Astrofyzikální observatoř Abastumani

•I

Historie

Astrofyzikální observatoř Abastumani Irakli S. Nanobashvili Zhruba 200 km západně od Tbilisi v lesích na jižním úbočí horského pásma Imeretian, na březích horské řeky Ockhe, se nachází městečko Abastumani, proslulé jako horské

Achardávno

lázně.

Jestliže půjdete na sever podél Ockhe téměř k okraji lázní a potom se obrátíte podél silnice nahoru do strmého svahu, před vašima očima se objeví úchvatné panorama. Obrovská horská pásma, pokrytá hustým porostem staletých borovic, vytvářejí rozsáhlé údolí. Dole v údolí můžeme vidět mezi stromy líbezné vilky, sanatoria a rekreační střediska. Z jihu jsou hory náhle přetnuty a část údolí Akhalcikhe j e vidět na pozadí horského pásma ztrácejícího se v dálce a na severu se zdvíhá řetěz hor nad lesy a alpské louky, které jsou zelené po celé léto a podzim a sněžně bílé během celé zimy až do pozdního jara. Silnice běží stále strměji a strměji skrz hustý les na vrchol východního výběžku. Zde se obje¬ vují bílé budovy s kupolovitými věžemi. Půjdeme-li východním a západním smě¬ rem po hřebeni, lze spatřit četné budovy (více než dvacet) roztroušené mezi stromy na rozloze okolo 20 hektarů. Jsou to astro¬ nomické pozorovatelny a pavilóny, labora¬ torní budovy, obytné domy, garáže, pošta a dokonce základní škola. V budovách jsou laboratoře vybavené moderními

přístroji, knihovna s čítárnou, konferenční sály, muzeum, dílny, atd. Je to skutečné vědecké městečko, kde lidé žijí a pracují po celý rok. Zde, na místě odedávna zvaném Kanobili, 1700 m. n. m., se nachází Abastumaňská astrofyzikální observatoř Gruzínské akademie věd. Observatoř j e spojena s Abastumani lanovkou, která poskytuje personálu doplňující komfort. Výstup nahoru lanovkou trvá pouze pět minut, zatímco pěšky j e to celá hodina. Z kabiny cestující mohou obdivovat překrásná panoramata údolí, kudy se vine cesta do Akhalcikhe a malebný průsmyk Zekari vedoucí do západní Gruzie. Více než šedesát let vědci z observatoře pro¬ vádějí systematická pozorování hvězd, Slunce, Měsíce a planet, přispívající k výzkumu v mnoha oborech moderní astrofyziky a stelární astronomie, fyziky Slunce a planet. Jakmile padne soumrak, otevřou se štěrbiny kopulí a začne studium hvězdného nebe. Dokonce i když j e

daleko od měst v krutých vysokohorských podmínkách. Na konci minulého století S. P. Glasenap, známý ruský astronom, strávil dvě zimy v Abastumani. Provedl zde měření těsných dvojhvězd pouze s pomocí malého refraktoru. Získané výsledky byly pozoruhodné. Vysoká kvalita obrazu a klidný vzduch umožnily měřit dvojhvězdy, které jsou téměř nero¬ zlišitelné za běžných podmínek. V roce 1930 a 1931 byly vypraveny speciální expedice Leningradského astro¬ nomického ústavu, Tbiliské geofyzikální observatoře a dalších institucí, aby vy¬ braly vhodné místo pro novou observatoř v jižní části tehdejšího Sovětského svazu. Okolí Abastumani upoutalo jejich pozornost z důvodu mimořádně kvalitního

zataženo, zůstávají zde vědci stále ve službě. Každé ráno někteří vědci provádějí pozorování Slunce, ačkoli většina z nich je

obrazu a klidného vzduchu. 8. února 1932 bylo sovětským vedením přijato rozhod¬ nutí vybudovat zde první vysokohorskou

zaměstnána měřeními a výpočty v labora¬ tořích. V konferenčním

astrofyzikální observatoř v Sovětském svazu. Byl zde instalován první teleskop vyrobený v Sovětském svazu (Leningrad¬

sále a v přednáškových místnostech probíhají vědecké semináře.

ským astronomickým ústavem). Jednalo se o 33 cm reflektor a v letech 1932 až 1936 s ním byla provedena fotografická

O víkendech navštěvu¬ j í observatoř školní výpravy a mnoho dal¬

a fotoelektrická měření proměnných hvězd. V témže roce (1932) věnovaly

ších návštěvníků z blíz¬ kých i vzdálených míst. Přirozeně vyvstává otázka, proč byla ob¬ servatoř vybudována právě zde, v horách Budovy dalekohledů pro pozorování vzdáleného vesmíru

ASTR®PIS

3/2000

a v hlubokých lesích,

Budovy sluneční

observatoře

Irakli S. Nanobashvili, PhD (*1972) vystudoval teoretickou fyziku na Fyzikální fakultě Tbiliské státní univerzity. Působí na Abastumaňské astrofyzikální observatoři, ve Fyzikálním ústavu Gruzínské AV a v ÚFP AV ČR. Zaobírá se fyzikou plazmatu, atmosférami neutronových hvězd a teoretickým výzkumem tokamaků. (E-mail: [email protected])

•

Historie největší observatoře Sovětského svazu, včetně Pulkovské observatoře a Krymské observatoře (Simeiz), stejně jako další astronomické instituce v Moskvě a Lenin¬ gradu, nové observatoři knihy, věstníky, časopisy a jiné vědecké publikace. Hod¬ notným příspěvkem do knihovny observa¬ toře byly knihy z privátních biblioték náležejících významným astronomům A. A. Bělopolskému, A. F. Bredichinovi a S. K. Kostinskému. Zkušenosti z mnohých cizích observa¬ toří včetně známé Greenwichské obser¬ vatoře v Anglii, které byly budovány blíz¬ ko měst, ukázaly, že musí být přemístěny na odlehlá místa, kde pozorování nebude

Hlavní administrativní budova s kopulí refraktoru

rušeno nejenom světly měst, ale i prachem a kouřem. To bylo také důvodem, proč malá skupina specialistů, tvořící základ budoucí observatoře, začala prozkoumávat okolní hory. A tak se stalo, že byla „nalezena" hora Kanobili (1700 m. n. m.), místo s lepším klimatem a přitom dosta¬ tečně prostorné.

místech byly místo vykácených stromů zasazeny mladé borovice a jiné okrasné dřeviny, čímž celé místo získalo parkový vzhled. Vláda Sovětského svazu darovala Kanobiliské observatoři 40 cm refraktor Zeiss se dvěma kamerami, což byl v té době jeden z největších teleskopů. Tele­ skop byl dopraven po moři do Poti a poté byl transportován železnicí do Boržomi, dále pak nákladními vozy do Abastumani a odtud oslími povozy převezen na vrchol Kanobili. Zde, na podzim roku 1937, byla provedena první zaznamenaná pozoro¬ vání, která se dále systematicky rozšiřo¬ vala s tím, jak pokračoval konstrukční vývoj a instalace nových zařízení. Když propukla válka, mnoho mladých astronomů, kteří právě ukončili universitu, šlo na frontu. Observatoř byla ještě dále budována. Byla dokončována hlavní budo¬ va a dvoupatrový obytný dům. Voda byla přivážena na oslech. Elektrický proud byl přiváděn z lokální elektrárničky pouze do půlnoci a poté se používaly olejové lampy. Nebyly zde žádné obchody, ale v dřevě¬ ném pavilonu se nacházela kantýna, kde bylo možné zakoupit chléb. Později sem byly některé další potraviny přiváženy na oslech. Během války se pozorování nikdy nezastavila. Naopak byla prováděna mno¬ hem intenzivněji, než kdykoli předtím. Školení mladých specialistů, především dívek, pokračovalo nerušeně dál, stejně jako obvyklá práce postgraduálních stu¬ dentů. Brzy přibyla skupina specialistů vedená akademikem G. A. Šajnem, evakuovaná z Krymu. V těžkých letech války poskytovala observatoř nejlepší podminky pro život a prá¬

nomové budovali silnici společně s děl¬ níky. Byla učiněna speciální opatření, aby během konstrukčních prací nebyla

nictvím vojenského výcviku k obraně. Na vrcholu války si

poškozena horská příroda. Všechny budovy mají nádherný výhled na okolní lesy a hory. Na svazích bylo stavěno

americký vědecký tisk povšiml úspěchů gruzínské hvězdárny.

terasovitým

Astronomové

některých

křídla symetricky umístěná na západní a východní straně. Byla postavena roku

své zkušenosti s mla¬ dými pracovníky. Celá komunita na hoře Kanobili tvrdě pra¬ covala a současně se připravovala prostřed¬

Na

wardské observatoře v USA napsali v roce 1943 v Leaflets of the Astronomical News: „Zatímco my jsme byly válkou donuceni omezit svá dlouhodobá pozorování, byli jsme obeznámeni se záznamy intenzivní práce na Kanobili". Právě tehdy abastumánští astronomové započali výzkum důležitého praktického problému struktu¬ ry horních vrstev zemské atmosféry, aby tím přispěli k vítězství nad nepřítelem. Později se studium horních vrstev atmos¬ féry stalo součástí výzkumného programu observatoře a na tomto poli byly učiněny četné objevy a získány významné prak¬ tické výsledky. Nejstarším objektem na Kanobili j e bílá budova s kopulí, která má dvě čtvercová

ci. Nově přišedší vědci neprodleně zahájili výzkum a dělili se o

Aby bylo možné začít se stavbou, bylo nutné vykácet stromy a postavit silnici ale¬ spoň pro dvoukolé káry. Mladí astro¬

způsobem.

40 cm refraktor

V popředí budova knihovny a laboratoří; v pozadí kopule

Har-

125 cm dalekohledu

3/2000

7

•I

Historie 1936 pro 40 cm refraktor Zeiss. Refraktor s ohniskovou vzdáleností 680 cm a zor¬ ným polem 35' j e umístěn na pevném pilíři pod otočnou sférickou kopulí. Okuláry mohou být zaměněny za kameru, takže refraktor může být použit jak k vizuálním pozorováním, tak k fotografování. Podla¬ ha obklopující pilíř může být zvyšována nebo snižována pomocí elektromotoru ovládaného spínačem umístěným v blíz¬ kosti okuláru. Z tohoto místa může astronom také ovládat otáčení kopulí a otevírání štěrbiny, což j e vhodné při dlouhých fotoexpozicích hvězdných objektů. Kopule se automaticky otáčí s teleskopem, čímž zabraňuje zakrytí zorného pole stěnou kopule. 40 cm refrak¬ tor byl na observatoři v činnosti přibližně 60 let. Ve fotoarchívu observatoře j e více jak sedm tisíc negativů pořízených tímto refraktorem. Jedná se jak o fotografie hvězdného pole, vícenásobných systémů typu „Trapez", komety, Měsíc, planety, asteroidy a mlhoviny, tak i o spektrogramy hvězdných objektů pořízené objektivovým hranolem. Rozsáhlá fotografická a kalori¬ metrická data pořízená kamerami 40 cm refraktoru byla použita k sestavení kata¬ logu barevných indexů tisíců hvězd a ke studiu mezihvězdné hmoty v Galaxii. Spektrogramy jsou také užívány k určení absolutních magnitud slabých hvězd. V současnosti je v ohnisku tohoto dale¬ kohledu umístěn polarizátor a elektropolarimetr; oba byly vyvinuty a zkon¬ struovány v astronomické radiotechnické laboratoři abastumáňské observatoře. Jsou to přístroje používané k výzkumu vlastnos-

tí povrchu Měsíce a planet za použití pola¬ rizovaného světla. Další kopule j e Měsíční a planetární laboratoř. Kopule 50 cm reflektoru j e ve východní budově. V malé budově přiléha¬ jící ke kopuli jsou umístěny přístroje a elektronická zařízení. V součinnosti těch¬ to zařízení s teleskopem lze provádět pozorování proměnných hvězd. Po pěšině dojdeme přes borový háj ke ke kopulím - „dvojčatům". Ve východní kopu­ li „dvojčete" j e 33 cm reflektor a v západ¬ ní Schmidtova komora s relativní apertu¬ rou f/1,75. Dalekohled má sférické zrcadlo o průměru 444 m m a korekční Schmidtovu desku o průměru 360 mm. Poněvadž fokální plocha není u komor tohoto typu rovin¬ ná, j e použit sférický držák filmu, který vytváří potřebné zakřivení filmu. S touto komorou se získávají vynikající snímky hvězdných polí o velikosti 4°. Optika a tubus jsou výrobkem firmy Zeiss. Fotografie abastumaňské Schmidtovy komory j e umístěna v muzeu observatoře Bergedorf (Hamburk), kde byl ve třicátých letech vyvinut Schmidtův systém odstraňu¬ jící komatickou vadu, protože jde o první komoru vyrobenou Zeissem pro zahraniční observatoř. Další vědecká zařízení jsou rozmístěna v západní části pozemku observatoře. Západně od administrativní budovy j e výběžek hory Kanobili terasovitý. Na stup¬ ních východního svahu jsou ke spatření tři výstavní budovy. Poschodí budov utvářejí stupně završené širokými otevřenými verandami, nad nimiž se vypíná vysoká kopule. V

„Kopule dvojčata" - pro 33 cm reflektor a 36 cm Schmidtovu

ASTR®PIS

3/2000

ní j e

komoru

Chromosféricko-fotosférický

dalekohled

s vysokou kruhovou věží, obklopená verandou spočívající na sloupoví. Zde pod 7,5 m kopulí se nachází 70 cm meniskový dalekohled umístěný na 12 m železo¬ betonovém pilíři. Meniskový teleskop Abastumáňské observatoře, v kombinaci s objektivovým hranolem o téže apertuře, je považován za největší a nejvýkonnější Maksutovův dalekohled. 70 cm meniskus je vyroben ze speciálního skla propou¬ štějícího blízké ultrafialové záření. Primární zrcadlo dalekohledu má průměr 975 mm a relativní aperturu f/3 (ohnisková vzdálenost 2100 mm). Na fotografických deskách o rozměru 18 x 18 cm lze získat vynikající snímky kruhového pole o prů¬ měru 4° 50' ve škále 98'' na mm. Třice-

instalován 125 cm dalekohled, který je plně automatizován

timinutová expozice na astronomické desky o střední citlivosti je postačující pro získání fotografií hvězd až do 19 magni-

a řízen speciálním počítačem. Ve stejné třípatrové budově

tudy. Když před meniskus umístíme 72 cm objektivový hranol s refrakčním úhlem 8°, získáme na desce spektra hvězd o délce 16

nalezneme vědec¬ kou knihovnu obser¬ vatoře s prostornou

až 17 mm s disperzí 160 ~ /mm. Modrý konec spektra dosahuje až 3500 ~ . Tento objektivový hranol umožňuje hromadné

čítárnou, konferen¬ ční sál pro 100 osob, malý přednáškový

fotografování relativně slabých hvězd (do velikosti 12,5 magnitudy) na velmi citlivé desky třicetiminutovou expozicí. Jiné hra¬

sál a další studovny. Nedaleko této bu¬ dovy se vine kame¬

noly o téže apertuře, ale s refrakčním úhlem 4° a 2° jsou používány k získání spekter ještě slabších hvězd, ale s menší

nité schodiště naho¬ ru na vršek terasy, kde se vypíná bělo¬

disperzí. Teleskop také může pracovat v jiném optickém uspořádání, kde j e hyperbolické zrcadlo umístěno před

kamenná

primární

budova

zrcadlo,

zatímco

diagonální

Historie rovinné zrcadlo nasměrovává konvergent¬ ní světelný svazek do místa vně tubusu, do tak zvaného Nasmythova ohniska. V této kombinaci j e ohnisková vzdálenost 1050 cm, přičemž apertura j e rovna f/15. Zorné pole má průměr 40' při škále 20'' na mm. Teleskop může být použit jak k pří¬ mému fotografování, tak k měření štěr¬ binovým spektrografem. Difrakční spektrograf j e také meniskového typu a tudíž j e velmi kompaktní. Dvě sousedící difrakční mřížky mají disperzi 83 ~ /mm, respektive 22 ~ /mm. Naváděcí soustavy na obou stranách tubusu jsou také meniskového typu. V současnosti jsou pro některé účely používány optoelektronické televizní soustavy pro získání slabých objektů na monitoru počítače. V jihový¬ chodní části kopule j e kontrolní panel s displeji, ukazujícími stupně, hodiny, minuty a sekundy, spolu s různými spí¬ nači, barevnými kontrolkami a tak dále. Odtud astronomové řídí pohyb teleskopu. Kopule m á termální izolaci a systém vzduchových kanálů pro vyrovnávání vnitřních teplotních poměrů. Okolo zákla¬ dů kopule j e kruhová veranda, kde se můžeme po dlouhou dobu obdivovat okol¬ ní překrásné scenérii. V dvoupatrových budovách se nachází další pracovny, laboratoře vybavené mikro¬ fotometry, scanery pro odečítání koor¬ dinát, automatické zapisovače intenzit hvězdných spekter a jiná zařízení. Jsou tu rovněž depozitáře s hvězdnými mapami, atlasy a katalogy a rovněž jsou zde skladovány astrofotografie získané během existence observatoře.

strument má dva tubusy umístěné na para­ laktické montáži s hodinovým strojem. Jeden tubus j e chromosférický dalekohled

Observatoří vyvinutý fotoelektrický solární infračervený spektrometr j e instalován v pravém křídle pavilonu hori¬

s aperturou 6 cm při dvou ekvivalentních ohniskových vzdálenostech 543 cm a 214 cm. Je používán pro fotografická

zontálního slunečního dalekohledu. Tímto spektrometrem mohou být zaznamenávᬠna infračervená sluneční spektra až do

a vizuální pozorování Slunce v monochro­ matickém světle pomocí světelných filtrů. Důležitou součástí chromosférického

6 mm. V roce 1960 byl uveden do provozu Lyotův koronograf. Je umístěn ve východ¬

dalekohledu j e interferenčně-polarizační filtr. Tento filtr umožňuje vyčlenit spek­ trální pásmo o šířce 0,5 ~ a pozorovat

ním křídle pavilonu slunečního horizontál¬ ního dalekohledu pod odsuvnou střechou. Koronograf byl (vyjma optiky) vyroben

nebo fotografovat erupce, protuberance a jiné jevy. Druhý tubus je fotoheliograf s aperturou 13 cm a ekvivalentní ohnis¬

v dílnách observatoře. Má objektiv s jed¬ noduchou čočkou o průměru 115 mm o ohniskové vzdálenosti 3 m. Zakřivená

kovou vzdáleností 908 cm. V roce 1966 byl zprovozněn horizontál­ ní solární teleskop ACU-5. Přístroj byl instalován v pavilonu, který byl speciálně pro tento účel postaven daleko na jižní hraně skalního útesu. Zrcadlo celostatu se nachází v kopuli se štěrbinou. Jeho průměr j e 44 cm, stejně jako průměry hlavních pomocných zrcadel. Sluneční obraz má průměr 16 cm v Newtonově ohnisku a 60 cm v Cassegrainově. Pro každé ohnisko je zde zvláštní tubus. Přístroj j e používán pro studium struktury fotosféry. Vstupní štěrbina spektrografu ASP-20 j e umístěna v Newtonově ohnisku. Difrakční mřížka spektrografu (600 vrypů na mm na ploše 150 x 120 mm) j e využívána v druhém řádu spektra, v němž je disperze rovna 1 ~ /mm.

štěrbina koronografu j e umístěna koncen¬ tricky s imitací měsíčního disku. To umožňuje získávat jednotlivá spektra korony na různých výškách nad slunečním diskem. Spektrograf se může otáčet okolo osy umožňujíce tím fotografování v růz¬ ných úhlových polohách. Ve spektru prvního řádu j e disperze přibližně 4 ~ /mm. Na západní hranici území observatoře, na ještě vyšší terase j e architektonicky zajímavý pavilon, ve kterém se nachází jeden z největších koronografů s objek¬ tivem o průměru 53 cm. Tento koronograf byl vyvinut v Ústavu zemského magne¬ tismu, ionosféry a šíření radiovln Akade¬ mie věd tehdejšího SSSR. Po straně budovy meniskového daleko¬ hledu j e pozornost návštěvníka připoutává-

Význačné místo ve výzkumech provᬠděných v Abastumáňské astrofyzikální observatoři zaujímají pozorování Slunce. Přístroje pro tato pozorování jsou umístěny v malé kopuli a dvou pavilonech na jižním svahu od kopule meniskového dalekohle¬ du. Od roku 1938 je v provozu Halův spektroheliograf umožňující pozorovat Slunce v daném monochromatickém světle. Na střeše jednoho z pavilonů j e namontována anténa radioteleskopu detekujícího slu¬ neční záření o délce vlny 1,5 m. Anténa j e umístěna na pohyblivé konstrukci sledující denní pohyb Slunce. V roce 1957 na počátku „Mezinárod¬ ního geofyzikálního roku" byl instalován nový přístroj pro sledování Slunce - chromosféricko-fotosférický dalekohled. In-

Obr. vlevo: V popředí kopule 70cm meniskového dalekohledu; v pozadí astronomická

radioelektro-

nická laboratoř a budova dvojitého astrografu. Obr. vpravo: 70 cm meniskový

3/2000

teleskop.

ASTR®PIS

•

•

Historie

Budovy sluneční

observatoře

na k budově se dvěma vysokými obdél¬ níkovými věžemi s odsuvnými střechami. Zde jsou umístěny laboratoře se spektrografy pro pozorování soumračného svitu a záření nočního nebe ve viditelné, ultrafialové a infračervené oblasti spektra, elektrofotometry měřící intenzitu světla večerní a noční oblohy a celkové množství ozónu v zemské atmosféře. Jsou zde prováděna intenzivní pozorování; za slu¬ nečného dne, jasného soumraku a v noč¬ ních hodinách sem výtah přiváží do služby jednoho pozorovatele za druhým. Zde se také nachází laboratoř astrono¬ mické radiotechniky, kde jsou vyvíjena, konstruována a vyráběna elektronická zařízení pro astronomické výzkumy. Polarimetrimetrické zařízení j e jedním z nejdůležitějších ve výzkumu. Tato labo¬ ratoř byla první, která vyvinula a postavila elektronický polarimetr s automatickým

vývojem televizní tech¬ niky pro astronomické účely, která se ukazuje být velmi efektivní. Speciální televizní sou¬ prava byla vyvinuta pro studium záření Měsíce a povrchů planet a rov¬ něž pro studium jevu popelavého svitu Měsí¬ ce (způsobeného svět¬ lem odraženým od Ze¬ mě). Televizní technika j e také užívána pro pozorování lidmi vytvo¬ řených objektů ve ves¬ míru. V laboratoří jsou rovněž vyvíjeny další zobrazovací techniky. Další laboratoř se nachází v části, kde jsou poslední budovy a také budova meniskového dalekohledu a je včleněna do jižního svahu hory. Nad ní se tyčí kopule, kde j e umístěn dvoukamerový astrograf.

řízením. První polarimetr tohoto typu byl na Abastumáňské observatoři zprovozněn počátkem roku 1960. Se starou technikou

Intenzivní a důkladná pozorování provᬠděná abastumáňskými astronomy nejsou pouze přínosem k sys¬ tematické akumulaci dat užitečných pro nejrůznější výzkumy, ale občas vedou i k obje¬ vům. Jedním z nejdůležitějších j e objev prof. M. A. Vashakidze, kte¬ rý jako první objevil vysoký stupeň polar¬ izace záření z Krabí mlhoviny, která j e po¬ zůstatkem supernovy z roku 1054. V letech 1938 až 1940 objevil

trvalo minuty, než byla provedena měření a výpočet, na jehož základě byly získány údaje o stupni a úhlu polarizace z jednoho

M. A. Vashakidze něko¬ lik planetek. V roce 1942 nalezl G. A. Te-

bodu měsíčního povrchu. Nové zařízení umožňuje provést celou operaci ve zlom¬ cích sekundy a vypočtené hodnoty j e

vzadze dvě nové kome¬ ty. V roce 1948 E. A. Bartaya objevil novu

možné přečíst na indikátoru. Později byl tento polarimetr adaptován pro jiná pozorování. Po nějakém čase byl v labora¬

Serpens. Pomocí 70 cm meniskového daleko¬ hledu s velkým objek¬

tořích vyvinut první scanovací polarimetr. Tento přístroj umožňuje měřit přes celý povrch objektu místo v jediném bodě.

tivovým hranolem obje¬ vil S. P. Apriamashvili tři novy a rovněž 17 pla¬

Například polarimetrický obraz Měsíce, skládající se z 53 tisíc bodů (každý byl měřen pětkrát), může být získán během

netárních mlhovin, dvě Wolf-Rayetovy hvězdy, 3 proměnné hvězdy

dvanácti minut. Laboratoř se také zabývá

a otevřenou hvězdoku-

10

3/2000

pu. Tímtéž teleskopem nalezl M. D. Dolidze několik set hvězd majících výraznou emisní čáru Ha. V roce 1967 objevil A. D. Chuadze supernovu v galaxii NGC 3389. Druhá supernova byla objevena v galaxii NGC 4165 G. N. Qimeridzem v roce 1971. Intenzivní výzkumy jsou prováděny v Oddělení teoretické astrofyziky. Hlavní¬ mi směry výzkumu jsou: fyzika pulsarů a Slunce, dynamika hvězdného větru, nestabilita střihového proudu, plazmatické procesy v zemské a hvězdné magnetosféře etc. Vědci z tohoto oddělení pracují také na různých závažných problémech obecné fyziky plazmatu. Tento krátký a zdaleka ne vyčerpávající přehled ukazuje, že v Abastumaňské astro¬ fyzikální observatoři je studována řada závažných problémů moderní fyziky a zvláště astrofyziky. Přeložil V. Kopecký, Jr. (původní článek psán pro

Astropis).

•