Beránek a holubice. Sebestřednost. Milování nepřátel

Knihovna Božího Království

* svazek 2010 / 2

Beránek a holubice Sebestřednost Milování nepřátel Touha po štěstí

(ze závěru KBK 2010/2c Milování nepřátel)

Ježíš Kristus je konec tóry. Boží Syn přišlý v těle jde dál a výš v požadavcích na naše chování tím, že vyžaduje, abychom /e/ neodpírali zlému. Nepřátelům máme vyhovět v tom, co přikazují a vynucují si. Dokonce to rozšiřuje o požadavek, abychom to /f/ činili bez pokrytectví a s trpělivostí. Kristus jde i hlouběji, protože o nepřátelích nemáme mluvit špatně, ale máme jim /g/ dobrořečit a činit jim dobře. Toto nejde naplnit v lidských silách, ale jen v moci zemřelého a vzkříšeného Pána, který jim odplatí podle Své spravedlnosti. Celá šířka a délka, hloubka a výška Kristovy lásky je obsažena v radě /h/ přemáhat zlé dobrým. Úžasným zaslíbením za milování nepřátel v Kristu je, že budeme syny Otce nebeského. Bez Pána nemůžeme nic dělat! Natož milovat nepřítele. Pán svůj plán m i l o v a t a b ý t m i l o v á n uskuteční v dalších, věřícími očekávaných a vyhlížených krocích: skrze Svůj návrat, porážku Satana a zde diskutovaných nepřátel(!); skrze vypuštění Satana, posledního soudu, svržení Satana a smrti; a konečně skrze zničení a znovustvoření nebe a země, sestoupení Nového Jerusaléma, a pak už bude navždy jen b y t í B o ž í r o d i n y v J e h o l á s c e .

Zkratky knih Písma: 1-5M Jz Sd Rt 1-2S 1-2Kr 1-2Pa Eš Ne Er Jb Ž Př Kz Ps Iz Jr Pl El Dn Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml * M Mr L J Ř 1-2K G E F K 1-2T 1-2Tm T Fm H(Žd) Jk 1-2P 1-3J Jd Z (odůvodnění ve zpěvníku PÍSEŇ NOVÉHO ŽIVOTA). Správné pořadí knih Písma: TORA (TO): 1-5M * PROROCI (PR) – přední: Jz Sd SA KR – zadní: Iz Jr El 12MP (Oz Jl Am Aš Jn Mi Na Ak Sf Ag Za Ml) * ŽALMY (ŽA) = SPISY (SP): Ž Jb Př 5SvSv: Ps Rt Pl Kz Er, Dn E-N PA. Návrh na členění Písem Nové Smlouvy (jiné řešení má NZ Štefana Porúbčana): MESIÁŠ (ME): M H(Žd) Jk Jd * PETR (PE): Mr S k.1-12 1P 2P * PAVEL (PA): L S k.13-28 listy dle vzniku G (může patřit i později) 1T 2T, 1K 2K Ř, K Fm E, 1Tm T, 2Tm * JAN (JN): J 1J 2J 3J Z * a

26. Ševat: Od: Jan Brunclik : Slovo od Nejvyššího Pana 10.2.2010 00:13 Milý Mirku, jelikož se mi nedaří Tobě dovolat, tak musím použít tuto cestu k Tobě. Nejvyšší Pán ti praví:. Mám velikou trpělivost se všemi, kteří se rozhodli mi vydat SVŮJ život. Já jej v trpělivé lásce vyučuji. Mé slovo je jediná pravda, kterou tady na tomto světě můžeš najit. Cokoliv hledat jiného, je naprosto marné a zbytečné. Nedávej zbytečně příležitost, aby Tě ďábel mohl sužovat. Jemu jde nejvíce o to, aby tě naprosto zničil. Jelikož je to taky duchovni bytost, která nežije v čase, je naprosto uvězněný ve věčnosti. Miluji Tě, SYNU !!! Já jsem nejvyšší láska! A mám jí dostatek pro každého. Já jsem pro Tebe zemřel, větší oběť z Lásky jsem k Tobě už nemohl udělat. AMEN Io sono la via e la vita vera. Nessuno arriva a Dio se non attraverso me! Amen Questa č la parola viva di veritŕ.

Vítejte při slavnosti a odpočívejte v Kristu dnes při movměsíci 1. Adar – Žalm 131: Píseň vzestupná. Od Davida. Hospodine, mé srdce se nepozdvihlo a mé oči se nepovýšily, ani jsem nezašel do velikášství a k věcem pro mne nedosažitelným. Vskutku jsem upokojil a utišil svou duši jako odstavené dítě při své matce. Jako odstavené dítě je má duše při mně. Amen. Očekávej, Izraeli, na Hospodina, od nynějška až na věčnost. Děkuji za 4 meily zaslané mi během víkendu, a z jednoho jsem přijal a předávám vám následující slovo:

Touha po štěstí . 10. Adar Žalm 140: Nastal čas připravit se na to, proč je v Písmech měsíc Adar. Kromě Ezdráš 6,15 3. Adaru je dalších devět míst pouze v knize Ester: Er 3,7.13 8,12 9,1.15.17.19.21 (prosím, bratři, hlavně gramateové, opusťte způsoby svého zápisu veršů a převezměte zjevený mi a publikovaný v PÍSNI NOVÉHO ŽIVOTA. Aspoň kvůli chudým. Ušetříme tím množství peněz. Spočítejte, kolik pixelů byste spotřebovali za zapsání výše uvedených 9 veršů.) 3,7 Prvního měsíce zvaného nísan, dvanáctého rokua krále Xerxe, nechal Haman házet pur (totiž los), aby vybral vhodný den a měsíc. Los připadl na dvanáctý měsíc zvaný adar. (7. březen -473, o ¾ roku pozd ěji) .13 Do všech provincií říše byli vysláni poslové s listy: Všechny Židy, mladé i staré, ženy i nemluvňata, je třeba zničit, pobít a vyhladit, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. Co kdo po nich ukořistí, ať si nechá. 14 Tento edikt budiž zařazen mezi zákony v každé jednotlivé provincii a vyhlášen ve všech národech, aby se mohli na ten den připravit. 8,12 Tak se staň ve všech provinciích krále Xerxe, a to v jediný den: třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar. E s t e r 9,1 Třináctého dne dvanáctého měsíce zvaného adar se mělo naplnit královské nařízení. Nepřátelé čekali, že toho dne Židy přemohou, ale vše se obrátilo: Židé přemohli své protivníky. .14-21: 14 Král přikázal, ať se tak stane. V Súsách byl vydán příslušný zákon a deset Hamanových synů bylo pověšeno. 15 Židé v Súsách se shromáždili ještě čtrnáctého dne měsíce adaru. Pobili v Súsách tři sta mužů, kořisti se však ani nedotkli. 16 Také ostatní Židé v říšských provinciích se shromáždili, aby bránili své životy a zjednali si klid od nepřátel. Pobili pětasedmdesát tisíc protivníků, kořisti se však ani nedotkli. 17 To se stalo třináctého dne měsíce adaru. Následujícího čtrnáctého dne už měli klid, a tak toho dne pořádali hody a veselice. 18 Židé v Súsách se ale shromáždili třináctého a ještě čtrnáctého dne téhož měsíce. Klid měli až patnáctého, a tak pořádali hody a veselice teprve toho dne. 19 A proto venkovští Židé, kteří nebydlí v hrazených městech, pořádají veselice, hody a oslavy čtrnáctého dne měsíce adaru a navzájem si posílají výslužku. Purim 20 Mordechaj všechny tyto věci sepsal a všem Židům ve všech provinciích krále Xerxe, blízkým i vzdáleným, rozeslal listy, 21 aby jim uložil každoročně zachovávat čtrnáctý a patnáctý den měsíce adaru. 22 V tyto dny si Židé zjednali klid od svých nepřátel; v tomto měsíci se jejich žal proměnil v radost a smutek ve svátek. Proto mají v tyto dny pořádat hody a veselice, navzájem si posílat výslužku a dávat dárky chudým. 23 Tak Židé přijali svátek, který tehdy začali slavit a o kterém jim napsal Mordechaj: Je to židovský svátek na rozdíl od těch věčných z 3M 23 4M 28, + 29. Chce někdo napsat výklad nebo ví někdo o pomazaném výkladu purim? Sion = Izrael + Vyvolaná.

Knihovna Božího Království

* svazek 2010 / 2a

Reedice samizdatu z 5.5.1992. Závěrečné vyučování Dereka Prince na konferenci Eurovision 18.8.1992 v Europahale v Karlsruhe. Na úvod přečetli s manželkou Rut závěr Žalmu 19: „Ó ať jsou slova úst mých Tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před Tebou, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj.“ b

BERÁNEK A HOLUBICE Jan l,29-34: Druhého dne vidí Jan Křtitel přicházet k sobě Ježíše, a dí: „Aj, beránek Boží,který snímá hřích světa! To je ten, o němž jsem řekl: Po mně přichází muž, který mě předstihl, protože byl dříve než já. Ani jsem ho neznal, ale proto jsem přišel a ponořoval do vody, aby ON byl zjeven Izraeli. A Jan svědčil řka: „Viděl jsem Ducha sestupovat z nebe jako holubici, a zůstal na Něm. Také jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal, mi řekl: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na Něm, to je ten, který ponořuje v Duchu svatém. A já jsem viděl a dosvědčil, že ON JE SYN BOŽÍ.“ Toto je důležitý moment – objevuje se trojjediný Bůh. Přichází Duch svatý, aby podle slova Otce spočinul na Synu. Současně tu máme všechny tři osoby a zároveň dvě stvoření: beránka a holubici. Když sestoupil na Ježíše Duch svatý, přišel viditelný jako holubice. Ta dvě stvoření zobrazují, jaké nás Bůh chce mít. Beránek představuje v Písmech čistotu, pokoru a život položený v oběť. Holubice představuje čistotu, něžnost, plachost a svatost. Takto se Bůh Duch svatý představil lidem – plachý, snadno může být zaplašen. Co holubice hledá v člověku? Na čem chce spočinout? Nehledá lva ani slona. Hledá pouze jedno stvoření – beránka. Otec řekl Janovi, že na koho uvidí sestupovat Ducha a zůstávat na Něm, to je POMAZANÝ - Mesiáš. Ježíš nedělal nikdy nic, čím by tu holubici zaplašil. Chcete-li mít také Ducha svatého, a chcete-li aby na vás zůstával, musíte to dělat právě tak, až Bůh uvidí povahu beránkovu, která je ve vás skrze Ježíše. Aby Duch setrval, aby u vás po ponoření v Duchu svatém zůstal, musíte vy vytrvale zůstávat skrze Ježíšův život ve vás v povaze beránka. Až po smrt, aniž byste otevřeli svá ústa. Nezaplašte holubici, uchovejte povahu beránkovu. Beránek ani holubice nejsou násilní, jsou tiší, plaší. Opak agrese, asertivity a arogance. A pak přijde i nadpřirozená moc. Na tohle pentakostalisté (letniční, charismatici a p.) zapomínají. V knize Zjevení máme dvě zvířata s podobnými řeckými názvy: theryon – bestii, divokou šelmu, a ARNYON – beránka. Je mezi nimi naprostý protiklad. Bestie je ve Zjevení zmíněna 35x a beránek 28x. Obě povahy jsou protichůdné. Člověk, staré stvoření má charakter bestie, a nové stvoření utrpením nabývá charakter beránka. Rozhodněte se, který charakter vás ovládne, zda charakter široké brány a cesty nebo charakter úzké branky a strmé úzké cesty. Duch antikristův je velmi aktivní pří práci a snaží se ovládnout lidstvo. Nikdy nebylo tolik násili, ovládání a tvrdosti (opak soucitu) jako dnes. Pod charakter šelmy se nepotřebujeme dostávat, tam jsme se narodili, takoví jsme, i navenek slabošské povahy. Ale protože se nám přiblížilo Království nebeské, můžeme se přijetím Ježíše Krista zcela změnit, umřít bestii v sobě a nechat růst Jej – BERÁNKA. A den za dnem zapírat sama sebe a růst v Něm a v Něj, být v Něj oblečeni. Chcete-li být aktivní a silní, stát v čele, už tam jste. Můžete dělat pastory, schopnosti a vědomosti přece máte, že. Zvolíte-li si následování Ježíše, vyroste na vás postupně ovoce Ducha. Voní. Ne potem. I když jste začali dobře, ve víře a v lásce, ovoce trpělivosti dozrává až naposled. Přestanete-li jen na den pěstovat charakter beránka, vrátíte se a zatvrdíte se v charakteru šelmy. To je základní druh duchovního pádu. Denně se zahleď do zrcadla Slova, kdo jsi: šelma nebo beránek. Charakter šelmy je velmi aktivní v charismatickém hnutí a v americkém evangeliu. Ani my nejsme z tohoto pokušení vyňati, a největší je po každém duchovním vítězství a pokroku. Kdo nás učí? Čemu nás učí? Necháme se zformovat úspěchy charakteru bestie, nebo budeme trpět s Kristem a necháme se proměňovat v beránky? Rozhodněme se zde a nyní. A pak vytrvejme. Obávám se, že většina věřících dnes tuto volbu vůbec nevidí. Dnes v církvi převládá touha prosperovat, panovat, ovládat, vládnout, postupovat v kariéře k většímu a většímu vlivu. Jistě, to byl původní směr pro lidstvo, daný Stvořitelem, ale skrze pád člověka byl porušen. Historie světa jsou vlastně dějiny lidí, kteří ovládali národy, a ke zvětšení svého panství využili každé možnosti, jedna válka za druhou. Touha a vynalézavost, jak panovat, je v nás. A jsou i duchovní způsoby, jak panovat a ovládat. Znáte slovo manipulace? Jen slepý nevidí v církvi mnoho ovládání, manipulace, lidských ustanovení, dělajících si nárok jako Boží Slovo. Neděle, desátky, jiné posuzování „našich“ a ostatních. Pastoři ovládají, způsobují v lidech pocity viny, když např. nepřispějí do sbírky, vážou lidi na sebe a na své pojetí služby. Někteří kazatelé jsou na to experti. 1

Chtěl bych říci lidem v charismatickém hnutí: nebudeme-li pěstovat charakter beránka a následovat jen ty, kdo ho již mají, opanuje nás charakter bestie, a my přejdeme, pokud už tam nejsme, pod vládu antikrista. Rozhodující je duch, ne formy činnosti ani dokonalé učení. Duch Kristův, duch beránka, duch, na němž setrvává holubice a sdílí s námi království nebes. Jsme-li neseni duchem antikrista, bojíme se lidí a bojíme se o sebe, nejsme poddáni Bohu a nemůžeme proto říci ďáblu: „nepoddám se ti!“ Následující slova jsem ještě nikdy neřekl. A jsem si jist, že mě sem Bůh poslal proto, abych právě tato slova řekl nyní zde: Lidé z východní Evropy, do vaší země přijde mnoho služebníků, převážně z U.S.A., ale i z Kanady, Švédska, Anglie a z dalších zemí, Koreje, a jejich záměrem bude ne vás vést skrze Krista k Otci, ale vás opanovat. Nepodřiďte se jim, nejsou posláni od Boha,

je to jiný duch. Není to duch beránkův ! V Za 4,6 říká Pán: „Ne silou ani mocí, ale Duchem mým…..“ ne silou fyzickou, ani politickou, ne vojenskou mocí ani manažeringem, ne valutami, nýbrž Jeho Duchem se stane Jeho záměr. Duch Boží pracuje jiným způsobem. Začíná naším pokáním v komůrce a ne řečníkem s mikrofonem. M 20,25-28: „Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.“ Čím výše se chceš na úzké strmé stezce po Boží Hoře dostat, tím níž musíš na zemi a mezi sourozenci sestoupit. Chceš-li být první, buď nejdřív poslední. Podivíš se, kam až tě bestie v tvých sourozencích vytěsní. Charakter beránkův je pravý opak toho, co je od přirozenosti v nás. Všichni dnes v církvi mluví o moci, o rozšíření služby, o růstu sborů, formují se velké organizace a točí se v nich velké peníze. Osobně nevěřím, že toto pochází z Boha, ergo kladívko věřím, že je to dílo antikrista skrze mé spolubratry. V několika posledních měsících Bůh Rut a mně ukázal, abychom od toho odešli. (Tak je to jednoduché. Děláš to jako ostatní, jedeš v tom, miluješ Pána a hledáš Jeho Království, On ti to ukáže, a ty od toho, co se mu nelíbí, odejdeš. Zároveň ztratíš rodiče, ženu, děti, bratry, přátele, kteří neuviděli a v Hořícím městě zůstávají.) Že už nemáme takto přisluhovat. Řekl jsem: „Bože, všechno dávám Tobě. Nepokusím se to ovládat. Ty dělej, co uznáš za vhodné.“ Rut je mi svědkem, že to tak bylo. A v těch několika měsících jsem byl překvapen, jak se ta služba (Derek Prince Ministries) rozšířila – beze mne. Duch svatý k tomu pomazal a použil zástup jiných sourozenců a překladatelů, kteří tak Pánu slouží účinněji než budováním vlastních s.r.o.…My jsme mezitím dostali od Pána službu přímluvy. Už jste někdy přemýšleli o proporcích Ježíšovy služby? Třicet let rodinného života, tři roky veřejné služby zástupům a výchovy učedníků, 1980 let přímluvy po Boží pravici. Když Pavel ve 2K 3,3 obhajuje svou službu před superduchovními reptáky, říká: „chcete-li vědět něco o mé službě, nevšímejte si mě, ale jděte do Korintu, toho města špíny, vulgarity a neřesti. Ti, jimž jsem sloužil, jsou jiní. Čistí. Je to napsané v srdcích mužů a žen.“ To je výzva pro mne. Odneseme si jen to, co Duch svatý vtiskne z Ježíšova charakteru do našich srdcí. Nechci jít proti Duchu svatému. Nechci teď na vás působit tak, aby to šlo do emocí, ale aby to šlo do hloubky, do srdcí lidí. O to jde. Všechno ostatní je na nic. Pavel říká: ať se nic neděje na základě osobních ambicí (říkají tomu: mám vizi!). Tábor pentakostalismu, letniční, charismatické hnutí je plné osobních ambicí. Poslouchejte je: „to je moje služba, můj sbor, moje dary, tiráže všech knih jsou plny mých tiskových práv, to jsou moji lidé, které jsem JÁ obrátil a které já vyučuji…“ To je největší překážka v Boží práci. Možná vy z Východní Evropy řeknete, že vás se to netýká. Nevěřte tomu. Přijde to velmi brzy! Neubráníte se tomuto americkému globalizovanému větru. Jedině podle 1K 1,25. Pavel tu mluví o slabosti a bláznovství: „To bláznovství Boží je moudřejší než lidé a Boží mdloba je silnější než lidé.“ Co je ta Boží slabost? Je to kříž. Žádné jiné náboženství toto nemá. Kříž je definitivní slabost, je to vrchol bláznovství, je to ubohé a směšné, aby Bůh sestoupil v těle… F 2,6-11. Tak Pavel říká, že našel zalíbení samozřejmě ne v žádné nemoci, jak máte chybně přeloženo, ale ve slabosti, v osudu beránka mezi vlky. Četl jsem verš 10. mnoho let a volal jsem k Bohu a vyznával, že já nejsem jako Pavel schopen toto vyznávat čestně a upřímně, protože ve mně bylo mnoho přirozené síly. Nedávno jsem prošel zkušeností nemoci a i po uzdravení jsem zůstal velice slabý. To byla pro mne i pro Rut obrovská zkušenost. 2

Nyní už začínám být pomalu schopen proklamovat=vyznávat, že jsem ve slabosti našel zalíbení… a že: „tehdy, když jsem takto sláb, jsem silný.“ Boží síla se dovršuje v mé slabosti. Ještě několik slov o beránkovi: Ve Zjevení 5,5 je jen Lev z Judy kompetentní rozpečetit svitek. Jan se podíval, a viděl zabitého beránka. Jen beránek může sedět na trůnu. Vyvolení budou následovat Beránka, kamkoliv půjde. Nemůžete následovat Beránka a mít přitom charakter bestie. Konečný obraz nám dá Z 21,14: „Městská brána měla dvanáct základů - a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových.“ Slyšíte? Oni jsou v základech, na dně, nesou a podpírají druhé, drží je. Nejsou nad lidmi, nemají autoritu plynoucí z tolerančního patentu či jiných právních aktů šelmy, nedrží je pod sebou, ale naopak nad sebou. Pravý apoštol je na dně. V tom je jeho síla a nesesaditelnost. Dnes mnoho učitelů a pastorů drží lidi pod sebou. Dám vám dvě otázky: l. Když kážete, snažíte se sloužit nebo panovat? 2. Když jiní káží nám, snaží se nám sloužit nebo panovat? Nemusíte přijmout žádného kazatele, který přijde ze Západu, ani překládat a vydávat jejich knihy. Ptejte se Ducha svatého, proč přišli. Pokud přišli proto, aby si vás připsali na konto svých úspěchů a vyfotografovali si vás do svého oběžníku, nepřišli sloužit Tělu Kristovu. Budou se vás snažit ovládnout, mají na to školy a fondy, ale vy se nemusíte dát. Vy, kdo jste hlavami svých domů a vedete místní Vyvolané jste zodpovědní za to, kdo ve shromáždění místní církve ve vaší obci káže. Vy se budete Bohu odpovídat. Měl jsem velkou tíhu na svém srdci. Věřím, že Bůh chce dělat něco nádherného ve Východní Evropě. Nenechte si to vzít kazateli, ani těmi svými prokompromisovanými totalitou, ani osobnostmi západních pastorů a jejich tuzemských napodobovatelů. Pěstujte charakter beránka a spolupracujte s lidmi, kteří mají tutéž povahu! Myslím, že jsem řekl vše, co jsem měl říci. Konec slova. ___________________________________________________________________________ Redakční poznámka –mv- : Převzato a upraveno podle strojopisu, který mi poskytli účastníci konference Luděk a Eva Halbrštátovi z 533 54 Prardubice, Doubravice 73. Jim tímto děkujeme a žehnáme ze Siona. Během letošní (1992) slavnosti pesah jsme v obecenství pročetli a přijali Boží Slovo z překladu knížky Dereka Prince CHCEŠ-LI TO NEJLEPŠÍ BOŽÍ, (pak udělej toto:…) Konec reedice 24.Ševatu 5770 –mvVěnováno brněnské Vyvolané a bratru Vladimíru Šedivému, než sám přispěje do KBK svým přínosem. Dovoleno a doporučeno přeposílat, kopírovat, tisknout a svolat místní Vyvolanou k pokání a ke vzájemné službě k pokroku v charakteru beránka a ke společnému odporu proti charakteru bestie v nás.

Knihovna Božího Království Napsal Andrew Womack.

* svazek 2010 /2b 3

Soběstřednost Sebestřednost jako kořen veškerého zármutku V obtížných situacích se vždy projeví, co má člověk v srdci. Mimořádně obtížná finanční situace, rozpad rodinných vztahů nebo smrt milované osoby může být pro jednoho člověka krizí, kdežto pro druhého příležitostí k dokázání moci Božího Slova. V čem je mezi nimi rozdíl? Na tuto otázku chce Andrew Wommack ve své knížce odpovědět. Jde přímo k jádru věci a jasně učí, jak velmi rozdílně mohou lidé reagovat na tlak stejných nepřízni-vých okolností. Dozvíte se, co znamená verš „Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já - Kristus žije ve mně.“, a jak toto poznání může změnit způsob, jakým reagujete v krizi. I v těch nejhorších situacích můžete mít lásku, radost a pokoj. Ježíš nebo já? „Slyšeli jste mě říci: ‚Odcházím a zase k vám přijdu.' Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jsem řekl: ‚Jdu k Otci,' neboť můj Otec je větší než já“ J 14,28. Noc před svým ukřižováním mluvil Ježíš ke svým učedníkům asi takto: „Hoši, kdybyste mě skutečně milovali, nebyli byste teď zarmouceni. Cítíte se tak, protože si myslíte: „Podívej se, čeho všeho jsem se vzdal, abych byl Tvým učedníkem – svých plánů, nadějí a snů. S mojí rybářskou živností je teď konec. Co teď se mnou jen bude, nejsi-li Ty ve skutečnosti Mesiášem a já nejsem součástí základu Tvé církve? Jako dalšího ukřižují mne?“ Dnes ráno jste se hádali, kdo z vás je první a hoden nejlepšího místa v království. Nebuďte tak sebestřední! Radujte se, že odcházím ke svému Otci!“ Jejich zármutek byl způsoben sebestředností. Kdyby učedníci skutečně milovali Ježíše víc než sebe, radovali by se, když jim pověděl, že odejde k Otci. Místo toho byli z hrozící ztráty smutní a každý z nich si myslel: „Pán mě opouští. Co teď budu dělat?“ Nastávalo nejtěžší období života učedníků – zrazení, zatčení a ukřižování Krista – ale oni měli větší starost o to, co bude s nimi, než co se stane Ježíši. Byli zcela pohlceni obavou o vlastní já. Pán chce i vás konfrontovat s vaší vlastní sebestředností. Postavili jste se už někdy vědomě vlastnímu já? Nakolik se ve vašem životě projevuje pýcha, vztek, deprese a zármutek? Skutečně milujete Pána více než sama sebe? V obtížných situacích se ukáže, co se ve skutečnosti ve vašem srdci skrývá. Nezáleží na tom, zda se potýká-te s finančními potížemi, rozvratem vztahu, nebo se smrtí milované osoby; vždy jen vy sami rozhodujete o tom, zda z toho pro vás vznikne krize nebo ne. Bůh vám již dal vše potřebné k překonání každé životní situace, ale je na vás, abyste to použili. Budete pokračovat ve svém sobeckém životě, nebo se stanete živoucí obětí? Ježíš nebo vaše já – rozhodnutí je na vás. Co je kořenem? Kořenem smutku je sebestřednost. Když zemře milovaná osoba, vzlykáme: „Jak jen budu bez ní dál žít?“ Poddávajíce se silným emocím, soustředíme pozornost na smrt a ztrátu a naříkáme, že milovanou osobu na zemi již nikdy neuvidíme. Při tom jsme přesvědčeni, že oplakáváme mrtvého, ale ve skutečnosti litujeme sami sebe. Pokud zesnulý nebyl ztracen (neznovuzrozený) a nešel do pekla, je hodně důvodů k oslavě. Váš milovaný stojí nyní v přítomnosti Ježíše a přijímá svoji odměnu. Dovedete si představit, jaká by byla atmosféra na pohřbu věřícího, kdyby lidé nebyli tak sebestřední? Nádherné díkůvzdání, chvály a radost místo zoufalství. Skutečným důvodem zármutku je sobectví. Bolest nad ztrátou se pozůstalým zdá skutečnější než to, že drahý zesnulý prožívá v nebi štěstí a pokoj. Měli byste se sami sebe zeptat: „Je mi líto jeho, nebo sebe“? Čestná odpověď odhalí sobectví ve vašem srdci. Ať už se jedná o pohřeb nebo jinou obtížnou situaci ve vašem životě, při sebestředném přístupu se můžete vždy dostat do krize. Chtěl byste si to s někým vyměnit? Byli jste někdy deprimováni svou finanční situací? Při objektivním pohledu na svou situaci typického občana žijícího ve vyspělé zemi musíte uznat, že si vlastně nemáte nač stěžovat. I v době největšího nedostatku jste měli víc než většina lidí na této planetě. Každý z nich by si to s vámi okamžitě vyměnil – a to i v době vaší nejhorší nouze. Většinu svých krizových situací pokládáte za „krizi“ jen vy. Když si stěžujete, že vaše „potřeby“ nebyly naplněny, lidé ve vašem okolí se diví, co že jako má být tím velkým problémem. 1

Spočívá v tom, že vaše sebestřednost udělala z komára velblouda: „Oba moje televizory jsou už staré a opotřebované. Potřebuji nové. Jsem zklamaný, protože si ještě nemohu koupit novou audiosoupravu.“ „Moje auto je už staré; je načase koupit si jiné.“ Váš pohled na věci by se změnil, kdybyste přestali hledět jen na sebe a vaši vlastní krizi a snažili se pomoci někomu, kdo má daleko horší potíže. Váš problém by se rychle zmenšil, jakmile byste poskytli podporu a pomoc někomu, kdo se ocitl na dně po stránce finanční, citové, duchovní nebo tělesné. Pak by vám najednou došlo, že na tom ve skutečnosti nejste tak špatně, jak jste si mysleli. Kopání do mrtvého Sebestřední lidé se snadno urazí. Dokážou se rozčilovat i nad těmi nejmenšími drobnostmi. Pak známou a vyšlapanou cestičkou pokračují až k depresi, pocitu marnosti a prohře. Proč? Protože je úplně pohltilo jejich ego. Začnete-li upadat do další krize, ušetřili byste si mnoho trápení, kdybyste se zastavili, o krok poodstoupili a snaži-li se být objektivní. Hledejte odpovědi na nepříjemné otázky: „Kde v této věci stojím, jaké je moje osobní stanovisko? Proč se cítím tak resignovaně a poraženě? Šlápli mi na kuří oko mého já?“ Pokud budete sami se sebou takto jednat, když vám někdo nebo něco hne žlučí, mnohé z vašich „krizí“ přestanou být krizemi. Mrtví lidé nic necítí. S mrtvolou můžete dělat cokoliv špatného, ale nedočkáte se žádné reakce. Můžete do ní kopat, plivat na ni, bít ji do tváře, můžete s ní dělat cokoliv, ale s ní to ani nehne, protože je mrtvá. Podle Písma se i vy máte považovat za mrtvé Ř 6,8 2Tm 2,11. Proč se tedy tak snadno urážíte, když vám někdo něco řekne nebo udělá? Proč máte tolik problémů ve vztazích? Jednoduše proto, že vaše pýcha je stále ještě živá. Je to vaše volba „Hádky vznikají z pouhé pýchy …“ Př 13,10. Pociťujete hořkost, zranění nebo hněv? Boží Slovo vám nenechává žádný prostor k vyhýbání se odpovědnosti. Měli byste se tomu raději dříve nežli později postavit, protože žádný jiný důvod než pýcha tu není. Nenarodil jste se „už takový“, není to vaše povaha a nemůžete se vymlouvat ani na okolnosti. Hádáte se, protože jste pyšní. Pýcha není hlavním, nýbrž jediným důvodem. Náš vzor, Ježíš, žil vírou. Když byl zde na zemi, nikdy nejednal a nepůsobil z čistého božství, tj. jen jako Bůh. Kristus žil svůj život mezi námi jako člověk a vírou v Boha. Když Jej ukřižovali, modlil se: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají“ L 23,34. Štěpán zanedlouho poté ukázal naši schopnost zachovat se stejně. Když ho kamenovali, modlil se: „Nepočítej jim tento hřích, Pane“ S 7,60. Ježíš zvolil odpuštění a my musíme odpouštět stejně. „Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám“ E 4,32. Bůh vám nechce přikazovat něco, co nedokážete udělat. V Něm máte moc odpouštět a chodit v lás-ce ke všem lidem. Tato schopnost vám byla dána – tak se v ní tedy s vírou cvičte. Vzájemné vztahy bez zjišťování viníka Už jste někdy slyšeli o vztazích, kde se při „kolizi“ nezjišťuje viník? Asi vám bude spíš známý termín „povinné ručení s okamžitou náhradou škody bez zjišťování viníka dopravní nehody“ (v USA, v ČR není). Stručně řečeno to znamená, že nezávisle na tom, kdo nehodu zavinil, pojišťovna poškozenému uhradí vzniklé náklady (do výše pojistného krytí stanoveného v pojistné smlouvě). Podobně je tomu u vzájemných vztahů „bez zjišťování viníka“, kdy si zvolíte postoj lásky a odpuštění vůči všem lidem bez ohledu na to, jak dobře nebo špatně se k vám chovají. Podle M 18,21-22 je výše Božího „pojistného krytí“ až sedmdesát krát sedm. Protože to tak dělal Ježíš, který nyní žije svůj život ve vás a skrze vás, můžete to tak dělat i vy. Způsob tohoto světa je chovat se k lidem tak, jak si to zaslouží. To je vyjádřeno v lidovém přísloví „Ruka ruku myje“ či „Já na bráchu, brácha na mně“, nebo naopak „Na hrubý pytel hrubá záplata.“ Pokud se ve svém životě budete chovat k lidem tak, jak si to zasluhují, všechno pokazíte. Proč? Lidé si nezaslouží být milováni – nikdo z nás si to nezasluhuje. Bez Ježíše nejsme hodni ani toho, aby na nás plivali. Můžete se srovnávat, s kýmkoliv chcete, ale bez Krista vy sami ani nikdo jiný nemá slávu Boží. 2

„Andrew, cestoval jste po celém světě, učil Boží Slovo, uzdravoval nemocné a ztraceným sloužil ke spasení. Už celá desetiletí jste naplněn Duchem svatým a prožil jste mnoho mocných setkání s Bohem. Určitě víte, jak správně jednat“. Nechci vám brát iluze, ale jsem jen člověk stejně jako vy. Zeptejte se mé ženy, ta vám to může potvrdit. Jamie se mnou prožila to nejlepší i nejhorší, i všechno mezi tím. Ona ví, že mám stále ještě problémy. Nezasloužím si být milován. Ve skutečnosti je tomu tak, že kdyby se ke mně moje žena zachovala, jak jsem si to zasloužil, byla by se se mnou už před léty rozvedla. Proč? Protože se o ni dost dobře nestarám. Písmo mi říká, že ji mám milovat, jako Kristus miloval církev E 5,25, a že v tom mám být dokonalý. Kdyby k tomu však Jamie zaujala stanovisko typu: „Protože ses ke mně nechoval tak, jak bys ses podle Bible chovat měl, je moje nespokojenost s tebou oprávněná“, víte, k čemu by to vedlo? Láska, milosrdenství a milost vytváří daleko lepší vztahy, než kdybychom se k sobě chovali tak, jak si to zasloužíme. Zlostní spratkové Zuřiví lidé jsou sebestřední. Můj bratr, když byl ještě mladý, měl problém se sebeovládáním. Když pominul jeho záchvat vzteku, vždycky říkal: „Je mi to líto. Kdybych věděl, že tě tím, co dělám, zraním, neudělal bych to“. Tuto výmluvu jsem od něj slyšel snad stokrát. Bratr tím chtěl říci: „Zuřil jsem, takže jsem nebral ohled na tebe ani na nikoho jiného. Viděl jsem jen sebe a své zájmy ohrožené tím, co se stalo“ Typicky sobecký přístup. Hněv se vnitřně projevuje také sebelítostí, depresí a citovými zraněními. Kdykoliv je tělesnost zraněna, chce utrpěnou bolest zveličovat a soustředit pozornost na sebe. Nicméně 90 % vaší deprese, zármutku a zranění můžete předcházet milováním druhých. Jak to funguje? Když se přestanete starat o své ego, pomůže vám to získat imunitu vůči zraněním. Jsme-li vykoupené Boží děti, právě naše já poskytuje satanovi vhodný most k uskutečnění jeho invazivních plánů. Při svých vpádech je s oblibou využívá jako přistávací plochu. Kde vládne satan, je vlastní já vyvyšováno jako ten nejdůležitější faktor. Uplatňování pudu sebezáchovy na úkor kohokoliv nebo i všech ostatních lidí připadá naší tělesnosti jako ctnost hodná respektu. V Božím království tomu ale tak není. Proto braňte tento most - jednejte se svou soběstředností a zvítězíte nad mnoha problémy ve vašem životě vyvolanými satanem. Záleží na úhlu pohledu! Bůh ke mně nedávno mocně promlouval při sledování televizního programu na téma trest smrti. Než se s vámi podělím o to, čemu jsem se naučil, rád bych vás nejdříve poněkud seznámil s mým pohledem víry na tuto záležitost. Osobně věřím, že trest smrti je v souladu s Písmem a, je-li použit správně, je pro společnost užitečný. Stejně jako drží hrozba války na uzdě zločinecké mezinárodní mocnosti, tak i trest smrti brání podobným jednotlivcům v šíření zločinu uvnitř společnosti. Jako vojenský veterán, který byl nasazen v aktivní službě během válečného konfliktu, nemám válku rád. Avšak jako občan oceňuji výhody, které naše země získala a uhájila v předcházejících vítězstvích. Pokud by trestní právo nepoužívalo trest smrti, daleko víc nevinných lidí by zbytečně ztratilo svůj život rukama několika málo sobeckých, zlovolných lidí. Televizní kamera ukázala smutný, netečný obličej jakéhosi muže uvězněného pro znásilnění a vraždu, a pak sklouzla na vysokou betonovou stěnu jeho cely smrti. Pak ještě ukázala exekuční místnost a průběh popravy, kterou měl odsouzený již brzy podstoupit. Bylo mi toho muže v jeho tragické situaci líto. Následovaly fotografie malého hocha na dřevěném koníčku. Divil jsem se: „Jak z tak nevinného dítěte mohl vyrůst pachatel tak hrozných zločinů?“ Došlo k sexuálnímu zneužívání a obtěžování. Už ve velmi mladém věku prošel celou řadou nápravných zařízení. Stále více bylo zřejmé, že již v raném dětství v jeho životě působila řada nepříznivých okolností. Všechno se hrozným způsobem zvrtlo ke zlému. Diváci, včetně mě, byli v pokušení tohoto člověka litovat. V hlavě mi jako ozvěnou zněla věta komentátora: Nikdy neměl žádnou šanci. Moje emoce byly pořadem šikovně zmanipulovány. Už jsem tomuto muži nepřál, aby trpěl za to, co spáchal. Pak se mě Pán zeptal: „Co by se stalo, kdyby také ukázali fotografie znásilněného a zavražděného děvčatka? Co kdyby komentátor vyprávěl o tom, jak vyrůstala a jaké měla plány do budoucna ona?“ Pomyslel jsem si: „To děvče možná bylo Božím dítětem s nádhernými sny o budoucím zbožném životě. Možná snila o tom, že se provdá za dobrého hocha. 3

A pak ji nějaký úchyl kvůli vlastnímu uspokojení znásilní, po znásilnění ji zavraždí a snaží se zahladit stopy.“ Mé pocity se v okamžiku změnily z lítosti na spravedlivý hněv. Sympatie televizních diváků k odsouzenému by se jistě snadno byly změnily v nenávist, kdyby příběh uviděli také z pohledu toho děvčátka. Mnoho záleží na úhlu pohledu. Narodili jste se jako sobci Lidské bytosti jsou od přirozenosti sobecké. Na tento svět jsi přišel jako sebestředný novorozenec. Matka tě v bolestech rodila několik hodin. Byla velmi unavená a nějakou dobu musela žít v relativním nepohodlí. Někdy možná se i pěknou řádku nocí pořádně nevyspala, ale tebe to nezajímalo. Jakmile jsi spatřil světlo světa, okamžitě jsi dával najevo své požadavky hlasitým křikem. Stejné to bylo i poté, co vás přivezli domů. Postupně si na tebe zvykali. Kdykoliv jsi něco potřeboval, máma byla téměř vždy nablízku, a pokud nebyla, křikem jsi ji přivolal: „Nakrm mě! Potřebuji novou plenku. Drž mě! Nechci se koupat! Jsem unavený.“ Byls středem vesmíru. Dokud neuspokojili tvé potřeby, nikdo jiný neexistoval. Takové chování se dá očekávat a je přijatelné u batolete, nikoliv však u dvacetiletého, třicetiletého nebo šedesátiletého věřícího. V tomto věku bys už měl vědět, že na světě existují i jiní lidé. Oddělení mražených výrobků Rodičovská výchova v souladu Písmy zahrnuje také jednání se sebestředností dítěte. Život není o tom, že budeme po celou dobu obsluhováni. Děti se musí naučit, že když dáváme, tak tím také dostáváme. Musí se naučit sloužit jiným. Vštípili vám rodiče tuto zásadu? Vedete k jejímu uplatňování i své děti? Většina rodičů má problémy s tím, jak zvládnout sebestřednost svých dětí, protože nikdy nezvládli tu vlastní. V horké chvilce je pro máminu nebo tátovu tělesnost často snazší juniora nepotrestat. Matka s malým capartem nakupuje potraviny. V oddělení mražených výrobků dítě směle prohlásí: „Já chci zmrzlinu.“ Matka klidně, ale pevně odpoví: „Ne, synku. Teď to nejde“. Dítě se chce vrátit k mrazicím boxům, ale matka postupuje vpřed. Dítě zesiluje svůj křik a nakonec vříská ze všech sil: „JÁ JI CHCI…“ Když capart vidí, že křik nezabral, zesílí nátlak tím, že si lehne na podlahu a pokračuje v záchvatu vzteku. Víte, co většina sebestředných rodičů udělá? Dítěti povolí. Důvodem je vlastní sebestřednost, protože je jim nepříjemné vyvolávat nežádoucí pozornost okolí. („Všichni se na nás dívají.“). Místo aby rodič dítě podle Písem korigoval, jeho žádosti vyhoví. Když se tak stane, juniorovo ego je posíleno. Naučí se, že za cenu hysterického záchvatu může dostat, cokoliv si zamane. Jste dospělý spratek? Jste třicetiletým, padesátiletým či dokonce sedmdesátiletým spratkem, který je ochoten prosazovat své záj-my i hysterickými záchvaty? Přemýšlejte o tom. Jste ochoten „trestat“ ostatní tím, že s nimi přerušíte vztahy? Trápíte druhé lidi, dokud se k vám nepřiplazí s pokornou omluvou? Nebo to každému v doslechu pěkně od plic vytmavíte? Či snad potají, trpělivě a rafinovaně připravujete svou odplatu, neboť „pomstu je nejlépe servírovat za studena.“? Nezáleží na tom, jaký způsob preferujete, ale to všechno jsou projevy sebestřednosti. Je třeba pochopit, že vztek je ve skutečnosti jen sebestřednost v akci. Z perspektivy Otce všechny tyto metody „dospělých“ vyjdou nastejno jako válení se malého spratka na podlaze v oddělení mražených výrobků. Příteli, už je čas vyrůst a dospět. Nikdo nad svým já úplně nezvítězil. Většina lidí se o to ani vědomě nepokouší. Bůh to nedělá tak, že by vaše ego prostě odstranil jako překážku z Jeho cesty s vámi. To by vás musel zabít. Naopak od vás očekává, že se budete cvičit v sebeovládání. Učit se každý den zapírat sebe sama a Jeho vyvyšovat je základem vašeho duchovního růstu. Už jste se někdy vědomě postavili své sebestřednosti? Co uděláte, když na vás někdo útočí? Na co myslíte nejdřív? Berete jej a jeho potřeby v úvahu, nebo jste zcela pohlceni obranou vlastní osoby? Kdo byl ze všech lidí na zemi nejpokornější? Mojžíš jednal se svým já. Když na něj lidé útočili a obviňovali ho, okamžitě padl tváří k zemi a modlil se za ně. Proč? Protože věděl, že se dostali do velkých problémů s Bohem. Místo aby se sám hájil, Mojžíš vzýval Hospodina, aby byl vůči provinilcům milosrdný. 4

„Miriam pak s Áronem pomlouvala Mojžíše kvůli habešské ženě, kterou si vzal: "Vzal si za ženu Habešanku."“ 4M 12,1. Mojžíš pocházel ze Středního východu, ale jeho žena byla černoška. Jeho bratr a sestra ho za tento sňatek s příslušnicí jiné rasy pomlouvali. Říkali také: "Mluví snad Hospodin jen skrze Mojžíše? Nemluví také skrze nás?" A HOSPODIN to slyšel 4M 12,2. Jinými slovy, Áron a Miriam si přestali Mojžíše vážit a začali ho kritizovat, protože udělal něco, co považovali za chybné. Veřejně zpochybnili jeho vůdcovství, když prohlásili: „Ty nejsi jediný, jehož prostřednictvím Hospodin mluví; my jsme také Jeho nádoby.“ Následující výrok je úžasný: „Mojžíš byl velmi pokorný člověk, nejpokornější ze všech lidí na zemi“ 4M 12,3. Duch svatý vedl Mojžíše k tomu, aby pro všechny časy zaznamenal Boží hodnocení vlastní pokory: „Mojžíš byl nepokornější ze všech lidí na zemi.“ Není to úžasné? Jen Hospodin ví, kolik milionů lidí žilo před Mojžíšem, a Mojžíš byl ten nejpokornější z nich. Mojžíš prosil o milost pro své dva sourozence, kteří ho napadli (verš 13), a Bůh Jeho prosbu vyslyšel. Jak úžasný příklad. Mojžíš žil tak, že myslel více na Boha a jiné lidi než sám na sebe. Pán buduje stejný postoj i ve mně. Ještě nejsem v cíli, ale už před mnoha lety jsem na tuto trať vyběhl. Při několika příležitostech jsem si byl vědom Jeho mocné přítomnosti, která mě natolik přemohla, že jsem téměř úplně zapomněl na svět kolem mne. Cítil jsem se jako Mojžíš, když sestupoval z hory s obličejem zářícím Boží slávou. Ať jsem zaměřil pohled jakýmkoliv směrem, všude a ve všem jsem viděl jen svého Pána, kterého jsem miloval. Toto soustředění se na Něj mi poskytovalo nadpřirozenou ochranu i v některých velmi nebezpečných situacích. Vpád nepřítele Teprve dvacet let po návratu z války ve Vietnamu jsem si plně uvědomil zázrak, který tam Bůh pro mne vykonal. Nikdy jsem nepocítil žádnou újmu na duševním zdraví, žádné trauma, které si jiní američtí vojáci přinesli domů z války. Mnohokrát jsem se ocitl pod prudkou palbou nepřítele a v mnoha bojových akcích jsem mohl být zabit, ale nijak to neovlivnilo moji psychickou pohodu. Vrátil jsem se z války domů vnitřně stokrát silnější a do Ježíše tisíckrát zamilovanější než předtím. Vojenská služba mé vlasti ve Vietnamu byla jednou z nejlepších zkušeností v mém životě. Proto mě celých dvacet let ani nenapadlo o této problematice cokoliv číst. Do rukou se mi tehdy dostala kniha se svědectvími dvanácti bývalých vojáků o tom, co prožili v bojových situacích. Tři z nich sloužili v mé divizi, dva sloužili ve Vietnamu ve stejné době jako já a jeden napsal zprávu o obsazení základny palebné podpory jednotkami Viet Kongu: „Přistávací zóna byla stanovištěm řízení palby na hranici s Laosem. Byla lokalizována jakoby ve středu ničeho. Z naší pozice jsem viděl část Ho Či Minovy stezky. Plošná výměra samotného stanoviště nezabírala větší plochu než 200 m2. Na této malé ploše jsme byli každou hodinu dvacetkrát ostřelováni minometnou palbou. Jekot přibližujících se projektilů nás každou chvilku rozháněl do úkrytů. Na toto stanoviště na pahorku jsem byl převelen 2 dny před tím, než byl pahorek dobyt a obsazen nepřítelem.“ Když jsem četl zprávu tohoto muže, Pán mi ukázal dobytí přistávací zóny z pohledu nevěřícího člověka. Ačkoliv jsem autora zprávy neznal, sloužil jsem tam přesně ve stejnou dobu. Hrůzy, které tam tehdy prožil, u něj vyvolaly noční můry, které ho dodnes nepřestaly trápit. Vzpomínám si, že jsem byl v té době „po uši“ zamilovaný do Ježíše. I když ze všech stran hrozily strach, smrt a nebezpečí, byl jsem Boží přítomností chráněn jako v nadpřirozené bublině, která mě obklopovala. Jako bych tam byl a zároveň nebyl. Když pět tisíc severovietnamských vojáků, kteří nás obklíčili, zahájilo útok, jediné, čeho jsem byl v té chvíli schopen, byla modlitba: „Otče, tito hoši Tě neznají. Doufám, že žádného z nich nezabiji.“ Na to, co bude se mnou, jsem nepomyslel. Byl jsem cele soustředěn na přímluvnou modlitbu za postupující nepřátelské oddíly. Z té krátké vzdálenosti jsem viděl šlehat výstřely z jejich zbraní, ale vůbec jsem se nebál. Byl jsem mimo sebe a modlil jsem se za ně: „Bože, prosím, nějak se jich dotkni.“ Strach člověka může přepadnout, jen když myslí sám na sebe. Opravdoví hrdinové Hrdinové dávají přednost ostatním. Před několika lety se v zimě poblíž Washingtonu D.C. zřítilo do řeky letadlo. Několik lidí se vrhlo do ledové vody a zachránilo cestující, kteří náraz přežili. 5

Reportéři se pak těchto hrdinů v interview ptali: „Nemysleli jste na sebe? Co by bylo s vaší manželkou a dětmi, kdybyste to nepřežil?“ Každý z nich odpověděl: „Na to jsem nepomyslel. Soustředil jsem se jen na záchranu těch lidí.“ Když se hrdina ocitne v situaci ohrožení, je ochoten riskovat svůj život, aby zachránil(a) život někoho jiného. Žádný z nich na břehu této řeky s mrznoucí vodou neváhal a neuvažoval: „Tito lidé mě potřebují, ale moje rodina mě potřebuje také.“ Starost o ztroskotané cestující převážila nad egem. Kdyby se soustředili víc na sebe než na ty, kdo potřebovali jejich pomoc, nikdy by nic takového neudělali. Sobci naplnění Duchem Toto poselství oponuje značné části dnešního „populárního křesťanství“. Bolí mě srdce, když vidím tak mnohé Duchem naplněné věřící jednat stejně sobecky jako svět. Nechali se přitáhnout zvěstí plného evangelia, protože si mysleli, že z toho budou něco mít, neboť jejich skutečným „bohem“ je jejich já. Je na čase se proti těmto chybným motivům postavit. Bůh není žádný prodejní automat. On je Pán a Král. Nemůžete prostě vhodit minci, stisknout knoflík a vzít si cokoliv chcete a kdykoliv chcete. Prosperita vám nebyla dána, abyste všechno spotřebovávali na vlastní žádosti. Nepošlapávejte uzdravující Ježíšovu krev tím, že se poženete nazpět do stejných neřestí, které vás v minulosti pustošily. Je to hloupé, nezralé a sebestředné. Jistě, Otec zaopatřil své děti vším potřebným, avšak, milé dítě, je už na čase dospět a přestat se k Němu chovat tak sobecky. „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno“ M 6,33. Naplnění vašich potřeb je vám přidáváno jako vedlejší produkt hledání na prvním místě Krále a Jeho království. Víra je vám dána k tomu, aby skrze vás byly naplňovány potřeby jiných lidí. Božím záměrem nikdy nebylo, abyste víru používali pro sebe. Pokud se zaměříte na žehnání jiným lidem, budete požehnaní i vy. Otázka je, co bude středem vašeho zájmu? Prost spekulativních představ Střízlivost je jedním z předpokladů způsobilosti Božích služebníků. „Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. Musí ovšem být … střídmý … “ 1Tm 3,1-2. Když jsem se stal starším, hledal jsem Pánovo vedení v tom, jak má vypadat můj každodenní život. Protože v následujícím verši je zvláště zmíněno že „to nesmí být opilec“, porozuměl jsem, že střízlivost má hodně co do činění s mým postojem. Když jsem hledal ve slovníku, nejvíc mě oslovilo „prost spekulativních představ“. Zeptal jsem se Ho: „Otče, co to znamená, být prost spekulativních představ?“ Jednoho dne mi zcela nečekaně odpověděl. V té době jsem už pravidelně cestoval a kázal v různých městech. Ať jsem šel kamkoliv, Pán mě vždy požehnal zvláštními, vzácnými přáteli a partnery v evangeliu. Pokud jsem měl sloužit někde v blízkosti jejich bydliště, mohl jsem vždy počítat s jejich účastí. Chválím Boha za tak oddané a věrné partnery a přátele. V té době, kdy jsem hodně uvažoval o obsahu pojmů střízlivost, rozmysl a rozvaha, jsem zahájil sérii shromáždění v blízkosti bydliště jedné manželské dvojice. Byli mými starými věrnými přáteli. Vyhlížel jsem je během prvního večera, ale neukázali se. Jejich nepřítomnost vůbec neodpovídala jejich obvyklému chování. V myšlenkách jsem se vrátil k našemu poslednímu setkání ve shromáždění. Vzpomínal jsem, jak jsem je vyvolal ze zástupu a sloužil jim. Tehdy jsem dostal velmi zvláštní proroctví. Bylo to neobvyklé, zvláštní slovo, se kterým jsem se vnitřně nemohl ztotožnit, ale ani ho odmítnout. Nicméně jsem jim toto prorocké slovo předal, což mě učinilo velmi zranitelným. Když jsem o tom tak uvažoval, napadlo mi, že to proroctví musel být omyl, a ti lidé si teď pravděpodobně myslí, že jsem falešný prorok. Proto určitě pohrdli i vším tím dobrým, co ode mne v minulosti přijali. To už mé já bylo na koni a představovalo si, jak proti mně tento manželský pár vede kampaň: „Andrew Wommack je ďáblův služebník.“ Moje představy došly až tak daleko, že jsem měl téměř chuť dát jim pěkně do nosu. Následujícího večera tito manželé přišli do shromáždění a omlouvali se: „Je nám velice líto, že jsme včera nemohli přijít. Kvůli úmrtí v rodině jsme byli celý týden mimo domov, jinak bychom určitě přišli.“ V tu chvíli mi Pán zjevil, co vlastně ty spekulativní představy jsou - že jsem se rozčiloval nad něčím, co jsem si sám vlastní představivostí vytvořil. Tato čistá spekulace, která nebyla založena na skutečnosti ani na pravdě, začala mým přemýšlením, proč asi nepřišli, a v důsledku sobectví nabyla neočekávaných rozměrů. Chvála Pánu, že nedošlo na facky. Bratři a sestry, odložte své spekulativní představy a mějte střízlivou mysl. 6

Pokořte se, a co se týká jiných lidí, věřte o nich jen to nejlepší. Modlete se za ty, kdo vás urážejí. Milujte Boha, nesnažte se Ho jen využívat. Dávat je požehnanější než přijímat. Proto používejte svoji víru k naplňování potřeb jiných, a vaše potřeby budou také v hojné míře naplněny. Pokračujte ve vyzrávání v Pánu. Moje náboženská pokora Žasnu nad tím, jak snadno se někteří lidé urazí. Obvykle jsem zdvořilý a přátelský ke stovkám lidí, s nimiž se každý týden setkávám, ale občas se mi stane, že mě někdo pozdraví: „Ahoj!“, ve chvíli, kdy jsem myšlenkami někde jinde. Rozladěně tedy dál pokračuje s otázkami typu: „Co je to s tebou? Je něco v nepořádku?“ A pak se urazí, protože nezareaguji tak, jak čekali. Viděl jsem lidi, kteří se urazili, protože jim kazatel minulý týden nezavolal, nebo že se zdravil se všemi okolo, ale jim ruku nepodal. Tento druh nezralosti se vyskytuje častěji, než bychom si mysleli, a jeho kořenem je sebestřednost. Lidé, kteří milují Boha více než sebe, se hned tak nesesypou, když se situace vyvíjí jinak, než očekávali. Proto se Ježíš svých učedníků otázal: „Proč se rmoutíte, když byste se měli radovat?“ (moje parafráze verše Jan 14,28). Učedníci soustředili svoji pozornost více na to, že Pán od nich odchází, než na radost ze skutečnosti, že jde k Otci. Místo, aby spočinuli v Pánově radosti, prožívali tuto situaci jako krizi kvůli své sebestřednosti. Prožíváte ve svém manželství krizi? Problémem není váš manžel nebo manželka, nýbrž vy. Rozvod a nové manželství nejsou žádným řešením. Byli byste konfrontováni se stejnými problémy, protože sami se sebou se rozvést nemůžete. Ať půjdete kamkoliv a budete žít s kýmkoliv, vaše ego tam bude také. Ďábel sice může použít vašeho životního partnera, aby vás potrápil, ale ve skutečnosti není podstatné, co partner dělá. Dokud nebudete jednat se sobeckým stavem své mysli, nikdo vám nebude dost dobrý. Život v oddělenosti, ale i v sobectví V jednání se svou vlastní sebestředností jsem žalostně zklamal. Náboženství, ve kterém jsem byl vychováván, potírá ego tím, že stále zdůrazňuje nutnost sám sobě zemřít a být ukřižován. Na tom, co říkají, je kus pravdy, nicméně doporučovaná „terapie“ toto sobectví jen zhoršuje. Vzpomínám si, že mi v semináři dali papír a pero, abych napsal seznam všech hříchů, které jsem kdy spáchal. Přestože jsem nikdy v životě neklel a nemluvil sprostě, nevykouřil jedinou cigaretu a nepil tvrdý alkohol ba ani kávu (tedy, ne že by pití černé kávy bylo hříchem, a navíc máte možnost postavit se na verši Mr 16,18: „vypijí-li něco jedovatého, nic se jim nestane“), za chvíli jsem měl obě stránky popsané, takže jsem požádal o další list. Seznam těch hříchů mě sice zarmoutil, ale neměl žádný léčebný vliv na moje sobectví. Chodil jsem celý den sklíčený, se skloněnou hlavou, a vyznával jsem: „Běda mi - teď zahynu“ a s vnitřním přesvědčením jsem si prozpěvoval píseň: „Já bídný červ“. Cítil jsem se úplně nicotný a považoval jsem se za vyvrhele. V době, kdy jsem dokončil střední školu, jsem byl v náboženství naložen už 16 let jako sleď v marinádě. Měl jsem takový komplex méněcennosti, že jsem se nedokázal podívat lidem do očí a promluvit s nimi. Nikdo v mém okolí neměl tak nízké sebevědomí, ale jinak jsem byl pyšný stejně jako kdokoli jiný. Protože jsem se nepovyšoval, myslel jsem si, že jsem v pořádku. Neuvědomoval jsem si, že sebeponižování je také pýcha. Vyvyšování se i ponižování se jsou projevy sebestřednosti. Opravdová pokora Většina lidí, kteří se považují za nesmělé či plaché, jsou ve skutečnosti jen pyšní. Nízké hodnocení sebe sama způsobuje, že přemýšlejí jen o vlastním já. Mají obavy i z toho, že budou požádáni o vydání svědectví o tom, co Bůh vykonal v jejich životě. „Co si o mně lidé pomyslí? Nebudu vypadat jak blbec?“ Vzpomínám si na jednoho muže v Pueblo, v Coloradu, který se mnou po skončení shromáždění mluvil. Řekl: „Nejsem vůbec pyšný, ale mám opačný problém – sebepodceňování.“ Na to jsem mu odpověděl, že jeho sebepodceňování je jen jinou formou pýchy a že je výsledkem soustředění se na sebe při porovnávání se s druhými, kdy dochází k závěru, že něco nedokázal, neosvědčil se, a že o tom všichni vědí. To je pořád všechno jenom o vás. Když jsem začínal s duchovní službou, měl jsem stejný problém. Bůh použil moudrého muže, aby mě vysvobodil. 7

Řekl mi: „Andy, kdyby ses více staral o lidi, jimž sloužíš, než o sebe a o to, co si kdo o tobě pomyslí, Bůh tě bude používat.“ Dnes už se při službě skoro vůbec nezajímám o to, co si lidé o mně myslí, nýbrž hlavně o to, abych lidem jasně vyřídil Boží stanovisko k danému tématu. Pro skutečně pokorné věřící je jejich vlastní já v porovnání s Ježíšem ničím. Vlastnímu já nepřikládají větší ani menší význam, než jaký podle Božího Slova má. Lidé soustředění na Boha dělají na Jeho pokyn i věci, které jsou pro ně nevýhodné. Přijímají ale také Jeho požehnání, kdykoliv je On k požehnání přivádí. Ať už tak či onak, jejich já jim nebrání v poslušnosti Otci, jehož milují. Touha po lidské chvále Mnoho lidí si myslí, že „ponižování svého já znamená pokoru, kdežto povyšování pýchu“. Tato náboženská myšlenka je v rozporu s Jakubem 4,10, který odhaluje, koho chce Pán povýšit: „Pokořte se před Pánovou tváří a on vás povýší.“ Co se stane, když se ponížíte a Pán vás začne povyšovat? Skutečně pokorný člověk nechá Pána, aby ho povýšil, ale pyšný ne, protože se příliš stará o to, co si druzí pomyslí. Sebestřední lidé nejsou schopni správně reagovat ani na pozitivní odezvu. Poté, co předali pomazané slovo nebo zazpívali Duchem inspirovanou píseň, řeknou: „To všechno byl Ježíš. Mně nechvalte, protože já nic nejsem“. Aniž by si to uvědomili, takovou odpovědí obracejí celou pozornost zpátky na sebe. Pokorný člověk by odpověděl povzbudivě, např.: „Děkuji, chvála Bohu za Ježíše“. Falešná pokora vyhledává komplimenty od lidí. „Já sice nemám moc dobrý hlas, ale Pán říká, hrajte a prozpěvujte zvučně. Prosím, modlete se za mě, když se budu snažit zpívat.“ Sami se tak vrhají k zemi v naději, že se jim podaří někoho přimět, aby je pozvedl. To je jen pýcha v akci. Vlastní špatné názory Každého rána jsem oživoval své ego tím, že jsem se je snažil zabít. Připoutával jsem se k imaginárnímu elektrickému křeslu a vyznával jsem všechny hříchy, o nichž jsem si myslel, že jsem je nedávno spáchal. „Pýcha. Arogance. Zanedbávání studia Slova.“ A tak pořád dál. Asi tak po hodině „popravování“ všeho, na co jsem si vzpomněl, jsem pak celý zbývající čas modlitby strávil soustředěn na sebe a vlastní problémy, místo na Pána. Náboženské způsoby, jak jednat s vlastním já, vás přivedou jen k náboženské pokoře. Potom jste tak plný sám sebe, že když Pán řekne: „Jdi a vkládej ruce na nemocné a ti se uzdraví“, okamžitě se soustředíte na vlastní omezení a odpovíte: „Kdo, já?“ A Bůh vás tak kvůli vašemu vlastnímu špatnému úsudku nemůže použít, abyste v moci konali Jeho skutky. „Miluji tě, Jamie.“ Láska k druhé bytosti překonává vlastní já. Když nás, Jamie a mne, dal Bůh nadpřirozeným způsobem dohromady, uplynulo již pět let od doby, kdy jsem si přestal domlouvat schůzky s děvčaty. Pět let jsem s nikým nechodil, protože Pán mi řekl, že Jeho způsob, kterým mi najde životní partnerku, bude mnohem lepší než způsob tohoto světa. Z lásky k Ježíši a mojí budoucí nevěstě jsem Mu uvěřil. Když jsem kolegům v práci oznámil moje zasnoubení, nevěřili, že si až do svatby s tak krásnou mladou ženou zachovám poctivost, čestnost a mravní zásady. Už tak pro ně bylo dost tvrdé moje sdělení, že jsme se s Jamie zasnoubili, aniž bychom předtím spolu chodili nebo si domlouvali schůzky. Vůbec nevěřili, že to vydržím. Posuzovali mě podle svého způsobu života (spát každou noc s jinou ženou, opíjet se atd.), i když dobře věděli, že něco podobného jsem nikdy v životě neudělal. Stále mě provokovali v opakované snaze „dokázat“, že se ve zvráceném způsobu vnímání mé osoby nemýlili. Náš vedoucí, můj nejlepší přítel, a já jsme jim při každé možné příležitosti svědčili o Kristu. Všechny tyto útrapy mi občas velice ztěžovaly moji práci betonáře. Každý den ráno po příchodu do práce se kolegové nechali slyšet: „Hele, náš pan Svatoušek už přišel. A cos dělal večer? Už se „zadařilo“, nebo se zatím furt jenom pusinkujete?“ Proto jsem se rozhodl, že v práci nebudu na téma Jamie už nic říkat, abych jim tím neposkytl další munici k útokům. Pak jsem jednoho dne stál u arkýřového okna a pozoroval krásné zrcadlení slunečního svitu na mokrém povrchu čerstvě litého betonu. Začal jsem snít o mé nastávající nevěstě. Přestal jsem vnímat okolí a jen jsem si tiše pobrukoval: „Jamie, já tě miluji. Jamie, já tě miluji“. Úplně jsem se v tom sladkém snění ztrácel. 8

Moje krátkodobá slast však byla při mém posledním povzdechu „Jamie, já tě miluji“ přerušena pronikavým řehotem nepozorovaně přihlížejících kolegů, kteří mne hned zase začali napadat zlomyslnými slovy. Kdybych býval věděl, že tam ti chlapi jsou, nikdy bych před nimi své vyznání nevyslovil. Ale moje zamilovanost a láskyplné vnímání Jamiiny osoby byly silnější, než uvědomování si sebe sama. Tím došlo k něčemu, co zrovna nebylo v mém nejlepším zájmu, avšak opravdová láska zvítězila. Zamilovaný víc do ní než do sebe, takže vědomí vlastního já bylo potlačeno. To je v podstatě jediný způsob, jakým je možné překonat vědomí vlastního já. Sobecký zachránce duší Dokud jsem se doopravdy nezamiloval do Ježíše, bál jsem se lidem svědčit. O svou víru jsem se s jinými sdílel jen z náboženské povinnosti. Dokonce jsem se přinutil vykonat za týden o deset návštěv více nad stanovenou kvótu. To v církvi udělalo dojem, takže mě požádali, abych na své pochůzky od domu k domu přibral další bratry a učil je, jak „získávat duše“. I když jsem v tom byl do jisté míry úspěšný, uvnitř mě přemáhal strach, protože jsem byl introvert. V podstatě jsem přemýšlel jen sám nad sebou a s ostatními jsem se bál mluvit. Cestou ke dveřím bytu jsem se často modlil: „Ó, Pane, prosím, ať není nikdo doma.“ Jak jsem to tedy dokázal? Připomínal jsem si, jak jsem se cítil, když mi vyjadřovali uznání, poctu a vyznamenávali mě za přivádění lidí k Pánu. V sedmnácti jsem pravidelně dosahoval většího počtu „rozhodnutí pro Krista“ než můj pastor. Vedoucí církve každou neděli oznamovali počet obrácených a před celým shromážděním mi gratulovali. To mě motivovalo, když jsem se celé hodiny modlil a duševně se připravoval na svědectví. Sobectví mě uschopnilo překonat strach.

Manipulace Ve většině církví jsou lidé manipulováni k vydávání svědectví působením na jejich vlastní já. Zpívají se staré hymny o věřících, kteří nepřivedli k Bohu žádné duše a budou před Ním stát s prázdnýma rukama potřísněnýma krví těch, jimž opomenuli svědčit. Kazatelé varují před soudnou stolicí, kde vedle vás bude stát váš nespasený soused, který vám bude svým sírou popáleným, ještě kouřícím prstem šermovat před obličejem a zeptá se: „Proč jste mi o Pánu nic neřekl?“ Po odeznění těchto písní a příběhů přichází dopředu mnoho lidí toužících „vydat svědectví“. Na jakém principu to funguje? Vlastní já se nechce dostat do problémů. „Nehodlám stát v Onen den před Všemohoucím s prázdnýma rukama.“ Takže co udělá? Bude svědčit lidem nikoliv proto, že je miluje, ale proto, že miluje sebe. Náboženství podporuje a prosazuje lidské ego. Jak často jste už slyšeli: „Dejte a bude vám dáno. Chcete prosperovat? Velkoryse přispějte do mé sbírky a Pán vám to stonásobně vynahradí.“ Někteří jste již věnovali do sbírek stovky, ba i tisíce, ale zatím se vám nic nevrátilo. Víte proč? Dávali jste odděleni od Boží nesobecké, bezpodmínečné lásky. Vaší skutečnou motivací byla sebestřednost, protože postoj vašeho srdce vycházel z očekávání recipročního užitku. Boží Slovo říká, že i kdybyste všechen svůj majetek rozdali chudým, nic vám to neprospěje 1K 13,3. Motiv vašeho daru je důležitější než samotný dar. Boží láska není sebestředná.

Překonán Jeho láskou 23. března 1968 jsem prožil setkání s Bohem, které navždy změnilo můj život – poznal jsem, jak velmi mě Ježíš miluje. To okamžitě obrátilo můj život vzhůru nohama. Pán během této krásné doby čtyř a půl měsíců zcela zaměstnával mé myšlenky. Úplně jsem zapomněl na koně, na němž jsem předtím denně jezdil. Nevěděl jsem, zda ho někdo krmí a zda je ještě naživu. Nevzpomněl jsem si ani na televizní programy, které jsem byl zvyklý sledovat čtyři až pět hodin denně. Vůbec mi to nepřišlo na mysl. V noci jsem rozrušením nemohl spát déle než jednu až dvě hodiny. Četl jsem ve stoje, dokud jsem nepadl v polospánku na podlahu. Pak jsem se zase vzbudil a četl dál. Byl jsem tak zamilovaný do Boha, že to způsobilo převrat v celém mém životě. Začal jsem lidem na potkání svědčit o Kristu. Pryč byla doba, kdy jsem se modlil: „Bože, dej, ať není nikdo doma.“ 9

Ukončil jsem své pravidelné čtvrteční pochůzky po domech a pouštěl jsem se s lidmi do hovoru kdekoliv a kdykoliv. Denně jsem klepal na více než sto dveří. Hlásal jsem Krista v domácnostech, obchodech, u čerpacích stanic a v restauracích. Ani jednou se mi nestalo, že bych měl strach, co lidé o mně řeknou, protože jsem opravdu upřímně zajímal o ztracené lidi. Chtěl jsem, aby každý poznal a zakusil Pánovu úžasnou lásku. Milujte Ježíše více než sebe. Zamilujte se do Něj, a přestanete myslet na sebe. Když budete svědčit lidem, budete smělí a plní lásky k nim. Až poznáte, co ve vašem životě udělal, ve vašem srdci to vzbudí důvěru. Boží láska všechno změní.

Pozor na psy Brzy nato jsme si naše město rozdělili na části a začali klepat u stovek dveří. Začal jsem v té nejbohatší čtvrti, což sice nebylo moc chytré, ale jinou možnost jsem už neměl. Zabouchávali nám dveře před nosem. Začínali jsme jednoduchou otázkou: „Jste křesťan?“, ale brzy jsme zjistili, že tito lidé netušili, na co se jich ptáme. Odpovídali: „Ovšemže jsem křesťan. Nejsem hinduista ani buddhista, tak musím být křesťan“. Někteří vytáhli z kapsy dolarovou bankovku: „Vidíte, co je tu napsáno? In God We Trust (Důvěřujeme v Boha). Takže jsem určitě křesťanem.“ O zkušenosti znovuzrození neměli ani ponětí. Jednoho dne jsem se v srdci rozhodl, že promluvím s jednou dámou v určitém domě, který jsem si vyhlédl. Protože jsem už měl dost zabouchávání dveří před nosem, rozhodl jsem se, že změním přístup. Když mi otevřela, nahlas jsem prohlásil: „Chvála Pánu, našel jsem křesťana!“ Podívala se mi do očí a pravila: „Proč si myslíte, že jsem křesťan?“ Chopil jsem se příležitosti a pokračoval jsem: „Protože na vašem plotě visí verš z Bible“. Vyšla ze dveří pod krytý přístřešek a řekla: „Co tím myslíte?“ Okamžitě jsem nalistoval F 3,2 a četl: „Dejte si pozor na ty psy“. Pokračoval jsem dál v četbě až do konce této kapitoly, načež přede mnou zabouchla dveře. Jaká se to se mnou stala změna! Používal jsem různé triky a dělal všechno možné, jen abych s lidmi mohl mluvit o Pánu, protože jsem myslel víc na Něj než na sebe. Nejlepší věci se mi stávaly, když jsem odložil své já a dal svůj život kvůli někomu jinému k dispozici. Co na tom, že tě nenávi-dí. Co na tom, že se váš manžel rozčilil. Obětujte sami sebe. Větší požehnání je v tom, když dáváme, než když přijímáme. Zjištění, že nejste středem vesmíru, vás potěší. Jste na tom lépe, než si myslíte Žijete-li v USA, jste na tom lépe, než si myslíte. Navštívil jsem jednoho milionáře v jeho domě v Indii a byl jsem překvapen zjištěním, že téměř každý Američan bydlí ve větší čistotě a pohodlí. Co víc ještě potřebujete? Skutečně vás Bůh vede k tomu, abyste si koupil větší, novější a dražší dům? Jen jsem se tak ptal… Někteří Američané si zvykli na čerpání sociální podpory. „Ať mě tato vláda živí, je mi to dlužna.“ Chyba, špatně. Nikdo vám nic nedluží. Promiňte, jestli jsem vám pocuchal pírka, ale žijete, abyste produkoval a dával. Nejste zde k tomu, aby vás společnost živila. Změňte své smýšlení. Přestaňte být tak sebestředný. Přestaňte vysávat zdroje ostatních lidí a začněte pracovat. Někteří lidé se mohou dostat do situace, kdy budou po určitou krátkou dobu potřebovat pomoc státu, dokud se nepostaví na vlastní nohy. Tuto státní podporu však nemohou čerpat po celé za sebou jdoucí generace. Pokud jste schopni práce, měli byste pracovat. Vzpomínám si, že v r. 1960 jsem si jako středoškolák vydělával roznáškou novin 500 USD měsíčně. Pokud nejste schopni se o sebe postarat lépe než braním podpory, jste už jednou nohou v hrobě. Pokud je vaším zdrojem Bůh, vždycky na tom budete lépe, než na podpoře. On vás krok za krokem uvede do života úspěšného i po materiální stránce. Dej mi, dej mi… Sebestřední lidé neustále uvažují: „Co z toho budu mít? Co tímto vztahem mohu získat? Co pro mne může tato církev udělat? Proč to udělali takhle? Proč to neudělali jinak?“ Místo toho by se měli ptát: „Jak pro ně mohu být požehnáním? Jak může Bůh skrze mě naplnit jejich potřeby? Jak bych mohl této církvi pomoci k tomu, aby byla taková, jakou ji Bůh chce mít? Čím bych mohl přispět?“ Přestaňte neustále cosi vyčítat své rodině, a místo toho se ptejte: „Co mohu udělat pro manželku či manžela? Jak mohu být požehnáním pro každého člena mé domácnosti?“ Přestaňte říkat: „Oni si to nezaslouží“, protože ani vy si to nezasloužíte. Vynulujte skóre a začněte znova. Snažte se vzájemně v dávání překonat. Služte své církvi, žehnejte své rodině, ale nečiňte tak ze sobeckých motivů. Jednat se svou ženou jako s královnou, jen aby ona jednala s vámi jako s králem, není zase nic jiného než sebestřednost. Ať jste kdekoliv a ať jste s kýmkoliv, vždy se ptejte sám sebe: „Jak mohu být požehnáním?“ 10

Boží nesobecká láska Bůh je láska. Ježíš Kristus dal svůj život za Adolfa Hitlera stejně tak jako za vás. I když Adolf Ježíše nepřijal, Ježíš ho miloval. Ježíš stejně tak miluje Duchem naplněné věřící jako ty, kdo Duchem naplněni nejsou. Možná jsi s Ním prožil velké věci, ale On chce pokřtít v Duchu svatém také všechny ostatní křesťany. Tatáž láska je k dispozici všem, protože láska je Jeho pravým charakterem. Bůh je extravagantní dárce. Nemusel za nás položit svůj život. Otec, Syn a Duch svatý by se nerozdělili ani nerozešli v případě, že by lidstvo nebylo vykoupeno. Bůh se mohl rozhodnout úplně nás zničit a stvořit zcela novou rasu, ale On to neudělal. Ježíš se velkoryse obětoval za nás – nenapravitelné, žalostné hříšníky, jimiž jsme byli. Jaká úžasná ukázka bezpodmínečné lásky! Boží láska je s lidskou láskou nesrovnatelná. Když „milujeme“ jiné lidí na základě jejich výkonnosti, prozrazujeme tím, že naše porozumění Boží lásce a naše prožívání Boží lásky je povrchní a mělké. Boží přístup k nám je: „Rozhodl jsem se, že tě budu milovat, nevadí mi, jestli mě nenávidíš, pliváš na mne, pomlouváš mě nebo pronásleduješ. Svůj názor nezměním. Miluji tě.“ Když tato neměnná láska poprvé ozářila moji duši, modlil jsem se: „Pane, nechej svoji bezpodmínečnou lásku plynout i skrze mne.“ Tehdy jsem neměl ponětí, jak osvobozující budou Jeho odpovědi na tuto modlitbu. Odpuštění v Pritchettu Určitou dobu jsem byl kazatelem v jedné malé církvi v Pritchettu ve státě Colorado. S členy tohoto sboru jsme si vzájemně lezli na nervy. V té době jsem se snadno nechal vyprovokovat k útoku nebo k obraně. Moje pastýřské motto bylo jednoduché: „Věc se má tak a tak, a pokud se ti to nelíbí - tam jsou dveře!“ Dnes si uvědomuji, že obě strany měly při vzájemném jednání více používat moudrost, ale nepoužívaly. I když jsme měli problémy, Bůh stále potvrzoval své Slovo skrze mnoho pozoruhodných zázraků, včetně jednoho muže vzkříšeného z mrtvých. Ani ne za rok od započetí mé služby v tomto sboru se mě někteří lidé odtud snažili vypudit. Šířili o mně lži a různým způsobem mi veřejně odporovali. Obvinili mě, že kradu peníze z pokladny v době, kdy jsem nedostával žádný plat. Tehdy mi určitá osoba vyhrožovala, že mě zabije, jestli někdy vstoupím na její pozemek. Nebudu zde podrobně popisovat všechny jejich další akce proti mně, ale v podstatě se tito lidé rozhodli - po tom všem, co jsem se pro ně snažil dělat - že se otočí a vrazí mi nůž do zad. Odpustil jsem jim a rozhodl se, že budu chodit v lásce, ať už se děje cokoliv. Člověk, který byl předtím mým nejlepším přítelem, nakonec dělal všechno možné, jen aby mě zranil. Přistihl jsem ho, jak někomu po telefonu vykládal, že jsem z ďábla a další hrozné věci. Při konfrontaci mě obvinil, že jsem podvodník, že on nic takového neřekl. Jako starší podněcoval konflikty a vedl skupinu, která se mě snažila vyhnat z církve. Předal jsem to všechno Pánu a z hloubi srdce jsem mu odpustil. Asi za necelý týden jsme se, Jamie a já, vypravili na vyjížďku do přírody. Bylo mým zvykem zastavit se u tohoto bratra u jeho benzínové stanice a pohovořit si s ním. Už jsem se těšil na setkání. Zaparkoval jsem, vešel dovnitř a chvíli jsem se s ním snažil mluvit. Pak jsem se vrátil k autu a řekl Jamie: „Něco je v nepořádku. Nevím, co to je, ale jako by to už nebyl on.“ Jamie se na mně podívala a zeptala se: „O čem to mluvíš?“ „Asi s ním něco není v pořádku. Choval se ke mně divně“ Nevěřícně se na mne podívala a zeptala se: „Copak tys na to už zapomněl?“ Jamie mi celou tu událost, která se před týdnem odehrála, musela znovu popsat. Odpustil jsem do té míry, že i po 15 minutách rozhovoru s tímto člověkem, jsem byl úplně zmaten jeho nevraživostí. Skutečně jsem na celý problém mezi námi naprosto zapomněl, protože jsem si zvolil milovat ho Boží bezpodmínečnou láskou. Tomu říkám svoboda! Zraňujete jen sami sebe!! Zuřivostí, záští a hořkostí vůči lidem si jen ubližujete. Osobě, na kterou se zlobíte, to neuškodí, a vaše situace se tím také nezlepší. Bůh vás nestvořil se schopností nosit taková břemena. Jitření svých zranění a představy, jak nepřítele „potrestáte“, naruší vaše vztahy a nakonec vás to zabije. „Má je pomsta“, praví Pán Ř 12,19. Váš nebeský obhájce má daleko lepší způsoby, jak se postarat o záležitosti, které vás trápí. Nesnažte se mstít, naopak odpouštějte. Jeden v celonárodním měřítku známý pastor mě obvinil, že jsem vůdcem sekty. Napadl nás celou silou jejich organizace. Vášnivě o mně prohlašovali, že jsem úlisnější než Jim Jones, což je vůdce jakési sekty a zřejmě nejhorší kazatel „víry“, o jakém kdy slyšeli. Tento pastor a jeho následovníci nasadili všechny páky ve snaze rozvrátit naši duchovní službu. Tomuto člověku jsem odpustil a miloval ho. Později jsme spolu sloužili ve stejné rozhlasové stanici, měli společná shromáždění. Dokonce jsme se i několikrát v bratrské lásce objali. Několikrát jsem poslal lidi do církve tohoto pastora i finančně přispěl na jejich projekty. Mohu čestně prohlásit, že proti tomuto člověku ani proti jeho službě nic nemám. 11

Místo abych byl svázaný neodpuštěním, zlobou a hořkostí, zůstávám plně a bez překážek soustředěn na Pána. Bůh tě stvořil, abys žil životem soustředěným na Něj. Jeho záměrem už od počátku bylo, aby uvědomování si sebe sama bylo nahrazeno uvědomováním si Boha. Adam a Eva se těšili z vědomí stálé přítomnosti svého Stvořitele, dokud nepojedli ovoce ze zakázaného stromu. Tehdy svoji pozornost obrátili od Něj na sebe samé. Všechno, co potřebujete ke stálému vědomí Boží přítomnosti, vám bylo dáno obětí posledního Adama a vylitím Ducha svatého. Můžete se rozhodnout, že sebestřednost odložíte a soustředíte svou pozornost na toho Jediného, pro něhož jste byli stvořeni a jenž je Láska. Koho si vyberete – Boha nebo sebe? Rozhodnutí je jen na vás. Živoucí oběť Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba“ Ř 12,. Vydejte dnes sebe sama jako živou oběť. Pokořte se, odmítněte sebe jako „pána“ a položte se na Boží oltář. Pak Boha požádejte, aby seslal svůj nebeský oheň, který vás stráví. Ve světle toho, co všechno pro vás vykonal, je to vaše pravá bohoslužba. Jediný problém s živoucími oběťmi je, že mají tendenci slézat z oltáře. I když se teď takto ve svém srdci rozhodnete a vydáte svůj život, budete toto sebevydání muset zítra, příští týden a i za měsíc obnovovat. Vyvolit si milovat Ježíše víc než sebe znamená ustavičně, každý den, po celý život se pro Něj rozhodovat. Nedá se to jednou pro vždy vyřídit jednou modlitbou. Takhle to nefunguje. Dokud žijete zde na zemi, musíte být stále ochotni zůstat na oltáři, považovat se mrtvého a podřídit se autoritě Ducha svatého. Pokud v tom nesetrváte, vaše vlastní já si velmi brzy najde způsob, jak zase vystrčit svou ošklivou hlavu. Pán chce, a to víc než vy sami, abyste byli prosti svého ega. Zve vás, abyste dnes vědomě začal tento život odevzdávání se. Otevřete se dokořán Bohu a dovolte Duchu svatému, aby tuto pravdu vložil hluboko do vašeho srdce. Zrát působením Jeho Slova Bůh ve své dobrotě posílá své Slovo – nikoliv nemoci, choroby a chudobu – aby své milované děti napravoval a přiváděl ke zralosti. Jeho Slovo vám poskytuje dokonalé vybavení ke všem dobrým skutkům 2Tm 3,16. Dnes k vám přišlo Boží Slovo. Pokoříte se a budete ve víře jednat podle toho, co řekl On? Samotný akt, že jste se v četbě dostali až sem, o něčem vypovídá. Možná jste člověkem, o němž jiní lidé říkají, že je dobrý. Vaše postoje a touhy jsou po většinu času dobré. Jste možná i různým způsobem činní ve své místní církvi. Ale buďte k sobě upřímní. Vítězíte ve svých denních bojích sami nad sebou? Jsem si plně vědom, že ještě nejste v cíli, ale vyběhli jste už? Někteří lidé se svým já ještě nikdy nejednali, nijak ho „neřešili“. Je tomu tak i ve vašem případě? Možná je to poprvé, kdy vám na toto téma bylo prezentováno poselství z Božího Slova. Možná jste sami sebe v některých oblastech zapřeli, ale celkově vaše já zůstává vaším skutečným králem. Jste v hloubi svého srdce pořád ještě středem vesmíru? Jste dospělým spratkem, který předvádí záchvaty vzteku, ať už rafinovaně promyšlené nebo spontánní? Spotřebujete pro sebe každý zdroj, který se vám namane? Tušíte vůbec ve svém srdci, že existuje ještě Někdo mnohem důležitější než vy? Duch svatý vás právě nyní vede k tomu, abyste zvláštním způsobem na zjevené světlo reagovali. Ať už jste něco podobného v minulosti udělali nebo ne, Bůh od vás chce, abyste od této chvíle jednali se svým já. Je to proces, který bude pokračovat po celý zbytek vašeho života. Dříve jsem si myslel, že kosmická loď Apollo se při cestě na Měsíc pohybovala po přímce. Pak jsem se setkal s Jimem Erwinem, jedním z astronautů, kteří se procházeli po povrchu Měsíce. Řekl mi: „Po celou dobu letu jsme dělali každých deset minut korekci kursu. Svoji polohu a nasměrování na cíl jsme kontrolovali, až dokud jsme nepřistáli.“ Podmínky a okolnosti se stále mění, což vašemu já dává příležitost, aby povstalo a znovu získalo kontrolu nad vaším životem. Jakmile začnete se svým já čestně jednat, v tom okamžiku jako byste opustili odpalovací rampu. Čeká vás však ještě mnoho oprav kursu, které budete muset udělat, abyste své já udrželi v podřízenosti i při proměnlivých podmínkách. Už jste odstartovali? Děláte pravidelné úpravy nastavení kursu? Pokořený pokrytec 23. března 1968, bylo to v sobotu v noci, jsem se setkal s Bohem způsobem, který navždy změnil můj život. Možná jste to ode mne už slyšeli, ale věřím, že vám to pomůže překonat sebestřednost ve vašem životě. Byl jsem vychován v křesťanské rodině a znovuzrozen v útlém věku osmi let. Tím jsem se sice vyhnul vzpouře spojené s pubertou, ale šel jsem opačným směrem a místo toho jsem se stal novodobým farizejem. Tehdy jsem upřímně věřil, že skrze moji vlastní spravedlnost a dobré skutky by se mi mohlo podařit navázat s Pánem bližší vztah. 12

Jak bylo mým zvykem, sešel jsem se tehdy v sobotu s přáteli k přímluvným modlitbám. Očekával jsem, že půjde o setkání podobné všem těm předchozím. Když jsem však slyšel, jakým způsobem se můj přítel modlí, pocítil jsem v srdci silnou hořkost. „Mluví s Bohem, jako by to byl jeho přítel. Proč se takto nemohu modlit i já?“, pomyslel jsem si. Nato mi Pán hned nastavil zrcadlo a já jsem v něm poprvé jasně uviděl, jak vypadám. To, co jsem uviděl, se mi vůbec nelíbilo. Osoba v zrcadle byla pokrytcem velmi podobným náboženským vůdcům, které Ježíš káral. Dělal jsem dobré skutky, abych si zasloužil souhlas lidí a Boží lásku. Začal jsem vyznávat svoji sebestřednost a ještě další hříchy, které mi přišly na mysl. Očekával jsem, že na mne zcela jistě dopadne Boží hněv. Místo toho mě však v Jeho přítomnosti zaplavil příval bezpodmínečné lásky. Boží láska mě zcela obklopila ve chvíli, kdy jsem se cítil absolutně nejhůř. Okamžitě jsem se do Pána hluboce zamiloval a po dobu čtyř měsíců jsem úplně zapomněl sám na sebe. Během této doby jsem si nebyl vědom ani potřeby jídla a spánku, protože jsem byl zcela zaujat Pánem. Když bude vaše vnímání Boha silnější než vědomí vlastního já, sebestřednost zmizí. Pokořte se, staňte se živoucí obětí a váš mnohý zármutek tím skončí. Odevzdejte se Pánu Následující modlitbu se modlete nahlas před Bohem, před sebou samým a před ďáblem. K dosažení co největšího účinku požádejte svoji manželku nebo manžela nebo někoho blízkého, aby byl přítomen, slyšel vás modlit se a s obsahem vaší modlitby souhlasil (vašemu já se to nebude líbit, ale je to pro vás dobré). Pokořte se, odmítněte své ego jako „pána“ a položte se před Pánem na oltář. Potom požádejte Pána o seslání ohně z nebe, který vás jako živou oběť stráví. "Otče, dnes jsem se rozhodl(a) pokořit se před Tebou. Chci si být vědom(a) Tebe více než sám(a) sebe. Vidím, jak jsem byl(a) sobecký(á). Proto se z celého srdce a z vlastní vůle zříkám sebestřednosti a odvracím se od ní. Odpusť mi, že jsem se vymlouval(a) na okolnosti a svaloval(a) vinu na jiné lidi a že jsem byl(a) zklamaný(á), když jsem nedostal(a) to, co jsem chtěl(a) mít, a že jsem si hleděl(a) jen sebe a svého prospěchu. Dovolil(a) jsem, aby se moje já stalo v mém životě „bohem“. Otče, odpusť mi to, prosím. Změň mě zevnitř tak, abys už jen Ty jediný byl mým Bohem. Nejsem si jistý(á), jak to učiníš, ale jsem ochotný(á) to přijmout. Chci, aby ses stal Pánem každé oblasti mého života. Otče, kladu se na Tvůj oltář jako živoucí oběť. Poslechnu Tě ve všem, o co mě požádáš. Prosím, pomoz mi milovat Tě víc než sebe. Začni mě od dnešního dne stravovat ohněm Tvé nebeské lásky. Ve jménu Ježíše Krista, mého Krále. Amen. 15. Adar Žalm 145

Chvalozpěv od Davida. Budu tě vyvyšovat, můj Bože, králi, a velebit tvé jméno na věky a vždycky. Po celý den každého dne budu tě velebit a chválit tvé jméno na věky a vždycky. Veliký je Hospodin a jeho velikost je nezbadatelná. Rod rodu, rodina rodině (po domech lámali chléb, v Líšťanech naposled včera) vychvaluje tvé mocné rekovství. Budu tiše rozmlouvat o nádherné slávě tvé velebnosti a o příbězích tvých divů (i s Corrie Ten Boom). Tak budou hovořit o mohutnosti tvých úctu vzbuzujících skutků a o tvé velikosti budu vypravovat. Rozpomínáním na tvou hojnou dobrotu se rozplývají a nad tvou spravedlností zajásají. Milostivý a slitovný je Otec Pána našeho Ježíše Krista i náš, pomalý k hněvu a veliký v milosrdenství. Je dobrý ke všem a jeho slitování jsou nad všechna jeho díla. Tebe, Hospodine, budou vyznávat všechna tvá díla, a tvoji chasidové – účastníci tvého milosrdenství – tě budou velebit. Budou hovořit o slávě tvého království a mluvit o tvé moci, aby synům lidským uvedli ve známost projevy jeho moci a nádhernou slávu tvého království. Tvé království je království všech věků a tvá vláda po všechna pokolení. Otec Pána Ježíše je v Kristu skrze Ducha svatého oporou všech padajících a vzpruha všech sklíčených. Oči všech vyhlížejí k tobě se zalíbením a ty jim dáváš jejich pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a naplňuješ přání všeho živého. Hospodin je spravedlivý ve všech svých cestách a milosrdný ve všech svých skutcích. Blízký je Hospodin všechněm, kteří ho vzývají v pravdě. Plní přání těch, kdo se ho bojí, a jejich volání o pomoc slyší a pomáhá jim (=spasí je). Bůh Otec a Syn a Duch svatý zachovává, zachr aňuje všechny, kteří ho milují, a všechny bezbožníky zahladí. Má ústa budou vyslovovat chválu Hospodinovu a všechno tělo veleb jeho svaté jméno od věků až na věky. Amen. 13

Knihovna Božího Království

* svazek 2010/2c

MILOVÁNÍ NEPŘÁTEL. Bůh je L á s k a . Pojal úmysl (plán) jak m i l o v a t a b ý t m i l o v á n . Uskutečňuje ho v řadě kroků. Po stvoření, potopě, vyvolení a rozmnožení lidu dal mu Zákon, aby odhalil hřích. Slyšeli jste, že říkáno bylo: ‚Milovati budeš bližního svého /jako sebe samého: Já jsem Hospodin./ a nenávidět nepřítele svého.‘ M 5,43 podle 3M 19,18. Už v Tóře však přikázal, že máme pomáhat svému nepříteli tím, že podle práva mu vrátíme to, co mu patří: 4Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho, an bloudí, obrátíš a dovedeš ho k němu. 5 Uzřel-li bys an osel toho, jenž tě má v nenávisti, leží pod břemenem svým, zdaž se zdržíš, abys mu neměl pomoci? Nýbrž opravdově pomůžeš [jemu], spolu s tím, [kdož tě v nenávisti má.] 2M 23,4-5. Ne dosti na tom. I vůči osobám svých nepřátel se máme nepochybně chovat podle příkladu z historie Israele tak, že s nimi jednáme s láskou, Boží láskou: uspokojíme jejich základní potřeby, dáme jim jíst a pít a vrátíme je domů (pocit bezpečí a jistoty). Pozoruhodné na té příhodě je i to, že prorok Elizeus veden Pánem se vzepřel králově choutce, a král to v bázni Boží respektoval (o kousek dál uvidíme proč): 21Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je mordovati, otče můj? 22Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému. 23A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské. 2Kr 6,21-23. Ne dosti na tom. Kromě uspokojení základních potřeb Pán žádá, abychom odpustili nepřátelům a v přímluvě se za ně modlili: 7Stalo se pak, když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi, že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému: Rozpálil se hněv můj proti tobě, a proti dvěma přátelům tvým, proto že jste nemluvili o mně toho, což pravého jest, tak jako služebník můj Job. 8Protož nyní vezměte sobě sedm volků, a sedm skopců, a jděte k služebníku mému Jobovi, abyste dali obětovati obět za sebe, a služebník můj Job, aby se modlil za vás. Nebo jistě oblíčej jeho přijmu, abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho; nebo nemluvili jste toho, což pravého jest, o mně, tak jako služebník můj Job. 9A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, učinili, jakž jim byl přikázal Hospodin, a přijal Hospodin oblíčej Jobův. Jb 42,7-9 V příhodě se vyskytuje nutná podmínka odpuštění, mají odprosit, aby jim Job přestal mít za zlé to, čím se vůči němu a Pánovi provinili. Můžete bezpochyby namítnout, že Elifaz, Bildad a Zofar byli Jobovi přátelé a nikoli nepřátelé. Nicméně, když bez zjevení skutečnosti jeho situace vytýkali Jobovi předpokládané hříchy, a to jen podle toho, co viděli svýma očima (trest jako důsledek hříchu), stavěli se vlastně proti Pánově vůli jako blázni a byli Jeho nepřáteli. Věří-li někdo, pak nepřítel Boha je i jeho nepřítelem: 20Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé. 21Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? Ž 139,20-21. Za jejich hřích nesprávného mluvení byla požadována podle Staré smlouvy oběť (7 volků a 7 skopců), neboť Pánova dokonalá oběť ještě nebyla vykonána, a ještě také přímluvná modlitba od Joba. Modlitba je důkazem milování. Nepřátelé se nemusí o modlitbě ani dovědět, a mohou dál páchat zlo: 4 Protivili mi se za mé milování, ježto jsem se za ně modlíval. 5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. Ž 109,4-5. Podmínka odprošení stále platí. Tato forma nápravy je spojena se studem, od nepřátel není požadováno pokání jako jedině správná forma obrácení se k Pánovi (ta se požaduje od těch, kteří už Pánovi jsou nebo se jimi mají bezprostředně stát), protože zde jde prozatím jen o odprošení za zlo, které bylo spácháno vůči objektu jejich nepřátelského jednání. Prosba žalmisty je směřována k Pánovi, aby mu bylo pomoženo, aby nepřátelé poznali, že jeho vyváznutí z jimi nachystané pasti je Pánova práce: 26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. Ž 109, 26-28. Další Pánova práce na nepříteli je vidět z následujících veršů. Jestliže se zachováme vůči nepříteli s láskou, tj. obstaráme-li jeho základní fyzické potřeby, 1

nastane něco, co je obrazně vyjádřeno shromážděním řeřavého uhlí na jeho hlavě, nastane v hlavě (centru rozumu, citu a vůle) při přemýšlení, vynořování se pocitů a pro další rozhodování jakési pálení, které má přivést nepřítele ke změně smýšlení vůči objektu jeho zlotřilého konání. Navíc zde uvidíme, proč král poslechl proroka Elizea, protože naše konání v lásce má zaslíbení spravedlivé a dobré odplaty: 21Jestliže by lačněl ten, jenž tě nenávidí, nakrm jej chlebem, a žíznil-li by, napoj jej vodou. 22Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho, a Hospodin odplatí tobě. Př 25, 21-22. Vyrovnávání se věřících s nepřáteli se zcela mění s dalším, nejvýznamnějším krokem uskutečňování záměru Božího m i l o v a t a b ý t m i l o v á n , s příchodem Syna Božího na svět. Ježíš Kristus nasazuje laťku požadavků na naše chování mnohem výše, tak vysoko, že ji sami v lidské síle naprosto nemůžeme překonat. Nelze téměř předvídat, jak člověk odpoví na akt nepřátelství, proto Tóra vyžadovala alespoň rovnocenné jednání: Jak ty mně, tak já tobě (podle principu oko za oko). Pán však žádá víc, abyhom neodpírali zlému, a doprovází to hned několika příklady: 38 Slyšeli jste, že říkáno bylo: Oko za oko, a zub za zub. 39Jáť pak pravím vám: Abyste neodpírali zlému. Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé, nasaď jemu i druhého. 40A tomu, kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti, nech mu i pláště. 41A nutil-li by tě kdo míli jednu, jdi s ním dvě. 42A prosícímu tebe dej, a od toho, kdo by chtěl vypůjčiti od tebe, neodvracuj se. M 5,38-42 Jak můžeme tomuto požadavku vyhovět? Nejde to z lidských sil starého stvoření, protože na úder do tváře vysoce pravděpodobně zareagujeme v horším případě vrácením rány (podle principu oko za oko) a v ještě horším případě přidáme druhou, "trestající" ránu; v lepším případě reagujeme útěkem. Ani jedna reakce není podle Boží vůle. Na druhý příklad sebrání tak osobní věci jako je prádlo můžeme reagovat v horším případě taháním o tento kus prádla, v ještě horším případě napadením lupiče; v lepším případě "pouze" ukřivděnými řečmi. Podobně rozdílně nejspíš zareagujeme i v dalších příkladech. Jak tedy můžeme naplnit Pánův požadavek neodpírání zlému? Splnit to je možné jen tak, že jsme v Kristu (zůstáváme v Kristu, jako On zůstává v nás, chodíme ve světle, v duchu), protože náš starý člověk zemřel s Ním na kříži a my jsme se znovuzrodili do Jeho království (ne jednou provždy, ale na každý den umíráme hříchu, na každý okamžik). Jedině tak, že už nežijeme svůj lidský život v duši, ale žijeme božský vzkříšený život v duchu. Jsme-li my v duchu v tom okamžiku (i jiném!) projevu nepřátelství vůči nám, pak můžeme reagovat a reagujeme na akt takového nepřátelství nastavením i druhé tváře, ponecháním i pláště, společným chozením, dáváním vyžádaného a neodvracením se od vypůjčujícího. Je to nepochybně těžké, ale musíme se to učit stále a znova, až se to stane naší přirozeností. Tato úžasná (nebeská) pasáž má ještě další nárok na naše chování. Nemáme činit nepřátelům žádné "dobré" skutky, když vám to oni sami neporučí, nedonutí vás nebo jich nežádají. Jen v případě, že vám to sdělí Pán, poslechněte v Jeho a dle Jeho přirozenosti. Ne dosti na tom. Teď přijde pasáž, která je mnohým nepochopitelná, která je v celku jen těžko přijatelná a uskutečnitelná, ale obsahuje úžasné zaslíbení. Zdaleka nestačí vracet nepřátelům jejich vlastnictví, pomáhat jim uspokojit základní životní potřeby, modlit se za ně, odpouštět jim, požádají-li o to, a neodpírat zlému, jak jsme to již probrali v předešlých odstavcích. Máme jim ještě dobrořečit a činit dobře: 44 Ale jáť vám pravím: Milujte nepřátely své, dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví, 45Abyste byli synové Otce svého, kterýž jest v nebesích; nebo slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé. M 5,44-45 Je zase mnohem těžší, mluvit dobře o někom, kdo nám ubližuje, a ještě mu dělat dobře, ale v Pánu je to možné (On je naše dobrořečení a dobré jednání). Zaslíbením za takovéto chování (milování) je, že budeme syny Otce nebeského, ne jen „jako synové“, ale doslova budeme syny Otce, který dává dobré (slunce a déšť pro vrůst potravy a žití) nejen těm, kteří jsou Jeho syny, ale i nepřátelům jeho synů. Ve vybraných verších Ř12 je opakování výše zmíněných příkladů našeho chování při milování nepřátel, s rozvinutím některých pasáží. Rozvinutí se týká především formy zdroje (v.6): Pán nám dává ze Své milosti dary, za jejichž pomoci můžeme zvládnout to, co je lidem bez Boha nemožné (On je naše milování, i nepřátel). Dále se rozvinutí týká motivu. Některým lidem je milování bližních někdy možné zvládnout falešně, pokrytecky (v.9), s přetvářkou (licoměrně), a to proto, aby se dělali lepšími než jsou před jinými lidmi ze světa, nebo aby něco získali od Boha (podle šířených náboženských představ, že lze ovlivňovat božstva - duchy, i ovládat Boha, který by tím podle nich byl nesvrchovaný). Pán, který vidí do ledví každého, samozřejmě odhalí tyto ničemné motivy a síly, z kterých je to vykonáno. 2

Rozvinutí se také týká způsobu milování. Nepřátelé nás svými příkazy a chováním omezují (zužují, souží), ale my v těch situacích máme být trpěliví (v.12). Jsou situace, kdy už to zdánlivě není možné vydržet, ale On je naše trpělivost. Jsme-li v Kristu, zvládneme to a nebudeme jim zlořečit (v.14), tj. mluvit o nich špatně, což je zřejmě jeden z nejčastějších prohřešků i těch trpělivých následovníků Krista. Konečně se rozvinutí týká odplaty, je nám doporučeno neodplácet za zlo zlem (v.17), protože On je naše odplata. Pán sám říká: Já odplatím (v.19). Shrnutí všech aspektů milování nepřátel je obsaženo v krátkém příkaze: Přemáhej zlo dobrým. To je způsob Pánovy božské přirozenosti: 6Ale majíce obdarování rozdílná podlé milosti, kteráž dána jest nám, … 9Milování buď bez pokrytství; …12…v ssouženích trpěliví, na modlitbě ustaviční, … 14Dobrořečte protivníkům svým, dobrořečte a nezlořečte. … 17…Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi, …19Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. 20A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho. 21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé. Ř 12,6.9.12.14.17.19-20. Znovu připomínám, že nikde v Písmech není zmínka, že bychom měli vymýšlet vlastní hlavou něco dobrého pro nepřátele nebo se pro to rozhodovat podle jejich předpokládaných pocitů, ale že jedinými legitimními důvody pro dobré konání je Pánův pokyn, event. příkaz nepřítele. Protože je psáno, že jedině Pán je dobrý, můžeme překonat zlé skutky nepřátel jedině Pánem v sobě a v našem konání. Kristus nám s Božím životem při znovuzrození dává i zákon Ducha života, který nás vysvobozuje ze zákona hříchu a smrti Ř 8,2, tedy v daném případě z takového chování vůči nepřátelům, které není podle Boží vůle, a se kterým ani nemůžeme být spokojeni Ř 7,15. Proti zákonu hříchu smrti naše vůle nic nezmůže. Rozhodnutím činit dobré podle Boží vůle vyjádřené v Bibli nemůžeme uspět, protože naše vůle je slabší než nevyčerpatelný zákon hříchu. Být v Kristu podle Ř 8,1 znamená nepodléhat odsouzení, což uskutečňujeme tím, že uplatňujeme zákon Ducha života, který je silnější než zákon hříchu a smrti. Silnější zákon vítězí nad slabším. Každý život má svůj zákon, tedy zvyk či tendenci. Kde je nějaký život, tam je i zákon tohoto života. Např. ryba, která má rybí život, má tendenci plavat ve vodě, je to pro ni zákon. Předmět na stole nespadne na zem, protože proti gravitačnímu zákonu působí jiný zákon (o neprostupnosti těles), ale v ruce jej dlouho neudržíme. Když nám Bůh dává nový život, dává nám i zákon Ducha života, a s ním i zvyky, tendence. Věřící by se neměl snažit činit dobro, ale měl by řídit povahou Božího života, který obdržel a který mu umožní v různých situacích prakticky následovat Krista. Když Pán za nás nesl všechno na kříži, neopustí nás ani teď. Závěrečné shrnutí: Při milování svých nepřátel (uplatňování lásky vůči nim) jim máme podle tóry pomáhat tak, že jim v souladu s vlastnickým právem /a/ vracíme věci, které jim patří. Ocitnou-li se v existenční tísni, máme jim /b/ zajistit základní lidské potřeby, tj. dát jim jíst a pít (záchrana života) a vrátit je domů (potřeba bezpečí a jistoty). Takovéto konání v lásce má zaslíbení spravedlivé a dobré odplaty. Požádají-li nás v studu a lítosti o odpuštění, což je nutná podmínka, máme jim /c/ odpustit a máme se za ně /d/ modlit, to je důkaz milování, protože na nich pracuje. Ježíš Kristus je konec tóry. Boží Syn přišlý v těle jde dál a výš v požadavcích na naše chování tím, že vyžaduje, abychom /e/ neodpírali zlému. Nepřátelům máme vyhovět v tom, co přikazují a vynucují si. Dokonce to rozšiřuje o požadavek, abychom to /f/ činili bez pokrytectví a s trpělivostí. Kristus jde i hlouběji, protože o nepřátelích nemáme mluvit špatně, ale máme jim /g/ dobrořečit a činit jim dobře. Toto nejde naplnit v lidských silách, ale jen v moci zemřelého a vzkříšeného Pána, který jim odplatí podle Své spravedlnosti. Celá šířka a délka, hloubka a výška Kristovy lásky je obsažena v radě /h/ přemáhat zlé dobrým. Úžasným zaslíbením za milování nepřátel v Kristu je skutečnost, že budeme syny Otce nebeského. Bez Pána nemůžeme nic dělat! Natož milovat nepřítele. Pán svůj plán m i l o v a t a b ý t m i l o v á n uskuteční v dalších, věřícími očekávaných a vyhlížených krocích: skrze Svůj návrat, porážku Satana a zde diskutovaných nepřátel(!); skrze vypuštění Satana, posledního soudu, svržení Satana a smrti; a konečně skrze zničení a znovustvoření nebe a země, sestoupení Nového Jerusaléma, a pak už bude navždy jen b y t í B o ž í r o d i n y v J e h o l á s c e . 3 Vladimír Šedivý

Knihovna Božího Království

* svazek 2010 /2d

Touha po štěstí . Každý touží po štěstí, ale jenom málokdo ho má. Usilování o něj je všeobecné a nadčasové. Už před mnoha generacemi si pisatelé Deklarace nezávislosti Spojených států uvědomovali tuto touhu. Napsali tam, že každého člověka Stvořitel obdařil určitými základními právy a jedním z nich je usilování o štěstí. Nicméně pro mnoho lidí je štěstí prchavé. A aby to bylo ještě prchavější, mnoha křesťanům bylo řečeno, že svatost a štěstí nejdou dohromady. To proto, že v církvi byl kladen důraz na Ježíše jako muže utrpení, obeznámeného se zármutkem. Iz 53,3 říká: „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj. Jeho jizvami jsme uzdraveni.” Nicméně toto není celý příběh. Stejná Písma, říkající, že Ježíš trpěl, také říkají, že „On byl pomazán olejem radosti více než kdokoliv jiný“, a že radost Pána je naší silou.“„Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost,proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.” H 1,9. “Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.” Ne 8,10. Tak se odpočívá v Pánu i při slavnosti novměsíce Adar, posledního v roce. 1 Žádná radost - žádná síla. To je jeden z důvodů, proč máme mnoho slabých následovníků Krista. Takže: je skutečné štěstí dosažitelné? Pokud ano, jak ho získat? Nejdříve mi dovolte říci, že existuje mnoho míst v Písmu, která přikazují, abychom se radovali a byli šťastní Ž 32,11 40,16 68,3 70,4 – abych jich několik zmínil. Některá výslovně přikazují, abychom se radovali uprostřed potíží Ž 34,1 M 5,12 a J 16,33. Lidé Izraele byli dokonce trestáni za to, že nesloužili Pánu s radostným a šťastným srdcem z vděčnosti za hojnost všech věcí, které Pán učinil. „Za to, že jsi měl hojnost všeho, ale nesloužil Hospodinu, svému Bohu s radostí a vděčným srdcem, budeš otročit svým nepřátelům, které na tebe pošle Hospodin v hladu a žízni, v nahotě a nedostatku všeho. On ti vloží na šíji železné jho a zahladí tě.” 5M 28,47-48 Takže pokud radost byla příkazem a lidé byli trestáni, když se neradovali, pak štěstí je něco, nad čím můžeme mít vládu. Jinak by Pán byl nespravedlivý, kdyby nám to přikazoval dělat. Dnešní lidé si myslí, že štěstí je výsledek a ne volba. Myslí si, že kdyby neměli žádné problémy a měli hojnost dobrých věcí, pak štěstí by bylo nevyhnutelným výsledkem. To není pravda. Štěstí není způsobem existence; je to stav mysli. Člověk může být šťastný, když všichni a všechno kolem je ve zmatku. Může být spokojený, ať jsou finanční nebo fyzické podmínky jakékoliv. Skutečné štěstí a spokojenost nezávisí na okolnostech. Vezměte si za příklad Pavla. Apoštol Pavel napsal knihu Filipenským v době, kdy byl ve vězení v Římě. Byl ve vězení dva roky v Izraeli, jeden rok v tranzitu do Říma a neznámé množství času v Římě. Stál tváří v tvář možné popravě. Ale jeho dopis Filipským je ten nejšťastnější dopis, jaký kdy napsal. V tomto krátkém dopise zmiňuje radost 17x. Jak je to možné? Co bylo Pavlovým tajemstvím? Kniha Filipským nám dává klíče, díky kterým Pavel získal tento úspěch. Ve F 4,11 Pavel řekl: “Naučil jsem se být spokojen s tím, co mám.” Všimněte si, že spokojenost je něco, co se apoštol Pavel naučil. Nestalo se to přirozeně nebo bez úsilí. Nikdo z nás nevyšel z lůna s tím, že uměl číst a psát; museli jsme se to naučit během let a stálo nás to úsilí. Stejně tak je to se spokojeností, což je velká část štěstí; je třeba se jí učit. Nepřijde a nezmocní se nás, ani ji nedostaneme jako nachlazení. Je to získaný rys. Jak získáme štěstí? Nejdříve musíme jednat s tím, co je uvnitř. Většina lidí má jiný přístup. Chtějí jednat s tím vnějším. Modlí se za to, aby jejich problémy byly vyřešeny a aby jim do cesty přišli jen dobré věci a dobří lidé. Dovolte mi, abych vám napověděl: To se nestane! Dokud budeme v tomto světě, budeme mít problémy J 16,33. A pokud žijeme pro Boha, budeme pronásledovaní 2Tm 3,12. Jestli jste nikdy nevrazili do ďábla, je to proto, že jdete stejným směrem jako on. Když se otočíte a začnete plavat proti proudu, budete vždycky cítit odpor. Lidé a okolnosti začnou pracovat proti vám. Když čelíte odporu, nemůžete řídit to, co se děje vně, ale můžete mít úplnou kontrolu nad tím, co se děje uvnitř. Když toto pochopíte, objevíte tak jeden z nejdůležitějších klíčů ke štěstí. Navíc budete na cestě k vyloučení zármutku ze svého života. Napsal jsem malou knížku, která se jmenuje Soběstřednost - kořen všeho zármutku. Ukazuje, že soběstřednost je skutečně u kořene všeho našeho zármutku. Vím, že pro mnohé je to hořká pilulka ke spolknutí. Je to proto, že žijeme ve společnosti, která se naučila spíše obviňovat okolnosti a druhé lidi, než převzít osobní zodpovědnost. 1

Např. Př 13,10 zřetelně objasňuje, že způsob, jak s námi druzí jednají, není kořenem sváru; je to naše pýcha: “Ze zpupnosti vzniká hádka, kdežto u těch, kdo si dají poradit, je moudrost.”. Kdybychom nebyli tak zamilovaní sami do sebe, tak pyšní a soběstřední, nebyli bychom tak citliví na všechny ty věci, které nám jsou proti srsti. To je ten hlavní bod naší sebelásky. Jedna z nejvíce osvobozujících věcí na světě je milovat druhé více než sama sebe. A když ten někdo, koho milujete více, je Bůh, budete se radovat, až bude oslaven, i když se to bude dít skrze vaše utrpení. To je to, co dělal Pavel. Ve F 1 se apoštol Pavel pokouší utěšit Filipské. To byli pro Pavla mimořádní lidé, a on byl mimořádný pro ně. Ve F 4,15-16 Pavel řekl, že Filipští byli tou jedinou církví, která mu kdy něco dala poté, co odešel z jejich oblasti. Neudělali to pouze jednou, ale udělali to dvakrát a byli by s ním ve spojení více, kdyby bývali věděli, kde byl. Chtěl je ujistit, že s ním je všechno v pořádku. Jak to udělal? Řekl jim, že všechno jeho utrpení podporuje Boží království. Amen. Chvála Pánu. Ve F 1,12-18 Pavel říká: “Rád bych, bratři, abyste věděli, že to,co mě potkalo, je spíše k prospěchu evangelia, takže po celém soudu i všude jinde je známo, že jsem vězněn pro Krista, a mnohé bratry právě mé okovy povzbudily, aby se spolehli na Pána a s větší smělostí mluvili beze strachu slovo Boží. Někteří sice káží Krista také ze závisti a řevnivosti, jiní však s dobrým úmyslem. Jedni z lásky, protože vědí, že jsem tu k obhajobě evangelia, druzí z touhy po uplatnění, ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoliv způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus; z toho se raduji a budu radovat.” To je výmluvné! Pavel miloval Boha a podporování Jeho království více než miloval sám sebe. 2 Pokud Boží království více prospívalo díky Pavlovu uvěznění, pak to mělo cenu. Jak úžasný postoj. Udělali bychom dobře, kdybychom si ho přivlastnili. Když Bůh a druzí jsou pro vás důležitější než vy sami, pak jste na správné cestě ke štěstí. Ale pokud jste zcela ponoření sami do sebe, pak je z vás velmi malý balíček. A v tom spočívá množství překážek ke spokojenosti a štěstí. Mnozí lidé jsou zvyklí sami na sebe jako drogově závislí na drogy. Nikdy nejsou spokojeni. A tato sobě-středná nespokojenost funguje pro ďábla jako široce otevřené dveře pro pokušení. Zavřete je. On použil zájmu o sebe k tomu, aby pokoušel Adama a Evu, i když žili v dokonalém světě bez jediného problému. „Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.” Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.” 1M 3,3 Dokonce ani Ježíšovi učedníci s Ním nebyli spokojeni. Navzdory tomu, co všechno Ho viděli dělat, chtěli ještě více vnější důkazů o tom, kým byl. Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme…” J 14,8. My sami sebe nikdy nemůžeme skutečně uspokojit. Prostě to musíme odmítnout. Musíme zemřít sami sobě a umístit Boha na první místo, a druhé před sebe. Je snazší to říci než udělat. Ale když jednou zemřeme sami sobě, štěstí je na dosah ruky. Za druhé musíme jednat s tím, co je vně, s našimi okolnostmi. Pavel dal úžasný vhled do toho, jak to udělat, v 2K 4,17-18, kde říká: “Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.” Pavel řekl, že jeho soužení bylo jen lehké. Neřekl to proto, že by neměl problémy. Můžete si přečíst seznam jeho “lehkých soužení” v 2K 11,23-30. Ten seznam obsahuje bití bičem a holí, vězení, ztroskotání lodi, hlad a žízeň kvůli nesení evangelia a mnohé další. Takže jak my můžeme mluvit o těžkém břemenu, když Pavel nazýval své problémy, které byly mnohem horší než cokoliv, čím jsme my trpěli, pouze lehkým soužením? Víte, nejsou to vaše problémy, které jsou problémem; je to způsob, jak své problémy vidíte a hodnotíte; to je činí problémem. Pavel řekl, že všechno jeho soužení bylo na okamžik. To znamená, že byly krátkodobé ve srovnání s věčností. Pavel stavěl všechno do zorného úhlu věčno-sti. Bez ohledu na to, jak zlé věci jsou v tomto životě, pro každého z nás je zaslíbená tak úžasná věčnost, že všechny naše potíže blednou ve srovnání s takovou věčností. Ř 8,18 říká: „Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.” Naše budoucnost je zářící, musíme mhouřit oči, abychom se na ni mohli zadívat. Všechna utrpení v tomto životě jsou krátkodobá a bezvýznamná ve srovnání s věčností a všemi potěšeními, které má pro nás Pán připravena. Když toto budeme mít na mysli, naše problémy se zmenší do zvladatelné velikosti. Pavel také řekl v 2K 4,18, že se nedíval na dočasné věci světa, ale že byl zaměřen na věčné nebeské věci. Pokud hledáme štěstí jenom v tomto životě, pak budeme ubozí 1K 15,19. Naše skutečné štěstí a naše budoucnost spočívají v Ježíši. Pokud věříme, můžeme mít nevýslovnou radost a plnost slávy nyní, v tomto životě 1P 1,8. Je to naše kotva ve věčnosti, která chrání naše srdce před tím, aby se trápila J 14,1-3. Existuje mnoho dalších důležitých pravd o štěstí, které apoštol Pavel odhalil. Myslím si, že je velmi důležité, aby tomuto každý následovník Krista porozuměl. Nebudete toho litovat. Budete šťastní. 2 Milujeme vás, Andrew a Jamie Wommackovi a [email protected] se svým domem.

3. Adar * Ezdráš 6,15: Chrám byl dokončen třetího dne měsíce Adaru v šestém roce vlády krále Dareia. Žalm 133: Píseň vzestupná. Hle, jak dobré a jak utěšené, když bratři také spolu bydlí (zůstávají, pohromadě sedí). Jako dobrý olej na hlavě, který stéká na vous, na vous Aharónův, který splývá na (krční) okraj roucha jako rosa Hermonu, stékající na vrchy Sionské.

Nebo tam Hospodin přikázal požehnání, život na věky. Zpívejme Pánu (ZP) č. 61: Jak dobré a utěšené, žijí-li (1) bratři (2. sestry 3. děti 4. všichni)

v lásce. Ref 2x: Radost mají, v lásce když přebývají. * svazek 2010/1 Nejsme zanecháni. Vyvedení ze Sodomy. Čím se končí svět. Proroctví. * svazek 2009/1 Všeobecná a místní církev. Kurs Dereka Prince z roku 1980. * svazek 2009/2 Království v celé své slávě od Alana Vincenta * svazek 2009/3 Pojďte, svolávám nové shromáždění, praví Pán. * svazek 2009/4 Svrchovaný Bůh od Davida Eellse, přeložil Petr Martykán * svazek 2009/5 Vyšší úrovně duchovního boje od Any Méndez * Gramateus (G2, G3, G4, G5, Tevet 5770, Ševat, Adar) – z Líšťanské církve Odjinud: F.J. Křesina Přímé stezky pro dítky Boží. 1927 Následování Krista od Tomáše, zvaného Kempenský, nositele pochodně Spisy C. H. Mackintoshe, zejména Poznámky k 1. 2. 3. 4. 5. knize Mojžíšově Kázání a spisy Watchmana Nee, Dereka Prince a Witnesse Lee. Spisy Corrie Ten Boom Tulákem pro Krista, přel. Zora Tetivová, a Ježíš je vítěz, a Wilhelma Busche Ježíš náš osud Rick Joyner: POSLEDNÍ BITVA a POCHODEŇ A MEČ Joel Baker Znamení, Podobenství a Tajemství Příchodu Pána, přel. Markéta Bystrická BOŽÍ OHEŇ – David Hogan, přeložil Lubomír Zimmer – děkujeme. ANDĚLÉ V AKCI Ronalda Bucka, přeložil Lubomír Zimmer – děkujeme. AKADEMIE LOGOS – skripta kursu Jo Kim 2009, I. a II. část, přeložil Ondřej Skuhravý Sada knih Andrewa Womacka vydávaná SPKD Zlín, z toho některé dostupné na internetu Bill Johnson Když nebe pronikne na zem, přeložil Dan Drápal, 2009 Juda Mělník Lee LaCoss Vybuduji svou církev 2002, Dnešní obnova církve 2003 Juda Mělník Pesach, Mesiášská hagada, slavení Pesachu… 2003 Josef Tůma, přel. L. Hallerová Dosud nepřevedeno do elektronické podoby: PÍSEŇ mého NOVÉHO ŽIVOTA, 550 písní a poselství 1980, k dostání za Kč 60 Brno, Šámalova 15 CO BUDE S TÍMTO? 1971 W. Nee – prosili jsme Pána a dědice Samuely Hejzlarovy o nové vydání POKRÝVÁNÍ HLAVY – CESTA CÍRKVE lekce 42+43 W. Nee Antiochijské listy I. – VIII. –mvPoselství o Království Božím pro Československo jaro 1980 od Patrika a Paula Silnější než protivník, kázání dr. Kosty Deye z Kanady v Debrecíně v létě 1980 DUCHOVNÍ ČLOVĚK I. II. III. W.Nee, přeložil Petr Martykán UČENÍ NOVÉHO ZÁKONA, kurs Dereka Prince o 12 lekcích 1983, 1988, přeložil Petr Martykán EVANGELIUM KRÁLOVSTVÍ , kurs Dereka Prince, přeložil Petr Martykán Setkání v Jeruzalémě. Příběh Lydie Christensenové-Princové zapsaný Derekem Princem. 1988 Království Boží, seminář Johna Wimbera, 1989 přeložil Petr Martykán Spisy Oliho Hanoly Príď kráľovstvo Tvoje 1984, Tajemstvo skutečnosti 1995 a Otevřený dopis...1998

Vyvolaná v Líšťanech Pavel+Marek+otrok Miroslav Venc starší, 330 35 Líšťany 55 Telefon 377 915 039 [email protected], Účet na příspěvky a dary 0108930576/0300