UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU José Martího 31, 162 52 Praha 6 – Veleslavín
Autoreferát disertační práce CHARAKTER A PROJEVY TALENTOVANOSTI JAKO OBECNÉHO FENOMÉNU S APLIKACÍ NA NĚKTERÉ ASPEKTY VE SPORTOVNÍCH HRÁCH S MÍČEM
Autor: Mgr. Šárka Honsová OBOR: Kinantropologie ŠKOLÍCÍ PRACOVIŠTĚ: Katedra základů kinantropologie a humanitních věd ŠKOLITEL: Prof. PhDr. Rudolf Kovář, DrSc. VNITŘNÍ OPONENTURA NA ŠKOLICÍM PRACOVIŠTI: 19. 9. 2007 Disertační práce byla vypracována v průběhu doktorského studia v letech 2003–2007. Disertační práce představuje původní rukopis. S jejím úplným textem je možné se seznámit v Ústřední tělovýchovné knihovně, José Martího 31, 162 52 Praha 6 – Veleslavín. PRÁCE BYLA PODPOŘENA: Interní grant FTVS UK 2005 – název projektu: Některé aspekty diagnostiky dovedností manipulace s míčem OPONENTI: 1. doc. PaedDr. Tomáš Perič, Ph.D. 2. doc. PaedDr. Ludmila Zapletalová, Ph.D. TERMÍN VEŘEJNÉ OBHAJOBY DISERTACE: 28.1.2008 PŘEDSEDA KOMISE PRO OBHAJOBU: ......................................................................................
ÚVOD Talent je jedním z nezbytných předpokladů každé oblasti lidské činnosti, ve které chce člověk dosáhnout vysoce nadprůměrných výkonů. Vzhledem k tomu, že talent patří mezi předpoklady, které jsou vrozené a na nejvyšší úrovni obtížně kompenzovatelné, je přítomnost či nepřítomnost talentu při výběru jedinců pro určitou činnost často rozhodujícím kritériem. Stále však stojíme před problémem, jak talent co nejpřesněji popsat a jak ho diagnostikovat. K tomu nám napomáhá obecná analýza jednotlivých konceptů talentu, na jejíž základě můžeme sledovat společné a jedinečné charakteristiky talentovaných jedinců v různých oblastech lidské činnosti. Podstatnou úlohu hraje také systém péče o nadané a talentované jedince. Tato práce navazuje na výzkumy realizované Centrem sportovní diagnostiky při Západočeské univerzitě v Plzni, které dlouhodobě spolupracuje při výběru talentovaných jedinců do sportovních tříd se zaměřením na volejbal. Oblast dovedností manipulovat s míčem, kterou se vyznačují všechny sportovní hry s míčem, je jedním z rozhodujících faktorů, které se podílejí na úspěšnosti hráče v těchto hrách. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná již o naučenou dovednost, kterou ovlivňuje velké množství vnějších faktorů, nelze přesně odhadnout její vnitřní determinovanost, a je tak těžké předvídat její další vývoj. To se stává problémem zejména při výběru jedinců do tréninkových procesů, kdy naopak potřebujeme mít co největší jistotu, že jedinec bude schopen v budoucnu dosáhnout špičkových výkonů, tedy že jeho úroveň dovedností manipulovat s míčem bude co nejvyšší. Jedním z vnitřně determinovaných předpokladů stojících v základu dovednosti manipulovat s míčem je podle našeho názoru tzv. cit pro míč. Tento předpoklad ovšem můžeme ve srovnání s ostatními předpoklady jen velmi málo rozvíjet. Jsme tak při výběru jedinců, od kterých budeme očekávat dosažení špičkového výkonu, závislí na tom, jestli jedinec jistou úroveň tohoto předpokladu má, či nikoliv. Systém výběru talentovaných jedinců se však většinou zaměřuje pouze na hodnocení obecných pohybových schopností a nebo naučených pohybových dovedností, u kterých ale již nemůžeme zjistit, do jaké míry jsou ovlivněny právě nezbytnou specifickou formou nadání či talentu. Přítomnost či nepřítomnost nadání a talentu pro manipulaci s míčem tak zůstává opomíjena. Na důležitosti tohoto předpokladu se s námi shodují trenéři i učitelé, a proto se snažíme běžně užívané
2
motorické testy pro výběr do sportovních tříd se zaměřením na volejbal doplnit o hodnocení tohoto motorického předpokladu prostřednictvím škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem a zároveň prověřit, jaké jsou její vztahy k vybraným motorickým schopnostem. Vzhledem k tomu, že jsou na hráče ve volejbalu kladeny stále větší požadavky, a naproti tomu se díky současnému životnímu stylu zužuje základna sportujících dětí, je na co nejefektivnější výběr talentovaných jedinců kladen stále větší důraz. Touto prací chceme podpořit efektivitu výběru do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal, a to jednak přehledem utříděných informací o talentovanosti obecně a jednak motorickou a somatickou charakteristikou jedinců navštěvujících tyto třídy v souvislosti se zařazením nového diagnostického nástroje pro hodnocení dovedností manipulace s míčem.
CÍLE PRÁCE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A HYPOTÉZY Hlavní cíl a dílčí úkoly Hlavním cílem naší práce je charakteristika talentovaných jedinců, a to jednak obecně v různých oblastech lidských činností a dále ve třídách s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. Otázka talentovanosti je mnohem širší, než jak je jí ve sportovní oblasti obvykle věnována pozornost, a proto se chceme pokusit analyzovat jednotlivé typy talentů z různých oblastí lidské činnosti a určit jejich společné charakteristiky. Dále se chceme pokusit zmapovat systém péče o nadané a talentované jedince v České republice. Vzhledem k tomu, že manipulace s míčem je jedním ze základních předpokladů u většiny sportovních her s míčem, dále se budeme zabývat analýzou vztahů mezi výsledky hodnocení dovedností manipulace s míčem pomocí zkonstruované škály a stanovenými kritérii z oblasti volejbalu. Chceme tím potvrdit význam zařazení škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem mezi diagnostické nástroje pro výběr dětí do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal.
3
Dílčí úkoly: 1. Na základě analýzy dostupných literárních pramenů shromáždit informace o talentu v různých oblastech lidských činností. 2. Odvodit společné charakteristiky talentovaných jedinců, které jsou typické pro všechny typy talentů. 3. Uceleně popsat systém péče o talentované a nadané jedince v České republice. 4. Navrhnout kritéria pro hodnocení úspěšnosti ve volejbalu a posoudit jejich vztah k archivovaným výsledkům z testování pomocí škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem. 5. Dle doporučení autora škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem se pokusit navrhnout položky chybějící obtížnosti a škálu při následném testování rekalibrovat prostřednictvím Raschova modelu. 6. Provést testování motorických dovedností manipulace s míčem pomocí škály doplněné o navržené položky. 7. Zjistit základní somatické parametry žáků navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. 8. Stanovit somatotyp podle metody Heathové a Cartera (1967) a provést komparaci výsledků s ideálním somatotypem hráče volejbalu. 9. Určit na základě antropologického měření biologický věk metodou stanovení proporcionálního věku a zjistit jeho vztah s výsledky testů motorických schopností a dovedností. 10. Provést testování kritérií pro hodnocení úspěšnosti ve volejbalu a posoudit jejich vztah ke škále pro hodnocení motorických dovedností s míčem. 11. Pomocí nestandardizovaného dotazníku doplnit charakteristiku žáků navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal o základní údaje týkající se pohybové anamnézy, rodičů a rodinného prostředí a školního prospěchu. 12. Provést analýzu sledovaných parametrů u jedinců, kteří byli na začátku i na konci monitorovaného období výrazně nadprůměrní, a sestavit jejich individuální charakteristiku.
4
Vědecké otázky a hypotézy Vědecké otázky: Jaká je motorická, somatická a zdravotně-anamnestická charakteristika jedinců, kteří se v činnostech zaměřených na manipulaci s míčem jeví jako nadprůměrní a z našeho hlediska talentovaní? Jaká je souvislost mezi nadprůměrnou úrovní v testech zaměřených na dovednosti manipulace s míčem a pozdější úspěšností v konkrétním typu činnosti (na příkladu volejbalu)? Hypotézy: Na základě analýzy publikovaných poznatků a získaných zkušeností formulujeme následující hypotézy 1. Jedinci s nadprůměrnou úrovní výkonů v motorických testech komplexního charakteru indikujících obratnostně koordinační schopnosti a reakční a běžeckou rychlostní schopnost ve sledované skupině (námi stanovená hranice cca 16 %) budou nadprůměrní i při hodnocení dovedností manipulace s míčem. 2. Somatické charakteristiky a somatotyp žáků navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal budou odpovídat zařazení do kategorie D (ektomorfní mezomorfové). 3. Mezi jedinci, kteří se nacházejí v období pubescence, budou v testech volejbalových dovedností významné intersexuální rozdíly. 4. Většina jedinců s nadprůměrnou úrovní dovedností manipulace s míčem bude biologicky akcelerována. 5. Úroveň dovedností manipulace s míčem hodnocená na začátku školního roku pozitivně souvisí s úrovní volejbalových dovedností na konci školního roku, což se projeví jak obecně, tak i u výběru nadprůměrných jedinců. 6. Předchozí pohybové zkušenosti monitorované dotazníkem budou pozitivně souviset s výsledky testů motorických schopností a dovedností.
5
METODIKA PRÁCE Realizace výzkumu byla rozdělena do tří etap. První etapa sloužila k analýze dostupných literárních pramenů a ostatních zdrojů informací o talentovanosti, k odvození společných znaků, které charakterizují všechny typy talentu, a ke zmapování systému péče o nadané a talentované jedince v České republice. Praktická část výzkumu měla pilotní charakter a sloužila především k ověření stanovené metodiky sběru a zpracování dat týkající se zkoumání vztahu škály pro hodnocení motorických dovedností s míčem k pozdější úspěšnosti v testech volejbalových dovedností reprezentujících individuální herní výkon ve volejbalu. Tato pilotní etapa probíhala v červnu 2004, kdy proběhlo testování stanovených kritérií, přičemž jako prediktory sloužila archivovaná data Centra sportovní diagnostiky při Pedagogické fakultě v Plzni z předchozích let. Ve druhé etapě, která proběhla v říjnu 2005, byly naměřeny prediktory (škála pro hodnocení motorických dovedností s míčem doplněná o nově navržené položky, testy motorických schopností, biologický věk a somatotyp). Dále jsme se pokusili ověřit vlastnosti škály a zároveň jsme analyzovali nově navržené položky, čímž jsme chtěli dostát doporučení Čepičky (2003) a doplnit škálu o položky chybějící obtížnosti. Třetí etapa proběhla v červnu 2006, kdy byla naměřena kritéria (testy volejbalových dovedností) a rodiče dětí vyplnili dotazník pohybové anamnézy.
Soubor V našem případě se jedná o záměrný selektivní (nereprezentativní) výběr. Podle Hendla (2004) jde o výběr na základě dostupnosti. Tento způsob výběru je typický při výzkumech, které se uskutečňují na jedincích z určitého předem určeného zařízení (škola, nemocnice apod.). Náš výzkumný soubor byl ve všech etapách výzkumu tvořen žáky navštěvujícími třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal, jejichž zastřešujícím klubem je USK Slávia Plzeň u chlapců a Slávia VŠ u dívek. V první etapě byl výzkumný soubor tvořen sedmi žáky 18. základní školy v Plzni, kteří navštěvovali třídu s rozšířenou výukou tělesné výchovy zaměřenou na volejbal a v březnu 2001 se zúčastnili prvního kalibračního testování při sestavování škály. V době našeho testování v červnu 2004 navštěvovali 8. nebo 9. ročník této základní školy.
6
Druhé a třetí etapy výzkumu se zúčastnilo 42 žáků (25 chlapců a 17 dívek) téže základní školy ve věku 11–15 let.
Metodika zjišťování empirických dat V rámci našeho výzkumu jsme empirická data zjišťovali v následujících pěti oblastech: 1. Testy motorických schopností Vybrané motorické schopnosti jsme hodnotili pomocí motorických testů, které používá Český volejbalový svaz pro testování mládežnických kategorií (Český volejbalový svaz, 2005). Pro testování koordinačních schopností jsme použili test protáčení tyče a test obrat ve výskoku. Pro testování rychlostních schopností jsme použili test rychlostní člunkový běh 4 x 10 m a pro reakčně rychlostní schopnosti test měření reakční rychlosti s pomocí reaktometru. Uvedené testy jsou dostupné na internetových stránkách Českého volejbalového svazu (2005). Pouze u testování rychlostních schopností jsme vzhledem k podmínkám při testování použili rychlostní člunkový běh v jeho tradiční verzi 4 x 10 m (Měkota & Blahuš, 1983), pro testování reakčně rychlostních schopností jsme použili vlastní reaktometr zkonstruovaný v Centru sportovní diagnostiky v Plzni (Ritter, 2002) a testování koordinačních schopností jsme doplnili o upravenou verzi testu obrat ve výskoku (Starosta et al., 1994). 2. Hodnocení dovedností manipulace s míčem Dovednosti manipulace s míčem jsme hodnotili pomocí perfektní škály Guttmanova typu zkonstruované prostřednictvím Raschovy analýzy, kterou poublikoval Čepička (2003). 3. Somatické charakteristiky a biologický věk U všech testovaných žáků jsme změřili tělesnou výšku, hmotnost, šířkové a obvodové rozměry a tloušťky kožních řas. Naměřené somatické parametry sloužily k určení somatotypu, kritérií biologického věku (proporcionálního věku) a k hodnocení růstu podle střední výšky rodičů. Somatické parametry byly měřeny standardním způsobem podle metody Martina a Sallera (in Suchomel, 2004). K zajištění objektivity dat a ke snížení náhodné chyby měření na minimum prováděla měření dětí autorka práce za pomoci dvou zacvičených examinátorů. Somatotyp žáků byl stanoven modifikovanou sheldonovskou metodu podle Heathové a Cartera (1967).
7
4. Testy motorických dovedností ve volejbalu Vzhledem k tomu, že nebylo v našich výzkumných možnostech zkoumat přímo herní výkon, s podporou poznatků uvedených v disertační práci jsme k hodnocení úspěšnosti ve volejbalu, i za cenu zjednodušení, využili testy motorických dovedností – umístěné podání, test opakovaného odbíjení obouruč vrchem o stěnu a test opakovaného odbíjení obouruč spodem o stěnu. 5. Dotazník pohybové anamnézy Ke stanovení úrovně předchozí pohybové aktivity a k charakteristice rodinného prostředí jsme použili dotazníkovou metodu. Vzhledem k tomu, že žádný z nalezených dotazníků (Lhotská et al., 1995; Rychtecký, 1999; Prokopec, 1994; Minaříková, 2001) nevyhovoval plně potřebám našeho výzkumu, z uvedených dotazníků jsme vybrali pouze relevantní otázky a některé otázky jsme sami doplnili. Celkově dotazník obsahoval 30 otázek vztahujících se k matce, otci a testovanému žákovi.
Podmínky a organizace testování Motorické testování probíhalo v hale Pedagogické fakulty v Plzni. K zajištění objektivity a věrohodnosti výsledků prováděla testování žáků – volejbalistů autorka práce za pomoci zacvičených examinátorů z řad pracovníků Centra sportovní diagnostiky v Plzni a učitelů tělesné výchovy vybraných tříd. Všichni byli předem seznámeni se způsobem provedení testů a se záznamem testových výsledků v rámci výzkumu. Testování bylo realizováno během dvou návštěv (dvě odpoledne). V prvním odpoledni byly zařazeny motorické testy, ve druhém pak somatická měření.
Statistické metody zpracování dat U souboru jsme na základě způsobu jeho výběru a kvantifikace zvolených proměnných (motorických testů, somatických měření a testů volejbalových dovedností) použili výpočet základních statistických charakteristik v podobě aritmetického průměru a směrodatné odchylky. Dále jsme určili základní popisné charakteristiky v podobě mediánu, 1. a 3. kvartilu, minimální a maximální hodnoty a kvartilového rozpětí. Pro analýzu výsledných hodnot jsme použili převážně neparametrické statistické postupy. Protože do analýz vstupovaly jak ordinální, tak intervalové proměnné, bylo třeba použít různé typy korelačních koeficientů podle charakteru korelovaných proměnných. Pro
8
korelaci dat, kdy byla jedna proměnná měřena dichotomicky (měřený znak je nebo není přítomen) a druhá proměnná byla udána na intervalové nebo poměrové stupnici, jsme použili koeficient biseriální korelace. Přestože u proměnných předpokládáme normální rozložení, potvrzeno nebylo, proto byl pro určení míry vztahu mezi proměnnými na ostatních typech škál použit Kendallův koeficient korelace. Vliv věku a pohlaví byl pak eliminován prostřednictvím parciální korelace. Pro hodnocení vztahu jedné proměnné a skupiny proměnných jsme stanovili koeficient vícenásobné korelace a pro hodnocení vztahu dvou skupin jsme stanovili koeficient kanonické korelace. I u této korelační analýzy byl vliv věku a pohlaví eliminován prostřednictvím parciální korelace. Testování významnosti rozdílů výsledků jsme uskutečnili prostřednictvím stanovení kritického rozdílu výkonů /x 1 -x 2 / krit . V případě, že se testový výsledek liší o více než tento kritický rozdíl, můžeme říci, že i skutečná výkonnost je významně rozdílná (Měkota & Blahuš, 1983). Úroveň volejbalových dovedností jsme vyjádřili faktorovým skórem, který označuje faktorovou hodnotu jednotlivých osob ve společném faktoru. Při výpočtu faktorových skórů byla použita metoda nejmenších čtverců a metoda regrese. Při doplňování položek do škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem jsme míru shody modelu se sebranými daty hodnotili prostřednictvím Raschova Rating scale modelu. Schopnost škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem odhadovat pozdější úroveň volejbalových dovedností jsme hodnotili pomocí stanovení koeficientu predikční validity, kde testem byla škála a kritériem faktorový skór reprezentující úroveň volejbalových dovedností. V našem případě však nejde o predikční validitu v pravém slova smyslu, protože vzhledem k časové náročnosti nemohl být prozatím realizován tzv. predikční ověřovací cyklus.
9
VÝSLEDKY A DISKUZE Vymezení termínů talent, nadání Pro talent existuje mnoho definic a vymezení. Dočkal (2005) uvádí, že je vhodné používat termíny talent a nadání jako synonyma, protože některé jazyky, jako např. francouzština, maďarština nebo polština, slovo analogické českému pojmu nadání nemají. Evropská komise vydala pracovní dokument (Brasseur et al., 2006), ve kterém srovnává přístupy jednotlivých zemí Evropské unie k talentovaným jedincům v rámci vzdělávacího systému. V každé zemi podrobně hodnotí používanou terminologii, kterou uvádí jednak v úředním jazyce, jednak v anglickém překladu. U každé země pak také uvádí základní kritéria, která jedinec musí splňovat, aby byl považován za nadaného či talentovaného, a hodnotí systém péče o nadané a talentované jedince. Následující obrázek 1 je ze zmíněného dokumentu a ukazuje, jaké termíny používají jednotlivé země EU. Obrázek 1 Oficiálně používané termíny pro jedince s výjimečnými schopnostmi a dovednostmi
10
Struktura nadání a talentu V současnosti se setkáváme se spíše šíře koncipovanými modely, které se snaží postihnout nadanou osobnost v celém jejím rozsahu (Freemanová 1998; Gagné, 1993; Mönks, 1992; Renzulli, 1986; Tannenbaum, 1983; a další). Hovoříme o tzv. multidimenzionálním přístupu a jde o postižení nadání nebo talentu jakožto výsledku vzájemného působení osobnostních faktorů, faktorů prostředí a někdy i dalších proměnných, jako je například štěstí a náhoda. Zde uvádíme jeden z nejvýznamnějších modelů talentu a nadání, kterým je model Gagného (1993) (viz obrázek 2). Tento autor vychází z předpokladu, že nadání představuje přirozené, nesystematicky rozvíjené schopnosti a talent znamená systematicky rozvíjené schopnosti, které vytváří odbornost v určité oblasti lidské činnosti. Gagného model ukazuje, že výskyt talentů je závislý na uplatnění jedné nebo více schopností v určité oblasti, jejichž rozvoj je urychlován tzv. intrapersonální katalýzou (tj. motivace, sebedůvěra) a tzv. katalýzou prostředí (tj. škola, rodina, společnost), prostřednictvím systematického učení a získávání dovedností. Schopnosti mají dle Gagného (1993) původ v genetické struktuře lidských organismů, vyskytují se a vyvíjejí více méně spontánně a mají je v různé míře všichni lidé. Obrázek 2 Gagného diferenciální model talentu a nadání
KATALYZÁTORY nadaný = horních 10 % PŘIROZENÉ SCHOPNOSTI INTELEKTOVÉ: fluidní inteligence (indukce/dedukce), krystalická verbální, prostorová paměť, smysl pro pozorování, usuzování, metakognice KREATIVNÍ: invence (řešení problémů), imaginace, originalita SOCIÁLNÍ: Inteligence (vnímavost), komunikace (empatie, takt), vliv (vůdcovství, přesvědčování) SENSOMOTORICKÉ: visuální, auditivní, čichové, atd., silové schopnosti, výdrž, reflexy, koordinační schopnosti atd.
NÁHODA
INTRAPERSONÁLNÍ FYZICKÉ: charakteristiky, handicap, zdraví atd. MOTIVAČNÍ: potřeby, zájmy, hodnoty VOLNÍ: síla vůle, vytrvalost atd. SEBEŘÍZENÍ: koncentrace, iniciativa, pracovní návyky, plánování atd. OSOBNOST: temperament, životní spokojenost, adaptabilita, sebevědomí atd. pozitivní/negativní účinek
VÝVOJOVÝ PROCES formální/neformální učení a procvičování pozitivní/negativní účinek
PROSTŘEDÍ fyzikální, kulturní, sociální, rodinné atd. OSOBY: rodiče, učitelé, vrstevníci atd. PODPŮRNÉ PROGRAMY: programy, aktivity, služby atd. UDÁLOSTI: nehody, ocenění, setkání atd.
11
talentovaný = horních 10 % SYSTEMATICKY ROZVÍJENÉ SCHOPNOSTI AKADEMICKÉ: jazyk, vědy humanitní atd. UMĚNÍ: visuální, dramatické, hudební atd. OBCHODNÍ: management, prodej atd. ZÁLIBY: šachy, videohry, puzzle atd. SOCIÁLNÍ AKTIVITY: média, veřejné vystupování atd. SPORTY: individuální, skupinové TECHNOLOGIE: elektronika, počítače, obchod a technika
V oblasti talentovanosti existuje mnoho dalších pojetí, modelů a přístupů. Výše zmíněný model dává jeden z nejlepšíh přehledů o hlavních dimenzích, které je nutno při identifikaci i diagnostice potenciálního i projeveného nadání zvažovat. Ať už se však jedná o jakýkoliv druh nadání a talentu, podle Dočkala (2005) u každého nadaného a talentovaného jedince nalezneme určitou úroveň inteligence, výkonové motivace a vůle.
Systém péče o nadané a talentované jedince Obrázek 3 Schéma vztahů institucí k talentovaným jedincům (MŠMT, 2005)
Rodina
Veřejná správa
Talentovaný jedinec
Resort kultury Resort školství mládeže a tělovýchovy
Zařízení poskytující stupeň vzdělání
Zařízení neposkytující stupeň vzdělání
Obce
Občanská sdružení
Pracující s talenty
Nezisková sféra (nadace, nadační fondy, obecně prospěšné společnosti)
Soukromá sféra
Ostatní
Péče o nadané a talentované jedince se uskutečňuje především v rámci veřejné správy, občanských sdružení, státní neziskové sféry a v rámci soukromého sektoru. Tato péče je pak aplikovaná na jednotlivé oblasti nadání a talentu, především na intelektovou, uměleckou a sportovní oblast.
Výsledky v testech motorických schopností a dovedností Následující tabulka 1 uvádí hranici nadprůměrného výkonu a také počet chlapců a dívek, kteří této hranice dosáhli a můžeme tak jejich výkon označit v rámci zkoumaného souboru za nadprůměrný.
12
Tabulka 1 Hranice nadprůměrného výkonu a počet jedinců, kteří ho dosáhli
škála [body] výkrut reakční r. [s] člun. běh 4 x 10 m [s] obrat ve výs. [body] OOV [počet] OOS [počet] UPOD [body] FAC1
hranice CH 28 3,31 0,22 10,2 16 35 24 37 1,103
počet CH 7 4 4 4 3 6 6 4 4
hranice D 27 2,31 0,23 10,6 16 34 21 27 1,009
počet D 4 2 2 3 6 3 6 3 2
Hranici přibližně 16 % pro nadprůměrný výkon jsme stanovili na základě Gaussovy křivky normálního rozložení četností, kde se v nadprůměrném pásmu nad jednou směrodatnou odchylkou nachází přibližně 16 % jedinců. U testu člunkový běh 4 x 10 m můžeme výsledky porovnat se standardy Unifittestu (Měkota, Kovář et al., 1995). Námi stanovená hranice nadprůměru u chlapců spadá podle Unifittestu u všech věkových kategorií do výrazně nadprůměrného pásma (9–10 bodů), pouze u čtrnáctiletých chlapců do nadprůměrného pásma (8 bodů). U dívek se nachází námi stanovená hranice nadprůměru ve všech věkových kategoriích ve výrazně nadprůměrném pásmu (9–10 bodů). Největší počet chlapců (7) dosáhl nadprůměrného výkonu podle našich kritérií při hodnocení dovedností manipulace s míčem. Maximální hodnoty 30 bodů dosáhli tři chlapci, nejlepší dívčí výsledek zaznamenala pouze jedna dívka výkonem 28 bodů. Nejvíce dívek (6) podalo nadprůměrný výkon v testu obrat ve výskoku a v testu odbití obouruč spodem. Větší počet jedinců v nadprůměrném pásmu však může značit, že test nemá dostatečnou rozlišovací schopnost a větší počet jedinců dosahuje stejných nebo podobných výsledků. Větší počet jedinců, kteří dosáhli maximálního počtu bodů, pak také může znamenat nedostatečnou obtížnost testu. Testy odbití obouruč vrchem (OOV) a spodem (OOS) mají teoreticky neomezenou hranici maximálního výkonu, v testu umístěné podání bylo možné získat maximálně 50 bodů. Nejvyšší hodnota výkonu v testu OOV činila u chlapců 38 bodů a dosáhl jí jeden chlapec. U dívek měl nejlepší výkon hodnotu 36 bodů, které dosáhla také pouze jedna dívka.
13
Tabulka 2 Výsledky výpočtu těsnosti vztahu mezi škálou a motorickými testy
Motorický test výkrut obrat ve výskoku člunkový běh 4 x 10 m reakční rychlost škála
x 3,00 54,26 11,8 0,26 23
SD 0,58 8 1,3 0,03 4
r xy -0,16 0,54 -0,52 -0,42 –
r2 0,03 0,30 0,29 0,18 –
2,59 29,64 29,12 17,72 –
% = procento rozptylu vysvětlené korelační závislostí
Výsledky uvedené v tabulce 2 ukazují, že motorické schopnosti testované vybranými motorickými testy dovednosti manipulace s míčem hodnocené škálou příliš neovlivňují. Nejtěsnější vztah má škála s testem obrat ve výskoku (29,64 % vysvětleného rozptylu) a s testem člunkový běh 4 x 10 m (29,12 % vysvětleného rozptylu). Z toho vyplývá, že jedinci, kteří jsou nadprůměrní v motorických testech indikujících obratnostně koordinační schopnosti a reakční a akční rychlostní schopnosti, nemusí mít také nadprůměrnou úroveň dovedností manipulace s míčem. Celkově můžeme shrnout, že z jedenácti nadprůměrných jedinců ve škále pro hodnocení dovedností manipulace s míčem je jeden chlapec nadprůměrný také v dalších třech testech motorických schopností a jedna dívka v dalších dvou testech motorických schopností. Nejtěsnější vztah má škála s obratem ve výskoku testujícím koordinační schopnosti a s člunkovým během 4 x 10 m testujícím běžecké rychlostní schopnosti. V kombinaci testů, v nichž podali jedinci nadprůměrný výkon se však škála vyskytovala nejčastěji s testy obrat ve výskoku a výkrut, které oba testují koordinační schopnosti. Na základě uvedených výsledků hypotézu H1 zamítáme.
Somatické charakteristiky a somatotyp Somatické
charakteristiky
jsou
ve volejbalu
jedním
z velice
důležitých
předpokladů. Především je to tělesná výška, jejíž vývoj je značně geneticky determinovaný a po ukončení růstu se již prakticky nemění. Zde však uvádíme pouze výsledky hodnocení somatotypu. U chlapců i dívek je patrná veliká variabilita výsledných hodnot jednotlivých komponent somatotypu. Přestože se jedná o žáky tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal, poměrně často se u chlapců i u dívek vyskytli jedinci s dominantní endomorfní komponentou. Nejmenšího variačního rozpětí dosahuje
14
endomorfní komponenta u dívek (2,6 bodu), naopak největšího mezomorfní komponenta u chlapců (5 bodů). Podle výsledků studie Dostálové a Přidalové (2005) ve shodě s našimi výsledky vykazují současné mladé volejbalistky méně akcentovanou svalovou složku v porovnání s průměrnými hodnotami mezomorfie zjištěné antropologickým šetřením (Bláha et al., 1986). V souboru výše zmíněných autorek byly nejvíce frekventovány somatotypy středního typu a vyrovnaných ektomorfů, což se v případě vyrovnaných ektomorfů s našimi výsledky také shoduje. Obrázek 4 Somatotypy chlapců v kategoriích podle motorické výkonnosti
Na základě analýzy rozložení somatotypů chlapců v kategoriích podle motorické výkonnosti můžeme konstatovat, že u chlapců dominují jedinci z kategorie A následovaní štíhlými jedinci z kategorie D. V malé míře se pak vyskytují jedinci z kategorie B s dominantní mezomorfní komponentou a jedinci z kategorie C, kteří mají vysokou hodnotu endomorfní komponenty a jsou nejhůře fyzicky disponovaní. Jeden jedinec se vyskytuje v kategorii E, u jejích somatotypů je nejníže zastoupena mezomorfní komponenta, což může být v obecné rovině důvodem nízké motorické výkonnosti.
15
Obrázek 5 Somatotypy dívek podle kategorií motorické výkonnosti
Somatotypy dívek se oproti somatotypům chlapců vyskytují blíže ke středním somatotypům, ale v převážné většině také náleží do kategorie A. Dívky mají podle Riegerové, Přidalové a Ulbrichové (2006) v této kategorii vyšší frekvenci zastoupení proto, že se u nich projevují femininní znaky ve formě vyšší endomorfie. Druhý nejvyšší počet somatotypů dívek se nachází v kategorii E s nízkou mezomorfní komponentou a pouze jedna dívka spadá se svým somatotypem do kategorie D, která poměrem jednotlivých komponent nejvíce odpovídá předpokladům hráčů volejbalu. Naše výsledky se opět shodují se studií Dostálové a Přidalové (2005), u jejichž souboru volejbalistek se průměrný somatotyp také nacházel v oblasti středního typu v kategorii motorické výkonnosti A. Celkově můžeme zhodnotit, že jedinci navštěvující třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal svým somatotypem nejčastěji odpovídají kategorii A. Hlavní příčinu velké rozptýlenosti somatotypů spatřujeme v tom, že docházelo spíše k náboru do těchto tříd než k výběru. Proto můžeme v tomto souboru nalézt i jedince z kategorie C s dominantní endomorfní komponentou. Na druhou stranu se v souboru nachází i část jedinců (převážně dívek) s vysokou ektomorfní komponentou, ale nízkou mezomorfní komponentou, která se však může ještě vyvíjet a jedinci by se tak mohli v budoucnu ještě do kategorie D zařadit. Ve vztahu k hodnocení dovedností manipulace
16
s míčem se většina nadprůměrných chlapců v kategorii D nachází. U dívek toto zejména vzhledem k problematickému období pubescence neplatí. Lze však pozorovat zřetelný trend ve shodě se stanovenou hypotézou, který naznačuje, že somatotypy nadprůměrných jedinců i v ostatních motorických testech do kategorie D buď přímo patří, nebo se nacházejí v její blízkosti. Na základě uvedených výsledků můžeme shrnout, že z celkového počtu 42 jedinců navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal se osm jedinců nachází v kategorii D. I přes velkou variabilitu somatotypů a nízký počet jedinců v kategorii D sledují výsledky analýzy somatotypů trend stanovené hypotézy, a proto hypotézu H2 nezamítáme.
Intersexuální rozdíly v období pubescence U testů volejbalových dovedností a škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem jsme u chlapců a dívek v období pubescence provedli komparaci jejich výsledků. Výsledky dívek ukázaly velkou variabilitu v hodnocení dovedností manipulace s míčem s odlehlou hodnotou 12 bodů. V souboru pubescentních chlapců bylo ve třech případech dosaženo maximálního výsledku 30 bodů, nejlepší dívčí výsledek zaznamenala pouze jedna dívka výkonem 28 bodů. U obou soborů chlapců i dívek je medián roven hodnotě 23 bodů. Z hlediska rozdílů mezi výkony pubescentních chlapců a dívek můžeme konstatovat, že vzhledem ke kritickému rozdílu výkonů /x 1 -x 2 / krit = 3,26 bodů jsme nezaznamenali žádný významný rozdíl. Mediány i maximální výkony chlapců a dívek se nelišily, resp. lišily o menší počet bodů, než je kritický rozdíl. Na rozdíl od výsledků škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem měly větší variabilitu u všech testů volejbalových dovedností výsledky chlapců. U dívek jsme však u testu odbití obouruč spodem zaznamenali odlehlou hodnotu 8 bodů. Největší variabilitu výsledků můžeme pozorovat u chlapců u testu umístěné podání, kde R q = 25 bodů. U testu odbití obouruč vrchem se medián u souboru chlapců a dívek liší pouze o jeden bod (chlapci x Me = 31 bodů, dívky x Me = 30 bodů), u testu odbití obouruč spodem se medián u chlapců a dívek liší o dva body (chlapci x Me = 19 bodů, dívky x Me = 17 bodů) a u testu umístěné podání se medián u chlapců a dívek neliší a je roven hodnotě 18 bodů.
17
Z hlediska rozdílů mezi výkony pubescentních chlapců a dívek můžeme stejně jako u výsledků
škály
konstatovat,
že
vzhledem
ke
kritickému
rozdílu
výkonů
/x 1 -x 2 / krit = 3,85 odbití u testu odbití obouruč vrchem, /x 1 -x 2 / krit = 4,03 odbití u testu odbití obouruč spodem a /x 1 -x 2 / krit = 8,56 bodů u testu umístěné podání jsme nezaznamenali žádné významné rozdíly. Mediány i maximální výkony chlapců a dívek se nelišily, resp. lišily o menší počet odbití a bodů, než jsou příslušné kritické rozdíly. Přestože použité metody rozdíl mezi výkony chlapců a dívek v testech volejbalových dovedností nepotvrdily, v praxi jsou na základě zkušeností trenérů a učitelů posuzovány za rozdílné i výkony s menším rozdílem, než je námi stanovený kritický rozdíl výkonů příslušného testu, protože ten je závislý také na rozptylu výkonů, který je u nehomogenního souboru poměrně velký. Z praktického hlediska tak výkony chlapců a dívek zejména u testu umístěné podání považujeme za rozdílné. Vzhledem k výše uvedeným výsledkům hypotézu H3 o významných rozdílech mezi výkony pubescentních chlapců a dívek navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal nezamítáme.
Biologická akcelerace úspěšných jedinců Proporcionální věk žáků navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal jsme stanovili na základě výpočtu KEI indexu podle metodiky Bauera (1982). Tabulka 3 Frekvence rozdílů mezi biologickým a chronologickým věkem
chlapci dívky počet počet počet počet počet počet Chronologický věk rozdíl > -12 < ±12> rozdíl > +12 rozdíl > -12 < ±12> rozdíl > +12 11,00–11,99 3 0 0 0 2 0 12,00–12,99 9 1 0 3 3 0 13,00–13,99 5 0 0 0 6 0 14,00–14,99 2 0 1 2 1 0 15,00–15,99 4 0 0 – – – < ±12> = diference mezi biolog. a chronolog. věkem menší než ±12 měsíců = průměrný j. rozdíl> -12 = diference mezi biolog. a chronolog. věkem větší než -12 měsíců = biologicky retardovaný j. rozdíl> +12 = diference mezi biolog. a chronolog. věkem větší než +12 měsíců = biologicky akcelerovaný j.
Výsledky KEI indexu jsme pro názornější vyjádření převedli podle regresních rovnic Šelingerové (1992) na roky. Výsledky uvedené v tabulce 3 ukazují, že nejvíce dětí ze zkoumaných tříd je biologicky retardovaných. Poměr biologicky retardovaných vůči
18
průměrným jedincům činí 28:13. Jako biologicky akcelerovaný vyšel pouze jeden chlapec. Více biologicky retardovaných jedinců se vyskytlo mezi chlapci (23 chlapců ku 5 dívkám). Maximální rozdíl mezi chronologickým a biologickým věkem činí u chlapců 3,748 roku, což je i celkový maximální rozdíl. U dívek byl největší rozdíl 1,953 roku. Ostatní střední a maximální rozdíly jsou uvedeny v tabulce 4. Tabulka 4 Střední a maximální rozdíly mezi chronologickým a biologickým věkem
Kalendářní věk 11,00–11,99 12,00–12,99 13,00–13,99 14,00–14,99 15,00–15,99
chlapci x max (min) x Me 1,944 2,005 2,605 3,748 1,804 2,140 1,269 -3,683 2,955 3,317
dívky x Me 0,771 1,226 0,683 1,391 –
x max 0,983 1,953 0,910 1,497 –
Z hlediska věku převažují biologicky retardovaní jedinci ve všech zkoumaných věkových kategoriích chlapců a v kategorii čtrnáctiletých dívek. Uvedené diference přibližně odpovídají poznatkům o rozdílech větších než dva roky u průměrné dětské populace (Riegerová, 1994; Riegerová & Sedlak, 1996; Hirtz & Sharma, 1995; Sharma & Kopelmann, 1996) Celkově můžeme shrnout, že ve zkoumaném souboru převažují biologicky retardovaní chlapci a biologicky průměrné dívky. Pouze jeden chlapec ze všech zkoumaných chlapců a dívek byl označen jako biologicky akcelerovaný. Ve vztahu k výsledkům hodnocení dovedností manipulace s míčem můžeme konstatovat, že všichni chlapci, kteří jsou v těchto dovednostech nadprůměrní, jsou biologicky retardovaní. U nadprůměrných dívek je biologicky retardovaná polovina těchto dívek. Na základě zjištěných výsledků hypotézu H4 zamítáme.
Vztah škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem a pozdější úrovně volejbalových dovedností Podle Bompy (1999) základní motorické dovednosti s míčem představují velmi důležitou složku profilu talentovaného žáka, která v budoucnu ovlivňuje jeho herní výkon. Nejvíce pozornosti je těmto motorickým dovednostem tradičně věnováno ve fotbalu. Podle Schreinera a Thissena (2001) vytváří získaná jistota v ovládání míče nutnou sebedůvěru pro hru a vede ke kreativnímu útočnému chování. My jsme vztah škály a pozdější úrovně
19
volejbalových dovedností analyzovali pomocí stanovení koeficientu predikční validity. Jako kritérium jsme stanovili faktorový skór (FAC1), který reprezentuje úroveň volejbalových dovedností. Při stanovení koeficientu predikční validity byl pomocí parciální korelace odfiltrován vliv věku a pohlaví. Výsledky uvedené v tabulce 5 ukazují, že těsnost vztahu mezi testem (škálou pro hodnocení motorických dovedností s míčem) a kritériem (faktorovým skórem tří volejbalových testů) má střední úroveň jak u nadprůměrných jedinců, tak všeobecně. Mezní chyba predikce je značná, tedy odhad pomocí škály by byl velmi nepřesný. Všechny tyto výsledky však mohou být velmi ovlivněny relativně nízkým počtem testovaných osob a nehomogenitou testované skupiny, přestože jsme se vliv věku a pohlaví snažili eliminovat. Tabulka 5 Výsledky výpočtu predikční validity
Test – kritérium (škála –FAC1) obecně nadprůměrní
mezní chyba predikce ± d max ±1,820802 ±1,8808
r xy 0,5499 0,427
V našem případě také ještě nešlo o predikci v pravém slova smyslu, protože nedošlo k tzv. predikčnímu ověřovacímu cyklu, který nemohl být vzhledem k časové náročnosti prozatím realizován. Teprve kdyby predikční rovnice platila i v budoucnosti, mohli bychom ji pro predikci výkonnosti použít. Predikční rovnici tu však vzhledem k nepřesnému odhadu pozdější úrovně volejbalových dovedností neuvádíme. Dlouhodobá predikce výkonnosti je vždy zatížená značným rizikem chyb vyvolaných vlivem veličin, které se v čase předpovědi neprojevují, anebo se vzhledem ke své variabilitě nedají ohodnotit (Fisher & Borms, 1990). Problémem predikce také není pouze nalezení predikčně vhodných ukazatelů – prediktorů, které jsou relevantní z hlediska konečné úrovně sportovního výkonu, jak uvádí Sedláček a Snopko (2003), ale také nalezení vhodných kritérií, která se dají spolehlivě měřit, zvláště když má sportovní výkon kvalitativní povahu. Dalším z negativních vlivů působících na přesnost predikce je všeobecně nízká vývinová stabilita koordinačních testů, která ještě klesá v souvislosti s nestejným biologickým věkem jedinců v pubertě, i když toto tvrzení ojedinělé výzkumy nepotvrzují (Zapletalová, 2002).
20
Přestože analýza vztahů mezi výsledky hodnocení dovedností manipulace s míčem pomocí zkonstruované škály (Čepička, 2003) a stanoveným kritériem ukazuje pouze střední závislost, dále se domníváme, že hodnocení „citu pro míč“ a zařazení škály mezi diagnostické nástroje pro výběr dětí do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal má svůj význam a tento výběr zefektivňuje a zkvalitňuje. Střední hodnotu predikční validity a vysokou mezní chybu predikce přisuzujeme především relativně malému výzkumnému souboru, nehomogennosti souboru a kvalitě stanoveného kritéria. Na základě uvedených výsledků hypotézu H5 nezamítáme.
Předchozí pohybové zkušenosti a jejich vliv na výsledky testů motorických schopností a dovedností Předchozí pohybové zkušenosti jedinců jsme mapovali prostřednictvím části nestandardizovaného dotazníku, který jsme sestavili na základě výběru otázek z dotazníků Lhotské et al. (1995), Rychteckého (1999), Prokopce (1994), Minaříkové (2001) a doplněním vlastních otázek. Konkrétně se tato část otázek týkala počtu hodin pohybové aktivity ve škole, sportovním klubu a ve volném čase, toho zda jedinec tráví více volného času pohybově aktivně, či pasivně a jaké pohybové činnosti provádí nejčastěji, kdy se jedinec naučil plavat, jezdit na kole a jak dlouho/zda lyžuje či jezdí na snowboardu, zda sleduje sportovní dění i pasivně, popř. jakým způsobem a jaké druhy pohybových aktivit (nabídka obsahovala 95 pohybových aktivit) ve svém životě vyzkoušel. Z výsledků zde uvádíme hodnocení působení vnějších vlivů na výsledky testů motorických schopnost a dovedností prostřednictvím vícenásobné korelace a kanonické korelace. Výsledky vícenásobné korelace jsou uvedeny v tabulce 6. Tabulka 6 Těsnost vztahu mezi testy motorických schopností a dovedností a pohybovými zkušenostmi
nejlepší lineární kombinace složek kolo, plavání, lyže, sporty, rodiče, vol.čas – rx ( y1 ... y6 ) škála výkrut reakční r. člunkový běh 4 x 10 m obrat ve výskoku FAC1
0,48 0,46 0,44 0,45 0,39 0,27
kolo = od kolika let jezdí jedinec na kole plavání = v kolika letech se jedinec naučil plavat lyže = od kolika let jezdí jedinec na lyžích/SNB (u nelyžujících/neSNB nebyla hodnota započítávána) sporty = počet pohybových aktivit, které jedinec někdy vyzkoušel
21
rodiče = náplň volného času s rodiči (1 = pohybově aktivně, 0 = pohybově pasivně) vol. čas = náplň volného času dítěte bez rodičů (1 = pohybově aktivně, 0 = pohybově pasivně)
Mimo volejbalových dovedností vyjádřených faktorovým skórem se všechny koeficienty vícenásobné korelace pohybují v rozmezí 0,39–0,48, což podle Cohena (1988) značí střední závislost, tedy určitý vliv předchozích pohybových zkušeností na jednotlivé testy motorických schopností můžeme pozorovat. Těsnost vztahu jsme zhodnotili také souhrnně pomocí kanonického korelačního koeficientu, který hodnotí vztah mezi dvěma skupinami proměnných. V tabulce 7 uvádíme korelaci první dvojice kanonických proměnných po eliminaci vlivu věku a pohlaví prostřednictvím parciální korelace. Tabulka 7 Koeficient kanonické korelace
r( x1 ... x6 )( y1 ... y6 ) první dvojice
0,67
Koeficient kanonické korelace ukazuje větší závislost výsledků testů motorických schopností a dovedností a předchozích pohybových zkušeností než koeficienty vícenásobné korelace. Uvedený koeficient považujeme za dostatečný pro prokázání vlivu předchozích pohybových zkušeností na výsledky testů motorických schopností a dovedností. Na základě výše uvedených výsledků přijímáme hypotézu H6. Prokázali jsme pozitivní souvislost mezi předchozími pohybovými zkušenostmi monitorované dotazníkem a výsledky testů motorických schopností a dovedností.
ZÁVĚRY V rámci disertační práce jsme se zaměřili na charakteristiku talentovaných jedinců, a to jednak obecně v různých oblastech lidských činností a dále ve třídách s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. Pokusili jsme se analyzovat jednotlivé typy talentů, určit jejich společné charakteristiky a dále jsme mapovali systém péče o nadané a talentované jedince v České republice. U jedinců navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal jsme pak analyzovali vztahy mezi výsledky hodnocení dovedností manipulace s míčem pomocí škály, výsledky testů motorických schopností a stanovenými kritérii z oblasti volejbalu. Pro doplnění
22
charakteristiky zkoumaných jedinců a pro analýzu vlivu pohybových zkušeností na výsledky testů motorických schopností a dovedností jsme provedli vyhodnocení předchozích pohybových zkušeností jedinců, pohybové aktivity rodičů, školního prospěchu jedinců a rodinného prostředí. Při interpretaci výsledků jsme si uvědomovali, že výzkum byl realizován na malém záměrně vybraném souboru, proto výsledky nelze zobecňovat a budou tak sloužit pouze škole, ze které zkoumaný soubor pocházel. V rámci výzkumu jsme došli k následujícím závěrům, jejichž členění odpovídá stanoveným hypotézám. Nadprůměrného výkonu, který byl stanoven hranicí 16 % nejlepších výkonů, dosáhlo při hodnocení dovedností manipulace s míčem ze 42 jedinců celkem 11 jedinců. Chlapci dokázali být nadprůměrní nejvýše ve čtyřech testech motorických schopností a dovedností současně a dívky nejvýše ve třech testech. Nejtěsnější vztah má škála s testem obrat ve výskoku testujícím koordinační schopnosti a s testem člunkový běh 4 x 10 m testujícím běžecké rychlostní schopnosti se změnou směru. V kombinaci testů, v nichž podali jedinci nadprůměrný výkon, se však škála vyskytovala nejčastěji s testy obrat ve výskoku a výkrut, které oba testují koordinační schopnosti. Jedinci navštěvující třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal svým somatotypem nejčastěji odpovídají kategorii A. V tomto souboru však můžeme nalézt i jedince z kategorie C s dominantní endomorfní komponentou. Na druhou stranu se v souboru nachází i část jedinců (převážně dívek) s vysokou ektomorfní komponentou, ale nízkou mezomorfní komponentou, která se však může ještě vyvíjet a jedinci by se tak mohli v budoucnu ještě do kategorie D zařadit. Z celkového počtu 42 jedinců navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal se osm jedinců nachází v kategorii D, ale lze pozorovat zřetelný trend, který naznačuje, že somatotypy nadprůměrných jedinců v motorických testech do kategorie D buď přímo patří, nebo se nacházejí v její blízkosti. Při hodnocení intersexuálních rozdílů ve výsledcích testů volejbalových dovedností a škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem jsme zaznamenali malé rozdíly mezi středními hodnotami s tendencí k vyšším hodnotám u chlapců. Statistickými postupy jsme neprokázali významné rozdíly mezi výkony pubescentních chlapců a dívek navštěvujících třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. U testu umístěné podání jsme u těchto jedinců shledali poměrně velký rozdíl, ovšem jeho
23
hodnota nepřesáhla kritický rozdíl výkonů, tudíž nelze vyloučit, že je tento rozdíl ještě v rámci chyby testu. Při posuzování biologického proporcionálního věku jsme ve zkoumaném souboru zjistili převažující část biologicky retardovaných chlapců a biologicky průměrných dívek. Pouze jeden chlapec ze všech zkoumaných chlapců a dívek byl označen jako biologicky akcelerovaný. Z hlediska normativního hodnocení KEI indexu jsme ve všech věkových kategoriích zaznamenali nejvyšší četnost podprůměrných a průměrných jedinců. Ve vztahu k výsledkům hodnocení dovedností manipulace s míčem můžeme konstatovat, že všichni chlapci, kteří jsou v těchto dovednostech nadprůměrní, jsou biologicky retardovaní. U nadprůměrných dívek je biologicky retardovaná polovina těchto dívek. Hodnocení souvislosti úrovně dovedností manipulace s míčem hodnocené na začátku školního roku s úrovní volejbalových dovedností hodnocených na konci školního roku vykazuje střední hodnotu predikční validity, ale vysokou mezní chybu predikce, a to jak obecně, tak i u výběru nadprůměrných jedinců. Na základě shromážděných informací se dále domníváme, že zařazení škály mezi diagnostické nástroje pro výběr dětí do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal má svůj význam a tento výběr zefektivňuje a zkvalitňuje. Z hlediska vztahu předchozích pohybových zkušeností a výsledků testů motorických schopností a dovedností jsme zjistili, že předchozí pohybové zkušenosti výsledky testů motorických schopností a dovedností pozitivně ovlivňují. Podařilo se nám tedy prokázat pozitivní souvislost mezi předchozími pohybovými zkušenostmi a výsledky testů motorických schopností a dovedností. Tuto práci chápeme především jako příspěvek k tvorbě uceleného systému výběru talentovaných dětí do tříd s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal. Vedle informací o vztazích škály pro hodnocení dovedností manipulace s míčem a pozdější úrovně volejbalových dovedností pak její hlavní přínosy spatřujeme v utříděných informacích o problematice talentovanosti, ve zkušenostech a poznatcích o možnostech a úskalích hodnocení předpokladu pro manipulaci s míčem a zejména v motorické a somatické charakteristice jedinců, která zřetelně ukazuje, jací jedinci v současné době třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na volejbal navštěvují, tedy jaká je základna pro výběr budoucích volejbalových elit.
24
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A OSTATNÍCH ZDROJŮ BLÁHA, P., et al. 1986. Antropometrie československé populace od 6 do 55 let. 1 díl. Praha : Ústřední štáb Československé spartakiády. BLAHUŠ, P., SEIFERTOVÁ, V., KAVAN, P., et al. 1982. Možnosti predikce
sportovního talentu. Metodický dopis. Praha : Metodické oddělení ČÚV ČSTV. BLAHUŠ, P., KODÝM, M. & HŘÍBKOVÁ, L., et al. 1984. Možnosti predikce vývoje sportovního výkonu jako ukazatele budoucího talentu. Československá
Psychologie, roč. 28, č.1, s. 7–15. BLAHUŠ, P. 2000. Statistická významnost proti vědecké průkaznosti výsledků výzkumu.
Česká kinantropologie, roč. 4, č. 2, s. 53–71. Dostupné také z: http://www.psychodiagnostika.cz/index.php?akce=blahus BOMPA, TO. 1999. Periodization. Theory and Methodology of Training. Champaign : Human Kinetics. BOUCHARD, C., MALINA, RM. & PÉRUSSE, U. 1997. Genetics of Fitness and
Physical Performance. Champaign : Human Kinetics. BRASSEUR, S. et al. 2006. Specific Educational Measures to Promote all Forms
of Giftdness at School in Europe. Brusel : Eurydice. Dostupné také z: http://www.eurydice.org/portal/page/portal/Eurydice/ showPresentation?pubid=082EN BUNC, V. 2004. Současné pohledy na identifikaci sportovního talentu (na příkladu
biatlonu a fotbalu). In Sborník referátů z mezinárodní vědecké konference Identifikace pohybových talentů konané v Praze 2. 6. 2004, Praha : Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu. COHEN, J. 1988. Statistical power analysis for the behavioral sciences. Hillsdale, New Jersey : Lawrence Erlbaum Associates. ČEPIČKA, L. 2003. Konstrukce perfektní škály v diagnostice motorických dovedností.
Česká kinantropologie, roč.7, č.1, s. 7–18. ČEPIČKA, L. 2004. Assessing ball-handling skill in children using the Rasch analysis.
Journal of Human Movement Studies, vol. 46, p.155–169.
25
Český volejbalový svaz. Motorické testy pro jednotlivé články ČVS [online]. c 1995, poslední revize 2005 [cit. 2005–12–20]. Dostupné z: http://www.volejbalcz.cz/ DOČKAL, V. 2005. Zaměřeno na talenty aneb Nadání má každý. Praha : Nakladatelství Lidové noviny. DOSTÁLOVÁ, I. & PŘIDALOVÁ, M. (2005). Somatometrická studie mladých hráček volejbalu. Česká antropologie, roč. 55, s. 35–37. EJEM, M. Motorické testy pro jednotlivé články ČVS : motorické testy pro ZŠ (+
základní výběr) [online]. Český volejbalový svaz. c 2004, poslední revize 2004 [cit. 2004–06–20]. Dostupné z: http://www.volejbalcz.cz/ FISHER, R.J. & BORMS, J. 1990. The search for Sporting Excellence. Schrondorf : Hoffman Verlag. FREEMAN, J. Educating the Very Able [online]. c 1998, poslední revize 12. 11. 1998 [cit. 2006–07–09] Dostupné z: http://www.archive.official-documents.co.uk/document/ofsted/ veryable/able-00.htm GAGNÉ, F. 1993. Constructs and models pertaining to exceptional human abilities. In HELLER, KA., MONKS, FJ. & PASSOW, AH. (Eds.). International Handbook of Research and Development of Giftedness and Talent. Oxford : Pergamon Press, p. 63–85. HEATH, BH. & CARTER, JEL. 1967. A modified somatotype method. Amer. J. phys.
Anthropol., vol. 27, no. 1, p. 57–74. HENDL, J. 2004. Přehled statistických metod zpracování dat : analýza a metaanalýza
dat. Praha : Portál. HIRTZ, P. & SHARMA, KD. 1995. Relationship between biological age and motorperformance of primary school children. In KOMANDEL, L. (Ed.). Physical
education and sports of children and youth : Proceedings of the International Conference – Bratislava, August 13–16, 1995. Bratislava : Komenský University, p. 162–166. HŘÍBKOVÁ, L. 1991. Modely, strategie a metody k identifikaci talentu. Československá psychologie, roč. 35, č. 1, s. 48–59.
26
HŘÍBKOVÁ, L. 2005. Nadání a nadaní : pedagogicko-psychologické přístupy, modely,
výzkumy a jejich vztah ke školské praxi. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta. CHYTRÁČKOVÁ, J. & KOVÁŘ, R. 1994. Frekvence výskytu extrémních variant v projevech motorické výkonnosti a jejich vazba na vybrané somatické charakteristiky. In SLEPIČKA, P. (Ed.). Školní tělesná výchova a celoživotní
pohybová aktivita : Sborník z vědeckého semináře konaného v Praze 4. 5. 1994. Praha : FTVS UK, s. 18–20. KODÝM, M., BLAHUŠ, P. & HŘÍBKOVÁ, L. 1987. K psychologii schopností
a predikci senzomotorického výkonu. Praha : Academia. KOVÁŘ, R. 1981. Human variation in motor abilities and ist genetic analysis. UK : Praha. KOVÁŘ, R., et al. 1994. Some theoretical aspects of giftdness. Acta Univ. Carol. Gymn., vol. 30, no. 2, p. 33–42. LEHNERT, M. & ZHÁNĚL, J. 2006. Standardizace testů pohybových předpokladů ve volejbalu. Tel. Vých. Šport, vol. 16, no. 1, p. 39–42. LHOTSKÁ, L., et al. 1995. 5. celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 1991
(české země) : Zpracování dotazníku pro rodiče. Praha : SZÚ. MALINA, RM., BOUCHARD, C. & BAR-OR, O. 2004. Growth, maturation and
physical activity. Champaign II. : Human Kinetics. McDONALD, RP. 1991. Faktorová analýza a příbuzné metody v psychologii. Praha: Academia. MĚKOTA, K. & BLAHUŠ, P. 1983. Motorické testy v tělesné výchově. Praha : SPN. MĚKOTA, K., KOVÁŘ, R., et al. 1995. Unifittest (6–60). Tests and norms of motor performance and physical fitness in youth and in adult age. Acta Univ. Palac.
Olom. Gymn., Suppl. 1., p. 3–108. MELOUN, M. Ukázka pojmů a podstaty kanonické korelační analýzy [online]. c ?, [cit. 2006–06–28]. Dostupné z: http://meloun.upce.cz/kapitoly/4evzory.pdf MINAŘÍKOVÁ, D. 2001. Psychosomatická motivace pohybové aktivity dívek a žen. Disertační práce. Praha : FTVS UK.
27
MÖNKS, FJ. 1992. Development of gifted children : the issue of identification and programming. In: MÖNKS, FJ. & PETERS, WAM. (Eds.). Talent for the future. The Nederlands : Van Gorcum. MŠMT. Institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy [online]. c 200?, [cit. 2005–02–28]. Dostupné z: http://www.idm-msmt.cz/czech/cz_tal/cztal.html PERIČ, T. 2006. Výběr sportovních talentů. Praha : Grada. PROKOPEC, M. 1994. Forty years of monitoring child growth in the Czech republic : methodolegies, outcomes and comparisons. Auxology 1994, Humanbiol. Budapest, vol. 25, p. 231–240. RENZULLI, JS. 1986. The three-ring conception of giftedness : a developmental model for creative productivity. In: STERNBERG, RJ., DAVIDSON, JE., (Eds.).
Conceptions of giftedness. Cambridge : Cambridge University Press, p. 53–92. RIEGEROVÁ, J. 1994. Studium změn somatypu dětí v období puberty (longitudinální sledování). Acta Univ. Palac. Olom., s. 3–90. RIEGEROVÁ, J. & SEDLAK, P. 1996. Metody diagnostiky biologického věku u dětí – biologický proporcionální věk. Čs. Pediat., roč. 51, č. 1, s. 42–46. RIEGEROVÁ, J., PŘIDALOVÁ, M. & ULBRICHOVÁ, M. 2006. Aplikace fyzické
antropologie v tělesné výchově a sportu. Olomouc : Hanex. RITTER, J. 2002. Reaktometr s využitím osobního počítače. In Sborník referátů ze Studentské vědecké konference konané v Praze 26. a 27. 4. 2002, Praha: Matfyzpress. RYCHTECKÝ, A. 1999. Monitorování účasti ve sportu a pohybové aktivitě v České
republice a v evropských zemích. Závěrečná zpráva projektu MŠMT ČR. Praha : FTVS UK. SEDLÁČEK, J. & SNOPKO, R. 2003. Predikční validita výběrových kritérií
do atletických sportovních tříd. In: Soubor referátů z mezinárodní konference Sportovní pohybové aktivity ve vztahu k zdraví a kvalitě života konané v Brně 12.–14. listopadu 2003. Brno : FSPS MU. SHARMA, KD. & KOPELMANN, P. 1996. Relationship between biological age and
elementary motor skills of primary school children. In Chytráčková, J. & Kohoutek, M. (Eds.). SPORT KINETICS ´95 : Proceedings of 4th International Scietific
28
Conference – Prague, September 13–16, 1995. Prague : Faculty of Physical Education and Sport, Charles University, p. 408–414. SCHREINER, P. & THISSEN, G. 2001. Training of dribbling the ball in a group STAROSTA, W., et al. 1994. The symmetry and asymmetry of movements in children (based on the example of exercises with rotations). Wychowanie fizyczne i sport, vol. 38, no. 1, p. 33–42. SUCHOMEL, A. 2004. Somatická charakteristika dětí školního věku s rozdílnou úrovní
motorické výkonnosti. Liberec : Technická univerzita v Liberci. ŠELINGEROVÁ, M. 1992. Stanovenie biologického veku a jeho uplatnenie v športe. Kand. dizert. práce. Bratislava : Univerzita Komenského. TÁBORSKÝ, F. 1981. Herní výkon. Praha : Olympia. TANNENBAUM, AJ. 1983. Gifted children : Psychological and educational
perspectives. New York : MacMillan. TOMAS, JR. & NELSON, JK. 1996. Research methods in physical activity. Champaign: Human Kinetics. ZAPLETALOVÁ, L. 2002. Ontogenéza motorickej výkonnosti 7–11ročných chlapcov
a dievčat Slovenskej republiky. Bratislava : Slovenská vedecká spoločnosť pre telesnú výchovu a šport.
29
SUMMARY Title The character and manifestations of giftedness as a general phenomenon with the application on some aspects in sports ball games Aims The purpose of this work is to analyze individual types of giftedness from different areas of human activity, to specify their common characteristics and to map the system of care of gifted and talented individuals in the Czech Republic. The main aim of this thesis is focused on characterizing of gifted individuals in volleyball, and then especially on verifying of the importance of inclusion of a rating scale on ball-handling skills among diagnostic tools for selection of children into sport classes specialized in volleyball. Subject and methods The sample was formed by 42 pupils (25 boys and 17 girls) of 18th basic school in the city of Plzeň attending sport classes specialized in volleyball, who were 11 to 15 years old. For examination of resultant values relations we used correlation analysis. We assessed the significance of differences according to the critical difference of performances. We evaluated the ability of the rating scale on ball-handling skill to estimate later success in volleyball by setting coefficient of predictive validity. The scale was the test and the factor scores representing volleyball skills level was the criterion. Results We found out that in individuals attending sport class specialized in volleyball there was a close relation of a middle level between rating scale on ball-handling skill and motor tests of speed and coordination abilities. The most frequent category of somatotypes was the category A, and only 8 individuals were situated in the expected category D. From the point of view of biological age most individuals can be classified as biologically retarded. During the pubescence phase differences between girls and boys in tests of volleyball skills were not significant. The ability of the scale to estimate later level of volleyball skills is not
30
confirmed in the required measure. Previous motor experience had the influence on performance in motor tests of the subjects. Conclusion Selected information about talent issue indicated that the common attribute of talented individuals from all areas of human activities was a specific level of intelligence, performance motivation and volition. The problem of the study was that the motor and somatic characteristic of individuals attending the examined sport classes specialized in volleyball showed a small homogeneity of the research sample, and therefore most of our presuppositions were not confirmed. However, we still deem, based on the accessible information, that inclusion of a rating scale on ball-handling skills among diagnostic tools for selection of children to sport classes specialized in volleyball has its importance and makes this selection more effective and superior. Key words Giftedness, talent, selection of talented individuals in volleyball, biological age, somatotype, rating scale on ball-handling skills, predictive validity
31
