Bankovní kriminalita

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví

Bankovní kriminalita Diplomová práce

Autor:

Markéta Bakajsová Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Zbyněk Kalabis

Březen 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 31. března 2011

Markéta Bakajsová

Poděkování: Chtěla bych poděkovat vedoucímu své práce panu Ing. Zbyňku Kalabisovi za metodickou pomoc, kterou mi poskytl při zpracování této diplomové práce a paní Mgr. Marcele Hutarové za korekturu textu.

Anotace práce: Cílem této práce je popsat nejen historii a vývoj bankovní kriminality, ale i její typy, způsoby odhalování a preventivní opatření. Bankovní kriminalita je rozdělena podle prostředí, ze kterého je páchána na vnitřní a vnější. Do vnitřní bankovní kriminality jsou zařazeny oblasti týkající se korupce, záměrného porušování zákona o ochraně osobních údajů, zneuţívání bankovního tajemství a tunelování. V neposlední řadě se vnitřní bankovní kriminalita dotýká i nepoctivosti vlastních zaměstnanců bank. Naproti tomu bankovní kriminalita z vnějšího prostředí zahrnuje trestné činy v oblastech praní špinavých peněz, počítačové kriminality a s ní souvisejícími podvody s platebními kartami. Řadíme sem také loupeţná přepadení bank, nebo agenturních vozidel, přepravujících finanční hotovost a jiné ceniny. Práce se dotýká téţ oblasti padělání zákonných platidel, jejich odhalováním a vývojem ochranných prvků. Stejně, jako jiné druhy kriminality, je i bankovní kriminalita společensky velmi nebezpečným jevem, který se neustále vyvíjí a zdokonaluje.

Annotation: The aim of this thesis is to describe not only the history and development of bank crime but also its types, ways of detection and its prevention. The bank crime is divided according to the environment it is committed in into internal and external bank crimes. The internal bank crime covers spheres of corruption, private data security law-breaking, bank secrets abuse and “tunneling”. Last but not least the internal bank crime concerns also dishonest behavior of own bank employees. On the other hand the external bank crime includes crime delicts in areas of money laundering, computer crime and related payment card frauds. Bank heists or robbery of agency cars carrying cash and cash equivalents and vouchers also refer to the external bank crime. The thesis also covers the scope of counterfeit money, its detection and development of protecting elements. The bank crime as well as other types of crime is socially very dangerous phenomenon that is constantly developing and innovating.

Obsah: Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Bankovní kriminalita, historie a vývoj ............................................................................... 9 1.1 Bankovnictví a jeho historie ................................................................................................. 9 1.2 Historie bankovní kriminality ............................................................................................. 12 1.3 Bankovní kriminalita a její odhalování .............................................................................. 16 2. Bankovní kriminalita a vnitřní prostředí ......................................................................... 19 2.1 Nepoctivost zaměstnanců na pracovišti.............................................................................. 19 2.1.1 Výběr nových zaměstnanců a rozpoznávání těch nepoctivých .................................... 21 2.1.2 Zaměstnanci bank ........................................................................................................ 22 2.2 Bankovní tajemství ............................................................................................................. 24 2.2.1 Právní úprava .............................................................................................................. 25 2.2.2 Etický kodex a další standardy .................................................................................... 26 2.2.3 Zaměstnanci bank ........................................................................................................ 27 2.3 Korupce .............................................................................................................................. 28 2.3.1 Právní úprava .............................................................................................................. 29 2.3.2 Druhy korupce ............................................................................................................. 30 2.3.3 Korupce v bankách ...................................................................................................... 31 2.4 Tunelování .......................................................................................................................... 32 2.4.1 Právní úprava .............................................................................................................. 32 2.4.2 Způsoby tunelování ...................................................................................................... 33 2.4.3 Tunelování v České republice ...................................................................................... 33 3. Bankovní kriminalita a vnější prostředí........................................................................... 36 3.1 Legalizace výnosů z trestné činnosti .................................................................................. 37 3.1.1 Právní úprava .............................................................................................................. 38 3.1.2 Obecné znaky podezřelých obchodů ............................................................................ 39 3.1.3 Průběh legalizace výnosů z trestné činnosti ................................................................ 40 3.1.4 Metody legalizace výnosů z trestné činnosti ................................................................ 42 3.1.5 Nástroje pro legalizaci výnosů z trestné činnosti ........................................................ 43 3.2 Počítačová kriminalita a podvody s platebními kartami .................................................... 44 3.2.1 Počítačová kriminalita ................................................................................................ 44 3.2.1.1 Právní úprava ........................................................................................................... 46

5

3.2.1.2 Druhy počítačové kriminality ................................................................................... 46 3.2.2 Podvody s platebními kartami ..................................................................................... 50 3.2.2.1 Druhy podvodů s platebními kartami ....................................................................... 51 3.3 Loupeţná přepadení............................................................................................................ 54 3.3.1 Právní úprava .............................................................................................................. 55 3.3.2 Způsoby provedení loupežného přepadení .................................................................. 57 3.3.3 Pachatelé a poškození ................................................................................................. 58 3.3.4 Loupežná přepadení v České republice ....................................................................... 58 3.4 Padělání zákonných platidel ............................................................................................... 60 3.4.1 Právní úprava .............................................................................................................. 60 3.4.2 Ochranné prvky bankovek a mincí .............................................................................. 61 3.4.3 Padělání peněz v ČR .................................................................................................... 62 4. Bankovní kriminalita, odhalování a prevence ................................................................. 64 4.1 Ekonomická trestná činnost ................................................................................................ 66 4.2 Bankovní kriminalita z vnitřního prostředí ........................................................................ 68 4.2.1 Nepoctivost zaměstnanců na pracovišti....................................................................... 69 4.2.2 Bankovní tajemství, korupce a tunelování ................................................................... 71 4.3 Bankovní kriminalita z vnějšího prostředí.......................................................................... 72 4.3.1 Boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti .............................................................. 72 4.3.1.1 Vnitřní předpisy bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti .............................. 74 4.3.1.2 Prevence obchodních bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti ..................... 75 4.3.2 Počítačová kriminalita a podvody s platebními kartami ............................................. 76 4.3.3 Loupežná přepadení .................................................................................................... 78 4.3.4 Padělání zákonných platidel........................................................................................ 80 Závěr ........................................................................................................................................ 82 Seznam použité literatury ...................................................................................................... 84 Seznam použitých obrázků a tabulek ................................................................................... 89 Seznam příloh ......................................................................................................................... 90

6

Úvod Kořeny bankovní kriminality sahají aţ ke vzniku samotných bank. Jak je tomu u jiných druhů kriminality, i ta bankovní se s vývojem bankovního odvětví vyvíjela. V České republice se s tímto pojmem setkáváme nejčastěji v souvislosti s transformací bankovního sektoru v devadesátých letech minulého století. Díky nedostatečné právní legislativě, způsobené předešlou čtyřicetiletou nadvládou komunistického plánovaného hospodářství, se pachatelům této trestné činnosti velmi dařilo. O podvodech ve finanční oblasti jsme se mohli téměř denně dozvídat ze sdělovacích prostředků. Termín bankovní kriminalita není v odborné veřejnosti pouţíván příliš často, protoţe samotná bankovní kriminalita je v podstatě součástí kriminality finanční, nebo hospodářské. Ve své bakalářské práci, která se týkala firemní kriminality, jsem se v jedné z kapitol zabývala i kriminalitou bankovní, která mě tak zaujala, ţe jsem se rozhodla popsat ji podrobněji ve své diplomové práci. Téma je velmi rozsáhlé a vyţadovalo by daleko větší prostor, neţ který tato práce dovoluje. Jednotlivé informace o bankovní kriminalitě jsem vybírala s ohledem na to, aby text poskytl čtenáři co nejucelenější pohled na věc. Jedná se většinou o odcizení finanční hotovosti, zneuţití osobních údajů či napadení počítačových systémů. Veřejnost bankovní kriminalitu nevnímá tak citlivě jako třeba násilné trestné činy, které se na první pohled jeví mnohem nebezpečněji, ale týkají se uţšího okruhu lidí. Naopak pravdou je, ţe tento typ kriminality je minimálně stejně nebezpečný a navíc můţe zasáhnout daleko větší skupinu obyvatel, ve výjimečných případech i všechny občany státu. Nejen v minulosti, ale i dnes se najdou lidé, pro něţ jsou bankovní lupiči a počítačoví hackeři v jistém smyslu hrdiny. Pachatelé těchto trestných činů se často stávají sympatickými filmovými či literárními legendami. Cílem této práce je vymezení základních pojmů bankovní kriminality. Práci jsem rozdělila na kriminalitu páchanou z vnitřního a vnějšího prostředí bank. V první řadě se věnuji popisu historie bankovní kriminality, pak jejímu vývoji a metodám, které jsou schopny ji odhalit. Dalším tématem, kterým se zabývám, a který vysvětlím, je bankovní kriminalita z vnitřního prostředí, tedy kriminalita páchaná zaměstnanci. Tady uvádím zejména nebezpečnou nepoctivost zaměstnanců, korupci, problematiku bankovního tajemství a tunelování. Naproti vnitřní kriminalitě stojí kriminalita vnější. V této oblasti je mnoho trestných činů, o kterých by se dalo psát. Snaţila jsem se vybrat ze svého pohledu ty nejdůleţitější a nejnebezpečnější, jako je třeba praní špinavých peněz, počítačová kriminalita, podvody s platebními kartami,

7

loupeţná přepadení a padělání zákonných platidel. Poslední kapitola se pak bude týkat odhalování bankovní kriminality a její prevence, kde nastíním účinné cesty, jak s tímto problémem bojovat. V tomto boji výrazně napomáhá téţ spolupráce se zahraničními partnery. Jako základní přístup k řešení zadaného tématu jsem zvolila metodu obsahového zpracování dostupných materiálů. O kriminalitě je popsáno mnoho odborných publikací v nichţ se ovšem autoři finanční kriminalitou zabývají často jen v několika kapitolách. S ucelenějším zpracováním tématu jsem se nesetkala. Dalším dobrým zdrojem informací je internet. Zde je moţné najít jak odborné články, tak články z novin, popisující skutečné kriminální případy, které se na našem území staly. Ráda bych na těchto událostech demonstrovala případy z praxe. Sama pracuji v oboru bankovnictví, přesněji v Bonus programu České spořitelny, proto jsem do své práce zařadila i několik postřehů, se kterými jsem se setkala. S historií a vývojem bankovní kriminality mi velmi pomohla návštěva Muzea Policie ČR, přesněji jeho stálá expozice o bezpečnostních sloţkách v naší zemi. Další moje návštěva rozsáhlé expozice Muzea České národní banky mi poskytla mnoho informací ke zpracování části diplomové práce týkající se padělání zákonných platidel. Pro čtenářovu lepší představu doprovází text obrázky, kterými se snaţím ilustrovat, jak určité typy bankovní kriminality probíhají. Trestné činy, které v textu uvádím, jsem se snaţila popsat jak z právního hlediska, tak z hlediska ekonomického a kriminalistického.

8

1. Bankovní kriminalita, historie a vývoj Bankovní kriminalita, jak sám název napovídá, se bude týkat bank a zákonných platidel. Tento druh kriminality se objevil spolu s prvními bankami, i kdyţ kriminalita spojená s penězi vznikla uţ mnohem dříve. Dá se říci, ţe padělání, krádeţe a jiné zcizování peněz doprovází lidstvo jiţ od vzniku prvních platebních prostředků. Lidé se k padělání peněz často uchylovali a v dnešní době stále uchylují díky své chamtivosti nebo své špatné finanční situaci. Na úvod této kapitoly představím vznik bankovnictví jako takového, protoţe vzhledem k tématu jsou to důleţité události, které téţ formovaly bankovní kriminalitu. Bankovní kriminalita se z hlediska vývoje mnoho nezměnila, změna proběhla hlavně v technických prostředcích, které pachatelé vyuţívají. Na druhou stranu je nutné poznamenat, ţe s rozvojem bankovnictví se zločincům otevřely nové obzory. Bankovnictví se samo o sobě vyvíjelo a zdokonalovalo, proto se zločincům naskýtaly stále nové a nové moţnosti, jak páchat bankovní kriminalitu. Dále se budu věnovat vývoji bankovní kriminality, nejznámějším případům a pachatelům. Pachatele známe zejména díky mnoha kniţním zpracováním a mnohdy následnému zfilmování jejich kriminálních činností, které mnoho autorů inspirovalo díky jejich publicitě a někdy odváţným provedením trestných činů. V této části kapitoly by bylo moţné probrat mnoho vývojových etap bankovní kriminality a popsat známé pachatele z celého světa. Pro jejich velký počet vybírám však pouze ty nejznámější. V souvislosti s bankovní kriminalitou je téţ nutné zmínit a popsat druhou stranu, tedy vyšetřovatele, kteří se snaţí bankovní kriminalitu odhalovat a předcházet jí. V poslední části této kapitoly se proto budu zabývat vývojem metod pomáhajících vyšetřovatelům v jejich práci. Vědecko-technický pokrok se výrazně projevuje i v této oblasti.

1.1 Bankovnictví a jeho historie Tématem mé práce je specifický druh kriminality, který se týká především bank. V úvodu kapitoly pokládám proto za nutné pojednat o tom, jak bankovnictví v evropských zemích vznikalo. Jak tedy bankovnictví v evropských zemích vzniklo? Vývoj bankovnictví je spojen s vývojem peněţních prostředků, které se objevily jiţ v 7 století př. n. l. v Malé Asii. Předchůdci prvních bank a bankéřů byli tzv. směnárníci a peněţníci. Spektrum jejich sluţeb se postupně rozrůstalo na vnitřní i mezinárodní obchodní a platební styk.

9

Samotný pojem a název banka je odvozen z italštiny, kde se slovem banco označovala lavice, na níţ středověcí bankéři prováděli směnárenské operace. Historicky vzato je ovšem bankovnictví staré jako peníze, protoţe s rozvojem pouţívání peněz vznikaly profese jako penězoměnci, půjčovatelé apod. Rozvoj obchodu a potřeba cestovat za obchodem zapříčinily ve středověku vznik fenoménu, který stál u zrodu moderního bankovnictví. Šlo o oddělení fyzické podstaty peněz (hodnoty drahého kovu) od jejich hodnoty (kupní síly). V středověkých obchodních centrech vznikaly zárodky bankovních domů, ve kterých tehdy sídlili většinou zlatníci. Ti od obchodníků přijímali fyzické peníze do úschovy a na vloţenou částku vystavovali potvrzení, tedy směnku. Směnka zněla na sesterský bankovní dům v cílovém městě. Největší výhodou tohoto systému bylo, ţe kupci nemuseli cestovat s penězi v jejich fyzické podobě. Vyloučila se tak moţná ztráta, krádeţ či loupeţ, protoţe potvrzení o úschově nemělo pro třetí osobu ţádnou cenu. V cílovém městě kupec předloţil potvrzení a dostal vyplacen nominál, opět ve fyzické podobě. Za tuto sluţbu zaplatil poplatek. Významným faktem, který je důleţité zmínit je, ţe klient nedostával zpět stejné peníze. Další důleţitý fakt patřící k základům bankovnictví spočívá v tom, ţe prvotní bankéři si záhy povšimli, ţe i kdyţ jsou tyto vklady splatné na poţádání, nikdy nejsou vybírány všechny současně. Tato situace vedla k poznání, ţe udrţovat stoprocentní rezervy pro případ, ţe by všichni vkladatelé museli být vyplaceni najednou a v plné výši, je zbytečné. Bankéři tedy udrţovali pouze jisté rezervy a zbylé finanční prostředky půjčovali. Od tohoto momentu lze hovořit o počátku moderního bankovnictví.1 Předstupněm moderního bankovnictví byly různé depozitní a ţirové instituce a úvěrová společenství vznikající ve 12. aţ 14. století. Úkolem bank a úvěrových společenstev té doby bylo ochránit podnikatele před lichvářskými úvěry s vysokou úrokovou sazbou, někdy aţ sto procent. Vznikaly téměř souběţně na jihu i severu Evropy, v Benátkách, Janově, Amsterdamu či Hamburku. V souvislosti s vydáváním mincí začaly v Evropě druhé poloviny 17. století vznikat centrální banky. Kdyţ se objevila peněţní soustava (měna), začal kaţdý stát volit a upřesňovat její zvláštní charakteristické rysy2. Základní úlohou bankovnictví je dočasně soustřeďovat volné finanční prostředky a zprostředkovávat jejich alokaci3. Dále nabízí řadu sluţeb, jako platební styk, operace s cennými papíry, pojištění, leasing apod. Do příchodu Habsburků na český trůn banky v naší 1

SAMUELSON, Paul. Ekonomie. Praha : Svoboda, 2007. 780 s. ISBN 978-80-205-0590-3 BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. 2 KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vyd. Praha : BIVŠ, 2006. 280 s. ISBN 80-7265-099-8. 3 Alokace je umisťování dočasně volných finančních prostředků formou úvěrů a půjček, těm subjektům, které jich mají nedostatek.

10

zemi téměř neexistovaly. Zatímco ve Vídni začaly vznikat filiálky velkých evropských bank, v Českém království byla zřizována pouze tzv. detašovaná pracoviště. V 19. století se u nás objevily menší tuzemské banky, druţstva a místní spořitelny a celý bankovní sektor se začal rozvíjet. Nejznámější bankou na našem území byla v té době Ţivnostenská banka, která zahájila svou činnost 1. března roku 1867. Po rozpadu Rakouska-Uherska převzal nástupnický československý stát soustavu obchodních bank rozpadlé monarchie. Po první světové válce na tom nebyla naše měna dobře, proto se vláda nové republiky snaţila rychle zavést novou stabilizovanou československou měnu místo stále ještě na našem území kolujících rakouskouherských platidel. Funkcí centrálního bankovnictví byl pověřen Bankovní úřad při ministerstvu financí. V době německé okupace byla Národní banka československá změněna na Národní banku pro Čechy a Moravu a celý bankovní systém německá okupační moc podřídila svému vlivu. Po druhé světové válce fungovalo peněţnictví bez zásadních změn a německé banky byly obsazeny tzv. národní správou. Po vydání dekretu prezidenta republiky dne 20. října roku 1945 byly znárodněny akciové banky, byla zřízena Ústřední správa bank a po komunistickém převratu v roce 1948 byly zestátněny i banky soukromé4. V letech 1948 aţ 1989 došlo v komunistickém Československu k naprostému potlačení základních funkcí bankovních domů. Banky byly slučovány a měnily se v jakási zúčtovací centra. Na trhu jsme tehdy mohli najít pouze pět bank. První a hlavní z nich byla centrální Státní banka československá. Další čtyři banky měly přísně určený předmět podnikání. Československá obchodní banka a Investiční banka měly na starost zahraniční operace státu a národních podniků, Ţivnostenská banka vedla účty devizovým tuzemcům a Československá státní spořitelna se věnovala drobným klientům.5 Po čtyřiceti letech tzv. socialistického bankovnictví nebyla naše společnost připravena na náhlé změny, které přišly po roce 1989. Aţ po pádu komunistického reţimu se začaly banky zaměřovat na normální funkce peněţních institucí. Nový bankovní systém obsahoval centrální cedulovou banku ČNB a dalších pět státních bank, kterými byly Československá obchodní banka, Investiční banka, Česká spořitelna, Ţivnobanka a Komerční banka, která vznikla oddělením části Státní banky československé. V první etapě nastal problém s velmi jednoduchým vstupem soukromých

4

KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vyd. Praha : BIVŠ, 2006. 280 s. ISBN 80-7265-099-8. BALOUN, Vladimír. Finanční kriminalita v České republice : Dílčí studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci , 2004. 183 s. ISBN 80-7338-029-3. 5

11

subjektů na finanční trh bez prověření původu jejich finančních prostředků a jejich podnikatelských záměrů. V roce 1992 byl přijat zákon o bankách č. 21/1992 Sb. a v tomto období vzniklo téţ mnoho nových soukromých peněţních ústavů. Začínalo docházet k porušování platných norem, a zákonných i etických. Dalším problémem byla legalizace výnosů z trestné činnosti. Bohuţel není moţné dokázat, ţe právě v bankovním sektoru se v první etapě zlegalizovaly prostředky pochybného původu včetně prostředků organizovaného zločinu. Další operací, kterou bylo třeba provést, bylo odstátnění. Uţito bylo několik metod: restituce, privatizace a kupónová privatizace. Krize bankovního systému nastala v letech 1994 aţ 1996. Nejprve zasáhla malé soukromé banky, potom i ty větší, jako Agrobanku a Investiční a poštovní banku. Do problému se vloţila nejen vláda, ale i centrální banka a byl vytvořen tzv. konsolidační program. V těchto letech došlo také k řadě fúzí, tedy spojování malých bank. V roce 1998 byla přijata novela zákona o bankách, zákon č. 165/1998 Sb. Česká národní banka (ČNB) tak získala nástroj, kterým mohla ve správním řízení pozastavit některá práva akcionářů, kteří získali svůj majetkový podíl v rozporu se zákonem, nebo jejichţ vliv by mohl mít negativní dopady na fungování banky. Některé případy bank z devadesátých let, ač se je vláda nebo ČNB snaţily vyřešit, nebyla osvětlena do dnešní doby.

1.2 Historie bankovní kriminality Jak uţ bylo řečeno, bankovní kriminalita vznikla se zaloţením prvních bank, ale týká se téţ padělání zákonných platidel. Historie bankovnictví je popsána jiţ v předchozí části, zbývá tedy pojednat o vzniku zákonných platidel. Zavedení peněz jako takových předcházela prostá směna zboţí za zboţí, tzv. barterový obchod. Po této prosté směně se lidé uchýlili k přírodním platidlům, jako jsou mušle, drahé kovy, plátno atd. Nahradily tak zboţí za vzácné trvanlivé předměty, které byl ochoten přijmout kaţdý. První mince v západní civilizaci vznikly údajně v 7. století př. n. l. v městech Malé Asie. Mince jako platební prostředky byly uţívány poměrně dlouhou dobu. Po vynalezení mincí byl poté uţ jen malý krůček k vynálezu bankovek. Předchůdci bankovek byly papírové směnky, coţ byla písemná potvrzení o uloţených penězích (jako ukázka můţe poslouţit příloha č. 1 Dluhopis holandské Východoindické společnosti z roku 1622). Z těchto papírových směnek se později vyvinuly státní bankovky, které se poprvé objevily v Číně v 11. století. V Evropě se první bankovky

12

objevily aţ v roce 1661 ve stockholmské bance. Samozřejmě se během těchto událostí našli lidé, kteří se snaţili padělat jak mince a bankovky, tak i směnky. Obecně lze říci, ţe v minulosti na bankovkách a mincích nebylo tolik ochranných prvků jako je tomu dnes, a tak tehdejší padělatelé neměli teoreticky tolik práce jako ti dnešní. Jeden z nejznámějších a největších případů padělání peněz, v tomto případě britských liber, se udál během druhé světové války v nacistickém Německu. Šlo tehdy o operaci s názvem „Bernhard“, kterou na příkaz Adolfa Hitlera realizoval říšský ministr vnitra a šéf Gestapa Heinrich Himmler. Hitlerovým záměrem bylo uvést do oběhu velké mnoţství padělaných britských bankovek, coţ mělo oslabit a následně zničit britské hospodářství. Hitlera na tento plán přivedli přímo Britové, kteří shazovali nad Německem padělané lístky na jídlo a benzín. Nominální hodnota padělaných bankovek měla být a následně téţ také byla 5, 10, 20 a 50 liber. První padělatelská dílna na falešné bankovky vznikla v Berlíně, ale kvůli neúspěchu s jejich nízkou kvalitou byla přesunuta do koncentračního tábora Sachsenhausen. V táboře byl výrobou bankovek pověřen major SS Bernhard Kruger, podle něhoţ se celá operace téţ jmenovala. Kruger vybral z ţidovských vězňů malíře, rytce, typografy a další tiskařské odborníky, kteří by se na padělání bankovek mohl hodit. Celý jeho padělatelský tým tvořilo nakonec 140 lidí. Tito „vyvolení“ byli dopraveni do Sachsenhausenu, kde se v roce 1942 začalo vyrábět. Největším problémem ovšem byla výroba správného papíru, jehoţ vývoj trval skoro dva roky. Ţidovští vězni nakonec vyrobili bankovky v hodnotě 134 miliónů liber, coţ bylo čtyřikrát více, neţ činily rezervy centrální banky ve Velké Británii. Bankovky byly postupně rozšiřovány německými agenty téměř po celém světě, hlavně však do Švýcarska, Velké Británie a dalších evropských zemí. Úkolem vězňů byla i přísná kontrola kvality padělaných bankovek, které byly rozdělovány do pěti kategorií. V první kategorii byly téměř bezchybné padělky, které se rozšiřovaly do Velké Británie a Švýcarska. Druhá kategorie se rozdělovala německým špionům pro soukromé účely a odměny, třetí kategorie slouţila pro financování sabotáţí v Africe, čtvrtá kategorie byla rozhazována nad Velkou Británií a pátá, nejhorší, byla vyřazena. Hitler se dostal se svými falešnými bankovkami tak daleko, ţe mnozí historici tvrdí, ţe pokud by válka trvala ještě o jeden rok déle, ekonomika Velké Británie by se poloţila. V roce 1944 se výroba padělaných peněz rozšířila i o dolary, u kterých byl ale velkým problémem specifický zelený papír. K zastavení padělatelské činnosti došlo 13. března roku 1945, kdy byli vězni i s padělatelskými stroji přesunuti do hor, neboť americká armáda byla uţ blízko Sachsenhausenu. Celá akce skončila 4. května osvobozením vězňů Američany. Němečtí důstojníci stihli ještě před koncem války naházet bedny s padělanými penězi do

13

jezera Toplitz, které od té doby nese název „Mokrý sejf operace Bernhard“. Po válce byly bedny s bankovkami vyzvednuty a spáleny6. Pozadu však nezůstávali ani čeští padělatelé. V Muzeu Policie ČR jsem se setkala s případem pachatele V. H., který úspěšně padělal se svým synem Jaroslavem peníze, potravinové lístky, anglické libry a další ceniny v letech 1934 aţ 1952, coţ znamená, ţe svoji „ţivnost“ prováděli takřka 18 let. Tito padělatelé vlastnili tiskárnu a oba byli chemigrafové, coţ jim v jejich činnosti výrazně pomohlo. Zejména díky filmové tvorbě je velmi známá i kriminalita amerického Divokého západu 19. století. V té době se nejčastěji přepadaly a vykrádaly banky, dostavníky a vlaky, které převáţely hotovost. Známým padouchem a pistolníkem té doby byl Divoký Bill, vlastním jménem James Butler Hickok. Dalšími známými postavami byli Jesse James, Billy the Kid, Butch Cassidy a Sundance Kid. Zmíněný bandita Jesse Woodson James byl vůdcem gangu bankovních lupičů a vrahem ze státu Missouri. James a jeho gang vyloupili svou první banku 13. února roku 1866 v městečku Liberty. Odešli s 60 tisíci dolary a zanechali po sobě i první oběť. Během následujících patnácti let se Jamesova banda pohybovala po celých Spojených státech amerických a vykrádala banky, dostavníky i vlaky. Někteří historici ho srovnávají s Robinem Hoodem, protoţe se tradovalo, ţe ukradené peníze rozdává chudým. Důkaz o tom se však nikdy nenašel. Dalšími známými padouchy a lupiči byli Butch Cassidy, vlastním jménem Robert Le Roye Parker a Sundance Kid, vlastním jménem Harry Longbaugh, kteří byli Jamesovými následovníky. Oba pistolníci se specializovali zejména na vlakové a bankovní loupeţe, avšak na rozdíl od Jamesova gangu po sobě nezanechávali mrtvé. Nejznámější filmové zpracování příběhu těchto legendárních lupičů natočil reţisér George Roy Hill v roce 1969 a zazářili v něm hvězdní herci Paul Newman a Robert Redford. Další reálnou známou americkou zločineckou dvojicí byli Bonnie Parkerová a Clyde Barrow. Tito milenci páchali svou trestnou činnost na území Spojených států amerických ve 30. letech minulého století v době světové hospodářské krize. Oba se i se svým gangem specializovali hlavně na bankovní loupeţe, na svědomí však měli i mnoho vraţd, protoţe při loupeţích vţdy pouţívali střelné zbraně. Několikrát je policie dostihla, ale jim se vţdy podařilo utéct. Nakonec byli oba zabiti v květnu roku 1934 na venkovské silnici ve státě Louisiana. Ráda bych ještě zmínila kriminální činnost zvanou kasařství, protoţe i ona souvisí s trezory, penězi a směnkami. Elitou mezi profesionálními zločinci totiţ tzv. kasaři bezesporu byli.

6

Hitlerovi falzifikátoři (Hitlers Fälscher, Rakousko 2008, 55 min.) dokumentární film

14

Trezory lákaly lupiče a zločince vţdy, nejvíce se však tato trestná činnost rozmohla po roce 1918. Specializovali se na ni hlavně kovodělníci, zámečníci, ale také zločinci jiných povolání. Počet vyloupených pokladen rostl velmi rychle, podle statistických údajů jich bylo v roce 1922 sto, v roce 1927 jiţ čtyři sta osmdesát a vrchol nastal v roce 1933, kdy bylo zaznamenáno sedm set šedesát případů. Celý postup vyloupení trezoru trval jednu aţ tři hodiny. Prvním úkolem kasaře bylo nalézt pevný bod, o který opřel hasák slouţící k trhání plechu. Druhým úkolem bylo navrtání dvou otvorů, do nichţ hasák vloţil a během několika minut tak mohl rozpárat stěnu pokladny jako konzervu. Další moţností, jak se do trezoru dostat, byl zámek. Vypracované metody a postupy měli kasaři ověřeny dlouhou praxí. Podle toho, jak byla loupeţ provedena, mohli policisté dokonce odhadnout odbornou úroveň pachatele7. Jakými nástroji šlo nejlépe otevřít sejf, či pokladnu? Pachateli stačili tři různé hasáky na trhání plechu, ruční vrtačka s několika vrtáky na kov, tři páčidla, olej či vazelína k usnadnění vrtání, kleště, pilka na ţelezo, pilník a svítilna. U této trestné činnosti si vyšetřovatelé více všímali způsobu vyloupení pokladny, neţ třeba otisků prstů. Kasaři si totiţ vedle běţných nástrojů zhotovovali pomůcky sami, nebo si je nechali vyrobit na zakázku. Tyto nástroje pak byly nalézány na místech činů, odhozené při pronásledování, nebo byly zabaveny při domovních prohlídkách. Postupně se začalo k šetření trestného činu vyuţívat stop po nástrojích, jimiţ pachatel pokladnu otevřel. Na základě těchto stop se vyvinula mechanoskopie (podrobněji se o ní zmíním v kapitole 1.3 Bankovní kriminalita a její odhalování). Legendou českého zločinu se stal Martin Lecián, který se narodil 31. října roku 1900. Tento zloděj, kasař a vrah se zabýval hlavně trezory a kasami. Za svou krátkou kariéru spáchal tento lupič 104 trestných činů včetně 10 vraţd. V jeho době o něm kolovaly legendy a povídalo se, ţe je to mladý kavalír s dětskou tvářičkou. Pravda, jak uţ to tak bývá, byla ovšem úplně jiná. Jiţ od dětství měl problémy s chováním a byl dokonce v polepšovně. Po dopadení byl Lecián odsouzen k trestu smrti a jeho poprava byla vykonána 6. října roku 1927 v Olomouci8. Jedním z nejznámějších lupičů pokladen 40. let minulého století byl Josef Koudela, který si říkal Nezmar. Tento muţ, jinak majitel vily, strávil většinu ţivota za mříţemi. Měl rád cizí peníze a majetek, střelné zbraně a kasy. Nejznámější případ z jeho několikerého dopadení se odehrál jednoho adventního odpoledne při jeho loupeţi na Starém městě praţském. Nezmar 7

České trezory : Muzeum [online]. 1995, 2011 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . 8 JEDLIČKA, Miloslav. České trezory : Muzeum [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: .

15

byl donucen utéct po staroměstských střechách, byla však zima, uklouzl a policie ho dopadla. Za loupeţ dostal 18 měsíců vězení nepodmíněně. Nejkurióznější na celé události je to, ţe Nezmar dokázal z vězení uprchnout, kdyţ proboural stěnu cely a unikl tak protektorátním justičním orgánům. Dál se pak věnoval loupeţím, kterých stále přibývalo. Způsob jejich provedení nesl jeho nezaměnitelný rukopis. Tento kasař došel aţ tak daleko, ţe si nechal zhotovit na tu dobu nezvyklou plastiku obličeje, aby ho policie nepoznala. Policisté jej nakonec stejně znovu dopadli v ulici, kde bydlela jeho milenka. Nezmar se přiznal ke stovce vloupání i přesto, ţe nahlášeno jich bylo pouze osmdesát. Bankovní loupeţe obecně probíhaly takřka po celém světě a v kaţdém historickém období od vzniku bank. Nástroje a praktiky pachatelů se samozřejmě měnily s dobou a i výše odcizených částek stoupala. V dnešní době pouţíváme k předcházení, či dopadení pachatelů mnohem modernější metody, neţ tomu bylo dříve. Jen pachatelé se za celou dobu nezměnili. Kvůli penězům jsou stále ochotni riskovat nejen svobodu, ale v některých případech i ţivot.

1.3 Bankovní kriminalita a její odhalování Součástí bankovní kriminality, jíţ věnuji svou práci, je i její odhalování. Níţe uvedené metody jsou popsány jen stručně, na hlubší analýzu zde není prostor. Obecně lze říci, ţe s vývojem lidské společnosti se vyvíjí i kriminalita a to jak bankovní, tak i ty ostatní. Jedinou moţností, jak pachatelům v zločinné činnosti bránit, je objevovat nové a nové metody jejího odhalování. V této části tedy pohovořím o prostředcích, které jsou v boji s kriminalitou úspěšně pouţívány. Následující pomocné vědy jsou seřazeny chronologicky, podle toho, kdy byly objeveny. Poté, co byly vynalezeny ruční střelné zbraně, pachatelé je velmi rádi vyuţívali k bankovní kriminalitě a ohroţování lidí. Se střelnými zbraněmi se tedy vyvinula i balistika, coţ je věda o pohybu střely, vyuţívaná za předpokladu, ţe pachatel při loupeţi vystřelil. Za zakladatele teoretické balistiky je pokládán švýcarský matematik a fyzik Leonhard Euler (1707-1783). V průběhu let se tato věda rozšířila o další odvětví, jako je balistika vnitřní, zabývající se dynamickými a chemickými jevy při výstřelu uvnitř hlavně, balistika přechodná určuje děje, které probíhají před ústím ovlivněné hlavně vytékajícími prachovými plyny, balistika vnější, studující dráhu střely ve vzduchu a balistika terminální, zabývající se střelou v prostředí, do kterého vstoupila ze vzduchu. Zajišťování střel a zkoumání střelby jako takové je nedílnou součástí vyšetřování kriminálních činů. Tato metoda pomáhá při určení stanoviště střelce, vzdálenosti střelby či dráhy střely. Důleţité je také určit, z jaké zbraně bylo vystřeleno. 16

Další metodou, která byla v historii vyvinuta, je fotografie a fotografování obecně. Tato metoda velmi napomohla stíhání a odhalování zločinců, protoţe si policejní orgány mohly vytvářet své databáze s fotografiemi jejich tváří. Fotografování slouţilo i k zaznamenávání stop při vyšetřování. První fotografii vytvořil vynálezce Nicéphore Niépce v roce 1826. Svou metodu zachycování obrazu pak zdokonalil ve spolupráci s Jacquesem Daguerrem a společně pak vytvořili první fotografie zhotovené na vyleštěné cínové desce, která byla pokryta petrolejovým roztokem. Pořízení takovéto fotografie trvalo osm hodin, coţ bylo pro běţné pouţití nepraktické. Daguerre o pár let později postup zdokonalil tím, ţe vyuţil postříbřenou měděnou desku, kterou nazval daguerrotypií. Po dalších zlepšeních vznikla v roce 1861 i barevná fotografie. Digitální fotografie vzniká v roce 1969. S fotografováním pachatelů souvisí téţ portrétování, protoţe před vynálezem fotografie byla tato metoda v dřívějších dobách jedinou moţností, umoţňující zachytit přibliţnou podobu pachatelů. Například na americkém Divokém západě visely tyto kreslené portréty téměř v kaţdém městě, či vesnici. Metoda portrétování je hojně pouţívána i v dnešní době. Jedná se nejčastěji o případy, kdy svědek nemá k dispozici fotoaparát, aby zločince vyfotografoval nebo ho nerozezná na fotografiích jiţ dopadených pachatelů. Proto je moţné u policejního malíře takový portrét vyhotovit a následně rozeslat dalším policejním orgánům. Portrétní identifikace pachatele můţe být různá. Prvním způsobem je vytvoření grafického portrétu podle svědkova popisu. Dalším způsobem je plastický portrét od sochaře a posledním můţe být fotomontáţ, kdy svědek vybírá pachatele podle fotografií různých osob9. Dalším důleţitým objevem pro kriminalistiku se stala daktyloskopie neboli nauka o koţních papilárních liniích na prstech, dlaních a nohou. Kaţdá osoba má tyto linie jedinečné, neexistují tedy dva lidé, kteří by měli linie stejné. Zkoumání těchto linií se v kriminalistice pouţívá k identifikaci osob. Prvním, kdo začal podrobněji papilární linie studovat, byl český biolog, anatom, filozof a básník Jan Evangelista Purkyně. Ovšem první praktické vyuţití tohoto objevu zaznamenal aţ William Herschel v roce 1877 v Indii. Objev prakticky vyuţil v armádě, kdyţ šlo o to uhlídat vojenskou penzi, kterou měl kaţdý voják dostat pouze jednou. Otisky prstů se v Herschelově době vyuţívaly i pro stvrzování oficiálních dokumentů, protoţe tato metoda je pro identifikaci osob velmi jednoduchá a naprosto spolehlivá. Pomocí otisků prstů se usvědčují pachatelé a identifikují neznámá těla. Jak ale zanecháváme na věcech své otisky prstů? Můţe za to pot, který se tvoří na dlaních a prstech a následně se otiskne na 9

Muzeum Policie ČR, Ke Karlovu 1, 120 00 Praha 2 (stálá expozice o činnosti a vývoji bezpečnostních sborů a sloţen na území našeho státu), návštěva 2011-03-04.

17

předměty či materiály, kterých se dotkneme. Aby otiskům na místě činu zločinci zabránili, nechávají si v extrémních případech odstranit zárodečnou vrstvu pokoţky a tak o otisky přijdou. Jak uţ bylo zmíněno v části o vylupování trezorů, vyšetřovatelé často zkoumali techniku provedení loupeţe a škody napáchané různými nástroji. Kaţdý nástroj totiţ zanechává specifickou stopu a zkoumáním těchto stop, které nástroje na místě činu zanechávají, vznikla mechanoskopie. Mechanoskopie se ale neorientuje pouze na stopy od nástrojů, ale zabývá se téţ zkoumáním porušeného skla, plomb, mechanicky poškozených oděvů a předmětů. Průkopníkem této kriminalistické metody byl vrchní stráţmistr četnictva Ladislav Havlíček, který svou knihu pod názvem Mechanoskopie - stopy a znaky řemeslných nástrojů vydal v roce 1940. Tato publikace se stala vůbec první učebnicí mechanoskopie na světě. V Praze byla téţ v roce 1931 zřízena speciální mechanoskopická skupina, kterou vedl právě Havlíček. Tento útvar pod jeho vedením usvědčil celou řadu tehdejších kasařů a tak tento druh kriminality v Čechách výrazně potlačil10. Poslední metodou, kterou zmíním, je grafologie neboli psychologie písma. Jejím předmětem je projekce osobnosti a dalších psychických rysů v ručně psaném písmu11. Pojem grafologie poprvé pouţil Francouz Jean Hippolit Michon v roce 1875. Jeho odpůrci dodnes tvrdí, ţe grafologie není vědeckou disciplínou a povaţují ji spíše za pseudovědu. Grafologie samotná je rozdělena do dvou hlavních směrů. Prvním směrem je empirická škola, která analyzuje jednotlivé znaky písma a snaţí se z toho vyvodit závěry a druhým směrem je holistická (esoterická) škola, která posuzuje celkový dojem písma. Tento směr není exaktně vědecký, ale vyuţívá častěji poznatky z oborů psychologie a fyziologie. Co ale grafologie vlastně dokazuje o člověku? Průkopník grafologie Ludwig Klages tvrdí, ţe kaţdý náš tělesný projev zrcadlí i náš duševní stav. Grafologii přijaly velmi vstřícně jak kriminalistika, tak i soudnictví a klinická psychologie. Podle našeho písma totiţ odborníci mohou diagnostikovat některé duševní poruchy. V České republice je grafologie pouţívána téţ při práci soudů. Zde popsané metody se vyuţívají dodnes, ale s vývojem technologií k nim samozřejmě postupem času přibyly i další, modernější způsoby jak odhalovat bankovní kriminalitu. Velkým přínosem pro vyšetřovatele je téţ výpočetní technika, která se neustále vyvíjí.

10

STRAUS, Jiří a kol. České trezory : Muzeum [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . 11 KULKA, Jiří . Grafologie - systém a technické termíny. Brno : Arcana, Econ, 2001. 264 s. ISBN 80-8643302-1.

18

2. Bankovní kriminalita a vnitřní prostředí V této kapitole se bude hovořit o bankovní kriminalitě, které se dopouštějí vlastní zaměstnanci banky, nebo její vedoucí pracovníci. Bankovní kriminalitu z vnitřního prostředí můţeme téţ jednoduše nazvat nepoctivostí na pracovišti, neboť tato neloajálnost pracovníků ke svému zaměstnavateli se můţe vyskytnout kdekoliv a kdykoliv. Firma, společnost, nebo banka nemůţe předem odhadnout, jak se noví, přijatí zaměstnanci budou chovat, i kdyţ trochu jim v tom mohou pomoci psychologické pohovory a přijímací testy. Po uplynutí určité doby se můţe u zaměstnanců téţ vyvinout nenávist k zaměstnavateli, nebo k podniku jako takovému. Banku ale nemůţeme brát jako „obyčejný nebo běţný“ podnik, neboť tyto instituce mají své zvláštní bezpečnostní předpisy a zákony, kterými se musí řídit. Protoţe se banky dostávají k velmi důvěrným a osobním informacím svých klientů, je nutné dodrţovat bankovní tajemství, které se obecně vztahuje na všechny bankovní obchody, peněţní sluţby, stavy na účtech atd. S bankovním tajemstvím souvisí téţ ochrana osobních údajů klientů. Bank a finančních institucí v naší zemi se téţ dotýká fenomén zvaný korupce neboli podplácení. S korupcí se v našem státě, ale i ve světě můţeme setkat téměř všude, nevyjímajíc banky nebo finanční instituce. Policie České republiky a další orgány se samozřejmě snaţí tuto trestnou činnost omezit, ale těţko říci, zda se jim to daří. K zodpovězení této otázky by museli mít přehled o tom, kolik pachatelů úplatek nabídlo, kolik osob si úplatek vzalo, kolik pachatelů bylo dopadeno, usvědčeno atd. Bohuţel statistické údaje, které by na tuto otázku mohly odpovědět, nejsou úplné, protoţe zdaleka nezachycují všechny trestné činy související s úplatkářstvím a korupcí. Dalším problémem, se kterým se můţeme, u bank a finančních institucí setkat je tunelování, coţ je český výraz, který se i ve světě ujal. Tunelování se u nás nejvíce rozmohlo v 90. letech minulého století, ale můţeme se s ním setkat i v současnosti. Tato trestná činnost spočívá ve snaze pachatelů odčerpat z bank peníze a přesunout je do svého podniku či společnosti. Banka nebo finanční instituce musí poté ukončit svou činnost, protoţe uţ nemá pro svůj provoz dostatek finančních prostředků.

2.1 Nepoctivost zaměstnanců na pracovišti Kaţdá firma či společnost má své určité vnitřní předpisy, kterými se musí její zaměstnanci řídit. V této oblasti jde ale také o dodrţování dobrých mravů, které jsou nedílnou součástí 19

chodu firmy. V kaţdém podnikatelském subjektu se mohou vyskytnout pracovníci, kteří tyto zásady nedodrţují a svým jednáním tak poškozují svého zaměstnavatele. V této oblasti je nutné rozlišovat, zda jde o nepoctivost, která je trestným činem (krádeţ, zpronevěra, podvod, neoprávněné nakládání s osobními údaji atd.) nebo o nepoctivost, která je všedností (pracovník, který je nedbalý a odvádí svou práci ledabyle). Obě tyto varianty však mohou poškodit banku nejen materiálně, ale i ohrozit její dobré jméno. Pokud jde o banky, nepoctiví pracovníci pro ně představují velké ohroţení, protoţe v bankovnictví platí speciální pravidla. Pracovníci v bankách přicházejí totiţ do kontaktu s velmi choulostivými a osobními údaji svých klientů a proto se nepoctivost právě v bankách musí velmi pečlivě hlídat. Zaměstnanci bank ohroţují tímto nepoctivým jednáním nejen banku jako takovou, ale i její klienty. Proč vlastně zaměstnanci poškozují vlastní firmu a co je k tomu vede? Na otázku můţeme odpovědět tím, ţe zaměstnance mohou k nepoctivosti vést určité situační tlaky, jakými je např. ztráta zaměstnání člena rodiny, zadluţenost zaměstnance, nákladný způsob ţivota, alkoholismus, drogová závislost aj. Dále existují určité příleţitosti, zde záleţí na dané bance, jak zajišťuje kontrolu dodrţování předpisů a jak bývají konflikty a porušení předpisů trestány. Sama osobnost pracovníka můţe také výrazně ovlivnit jeho sklony k nepoctivosti. Zaměstnance můţeme rozdělit na dvě skupiny. První skupinou jsou poctiví pracovníci, kteří by firmu nikdy nepoškodili, v druhé skupině jsou vyhranění nepoctivci, kteří od nástupu do zaměstnání uvaţují, jak by společnosti uškodili a tak obohatili sami sebe. Velkou roli v této oblasti hraje téţ rychlý a vyšší zisk, coţ můţe zapříčinit, ţe i zaměstnanci s vyšším platem mohou podlehnout svodům. Velkým zdrojem nepoctivosti na pracovišti je organizace sama, protoţe záleţí čistě na ní, jak budou její zaměstnanci „spokojení“. Nespokojený zaměstnanec, který svého zaměstnavatele „nenávidí“, má určitě větší motivaci k poškození organizace neţ ti „spokojení“. V krajních případech zaměstnanec argumentuje své nepoctivé jednání jako pomstu, či odplatu. Problematika nepoctivosti zaměstnanců se netýká pouze řadových pracovníků, můţe postihnout i pracovníky na vyšších postech, kteří své jednání připisují zájmu o osobní kariéru. V této oblasti se zejména vyskytuje kriminalita bílých límečků, coţ jsou zločiny spáchané vysoce postavenými osobami, které zneuţívají svého sociálního postavení. Tyto osoby se nejčastěji dopouštějí zpronevěr, zneuţívají důvěrné informace, podplácejí a provádějí podvody. K hlavním příčinám vnitropodnikové kriminality můţeme dále zařadit konflikty na

20

pracovištích, hamiţnost, kriminální dispozice zaměstnanců a psychické problémy projevující se většinou u ţen12.

2.1.1 Výběr nových zaměstnanců a rozpoznávání těch nepoctivých V prvotní fázi je pro banky velmi důleţité vybírat, jak po stránce kvalifikační, tak po stránce psychologické, ty nejvhodnější zaměstnance. V dnešní době jsou přijímací pohovory do bank dosti náročné a sloţité. Posuzuje se mnoho aspektů uchazeče, nejen jeho vzdělání, osobní vystupování nebo vzhled, ale také schopnost řešit komplikované situace, jeho psychologický profil, individuální chování a také chování v týmu. Přijímací řízení bývá několikakolové a vyuţívá se u nich mnoho různých metod. Úsek personalistiky musí v kaţdém podniku, tedy i v bance, doporučit kvalitní a spolehlivé uchazeče. Ani tito lidé však nejsou neomylní, proto se můţe stát, ţe dojde k chybnému posouzení zájemce a ten bude po přijetí náchylný k nepoctivosti. Vstupní výběrové řízení posuzuje v neposlední řadě téţ psychickou způsobilost k výkonu pozice, na kterou se uchazeč hlásí. V bankovním odvětví se také posuzují sklony k neloajálním projevům. Kaţdá společnost i kaţdá banka má jiné přijímací postupy, ale nejčastěji vyuţívanou metodou je postup přes hodnotící tzv. assessment centra. Zaměstnanci řeší určité problémy, které mu jsou uloţeny na místě a většinou se vztahují k budoucím pracovním situacím. Problém samozřejmě musí souviset s pracovními úkoly, které bude nový zaměstnanec ve své pozici provádět. U této zkoušky se poté projeví, který z uchazečů problém nejrychleji a nejefektivněji vyřešil, jak se dovedou uchazeči prosadit, zda mají respekt a jaký mají styl vystupování. Výsledky hodnotí školení posuzovatelé podle určitých pozorovacích schémat. Příkladem můţe být přijímací řízení u České spořitelny. Přijímání uchazečů je tříkolové. Prvním krokem je telefonický pohovor, ten se skládá z různých otázek a modelových situací, na které musí uchazeč reagovat hned, bez přípravy. Druhé kolo se provádí ve vzdělávacím středisku, kde mají uchazeči za úkol plnit určité úkoly, nejdříve jednotlivě a poté i v týmu. V této fázi se zájemci o zaměstnání projevují jak individuálně, tak v týmu, představují se, vyplňují určité inteligenční a psychologické testy a ty se poté vyhodnocují. Úspěšný uchazeč se dostane do třetího kola, kde se sejde s ředitelem určité mikrooblasti, který mu dává určité otázky, například, jak zvládá stres, co od zaměstnání očekává atd. Poté co úspěšně splní všechny tři kola tohoto výběrového řízení, je přijat na určitou pozici. 12

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Měsíčník Ministerstva vnitra : Policista 2/2003 [online]. Archiv červen 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: .

21

Zmínit bychom měli i pracovníky, kteří provádějí ochranu proti nepoctivým zaměstnancům a kteří se obecně nazývají bezpečnostní manaţeři. Tito manaţeři vykonávají kontroly, které by mohly a měly odhalit nepoctivé chování některého ze zaměstnanců. Kontroly by měly být neohlášené a nepravidelné. K ochraně můţe napomoci téţ monitorování pracovníků a prostor pomocí kamerového systému. Jako prevenci proti nepoctivostem pracovníků mohou banky i jiné podnikatelské subjekty vyuţít zaměstnanecké výhody a dobré pracovní klima13. Nepoctivost zaměstnanců na pracovištích je většinou odhalena při inventurách skladů, při kontrole pokladen, čí přímo v prodejních prostorách. Co se týče bankovní kriminality, odhalenými delikty bývají nejčastěji počítačové podvody, korupce a krádeţe finančních prostředků. Problém nepoctivosti zaměstnanců zhoršuje i fakt, ţe zaměstnanci netrpí příliš velkými výčitkami svědomí, a ţe firmy často dávají přednost náhradě škody před trestním stíháním odpovědného pracovníka. Nesmíme zapomenout ani na to, ţe nebezpečí kriminality zaměstnanců číhá na všech úrovních podnikové hierarchie, počínaje ředitelem a vrcholovým managementem a konče posledním zaměstnancem. Můţeme říct, ţe ve většině případů je výše škody úměrná postavení pachatele, čím vyšší pozice, tím vyšší škody. Dříve nepoctivosti na pracovišti páchali individuální zaměstnanci, dnes uţ je tomu jinak. Najdou se i případy, kdy za poškozením firmy stojí celý tým zaměstnanců. Často se téţ objevuje spojení zaměstnance s osobou mimo firmu, tzv. externistou14.

2.1.2 Zaměstnanci bank Na bankovní pracovníky jsou kladeny nejen kvalifikační, ale také náročné psychologické nároky. Tato skutečnost se objevuje z toho důvodu, ţe se pracovníci bank dostávají do kontaktu s velmi choulostivými údaji. V případě bankovní kriminality se můţe stát, ţe bankovní zaměstnanec svolí ke spolupráci se zločinci a poté se stává pro svoji banku nebezpečným. Nepoctivý bankovní zaměstnanci mají dost moţností, jak provádět nezákonné aktivity, jak individuálně, tak skupinově nebo ve spojení s externí osobou. 1) Tolerance k podezřelým klientům, nebo k jejich podezřelým transakcím je velmi nebezpečná obzvláště proto, ţe zaměstnanci porušují nejen platné zákony, ale i interní postupy banky. 13

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Měsíčník Ministerstva vnitra : Policista 2/2003 [online]. Archiv červen 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: . 14 BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

22

2) Neoprávněné pořizování transakcí znamená např. neoprávněné zfalšování klientova podpisu na platebním příkazu a následné provedení neoprávněné transakce na vrub účtu klienta. Jedinou obranou a prevencí proti tomuto postupu, je pravidelná kontrola výpisů z účtu. 3) Padělání účetních dokladů po krádeži hotovosti se můţe objevit v souvislosti s hotovostními pokladnami na pobočkách bank. Zde se můţe pachatel snaţit padělat účetní doklady, aby tím dokázal, ţe byla provedena naprosto reálná a legitimní transakce. 4) Krádež bankovek ze svázaných balíčků můţe pracovník banky provést při svazování platných bankovek a nahradit některé z nich například nastříhanými novinami. Tuto nezákonnou činnost lze odhalit pravidelnou inventarizací hotových peněz. 5) Odcizení klientovy identity znamená, ţe bankovní úředníci přicházejí do styku s choulostivými a osobními údaji klientů. Není pro ně tedy problémem tyto informace odcizit a předat osobám, které je následně zneuţijí. Nemusí se jednat jen o osobní údaje, můţe jít také o podpisové vzory, či údaje do přímého bankovnictví. 6) Poskytování úvěrů je zřejmě asi nejznámějším případem bankovní kriminality, která se objevuje uvnitř banky. Zde se můţe pracovník dopustit nezákonného jednání, pokud napomůţe schválení určitého úvěru, nebo úvěr sám schválí. Klient, který o takový úvěr ţádá, nesplňuje většinou zásadně dané poţadavky. Situace můţe být aţ tak váţná, ţe bankovní úředník si plně uvědomuje, ţe úvěr nebude nikdy splacen. 7) Insider tradings jsou podvody v oblasti devizových obchodů a obchodů s cennými papíry. Jedná se vyzrazení důvěrných informací a následná účast na podvodné operaci. Na jednání zaměstnanců, které je zde uvedeno, působí určité faktory, kterým se říká trojúhelník podvodů. Prvním faktorem je příleţitost, která se pracovníkovi naskytne při nedostatečných kontrolách ze strany banky. Druhým faktorem je tzv. vnitřní odůvodnění provedeného trestného činu. Pachatel si tímto odůvodněním přesvědčí, ţe jedná správně a na odcizené prostředky má nárok. Třetím faktorem je motiv ke spáchání trestného činu, coţ bývá většinou finanční tlak, osobní vztahy s klienty, kariérní postup, chamtivost a podobně15.

15

KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha:BIVŠ, 2009.92 s.ISBN 978-80-7265-147-4.

23

2.2 Bankovní tajemství Bankovní tajemství se u nás znovu objevilo aţ po roce 1989. Klade důraz na ochranu zájmů bankovních klientů a bank samotných. Z vymezení předmětu bankovního tajemství vyplývá důraz na diskrétnost banky ve všech záleţitostech týkajících se jejího klienta. Z vedení účtů svých klientů můţe totiţ velmi dobře odhadnout jejich finanční situaci a majetkové poměry. Pokud bychom chtěli bankovní tajemství definovat jednou větou, mohlo by tedy zaznít: Za bankovní tajemství je moţné povaţovat povinnost banky udrţet v tajnosti informace o všech bankovních obchodech a bankou poskytovaných sluţbách včetně informací o záleţitostech klientů, které banka při své činnosti získala a dále i o sluţebních věcech dotýkajících se zájmů banky16. Je ještě nutné dodat, ţe bankovní tajemství musí dodrţovat všichni zaměstnanci banky, členové dozorčí rady a osoby, které provádějí bankovní dohled. Důleţitou skutečností také je, ţe dodrţovat bankovní tajemství nezaniká, pokud zaměstnanec ukončí pracovní poměr. Kaţdý ze zaměstnanců bank musí tedy podepsat prohlášení o dodrţování bankovního tajemství a slib mlčenlivost. Toto bankovní tajemství se vztahuje na bankovní obchody, peněţní sluţby banky, stavy účtů a depozit. Bankovní tajemství lze velmi snadno prolomit, buď přímo přes pracovníka banky, nebo pomocí různých registrů, které obsahují informace o klientech. Tyto registry vznikaly různě např. jako dobrovolné sdruţení bankovních či nebankovních subjektů nebo jako sdruţení chránící zájmy věřitelů. 1) Centrální registr úvěrů shromaţďuje informace o úvěrových závazcích podnikatelů, fyzických a právnických osob. Tento registr umoţňuje účastníkům registru vyměňovat si informace. Účastníky jsou všechny banky a pobočky zahraničních bank, které působí na našem území. 2) Bankovní registr klientských informací zaznamenává údaje, které vypovídají o důvěryhodnosti tzv. bonitě klientů a jejich platební schopnosti. Informace jsou pouze z oblasti úvěrových operací, není zde přehled o zůstatcích klientů na depozitních produktech. Účastníci tohoto registru jsou pouze banky. 3) Nebankovní registr klientských informací se týká klientů bank, posuzování jejich bonity a důvěryhodnosti v rámci nebankovních finančních institucí např. u leasingových firem. Členy registru mohou být všechny nebankovní subjekty na finančním trhu ČR poskytující leasing a spotřebitelské úvěry.

16

SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání. Praha : BIVŠ, 2007. 435 s. ISBN 978-80-7265-107-8.

24

4) Sdružení na ochranu leasingu a úvěrů spotřebitelům spolupracuje, pomáhá a ochraňuje zájmy svých členů. Je to databáze spotřebitelů, podnikatelů a právnických osob, které neplní své závazky ve vztazích k členům registru. S bankovním tajemstvím souvisí také ochrana osobních údajů. Tato ochrana je v České republice regulována zákonem č. 101/2001 Sb. o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Další právní předpisy, které se vztahují k ochraně osobních údajů jsou směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně jednotlivců v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Dále se těmito otázkami zabývá Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, zákon č. 480/2004 Sb., o některých sluţbách informační společnosti a o změně některých zákonů, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a další. Ochranou osobních údajů je pověřen Úřad pro ochranu osobních údajů se sídlem v Praze.

2.2.1 Právní úprava Základní právní normou v české legislativě je zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. V části dvanácté s názvem Společná ustanovení můţeme najít §38, který nám říká, ţe na všechny bankovní obchody, peněţní sluţby, stavy účtů a depozit se vztahuje bankovní tajemství. Za porušení bankovního tajemství se nepovaţuje výměna informací mezi bankou a Českou národní bankou. Dále zde najdeme, ţe banky jsou povinny podat informace o všech záleţitostech osobám pověřeným výkonem bankovního dohledu a Bankovní tajemství neplatí v případech, kdy je banka povinna sdělit informace o klientovi, při podání trestního oznámení, nebo při plnění oznamovací povinnosti podle zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nebo podle zákona o provádění mezinárodních sankcí17. Co se týče informací, které jsou předmětem bankovního tajemství, smí banka podat údaje bez souhlasu klienta jen na písemné vyţádání soudu pro účely občanského soudního řízení bez orgánu činnému v trestním řízení za podmínek, které stanoví zvláštní zákon, správcům daně za podmínek daňového řádu, finančnímu arbitrovi rozhodujícímu podle zvláštního právního předpisu ve sporu navrhovatele proti instituci, ministerstvu financí (opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu), orgánu sociálního zabezpečení ve věci řízení o pojistném, zdravotním pojišťovnám ve věci řízení o pojistném, soudnímu exekutorovi 17

Zákon č. 21/1992 o bankách. Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, Dostupný také z WWW: .

25

pověřenému provedením exekuce, úřadu práce ve věci řízení o vrácení finančních prostředků, ministerstvu vnitra, národnímu bezpečnostnímu úřadu a zpravodajské sluţbě. Není zde zapomenuto ani na chybné převody finančních prostředků. Pokud klient prokáţe, ţe v důsledku vlastní chybné transakce přišel ke škodě a nemůţe se domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení, musí mu banka potřebné informace poskytnout. Banky se téţ informují navzájem. Jde většinou o klienty, kteří neplní své závazky vůči bance. Sdělí proto ostatním, ţe došlo k porušení smlouvy, ale můţe sdělit pouze jméno klienta a druh porušení povinnosti. Někdy se můţe stát, ţe je pojem bankovní tajemství zaměněn s termínem mlčenlivost. Přímo o mlčenlivost se můţeme dočíst v §39 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Mlčenlivost je definována jako zdrţenlivost při poskytování informací týkajících se banky nebo klientů. O mlčenlivosti se téţ píše i v §7 zákona č. 61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti18.

2.2.2 Etický kodex a další standardy S dodrţováním bankovního tajemství souvisí také morálka, etika a dobré mravy. Co se týče morálky a morálních pravidel, ty u lidí vznikají spontánně a váţou se na společenské prostředí, ve kterém jsme vyrůstali. Nejsou vynutitelná státem a zachovávání těchto pravidel je jen otázkou svědomí kaţdého člověka. Kdybychom chtěli definovat, co vlastně morálka je, stačilo by zřejmě pouze slovní spojení chápání dobra a zla, co je čestné a co ne, spravedlivé nebo nespravedlivé atd. Součástí etiky společnosti jsou dobré mravy. Banky, které chtějí na území České republiky působit, musí dodrţovat platné zákony a postupy, které jsou stanoveny Českou národní bankou. Kromě těchto závazných norem se často stává, ţe se banky dobrovolně přihlašují i k dalším pravidlům tzv. kodexům. Banky, které jsou členy České bankovní asociace (ČBA) dodrţují Etický kodex České bankovní asociace. Tento kodex je z roku 1993 a v roce 2007 byl revidovaný. Etický kodex zajišťuje to, co v psaném právu není obsaţeno, tedy morální či etické normy. Je to vlastně soubor pravidel, které vycházejí z té dané společnosti a měly by být dodrţovány na daném území. Celý kodex v plném znění přikládám pro zajímavost jako přílohu č. 2. Kodex obsahuje 5 částí: úvod, preambuli, uplatňování kodexu, stíţnosti a podněty, institucionální zajištění. Samotný kodex je potom rozdělen na čtyři části: 18

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách a zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

26

1) obecné zásady chování bank 2) vztahy pracovníka k bance, v níţ je zaměstnán 3) vztahy banky ke klientele 4) vztahy bank navzájem19 Novinkou z roku 2009 jsou klientské standardy v oblasti bankovnictví. Tyto standardy vytvořila Česká bankovní asociace v roce 2009 a zabývají se mobilitou klientů neboli postupy při změně banky. K těmto standardům se přihlásily téměř všechny banky, které poskytují sluţby obyvatelstvu ČR.

2.2.3 Zaměstnanci bank Aby nedocházelo k nebezpečí kriminality uvnitř banky, dbají personální oddělení na přijímání nových zaměstnanců. Kaţdý vedoucí zaměstnanec odpovědný za vedení pobočky nebo oddělení banky si je vědom ohroţení banky zevnitř. Proto jsou vybíráni takoví zaměstnanci, kteří jsou co nejodolnější vůči pokušení k nepoctivosti. Banka předchází těmto „svodům“ řadou opatření. Poznej svého zaměstnance, tak se jmenuje politika, která je začleněna do interních pracovních postupů kaţdé banky. Bankovní zaměstnanci jsou neustále kontrolováni a prověřováni z hlediska důvěryhodnosti. Jak ale sníţit riziko podvodů, které páchají přímo zaměstnanci? V této oblasti je důleţitá především prevence jakéhokoliv nezákonného jednání zaměstnanců, které je následováno dostatečně rychlým odhalením provedeného trestného činu, zajištění pachatele a reakcí na nelegální činy vlastních pracovníků. Nejlepší obrana proti kriminalitě bankovních pracovníků je sestavení metodických pravidel a pracovních postupů pro provádění jednotlivých činností. Nezbytné je také pravidelné školení pracovníků a zpětná vazba zajišťována důslednými kontrolami, které odhalí, jak jsou předepsané postupy dodrţovány. Jak uţ bylo zmíněno, v části o etickém kodexu, kaţdá banka by se měla řídit určitými zásadami správného chování, tzv. etickým kodexem. K modernímu vybavení bank patří také výpočetní technika a s ní související softwary, pomocí nichţ zaměstnanci bank sledují znaky podvodného jednání. Tyto postupy jsou označovány jako proaktivní forenzní analýza dat. Dokáţí odhalit skryté vztahy mezi lidmi, organizacemi a událostmi nebo přímo ukáţí na podezřelé transakce.20

19

Česká bankovní asociace : Etický kodex [online]. 2009 [cit. 2011-02-08]. Dostupné z WWW: . 20 KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha:BIVŠ, 2009.92 s. ISBN 978-80-7265-147-4.

27

Pro proces přijímání nových zaměstnanců slouţí tzv. forenzně psychologický audit, coţ je speciální psychologický nástroj, který je nedílnou součástí dalších auditorských aktivit. Forenzně psychologický audit je specifický typ auditu zaměřený proti firemní a hospodářské kriminalitě, který poskytuje podporu orgánům činným v trestním řízení. Je to metoda, která vyuţívá psychologických prostředků, postupů a metod k získání přehledu o osobních a situačních faktorech vytvářejících předpoklady pro vznik vnitrobankovní kriminality21. Personální pracovník si pak můţe udělat přehled, zda je uchazeč schopný vykonávat práci v bance. Ve zkratce řečeno tento audit poskytne přehled o rizikovosti kaţdé pracovní pozice a psychologický profil úředníků zaměstnaných na těchto pozicích. Tento audit můţeme pouţít jak při přijímání nových zaměstnanců tak při odhalování vnitrobankovní kriminality v jiţ fungující bance. Audit nám pomůţe najít signály moţných trestných činů a stanovit postupy, jak jim předcházet. Podrobněji se forenzním psychologickým auditem budu zabývat v kapitole čtvrté Bankovní kriminalita, odhalování a prevence.

2.3 Korupce Trestný čin s názvem korupce se můţe objevit takřka všude. Ve firmách, na úřadech, u Policie ČR a samozřejmě také v bankách. Proto ji alespoň krátce zmíním i v této práci. Je otázkou, kam zahrnout korupci, zda do bankovní kriminality z vnějšího prostředí nebo z vnitřního prostředí. U této otázky vycházím z tohoto předpokladu. Úplatky jako takové nabízejí většinou pachatelé zaměstnancům bank zvenku, ale podstatné je, zda zaměstnanci úplatek přijmou. Připouštím, ţe zaměstnanci případný úplatek přijímají a tím porušují zákon. Proto zahrnuji korupci do bankovní kriminality z vnitřního prostředí. Samotné slovo korupce vychází z latinského corrumpere (kazit, podplatit) a znamená zneuţití postavení, které je spojeno s porušením principu nestrannosti při rozhodování22. Korupce, neboli poskytnutí úplatku tedy obecně znamená nabídnout protistraně nějakou finanční hotovost nebo výhodu, aby udělala to, co se po ní ţádá. V bankovním sektoru se můţe jednat o úplatky, které mají zajistit poskytnutí nějakého většího úvěru, zajistit vnitřní informace o

21

SPURNÝ, Joţa. Brána vzdělání : Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality [online]. 29.4.2007 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: . 22 Policie České republiky : Stop korupci [online]. 2010 [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: .

28

bance a její bezpečnosti, nebo zajistit zakázku banky určité firmě. Korupce však neznamená pouze poskytnutí úplatku, zahrnuje se do ní i ţádost o úplatek či přijetí úplatku.

Obr. 1 Schéma rozdělení korupce23

2.3.1 Právní úprava Trestní zákoník přímo slovo „korupce“ nezmiňuje, ale úpravu tohoto trestného činu můţeme najít v zákonu č. 40/2009 Sb. hlava X Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, díl 3. úplatkářství24. Paragraf 331 s názvem přijetí úplatku nám vysvětluje, ţe kdo přijme nebo si dá slíbit úplatek bude potrestán odnětím svobody aţ na tři léta nebo zákazem činnosti. Potrestán bude samozřejmě i ten, kdo o úplatek poţádá, jak nám říká odstavec dva §332 podplácení. Podplácení se tedy týká osob, které úplatky poskytují, nabízejí nebo slibují. Dále zákon obsahuje §333 nepřímé úplatkářství, coţ se týká osob, které ţádají nebo přijmou úplatek za to, ţe budou svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na výkon pravomoci úřední osoby. A konečně §334 vysvětluje, co vlastně úplatek je. Je to tedy neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává, nebo 23

FRIČ, Pavol a kol. Korupce na český způsob. Praha : G pus G, 1999. 302 s. ISBN 80-86103-26-9. Zákon č. 40/2009 Trestní zákoník. Sbírka zákonů, Česká republika. 2009. Dostupný také z WWW: . 24

29

má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok. Odstavec druhý definuje, kdo je úřední osoba a třetí odstavec tohoto paragrafu upozorňuje, ţe nesmí docházet k poškozování a bezdůvodnému zvýhodňování účastníků smluvních vztahů. V trestním zákonu č. 40/2009 Sb, najdeme také další paragrafy, v nichţ je několik dalších skutkových podstat trestných činů, které definují korupční jednání. Jsou definovány v hlavě X. oddíl druhý Trestné činy úředních osob. Přesněji se jedná o §329 zneuţití pravomoci úřední osoby, a §330 maření úkolů úřední osoby z nedbalosti. Jelikoţ se jedná o bankovní kriminalitu, nebudu zde blíţe tyto paragrafy rozvádět. Existuje ještě jedna skupina paragrafů, které charakterizují znaky korupčního jednání, jsou to §180 Neoprávněné nakládání s osobními údaji, §255 Zneuţití informace a postavení v obchodním styku, §256 Sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěţi a veřejné draţbě, §257 Pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěţi a § 258 Pletichy proti veřejné draţbě25.

2.3.2 Druhy korupce Úplatek si nejlépe představíme jako obálku s finanční hotovostí, ovšem nemusí tomu tak být v kaţdém případě. V některých případech se můţe jednat o poskytnutí informací, hmotných darů, nebo jiných výhod, sluţeb atd. Můţeme se setkat i s nabídkou zvýhodňování známých a příbuzných. Korupci můţeme rozdělit následujícím způsobem: 1) Velká korupce se nevyskytuje příliš často a bývá spojen s podplácením vysoce postavených politiků. Úplatky dosahují značných částek a bývají velmi dobře utajovány (např. soukromý prospěch z privatizace, zneuţívání veřejné moci při veřejných zakázkách, zvýhodňování příbuzných, zločiny bílých límečků). 2) Malá korupce bývá téţ nazývaná byrokratickou korupcí. Jde o poskytování úplatků v běţném ţivotě, uplácení úředníků, zaměstnanců, policistů atd. Úplatky jsou podstatně menší neţ u velké korupce. 3) State capture bychom mohli nazvat v českém jazyce státní kořist nebo úlovek. Jedná se o ovládnutí legislativního procesu soukromými subjekty. Projevovat se můţe kontrolou veřejných institucí pro trestnou činnost, znehodnocením svobodných voleb neprůhledným financováním kampaní, korupcí v soudních řízeních, zneuţitím auditu atd. 25

Zákon č. 40/2009 Trestní zákoník. Sbírka zákonů, Česká republika. 2009. Dostupný také z WWW: .

30

4) Další druhy korupce jako např. korupce krátkodobá, dlouhodobá, peněţní a nepeněţní se objevují uvnitř nebo vně institucí26.

2.3.3 Korupce v bankách U bankovní kriminality by nás v souvislosti s korupcí napadl asi ten nejběţnější model této situace: osoba (klient) nabídne úplatek zaměstnanci banky za určitou protisluţbu, například poskytnutí úvěru. Narazila jsem však na případ, který aţ tak běţný není. Jedná se o opačnou situaci, kdy zaměstnanci banky byli podezřelí, ţe poţadovali úplatek od klienta, kterému schválili úvěr. Tímto případem se zabýval Český rozhlas Radioţurnál 13. června 1999. Jednalo se o Investiční a poštovní banku (IPB), jejíţ zaměstnanci byli obviněni z korupce. Radioţurnál v této kauze nemohl odhalit z bezpečnostních důvodů zdroj a proto mu říkal pan X. Tento klient IPB se na Radioţurnál obrátil s problémem, kdy on, jako klient banky musel zaplatit statisíce, aby získal od banky jiţ sjednaný úvěr. Na začátku vše probíhalo standardním způsobem, klient pan X poţádal se svými společníky o poskytnutí úvěru na projekt. Banka mu po předloţení všech potřebných dokumentů projekt schválila a úvěr přislíbila. Pan X se tedy pustil do realizace projektu, ale těsně před tím, neţ mělo dojít k podpisu úvěrové smlouvy si ho bankovní úředníci zavolali a poţadovali po něm platbu za poradenské a konzultační sluţby. Protoţe na projektu se uţ pracovalo, pan X musel s podmínkami souhlasit a poplatek za sluţby zaplatit. Pan X a jeho společníci samozřejmě pátrali po tom, zda se ze strany banky jednalo o standardní postup, protoţe o poplatek ve výši 500 tisíc korun v předešlém jednání vůbec nebyla řeč. Vedení banky se samozřejmě za zaměstnance postavilo a jejich jednání schválilo. Odůvodnili to způsobem, ţe poplatek byl za vypracování finanční analýzy k projektu. Střetávají se zde tedy postoje dvou stran. Pan X na jedné straně tvrdí, ţe na poplatek nebyl upozorněn a o ţádnou analýzu projektu se nejednalo, protoţe jedinou práci, kterou s úvěrem pracovníci IPB měli, bylo to, ţe napsali doporučující dopis úvěrové komisi. Na druhé straně vedení banky tvrdí, ţe o tomto poplatku jsou klienti srozuměni předem a sepisuje se s nimi speciální poradenské smlouva. Otázkou je, kde je pravda. Je těţké posoudit, zda pan X nechtěl přistoupit na běţné obchodní podmínky, nebo si zaměstnanci IPB chtěli přilepšit ne příliš korektním způsobem27.

26

FRIČ, Pavol a kol. Korupce na český způsob. Praha : G pus G, 1999. 302 s. ISBN 80-86103-26-9. TÁCHA, Dan. Český rozhlas 1 Radiožurnál : IPB: Nejdřív úplatek, pak úvěr? [online]. 13.6.1999 [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: . 27

31

2.4 Tunelování Tunelování je termín běţně uţívaný pro rozsáhlý finanční podvod, při kterém management z firmy odčerpá ve velkém její finanční prostředky do jiných firem, které management zpravidla vlastní. Toto odčerpávání prostředků většinou není kvůli velkému riziku přímé, ale je moţné ho provést např. prostřednictvím pro tunelovanou firmu výrazně nevýhodných obchodů. Výraz tunelování je českým výrazem, který obohatil světovou slovní zásobu. Slovo tunelování u nás proniklo do obecného jazyka v letech 1994 – 1995 v souvislosti s pády prvních bank. Později se pojem rozvinul i v souvislosti s privatizačními investičními fondy, zaloţenými s kupónovou privatizací28. Další z definic tvrdí, ţe tunelování je operace podvodná a jejím hlavním cílem je odčerpání majetku z existujícího a prosperujícího podniku, kdy vše musí proběhnout v tajnosti. Nejčastějšími metodami, jak toto tunelování probíhá, je například prodej nelikviditních cenných papírů bankám se závazkem zpětného odkupu. Tento zpětný odkup není ovšem v budoucnu splněn. Banka potom čelí problému, protoţe jí zůstane nelikviditní aktivum, nebo nezaplacený dluh. Transakce jsou v řádu stovek miliónů a pro banku znamenají ztrátu, která můţe vést aţ k jejímu krachu. Tuto trestnou činnost je dosti obtíţné odhalit, protoţe můţe být dlouho nerozpoznatelná díky přeúčtování aktiv do jiných kategorií, nebo neúčtování některých aktiv a pasiv. Z toho vyplývá, ţe ztráta nemusí být z finančních výkazů ihned patrná29.

2.4.1 Právní úprava Tunelování je pojmem ekonomickým, nikoli právním, proto ho v zákonech nenajdeme. Pachatelé jsou tedy z tohoto trestného činu obviňováni podle trestního zákona č. 140/1961 Sb., hlava X Trestné činy proti majetku §250 podvod. Tento paragraf nám v prvním odstavci říká, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, ţe uvede někoho v omyl, vyuţije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V oddílu Porušování povinnosti při správě cizího majetku najdeme téţ §255, kde se hovoří o způsobení škody tím, ţe se poruší zákonem, nebo smluvně uloţenou

28

BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. 29 BALOUN, Vladimír. Finanční kriminalita v České republice : Dílčí studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci , 2004. 183 s. ISBN 80-7338-029-3.

32

povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Do této problematiky bychom ještě mohli zařadit §128 hlava II Trestné činy hospodářské, oddíl druhý Trestné činy proti hospodářské kázni. Tento paragraf se nazývá Zneuţívání informací v obchodním styku. Zde nám zákon vykládá, ţe trestným činem je téţ skutečnost, kdyţ někdo chce opatřit sobě, nebo jinému výhodu, nebo prospěch neoprávněně uţije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce a jejíţ zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku30.

2.4.2 Způsoby tunelování Tunelování můţeme rozdělit dle způsobu jejich páchání na několik druhů: 1) Nájezdnictví je spojeno s rozhodováním valné hromady ovládané tzv. nájezdníky. Tito pachatelé mají v plánu poškodit podnik a slouţí jim k tomu valná hromada, která hospodaří s majetkem společnosti. Tato valná hromada můţe rozhodovat např. o prodeji nebo nákupu akcií, z kterého budou mít nájezdníci prospěch. 2) Odčerpávání zisku vychází z předpokladu, ţe si subjekt zaloţí dceřinou společnost a té potom odčerpá zisk. Vedení mateřské firmy prodá majetek dceřiné firmy za niţší cenu neţ je její hodnota. Současně s tím probíhá přesměrování zakázek z mateřské firmy do těchto společností, které dceřinou firmu koupili. Původní podnik tedy stále produkuje zboţí či sluţby, ale zisk se „ztrácí“ v dodavatelské či odběratelské firmě. 3) Provizní činnost je spojena s přijímáním provizí, které nesouvisí s provizemi oficiálními a neprojeví se v účetnictví. 4) Snižování ceny podniku znamená zkreslování hospodářské situace a sniţuje se tak cena podniku. Případní zájemci tedy mohou firmu získat za niţší cenu neţ je skutečná. Výsledkem je, ţe management si můţe levně nakoupit podíl v podniku přímo, nebo prostřednictvím předem dohodnutého kupce.

2.4.3 Tunelování v České republice Tunelování bank v České republice lze asi nejlépe vysvětlit na případech krachu mnoha bank v 90. letech minulého století. Po roce 1992 se u nás objevilo mnoho nových finančních 30

Zákon 140/1961 : § 257a Poškození a zneuţití záznamu na nosiči informací. Sbírka zákonů, Česká republika. 1961. Dostupný také z WWW: .

33

institucí. Některé z nich byly přímo pro účel tunelování zakládány. Jedním z nejznámějších případů je případ Moravia banky a IPB. V případě Moravia banky můţeme hovořit o útoku vlastníka proti svému majetku. Prokazuje se zde také teze, ţe klasifikovaná finanční kriminalita můţe být jiţ svou podstatou organizovaná, aniţ by nutně měla parametry organizovaného zločinu. Současně můţeme na tomto příkladu ukázat, jaké má finanční kriminalita specifika a v tomto případě i politické souvislosti. Moravia banka byla zaloţena v roce 1992, ovšem od roku 1996 začalo být její hospodaření ztrátové a tak byla zařazena do tzv. stabilizačního programu centrální banky31. O tři roky později byla pro dlouhodobé neplnění závazků a podmínek z tohoto programu vyřazena a nakonec vyhlásila konkurs. První problémy bance nastaly, kdyţ poskytla téměř 15ti milionový úvěr leasingové akciové společnosti Betafin, kterou vlastnila dvojice podnikatelů, z nichţ jeden byl zároveň předsedou dozorčí rady této banky. Partnerem obou podnikatelů byl ve společnosti Betafin i vysoce postavený pracovník Moravia banky, který postupně pomohl získat výhodné úvěry v řádu stamiliónů korun i dalším podnikatelským subjektům přímo těmito podnikateli vlastněných, nebo obchodně či personálně propojených či spřízněných. Předseda dozorčí rady banky a zároveň jeden z jejích největších klientů nakonec pomocí těchto úvěrů, ale i kapitálových účastí v mnoha dalších společnostech, získal 60 % majoritní podíl na majetku samotné banky. K tomu mu pomohla i advokátní kancelář, která si na své přišla fakturováním tučných měsíčních poplatků za právní sluţby právě u Moravia banky. Tento podnikatel-bankéř byl nakonec zatčen a obviněn z úvěrového podvodu v jeho vlastní firmě Ingstav Opava v prosinci roku 2000. Trestně stíhané bylo i pětičlenné představenstvo postiţené banky a jeden člen zmíněné advokátní kanceláře. Celá kauza získala i politický rozměr, protoţe vyšlo najevo, ţe celá „podnikatelská“ skupina kolem Moravia banky patřila ke sponzorům jedné z největších politických stran. Podezření padlo i na korupční jednání v řadách Policie ČR a v české justici. Drobní klienti zkrachovalé Moravia banky dostali své peníze zpět do výše 400 tisíc Kč, nejvýše však 90 %. Druhým známým případem tunelování bank v České republice je případ Investiční a poštovní banky (IPB), která vznikla na konci roku 1993 sloučením Investiční banky a Poštovní banky. 31

Stabilizační program centrální banky je pomoc centrální banky malým bankám, které hospodařily se ztrátou. Pomoc spočívala v odkupu těch nejhorších půjček, které banky poskytly. Banky byly poté povinny zpracovávat vyhodnocení programu a přijímat a realizovat nápravná opatření uloţené bankovním dohledem, tedy centrální bankou.

34

IPB byla jednou z velkých bank, kde si stát prozatím ponechal majoritní podíl, aby mohl kontrolovat a ovlivňovat její činnost. První problémovou věcí byla její samotná privatizace. Valná hromada akcionářů tehdy schválila navýšení základního kapitálu, které mělo být realizováno pomocí úvěrových prostředků samotné IPB. Vláda ČR tento záměr nepodpořila a svůj podíl, po divoké privatizaci jiţ minoritní, později prodala japonské investiční společnosti Nomáda. Ta však neměla v nejmenším úmyslu banku spravovat, zbavovat špatných úvěrů či provozovat, ale chtěla ji se ziskem prodat dál. Základní kapitál IPB byl navýšen o 6 miliard Kč, daleko vyšší částka 70 miliard Kč byla však současně z banky odvedena. Nomura zároveň inkasovala 20 miliard Kč za prodej majetku a akcií vlastněných IPB. Vláda ČR uţ mohla jen přihlíţet, na svém podílu vydělala jen malou částku, něco kolem 3 miliard Kč. Další ránu banka utrpěla v roce 1997, kdyţ byli někteří členové jejího vedení zatčeni a obviněni ze zpronevěry. Obţaloba je vinila z podezřelých nákupů akcií za ceny, které byly daleko vyšší, neţ byla jejich běţná obchodovatelná cena. Tato podezření se nakonec nepotvrdila a všichni obţalovaní byli z vazby propuštěni. V roce 2000 byla IPB jiţ na pokraji krachu. ČNB zasáhla a na banku uvalila za asistence policejního komanda nucenou správu. IPB byla předána konkurenční ČSOB (Československé obchodní bance). Její dosavadní akcionáři byli vyvlastněni a vláda zaručila novému majiteli neomezené krytí ztrát. Celá kauza rokem 2000 rozhodně neskončila, na případu dále pracovaly orgány činné v trestním řízení a byla zřízena i parlamentní vyšetřovací komise. Odhady ekonomů, kolik bude celý případ stát Českou republiku, se pohybovaly v rozmezí od 90 aţ do 180 miliard Kč. Navíc Nomura byla před zásahem ochotna odprodat svůj podíl na zbytku IPB státu za symbolické 1 euro. Spory mezi ČSOB, Nomurou a Ministerstvem financí ČR se zabývala i mezinárodní Paříţská arbitráţ. Teprve s postupem času jsou odkrývány další a další sloţité souvislosti tohoto případu bankovního tunelu32.

32

BALOUN, Vladimír. Finanční kriminalita v České republice : Dílčí studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci , 2004. 183 s. ISBN 80-7338-029-3.

35

3. Bankovní kriminalita a vnější prostředí Obchodní banky jsou z vnějšího prostředí ohroţovány mnoha druhy kriminality a není moţné je v této práci všechny podrobně popsat. Vybrala jsem proto ze svého hlediska ty nejdůleţitější a nejvíce ohroţující bankovní systém. Bankovní kriminalitu z vnějšího prostředí (na rozdíl od té z prostředí vnitřního) páchají většinou osoby, které nemají s interní strukturou banky nic společného. Nejčastěji to bývají právě její klienti, jejich příbuzní nebo osoby, které vyuţívají klienty banky jako své zprostředkovatele. Banky jsou ohroţeny pachateli ze všech moţných sociálních skupin a společenského prostředí. Na druhé straně oběťmi, nebo lépe řečeno poškozenými bankovní kriminalitou, je většina z nás běţných občanů, či podnikatelů. V případě odškodnění obětí na účet státu je poškozena celá populace naší republiky. V tomto okruhu kriminality se vyskytují i takzvaní „sekundární“ poškození, coţ jsou osoby, které nemají s bankou ţádné spojení, ale např. přijdou o práci, protoţe jejich zaměstnavatel musel díky kriminalitě v bance vyhlásit konkurs33. Velkým problémem a nebezpečím pro banky je praní špinavých peněz, tedy odborně řečeno legalizace výnosů z trestné činnosti. Tato trestná činnost ohroţuje stát z pohledu úniku příjmů pro státní rozpočet (objemy těchto úniků jsou obrovské) a pachatelům umoţňuje investovat „vyprané“ peníze do dalších kriminálních aktivit. Další významný problém představují podvody, které souvisejí s počítači, tedy počítačová kriminalita (phishing, pharming, DNS útoky atd.). Pachatelé v tomto případě napadají bankovní systémy zevnitř, nebo prostřednictvím klientely. S touto trestnou činností souvisejí i podvody s platebními kartami. V dnešní době podvodníci dospěli aţ tak daleko, ţe jim k těmto podvodům stačí pouze číslo platební karty, tedy PIN uţ není ke zpronevěře peněz vůbec potřeba. Specifickým problémem v bankovní kriminalitě z vnějšího prostředí jsou loupeţná přepadení související s odcizením finanční hotovosti, jak z poboček bank, tak i z vozidel, která peníze převáţejí. Ve většině případů se bankovní kriminalita obejde prakticky bez násilí, neboť jde většinou o bezhotovostní nebo hotovostní operace. Ovšem v případech bankovních loupeţí tomu tak není a pachatelé mohou zajít aţ k vraţdě oběti. Jako posledním a zvláštním druhem kriminality je padělání zákonných platidel a to jak mincí, tak i bankovek. V tomto případě se trestá jejich padělání, pozměňování ale i výroba a drţení padělatelského náčiní. S paděláním platidel se

33

BALOUN, Vladimír. Finanční kriminalita v České republice : Dílčí studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci , 2004. 183 s. ISBN 80-7338-029-3.

36

setkáváme od doby, kdy byly bankovky a mince zavedeny a nebude tomu jinak ani v budoucnosti. V této části práce se tedy budu podrobněji zabývat definicemi uvedených trestných činů, jejich právní úpravou v zákonech České republiky a jejich následky. Jak s těmito druhy bankovní kriminality bojovat, jak jim předcházet a jak je odhalovat, bude podrobněji popsáno v kapitole čtvrté Bankovní kriminalita, odhalování a prevence.

3.1 Legalizace výnosů z trestné činnosti Asi nejnebezpečnějším jevem v bankovní kriminalitě je praní špinavých peněz neboli legalizace výnosů z trestné činnosti. V této kapitole je proto tato problematika uvedena na prvním místě. Základní otázkou je, co vlastně znamená termín praní špinavých peněz. Jedna z definic tvrdí, ţe praní špinavých peněz (anglicky money laudering) je jednání sledující zastření nezákonného původu peněz s cílem vzbudit dojem, ţe se jedná o peníze nabyté legálně34. Další popis udává, ţe legalizace výnosů z trestné činnosti je úmyslné jednání, které zakrývá nezákonný původ jakéhokoli výnosu z trestné činnosti a které se současně snaţí vzbudit zdání, ţe se jedná o příjem nebo o majetek, získaný v souladu s platnými zákony. Výnosem z trestné činnosti se rozumí jakákoliv ekonomická výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu35. Obecně lze tedy říci, ţe hlavním důvodem proč pachatelé legalizují výnosy z trestné činnosti, je utajení před neţádoucí pozorností státních orgánů. Tyto orgány by totiţ rychle odhalily „podezřelé“ zbohatnutí bez prokazatelných důkazů a viníky by postihl trest. Termín „praní špinavých peněz“ má svůj původ ve Spojených státech amerických, přesněji v Chicagu za dob mafiána Al Capona. Výraz zde vznikl ve 30. letech minulého století, kdy byly peníze získané trestnou činností přidávány k trţbám veřejných prádelen, které tyto zločinecké organizace přímo vlastnily a dohlíţely na ně. Další otázka, která se v souvislosti s tímto tématem nabízí, je: z jakých zdrojů pocházejí výnosy z trestné činnosti. Odpovědí je hned několik, můţeme sem zařadit například podvody prováděné prostřednictvím bankovních produktů, padělání nebo pozměňování zákonných platidel, zkreslování účetnictví firem a společností, padělání osobních dokladů, porušování autorských zákonů, pašování a nelegální prodej zboţí, obchod s drogami, nezákonné 34

Praní špinavých peněz. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 27.8.2006, poslední revize 21.12.2010 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: . 35 KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : BIVŠ, 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147.

37

obchodování se zbraněmi a mnoho dalších. S legalizací výnosů z trestné činnosti také souvisí financování terorismu, to ovšem není předmětem této práce. Veřejnost si často myslí, coţ z názvu zdánlivě vyplývá, ţe praní špinavých peněz se týká pouze finanční hotovosti, avšak není tomu tak. Nemusí se vţdy jednat o peníze jako takové, jsou zde zahrnuty také cenné papíry, směnky, nebo jiný majetek, který byl získán pomocí trestné činnosti. Celý zisk z trestné činnosti ovšem nemusí procházet procesem legalizace. Jedná se pouze o zisk, kdy způsob jeho nabytí mu dal podobu nezákonně získaného majetku (např. pojistné podvody, nebo daňové trestné činy)36. Podíváme se i na negativní důsledky, které má praní špinavých peněz. Působí hlavně na funkci volného trhu, jak v rámci regionů České republiky, tak i v rámci Evropské unie. Brání téţ snahám o rozvoj národní ekonomiky, sniţuje mnoţství hotovostních peněz v oběhu ekonomiky, ovlivňuje kurzy měn, narušuje platební schopnost dluţníků, nebo ohroţuje stabilitu finančních trhů.

3.1.1 Právní úprava Obchodní banky se musí v boji proti legalizaci výnosů z trestné činnosti řídit následujícími zákony a vyhláškami schválenými pro Českou republiku. Vybrány jsou ty nejdůleţitější a nejpodstatnější. Hlavním předpisem je zákon 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V §3 je přesně definováno protizákonné jednání jako jednání spočívající v přeměně nebo převodu majetku s vědomím, ţe pochází z trestné činnosti za účelem jeho utajení nebo zastření jeho původu nebo za účelem napomáhání osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby unikla důsledkům svého jednání. Utajení nebo zastření skutečné povahy, zdroje, umístění, pohybu majetku nebo nakládání s ním nebo změny práv, vztahujících se k majetku, s vědomím, ţe tento majetek pochází z trestné činnosti. V nabytí, drţení, pouţití majetku nebo v nakládání s ním s vědomím, ţe pochází z trestné činnosti nebo ve zločinném spolčení osob nebo v jiné formě součinnosti za účelem výše uvedených jednání37. Na tento zákon poté navazuje zákon 254/2008 Sb., kterým se mění

36

ČASTORÁL, Zdeněk . Ekonomická kriminalita (z pohledu řízení a správy). vyd. 1. Praha : EUPRESS, 2007. 184 s. ISBN 978-80-86754-83-3. 37 Zákon č. 253/2008 o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, 80. Dostupný také z WWW: .

38

některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu38. Dále k této problematice můţeme přiřadit zákon 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů39, nebo vyhlášku ČNB č. 281/2008 Sb. o některých poţadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu40.

3.1.2 Obecné znaky podezřelých obchodů U podezřelých obchodů je třeba dávat pozor na určité znaky, jako například problémy při identifikaci klienta, neobvyklé podmínky, které se mohou objevit ze strany klienta, kdy je například transakce pro daného zákazníka netypická, nebo se u něho objevuje nervozita při osobním kontaktu. Důleţitý je i ekonomický, věcný nebo zákonný důvod pro určitou transakci. Pokud tento důvod není znám, jedná se opět o podezřelý obchod. Neobvyklé způsoby převodu větších finančních částek mohou také varovat pracovníky bank. Nebezpeční jsou téţ klienti z rizikových teritorií a daňových rájů. Jako velmi netypické se rovněţ jeví vklady hotovosti na účty a jejich následné rychlé vybrání. Co se týče přesných částek, podezřelé jsou vklady na účty v částkách těsně pod hranicí 15 000 eur. Dále si banky dávají pozor na vklady v hotovosti většího počtu osob na jeden účet, na pravidelně se opakující vklady, jejichţ součet dosahuje značné výše a jsou prováděné třetími subjekty. Objevit se můţe i ukládání peněţních prostředků v bankovkách s niţší nominální hodnotou, které jsou následně vybírány v bankovkách s větší nominální hodnotou. Podezřelé je ukládání vysokých peněţních částek v hotovosti s následným bezhotovostním převodem na jiný účet nebo do zahraničí41.

38

Zákon č. 254/2008 kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008. Dostupný také z WWW: . 39 Zákon č. 254/2004 o omezení plateb v hotovosti. Sbírka zákonů, Česká republika. 2004. Dostupný také z WWW: . 40 Zákon č. 253/2008 o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, 80. Dostupný také z WWW: . 41 Praní špinavých peněz. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 27.8.2006, poslední aktualizace 11.01.2011 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: .

39

Mezi rizikové podnikatelské činnosti patří působení v oblasti směnáren, heren, kasin, sázkových a realitních kanceláří, v ohroţení mohou být téţ velkoobchody a maloobchody s alkoholem, tabákem a drahými kameny, bazary a zastavárny, autosalony a autobazary, sítě čerpacích stanic, noční podniky, znehodnocování zbraní, střeliva a výbušnin.

3.1.3 Průběh legalizace výnosů z trestné činnosti V první fázi pachatelé investují finanční prostředky získané z nelegální činnosti do osobní spotřeby, např. do nákupu domů, bytů, aut či uměleckých děl. V následující fázi dochází ke vkládání finančních prostředků do vybavení zločinecké organizace, čímţ si pachatelé zajišťují prostředky pro další fungování. Ve třetí fázi uţ dochází k té pravé legalizaci výnosů z trestné činnosti. Tato etapa se uskuteční v případě, ţe organizace vytvoří nadprůměrný zisk a jsou to ty finanční prostředky, které zůstanou po uskutečnění dvou předešlých fází. Samotné praní špinavých peněz je dále rozděleno do tří etap. Tou nejrizikovější etapou je hned etapa první. 1. etapa je nazývána umístění (placement) nebo téţ namáčení. Zde dochází ke shromáţdění peněţní hotovosti získané nezákonnou činností a vhodné umístění do peněţního oběhu. Pro tyto účely vyuţívají členové organizovaného zločinu pomocníky (tzv. smurfing neboli šmoulování). Tito pomocníci za úplatu ukládají výnosy z trestné činnosti v menších částkách na bankovní účty, které jsou pochopitelně zaloţeny v různých bankách. Pachatelé je téţ vyuţívají k nákupu cestovních šeků, které pak směňují za „čistou“ hotovost. Další etapy se týkají bezhotovostních bankovních převodů. Hlavním úkolem těchto etap je smíchání „špinavých peněz“ s trţbami či legálně nabytými prostředky. 2. etapa se v angličtině nazývá layering, v českém překladu je to namydlení nebo také rozvrstvení. V této etapě jde o to vyčistit špinavý kapitál a zároveň důkladně zamést stopy. Výnosy z trestné činnosti se tedy musí oddělit od svých nezákonných zdrojů. Jde o zametání stop sloţitými bankovními převody z bankovního účtu na účet a dalšími finančními operacemi. Peníze tak dostanou novou „identitu“ a vytvářejí pak věrohodné zdání, ţe byly získány legální cestou. Bezhotovostní převody jsou uskutečňovány tak, ţe bankovní účty jsou ve skutečnosti vlastněny fiktivními společnostmi, nebo organizacemi, které existují pouze na papíře a nevyvíjejí tedy ţádnou ekonomickou činnost. Pro namydlení existují různé techniky

40

obchodně neutrálních operací, které jsou tak početné, sloţité a nepřehledné, ţe znemoţní účetní kontrole zjistit původní zdroj. 3. etapa s anglickým názvem integration neboli integrace je téţ nazývána ţdímání. V této fázi se vyprané výnosy vracejí ke svému původnímu majiteli ve formě legálního, často zdanitelného příjmu. Tyto finanční prostředky se poté zcela legálně investují, nebo se vloţí do další nezákonné činnosti. Pro tyto účely lze pouţít, tedy zneuţít jak obchodní banky tak i spořitelní a úvěrová druţstva, penzijní fondy, stavební spořitelny nebo pojišťovny. V následujícím schématu můţeme vidět, jak praní špinavých peněz funguje mezi dvěmi bankami při výrazném přispění daňového ráje.

BANKA A

BANKA B Banka A převede 1 mil. Kč do banky B v daňovém ráji.

Do této banky uloţí investor 1 milion Kč.

Tato banka poskytne úvěr ve výši 900 tisíc Kč, který bude ručen pomocí 1 milionu Kč.

Zpětný převod Poté, co je úvěr splacen, 900 tis. Kč je převedeno zpět do ČR jako čisté prostředky

Nákup aktiv za 900 tis. jsou nakoupeny nemovitosti, automobily, akcie, obligace, umělecká díla atd.

„vypráno“ jako úvěr

Obr. 2 Schéma legalizace výnosů z trestné činnosti42

42

Vlastní zpracování

41

3.1.4 Metody legalizace výnosů z trestné činnosti 1. Skrývání výnosů z trestné činnosti uvnitř legálních obchodních subjektů Zločinecké organizace tyto legální obchodní společnosti přímo kontrolují, jsou jejich majiteli, nebo dobře znají vlastníka a dochází v nich k smísení nelegálních a legálních finančních prostředků. Banka, u které vede společnost svá konta, nekontroluje tolik obraty na jejích účtech, spíše si hlídá nadprůměrné změny na osobních účtech fyzických osob. Dalším způsobem, jak obejít pozornost bank, je převod finanční prostředků do jiných států. Pro zločinecké organizace je pozitivní také skutečnost, ţe mnoho podnikatelských aktivit je spojeno s platbami v hotovosti, coţ usnadňuje zakrytí nelegálních příjmů. Další výhodou této metody je „ukrytí“ pachatelů ve struktuře obchodní společnosti, naopak u vkladů na běţné účty je po klientech (pachatelích) ţádána osobní identifikace. U této problematiky se téţ objevuje zakládání tzv. ready-made společností, tedy společností, které jsou zapsané v obchodním rejstříku, ale nevyvíjejí ţádnou ekonomickou aktivitu a jsou tak okamţitě k dispozici kaţdému zájemci43. 2. Zneužívání legitimních obchodů Zločinecká organizace můţe pro praní špinavých peněz vyuţít jak společnosti a osoby, které mají s jejich nelegálními aktivitami něco společného, tak i organizace a osoby, které s nimi nic společného nemají. Takovéto finanční prostředky jsou pak mylně povaţovány za legální příjmy společností či soukromých osob. 3. Používání falešné totožnosti Zde se jedná o ukradené občanské průkazy nebo cestovní pasy, které mohou být pouţity například při podání ţádosti o poskytnutí bankovního úvěru. Mohou se zde objevit téţ nastrčené osoby tzv. bílí koně. Tyto osoby nemají s nelegálními aktivitami ţádnou spojitost. Jedná se nejčastěji o osoby, které jsou ochotny za úplatu napomáhat při legalizaci výnosů z trestné činnosti. Mohou například vkládat hotovost na bankovní účty, které jsou ve vlastnictví zločineckých organizací, nebo hotovost vybírají. Přes osobní účty bílých koní jsou výnosy z nezákonných aktivit očišťovány. 4. Různé právní systémy v jednotlivých zemích V kaţdé zemi je trochu jiný, jak právní systém tak další skutečnosti jako např. zákony o bankovním tajemství, poţadavky na identifikaci klienta, odlišnosti v daňových zákonech, poţadavky na zaloţení obchodní společnosti atd. Těchto odlišností mohou účastníci nelegálních aktivit snadno vyuţít. 43

KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : BIVŠ, 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147.

42

5. Anonymní majetek Jak sám název napovídá, některé druhy majetku jsou anonymní. Jedná se například o finanční hotovost, spotřební elektroniku, drahé oblečení nebo staroţitnosti či šperky. U těchto věcí je tedy skoro nemoţné prokázat jejich vlastnictví nebo původ.

3.1.5 Nástroje pro legalizaci výnosů z trestné činnosti Pro legalizaci výnosů z trestné činnosti lze vyuţít sluţeb finančních zprostředkovatelů, transakce s fiktivními společnostmi, vyuţívání bazarů a zastaváren. Peníze lze téţ „vyčistit“ i při sázení na různé sportovní utkání či soutěţe. Dalšími moţnostmi jsou transakce s cennými papíry, vyuţívání ready-made společností (většinou zaloţeny v offshore centrech44), prohry v herních podnicích vlastněných nelegální organizací, vyuţívání nových technologií, jako jsou například čipové platební karty, produkty přímého bankovnictví, jako je internetové bankovnictví nebo GSM banking. Speciálním nástrojem pro praní špinavých peněz je tzv. hawala – hundi nebo čop. Tato metoda spočívá v převodech finančních prostředků bez fyzického pohybu peněz a bez vyuţití sluţeb obchodní banky v reálném čase, většinou do 24 hodin. Postoupení pohledávek/závazků pro toho, kdo pro potřeby vyšetřování zvenku sleduje pohyby finančních prostředků, jsou jednotlivé transakce naprosto nepřehledné a neproniknutelné. Ţádný z účastníků převodů finančních prostředků o nich totiţ nepořizuje ţádné obvyklé záznamy, které by bylo moţné v případě jakéhokoli vyšetřování vystopovat. Místo nich jsou vyuţívány nejrůznější zástupné symboly nebo hesla, které jsou uváděny např. v e-mailových zprávách nebo v SMS-zprávách. Zvenku tedy není prakticky moţné identifikovat konkrétní klienty45. Ministerstvo financí České republiky zřídilo pro potřeby odhalování výnosů z trestné činnosti instituci s názvem Finanční analytický útvar. Tato instituce zachycuje informace o podezřelých případech, ve kterých by se mohlo jednat o legalizaci výnosů z trestné činnosti. Finanční instituce předávají svá hlášení právě tomuto útvaru a ten potom hlášení postupně šetří. Bohuţel finanční instituce nemusí rozpoznat úplně všechny aktivity, které by mohly být spojeny s legalizací výnosů z trestné činnosti, a Finanční analytický ústav proto nemá stoprocentně nahlášeny všechny podezřelé případy.

44 45

Zóny daňového ráje KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : BIVŠ, 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147.

43

Pro ilustraci je zde uveden graf z článku na internetových stránkách hn.idnes.cz, který udává počet nahlášených podezřelých transakcí Ministerstvu financí v letech 2005 aţ 2010.

Obr. 3 Počet nahlášených podezřelých transakcí Finančnímu analytickému ústavu46

3.2 Počítačová kriminalita a podvody s platebními kartami Tyto dva typy kriminality jsem přiřadila k sobě, protoţe jsou si velice podobné. Podobnost vidím hlavně v tom, ţe se v obou případech vyuţívá výpočetní technika. V názvu počítačová kriminalita se slovo „počítač“ objevuje přímo, proto se bude jednat o kriminalitu páchanou s jejich pomocí. Podvody s platebními kartami, ač v názvu slovo počítač nemají, se téţ páchají s pomocí počítače a výpočetní techniky.

3.2.1 Počítačová kriminalita Jedním z hlavních důvodů, proč se objevila počítačová kriminalita, je neustálý rozvoj informačních technologií a s tím spojené výpočetní techniky. Počítače se dostaly uţ i do kaţdodenního ţivota osob a vývoj je tak rychlý, ţe pachatelé počítačové kriminality se velmi snadno přizpůsobují aktuální situaci. Významným nástrojem počítačové kriminality je různý software vyvinutý přímo pachateli nebo internet, který má prakticky neocenitelné moţnosti. 46

JIRSOVÁ, Miroslava. Praní špinavých peněz: stát se zaměří na realitky či směnárny. Hospodářské noviny [online]. 6.5.2010, [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: .

44

Počítačová kriminalita se samozřejmě dotýká i bankovního sektoru. V ČR se moderní bankovnictví vyvíjelo od roku 1990 a s ním se samozřejmě vyvíjela i výpočetní technika. V naší republice vzniklo postupně aţ 50 bankovních ústavů. Nedostatečná znalost a zkušenost v oboru bankovních počítačových podvodů přivedla ke krachu desítky menších bank a v letech 1992 – 1999 souvisely všechny spáchané počítačové trestné činy s neoprávněnou manipulací s bankovními záznamy. Pokud bychom chtěli definovat počítačovou kriminalitu, mohli bychom pouţít spojení páchání trestné činnosti s pomocí počítačů jako takových nebo proti nim. Počítačová kriminalita se obecně člení na útok, který má za následek zničení počítače nebo dat, dále na čin směřující ke zneuţití dat a porušení autorských práv (vyuţití programů či software pro svou potřebu, nebo nezákonná distribuce). V dnešní době je počítačová kriminalita brána jako trestná činnost, která směřuje k narušení činnosti podniku a k ohroţení veřejnoprávních orgánů pracujících s výpočetní technikou47. Dále se text bude věnovat pouze počítačové kriminalitě v bankovním sektoru, protoţe na tuto oblast je práce zaměřena. U bankovní (počítačové) kriminality se jedná ve většině případů o vniknutí do systému z vnějšího prostředí pachatelem odborně nazývaným hacker. Právě toto vniknutí můţe mít několik podob. 1. Útok hrubou silou funguje na principu vyzkoušení všech kombinací. Pachatel si většinou vytvoří program, který následně zkouší všemoţné kombinace hledaného hesla. Obrana proti tomuto útoku můţe být jednoduchá, hesla by měla mít více neţ 8 znaků, měla by obsahovat jak velká tak malá písmena a znaky a měla by se často měnit. 2. Slovníkový útok spočívá v metodě, která zkouší všechna slova v daném jazyce. Předejít tomuto útoku můţe uţivatel tím, ţe si jako heslo zvolí nějaké neexistující slovo. 3. Odposlouchávání síťové komunikace je zaloţeno na tom, ţe heslo uţivatele se dá velmi dobře zjistit odposlechem nezabezpečených komunikačních linek (na internetu např. http://, ftp://, coţ jsou internetové protokoly, které umoţňují výměnu hypertextových dokumentů ve formátu HTML). Bránit proti této metodě se dá velmi jednoduše, nezadávat své údaje na stránky, které nejsou zabezpečené.

47

MUSIL, Stanislav. Počítačová kriminalita : Nástin problematiky. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. 299 s. Dostupné z WWW: .

45

4. Využití neukončeného spojení poskytuje útočníkovi příleţitost zneuţít toto otevřené spojení, pokud se uţivatel ze systému neodhlásí. Některé stránky chrání uţivatelé tím, ţe mají nastavené automatické odhlášení. 5. Zadní vrátka jsou metodou, kdy pachatel sestaví program s názvem Backdoor a ten mu poté umoţní připojit se do systému bez nutnosti znát správné uţivatelské jméno a heslo. 6. Odchycení hesla je metoda podobná té předešlé. Pachatel si opět vytvoří program s názvem Key-logger, který mu následně odesílá prostřednictvím internetu zaznamenané stlačené klávesy48.

3.2.1.1 Právní úprava Počítačová kriminalita je těţko definovatelným pojmem, ovšem to nic nemění na její závaţnosti. V České republice slouţí jako opatření proti tomuto druhu trestné činnosti následující zákony. Zákon č. 140/1961 Sb., kde přímo § 257a (poškození a zneuţití záznamu na nosiči informací) popisuje a postihuje tuto problematiku49. V souvislosti s počítačovou kriminalitou byl v roce 2009 schválen nový trestní zákon č. 40/2009 Sb., který vychází z Úmluvy o počítačové kriminalitě, schválené Výborem ministrů Rady Evropy 8. 11. 200150. V zákoně nalezneme § 230 Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací, § 231 Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat a § 232 Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti51.

3.2.1.2 Druhy počítačové kriminality U počítačové kriminality zaměřené proti bankám vyvinuli pachatelé několik metod, jak připravit klienta určité banky o jeho úspory. Asi nejznámějším případem této kriminality je

48

Počítačová kriminalita. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 10.8.2006, poslední aktualizace 14.1.2011 [cit. 2011-01-16]. Dostupné z WWW: . 49 Zákon 140/1961 : § 257a Poškození a zneuţití záznamu na nosiči informací. Sbírka zákonů, Česká republika. 1961. Dostupný také z WWW: . 50 SOKOL, Tomáš; SMEJKAL, Vladimír. Postih počítačové kriminality podle nového trestního zákona. Právní rádce [online]. Praha, 22.7.2009 [cit. 2011-02-03]. Dostupné z WWW: . 51 Zákon č. 40/2009 Trestní zákoník. Sbírka zákonů, Česká republika. 2009. Dostupný také z WWW: .

46

metoda s anglickým názvem Phishing (tedy rybaření, doslova nachytávání klientů na falešné e-maily). Problematika phisingu byla poprvé podrobně popsána jiţ v roce 1987, ale samotný název byl pouţit poprvé roku 1996. Tato metoda vyţaduje od klientů změnu hesel a zadávání osobních údajů na internetové stránce, která vypadá přesně jako stránka banky. Tato změněná hesla jsou poté odesílána přímo zločinecké skupině, která Phishing vyuţívá ke svým aktivitám. Klamné e-mailové zprávy, které jsou klientům zasílány, mají za úkol vylákat od příjemce citlivé údaje, jako jsou čísla karet, jejich CVV kódy52, přístupové údaje do internetového bankovnictví (klientské číslo, heslo nebo další údaje). Tyto údaje jsou následně pachatelem zneuţity. E-mailová zpráva vzbuzuje dojem, ţe byla odeslána z e-mailové adresy banky, skutečná adresa je však skryta. Text v této zprávě můţe informovat klienta například o neprovedené platbě, o aktualizaci bezpečnostních údajů, o zablokování účtu či karty apod. Ve zprávě je vţdy internetová adresa, která přesměruje klienta na internetové stránky banky. Skutečnost je však jiná. Pokud klient „klikne“ na podvodný odkaz, dostane se na nelegální stránky pachatele a ten získá klientovy údaje. Dříve byly tyto e-maily psány anglickým jazykem, v dnešní době jsou uţ ale i české verze. Jako ukázka slouţí obrázek umístěný níţe. Uprostřed obrázku je odkaz na internetové stránky, kam má klient přejít. Pokud ovšem adresát e-mailu najede kurzorem na internetovou adresu uvnitř zprávy, ukáţe se mu dole v liště skutečná adresa a tím lze tomuto podvodnému činu zabránit.

Obr. 4 Podvodný e-mail, který budí zdání, ţe je od České spořitelny53 52

CVV kód je kód na zadní straně karty, který se pouţívá jen při placení u internetových obchodníků. Česká spořitelna : Základní finty počítačové kriminality [online]. 19.3.2008 [cit. 2011-01-16]. Dostupné z WWW: . 53

47

V překladu se jedná o upozornění klienta České spořitelny, ţe musela zablokovat jeho účet, protoţe vzniklo podezření, ţe byl zkompromitován z vnější strany. Toto spořitelna učinila na základě ochrany jeho citlivých údajů. Pokud chce znovu aktivovat svůj účet, ţádá ho odesílatel e-mailu o aktualizaci údajů na uvedené e-mailové adrese. Obecně lze tedy říci, ţe phishing poznáme jednoduše tak, ţe nám chodí nevyţádané e-maily od banky, které obsahují odkaz, na kterém poţaduje odesílatel přihlašovací údaje, nebo údaje o platební kartě. Banky s klienty o takovýchto citlivých údajích totiţ pomocí e-mailů vůbec nekomunikují. Na internetových stránkách většiny bank v České republice nalezne kaţdý klient informace o těchto trestných a nebezpečných aktivitách a téţ pár rad, jak se jim bránit. Dalším způsobem jak pachatelé zneuţívají klientské informace je Pharming neboli farmaření. Pharming je příbuzným výše zmíněného phishingu, ale na rozdíl od něj je však promyšlenější a nebezpečnější. Metody pharmingu jsou dvě. Při první pachatel nekomunikuje přímo s jednotlivými uţivateli, ale napadne určitý DNS server tzn., ţe všichni uţivatelé napojení na tento DNS server se dostanou na ilegální stránku banky. Tato metoda je pro pachatele obtíţnější, ale efektivnější. Cílem této techniky je napadení URL (např. www.seznam.cz), který překládá adresy do formátu IP (např. 021.364.159). Pro srovnání si můţeme představit telefonní čísla, která jsou přiřazena k telefonní síti. K tomu, aby si poţadavek URL našel správnou IP adresu, slouţí DNS (Domain Name System). Právě tento DNS vyuţívají pachatelé k pharmingu. Pokoušejí se nalézt špatně zabezpečený DNS a přepíší v něm IP adresu banky a URL ponechají. To způsobí, ţe po napsání adresy banky do prohlíţeče je klient přesměrován na falešné stránky internetbankingu. Tyto stránky jsou tak dokonalé, ţe klienti často ani nepoznají, ţe se jedná o plagiát54.

54

Pharming. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 17.9.2008, poslední aktualizace 29.12.2010 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: .

48

Obr. 5 Fungování pharmingu při napadení DNS serveru55 V první fázi napadne útočník DNS server (1). Uţivatel se chce připojit na internetové stránky své banky (2). „Poţaduje“ z DNS serveru IP adresu (3) a obratem ji „dostane“, samozřejmě ale jde o tu falešnou, vytvořenou pachatelem (4). Uţivatel se tedy na internetové stránky připojí v domnění, ţe jde o skutečnou banku (5). Druhým moţným způsobem jak provádět pharming je zaútočit přímo na uţivatelův počítač (tzv. lokální pharming). Pachatel do souboru Hosts (soubor v operačním systému Windows) na vybraném počítači přidá řádek, který obsahuje IP adresu padělaných stránek a označí je jménem banky. Uţivatel poté zadá adresu do prohlíţeče a právě díky souboru Hosts se dostane přímo na padělaný web. Na to, aţ uţivatel zadá své přihlašovací údaje, čeká právě pachatel pharmingu. Pro příklad lze uvést smyšlené údaje, které má kaţdý uţivatel zapsány v souboru Hosts:

55

HORNÍČEK, Jan. Social engineering : Pharming [online]. 2009 [cit. 2011-02-02]. Dostupné z WWW: .

49

127.0.0.1 localhosts 36.32.4.21 www.seznam.cz pachatel poté přidá do počítače řádek, který uţivatele přesměruje na padělaný web 111.223.82.41 www.ceskasportitelna.cz K druhům počítačové kriminality patří dále například trestné činy související s dětskou pornografií, trestné činy související s porušením autorského práva, zneuţití cizího zařízení, neoprávněné zásahy do systému, počítačové viry atd. V této práci jsem se tedy zaměřila pouze na počítačovou kriminalitu, která přímo ohroţuje banky.

3.2.2 Podvody s platebními kartami Nejdříve definujme, co vlastně platební karta je. Je to nástroj k bezhotovostním platbám, který vyuţívají klienti bank jak k výběru hotovosti z bankomatů, tak k platbám u obchodníků nebo na internetu. První platební karta na území tehdejšího Československa byla vydána Ţivnostenskou bankou v roce 1988 a slouţila jako dispoziční karta k tuzexovému účtu. Karty se vyrábí z plastů a mají standardní rozměr 85,5 x 54 mm. Na kaţdé platební kartě musí být informace, kdo kartu vydal, k jakému systému karta patří, od kdy do kdy karta platí, jméno drţitele a ochranné pruhy. Základním ochranným prvkem kaţdé karty je její číslo, které je jedinečné, tzn., ţe se nemůţe vyskytnout dvakrát. Dále musí mít karta na sobě hologram (trojrozměrný obraz, který se mění), podpisový prouţek, ochranné prvky (jsou viditelné pouze pod UV světlem), speciální tisk karty, tisk čísla karty na podpisový prouţek, CVV kód, který se nachází u podpisového prouţku a slouţí pro platby přes internet. Kdyţ obdrţíme ke svému účtu platební kartu, je důleţité uvědomit si k jakému účtu, nebo jakého druhu platební karta je. Existují totiţ různé druhy karet, debetní karta (při platbě kartou čerpáme vlastní prostředky nebo nastavený kontokorentní úvěr), kreditní karta (při platbě automaticky čerpáme úvěr), charge karta (obdoba karty kreditní, úvěr jsme povinni platit v daném období po čerpání), a elektronická peněţenka (čerpat můţeme jen určitou částku, kterou jsme před tím do „karty“ vloţili). S platební kartou, kterou vydal určitý bankovní subjekt, můţeme vybírat hotovost z bankomatů, ale také platit u obchodníků nebo na internetu. U obchodníků se k platbě vyuţívají tzv. imprintery, coţ jsou mechanické snímače embosovaných údajů na kartě. U této metody je ještě vyţadován podpis majitele karty a někdy téţ hlasová autorizace transakce. 50

Druhý způsob placení u obchodníků je přes platební terminál, který slouţí pro čipové platební karty a navíc je ještě vyţadováno zadání PINu. Co se týče placení kartou přes internet, musí mít klient aktivovanou sluţbu E-komerce (z anglického E-commerce) a nastavený limit pro čerpání finančních prostředků. Tuto sluţbu mohou vyuţívat platební karty typu Visa, Visa Electron a MasterCard. Karta Maestro tuto sluţbu bohuţel nepodporuje. Velmi důleţité je ověřit si, zda je obchodník, kterému chceme přes jeho webové stránky platit, důvěryhodný a zda má své stránky zabezpečené (internetová adresa takového obchodníka má přesnou https:// adresu, ikonu zlatého zámečku v dolní části stránky, logo MasterCard SecureCode nebo Verified by VISA). Při samotném placení se vyuţívá číslo platební karty (16-ti místné číslo na přední straně), datum exspirace, tj. konce platnosti karty a tzv. CVV kód (3místné číslo na zadní straně karty, uvedené vedle podpisového prouţku).

3.2.2.1 Druhy podvodů s platebními kartami Podvody s platebními kartami by se daly obecně rozdělit na: 1) zneuţití osobou blízkou (příbuzní, děti, přátelé), 2) zneuţití osobou cizí (například pomoc při výběru z bankomatů starším osobám), 3) pouţití skryté kamery (má za úkol zjistit PIN), 4) prostá krádeţ nebo přepadení (nejčastější způsob zneuţití karty – jediná obrana proti krádeţi je okamţitě kartu zablokovat), 5) phishing (podvodné e-maily vyţadující zadání čísla karty a PINu), 6) zneuţití na internetu, 7) zneuţití obchodníkem, 8) zneuţití nedoručené karty (odcizení nedoručené karty během přepravy k majiteli, v ČR ovšem banky zasílané karty blokují, takţe toto riziko je minimální), 9) výroba padělků karet (jedná se např. o placení sluţby telefonicky), 10) podvodná ţádost o kartu (zneuţití osobních údajů k vydání karty podvodníkovi, ten s ní následně platí, ale vyúčtování chodí majiteli účtu) atd. Co se týče problematiky podvodů pomocí bankomatů, jedná se o pachatele, kteří se snaţí získat údaje z magnetických prouţků platebních karet přes čtecí zařízení (tyto čtečky tam přímo montují), které je umístěno na bankomatech. Tomuto druhu kriminality se říká skimming (z anglického skim „sbírat smetanu“). První skimmovací zařízení na světě se objevilo na bankomatech v 90. letech minulého století, v České republice pak v roce 2001. 51

Otázkou je, co se získanými údaji pachatelé potom dělají. Odpověď je jednoduchá. Pouţijí informace pro výrobu padělku platební karty a tu následně zneuţijí, nejlépe v zahraničí. Velmi důleţité je tedy vybírat si bezpečné bankomaty, nebo bankomaty napadené skimmingem jasně rozpoznat. Bezpečný bankomat rozpoznáme během několika málo vteřin. Vstupní otvor pro kartu by měl mít ochranné zelené zařízení, které se snaţí bránit instalaci čtečky podvodné. Nástavce, které se na vstupní otvor aplikují, se nazývají antiskimmovací a je jich několik typů. Ochranný nástavec se dá poznat pomocí zalité ikonky zámečku, která musí být vidět celá. Pokud se jedná o podvodnou čtečku, je nasazená místo ochranného nástavce a většinou má stejnou barvu. Druhým moţným způsobem je nahradit celou přední lištu podvodným zařízením, tzn., ţe pachatelé překryjí výdej stvrzenek i čtečku karet lištou v barvě bankomatu. V tomto případě je ale na první pohled zřejmé, ţe něco není v pořádku – čtečka je v liště jaksi „utopená“. Téţ klávesnice bychom si měli všímat, tlačítka z ní vystupují, jsou volná, nic je nepřekrývá. Napadený bankomat má totiţ tlačítka překrytá fólií. Deska, na které je klávesnice umístěna, musí přímo pasovat s ostatními částmi bankomatu. I v tomto případě lze celou desku s klávesnicí nahradit podvodným zařízením. Posledním místem, které bychom měli sledovat a zkontrolovat, je rám nad obrazovkou bankomatu. Tento panel obrazovku a klávesnici osvětluje a měl by být plochý. Podvodné zařízení rozpoznáme tak, ţe překrývá horní rám nad obrazovkou a vytváří tak celkově nový tvar. V liště je alespoň jeden otvor o průměru cca 1 mm, kam pachatelé umisťují objektiv sledovací kamery.

Obr. 6 Fungování skimmingu56

56

Česká spořitelna : Jak vyzrát na skimming [online]. 2009 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: .

52

Druhý způsob jak zneuţívat platební karty souvisí s platbami přes internet. V tomto případě stačí v dnešní době pachatelům pouze číslo platební karty, PIN jiţ nepotřebují. Pachatelé si čísla platebních karet zjišťují několika způsoby, jako např. na chvíli odnesou majiteli kartu z dohledu třeba při placení v restauraci. Existují téţ databáze čísel karet, které pachatelé získávají přes obchodníky či kartová centra. V těchto databázích si můţe celkem levně čísla karet pořídit téměř kdokoli. Nejčastější způsob, který se objevuje, spočívá v tom, ţe pachatelé si na číslo karty pronajmou drahý pokoj v hotelu a po pár dnech pobyt zruší. Hotel si strhne zálohu a zbytek peněz pošle na účet banky, která poskytuje anonymní výběry po celém světě a tak je takřka nemoţné pachatele odhalit. Se zajímavým článkem s názvem, V létě přibývá podvodů s platebními kartami, přišel internetový portál www.tn.cz57. Odborník z Raiffeinsenbank zde tvrdí, ţe v letních měsících se podvody s platebními kartami objevují častěji, protoţe souvisejí s odcizováním karet kvůli dovoleným hlavně v zahraničí. V loňském roce byly například ve Španělsku zneuţity informace o platebních kartách v tamních kartových centrech. Odhadovalo se na 100 000 postiţených Čechů, kteří si vybírali z bankomatů, nebo platili u obchodníků. K samotným podvodným výběrům došlo ale jen u pár z nich, odhadovaná škoda se však přesto vyšplhala na statisíce. Téţ se mluvilo o „pirátech“, kteří napadli servery britských obchodníků. Tehdy došlo k zablokování několika desítek českých karet58. V současné době na tom není Česká republika s podvody tohoto typu tak špatně, podle odhadu je u nás podvodné vybírání peněz z účtů minimální. Co se týká zneuţití karet jako takového je v ČR tato problematika aţ 10x niţší neţ je evropský průměr, jak dokládá zpráva z roku 2010. Pokud bychom ale chtěli získat přesná čísla, nebudeme úspěšní. Výši skutečných kartových podvodů si kaţdá banka „nechává pro sebe“. Pokud bychom přemýšleli o zabezpečení proti tomuto riziku, tedy proti podvodům souvisejícím s placením přes internet, nejlepší ochranou by nejspíše bylo ověřit si bezpečnost internetových stránek obchodníka a zřídit si kartu mající pro kaţdou transakci unikátní ověřovací údaje, které po deseti minutách přestanou platit. Tyto karty však v České republice vydává pouze společnost Cetelem. Téţ existuje speciální předplacená karta, kam klient vloţí

57

Tn.cz : V létě přibývá podvodů s platebními kartami [online]. 21.8.2010 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: . 58

CECHL, Pavel. Deník.cz : S platebními kartami se podvádí čím dál víc [online]. 24.2.2010 [cit. 2011-02-05]. Dostupné z WWW: .

53

jen určitou částku a tu pak pouţije při platbě. V tomto případě není ohroţen celý účet majitele. Ráda bych uvedla příklad ze své praxe operátora na Bonus lince České spořitelny. Bonus program si můţe zřídit fyzická osoba k svému sporoţirovému nebo osobnímu účtu. Znamená to zvýhodnění při platbách platebními kartami vystavenými k těmto účtům. Za určitou částku (debetní karta 1 bod za 20 Kč, kreditní karta 1 bod za 15 Kč) dostávají klienti body. Pokud nasbírají určitý počet bodů, mohou si za ně vybrat odměnu. Objednávání odměn je moţné provádět na internetových stránkách České spořitelny, nebo u nás na Bonus lince. Jak na internetu, tak na telefonické lince musí klienti sdělit pro přihlášení číslo platební karty a jejich vstupní heslo. Často se nás klienti ptají, zda je bezpečné zadávat číslo karty na internetové stránky, které nemusí být úplně bezpečné. V tomto případě jim vysvětlíme, jak to funguje: přihlášení na internetových stránkách Bonus programu je bezpečné, protoţe je zabezpečuje přímo protokol https:// (uţ jsem jej zmiňovala v úvodu kapitoly o podvodech s platebními kartami). Další ochranu poskytuje certifikát SSL ve formě graficky znázorněného zlatého zámečku. Pro přihlášení klient zadává svoje celé 16-ti místné číslo platební karty, které je následně systémem přenesené jako hashované (kódované). Pokud by se někdo pokusil údaje mezi internetovými stránkami České spořitelny a klientovým počítače zjistit, certifikát SSL „rozbije“ hashované číslo karty na milión fiktivních částic a následné dekódování tohoto čísla by pak trvalo několik let. Někteří klienti raději vyuţívají objednávání přes internet, bezpečnost svých údajů se jim tam zdá lepší neţ zadání čísla karty po telefonu. Zaměstnanci Bonus linky samozřejmě podepisují prohlášení o mlčenlivost, aby nedošlo k úniku choulostivých informací o klientech.

3.3 Loupežná přepadení Nejdříve si musíme definovat, co vlastně loupeţné přepadení je, jak se projevuje a kdo jsou pachatelé provádějící tuto trestnou činnost. Loupeţné přepadení je trestným činem, který je namířen především proti majetku. Provází nás odnepaměti. Uţ tehdy, kdy člověk začal vytvářet materiální hodnoty, byla potřeba je chránit před jinými lidmi, kteří se jich chtěli zmocnit pod výhruţkou, nebo pouţitím násilí. Jak se lidstvo vyvíjelo, zdokonalovaly se i způsoby loupeţí. Podstata loupeţných přepadení zůstává dodnes nezměněna, jedinec či organizovaná skupina pouţívají násilí vůči jinému člověku, aby si přivlastnili věc, která jim

54

nepatří59. Pro společnost bylo toto chování nepřijatelné, a proto bylo nazváno loupeţí a postaveno mimo zákon. V této kapitole se budu zabývat zejména loupeţným přepadením peněţních ústavů, tedy bank, protoţe tyto kriminální útoky hrozí nejvíce v místech, kde se manipuluje s hotovými penězi. Loupeţné přepadení zahrnuje na rozdíl od předešlých typů bankovní kriminality prvky násilí, a proto je společensky velmi nebezpečné. V zájmu kaţdé takto ohroţené organizace je vytvořit systémy zabezpečení tak, aby v maximální moţné míře eliminovaly všechna rizika. Hrozby loupeţného přepadení jsou trvalým rizikem, které nelze odstranit, jen ve větší či menší míře sníţit. Stavba bezpečnostního systému by však měla být zaloţena na principu priority ochrany ţivota a zdraví osob před hodnotami jinými. Ţivoty a zdraví zaměstnanců nebo klientů ohroţuje jednak loupeţné přepadení, ale i násilná kriminalita ve formě trestných činů spojených s drţením rukojmí, únosem, vydíráním, bombovými útoky atd. Hlavními aktéry loupeţí jsou na jedné straně pachatelé, kteří mají svůj záměr předem promyšlený, a na straně druhé pak poškození. Potencionální obětí můţe být kdokoliv, ať jiţ soukromá osoba nebo organizace. Kaţdý trestný čin je realizován určitým způsobem jednání pachatele či pachatelů. Typ jednání, kterým se konkrétní skutek odlišuje od jiných, je podrobněji charakterizován pojmem „způsob páchání trestného činu“. Demonstrovat to mohu na standardní scéně, kterou známe z mnoha filmů: do banky vtrhnou maskovaní ozbrojení muži, kteří donutí klienty lehnout si na zem. Personál jim vydá peníze a pachatelé se v krátké chvíli vzdalují z místa činu. Ve skutečnosti jsou scénáře loupeţí mnohem pestřejší a zahrnují poměrně širokou škálu situací. Postupy pachatelů lze zobecnit a zařadit do několika typů podle taktiky, kterou pouţijí, i kdyţ kaţdá loupeţ je jedinečná.

3.3.1 Právní úprava Za prvé bych uvedla trestní zákon č. 140/1961 Sb., § 23460, který se zabývá přímo loupeţí. a) Kdo proti jinému uţije násilí nebo pohrůţky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ deset let. b) Odnětím svobody na pět aţ dvanáct let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, nebo způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví61 nebo značnou škodu62. 59

Chmelík J., Kriminalistika - čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi : Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech, [cit. 2011-01-10], . 60 Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon

55

c) Odnětím svobody na deset aţ patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu nebo smrt. V souvislosti s přepadáváním bank je na místě ještě zmínit trestní zákon 140/1961 Sb. §234a63 braní rukojmí, protoţe tyto případy se vyskytují poměrně často. a) Kdo se zmocní rukojmí a hrozí, ţe ho usmrtí anebo ţe mu způsobí újmu na zdraví nebo jinou váţnou újmu s cílem donutit jiného, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta aţ osm let. b) Odnětím svobody na tři léta aţ deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, je-li při takovém činu rukojmím osoba mladší neţ osmnáct let, je-li při takovém činu rukojmími více osob, nebo způsobí-li takovým činem těţkou újmu na zdraví. c) Odnětím svobody na deset aţ patnáct let nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt. Na to, zda pachatel dosáhl cíle, není v tomto případě brán ohled. Aby bylo moţné klasifikovat tento skutek jako trestný čin loupeţe, musí být splněny dvě podmínky. Pachatel musí pouţít násilí, nebo vyhroţovat, ţe násilí pouţije. Násilí je v podstatě fyzický kontakt s obětí, můţe to být například fyzické ublíţení (sraţení k zemi, úder pěstí, kopání, kroucení ruky apod.), nebo pouţití zbraně. Pachatel můţe oběť spoutat, nebo uvést do stavu bezbrannosti i jiným způsobem, např. pouţitím omamných látek. Vyhroţování násilím se vyjadřuje verbálně, písemnou formou, nebo s pouţitím zbraně, výbušniny, ale i konkludentním jednáním, coţ je jednání bez verbálního nebo písemného projevu. Přímo úmysl zmocnit se cizí věci bývá projevován slovní či písemnou výzvou, eventuelně jednoznačnými posunky. Pokud pachatel nesplňuje dané podmínky, nepouţije násilí, nebo nevyhroţuje, ţe násilí pouţije, nejde o trestný čin loupeţe64. 61

Těţkou újmou na zdraví se rozumí váţná porucha zdraví nebo váţné onemocnění. V trestním zákonu č. 140/1961 Sb., §89 odst. 7 se tato těţká újma na zdraví definuje jako zmrzačení, ztráta nebo podstatné sníţení pracovní způsobilosti, ochromení údu, ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí, poškození důleţitého orgánu, zohyzdění, vyvolání potratu nebo usmrcení plodu, mučivé útrapy nebo delší dobu trvající porucha zdraví. 62 Značná škoda znamená škodu dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč. Trestní zákon č. 140/1961 Sb., §89 odst. 11. 63 Zákon č. 140/1961 Trestní zákon. Sbírka zákonů, Česká republika. 1961. Dostupný také z WWW: . 64 NEČAS, Stanislav; SEILER, Milan. Loupežná přepadení pracovišť s peněžním provozem a jejich bezpečnost : policejní, kriminalistické a technické aspekty teorie a praxe ochrany osob a majetku. vyd. 1. Praha : Policejní akademie České republiky, 2004. 262 s. ISBN 80-7251-155-6.

56

3.3.2 Způsoby provedení loupežného přepadení Způsoby provedení loupeţného přepadení se nejvíce liší v úvodní fázi, tedy v okamţiku zahájení útoku. Loupeţe můţeme obecně rozdělit na tyto druhy: 1) Typická loupežná přepadení jsou všechna přepadení míst s peněţním provozem. Při těchto loupeţích je útok zahájen ohroţováním personálu na pokladních místech přes přepáţku. Pachatelé mohou pouţít několik taktických prvků, jejichţ kombinace vytváří řadu variant průběhu loupeţe. 2) Atypické loupežné přepadení nastává, pokud pachatel zahájí útok v okamţiku, kdy se zaměstnanec nachází mimo chráněný prostor parkoviště. Jde například o příchod nebo odchod personálu, odemykání a zamykání vstupu pro veřejnost v souvislosti s provozní dobou a při pohybu zaměstnanců na trase mezi parkovištěm a bydlištěm. 3) Loupeže pod legendou jsou zaloţeny na působení v bankovním prostředí ve snaze vytvořit podmínky příznivé pro zahájení útoku. Pachatelův cíl je vylákat zaměstnance mimo chráněný prostor. Těmito situacemi můţe být činnost pracovníků údrţbářských, servisních či jiných dodavatelských firem. Sem řadíme i různé ţádosti občanů nebo klientů o poskytnutí pomoci v naléhavém případě, provádění činnosti pracovníků státních orgánů a dalších institucí. 4) Loupeže s rukojmím je varianta přepadení, kdy pachatel vyvíjí nátlak na vydání hotovosti prostřednictvím ohroţování třetí osoby, obvykle klienta zdrţujícího se ve veřejném prostoru provozní jednotky banky. Loupeţe s rukojmím mohou být součástí připravené nebo neplánované taktiky. 5) Loupeže tiché – skryté jsou variantou přepadení přes přepáţku. Pachatel se snaţí o to, aby jeho jednání nebylo zpozorováno okolím. Pachatelé nebývají maskovaní, pouţívají výhrůţky v písemné podobě, drţení zbraně naznačují rukou v oděvu, nebo zbraň na krátkou chvíli ukáţí. 6) Telefonické útoky jsou zvláštní skupinou kriminálních činů. Z hlediska skutkové podstaty se jedná o trestné činy vykazující znaky loupeţe, vydírání, výhrůţky s poţadavkem na vydání peněz atd. 7) Ostatní způsoby jsou ve stručnosti tyto: vniknutí do zázemí bez ohroţování personálu, přepadení přepravy peněţních hotovostí, výběr peněz pod nátlakem, kdy klient banky je nucen k výběru ze svého účtu, přepadení klienta po odchodu z místa 65. 65

CHMELÍK, Jan. Kriminalistika - čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi : Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech [online]. 2006 [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: .

57

Dle výzkumu a statistik jsou v peněţních ústavech stále nejčastějším typem přepadení loupeţe spáchané se zbraní v ruce. Jedním z kuriózních typů jsou tzv. „papíroví loupeţníci“, kteří přijdou k přepáţce jako běţní zákazníci. Dají pracovnici přepáţky lísteček s upozorněním, ţe jde o loupeţné přepadení s poţadavkem na vydání hotovosti. Tento systém je pro pachatele velmi účinný, protoţe si zpravidla odnášejí hotovost, aniţ si přítomní zákazníci pobočky něčeho všimli.

3.3.3 Pachatelé a poškození Banky jsou ohroţeny riziky ze všech společenských skupin a prostředí. Pachateli mohou být lidé ze zločineckého podsvětí, včetně organizovaného zločinu, přes řadové občany po vyšší společenské vrstvy. Obecně můţeme definovat pachatele dle § 9 Trestního zákona: pachatelem trestné činu je ten kdo trestný čin spáchal sám. Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá kaţdá z nich, jako by trestný čin spáchala sama66. Dále je v zákonu specifikován věk pachatele. Před dovršením patnáctého roku ţivota není pachatel trestně odpovědný. Kriminalita proti bankám postihuje značnou část populace. V případě odškodnění obětí na účet státu postihuje populaci celou. Dá se říci, ţe zde viktimologické zkoumání67 nemá smysl a stejně je tomu tak i u pachatelů. Poškození klienti dané banky mohou pocházet ze všech společenských vrstev od běţných občanů aţ po podnikatele. Existuje zde také skupina, kterou lze nazvat sekundárně poškození. Tato skupina lidí nemá s poškozenou bankou nic společného, přesto můţe například přijít o zaměstnání proto, ţe jejich zaměstnavatel byl kvůli loupeţi nucen vyhlásit konkurs apod.

3.3.4 Loupežná přepadení v České republice V této podkapitole si připomeneme některé případy loupeţného přepadení, které se staly u nás, v České republice. Loupeţe, o kterých zde budu psát, se všechny nestaly výhradně v bankách, ale mají souvislost s odcizením finanční hotovosti. Největší loupeţ v dějinách 66

Zákon č. 140/1961 Trestní zákon. Sbírka zákonů, Česká republika. 1961. Dostupný také z WWW: . 67 Viktimologie je vědní obor, který se zabývá oběťmi trestných činů, jejich typologií a předpoklady stát se obětí trestního činu (předpoklady stát se obětí se nazývají viktimnost). Stejně tak se věnuje problematice obětí z hlediska jejich vyrovnávání se s činem, který na nich byl spáchán. Proces, kterým se člověk stává obětí trestného činu se nazývá viktimizace.

58

kriminalistiky se udála 1. prosince roku 2007, kdy bylo odcizeno 560 milionů Kč z bezpečnostní agentury Group 4 Securitas v Praze 3. Podle vyšetřovatelů vjelo do prostor agentury firemní vozidlo, do nějţ pachatel ukradené peníze naloţil. Policie vyhlásila po pachateli, pracovníkovi agentury Františku Procházkovi, pátrání, které však nepřineslo ţádné výsledky. Procházkovi se podařilo uprchnout ze země a podle nejnovějších informací se nachází někde v Americe. Druhá největší loupeţ se odehrála 16. září roku 2002 krátce před devátou hodinou ranní v ulici Evropská v Praze 6. Tři ozbrojení lupiči v kombinézách zablokovali pancéřovaný vůz bezpečnostní agentury Group 4 Securitas. Pod hrozbou násilí a výbuchu donutili posádku vystoupit a následně ji uzavřeli v zadním prostoru obrněného vozu. Pachatelé s vozem odjeli k Jivinskému rybníku poblíţ Řeporyjské spojky a peníze tam přemístili do připraveného vozidla. Pracovníky Group 4 Securitas zanechali v pancéřovém voze. O dvě hodiny později nalezli hořící osobní vozidlo pachatelů u obce Nenačovice v okrese Beroun. Odcizená částka 154 miliónů Kč byla převáţena z centrály Citibank. Pátrání po pachatelích nebylo úspěšné, proto policie případ odloţila. Zpráva z 20. 9. 2010 však ukazuje, ţe policie nakonec obvinila dva podezřelé Tomáše Půtu a Maroše Šuleje, členy tzv. Berdychova gangu68. Třetí velké loupeţné přepadení se odehrálo 9. srpna roku 2006. Jednalo se o částku 77 miliónů Kč, kterou odcizilo pět ozbrojených lupičů v policejních kombinézách z vozu bezpečnostní sluţby. Dějištěm zločinu se stal Slavkov u Brna. Pachatele ani peníze se policii nepodařilo vypátrat a v únoru 2008 byl případ odloţen69. Většina loupeţí se obejde bez přímého násilí, neplatí to ovšem u loupeţe, která se stala 23. ledna roku 1997, kdy pachatelé přepadli pobočku České spořitelny v Loděnicích u Berouna. Pobočka byla z důvodu polední přestávky uzamčena, ale pachatele to neodradilo. Střelnou zbraní se pokoušeli zničit zámek, přitom však zasáhli pracovnici spořitelny, která na následky zranění zemřela. Nakonec si pachatelé odnesli pouhých 83 100 Kč a vůbec si nevšimli trezoru, ve kterém se nacházelo téměř půl milionu Kč. Česká spořitelna vyhlásila za jejich dopadení odměnu ve výši 250 000 Kč. Tyto zloděje policie nakonec dopadla. Existují také případy, kdy pachatelé vykradou hned několik bank. V létě roku 2010 obvinila policie muţe z 12 přepadení ve třech krajích. Při loupeţích ohroţoval zaměstnance plynovou pistolí, ale nikoho nezranil. Muţ se k přepadení přiznal s tím, ţe měl dluhy. Policisté jej 68

JEDLIČKA, Miloslav. Kriminalistika.eu : Muzeum zločinu - zajímavosti o bankovních loupežích [online]. 14.6.1999 [cit. 2011-01-14]. Dostupné z WWW: . 69 ČTK. České noviny - Zpravodajský server ČTK : Policie obvinila Půtu a Šuleje z loupeže století [online]. 20.9.2010 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z WWW: .

59

dopadli na základě záznamů bezpečnostních kamer, nalezli i dodávkový vůz, který muţ pouţíval při loupeţích, dále pak pistoli, oblečení a bankovky potřísněné nástraţnou barvou70.

3.4 Padělání zákonných platidel Padělání peněz je nezákonné napodobování platidel a to jak bankovek, tak i mincí. Pachatelé falzifikáty postupně dostávají do oběhu. Padělání zákonných platidel se objevuje takřka od doby, co byly peníze vynalezeny. První mince vznikly v západní civilizaci koncem 7. století př. n. l. ve městech Malé Asie. Byly to kapky elektra71, které se označovaly značkou města a nazývaly se statér. První bankovky vznikly o něco později. Z papírových směnek v Číně 11. století se postupně vyvinuly státní bankovky s pevnými hodnotami. V České republice má povolení vydávat peníze pouze Česká národní banka, která je jediným emitentem bankovek a mincí. Banka téţ sleduje výskyt padělků a mincí v peněţním oběhu. Padělání českých korun je ztíţeno mnoha ochrannými prvky a náročnými technikami tisku. Padělky bankovek se hodnotí podle pětibodové stupnice: 1 – velmi nebezpečný padělek (neliší se téměř od originálu), 2 – nebezpečný padělek, 3 – zdařilý padělek, 4 – méně zdařilý padělek, 5 – neumělý padělek (lehce rozeznatelný).

3.4.1 Právní úprava Padělání zákonných platidel upravuje zákon č. 40/2009 Sb. trestního zákona. Padělání peněz najdeme přímo v hlavě VI trestné činy hospodářské díl 1 trestné činy proti měně a platebním prostředkům §233. Tento paragraf nám říká, ţe trestný čin padělání je jak opatření tak přechovávání padělaných či pozměněných peněz. Odstavec 3 říká, ţe odnětím svobody na pět aţ deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, pokud spáchá trestný čin padělání nebo pozměňování peněz jako člen organizované skupiny nebo spáchá-li takový čin ve značném rozsahu. Paragraf 234 hovoří o neoprávněném opatření, padělání a pozměnění 70

ČTK. Finanční noviny - zpravodajský server ČTK : Policie obvinila muže z 12 přepadení bank ve třech krajích [online]. 5.8.2010 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: . 71 Přírodní směs zlata a stříbra

60

platebního prostředku. Trestným činem je téţ vědomé přijímání padělaných platidel. Paragraf 235 udávání padělaných pozměněných peněz říká, ţe trestným činem je téţ skutečnost, pokud někdo padělané, nebo pozměněné peníze, jimiţ mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé, bude potrestán odnětím svobody aţ na dvě léta. Zákon v § 236 nezapomíná ani na výrobu a drţení padělatelského náčiní a v § 237 se hovoří o neoprávněné výrobě peněz. V prvním odstavci se mluví nejen o padělání peněz, ale také o výrobě prvků, které slouţí k ochraně peněz. Paragraf 239 ohroţování oběhu tuzemských peněz pojednává o výrobě a padělání tuzemských peněz.

3.4.2 Ochranné prvky bankovek a mincí Tisk bankovek probíhá ve státní tiskárně cenin, která provádí mimo jiné i tisk cenin, cenných papírů, státních dokumentů a dokladů. Ochranné prvky bankovek a mincí charakterizujeme jako soustavu sloţitých technických prvků, které mají za účel znemoţnit anebo maximálně znesnadnit jejich padělání72. Kaţdá bankovka a mince má své specifické ochranné prvky. Jako příklad jsem vybrala bankovku v nominální hodnotě 1000 Kč s portrétem Františka Palackého a minci v hodnotě 20 Kč. U bankovky jsou tyto ochranné prvky73: 1) Vodoznak umoţňuje při pohledu na bankovku proti světlu, vidět ve střední části okraje portrét osobnosti, která je vyobrazena na bankovce. Portrét na vodoznaku je obrácený proti portrétu vytištěnému a vedle něj je hodnotové číslo 1000 s lipovým květem. 2) Ochranný okénkový proužek je prouţek z umělé metalizované hmoty zapuštěný v papíru, který na lícní straně vystupuje vţdy ve čtyřech intervalech na povrch papíru. Je na něm zobrazen mikrotext s logem ČNB a označení nominální hodnoty bankovky. 3) Ochranná vlákna jsou v papíru zapuštěná, mají oranţovou barvu a délku 6 mm. 4) Soutisková značka je kruhová a tvoří jí písmena ČR. Z jedné strany bankovky je viditelná pouze jedna část značky, z druhé strany můţeme vidět část zbývající. Pokud si bankovku prohlédneme proti světlu je vidět značka celá. 5) Skrytý obrazec se objevuje, kdyţ bankovku sklopíme ve výši očí do vodorovné polohy. Je tvořen číslem, které je na bankovce a je zobrazen na ornamentech na rameni portrétu. 72

SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání. Praha : BIVŠ, 2007. 435 s. ISBN 978-80-7265-107-8. 73 Česká národní banka : Ochranné prvky 1000 Kč [online]. 2003-2011 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: .

61

6) Opticky proměnlivá barva je speciální tisková barva, která mění své zbarvení v závislosti na úhlu sklopení bankovky. 7) Iridiscentní pruh (iridiscentní znamená duhově proměnlivý). Při pohledu na bankovku se nám zdá, ţe je průhledný, slabě okrově zbarvený, pokud bankovku sklopíme, jeví se jako zlatý s fialovým nádechem. Na pruhu je téţ vyznačeno číslo nominální hodnoty bankovky. 8) Mikrotext je u kaţdé bankovky umístěn individuálně. Na přední straně bankovky bývá ve velkém hodnotovém čísle. U mincí je tomu s ochranou trochu jinak. Pro příklad jsem zvolila mince v hodnotě 20 Kč. Tyto mince jsou raţeny ze speciálního materiálu, jakým je ocel plátovaná slitinou mědi a zinku v poměru 750:250 a galvanicky pokovená slitinou mědi a zinku. Mince je magnetická, třináctihranná, její hmotnost je 8.43 g a průměr 26 mm. Mince existuje ve více vzorech. Vzor z roku 1993 má obraz svatého Václava a vzor z roku 2000 českého lva s astrolábem na mezikruţí. Raţba mincí se provádí v mincovně Biţuterie Česká Mincovna se sídlem v Jablonci nad Nisou. Od roku 1998 je Biţuterie Česká mincovna členem mezinárodní mincovní asociace Mint Directory Konference. Padělané mince se vyrábějí většinou z jiných materiálů neţ mince pravé. Můţe se stát, ţe padělky, které nejsou následně pokovené, mají jinou barvu, která se po delším pouţívání můţe měnit. Na mnoha místech tak začne prosvítat původní materiál. Dalším indikátorem je zvuk padělků. Pravé mince mají charakteristický zvonivý zvuk74.

3.4.3 Padělání peněz v ČR Jak uţ jsem zmínila, padělání peněz hlídá Česká národní banka, jediný emitent bankovek a mincí v ČR. V tiskové zprávě z 28. 2. 2011 popisuje ČNB tento fenomén a zhodnocuje odhalené padělky z roku 2010, které srovnává s padělky z roku 2009. V příloze č. 3 uvádím tabulky z této zprávy, které srovnávají padělané a pozměněné bankovky a mince zadrţené na území ČR v uvedených dvou letech. Podle tiskové zprávy bylo na území ČR zadrţeno 4 986 padělků české měny. Tyto padělky dohromady tvořily nominální hodnotu přes 4,8 milionů Kč. Ve většině případů se jednalo o falzifikáty nízké kvality, které se daly lehce rozpoznat. V roce 2010 statisticky připadala jedna 74

SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání. Praha : BIVŠ, 2007. 435 s. ISBN 978-80-7265-107-8.

62

padělaná bankovka na 70 200 ks bankovek pravých. Podle výzkumu je to aţ čtyřikrát méně neţ v zemích eurozóny. ČNB se dále zaměřuje na hodnocení padělků podle stupnice. Odhaduje, ţe kolem 67 % padělků je označováno stupněm čtyři jako méně zdařilé. Jako stupeň pět ohodnotili pracovníci ČNB 26 % padělaných platidel. V roce 2010 byly nejčastěji padělány bankovky nominálních hodnot 500 Kč a 1000 Kč. Padělané mince se objevovaly nejčastěji v hodnotách 2 Kč, 5 Kč a 20 Kč. Pachatelé se u nás zaměřují i na padělání cizích měn. V roce 2010 bylo zadrţeno 6 529 kusů padělaných bankovek a mincí různých měn, přičemţ jejich hodnota dosáhla necelých osmi milionů Kč. Z oběhu jich bylo staţeno 5 304 kusů a Policie ČR jich zajistila 1 225 kusů75.

75

Česká národní banka : Padělky českých bankovek většinou není těžké odhalit [online]. 28.2.2011 [cit. 201103-02]. Dostupné z WWW: .

63

4. Bankovní kriminalita, odhalování a prevence Potlačování kriminality je v bytostném zájmu kaţdé civilizované společnosti. To se samozřejmě týká i kriminality bankovní. V této kapitole, jak uţ sám název napovídá, se budu zabývat bojem proti bankovní kriminalitě, jejímu odhalování a prevenci. V úvodu pojednám o ekonomické trestné činnosti, do které bankovní kriminalita patří. Zbytek kapitoly je zaměřen na jednotlivé trestné činy, které jsou zmíněny v druhé a třetí kapitole. Kdyţ se řekne odhalování kriminality, nebo boj s kriminalitou, mnozí si představí vyšetřovací proces detektivů, jak vystřiţený z amerického seriálu. Boj s kriminalitou neznamená pouze terénní vyšetřování. Za tímto pojmem se vyskytují mnohem „nudnější“ činnosti neţ ty, které se sledují v televizních médiích. Hlavně jde o kontroly postupů v bankách, kontroly pracovníků bank, prověřování klientů atd. Jde vlastně hlavně o mravenčí administrativní práci. Na druhé straně boje proti kriminalitě stojí prevence, která se snaţí trestným činům předcházet. Nejdříve si definujme, co vlastně termín prevence obecně znamená. Vymezit pojem prevence je podle odborníků velmi obtíţné, proto je velmi často prezentován jako lék na společenské problémy. Prevence kriminality zahrnuje opatření sociální prevence, situační prevence, informování veřejnosti o moţnostech ochrany před trestnou činností a pomoc obětem trestných činů. Cílem těchto opatření je omezení kriminality a jejích následků. V České republice byl zřízen meziresortní koordinační a metodický orgán s názvem Republikový výbor pro prevenci kriminality. Tento orgán byl zaloţen Ministerstvem financí ČR v roce 1993. Do kompetencí výboru patří hlavně vytváření koncepce preventivní politiky vlády ČR na meziresortní úrovni. Schvaluje dále ţádosti o dotace na projekty prevence kriminality a zpracovává materiály pro jednání vlády v této oblasti. Mezi základními pojmy prevence kriminality, s kterými bychom se na úvod měli seznámit, je preventivní politika jako taková. Ta představuje kontrolu kriminality a zabývá se eliminací sociálně patologických jevů a sniţování motivů k páchání trestných činů. Samotná prevence kriminality, která zahrnuje soubor opatření a aktivit, vyvíjených státními veřejnoprávními soukromoprávními subjekty, se snaţí předcházet páchání kriminality a sniţovat obavy z ní. Součástí prevence kriminality je tzv. sociální prevence, jejímţ cílem je zmenšování rozsahu a závaţnosti kriminality a jejích následků. Čtvrtým pojmem jsou objekty prevence kriminality, které jsou kriminogenními faktory. Jde o sociální prostředí, příčiny a podmínky kriminality. Dalšími

64

objekty jsou potenciální či skuteční pachatelé trestné činnosti a samozřejmě téţ potenciální či skutečné oběti trestných činů76. Prevence kriminality se téţ orientuje na cílové skupiny, které jsou kriminalitou ohroţovány. Primární prevence zahrnuje výchovné, vzdělávací, volnočasové, osvětové a poradenské aktivity zaměřené na nejširší veřejnost. Zvláštní pozornost se věnuje pozitivnímu ovlivňování dětí a mládeţe. Primární prevence se uplatňuje hlavně v rodinách a ve školách. Sekundární prevence se zabývá rizikovými jedinci a skupinami osob, u nichţ je zvýšená pravděpodobnost, ţe se stanou pachateli, nebo oběťmi trestné činnosti. Jsou to hlavně členové rodin s nízkou sociokulturní úrovní. Terciární prevence je někdy označována jako prevence následná. Spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob. Jedná se o pracovní uplatnění a rekvalifikace, sociální a rodinné poradenství nebo pomoc při získání bydlení. Cílem této prevence je udrţet dosaţené výsledky předchozích intervencí a rekonstruovat nefunkční sociální prostředí77. Odpovědnost za tyto tři oblasti spadá do působnosti rodiny, obce, ministerstva školství, ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva zdravotnictví a v některých případech i ministerstva spravedlnosti. V České republice je prevence kriminality organizována na třech úrovních. První je meziresortní úroveň, která je výsledkem spolupráce při vytváření preventivní politiky vlády ve vztahu k obecné kriminalitě a jako koordinace preventivních činností jednotlivých resortů, zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality a podněcování aktivit nových. Další úrovní je resortní úroveň. Ta se skládá z programů prevence kriminality, které vycházejí z věcné působnosti jednotlivých ministerstev, obohacují jejich běţné činnosti o nové prvky a přístupy a ovlivňují tvorbu příslušné legislativy. Poslední úrovní je místní úroveň, která zapojuje orgány veřejné správy, policii, nevládní organizace a další instituce, působící v obcích. Podstatou systému prevence kriminality na místní úrovni je optimální rozloţení působnosti v oblastech sociální a situační prevence s ohledem na místní situaci, potřeby i moţnosti. Podstatou těchto programů je součinnost orgánů státní správy, samosprávy, policie a nestátních neziskových organizací. Záběr programu je podmíněn místní situací v oblasti vývoje sociálně patologických jevů, potřebami, zájmem, schopnostmi lidí a

76

BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. 77 BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

65

finančními prostředky. Za realizaci programů prevence kriminality nesou odpovědnost obecní zastupitelstva78.

4.1 Ekonomická trestná činnost Bankovní kriminalita obecně spadá do kategorie ekonomické trestné činnosti, proto se jí budu věnovat v této části čtvrté kapitoly. Vyšetřování a dokazování této trestné činnosti se skládá z mnoha kroků a postupů. Jednak je důleţité identifikovat osobu, která ekonomickou trestnou činnost páchá a zajistit důkazy, kterými je např. včasné podchycení listinných dokladů a počítačových záznamů. Dalším krokem je dokazování úmyslu páchání trestné činnosti. Vyšetřovatelé musí prokázat úmyslné zavinění a dokázat pachateli, ţe věděl, ţe svým jednáním porušuje, nebo ohroţuje skutečnost chráněnou trestním zákoníkem. Nedílnou součástí vyšetřování je téţ zjištění a prokázání rozsahu škody. Úkolem kontroly ekonomické trestné činnosti je sniţovat zranitelnost ekonomického systému např. cestou zdokonalování legislativy. Dále je třeba zmínit pouţívání specifických přístupů ke konkrétní trestné činnosti, jako je např. počítačová kriminalita. Úspěšnost kontroly a prevence ekonomické trestné činnosti závisí hlavně na spolupráci mezi policejními a zpravodajskými sloţkami, které se přímo na odhalování zaměřují. Důleţitý je rychlý postup regresivních sloţek při vyšetřování případů a v neposlední řadě téţ komunikace veřejné správy se soukromou sférou. Osoby, které nejčastěji páchají trestnou činnost, jsou podnikatelé, manaţeři, zaměstnanci společností nebo osoby vně podnikatelského subjektu. Právě podnikatelům je velmi těţké dokázat trestnou činnost, protoţe právě v těchto případech dochází k zametení stop. Podezřelé chování, které indikuje porušování zákona, dělíme do tří rovin. První rovinou jsou ekonomické zákony, druhou rovinou je trestní zákoník a třetí jsou znaky skutkové podstaty trestného činu.

78

BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

66

Obr. 7 Tři roviny v ekonomické oblasti79 Důleţité je posouzení psychologických aspektů pachatelů ekonomické trestné činnosti. V této oblasti není většina pachatelů zvlášť psychologicky výjimečná, není u nich zjištěna váţnější porucha osobnosti, absence nebo podstatné sníţení pocitů a proţívání viny. Ekonomická trestná činnost se zaměřuje na finanční instituce a pachatel dobře ví, ţe poškození fyzických osob je anonymní, coţ vede k minimalizaci jeho pocitu viny. Osoby, které páchají ekonomickou trestnou činnost, jsou ve svém jednání velmi profesionální, bezohlední a někdy i agresivní. Oběti doplatí ve většině případů na svou důvěřivost a naivitu. Pachatelé navíc svůj trestný čin velmi dobře naplánují, připraví a velkou pozornost věnují i zakrývání stop. Prevenci ekonomické trestné činnosti lze vysvětlit jako předcházení trestných činů, sniţování jejich výskytu, znemoţnění jejich páchání, nebo odstranění příčin a podmínek jejich vzniku. Hlavním cílem prevence ekonomické trestné činnosti je snaha předejít trestným činům dříve neţ vůbec započnou. Cílem prevence je bezpochyby sniţování rozsahu a závaţnosti trestné činnosti. Téţ se objevuje snaha o omezení kriminogenních příleţitostí nebo působení na pachatele i moţné oběti. Existují dvě preventivní strategie. První strategie se nazývá represivní a zaměřuje se na důsledky kriminogenního vývoje. Předmětem této strategie jsou kriminogenní příčiny a podmínky trestné činnosti. Druhá strategie se označuje jako preventivní. Tato strategie je méně nákladná, neţ ta represivní a má menší nároky na materiální a personální zajištění. Preventivní strategie se dále dělí na primární, která slouţí pro rozvoj společnosti a zahrnuje 79

ČASTORÁL, Zdeněk . Ekonomická kriminalita (z pohledu řízení a správy). vyd. 1. Praha : EUPRESS, 2007. 184 s. ISBN 978-80-86754-83-3

67

oblast sociální politiky, urbanismu, územního plánování atd. a na sekundární slouţící pro rizikové skupiny a jedince, u kterých je velká pravděpodobnost, ţe se stanou pachateli nebo oběťmi trestného činu. Terciární se zaměřuje na osoby, které uţ v minulosti spáchaly trestný čin, nebo se staly oběťmi. Formy a prostředky prevence trestných činů se odvíjejí od faktu, zda jde o pachatele, který nikdy ţádný trestný čin nespáchal, nebo o recidivistu. Při volbě prevenčních prostředků se hledí na věk a etnicitu. V oblasti prevence ekonomické trestné činnosti je důleţité proškolování lidí, kteří mohou s touto trestnou činností přijít do styku. Důleţité je poskytnout nejnovější poznatky, informace o ekonomické trestné činnosti jako takové, popsat jejich znaky, projevy a způsoby identifikace trestné činnosti. V kriminologii se rozděluje prevence kriminality na dvě části, sociální a situační. Sociální část se zabývá procesy socializace a sociální integrace, k níţ patří rodina, zaměstnání, zdravotnictví, volný čas atd. Situační prevence má za cíl sníţit moţnost páchání trestného činu a tím zvýšit pravděpodobnost odhalení pachatele. Snahou je odstraňovat příleţitosti k páchání trestné činnosti, omezování kriminogenních situací, zvyšování rizika dopadení a odhalení potencionálního pachatele. V obou částech je obsaţena prevence viktimnosti80. Tato prevence tedy směřuje k potencionálním, nebo skutečným obětem trestných činů81. Předcházení trestné činnosti mají na starost justiční orgány, státní instituce vykonávající sociální kontrolu, ale téţ instituce nestátní, jako jsou zájmová i politická sdruţení občanů, církve apod. Odpovědné jsou i regiony a obce, které zajišťují vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek.

4.2 Bankovní kriminalita z vnitřního prostředí Odhalování bankovní a finanční kriminality patří do pravomoci Policie ČR a dalších státních orgánů a vládních institucí. Bankovní (finanční) kriminalita je však specifickým oborem, coţ vyplývá z její vysoké specializace a odbornosti v ekonomicko-právní oblasti. Odhalování této kriminality tedy vyţaduje odbornost na straně vyšetřovatelů, zkušenosti v oblasti financí a dalších souvisejících oblastí, jako jsou daňová problematika nebo účetnictví. Jako u všech druhů kriminality je pro odhalování nejdůleţitější zajištění důkazového materiálu, bez něhoţ by nebylo moţné pachatele usvědčit. Ve většině případů tyto důkazní materiály chybí, a proto tolik zločinců uniká potrestání. 80

Viktimnost – soubor osobnostních předpokladů a vnějších okolností ohroţujících jedince, který se pak snadněji stává obětí trestného činu (taxikáři, obsluha čerpacích stanic). 81 ZELINKA, Stanislav. Kontrola legalizace příjmů a výnosů pocházející z trestné činnosti. Policajná teória a praxe, 2005. 139 s. ISSN 1335-1370.

68

4.2.1 Nepoctivost zaměstnanců na pracovišti Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole druhé, nepoctiví zaměstnanci způsobují bankám nesmírné škody, protoţe svým chováním mohou ohrozit jak bankovní klienty, tak banku samotnou. Banka s těmito nepoctivými zaměstnanci musí samozřejmě bojovat a k tomu jí slouţí neplánované a nepravidelné kontroly nebo kamerový systém, který vyuţívá ke sledování prostor kamery přenášející obraz do počítačů. Natočené záběry se pak archivují. Pokud by vedení banky mělo podezření, ţe pracovník trestný čin spáchal, můţe si záznam v archivu dohledat a tím ho usvědčit. První fází prevence je vybírání správných uchazečů o pracovní místo. K tomu slouţí přijímací řízení, které se skládá z několika kroků. O přijetí nových uchazečů se stará personální oddělení. Uţ při tomto přijímacím pohovoru můţeme rozpoznat pomocí různých testů a pohovorů nepoctivé jednání uchazečů. V tomto případě můţe banka zasáhnout včas a takové uchazeče nepřijímat. V některých společnostech se kontroly zaměstnanců neprovádějí, protoţe jejich vedení prevenci kriminality zaměstnanců nepřikládá zvláštní význam. K ochranným opatřením pak dochází tehdy, kdyţ nastane mimořádná situace, nebo má vedení určité podezření. Speciálním nástrojem, jak odhalit nepoctivost na pracovišti je metoda interního auditu tzv. forenzně psychologický audit. Tento audit je zaměřený proti firemní a hospodářské kriminalitě a poskytuje podporu orgánům činným v trestním řízení. V praxi se tedy audit vyuţívá k nalezení signálů firemní kriminality a vytvoření postupů v jejím předcházení. V rámci auditu se posuzuje vliv situačních a osobnostních faktorů vedoucích právě k trestným činům. Pomocí auditu se téţ odhaluje a prokazuje závadové jednání poškozující firemní zájmy a v neposlední řadě se také vypracovává analýza objasněných případů, která je významným zdrojem poznatků k přijímání účinných preventivních opatření v boji proti nepoctivosti na pracovišti82. Cíl, obsah, postupy, metody a výsledky vyuţití forenzně psychologického auditu podrobněji popisuje následující tabulka:

82

BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

69

Forenzně psychologický audit

Preventivní aktivity

CÍL

Detekce a identifikace rizikových oblastí, jevů, činností, osob.

PRAKTICKÉ OTÁZKY A PROBLÉMY

PROSTŘEDKY (POSTUPY, METODY)

VÝSLEDEK

Konkrétní podmínky a situace, které usnadňují páchaní firemní kriminality. V čem spočívá rizikovost určité pracovní pozice. Spolehlivost a nespolehlivost zaměstnanců. Zdroje informací o rizikových faktorech. Kondicionální analýza podmínek. Analýza rizikovosti pracovních pozic. Posouzení spolehlivosti pracovníků na rizikových pozicích. Obsahová analýza dokumentů. Dotazníky. Vyšetřovací interview Psychologické metody a postupy k poznání a ovlivnění pracovních postojů. Analýza zdrojů informací o páchání firemní kriminality. Vytvoření přehledu o konkrétních podmínkách ve firmě a míře potenciálního či reálného nebezpečí vzniku či existence firemní kriminality.

Aktivity k objasňování závadového jednání

Následná analýza objasněných skutků

Shromáždění důkazů k potvrzení či vyvrácení podezření, že došlo k trestnému jednání.

Analýza podmínek a příčin vedoucích ke spáchání konkrétního činu.

Co bylo spácháno, kde, kdy a čím? Kdo skutek spáchal, jak a proč? Co umožnilo spáchání skutku? Jak zacházet s výsledky forenzního šetření?

O jaký skutek se jednalo, kdo ho spáchal, podmínky, které jeho spáchání umožnily. Jaká opatření přijmout k zamezení obdobného závadového jednání nebo skutku v budoucnosti?

Obsahová analýza dokumentů. Vyšetřovací interview. Psychologické metody a postupy k poznávání osobnosti zájmového jedince nepsychologem.

Obsahová analýza dokumentů (vyšetřovací spis). Analýza kritických událostí se zaměřením na příčiny a podmínky vzniku firemní kriminality.

Shromáždění důkazů k objasnění spáchaného konkrétního skutku. Usvědčení pachatele a objasnění podmínek, které jeho páchání umožnily.

Doporučení pro zefektivnění činnosti firemního managementu i interního auditu v boji proti firemní kriminalitě (na základě objasněných případů).

Tabulka č. 1 Cíl, obsah, postupy, metody a výsledky forenzně psychologického auditu83 83

SPURNÝ, Joţa. Brána vzdělání : Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality [online]. 29.4.2007 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: .

70

4.2.2 Bankovní tajemství, korupce a tunelování Bankovní tajemství chrání banku i její klienty proti vyzrazení důvěrných a osobních údajů. Prolomení bankovního tajemství lze dosáhnout dvěma způsoby, buď získáním informací přímo od pracovníka banky nebo pomocí registrů. Následkem prolomení bankovního tajemství je tedy únik informací, které pachatelé vyuţijí k poškození klientů nebo banky. U banky to můţe být například únik informací o bezpečnostních opatřeních. Pachatelé tak následně mohou provést bankovní loupeţ nebo legalizaci výnosů z trestné činnosti. U klientů mohou vyuţít osobní údaje k různým trestným činům, jako je krádeţ, zpronevěra, falešná totoţnost atd. Z mého hlediska jsou kontrola a prověřování zaměstnanců ohledně porušování bankovního tajemství velice problematické. Banka nemůţe monitorovat zaměstnance a jejich chování 24 hodin denně. Prvním krokem k předcházení porušování bankovního tajemství je podpis formuláře, kde se zaměstnanec zavazuje k mlčenlivosti o všech údajích a informacích, se kterými se dostane do styku. Tento slib mlčenlivosti nezaniká s odchodem ze zaměstnaneckého poměru s bankou. Dalším problémem, který musí banky řešit, je korupce. Korupce se vyskytuje téměř v kaţdém odvětví podnikání a ani banky nejsou výjimkou. Poškozenými v této oblasti jsou všichni, nejvíce pak občané jako daňoví poplatníci. Nejúčinnějším bojem proti korupci je oznamování a neúčast na tomto trestném činu. Poznatky v této kapitole se mohou aplikovat jak na zaměstnance bank, tak na normální občany. Pokud někdo nabídne zaměstnanci banky úplatek, ten by ho měl odmítnout a trestný čin neprodleně oznámit, nebo poţádat o čas na rozmyšlenou. Tento čas můţe potom policie vyuţít k usvědčení pachatele. Pokud má být boj proti korupci efektivní, musí o něm mít Policie ČR co nejvíce informací. Proto se podezření na korupci hlásí přímo Sluţbě kriminální policie a vyšetřování. Trestní oznámení můţe mít jak písemnou tak ústní formu. Pokud má zaměstnanec strach, nebo nechce komunikovat s policií, můţe se obrátit na speciální bezplatnou telefonní linku 199, kterou zřídilo Ministerstvo vnitra ČR. Na této lince jsou odborníci, kteří poradí a poskytnou potřebné informace. Poté, co zaměstnanec oznámí podezření na korupci, má právo, aby ho policie do jednoho měsíce kontaktovala a informovala o výsledku vyšetřování nebo dalším postupu. Jak ochrání stát občana, který oznámí podezření na korupci? Krátkodobá ochrana podle § 50 zákona o Policii ČR (č. 273/2008 Sb.), utajení totoţnosti i podoby svědka podle § 55 trestního řádu (č. 141/1961 Sb.), zákon o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením (č. 137/2001 Sb.), důvody výpovědi z pracovního poměru podle § 52 zákoníku práce

71

(č. 262/2006 Sb.), námitka podjatosti a opatření proti nečinnosti § 14 a 80 správního řádu (č. 500/2004 Sb.). Policie ČR vydala na svých stránkách protikorupční manuál pro občany, kde stručně charakterizuje, co je korupce, druhy korupce, jak proti ní bojovat atd. Korupcí se v České republice zabývá Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality sluţby kriminální policie a vyšetřování, který byl zřízen Ministerstvem vnitra. Cílem vzniku bylo vytvoření vysoce specializované policejní sloţky zaměřené na boj s nejnebezpečnějšími formami korupce a závaţné hospodářské a finanční kriminality84. Moţnost tunelování bank je v současné době na rozdíl od 90. let minulého století podstatně obtíţnější vzhledem k pokročilejšímu stupni právní a legislativní ochrany. Prevenci a boj proti tunelování zajišťuje Česká národní banka pomocí regulačních pravidel, jimiţ kontroluje bankovní sektor.

4.3 Bankovní kriminalita z vnějšího prostředí Kriminalita z vnějšího prostředí je podle mého názoru pro banku mnohem nebezpečnější, neţ kriminalita z prostředí vnitřního. Pokud se jedná o vnitřní kriminalitu, můţe si ji banka v rámci určitých moţností ohlídat a zaměstnance pomocí bezpečnostní politiky kontrolovat. Z vnějšího prostředí banku napadají většinou pachatelé, kteří k ní nemají ţádný vztah, a proto si je banka nemůţe „ohlídat“ přímo. Útoky z vnější strany jsou nepředvídatelné a je velmi sloţité jim čelit. V této oblasti nezáleţí jenom na bezpečnostní politice banky, záleţí téţ na zaměstnancích, jak vnější kriminalitu vnímají (např. duchapřítomnost při loupeţném přepadení), jak ji rozpoznávají (např. odhalení falešné totoţnosti klienta), případně řeší (pokus o korupci). Banka musí své pracovníky neustále vzdělávat a na takové situace je připravovat. K tomu slouţí celá řada bezpečnostních školících programů a dalších opatření.

4.3.1 Boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Banky jsou povinny aktivně bojovat proti praní špinavých peněz a k tomuto boji jim pomáhají určité zákony a vyhlášky. Boj banky chrání proti váţným obchodním i neobchodním rizikům, které souvisejí s nabízenými produkty a sluţbami. Pokud banka neupozorní na podezřelé 84

BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

72

obchody, hrozí jí ze strany příslušných orgánů tvrdé sankce. V úvodu bych se ráda zmínila o historii boje proti praní špinavých peněz v České republice. V roce 1996 byl přijat zákon č. 61/1996 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a v roce 2006 byl Ministerstvem financí ČR vytvořen Finanční analytický útvar (FAÚ). Hlavním úkolem tohoto útvaru je přijímat a analyzovat hlášení od finančních institucí o podezřelých obchodech, provádět šetření podezřelých klientů a obchodů a následně potvrdit, nebo vyvrátit nahlášenou a podezřelou situaci. Pokud se situace jeví jako podezřelá a potvrdí to její šetření, podá FAÚ trestní oznámení. Do této doby byl boj proti praní špinavých peněz zajišťován pouze Policií ČR, přesněji Sluţbou pro odhalování korupce a závaţné hospodářské činnosti, bez jakýchkoli speciálních pravomocí vůči finančním institucím85. FAÚ ovšem zachycuje pouze část podezřelých informací, které indikují legalizaci nezákonně získaných prostředků. Není v silách finančních institucí podchytit všechny podezřelé transakce a nemusí vţdy rozpoznat všechny aktivity, které vedou k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Problémem je i fakt, ţe ne všechny prostředky vytvořené nelegálně se stanou předmětem legalizace formou praní špinavých peněz. Nárůst podezřelých obchodů, které FAÚ v době svého působení zaznamenala, nemusí výhradně souviset s nárůstem kriminálních trestných činů, ale můţe být způsobena důslednějším plněním předpisů a zákonných opatření. FAÚ dostává hlášení jak od finančních institucí, které jsou povinny hlášení podávat, tak od jiných subjektů, např. od Policie ČR. Tento úřad spolupracuje a zpracovává informace i od zahraničních partnerů. Co se týče šetření tohoto orgánu, nezabývá se pouze hlášením, které od institucí obdrţí, ale provádí své vlastní průzkumy a kontroly přímo v bankách. Ve světě se boj proti praní špinavých peněz orientoval nejdříve na výnosy z prodeje drog, ale postupem času se tento boj rozšířil i na většinu ostatních výnosů z trestné činnosti. V mnoha zemích jsou k účelu odhalování legalizace výnosů z trestné činnosti zřizovány speciální útvary, které hlášení přijímají a následně prošetřují, jako u nás zmíněný FAÚ. Tzv. administrativní jednotky mají bezproblémový přístup jak k bankovním údajům, tak i k informacím z oblasti cenných papírů a daňových údajů. Vedle administrativních jednotek existují ještě jednotky policejní, které na rozdíl od administrativních potřebují k přístupu k informacím souhlas státního zástupce nebo soudce. Administrativní jednotky mají přesně

85

Ardeus marketing : Praní špinavých peněz, historie a základní charakteristika [online]. 14.2.2006 [cit. 201102-08]. Dostupné z WWW: .

73

stanoveno, co mohou předat policejním sloţkám a tyto prostředky se nazývají operativní šetření.

4.3.1.1 Vnitřní předpisy bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti V této oblasti je nejdůleţitější identifikace klienta, která probíhá pomocí osobních dokladů, které musí banka pečlivě kontrolovat, prověřovat, aktualizovat a archivovat. V některých případech se ale můţe stát, ţe doklady jsou padělané a jedná se tedy o ukradenou identitu, která se nejvíce objevuje u zakládání nových účtů. Co se týče zaměstnanců, je na ně kladeno velmi mnoho nároků, jako např. trestná bezúhonnost a spolehlivost. Musí být neustále proškolováni a informováni o nejnovějších trendech v boji proti legalizování výnosů z trestné činnosti. V bankách existuje tzv. Systém vnitřních zásad, který si musí vytvořit kaţdá banka samostatně podle povinností stanovených v zákoně č. 253/2008 Sb. Tento soubor vnitřních zásad schvaluje přímo nejvyšší vedení a popisuje jak minimalizovat veškerá rizika, která vyplývají z moţnosti vyuţívat jejich sluţby a produkty nelegálními skupinami. Obsahuje téţ všechny dostupné informace o klientech obchodní banky a jejich transakcích, které pomocí banky provádějí. Politika „poznej svého klienta“ (Know your customer zkráceně KYC) je schvalována jako systém vnitřních zásad přímo nejvyšším vedením banky. KYC se skládá z vnitřních metodických pokynů a je souborem postupů a pravidel, která určují způsob identifikace klienta, metody sledování finančních obratů na účtech klientů a postup, jaký musí volit zaměstnanci bank, pokud zaznamenají neobvyklé změny na účtech klientů. V tomto případě zaměstnanci s klientem jejich případ prodiskutují, přičemţ se většinou jedná nakonec o naprosto legitimní příjem či výdej. Pokud se tak nestane, musí zaměstnanec sepsat hlášení pro Finanční analytický úřad. Tento postup má několik kroků: 1) Vyplnění interního hlášení o podezřelém obchodu, ve kterém musí být uveden jasný důvod podezření. 2) Následně se interní hlášení předá k vyhodnocení. 3) Do doby, neţ se hlášení vyhodnotí, nesmí být příkaz klienta splněn. Pokud banky tato hlášení nepodají včas, můţe dojít aţ k sankcím z prodlení. Pokud pracovník banky postupuje neopatrně, mohou jeho konkrétní dotazy upozornit pachatele, ţe je podezříván a ten rychle zamete stopy a včas „zmizí“.

74

Dále se v této politice objevují předpisy jako kritéria pro vstup klienta do smluvního vztahu, přehled dokladů, podle kterého se klient musí identifikovat, přesné informace o klientech, vyţadovaných bankou pro zanesení do svého informačního systému. Uvádějí se příklady typů klientů, kteří vyţadují zvláštní pozornost. Jsou to vysoce movití klienti, politicky exponované osoby a osoby blízké těmto exponovaným osobám. Zmiňují se i podmínky obchodů s fiktivními společnostmi i kdyţ většinou jsou tyto obchody v obchodních bankách zakázány. Cíl politiky „poznej svého klienta“ je tedy poznat klienta jako takového, stanovit jeho ekonomický profil, vyhodnotit odchylky od obvyklých způsobů jeho obchodování a zamezit tak snahám o legalizaci výnosů z trestné činnosti86.

4.3.1.2 Prevence obchodních bank proti legalizaci výnosů z trestné činnosti Při prevenci proti legalizaci výnosů z trestné činnosti se vyuţívají interní pracovní postupy. Tyto postupy mají za úkol zamezit jakékoliv legalizaci výnosů přes konkrétní sluţby a produkty banky, musí být přísně dodrţovány a průběţně kontrolovány. Dalším způsobem, jak uchránit banku proti praní špinavých peněz, je získávání naprosto přesných informací o klientech a jimi prováděných převodech a obchodech. Otázkou ale zůstává, jak takového podezřelého klienta poznat. Podezřelým klientem se můţe stát osoba, která je například neochotná předloţit identifikační doklady nebo osoba, která předloţí doklady odcizené. Nedůvěryhodným klientem můţe být téţ osoba, u které zaměstnanec banky pojme podezření, ţe předkládá nepravdivé údaje. Podezřelí jsou i ti klienti, kteří obchodují s partnery, u nichţ není známo, kdo společnost vlastní. Původ jejich finančních prostředků je nejasný, klient má velké příjmy, ale jeho legální příjmy tomu neodpovídají. Zaměstnance banky můţe na fakt nedůvěryhodného klienta přivést i jeho podezřelé obchody, které nikdy dříve neprováděl. Obchodní transakce takového klienta mohou být negativně popisovány ve sdělovacích prostředcích. Klient můţe zaměstnance banky přemlouvat k porušení povinností, nebo se jej snaţí zkorupmovat. Banky mají pro tyto případy zpracovaný tzv. rizikový dotazník, ve kterém jsou veškeré dostupné informace o klientech. První otázkou, kterou jsme se zabývali, bylo jak poznat podezřelého klienta a jak rozpoznat podezřelé obchody. O podezřelý obchod se můţe jednat v případě, ţe je uskutečňován za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření z financování terorismu. 86

KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : BIVŠ, 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147.

75

Dalším způsobem, jak předcházet a bojovat s legalizací výnosů z trestné činnosti, je správná a úplně vedená dokumentace klientů a jimi vyuţívaných sluţeb či produktů. Evidence by měla být papírová potvrzující veškeré smlouvy a dodatky o vedení a zřizování účtů, smlouvy o vyuţívání sluţeb, povolení o provádění inkas, nebo zavádění trvalých příkazů, ale i počítačová zaznamenávající identifikační údaje klientů, informace o poskytování úvěrů, vztahy mezi klienty apod.

4.3.2 Počítačová kriminalita a podvody s platebními kartami Boj a prevence proti počítačové kriminalitě je částečně popsána jiţ v kapitole 3.2.1 Počítačová kriminalita. V této „kategorii“ bankovní kriminality se můţeme setkat s jiţ zmíněným phishingem, pharmingem a vyuţíváním Domain Name System (DNS). Boj proti počítačové kriminalitě není vůbec jednoduchý. Nejdříve si musíme uvědomit, ţe nárůst a vývoj informačních technologií je tak rychlý, ţe počítače jiţ pronikly do kaţdodenního ţivota téměř všech obyvatel naší země. V této souvislosti musí příslušné orgány pro boj s počítačovou kriminalitou neustále tento vývoj sledovat. Prvním krokem pro boj s touto kriminalitou by mělo být zvýšení právního vědomí občanů ČR. V tomto případě se jedná hlavně o porušování autorského zákona a softwarovou kriminalitu. Co se týče prevence, je velmi obtíţné čelit pokušení uţivatelů zneuţít software či počítač k trestnému činu. Páchání počítačové kriminality je obecně velmi technicky a hardwarově náročné a stejně náročné je i odhalování této kriminality. Ovšem pokud se podaří takový trestný čin odhalit, neznamená to, ţe bude dopaden i pachatel. S tím souvisí dokazování trestného činu. Důkazy v této kriminalitě ve většině případů neexistují a pokud se nějaký objeví, je problém s jeho průkazností. Ve většině zemí se nemohou u soudu pouţívat jako důkaz záznamy na magnetických médiích. Prevenci můţeme obecně rozdělit do dvou typů, podle toho, odkud očekáváme útok. Prvním typem je útok zvenku (z globální počítačové sítě internet) a druhým typem je útok zevnitř (útok uţivatelem počítače spojeného s lokální sítí v rámci jedné instituce tzv. intranet). V případě bankovní kriminality se můţeme častěji setkat s vnějším útokem. Boj, odhalování a prevence podvodů s platebními kartami je další částí, kterou se budu zabývat. Nejlepším bojem proti těmto podvodům je prevence. Svou platební kartu před zneuţitím nejlépe ochráníme dodrţováním těchto dvanácti pravidel:

76

1. Kartu zásadně nikomu nepůjčujeme. 2. Nikomu nesdělujeme PIN k platební kartě a zásadně ho nenecháváme nikde v blízkosti karty. 3. Ţádný z obchodníků nesmí odnést kartu z našeho dohledu. 4. Pokud kartou zaplatíme, měl by být zhotoven pouze jeden doklad o provedené transakci. 5. Z bankomatů vybíráme vţdycky sami a zabraňujeme komukoli sledovat zadávání PINU (vyhledáváme samozřejmě pouze bezpečné bankomaty). 6. Pravidelně bychom měli kontrolovat výpisy z účtů a nesrovnalosti ihned projednat s bankou. 7. Ztrátu karty bychom měli nahlásit ihned po zjištění. 8. Čipové karty jsou bezpečnější neţ ty normální. 9. Při platbě přes internet si vybíráme pouze obchodníky s důvěryhodnými internetovými stránkami. 10. Nereagujeme na podvodné e-maily, které se tváří, ţe jsou od naší banky a ţádají zadání osobních údajů. 11. K elektronickému bankovnictví bychom měli vyuţívat pouze náš dobře zabezpečený počítač (v internetové kavárně mohou být spuštěny špehovaní programy). 12. Kartu mohou poškodit mechanické vlivy, mobil nebo počítač (zmagnetizuje ji)87. Musíme se zaměřit také na bankomaty, z kterých hotovost vybíráme. Jak se bránit proti zneuţití karty v bankomatu je podrobněji pojednáno jiţ v kapitole třetí 3.2.2 Podvody s platebními kartami. Při své návštěvě Muzea Policie ČR jsem v jedné z expozic narazila na popis útoků na bankomaty, které se rozmohly v letech 2006 aţ 2008. K těmto útokům docházelo nejčastěji v provozovnách bank a v obchodních centrech. Pachatelé si vybírali objekty bez ohledu na to, zda jsou zabezpečené technicky, nebo hlídány ostrahou. Bankomat nejčastěji pomocí motorového vozidla vytrhli ze zdi a poté celý odcizili. Vypáčené bankomaty byly nejčastěji nalezeny v lesích v okolí měst. V roce 2007 byl rozkazem policejního prezidenta zřízen speciální pracovní tým „Without borders“ (Bez hranic), jehoţ úkolem bylo objasnit tuto závaţnou sériovou trestnou činnost. Tento speciální tým na případu usilovně pracoval dva roky. Pachatelé odcizili 39 bankomatů a 80 jich vyloupili. Celková hodnota odcizených finančních prostředků přesáhla 120 milionů korun. Díky práci specialistů 87

Tn.cz : Nový druh podvodů s platebními kartami [online]. 21.8.2010 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: .

77

a jejich spolupráci s provozovateli bankomatů se v roce 2008 podařilo zadrţet 14 nebezpečných pachatelů. Všichni byli obviněni z trestného činu krádeţe a poškozování cizí věci. Vyšetřování případu však stále pokračuje. K dopadení a usvědčení pachatelů přispěli i experti z praţského Kriminalistického ústavu, kteří k usvědčení pachatelů pouţili chemii, poţární chemii, daktyloskopii, mechanoskopii a genetiku88.

4.3.3 Loupežná přepadení Prevence a boj proti loupeţným přepadením mají určité zásady. V rámci ochrany před touto trestnou činností bychom se měli soustředit na dílčí cíle, jejichţ konečným efektem bude minimalizace počtu loupeţí, sniţování nebezpečnosti přepadení a závaţnosti jejich následků. Cíle k této prevenci jsou následující: zvyšování účinnosti prevence, tedy ve všech fázích předcházejících samostatnému útoku, pachatele od jeho úmyslu odrazovat, sniţovat stupeň ohroţení zaměstnanců i klientů, sniţovat výši škody na peněţní hotovosti, sniţovat počet úspěšných loupeţí, stále výrazněji přispívat k objasnění činu a zajištění pachatele, zabránit loupeţím prováděným v sériích opakovaně vůči témuţ pracovišti, zabránit úniku informací a neţádoucí medializaci jednotlivých případů89. Boj proti loupeţným přepadením je velmi těţký, protoţe pokud takové přepadení nastane, iniciativa je vţdy na straně útočníka, zatímco oběti se nacházejí v pasivní pozici a mají omezené moţnosti, jak loupeţnému přepadení předejít. Ve většině případů musí pouze plnit pokyny pachatele. Z toho vyplývá, ţe personál či klienti bank v roli rukojmích nemají na prevenci a řešení vzniklé situace vliv. Další úlohu hraje náhlost této situace. Nikdy nikdo neví, kdy pachatel na finanční instituci zaútočí. V případě útoku se personál zpravidla obává o svůj ţivot a proto ani nezkouší pouţít tísňovou signalizaci. V rámci ochrany před loupeţným přepadením hraje dominantní roli lidský činitel a důleţité je vytvoření podmínek, které budou příznivé pro včasné předcházení krizové situace. Předejít těmto trestným činům lze také pomocí organizačních opatření, kterými jsou stavební a mechanické zábranné prostředky, zabezpečovací technika a fyzická ostraha. Dalším důleţitým opatřením je bezpečnost. V organizaci by měla být vytvořena bezpečností strategie, pracovníci by měli nastavit odpovídající bezpečnost provozu organizace. Jednotlivá pracoviště by měla mít provozní reţim nastavený jednotlivě, měla by mít jasně stanovená 88

Muzeum Policie ČR, Ke Karlovu 1, 120 00 Praha 2 (stálá expozice o činnosti a vývoji bezpečnostních sborů a sloţen na území našeho státu), návštěva 2011-03-04. 89 NEČAS, Stanislav; SEILER, Milan. Loupežná přepadení pracovišť s peněžním provozem a jejich bezpečnost : policejní, kriminalistické a technické aspekty teorie a praxe ochrany osob a majetku. vyd. 1. Praha : Policejní akademie České republiky, 2004. 262 s. ISBN 80-7251-155-6.

78

pravidla pokladního provozu, vytvořený systém řízení krizových situací a personál by měl být bezpečnostně proškolen. Sledovat pohyb a činnost osob v objektech bank včetně přesunu peněţní hotovosti by měl být moţný jen pomocí provozního reţimu. Ten se upravuje vnitřními předpisy a obsahuje určitá pravidla (zaměstnanecké prostory se zvláštním reţimem, pohyb cizích osob v jednotlivých částech banky atd.). Bezpečnostní zásady provozního reţimu říkají, ţe činnosti externích subjektů v bankách, kde se ukládá peněţní hotovost, by měly být vykonávány pouze v provozní době. Veškeré práce by měly být vykonávány s vědomím odpovědných osob. Loupeţnému přepadení mohou značně napomoci fotografie či nákresy objektů, prostorů nebo zařízení. Proto je důleţité provádět dokumentace pracoviště s určitými pravidly. Pokud chtějí zaměstnanci bank vynést určité předměty či materiály z pracoviště, musí být tyto věci kontrolovány. To samé platí při dovozu materiálů a předmětů dovnitř instituce. Při dovozu musí mít osoba souhlas vedoucího pracoviště. Ten můţe dovoz i zakázat, pokud se jedná o nebezpečné balíčky či neidentifikovatelné předměty. Bezpečnost bank se vztahuje téţ na klíče, karty a přístupové kódy. Klíče k pracovišti a k dalším prostorám jsou přidělovány pomocí přístupových práv kaţdého zaměstnance. Všechny klíče musí být pečlivě evidovány, měli by mít přidělené datum, jméno a podpis zaměstnanců, kteří je vlastní. Poté, co jsou klíče vráceny, mělo by to být v dokumentaci zaznamenáno. Předejít loupeţným přepadením lze téţ pomocí zabezpečovací techniky a pokladních zařízení. Pro správné vyuţití těchto technologií je potřeba určit reţim jejich provozu v pracovní i mimopracovní době. Je nutné stanovit povinnosti osob odpovědných za provoz zabezpečovací techniky a její obsluhu. Tyto osoby mají stanoveny způsoby přijímání poplachových signálů elektrické zabezpečovací signalizace a organizaci zásahu90. Jako prevence proti loupeţným přepadením můţe slouţit téţ omezení operací s hotovostními penězi. Tohoto omezení můţe banka dosáhnout pomocí podpory svých klientů v zájmu o bezhotovostní platební styk tím, ţe zvýhodní vyuţívání platebních a kreditních karet, šeků aj. Podstatou je minimalizovat pokladní limity na hotovostních přepáţkách, tedy na rizikových místech. Přehled o objemu hotovosti na pokladnách je další způsob, jak předejít loupeţnému přepadení. Kaţdá finanční instituce musí mít vnitřní pravidla pro manipulaci s hotovostními penězi. Pohyb a ukládání hotovosti ovlivňuje její dosaţitelnost při násilném útoku. Uloţení 90

NEČAS, Stanislav; SEILER, Milan. Loupežná přepadení pracovišť s peněžním provozem a jejich bezpečnost : policejní, kriminalistické a technické aspekty teorie a praxe ochrany osob a majetku. vyd. 1. Praha : Policejní akademie České republiky, 2004. 262 s. ISBN 80-7251-155-6.

79

hotovosti v mimopracovní době podléhá pravidlům, musí být uloţena pod dvojím uzávěrem a pouze do výše stanoveného objemu. Nedílnou součástí prevence loupeţných přepadení jsou také zaměstnanci. Personál kaţdé finanční instituce by měl být bezpečnostně připravován a vzdělávám pomocí kurzů a výukových programů. Personál bude zvládat krizové situace v průběhu loupeţného přepadení mnohem lépe, pokud bude informován. Sami zaměstnanci mohou téţ částečně loupeţi zabránit, pokud nastraţí do vydávaných peněz bombičku se speciální barvou. Poté co, pachatel opustí banku tato bombička vybuchne a peníze tak znehodnotí červeným barvivem. Pachatele barva sice nezadrţí, to je úkol policejních sloţek, ale alespoň je připraví o jejich kořist. Co se týká pracovníků ostrahy, mnoho proti bankovním lupičům nezmůţou. Bankovní bezpečnost nesmí být totiţ ozbrojená a proti zloději se střelnou zbraní nemají mnoho šancí.

4.3.4 Padělání zákonných platidel První zákonná platidla byla vynalezena koncem 7. století př. n. l. ve městech Malé Asie. Můţeme tedy říci, ţe od té doby se lidé snaţí mince i bankovky padělat. V této části se budeme zabývat tím, jak se proti padělkům bránit, jak je rozpoznat a jak předejít jejich padělání. Kdyţ se podíváme na placení v normálních obchodech, bankovky většinou pokladní detailně nezkoumá. Jde hlavně o peníze s niţší nominální hodnotou, ale můţeme se setkat i s postupy, kdy pokladník větší bankovku zkontroluje alespoň proti světlu nebo pomocí speciálního zařízení. Padělky lze odhalit pomocí zraku a hmatu. Pokud tyto dva smysly selţou, můţeme si pomoct speciálními technickými pomůckami, jako je např. lupa, která by měla být součástí vybavení kaţdého pokladníka. Lupou se dají kontrolovat ochranné prouţky, vlákna, konfety, mikrotexty, techniky tisku apod. (ochranné prvky bankovek a mincí jsou podrobněji popsány v kapitole třetí). Další pomůckou můţe být UV lampa, s jejíţ pomocí kontrolujeme pravost xenonového papíru a jeho vlastnosti. Lampa nám potvrdí i pravost ochranného prouţku, vláken, konfet a fluorescenční tisk. K odhalení padělaných peněz můţeme vyuţít téţ detektor magnetického pigmentu, coţ je jednoúčelové zařízení, které je vhodné pro americké dolary. Posledním nástrojem je chemické pero, které kontroluje chemickou reakci papíru s náplní pera. Je to jednoúčelové zařízení, které je velmi levné a volně dostupné. Pokud se tedy setkáme s padělkem, nebo si myslíme, ţe se o padělek jedná, co dělat? Na tuto otázku nám odpoví Česká národní banka, která se padělky zabývá. Pokud máme podezření, ţe bankovka je padělaná, nemusíme ji v první řadě vůbec přijmout. Můţe se však stát, ţe 80

podezření pojmeme aţ po jejím přijetí a v tu chvíli je nutné dodrţet zákonný postup. Bankovku nebo minci doneseme do České národní banky nebo na Policii ČR, popř. do některé z bank, které pravost bankovky nebo mince prověří91. ČNB neprovádí pouze statistické výzkumy o počtu padělaných platidel, ale zkoumá téţ typy pachatelů, kteří v naší zemi peníze nejčastěji padělají. Tyto typy ukazuje následující graf.

Obr. 8 Typy předloţitelů padělaných peněz v roce 201092

91

Česká národní banka : Návod pro řešení životní situace - padělané peníze [online]. 2007 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: . 92 Česká národní banka : Podíl předložitelů v roce 2010 [online]. 2007 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: .

81

Závěr Kriminalita a nejen ta bankovní, se neustále vyvíjí. Hlavní podíl na tom má jednak vývoj naší společnosti, ale také rozvoj moderních technologií. Bankovní kriminalita je velmi nebezpečná a působí nejen materiální, ale i morální a sociální škody. To, zda se počet trestných činů v bankovní kriminalitě rok od roku zvyšuje či sniţuje, by nám mohl ukázat statistický výzkum. Bohuţel výsledky takového zkoumání by neobsahovaly všechny nezákonné skutky, které jsou spáchány, protoţe ne všechna kriminalita je bezpečnostním sloţkám hlášena. Ucelený pohled na tuto problematiku tedy není moţný. Banky a finanční instituce k tomu bohuţel samy přispívají, protoţe v mnoha případech zdaleka nezveřejňují všechny informace o trestných činech, které se v jejich organizaci staly. Banky se k tomu samy přiznávají a přitom se zaštiťují tím, ţe nechtějí prozrazovat důvěrné informace. Mohlo by se zdát, ţe chtějí chránit své klienty, ale spíše jde o to, aby neohrozily svou pověst, která by mohla způsobit odliv klientů. Bankovní kriminalita nezpůsobuje bankám jen finanční ztráty, ale ohroţuje jejich pověst a tím i jejich prosperitu. Aby mohla být bankovní kriminalita postihována a případy této trestné činnosti řešeny, musí být důleţitou součástí vyšetřování i zajištění důkazních materiálů. Bohuţel v této oblasti jsou důkazy většinou velmi rychle a snadno zničeny či smazány a bezpečnostní sloţky potom nemají čím pachatele usvědčit. Dnes jiţ kaţdý ví, ţe bez přímých či hmatatelných důkazů je nemoţné dokázat spáchání trestného činu. Páchání bankovní kriminality umoţňují z velké části i sami klienti bank a finančních institucí. Právě naivita těchto lidí pachatelům usnadňuje páchání trestných činů. Z vlastní zkušenosti musím podotknout, ţe někteří lidé jsou schopni vyzradit cizímu člověku opravdu i ty nejchoulostivější informace. Tady bych ráda připomněla známé případy zneuţití osobních údajů, spojených s pouţíváním platebních karet. Z mnoha sdělovacích prostředků neustále slyšíme, jak si máme hlídat platební karty a nikomu nesdělovat PIN ani jiné údaje spojené s přímým bankovnictvím. Mnozí klienti České spořitelny, se kterými při své práci hovořím, jsou opravdu ochotni sdělit téměř cokoliv. Pro fungování systému Bonus program,, jak uţ jsem vysvětlovala ve třetí kapitole, je nutné zadat číslo platební karty a přístupové heslo. Poté, co mi nadiktují číslo karty, chtějí jako heslo nahlásit PIN. Okamţitě následuje naše varování, aby takové informace nikomu neposkytovali. A takovýchto klientů se objeví denně i několik. Na druhé straně jsou klienti, kteří po telefonu číslo platební karty v ţádném případě nesdělují a vyuţívají Bonus program raději přes internet.

82

Bankovní kriminalita netrápí pouze banky v České republice, ale finanční instituce celého světa. Díky spolupráci mezinárodních bezpečnostních organizací se tuto kriminalitu daří alespoň částečně eliminovat. Jejich metody nejsou v tomto boji ve všech případech úspěšné. Úspěšnost je nejistá hlavně proto, ţe se kriminální metody neustále rozvíjejí a je velmi obtíţné s nimi drţet krok. Dříve stačilo vtrhnout do banky s puškou či pistolí, vybrat pokladnu a nejčastěji na koni zmizet někam do jiného státu. Dnes uţ jsou metody pachatelů mnohem sofistikovanější a nebezpečnější. Na druhé straně i vyšetřovatelé jsou dnes mnohem lépe technicky a vědomostně vybaveni. Všechny organizace po celém světě pracují na tom, jak se s touto kriminalitou vypořádat, ale podle mého názoru se ji nepodaří nikdy vymýtit úplně. Vţdy a všude se najde někdo, kdo zatouţí po cizích penězích, nebo bude nucen vyprat špinavé peníze ze své nezákonné činnosti. Sami pachatelé se s vývojem společnosti zdokonalují. V poslední době se jedná ve většině případů o vzdělané lidi, kteří se vyznají v bankovním a obchodním světě a umějí se vyhnout právním předpisům. I tato skutečnost velmi znesnadňuje boj s bankovní kriminalitou. Při zpracování své diplomové práce jsem se seznamovala s trestnými činy postupně podle prostředí, ve kterém jsou páchány. Snaţila jsem se zachytit jejich podstatu, popsat zákony, podle kterých se tyto případy řeší a vţdy pojednat o nějakém skutečném případu z praxe. Nebylo to však moţné u všech druhů kriminality. Tato práce můţe studentům, nebo dalším zájemcům poslouţit jako ucelený text o bankovní kriminalitě. Cíl, který jsem si v této práci stanovila, tedy popsat bankovní kriminalitu a boj proti ní byl splněn. Na závěr se jen zamyslím nad tím, zda by mohl svět existovat bez kriminality. Taková věc se v historii ještě nestala a myslím, ţe ani nenastane. Kriminalita je tak říkajíc součástí lidské podstaty a tak se ji nikdy nepodaří zcela vymýtit. Tím ovšem netvrdím, ţe bychom boj s ní měli vzdát. Kaţdá civilizovaná společnost musí neustále vyvíjet nové a nové metody, které kaţdou kriminalitu nejen ţe odhalí, ale dokáţou jí i předejít. V oblasti finanční kriminality, kam bankovní trestná činnost patří, jde navíc o fakt, ţe se jedná o peníze, které jsou v současné ekonomické realitě nezbytnou nutností pro důstojný ţivot kaţdého z nás.

83

Seznam použité literatury Tištěná monografie 1. BAKAJSOVÁ, Markéta. Firemní kriminalita. Praha : BIVŠ, 2009. 64 s. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D. 2. BALOUN, Vladimír. Finanční kriminalita v České republice : Dílčí studie. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci , 2004. 183 s. ISBN 80-7338-029-3. 3. ČASTORÁL, Zdeněk . Ekonomická kriminalita (z pohledu řízení a správy). vyd. 1. Praha : EUPRESS, 2007. 184 s. ISBN 978-80-86754-83-3. 4. DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví : skripta. vyd. 3. Praha : Vysoká škola ekonomická , 1998. 341 s. ISBN 80-7079-585-9. 5. FRIČ, Pavol a kol. Korupce na český způsob. Praha : G pus G, 1999. 302 s. ISBN 8086103-26-9. 6. KALABIS, Zbyněk. Boj bank proti praní špinavých peněz. Praha : BIVŠ, 2009. 92 s. ISBN 978-80-7265-147-4. 7. KOLEKTIV AUTORŮ. Bankovnictví. 6. vyd. Praha : BIVŠ, 2006. 280 s. ISBN 807265-099-8. 8. KULKA, Jiří. Grafologie - systém a technické termíny. Brno : Arcana, Econ, 2001. 264 s. ISBN 80-86433-02-1. 9. MUSIL, Stanislav. Počítačová kriminalita : Nástin problematiky. Praha : Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2000. 299 s. Dostupné z WWW: . 10. NEČAS, Stanislav; SEILER, Milan. Loupežná přepadení pracovišť s peněžním provozem a jejich bezpečnost : policejní, kriminalistické a technické aspekty teorie a praxe ochrany osob a majetku. vyd. 1. Praha : Policejní akademie České republiky, 2004. 262 s. ISBN 80-7251-155-6. 11. SAMUELSON, Paul. Ekonomie. Praha : Svoboda, 2007. 780 s. ISBN 978-80-2050590-3 12. SCHLOSSBERGER, Otakar; SOLDÁNOVÁ, Marcela. Platební styk. 3. vydání. Praha : BIVŠ, 2007. 435 s. ISBN 978-80-7265-107-8. 13. ZELINKA, Stanislav. Kontrola legalizace příjmů a výnosů pocházející z trestné činnosti. Policajná teória a praxe, 2005. 139 s. ISSN 1335-1370

84

Elektronické články 1. CECHL, Pavel. Deník.cz : S platebními kartami se podvádí čím dál víc [online]. 24.2.2010 [cit. 2011-02-05]. Dostupné z WWW: . 2. ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Měsíčník Ministerstva vnitra : Policista 2/2003 [online]. Archiv červen 2008 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: . 3. ČTK. České noviny - Zpravodajský server ČTK : Policie obvinila Půtu a Šuleje z loupeže století [online]. 20.9.2010 [cit. 2011-01-29]. Dostupné z WWW: . 4. ČTK. Finanční noviny - zpravodajský server ČTK : Policie obvinila muže z 12 přepadení bank ve třech krajích [online]. 5.8.2010 [cit. 2011-01-20]. Dostupné z WWW: . 5. HORNÍČEK, Jan. Social engineering : Pharming [online]. 2009 [cit. 2011-02-02]. Dostupné z WWW: . 6. Dějiny peněz. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 18.3.2007, poslední revize 31.1.2011 [cit. 2011-02-01]. Dostupné z WWW: . 7. CHMELÍK, Jan. Kriminalistika - čtvrtletník pro kriminalistickou teorii a praxi : Současný stav a trendy páchání loupeží v peněžních ústavech [online]. 2006 [cit.201101-10]. Dostupné WWW: . 8. JEDLIČKA, Miloslav. České trezory : Muzeum [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . 9. JEDLIČKA, Miloslav. Kriminalistika.eu : Muzeum zločinu - zajímavosti o bankovních loupežích [online]. 14.6.1999 [cit. 2011-01-14]. Dostupné z WWW: . 10. JIRSOVÁ, Miroslava. Praní špinavých peněz: stát se zaměří na realitky či směnárny. Hospodářské noviny [online]. 6.5.2010, [cit. 2011-01-20]. Dostupný z WWW: . 11. Pharming. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 17.9.2008, poslední aktualizace 29.12.2010 [cit. 2011-02-10]. Dostupné z WWW: .

85

12. Počítačová kriminalita. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 10.8.2006, poslední aktualizace 14.1.2011 [cit. 2011-01-16]. Dostupné z WWW: . 13. Praní špinavých peněz. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 27.8.2006, poslední revize 21.12.2010 [cit. 201101-20]. Dostupné z WWW: . 14. SOKOL, Tomáš; SMEJKAL, Vladimír. Postih počítačové kriminality podle nového trestního zákona. Právní rádce [online]. Praha, 22.7.2009 [cit. 2011-02-03]. Dostupné z WWW: . 15. SPURNÝ, Joţa. Brána vzdělání : Forenzně psychologický audit a jeho využití při předcházení a odhalování firemní kriminality [online]. 29.4.2007 [cit. 2011-02-07]. Dostupné z WWW: . 16. STRAUS, Jiří a kol. České trezory : Muzeum [online]. 2005 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . 17. TÁCHA, Dan. Český rozhlas 1 Radiožurnál : IPB: Nejdřív úplatek, pak úvěr? [online]. 13.6.1999 [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: . 18. Tn.cz : Nový druh podvodů s platebními kartami [online]. 21.8.2010 [cit. 2011-02-15]. Dostupné z WWW: 19. Tn.cz : V létě přibývá podvodů s platebními kartami [online]. 21.8.2010 [cit. 2011-0215]. Dostupné z WWW: . Webová sídla: 1. Ardeus marketing : Praní špinavých peněz, historie a základní charakteristika [online]. 14.2.2006 [cit. 2011-02-08]. Dostupné z WWW: . 2. Česká bankovní asociace : Etický kodex [online]. 2009 [cit. 2011-02-08]. Dostupné z WWW: .

86

3. Česká národní banka : Návod pro řešení životní situace - padělané peníze [online]. 2007 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: . 4. Česká národní banka : Ochranné prvky 1000 Kč [online]. 2003-2011 [cit. 2011-0215]. Dostupné z WWW: . 5. Česká národní banka : Padělky českých bankovek většinou není těžké odhalit [online]. 28.2.2011 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z WWW: . 6. Česká národní banka : Podíl předložitelů v roce 2010 [online]. 2007 [cit. 2011-0115]. Dostupné z WWW: . 7. Česká spořitelna : Jak vyzrát na skimming [online]. 2009 [cit. 2011-01-15]. Dostupné z WWW: . 8. Česká spořitelna : Základní finty počítačové kriminality [online]. 19.3.2008 [cit. 201101-16]. Dostupné z WWW: . 9. České trezory : Muzeum [online]. 1995, 2011 [cit. 2011-03-10]. Dostupné z WWW: . 10. Policie České republiky : Stop korupci [online]. 2010 [cit. 2011-01-10]. Dostupné z WWW: . Legislativa 1. Zákon č. 140/1961 Trestní zákon. Sbírka zákonů, Česká republika. 1961. Dostupný také z WWW: . 2. Zákon č. 253/2008 o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, 80. Dostupný také z WWW: . 3. Zákon č. 21/1992 o bankách. Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, Dostupný také z WWW: . 4. Zákon č. 254/2004 o omezení plateb v hotovosti. Sbírka zákonů, Česká republika. 2004. Dostupný také z WWW: . 5. Zákon č. 253/2008 o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008, 80. Dostupný také z WWW: .

87

6. Zákon č. 254/2008 kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Sbírka zákonů, Česká republika. 2008. Dostupný také z WWW: . 7. Zákon č. 40/2009 Trestní zákoník. Sbírka zákonů, Česká republika. 2009. Dostupný také z WWW: . Film a muzeum 1. Hitlerovi falzifikátoři (Hitlers Fälscher, Rakousko 2008, 55 min.) dokumentární film. 2. Muzeum Policie ČR, Ke Karlovu 1, 120 00 Praha 2 (stálá expozice o činnosti a vývoji bezpečnostních sborů a sloţen na území našeho státu), návštěva 2011-03-04.

88

Seznam použitých obrázků a tabulek

Obrázek č. 1 Schéma rozdělení korupce .............................................................................. 29 Obrázek č. 2 Schéma legalizace výnosů z trestné činnosti................................................... 41 Obrázek č. 3 Počet nahlášených podezřelých transakcí Finančnímu analickému ústavu .... 44 Obrázek č. 4 Podvodný e-mail, který budí zdání, ţe je od České spořitelny ....................... 47 Obrázek č. 5 Fungování pharmingu při napadení DNS serveru ........................................... 49 Obrázek č. 6 Fungování skimmingu ..................................................................................... 52 Obrázek č. 7 Tři roviny v ekonomické oblasti ..................................................................... 67 Obrázek č. 8 Typy předloţitelů padělaných peněz v roce 2010 ........................................... 81 Tabulka č. 1 Cíl, obsah, postupy, metody a výsledky forenzně psychologického auditu .... 70

89

Seznam příloh 1. Dluhopis holandské Východoindické společnosti z roku 1622 2. Etický kodex České bankovní asociace. 3. Srovnání padělaných a pozměněných bankovek a mincí zadrţených na území ČR v letech 2009 a 2010.

90

Příloha č. 1 Dluhopis holandské Východoindické společnosti z roku 1622

Zdroj: Dějiny peněz. Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, 18.3.2007, poslední revize 31.1.2011 [cit. 2011-02-01]. Dostupné WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Vereinigte_Ostindische_Compagnie_bond.jpg.

91

Příloha č. 2 Etický kodex České bankovní asociace

92

93

Zdroj: Česká bankovní asociace : Etický kodex [online]. 2009 [cit. 2011-02-08]. Dostupné z WWW:.

94

Příloha č. 3 Srovnání padělaných a pozměněných bankovek a mincí zadržených na území ČR

Zdroj: Česká národní banka : Padělky českých bankovek většinou není těžké odhalit [online]. 28.2.2011 [cit. 2011-03-02]. Dostupné z WWW: .

95