Bezpečnostní kamerové systémy 1
Winston byl na náměstí Vítězství ještě před domluvenou hodinou. A pak spatřil dívku u paty
2
pomníku, jak čte, nebo dělá, že čte, nápis, který se spirálovitě vinul okolo sloupu. Nebylo
3
bezpečné se k ní přiblížit, dokud se tu neshromáždí víc lidí. Všude kolem sloupu byly
4
obrazovky.—George Orwell, 1984
5
Na sledování záznamu z kamerového systému CCTV bylo přiděleno několik stovek policistů. Asi okolo
6
8. hodiny večerní jeden policista objevil přesně to, co Clarke hledal: podoby čtyř mladých lidí
7
s batohy. Hussainovu tvář bylo snadné identifikovat. —London Times, popis sledování pomocí
8
kamerového systému CCTV a identifikace pumových atentátníků z londýnského metra z roku 2005.
9
Vypadá to, že bezpečnostní kamery jsou dnes všude….na dálnicích i ve školách, na nárožích i na
10
obyčejných náměstích. Tuto technologii využívají stále více vlády jednotlivých zemí i územní
11
samosprávy, podniky i soukromé organizace. Ukrajinská vláda apelovala na státní banky, aby si
12
nainstalovaly systém bezpečnostních kamer. V Rusku, Estonsku a Litvě jsou vládou nařízené
13
bezpečnostní kamery nainstalované ve všech veřejných prostorách, a to i na náměstích a přestupních
14
stanicích. V Srbsku a Ázerbájdžánu se bezpečnostní kamerový systém používá na státních školách. Stejně
15
je tomu tak i v Chicagu, Los Angeles a Fairfaxu ve Virgínii. V Moskvě, Bukurešti, Washingtonu a v
16
jiných hlavních městech hlídají bezpečnostní kamery veřejná prostranství.
17
Co to je bezpečnostní kamerový systém?
18
Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva definuje bezpečnostní kamerový systém jako
19
„technologii zajišťující sledování pomocí kamer, kterou mohou státní orgány vybrat, nainstalovat a
20
využívat na veřejných prostranstvích za účelem prevence kriminality či dokonce stíhání pachatelů
21
trestných činů. Systém se zpravidla skládá z řady videokamer, které tvoří uzavřený televizní okruh
22
(closed circuit television, CCTV)….kde operátoři sledují soubor televizních obrazovek” (“Posudek ke
23
sledování veřejných prostranství pomocí bezpečnostního kamerového systému. . . ,” 2007). Obraz se poté
24
monitoruje a nahrává. Tento typ kamerového systému se nezaměřuje na žádnou konkrétní osobu, ale
25
“shromažďuje obrazový materiál a informace k případnému využití v budoucnu” (Sněmovna lordů,
26
“Sledování: Občané a stát,” 2009).
27
Státní orgány využívají kamerový systém při řešení různých otázek, například prevence kriminality,
28
vyšetřování trestných činů, zajišťování veřejné bezpečnosti, řízení dopravy, sledování davů a zajišťování
29
vládní i národní bezpečnosti. Veřejné systémy se používají ve veřejných budovách a náměstích, na
30
přestupních stanicích a parkovištích, na ulicích, v nákupních střediscích a v bytových zástavbách. Zdaleka
31
největší projekt průmyslových televizí realizovali ve Velké Británii, kde bylo instalováno více než 4
© 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago. All Constitutional Rights Foundation Chicago materials and publications are protected by copyright. However, we hereby grant to all recipients a license to reproduce all material contained herein for distribution to students, other school site personnel, and district administrators.
32
miliony kamer. Tento počet představuje jednu kameru na každých 14 lidí (Středisko pro zachování
33
soukromí při elektronické komunikaci, “Zaměřeno na využívání bezpečnostních kamer”, prosinec 2005).
34
Systémy bezpečnostních kamer jsou poměrně finančně nákladné a mají v boji s trestnou činností
35
omezené využití; podle jedné studie realizované ve Velké Británii se zjistilo, že dobrý systém osvětlení je
36
při potírání kriminality mnohem efektivnější a mnohem méně finančně nákladný (NACRO, 2002). Policie
37
i veřejnost však systém velmi podporuje: když už jsou kamery jednou nainstalovány, málokdy se
38
odstraňují. Řada z nich se instaluje za přispění veřejnosti, jiné nikoliv.
39
Technologie bezpečnostních kamerových systémů
40
Sledování pomocí videokamer je v mnoha ohledech lepší než lidské pozorování. Noční vidění,
41
transfokace (zooming) a možnosti automatického vyhledávání například umožňují, aby takové systémy
42
„viděly“ věci, které neuvidí ani vyškolení lidé. S deseti kamerami a několika monitory na dispečinku
43
mohou státní orgány účinně monitorovat, vyhledávat, identifikovat a zaznamenávat události a místa lépe
44
než o mnoho větší počet pozorovatelů v terénu.
45
Technologie rovněž umožňuje, aby stát omezil shromažďované informace jen na určité typy a omezil
46
přístup k těmto informacím. Jeden projekt týkající se ústavy realizovaný ve Washingtonu například
47
vysvětluje, že program “digital masking” je možné využívat k tomu, aby automaticky rozostřoval tváře
48
osob, které se na záznamu objevují, ale nemají relevanci pro sledování. Ukládaná data je možné šifrovat
49
pomocí elektronických “klíčů”, a zajistit tak ochranu proti neoprávněnému přístupu. Údaje mohou rovněž
50
získat digitální “vodoznak” k prokázání pravosti záznamů a k ověření kdo, kde a kdy měl přístup
51
k záznamům (“Pokyny k používání veřejných kamerových systémů,” 2007).
52
Soukromí, anonymita a demokracie
53
Důležitou demokratickou zásadou je to, že počínání vlády je omezeno zákony. Vláda existuje proto,
54
aby sloužila lidem, a nikoliv naopak. Lidé se v demokratickém zřízení mohou pohybovat, myslet, setkávat
55
či jinak samostatně projevovat bez dohledu ze strany státu. Slovy amerického právníka Louise Brandeise
56
má člověk v demokratickém státu právo “být nechán na pokoji” (Olmstead v. United States, 1928). To je
57
základ práva na soukromí.
58
Soukromí představuje právo rozhodovat o vlastním těle a ponechat si pro sebe informace o svém
59
zdravotním stavu. Je to právo nepustit druhé na svůj majetek a ponechat si pro sebe informace o oblečení,
60
které si kupujete nebo knihách, které čtete. S tím související je právo na anonymitu — tj. očekávání, že
61
vaše činnost nebude sledována státem. Podle Evropského soudu pro lidská práva jsou i setkání na
62
veřejnosti považována za součást “soukromého života” (Benátská komise, 2007).
Deliberating in a Democracy © 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago a Partners Czech, o.p.s.
2
63
Za komunistického režimu ukazoval dohled státních bezpečnostních orgánů lidem často moc
64
komunistické strany a státu. Lidé, kteří zpochybňovali vládu nebo jí odporovali, nedostali práci, byli na
65
základě získaných bezpečnostních informací posláni do vězení, museli odejít do exilu nebo byli dokonce
66
popraveni. Ve Spojených státech Federální úřad pro vyšetřování (FBI) prováděl sledování Martina
67
Luthera Kinga, Jr. a dalších vedoucích představitelů Hnutí za občanská práva. Vláda USA rovněž
68
sledovala mírové hnutí v šedesátých letech 20. století, protiatomové hnutí v 80. letech 20. století a
69
demonstrace proti válce v Iráku v letech 2002-3. Získaná data používala k pronásledování, zastrašování a
70
znepříjemňování života osob, které se vyjadřovaly proti vládě a její politice.
71
Jednotlivé demokratické státy uznávají různé formy práva na soukromí. V makedonské ústavě se
72
uvádí, že “Každému občanu je zaručeno právo na soukromí a ochrana jeho soukromého a rodinného
73
života, jeho důstojnosti a pověsti ” (Článek 25). Ázerbajdžán, Litva, Rumunsko, Rusko a Ukrajina mají
74
podobné ochranné mechanismy zaručené ústavou. I když Ústava Spojených států právo na soukromí
75
přímo nezmiňuje, uznal Nejvyšší soud Spojených států právo na soukromí na základě Prvního, Čtvrtého,
76
Pátého, Devátého a Čtrnáctého dodatku (Slobogin, 2002). V rámci Evropské unie i ve Spojených státech
77
musí mít policie k některým prohlídkám příkaz – povolení od soudu.
78
Ochrana soukromí je rovněž ošetřena v mezinárodních smlouvách. Jednou z nich je Mezinárodní pakt
79
o občanských a politických právech, ve kterém se uvádí, že “nikdo nesmí být vystaven svévolnému
80
zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a
81
pověst ” a že “každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům ” (Článek 17).
82
Stejně jako většina jiných práv má i soukromí své hranice. Jednotlivé země se snaží najít rovnováhu
83
mezi ochranou soukromí jednotlivce a společenskou potřebou zajistit bezpečnost. Pokud lékař například
84
diagnostikuje u pacienta prasečí chřipku, je nutné takovou informaci nahlásit státnímu orgánu, aby se
85
zajistila ochrana zdraví veřejnosti. Státy kontrolují cestující v letadlech a prohledávají jejich zavazadla
86
s cílem zajistit bezpečný let. V dobách válek má policie často větší pravomoc sledovat a vyslýchat
87
„podezřelé“ osoby.
88
Bezpečnostní kamerové systémy ve veřejných prostorách: Strategie“Operation
89
Disruption“ v Chicagu”
90
V roce 2003 v reakci na znepokojení veřejnosti zahájila policie v Chicagu akci „Operation
91
Disruption”. V té době měly ty nejhorší násilné trestné činy v Chicagu spojitost s drogovými trhy na
92
veřejných prostranstvích. V rámci strategie Operation Disruption byly na určených nárožích ulic
93
instalovány dobře viditelné kamery s modře blikajícím světlem. Účelem této strategie bylo ukázat
94
drogovým dealerům, že jsou sledováni, odradit je od obchodování s drogami a omezit násilí s drogami
Deliberating in a Democracy © 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago a Partners Czech, o.p.s.
3
95
spojené. Strategie Operation Disruption vypadala hned zpočátku velmi úspěšně a členové městského
96
zastupitelstva i různá místní sdružení chtěly kamery instalovat i ve svých čtvrtích. V Denveru v Coloradu
97
dosáhl stejné obliby mezi místními sdruženími podobný projekt nazvaný HALO.
98 99
Nyní má chicagská policie nainstalovaných tisíce bezpečnostních kamerových jednotek ve školách, autobusech, parcích a dalších veřejných prostranstvích. Všechny jsou zřetelně označeny. Další kamerový
100
systém nazvaný Virtual Shield je navržený pro případy veřejného ohrožení a jeho řízení má na starosti
101
chicagský Úřad pro řízení a komunikaci při řešení krizových situací (Office of Emergency Management
102
and Communications, OEMC).
103
Chicagská policie uchovává záznamy z kamerových systémů maximálně 15 dní. Poté se záznamy
104
přepisují. Údaje jsou šifrovány a ukládány centrálně na policejním ústředí. Jsou vybaveny
105
zabezpečovacími mechanismy při přihlašování a síťovým zabezpečením firewall. Veškerá činnost
106
uživatelů je interně monitorována a kontrolována FBI. Policista získá přístup k videozáznamu jen tehdy,
107
pokud dodrží interní schvalovací postup; do procesu nezasahuje žádný soudce ani neutrální posuzovatel.
108
Policisté, kteří nedodrží postupy nebo použijí systém neoprávněně, jsou podrobeni internímu
109
disciplinárnímu řízení.
110
Oba systémy “Operation Disruption” a “Virtual Shield” jsou koordinovány. Informace mohou
111
oprávnění pracovníci získat z obou systémů. Úřad OEMC má přístup k policejním informacím, avšak
112
k některým informacím Úřadu OEMC je přístup omezen. Spory týkající se přístupu k informacím řeší
113
policejní sbory mezi sebou. Tyto informace mohou rovněž vyžadovat národní bezpečnostní agentury.
114
Neexistuje žádný mechanismus, který by řešil neshody týkající se přístupu k takovým informacím.
115
Zajištění rovnováhy mezi bezpečností a soukromím
116
Jedním z návrhů řešení, jak zajistit rovnováhu mezi soukromím jednotlivce a veřejnou
117
bezpečností, je požadovat, aby policie ke sledování záznamů z kamer měla povolení soudu. Zastánci
118
tohoto návrhu tvrdí, že při využívání bezpečnostních kamer vyvstává starý problém demokratického
119
systému: Kdo bude kontrolovat ty, co kontrolují? Jsou toho názoru, že požádat soudce o povolení přístupu
120
k videozáznamům je stejné jako požádat o povolení k domovní prohlídce při získávání důkazů.
121
Zastánci tohoto názoru tvrdí, že svoboda mluvit, pohybovat se a setkávat se s ostatními bez toho,
122
aniž by vás vláda sledovala, je pro demokratickou společnost zásadní. Nejen Winston v díle 1984, i
123
ostatní lidé se chovají jinak, když vědí, že je policie sleduje. Vyžadování povolení od soudce pomáhá
124
zajistit, že cokoli policie na záznamech z bezpečnostních kamer CCTV “uvidí“, bude “uváděno” jen
125
tehdy, bude-li existovat souvislost s trestnou činností.
126
Někteří lidé se obávají, že bez soudce nebo jiné neutrální osoby, která rozhodne, co policie smí a
Deliberating in a Democracy © 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago a Partners Czech, o.p.s.
4
127
nesmí se získanými údaji dělat, mohou státní úředníci takové informace zneužívat. Povinnost získat
128
povolení od soudce znesnadňuje policii vytváření profilů běžných občanů. V případě oprávněné žádosti
129
ze strany policie soudce povolení vydá.
130
Zastánci tohoto názoru rovněž namítají, že běžní občané nemohou vědět, zda policie svých
131
pravomocí využívat bezpečnostní kamerový systém nezneužila. Zároveň nemají jistotu, že policisté
132
porušující zákon budou potrestáni. V důsledku toho je potrestání policistů či odškodnění obětí velmi
133
obtížné. Proto zastánci tohoto názoru namítají, že prevence je nejlepší způsob řešení možného zneužití
134
informací získaných z bezpečnostních kamerových systémů ze strany státu.
135
Odpůrci žádosti o povolení od soudu jsou naopak toho názoru, že demokratické vlády mají
136
chránit nejen práva svých občanů, ale občany samotné. Přílišná ochrana soukromí jednotlivce může mít
137
za následek zničení samotné demokracie.
138
Odpůrci také tvrdí, že soudci nemají dostatečné odborné znalosti a zkušenosti k tomu, aby
139
rozeznali oprávněnost požadavku policie získat přístup k záznamům z bezpečnostních kamer. Tento další
140
krok již tak obtížnou práci boje s kriminalitou činí ještě obtížnější. Dodávají, že soudní systém již nyní
141
bojuje s nedostatkem zdrojů a obrovským počtem případů. Tato další povinnost znamená, že soudci
142
budou muset dělat více za méně peněz.
143
Dobrá policejní práce závisí na včasném zásahu. Pokud bude policie povinna nejprve zažádat
144
soudce o povolení ke sledování záznamů z bezpečnostních kamer, ztratí drahocenný čas. Vyšetřování
145
pumového útoku z londýnského metra ukazuje, jak důležitý je rychlý přístup k údajům z bezpečnostních
146
kamer CCTV. Zbytečné bariéry mezi policií a národními bezpečnostními agenturami mají malou cenu,
147
představují velké riziko a výhody pouze pro pachatele trestných činů.
148
Zastánci povinnosti získat povolení od soudu souhlasí s tím, že rizika jsou obrovská jak pro
149
národní bezpečnost, tak i pro demokracii. Snadná výměna informací z bezpečnostních kamer mezi policií
150
a pracovníky národních bezpečnostních agentur může mít za následek rychlé vytváření spisů o občanech,
151
kteří se “provinili” pouze tím, že vyjádřili politický nesouhlas, na který mají právo. Souhlas ze strany
152
soudce je nutný k zajištění ochrany demokratických práv občanů.
153
Zastánci navíc uvádějí, že sledování pomocí bezpečnostních kamer velmi často působí efektivně
154
jako prevence kriminality. Policie zřídkakdy vidí na kameře, že se schyluje ke spáchání trestného činu, a
155
rychle běží zabránit pachateli v samotném spáchání tohoto činu. Záznamy z bezpečnostních kamer
156
pomáhají policii zjišťovat důkazy o trestných činech, které již spáchány byly – a nikoliv o trestných
157
činech, které jsou páchány v reálném čase. Požádat soudce o povolení přístupu k záznamům
158
z bezpečnostních kamer je rozumné ochranné opatření.
Deliberating in a Democracy © 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago a Partners Czech, o.p.s.
5
159
A konečně odpůrci kontroly ze strany soudu namítají, že obavy ze zneužívání záznamů
160
z bezpečnostních kamer ze strany policie jsou nepodložené. Policejní předpisy ve většině případů jako
161
prevence proti zneužití postačí. Policejní sbory také mají zavedené postupy – od přeřazení po propuštění –
162
pro těch několik policistů, kteří poruší zákon. Žádat soudce o posouzení každé žádosti není nezbytné.
163 164
Dokud budou existovat bezpečnostní kamerové systémy, budou i v demokratických zřízeních 21. století existovat otázky zajištění rovnováhy mezi soukromím a bezpečností
Deliberating in a Democracy © 2009 Constitutional Rights Foundation Chicago a Partners Czech, o.p.s.
6
