syrinx) • úplná srdeční přepážka, zachovaný pravý oblouk aorty • ptačí pero se vyvinulo z plazí šupiny (původně pouze termoregulační funkce)
Třída: PTÁCI (AVES) • skládá se ze stvolu (scapus) a praporu (vexillum) • bazální dutá část stvolu se nezývá brk (calamus), horní plná část osten (rhachis)
Třída: PTÁCI (AVES) • brk je umístěn v perovém váčku (folliculus) v kůži • prapor je tvořen větvemi (rami), z nichž na obě strany vystupují paprsky (radii) • paprsky směřující ke špičce pera jsou svými háčky (hamuli) zaklesnuty za paprsky výše postavené větve • peří obrysové a prachové • obrysová pera dělíme na krycí, letky a rýdovací pera • prachové peří pod peřím obrysovým, termoregulace
Třída: PTÁCI (AVES) • • • •
peří vyrůstá na pernicích (pterylae) neopeřené zůstávají nažiny (apteriae) 1-3krát ročně ptáci přepeřují hnízdní nažiny - tvoří se vlivem pohlavních hormonů v době, kdy ptáci začínají stavět hnízda (sedí-li na vejcích oba rodiče, vyvíjejí se hnízdní nažiny u obou)
• ptačí kosti jsou duté, jsou propojeny vzdušnými plicními vaky • oproti plazům a savcům mají ptáci kosti díky většímu množství minerálů mnohem tvrdší a pevnější v tahu
Kostra • na rozdíl od lebky plazů jsou u ptáků nejnápadnější mohutné očnice (orbita) • ptákům s velkýma očima (sovy, dravci) oční koule odsunuly mozkovnu až do zadní části lebky (mozek v téměř kolmé poloze)
Třída: PTÁCI (AVES) • různé zbarvení při ontogenezi (juvenilní, subadultní, adultní šat)
Třída: PTÁCI (AVES) • svatební a prostý šat Rybák obecný (Sterna hirundo)
Svatební a prostý šat
Pohlavní dimorfismus Žluva hajní (Oriolus oriolus)
Třída: PTÁCI (AVES) • chuťová vnímavost – zvláště u semenožravých ptáků je vyvinuta jen slabě (mnohý pták tak ani nepozná, zda v zobáku drží něco jedlého či třeba kamínek) • zakrnělý je také ptačí čich • vyvinutý zrak • Grandryho tělíska: v kůži zobáku a ústní dutině zejména u sov a vrubozobých • Herbstova tělíska: jednotlivě nebo ve svazcích různě po těle • kůže tenká, s výjimkou kostrční mazové žlázy bez žláz • prodloužením a modifikací některých kostí obličejové části lebky se vytvořil zobák • homoiotermní živočichové (tělesná teplota 40-44°C) • vylučovacím ústrojím jsou pravé ledviny • močový měchýř chybí (močovody ústí přímo do kloaky) • základem husté moči je kyselina močová – bílý povlak trusu
Třída: PTÁCI (AVES) • oviparie – ptáci vejce obvykle zahřívají a pečují o potomstvo • převládají monogamní druhy (i celoživotní svazky – labutě, husy) • polygamie běžná u hrabavých • polyandrie – např. někteří chřástali a bahňáci • mláďata se líhnou různě vyvinutá a závislá na rodičích • druhy nidifugní (nekrmivé) – mláďata opeřená, schopná samostatně přijímat potravu • druhy nidikolní (krmivé) – neopeřená a nesamostatná mláďata, rodiče je zahřívají a krmí
Hnízdění • prapůvodně k inkubaci vajec sloužily jámy vyhrabané v půdě, zespodu zahřívané geotermálními výpary • mnohé ptačí druhy jen vyhrabou či tělem vytlačí důlek na zemi • hnízdí i v přirozených dutinách, jeskyních a skalních štěrbinách, hnízdních norách, staví hnízda v korunách stromů • největší hnízda na stromech má orel bělohlavý (asi 3 metry široká při šestimetrové hloubce)
Třída: PTÁCI (AVES) • převládají druhy masožravé, resp. hmyzožravé • entomofágové – např. kukačky, lelci, šplhavci, rorýsi, vlaštovkovití, pěnicovití, konipasovití, šoupálkovití • karnivorní jsou zejména dravci a sovy • ichtyofágní jsou veslonozí a morčáci • téměř výhradně semenožraví nebo plodožraví jsou měkkozobí, brkoslavovití, pěnkavovití a strnadovití • řada druhů má v potravě zastoupenou složku rostlinnou i živočišnou
Třída: PTÁCI (AVES) • z hlediska přítomnosti v místě hnízdiště v mimohnízdním období rozlišujeme druhy stálé, přelétavé a tažné • stálé druhy se celoročně zdržují v oblasti hnízdění • přelétavé druhy – mimo dobu hnízdění se toulají desítky i stovky km od hnízdiště (např. sýkora koňadra, stehlík obecný) • tažné druhy – každoročně opouštějí hnízdiště v určitou dobu a opět se na ně vracejí
Let • má různé podoby • nejstarším typem je klouzavý let (např. bažant), ze kterého se vyvinulo plachtění (jen u větších ptáků – od velikosti kavky) • veslovací let spojený s máváním křídel (většina druhů) • let třepotavý (např. poštolka) a vířivý (nejnáročnější – např. kolibřík) • nejrizikovějším manévrem je přistávání
Orientace • • • • • • •
není zcela vědecky objasněna nejnovější poznatky ukazují, že ptáci mají k dispozici několik alternativních systémů navigace a orientace významné jsou výrazné orientační body v krajině (když ptáci opouštějí hřadoviště, několikrát nad ním zakrouží, aby si uvedené body vštípili do paměti) vnímají i polohu slunce, kterou synchronizují se svými biologickými hodinami pokud je slunce za mrakem, postačí jim část modré oblohy, protože se orientují podle polarizovaného světla při letu v noci se pro ně stávají vodítkem některé hvězdy neustále funguje systém založený na vnímání siločar magnetického pole Země
Rozmnožování • stejně jako u plazů se zpočátku samčí i samičí pohlavní orgány vyvíjejí ze společných základů (gonadosoma) • na rozdíl od plazů a savců nemá většina ptačích samců pohlavní orgán • k oplození dochází jen prostým dotekem kloak samce a samice (ale penis má např. pštros dvouprstý) • přesto jako u ostatních obratlovců dochází ke spojení vajíčka a spermie • pokud se samička páří najednou s více samci, mohou mít mláďata narozená současně různé otce
Vejce • značně se liší velikostí, barevností, tvarovou variabilitou i množstvím • barvy vajec (červené, hnědé až černavé, zelené a modré) vznikají ve zvláštních žlázách vejcovodu • např. každý z arktických ptáků alkounů, má svá vejce jinak zbarvená, protože se orientují podle barvy • pštrosí vejce váží 1,6 kg a jsou dlouhá asi 18 cm a široká 14 cm • nejmenší má kolibřík (0,3 g)
Zobák • má různé tvary a slouží ptákům jako ruce • nejdelší zobáky australští pelikáni (až 45 cm)
Učení • nejjednodušší typ se nazývá habituace • přední ornitolog prof. Zdeněk Veselovský vysvětluje:„ Když ještě slepá mláďata pěvců ucítí otřes po dosednutí rodiče na hnízdo, otevřenou zobáčky a začnou žadonit o potravu. Tuto reakci můžeme snadno vyvolat, když větví s hnízdem slabounce zatřepeme. Budeme – li třást hnízdem příliš často, zvířata si na tento podnět zvyknou a přestanou reagovat.“
Imprinting (vtištění)
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: POTÁPLICE (GAVIIFORMES)
Potáplice severní (Gavia arctica) • čeleď: POTÁPLICOVITÍ (GAVIIDAE) • válcovité tělo • nohy posunuty dozadu • mezi prsty plovací blány • výborní plavci, dobře se potápí, na souši neobratní a těžko vzlétají • živí se zejména rybami, méně vodními bezobratlými
Potáplice severní (Gavia arctica) • vyskytuje se v arktické a boreální zóně Evropy, Asie a Severní Ameriky • u nás se obvykle objevuje na průtahu nebo při přezimování (říjen-prosinec)
Potáplice severní (Gavia arctica) • vyskytuje se na větších vodních plochách • nejtypičtější jsou hluboká jezera se zalesněnými břehy, ne menší jak 15-20 ha • i na tak velkých jezerech hnízdívá 1 pár • potřebují dlouhou vzletovou dráhu, po hladině se dlouho rozbíhají
Potáplice severní (Gavia arctica) • často hnízdí na vodách chudých na ryby, za potravou podnikají 15-20 km dlouhé lety • na hladinu přistávají jinak než ostatní vodní ptáci (nohy drží natažené dozadu a kloužou po hladině hrudí a břichem) • pod vodou vydrží až 2 minuty a uplavou až 400 m
Potáplice severní (Gavia arctica) • ve svatebním šatě má výrazně černobílé pruhování na stranách krku a prsou, hlava a týl jsou břidlicově šedé
Potáplice severní (Gavia arctica) • na černém hřbetu jsou v oblasti lopatek 2 velké bílé, černě páskované skvrny, zbytek hřbetu je posetý bílými tečkami
Potáplice severní (Gavia arctica) • prostý šat je svrchu hnědošedý, vespod bílý
Potáplice severní (Gavia arctica)
Potáplice severní (Gavia arctica) • hnízdí na zemi, snůška 2 vajec, oba rodiče je zahřívají a vodí mláďata společně • inkubace 28-30 dní • mláďata po oschnutí mohou plavat, druhý den se již potápějí, vzletná jsou za 2 měsíce • polokrmivá mláďata
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: POTÁPKY (PODICIPEDIFORMES)
Řád: POTÁPKY • • • • • •
preferují sladké stojaté vody každý prst je opatřen samostatným ploutevním lemem ocas malý nebo zcela chybí částečně pneumatizované kosti při plavání pod vodou používají nohy vyhnuté do stran jako vesla vytrhávání peří ze spodiny těla a jeho polykání (ochrana žaludku před kostmi ryb) • vyvrhování nestrávených zbytků potravy zabalených do péřové hmoty • hnízda na volné hladině nebo v příbřežní vegetaci – jsou zakrývána tlející vegetací při opouštění hnízda • polokrmivá mláďata – většinou na hřbetě rodičů (schovaná pod křídly se s nimi i potápějí)
Potápka roháč (Podiceps cristatus) • POTÁPKOVITÍ (Podicipedidae) • ohrožený druh • živí se drobnými rybami • velký límec a růžky na hlavě ve svatebním šatě • v prostém šatě límcová pera postrádá, chocholka zůstává • jako všechny ostatní potápky ani roháč nemá ocas • prakticky neopouští vodu, často se potápí
Potápka roháč (Podiceps cristatus) • hnízdo z vodních rostlin plave po hladině a je přichycené k rákosinám • někteří roháči odtahují na jih, ale mnoho jich přeletí pouze na nezamrzlé vodní plochy
Potápka roháč (Podiceps cristatus)
Potápky při zásnubních tancích • obě pohlaví vztyčují své chocholky a límcová pera, uklání se, zvedají se nad vodu, potápí se pro vodní rostliny • vodní rostliny poslouží pro stavbu hnízda
Potápka roháč (Podiceps cristatus)
Mládě s dospělcem
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) • POTÁPKOVITÍ (Podicipedidae) • ohrožený druh • velká jako koroptev polní s mírně zdviženým zobákem a příkře zkoseným čelem
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) • ve svatebním šatě má černý krk a těsně přiléhavý žlutě rezavý chomáček per na hlavě • obě pohlaví se neliší
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) • může vzlétnout jen z vody, v letu je nápadné bílé zrcátko na křídlech • nejhojnější ve Východní Evropě, vyskytuje se v S Americe, V a J Africe • žije pouze na vodní ploše, často se potápí • je běžným druhem na zarostlých rybnících a jezerech, nevyžaduje však rákosiny
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis) • hnízdí v květnu a červnu jednou ročně, hnízdo tvoří nenápadná kupka vodních rostlin • hnízdí v koloniích často společně s rackem chechtavým • samice snáší 3-4 bílá, později hnědá vejce, nekrmivá mláďata se vozí na zádech rodičů • potrava - vodní hmyz • tažný druh, do zimovišť v J Evropě a Africe odlétá v říjnu až listopadu a vrací se v dubnu
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis)
Potápka černokrká (Podiceps nigricollis)
Potápka černokrká – prostý šat
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) • • • • • •
POTÁPKOVITÍ (Podicipedidae) ohrožený druh naše nejmenší potápka (130-200 g) hnízdo staví na vodě někdy zůstává u nás i přes zimu velká asi jako čírka obecná, zavalitého vzhledu s krátkým krkem • ve svatebním šatě má kaštanově hnědý krk a jasně žluté koutky zobáku, jinak je převážně světle rezavá (obě pohlaví se neliší) • mláďata téměř černá s nezřetelnými podélnými pruhy
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) • rozšířena v Evropě, tropická Africe, střední a J Asii a Austrálii • žije pouze na vodních plochách, rybnících a jezerech s bahnitým dnem a hustou pobřežní vegetací • hnízdí v dubnu - červenci 2x ročně • hnízdo je plovoucí kupka vodních rostlin, samice snáší 5-6 bílých, později hnědých vajec • nekrmivá mláďata se podobně jako u ostatních potápek schovávají na zádech rodičů
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)
Potápka malá (Tachybaptus ruficollis)
Potápka malá v zimním šatě
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: VESLONOZÍ (PELECANIFORMES)
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • čeleď: KORMORÁNOVITÍ (Phalacrocoracidae) • obývá rozsáhlý areál v Evropě, Asii, Austrálii a na východě Severní Ameriky • dříve se u nás vyskytoval pouze na jižní Moravě, dnes je široce rozšířen • rozpětí křídel 135-150 cm, váží 1,7-2,6 kg • základní zbarvení černozelené s kovovým leskem
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • v zimě má na hlavě prodloužená pera
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • peří nemá voduodpuzující schopnost jako u většiny ostatních vodních ptáků snadno se promáčí • při lovu po vynoření z vody před dalším potopením usedají na skály, bójky, stromy, hráze, čluny • tam se s rozprostřenými křídly suší a prohřívají
Zobák vybavený ostrým hákem, kterým pevně zachytí ulovenou kořist
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • monogamní druh, hnízdí na stromech, obvykle na ostrůvcích nebo solitérních stromech uprostřed vodních ploch • živí se rybami (až 1 kg ryb/den) • žije ve sladkých vodách i mořích • typické krátké veslovací nohy • všechny 4 prsty směřují dopředu, jsou spojeny plovací blanou • zakrnělé nozdry a jazyk • roztažitelný žaludek a jícen schopný přijmout značné množství potravy
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • ne vždy si staví nová hnízda, někdy opraví staré nebo využije hnízdo jiných ptáků • hnízdí v koloniích, často s volavkami • snůška 3-6 nazelenalých vajec • při sezení se střídají oba rodiče • zasedají již na první vejce, proto bývají vylíhlá mláďata nestejnoměrně velká • nemají hnízdní nažiny, mláďata zahřívají silně prokrvenými chodidly a plovacími blanami
KORMORÁN VELKÝ (Phalacrocorax carbo) • inkubace přes 4 týdny • rodiče je nejprve živí natrávenými rybami, starším mláďatům přinášejí čerstvé ryby • mláďata při krmení strkají hlavu do hltanu rodičů • na zimu od nás odlétají nejčastěji do J Evropy • po potopení dokáží uplavat pod vodou i několik desítek metrů • po vynoření mají téměř vždy v zobáku rybu
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes)
Volavka popelavá (Ardea cinerea) řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) nejpočetnější zástupce čeledi tělo dlouhé až 1 m, váží až 2 kg rozpětí křídel až 170 cm zbarvení je popelavě šedé, typický chochol z dlouhých černých per směřujících dozadu, šídlovitý šedožlutý zobák a žluté oko • let je váhavý a pomalý; výborně plachtí (za letu jsou dlouhá křídla zahnutá dolů; stojáky čnějí strnule dozadu • ozývá se pronikavým křikem • hnízdí jen v koloniích na vysokých stromech (hnízdiště udržuje po několik let) • • • • •
Volavka popelavá (Ardea cinerea) • po jarním příletu obsazují hnízda nejdříve samci, samice pak hnízda opravují nebo staví nová (materiál přinášejí samci) • žijí v párech • samice snáší ke konci března 3-7 modrozelených, nelesklých vajec a sedí na nich 26 dní • mláďata krmí zprvu potravou vyvrhovanou z volete • mláďata vyletují asi po 7 týdnech z hnízda a často se daleko zatoulávají • potrava: ryby, žáby, měkkýši, hmyz a červi, někdy i myši • ryby loví v mělké pobřežní vodě a zmocňuje se jich prudkým úderem zobáku
Volavka popelavá (Ardea cinerea) • příležitostně loví intenzívně hraboše polního • značné škody na plůdkových rybnících, na sádkách a na výtažnících, a proto je dovoleno lovit ji tam po celý rok • typický pták lužních lesů jižní Moravy a při Dunaji a rybničnatých oblastí jižních Čech • částečně tažná
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Volavka popelavá (Ardea cinerea)
Po několika letech fungování kolonie stromy s hnízdy hynou.
Volavka červená (Ardea purpurea) • • • •
řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) o něco menší než volavka popelavá kriticky ohrožený druh
Volavka červená (Ardea purpurea) • evropské populace tažné, přezimují v tropické Africe • na rozdíl od stromových volavek hnízdí v rákosinách • potravu loví v mělké vodě (ryby, žáby, hmyz) • výskyt u nás na Pardubicku, Třeboňsku, Ostravsku, u Tovačova, Mikulova…
Volavka stříbřitá (Egretta garzetta) • vzácně se vyskytuje na jižní Moravě • menší než volavka popelavá, sněhobílá s černým zobákem a černýma nohama se žlutými prsty
Volavka bílá (Egretta alba) • velká jako čáp bílý, čistě bílá, větší než volavka stříbřitá, nemá bílá ozdobná pera na hlavě
Volavka bílá (Egretta alba)
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) • řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) • čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) • 340 - 800 g
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) • • • • • • • •
zavalité, převážně šedě zbarvené tělo černé temeno, zátylek a hřbet několik výrazných bílých zátylkových per krátké žlutě zbarvené končetiny s dlouhými prsty tmavý zobák a jasně červené oči obě pohlaví zbarvena stejně mladí ptáci hnědí s bílým skvrněním zastoupen na všech světových kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) • kolísavě bývá několik hnízdících párů zaznamenáno také na území ČR, obvykle 300 - 370 • mimo hnízdní období se zdržuje samotářsky • preferuje hustě porostlé, sladké, slané i poloslané močály, bažiny, jezera a podmáčené louky • v poslední době proniká čím dál častěji i do samotných center měst • přes den odpočívá ve větvích stromů nebo v keřích a za potravou se vydává zejména za soumraku a v noci • na kořist, kterou dokáže pomocí svého vynikajícího zraku zaregistrovat i ve tmě, číhá podobně jako většina ostatních volavek „ze zálohy“, nehybně stojí na březích vod, vyčnívajících kamenech nebo větvích
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) • ryby, korýši, žáby, vodní hmyz a malí savci • ozývá se hlubokými chraplavými zvuky připomínajícími volání havrana • neslyšný „soví“ let • hnízdí v menších koloniích, často v přítomnosti jiných brodivých ptáků • místo k hnízdění, které bývá v rákosí, na stromech nebo v křovinách, vybírá samec
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax)
Kvakoš noční – mladý jedinec
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax)
Bukač velký (Botaurus stellaris) • řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) • čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) • 1-2 kg • skrytý způsob života • při nebezpečí znehybní • tichý let nad rákosím • nápadný je dutý zvuk v hnízdní době (rezonancí nafouklého jícnu)
Bukáček malý (Ixobrychus minutus) • řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) • čeleď: VOLAVKOVITÍ (Ardeidae) • velikosti hrdličky
Bukáček malý (Ixobrychus minutus) • výrazný pohlavní dimorfismus
Bukáček malý (Ixobrychus minutus) • • • •
žije v husté mokřadní vegetaci přikrčený při pohybu obratně šplhá po rákosí zejména noční aktivita
Kolpík bílý (Platalea leucorodia) • řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) • čeleď: IBISOVITÍ (Threskiornithidae) • 1-2 kg
Kolpík bílý (Platalea leucorodia) • týlní chocholka a okrový pruh na rozhraní hrudi a krku v době hnízdění • mělké stojaté nebo pomalu tekoucí vody s bahnitým dnem • loví v malých hejnech (pootevřeným zobákem jezdí do stran a procezuje vodu jako kachny) • potrava: larvy hmyzu, kroužkovci, korýši, malé ryby a žáby, vodní rostliny
Kolpík bílý (Platalea leucorodia)
Kolpík bílý – krmení mláďat
Čáp bílý (Ciconia ciconia) • řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) • čeleď: ČÁPOVITÍ (Ciconiidae) • 17-18 krčních obratlů, krk je v letu natažený • zkrácený palec a krátké drápy • loví obvykle při pomalé chůzi • vytváří zpravidla trvalé páry • bílé zbarvení s černými letkami • hnízdí na komínech, střechách, stromech a sloupech
Čáp bílý (Ciconia ciconia) • snáší 1-5 vajec, na kterých sedí 33-34 dnů • žije na vlhkých a bažinatých loukách v rybničnatých územích a lužních hájích • rozmanitá potrava (hmyz, obojživelníci, měkkýši, plazi, drobní hlodavci, rejsci, krtci, drobní ptáci) • vyskytuje se na celém území ČR • naše populace na zimu odlétají do východní a jižní Afriky • nejdelší zjištěný věk čápa bílého přes 30 let
Čáp bílý (Ciconia ciconia)
Čáp bílý (Ciconia ciconia)
Čáp černý (Ciconia nigra) řád: BRODIVÍ (Ciconiiformes) čeleď: ČÁPOVITÍ (Ciconiidae) lesní druh černé zbarvení, pouze spodní část břicha je bílá menší než čáp bílý hnízdí obvykle na stromech, vzácně na skalách nebo na zemi • hnízdí v lesích bohatých na vodní plochy a potoky • snáší 1-6 vajec, která zahřívá 32 dnů
• • • • • •
Čáp černý (Ciconia nigra) • potravu tvoří zejména ryby, ale i obratlovci a bezobratlí • jednotlivě se vyskytuje v lesních oblastech celé ČR • v posledních desetiletích jeho početnost narůstá • zimoviště ve střední a jižní Africe
Čáp černý (Ciconia nigra)
Čáp černý (Ciconia nigra)
Čáp černý a bílý
Třída: PTÁCI (AVES) Řád: VRUBOZOBÍ (Anseriformes)
Řád: Vrubozobí - Anseriformes • středně velcí až velcí ptáci • po stranách čelistí obvykle mírně zploštělého zobáku jsou vytvořeny rohovité lamely (umožňují procezování vody, pevné uchopení potravy nebo trhání rostlin) • zobák pokrytý měkkou kůží
Řád: Vrubozobí - Anseriformes • zobák je zakončen rohovitým nehtem (tvrdá rohovinová destička)
Řád: Vrubozobí - Anseriformes • nohy krátké, mírně posunuté dozadu, s velkou plovací blánou mezi třemi předními prsty • husté peří dobře izoluje před chladem vody • pod obrysovým peřím je tělo hustě pokryto měkkým prachovým peřím • mohutná kostrční žláza – její voskovitý výměšek zajišťuje nesmáčivost peří, jedinec si jej nanáší zobákem • vrubozobí jsou většinou monogamní s tvorbou jednoročních (kachny) nebo mnohaletých (husy, labutě) svazků • u většiny druhů výrazná pohlavní dvojtvárnost
Řád: Vrubozobí - Anseriformes • hnízdo většinou na zemi • hnízdní kotlinku samice vystýlá prachovým peřím, které si vytrhává ze spodiny těla • na snůšku usedá až po snesení posledního vejce • mláďata mají po uschnutí husté prachové peří a jsou samostatná – již se nevracejí na hnízdo • po skončení hnízdní doby staří ptáci naráz ztratí letky a stávají se na čas nevzletnými (zůstávají v krytu hustého rákosí)
Imprinting (vtištění)
Imprinting (vtištění) • rychlý proces učení v senzitivním období vývoje nidifugních druhů po narození, umožňuje vytvořit si úzký vztah k matce • etolog K. Lorenz zjistil např. u husy velké, že mláďata sledují jako matku první pohyblivý, rytmicky volající objekt, který spatří po vyklubání (věc, člověk) • pokud čerstvě vylíhlé kachní mládě uvidí v prvních momentech člověka nebo pohyblivý předmět, dojde ke vtištění a toto emocionální pouto přetrvává až do dospělosti zvířete - pro imprinting stačí i pouhých 10 minut
Labuť velká (Cygnus olor) • tribus: Labutě (Cygnini) • velcí ptáci s dlouhým krkem a krátkýma nohama • až 15 kg, rozpětí křídel až 240 cm • na našem území pravidelně hnízdí • nápadný černý kožovitý hrbol v bazální části oranžového zobáku
Labuť velká – Cygnus olor • dospělci sněhobílí, mláďata šedohnědá s tmavošedým zobákem bez hrbolu
Labuť velká – Cygnus olor • hlavní potravou je vodní rostlinstvo
Labuť velká – Cygnus olor • hnízdí na březích vod nebo v rákosinách
Kachny plovavé • plují s hrudí hluboko ponořenou do vody, ocas nesou poměrně vysoko • „zrcátka“ • prudký let, vzlétají přímo z hladiny • obratné na zemi, málo se kolébají při chůzi • např. kachna divoká, lžičák pestrý, kopřivka obecná, čírky, ostralka štíhlá, hvízdák euroasijský
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Nepotápějí se celé, při sbírání potravy ponoří pouze přední část těla („panáčkují“).
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) řád: VRUBOZOBÍ (Anseriformes) čeleď: KACHNOVITÍ (Anatidae) výskyt: celá severní polokoule rozhodující není nadm. výška, ale charakter vodních ploch (hustý rostlinný podrost, mělká místa poskytující obživu) • sladkovodní močály, horská jezera, mořské pobřeží, stojaté a pomalu tekoucí vody, parkové rybníky
• • • •
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • naše největší a současně jediná všeobecně rozšířená a běžně hnízdící kachna • hmotnost 0,8-1,5 kg • samec má ve svatebním šatě kovově zelenou hlavu, bílý obojek na krku, hnědou hruď, černá srpovitě stočená ocasní pera („kačírky“) a fialově zelené, bíle lemované zrcátko
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • samice a do značné míry i samci jsou v prostém šatě méně nápadní • zobák samců žlutozelený, u samic hnědavý s tmavšími skvrnami • nohy jsou oranžové • na našem území je kachna divoká většinou přelétavá, v menší míře tažná • dokáže přezimovat na nezamrzajících vodních plochách
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • na vodě kachnu nadnáší vzduch, který se drží mezi peřím a krycí pera vzduch zadržují • spolu s tukovým vakem pod kůží zabraňuje uzavřená vzduchová vrstva, aby kachna vychladla • zajímavým jevem je imprinting (vtištění) vylíhlých kachňat na prvního živého tvora, kterého vidí • nejcitlivější obdobím je 8. – 20. hodina života, kdy si vtiskává podobu matky, kterou se může stát slepice, člověk nebo dokonce pohybující se neživý předmět
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • potrava: zejména rostlinná (části rostlin, plody, semena), z 5-20 % živočišná (hmyz, ryby, obojživelníci) • lze ji spatřit i s jinými druhy příbuzných ptáků, s nimiž pak bojuje o potravu • páření probíhá téměř vždy ve vodě • hnízda ze stonků a listů jsou na zemi, stromech i zdech, po dostavbě jsou vystýlána prachovým peřím, staví je samice, ale místo vybírá samec
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • hnízdění většinou od března až do července • stává se, že do hnízd kachny divoké nakladou vejce i jiné druhy kachen, dokonce i bažat obecný • naopak vejce březňačky byla nalezena v hnízdech cizích ptáků • pokud samička odchází od hnízda s vejci, vždy jej zakryje • inkubace 25-30 dní, samička vysedí 8-16 mláďat, která vodí 50-60 dní • káčata se líhnou dokonale vyvinutá, zásoby žloutku jim vydrží 3 dny a pak se krmí sama
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) • jde o mláďata nekrmivá a matka je brzy odvádí na vodu, kam seskočí sama nebo je z větších vzdáleností přenese matka v zobáku • mláďata velmi dobře běhají, plavou a potápějí se • ve stáří 20 dnů začíná růst kachňatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat • pohlavní dospělosti dosahují již v příštím roce • samec se v době hnízdění od samice odpojí • je - li hnízdo umístěno výše, mláďata skáčí na zem, přežijí i několikametrový pád
Kachna divoká – Anas platyrhynchos
Kachna divoká – Anas platyrhynchos
Kachna divoká (Anas platyrhynchos)
Kachna divoká – Anas platyrhynchos
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • připomíná kachnu divokou, má nápadně lžícovitě rozšířený zobák
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • pomocí širokého zobáku filtruje povrchové části mělkých vod nebo jemné bahno • zachycuje jím drobné bezobratlé živočichy a semena • hnízdní areál v Eurasii a S Americe • táhne do jižněji položených oblastí – soustřeďuje se v brakických lagunách a bahnitých pobřežních vodách • kriticky ohrožený druh
Lžičák pestrý (Anas clypeata) • pravidelně, ale nepočetně hnízdí (140-200 párů), protahuje a ojediněle i zimuje (1060 jedinců) na území ČR • hnízdí na ostrůvcích v třtinových a ostřicových porostech poblíž vody • v květnu - červnu snáší samice 8-12 zelenošedých vajec • inkubační doba trvá přibližně 22 - 25 dní • o mláďata pečuje pouze samice
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Lžičák pestrý (Anas clypeata)
Kopřivka obecná (Anas strepera) • výskyt v Eurasii a S Americe na mělkých rybnících a jezerech s bohatou pobřežní vegetací • podobná samici kachny divoké, šedohnědě zbarvená • o něco menší než kachna divoká • bílá zrcátka • rozdíl mezi samcem a samicí není tak výrazný jako u jiných druhů kachen • samec a samice odlišné zbarvení zobáku
Kopřivka obecná (Anas strepera) • většina populací se na zimu posouvá jižněji • potrava: semena, zelené části vodních rostlin, v létě drobný vodní hmyz
Kopřivka obecná - samec
Kopřivka obecná - samice
Čírka obecná – Anas crecca • • • • •
početná eurasijská a severoamerická kachna nejmenší evropská plovavá kachna cca 300 g vyhledává mělké a hustě zarostlé vody ve střední Evropě místy silně ubývá – pravděpodobně v důsledku vysoušení vhodných mokřadů • samec má ve svatebním šatě kaštanově hnědou hlavu s tmavě zelenou páskou přes oko a jasně žlutou skvrnu pod ocasem • kovově zelené, vpředu bíle lemované zrcátko u obou pohlaví
Čírka obecná – Anas crecca • první známky toku již na podzim • naplno ale probíhá až v předjaří • hnízdo staví samice v husté vegetaci i dost daleko od vody
Čírka obecná – samec
Čírka obecná – Anas crecca
Čírka obecná – Anas crecca
Čírka modrá – Anas querquedula • • • •
malá eurasijská kachna dosahuje hmotnosti max. 0,5 kg tažný druh evropské populace zimují v Africe jižně od Sahary, asijské v Přední a Zadní Indii • hnízdním prostředím jsou bažinaté louky, zaplavená pole a mělké malé vodní plochy s bohatou pobřežní vegetací • potrava: vodní bezobratlí, malé ryby, obojživelníci, části rostlin
Čírka modrá – Anas querquedula • samec má nevýrazné zrcátko a hnědou hlavu s bílým pruhem
Čírka modrá – Anas querquedula
Tribus: Kachny - Anatini • v zájmových chovech se příležitostně setkáváme s pestře zbarvenou východoasijskou kachničkou mandarinskou a severoamerickou kachničkou karolinskou, které mohou příležitostně unikat do přírody
Kachnička mandarinská – Aix galericulata
Kachnička mandarinská – Aix galericulata
Kachnička karolinská – Aix sponsa
Kachnička karolinská – Aix sponsa
Kachny potápivé • • • • • • • • •
„nořivky“ – potápějí se za potravou na hladině tělo hluboce ponořené letky křídel zasouvají do peří po stranách těla kratší křídla vzlétají těžce z hladiny zrcátko černobílé nebo zcela chybí mohutné plovací blány, nohy posunuty dozadu zadní prst opatřen mohutným kožovitým lemem např. poláci, hohol severní zrzohlávka rudozobá, turpan hnědý, turpan černý, morčáci
Polák velký (Aythya ferina) • původně žil na brakických a slaných jezerech ve stepní zóně V Evropy a střední Asie • v posledním stolení se rozšířil do téměř celé Evropy • velký asi jako kachna divoká (0,7-1,3 kg) • samec ve svatebním šatě má rezavě hnědou hlavu a krk, černou hruď, hřbet a boky šedé s tmavým vlnkováním • samice a samec jsou v prostém šatě nenápadně hnědě zbarveni
Polák velký (Aythya ferina) • hnízdí na sladkých vodách typu rybníků a méně úživných jezer • jídelníček závisí na potravní nabídce – jsou schopni konzumovat rostlinnou i živočišnou potravu • hnízdo staví samice v husté vegetaci u vody
Polák velký - samec
Polák velký - samice
Polák velký – Aythya ferina
Polák velký – Aythya ferina
Polák chocholačka (Aythya fuligula) • původně hnízdil jen na severu Evropy a Asie • během 20.st. došlo k rozšíření hnízdního areálu do Z a střední Evropy • typická potápivá kachna – pod vodou vydrží až 40 sek. a potápí se až do hloubky 10 m • potrava rostlinná a živočišná • samice staví hnízdo těsně u vody nebo na ostrůvcích • snůška 8-11 vajec • inkubace 23-28 dní
Polák chocholačka (Aythya fuligula) • menší (0,5-0,95 kg) • ve svatebním šatě je samec černý s bílými boky a nápadnou chocholkou • samice je hnědavá s bílou skvrnou při kořeni zobáku • samice i samec jsou v prostém šatě hnědě kropenatí • patří s p. velkým k významným zástupcům pernaté zvěře a jejich zvěřina je považována za velmi kvalitní
Polák chocholačka – samec
Polák chocholačka – samice
Polák chocholačka – Aythya fuligula
Polák malý (Aythya nyroca) • dospělý samec je kaštanově hnědý s tmavším hřbetem, křídly a bílými okraji křídel • na břiše má velkou bílou skvrnu, díky které jej můžeme snadno rozeznat od podobných samic p. chocholačky • samice se podobá samci, v porovnání s ním má však jednotvárnější zbarvení a tmavé oči
Polák malý (Aythya nyroca) - samec
Polák malý (Aythya nyroca) - samice
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) • samice je sice poměrně nevýrazně hnědá, ale kačer má ve svatebním šatě rezavě červenou hlavu a krk, zobák a nohy karmínově červené (samice má načervenalou jen špičku zobáku) • navíc má kačer na hlavě delší peří, takže jeho hlava vypadá větší, než ve skutečnosti je
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) • zdržují se spíš na větších rybnících, případně jezerech • mimo sezónu se samec podobá samici, ale lze ho odlišit podle výrazně červeného zobáku a nohou, samice má na zobáku jen načervenalou špičku
Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina) • v letu je vidět výrazná bílá páska lemující zadní část křídla
Hohol severní (Bucephala clangula) • hnízdí u větších vodních ploch obklopenými stromovým porostem zejména v Kanadě a na severu USA, ve Skandinávii a při severním pobřeží Asie • převážně tažný, každým rokem se pravidelně stahuje směrem k mořskému pobřeží a na větší nezamrzající vnitrozemské vodní plochy v oblastech s mírnějším klimatem • pravidelně po celý rok se vyskytuje i v některých vnitrozemských státech střední Evropy
Hohol severní (Bucephala clangula) • samec má tmavou hlavu s jasně zelenavým odstínem, výraznou bílou skvrnu na obličeji, tmavý zobák, černý hřbet a ocas, příčné černobílé pruhování na bocích, světlé břicho, hruď a hrdlo a oranžové končetiny
Hohol severní (Bucephala clangula) • samice jsou celé hnědé a mají černožlutě zbarvený zobák
Tribus: Morčáci - Mergini • zobák je na rozdíl od ostatních vrubozobých úzký, dlouhý, téměř válcovitý, s přesahujícím nehtem a pilovitými vroubky po stranách čelistí • peří na hlavě tvoří chocholku • výborně se potápějí • jsou zejména ichtyofágní, dále se živí hmyzem, kroužkovci, korýši, pulci a částečně rostlinami
Tribus: Morčáci - Mergini • s oblibou hnízdí v dutinách stromů • jsou domácí v S Evropě • nepříliš hojně se vyskytuje při přezimování morčák velký (jen zcela výjimečně u nás bylo pozorováno i jeho hnízdění)
Morčák velký – Mergus merganser
Morčák velký – Mergus merganser
Morčák velký – Mergus merganser
Tribus: Husy (Anserini) • • • •
HUSA VELKÁ (Anser anser) KACHNOVITÍ (Anatidae) největší z divokých hus hmotnost 2-4,3 kg, rozpětí křídel až 180 cm, hnízdí jednotlivě nebo v řídkých koloniích v rákosí, na ostrůvcích nebo vrbách • setkáme se s ní hlavně na jihomoravských a jihočeských rybnících
HUSA VELKÁ (Anser anser) • • • • • • • •
zimuje ve Španělsku a S Africe obě pohlaví jsou stejně zbarvená houser o něco větší než husa charakteristickým znakem je břicho bez skvrn, oranžově zbarvený zobák, ukončený světlým nehtem šedohnědé zbarvení, šedá hlava, čelo bez bílé skvrny (nanejvýš s úzkou bílou čárkou u kořene zobáku) světle šedé křídelní krovky tmavohnědé skvrny na hrudi žije v trvalé monogamii, páry se tvoří ve 2. roce života
HUSA VELKÁ (Anser anser) • • • •
husa velká snáší 2-14 vajec, inkubace 27-29 dní mláďata vodí oba rodiče mláďata obvykle dospívají za 2 roky potrava rostlinná (semena, podzemní části rostlin) • dožívá se max. 20 let • je pernatou zvěří a divokým předkem husy domácí • předpokladem domestikace byl pud pospolitosti husy velké, snadná ochočitelnost a přilnavost k člověku
Husa velká – Anser anser
Husa velká – Anser anser
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) • řád: vrubozoví (Anseriformes) • čeleď: kachnovití (Anatidae) • dříve dva poddruhy – husa polní tajgová a husa polní tundrová (v současnosti je husa tundrová samostatným druhem) • o něco menší než husa velká, váží 3-4 kg a v rozpětí křídel měří 150 cm • šedohnědá, spodina těla bez skvrn • od husy tundrové se liší větším a protáhlejším tělem a dlouhým tenkým krkem • složená křídla nepřesahují ocas • profil hlavy se zobákem je plochý
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) • dlouhý a štíhlý zobák, dvoubarevný, s větším rozsahem oranžové barvy než černé • nehet zobáku černý a zakulacený • kolem zobáku zpravidla úzký bílý proužek a na bradě bílá skvrna
HUSA POLNÍ (Anser fabalis) • samice snáší 7-9 bílých vajec, doba líhnutí 26-27 dní • letním domovem jsou rozlehlé kraje severní Euroasie, zvláště severské tundry, na jih se vydávají na začátku září • noc přečkávají na rozlehlých vodních plochách • paství se na ozimech • tah vrcholí v říjnu, shromaždišti jsou slovenské oblasti při Dunaji, stěhují se do Maďarska, na Balkán nebo do S Afriky • výborní a vytrvalí letci
HUSA POLNÍ (Anser fabalis)
Husa tundrová (Anser serrirostris) řád: vrubozoví (Anseriformes) čeleď: kachnovití (Anatidae) arktický druh hnízdící v pásmu tundry na hnízdištích se drží oddělené od husy polní tvorba párů a průběh hnízdění stejný jako u husy polní • přísně tažný druh, zimuje většinou jižněji než h. polní • u nás přečkává zimu pravidelně s h. polní a dalšími severskými husami především u velkých vodních nádrží • • • • •
Husa tundrová (Anser serrirostris) • podobná huse polní • menší a „sraženější“ postava , kratší a silnější krk než h. polní • profil hlavy zakulacený, tmavě šedohnědý • zobák krátký, silný, černý, pouze s úzkým oranžovým proužkem před špicí • nehet černý, ale delší a oválnější • dolní čelist zřetelně zakřivena
Husa tundrová (Anser serrirostris) • složená křídla přesahují ocas
Husa tundrová (Anser serrirostris)
Husa tundrová (Anser serrirostris)
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons) • KACHNOVITÍ (Anatidae) • u nás častým podzimním hostem na tahu a zůstává zde často až do zamrznutí vodních ploch • zimuje např. u Severního, Kaspického a Černého moře • působí tmavým dojmem • charakteristická bílá skvrna při kořeni zobáku sahající jen do úrovně světel • na spodní straně těla dospělců nápadná tmavá kresba • mladí ptáci tyto znaky nemají, podobají se husám polním (liší se jen barvou zobáku) • podle bílé skvrny ve tvaru půlměsíce je nazývána též turkyně velká • hnízdí v severské tundře v Evropě, v Asii v Americe • způsob života jako ostatní husy
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
HUSA BĚLOČELÁ (Anser albifrons)
Husa malá (Anser erythropus) • KACHNOVITÍ (Anatidae) • není zvěří • menší než husa běločelá, od které je jinak skoro k nerozeznání • rozdíly jsou velmi malé (kulatější hlava, kratší zobák a žlutý oční kroužek)
Husa malá (Anser erythropus) • starým ptákům sahá bílá skvrna až za světla • rozšířena v Z Euroasii včetně severní Afriky a Přední Asie • hnízdní areál v severské tundře, v zimě se vzácně vyskytuje v střední Evropě • zimoviště při Černém a Kaspickém moři, na Balkáně a v Číně
Husa malá (Anser erythropus) • hnízdí jižněji než husa běločelá, ale ve vyšších nadmořských výškách • hnízdo vystlané mechem mezi zakrslými křovinami nedaleko od jezera • samice snáší 4-8 velkých špinavě bílých vajec na kterých sedí sama 28-29 dní, nekrmivá mláďata poté vodí oba rodiče po dobu asi 2 měsíců • potravu má výlučně rostlinnou - převážně trávy
Husa malá (Anser erythropus)
Husa malá (Anser erythropus)
