Bakalářská práce Příjmy a vydání hor olověných města Stříbra roku 1521

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Pedagogická fakulta Katedra historie

Bakalářská práce Příjmy a vydání hor olověných města Stříbra roku 1521

Vypracovala: Kristýna Weilová, Český jazyk a literatura – Historie Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Vilém Zábranský Místo a rok odevzdání: Ústí nad Labem, 2012

Prohlašuji, že jsem předloženou bakalářskou práci s názvem Příjmy a vydání hor olověných města Stříbra roku 1521 vypracovala samostatně s použitím úplného výčtu citací informačních pramenů uvedených v seznamu, který je součástí této práce.

V Ústí nad Labem dne:

Kristýna Weilová

Přední poděkování patří vedoucímu bakalářské práce, Mgr. Vilému Zábranskému, jemuž vděčím především za podporu a pomoc při vyhledávání potřebných materiálů, za cenné rady a připomínky poskytnuté během psaní této práce. Za ochotu a pomoc dále děkuji Karlu Neubergerovi, jemuž jsem vděčna i za prvotní vhled do tematiky stříbrského hornictví.

Abstrakt Bakalářská práce se zabývá příjmy a výdaji hor olověných u města Stříbra, především dolovými účty z roku 1521. Cílem práce je analýza těchto hornických účtů, na jejímž základě se bude odvíjet následná interpretace důlní činnosti ve Stříbře. Bakalářská práce je rozčleněna na čtyři kapitoly. V úvodní části je zachycen vznik a vývoj dolových účtů, dále je zde obsažen i diplomaticko-paleografický rozbor register na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra 1521. Druhá kapitola se zabývá vznikem a rozvojem města Stříbra do 2. desetiletí 16. století. Třetí kapitola se věnuje důlní těžbě v raném novověku a vývoji horního práva. V poslední kapitole je popsán důlní provoz a nachází se zde rozbor vydání i příjmů stříbrských dolů v roce 1521.

Klíčová slova: dolové účty, hornictví, Stříbro (Mies), raný novověk, registrum, příjmy, výdaje, olovo

Abstract This bachelor thesis focuses on revenues and expenditures of the lead mountains near the town Stříbro, primarily on the accounts from the year 1521. The goal of the thesis is to analyze the mining accounts. The information from the analysis will then be used for the following interpretation of the mining activities in Stříbro. The thesis is divided into four chapters. The first part captures the emergence and development of the mining accounts. This chapter also contains diplomatic and paleographic analysis of the Registrum of revenues and expenditures of the lead mountains near Stříbro in 1521. The second chapter focuses on the emergence and development of the town Stříbro until the second decade of the 16th century. The third chapter contains information about mining in the early modern period and development of mining law. The last chapter describes mining operations and contains the analysis of revenues and expenditures of the mines in Stříbro in the year 1521.

Key words: mining accounts, mining, Stříbro (Mies), early modern period, registrum, revenues, expenditures, lead

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7

1. Horní účetní knihy stříbrských olověných dolů ....................................................... 12 1. 1. Vnější popis pramene.................................................................................. 13 1. 2. Vnitřní popis pramene ................................................................................ 14

2. Horní město Stříbro – Vznik města a jeho vývoj v historickém kontextu do druhého desetiletí 16. století .......................................................................................... 17

2. 1. Počátky města Stříbra ................................................................................. 17 2. 2. Stříbro a jeho postavení v předhusitské a husitské době.............................. 18 2. 2. 1. Katolická strana x Táborští? ................................................................ 19 2. 2. 2. Stříbro centrem konfliktu .................................................................... 20 2. 3. Projevy boje šlechty a měst na Stříbrsku ..................................................... 22 2. 4. Městská správa a privilegia ......................................................................... 23

3. Vývoj horního práva a těžba v západních Čechách v souvislosti s produkcí užitkových kovů do r. 1530 ........................................................................................... 26 3. 1. Hornictví v historických souvislostech ........................................................ 26 3. 2. Vznik horních měst a vývoj báňského práva do roku 1530 .......................... 27 3. 2. 1. Řád pro lénhavíře a olověné doly u Stříbra ......................................... 28 3. 3. Těžba na konci 15. a v 16. století ............................................................... 29 3. 3. 1. Těžba v západních Čechách v souvislosti s produkcí užitkových kovů do r. 1530 ..................................................................................................................... 31 3. 4. Důlní činnost ve Stříbře do konce 15. století ............................................... 32

4. Důlní činnost ve Stříbře ve světle register 1521 ........................................................ 34 4. 1. Vydání ........................................................................................................ 34 4. 1. 1. Organizace horní činnosti.................................................................... 34 4. 1. 2. Hornické práce .................................................................................... 35 4. 1. 3. Výdaje „na voltář“ .............................................................................. 40 4. 1. 4. Zpracování rudy .................................................................................. 41 4. 1. 5. Výdaje za podpůrné práce, materiál a služby ....................................... 43 4. 2. Příjmy ..................................................................................................... 44

Závěr .............................................................................................................................. 50

Seznam zkratek ............................................................................................................. 52

Seznam použitých pramenů a literatury ...................................................................... 53 Archivní prameny, Pramenné edice, Literatura .................................................. 53 Elektronické zdroje ............................................................................................ 56

Seznam grafů a tabulek ................................................................................................. 57

Přílohy............................................................................................................................ 58

Úvod Královské horní město Stříbro oplývá bohatou historií, kterou nám napovídají už mnohé dochované stříbrské památky. Dodnes se zde nacházejí zbytky opevnění, pozůstatky minoritského kláštera, zrenovovaný kostelík Nanebevzetí Panny Marie a mnoho dalších pamětihodností, které městu vtiskují nádech starobylosti a zajímavé minulosti. Stříbrské dějiny jsou neodmyslitelně spjaty také s důlní činností, která ve městě probíhala již od samého jeho počátku. Výhodná pozice na Norimberské cestě a především rozvoj hornictví zaručily Stříbru významné postavení mezi ostatními českými městy. Těžební činnost se v městských dějinách odrážela po celá staletí a byla ukončena až v roce 1975. Vzhledem k narůstajícímu zájmu o hornickou minulost Stříbrska vzniklo v poslední době na toto téma několik publikací. Ač se knihy snaží postihnout široké spektrum báňské činnosti, neexistuje dosud žádná publikace, která by se komplexně věnovala stříbrským hornickým dějinám středověku a raného novověku. Nejvíce zpráv o důlní činnosti ve Stříbře pochází z 19. a 20. století. Středověkých a raně novověkých písemností k této problematice není mnoho, ale přesto je možno najít takové prameny, které nám báňskou činnost v tomto období přiblíží. Mezi tento typ dokumentů spadají např. registra na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra, jejichž záznamy vyobrazují působnost dolů v první polovině 16. století. Jedná se o knihy účtů, které byly v minulosti vedeny při každém dole. Právě analýzu a následnou interpretaci jednoho z těchto register jsem si vybrala jako hlavní úkol své bakalářské práce. Mnou zpracované účetní období je rok 1521. Nejedná se ovšem o jednu knihu. Dolové účty z tohoto roku jsou zapsány ve dvou knihách. 1 Na základě analýzy register příjmů a vydání hor olověných u města Stříbra 1521 včetně diplomaticko-paleografického rozboru následně interpretuji hornickou činnost v témže roce. Stříbrské dolové účty raného novověku nebyly ještě nijak zásadně analyzovány, proto bych touto prací chtěla přispět ke zvýšení povědomí

1

Národní archiv (dále NA), Fond Staré montanum Praha (dále SMP) - Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1, Registrum na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra 1517-1521, inv. č. 1029, ev. č. KN 146. NA, SMP, Registrum na příjem a vydání hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030, ev. č. KN 147.

7

o existenci těchto účtů a analýzou pramenů bych ráda dokázala, jak cenné informace tato registra obsahují. O stříbrských dolových účtech jsem se dozvěděla v SOkA Tachov, kde jsou uloženy archiválie města Stříbra. Bohužel se zde registra nacházela pouze v digitalizované formě. Vyhledat místo, kde jsou knihy uloženy, nebylo zpočátku vůbec jednoduché. Další stříbrské archiválie je možno najít v SOA Plzeň, kam jsem se obrátila se žádostí o pomoc při hledání knih. Zde jsem byla odkázána do NA Praha, kde mi bylo sděleno, že registra se nacházejí v SOA Plzeň. Tam jsem se tedy znovu informovala a dozvěděla jsem se, že knihy jsou skutečně uloženy tam, ovšem jako neevidovaný materiál. Díky ochotě pracovníků mi bylo umožněno do knih dolových účtů nahlédnout. Vzhledem k tomu, že jsem se o stříbrská registra dolových účtů začala blíže zajímat, upozornila jsem na ně, a SOA Plzeň tak začal jednat o přeložení register do pražského Národního archivu. V nedávné době byla tedy Registra na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra předána do Národního archivu Fondu Staré Montanum. Tato bakalářská práce je rozdělena do čtyř kapitol. V první části se věnuji horním účetním knihám stříbrských olověných dolů. Dále se zde zabývám vznikem a funkcí dolových účtů včetně toho, jaké druhy záznamů se v hornických účetních knihách objevují. Následně se věnuji diplomaticko-paleografickému rozboru register, obsahujících účty z roku 1521. Při vnitřním rozboru pramenů jsem se opírala především o dílo Historická chronologie od Marie Bláhové. 2 Tato kniha mi pomohla především s určením datace latinských názvů, kterou registra obsahují. V další části této práce se zabývám stříbrskými dějinami do druhého desetiletí 16. století. Tento mezník byl vybrán z toho důvodu, že dostatečně postihuje historický kontext, jenž je nutný k tomu, aby se čtenář seznámil s vývojem města v době, do níž je zasazeno vydání analyzovaného registra. Syntézu stříbrských dějin od počátků nacházíme pouze v díle autorů Vladimíra Bystrického a Kateřiny Rubášové Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města 3, vydaném v roce 2000. Tato práce je tvořena spíše jako kalendárium, což znamená, že obsahuje letopočty důležité pro vývoj města a k nim přiřazuje události, které se v této době odehrály. Já jsem se při zpracování dějin opírala především o články ve sbornících. Mezi 2

BLÁHOVÁ Marie, Historická chronologie, Praha 2001. BYSTRICKÝ Vladimír, RUBÁŠOVÁ Kateřina, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města, Stříbro 2000. 3

8

autory, jejichž příspěvky jsem využívala, patří např. V. Bystrický, J. Janouškovec a F. Frýda, L. Jirásko, M. Nodl.4 Přínosné příspěvky ke stříbrským dějinám je možno najít také v díle Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier.5 Dílo bylo vydáno k oslavám 800 let města Stříbra a poskytuje podstatné informace, které se týkají např. založení města, stříbrských berních knih či městského opevnění. Dále jsem čerpala od autorů obecnějších prací, a to zejména z děl autorů J. Macka, F. Šmahela, J. Halady. 6 V třetím oddíle se zabývám rozvojem důlní činnosti v Čechách do konce 16. století. Kapitola je dále orientována na těžební činnost v oblasti západních Čech a Stříbrska. Zpráv o výnosech stříbrských dolů do 15. století není mnoho, záchytné body je ovšem možno najít ve stříbrských městských knihách, kde z určitých záznamů můžeme usuzovat, jak doly prosperovaly. Touto tematikou se zabývá především článek Z. Šimečky. 7 V této kapitole se také soustředím na vznik a vývoj horního práva, jelikož báňskou činnost z velké části ovlivňovalo. Horní řády regulovaly a ochraňovaly veškerou důlní činnost. Pro stříbrské hornictví v období roku 1521 byl významný Řád pro lénhavíře a olověné doly u Stříbra vydaný roku 1513.8 Nejdůležitějšími podklady k této kapitole mi byly práce několika autorů, především bych ráda vyzdvihla díla R. Makaria a L. Jangla, 9 která se zabývají vývojem horního práva. Díla K. Šternberga, J. Hrabáka a J. Suldovského postihují zejména vznik a rozvoj těžby v českých zemích. 10 Dále mi významným pomocníkem bylo dílo Rudné a uranové hornictví České republiky11 od J. Kafky, které komplexně popisuje historii dobývání rud na území České republiky od počátků až do roku 2000. Nesmím opomenout ani hornickou

4

BYSTRICKÝ Vladimír, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník Okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 14-28. JANOUŠKOVEC Jiří, FRÝDA František, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13. JIRÁSKO Luděk, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 9-14. NODL Martin, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV, Ústí nad Labem 2000, s. 7-47. 5 Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier, 11-13. Juli 1931, Mies 1931. 6 MACEK Josef, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002. ŠMAHEL František, Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996. HALADA Jan, Lexikon české šlechty, Praha 1992. 7 ŠIMEČEK Zdeněk, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V, Plzeň 1967. 8 NA, SMP, Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1511-1516, inv. č. 1028, ev. č. KN 145, fol. 2v, 196v, 197, 198r. 9 MAKARIUS Roman, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004. JANGL Ladislav, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006. 10 ŠTERNBERG Kašpar, Nástin dějin českého hornictví, Příbram 1984. HRABÁK Josef, Hornictví a hutnictví v království Českém: jeho vznik a vývoj až po nynější stav, Praha 1902. SULDOVSKÝ Josef, Kronika hornictví zemí Koruny české, Ústí nad Labem 2006. 11 KAFKA Jan a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003.

9

syntézu M. Majera, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku 12, která se také zabývá důlní činností na českém území, a to od pravěkých dob až do 20. století. V posledním oddílu této práce se věnuji především analýze register na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra, konkrétně rozboru dolových účtů z roku 1521. Při analýze těchto pramenů jsem se zaměřila na to, jak byly jednotlivé záznamy vedeny, co nám zápisy sdělují nebo jaká měna byla využívána při těchto příjmech a vydáních. Dále se zajímám o jednotlivé položky a sumy, které byly v období roku 1521 vypláceny, jaké byly nejčastější výdaje stříbrské důlní činnosti či jak vysoké částky byly vypláceny za konkrétní položky. Následně jsem se pokusila předložit ucelený obraz horní činnosti ve sledovaném roce. Ráda bych se zde ještě věnovala otázce středověkého hornictví, jelikož už při prvních snahách o analýzu tohoto registra jsem pochopila, jak je důležité, informovat se o tom, jak probíhal samotný provoz na dole, jaké funkce náležely jednotlivým dělníkům a jak celá důlní správa vlastně fungovala. Najít tyto informace nebylo snadné, jelikož popis báňské činnosti a techniky ve většině publikací začíná od příchodu technických změn, tedy od poloviny 16. století, ale podrobnější popisy důlní činnosti a techniky přicházejí až se sedmnáctým stoletím. Proto bych zde chtěla upozornit na jedno z nejvýznamnějších děl hornictví vůbec, a to sice na práci G. Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví.13 Toto stěžejní dílo, poprvé vydané v roce 1556, výborně popisuje hornickou činnost v 16. století. Zásluhou tohoto rozsáhlého spisu jsem pochopila, jak dříve důlní provoz fungoval. Bohužel jsem zde ale nezískala dostatek potřebných informací k další tematice, o kterou jsem se zajímala, a to k rozdělení pracovních povinností a specifických činností dělníků na dole. S touto problematikou mi velice pomohlo dílo K. Amerlinga, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů.14 Tato kniha obsahuje přehled staročeské hornické činnosti a přináší základní informace o důlním provozu. Dále bych zde chtěla uvést ještě další tři díla, která mi se zpracováním tématu výrazně pomohla. Je to Hornický slovník terminologický15 od K. Sochora a Hornický

12

MAJER Jiří, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004. AGRICOLA Georgius, Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví = Georgii Agricolae De re metallica libri XII (dále Jiřího Agricoly Dvanáct knih), Ostrava 2001. 14 AMERLING Karel, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, Praha 1850. 15 SOCHOR Karel Fa kol. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961. 13

10

slovník16 od L. Jangla, jejichž zásluhou jsem získala povědomí o hornickém pojmosloví. Hornická terminologie je obsažena v jednotlivých záznamech register, proto je její studium nezbytné především k objasnění jednotlivých dolových příjmů i vydání. Jako poslední bych chtěla zmínit edici L. Kubátové Nejstarší dolové účty Horní Blatná,17 v níž jsou zpřístupněny účty z Horní Blatné z roku 1535. Autorka zde poukazuje na různorodou vypovídací hodnotu archiválií tohoto typu, zabývá se vznikem a vývojem dolových účtů a také problematikou jejich zpracování.

16

JANGL Ladislav, Hornický slovník: Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a zpracování nerostů [online], 1986, [cit. 11. 3. 2012]. Dostupný z: . 17 KUBÁTOVÁ Ludmila, Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992, edice faksimilií.

11

1. Horní účetní knihy stříbrských olověných dolů Vznik dolových účtů je bezprostředně spojen s rozkvětem důlní činnosti. S neustálým rozvojem hornictví bylo potřeba zvyšovat i do něho vkládaný kapitál. Ten přicházel především od zámožných měšťanů, kteří se zpravidla již v 16. století aktivně neúčastnili důlního provozu a plně se ani nevěnovali provozu a správě dolů. Tyto úkoly převáděli na své zaměstnance, kteří dohlíželi jak na práce horníků, tak na správnou evidenci přijatých a vydaných peněz, skladovaného a vydaného materiálu atd., čímž vzniká rozsáhlý přehled účetních záznamů.18 Postupně vzniklo několik druhů horních knih. Jednak se zakládaly knihy, do nichž se zapisovaly žádosti o propůjčky, vlastní propůjčky dolů, hutí, provozů apod. Dále existovaly knihy obsahující záznamy podílů jednotlivých těžařů na dolech, šachtách, dolových mírách a nálezných jámách. Knihy smluv zahrnovaly např. koupě, prodej, dědictví, pohyby majetku. Knihy lhůt zaznamenávaly odklady nebo prominutí platit povinné poplatky do královské pokladny. Dále vznikaly různé druhy dolových účtů a účetních knih, do nichž se pravidelně zapisovalo a jejichž vedení bývalo přesně stanoveno v horních řádech.19 Stříbrské knihy dolových účtů pocházejí z let 1503-152420 a obsahují informace o příjmech a vydáních peněz ze stříbrských olověných dolů. Všechna stříbrská registra jsou vedena v podstatě na stejném principu. Knihy jsou tematicky rozděleny na dvě části. V první části knihy bývá zmíněno, který perkmistr právě na hoře úřaduje, a dále jsou vyznačeny příjmy do hory vedené. Druhou, obsahově mnohem více rozsáhlou část tvoří vydání, které hory učinily během daného časového úseku. Šest register příjmů a vydání hor olověných u města Stříbra 21 bylo v nedávné době předáno k trvalému uložení Národnímu archivu v Praze. Původně knihy patřily do sbírky 18

KUBÁTOVÁ L., Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992, edice faksimilií, s. 17. TAMTÉŽ, s. 17. 20 Stříbrské knihy dolových účtů nejsou zaznamenány ani v NOVÝ Rostislav (ed.), Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310-1526: katalog, Praha 1963, ani ve VOLF Miloslav, Popis městských archivů v Čechách, Praha 1947. V době vydání knih byla pravděpodobně stříbrská registra archivně nezpracovaná. 21 Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1503, inv. č. 1027, ev. č. KN 144. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1511-1516, inv. č. 1028, ev. č. KN 145. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1517-1521, inv. č. 1029, ev. č. KN 146. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030, ev. č. KN 147. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1523, inv. č. 1031, ev. č. KN 148. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1524, inv. č. 1032, ev. č. KN 149. 19

12

Archivu Národního muzea v Praze (původní signatura F 456-461, která je uvedena na kartonu, ve kterém byly knihy předávány). V roce 1967 byly knihy předány do SOA Plzeň. Po uvědomění SOkA Tachov o existenci knih se předpokládalo, že budou uloženy do archivního fondu Archiv města Stříbra (SOkA Tachov). Knihy ale byly mylně považovány za městská registra na příjem a vydání peněz. SOkA Tachov žádal o předání materiálu v roce 2004, kdy bylo po bližším prozkoumání register zjištěno, že knihy nepatří do AM Stříbra. Momentálně jsou knihy uloženy v Národním archivu ve fondu č. 216 - Staré montanum, inv. č. 1027-1032.22 Jeden z hlavních úkolů této práce je založen na analýze registra z roku 1521 a následné interpretaci stříbrské báňské činnosti v témže roce. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra z roku 1521 je zajímavé i z toho důvodu, že je uspořádáno ve dvou knihách. První část příjmů a výdajů, z ledna až července 1521, je zapsána spolu s údaji z let 1517 až 1520 v jedné knize. Druhá část zápisů, z července až prosince 1521, je zaznamenána v samostatné knize. Jelikož všechny knihy jsou zápisy příjmů a vydání stříbrských dolů, obsahují typově podobné informace. V této práci porovnávám především růst a pokles jednotlivých výdajů během roku 1521. Práce by se mohla stát odrazovým můstkem pro další analýzu knih a komparaci jejich záznamů, což by mohlo přispět k lepšímu poznání hornické minulosti na Stříbrsku.

1. 1. Vnější popis pramene První část analyzovaného materiálu se nachází v knize s názvem Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra z roku 1517-1521. Desky knihy jsou ze silného plátna, které je proděravělé, poničené pravděpodobně škůdci. Rozměry zrcadla

22

Tyto informace pocházejí z dopisu Mgr. Miroslava Eisenhammera ze dne 26. 3. 2012. Dopis je adresovaný Národnímu archivu - Praha 4 - Chodovec. Jedná se v něm o přesun register do Národního archivu. Problém s přesouváním pramenů ze sbírky F Archivu Národního muzea není ojedinělý, upozorňuje na něj i článek EBELOVÁ Ivana, Revize soupisu městských knih českých do roku 1526 a jeho rozšíření. Limity vydávání městských knih a pravidla jejich editace, in: Ústecký sborník historický Supplementum 1, Ústí nad Labem 2010, s. 397 - 407. Další informace o stříbrských registrech v LEMINGER Otakar, Práce o historii Kutné Hory, dolování a horním právu, Kutná Hora 2009, s. 23 - 24. Zde nacházíme informaci o dalších stříbrských dolových knihách z let 1506, 1507, 1510. Registra zmíněná v Lemingerově díle byla uložena v archivu archeologického sboru Wocela. Dle informací ze SOkA Kutná Hora jsou dnes registra uložena v kutnohorském archivu. V současné době nejsou přístupná a provádí se jejich digitalizace v dílně státního oblastního archivu v Praze. Přístup k registrům by měl být možný od června 2012.

13

jsou: výška 34 cm a šířka 12,5 cm. Papír je psací látkou knihy a celá kniha je sepsána na stejném druhu papíru. Registrum je psáno českým novogotickým písmem. Inkoust je železnato-duběnkový. V knize je možno rozeznat minimálně tři typy rukopisu, které jsou zběžné, bez nároku na krasopis. Kniha je foliována a obsahuje 137 folií. Čísla folií jsou dopsána tužkou v pozdějším období a nacházejí se v zápatí uprostřed strany. V knize se nachází celkem deset prázdných listů, které většinou oddělují ucelené zápisy. Do knihy je zařazeno pět drobných vložek z papíru, obsahujících dodatečné zápisy. Tyto záznamy patří konkrétně k listům s čísly 4, 6, 9, 117, 137. 23 Další zápisy z roku 1521 pokračují v knize nazvané Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030. Desky knihy jsou z plátna, které je polepeno papírem. Desky jsou stejného rozměru jako zrcadlo, pouze přední deska má 3 cm založený okraj a deska zadní má založený okraj široký 9 cm. Na desce je tento zápis: [Krále jeho milosti Ludvíka Uherského a Českého v registrum toto hor olověných u města Stříbra léta Božího patnáctistého prvního dvacátého]. Dále zápis pokračuje [Perkmistr tehdáž Havel Saudil učiněn dominica dum clamarem].24 Pod nápisem se nachází razítko Archivu Muzea Království českého. Psací látkou registra je papír a na celý dokument je použit pouze jeden typ papíru. Kniha je psána českým novogotickým písmem. Údaje jsou zapisovány železnato-duběnkovým typem inkoustu. Rukopis je zběžný, bez nároku na krasopis. Kniha je pravděpodobně zapsána jednou písařskou rukou, ale je zde patrný odlišný rukopis než ten, jímž jsou zaznamenávány zápisy z první části roku. Rozměry zrcadla jsou: výška 34 cm a šířka 12, 5 cm. Registrum je foliováno a obsahuje 21 tužkou dodatečně očíslovaných listů. Foliace se nachází v zápatí, uprostřed každého listu. V této knize se nenachází žádné prázdné listy. 25

1. 2. Vnitřní popis pramene V knize účtů inv. č. 1029 nalézáme zápisy datované od 15. března 1517 do 7. července 1521. Kniha je tematicky rozdělená na dvě části. V prvním oddílu na foliu č. 1 je připsán obsah, pocházející s největší pravděpodobností z Archivu Muzea Království

23

NA, SMP, inv. č. 1029, ev. č. KN 146. NA, SMP, inv. č. 1030, ev. č. KN 147. 25 TAMTÉŽ. 24

14

českého, jehož razítko se na straně nachází. Na foliích č. 2 až 15 26 se nachází údaje o příjmech vedených do hory. Druhý tematický oddíl začíná zápisem na fol. č. 20. Tento oddíl obsahuje všechny výdaje hor a je obsahově rozsáhlejší. Údaje jsou zaznamenávány v týdenních rozestupech, zápis pochází vždy z neděle. Každý záznam začíná latinsky psaným nadpisem, který udává datum zápisu. Např. Memento, Dum clamarem, Oculi, Judica apod. Nad těmito zápisy se občas nachází přepis pomocí arabských číslic v podobě dne, měsíce a roku. Tyto datace by měly odpovídat danému latinskému nadpisu a byly doplněny až v novověku. Po

bližší analýze knihy zjišťujeme,

že datace

jsou dopsány s největší

pravděpodobností chybně. Pokud by totiž datace arabskými číslicemi byla správná, bylo by v knihách k roku 1521 uvedeno 55 zápisů. To je poněkud zarážející, jelikož rok 1521 měl kupodivu pouze 52 týdnů. Vzhledem k tomu, že víme, že zápisy označují vždy neděli, nedává dopisovaná datace smysl. Dataci latinských názvů jsem porovnala dle Rukověti chronologie křesťanské, zvláště české27 vydané roku 1876 a došla jsem ke zjištění, že v dataci zápisů opravdu dochází k nesrovnalostem. Ty jsem vyřešila až prostřednictvím Historické chronologie 28 vydaná roku 2001. Tato kniha totiž zmiňuje u některých latinských názvů v rejstříku i možnost, že v kalendářích 16. století bývá latinský název využíván pro jiné datum než v jiných letech. To můžeme ukázat na nadpisu [In excelso trono]29, k němuž se v Historické chronologii udává, že označuje první neděli po třech králích, ale v kalendářích 16. století může označovat neděli před třemi králi. K nadpisu [In excelso trono]30 je připsána datace 13. Jan. 1521. To by označovalo první neděli po třech králích. Jelikož ale při této dataci se v knize nachází 55 zápisů, můžeme usuzovat, že je chybná. Naopak přiřadíme-li k nadpisu [In excelso trono]31 neděli před třemi králi, počet zápisů se posune a datace by byla v pořádku.

26

Z nichž fol. č. 5, 7, 8, 11 a 13 jsou prázdná. Dále jsou prázdná fol. č. 16, 17, 18, 19. Latinská datace převedena dle EMLER Josef, Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české, Praha 1876. 28 Datace byla převedena dle BLÁHOVÁ Marie, Historická chronologie, Praha 2001. 29 NA, SMP, inv. č. 1029, ev. č. KN 146, fol. 123r. 30 TAMTÉŽ. 31 TAMTÉŽ. 27

15

Následně pokud datování posuneme tímto způsobem, je možné, že budou přebývat zápisy z ostatních let. Toto zjištění ale bude nutné potvrdit hlubší analýzou celého registra z let 1517-1521. Další nesrovnalost přichází se zápisem datovaným [Dominus fortitudo]32, jenž se objevuje dvakrát, pochází z něj tedy dva zápisy. Proč tomu tak je, není známo. Jedním zápisem tohoto data se uzavírá první část dolových účtů v první knize a tímtéž datem začínají zápisy v knize druhé. Je nepravděpodobné, že zápis v knize druhé by byl pokračováním zápisu z první knihy, jelikož stálé položky nacházející se na předních místech zápisů by byly v jednom týdnu vyplaceny dvakrát. Stejně tak se nejedná o pouhý přepis do nového svazku, protože některé udávané částky se liší. Dále pokračující zápis je členěn do dvou sloupců. V prvním jsou vždy uvedena buď jména a povinnosti těch, kterým byla částka vyplácena, nebo druhy zboží, které bylo nutno nakoupit. Druhý sloupec obsahuje sumu, která byla vyplacena. Sumy jsou udávány v kopách grošů, groších a denárech. Kopa čítá 60 grošů a groš 7 denárů. 33 Každý zápis končí součtem všech výdajů týdne. Písař pokaždé začíná nový zápis na nové straně. Horizontální členění je různé. Někdy je zápis proveden bez rozčlenění, jindy je rozdělen podnadpisy, např. Hašplířům, Rudy, Lezof atd.34 Kniha inv. č. 1030 obsahuje zápisy učiněné od 7. července 1521 do konce téhož roku. Registra jsou vedena na stejném principu. Jedinou změnou v tomto registru je, že písař už nezačíná každý nový zápis na dříve nepopsané straně, nýbrž pokračuje často hned po předchozím zápisu.35

32

NA, SMP, inv. č. 1029, ev. č. KN 146, fol.136v. Také v: NA, SMP, inv. č. 1030, ev. č. KN 147, fol. 2r. Dominica dominus fortitudo=6. neděle po sv. Trojici=7. července 1521. 33 PETRÁŇ Zdeněk, První české mince, Praha1998. 34 NA, SMP, inv. č. 1029, ev. č. KN 146. 35 NA, SMP, inv. č. 1030, ev. č. KN 147.

16

2. Horní město Stříbro – Vznik města a jeho vývoj v historickém kontextu do druhého desetiletí 16. století 2. 1. Počátky města Stříbra Založení města Stříbra není možno přesně datovat, jelikož se nedochovaly žádné prameny písemné povahy, které by umožňovaly vznik města doložit. Je však jisté, že v údolí řeky Mže stála původně hornická osada, v jejímž bezprostředním okolí se pravděpodobně stříbro dolovalo. Postupem času byla osada přenesena na kopec nad řekou, kde se rozšířila a následně byla povýšena na královské horní město.36 První skutečnou zmínku o Stříbře můžeme najít v listině knížete Bedřicha z roku 1183, který zde potvrzuje rytířskému řádu johanitů jejich majetek v českých zemích. Bedřich i jeho manželka Alžběta Uherská majetek johanitů značně znásobili.37 Dle údajů listinného falza ze 13. století založila sama Alžběta k potřebě řádu johanitů kostel P. Marie nad říčkou Mží. Tento dokument byl potvrzen roku 1186 i pražským biskupem Jindřichem Břetislavem. Roku 1188 udělil Bedřich johanitům 12 hřiven stříbra ročního důchodu náhradou za některé jejich zdejší majetky. 38 V listinách přinášejících tyto informace je Stříbro poprvé označeno, avšak v několika odlišných podobách. Roku 1183 je název uveden v podobě: „parochia Ste Mariae ad Argentariam“, roku 1186 je název zapsán jako: „ecclesia Stae Mariae in Mzea“. Dokument z roku 1188 obsahuje označení: „de Argentaria super Mzea“. Mzea je chápána jako označení odvozené od názvu řeky, u níž se doly nacházely. Změny v názvu jsou ve středověku běžné, jméno nemuselo být ještě zcela ustáleno. Díky těmto písemným zmínkám už tedy můžeme určit počátek sídliště na území dnešního Stříbra do 80. let 12. století. V roce 1952 došlo ve Stříbře ke stavbě nového mostu, při níž byla na území města nalezena keramika z konce 12. a počátku 13. století. Tyto archeologické nálezy bohužel nebyly odborně zdokumentovány, ale na jejich základě je na území Stříbra předpokládána slovanská osada, jež městu předcházela.39

36

BAHLCKE Joachim, EBERHARD Winfried, POLÍVKA Miloslav (edd.), Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska (dále citováno jako Lexikon), Praha 2001, s. 525. 37 JANOUŠKOVEC Jiří, FRÝDA František, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13. 38 JIRÁSKO Luděk, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 9 - 14. 39 JANOUŠKOVEC J., FRÝDA F., Počátky města Stříbra, s. 3-13.

17

V osadě se nacházel i románský kostelík, který byl již výše zmíněn. Jeho základy je možno najít v nynějším kostele Nanebevzetí P. Marie. 40 Tento kostel se nejpozději roku 1243 dostal do rukou Václava I., který předal jeho patronátní právo špitálu, jenž byl zřízen Václavovým bratrem Oldřichem. Roku 1244 byl tento špitál podřízen křížovníkům s červenou hvězdou. Důležitou církevní institucí ve Stříbře byl i minoritský klášter. Konvent je poprvé doložen roku 1272, kdy došlo k vystoupení dvou jeho příslušníků Jakuba a Fridricha, o němž se píše v listině Juty, převorky magdalenitek v Dobřanech.41 Stříbro se stalo pro českého panovníka velice důležitou lokalitou, převážně kvůli prudce se rozvíjející těžbě a i díky důležité poloze na dálkové Norimberské cestě. Město se brzy po svém založení stalo sídlem menšího krajského úřadu.42

2. 2. Stříbro a jeho postavení v předhusitské a husitské době Z rozboru stříbrských berních rejstříků je patrné, že mezi lety 1380-1419 došlo ve městě k desetiprocentnímu poklesu velikosti berní populace. V tomto časovém rozmezí se každý rok objevovalo ve Stříbře přibližně 27 nových poplatníků. V prvním dvacetiletí 15. století je ovšem patrný úbytek nových berních poplatníků o pět až šest osob ročně. To znamená, že v letech 1402-1419 dochází k maximálnímu poklesu populace o 65-76 osob. Z rozboru stříbrského přistěhovalectví vyplývá, že právě jeho pokles v 15. století úbytek stříbrské berní populace zapříčinil. 43 Stříbro v předhusitské době čítalo přes 2 000 obyvatel a rozrostlo se na více než 300 domů. Od českých panovníků, Jana Lucemburského, Karla IV. a Václava IV. získalo i řadu privilegií. 44 Město v té době disponovalo právy na volbu městské rady a její soudní pravomoc, na odúmrť a na volnou dispozici majetkem. Roku 1381 Václav IV. přidal Stříbrským potvrzení úřadu popravy45, které umožnilo stíhat zločiny v okolí. Stříbrským právem se

40

JANOUŠKOVEC J., FRÝDA F., Počátky města Stříbra, s. 3-13. JIRÁSKO L., Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, s. 9-14. 42 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha1996-2011, s. 158. 43 NODL Martin, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV, Plzeň 2000, s. 7-47. 44 BAHLCKE, J., EBERHARD W., POLÍVKA M. (edd.), Lexikon, s. 525 45 HAAS Antonín (ed.), Codex iuris municipalis regni Bohemiae (dále citováno jako CIM) II - Privilegia královských měst venkovských z let 1225-1419, Praha 1895, s. 737, č. 577. 41

18

pak měla řídit městečka Bor a Horšovský Týn, což ze Stříbra učinilo jedno ze středisek právního života.46 V městské knize datované v letech 1362-1386 se objevují zmínky o vojenské výzbroji města a jeho představitelů. Tito představitelé rozhodovali o rozdělení zbraní, které se budou používat výhradně na obranu Starého města. Každý z nich měl např. 10 kusů kovové hrudní zbroje, šest až osm kusů čepců apod. Postupem času se rozšiřovala i výzbroj, např. o šípy, luky či kuše. 47 Stříbro se stalo poměrně odolnou pevností, během 15. století mělo dobudováno hradební systém a bohatou zbrojnici. 48

2. 2. 1. Katolická strana x Táborští?

Město bylo v průběhu husitského hnutí zpočátku konzervativní. Radikálnější proud lze spatřovat např. v postavě Jakoubka ze Stříbra49, jehož vliv byl patrný např. v husitských postilách, které se ve městě dochovaly. Tyto tři husitské postily, pocházely z radikálních husitských kruhů a vznikly ještě před vypuknutím lidových bouří.

50

O stříbrské účasti v prvních otevřených bojích není mnoho známo. Stříbrští se roku 1420 nezúčastnili tažení na pomoc Praze jako okolní města a v témže roce přistoupili k plzeňskému landfrýdu. Plzeň byla zpočátku střediskem vznikajícího hnutí, ale po roce 1420 podporovala na českém území katolickou stranu. Při tažení táborského vojska na Plzeňsko roku 1421 se vojenský konflikt Stříbru vyhnul, protože Jan Žižka obrátil pozornost na svého protivníka Bohuslava ze Švamberka, který se nacházel na nedalekém hradě Krasíkově.51

46

BYSTRICKÝ Vladimír, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník Okresního muzea v Tachově, Tachov1983, s. 14-28. 47 MANET Georg, Befestigung und Bewaffnung der Stadt Mies vor den Husitenkriegen, in: Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier, Mies 1931, s. 20-35. 48 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 49 Jakoubek ze Stříbra – Pocházel z vesničky Víchov, vzdálené 7 km od města Stříbra. Během studií dělal sluhu profesorům v koleji krále Václava spolu s Husem. Roku 1393 získal na filosofické fakultě pražské univerzity hodnost bakaláře a roku 1397 mistra. Poté přednášel na univerzitě. Roku 1402 byl vysvěcen na kněze. Při kázání rozvíjel Husovy myšlenky a prosazoval boj o nápravu církve a za obnovu kalicha. Podílel se na vzniku Čtyř artikulů pražských. Zasadil se o zrušení zákona tzv. věčných rent, což byl v té době nejrozšířenější způsob ukládání kapitálu a úspor. Rentu už nikdy nešlo vykoupit a lidé se zadlužovali. Přičiněním Jakoubka zrušilo město všechny renty r. 1421, pokud je měla v rukou církev či všude tam, kde byl úrok zaplacen alespoň desetkrát. Zemřel 9. srpna 1429. O postavě Jakoubka ze Stříbra se můžeme více dočíst např. v díle: BORECKÝ František, M. Jakoubek ze Stříbra, Praha 1945 nebo BARTOŠ František Michálek, M. Jakoubek ze Stříbra, spolubojovník a nástupce Husův, Příbram 1936. 50 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 51 TAMTÉŽ, s. 14-28.

19

Zájem na ochraně Stříbra měl i Zikmund sám, což je patrné z toho, že připsal Janu Hanovcovi ze Švamberka pět chotěšovských vsí. Hanovec za to měl město hájit.

52

Z dalších let nemáme mnoho zpráv, ovšem v září 1426 přichází náhlý zvrat, kdy Stříbro obrátilo svou katolickou víru ve prospěch táborských. To se událo pravděpodobně s pomocí stříbrských přívrženců kalicha a především z iniciativy táborského hejtmana Přibíka z Klenové53. Když se Příbík z Klenové 28. září roku 1426 zmocnil Stříbra, vyvolalo to v nedalekém Tachově a Plzni značné obavy a města nastolila intenzivní obranou aktivitu. Na základě toho 28. října šestnáct pánů a purkrabích upevnilo s oběma městy válečný spolek, v němž působil jako správce Hynek Krušina ze Švamberka. 54 Husité se tedy v západních Čechách mohli opírat o města táborského svazu, do něhož patřily Domažlice, Sušice, Horažďovice, Klatovy i Rokycany. Severněji pak Žlutice, které patřily do žateckého městského svazu. Zisk Stříbra znamenal pro husity posilu i proto, že hranice husitského vlivu se posunula více na západ, do blízkosti mocné katolické Plzně. 55

2. 2. 2. Stříbro centrem konfliktu

Stříbro se stalo pro husity důležitým bodem, jenž jim pomohl zasadit těžkou ránu katolickému plzeňskému landfrýdu. Červenec 1427 znamenal obrovský výstup křižáckých vojsk v okolí Plané, Žlutic a Poohří. Všechna tato vojska se spojila před stříbrskými hradbami. 56 Křižácké oddíly se vydaly k městu chebskou cestou, která směřovala k stříbrské západní bráně. Stříbro bylo průchozí skrz dvě brány, jednu položenou jižním a druhou západním směrem. V 15. století bylo město Stříbro opevněno jednoduchým pásmem hradeb, přerušovaných baštami, jejichž rozestupy byly přibližně 100 metrů. Z jihu a jihovýchodu chránil město svah přecházející do strmého koryta řeky Mže. Ze severu obklopovaly město hradby nad roklí vymletou potokem. Horší pozici měla západní strana 52

HAAS, A. (ed.), CIM III - Privilegia královských měst venkovských z let 1420-1526, Praha 1948, s. 40, č. 28. 53 BYSTRICKÝ V., RUBÁŠOVÁ K., Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města (dále citováno jako Stříbro do roku 2000), Stříbro 2000, s. 30. Přibík z Klenové – Na počátku bojů byl husitským hejtmanem. V roce 1434 se přidal na stranu panské jednoty a bojoval proti polním vojskům v bitvě u Lipan. V roce 1437 byl vyslán na Basilejský koncil a postavil se proti kandidatuře Jiřího z Poděbrad. Zemřel roku 1465. HALADA Jan, Lexikon české šlechty, Praha 1992, s. 74. 54 ŠMAHEL František, Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996, s. 183. 55 BYSTRICKÝ V., WASKA Karel, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427- Husitské vítězství u Stříbra a Tachova (dále citováno jako O vyhnání křižáků), Plzeň 1982, s. 9-10. 56 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28.

20

města, kde byl před hradbami vyhlouben obyčejný příkop. Ostřelování Stříbra pak probíhalo ze strany západní a severní, přes již zmíněnou rokli potoka.57 Před stříbrskými hradbami se shromáždila vojska braniborského markrabího Fridricha a Fridricha mladšího Saského, bavorského vévody Jindřicha. Kurfiřt Fridrich se u Stříbra ale moc dlouho nezdržel, protože onemocněl a odjel se léčit do Tachova. 58 Trevírský arcibiskup Ota ze Ziegenheimu, který byl velitelem křížové výpravy, vyslal 25. července po skončení přesunu k Plané průzkumnou jednotku ke Stříbru. Ta se vrátila s nadějnými vyhlídkami na dobytí pevnosti. Obležení města započalo 23. července.59 Stříbrská obrana v tu dobu nebyla příliš silná, čítala přibližně 200 mužů.60 Jakmile husitům došla ověřená zpráva o útoku na Stříbro, vyrazili koncem července k Rokycanům. Proti husitské výpravě bylo vysláno na tři tisíce jezdců, jejichž úkolem bylo zbrzdit postup nepřítele. K útoku na Stříbro ale nakonec nedošlo, neboť při přesunech na bojiště vypukla panika, kterou zvýšily požáry v obléhacích lešeních. Části vozatajstva a pěchoty využily příležitost k ústupu. Jejich příkladu záhy následovaly i další jednotky, takže na bitvu již nebylo možné pomýšlet.61 Roku 1427 se ve městě usadil Jan Příbram, radikální husitský ideolog.62 Příbram vedl spory s Petrem Paynem, který obhajoval viklefské zásady, proti nimž Příbram razantně vystupoval. Po neúspěšné obhajobě svého názoru se uchýlil do Stříbra, kde mu poskytl azyl Přibík z Klenové.63 Ač se Přibíkovy myšlenky stále více přikláněly ke kompromisům s církví, přidal se k plánu obléhání Plzně, jež trpěla nedostatkem potravin. 64 V lednu roku 1434 uznal tajně kompaktáta65 a přestoupil ke katolictví. Církví podpořen pak protrhl blokádu Plzně a dodal městu potraviny. Před odplatou ostatních ujel do Stříbra. 30. května 1434 v bitvě u Lipan už město nestálo po boku Prokopa Holého. Přibík vrátil Zikmundovi za náhradu Stříbro, čímž se stalo znovu královským městem a 20. 2. 1437 byla znovu potvrzena městu privilegia předchozích panovníků.66 57

BYSTRICKÝ V., WASKA K., O vyhnání křižáků, s. 28-29. TAMTÉŽ, s. 28-29. 59 ŠMAHEL F., Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, s. 196. 60 BYSTRICKÝ V., WASKA K., O vyhnání křižáků, s. 29. 61 ŠMAHEL F., Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, s. 197. 62 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 63 ŠMAHEL F., Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, s. 216. 64 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 65 ŠMAHEL F., Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, s. 286. 66 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 58

21

2. 3. Projevy boje šlechty a měst na Stříbrsku Čechy čítaly k roku 1502 patrně na 32 královských měst. Správa královských měst spadala do pravomoci královského úředníka, nazývaného podkomořím měst královských, který s hofrychtéřem a písaři jmenoval městské rady, předával královské radě městské požadavky a vybíral poplatky určené pro královskou komoru. Význačné postavení podkomořího se mění vydáním Vladislavského zřízení zemského, kdy je podkomořský úřad začleněn po bok ostatních zemských úřadů, které jsou obsazovány králem pouze po domluvě s panským a rytířským stavem. Nástup rytířů na místo podkomořího naznačil tlak šlechty na města. Po roce 1490 došlo k převzetí zemské vlády šlechtici a nadvláda šlechty se začala projevovat mnohem výrazněji. Podkomoří i hofrychtéř se stali nebezpečnými rivaly měšťanů, navíc byli ostrými výběrčími dávek a poplatků.67 Rostoucí práva šlechty byla podtržena 18. července roku 1500 vydáním Vladislavského zřízení zemského. Právo spolu s králem rozhodovat na sněmu o věcech celozemského významu získal pouze panský a rytířský stav. Města, kterým toto právo také dříve náleželo, získala pouze právo nesouhlasu. Zřízení jednoznačně popíralo politická práva královských měst. Města získala možnost účasti na řešení zemských politických záležitostí především díky husitské revoluci. Šlechta se s tím nikdy nesmířila, proto nebylo divu, že se snažila toto městské privilegium po uklidnění situace znovu odstranit. 68 V květnu roku 1502 vytvořila města obrannou jednotu, spojila se v ní jak města kališnická, tak katolická. Královská města se spojila i jednotou vojenskou se společnou brannou mocí proti svým nepřátelům. V úmyslu měla obnovit podmínky, které pro ně platily před vydáním Vladislavského zřízení. Šlechta ovšem nehodlala ustoupit a proto stavovský konflikt pokračoval. Skončil až Svatováclavskou smlouvou z roku 1517, kdy práva měst na sněmech začala být šlechtou uznávána. Konflikty mezi šlechtou a městy ovšem pokračovaly i nadále. 69 Na území Stříbrska se napětí mezi šlechtou a městy projevovalo např. spory o poddané s okolními feudály. Tlak šlechty vyvrcholil v listopadu 1520, kdy došlo k zostření 67

MACEK Josef, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002, s. 41-42. MARTINOVSKÝ Ivan, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v Českých zemích (1500-1619), Praha 2001, s. 85-93. 69 TAMTÉŽ, s. 85-93. 68

22

bojů mezi českými městy a šlechtou. Vojska Stříbra, Plzně a Klatov obklíčila tvrz v Janovicích nad Úhlavkou, která byla pod vládou Petra Sudy z Řenec, jenž byl známým škůdcem měšťanů. Tvrz byla dobyta za pomoci Pražanů, Sudovi se však podařilo uprchnout, což vyústilo v hrozbu domácí války. Města svůj útok proti Sudovi z větší části obhájila, proto žádný postih nehrozil a situace přispěla ke zmírnění tlaku šlechty na města.70 Roku 1528 Stříbro postihl obrovský požár, který zničil až třetinu města. Požáry, které v té době zachvátily nejen královské město Stříbro, byly přičítány šlechtou najatým paličům. 71

2. 4. Městská správa a privilegia V roce 1380 byly ve městě založeny knihy berních rejstříků, které obsahují seznamy měšťanů platících daně. Již tehdy vybíralo Stříbro úrok od poddaných z okolních vesnic. Berní knihy byly objeveny v 80. letech 19. století v plzeňském archivu a umožňují blíže nahlédnout do dějin města i skladby jeho obyvatel. 72 Nejstarší část berních rejstříků pochází z let 1380-1392 a každý díl obsahuje více seznamů. Jména poplatníků jsou seřazena dle abecedy, nejdříve jsou zapsáni obyvatelé Starého města, poté Nového města a nakonec obyvatelé přilehlých, tzv. šosovních vesnic. 73 Další knihy berních rejstříků pocházejí z let 1402-1411, 1411-1419, 1445-1502. V letech 1474-1502 se v rejstřících objevuje nové členění dle čtyř městských čtvrtí. Knihy mohou posloužit jako jmenné rejstříky, ale také jako další zdroj informací o městském hospodaření. 74 Pro bližší poznání města Stříbra v letech 1362–1550 mohou posloužit také knihy soudní, knihy počtů radních nebo kniha testamentů. Knihy soudnictví nesporného pochází z let 1362–1386, 1387–1408 a fragment knihy soudní z let 1385–1392. Zde jsou v chronologickém pořadí zahájených soudů zachyceny zprávy o trzích nemovitostí, 70

BYSTRICKÝ V., RUBÁŠOVÁ K., Stříbro do roku 2000, s. 33-34. TAMTÉŽ, s. 34. 72 BEER Karl, Das älteste Verzeichnis der Steuerpflichtigen Mieser, in: Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier, Mies 1931, s. 10-20. 73 TAMTÉŽ, s. 10-20. 74 NOVÝ Rostislav, Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310-1526: katalog, Praha1963, s. 174-177. Také v: NODL Martin, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV, Ústí nad Labem 2000, s. 7-47. 71

23

vejruňcích, obligacích a testamentech. 75 Od roku 1466 se začaly vytvářet knihy počtů radních datované v tomto rozmezí: 1466-1471, 1495-1505, 1505-1512, 1512-1526. Zápisy zde obsahují příjmy, vydání a zůstatek. Jsou vedeny vždy po týdnech úřadování jednotlivých purkmistrů, tedy po měsíci. 76 Zajímavá je i úroční kniha šosovních vesnic z let 1512-1550, což je jakýsi urbář šosovních vesnic, kde jsou zapsány peněžní a naturální dávky, které byly vybírány dvakrát ročně – na sv. Jiří a na sv. Havla. Mezi poplatné vesnice patřily: Těchlovice, Otročín, Pytlov, Bítov77, Záchlumí, Kšice, Únehle, Vranov, Svinná, Vrbice a Nynice. Z let 1366–1432 pochází tzv. Manuál radní, zde se objevuje např. zápis o výslechu právem útrpným z posledního desetiletí 14. století či soupis zbraní přidělený jednotlivým měšťanům z 80. let 14. století a počátku století 15. 78 Pro další vývoj města byl důležitý zisk privilegia79 od panovníka Václava IV. z 6. září 1382, které zajišťovalo povinnou cestu obchodníků Stříbrem a město se tak začlenilo do sféry vzdálenějších trhů. Městská výroba byla pravděpodobně zaměřena především na místní trh, na kterém si Stříbro upevnilo svou pozici dalším privilegiem Václava IV. z roku 1399, a to právem na týdenní trhy. Velký význam náležel i stříbrským dolům, jejichž nejvýnosnějším produktem bylo olovo.80 Za Ladislava Pohrobka, Jiřího z Poděbrad i Vladislava Jagellonského byla městu potvrzena privilegia předchozích panovníků. Jiří Poděbradský navíc udělil Stříbru právo pečetit písemnosti červeným voskem a polepšil městu znak. 81 To se odehrálo roku 1469 a městský znak byl vylepšen o městskou hradbu s bránou a dvěma věžemi a o českého lva.82 V jagellonské době získalo právo pečetit červeným voskem dvacet královských měst. V 15. století byla červená barva pečetě typická především pro vladaře a pány. Pečetit z červeného vosku mohli i zemští úředníci nebo touto barvou směly oplývat listiny zemského soudu. Červená barva pečetí pro města znamenala zvýšení prestiže a postavení

75

NOVÝ Rostislav, Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310-1526: katalog, Praha1963, s. 174-177. TAMTÉŽ. 77 Bítov je pravděpodobně označení pro dnešní Víchov. 78 NOVÝ R., Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310-1526: katalog, s. 174-177. 79 HAAS A. (ed.), CIM II, s. 747, č. 587. 80 BYSTRICKÝ V., Přehled dějin města Stříbra v době husitské, s. 14-28. 81 BYSTRICKÝ V., RUBÁŠOVÁ K., Stříbro do roku 2000, s. 31. Také v: HAAS A. (ed.), CIM III, s. 529, č. 305. 82 BAHLCKE J., EBERHARD W., POLÍVKA M. (ed.), Lexikon, s. 525. 76

24

vůči šlechtě, ale také symbolizovala městskou svobodu a nezávislost. Podobný význam mělo pro města i polepšení erbů. 83 V letech 1479 a 1498 postihl Stříbro rozsáhlý požár. O míře poškození města svědčí i fakt, že Vladislav II. Jagellonský osvobodil Stříbro na 15 let od platů. V roce 1509 úlevu prodloužil o dalších 19 let, v roce 1512 ještě o dalších 10 let. 84 Dne 9. srpna 1498 potvrdil Vladislav Jagellonský Stříbru privilegium krále Václava IV. na mílové právo a rozhodl o tom, že okolní města a městečka mají kupovat pivo ve Stříbře. Pivovar se stal během 16. století nejdůležitějším zdrojem příjmů města. Rozšiřování stříbrského panství bylo možné od roku 1507, kdy bylo králem Vladislavem dovoleno purkmistrovi, konšelům a celé obci, aby koupili majetek, který by jim ročně vynášel na platech 30 kop grošů.85 Během 15. a 16. století docházelo k rozvoji města. Zřejmě již v předhusitské době existovala kolem města předměstí. S existencí západního Horního předměstí před Chebskou branou a jihozápadního Dolního předměstí za mostem, při cestě k Plzni a Praze, můžeme počítat pravděpodobně již v 15. století. Navíc také došlo k rozšíření vlastního města, když na jižním a jihozápadním svahu pod hradbami vyrostlo Nové město. Na počátku 16. století Stříbro prodělalo celkovou pozdně gotickou přestavbu 86, patrně také kvůli ničivé síle dalších několika požárů. K městu patřilo 13 okolních vesnic a městský pivovar vyvážel s velkým ziskem pivo do německých oblastí.87

83

MACEK J., Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, s. 36. KUČA K., Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 7. sv., Praha 1996-2011, s. 160. 85 BYSTRICKÝ V., RUBÁŠOVÁ K., Stříbro do roku 2000, s. 32-33. Také v: HAAS A. (ed.), CIM III, s. 894, č. 527. Také v: HAAS A. (ed.), CIM III, s. 1057, č. 598. 86 KUČA K., Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 7. sv., s. 160. 87 BAHLCKE J., EBERHARD W., POLÍVKA, M. (edd.), Lexikon, s. 525. 84

25

3. Vývoj horního práva a těžba v západních Čechách v souvislosti s produkcí užitkových kovů do r. 1530

3. 1. Hornictví v historických souvislostech Počátky hornictví na našem území sahají hluboko do minulosti, ale velký těžební rozkvět lze vysledovat až během 13. století. Zpočátku se dolovalo ve slezské oblasti a postupně se hornická činnost přesouvala na Českomoravskou vrchovinu. Hospodářský vzestup za vlády Přemyslovců a Lucemburků a rozvoj kovových peněz vedl i k rozvoji těžby důležitého stříbra, zlata a postupně i dalších nerostných surovin. 88 První na stříbro bohatou oblastí byla Českomoravská vrchovina, v popředí s Jihlavou, Smilovým později Německým Brodem. Koncem 13. století se těžiště přesunulo ke Kutné Hoře, která se brzy dostala do popředí. Mezi další naleziště stříbra patřily i oblasti západních Čech či severozápadní Moravy, např. Stříbro, Oloví, Šumperk, Uničov atd.89 15. století se neslo ve znamení náboženských válek, což poznamenalo i báňskou sféru. Země neměla dostatek peněz na těžbu, na mnohých dolech se hromadily dluhy. 90 Válečné události prakticky zabránily těžbě a doly se stávaly úlovkem vojenských oddílů. Až znovu Jiří z Poděbrad se úspěšně pokusil o obnovení těžby, především těžby stříbra. 91 Upevnění politického postavení českého státu a zlepšení hospodářských podmínek přinesla jagellonská epocha. V průběhu 15. století došlo příčinou válek a hladomorů k citelnému úbytku obyvatelstva. Do českých zemí začala proudit vlna obyvatel západní Evropy, kde nastal populační růst. A to bylo na počátku 16. století jednou z příčin, které vyvolaly počátek nové éry dolování, v níž si své místo našlo především rudné hornictví. Prospektoři se začali zajímat o neosídlené, zalesněné horské polohy, v nichž nalézali rudná ložiska a zakládali nové osady. Postupně došlo k hospodářskému vzestupu, který podnítila intenzivní těžba nově nalezených ložisek stříbra a užitkových kovů. Tento trend ovšem netrval dlouho, protože v celé Evropě začalo docházet k růstu cen životních potřeb,

88

HOFFMANN František, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009, s. 280-284. TAMTÉŽ, s. 288-89. 90 ŠTERNBERG Kašpar, Nástin dějin českého hornictví, 1. díl, Příbram 1984, s. 481. 91 HOFFMANN, F., Středověké město v Čechách a na Moravě, s. 288. 89

26

produktů i výrobních materiálů. V důsledku zvyšování nákladů na provozní potřeby docházelo před koncem 16. století k útlumu důlních prací. 92

3. 2. Vznik horních měst a vývoj báňského práva do roku 1530 V českých zemích díky nerostnému bohatství vzniklo mnoho horních měst, která více či méně ovlivňovala dění celého státu. Samotné pojmenování horní město vzniklo z označení hora, jímž se ve středověku nazýval důl.93 Horní města vznikala s rozvojem těžby stříbra, a to hlavně od první poloviny 13. století. Pro vznik významného horního města bylo důležité samozřejmě naleziště rudy a těžba. Město pak bylo vybaveno jak městským, tak horním právem. 94 V souvislosti s důlní těžbou a rozvojem horních měst je zapotřebí zmínit vznik a vývoj českého báňského práva. Vznik českého horního práva byl podmíněn horním regálem, tedy právem panovníka přivlastnit si nerosty a rozhodovat o tom, kdo smí tyto nerosty dobývat. Kníže Vladislav byl jako první český panovník oprávněn užívat horní regál, který mu byl přiznán spolu s královskou korunou v roce 1158.95 Vzhledem ke stále intenzivnější těžbě, vzrůstajícím finančním nákladům a nutnosti většího množství pracovních sil bylo potřeba začít hornickou činnost regulovat. Horní předpisy zachycují především technické a pracovní postupy, rozličné zákazy a příkazy, ale odráží se v nich i mocensko-politické vztahy ve státě.96 Nejstarším horním právem v Čechách, ale i ve střední Evropě, je právo jihlavské. To bylo vydáno roku 1249. Jihlavští si ho vydobyli na králi Václavu I. Ten stvrzením listiny navíc omezil vliv šlechty v oblasti báňského podnikání. Právo původně obsahovalo 16 základních článků zvaných jura montium et montanorum, ale postupem času bylo rozšiřováno. Horní regál v něm ještě není písemně zachycen, ovšem je více než pravděpodobné, že byl panovníkem plně využíván. 97 Báňské řády všeobecně dbaly především na ochranu báňského majetku, státních příjmů a zájmů. Dále pak na ochranu báňských podnikatelů a jejich majetku. Jihlavské 92

MAJER Jiří, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004, s. 67–69. HOFFMANN F., Středověké město v Čechách a na Moravě, s. 276. 94 TAMTÉŽ, s. 288-89. 95 MAKARIUS Roman, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004, s. 13. 96 JANGL Ladislav, České horní právo a báňská historie: metodika báňsko-historického výzkumu, Praha 2010, s. 126-128. 97 MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 13 - 16. 93

27

listiny potvrzovaly horním městům výsadní právo vlastního soudu a přísežným města a hor povolovaly tvořit vlastní pravidla pro řízení provozu města i dolů. Obsah jihlavských listin byl inspirací i pro další města, která přejímala jeho zásadní myšlenky do svých městských i báňských řádů.98 Z významné jihlavské oblasti se těžba rychle přesunula do oblasti Kutné Hory, která oplývala bohatými stříbrnými nalezišti. S rozvojem nově objeveného důlního komplexu přichází i nové horní právo Václava II. Ius regale montanorum (dále IRM). Tento zákoník je jedním z nejvýznamnějších počinů v oblasti horního práva99, a již od svého vydání se stal obecným horním zákoníkem, jehož zásady měli dodržovat všichni členové spadající do báňské sféry. Velký vliv na sepsání IRM měl Gozzio z Orvieta, italský právník a výborný znalec římského práva. Zákoník je roztříděn do čtyř tematických knih. První kniha vymezuje postavení, pravomoci a vzájemné vztahy složek a jednotlivých osob zúčastněných v báňské sféře. Druhá kniha popisuje možnosti získání práv k důlní činnosti a věnuje se rozměrům a tvarům dolových měr, stanovuje ale také výši urburních dávek. Třetí kniha rozebírá lénhavířský systém a řeší i tržní, závazkové a nabývací právo. Poslední kniha se týká práva soudně procesního. 100

3. 2. 1. Řád pro lénhavíře a olověné doly u Stříbra

Železné rudy a barevné kovy nepatřily mezi státem vyhrazené mincovní kovy, proto poplatky z jejich produkce byly ponechány často vrchnostem, na jejichž území se dolovalo. Vrchnost také rozhodovala o povoleních k důlním činnostem a disponovala pravomocí vydávat báňské řády, 101 které fungovaly spíše jako provozní předpisy. Roku 1513 byly vydány dva horní řády pro olověné doly ve Stříbře. Řády vznikly i z toho důvodu, že pro malé revíry stačilo pouze doplnit základní teze IRM místními ustanoveními. 102 První řád pochází z 26. května 1513 a řád druhý ze 4. června 1513. V řádech se hovoří o způsobu propůjček v královských dolech. Řády stanovovaly i výši urbury, král vyžadoval každý desátý centýř rudy i šlichu. Dále se v řádu můžeme např. dočíst, kteří úředníci a pracovníci mají při horách být. Píše se zde o perkmistru, štejgýři, práči v lezufě a roštýři. 103 Řády jako 98

JANGL L., České horní právo a báňská historie: metodika báňsko-historického výzkumu, s. 145. MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 18. 100 Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002, s. 3-5. 101 MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 92-93. 102 NEUBERGER Karel, JISKRA Jaroslav, Kniha o stříbrském hornictví, Stříbro 2006, s. 25. 103 NA, SMP, inv. č. 1028, ev. č. 145, fol. 2v, 196v, 197, 198r. 99

28

takové měly zaručovat kutací svobodu, možnost svobodného příchodu a odchodu a právo na zpracování vytěžených rud. Majitelé pozemků nesměli bránit důlním pracím na svých pozemcích a navíc museli horníkům přidělit stavební prostory a zajistit dodávání dříví z vlastních lesů. 104

3. 3. Těžba na konci 15. a v 16. století Nejžádanějšími produkty dolování bylo stříbro a zlato. Dominantní postavení v těžbě stříbrných rud zaujímala Kutná Hora. Stagnace produkce tohoto revíru během husitské doby znamenala znatelný pokles výtěžků stříbra, což vedlo ke zhoršování ryzosti grošové mince a růstu inflace. Tato situace se začala znovu zlepšovat ve druhé polovině 15. století, kdy došlo ke zlepšení výtěžků z kutnohorského revíru. V počátečních letech 16. století ovšem znovu výtěžky poklesly, což symbolizovalo i zastaralost lénhavířské podnikatelské soustavy. Významné postavení v těžbě stříbrných rud v té době získal jáchymovský rudní revír, kde byla odkryta řada bohatých žil. 105 Ložiska zlata byla téměř vyčerpána již do husitských válek, přesto se během druhé poloviny 15. století konaly pokusy o obnovení těžby. Práce byly obnoveny především v tradičních lokalitách, např. v Jílovém u Prahy, U Štěchovic, Knína apod. Výtěžky ale nebyly tak dobré, jak se předpokládalo, proto byly práce ještě před koncem 16. století ukončeny. 106 Během 15. a 16. století se významně rozvinula těžba užitkových kovů, a to především cínu, olova, mědi a železa.107 K nejvýznamnějším nalezištím cínu můžeme zařadit Krupku, Cínovec či Horní Slavkov. 108 Produkce cínu byla značná v západní části Krušných hor, kde byly v polovině 16. století vymezeny dva nové revíry a v nich založena města Horní Blatná a Boží Dar.109 Těžba dalšího užitkového kovu – olova, probíhala hlavně ve Stříbře, kde k velkému rozvoji těžby došlo v 1. polovině 16. století. Olovo se spotřebovávalo při tavbě stříbrných rud, a právě z tohoto důvodu se poptávka po něm zvyšovala.110 Olovo se využívalo při 104

MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 92-93. KAFKA Jan a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003, s. 35. 106 TAMTÉŽ, s. 38. 107 TAMTÉŽ, s. 38. 108 MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 72-80. 109 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 41. 110 TAMTÉŽ, s. 41. 105

29

čištění drahého kovu, jenž přicházel z hutí s řadou příměsí. Toto čištění se nazývá afinace. Konkrétně stříbro bylo čištěno pomocí tzv. tvrdého olova neboli olova s příměsí antimonu.111 Olovo nebylo vhodné k výrobě mincí kvůli své měkkosti, ale občas se využívalo v mincovnách ke zkušebním ražbám. 112 Jen pro potřeby Jáchymova ho bylo ve 20. a 30. letech 16. století potřeba ročně 280 tun a podobně tomu bylo i v Kutné Hoře.113 Produkce olova na spotřebu českých zemí nestačila, proto se využívalo i dovozu ze zahraničí. Drahý dovoz a celní poplatky podnítily snahu královských úřadů podpořit báňské práce ve Stříbře i Oloví. 114 V Oloví byly důlní práce oživeny na počátku 16. století. Roční produkce olovského revíru činila okolo 280- 300 tun olova. 115 První polovina 16. století je spojena i s těžbou mědi, zpočátku na ložisku Měděnec. 116 Doly se v oblasti severozápadních Krušných hor dále rozrůstaly, další byly např. na Kraslicku a v Českém lese. Měď byla získávána např. i v Kutné Hoře jako vedlejší produkt ze stříbrných žil. 117 V období 15. a 16. století rostla také spotřeba železa. Významným produktem těžby bylo železo především v okolí Brd a Železných hor,118 dále pak např. v okolí Krušných Hor, Rokycanska, Chvaletic, Tachovska atd.119 Rozvoj těžby i zvýšení poptávky po užitkových kovech se promítly i v inovativních tendencích v technické oblasti, 120 zejména v oblasti technologie hutní. Avšak ne všechna odvětví báňského průmyslu postupovala ve výrobním nebo technickém pokroku stejně. Produkce kovů nebyla stejnoměrná, vše záviselo na poptávce. Ke zlepšení technologie tak samozřejmě nejdříve docházelo při výrobě mincovních kovů, až poté přišly na řadu kovy užitkové.121

111

PETRÁŇ Zdeněk, Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, Praha 2010, s. 25. TAMTÉŽ, s. 158. 113 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 41. 114 MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 80. 115 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 41. 116 TAMTÉŽ, s. 42. 117 MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 81-85. 118 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 42. 119 MAJER J., Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, s. 70. 120 AGRICOLA G., Jiřího Agricoly Dvanáct knih, Ostrava 2001. 121 TAMTÉŽ, s. 92. 112

30

3. 3. 1. Těžba v západních Čechách v souvislosti s produkcí užitkových kovů do r. 1530

Stříbrorudné doly se nacházely v pásmu od města Planá až po Loket. Toto pásmo bylo rozděleno na jižní a severní část. Jižní část sahala od Plané na sever, až po čáru geografické šířky, která spojuje Cheb s Prahou. Zdejší doly byly bohaté kromě stříbra také na cín, olovo a měď. Šachty se nacházely v okolí Plané, Chodové Plané, Michalových Hor, Tří Seker, Teplé a Sangerbergu. 122 Těžba u Michalových Hor začíná na přelomu 15. a 16. století, kdy panství v Plané patřilo pánům ze Žeberka. Kutacím právem a právem razit mince se pyšnila plánská šlechta už od roku 1431.123 V roce 1505 udělil král Vladislav Jagellonský bratřím ze Žeberku a panu Zdislavu Berkovi z Dubé právo regálního pána nad dobýváním stříbrných rud v Michalových Horách u Tachova. 124 Horní svobody později přešly i na nové majitele Šliky. Ti získali Michalovy Hory roku 1517. Revír okolo Michalových Hor byl problémový, jedna jeho část – šlikovská – patřila k panství Planá, druhá část patřila tepelskému klášteru a část třetí spadala pod panství Chodová Planá. 125 Plánské i Michalovské doly byly bohaté především na stříbro, olovo a měď. Plánské doly byly nejspíše velmi rozsáhlé, ale o jejich produkci nenacházíme dostatek informací. Je pravděpodobné, že Šlikové vydobyté stříbro i jiné rudy odváželi do své jáchymovské mincovny, kde ho využívali k ražbě mincí. 126 Doly se nacházely také na panství Teplá a důlní práce zde započaly pravděpodobně začátkem 14. století. Tepelské doly byly bohaté zejména na cín, ale objevovalo se zde např. zlato i stříbro. Severozápadně od Teplé, u Sangerbergu, se nacházely doly stříbrné. 127 U Sangerbergu neboli Pramenů byly objeveny stříbrné žíly v roce 1486. O těžbu zde se mezi prvními začal zajímat opat tepelského kláštera Zikmund. Těžba byla pravděpodobně z počátku výnosná, o čemž svědčí i to, že opat dal v příštích letech odlít pro kostel dvě stříbrné sochy. 128

122

HRABÁK Josef, Hornictví a Hutnictví v království Českém, Praha 1902, s. 172. KAŠPAR Pavel, HORÁK Vladimír, Schlikové a dobývání stříbra, Praha 2009, s. 49- 50. 124 SULDOVSKÝ Josef, Kronika hornictví zemí Koruny české, Ústí nad Labem 2006, s. 78. 125 KAŠPAR P., HORÁK V., Schlikové a dobývání stříbra, s. 49-50. 126 HRABÁK J., Hornictví a Hutnictví v království Českém, s. 173. 127 TAMTÉŽ, s. 174. 128 ŠTERNBERG K., Nástin dějin českého hornictví, s. 220-221. 123

31

Severní část pásma sahala až k Lokti a spadají pod něj hornická místa, jimiž jsou Slavkov, Schönfeld, Litrbachy. Tyto doly oplývaly cínem a stříbrnými rudami, které byly často odváženy do Jáchymovských hutí. 129

3. 4. Důlní činnost ve Stříbře do konce 15. století Již samotný český název, Stříbro, dokazuje, že založení města nepochybně souvisí s důlní činností. Těžba stříbra však není přímo v hornické osadě ani v samotném městě písemně doložena.130 Jako první písemné prameny dokládající těžbu jsou označovány městské knihy. V knihách městských berní jsou zmínky o měšťanech označovaných jako horníci - montani.131 Ve druhé městské knize už nacházíme konkrétnější informaci z 20. listopadu 1392. Město vzdalo na šest let rychtáři Lvovi a stříbrským měšťanům Fridlinu Rotelovi a Alblinovi horníku hutě. Proč se tak stalo, zapsáno není. Zápis ale upozorňuje na to, že těžařstvo je povinno hutě vrátit obci se vším zařízením. Rychtář Lev i oba další majitelé patřili k nejbohatším měšťanům v okolí, což bylo nejspíše důvodem, proč jim byly úpravny rudy postoupeny. Rychtář Lev se stal finančníkem konsorcia, Fridlin a Alblin dohlíželi na řízení těžby a úpravy rudy. 132 Těžba měšťanům příliš nevynášela, což je patrné z Rotelova příkladu. Dle berních soupisů se v roce 1394 dostal do velice obtížné finanční situace a musel zastavit dům. Dále musel přijmout, že věřitel Vierchner svěřil svá práva vůči Rotelovi horníku Albertovi, který byl nespíše konkurentem konsorcia. Postupem času si Rotel si musel brát další

129

HRABÁK J., Hornictví a Hutnictví v království Českém, s. 175. POŠEPNÝ František, GRAF Josef (ed.), Der Bergbaudistrict von Mies in Böhmen, Wien, 1874, s. 13. Sám František Pošepný se v díle Der Bergbaudistrict von Mies přiklání k názoru, že původní doly na stříbro se nenacházely v bezprostřední blízkosti města, ale severovýchodně od něj, poblíž Kšic či Butova. Je velice pravděpodobné, že v této oblasti existovala bohatá stříbrná naleziště, navíc je možno zde najít stopy prokazující dávnou těžbu. Do tohoto okolí tedy Pošepný zasazuje nejstarší stříbrskou těžbu, což potvrzuje ještě pozicí dodnes stojícího osamoceného kostelíka sv. Petra, který může být zbytkem hornického sídliště. Článek NAVRÁTIL Zbyněk, Problematika založení města Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a olova, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 15-26 ovšem polemizuje také s myšlenkou, že zdrojem stříbra mohly být podpovrchové zóny rudných žil druhotně nabohacené ušlechtilými snadno zpracovatelnými stříbrnými rudami nebo galenit s větším obsahem stříbra. 131 ŠIMEČEK Zdeněk, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V, Plzeň 1967, s. 198-203. 132 TAMTÉŽ. 130

32

výpůjčky, aby mohl dluh splácet. Finanční neúspěchy vedly patrně k předání hutí zpět městské obci.133 Ruda se však na stříbrském území dobývat nepřestala a projev zájmu o toto odvětví se koncem 90. let 14. století objevil především ze strany dvou měšťanů – Alberta a Václava z Nového města. Díky vzrůstu Albertova majetku se můžeme domnívat, že doly za jeho působení prosperovaly. Začátkem 15. století Albert dodává městu olovo do střelných zbraní. Tato informace již dokazuje těžbu olova ve Stříbře. Stříbrské olovo poptávali již v předhusitské době i kutnohorští podnikatelé, kteří ho využívali k hutnění stříbra.134 V roce 1513 začal těžař Klinger s ražením štoly, později známé pod názvem Prokopova dědičná štola, která ve výsledku dosáhla délky 2,2 km. Od počátku 16. století můžeme hovořit o velkém rozmachu stříbrského hornictví, vrcholícím v období vlády Ferdinanda I. Koncem 16. století ale na Stříbrsku dochází znovu k úpadku důlní činnosti, která znovu ožívá až koncem 17. století.135

133

ŠIMEČEK Zdeněk, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V, Plzeň 1967, s. 198-203. 134 TAMTÉŽ. 135 DLASK František, Hornictví ve Stříbře v letech 1915/1945, in: Minulostí západočeského kraje X, Plzeň 1974, s. 25-49.

33

4. Důlní činnost ve Stříbře ve světle register 1521

4. 1. Vydání 4. 1. 1. Organizace horní činnosti Mezi vydání, která se objevují na začátku každého zápisu, patří sumy vyplácené za činnost perkmistra, štejgýře a písaře. Tyto osoby zastávaly úřední funkce a měly na starost organizaci celého důlního provozu.136 Výdajům za perkmistra, připadá vždy první místo v zápisu, z čehož můžeme usuzovat i výši jeho postavení. Perkmistr byl správcem dolů. Mezi jeho povinnosti spadala kontrola provozu na dolech137 a dohlížel na šichty, tedy čas, ve kterém horníci do práce přicházeli a z práce odcházeli. 138 Dále byl perkmistr povinen na základě své přísahy hájit zájmy regálního pána a se souhlasem těžařstva propůjčoval štoly. 139 Stříbrskému perkmistrovi bylo vypláceno každý týden 24 grošů. Výjimku činilo období od 7. července. do 4. srpna, kdy perkmistrovi nebyla vyplácena částka žádná. Dělo se tak s největší pravděpodobností proto, že úřad perkmistra nebyl v té době obsazen. To se dozvídáme hned na prvním číslovaném listu registra. [Léta božího od narození tisícího pětistého dvacátého prvního dominica dominus fortitudo140 po smrti Andresa Vlka perkmistra Jiřík starší nad havíři

hory krále jeho milosti olověné u města Stříbra

spravoval jest do opatření dalšího].141 Nový perkmistr nastoupil 4. srpna, což se dozvídáme z dalšího zápisu, [Dominica dum clamarem142 Vážený pan Matuš Libenický z ruk tehdáž hofmistr na horách Kutnách přijel na hory krále jeho milosti olověné u města Stříbra a s ním Havel Saudil od Hory Kutné perkmistr učiněný týchž hor již dotčených].143 Dva zápisy v knize poskytují informace o zvláštních perkmistrových výdajích. Ty

136

MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 17. TAMTÉŽ. 138 AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 9. 139 MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 17. 140 Dominica dominus fortitudo=6. neděle po sv. Trojici=7. července 1521. 141 NA, č. fondu 216_1 Staré montanum Praha - Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy sign. 1/1, 1/2 (dále citováno jako SMP), inv. č. 1030, fol. 1r. 142 Dominica dum clamarem=10. neděle po sv. Trojici=4. 8. 1521. 143 NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 5r. 137

34

byly vypláceny navíc k obvyklé sumě 24 grošů. [Perkmistr do hory jezdí utratil 1,5 kopy grošů ve třech nedělích].144[ Perkmistr jezdí do hory utratil 1 kopu grošů].145 Druhé místo v zápisech téměř pravidelně zastupují výdaje za činnost štejgýře. Lezec neboli štejgýř – štajgér, dohlížel na vyměřování dolů, prováděl jejich prohlídky, kontroloval provoz na dole, dohlížel na horníky a mohl urovnávat spory vzniklé při vyměřování dolů.146 Činnost štejgýřů přímo kontroloval samotný perkmistr.147 Pravděpodobně proto je v zápisech výdajů uváděn hned za perkmistrovou osobou. Stříbrskému štejgýři bylo týdně vydáváno 15 grošů. Tato suma zůstala po celý rok beze změny. Sumy vydávané perkmistru a štejgýři se týdně lišily o 9 grošů, což nám napovídá rozdílu v jejich postavení. Další důležitá úřední funkce spadala do rukou báňského písaře. Ten vedl knihy a zapisoval všechny příjmy, vydání a horní propůjčky. 148 Stříbrským písařům bylo vypláceno od začátku ledna do konce června 5 grošů týdně. Počátkem července se vyplácená částka zvýšila o 1 groš. Tím pádem bylo písařům vypláceno týdně 6 grošů, a to až do konce roku 1521. Z několika zápisů v registru je možno také zjistit některé úkoly, které byly vedle bežného zapisování zadávány písaři. Např. [Útraty když jsem byl obeslán do Prahy pro počet od pana mincmistra jeho milosti k panům... i když tam žádný nebyl v Praze načekav se jel sem zase útraty 1 kopa grošů].149 Nebo [Písař jezdí na Velhartice o olovo prodávání utratil 12 grošů].150 Tyto zápisy nám udávají zprávy také o tom, kolik cesta písaře na daná místa stála.

4. 1. 2. Hornické práce Částky odváděné za práci dělníků tvoří rozsáhlou část výdajů zaznamenaných ve stříbrské důlní knize. Mezi tyto částky patří především sumy vydávané za činnost kováře, hašplířů, trajbířů, premsířů, šturcířů, pumpařů a maštalířů. Suma vyplácená kováři se v zápisech nachází zpravidla hned na třetím místě, za sumou vydávanou štejgýři. Vezmeme-li v úvahu, že na předních pozicích v zápisu se nachází sumy vydávané za nejvýznamnější funkce, byla práce kováře velmi důležitá. 144

NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 19v. NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 13r 146 MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 16. 147 AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 9. 148 MAKARIUS R., Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, s. 16. 149 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 136v. 150 NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 9v. 145

35

Kovářská práce při dole byla vyžadována pravděpodobně vzhledem k nutnosti výroby nebo opravy nástrojů používaných při důlních pracích. 151 Víme ovšem, že kovář při dole neprováděl okování koní, což vyplývá ze zápisů v knize. Zápisy za kování koní jsou vedeny zvlášť, [od kování koní v městě 7 grošů].152 Práce kováře byla v roce 1521 ohodnocena sumou 15 grošů týdně. Jedna výjimka ale přichází v předposledním týdnu, kdy kovář získal jen 12,5 groše. Mohlo tomu tak být např. z toho důvodu, že neodvedl tolik práce jako v týdnech předchozích. Částky vydávané za činnost hašplířů jsou jedny z nejčetnějších. Časté výdaje za práci hašplířů se objevovaly nejspíše proto, že práce hašplíře byla velmi potřebná, ale i velice namáhavá. Z toho důvodu muselo tuto práci odvádět více osob a zřejmě proto bylo výdajů odváděno tolik. Povinností hašplíře bylo vytahovat rubaninu ven z šachty. Ta byla vytahována v kýblech, tunách153 nebo v sešitých volských kůžích.154 Práci hašplířů prováděli i pacholkové, 155 nejmenší horničtí pomocníci. 156 Záznamy z první poloviny roku uvádějí pouze to, že suma je vyplácena za činnost hašplířů, v zápisech z druhé části roku už jsou uváděna i jména hašplířů. Jednotlivým hašplířům bylo nečastěji vydáváno 12 grošů týdně. Jednoho z hašplířů ale můžeme označit jako „hlavního“, a ten měl zpravidla o 2 groše týdně více než ostatní. U jména tohoto hašplíře je vždy zapsáno, že byl plnič. To zřejmě znamená, že plnil kýble nebo tony rubaninou. Tomuto hašplíři tedy většinou připadlo 14 grošů týdně. „Hlavním hašplířem“ neboli plničem byl nejčastěji Štyfluk, občas tuto funkci zastával Brausek nebo Lorenc. Průměrná suma vyplácená měsíčně hašplířům činila cca 245 grošů. Počet dělníků – hašplířů se měnil převážně každý týden, pravděpodobně dle toho, kolik jich bylo zrovna potřeba. Graf č. 1 znázorňuje výdaje za práci hašplířů v průběhu roku 1521. Výdaje jsou v grafu zachyceny v groších. Z údajů je možno zjistit, že nejvíce peněz za hašplířskou práci je odváděno v měsíci červenci. V poslední třetině roku začínají výdaje pozvolně

151

Může jít ale i o úplně jinou funkci, kterou kovář na dole zastával. NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 2v. 153 Název kýbl se používal pro okovanou nádobu kruhovitého či elipsovitého průřezu, s obloukem, za který byl zvedán. Obdobně vypadala i těžní tona. Objem kýblu i tony byl různý, proto nelze přesně určit, jaké množství rubaniny se vytahovalo. Další informace je možno najít v JANGL Ladislav, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006, 143 s. 154 AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 11. 155 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 128r. 156 AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 8. 152

36

klesat. Z jakého důvodu není známo, můžeme se pouze domnívat, že pokles výdajů je ovlivněn příchodem zimního ročního období a nepříznivého počasí. V zápisech je někdy uvedeno, že ten, komu je suma vyplacena bral perk z vortu.157 Nevíme ovšem, zda tento pracovník je hašplířem, ač tato činnost je obecně uváděna jako náplň hašplířovy práce. Sumy, které jsou vypláceny za odebírání perku z vortu158 graf neobsahuje, jelikož v registru není jasně uvedeno, zda je částka vyplacena přímo za práci hašplíře. Graf 1: Sumy vydané hašplířům v průběhu roku 1521

Dělnickou činnost odváděl i premsíř, těžař po svážné.159 Premsíři se zpravidla odvádělo 12 grošů. Činnost přemsíře není v registrech vedená každý týden, ale zřejmě podle toho, jak často byla jeho práce vyžadována. Premsíř byl odměňován především od února do srpna a dále záznamy o jeho činnosti upadají. Označení trejvíř má dva významy. Trejvíř, je dělník dopravující rubaninu na povrch, ale zároveň je takto označován i pohaněč koní u žentouru.160 Záznamy o práci trejvíře se

157

Odebírat perk z vortu=odebírat rubaninu z čela štoly na povrch. Odebírání perku z vortu je často spojeno ještě s dalšími činnostmi a za všechny je suma vyplacena dělníkovi dohromady. Proto často nelze zjistit, kolik činila samotná výplata pouze za odebírání perku z vortu. 159 JANGL L., Hornický slovník [online], 1986, [cit. 11. 3. 2012]. 160 TAMTÉŽ. 158

37

objevují pouze od června do srpna. Z toho důvodu můžeme usuzovat, že se jedná o práci sezónní, ovšem pokud tento trejvíř vykonával jednu z uvedených činností, nebyl by k tomu důvod. Trejvířova práce byla odměňována 12 groši týdně. Stejně tak 12 grošů týdně byla i průměrná výplata pumpaře – dělníka obsluhujícího čerpadla. 161 Pumpařům je v knihách vypláceno od ledna do března. Pokud bychom se znovu ohlíželi na roční období, je možné že čerpadla potřebovala v zimě zvláštní ošetření, proto se v tomto období vynakládaly zvlášť peníze na práci pumpařů. Dalším důlním pracovníkem byl šturcíř. Tento dělník plnil měchy vodou.162 Důlní práce totiž vyžadovaly účinné čerpání spodních vod.163 Voda se z dolů vytahovala právě pomocí měchů. Měchy se používaly převážně z toho důvodu, že stupňovitou šachtou nemohla projít pevná nádoba, poddajný měch ale prošel bez obtíží. Měchy byly vyráběny z pevné volské kůže. Pro vytahování vody byly používány měchy nové, z opotřebovaných vodnic byly zhotovovány měchy sloužící k těžbě rudy a jaloviny. 164 Za činnost šturcíře byly vypláceny částky od února do srpna. Šturcíř si většinou odnášel výplatu 18 grošů týdně. Placena byla i práce tzv. maštalířů. Maštalíř 165 neboli podkoní se staral o koně, jak už označení napovídá. Podkonímu bylo týdně vydáváno 12 grošů. Pravidelně mu byly sumy vypláceny od konce srpna. V tu dobu se začala v účtech častěji objevovat i vydání za seno, kování koní nebo se zde objevuje i nákup nového sedla. Koně se využívali především k otáčení žentouru. Žentour byl hlavní těžební stroj, často využívaný až do poloviny 16. století. Žentour se otáčel vlivem koňské síly a fungoval tak, že na lanový buben se navíjelo lano nebo řetěz, na němž byl zavěšen kožený měch pro dopravu rudy nebo vody. 166 Není vyloučeno, že sumy za činnost premsířů, trejvířů, pumpařů, šturcířů i maštalířů byly vypláceny v průběhu celého roku. Je možné, že vydání za jejich činnost je skryto pod jiným názvem, v němž není přesně uvedeno, že částka je odváděna za činnost premsíře, pumpaře atd. V registrech jsou totiž uváděny např. záznamy typu [V Bajerově hlubině Meklovi od vody držení]167 či [Dlouhému též od vody držení a perku vydávání v Bajerově

161

JANGL L., Hornický slovník [online], 1986, [cit. 11. 3. 2012]. TAMTÉŽ. 163 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 45. 164 JANGL L., Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 68-69. 165 TÝŽ., Hornický slovník [online], 1986, [cit. 11. 3. 2012]. 166 KAFKA J. a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, s. 43. 167 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 131v. 162

38

hlubině].168 Tzv. držení vody je pravděpodobně i šturcířova práce, ale v záznamu uvedeném výše není zmíněno, že pracovníci Dlouhý nebo Mekl by šturcíři byli. K důlní činnosti patří také výdaje za lůj, jenž se využíval ke svícení v podzemních prostorech. Lůj byl před začátkem šichty rozdělován horníkům do svítilen. 169 Suma za lůj byla vydávána celkem pravidelně, kromě září a října, kdy nebyl lůj kupován vůbec. V prosinci pak ale bylo nakoupeno velké množství loje v sumě 94 grošů. Průměrné výdaje na lůj činily měsíčně cca 61 grošů. V následujícím grafu č. 2 jsou zachyceny výdaje za lůj v roce 1521. Výdaje jsou zaokrouhleny na groše.

Graf 2: Sumy vydané za lůj v průběhu roku 1521

Pokud bychom měli shrnout výdaje za činnosti dělníků, můžeme říci, že průměrný dělník byl nejčastěji ohodnocen 12 groši týdně. Nejvyšší počet dělníků na dole zastávali s největší pravděpodobností dělníci s funkcí hašplíře. A nejlépe placený dělník vykonával funkci šturcíře. Nejvíce částek za výkony dělníků se vyplácelo v jarním a letním období. Mohlo to být z toho důvodu, že důlní práce v zimě byly omezeny nepříznivým počasím, a proto nebylo tolik dělníků zapotřebí. Nejvíce peněz za dělnickou činnost bylo vyplaceno 168 169

NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 130v. AGRICOLA G., Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 122.

39

v červnu, vydaná suma vycházela přes 600 grošů. Druhým měsícem v pořadí, v němž bylo vydáno nejvíce peněz za dělnickou činnost, byl březen, kdy se výsledná suma pohybovala také okolo 600 grošů. Záznamy výdajů vedených za dělnickou činnost nám také umožňují vytvořit seznam jmen důlních dělníků. Ten uvádím v příloze č. 5. Výdaje uvedené v registrech pravděpodobně nezachycují všechny činnosti, které bychom k důlní činnosti přiřazovali. Chybí zde vydání za práci horníků, kteří pracují pod povrchem u kahanu a k práci využívají pemrlici170, kladívko, vrták, šparátko apod.171 Výdaje neobsahují ani seznamy jmen takovýchto horníků. Je možné, že tuto práci vykonávali např. hašplíři nebo jiní dělníci, za jejichž činnost jsou výdaje odváděny. V odborné literatuře je ovšem činnost těchto dělníků ohraničená, např. že hašplířem je ten, kdo vytahuje rubaninu na povrch apod.172 Dále je možné, že v registrech, které máme k dispozici, se tyto informace nenachází, protože byla vedena ještě registra další, která mohla být pod správou jednotlivých těžařů, a ti si mohli seznamy takovýchto horníků vést sami. Těmto těžařům pak mohli být přiřazováni horníci, kteří už jsou vedeni v registrech na příjem a vydání hor olověných, a ti pak vykonávali další práce tak, jak jsme je popisovali. To by ovšem znamenalo, že všechny výdaje vedené v registrech jsou rozčleněny na potřeby jednotlivých těžařů. Tuto domněnku můžeme podložit údaji z register, kde se např. nachází [Matesovi od Kovakovy šachty cimrování jesto se deštěm sadila 3 groše]173, záznam pokračuje [Jírovi od perku z té šachty braní za šichtu 2 groše]174. Další údaj [Dlouhému též od vody držení a perku vydávání v Bajerově hlubině]175 atd. Odtud můžeme usuzovat, že dělníci vedení v registru pracovali na více místech.

4. 1. 3. Výdaje „na voltář“ Mezi pravidelnými výdaji se nachází tzv. výdaje na oltář. Tyto výdaje se objevují v každém zápisu a vydávaná suma činí po celý rok 3 groše týdně. Výlohy na oltář můžeme přiřadit k hornické činnosti pravděpodobně z toho důvodu, že horníci se od počátků 170

Pemrlicí neboli perlíkem tluče se na kladívko (želízko). AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 6. 171 TAMTÉŽ, s. 11. 172 AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 11. 173 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 125v. 174 TAMTÉŽ. 175 TAMTÉŽ, fol. 130v.

40

obraceli na pomoc Boha, a to při každém vstupu do dolu a děkovali mu, po každém výstupu z něj. Jedním z hornických zvyků bylo právě společné odříkávání modlitby. Že se v hornické činnosti odráží náboženství, je patrné už z pozdravu, jímž se horníci zdravili. Na hornický pozdrav „Dař Bůh“ či „Pomahajba“ (zkráceně pomáhej Bůh) se odpovídalo slovem „Dažboh“ (zkráceně Doufám, že to dá Bůh).176

4. 1. 4. Zpracování rudy Ruda se zpracovávala pražením. Pražila se buď z toho důvodu, aby změkla a lépe se roztloukala mlátky, nebo aby se spálily součástky jako síra a bitumen, které kovům škodí. 177 Pražení probíhalo na tzv. roštu, který vznikne tak, že se v zemi se vykopá čtverhranná, zpředu otevřená pražná jáma, na kterou se nakladou polena těsně vedle sebe, na ně pak jiná napříč, rovněž vedle sebe. To pak se opakuje, dokud hranice nedosáhne určité výšky. Nakonec se na ni položí kladivy roztlučená ruda a vytvoří se hromada podoby kužele. Ruda se takto může pražit i několikrát, dle tvrdosti. 178 Mezi další procesy zpracování rudy patří její praní, čištění a tavení. 179 Jelikož se ruda musela k roštu nějak dopravit, nacházíme ve stříbrské knize záznamy, kolik bylo za jednu takovou tzv. fůru180 rudy na rošt vyplaceno. Můžeme předpokládat, že to bylo cca 0,5 kopy grošů. Registra obsahují totiž záznamy typu [od fury rudy na rošt a zase olova domů 1 kopa grošů]181. Další činnost je tzv. [ladování rudy na rošt]182, což pravděpodobně označuje nakládání rudy na rošt. Za tuto činnost byl vyplácen cca 1 groš. K pražení rudy bylo potřeba dřeva. Za dřevo se vydávalo přibližně 0,5 kop grošů, [Za les k té rudě pálený 0,5 kop grošů]183. Po pražení rudy přicházelo na řadu její praní. Tzv. práči byli vypláceni sumou, která činila cca 15 grošů. Práč byl odměňován pravidelně a jeho činnost je uvedena téměř v každém zápise. V registrech se dále nachází výdaje za rudu. Je možné, že výdaje za rudu jsou odváděny z toho důvodu, že ruda byla vykupována od těžařů a následně zpracovávána. Za 176

AMERLING K., Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, s. 3. AGRICOLA G., Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 277. 178 TAMTÉŽ, s. 278-280. 179 TAMTÉŽ, s. 299 - 306. 180 Fůra - činnost spojená s dopravou nákladu pomocí fůry na určené místo. Fůra znamená i povoz, na němž byl náklad převážen. JANGL L., Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 83. 181 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 128r. 182 TAMTÉŽ, fol. 136v. 183 NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 16v. 177

41

rudy bylo celkově vydáváno nejvíce peněz týdně. Nejnižší částky vyplácené za rudy se pohybovaly okolo 16 grošů, nejvyšší vydávané částky přesahovaly i několik desítek kop. Výdaje za rudu v roce 1521 jsou obsaženy v grafu č. 3. Tento graf popisuje výdaje v měsíčních rozestupech a vydání za rudu jsou v něm zaokrouhlena na částky v celých kopách.184 Vývoj ceny uvádím ještě v tabulce č. 1, v níž jsou přesně uvedeny hodnoty výdajů za rudy v průběhu roku. Z údajů vyplývá, že nejvyšší suma byla za rudu odvedena v měsíci květnu a tato suma činila 48 kop 16 grošů a 5,5 denárů.

Graf 3: Sumy vydávané za rudu v průběhu roku 1521

184

Takové členění grafu je vybráno z toho důvodu, aby graf přehledně znázornil vydávané částky v průběhu roku 1521.

42

Tabulka 1: Sumy vydávané za rudu v průběhu roku 1521 Suma za rudy kopy groše denáry leden

32

23

11

únor

15

1

2,5

březen

21,5

35,5

3

duben

38,5

52

10

květen

48

16

5,5

červen

42 1

8 46

18 5

30,5

52,5

0

září

31

42,5

2

říjen

23

37

4

listopad prosinec

19 6

57 37,5

2 2

červenec srpen

Položíme-li si otázku, od koho byla ruda odebírána, můžeme dle register vytvořit seznam osob, od nichž byla ruda pravidelně vykupována. V příloze č. 6 uvádím jmenný seznam těchto osob.

4. 1. 5. Výdaje za podpůrné práce, materiál a služby Výdaje za materiál a podpůrné práce se v registrech objevují jednou či vícekrát do roka. Jedná se především o nakupovaný materiál, který byl k práci v dolech nezbytný, dále se platilo za služby, které byly potřeba jen za určitých okolností. Sumy za tyto výdaje se často mění hlavně podle toho, kolik materiálu bylo třeba v danou dobu zakoupit. Z odebíraného materiálu a náčiní můžeme uvést např. škopky, hřeby, prkna, provaz, plechy, kůži atd. Prkna se prodávala většinou po 10 denárech za kus. Prkna se využívala např. k výrobě trakařů,185 ale s jejich pomocí byla řízena i doprava na dole, obzvláště doprava pomocí huntů. Hunty byly podobné kolečku, ale uvezly stejný nebo větší náklad rychleji a s menší námahou. Vyžadovaly ovšem lepší úpravu jízdní dráhy, a to následujícím způsobem – kolík připevněný k huntu se pohyboval v mezeře, jež vznikla mezi dvěma prkny a nedovoloval huntu, vyjet z plánované trati. 186 Plechy se používaly

185 186

AGRICOLA G., Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 171. JANGL L., Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 79.

43

např. k praní rud nebo k výrobě důlních vozíků a cena jednoho plechu se pohybovala přibližně okolo 1,5 grošů.187 Ze záznamů typu [Mařenkovi bečváři od nabíjení nádobí 10 grošů],188 [Mařenkovi za 4 vědra do hlubiny k fucování vody 2 groše],189 [Mařenkovi za 14 kyvlí 24,5 grošů],190 je patrné, že často bylo zboží odebíráno od stejného řemeslníka. Služby, za něž se vydávaly peníze, byly např. šití kůží, služby zedníků za podezdívání zdi, opravy zámků apod. Mezi další služby patřilo např. broušení pil, přičemž nabroušení jedné pily stálo přibližně 0,5 grošů. Šití kůží bylo vyžadováno poměrně často a za tuto službu se nejčastěji platilo od 4 do 6 grošů. Sumy za samotné kůže se lišily. Někdy byla jedna kůže zakoupena za 17,5 grošů, jindy za 20 grošů, občas dokonce i za 30 a více grošů. Kůže sloužily především k výrobě měchů, jejichž funkci jsem již zmínila. Zároveň jsem poukázala na nutnost častých oprav měchů, jelikož se při vytahování z šachet často rozdíraly. Tuto informaci můžeme podložit právě i údaji z register, v jejichž vydáních se potřeba koželuhových služeb objevuje častěji, než potřeby služeb jiných. Mezi náhodné výdaje spadají veškeré opravy, které byly na dolech vyžadovány. Jednalo se např. i o vyspravování šachet, které byly poničeny za nepříznivého počasí [Mathesovi od Kovakovy šachty cimrování, jesto se deštěm sesadila 3 groše]191 či [Druhému šturcíři za pět šichet, jesto pomáhal šturcovati, jesto veliké vody po dešti přibyly].192 Z těchto zápisů je patrné, že ne všechny služby byly vyžadovány od řemeslníků, ale tyto nahodilé práce vykonávali samotní důlní dělníci.

4. 2. Příjmy Než provedeme analýzu příjmů je zapotřebí zmínit váhy, v nichž bylo olovo odměřováno. Jedná se především o centýř, kámen, libru a čtvrť. Horní centýř obsahoval přibližně 6 kamenů, což se rovnalo 120 librám. 120 librám se pak vyrovnalo 480 čtvrtí. 193 Centýř je v registrech zaznamenán značením – ct, kámen – lp a libra značkou – lb.

187

AGRICOLA G., Jiřího Agricoly Dvanáct knih, s. 172. NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 124v. 189 TAMTÉŽ, fol. 128r. 190 TAMTÉŽ, fol. 128v. 191 NA, SMP, inv. č. 1029, fol. 125v. 192 TAMTÉŽ, fol. 132v. 193 JANGL, L.: Staré hornické a hutnické míry a váhy, s. 109. 188

44

Přirovnání k dnešním váhám a zkratky využívané v registru jsou zaznamenány v tabulce č. 2.

Tabulka 2: Váhová označení194

Váhové Hmotnost Značka označení centnýř 61,728 kg

kámen

10,288 kg

libra

0,514 kg

Záznamy příjmů vždy obsahují váhu olova a sumu, za níž bylo prodáno. V některých zápisech je určeno i komu a kam bylo olovo prodáváno. Ze zápisů z první části roku 1521 je patrné, že olovo bylo nejčastěji prodáváno na Velhartice. Tam bylo v první polovině roku 1521 prodáno cca 68,5 ct 0,5 lp 98,5 lb. Zájemcům do Prahy bylo prodáno přibližně 82 ct 5 lp, což znamená, že do Prahy bylo prodáno olova nejvíce. Dále se prodávalo olovo také do Krumlova, kam bylo v první polovině roku posláno pravděpodobně 11,5 ct. Celková suma za prodej olova zapsaná v první části dolových účtů činila 184 kop 118 grošů a 7,5 denárů. Během první poloviny roku se cena centýře měnila, v druhé polovině roku byla částka ustálena v podobě 1 kopa grošů za 1 centýř. Jeden kámen byl tedy prodáván za 10 grošů. Příjmy vedené v druhé polovině roku 1521 často uvádějí, že suma je získána za olovo prodané do hory. Z toho můžeme usuzovat, že horou je myšlena Kutná Hora, která byla v tomto období jedním z největších odběratelů olova na našem území. Hmotnost prodávaného olova byla během roku různá. Nejnižší prodaná váha olova se pohybovala okolo 11 centýřů, nejvyšší pak okolo 42 centýřů. 194

Zdroj: Zemské míry v Čechách [online]. [cit. 2012-03-22]. .

Dostupné

z:

45

Dále se v záznamech příjmů z června až října objevuje údaj, že z celkové sumy došlo ke sražení v hodnotě 16 kop grošů. Tato srážka je uváděna jako tzv. sražení v minci. Co tento pojem znamená, se mi prozatím nepodařilo zjistit. Pro jeho objasnění bude potřeba širší bádání v oblasti mincovnictví a obchodních vztahů v raném novověku. Víme ale jistě, že z celkové částky prodaného olova je odečteno právě 16 kop grošů, z čehož vyplývá, že celková suma příjmů za olovo v druhé polovině dolových účtů činí 173,5 kop grošů. Sečteme-li obě výsledné částky příjmů za olovo, dojdeme k celkové sumě, která činí 357,5 kop 118,5 grošů a 7,5 denárů.

Tabulka 3: Příjmy za olovo v roce 1521

Veškeré příjmy ale nezahrnovaly pouze prodej olova, docházelo i k prodeji samotných rud. Zda byly rudy prodávány v surovém stavu, nebo byly již nějakým způsobem upravovány, není známo. Víme ale, že ruda byla prodávána za částku 0,5 kop za jeden centýř. Pokud tuto sumu porovnáme s výdaji za rudu, kdy jeden centýř byl vykupován přibližně za 16 grošů, je suma za prodej jednoho centýře rudy poněkud vysoká. 46

Tím pádem se můžeme domnívat, že ruda se prodávala již v alespoň částečně zpracovaném stavu. Kam byla ruda prodávána, vyplývá jen z jednoho údaje, kdy 20 centýřů rudy bylo prodáno Mládkovi do Prahy. Zbylá ruda byla prodána jakémusi Johanesovi a Václavu Pekaři. V záznamech už ovšem nenalézáme údaj o místě, kam byla ruda poslána.

Tabulka 4: Příjem za rudy v průběhu roku 1521

Datum 25.8. 22. 9. 28. 10.

Celkem

Hmotnost 10 ct 35 ct 10 ct 20 ct 25 ct 100 ct

Příjem v kopách 5 17,5 5 10 12,5 50

K příjmům za rudy a olovo je připočítáno ještě 8 kop 24 grošů a 1,5 denáru, které byly do hory přijaty za Jiříka havíře, jenž byl na olověné hory ustanoven v období po smrti perkmistra Andresa Vlka, než byl obstarán perkmistr nový. O těchto příjmech, ale nejsou v knize žádné jiné zmínky. Dále je k celkové sumě za rudy a olovo přičteno 16 kop, které byly přijaty od jakéhosi pana Hofra. Celková suma příjmů vedených v druhé knize čítá 247 kop 54 grošů 1,5 denáru. Je jisté, že v této sumě nejsou započítány částky z první části dolových účtů, proto výsledná suma příjmů činí 433 kop 52 grošů a 9 denárů. Toto by měl být tedy celkový důlní příjem za rok 1521. Poslední písařův záznam v oddíle příjmů udává, že další počet se má začít až v příštím roce. [Dominica in excelso trono 1951522 odtud se má počet začíti].196 Tím zjišťujeme, že záznamy příjmů jsou pro rok 1521 ukončeny. Shrneme-li produkci olova v roce 1521, dojdeme k závěru, že během roku bylo podle všeho vyprodukováno 373,5 ct 16 lp 98,5 lb. Zisk z tohoto olova činil 358,5 kop 58,5

195 196

Dominica in excelso trono=Neděle před třemi králi. NA, SMP, inv. č. 1030, fol. 7r.

47

grošů a 7,5 denárů. Příjem za olovo v průběhu roku 1521 je zachycen na následujícím grafu. 197 Graf 4: Sumy přijaté za olovo v průběhu roku 1521 50 45

Sumy v kopách

40 35 30 25 20

příjem za olovo (zaokrouhleno na kopy)

15 10 5

0

Datum

Jelikož víme, že produkce olovského revíru ročně činila okolo 250–300 tun olova, byla by produkce stříbrského revíru značně zaostávající. V knize Rudné a uranové hornictví České republiky198 nacházíme informaci, že produkce stříbrských dolů byla přibližně o polovinu menší než dolů olovských. 199 Ani této hmotnosti ale výsledná produkce stříbrské těžby v roce 1521 nedosahuje. Proč tomu tak je se mi zatím nepodařilo zjistit, ale je možné, že nízká produkce stříbrských dolů souvisí s nesrovnalostmi s příjmy, které jsou níže popsány. Zaměříme-li se totiž na celkovou sumu příjmů roku, která podle všeho činí 433 kop 52 grošů a 9 denárů, je zarážející fakt, že je tato suma o mnoho nižší, než celková suma výdajů v tomtéž roce. Sečteme-li všechny částky nacházející se na konci každého týdne, dojdeme ke zjištění, že tato suma činí přibližně 681 kop 14 grošů 6,5 denáru. Z toho

197

Pro lepší přehlednost grafu byly sumy zaokrouhleny na kopy. KAFKA Jan a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003. 199 TAMTÉŽ, s. 41. 198

48

vyplývá, že doly by musely být velice prodělečné. Existuje ovšem řada možností, jak toto tvrzení vyvrátit. Jelikož kniha, v níž jsou zapsány dolové účty první části roku 1521, obsahuje ještě dolové účty let 1517, 1518, 1519 a 1520, je možné některé příjmy jsou ztraceny mezi těmito lety. Vycházíme totiž z toho, že příjmy jsou v této knize zaznamenány za sebou, ovšem ne zcela přehledně. Např. na fol. č. 2-4 nacházíme dolové příjmy z let 1517-1521. Tyto příjmy jsou dodatečně datovány pravděpodobně stejnou rukou, jakou jsou značeny čísla stránek či data vycházející z latinských nadpisů týdne. V příjmech se sice latinská datace nachází, bohužel řada z nich neobsahuje rok, v němž byl příjem učiněn. Zde jsme odkázáni na ono dopsané datum. Protože už jsme ale zjistili, že názvy latinských týdnů jsou na data roku 1521 převedeny chybně, je možné, že i datace příjmů může být zapsána mylně. Dále je možné, že v knize nejsou zapsány všechny příjmy. Jak jsem již dříve zmínila, mohlo existovat více knih dolových účtů z téhož roku, tím pádem by v nich mohly být zaznamenány i další příjmy. Pro bližší poznání příjmů a vydání stříbrských dolů by byla zapotřebí analýza dalších stříbrských dolových účtů. Ty jsou často vedeny jiným systémem účetní evidence, který by mohl objasnit nesrovnalosti, zjištěné analýzou registra 1521. Dalšími rozbory knih by bylo možno určit, jakým směrem se příjmy výdaje pohybovaly a zda se podobné rozdíly mezi příjmy a vydáními objevovaly častěji či nikoliv.

49

Závěr Hlavním cílem této práce bylo zpracování jednoho účetního období stříbrské důlní činnosti v raném novověku. Analýza register tohoto typu není příliš častým tématem odborných prací a v oblasti stříbrské těžby z těchto let chybí podobné rozbory úplně. Touto prací bych chtěla upozornit především na to, že dolové účty jsou jedním z významných zdrojů informujících o důlní minulosti. Analýzou registra z roku 1521 jsem chtěla poukázat na to, že knihy dolových účtů jsou bohatým zdrojem informací, které nám otevírají nové obzory z hlediska montánní historie. Z rozboru záznamů můžeme zjistit, jak doly v daném období prosperovaly, který perkmistr na nich zrovna úřadoval nebo jaké výdaje byly nejčastěji odváděny. Hlubším rozborem je pak možno zachytit pohyb jednotlivých cen v průběhu časového období. Studiem cen je možno zachytit nejlépe placené důlní činnosti nebo zjistit, které výdaje byly vydávány pravidelně a které se objevovaly pouze nahodile. Dále nám dolové účty nabízejí jména horníků, ale i řemeslníků a dalších osob, z nichž můžeme vytvořit množství jmenných seznamů. Z těchto seznamů je možno usuzovat, jak vypadala národnostní skladba horníků na dole apod. Díky zapsaným názvům obcí a měst se můžeme např. dozvědět, v jakých vzdálenostech obchod s produkty těžby probíhal. Velmi zajímavým hodnotím výsledek, který práce přinesla v oblasti příjmů a výdajů. Bylo zjištěno, že výdaje mnohonásobně převyšují příjmy. Abychom tento výsledek objasnili, bude potřeba další bádání, a to zejména další rozbory stříbrských dolových účtů. Takové analýzy by nám pomohly především k tomu, že bychom mohli příjmy a výdaje hodnotit v průběhu několika let a zjistili bychom, zda vydání převažují nad příjmy pouze ojediněle nebo se takové výsledky budou vyskytovat častěji. Jelikož v nedávné době došlo k digitalizaci šesti stříbrských register 200 a další registra se digitalizují v těchto dnech, budou mít příští badatelé k stříbrským dolovým účtům snazší přístup. I to by mohlo přispět k rozvoji zájmu o tuto problematiku. Byla bych ráda, kdyby se tato práce stala prvním krokem pro další zpracování hornických účtů a bylo tak možno poskytnout komplexní obraz stříbrských montánních dějin v 1. polovině 16. století. Toto téma bych chtěla dále rozvinout ve své diplomové 200

V digitalizované podobě je možno prohlížet registra na portálu www.badatelna.cz.

50

práci. Bylo by vhodné hlouběji proniknout do samotných účetních knih, v nichž se dá objevit celé spektrum významných informací a prohloubit tak znalosti o stříbrském rudním revíru. Dalšími kroky by mohla být analýza zbylých knih, díky níž by mohlo dojít např. k širšímu studiu dějin cen a mezd spojených s báňským průmyslem. Dolové účty nám také poskytují náhled do hornické terminologie používané v 16. století. Při rozsáhlejším bádání by nám knihy mohly ukázat i vývoj a využívání hornického slangu. To by mohlo být i z jazykového hlediska samo o sobě zajímavým předmětem dalšího bádání. Jak jsem již předeslala, zpracování hornických účtů se dá uchopit velice různorodě, a může nám přinést nové a velice zajímavé informace z montánní historie.

51

Seznam zkratek AM – Archiv města apod. – a podobně atd. – a tak dále cca – circa CIM – Codex iuris municipalis cm – centimetr ct – centýř č. – číslo ed. – editor ev. č. – evidenční číslo fol. – folio inv. č. – inventární číslo IRM – Ius regale montanorum lb – libra lp – kámen NA – Národní archiv např. – například SMP – Staré montanum Praha SOA – Státní oblastní archiv SOkA – Státní okresní archiv

52

Seznam použitých pramenů a literatury I. Archivní prameny Národní archiv, Fond Staré montanum Praha - Úřední knihy, registraturní pomůcky, spisy sign. 1/1, ½, č. fondu 216_1: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1503, inv. č. 1027, ev. č. KN 144. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1511-1516, inv. č. 1028, ev. č. KN 145. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1517-1521, inv. č. 1029, ev. č. KN 146. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030, ev. č. KN 147. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1523, inv. č. 1031, ev. č. KN 148. Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1524, inv. č. 1032, ev. č. KN 149.

II. Pramenné edice HAAS Antonín, Codex iuris municipalis regni Bohemiae II. - Privilegia královských měst venkovských z let 1225 – 1419, Praha 1895. TÝŽ, Codex iuris municipalis regni Bohemiae III. - Privilegia královských měst venkovských z let 1420 – 1526, Praha 1948. KUBÁTOVÁ Ludmila, Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992. TÁŽ, Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 2., Praha 1992.

III. Literatura AGRICOLA Georgius, Jiřího Agricoly Dvanáct knih o hornictví a hutnictví = Georgii Agricolae De re metallica libri XII, Ostrava 2001. AMERLING Karel, Krátký popis hornictví s udáním staročeských, dobrých hornických významů, Praha 1850. BAHLCKE Joachim, EBERHARD Winfried, a POLÍVKA Miloslav (edd.), Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska, Praha 2001. BARTOŠ František Michálek, M. Jakoubek ze Stříbra, spolubojovník a nástupce Husův, Příbram 1936. BEER Karl, Das älteste Verzeichnis der Steuerpflichtigen Mieser, in: Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier, Mies 1931, s. 10-20.

53

BORECKÝ František, M. Jakoubek ze Stříbra, Praha 1945. BYSTRICKÝ Vladimír, Přehled dějin města Stříbra v době husitské, in: Sborník Okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 14-28. TÝŽ, RUBÁŠOVÁ Kateřina, Stříbro do roku 2000 aneb dějiny jednoho města, Stříbro 2000. TÝŽ, WASKA Karel, O vyhnání křižáků z Čech roku 1427: Husitské vítězství u Stříbra a Tachova, Plzeň 1982. DLASK František, Hornictví ve Stříbře v letech 1915/1945, in: Minulostí západočeského kraje X, Plzeň 1974. EBELOVÁ Ivana, Revize soupisu městských knih českých do roku 1526 a jeho rozšíření. Limity vydávání městských knih a pravidla jejich editace, in: Ústecký sborník historický Supplementum 1, Ústí nad Labem 2010, s. 397-407. FRIEDRICH Gustav, Rukověť křesťanské chronologie, Praha 1997. HALADA Jan, Lexikon české šlechty, Praha 1992. HLAVÁČEK Ivan, NOVÝ Rostislav, KAŠPAR Jaroslav, Vademecum pomocných věd historických, Jinočany 2002. HOFFMANN František, Středověké město v Čechách a na Moravě, Praha 2009. HRABÁK Josef, Hornictví a hutnictví v království Českém: jeho vznik a vývoj až po nynější stav, Praha 1902. Ius regale montanorum aneb Právo královské horníkuov, Kutná Hora 2002. JANGL Ladislav, České horní právo a báňská historie: metodika báňsko-historického výzkumu, Praha 2010. JANGL Ladislav, Staré hornické a hutnické míry a váhy, Sokolov 2006. JANOUŠKOVEC Jiří, FRÝDA František, Počátky města Stříbra, in: Sborník okresního muzea v Tachově, Tachov 1983, s. 3-13. JIRÁSKO Luděk, Církevní poměry Stříbra v době předhusitské, in: Historický věstník Stříbrska, Domažlice 1995, s. 9-14. KAFKA Jan a kol. (ed.), Rudné a uranové hornictví České republiky, Ostrava 2003. KAŠPAR Pavel, HORÁK Vladimír, Schlikové a dobývání stříbra, Praha 2009. KUBÁTOVÁ Ludmila, Neznámý rukopis Lazara Erckera 1569, Praha 1996. TÁŽ, Nejstarší dolové účty Horní Blatná, sv. 1, Praha 1992, edice faksimilií.

54

KUČA Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 7, Praha 19962011. LEMINGER Otakar, Práce o historii Kutné Hory, dolování a horním právu, Kutná Hora 2009 MACEK Josef, Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526, 3-4, Praha 2002. MAJER Jiří, Rudné hornictví v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Praha 2004. MAKARIUS Roman, Z dějin královské, císařské a státní báňské správy, Ostrava 2004. MANET Georg, Befestigung und Bewaffnung der Stadt Mies vor den Husitenkriegen, in: Festschrift der Bergstadt Mies 1931 zur 800-Jahrfeier, Mies 1931, s. 20-35. MARTINOVSKÝ Ivan, Vznik a počátky Vladislavského zřízení zemského, in: Vladislavské zřízení zemské a počátky ústavního zřízení v Českých zemích (1500-1619), Praha 2001. NAVRÁTIL Zbyněk, Problematika založení města Stříbra ve vztahu k dolování stříbra a olova, in: Historický věstník Stříbrska I., Domažlice 1995, s. 15-26. NEUBERGER Karel - JISKRA Jaroslav, Kniha o stříbrském hornictví, Stříbro 2006. NODL Martin, Populační vývoj Stříbra v letech 1380-1419, in: Minulostí západočeského kraje XXXV, Ústí nad Labem 2000, s. 7-47. TÝŽ, Západočeské Stříbro v roce 1380: Kvantitativní analýza vlivu moru na demografický vývoj středověkého města, in: Minulostí západočeského kraje XXIX, Ústí nad Labem 1994, s. 7-14. NOHEJLOVÁ-PRÁTOVÁ Emanuela, Krátký přehled českého mincovnictví a tabulky cen a mezd, Opava 1964. NOVÝ Rostislav (ed.), Městské knihy v Čechách a na Moravě 1310-1526: katalog, Praha 1963. PETRÁŇ Zdeněk, Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, Praha 2010. TÝŽ, První české mince, Praha1998. POŠEPNÝ František, GRAF Josef (ed.), Der Bergbaudistrict von Mies in Böhmen, Wien 1874. SOCHOR Karel a kol. (ed.), Hornický slovník terminologický, Praha 1961. SULDOVSKÝ Josef, Kronika hornictví zemí Koruny české, Ústí nad Labem 2006. ŠIMEČEK Zdeněk, K dolování ve Stříbře v období předhusitském, in: Minulostí západočeského kraje V, Plzeň 1967.

55

ŠMAHEL František, Husitská revoluce 3, Kronika válečných let, Praha 1996. ŠTERNBERG Kašpar, Nástin dějin českého hornictví, Příbram 1984. VOLF Miloslav, Popis městských archivů v Čechách, Praha1947.

IV. Elektronické zdroje JANGL Ladislav, Hornický slovník: Zvláštní výrazy užívané v různých dobách při těžbě a zpracování nerostů [online], 1986, [cit. 11. 3. 2012]. Dostupný z: < http://www.hornickyspolekstribro.cz/dokumenty/hornicky-slovnik.pdf>. Zemské míry v Čechách [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: .

56

Seznam grafů a tabulek Graf 1: Sumy vydané hašplířům v průběhu roku 1521 ..................................................... 37 Graf 2: Sumy vydané za lůj v průběhu roku 1521 ............................................................ 39 Graf 3: Sumy vydávané za rudu v průběhu roku 1521...................................................... 42 Graf 4: Sumy přijaté za olovo v průběhu roku 1521 ......................................................... 48 Tabulka 1: Sumy vydávané za rudu v průběhu roku 1521 ................................................ 43 Tabulka 2: Váhová označení............................................................................................ 45 Tabulka 3: Příjmy za olovo v roce 1521 .......................................................................... 46 Tabulka 4: Příjem za rudy v průběhu roku 1521 .............................................................. 47

57

Přílohy Příloha 1: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1517– 1521,inv. č. 1029, fol. 1r. Příloha 2: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1521 - inv. č. 1030, desky Příloha 3: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1521 - inv. č. 1030, fol. 9 v, 10 r. - ukázka výdajů Příloha 4: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030, fol. 6v. - ukázka příjmů Příloha 5: Jmenný seznam horníků Příloha 6: Jmenný seznam osob, jimž bylo vypláceno za rudy

58

Příloha 1: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1517–1521,inv. č. 1029, fol. 1r.

Příloha 2: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1521 - inv. č. 1030, desky

Příloha 3: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra r. 1521 - inv. č. 1030, fol. 9 v, 10 r. - ukázka výdajů

Příloha 4: Registrum na příjem a vydání peněz hor olověných u města Stříbra 1521, inv. č. 1030, fol. 6v. - ukázka příjmů

Příloha 5: Jmenný seznam horníků Jmenný seznam horníků zapsaných v registrech z roku 1521 Andres Brausek Brmocht Dlauhy Faltyn (Faltan) Fajt Fišar Hanzfajt Hanzl Hendrych Gajer (Bajer) Homolka Hruška Jakub Jan Jira Jiřík Julla Kolar Kopejtko Lapacz Lorencz Makas Mandl Mathes Matuš (Matauš)

Mekl Melčer Michal Mužik Paul Petr Petřík Raichštainer Svajdar Šana Šauflug Šilhavy Špujnar Štefl Štyfluk Šustar Ubermacht Uhr (Uher) Urban Vaněk Vavřík Vohyzda Wolfayt Vozhřik

Příloha 6: Jmenný seznam osob, jimž bylo vypláceno za rudy Jmenný seznam osob, jimž bylo vypláceno za rudy v roce 1521 Baer (Bajer) Bukač Bylar Fajthanzl Hanzl Hanzlfajt Holar Holý Jakub Jira Staršímu Manias Mitrla Pilat Slovak Thuma Trausil Urban Wolf Zbiti