Biologie I Chemické základy života

http://biomikro.vscht.cz/

Biologie I

Chemické základy života

ZASTOUPENÍ PRVKŮ V PŘÍRODĚ

Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.

významně zastoupeny v živé hmotě

BIOGENNÍ PRVKY dělení podle zastoupení „INVARIABILNÍ“ ► makrobiogenní (> 1%) ► oligobiogenní (0,05 – 1 %) ► mikrobiogenní

„VARIABILNÍ“ např.

a stopové (< 0,05 %)

Si - rozsivky, přeslička Au - kukuřice Ag - houby

Atomové číslo

Podíl v živé buňce [%] 65

8

Uhlík Vodík

12 1

0,03 0,14

18,5 9,5

Dusík Vápník

7 20

stopy 3,6

3,3 1,5

Fosfor

15

0,07

1,0

Draslík Síra Sodík Chlór Hořčík

19 16 11 17 12

2,6 0,03 2,8 0,01 2,1

0,4 0,3 0,2 0,2 0,1

Železo

26

5,0

0,05

Fluór Mangan Zinek Křemík Bór Jód Měď Hliník Vanad Chrom Kobalt Selen Molybden

9 25 30 14 5 53 29 13 23 24 27 34 42

0,07 0,1 stopy 27,7 stopy stopy 0,01 6,5 0,01 0,01 stopy stopy stopy

0,01 0,005 0,002 0,001 0,0007 0,0004 0,0002 stopy stopy stopy stopy stopy stopy

Biologický význam Součást vody, organických molekul a aniontů, vzdušný O2 pro buněčnou respiraci Součást všech organických látek Součást vody a organických látek, v buňce jako nositel elektronu při oxidačněredukčních reakcích Součást všech aminokyselin a nukleotidů Součást koster a zubů, ovlivňuje asociace a disociace proteinů, svalové kontrakce Součást nukleových kyselin a nukleotidů, fosfát je důležitý při přenosu energie Hlavní positivní náboj uvnitř buňky Součást proteinů a modifikovaných sacharidů Hlavní positivní náboj vně buňky Hlavní negativní náboj vně buňky Součást proteinů účastnících se přenosu energie a informace v buňce Součást proteinů, účastní se přenosu O 2 v krvi a některých oxidačně-redukčních reakcí Komponenta řady enzymů Komponenta řady enzymů

Součást thyroidního hormonu Komponenta řady enzymů

Součást vitaminu B12 Součást atypické aminokyseliny selenocystein Komponenta řady enzymů

makrobiogenní oligobiogenní mikrobiogenní a stopové

Kyslík

Podíl v zemské kůře [%] 46,6

Prvek

>1/3 zemské kůry 1/3 živé hmoty (nekovy)

BIOGENNÍ PRVKY se vyskytují v živé hmotě ve formě iontů a sloučenin, které plní funkce:

•Stavební •Informační, metabolické a regulační •Provozní •Zásobní

Dnes: ■ Voda, voda, voda… a pár dalších anorganických sloučenin ■ Monosacharidy a polysacharidy ■ Mastné kyseliny, lipidy a další nepolární látky ■ Aminokyseliny, peptidy a proteiny ■ Nukleotidy a nukleové kyseliny

vždy se potěšíme strukturou a zhodnotíme fukce

Anorganické látky

VODA ►život vznikal ve vodném prostředí → ►voda vytváří kontinuální fázi v buňce, tkáni, pletivu → ►je základním reakčním prostředím v buňce → obsah vody odráží metabolickou aktivitu Obsah vody Mozek 80 % Kostra 25 % List Dřevo Semena

70 – 90 % 30 – 60 % 10 – 20 %

Anorganické látky

VODA ►je výborným rozpouštědlem hydrofilních látek ►napomáhá organizovat nepolární molekuly

►účastní se řady reakcí a některé polární molekuly vytváří ve vodě kyseliny a zásady (plus a minus náboje) ►napomáhá udržovat stabilní teplotu organizmu

pro biologickou funkci vody je zásadní

dipolární charakter molekuly vody

Dipóly se přitahují a vytváří vodíkové můstky

Obrázky z Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

Agregáty (H2O)n, poločas rozpadu H-vazby 10-11 s

►voda

je výborným rozpouštědlem pro hydrofilní látky polární látky

ionty

Organické molekuly obsahující -OH, -NH2, >CO, -CHO, -COOH, -CONH2, -PO32-, -SO32-...

Hydratační obal biomakromolekul koloidní roztoky

►nikoliv však pro nepolární (hydrofobní) molekuly


► napomáhá organizovat nepolární molekuly

Hydrofobní interakce:

nepolární molekuly jsou nuceny agregovat

►síla 1: maximum vodíkových můstků = termodynamická výhoda pro vodu ►síla 2: van der Waalsovy síly mezi oscilujícími dipóly atomů nepolární molekuly

► některé polární molekuly se ve vodě chovají jako kyseliny a zásady polymery pak mohou interagovat komplementárními náboji na svém povrchu

(i)

Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

► voda napomáhá udržovat stabilní teplotu organizmu

(i)

teplo je pohyb

Vodíkové můstky  vysoká tepelná kapacita  vysoké výparné teplo Adaptováno z Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.

Anorganické látky

ionty ►volné kationty (K+, Na+, Mg2+, Ca2+) ►volné anionty (HPO42-, H2PO4-, HCO3-) ►vázané na biopolymery strukturní funkce (Mg2+, Zn2+) katalytická funkce (Zn2+, Cu2+, Fe2+, Mn2+, Co2+, Mo2+) regulační funkce (Ca2+)

nerozpustné látky ►Součást ochraných a opěrných struktur uhličitan vápenatý – exoskelet bezobratlých hydratovaný oxid křemičitý – schránky rozsivek fosforečnan vápenatý – kostra obratlovců

Organické látky

►v buňce asi 800 – 1000 různých malých organických molekul ►většina složitějších je zbudována nebo odvozena od asi 40 jednoduchých molekul Podíl na celkové hmotě buňky [%]

Počet typů molekul v dané kategorii

Voda

70

1

Anorganické ionty

1

20

Monosacharidy+prekursory

1

250

Mastné kyseliny, lipidy+prekursory

1

50

Aminokyseliny+ prekursory

0,4

100

Nukleotidy+ prekursory

0,4

100

Ostatní malé molekuly

0,2

~ 300

Makromolekuly

26

~ 3000

- 5 monosacharidů - 6 mastných kyselin - glycerol - cholin - 20 a-aminokyselin - 2 purinové báze - 3 pyrimidinové - nikotinamid - kyselina octová

Organické látky

►Makromolekuly = polysacharidy, proteiny, nukleové kyseliny jsou zbudovány z monomerních jednotek - homopolymery - heteropolymery ►Lipidy → biologické membrány, inkluze


Makromolekuly (biopolymery) organizace = spotřeba energie Podíl v E. coli [%]

Podíl v savčí buňce [%]

Voda

70

70

Anorg. ionty

1

1

Metabolity

3

3

Proteiny

15

18

RNA

6

1,1

DNA

1

0,25

Fosfolipidy

2

3

Další lipidy

-

2

Polysacharidy

2

2

2×10-12 cm3

4×10-9 cm3

1

2000

Komponenta

Objem buňky Poměrný objem

Monosacharidy ►vznikají fotosyntézou z CO2 a H2O (CH2O)n

n = 3 - triosy 4 - tetrosy 5 - pentosy 6 - hexosy 7 - heptosy

►chemicky ▪ polyhydroxyaldehydy – aldosy (-osa) ▪ polyhydroxyketony – ketosy (-ulosa)

strukturní izomery

strukturní (konstituční) izomery a diastereoizomery

diastereoizomery

Monosacharidy –

© Pearson Education, Inc, publishing as Benjamin Cummings

C3H6O3

C5H10O5

C6H12O6

stereoizomery - enantiomery

Monosacharidy –

(i)

glyceraldehyd 1

CHO

CH2OH

C 2

3

H v přírodě převládá

D(+)

1

OH CHO

1

2 3

CH2OH

CH2OH

2

3

CHO C H

OH 1

CHO

2 3

CH2OH

L(-)

Fischerova projekce

CHO

CH2OH O

CH2OH

CH2OH

CH2OH

D-glukosa

L-glukosa

CHO

D-fruktosa

O

CH2OH

CH2OH

L-fruktosa

Ve vodném prostředí vytváří monosacharidy cyklické molekuly… (hemiacetalová vazba)

Haworthova projekce

Monosacharidy –

konformační izomery - anomery

… a vzniká tak další asymetrický uhlík

2 možné konformace „vzniklé“ –OH skupiny: „alfa“ nebo „beta“

Monosacharidy –

deriváty Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

dále např. esterifikace –OH skupiny: fosfátem (cukr-O-PO32-) a sulfátem (cukr-O-SO32-)

Oligosacharidy 2 – 10 monosacharidových jednotek glu-glu

Polysacharidy > 10 monosacharidových jednotek maltosa a1→4

6

O

CH2

isomaltosa a1→6


►kondenzační reakce→ glykosidová vazba

celobiosa b1→4

Biologické funkce sacharidů sacharidy jsou pro řadu organizmů hlavním ►zdrojem energie a uhlíku pro syntézu buněčných složek

(i)

monosacharidy oligosacharidy polysacharidy hydrolýza

glukosa glukosa-fosfát fruktosa-fosfát

energie

prekurzory

Biologické funkce sacharidů

některé polysacharidy jsou ► rezervní formy energie a uhlíku

...glu-glu... levotočivý helix a1→4

a1→6

škrob

20% amylosa

80% amylopektin

glykogen

rostlinné buňky - škrob živočišné buňky - glykogen - inulin cca 30 fruktosových jednotek vazba 2→b1 a1→4

a1→6

Adaptováno z Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.


specifické polysacharidy jsou ► strukturní složky buněk, tkání a pletiv -hydroxyly často modifikovány nebo nahrazeny fčními skupinami (uronové kyseliny, glukosamin, N-acetylglukosamin, sulfonylace)

●pektiny (a1→4 poly-D-galaktouronová k., methylovaná část karboxylů)

●hemicelulosy (pentosy: D-xylosa, L-arabinosa hexosy: D-manosa, D-galaktosa uronové kyseliny)

buněčná stěna rostlin:

●celulosa (b1→4 poly-D-glukosa, 1 400 – 10 000 glu jednotek)

Celulosa v buněčné stěně rostlin


specifické polysacharidy jsou ► strukturní složky buněk, tkání a pletiv

●chitin - exoskeleton bezobratlých, buněčná stěna hub (b1→4 poly-D-N-acetylglukosamin)

●murein - b. stěna bakterií (sacharidová část = derivát chitinu) ●glukan s vazbami b1→3 a b1→6 - b. stěna kvasinek

(i)

●glykosaminoglykany - matrice pojivových tkání živočichů (glukosamin a uronové kyseliny, vazby a1→4 a a1→3 acetylované a sulfonylované)

}

(i)

-negativní náboj – hydratace, vazba iontů →vznik vysoce elastických struktur -volné nebo kovalentně vázané na proteiny

heparin

Biologické funkce sacharidů některé (poly)sacharidy jsou součástí složených biomolekul: ► glykolipidy ► glykoproteiny a proteoglykany ► nukleotidy

Mastné kyseliny ►v živé přírodě MK se sudým (4 – 26) počtem uhlíků ►poměrně nereaktivní hydrofobní řetězec ►reaktivní karboxyl

●nasycené MK - k. palmitová (C16) - k. stearová (C18) ●nenasycené MK - k. olejová (C18) (C9=C10)

- k. linolová (C18) pro savce esenciální (vitamin F)

(C9=C10, C12=C13)

- k. linolenová (C18) (C9=C10, C12=C13, C15=C16)

- k. arachidonová (C20) (C5=C6, C8=C9, C11=C12, C14=C15)


Mastné kyseliny


Lipidy

: estery MK a alkoholů nebo jejich derivátů

Biologické funkce lipidů ►MK jsou rezervou a bohatým zdrojem energie

i zdrojem uhlíku pro syntézu buněčných složek ●v organizmu jsou MK deponovány ve formě triacylglycerolů Živočišný tuk: nejčastěji estery s k. palmitovou k. stearovovou k. olejovou Rostlinný tuk: bohaté na nenasycené MK

(i)

triacylglycerol hydrolýza

glycerol

MK energie buněčné komponenty

acetát

Biologické funkce lipidů

►Lipidy mají ochranou funkci ●živočišné tuky: - mechanická ochrana orgánů - termoizolační vrstva ●vosky: tuhé estery MK a monohydroxylových alkoholů hydrofobní vrstva bránící - ztrátám vody - smáčení - napadení mikroorganizmy živočišné alkoholy: C14 – 18 (srst, peří) rostlinné alkoholy: C26 – 30 (povrch listů a plodů)

Biologické funkce lipidů

►Lipidy jsou stavebními kameny biologických membrán

Polární lipidy

- hydrofobní uhlovodíkové řetězce

- hydrofilní část: - fosfolipidy (fosfát + cholin, serin ethanolamin) - glykolipidy (D-glukosa, D-galaktosa)

amfipatická povaha kontakt s vodou

agregace

▪nejhojnější jsou fosfolipidy


fosfolipidy (kefaliny)

glykolipid

(i)

glycerol

sfingosin

fosfát

MK

fosfatidylseriny

fosfatidylethanolaminy galaktocerebrosid Adaptováno z Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

Další nepolární látky v buňce

►další látky extrahovatelné do nepolárních rozpouštědel ●steroidy Cholesterol = prekursor: -žlučové kys. -pohl. Hormony -vitamin D Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

●terpeny (isoprenoidy) – odvozeny od isoprenu - feromony -fytohormony -antibiotika -alkaloidy -toxiny

-karotenoidy polyisoprenoidy - gutaperča (100 isoprenoidních jednotek) - kaučuk (10 000 isoprenoidních jednotek)

optické izomery

Aminokyseliny (►známo více než 100)

20 a-L-aminokyselin

►nejvýznamnější

Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.


Chemická různorodost AK je dána postranním řetězcem

Nepolární AK

(i)

Polární AK

(i)

Aminokyseliny

►pro určitý organismus některé AK esenciální např. pro člověka: valin, leucin, isoleucin, fenylalanin, tryptofan, threoin, methionin a lysin

►v buňkách určitá hladina volných AK – pool AK ●endogenní zdroje AK: -rozklad opotřebovaných proteinů -syntéza de novo

●exogenní zdroje AK: AK a proteiny potravy

Volné AK: - především biosyntéza peptidů a proteinů - syntéza dusíkatých látek (např. puriny, pyrimidiny, nikotinamid) - odbourávání jako zdroje energie (při přebytku AK nebo nedostatku jiných zdrojů)

Peptidy a proteiny ►(hetero)polymery složené z AK spojených peptidovou vazbou: ●Peptidy až 100 AK zbytků ▪řada peptidů vzniká biosyntézou bez proteosyntetického aparátu (D-AK a isopeptidové vazby – glutathion, faloidin, peptidy v b. stěně bakterií)

●Proteiny >100 AK zbytků ▪většina buněčných proteinů se sestává z 200 až 600 AK zbytků.

Prostorové uspořádání ►heteropolymery ▪páteř proteinu (peptidu) ▪AK zbytky (postranní řetězce; R) Peptid ze 100 aminokyselin:

20100 možných kombinací R ►sterické zábrany bránící volné rotaci kolem vazeb v páteři Výsledná 3D struktura

KONFORMACE je výsledkem především nekovalentních interakcí mezi atomy v proteinu

Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998

►Tři typy nekovalentních interakcí napomáhající sbalení proteinů do charakteristické konformace

iontová vazba

vodíkový můstek

van der Wallsova síla hydrofobní interakce

►konformace může být stabilizována vznikem kovalentních disulfidových můstků mezi zbyty cystenu: P-SH + HS-P P-S-S-P Obrázky adaptovány z Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

(i)

Úrovně popisu struktury proteinů primární

sekundární

terciální

kvarterní

konformace 1 proteinového řetězce

spojení více proteinových řetězců

a-helix

b-struktura

sekvence AK

Adaptováno z Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.

Denaturace proteinu = změna konformace proteinu vlivem přerušení nekovalentních interakcí fyzikálními vlivy (teplota, pH, která vede ke ztrátě jeho funkčnosti (biologické aktivity)

a tato změna může být vratná nebo nevratná.

Složené proteiny ►obsahují neaminokyselinovou složku vázanou na apoprotein i) nekovalentně (ligand) ii) kovalentní vazbou (prosthetická skupina) ●fosfoproteiny ●nukleoproteiny ●lipoproteiny ●glykoproteiny / proteoglykany ●chromoproteiny ●metaloproteiny

Tvar proteinů

►Globulární - protein sbalen do kompaktní struktury tvaru rotačního elipsoidu až koule ▪často charkter micely ●hydrofobní core (jádro) ●hydrofilní povrch – koloidní roztok

►Fibrilární - často svazky vzniklé vzájemným obtáčením helixů kolem sebe (superhelix) - často jsou sousední vlákna spojena kovalentní vazbou (disulfidovou P-S-S-P vazbou)

▪nerozpustné, mechanicky odolné

Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998

2 základní typy fibrilárních proteinů :

kolagen

např. v pojivech

elastin

Adaptováno z Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

Další např. - a-keratiny (např. srst) – zákl. jednotka superhelix ze 2 a-helixů - b-keratiny (např. fibroin - hedvábí) – interagující b-struktury

►Transmembránové proteiny - transmebránová část

(i)

exponuje hydrofobní AK do kontaktu s hydrofobními řetězci membránových lipidů ▪nejčastěji obsahují ●a-helix(y)

●b-struktury stočené do soudku


Hlavní biologické funkce proteinů a peptidů ►katalýza biochemických reakcí (enzymy, globulární) ▪ tvorba a přerušování kovalentních vazeb, oxidace, redukce, izomerace ▪ řada enzymů povahy složených bílkovin (ligand/kofaktor se spolupodílí na katalýze)

►transportní a skladovací funkce (globulární, transmembránové) ▪rozvod malých molekul (O2 - hemoglobin, myoglobin) ▪specifické membránové přenašeče ▪zásoba aminokyselin (ovoalbumin, kasein, gliadin, zein) ▪skladování navázaných látek (Fe- ferritin)

►Podpůrná, strukturní a ochranná funkce (fibrilární) ▪gelovitá extracelulární matrix kolageny (kůže, kosti, zuby, šlachy, chrupavky, cévní stěny) elastiny (stěny cév, ligamenta, méně šlachy a kůže) ▪krevní sraženina (fibrin) ▪srst (keratiny) ▪cytoskelet (střední filamenta - proteiny podobné keratinům)

Hlavní biologické funkce proteinů a peptidů

►Pohyb a intracelulární transport (globulární, fibrilární) ▪svalová kontrakce (proteinové komplexy aktinu a myosinu) ▪pohyb buněk (vnitrobuněčné svaly - aktin a myosin/cytoskelet bičíky - tubulin/cytoskelet) tubulin a ▪pohyb objektů uvnitř buněk (chromosomy asociované organely proteiny/cytoskelet membránové váčky)

}

►Regulace (globulární, transmembránové) ▪proteinové a peptidové hormony (insulin, vasopresin) ▪regulátory genové exprese (DNA vazebné proteiny) ▪řízené seskupování proteinových komplexů / epigenetická informace ▪membránové receptory – přenos signálu z vnějšího prostředí do buňky

►Obranná funkce (globulární) ▪imunoglobuliny ▪proteinové a peptidové toxiny

Nukleotidy


Nukleotidy – cukerná

složka


Nukleotidy – fosfátová

skupina


Nukleotidy – báze


Biologické funkce některých nukleotidů ►nukleosidtrifosfáty jsou krátkodobými přenašeči energie

▪ATP – univerzální přenašeč

ATP

ADP + P AMP + PP

nižší obsah energie než ATP - uvolněná energie pohání endogenní děje

▪jiné nukleosidtrifosfáty používány ke specializovaným účelům např. GTP (pohání proteosyntézu, polymeraci tubulinu)


Biologické funkce některých nukleotidů

(i)

►nukleotidy aktivují molekuly v řadě biosyntéz ▪váží se prostřednictvím fosfátu na hydroxyly sacharidů, glycerolu nebo karboxyly kyselin a vytvářejí reaktivní meziprodukty

►nukleotidy jsou zdrojem fosfátu pro enzymové fosforylace ▪především ATP

►specifické nukleotidy slouží jako signální molekuly ▪především cAMP, také cGMP enzym adenylátcyklasa vytváří cAMP jako odezvu na extracelulární signál nebo hladinu metabolitů a cAMP slouží jako

druhotný posel

cAMP

Adaptováno z Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.


►nukleotidy jsou součástí některých enzymů a účastní se katalýzy

(i)

▪ligand ▪kovalentně vázané

př. NAD+ a NADP+ dinukleotid tvořený adenosinem a nikotiamidovým nukleosidem spojené 2 fosfáty diesterovou vazbou kofaktor enzymů katalyzujících oxidačně-redukční reakce



Nukleové kyseliny ►deoxyribonukleotidy jsou stavebním kamenem DNA ribonukleotidy RNA ●nukleotidy jsou spojeny fosfodiesterovou vazbou mezi 5’ a 3’ hydroxyly (deoxy)ribos

▪hydrofilní kostra cukr-fosfát udržující nukleové kyseliny ve formě koloidních roztoků ▪toto uspořádání určuje polaritu řetězce nukleové kyseliny (5’→3’) Alberts a kol.: Základy buněčné biologie, 1998; © Espero Publishing, s.r.o.

►DNA A, T, G, C ●v buňkách nejčastěji ve formě pravotočivé dvojšroubovice:

▪dva antiparalelní řetězce jsou spojeny vodíkovými můstky vznikajícími mezi komplementárními bázemi

▪páry purinová-pyrimidinová → konstantní vzdálnost cukr-fosfátové kostry (2 nm)

▪1 závit: 10 – 11 párů bazí výška 3,54 nm


Párování bazí a struktura DNA


(i)

Biologická funkce DNA ►udržení a přenos genetické informace na potomstvo Genom – soubor genetické informace určitého druhu ►převedení genetické informace do sekvencí RNA a proteinů za pomoci transkripčního a proteosyntetického aparátu

strukturní gen – oblast kódující protein další geny – specializované molekuly RNA ►určité nepřepisované sekvence nesou informaci pro regulaci vlastního kopírování (počátek replikace) a regulaci přepisu genů (promotor, operátor…)

►RNA A, U, G, C ●nejčastěji jednořetězcové mohou ale tvořit intramolekulární vodíkové můstky mezi komplementárními úseky (mohou se tvořit i neobvyklé páry G-C)

vodíkové můstky

tRNA Adaptováno z Johnson R.: Biology, 5th edition 1999; © The McGraw-Hill Comp., Inc.

Biologické funkce RNA Především při expresi genů tj. transkripci / translaci ►přenos informace o aminokyselinové sekvenci (mRNA) ►přenos aminokyselin a jejich přesné umístnění v primární struktuře nově syntetizovaného proteinu

►strukturní a katalytické funkce v nukleoproteinech (např. ribosom – rRNA, v jádře sestřih RNA – snRNA) ►regulace (např. tzv. antisense RNA) (i)

KOLOBĚH UHLÍKU

KOLOBĚH DUSÍKU

KOLOBĚH SÍRY

KOLOBĚH FOSFORU

(i) Porovnání kovalentní vazby a nekovalentních interakcí


Prostorové uspořádání proteinů – sekundární struktury v detailu

(i)

►dva základní modely skládáný polypeptidového řetězce: ●a-helix ●b-struktura

a-helix (šroubovice; pravotočivá u L-AK)

▪3,6 AK na 1 závit ▪ vodíkové můstky mezi N-H a C=O peptidové vazby


Prostorové uspořádání proteinů – sekundární struktury v detailu

(i)

b-struktura (skládaný list) vodíkové můstky mezi N-H a C=O sousedních řetězců

2 typy b-struktur: ▪antiparalelní

▪ paralelní


(i)

Proteinové domény ▪50-350 AK ▪„nezávyslá konformace

doména 1

doména 2

▪často doména spojena s určitou funkcí ▪vznik fúzí genů


Biologie I Chemické základy života

Recommend Documents