RECENZE Bajgar, J.: Nerve Agents Poisoning and its Treatment in Schematic Figures and Tables. Elsevier, 2012, 82 stran. ISBN 978-0-12-416047-7
RECENZE
Jiří Patočka Zajímavou publikaci našeho předního odborníka na vojenskou toxikologii, chemické zbraně a chemické odzbrojování připravilo nakladatelství Elsevier. Na 82 stranách anglického textu přináší přehled o nejvýznamnější skupině bojových otravných látek, o tzv. nervových jedech (nervověparalytických látkách, NPL). Kromě stručné chemické a toxikologické charakteristiky NPL poskytuje krátký pohled do historie těchto nebezpečných chemikálií a sleduje snahu mírových sil o prosazení celosvětového zákazu chemických zbraní. Přináší nejnovější teoretické poznatky o mechanismu toxického účinku NPL, o možnostech profylaxe otrav NPL, o principech antidotní terapie otrav NPL a nejnovějších antidotních prostředcích a naznačuje směry, kudy se bude v příštích letech ubírat vývoj v této oblasti vojenské toxikologie a vojenské medicíny. Kniha je unikátní nikoliv svým obsahem, ale svým provedením. Je plná přehledných schémat, grafů, obrázků a barevných fotografií, a protože je to kniha elektronická, dá se v ní rychle hledat a skutečně také najít potřebné informace. Lze ji doporučit zejména studentům medicíny a vojenským lékařům, kteří v ní rychle najdou vše potřebné o tom, jak půso-
bí nervověparalytické látky na člověka, jak se před nimi chránit a jak léčit člověka otráveného tímto typem bojových otravných látek, jejichž význam v současnosti je znásoben rizikem jejich zneužití teroristy. Z přehledu použité literatury je zřejmé, že pracoviště autora patří k předním světovým institucím, které se toxikologií NPL věnují a že sám autor je v tomhle směru světově uznávanou kapacitou. ____________________ Recenzent:
Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., absolvent MU Brno, profesor toxikologie na ZSF JU v Č. Budějovicích a emeritní profesor Univerzity obrany Brno. Autor knihy Vojenská toxikologie, Avicenum 2004, Nutriční toxikologie (2008), několika dalších knih a učebnic a více než 400 vědeckých prací v odborných časopisech. S prof. Struneckou je spoluautorem bestsellerů Doba jedová (2011) a Doba jedová 2 (2012). Je členem řady odborných společností v ČR i v zahraničí, odborným poradcem časopisů Sféra, Ekofutura a Svět objevů a působí v redakcích čtyř vědeckých časopisů (Journal of Applied Biomedicine, Military Medical Science Letters, Pharmaceutical Design and Current Perspectives a Kontakt). Věnuje se popularizaci vědy a řídí internetový server TOXICOLOGY (http://www.toxicology.cz).
____________________ Autor:
Doc. MUDr. Jiří Bajgar, DrSc., absolvent Lékařské fakulty UK v Hradci Králové, vědecký a pedagogický pracovník katedry toxikologie na Fakultě vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. V současné době učí toxikologii na Zdravotně sociální fakultě JU v Českých Budějovicích. V letech 1985−1992 působil jako expert na problematiku chemických zbraní na Konferenci o odzbrojení v Ženevě, v současné době jako člen Ad hoc Group vládních expertů států pro kontrolu biologických otravných látek v Ženevě. Docent Bajgar publikoval více než 300 odborných prací a je autorem nebo spoluautorem tří desítek knih a učebních textů. Je úspěšným řešitelem a spoluřešitelem řady vědeckých projektů obranného výzkumu, grantových agentur včetně projektů zahraničních. Je členem redakční rady dvou časopisů vycházejících v USA − The ASA Newsletter a Journal of Medical Chemical Defence.
514
Recenze Strunecká, A.: Varovné signály očkování. Nakladatelství Almi, 2012, s. 296. ISBN 978-80-8749-404-2 Jiří Patočka
Očkování nebo také vakcinace je lékařský zákrok, při kterém je podáván antigen s cílem navodit imunizaci organismu. Účelem očkování je zabránit rozvoji infekčních nemocí a propuknutí epidemie u lidí a zvířat. Očkování se provádí preventivně a oficiální medicína se domnívá, že díky němu se podařilo zabránit vzniku mnoha epidemií a že očkování zachránilo tisíce lidských životů. Vakcinace je ale invazivní zákrok, který může, i když v ojedinělých případech, způsobit poškození nebo dokonce smrt zcela zdravé osoby. Stále více lidí touží po objektivních a vědecky podložených informacích a přibývá těch, kteří očkování odmítají. Nehodlají se spoléhat pouze na to, co jim doporučují reklamy, sdělovací prostředky nebo co nařizují státní orgány. Profesorka Strunecká, autorka bestsellerů Doba jedová a Doba jedová 2, nabízí ve své knize o očkování vysvětlení mechanismů imunity a důsledků vakcinace a provádí to jasným a srozumitelným způsobem. Podává podrobné a pravdivé informace o vakcínách, které by měly být v demokratickém státě přístupné všem občanům. Stejně tak by měla být právem každého rodiče svoboda informovaného souhlasu při očkování jejich dětí. Součástí knihy jsou i rady rodičům k očkování od praktické lékařky a legislativní část zpracovaná právníkem podle posledních úprav zákona o veřejném zdraví. Čtenář prostřednictvím této knihy získá informace, které nejsou běžně dostupné. Díky nim se pak může sám rozhodovat. Podobná kniha na českém knižním trhu dosud chyběla. Chcete-li si udělat názor na to, jaká očkování by vaše děti měly podstoupit a jaká jsou zbytečná, pak si knihu Varovné signály očkování určitě přečtěte. Kniha má věcný, nehysterický styl, jímž vysvětluje, argumentuje, případně varuje. Upozorňuje na důležitý fakt, na který jsme nějak zapomněli: že píchnout injekci proti nějaké nemoci je na první pohled rychlé, snadné a hlavně neškodné, ale ve skutečnosti se jedná o závažný lékařský zákrok, který významným způsobem zasahuje do lidského imunitního systému. Ne
každý je informován o tom, že očkování může ve vzácných případech končit vážnými zdravotními problémy, doživotním postižením nebo dokonce smrtí. To jsou informace, které se z brožurek výrobců vakcín ani od svého lékaře nedozvíte. Šest kapitol knihy postupně informuje čtenáře o infekčních nemocech v současném světě, o vakcínách a nežádoucích účincích očkování. Je vysvětlen vývoj imunitního systému v 1. roce života člověka. Kniha dále pojednává o povinném a doporučeném očkování v různých fázích života a nových exantémových chorobách. Jsou popsány jednotlivé druhy vakcín, proti jakým chorobám byly vyvinuty, jaké jsou jejich skutečné účinky a jaká jsou jejich rizika. Nechybí ani kapitoly věnované očkování dospělých, například proti chřipce, pásovému oparu nebo pneumokokům. Autorka knihy věnuje velkou pozornost nežádoucím účinkům očkování, o kterých se rodiče dětí ani samotní dospělí v ordinacích většinou moc nedozvědí, přestože by podobné
515
obrany Brno. Autor knihy Vojenská toxikologie, Avicenum 2004, Nutriční toxikologie (2008), několika dalších knih a učebnic a více než 400 vědeckých prací v odborných časopisech. S profesorkou Struneckou je spoluautorem bestsellerů Doba jedová (2011) a Doba jedová 2 (2012). Je členem řady odborných společností v ČR i v zahraničí, odborným poradcem časopisů Sféra, Ekofutura a Svět objevů a působí v redakcích čtyř vědeckých časopisů (Journal of Applied Biomedicine, Military Medical Science Letters, Pharmaceutical Design and Current Perspectives a Kontakt). Věnuje se popularizaci vědy a řídí internetový server TOXICOLOGY (http:// www.toxicology.cz).
informace měly být automaticky součástí jejich návštěvy. Kniha je proto skvělým průvodcem pro rodiče, neboť ne všichni pediatři dokáží rodičům vysvětlit, proč jejich dítě tu či onu injekci dostává, jaké mohou být doprovodné problémy a velmi často neberou v úvahu ani celkový zdravotní stav dítěte, ani v jaké frekvenci injekce dostává. _____________________ Recenzent: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., absolvent MU Brno, profesor toxikologie na ZSF JU v Českých Budějovicích a emeritní profesor Univerzity
Připomínky prof. Miloše Velemínského k publikaci Anny Strunecké: Varovné signály očkování Proč mám tedy výhrady k publikacím, které jistým způsobem zpochybňují očkování dětí? Jak už jsem uvedl, mám s ním dlouholetou praktickou a především pozitivní zkušenost. Očkovací látky různého typu jsem aplikoval tisícům dětí a nikdy jsem se nesetkal a ani nebyl informován o závažné reakci. Jak se říká a dělá: musím to s uspokojením zaklepat! Zažil jsem naopak dvě děti, které zemřely v souvislosti s onemocněním, proti němuž byla k dispozici očkovací látka, a rodiče je odmítli nechat očkovat. Aniž bych zpochybňoval názory autorů těchto publikací, soudím, že především zbytečně stresují rodiče. Nakonec musí stejně rozhodnout jejich pediatr, kterému důvěřují. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že právě on by měl rodičům vysvětlit vše, co se očkování týká. Proto vystupuji a budu vystupovat proti pesimistickým názorům v takto zaměřených publikacích. Všichni odpůrci očkování budou zpochybňovat očkování tak dlouho, dokud nedojde v jejich blízkosti k tragédii. Zkušenosti jsou v těchto případech podobné jako s problematikou porodů doma. Jsem osobně přesvědčen, že v tomto případě jde o příslovečně věčně zelený strom praxe proti poněkud pesimistické teorii.
Jako pediatr s mnohaletou praxí cítím potřebu vyjádřit svůj názor na problematiku vakcinace, jak je prezentována v publikaci Anny Strunecké: Varovné signály očkování. Již v knize „Doba jedová 2“, kterou napsala ve spolupráci s Jiřím Patočkou, jsem vyjádřil svůj názor praktického dětského lékaře na očkování. Nemohu a ani se nechci zaobírat tím, zda všechna tvrzení v uvedené publikaci jsou vědecky podložená a tedy objektivní. Nepochybuji o tom, že si je renomovaná autorka, než se rozhodla je zveřejnit, ověřila. Z hlediska svých osobních zkušeností s očkováním především dětí je zde patrný rozpor mezi varující teorií a praxí. Myslím si (a nechci připustit, že bych byl po létech praxe tak pouze naivně optimistický) totiž, že vědci a vývojoví pracovníci, kteří souhlasí s použitím jednotlivé očkovací látky v praxi, jsou si plně vědomi eventuálních rizik a snaží se je co nejvíce eliminovat. Připouštím, že ekonomický zájem převažující nad zdravotními riziky očkování by se mohl promítat do činnosti farmaceutických firem, rozhodně bych ale s nimi do jednoho příslovečného „pytle“ neházel příslušníky vědecké a vývojové obce.
516
Recenze Kolářová, M. (ed.): Revolta stylem. Hudební subkultury mládeže v České republice. Praha: Slon, 2011. 1. vyd. 264 s. ISBN 978-80-7419-060-5 Alena Kajanová Čtenáři se však mohou zaměřit i na narace aktérů, které do subkulturních témat zasvěceným mohou být zdrojem nových impulzů a pohledů na subkulturu díky názorové heterogenitě členů – informátorů a respondentů, a těm méně zasvěceným pomohou vytvořit obrázek o filozofii subkultury („jak to v takové subkultuře chodí“). V této rovině publikace nabízí „mnoho čtivých informací na malém místě“ a rozbíjí stereotypy o tom, že všichni hip hopeři nosí XXL tepláky a všichni teknaři jsou fetující nezaměstnaní. Můžeme si rovněž povšimnout, že zcela neplatí často citované rovnítko mezi subkulturou a mládeží, neboť mnoho z komunikačních partnerů již mezi nejmladší nepatří, ale o to jsou jejich výpovědi „cennějšími“, neboť zachytily život subkultury na pozadí společenského vývoje. V neposlední řadě se kniha dotýká například propojení některých (například freetekna) subkultur a politiky, což mé osobní nadšení z publikace jako celku poněkud kazí, neboť na mne
Publikací o subkulturách není v českém prostředí mnoho. Ještě méně je pak publikací o hudebních subkulturách. Kniha Revolta stylem editovaná Martou Kolářovou zaplňuje toto „volné místo“ zdařile. V několika samostatných kapitolách, které jsou propojeny úvodními teoretickými a metodickými východisky, nabízejí autoři kvalitativní (etnografický) pohled na jednotlivé subkultury v českém prostředí, jmenovitě punk, freetekno, underground, hip hop a skinheads. Knihu uzavírá opět shrnující kapitola věnující se hodnotám a životnímu stylu subkultur, ale také generačnímu rozměru, genderovým otázkám a nerovnostem uvnitř subkultur. Jinými slovy, možná bude pro čtenáře překvapením, že ani subkulturám, které žijí své více či méně autonomní vlastní životy vedle mainstreamové společnosti, se nevyhýbají problémy, které přináší sociální změna, globalizace či ekonomická krize. Obraz výše uvedených subkultur byl zachycen pomocí technik zúčastněného pozorování a hloubkových rozhovorů s jejími členy na různé úrovni participace v subkultuře – tedy od členů „řadových“ po členy aktivní, podílející se na hudební produkci, aj. Právě zainteresovanost autorů kapitol do té které subkultury, dokonalá znalost prostředí a dlouhodobější pobyt v ní vytvářejí hodnotu knihy a zvyšují její čtivost. Knihu je možno číst mnoha způsoby, neboť nabízí různé linie témat. Jednou z těchto linií je popis vývoje a změn v jednotlivých subkulturách, který je především v posledních letech poměrně razantní a jehož společným jmenovatelem je komodifikace a komercionalizace. S ohledem na to, že mnoho subkultur zaniklo, respektive bylo infiltrováno do mainstreamu, v důsledku těchto procesů, nejedná se o zanedbatelné vlivy. Každá ze subkultur tak prožívá svůj každodenní boj o to, být přijata a tolerována společností, ale zase jen do té míry, kdy ji společnost neabsorbuje a pečlivě pěstovaný subkulturní styl se stane běžnou součástí nabídky vietnamských tržnic.
517
Editorka: PhDr. Marta Kolářová, Ph.D., je vědeckou pracovnicí Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., a zabývá se mj. následujícími tématy: Sociální stratifikace a genderové nerovnosti, Sociální hnutí, Subkultury, Kvalitativní výzkum
působí jako uměle zařazené. Podstata postmoderních subkultur netkví přece primárně v politickém zaměření, naopak, postmoderní subkultury se chtějí bavit, a pakliže se deklarují jako apolitické, já bych jim to věřila a nehledala za tím něco víc. Je to však otázka názoru, po podrobné analýze lze samozřejmě prvky politizace nalézt leckde a mohou být impulzem k zamyšlení se o subkulturách z tohoto hlediska. Shrnuto – kniha na relativně malém prostoru nabízí velké množství informací a příběhů nejenom o subkulturách, ale vlastně i o tom, kam se to ta společnost ubírá.
____________________ Recenzentka: Mgr. Alena Kajanová, Ph.D., působí jako odborná asistentka na ZSF JU, katedře sociální práce; zabývá se především tématem minorit, marginalizovaných skupin a subkultur
Recenze Ctirad, J., Svačina, Š., Houdek, F.: O duši lékaře. Praha: Triton 2012, 339 s. ISBN 978-80-7387-618-0 Jan Vitoň Možná je to poprvé (mohu se ale samozřejmě mýlit), kdy se někdo v rámci zájmu o duši lékaře pokusil, metaforicky řečeno, nikoli už možná dnes překonaným tesáním do kamene, ale podle vzoru moudrých předků silou slova o sdělení trvalejší kovu, jak je vzpomenuto v úvodu tentokrát ve funkci demiurga Stanislavem J. Juhaňákem, ředitelem Tritonu, který publikaci vydal. Otázky duše (lat. anima, řec. psyché) zajímaly lidstvo odedávna, ať už jako zdroj života, nesmrtelná entita, forma těla, jeho dynamický impulz včetně dnes už značně bizarně znějící pneumatice jako středověké nauce o duších. Jak prozrazuje jeden z editorů publikace prof. Ctirad John: „My jsme se při koncipování našeho souboru dohadovali o ,duši lékaře‘ velmi klopotně. Názory byly a jsou různé. Mně se velmi líbí pojmové spojení ,soukromá sféra svědomí‘. Ta se v průběhu života stále rozvíjí. Je dosycována novými poznatky, proudem libých i nepříjemných počitků. Je to oblast otevřená, stále nehotová, ale dostavovaná. Podstatné je, že se skrývá, existuje ,uvnitř‘“ (s. 10). Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity si jistě může považovat za čest, že mezi odborníky v nejrůznějších i velice jemných nuancích věd o medicíně na straně jedné a praktiky, kteří
Když vloni Triton vydal neobvyklou publikaci O duši medika, v níž se nad proměnami nejenom mentality studenta medicíny (logicky budoucího lékaře) zamýšleli lékaři a lékařky, vysokoškolští pedagogové a pedagožky, vyvolalo to příznivý ohlas. To autory přivedlo na myšlenku oslovit 60 významných osobností současné medicíny s prosbou o písemné sdělení ve formě odpovědí na ze seznamu vybrané otázky, úvah na tíživé či naopak radostné téma, případně krátkého uměleckého textu-povídky z lékařského prostředí. Z oslovených se ozvalo čtyřiatřicet nepochybně nejenom vážených ve své profesi, ale zároveň i lidsky košatých lékařů akademiků i praktiků pohybujících se v členitém terénu zdravotních strázní všedního dne. Je potěšující zjištění, že se v dnešní době zmítané více či méně etickými problémy privatizací nemocničních zařízení, jejich financováním, různými protesty a požadavky pracujících ve zdravotnických profesích také někdo bez nároku na zařazení svého počinu přinejmenším mezi knižní bestsellery zajímá o vnitřní svět, přesvědčení, motivaci apod. těch, se kterými si většinou už ani nestíháme pořádně popovídat o svých neduzích, i když by to obě strany – jak pacienti, tak lékaři – mnohdy nejenom potřebovaly, ale zároveň i chtěly. 518
ři, kteří jsou majákem zdraví a naděje, vzorem svědomitosti, bohatí znalostmi, s obratnýma rukama, altruisté pilní a milí. Byli k tomu vedeni, jejich ryzost však jde hlavně zevnitř, škola a zkušenost jen rozvinuly to, co bylo dáno. Není duše lékaře. Je jen duše dobrého člověka“ (prof. Jiří Schindler, s. 223).
by ani za nic s prvními uvedenými neměnili, protože stejně jako oni zasvětili svůj život péči o zdraví jenom jinde a trochu jinak, se v publikaci věnované duši lékaře vyznal ze svého vztahu k medicíně i její bývalý dlouholetý děkan profesor Miloš Velemínský, známý a oceňovaný nejenom díky své dlouholeté medicínské praxi pediatra, ale také za své hluboké a upřímné sociální cítění, které tvoří leitmotiv jeho vyznání, v němž příslovečně otevírá svou „13. komnatu“ a svěřuje se se svými až intimními radostmi i smutky, záchvěvy své duše. Jeho pacienti, spolupracovníci, studenti, přátelé by určitě souhlasili, že v jeho případě bezezbytku platí, že: „Duše lékaře není specificky dobrá, nebo špatná. Jsou léka-
______________________ Recenzent: PhDr. Jan Vitoň, Ph.D., absolvent Filozofické fakulty UK v Praze, který působí na ZSF JU v Českých Budějovicích jako odborný asistent na katedře etiky a filozofie v pomáhajících profesích
519
