B.3.3.2.1 Venkovské obce sídla Sídla Pohled zpČt, do dávnČjší i nedávné historie ukazuje na míru zmČn, které poznamenaly životní prostĜedí jedince i spoleþnosti. Vzhledem k rychlému sledu transformací venkova neobstojí základní pojmy, tj. klasické (geografické) ani jiné pĜetrvávající pojmové vymezení venkovských sídel. V postkomunistickém období neobstojí ani dlouho pĜetrvávající, relativnČ vČrohodné znaky urbánních a rurálních typĤ sídel. Neobstojí ani definice, vycházející z období socialistické industrializace, kolektivizace zemČdČlství a centrálního plánování. Pojmosloví odráželo urþité více þi ménČ striktní vymezení (a trvání) urþitých kategorií sídel, jejich atributĤ, které se objevovaly v soustavách ukazatelĤ. Aniž bychom hodnotili, která kritéria byla úþelná þi zbytná, jsme svČdky rozsáhlé, dynamické transformace osídlení, která je dĤsledkem kombinace cílených a spontánních aktivit, þasto zcela mimo tendence a poslání discipliny urbanismu. Stoupající vČdomí, že planeta je zatČžována lidskými aktivitami nad udržitelnou mez, vede i k trendĤm opaþným. Tendence k vČtší vstĜícnosti a porozumČní pĜírodČ jako celku stále více kontrastují s podporou rostoucí spotĜeby zdrojĤ (þasto plýtvání). V rámci naznaþených transformací sídel a regionĤ probíhá i suburbanizace, která souþasnČ znamená deurbanizaci (dezurbanizaci), paradoxní pohyb lidí z mČst na vylidĖující se venkov a pĜemČnu volné krajiny v nesouvislé fragmenty zástavby a jednu z ménČ vhodných forem pomČšĢování venkova. Dosud užívané pojmy nemusí vždy reflektovat aktuální charakteristiku. Je nutné zvolit metodu, interpretující souþasnost jako urþité stadium dynamického procesu, ve kterém nastane Ĝada dalších, þasto nepĜedvídatelných stádií a situací. Pro praktickou práci bude nutné užívat další promČnné. Pokud možno objektivní výstup z takto pĜipravených, aktuálních informací by mČl být souþástí vybavení profese urbanistĤ a lidí, kteĜí mohou ovlivnit budoucnost svČĜených prostor venkova. Sídlo je prostorový útvar, vymezený hranicemi katastru, v jehož zastavČné þásti plošnČ dominují stavby pro bydlení a pro další úþely. Na správním území obce se mĤže nacházet i více rĤzných sídel. Venkovské sídlo má nebo v minulosti mČlo pĜevážnČ zemČdČlskou, produkþní funkci, kterou dnes nahrazuje pĜevážnČ funkce obytná, rekreaþní, nebo kombinace obou1). V dĜívČjších definicích bylo více pĜesnČji definovaných znakĤ, které se týkaly (dolních) limitĤ hustot obyvatel2). Geografie mezi venkovská sídla zaĜazuje i samoty3), osady (malé skupiny domĤ), vesnice a novodobé útvary jako rekreaþní a zahrádkáĜské soubory.
1)
V Pravidlech plánování a stavby sídlišĢ (rozumČj sídel) (VÚVA, 1966) se ještČ požaduje „prostĜedí pro spoleþenský život obyvatel“.
2)
V téže publikaci: MČstské sídlo mČlo mít více než 50 obyvatel/ha; ze 100 trvalých obyvatel mČlo v zemČdČlství pracovat max.10 osob atp. Takovým požadavkĤm vyhovovala sídla nad 5 000 obyvatel. Venkovské sídlo nemČlo mít více než 40 obyvatel/ha, obyvatelstvo bylo „znaþnČ závislé“ na vyjížćce za prací atd. TČmto požadavkĤm zpravidla odpovídala sídla do 2 000 obyvatel.
3)
C. Votrubec definuje sídelní jednotku (usedlost) takto: „Sídelní jednotka je každé, tedy i nestálé lidské obydlí, prostor trvalého nebo jen obþasného pobytu þlovČka, kde þlovČk pĜespává, pracuje a eventuelnČ pĜechovává své zásoby, potraviny, nápoje, náĜadí a zbranČ. Je to místo, kde sídlí, tedy usedlost.“ K této geografické definici je nutné dodat, že je v ní zjevná odlišnost od tradiþního, z historie vzešlého chápání pojmu usedlost jako oznaþení rolnického hospodáĜství.
B.3.3.2.1 - 1
Za venkovskou obec se ve statistických textech vČtšinou považuje obec do 2 000 obyvatel4) (v USA sídlo do 2500 obyvatel)5). Existuje však Ĝada obcí svým charakterem „venkovských“, která mají až 5 000 obyvatel (moravské, slovenské a maćarské vesnice). Dnes se projevují tendence vykládat venkov jako pĜíliš nákladnou soustavu malých, rozptýlených sídel. Tato struktura je historická. Odvíjela se od okruhĤ dostupnosti mezi usedlostmi a obdČlávanou plužinou, vycházejících z akþního radia þlovČka a tažných zvíĜat, pohybujících se vlastní silou (pČšky). Proto je oficiálnČ doporuþována dolní hranice poþtĤ obyvatel ve venkovských obcích, smČrodatná pro budoucí poskytování podpor s poukazem na neefektivnost existence velmi malých obcí, kterých je v ýR nejvČtší poþet (viz Kapitolu B.3.3, tabulku 1). Tato doporuþení se pohybují kolem poþtĤ 1 000–1 500 obyvatel. Z uvedeného dĤvodu je vyvíjen tlak na obecní samosprávy, aby se integrovaly do vČtších celkĤ, z nichž se mnohé relativnČ nedávno oddČlily, tj. získaly správní autonomii na bývalých stĜediskových obcích6)). Je nutno rozlišovat, zda k takové reintegraci za úþelem dobrovolné dČlby práce znovu dochází na základČ svobodných rozhodnutí samospráv (napĜ. integrace þi reintegrace formou sdružení obcí, svazkĤ obcí atp.), nebo zda k integraci dojde „seshora“, urþitým rozhodnutím z nejvyšší úrovnČ státní správy. Násilná integrace mĤže mít dokonce povahu protiústavního kroku. DĤvody pro integraci obcí v souþasném smyslu a její pĜínosy jsou uvedeny v kapitole B.2.1.2. Stávající stav území a osídlení a hlavní trendy jeho vývoje, odstavec Polycentrický rozvoj. Druhy trvalých venkovských sídel Venkovská samota (usedlost) je základní sídelní jednotkou (zástavby) v krajinČ. Lze ji charakterizovat tak, že další stavení (pokud v okolí existuje), není „na doslech" ani „na dohled", podle utváĜení terénu krajinného prostoru. V poloze samoty mĤže být i solitérní venkovské sídlo (sídlo ve smyslu solitérní rezidence): solitérní zámeþek, dvorec, hájovna, vodní nebo vČtrný mlýn, hamr atp., tj. objekty, které svou osamocenou polohu volily buć z dĤvodu zvláštní úþelové þinnosti vázané na urþitou zemČdČlskou kulturu (hájovna na okraji lesa, obory), na zdroj energie (mlýn, hamr), nebo z dĤvodu zvláštního spoleþenského postavení vlastníka, nebo uživatele (reprezentativní sídlo s vymezenou, popĜípadČ komponovanou þástí krajiny). Rozptýlená venkovská zástavba je tvoĜena souborem pĤvodnČ samostatnČ hospodaĜících solitérních stavení, kupĜ. franckých dvorcĤ (dnes samostatných objektĤ užívaných kupĜ. pro úþely individuální rekreace)7), v odstupech „na dohled“ a „na doslech“. Tato zástavba je
4)
Na základČ rozhodnutí zasedání Mezinárodního statistického úĜadu v Praze v roce 1938; tato konvence se užívá dodnes.
5)
Vyvstává otázka, þím jsou obce mezi 2 000 a 3 000 obyvateli, když statut mČsta mĤže získat obec o 3 000 obyvatel a venkovské obce jsou do 2 000 obyvatel.
6)
Venkova se týkaly tzv. stĜediskové obce, centra I. stupnČ (lokální). MČla dosáhnout 1 5003 000 trvalých obyvatel a jejich spádový okruh mČl být optimálnČ 8 km, výjimeþnČ 10 až 12 km. Na uvedená centra lokálního významu navazovala sídelní síĢ, sestávající z tzv. nestĜediskových obcí trvalého a doþasného významu a ze obcí ostatních.
7)
Rozestupy jednotlivých staveb nebo hospodáĜských celkĤ (statkĤ, dvorcĤ) jsou odvozeny od zpĤsobu hospodaĜení, od bonity pĤdy, komodit a tím od celkových výmČr pĤdy a její výtČžnosti. Také od stĜedovČkého rozmČĜení lokátorem. (Viz výzkum stĜedoþeských vesnic Rakovnicka: ing. Pašková, FSt ýVUT). Celkové poþty hospodáĜských celkĤ jsou tedy odrazem rozsahu využitelných krajinných prostorĤ a souþasnČ poplatné parametrĤm úživnosti za urþitých životních a technologických zkušeností, jež
B.3.3.2.1 - 2
obklopená kultivovanou krajinou, vČtšinou pastvinami, loukami a rolemi. Krajina luk, polí, rybníkĤ a lesních enkláv, do které je rozptýlená zástavba vsazena, je po nČkdejším odstranČní lesa minimálnČ poznamenaná dalšími lidskými zásahy (kromČ polních cest). Až moderní doba zasahuje rušivČ do této symbiózy (vzdušná vedení elektrického proudu, nevhodnČ koncipované pozemní komunikace, tČžební zaĜízení atp.). Kolonie, osada není (až na výjimky) administrativnČ samostatným útvarem, je buć prostorovČ samostatnou, nebo prostorovČ integrovanou souþástí obce. Její vznik je þasto spojen s urþitou sociální potĜebou (napĜ. bývalé kolonie chudých), ekonomickou þinností (tČžba dĜeva, nerostného bohatství, napĜ. hornické kolonie), nebo s využitím volného þasu (chatová osada, zahrádková kolonie), nebo s formou specifické formy aktivního odpoþinku, individuální rekreace8). Po stránce urbanistické je zpravidla založena na pravoúhlém schématu stejných parcel, þlenČných nejnutnČjšími místními pĜístupovými cestami. VeĜejný prostor vČtšinou chybí. NČkdy jsou osady spoleþnČ oplocené (zahrádkové), s centrem v podobČ objektu klubovny atp. ZemČdČlská vesnice je tradiþním urbanistickým souborem hospodáĜských a obytných staveb na jednotlivých parcelách. Jedná se buć o soubor relativnČ homogenní zástavby usedlostí (statkĤ) samostatných hospodáĜĤ rolníkĤ, nebo o celek s pĜevažujícími plochami velkostatku (panství, církevní celek). V urþité þásti sídla bývají soustĜedČné menší parcely zamČstnancĤ, bezzemkĤ. Vesnice vČtšiny urbanistických typĤ se mĤže vykázat veĜejným prostorem a veĜejnými stavbami (kaplí, kostelem, farou, školou, rychtou). Urbanistický soubor zemČdČlské vesnice mĤže mít nejrĤznČjší prostorové založení a/nebo uspoĜádání (urbanistické formace), napĜ.: nejstarší, nepravidelnou pĜedkolonizaþní formu shlukovou,
formu okrouhlou – tzv. okrouhlici, s okrouhlou formou návsi a s radiálním uspoĜádáním lánĤ (honĤ),
formu ulicovou, silniþní, potoþní s probíhající komunikací stĜedem zástavby,
návesní, kdy je probíhající komunikace rozšíĜena, nebo pĜerušena velkým (pravidelným nebo nepravidelným) prostorem jedné nebo více návsí, s návazným uspoĜádáním honĤ plužiny s hranicemi lánĤ kolmo na smČr páteĜní komunikace. Pro zemČdČlskou vesnici je charakteristická pĜímá dostupnost obdČlávané krajiny z parcel usedlostí a existenþní závislost zástavby na obdČlávané krajinČ (tento charakteristický, zásadní rys zemČdČlská vesnice svým novým, indiferentním posláním ztrácí)9).
Z celkového poþtu cca 6 400 obcí v ýR jich zĤstává svou povahou zemČdČlskou vesnicí v souþasnosti ménČ než 1 000. Sportovní a rekreaþní areály v krajinČ. Jedná se o samostatné nebo sdružené sportovní a rekreaþní plochy ve volné krajinČ jako jsou golfová hĜištČ, sportovní letištČ, jezdecké areály jízdárny, lyžaĜské areály se sjezdovkami a bČžeckými trasami, parkúry a jízdárnami pĜi
8)
9)
pomáhaly optimalizovat podobu tohoto osídlení v daném místČ. Tyto pĜíþiny a jejich dopady pĜestaly být reálnými v okamžiku, kdy pĜestaly být základem existence obyvatel. Na rozdíl od souþasné praxe byl urþitý soubor alespoĖ definován, nazván; je také signálem, že došlo k zámČru urþitého poþtu staveb, že nešlo o postupné aditivní pĜiĜazování po jednotlivých stavbách. Novým jevem, který nastupuje s promČnou vesnice v jinou podobu sídla, je oplocování parcel na rozdíl od tradice ohrazování pomocí zdí. Pokud k oplocování (zejména drátČným plotem, vyzdČnými sloupky a poli atp.) dochází již u pĜedchozího typu (tj. u rozptýlené zástavby), lze to považovat za zásadní znepokojivý jev, negující dosavadní propojení staveb a krajiny.
B.3.3.2.1 - 3
koĖských farmách, dráhami pro cyklokros a motokros, spojené s ubytovacími a stravovacími zaĜízeními, pĜípadnČ s dalším (rekreaþním) vybavením a s obytnou þástí správcĤ (pĜípadnČ s ubytováním dalšího obslužného personálu). Transformace sídel na venkovČ DĤsledkem socialistické zemČdČlské velkovýroby, provozované zpĤsobem, odvozeným od výroby prĤmyslové, je denaturovaná krajina10). PĜíþinou této promČny bylo nekomplexnČ koncipované úsilí dosáhnout samostatnosti v produkci potravin, a to i za cenu, že bude narušena, nČkdy i zniþena pĤvodní krajina, vhodná pro existenci nikoli jen þlovČka, ale celých ekologicky provázaných ekologických spoleþenství, aĢ jde o flóru, nebo o faunu. Jiná promČna krajiny (vþetnČ sídel a jejich obyvatel) nastává v dĤsledku ukonþení existenþních vazeb (pĤvodní) zástavby a obhospodaĜovaných produkþních ploch. Po skonþení existenþních vazeb venkovských obyvatel ke krajinČ se zástavba a zemČdČlské kultury spravují a vyvíjejí samostatnČ. ZemČdČlská výroba je nadále Ĝízena a provozována z jiných (i vzdálených) lokalit, vČtšinou zamČstnanci velkých akciových spoleþností, bez nČkdejšího vztahu k pĤdČ. PĤvodní zemČdČlská sídla jsou vČtšinou jen vizuální pĜipomínkou na nČkdejší formy zemČdČlství a s tím souvisejících specifických vztahĤ. Socialistická vesnice. Idea kolektivizace (pĜerod svobodných hospodáĜĤ v zamČstnance ve velkovýrobČ) a idea „pĜiblížení venkova mČstu“ sebou pĜinesly na vesnice zemČdČlské velkovýrobní areály a s tímto pojetím zemČdČlství i vícepodlažní nájemní bytové domy, a Ĝadové rodinné domy, které se zaþaly na venkovČ uplatĖovat11). Situování obytných domĤ a jejich velikosti nedbaly na prostorový a historický kontext, na charakter dosavadní zástavby. Ta mČla být postupnČ odstranČna a nahrazena novým uspoĜádáním. Kritériem pro „vhodné“ situování byla volná místa, která byla v blízkosti tČch existujících komunikací, kde existovaly základní inženýrské sítČ. U obytných domĤ se zpoþátku zĜizovaly doplĖkové stavby (pro umístČní drobného zvíĜectva, palivo, kĤlny), dále záhumenky a zahrádky. PozdČji, s postupem kolektivizace, tato nabídka vČtšinou vymizela. Vlastní zemČdČlský závod byl situován mimo existující zástavbu vesnice. DĤvodem byla hygienická ochranná pásma, odvozená od kapacit stájí, druhu chovaného dobytka nebo zvíĜectva, pĜípadnČ od povahy skladových areálĤ s umístČnými organickými (anorganickými) látkami. Svými parametry (mČĜítkem) a charakterem zástavby se takové areály odlišovaly od veškeré dosavadní zástavby v krajinČ. Nová centra obþanského vybavení byla smČĜována do stĜediskových obcí. Byla odlišná pojetím i lokalizací od tradiþních návsí s kaplí nebo kostelem. Jejich tČžištČm byl kulturní dĤm, prodejna Jednoty, sídlo národního výboru, základní škola, mateĜská škola, jesle atd. Socialistická neperspektivní vesnice. Pronikání mČstských lidí na venkov a s tím i jejich názorĤ a životního stylu se projevilo nejvýraznČji hnutím chalupáĜĤ, kteĜí kupovali venkovská stavení v tzv. „neperspektivních“, odlehlých venkovských sídlech za dostupné ceny. Zástavba zejména malých sídel pĜežila þasto jen díky spontánnímu nástupu nového úþelu využití, tzv. individuální rekreace na venkovČ. Toto hnutí zachránilo velký poþet chalup
10)
Je mínČn obraz ploch, zbavených pĜírodních celkĤ a prvkĤ (dominantním, ne-li jediným prvkem je dominující zornČní, orná pĤda „bez pĜekážek pro velkovýrobu“).
11
PĜedobrazem byly studie, koncipované ve VÚVA (Výzkumném ústavy architektury a výstavby) v 60. letech s ukázkovými pĜemČnami klasických vesnic s usedlostmi, nahrazenými Ĝadami nájemních, vícepodlažních bytových domĤ, s novČ situovaným centrem.
B.3.3.2.1 - 4
a usedlostí „in situ“. ChalupáĜské hnutí pĜispČlo svým zpĤsobem také ke zmČnČ charakteru života na venkovČ. Bylo a zĤstává v podstatČ „konzervativním“, resp. „konzervaþním“ pĜístupem k tradiþní venkovské zástavbČ. Zájmy chalupáĜĤ však þasto konþily na hranicích jejich parcel. Teprve postupnČ se vytvoĜily užší vztahy tČchto novČ pĜíchozích ke starousedlíkĤm, k okolní krajinČ, k veĜejným prostorĤm. NovČ pĜíchozí stáli þasto u podnČtĤ k obnovČ drobné (sakrální a jiné) architektury. Postagrární vesnice. V prĤbČhu 20. století dochází k výrazným zmČnám v charakteru vČtšiny venkovských sídel, a to pĜedevším ke zmČnám v charakteru jejich zástavby. Byly to pĜedevším nejrĤznČjší mČstské vlivy, importované na venkov a pĤsobící na názory venkovských obyvatel, které podnítily zmČnu postagrárních vesnic. (Výše byly popsány pokusy o definování nových pojmĤ pro tyto transformující se vesnice.) Dále to byly rĤzné zmČny v nakládání s parcelami: dochází k jejich dČlení, k zastavování pozemkĤ pĤvodních zahrad, ke zmČnám umístČní a orientace staveb atp. Odchod lidí z venkova do mČst v dĤsledku ztráty práce v místČ znamenal oslabení pĤvodní sociální soudržnosti vesnice, její nČkdejší ekonomické zdatnosti i motivace k veĜejnČ prospČšným akcím. Toto vše ovlivnilo podstatný obrat ve výrazu jednotlivých sídel, i když zmČny nastaly v rĤzné míĜe, podle atraktivity, bonity pĤdního fondu, velikosti jednotlivých sídel i podle odlišností spoleþenského profilu v jednotlivých regionech. Byla to také imigrace nových obyvatel z mČst, kteĜí nebyli spojeni se zemČdČlstvím a proto stavČli své rodinné domy na principech, blízkých mČstským zvyklostem (mČstské rodinné domy ve venkovském prostĜedí jsou vzdálenou verzí obytných staveb v prostĜedí zahradního mČsta). PĜíklady odmítavých nebo neteþných postojĤ k dosavadní zástavbČ vedl venkovské obyvatelstvo k pĜestavbám tradiþních usedlostí. Slouþily se snahy po vČtším prostorovém komfortu se snahami citovat mČstské atributy (trojdílná okna, balkony, tvrdé omítky atp.) a tím zmenšit cítČný venkovský handicap proti mČstu. Postagrární vesnice je vČtšinou pĜíkladem rĤznorodých degradací pĤvodní, þitelné, jednotící urbanistické myšlenky, zahrnující vazby zástavby k veĜejným prostorĤm i k volné krajinČ. VČtšina tČchto identických znakĤ je z neznalosti, z nedostatku vnímání a v dĤsledku zásahĤ do rurální orientace opomíjena a ignorována. Postagrární vesnice v postkomunistickém období. RozšiĜování existujících sídel je nejþastČjším zpĤsobem, jakým se uplatĖuje nová, mČstská, pĜedmČstská nebo venkovská zástavba na venkovČ. Volba míst k zástavbČ nemá žádná kritéria kromČ úþelových: volí se dostupnost ke komunikacím a k existujícím inženýrským sítím. Absentují urbanistické ambice, zejména když zástavba pĜirĤstá po jednotlivých stavbách, þasto bez existence dobrého územního plánu. Kolem obytného rodinného domu mČstského typu, urþeného jen k obytným úþelĤm (tzv. „þisté bydlení“), je volná plocha, zpravidla upravená jako okrasná zahrada. Pokud jde o velikost parcely, jsou tendence velmi rĤznorodé – od minimálních požadavkĤ (tj. od socialistické normy á 400 m2) pĜes standard souþasné doby (kolem 1 000 m2) až k požadavkĤm na parcely neobvykle velké (od 2 000 m2 výše). Tyto postagrární vesnice s výrazným podílem rekreaþního využití jsou poloprázdné v prĤbČhu týdne. Trvale bydlící pracují pĜes týden mimo vesnici, chalupáĜi dojíždČjí kromČ prázdnin jen ve dnech volna. PĤvodnČ živé vesnice se spoleþným zemČdČlským zamČĜením se dnes musí
B.3.3.2.1 - 5
vyrovnávat s omezeným þasovým využitím svých kapacit nejrĤznČjších užitkových ploch, zejména dĜíve hospodáĜských12). V dĤsledku snížené kupní síly (v dĤsledku nejisté pĜítomnosti obyvatel a rekreantĤ) je podlomena možnost nabízet potĜebné služby, vþetnČ základních (pohostinství, obchod, škola). Podnikání v maloobchodČ je nejisté pro alternativní možnosti nákupĤ a stravování ve velkoprodejnách mimo bydlištČ, v místech zamČstnání13). Vesnické malotĜídní školy, pokud nejsou zrušeny, mají þasto minimální poþty školákĤ, a podstupují nerovnou soutČž se školami v okolních mČstech, kterým rodiþe dávají þasto pĜednost pro pĜedstavu vČtší kvality výuky. Tyto školy musí venkovské obce navíc dotovat14). Vesnice, anektované do mČstských celkĤ. Jsou to také (alespoĖ doþasnČ) urbanistické formace a typická zástavba bývalých venkovských sídel (obcí), které byly anektovány do celkĤ sousedících mČst a stala se jejich místními þástmi. Za urþitých podmínek si mohla zachovat venkovský ráz. Svým zpĤsobem stále splĖují i kritéria venkova (rural areas) požadovaná nejen co do hustot obyvatel ale i co do negativního vymezení vĤþi jádrovému mČstu (kupĜ. nesplĖují požadavky na vybavení urbánního sídla)15). Je otázkou, kam je která zemČ ve svých statistikách zaĜazuje, nebo jak se k nim v praxi chová (kupĜ. pokud jde o dotaþní politiku16)). Je otázkou, kdy se v dĤsledku dalšího rozvoje mČst zmČní jejich pĜedpokládaná role a ona zaniknou de facto jako sídla venkovská. Expanze mČst na venkov: suburbs. NejspornČjší souþástí nových projekcí do venkovského prostoru jsou tzv. suburbánní soubory, tj. zástavba submČstského (nebo exmČstského) charakteru, která expanduje do volné krajiny (venkovského prostoru), a to: formou samostatných obytných17) „satelitních“ souborĤ (spíše výjimeþný pĜípad) nebo formou pĜírĤstkĤ k zástavbČ existujících venkovských sídel.18).
Pokud suburbánní zástavba nebytového charakteru, expanduje do volné krajiny, potom zpravidla vytváĜí: nákupní stĜediska (areály), výrobní areály, 12) 13)
VhodnČjším oznaþením takto fungující vesnice by byl pojem ne obytná, ale ubytovací. Maloobchod na vesnici nemá šanci kompenzovat pĜednosti ĜetČzcĤ napĜ. exkluzivní otevírací dobou (malé obchody v mČstech USA se udržují pĜi životČ noþními otevíracími hodinami).
14)
V otázce malotĜídek a jejich klíþového významu pro další existenci vesnic nezaujal stát konstruktivní postoj, spíše naopak. PĜitom jsou k dispozici výsledky ze zahraniþí (Holandsko, Belgie), které dokládají nČkteré pĜednosti malých vesnických škol, které nejsou splnitelné ve velkokapacitních školách ve mČstech.
15)
Královské mČsto ÚštČk (cca 1 300 obyvatel) má 22 místních þástí, okolních malých vesnic, na nichž se dodnes projevuje pováleþné vysídlení. Protože se jedná o místní þásti, mČla tato sídla problémy pĜi žádostech o dotace z Programu obnovy venkova.
16)
V nČkterých pĜípadech byly odmítnuty dotace vesnicím, integrovaným do mČstské obce, která sama nemá, zejména pĜi malé velikosti, prostĜedky na regeneraci jádrové þásti obce.
17)
Vzhledem k režimu v tČchto souborech by byl místo obytný výstižnČjší pojem ubytovací.
18)
V ýR zatím nejde (až na výjimky) o snahu zakládat tzv. samosprávné komunity (sobČstaþné satelity), þi dokonce obce. Jde o pouhé fragmenty zástavby, pokud neobsahují vČtšinu znakĤ, charakterizující sídla (kromČ samot a osad). Snad by bylo možné je oznaþit za obytná území, která jsou nebo nejsou integrována do existujících sídel pĜi respektu prostorového a/nebo historického kontextu. Tato nová obytná zástavba parazituje na technickém a sociálním vybavení existujících sídel, aĢ se jedná o mČsto þi o venkovskou obec. Vzhledem k rozsahu nČkterých pĜírĤstkĤ nastává obava ze zvratu situace ve smČĜování obce v komunálních volbách do místních samospráv (místo obnovy venkova pĤjde o jeho rozvoj smČrem k nové identitČ k podobČ pochybných suburbs).
B.3.3.2.1 - 6
výstavní areály, dopravní stavby (letištČ), skladové areály, technoparky, logistická centra.
Výše uvedená skupina nebytových souborĤ umístČných ve volné krajinČ venkova je zpravidla funkþní souþástí mČstských sídel, nebo mČstských aglomerací. Tyto celky (areály) jsou vázány na provoz jádrového mČsta nebo na celou soustavu (aglomeraci) mČst. Jsou jejich doprovodnými (provozními) þástmi. Hledají pozice v pĜímČstské oblasti s dobrým pĜístupem ke všem druhĤm komunikací (vþetnČ letecké)19). Vzniká zcela jiné pojmosloví venkovských sídel, která se promČĖují v sídla jiného charakteru a úþelu. Je možné zobecnit, že všechna sídla, vþetnČ mČstských, vznikla v urþité historické dobČ v krajinČ, která se do urþité (až významné) míry stále podílí na jejich prostorovém vyznČní, na jejich identitČ. V novém pojetí, pĜátelském vĤþi pĜírodnímu prostoru (krajinČ) bychom mohli nadále rozeznávat þtyĜi druhy sídel: mČstská sídla, splĖující oþekávanou míru koncentrace fondĤ a interakcí,
submČstská sídla, projev deurbanizace, dĤsledek kompromisního, nezĜetelného pozitivního vztahu ke krajinnému prostĜedí (americký sen mČstský rodinný dĤm na venkovČ, pokraþování ideje zahradních mČst, ekonomicky výhodnČjší a snadnČjší získávání parcel na venkovČ, podporované vysokou mobilitou), rurální sídla svým pĤvodem, nebo i svou aktuální funkcí (zde je možné stále hovoĜit o obnovČ venkova),
ostatní suburbánní souþásti blízkého mČstského sídla, jeho rozptýlené sídelní fragmenty, které jsou pro ekonomickou výhodnost situovány v urþité vzdálenosti ve volné krajinČ, i když s ní nemají žádné (trvalé) vazby a nepodílejí se na její kultivaci; a pokud ano, tak jen podmínČnČ (napĜ. dĜíve hornické kolonie). Typy venkovských sídel z hlediska prostorových parametrĤ a uspoĜádání
Na zasazení venkovského sídla do krajiny (tzv. setting) a na jeho vizuálním pĤsobení se podílí zejména:
morfologie (ztvárnČní) terénu v prostoru sídla a v jeho bezprostĜedním okolí, které vizuálnČ s pĤsobením sídla souvisí (vytváĜí základ „prostorové scény“), kde pĜevládá: x x x x
x
x
19)
rovina (niva, rozsáhlejší náhorní planina), návrší (omezené rĤznČ sklonitými svahy), mírný svah (oslunČný/ neoslunČný), údolí (vČtšinou s vodoteþí; jde o prostor orientovaný jedním smČrem, nebo více smČry, prostor více þi ménČ uzavĜený/otevĜený, kotlina (více nebo ménČ uzavĜená – podle sklonitosti svahĤ a rozdílĤ horní a dolní úrovnČ, kombinace více uvedených jevĤ;
V této skupinČ nejsou zámČrnČ uvádČna tČžební zaĜízení, protože nejsou pĜímými funkþními souþástmi mČst, lokalizovanými z rĤzných (zejména ekonomických) dĤvodĤ mimo mČstská katastrální území.
B.3.3.2.1 - 7
charakter (parametry) krajinného rámce posuzovaného sídla, jež se vyznaþuje: x x x
relativnČ otevĜeným obzorem krajinného prostoru, relativnČ uzavĜeným (omezeným) obzorem krajinného prostoru, stĜídavČ otevĜeným a uzavĜeným obzorem krajinného prostoru (vytvoĜeným kupĜ. stĜídáním pĜehledných otevĜených prostor a expozicemi lesa atp.);
pĜevažující þlenČní okolního prostoru20), které je: x
x
plošné, tj. prostorovČ 2-dimenzionální, kde pĜevažují plošné kultury orná pĤda, travní porosty, pastviny atp, prostorové, tj. 3-dimenzionální pĜevažují objemové jevy, jako stromové porosty, chlumky, lesíky, formace chmelnic, sadĤ, vinic na terasách,expozice skalních útvarĤ atp.
pĜevažující mČĜítko struktury(mozaiky) okolního prostoru, které je: x
x x
velké (v pohledech jen ojedinČlé, rozeznatelné linie nebo objemy (terasy, meze, aleje, hranice lesa, velká vodní plocha, velké rozmČry lánĤ), malé mČĜítko þlenČní (v pohledech þetné rozeznatelné linie a objemy (terasy, meze, aleje, þlenité hranice lesíkĤ, chlumkĤ, skalních útvarĤ, malých vodních ploch a vodoteþí, malé mČĜítko stejnorodých ploch rĤzných kultur atp.)21), obČ mČĜítka v rámci jedné prostorové scény se vyskytuje jak velké, tak malé mČĜítko þlenČní (napĜ. þlenČné plochy luk, neþlenČné plochy orné pĤdy, þlenČné okraje lesa, vodní plochy s þlenitými /neþlenČnými bĜehy atp.).
Venkovská sídla a zpĤsoby jejich rozšiĜování Naše vesnice prožily nČkolik vln transformací. Tou první, která otĜásla agrární vesnicí, byla již zmínČná prĤmyslová revoluce. Tou zatím poslední kolektivizace zemČdČlství. Transformace, probíhající v souþasnosti je pĜíkladem spontánního trendu, kdy zatím nelze odhadnout obecnČjší koncepci. Historické transformace se dosud vyznaþovaly rozšiĜováním zastavČných þástí, pĜi þemž vždy byl více ménČ problematický zábor zemČdČlské pĤdy, podle okolností, podle bonit atp. TémČĜ ve všech pĜípadech se jednalo o narĤstání tradiþních sídel, jen výjimeþnČ docházelo k vysazení nových, samostatných souborĤ (raabizaþní vesnice, socialistické vesnice, náhradní výstavba pĜi zaplavení území pĜehradním jezerem atp.). ZpĤsob hospodaĜení a politická orientace (koncepce venkova) se odrážely i v pojetí a úþelech rozšiĜování. K pĤvodním, zpravidla tradiþním kolonizaþním formacím, narĤstají zastavČné þásti v nedávné minulosti a v souþasnosti: prodlužováním obytné zástavby podél hlavní, páteĜní komunikace,
zakládáním nových komunikací, které porušují dosavadní celistvost urbanistické formace, zejména prĤrazy v souvislé zástavbČ hlavních (návesních, uliþních) prostor atp. ýasto vedou k novČ založeným areálĤm zemČdČlské velkovýroby,
využitím nebo vytvoĜením záhumenní (okružní) cesty jako nové místní komunikace, zakládající další „vrstvu“ oboustranné zástavby rodinnými domy (tím znepĜístupĖují
20)
RelativnČ neomezený krajinný prostor mĤže být spoleþným krajinným rámcem více sídel propojených komunikacemi, vodoteþemi atp.
21)
Užití pojmu „velké“ a „malé“ mČĜítko je opČt relativní; proto se poznamenává „v pohledech“, tj. v zachytitelné výseþi pozorování, nebo na fotografiích z normálního horizontu.
B.3.3.2.1 - 8
krajinu z dosavadních, tj. pĤvodních parcel usedlostí). ObdobnČ mĤže postupnČ vzniknout i více okruhĤ, kolem nichž se organizují další „vrstvy“ nové obytné zástavby,
vkládáním dalších staveb do volných, nezastavČných prostor, zejména v pĜípadČ pĤvodních pastvináĜských lokalit se solitérními usedlostmi (franckými dvorci),
pĜedĜazováním nových staveb pĜed existující zástavbu (vþetnČ zastavování inundaþních poloh) atd., zastavováním dĜíve nevyužitelných prostor (po vysušení mokĜadĤ, rybníkĤ atp.), kombinací výše uvedených možností.
Doþasná sídla na venkovČ Na venkovČ vznikala a vznikají nejrĤznČjší doþasná sídla (pro pĜechodný, tj. þasovČ omezený pobyt) a to buć periodicky v krátkých intervalech (víkendový pobyt), nebo v roþních intervalech – pro tzv. sezónní pobyty. MĤže se jednat o soubory rĤzné stavební kvality. Dominujícím pĜípadem jsou sídla (nebo þásti sídel) s rekreaþní funkcí. V nČkterých sídlech (což je patrnČ nejþastČjší pĜípad) existuje soubČh trvalého a doþasného pobytu, užívání. Takovým pĜíkladem mohou být sídla lázeĖská. Periodická individuální rekreace se odehrává v provizorních nebo trvalých stavbách, jako jsou chaty, zahradní domky, chalupy atp. Jedná se o objekty rekolaudované k novému úþelu nebo cílenČ postavené k individuální rekreaci. Stavby pro úþely individuální rekreace vytváĜejí buć nové enklávy v podobČ samostatných osad a kolonií nebo jsou souþástí sídelní struktury (vesnic). Mohou být dále rozptýlené a prolínat se s dalšími úþely užívání. Pro rekreaci dále slouží táboĜištČ (vČtšinou stanová), dČtské letní tábory (v provizorních nebo i trvalých stavbách). Nová identita venkovských sídel Pokud se v bývalých zemČdČlských sídlech objevuje nová zástavba, vzniklá pĜestavbou nebo rozšíĜením zastavČných ploch, mĤže se jejich pĤvodní identita promČnit v novou, zatím nespecifikovanou, která ponese nové znaky a nové vztahy submČstských krajin a transformovaného osídlení22). I když jde o urþitý typ urbanizace venkova, tato promČna není (alespoĖ pro pĜítomné generace) pĜesvČdþivá. Tato transformovaná zemČdČlská sídla mohou být zaĜazena mezi suburbánní (polomČstská). Souþasná transformace vesnic a vznik suburbánních souborĤ si vyžaduje jejich pĜiléhavČjší pojmenování; mohou být oznaþeny buć jako polovenkovské subrurální nebo polomČstské – suburbánní23). Oba typy tvoĜí pĜechod mezi sídly venkovskými a mČstskými. Je nutno upozornit na skuteþnost, že se jim nedostává nČkterých znakĤ skuteþných (klasických) sídel.
22)
V posledních letech se razí nový pojem, a to urban landscape; možná, že s potĜebou nového názvosloví pro rĤzné typy expanzí do krajiny se objeví urbanized landscape, industrialized landscape, pĜípadnČ další pojmy.
23)
Pro dĤkaz podobných zámČrĤ ve vČci „pĜechodných“, transformujících se sídel jsou následující pojmy pĜevzaty z disertaþní práce na FA ýVUT (Šveder, R.: Obnova venkovského osídlení na Opavsku. 2004) a stylisticky upraveny. Pouze místo pojmĤ subrurální a suburbánní, uvedených v tomto textu, užívají tam citovaní autoĜi pojmy semiurbánní a semirurální.
B.3.3.2.1 - 9
Mezi mČstská sídla je nelze zaĜadit proto, že se jim nedostává nČkterých mČstských znakĤ24). Venkovská sídla dosud vykazují vizuální znaky pĤvodnČ rurálních sídel, ale nemají (paradoxnČ) potĜebné pracovní pĜíležitosti a potĜebnou sociální strukturu. Mohou to být sídla, nebo spíše „zóny obcí“ nadále tzv. „þistČ obytné“25), rekreaþní nebo nejþastČji smíšené. Subrurální nebo semirurální sídlo je svým charakterem více venkovské (svým pĤvodem), v suburbánním nebo semiurbánním sídle již pĜevažuje zámČr mČstského charakteru. Za typické polomČstskou / polovenkovskou obec je možno považovat mČstyse26). Ve feudální dobČ byl mČstys zpravidla obcí bez opevnČní a na rozdíl od vsi byl obdaĜen tržními privilegii. Do josefínské doby byl mČstys þasto spravován vlastním magistrátem a byl nazýván mČsteþkem (v NČmecku Marktflecken nebo Markt, ve Francii le bourgh, na britských ostrovech market-town)27). Pro sídla v transformaci je dĤležité, v jaké oblasti se nacházejí, jestli v pĜevážnČ venkovském (zemČdČlském) regionu, nebo v pĜevážnČ urbánní (sídelní) aglomeraci. V této souvislosti se pro takové sídlo v zemČdČlské oblasti používá tradiþní termín zemČdČlské mČsteþko28) (francouzsky gros bourgs, nČmecky ländliche Stadt)29). Pro sídla nacházející se v mČstské aglomeraci se mĤže použít termín urbanizovaná vesnice30). PomČšĢování vesnic Proces „pomČšĢování“ venkova zaþal u nás v dobČ nástupu prĤmyslové revoluce v polovinČ 19. století. V dnešní dobČ, kdy u nás pracuje v zemČdČlství 4,1 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, jsou pĜevážnČ zemČdČlská sídla, pokud jde o zamČstnání obyvatel, spíše menším podílem (uvedeno výše, necelých 20 %). Existují ještČ hlavnČ v okrajových oblastech státu, kde jejich promČnu nevyvolal žádný silnČjší tlak, tj. kde neexistuje alternativní možnost jiného zamČstnání. Charakter nocleháren (ubytoven) má suburbánní zástavba (pĜesnČjší, než sídlo), jejíž pĜevažující þást obyvatel vyjíždí do mČst nebo do stĜedisek prĤmyslu a služeb za prací. Lidé bydlí vČtšinou ve vlastních domcích, které mají (nebo pĜestavbami postupnČ získaly) ráz polomČstských rodinných domĤ a jež získaly vyšší bytový standart, než jaký býval dĜíve v zemČdČlské vesnici. Tyto „pomČštČlé“ vesnice v pĜímČstských oblastech se vČtšinou staly souþástí mČst (70.80. léta), která tím zvČtšila svá území a poþty obyvatel, aby získala výhodnČjší statut. Neanektované vesnice se snaží pĜežít jako samosprávné venkovské obce, ale na koncepci rozvíjet nebo obnovovat venkov nemají zpravidla dostatek sil, motivace ani prostĜedkĤ.
24)
Votrubec, C. Lidská sídla. 1980. Str. 126 autor tyto znaky pĜesnČ nespecifikuje.
25)
Používaný, ale zjevnČ nevhodný pojem v legendách územních plánĤ.
26)
Votrubec, C. Lidská sídla. 1980.
27) 28) 29) 30)
Votrubec, C. Lidská sídla. 1980. Str. 126 autor podrobnČ popisuje fyziognomii mČstysĤ. Votrubec, C. Chalupa, P. Tarabová, Z. Votrubec.C. Lidská sídla.1980. Str. 127.
Bašovský, O. Mládek, J. Chalupa, P.
B.3.3.2.1 - 10
Koncepce územního rozvoje venkovských obcí V analytické þásti byl naznaþen stav venkovských sídel a obcí – v nejrĤznČjších stadiích rĤzných transformaþních procesĤ a v rĤzném nasmČrování co do funkþního zamČĜení. NejvýraznČji se projevuje trend expanze mČst na venkov a trend snižování pracovních možností na venkovČ. NČkteré další trendy se projevují ménČ výraznČ, ne proto, že by nebyly perspektivní, ale nejsou pĜedmČtem podnikání, pĜípadnČ spekulací – a stát se nedostává pĜíliš výraznČ za proklamativní úroveĖ. ObČ verze, které budou následnČ uvedeny, jsou oficiálnČ vyhlášeny v rĤzných vládních dokumentech, dotaþní politika je prakticky rozptýlena pĜedevším na úrovni obcí. Rozvoj a obnova venkova Toto jsou názvy dvou dokumentĤ, které byly v þasovém odstupu vydány vládami ýR. Pojem, resp. program Obnova venkova je staršího data (pĤvodnČ Obnova vesnic). Má svĤj podíl ve státním rozpoþtu, prostĜedky byly svČĜeny resortu MMR. V posledních letech již byla podstatná þást finanþních prostĜedkĤ pĜevedena na úroveĖ krajĤ. Obnova venkova z tohoto pohledu byl a zĤstává soubor dotaþních titulĤ, mezi které po urþitou dobu patĜily i dotace na zpracování územních plánĤ obcí a urbanistické studie. Bylo to v dĤsledku požadavkĤ z nejvyšší úrovnČ státní správy, aby podmínkou pro pĜidČlení dotací byl zpracovaný alespoĖ územnČ plánovací podklad (ÚPP), zpravidla urbanistická studie a místní program obnovy venkova. Období pĜed vstupem ýR do EU bylo provázeno Ĝadou dotací, které vyžadovaly jinou administrativu, než dotace národní úrovnČ. Mnohé z celého spektra dotací byly urþeny nikoli na obnovu, ale na rozvoj. Je pomČrnČ citlivou otázkou, jaké výklady podkládají oba dĤležité programové pojmy a zejména v þem se oba pojmy liší. Obnova venkova, zejména venkovských sídel, vþetnČ krajiny, je vykládána spíše jako obnova pomČrĤ, které vymýtila násilná kolektivizace. Že bylo možné v tČchto tradiþních intencích evoluþnČ pokraþovat, dosvČdþují nČkteré další stĜedoevropské zemČ, které neprožily období socialismu (Rakousko, Bavorsko, Dánsko), a kde zemČdČlství zĤstává respektovaným, i když znaþnČ modifikovaným sektorem obživy, i nositelem specifického zpĤsobu života. Rozvoj venkova je vykládán spíše jako rozvíjení tČch tendencí, které byly založeny právČ v období socialismu: je položen dĤraz na velkovýrobní pojetí zemČdČlství. Této úrovnČ se nepodaĜilo dosáhnout v mnoha západních zemích a nČkteré teprve þekají zásadní, spíše bolestivé reformy (napĜ. Irsko). Pokraþování této „rozvojové“ tendence v ýR snižuje dále potĜebu pracovních sil pro efektivní velkoprodukci, která má nČkteré specifické rysy, které vyvolávají obavy. Je to pĜedevším hospodaĜení na pĤdČ, kterou hospodaĜící organizace nevlastní (pĤda je propachtována od restituentĤ, kteĜí nemohou, nebo nejsou schopni regenerovat menší hospodáĜství). PĜitom Maćarsko ve svém státním programu se rozhodlo významnČ podpoĜit obnovu rodinných farem – patrnČ nejen z ekonomického hlediska. Polské soukromé zemČdČlství pĜežilo období socialismu a dnes, pĜes opakované informace o neefektivnosti takového systému nabízí ceny komodit, které znesnadĖují pokraþování tČchto þinností napĜ. u nás. Dále je to obava z komercializace do té míry, kdy se prokazatelnČ oddČluje podnikání (vedené þasto z nevenkovských lokalit) od potĜeby komplexní regenerace venkova. Je známo, že k obživČ vlastní populace náš stát potĜebuje zhruba 40 % ploch zemČdČlských kultur. Je ovšem na místČ se dožadovat koncepþních odpovČdí na otázku, jak bude vypadat neprodukþní þást krajiny.
B.3.3.2.1 - 11
V tuto chvíli je vhodné pĜipomenout nové role krajiny nejen pro venkovany jako pĜedpoklad jejich obživy, ale pro celou populaci jako pĜedpoklad jejího zdravého vývoje (rekreace). Obyvatelstvo se mĤže uspokojivČ rekreovat, respektive „užívat“ krajinu, která to svými podmínkami dovoluje a je „pĜátelská“. Urbanisté se nestanou experty na hospodáĜskou politiku na venkovČ. PĜesto je nutné vČdČt, že je nutné interpretovat oba uvedené pojmy k prospČchu venkova, tj. k dĤstojnému životu lidí, kteĜí zde žijí a kteĜí na venkov pĜijdou. ZávČrem je možno doporuþit urþitou vyváženou koncepci, která bude uvážlivČ kombinovat oba možné perspektivní smČry. PĜedevším je nutné mnoho jevĤ a procesĤ vĤbec obnovit, aby bylo co rozvíjet. Není správné odsuzovat venkov za to, že lidé byli nuceni odcházet do mČst. Rozvoj a obnova venkova v územnČ plánovací dokumentaci (ÚPD) Z výše naznaþeného hlediska je urbanistická práce souþástí širšího spoleþenského úsilí (politické a resortní aktivity, mezinárodní srovnání, vČda a výzkum atp.). Toto je nutno pĜedeslat, aby oþekávání nepĜekraþovala omezení, v jejichž rámci se profese urbanismu a územního plánování pohybuje. I v rámci profese je nutno dodržovat urþitou hierarchii, tj. postupovat od koncepcí vyššího stupnČ (národní – politika územního rozvoje, regionální – zásady územního rozvoje) až k lokálním.. Územní plán venkovských obcí Chudé venkovské obce obvykle plní požadavek poĜídit si ÚPD. Vzhledem k výši obecních rozpoþtĤ malých obcí je celkem pochopitelnou snahou vytČžit z ÚPD co nejvíce. Projevuje se to þasto snahou pĜekroþit hranice územního plánu smČrem k plánu regulaþnímu, zejména použitím menšího mČĜítka, tj. místo bČžného 1 : 5 000 volit mČĜítko katastrálních map (1 : 2 880 nebo 1 : 2 000). Tento posun v sobČ obsahuje významný aspekt uvedená mČĜítka obsahují oznaþení pozemkĤ. Územní plán je tím usmČrnČn k jinému myšlení myšlení v intencích vlastníkĤ pozemkĤ. MĤže tím utrpČt koncepce, má-li v daných podmínkách nČjaký prostor vĤbec. Územní plán: prĤzkumy a rozbory ýastým nedostatkem ÚPD venkovských obcí dosud byla nerovnomČrná úroveĖ získaných informací a dat (prĤzkumy) a posuzovaných zjištČní (rozbory), jež se týkají zastavČných území (sídel) a nezastavČných území (volné krajiny). VytvoĜení systému územnČ analytických podkladĤ, které zjišĢují a vyhodnocují stav a vývoj území a zahrnují i rozbor udržitelného rozvoje území tento nedostatek Ĝeší. Územní plán: zadání Zadání je nutno brát vážnČ, jako klíþovou fázi celého procesu ÚPD. V zadání se projeví pĜipravenost koncepce na vyšších úrovních, pĜipravenost samosprávy i pĜíslušných stupĖĤ státní správy (povČĜené obce, kraje). KromČ obligatorních požadavkĤ osnovy, pĜedepsaných zákonem a vyhláškou, je zásadní otázkou nasmČrování Ĝešeného území obce. V této otázce mĤže pomoci i negativní vymezení, tj. kterým smČrem se obec nemá nebo nemĤže ubírat (napĜíklad další udržení zemČdČlského charakteru, jsou-li k tomu pĜedpoklady, pĜípadnČ transformace v jiné funkþní využití, a jaké atd.). Další dĤležitou otázkou, související s rozhodnutím zda dát pĜednost obnovČ, nebo rozvoji, je míra oþekávaných zmČn poþtu obyvatel a/nebo dalších uživatelĤ obce (zamČstnaní, návštČvníci). S tím souvisí doporuþení, zda podpoĜit pĜedevším obnovu existujících fondĤ, a s jakou mírou dalších zmČn (pĜestaveb). Z územnČ analytických podkladĤ vyplývá skuteþný
B.3.3.2.1 - 12
stav procesu všech uplynulých transformací, vþetnČ nedostatku péþe vĤbec (míra zanedbání, zchátrání atp.) a z tČchto poznatkĤ vyvodit možnosti dalšího vývoje. V otázce pĜírĤstkĤ zastavitelných ploch (dnes témČĜ jednoznaþnČ suburbánní pĜedmČstské výstavby) je nutno zvážit pĜedpoklady skuteþného pĜestČhování a pĤsobení v nové, tj. venkovské lokalitČ. Tato okolnost se zaþne vyjevovat a v dĤsledku toho sledovat až ve fázi, kdy se projeví jako pro obec nepĜínosná (novČ pĜíchozí se orientují svým pĤsobením na mČstskou lokalitu; v nové „ubytovací“ jednotce a komunitČ tráví menšinu možného þasu. Pro podnikání zĤstává dosavadní adresa, opČt mimo venkovskou obec. PĜes tyto zkušenosti místní samosprávy znovu podléhají iluzím, že touto cestou mohou zlepšit špatný demografický profil obce. Zde vzniká nebezpeþí vidiny možného x-násobného nárĤstu novČ pĜíchozích – doprovázené nČkdy vynucenou promČnou dnešních polí na rozsáhlé plochy stavebních pozemkĤ. Finanþní zhodnocení pĜedmČtných ploch zemČdČlského pĤdního fondu (ZPF) je vyžadováno místními vlastníky, jimž se alespoĖ v plánech podstatnČ (a potenciálnČ) zvyšuje hodnota vlastnČné pĤdy. Plochy jsou v rámci ÚPD vyĖaty ze ZPF (zĜídkakdy nejsou) a jejich další osud je souþástí obecních starostí. Územní plán slouží jen jako „iniciace“ naznaþených pĜání, ale není zpravidla garantem, že k oþekávanému rozvoji dojde. (Zde je na místČ opČt pĜipomenout užiteþnost zásadních bilancí na úrovni národní a zejména regionální, které mohou mírnit pĜehnané požadavky rozvoje). Dalším problémem jsou perspektivy tzv. venkovských nebo zelených brownfields, což je dnešní oznaþení pro nevyužité, chátrající, nevhodnČ využité areály bývalé zemČdČlské výroby. Jejich snadné získání od kolabujících JZD a státních statkĤ doprovázené podcenČním finanþních nárokĤ na obnovu a provoz tČchto celkĤ ze strany nových majitelĤ vedlo þasto k jejich dalšímu chátrání. Legislativa je v tČchto pĜípadech dČravá, nebo je špatnČ vyložená (povinnost starat se o nemovitosti ze zákona). Je obtížné dosáhnout zmČny þasto z dĤvodĤ vysokých finanþních požadavkĤ souþasných majitelĤ pĜi prodeji. Územní plán: koncepce Je bohužel dosti bČžnou praxí, že územní plán v podstatČ umístí na zvolené okrajové plochy uvážený nebo požadovaný poþet nových rodinných domĤ, rozšíĜí (tím) zastavČné území a nedotkne se celé Ĝady výše uvedených zmínČných problémĤ. PĜi dosavadní praxi dochází k naplnČní oþekávání zájemcĤ o novou výstavbu a k jisté satisfakci zástupcĤ místní samosprávy. Vzhledem k „nastaveným“ trendĤm není újma v jiných smČrech pociĢována pĜíliš významnČ, protože další potĜeby obce nejsou v zájmu hybatelĤ souþasného dČní – developerĤ. S jistou smČlostí lze Ĝíci, že ani v zájmu státu, který své koncepce a následné financování soustĜećuje jinam, než do malých venkovských obcí. Proto se jejich úsilí vyþerpává na zakládání nebo rozšiĜování dosavadní technické infrastruktury (þasto pĜednostnČ pro nové soubory) a další potĜeby, formulované, nebo pĜehlížené, musí minimálnČ odkládat. Je otázkou, jak za této situace prospČje obci vyvážený územní plán, který zodpovČdnČ poukáže na celou Ĝadu dalších aspektĤ „obnovy a rozvoje“. NadČjí jsou evropské fondy, pokud budou pĜíslušné projekty dobĜe pĜipraveny a zdĤvodnČny. Závažným problémem venkovských obcí je nezamČstnanost. Ze samostatných, svéprávných (rurálních) obcí se staly ubytovací soubory, závislé na okolních mČstech. PĜevážná vČtšina ekonomicky aktivních obyvatel vyjíždí za prací. Denní dojíždČní souvisí s tzv. dopravní dostupností pĜedmČtných lokalit, kdy pĜi novém uspoĜádání ekonomiky (tržní systém) byla omezena Ĝada dĜívČjších dotací do veĜejné dopravy. To vyústilo v radikálním omezení spojĤ, nejvíce ve dnech pracovního klidu. ěešením problémĤ vytvoĜení nových pracovních pĜíležitostí na venkovČ se zabývá Ĝada dotací, které však neĜeší celou problematiku (dotace na zĜízení pracovního místa, þasto bez B.3.3.2.1 - 13
dotažení všech okolností, mj. i adresy podnikajících subjektĤ). Územní plán, stejnČ jako studie mikroregionĤ mohou jen pĜipomínat a iniciovat existující možnosti, vČtšinou ve variantních Ĝešeních. Iniciativa musí pokraþovat formou akþních plánĤ, aktivního managementu obce nebo vČtšího, kooperujícího celku (mikroregion). ObdobnČ složitá je situace s provozováním i základních zaĜízení obþanského vybavení. Není garantován dolní práh zajištČní tČchto potĜeb, jakási obdoba minimální mzdy. Do jisté míry deficity místních zaĜízení souvisí s prací mimo místo ubytování- s poukazem na opatĜení si vČtšiny potĜeb po nebo pĜed pracovní dobou. NČkterá zaĜízení nejsou provozována, protože se neuživí (stravování, maloobchod), jiná byla rušena z dĤvodĤ malého obsazení (mateĜské školy), nebo v dĤsledku konkurence mČstských zaĜízení (malotĜídní školy). Je patrnČ nutné pĜejít na jiné formy Ĝešení, a to zajištČní tČchto služeb – nČkdy smluvnČ, nČkdy jen zajištČním dopravy (hodiny ve zdravotnických zaĜízeních, doprava starších osob, zejména tČlesnČ postižených atp.) mimo Ĝešené lokality. DĜívČjší minimální poþty konzumentĤ, žákĤ, žadatelĤ atp. se z velikostí komunit jednotlivých obcí posunuly na úroveĖ mikroregionĤ. Územní plán musí zohlednit širší vztahy, aby zodpovČdČl, kde se budou ty které (základní, þasté) potĜeby realizovat. NezastavČné plochy Pro obec, tj. pro zastavČné þásti Ĝešeného území (obce), i pro vČtší, nezastavČné území, je užiteþné zpracovat srovnávací studii pomČrĤ v území, které existovaly pĜed kolektivizací. Po dlouhé období byl obraz krajiny relativnČ velmi stabilní. ýasto se pĜíliš nelišil oproti nejstarším, relativnČ pĜesným informacím o území, zachyceným v plánech stabilního katastru (poĜízeny v þeských zemích v letech 18281844, na MoravČ a ve Slezsku s urþitým þasovým zpoždČním). Starší situace vyjeví odlišný krajinný obraz. Vlastnické zmČny v prĤbČhu let neohrozily základní krajinný skelet. Byl respektován výskyt všech zemČdČlských kultur, tj. i tČch, které byly v období socialismu odstranČny pro jejich „nevýnosnost“ (zamokĜené louky, tĤnČ, þást rybníkĤ, luk a pastvin atp.). Podstatné zvČtšení lánĤ orné pĤdy odstranilo síĢ polních cest a s ní potĜebnou prostupnost krajiny. Obdobný osud postihl Ĝadu prvkĤ, které krajinu oživovaly a pĜedstavovaly orientaþní body (aleje, remízky, solitérní stromy, drobná sakrální architektura atp.). Doložení této pĜed-kolektivizaþní situace mĤže pomoci oživit „pamČĢ“ krajiny spolu s pĜíbČhy, které se k urþitým místĤm vázaly. Byl- li v minulém období cílený zájem tyto jevy eliminovat, niþit, vþetnČ pamČti krajiny, souþasné období je k jejich oživování þasto lhostejné záleží na prostĜedí lokalit a lidech. Po delší období se diskutuje rozšíĜení dokumentace územních plánĤ o krajinný plán. Zájem o krajinu a její ztvárnČní, rehabilitaci, revitalizaci atp. se projevuje z mnoha úhlĤ pohledutechnických, ekologických, pĜírodovČdeckých a koneþnČ i urbanistických. Krajina se z tČchto rĤzných pohledĤ vyuþuje na rĤzných vysokých školách. Krajinný plán zatím své místo v ÚPD nenašel. Koncepce uspoĜádání krajiny, která je nedílnou souþástí územního plánu, mĤže však do jisté míry krajinný plán nahradit. PĜesto je znát citelný posun v nárocích na zpracování tČchto vČtšinových prostor venkovských obcí. Územní systém ekologické stability Územní systém ekologické stability (ÚSES) na regionální i lokální úrovni se stal obligatorní souþástí ÚPD. Územním plánem se systém ÚSES teprve legalizuje. Územní plán má v prĤbČhu zpracování dokonce vysledovat proces dotváĜení ÚSES v praxi (zlepšování podílu funkþních souþástí oproti zamýšleným atp.). Územní plán ale nemá možnost prosadit zmČnu vlastnictví mnoha rozptýlených vlastníkĤ ve vlastnictví státu, obce atp. Situace je þasto
B.3.3.2.1 - 14
rozporuplná. Obec následnČ tlumoþí závazky, plynoucí z existence (a legalizace) ÚSES vlastníkĤm, co mohou a co nesmí, aniž pĜedmČtné plochy získala do vlastnictví. Souþasný stupeĖ ekologické stability (proporce ploch ekologicky nestabilních, zejména zastavČných a každoroþnČ oraných oproti plochám stabilním, které nejsou v dĤsledku hospodaĜení v pravidelných intervalech mČnČny jako trvalé travní porosty, lesní kultury, vodní plochy) bývá velmi nepĜíznivý pro složité ekosystémy a vzájemné vztahy živých organismĤ. Je proto snahou – oproti nedávné minulosti mČnit existující pomČry ve prospČch nemČnČných ploch, a pokud možno zbyteþnČ nerozšiĜovat zpevĖované plochy, vþetnČ zastavČných. Ekologická stabilizace v pĜedmČtném území je v souladu se snahami o rehabilitaci více vyhovujícího krajinného obrazu, kdy se v území prosazuje vČtší biologická a ekologická rozmanitost diverzita. Pozemkové úpravy Pozemkové úpravy mohou být souþástí žádoucích krajinných úprav, ale také mohou podpoĜit trvání trendĤ, které zaþala násilná kolektivizace. Jejich hlavním posláním je zjednodušit složitý obraz pozemkového vlastnictví, jenž – po návratu k bývalým pomČrĤm soukromého vlastnictví – se vrací k situacím, jež jsou výsledkem neþitelných, složitých a kultivaci ztČžujících pomČrĤ. Pozemkové úpravy sjednocují souþasný rozptyl þástí vlastnictví po celém katastru do ucelenČjších ploch. Pozemkové úpravy musí pĜi zámČnách ploch respektovat bonity, dostupnost ploch atp. Dotþení musí s úpravami vyslovit souhlas. Pozemkové úpravy jsou nákladnou operací. Sestávají ze složitých operací v registrech katastrĤ a z prací v terénu (þasto nová zamČĜení, ztracená v prĤbČhu kolektivizace). Regulaþní plán Lze si pĜedstavit, že regulaþní plán jako následný stupeĖ po plánu územním se zpracovává pro složitá území, kde dochází ke stĜetu mnoha lidských þinností a pĜírodních aspektĤ prostĜedí (osídlení a tČžba; rekultivace a revitalizace osídlení po tČžbČ; další obdobné velkoplošné nebo intenzivní zásahy do dosavadního uspoĜádání prostoru). ObdobnČ lze oþekávat nárok na regulaþní plán v pĜípadČ, kdy je sídlo (obec) prohlášeno za venkovskou památkovou zónu nebo rezervaci. ObdobnČ lze považovat rozhodnutí zpracovat regulaþní plán v pĜípadČ, kdy pĜedmČtná venkovská obec (sídlo) nebo její þást je pĜedmČtem komplexní obnovy a kdy bude nutné provést celou Ĝadu korektiv smČrem k žádoucímu stavu. Otázkou je samozĜejmČ realita takového zámČru – za situace, postrádající þasto vČdomí soudržné komunity obyvatel. Regulaþní plán je pĜípadem podrobné ÚPD, kde je jednotlivý pozemek a stavba na nČm základní jednotkou, se kterou se pracuje – oproti plochám stejného funkþního urþení, se kterými operuje územní plán (venkovské obce se þasto dožadují vČtších podrobností, jak bylo naznaþeno již výše v textu). Regulaþní plán bude mít oprávnČní a smysl, pokud se ve venkovském prostoru bude realizovat samostatný soubor zástavby s nárokem na samosprávu (obecní zastupitelstvo), soubor, kalkulující nejen s nahodilou zástavbou jednotlivých (rodinných) domĤ, ale s urþitou urbanistickou koncepcí (kompozicí). Takový soubor má poþítat i s rozmístČním nebytových zaĜízení (obþanským vybavením, sportovními a výrobními areály atp.). ObdobnČ lze reálnČ poþítat s nárokem na regulaþní plán ve vyznaþené þásti obce, která má svou specifickou, spoleþensky významnou funkci (lázeĖská þást). S regulaþním plánem lze uvažovat i pro nezastavČné þásti, pokud pĤjde o regeneraci urþitých historických kompozic, zahrnujících zástavbu (pĜípad krajinných památkových zón ve smyslu zákona o státní památkové péþi). B.3.3.2.1 - 15
Regulace v územních a regulaþních plánech Souþasná doba není pĜíliš naklonČna striktním regulacím, pokud regulace pĜipouští vĤbec. Toto je výraz politické sféry, která se snaží vytvoĜit optimální podmínky pro podnikání, vþetnČ podnikání stavebních developerĤ. Odlišný bývá pohled místních samospráv, které cítí vČtší potĜebu organizovat þasto velmi chaotické a nevázané dČní na obecních katastrech. Urbanista, který se Ĝídí pĜáním pĜímého objednatele (obce) je þasto nadĜízeným úĜadem (krajem) požádán o omezení podmínek na nutné minimum. Argumentem bývá podrobnost regulací s odkazem na následný stupeĖ – regulaþní plán. Jak reprezentace obce, tak zpracovatel územního plánu vČdí, že taková situace v pĜípadČ malých venkovských obcí nenastane a ve snaze pochopit tuto situaci nČkdy pĜekroþí oþekávanou podrobnost.
B.3.3.2.1 - 16
