BIOPALIVA A POTRAVINOVÁ BEZPEČNOST V posledních letech narůstá používání biopaliv v celé Evropské unii i jiných částech světa. Biopaliva využívá přímo (jako řidič či cestující) nebo nepřímo (konzument přepravovaného zboží) každý z nás. Povinný podíl biosložky (v současnosti 4,1 % pro benzín a 6 % pro bionaftu) bude neustále narůstat. Jaké jsou celosvětové důsledky tohoto trendu? Biopaliva určitě nejsou sama o sobě špatný nápad, ale jak říká Milan Smrž ze sdružení Eurosolar, „měli bychom se zajímat, jestli to, co „levně“ koupíme, neplatí nakonec někdo jiný. Zda se neničí příroda či atmosféra, jestli se na výrobku nepodílí dětská práce, či zda se do okolí nevypouštějí toxické a škodlivé látky ...“ Produkce biopaliv v rozvojových zemích může navíc připravit místní lidi o půdu a ohrozit jejich potravinovou bezpečnost.
CO JSOU BIOPALIVA? Biopaliva v širším slova smyslu jsou jakákoliv paliva organického původu - zdrojem energie je biologicky vázaný uhlík. Výjimkou jsou fosilní paliva, jejichž původ je sice také organický, ale obsahují uhlík, který byl zafixován a tedy vyjmut z přirozeného koloběhu již před miliony let. Ze stejného důvodu řadíme fosilní paliva, na rozdíl od biopaliv, mezi neobnovitelné zdroje energie. Biopaliva se používají v dopravě, na výrobu tepla a elektrické energie. Dělí se podle skupenství na pevná, kapalná a plynná. Směrnice Evropské unie vymezuje užší chápání pojmu biopaliva, která definuje jako kapalnou nebo plynnou hmotu pro dopravu vyráběnou z biomasy. Biopaliva používaná v dopravě dělíme na biopaliva 1. až 4. generace. V současnosti se využívají téměř výhradně tzv. biopaliva 1. generace vyráběná z rostlin obsahujících rostlinné cukry nebo oleje, tedy z plodin, které lze zároveň využít pro výrobu potravin (cukrová třtina, cukrovka, pšenice, kukuřice, sója, palma olejná, řepa, řepka atd.). Do této generace patří rovněž dávivec černý (Jatropha curcas), a to přesto, že nejde o potravinářskou plodinu. Při jejím zpracování se však používá konvenčních technologií a její pěstování konkuruje jiným potravinářským plodinám.
Surovinou pro výrobu biopaliv 2. generace je tzv. nepotravinářská biomasa, např. lesní biomasa včetně těžebních zbytků, zemědělský odpad (sláma, seno, kukuřičné, řepkové a jiné zbytky), energetické rostliny (křídlatka, čirok, štovík apod.) či biologický odpad z domácností. Široká komerční použitelnost není doposud příliš jistá. Biopaliva 3. generace se vyrábějí z řas a biopaliva 4. generace z geneticky modifikovaných organismů. Nacházejí se zatím pouze ve výzkumné fázi.
DŮVODY PRO POUŽÍVÁNÍ BIOPALIV Hlavními argumenty pro využívání biopaliv je především dosažení energetické soběstačnosti (snížení závislosti na dovozu ropy) a snížení koncentrace skleníkových plynů (boj se změnou klimatu). Zda a případně o kolik biopaliva snižují produkci skleníkových plynů je však sporné. K růstu rostlin je potřeba hnojivo, rostliny je třeba sklidit, transformovat na biopaliva a přemístit do nádrží automobilů. To vše s sebou nese spotřebu energie a emise skleníkových plynů. Podle některých kalkulací výroba etanolu a jeho spalování produkuje až dvakrát tolik skleníkových plynů než těžba a spalování benzinu. O evropské energetické soběstačnosti se v případě využití biopaliv také příliš mluvit nedá. Dovoz biopaliv do EU každým rokem stoupá. Pro dosažení cíle EU stanoveného na rok 2020 (viz následující rámeček) bude nutné do EU dovážet 41 % biolihu a 50 % bionafty. 1 Nejdůležitějším právním dokumentem EU týkajícím biopaliv je Směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která vešla v platnost v roce 2009. Podle této směrnice by do roku 2020 mělo 20 % celkové spotřeby energie v EU pocházet z obnovitelných zdrojů. Pro jednotlivé země byly stanoveny rozdílné dílčí cíle, pro ČR je to 13 %. Zároveň by mělo z obnovitelných zdrojů pocházet 10 % energie v dopravě. Dále byla stanovena kritéria udržitelnosti biopaliv. Používáním biopaliva se tak musí ušetřit o 35 % emisí CO2 více než požíváním konvenčního paliva, které biopalivo nahrazuje. Do roku 2018 se má toto číslo zvýšit na 60 %.
Obou původních cílů (soběstačnost a nižší emise) může být dosaženo za předpokladu, že (1) biopaliva nebudou jediným prostředkem – je nutné také optimalizovat a snižovat spotřebu energie a zároveň se zaměřit na další druhy obnovitelných energií (sluneční, větrná, vodní, geotermální atd.) (2) biopaliva nebudou prosazována bezhlavě, ve velkém měřítku, bez ohledu na důsledky 1
CFSI 2012: Are Our Cars Running on Empty Stomachs?
JAKÝ VLIV MÁ PĚSTOVÁNÍ ENERGETICKÝCH PLODIN V ROZVOJOVÝCH ZEMÍCH? Vliv na životní prostředí Pěstování energetických plodin ve velkém s sebou přináší potřebu rozsáhlých ploch úrodné půdy. Kvůli získání vhodné půdy dochází často k ničení vzácných ekosystémů, jako jsou tropické lesy, mokřady, savany atd. Kromě ztráty biodiverzity způsobuje tento trend také zmenšování životního prostoru místních kmenů a změnu lokálního i globálního klimatu. Vykácení tropického lesa (či odvodnění rašeliniště atd.) a jeho přeměna na plantáž se nazývá přímá změna ve využívání půdy (direct land use change). V biomase a půdě těchto bohatých ekosystémů je vázáno ohromné množství uhlíku, který se po zkultivování těchto oblastí uvolní do ovzduší v podobě skleníkových plynů. Kritéria udržitelnosti biopaliv zakazují jejich pěstování na „půdě s bohatou biodiverzitou“, ale tento pojem není dosud přesně vymezen. Směrnice navíc nebere v potaz tzv. nepřímou změnu ve využívání půdy (indirect land use change, ILUC), která nastává, pokud se kvůli energetickým plodinám přesouvá
Plantáž cukrové třtiny v Brazílii. foto: Sweeter Alternative
do míst s vysokou biodiverzitou pěstování jiných plodin. V současné době probíhají na téma nepřímé změny ve využívání půdy debaty v Evropské Komisi, ale její začlenění do legislativy bylo odloženo až na rok 2018. Příkladem ničení vzácných ekosystémů mohou být plantáže sóji a cukrové třtiny v Brazílii, Argentině a dalších zemích Latinské Ameriky nebo plantáže palmy olejné v Malajsii a Indonésii.
Plantáž palmy olejné na území bývalého tropického lesa (Sumatra, Indonésie), foto: Jana Klápová Stále více pozornosti se v dnešní době upírá do Afriky, kde existuje velký potenciál pro výrobu bioplaliv, například z jedovatého dávivcového oleje. Italský projekt v chráněné oblasti Dakatcha v Keni, který by přinesl zánik mnoha vzácným druhům rostlin a živočichů, byl zrušen jen díky kampaním neziskových organizací (ActionAid Kenya atd.) a zájmu místní i světové veřejnosti.2 2
www.actionaid.org
Vliv na místní komunity Biopaliva mohou pomoci drobným zemědělcům v rozvojových zemích zvýšit příjmy a zlepšit životní situaci. To je častý argument zastánců pěstování energetických plodin v rozvojových zemích. Teoreticky to může být pravda, často tomu ale bývá přesně naopak. Drobní zemědělci se jen těžko stávají rovnocennými partnery v tomto výnosném odvětví. Protože vysoká poptávka velí pěstovat plodiny ve velkém, je nasnadě zakládání rozsáhlých plantáží. Potřebné plochy se dají získat buď zkulturněním původních přírodních ekosystémů či koupí nebo pronájmem již existujících zemědělských ploch. Tyto rozsáhlé zahraniční investice do půdy se nazývají zábory půdy. Místní lidé, kteří mají velmi špatnou vyjednávací pozici a nemají dostatečně zajištěna práva na vlastnictví půdy, musí své pozemky kvůli takovým investicím opustit, a to za tichého přihlížení nebo dokonce pod nátlakem vlastní vlády. Lidé, kteří přišli kvůli těmto investicím o půdu, pak nemají jinou možnost, než přijmout špatně placenou práci na nově vzniklých plantážích a stát se tak součástí statistiky ukazující na rostoucí počet pracovních míst. Podle nové studie koalice neziskových organizací Land Matrix Partnership z dubna 2012 bylo zahraničními investory využíváno na celém světě 83,2 milionů hektarů půdy, z nichž zhruba polovina má sloužit k pěstování energetických plodin. Skutečná plocha využívaná zahraničními investory však může být kvůli nedostatečné transparentnosti až několikanásobně větší.3
Alternativou k záborům půdy v rozvojových zemích a ke vzniku rozsáhlých plantáží může být tzv. contract farming (smluvní farmaření). Místo, aby velké společnosti vykoupily velké rozlohy půdy, nakontraktují drobné zemědělce, kteří vypěstují potřebnou produkci na svých farmách. V dnešní době se v praxi využívají především biopaliva první generace získávaná z plodin, které mohou zároveň sloužit k výrobě potravin. Proto se mluví o konkurenci biopaliv a potravin na světovém trhu. Jejich boom je považován za jeden z motorů nárůstu cen během potravinové krize v roce 2008. V té době stoupaly nejvíce ceny 3
Land Matrix Partnership 2012: Databáze dostupná na landportal.info/landmatrix
kukuřice, pšenice, rostlinných olejů a cukru, tedy komodit, které je možné využít jak k potravinářským účelům, tak k výrobě biopaliv. Biopaliva ale nekonkurují potravinám jen na světovém trhu, ale především přímo v oblasti jejich produkce. Například v Senegalu vláda uvalila na všechny venkovské oblasti povinnost část půdy vyhradit pro pěstování dávivce. V některých regionech byly k pěstování energetických plodin vyhrazeny ¾ veškeré zemědělské půdy. Senegal je přitom zemí, která 60 % svých potravinových potřeb pokrývá dovozem. 4 V některých částech Mali naopak farmáři pěstují dávivec dobrovolně pro svou potřebu. Díky pomoci Německé rozvojové agentury jsou schopni si vyrobit ze semen olej, který používají na elektrifikaci vesnic. Podobné lokální projekty mohou mít velký význam pro odstranění chudoby, ve skutečnosti ale velká část produkce biopaliv opouští zemi původu a putuje na světový trh. Jak říká keňský odborník na biopaliva Francis Namu Njoka, problém není v samotném pěstování energetických plodin, ale v tom, že to západní firmy dělají jen kvůli exportu.5 Přitom pokud se budeme odvolávat na snahu po snížení emisí skleníkových plynů, mnohem lepší službu udělá domácí spotřeba biopaliv přímo v rozvojových zemích.
Srovnání Biopaliva nejsou sama o sobě špatná. Srovnejte například tato biopaliva a jejich užití: • • •
4 5
biolíh ze slámy vs. biolíh z pšenice bionafta vyrobená z české řepky spotřebovaná v České republice vs. bionafta vyrobená v Indonésii z palmového oleje dovážená do EU olej z dávivce vyrobený v Mali sloužící k elektrifikaci místních vesnic vs. olej z dávivce vyrobený v Keni dovážený do EU
ActionAid, 2008: Food, Farmers and Fuel: Balancing Global Grain and Energy Policies with Sustainable Land Use Glopolis, o.p.s. 2011: Francis Namu Njoka: Západní investoři prohlubují potravinovou krizi
Malijská žena na svém poli dávivce černého (Jatropha curcas), foto: Frank van der Vleuten
CO S TÍM? Jak již bylo řečeno, biopaliva nejsou sama o sobě špatný nápad, je však potřeba zajistit jejich udržitelnou produkci, která nepoškozuje lidi a přírodu u nás ani v jiných částech světa. Pokud nejsme schopni tuto základní podmínku dodržet, měli bychom naši politiku biopaliv přehodnotit. To je samozřejmě úkol především pro politické činitele, avšak jejich motivace něco (cokoliv) měnit bude nedostatečná, pokud neuvidí zájem občanů a jejich podporu pro přijetí zodpovědnosti za naše aktivity a řešení problémů rozvojových zemí. Každý z nás by se měl zajímat o původ biopaliv (stejně jako jakýchkoliv jiných produktů), která používá, snižovat svou spotřebu energie a pohonných hmot a informovat o této problematice ostatní. Můžeme také propagovat místní produkci biopaliv, lepší kontrolu nad produkcí v jiných částech světa, výzkum nových technologií atd.
KONKRÉTNÍ KROKY NA POLITICKÉ ÚROVNI Přehodnotit některé dříve uznávané výhody biopaliv (snížení závislosti na dovozu a nižší emise). U některých biopaliv je také třeba upozornit na negativní energetickou bilanci (více energie se spotřebuje při jejich výrobě, než kolik se uvolí jejich spalováním). Detailně zmapovat vliv jejich produkce na země, které je produkují (především na chudé obyvatele a přírodu). Vzít v potaz nepřímou změnu ve využívání půdy (ILUC). Vytvořit efektivní systém kritérií udržitelnosti a jejich dodržování. Podporovat pouze biopaliva, jejichž produkce je trvale udržitelná a neškodí ani lidem ani životnímu prostředí. Podporovat místní produkci biopaliv (ČR – řepka, řepa, rychlerostoucí plodiny atd.). Podporiovat místní spotřebu biopaliv (např. elektrifikace vesnic v Mali pomocí dávivcového oleje). Výzkum biopaliv dalších generací a jiných obnovitelných zdrojů energie. Snižovat spotřebu energie, a to jak zvyšováním efektivity (nové technologie), tak úspornými opatřeními.
