Asterixova dobrodruˇzstv´ı Voln´e pˇrevypr´ avˇen´ı komiks˚ u o Asterixovi. Text vznikl jako symbolick´ y r´amec pro t´abor 5. odd´ılu vodn´ıch skaut˚ u Tˇreb´ıˇc.
Autoˇri text˚ u:
Zdenˇek J´ anoˇs´ık Janˇc´ık Jan Honz´ık Klus´aˇcek Vil´em Vilda Ondr´ak Matˇej Glum P´ıro Jan Srˇs´ an ˇ Uher
Vys´ azeno programem LATEX.
28. ˇcervna 2010
Obsah 1 Asterix z Galie 1.1 Odbojn´ a vesnice . . 1.2 Tajn´ y pl´ an . . . . . 1.3 Za nepˇr´ atelskou lini´ı 1.4 Past na druida . . . ˇ ˇ ımany . . . 1.5 Zerty s R´ ˇ 1.6 Velik´ y R´ıman . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
3 3 4 6 8 9 11
2 Asterix a Normani 2.1 Novinky z Lutecie 2.2 Pˇr´ıjezd Norman˚ u . 2.3 Zajatec . . . . . . 2.4 Bitka . . . . . . . . 2.5 Kde je bard? . . . 2.6 Jedineˇcn´ y koncert
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
13 13 14 15 16 17 17
. . . . . .
3 Asterix v Helvetii 3.1 Galsk´ a vesnice . . . . . . . . . . . 3.2 Pal´ ac Bacilovira . . . . . . . . . . . 3.3 N´ avˇstˇeva Panoramixe . . . . . . . 3.4 Orgie guvern´era Diplodoka . . . . 3.5 Probl´em na hranici . . . . . . . . . 3.6 Krˇcma u jezera . . . . . . . . . . . 3.7 Zrzav´ y hospodsk´ y . . . . . . . . . 3.8 Sejfov´e dobrodruˇzstv´ı . . . . . . . 3.9 Mezin´ arodn´ı konference kmenov´ ych 3.10 Oslavy veter´ an˚ u . . . . . . . . . . 3.11 Cesta do hor . . . . . . . . . . . . 3.12 Vˇsude dobˇre, doma nejl´ıp . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . n´aˇceln´ık˚ u . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
19 19 20 23 25 27 28 30 32 33 35 37 39
4 Asterix v Brit´ anii 4.1 Invaze do Brit´ anie 4.2 Zahraniˇcn´ı pomoc 4.3 Mare Britanicum . 4.4 U vesel´eho kance . 4.5 Vyvalte sudy . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
41 41 43 44 46 50
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
1
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
4.6 4.7 4.8 4.9 4.10
Uvˇeznˇen´ı . . . . Parkov´ a alej . . . Karambol na ˇrece V britsk´e vesnici Hur´ a do Galie! .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
5 Asterix a zlat´ y srp 5.1 Zlomen´ y srp . . . . . . . . . . . . . . 5.2 Na cestˇe . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3 V Lutecii . . . . . . . . . . . . . . . 5.4 V ˇr´ımsk´em pal´ aci . . . . . . . . . . . 5.5 Na stopˇe . . . . . . . . . . . . . . . . 5.6 P´ atr´ an´ı . . . . . . . . . . . . . . . . 5.7 Osvobozen´ı Amerixe a n´ avrat dom˚ u
2
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
52 54 57 58 59
. . . . . . .
61 61 61 62 63 63 64 65
Kapitola 1
Asterix z Galie 1.1
Odbojn´ a vesnice
ˇ ıman˚ P´ıˇse se rok 50 pˇred Kristem. T´emˇeˇr cel´e Evropa u ´p´ı pod nadvl´adou mocn´ ych R´ u. V tento ˇ ˇ ˇcas vl´adne R´ıman z nejslavnˇejˇs´ıch, Gaius Julius Caesar. R´ıman´e se v pr˚ ubˇehu stalet´ı stali mocn´ ymi v´ aleˇcn´ıky a rozlezli se z It´ alie t´emˇeˇr vˇsemi smˇery. Jen m´alo n´arod˚ u se jim dok´azalo postavit do cesty. Za zm´ınku stoj´ı tvrdohlav´ı Germ´ani, kteˇr´ı jsou proslul´ı svou zuˇrivost´ı. ˇ ıman˚ Tedy byli proslul´ı, i oni se museli sklonit pˇred vynikaj´ıc´ı v´aleˇcnou taktikou R´ u. Kdesi na okraj kronik jeˇstˇe nˇejak´ y pis´ alek vmˇestnal jak´ ysi trapn´ y incident, kdy jedna nejmenovan´ a ˇ ımˇe velmi st´ ZOO v R´ ala o chov slon˚ u. Napsala tedy do Afriky zn´am´emu obchodn´ıku se slony Hanibalovi. Tento horal zp˚ usobil poprask, kdyˇz se spolu se sv´ ymi slony a partou nah´anˇeˇc˚ u ˇ ımsk´ z niˇceho nic objevil pˇred R´ ymi branami. Z obchodu se ZOO seˇslo, nebot’ sloni i Afriˇcan´e, ˇ ımany, jichˇz naprosto nezvykl´ı na m´ıstn´ı klima, neudrˇzeli sv´e pudy na uzdˇe a vrhli se na R´ ˇ p´ar pobili. R´ıman´e se dodnes chlub´ı sv´ ym takzvan´ ym velk´ ym v´ıtˇezstv´ım nad obchodn´ıky se slony a horal Hanibal inspiroval mnoh´e dalˇs´ı k provozov´an´ı pˇekn´eho sportu – alpinismu. ˇ ıman´e jsou tedy pˇri boji velmi organizovan´ı, maj´ı dobr´e R´ vybaven´ı a v˚ ubec ovl´ adaj´ı umˇen´ı v´aleˇcn´e. N´aˇs pˇr´ıbˇeh se odehr´av´a v Galii, kter´ aˇzto krajina zove se dnes Franci´ı. Nuˇze ˇ ımsk´ cel´a Galie je nyn´ı obsazena R´ ymi legiemi, coˇz jsou organizovan´e party italsk´ ych uzurp´ ator˚ u. Opravdu cel´a Galie??? Ale kdeˇze! Jedna vesnice odbojn´ ych a stateˇcn´ ych Gal˚ u jiˇz dlouho ˇ ımsk´ vzdoruje neuvˇeˇriteln´e pˇresile a materi´aln´ı pˇrevaze R´ ych n´ajezdn´ık˚ u. Vzdoruje dokonce i pot´e, co byl vrchn´ı velitel Galsk´ ych vojsk Versinˇzetorix donucen sloˇzit zbranˇe k Caesarov´ ym noh´ am. Vzdoruje sama, vzdoruje jaksi mimochodem. Galov´e z t´eto vesnice jsou nˇeˇc´ım zvl´ aˇstn´ı. Zd´a se, ˇze si pram´alo ˇ ımsk´e pˇresily. Nelekaj´ı je naleˇstˇen´e uniformy, dˇelaj´ı ze straˇsliv´e R´ ba ani opevnˇen´ ych t´ abor˚ u, kter´e nechal Caesar rozestavit kolem jejich vesnice, ˇc´ımˇz ji dokonale obkl´ıˇcil. Tito Galov´e jsou vesel´e ˇ ımany pˇr´ımo vyhled´avaj´ı, berou je jako povahy, potyˇcky s R´ jak´ ysi sport. Jejich hlavn´ı zbran´ı je kouzeln´ y n´apoj, kter´ y jim pˇripravuje ctihodn´ y druid Panoramix. N´ apoj ˇcin´ı kaˇzd´eho, kdo se ho napije, na kr´atk´ y ˇcas ukrutnˇe siln´ ym, t´emˇeˇr ˇ ımany, nepˇremoˇziteln´ ym. Vyzbrojeni t´ımto mokem vrhaj´ı se Galov´e s radost´ı do bitev s R´ ˇ kter´eˇzto vˇetˇsinou roznesou na kopytech. Ale R´ıman´e jsou velice tvrdohlav´ y n´arod, st´ale
3
dalˇs´ı a dalˇs´ı legion´ aˇri pˇrich´ az´ı ke Galsk´e vesnici, aby se ji jali obl´ehat. Nov´ y voj´aci nic netuˇs´ı o nadpˇrirozen´e s´ıle m´ıstn´ıch Gal˚ u a tak jsou vˇzdy velice pˇrekvapeni, kdyˇz deset ˇ ımsk´ urostl´ ych R´ ych svalovc˚ u postupuje na samotn´eho prt’av´eho Gala, kter´ y se na nˇe vesel ˇ zub´ı a v´ ymluvnˇe si vyhrnuje ruk´ avy. Takov´ı R´ımˇst´ı hrdinov´e obvykle o nˇekolik vteˇrin pozdˇeji placht´ı vzduchem smˇerem k nˇekter´emu ze sv´ ych t´abor˚ u a o nˇekolik dalˇs´ıch vteˇrin pozdˇeji, nar´aˇzej´ı – obvykle hlavou – do dˇrevˇen´e palis´ady vystavˇen´e jejich kamar´ady. ˇ ıman´e velice ˇcasto naraz´ı, je udatn´ Onen mrˇ nav´ y Gal, na kter´eho R´ y rek Asterix. Vynik´ a bystou mysl´ı a ˇcasto por´ aˇz´ı nepˇr´ıtele ne pomoc´ı sval˚ u, ale lstiv´ ymi n´apady. Asterix˚ uv nejlepˇs´ı pˇr´ıtel m´ a jm´eno Obelix. Povol´ an´ım je dodavatel menhir˚ u. Menhir je obrovsk´ y otesan´ y k´amen, obvykle kuˇzelovit´eho tvaru, na kter´ y si Galov´e obzvl´aˇstˇe potrp´ı. Stoj´ı na nˇem cel´ a jejich architektura. Obelix je obrovsk´ y neotesan´ y balvan, na kter´em stoj´ı dod´avky menhir˚ u. M´a velk´e bˇricho a velk´ y apetit, kter´ y koj´ı peˇcen´ ymi divoˇc´aky. Sv´e ˇremeslo vykon´av´a bezstarostnˇe. Bod´et’ by se taky b´ al o sv´e ˇzivobyt´ı, kdyˇz je ˇsiroko daleko jedin´ ym, kdo menhir v˚ ubec uzvedne. Obelix totiˇz jako d´ıtˇe spadl do hrnce s kouzeln´ ym n´apojem. Nechtˇen´a koupel mu prop˚ ujˇcila s´ılu neobvyklou i na Galy a k tomu trvalou. Obelix tedy nemus´ı p´ıt kouzeln´ y ˇ ımany, kter´e jsou kromˇe zbˇesil´eho n´apoj, je siln´ y neust´ ale. O to vˇetˇs´ı m´ a poˇzitek z potyˇcek s R´ poj´ıd´an´ı divoˇc´ ak˚ u jeho obl´ıbenou kratochv´ıl´ı. Zav´ıt´ate-li nˇekdy do t´eto vesnice. Jistˇe potk´ate vysok´eho star´eho muˇze s b´ıl´ ym vousem. ˇ nˇeco jako evropsk´ M´a jm´eno Panoramix. Je to druid. Cili y kouzeln´ık, indi´ansk´ y ˇsaman, ˇci ˇcesk´ y Paroubek. Ovl´ ad´ a tedy stejnˇe jako vˇsichni tˇri zm´ınˇen´ı p´anov´e s´ıly nadpˇrirozen´e. K jeho mistrovsk´ ym kousk˚ um patˇr´ı pˇr´ıprava jiˇz zmiˇ novan´eho n´apoje s´ıly. Vl´adne vˇsak i dalˇs´ımi dovednostmi, vyzn´ a se v bylink´ aˇrstv´ı, jeho ment´aln´ı s´ıla si v niˇcem nezad´a s rozzuˇren´ ym drakem, dobˇre ˇsplh´ a po stromech a vaˇr´ı v´ ybornou houbovou pol´ıvku. N´aˇceln´ık cel´e vesnice m´a jm´eno Majestatix. Jeho kur´ aˇz, rozvaha a bˇricho jsou velik´e. Majestatix obvykle pˇredstupuje pˇred osadu nesen na ˇst´ıtu dalˇs´ımi galsk´ ymi v´aleˇcn´ıky. Jeho rozkazy jsou moudr´e, a kdyˇz zrovna nejsou, plat´ı dˇr´ıve ˇreˇcen´e. Za zm´ınku jistˇe stoj´ı i vˇehlasn´ y bard Kakofonix. Vskutku slyˇset tohoto mistra zp´ıvat je nezapomenuteln´ y z´aˇzitek. Je to perla mezi bardy, jak tedy tvrd´ı on s´am. Ostatn´ı jsou sp´ıˇse toho n´ azoru, ˇze Kakofonix je v´ yteˇcn´ y a mil´ y spoleˇcn´ık, kdyˇz je zticha. Ve vesnici ˇzije i spousta jin´ ych Gal˚ u, ti jsou ale povˇetˇsinou obyˇcejn´ı, tedy aspoˇ n dle galsk´ ych ’ mˇeˇr´ıtek. Pojd me si tedy poslechnout pˇr´ıhody tˇechto v´aleˇcn´ık˚ u.
1.2
Tajn´ y pl´ an
Hl´ıdka se vr´ atila, ´ o Gaie Bone.“ Promluvila otekl´a u ´sta vyhubl´eho legion´aˇre, jeden zub se ” mu pov´aˇzlivˇe k´ yval. Zbytek patroly vypadal, jako by ho pˇrejel parn´ı v´alec, dupnul na brzdu a hodil tam jeˇstˇe zp´ ateˇcku. Prob˚ uh Fujtajblusi! Stˇretli jste se se stovkou barbar˚ u?“ zhrozil se Gaius Bonus, otyl´ y ” velitel jednoho z ˇr´ımsk´ ych t´ abor˚ u, kter´e obkl´ıˇcily naˇsi galskou vesniˇcku. No to ani ne,“ pravil Fujtajblus, velitel navr´ativˇs´ı se patroly. ” Ale rozhodnˇe to prob´ıhalo, jako bychom se stˇretli se stovkou muˇz˚ u,“ pravil druh´ y legion´aˇr. ” Mohlo jich b´ yt tak dvacet,“ pˇridal se tˇret´ı. ” Rozhodnˇe jich nebylo m´ıˇ n neˇz deset, ´o veliteli,“ pravil ˇctvrt´ y. ” No vlastnˇe byl jen jeden,“ odv´ aˇzil se k´apnout boˇzskou Fujtajblus. ” A k tomu mrˇ navej skrˇcek,“ doplnil ho Akvadus, druh´ y z legion´aˇr˚ u. ” To snad ne! To nen´ı moˇzn´e! Jeden mrˇ nav´ y Gal dok´azal porazit stateˇcnou patrolu ˇr´ımsk´ ych ” voj´ak˚ u? Vˇzdyt’ jste mˇeli pˇresilu ˇctyˇri ku jedn´e!“
4
No to zas ne, ne porazit,“ upˇresnil Akvadus. ” My jsme se dali na taktick´ yu ´stup,“ k´ yval se v kolenou Fujtajblus. ” Ale Gal se nenechal zm´ ast a pron´asledoval n´as.“ ” A pak?“ Pravil nevˇeˇr´ıcnˇe Gaius Bonus. ” No pak. . . pak jsme se s n´ım stˇretli.“ ” V´ ybornˇe!“ Zaj´ asal Gaius Bonus. ” No to zas taky nebylo u ´plnˇe ˇst’astn´e, ´o G´aie Bone,“ opatrnˇe nadhodil Fujtablus. ” Gal kolem sebe m´ aval pˇestiˇckami, a my jsme najednou leˇzeli na zemi, a pak plachtili ” vzduchem smˇerem k t´ aboru,“ popsal stˇret Akvadus. Nesl´ ychan´e! Nev´ıdan´e! Nehmatan´e! To je prostˇe nemor´aln´ı! Nen´ı pˇrece f´er, kdyˇz jeden ” ˇ ımany, jako by to byli mouchy!“ Rozzuˇril se Gaius Bonus. V t´e Gal rozm´aˇckne 4 urostl´e R´ ” straˇsn´e s´ıle Gal˚ u mus´ı b´ yt nˇejak´ y podfuk. Mus´ım na nˇej pˇrij´ıt, porazit je a pak dostanu odmˇenu od samotn´eho Caesara.“ Zat´ımco Gaius Bonus spˇr´ adal pl´ any, kterak rozlousknout tajemstv´ı galsk´e s´ıly, Gal Asterix se vrac´ı do sv´e vesnice. Ahoj Asterixi, jak´ a byla proch´ azka? Nic se nedˇelo?“ Promluvil velik´ y menhir. Menhiry, ” ale nemluv´ı, to se jen za n´ım skov´ aval Obelix. ˇ ımany. Zahr´ali jsme si na koˇcku Ani ne, brachu... a vlastnˇe poˇckej potkal jsem ˇctyˇri R´ ” a myˇs. M´am pocit, ˇze ta jejich brnˇen´ı dˇelaj´ı z nˇejak´e mˇekˇc´ı oceli.“ To nen´ı f´er, ty si uˇz´ıv´ aˇs a j´ a pracuju,“ rozesmutnil se Obelix. ” Samotn´emu se ti mohlo nˇeco st´ at, mˇel bych chodit s tebou.“ ” Nesmysl,“ pravil Asterix, dokud n´am druid vaˇr´ı kouzeln´ y n´apoj, m˚ uˇzu klidnˇe j´ıt s´am ” ” ˇ ıma. Ostatnˇe pojd’me tˇreba do R´ navˇst´ıvit druida.“ Panoramixe zastihli v jeho ch´ yˇsi. Vl´adlo v n´ı straˇsideln´e pˇr´ıtm´ı, na stˇen´ach vysely nejr˚ uznˇejˇs´ı ingredience do starobyl´ ych lektvar˚ u, jako tˇreba ˇz´aby, hadi, divoˇc´aci, ale i hˇreb´ıˇcek, tymij´an a bobkov´ y list. Uprostˇred ch´ yˇse st´ al velik´ y hrnec, ve kter´em vysok´a postava v ˇcervenob´ıl´em pl´aˇst´ıku topila obˇr´ı nabˇeraˇcku s rud´ ym humrem, kter´ y st´ale nechtˇel pochopit, ˇze byl osudem vyvolen st´ at se souˇc´ ast´ı lektvaru. Panoramixe pˇr´ıchod obou pˇr´atel vylekal, leknut´ım vyhodil nabˇeraˇcku do vzduchu, humr v´ıtˇezoslavnˇe zadupal a rozbˇehl se k v´ ychodu. ’ Asterixi, Obelixi! Chyt te zbˇeha!“ Obelix donutil sv´e otyl´e nohy k pohybu, ale zakopl ” a humr ho brisknˇe pˇrebˇehl. Asterix se po nˇem rozm´ach, jenˇze humr pˇredvedl elegantn´ı matrixovsk´ y u ´hyb a d´ al si to ˇstr´ adoval z ch´ yˇse. Byl pevnˇe rozhodnut nest´at se souˇc´ast´ı lektvaru. V tom se odnˇekud pˇrihnala b´ıl´a koule, vrhla se na humra, chv´ıli s n´ım z´apolila, pak v´ıtˇezoslavnˇe zaˇstˇekala a hrdˇe ho pˇrinesla Panoramixovi. Hodn´ y, moc hodn´ y Idefix!“ Pochv´alil pejska druid a vyˇc´ıtavˇe se pod´ıval na oba pˇr´atele. ” Cel´a vesnice by byla bezbrann´ a, kdybych tohohle humra nepˇridal do lektvaru. Nemˇel by ” pak ten spr´ avn´ y ˇsmrnc.“ Promiˇ n, ´ o druide, nechtˇeli jsme tˇe vylekat,“ omlouval se Asterix. Druid nakrˇcil nos, ” praˇstil humra paliˇckou a s v´ıtˇezoslavn´ ym u ´smˇevem ho vhodil do bublaj´ıc´ıho lektvaru. Humr zoufale zaklapal klep´ıtky a zmizel pod hladinou. Je skuteˇcnˇe nutn´e, d´ avat tam to zv´ıˇre? Nemohli jsme ho raˇci rovnou sn´ıst?“ Dot´azal se ” Obelix. Bezpodm´ıneˇcnˇe nutn´e! Tedy ne ani tak kv˚ uli u ´ˇcink˚ um lektvaru, ale Majestatix v´ yslovnˇe ” ˇrekl, ˇze dnes chce lektvar s pˇr´ıchut´ı humra,“ pravil druid. Ach jo,“ ˇrekl Obelix. ” Panoramix se sklonil nad lektvar, cosi zamumlal, zam´ıchal ho a usm´al se. Pˇristup Aster” ixi, je ˇcas na tvoji pravidelnou d´ avku.“ Asterix pˇrevzal nabˇeraˇcku plnou n´apoje, pˇriˇcichnul 5
a obr´atil ji do sebe. Najednou cel´ y zrudnul, vyskoˇcil metr nad zem, zam´aval rukama, pˇrist´ al a zase zbledl. Skuteˇcnˇe mus´ım uznat, ˇze humˇr´ı pˇr´ıchut’ m´a nˇeco do sebe.“ ” Gaius Bonus kuje pikle, spekuluje, intrikuje. V bezpeˇc´ı sv´eho opevnˇen´eho t´ abora svolal legion´aˇre a promluvil. Stateˇcn´ı ” ˇr´ımˇst´ı voj´ aci! Galov´e, kter´e obl´eh´ ame, si z n´as dˇelaj´ı srandu! Pˇrem˚ uˇze-li jeden Gal ˇctyˇri ˇr´ımsk´e legion´aˇre, ned´a se to ani jinak nazvat. Proto jsem vymyslel d’a´belsk´ y pl´an. Vyˇsleme ke Gal˚ um ˇspiona, kter´ y je bude ve dne v noci pozorovat. Stane se souˇc´ast´ı vesnice, vysl´ıd´ı tajemstv´ı jejich s´ıly a se vˇsemi nabit´ ymi vˇedomostmi se vr´ at´ı k n´ am do t´ abora. Takˇze kdo to bude, kdo z´ısk´a sobˇe sl´ avu a n´ am obnov´ı ztracenou povˇest?“ ˇ ımˇst´ı voj´ R´ aci ale nejsou zas tak hloup´ı, dobˇre vˇed´ı, ˇze podobn´a v´ yprava je spojena se smrteln´ ym nebezpeˇc´ım. A tak se jich ˇc´ast dloube v nose, ˇc´ ast se snaˇz´ı ukr´ yt za velk´e ˇst´ıty a ˇc´ast rozmlouv´ a o poˇcas´ı. Naˇrizuji, aby se nˇekdo pˇrihl´asil do” brovolnˇe!“ Rozohnil se Gaius Bonus. Legion´aˇri vˇsak d˚ ukladnˇe napodobuj´ı situaci ve skautsk´em t´ aboˇre. M´a-li se nˇekdo dobrovolnˇe pˇrihl´ asit o nˇejakou pr´ aci, nast´ av´a ticho, nevinn´e pohledy a zlomysln´e posmˇeˇsky. Nuˇze ” dobr´a“, zahrajeme si starou hru Chyb´ı n´ am ˇzidle. Princip spoˇc´ıv´a v tom, ˇze legion´aˇri bˇehaj´ı kolem kruhu ˇzidl´ı, pˇriˇcemˇz hraje hudba. Ztichne-li hudba, kaˇzd´ y legion´aˇr mus´ı obsadit jednu ˇzidli, tˇech je ovˇsem o jednu m´ıˇ n neˇz je legion´aˇr˚ u. Legion´aˇr, kter´ y stoj´ı, prohr´al a je vybr´an na misi. Chachach´ a´ a´ a´ a´ a´ a, je to Caligula Minus!“ ” V´ ybornˇe Minusi,“ promluvil Gaius Bonus po losov´an´ı. Seber si sv´ ych pˇet ˇsvestek, na” ” maskuj se za Gala a hur´ a na v´ yzvˇedy! Nasb´ırej kupu informac´ı a brzy se s nimi vrat’!“ A tak byl chud´ak mal´ y Minus pˇrestrojen za Gala a vypadal vcelku vˇerohodnˇe. Aby byl pl´an vˇerohodnˇejˇs´ı byl i sv´az´an a posl´ an s ˇr´ımskou patrolou do lesa. Pl´an byl takov´ y, ˇze Galov´e spatˇr´ı zajat´eho ˇ ımany, osvobod´ı ho a vezmou ho do sv´e vesnice. Bylo by totiˇz pˇrece Minuse, pˇremohou R´ jenom divn´e, kdyby se Minus jen tak zniˇcehonic objevil ve vesnici. ˇ Patrola s Minusem tedy vyrazila. Sine si to star´ ym lesem a ke sv´e sm˚ ule naraz´ı zrovna ˇ ımany zvl´aˇst’ r´adi hraj´ı. V tomto umˇen´ı vynik´a nade vˇsechny na Asterixe a Obelixe, kteˇr´ı si s R´ ˇ ımany z v´ Obelix. Schoval se na strom a s hlasit´ ym v´aleˇcnick´ ym pokˇrikem skoˇcil na R´ yˇsin. ˇ ıman´e zpoˇc´atku kladli zmaten´ Po boji bylo takˇrka za minutku. R´ y odpor, ale po chv´ıli pasivnˇe pˇrijali roli Obelixov´ ych m´ıˇck˚ u. D˚ uleˇzit´e ovˇsem bylo, ˇze Minus byl Asterixem osvobozen (Obelix si totiˇz nevˇs´ımal, koho ml´ at´ı a klidnˇe by zml´atil i galsky vypadaj´ıc´ı postaviˇcku v poutech). A tak se velitel patroly mohl po ˇctyˇrech vr´atit a mrtvoln´ ym hlasem ozn´amit Gaui Bonovi: Po... posl´ an´ı splnˇeno,“ a d˚ ustojnˇe omdl´ıt. ”
1.3
Za nepˇ r´ atelskou lini´ı
Omdlel vˇsak i Caligula Minus. Bylo to zapˇr´ıˇcinˇeno vˇsemi tˇemi rychl´ ymi pohyby, kter´e kolem sebe vidˇel. Asterix ho musel ˇr´ adnˇe proplesknout, aby se vzbudil. Kdo jsi?“ zeptal se Asterix. ” J´a jsem Caligul.... Caligliminix. Bydl´ım v Lut´ecii a zrovna jsem jel na pr´azdniny do Ar” ˇ ımani chytili. Mysleli si o mnˇe, ˇze jsem nˇejak´ moriky, kdyˇz mˇe R´ y ˇspion nebo co...“
6
Chachacha, ty a ˇspion....“ bavil se Obelix. ” Zbav´ım, tˇe ˇretˇez˚ u,“ prohl´ asil. ” Ale vˇzdyt’ to bude cht´ıt nˇejak´e n´astroje! Nejm´ıˇ n kladivo,“ nesouhlasil Caligliminix. ” Chachacha... kladivo,“ prohl´ asil Obelix a cinknul ukazov´aˇckem do ˇretˇez˚ u, kter´e se ro” zletˇely. Pˇredvedeme tˇe n´ aˇceln´ıkovi, ten bude vˇedˇet, co s tebou,“ rozhodl Asterix. ” Za chvilku pˇriˇsli vˇsichni tˇri do vesnice. Kolem Caligliminixe se hnedle sebˇehlo nˇekolik v´aleˇcn´ık˚ u a okukovali jeho netradiˇcn´ı obleˇcen´ı. Pˇribˇehlo i nˇekolik dˇet´ı a zvˇedavˇe do zdˇeˇsen´eho Caligliminixe r´ ypaly noˇz´ıkem. Vy, vy jste vˇsichni ozbrojen´ı??!!“ divil se Caligliminix. ” ˇ ımani Ano, nikdy nev´ıˇs, kdy R´ za´ utoˇc´ı,“ poznamenal Asterix. ” Moudr´ a pˇrev´ıdavost,“ potil se Caligliminix. ” Po chv´ıli byl novˇe pˇr´ıchoz´ı pˇredveden k n´aˇceln´ıkovi. ˇ ımany. Tady si V´ıtej u n´ as bratˇre, bud’ tu jako doma. Slyˇsel jsem, ˇze jsi mˇel trable s R´ ” m˚ uˇzeˇs odpoˇcinout a posilnit se pˇred dalˇs´ı cestou do Armoriky,“ prohl´asil n´aˇceln´ık Majestatix. Zanotuji ti p´ıseˇ n na uv´ıtanou!“ Rozradostnil se bard Kakofonix. ” Jdi se radˇsi pod´ıvat na dub, jestli tam nejsem,“ zachraˇ noval situaci Panoramix. ” Asterix s Caligliminixem vyˇsli z n´aˇceln´ıkovy ch´ yˇse. Bˇeˇz se zat´ım porozhl´ednout po vesnici, j´a jdu ulovit divoˇc´aka,“ prohl´asil Asterix. ” To samozˇrejmˇe pˇriˇslo Caligliminixovi vhod. Ihned se vydal zkoumat vesnici. Caligliminixovi zaˇcal po prvn´ıch kroc´ıch vyr´aˇzet pot na ˇcele. Vidˇel kov´aˇre, kter´ y koval zbranˇe pˇest´ı. Dˇrevorubce, kter´ y kolem nˇeho probˇehnul s vozem jako d˚ um pln´ ym dˇr´ıv´ı. Kdyˇz kolem nˇej proˇsel Obelix ˇzongluj´ıc´ı si s menhirem, uˇz z´ıral s pusou dokoˇr´an. Jeho z´ır´an´ı ukonˇcil Asterix, kter´ y se vr´ atil s divoˇc´ akem a pozval ho na obˇed. V ˇcem spoˇc´ıv´ a tajemstv´ı vaˇs´ı neuvˇeˇriteln´e s´ıly?“ zeptal se Caligliminix bˇehem obˇeda. ” To ti nem˚ uˇzeme ˇr´ıct,“ odvˇetil Asterix. ” Jez divoˇc´ aka, nebo ti vystydne!“ op´aˇcil Obelix. ” To uˇz je to tak ˇspatn´e, ˇze si nevˇeˇr´ıme ani tady mezi Galy?“ Nedal se Caligliminix. ” Kdybych byl tak siln´ y jako vy, bez pot´ıˇz´ı bych se dostal pˇres ˇr´ımsk´e legie na pr´azdniny ” do Armoriky!“ M´a pravdu. Co budeme dˇelat?“ Otoˇcil se Asterix k Obelixovi. ” Sn´ıme jeho divoˇc´ aka!“ rozz´ aˇril se Obelix. ” Caligliminixi pojd’, vezmeme tˇe za druidem. At’ rozhodne on.“ ” Pˇriˇsli pod velk´ y dub, na nˇemˇz sekl Panoramix jmel´ı sv´ ym zlat´ ym srpem. Co mi chcete?“ ” ˇ My nic, ale tady Caligliminix by r´ad znal tajemstv´ı naˇs´ı s´ıly.“ Rekl Asterix. ” Ani n´ apad!“ odvˇetil Panoramix. ” No dobˇre tedy, s´ am se pokus´ım proj´ıt dom˚ u ˇr´ımsk´ ymi liniemi. A pokud mne zajmou ” a pˇrehod´ı lv˚ um, po kaˇzd´em kousnut´ı budu kˇriˇcet: Za tohle m˚ uˇze druid Panoramix! Za tohle m˚ uˇze druid Panoramix!“ Nedal se Caligliminix. No dobr´ a, dobr´ a,“ podlehl Panoramix. ” Sezn´am´ım tˇe s naˇs´ım tajemstv´ım.“ ” Po nˇekolika hodin´ ach svolal n´ aˇceln´ık Majestatix celou vesnici na n´avrˇs´ı. Uprostˇred shrom´aˇzdˇen´ı st´ al druid Panoramix nad velk´ ym hrncem pln´ ym bublaj´ıc´ı tekutiny. Tento n´ apoj ti d´ a s´ılu, aby ses mohl vr´atit do Lut´ecie, ˇci do Armoriky, nebo kam to ” vlastnˇe chceˇs,“ pronesl slavnostnˇe Panoramix. Tohohle se m´ am nap´ıt? Ukaˇzte mi to...“ a Caligliminix se napil. Zrudnul, zjeˇzily se mu ” vlasy a zase zbˇelal. 7
Hm, dobr´e, chutn´ a to jako vaˇren´ y humr.“ ” ˇ ımana...“ Ano um´ım r˚ uzn´e pˇr´ıchutˇe, humra, fazolovou pol´evku, praˇzen´e mandle, smaˇzen´eho R´ ” rozohnil se Panoramix. Zkus zvednout t´ amhle ten k´ amen,“ ˇrekl Asterix. ” Takov´ y balvan by neut´ ahl ani p´ ar vol˚ u. To je nemoˇzn´e,“ zbledl Caligliminix. Cel´a galsk´ a ” osada propukla v bujar´ y sm´ıch. Caligliminix si tedy vyhrnul ruk´avy a k´amen zvedl jako by nic. To je u ´ˇzasn´e,“ radoval se. ” Ano to je, ale n´ apoj vydrˇz´ı p˚ usobit jen kr´atce.“ ” At’ propukne z´ abava!“ poruˇcil Majestatix. Galov´e utvoˇrili dvˇe ˇrady naproti sobˇe a Kako” fonix spustil oslavnou p´ıseˇ n doprov´ azeje se na housle. ’ Krok vpˇred, ted krok vzad,“ komentoval dˇen´ı Kakofonix. ” Krok vpravo a krok vlevo. Podejte si navz´ajem ruce. Protistoj´ıc´ı zatah´a druh´eho za vousy.“ ” Za vousy?“ Zhrozil se Caligliminix. Ale to uˇz se po nˇem Asterix s´apal a zat´ahl ho za vousy. ” Ale ouha, vousy z˚ ustaly Asterixovi v ruce. Z´abava ustala a Asterix se zamraˇcil. To je ted’ v Lut´ecii takov´a nov´a m´oda. Nasazovac´ı ” vousy,“ snaˇzil se zachr´ anit situaci Caligliminix. To je mi nˇejak´e podivn´e,“ nedal se Asterix a mraˇcil se ˇc´ım d´al v´ıc. ” ˇ ımsk´ A pod´ıvejte se na jeho boty. To pˇrece nen´ı Gal! To je R´ y ˇspion! Chyt’te ho!“ Jenˇze ” strachem hnan´ y a n´ apojem posilnˇen´ y Caligliminix nabral neuvˇeˇritelnou rychlost a neˇz se mohl kdokoliv vzpamatovat, uˇz byl venku z osady. Na u ´tˇeku do sv´eho t´abora. Nem´a cenu ho pron´ asledovat Asterixi,“ prohl´asil smutnˇe Panoramix. ” Ted’ bys ho nedohnal, ba ani nepˇremohl. Mus´ıme poˇckat, co se stane.“ Naˇstvan´ y Asterix ” tedy aspoˇ n nakopl Kakofonixe (beztak si to za svoji hru zaslouˇzil) a odeˇsel pˇrem´ yˇslet do houˇst´ı. N´aˇceln´ık Majestatix rozpustil shrom´ aˇzdˇen´ı, zdvojn´asobil hl´ıdky a vˇsichni se rozeˇsli do pr´ace.
1.4
Past na druida
Mezit´ım Caligula Minus dobˇehnul zpˇet ke Gaiu Bonovi a sezn´amil ho s v´ ysledkem sv´e mise. Ha ˇr´ıkal jsem si, ˇze za straˇslivou s´ılou Gal˚ u nˇeco vˇez´ı. V´ ybornˇe legion´aˇri! Dostaneˇs ” ˇ ıma a l´ıstek do cirkusu!“ prohl´asil Gaius Bonus. odpuˇst’´ak do R´ Hur´a! J´ a pudu do cirkusu! J´ a pudu do cirkusu!“ Radoval se Caligula Minus a vyˇsel ” z velitelova stanu. Naˇse dalˇs´ı kroky jsou tedy jasn´e Marku Markusi,“ pravil Gaius Bonus sv´emu vˇern´emu ” prvn´ımu d˚ ustojn´ıkovi. Byl pozdn´ı veˇcer a oba velitel´e se nyn´ı nach´azeli ve spiˇz´ırnˇe t´abora na tajn´e poradˇe. St˚ uj co st˚ uj mus´ıme zajmout druida! Pˇrinut´ıme ho udˇelat n´am kouzeln´ y n´apoj a pot´e ” ˇ ım, svrhneme C´esara a sami budeme vl´adnout R´ ˇ ımu!“ pot´ahneme na R´ Jak prav´ıˇs, ´ o Gaie Bone,“ nadˇsenˇe pˇritak´aval Marek Markus. ” Hned druh´ y den r´ ano tedy Gaius Bonus vyslal zes´ılenou patrolu legion´aˇr˚ u, aby naˇsla, zajala a pˇrivedla druida. Patrola se pro tentokr´at rozhodla pro lest. Vykopala na jedn´e pˇeˇsinˇe j´amu a mistrnˇe ji zamaskovala. Pˇr´ alo jim ˇstˇest´ı, za necelou hodinu na to se opravdu objevil samotn´ y prozpˇevuj´ıc´ı si Panoramix a ke sv´e sm˚ ule padl do j´amy lvov´e. ˇ ıman´e! Aby v´as Tutatis promˇenil v ropuchy,“ klel Panoramix. Ale to Vy podl´ı niˇcemn´ı R´ ” uˇz byl svazov´ an a vleˇcen pryˇc z lesa smˇerem k ˇr´ımsk´emu t´aboru. V t´aboˇre byl Panoramix zavˇren do stanu a deset statn´ ych po zuby ozbrojen´ ych legion´aˇr˚ u bylo urˇceno jako jeho str´aˇz.
8
ˇ Gauis Bonus prozat´ım vyˇck´ aval. Rekl si, ˇze s hladov´ ym druidem se jistˇe bude vyjedn´avat l´ıp neˇz s druidem syt´ ym. Kdyˇz se Panoramix dlouho nevracel, Asterixovi zaˇcalo b´ yt jasn´e, ˇze nˇeco nen´ı v poˇr´adku. Vydal se tedy s´ am do lesa druida hledat. Prochodil cel´ y zn´am´ y les, i do toho m´enˇe zn´am´eho zaˇsel, ale po druidovi ani stopy. Jen ta divn´a j´ama tady je. A pak mu to doˇslo. Museli ho ˇ ımani!. chytit R´ Mezit´ım v ˇr´ımsk´em t´ aboˇre, rozhodl se Gaius Bonus podrobiti druida muˇcen´ı. Povolal kata, ˇ dal pˇriv´azat druida ke stolu a ˇsimrat ho peˇr´ıˇckem. Simral hodinu, dvˇe, a uˇz to chtˇel vzd´at, kdyˇz v tom se druid koneˇcnˇe rozesm´ al. V´ ybornˇe!“ zaj´ asal Gaius Bonus. Prozrad’ mi sloˇzen´ı kouzeln´eho n´apoje, druide!“ ” ” Chichichi, ale kdeˇze! To j´ a jen chichichi pˇrem´ yˇsl´ım, kdy v´as to chichichi pˇrestane bavit.“ ” ˇ ıman´e um´ı, a jal se druida upl´acet. Kdyˇz Bavil se Panoramix. Gaius Bonus zaklel, jak jen to R´ ani to nepomohlo, zkusil ˇzadonˇen´ı. Prosil opravdu pˇeknˇe, a kdyby neˇslo o kouzeln´ y n´apoj, Panoramix by se pravdˇepodobnˇe slitoval. Takhle ale odch´azel Gaius Bonus po pˇeti hodin´ach v´ yslechu jako zpr´ askan´ y pes ze stanu, zat´ımco Panoramix se st´ale jeˇstˇe usm´ıval pod vousy na muˇc´ıc´ım stolci. Asterix poˇckal na tmu, pˇripl´ıˇzil se k ˇr´ımsk´emu t´aboru, nepozorovanˇe do nˇej vniknul a jal se hledat druida. Pl´ıˇzil se od stanu ke stanu, kdyˇz tu naˇsel ten nejvˇetˇs´ı a nejz´aˇrivˇejˇs´ı. A ˇsly z nˇeho hlasy. Pˇrikradl se bl´ıˇz. To se na jedn´e ze sv´ ych tajn´ ych porad domlouvali Gaius Bonus A Marek Markus na tom, kterak C´esara o moc pˇripravit. Cha,“ ˇrekl si Asterix vˇzdy je dobr´e zn´at pl´any sv´ ych nepˇr´atel.“ A pl´ıˇzil se d´al. Spatˇril ” ” silnˇe stˇreˇzen´ y stan. To je to, co jsem hledal.“ Neohroˇzenˇe zam´ıˇril pˇr´ımo ke stanu, pozdravil str´aˇze, Dovol´ıte? ” ” Jdu osvobodit naˇseho druida Panoramixe,“ a veˇsel dovnitˇr. Str´aˇze byli tak skoprnˇel´ı, ˇze v˚ ubec nestaˇcili zareagovat. Vzpamatovali se, aˇz byl Asterix vevnitˇr. Vˇetˇs´ı str´ aˇzn´ y vˇr´ısknul ke sv´emu menˇs´ımu kolegovi, To je jeden z tˇech Gal˚ u naglgan´ y ” kouzeln´ ym n´ apojem! Nenech ho ut´ect! Jdu pro posily!“ a rychle se porouˇcel z nebezpeˇcn´eho u ´zem´ı. D....d....dobˇre Julie Srabusi, ale vrat’ se brzy!“ zadrmolil menˇs´ı str´aˇzn´ y a schoval se za sv˚ uj ” ˇst´ıt ˇcelem ke vchodu do stanu. Asterixi, co tˇe to napadlo?“ zhrozil se Panoramix, kdyˇz spatˇril kamar´ada, jak suver´ennˇe ” vstupuje do jeho stanu. J´a jim ˇz´ adn´ y recept nevyd´ am, vˇzdyt’ pˇrece v´ıˇs, ˇze jsou na moje kouzeln´e schopnosti ” kr´atc´ı!“ V´ım,“ odvˇetil Asterix a pr´ avˇe proto si s nimi chci troˇsku pohr´at. Nˇeco mˇe napadlo!“ ” ”
1.5
ˇ ˇ ımany Zerty s R´
ˇ ımani sehnali posily a stan s Panoramixem a Asterixem byl dokonale obkl´ıˇcen. Pˇred vchodem R´ ˇ ımany a za nimi st´al Gaius Bonus. st´ala takzvan´ a ˇzelva tvoˇren´ a minim´ alnˇe dvaceti udatn´ ymi R´ Vzdej se, Gale! Nebo d´ am sv´ ym chrabr´ ym muˇz˚ um povel k u ´toku!“ Pravil pevn´ ym hlasem ” Gaius Bonus. ˇ ıman. Coˇze udˇel´ a, kdyˇz se Gal nevzd´ a?“ t´azal se jeden R´ ” To se k nˇemu opravdu budeme muset pˇribl´ıˇzit?“ t´azal se druh´ y. ” Maminko, maminko, kdybych tˇe b´ yval poslechnul, nemusel jsem ted’ v´est pˇredem prohran´ y ” u ´tok! Dvacet muˇz˚ u na jednoho Gala! Jsme pˇredem odsouzeni k nezdaru!“ zoufal si tˇret´ı voj´ak.
9
ˇ ımany, tasil meˇc a R´ ˇ ımani To uˇz ale Asterix vyˇsel pˇred stan. Pohrdavˇe se pod´ıval na R´ se rozutekli. Asterix udivenˇe nakrˇcil oboˇc´ı a pravil: Odevzd´av´am sv˚ uj meˇc k tv´ ym noh´am, ” Gaie Bone a vzd´ av´ am se!“ Ha tak ty se vzd´ av´ aˇs?“ nevˇeˇr´ıcnˇe se dot´azal Gaius Bonus zpoza stanu. ” ˇ ıman˚ V´ ybornˇe! Tak tedy na nˇej, svaˇzte ho!“ Nˇekolik R´ u se opatrnˇe pˇribl´ıˇzilo k Asterixovi. ” Ten se vˇsak nemˇel k ˇz´ adn´e akci, a tak ho pˇrece jenom sv´azali. Zavˇreli ho do stejn´eho stanu, ve kter´em byl i Panoramix. Po chv´ıli pˇriˇsel Gaius Bonus s katem a oslovil spoutan´eho Asterixe. Zn´aˇs tajemstv´ı kouzeln´eho n´ apoje?“ ” Ne,“ odvˇetil Asterix. ” Dobr´a tedy, budu muˇcit tv´eho pˇr´ıtele, druide. Ty se budeˇs d´ıvat, jak trp´ı, a prozrad´ıˇs mi ” recept na kouzeln´ y n´ apoj!“ Uvid´ıme,“ ˇrekl Panoramix. Kat pˇriv´azal Asterixe k muˇc´ıc´ımu stolku a zaˇcal si pˇripravovat ” n´adob´ıˇcko. N´e, N´e to tolik bol´ı, smiluj se ´ o, kate!“ zaˇcal vˇr´ıskat Asterix. ” ˇ U Tutatise, dost! Nemohu vydrˇzet ten n´aˇrek! Reknu vˇse!“ Zabˇedoval Panoramix. ” V´ ybornˇe!“ zaradoval se Gaius Bonus. ” Dost kate, pˇrestaˇ n!“ ” Vˇzdyt’ jsem jeˇstˇe ani nezaˇcal!“ pravil dokonale zmaten´ y kat. ” Dobr´a Gaie Bone, vyhr´ al jsi. Pˇriprav´ım n´apoj pˇr´ımo pˇred tebou, ale potˇrebuju k tomu ” spoustu pˇr´ısad!“ prohl´ asil Panoramix. Jen jmenuj, ´ o druide! Vˇse ti bude pˇrineseno!“ velkoryse vzkˇriknul Bonus. ” Dobˇre, potˇrebuji jmel´ı, luˇcn´ı kv´ıt´ı, bor˚ uvky, kly z divoˇc´aka a koˇren z mandragory!“ ” diktoval Panoramix. Ihned pro to poˇslu!“ vybˇehl ze stanu Bonus. ” Asterix a Panoramix se zat´ım sm´ ali pod vousy. Pohodlnˇe se uvelebili na pˇrinesen´ ych ˇzidl´ıch a poslali si pro obˇed. Z vˇezˇ n˚ u se r´ azem stali vz´acn´ı host´e. A oni t´eto nov´e role umˇeli vyuˇz´ıt. D´ame si pr´ azdniny na C´esarovi u ´traty!“ rozhodl Asterix. ” Naveˇcer se vr´ atila v´ yprava ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u z lesa. Vypadali sp´ıˇs jak banda zahradn´ık˚ u, ale nesli vˇsechno. V´ ybornˇe, jen jedna d˚ uleˇzit´ a pˇr´ısada tomu chyb´ı!“ hr´al d´al hru Panoramix. ” Jak´a?“ zeptal se Bonus. ” Jahody!“ stˇrelil prvn´ı vˇec, kter´ a ho napadla, Panoramix. ” To snad ne! Kde m´ am v tomto roˇcn´ım obdob´ı vz´ıt jahody?!“ zhrozil se Bonus. ” Ovˇsem, ch´ apu, ˇze je to nesnadn´e. Mohli bychom poˇckat do l´eta...“ To uˇz Asterix nevydrˇzel ” a hlasitˇe se rozesm´ al. Ne! Seˇzenu je!“ vzkˇriknul Bonus. ” Rychle! Vyˇslete posli vˇsemi smˇery! Chci jahody! Jahody!“ zaˇrval Bonus na sv´e podˇr´ızen´e. ” Tento tah z´ıskal naˇsim Gal˚ um dalˇs´ı tˇri dny placen´eho volna. V´aleli se v lenoˇsk´ach, uˇz´ıvali slun´ıˇcka a ˇr´ımsk´e pohostinnosti. Po tˇrech dnech se vr´atil z cesty posledn´ı legion´aˇr. Naˇsel jsem ty zatracen´ y jahody, ´o Gaie Bone. Koupil jsem je u jednoho ˇreck´eho ob” chodn´ıka za lichv´ aˇrskou cenu.“ Pravil ˇst’astn´ y, ale zmoˇzen´ y legion´aˇr. V´ ybornˇe voj´ aku, dostaneˇs l´ıstek do cirkusu!“ pochv´alil ho Gaius Bonus. ” Nuˇze druide, tady m´ aˇs jahody!“ ” ˇ Ukaˇz.“ Rekl Panoramix, pˇrevzal od Bonuse mistiˇcku s jahodami a jednu ochutnal. ” Hm, co mysl´ıˇs Asterixi?“ ˇrekl druid a podal ochutnat Asterixovi. ” Jsou nˇejak´e postarˇs´ı,“ promluvil t´azan´ y. ” Ukaˇz, dej mi jeˇstˇe jednu“. Jahody pomalu mizely a Gaius Bonus rychle zelenal hr˚ uzou. ” 10
Zmˇenil jsem n´ azor, jsou vynikaj´ıc´ı!“ ˇrekl Asterix, kdyˇz spoˇr´adal posledn´ı. ” Dej pˇrin´est jeˇstˇe jeden koˇs!“ ”´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ AAAAAAAAAAAAA, to snad ne! Vy mˇe zniˇc´ıte! To se prostˇe nedˇel´a, je to nemor´aln´ı ” a neˇr´ımsk´e! Boˇze, co j´ a si ted’ poˇcnu,“ bˇedoval Bonus. Asterix a Panoramix se v´ aleli na zemi sm´ıchy. Kdyˇz se Panoramix dosm´al, pobavenˇe prohl´asil. No ono to jde pˇripravit i bez jahod, ale to to nebude m´ıt takov´ y ˇsmrnc!“ ” ˇ ’ Skoda, vˇzdycky jsem mˇel nejradˇeji jahodovou pˇr´ıchut .“ Sm´al se Asterix. ” Ve velik´em hrnci v prostˇred t´ abora Panoramix m´ıchal nabˇeraˇckou za prospˇevov´an´ı prasˇ ıman˚ tar´ ych galsk´ ych p´ısn´ı. Kolem ho zvˇedavˇe pozoroval hlouˇcek R´ u v ˇcele s Gaiem Bonem. Tak, uˇz je to hotovo,“ pravil Panoramix. ” V´ ybornˇe!“ Zaj´ asal Bonus a jako prvn´ı se napil. Po nˇem k hrnci pˇribˇehnul cel´ y ˇr´ımsk´ y ” t´abor a kaˇzd´ y se alespoˇ n trochu napil. A nyn´ı vyzkouˇs´ım svoji s´ılu,“ pravil Bonus. Uchopil velk´ y kmen a zabral. Ale nic se ” nestalo. Hm, dobr´ a, asi to napoprv´e nefunguje tak silnˇe,“ ˇrekl si Bonus. Pˇriˇsel k velik´emu kameni ” a zabral, ale jen si namohl ruce. Pˇriˇsel tedy k mal´emu kameni a s velkou n´amahou ho uzvednul. To je ono! Jsem nadˇclovˇek!“ Prohl´ asil Bonus. Opod´al jeho poˇc´ın´an´ı kriticky sledoval Marek ” Markus. Ehm Gaie Bone, ono nen´ı ˇz´ adn´ ym z´azrakem zvednout tenhle mal´ y kam´ınek...“ ” U Joviˇse to m´ aˇs pravdu!“ zhrozil se Bonus a pustil k´amen Markusovi na nohu. ” Galov´e, oklamali jste mne! Tento n´apoj nen´ı kouzeln´ y!“ ” Hihihi ale je!“ Proh´ ybali se sm´ıchy naˇsi Galov´e. ” Pojd’me je vyˇr´ıdit!“ prohl´ asil Markus. ” Ano to udˇel´ ame!“ ˇrek Bonus. ” Ale poˇr´ adn´ y legion´ aˇr pˇredstupuje pˇred sv´eho velitele oholen´ y!“ vˇsimnul si Bonus vous˚ u ” na Markusovˇe tv´ aˇri. Jejda to je pravda, ale poˇr´ adn´ y centurion jde sv´ ym voj´ak˚ um pˇr´ıkladem.“ Nedal se ” Markus. To uˇz se Asterix a Panoramix zase v´aleli sm´ıchy. Bonus se rozhl´edl po sv´em muˇzstvu. Vˇsem zaˇc´ınali raˇsit dlouh´e vousy a vlasy. Bonus se vztekl´ y a s tasen´ ym meˇcem rozebˇehl na Galy. Co to je druide?!“ Volal a chtˇel Panoramixe prokl´at meˇcem. ” To je star´ y pˇr´ıpravek na r˚ ust vlas˚ u! Velice u ´ˇcinn´ y a spolehliv´ y!“ sm´al se druid. ”´ A´a´a´a´a´ a´ a´ a´ a´ a´ a´ a´ a´ a´ a´ a“ straˇslivˇe zaˇrval Bonus a d´al se hnal s meˇcem na oba pˇr´atele. ” Zadrˇz neˇst’astn´ıˇce!“ sm´ al se Asterix, kdyˇz n´as prop´ıchneˇs, kdo ti pˇriprav´ı protijed?“ ” ” Bonus zakopl o vousy, kter´e se skuteˇcnˇe neuvˇeˇritelnˇe rozrostly, a porouˇcel se k zemi. Dnes jsme jiˇz unaven´ı, odebereme se do naˇseho stanu a z´ıtra v´am pˇriprav´ıme protijed.“ ” Pravil smˇej´ıc´ı se Asterix. Bonusovi nezbylo neˇz to cel´e ze zemˇe pozorovat.
1.6
ˇ ıman Velik´ y R´
R´ano zastihnul Bonus oba pˇr´ atele sedˇet na kanapi pˇred jejich stanem. Pr´avˇe sn´ıdali. Tˇri tis´ıce ˇctyˇri sta sedmdes´ at pˇet!“ prohl´asil Asterix. ” Coˇze?“ nech´ apal Bonus. ” Vymyslel jsem novou hru! Kaˇzd´ y, kdo uvid´ı vous´aˇce m´a 15 bod˚ u. Schv´alnˇe kdo vyhraje.“ ” ˇ C´ımˇz poslal Panoramixe opˇet do kolen. Bonus zrudnul.
11
Pˇriprav´ım v´ am protijed, jak jsem sl´ıbil. Ale potˇrebuji nˇekolik ingredienc´ı,“ ˇrekl Panoramix. ” Bonus pro nˇe poslal a odeˇsel se ostˇr´ıhat. Proˇc jsi mu to tak rychle sl´ıbil?“ zaj´ımal se Asterix. ” Protoˇze u ´ˇcinky vlasov´eho elix´ıru brzy odezn´ı. A my mus´ıme m´ıt jeˇstˇe ˇcas pˇripravit ti ” kouzeln´ y n´ apoj, abychom se odtud dostali.“ Vysvˇetlil druid. S doruˇcen´ ymi pˇr´ısadami se Panoramix uvelebil ve stanu a zaˇcal m´ıchat lektvar. Pˇripravil jednak protivlasov´ y lektvar a jednak malou porci kouzeln´eho n´apoje s´ıly pro Asterixe. Ten ˇ ımani se na nˇej hned vrhli. si ho nalil do sv´e ˇcutory. Oba vynesli protivlasov´ y n´apoj ven a R´ Kdyˇz se vˇsichni dosyta napili, Bonus pomstychtivˇe prohl´asil Tak! A ted’ si to s v´ami vyˇr´ıd´ıme! ” Na nˇe voj´ aci!“ Ale to uˇz se Asterix napil kouzeln´eho n´apoje a staˇcil zlikvidovat prvn´ı pˇr´ıval ˇ ıman˚ horliv´ ych R´ u. Je ˇcas vz´ıt nohy na ramena Asterixi!“ prohl´asil Panoramix. A oba vybˇehli k br´anˇe. Jenˇze ” tam se s hr˚ uzou zastavili. Cel´ y t´ abor byl obkl´ıˇcen velikou ˇr´ımskou legi´ı. Cha posily pˇriˇsly v prav´ y ˇcas!“ Prohl´asil Bonus, kter´ y pr´avˇe pˇrib´ıhal v ˇcele sv´ ych muˇz˚ u. ” Tentokr´ at n´ am neuteˇcete!“ ”´ ˇ a tˇe tam vz´acn´a n´avˇstˇeva!“ to se O Gaie Bone, m´ aˇs j´ıt okamˇzitˇe do sv´eho stanu! Cek´ ” pˇriˇr´ıtil ˇr´ımsk´ y posel. U Joviˇse, kdo to m˚ uˇze b´ yt?“ zarazil se Bonus a odporouˇcel se do stanu. Ve stanu st´ala ” velk´a postava majest´ atn´eho vzhledu ve zlat´em brnˇen´ı. Julius C´esar!“ ” Ano, pˇriˇsel jsem se pod´ıvat, jak to tu zvl´ad´aˇs s tˇemi nepˇremoˇziteln´ ymi Galy. Jak to, ” ˇze mne pos´ adka nepˇriv´ıtala s n´ aleˇzit´ ymi poctami?!“ pravil C´esar. No to bude t´ım, ˇze zrovna s Galy bojujeme...“ ” Kolik jich je?“ ” Ehm, dva.“ ” U Kleoparty! Ukaˇz mi ty dva muˇze, kteˇr´ı dok´aˇzou zamˇestnat celou pos´adku m´ ych le” gion´aˇr˚ u!“ zhrozil se C´esar a vyrazil ven. C´esar vkroˇcil do kruhu oˇstˇep˚ u, kter´ y se zat´ım kolem obou pˇr´atel vytvoˇril. Galov´e, ” vysvˇetlete mi, co se tu dˇeje.“ Slova se ujal Asterix. Gaius Bonus hroznˇe chtˇel recept na kouzeln´ y n´apoj, aby byl nepo” raziteln´ y a aby se mohl dostat na c´ısaˇrsk´ y tr˚ un!“ A to se pod´ıvejme! Gaie Bone, mysl´ım, ˇze bude nejlepˇs´ı, kdyˇz se p˚ ujdeˇs oholit. A hned ” potom odt´ ahneˇs se sv´ ymi muˇzi do doln´ıho Mongolska. Pr´ y se tam vzbouˇrily koˇcovn´e kmeny,“ zoufal´ y Bonus odeˇsel. A vy Galov´e jste za tuto sluˇzbu volni. Ale je to jen mal´ y odklad, jeˇstˇe se setk´ame!“ ” ´ C´esare!“ Prohl´asil Asterix a spoleˇcnˇe s Panoramixem vykroˇcili dom˚ S t´ım poˇc´ıt´ ame, O u ” skrz ˇr´ımsk´e legie. Ve vesnici je pˇriv´ıtal Obelix. A Majestatix na jejich poˇcest uspoˇr´adal velikou hostinu plnou peˇcen´ ych divoˇc´ ak˚ u.
12
Kapitola 2
Asterix a Normani 2.1
Novinky z Lutecie
Zaˇc´ın´a nov´ y den ve vesniˇcce, kterou uˇz vˇsichni dobˇre zn´ame. Objevuje se poˇst’´ak Rekomandix se zpr´avami z okoln´ıho svˇeta. Pˇrin´ aˇs´ı nov´ y katalog se zbrojn´ı a vozov´e manofaktury. Obelix zastav´ı Rekomandixe a pt´ a se: Pro n´as nic?“ ” Ne. Jen psan´ı pro n´ aˇceln´ıka Majestatixe,“ odpov´ıd´a Rekomandix. ” Asterixe informace dopisu zaujme natolik, ˇze se rozhodne Rekomandixe s Obelixem doprovodit k n´ aˇceln´ıkovi. Bˇehem cesty se Obelix zaj´ım´a, zda se daj´ı poˇstou zas´ılat tak´e menhiry. Na to mu Rekomandix odpov´ıd´ a: Ano daj´ı, ale jen doporuˇcenˇe, aby n´ahodou pˇri tˇr´ıdˇen´ı ” nˇekam nezapadly.“ Majestatix se podivil, ˇze mu p´ıˇse jeho bratranec Grafomanix, protoˇze toho pr´ y nikdy moc na mramorovou desku nenaˇskr´ abe. V dobˇe kolem pˇrelomu letopoˇctu v Galii totiˇz jeˇstˇe ˇ neznali pap´ır. Grafomanix, kter´ y ˇzije v Lutecii, m´a syna Zniˇcehonixe. Zivot ve mˇestˇe mu, podle dopisu, nesvˇedˇc´ı, proto jej Grafomanix pos´ıl´a k Majastatixovi na pr´azdniny, aby se stal chlapem. To je samozˇrejmˇe nov´ yu ´kol pro Asterixe s Obelixem, kteˇr´ı sv˚ uj u ´kol nadˇsenˇe pˇrijmou se slibem, ˇze neˇz Zniˇcehonix odjede, bude umˇet zab´ıjet divok´e kance ranou pˇest´ı. V tom se do vesnice pˇriˇr´ıt´ı prapodivn´ y povoz ve tvaru ryby. Z nˇej vyskoˇc´ı blond’at´ y holobr´adek a hned zdrav´ı Majestatixe: Ahoj strejdo! J´a jsem tv˚ uj synovec Zniˇcehonix.“ Povoz taˇzen´ y ” trojic´ı kon´ı je pr´ y nejnovˇejˇs´ı model sportovn´ıho vozu vyr´abˇen´ y v Mediolanu (dneˇsn´ı Mil´ano). Obelix nam´ıt´ a: M´ ame pˇrece na starost jeho v´ ychovu, a pˇri tom plat´ı, ˇskoda kaˇzd´e r´any, ” kter´a padne vedle.“ At’ tˇe ani nenapadne!“ zakazuje mu to Asterix. ” Hm? Tak mi tedy, pane Asterixi, laskavˇe ˇreknˇete, jak vy si pˇredstavujete v´ ychovu, kdyˇz ” mu ani nesm´ım d´ at v´ ychovn´ ych p´ ar facek,“ stˇeˇzuje si Obelix. Podle Asterixe, je nejprve tˇreba z´ıskat Zniˇcehonixovu d˚ uvˇeru. Rozhodne se na jeho poˇcest uspoˇr´adat b´al. O hudebn´ı doprovod se m´ a postarat bard Trubadix. Je mu dovoleno jen hr´at, pokud se pokus´ı zp´ıvat tak dostane nakl´ adaˇcku. Zniˇcehonixovi ale nen´ı hudba pˇr´ıliˇs po chuti: Ne! Ne! ” Ne! Na toto mohl tancovat leda n´ aˇs pradˇedeˇcek! Pˇredvedu v´am, co se ted’ frˇc´ı v katakomb´ach v Lutecii!“ Vytrhne harfu Trubadixovi z ruky a poˇr´adnˇe to rozbal´ı. Dokonce i Obelix podlehne modern´ım rytm˚ um. Trubadix se nechce nechat zahanbit a znovu bere do rukou harfu a spust´ı Armorickou lidovou p´ıseˇ n. Jeho produkce pˇr´ıliˇs nenadchne zbytek vesnice a kov´aˇr konˇc´ı vystoupen´ı u ´derem kladiva do Trubadixovi hlavy. Zniˇcehonix je nadˇsen: To bylo perfektn´ı! ” 13
Jakˇzivo jsem nˇeco takov´eho neslyˇsel! Ztr´ac´ıte tu ˇcas; v Lutecii byste udˇelal v Olympixu d´ıru do svˇeta ... Tam div´ aci rozb´ıj´ı kˇresla a zpˇev´akovi hlavu!“ Trubadix pˇrem´ yˇsl´ı o stˇehov´an´ı do Lutecie.
2.2
Pˇ r´ıjezd Norman˚ u
Zat´ımco se toto dˇeje v Galii, pojd’me se pod´ıvat jinam, aˇz na dalek´ y sever, kde noc trv´ a nˇekolik mˇes´ıc˚ u, kde zimy jsou krut´e a kde ˇzij´ı NORMANI udatn´ y a hrd´ y lid. Jsou to skvˇel´ı moˇreplavci a neohroˇzen´ı v´ aleˇcn´ıci. . . Maj´ı straˇsn´e bohy: boha Thora, kter´ y si libuje v ohni a krvi, a Odina, jenˇz poˇr´ ad´ a hostinu pro v´aleˇcn´ıky padl´e v boji ... ale pˇredevˇs´ım Normani nevˇed´ı co je strach! To je ovˇsem mrzut´e. Nejenˇze se dˇecka neboj´ı obr˚ u lidoˇzrout˚ u, ale ani z vrchnosti si nikdo nic nedˇel´ a, a tak normansk´e cesty nejsou bezpeˇcn´e. Normanˇst´ı uˇcenci se pokouˇs´ı odhalit tajemstv´ı v´ yznamu nˇekter´ ych ciz´ıch slov za pouˇzit´ı r˚ uzn´ ych experiment˚ u. Na v´ yznam slova strach, jsou ale vˇsechny experimenty kr´atk´e. To je jednoduˇs´ı v´ aleˇcn´ıka zarazit kyjem do zemˇe, neˇz pˇrij´ıt na to, co je strach. A tak normansk´ y n´aˇceln´ık Olaf Bolehlaf shrom´ aˇzdil sv´e v´aleˇcn´ıky a prohl´asil: Takhle to nejde! Jak to, ˇze ” nezn´ame vˇsechno? Po cel´em svˇetˇe se mluv´ı o strachu! I ty nejslabˇs´ı kmeny znaj´ı strach, jen my ne! My, kteˇr´ı vˇsechno zn´ ame, Vˇsechno v´ıme!“ Strach totiˇz pr´ y d´ av´ a kˇr´ıdla, a pak by Normani mohli l´etat jako pt´aci. N´aˇceln´ık Olaf Bolehlaf tedy navrhuje: Vyprav´ıme se ke bˇreh˚ um, kde znaj´ı strach! Obr´at´ıme to tam tˇreba ” vzh˚ uru nohama, ale to tajemstv´ı se mus´ıme dozvˇedˇet.“ Ostatn´ı Normani nadˇsenˇe souhlas´ı a zap´ıj´ı toto rozhodnut´ı sv´ ym n´ arodn´ım n´apojem jableˇcnou koˇralkou serv´ırovanou v lebk´ach poraˇzen´ ych nepˇr´ atel. A jeˇstˇe t´eˇze noci, to znamen´a o tˇri t´ ydny pozdˇeji, vyplouv´a mohutn´ y normansk´ y drakar pln´ y zuˇriv´ ych bojovn´ık˚ u na svou podivnou studijn´ı cestu. K jak´emu pobˇreˇz´ı se vyd´ ame, Bolehlafe?“ ptaj´ı se Normani n´aˇceln´ıka. ” Zvolil jsem nazdaˇrb˚ uh bˇrehy Galie, Autodafe,“ zazn´ı odpovˇed’. ” To vˇsak nen´ı nejlepˇs´ı volba, protoˇze jak v´ıme, Galov´e nemaj´ı zrovna pro strach udˇel´ano, dokonce se boj´ı jen jedin´e vˇeci, aby jim nebe nespadlo na hlavu ... ale sp´anek si t´ım ruˇsit nedaj´ı. N´asleduj´ıc´ı r´ ano Asterix a Obelix nedbaje deˇstˇe zavedou Zniˇcehonixe na pl´aˇz, aby z nˇej koneˇcnˇe udˇelali chlapa. Budou to muset odloˇzit, protoˇze se na obzoru objev´ı normansk´ y drakar. Jsou tu ... jsou tu No ... Normani,“ panikaˇr´ı Zniˇcehonix a prch´a do vesnice aˇz se mu ” za patama pr´ aˇs´ı. Obelix by se neradˇeji s Normany utkal s´am, ale Asterix rozhoduje, ˇze se radˇeji vr´ at´ı do vesnice a ˇreknou, co vidˇeli n´aˇceln´ıkovi. Ten nelen´ı a poˇsle naˇse dva hrdiny zpˇet na pl´aˇz, aby sledovali Normany. Ti se za zpˇevu sv´ ych divok´ ych p´ısn´ı vylod’uj´ı. Olaf Bolehlaf rozkazuje: Tady na t´eto pl´aˇzi rozbijeme ” t´abor. Zaˇcnˇete rozb´ıjet! Chci ho ˇr´ adnˇe po normansku rozbit´ y! ´ Pantograf, Epitaf, Stenograf, Omajlaf, Biograf, Hafhaf a Zastaf do pr´ace!“ Ve vesnici vyvolaj´ı tyto novinky hotov´e pozdviˇzen´ı. Na Zniˇcehonixovo varov´ an´ı: Normani stoj´ı pˇred branami! Vˇsechno ” tu zpustoˇs´ı ohnˇem a meˇcem! Jsou jich cel´e z´astupy! Hordy Norman˚ u! Hotov´e vylodˇen´ı Normandie!“ Vˇsak Galov´e reaguj´ı u ´plnˇe jinak, neˇz ˇcekal. Vrhaj´ı se po zbran´ıch a jsou laˇcn´ı na poˇr´adnou
14
bitku. K t´e ale zat´ım nedojde. V normansk´em t´ aboˇre zat´ım Bolehlaf doj´ıd´a tresku na smetanˇe a rozkazuje: Autodafe, p˚ ujdeˇs na v´ yzvˇedy ke Gal˚ um! Vpl´ıˇz´ıˇs se na jejich u ´zem´ı ” a z´ısk´aˇs informace o zdejˇs´ım obyvatelstvu!“ Provedu n´ aˇceln´ıku! To je pr´ avˇe na cestov´an´ı pouˇcn´e. . . ˇclovˇek pozn´a, jak ˇzije m´ıstn´ı lid, ” neˇz ho pobije.“ odpov´ıd´ a Autodaf. Potom se schov´ a u cesty v lese a pozoruje okol´ı.
2.3
Zajatec
V tom sam´em lese se samozˇrejmˇe proch´az´ı i Asterix s Obelixem a pov´ıdaj´ı si: Co tu ti ” Normani asi pohled´ avaj´ı, Asterixi?“ ´ Z toho n´ Ale! as hlava bolet nemus´ı! Ti n´am strach nenaˇzenou. My se neboj´ıme nikoho a ” niˇceho!“ Z vyslechnut´eho rozhovoru je Autodaf dost zklaman´ y: No nazdar cel´a dlouh´a cesta byla ” na draka!“ Naˇstˇest´ı pro nˇej se objev´ı Zniˇcehonix a pˇremlouv´a Asterixe: J´a v´as chtˇel poˇz´adat. . . Nesvˇedˇc´ı ” mi to tady a chtˇel bych, abyste mi pomohli pˇremluvit str´ yˇcka, at’ mˇe pust´ı zp´atky do Lutecie.“ To kv˚ uli Norman˚ um chceˇs odjet, ˇze je to tak?“ ” An´o´o´ o´ o! M´ am strach, hrozn´ y strach, jsem straˇsnˇe boj´acn´ y! Nejboj´acnˇejˇs´ı ze vˇsech! B´ u ” b´ u b´ u!“ To Autodafovi staˇc´ı a vrac´ı se zpˇet do t´abora Norman˚ u. Kdyˇz Bolehlaf doj´ıd´a ˇr´ızek na smetanˇe, vstoup´ı do stanu Autodaf a pov´ıd´a: Vidˇel jsem a slyˇsel jsem Galy, Bolehlafe! Stejnˇe ” jako my neznaj´ı co je strach!“ Coˇze? Takovou dalekou cestu jsme podnikli, a padneme na nevzdˇelance,“ zaˇrve Bolehlaf ” a ranou pˇest´ı pˇrelom´ı st˚ ul vejp˚ ul. Autodaf ho uklidˇ nuje: Vidˇel jsem v lese muˇze, kter´ y se chlubil, ˇze zn´a strach. . . dokonce ” tvrdil, ˇze je v tom ˇsampion.“ Tyto informace a lebka obl´ıben´e p´alenky normansk´eho n´aˇceln´ıka uklidˇ nuj´ı. Rozkazuje tedy profesion´ala pˇres strach fofrem zajmout a pˇriv´est do t´abora Norman˚ u. Mezit´ım v Galsk´e vesnici se Zniˇcehonix bal´ı k odjezdu zpˇet do Lutecie. Od Obelixe dostal na cestu mal´ y d´ arek - menhir a jiˇz se zved´a prach za jeho odj´ıˇzdˇej´ıc´ım vozem. Naneˇstˇest´ı sv˚ uj v˚ uz menhirem pˇret´ıˇzil, coˇz nevydrˇz´ı n´aprava a uprostˇred lesa mu praskne. Hrome porucha! Praskla mi n´ aprava! To kv˚ uli tomu menhiru. A kde tady seˇzenu autori” zovan´ y servis? . . . To je probl´em zahraniˇcn´ıch voz˚ u,“ stˇeˇzuje si Zniˇcehonix. Aby nebylo vˇs´ı sm˚ ule konec, z kˇrov´ı vyskoˇc´ı tlupa Norman˚ u a ˇzenou se k nˇemu. Zniˇcehonix zkamen´ı hr˚ uzou a ˇz´ ad´ a o slitov´ an´ı. To vˇsak Normani tak´e neznaj´ı a proto ho pro jistotu praˇst´ı kyjem po hlavˇe, ale jen zleh´ ynka aby ho moc nepoˇskodili. Pak by jeho lebka neˇsla pouˇz´ıt jako n´adob´ı. A to by byla ˇskoda. Asterix s Obelixem lituj´ı odjezdu Zniˇcehonixe a tak se jdou uklidnit do lesa. Obelix navrhne dohodu: kdyˇz najdou divoˇca´ka tak se rozdˇel´ı, pokud najdou ˇr´ımana nebo normana tak pˇripadne Obelixovi a houby jsou pro Asterixe. Nenajdou ani jedno z toho, protoˇze pes Idefix vyˇcenichal Zniˇcehonix˚ uv v˚ uz s Obelixov´ ym menhirem. Je totiˇz Obelixem vycviˇcen k hled´an´ı menhir˚ u. Po majiteli vozu nen´ı ani pam´atky, ale o jeho osudu jasnˇe svˇedˇc´ı stopy normansk´ ych v´ aleˇcn´ık˚ u vˇsude kolem.
15
V normansk´em t´ aboˇre, kde Bolehlaf pr´avˇe poj´ıd´a kuˇre na smetanˇe, Autodaf l´ıˇc´ı jak zajal Zniˇcehonixe: Chytili jsme ho, Bolehlafe, aby n´am pt´aˇcek neuletˇel, vzali jsme ho palic´ı pˇres ” palici, ale je z toho trochu paf!“ Na coˇz reaguje neboh´ y Norman Trochupaf slovy: Zde pane!“ ” N´aˇceln´ık Bolehlaf zaˇc´ın´ a ztr´ acet trpˇelivost: Naˇzeˇ n n´am strach, pov´ıd´am! Pˇrijeli jsme z ” daleka, abychom poznali, co je strach! Tak dˇelej!!!“ To je nedorozumˇen´ı,“ br´ an´ı se Zniˇcehonix, vy nah´an´ıte strach mˇe.“ ” ” Jak bychom ti mohli nah´ anˇet strach, kdyˇz nev´ıme co to je?“ pt´a se n´aˇceln´ık. ” Takto to tedy nep˚ ujde, proto se Normani ptaj´ı, jak se strach projevuje. Obl´ev´ a mˇe studen´ y pot, v hlavˇe m´am pr´azdno, ˇzaludek sevˇren´ y. . .“ popisuje pˇr´ıznaky ” Zniˇcehonix. Podle Norman˚ u jde o chˇripku a ta je l´etat nenauˇc´ı. Zaslechli totiˇz zvˇesti o tom, ˇze strach d´av´a lidem kˇr´ıdla. Rozhodnou se tedy z´ıtra r´ano shodit neboh´eho Zniˇcehonixe z u ´tesu, aby vidˇeli zda polet´ı, nebo ne. Kdyˇz se Majestatix dozv´ı, ˇze jeho synovce zajali Normani, ˇrekne Asterixovi s Obelixem, aby zjistili proˇc jej zajali a co na nˇem vid´ı zaj´ımav´eho.
2.4
Bitka
Asterix se napije kouzeln´eho n´ apoje a ˇr´ık´a Obelixovi: Jsme kousek od normansk´eho t´abora, ” kdyby n´as nechtˇeli pustit, vysvˇetl´ıme jim to nejprve ruˇcnˇe a pak slovnˇe.“ Obelixovi se takov´ y pl´ an zamlouv´a. Pˇri setk´an´ı s prvn´ı normanskou hl´ıdkou se uj´ım´ a Asterix slova: ” Chceme mluvit s n´ aˇceln´ıkem.“ ” ˇ ıkal jsi pˇrece, nejdˇr´ıv ruˇcnˇe a teprve potom slovnˇe!“ nesouhlas´ı Obelix. Tak to ne, to ne! R´ ” Normani se tak´e chtˇej´ı prve pr´ at a pak aˇz teprve mluvit. Vypukne straˇsliv´a ˇreˇz. Naˇsi hrdiˇ ımani, nemysl´ıˇs Asterixi?“ pochvaluje si protivn´ıka nov´e si potyˇcku uˇz´ıvaj´ı: V´ıc vydrˇz´ı neˇz R´ ” Obelix. Ano nejsou tak organizovan´ı, ale odolnˇejˇs´ı. A neboj´ı se,“ souhlas´ı Asterix. Dalˇs´ı novinkou ” o normansk´ ych bojovn´ıc´ıch je to, ˇze tak´e pouˇz´ıvaj´ı kouzeln´ y n´apoj - bˇehem boje se chod´ı obˇcerstvovat k sudu s koˇralkou. Nedaleko odtud db´ a hl´ıdka na dodrˇzov´an´ı ˇr´ımsk´eho m´ıru i v tˇech nejodlehlejˇs´ıch koutech ˇr´ıˇse. Jen co zaslechne zvuky boje, otoˇc´ı se a jde, o tom co zaslechla, podat zpr´avu do t´abora. ˇ ımani dostanou Ta je samozˇrejmˇe p´ısemn´ a a vytesan´ a do mramorov´e desky ve tˇrech kopi´ıch. R´ rozkaz ukonˇcit bitku bez dalˇs´ıch odklad˚ u. D´ıky nov´ ym posil´am nabrala bitva na obr´atk´ach a to se nel´ıb´ı n´ aˇceln´ıkovi Norman˚ u. ´ ˇ ek ani nem˚ U Odina! Co je to tu za r´ amus? Clovˇ uˇze sn´ıst divoˇc´aka na smetanˇe.“ ” Coˇze? Divoˇc´ aka na smetanˇe,“ zaujme novˇe pˇr´ıchoz´ı Obelixe. ” Kdo jsi, u Thora, a co to dˇel´ aˇs s Karafem,“ pt´a se Bolehlaf Obelixe. ” Slyˇsel jsi, Asterixi? Ten m˚ uj se jmenuje Karaf. A ten tv˚ uj“, poznamen´a Obelix smˇerem ” ke sv´emu druhovi. Nev´ım zat´ım n´ as nikdo nepˇredstavil,“ odvˇet´ı Asterix. ” Okamˇzitˇe pust´ıˇs Daktylografa, u Odina,“ vyhrkne uˇz ˇr´adnˇe rozp´alen´ y normansk´ y n´aˇceln´ık. ” T´ımto pˇredstaven´ı se koneˇcnˇe dost´avaj´ı naˇsi pˇr´atel´e od rvaˇcky ke kultivovan´e konverzaci. Nejprve se Obelix dozv´ı, jak Normani pˇripravuj´ı kance na smetanˇe. Pr´ y stejnˇe jako jahody na smetanˇe, jen se m´ısto jahod pouˇzije kanec. Pˇrece ne´ utoˇc´ıte na nejob´avanˇejˇs´ı v´aleˇcn´ıky na ” svˇetˇe, abyste se dozvˇedˇeli kuchaˇrsk´ y recept,“ je zaskoˇcen Bolehlaf.
16
ˇ ımany zpˇet do t´abora a sami odejdou do n´aˇceln´ıkova Poˇslou tedy, ˇr´ adnˇe zvalchovan´e, R´ stanu, kde jim n´ aˇceln´ık vysvˇetl´ı, proˇc zajmul Zniˇcehonixe. Dohodnou se tak, ˇze Obelix odejde do vesnice pro nˇeco nebo nˇekoho, kdo nauˇc´ı Normany strachu a ti pak v m´ıru odt´ahnou. V´alˇcit se bude aˇz za p´ ar stolet´ı.
2.5
Kde je bard?
Trubadix ve vesnici nen´ı a podle stavu jeho obydl´ı to vypad´a, ˇze odeˇsel nadobro. Naˇstˇest´ı Obelix˚ uv pes Idefix je zkuˇsen´ ym stopaˇrem a chyt´a Trubadixovu stopu. No nebyla to stopa hledan´eho barda, byly to uˇz zase menhiry. Jak jsme jiˇz slyˇseli dˇr´ıve, je vycviˇcen k hled´an´ı menhir˚ u. Obelixovy se rozsv´ıt´ı a vzpomene si na Trubadix˚ uv n´apad odej´ıt za u ´spˇechem do Lutecie. Zat´ımco Asterix hoduje s Bolehlafem, putuje ne´ unavn´ y Obelix po stop´ach Trubadixov´ ych. Nesm´ıˇs vˇeˇset hlavu, Idefixi. Nauˇc´ım tˇe stopovat bardy a z tebe bude velk´ y a siln´ y pes,“ ” uklidˇ nuje Obelix sv´eho vˇern´eho pˇr´ıtele. S mou hlavou a tvou silou budeme nepˇremoˇziteln´ı,“ pokraˇcuje. ” Cestou obˇcas spoˇr´ ad´ a divoˇc´ aka, aby zahnal hlad, a obˇcas, aniˇz zpomal´ı, ztluˇce ˇr´ımskou hl´ıdku, kter´ a mˇela ten hloup´ y n´ apad pˇrij´ıt mu do cesty. Obelix nach´az´ı ˇradu stop bardova putov´an´ı, splaˇsen´e voly, dˇeveˇcku naˇr´ıkaj´ıc´ı u kr´avy, kter´e zkyslo ml´eko a nakonec objevil pˇred vyb´ılenou hospodou jeho konˇe. To vˇse zp˚ usobil jeho zpˇev. Nakonec barda pˇreci jenom najde. Trubadixi, pˇriˇsel jsme pro tebe, abys. . .“ ” Tak to ne, pane! Vy m´emu umˇen´ı nerozum´ıte! Porad’te si tedy beze mˇe. J´a jdu dˇelat d´ıru ” do Lutecie!“ Na to Obelix vyhrkne: Zniˇcehonix je v nebezpeˇc´ı!“ ” Zniˇcehonix? Ten mlad´ık s vynikaj´ıc´ım umˇeleck´ ym vkusem? Co se mu stalo?“ ” Zajali ho Normani. Chtˇej´ı mu l´ıt koˇralku do krku.“ ” Ach tak, uˇz ch´ apu, chcete, abych ty muˇze severu sv´ ym zpˇevem obmˇekˇcil. . . Budiˇz pojd’me.“ ” A uˇz Trubadix ot´ aˇc´ı a pl´ anuje mal´e vesnick´e turn´e po Galsk´em venkovˇe.
2.6
Jedineˇ cn´ y koncert
Vˇsechno mus´ı jednou skonˇcit a proto doch´az´ı konce i Bolehlafova trpˇelivost. Asterixovi jsou odepˇreny dalˇs´ı p´ areˇcky na smetanˇe a je rozhodnuto, ˇze dojde k popravˇe rukojm´ıch schozen´ım zu ´tesu. Zniˇcehoxovi se um´ırat moc nechce a proto se naposled snaˇz´ı nahnat Norman˚ um strach historkou o straˇsn´em obru lidoˇzroutovi, a pitvorn´ ymi obliˇceji. Jak vidno straˇsideln´e historky na barbary nep˚ usob´ı, protoˇze oni se jich sami ˇcasto u ´ˇcastn´ı. Napˇr´ıklad kdyˇz se rozhodnou darovat jednomu z kamar´ ad˚ u ˇctyˇriadvacetid´ıln´ y servis vyroben´ y z lebek pobit´ ych nepˇr´atel. Po vypr´avˇen´ı vesel´ ych historek dost´ avaj´ı Daktylograf a Stenograf rozkaz nav´est Zniˇcehonixe na letovou dr´ ahu. Asterix si mezit´ım lokne kouzeln´eho n´apoje, pˇretrh´a ˇretˇezy a pust´ı se do Normansk´ ych v´ aleˇcn´ık˚ u. Bitka velmi rychle konˇc´ı pˇr´ıchodem Obelixe a Trubadixe. Asterix se ihned uj´ım´ a slova, usazuje Normany na kraj u ´tesu a pˇredstavuje barda. Ten pˇredstupuje pˇred zat´ım chladn´e publikum a pˇeknˇe od podlahy spust´ı: Ach Galie, ach Galie, ” ten, kdo tv´e pivo vypije! Ach ˇzeny kr´asn´e, ˇzeny m´e, Teutanis je miluje. . .“ Normani jsou zdˇeˇseni nˇeco tak hrozn´eho opravdu neˇcekali. Dost! Uˇz dost,“ ˇrve normansk´ y ” n´aˇceln´ık a konˇc´ı pˇeknˇe rozjet´ y koncert.
17
Na Asterixovu nab´ıdku pokraˇcov´ an´ı t´eto jedineˇcn´e kulturn´ı akce odpov´ıd´a: Pˇri pomyˇslen´ı, ” ˇze to uslyˇs´ım jeˇstˇe jednou, se mi klepou kolena, sv´ır´a ˇzaludek, zuby cvakaj´ı a pol´ev´a mˇe studen´ y pot!“ Diagn´oza je jasn´ a neohroˇzen´ y normansk´ y n´aˇceln´ık Olaf Bolehlaf m´a poprv´e v ˇzivotˇe strach. Studijn´ı cesta se vydaˇrila, Normani koneˇcnˇe poznali, co je to strach. Naˇsi pˇr´ atel´e se vr´ atili do vesnice, kde je pˇriv´ıtali jako slavn´e v´ıtˇeze. Ted’, kdyˇz se Zniˇcehonix pˇrest´al b´at, Obelix se chopil jeho dalˇs´ıho vzdˇel´av´an´ı. Nauˇcil ho lovit divok´a selata, potom ˇr´ımsk´e hl´ıdky a nakonec divoˇc´ aky. Bard Trubadix se jako kaˇzd´a hvˇezda nemohl nabaˇzit sv´eho fenomen´aln´ıho u ´spˇechu a druid Panoramix. Ten vysvˇetlil Asterixovi, ˇze jedinˇe ˇclovˇek, kter´ y poznal strach, se st´ av´ a skuteˇcnˇe odv´ aˇzn´ ym. Prav´a odvaha totiˇz tkv´ı v umˇen´ı strach ovl´adnout! Vˇsak taky normani dok´ azali proti strachu bojovat a pˇremoci. Nad´ale byli udatn´ı a mˇeli ´ vyhrazen´a m´ısta na hostinˇe u Odina. Pr´azdniny v osvˇeˇzuj´ıc´ı Armorice se ch´ yl´ı ke konci; nadeˇsel ˇcas, aby se Zniˇcehonix vr´atil do Lutecie. Na rozlouˇcenou je uspoˇra´d´ana velk´a hostina, na n´ıˇz je pozv´an i Trubadix nebot’ pr´avˇe d´ıky naˇsemu bardovi m˚ uˇzeme ˇr´ıci, ˇze konec vˇse napravil. Ou ano!
18
Kapitola 3
Asterix v Helvetii 3.1
Galsk´ a vesnice
Jste k niˇcemu!“ Oz´ yv´ a se kˇrik z Majestatixova domu, kter´ y je starostou v galsk´e vesnici. ” ’ Jeden jako druh´ y! At uˇz v´ as nevid´ım!“ Po cestˇe vych´az´ı rozzloben´ı nosiˇci a Asterix ” s Obelixem na nˇe hned volaj´ı a ptaj´ı se, co se vlastnˇe stalo. No jo, propustil n´ as,“ ˇr´ık´ a huben´ y Gal s rud´ ymi vousy, jeden ze starostov´ ych nosiˇc˚ u. ” A to byl jeˇstˇe r´ ano v dobr´e n´ aladˇe. Dokonce si liboval, jak je hezky. . .“ ” Tak jsme se zaklonili, abychom se taky pod´ıvali na nebe. . .“ Dodal druh´ y nosiˇc, Gal ” s r˚ uˇzovou tunikou a helmou s b´ yˇc´ımi rohy. A kdyˇz jsme se zase narovnali, n´aˇceln´ık uˇz na ˇst´ıtu nebyl“, pokraˇcuje prvn´ı. ” Pˇresnˇe tak“, pˇrid´ av´ a se druh´ y nosiˇc. Dˇel´a chybu, ˇze se zbavuje podpory zdola!“ ” ” Oba dva odch´ az´ı pryˇc a cestou si jeˇstˇe mumlaj´ı pod vousy. Zat´ımco Asterix zamet´ a pˇred kamenn´ ym domem a Obelix leˇst´ı tˇr´ımetrov´ y menhir, pˇrich´az´ı sviˇzn´ ym krokem starosta Majestatix a hned na nˇe vol´a: Asterixi! Obelixi! Rozhodl jsem se ” prok´azat v´ am ˇcest a jmenovat v´ as sv´ ymi nosiˇci!“ N´as?!“ Polekal se Asterix. Ale Majestatixi, n´aˇceln´ıku n´aˇs. . .“ ” ” Dost ˇreˇc´ı“, ˇsk´ aˇce mu starosta do ˇreˇci. Do pr´ace!“ Postav´ı se na velk´ y modr´ y ˇst´ıt a ukazuje ” ” jim, aby ho zvedli. Asterixovi a Obelixovi tedy nezb´ yvalo neˇz ˇst´ıt s n´aˇceln´ıkem zvednout. Jenomˇze Obelix je dvakr´at tak velk´ y jako Asterix, proto kdyˇz ˇst´ıt zvedl, Majestatix z nˇeho m´alem spadl. Jen tak tak se udrˇzel, ale ˇst´ıt pod jeho nohama byl dost prudce nakolonˇen´ y. ˇ by to l´ıp, kdybyste ho nesli po u Hi! Hi! Hi! Slo ´boˇc´ı!“ Volal na nˇe star´ y dˇeda a cel´ y se ” rozesm´al. Asterix a Obelix se snaˇzili n´est ˇst´ıt co nejrovnˇeji, ale stejnˇe se jim to moc nedaˇrilo. Posm´ıvali se jim i ryb´ aˇr s kov´ aˇrem. Obelix by mˇel l´ezt po kolenou!“ ” Nezd´a se ti, ˇze je n´ am dnes n´ aˇceln´ık nˇejak zvl´aˇst’ naklonˇen?“ ” To uˇz Majestatixe opravdu rozzlobilo. Naˇr´ıdil, aby ho sundali. M´am dojem, ˇze si z n´ as ” ˇ utahuj´ı!“ R´ıkal. Asterix vˇsak dostal dobr´ y n´ apad a pov´ıd´a mu: Bude lepˇs´ı, kdyˇz tˇe Obelix ponese s´am, ” ´o n´aˇceln´ıku.“ S´am?“ Divil se Majestatix. Jenˇze n´aˇceln´ık na pln´ yu ´vazek m´a pr´avo b´ yt noˇsen dvˇema ” ” v´aleˇcn´ıky... Pˇripadal bych si oˇsizen.“
19
A j´a mus´ım leˇstit menhiry.“ Pˇridal Obelix, ale to nebyl v˚ ubec dobr´ y n´apad nˇeco takov´eho ” ˇr´ıci. Majestatix se na nˇeho rozkˇrikl, aˇz z toho nadskoˇcil. U Teutatise! Ty mˇe odm´ıt´ aˇs nosit?!“ ” O chv´ıli kˇriku pozdˇeji uˇz po vesnici bˇehal Obelix se zdvihlou rukou, na kter´e nesl ˇst´ıt s n´aˇceln´ıkem, v druh´e ruce hadr na menhiry a vypadal opravdu trochu uraˇzenˇe. Vypadal jako ˇc´ıˇsn´ık v nˇejak´e restauraci. Nav´ıc se jim cel´a vesnice sm´ala. Galov´e se vedle cesty popadali sm´ıchy za bˇricha a hlasitˇe se chechtali. Jedin´ y druid Panoramix se m´ısto sm´ıchu pˇrekvapenˇe podivoval. No tohle! Co to m´ a b´ yt?“ ” Ovˇsem takov´e dobrodruˇzn´e vesel´ı jako ve vesnici nevl´adne v pal´aci, kde vl´adne mocn´ y ˇr´ımsk´ y guvern´er Graccnus Bacilovirus. I kdyˇz tam dˇelaj´ı vˇsechno moˇzn´e, aby se pobavili...
3.2
Pal´ ac Bacilovira
U Joviˇse! Tv´e orgie, vzneˇsen´ y Bacilovire, jsou b´ajeˇcnˇe dekadentn´ı. D´avaj´ı n´am zapomenout, ” ˇ ıma!“ Chv´ ˇ ıman˚ ˇze jsme tak daleko od R´ al´ı jeden z R´ u sv´eho hostitele. ˇ Staˇc´ı ˇspetka dobr´eho vkusu... M´e orgie zajiˇst’uje ˇr´ımsk´ y lah˚ udk´aˇr Selmicus.“ Rozpov´ıd´av´ a ” se tlust´ y, j´ıdlem zaˇspinˇen´ y Bacilovirus. A koneˇcnˇe tu m´ame taneˇcnice. V´ıno! Doneste jeˇstˇe ” v´ıno!“ Bacilovirus je tlust´ y guvern´er se svˇetle modr´ ym pl´aˇstˇem a zamaˇstˇen´ ym oˇsacen´ım. Je tak tlust´ y, ˇze nem˚ uˇze jet ani na koni. Dokonce se ˇcasto nevejde ani do dveˇr´ı. M´a podl´ y obliˇcej, ˇspiˇcat´ y dlouh´ y nos, hnˇed´e vlasy a na tv´aˇri bradavici. Pˇrib´ıh´a sluha se zpr´ avou, ˇze se pr´avˇe dostavil ten, jehoˇz tlouˇst´ık Bacilovirus oˇcek´av´ a. ˇ a v jeho komnat´ Cek´ ach. Uˇz jdu...“, zved´ a Bacilovirus sv´e ˇspeky z pohodln´e pohovky. At’ zat´ım donesou drˇst’ky ” ” z divoˇc´aka smaˇzen´e v loji z pratura! J´a jsem hned zp´atky.“ Spoleˇcnost upocen´ ych ztloustl´ ych lid´ı se zat´ım skvˇele bav´ı. Rochn´ı se v m´ıs´ach s j´ıdlem a prol´evaj´ı sv´ a hrdla poˇr´ adn´ ymi douˇsky ˇcerven´eho v´ına. Okˇrikuj´ı otroky za ˇcist´e m´ısy, kter´e ˇ ımana vˇzdy popud´ı, a rozˇslap´avaj´ı j´ıdlo po zemi. spr´avn´eho dekadentn´ıho R´ Bacilovirus se pokusil seˇskr´ abnout si vrstvu ˇsp´ıny ze sv´ ych ˇsat˚ u, coˇz se mu ovˇsem nepovedlo, a vyˇsel za on´ım ˇclovˇekem, kter´eho ˇcekal. Je to muˇz s ˇcern´ ym vousem a velk´ ym nosem zahˇ ıkaj´ı mu Eukalypt. nut´ ym do ˇsestky. R´ Ave, Caie Eukalypte! Jak´ a byla ˇzeˇ n?“ ” Vynikaj´ıc´ı, ´ o Bacilovire! Zde je zlato z dan´ı, pokut, placen´eho parkov´an´ı, m´ ytn´eho z ˇr´ım” sk´ ych cest a poplatk˚ u za pr´ avo poslouchat veˇrejn´e vyvol´avaˇce!“ Odpovˇedˇel Eukalypt a uk´azal na velk´ y pytel pln´ y zlat’´ ak˚ u, kter´ y mu leˇzel u nohou a leskl se ve slunci. V´ ybornˇe, Eukalypte! Rozdˇel´ıme se. . . tohle je pro tebe. . .“, a nasypal v´ ybˇerˇc´ımu pln´e ” ’ hrsti zlat ´ak˚ u. Potom stˇeˇz´ı vyt´ ahl zbytek zlata s pytlem a vysypal do pokladnice ohromnou hromadu. To je pro mˇe. . .“ ” Nezapomnˇel vybrat tˇri zlat’´ aky stranou do mal´e pokladniˇcky na stolku. A zde. . . pro ” ˇ R´ım.“ ˇ ımˇe se budou divit, ˇze z tv´e Eukalypt se podivoval. Nezd´ a se ti, ˇze trochu pˇreh´an´ıˇs? V R´ ” provincie dost´ avaj´ı tak mal´e danˇe.“ ˇ ımˇe vzpamatuj´ı, budu Jsem jmenov´ an na rok! M´ am rok na to, abych zbohatl! Neˇz se v R´ ” uj ˇzivot, to budou daleko! Daleko! A bohat´ y! Bohat´ y! Bohat´ y!!!“ Zasn´ıval se Bacilovirus. M˚ ” jedny velk´e orgie!“ ˇ ıma poˇslou na inspekci kvestora?“ Ano, ale co kdyˇz sem z R´ ” 20
U Joviˇse! Dok´ aˇzu si s n´ım poradit! Bud’ z nˇej rychle udˇel´am dekadenta, nebo se ho ” zbav´ım!“ Rozˇciloval se tlouˇst´ık a tˇr´ asl huben´ ym v´ ybˇerˇc´ım. Pak se uklidnil, dokonce ho i pustil a pov´ıd´a: Dost bylo pr´ ace! Pojd’! . . . M´aˇs r´ad drˇst’ky z divoˇc´aka smaˇzen´e v loji z pratura?“ ” A s MEDEM??“ Rozz´ aˇril se hned v´ ybˇerˇc´ı. ” Jistˇe. . .“ usm´ al se Bacilovirus. ” Tou dobou vˇsak uˇz pˇrij´ıˇzdˇel k pal´aci huben´ y chlap´ık. Je to kvestor Claudius Z´anˇetnervus a urˇcitˇe se netv´ aˇr´ı tak, ˇze by se chtˇel j´ıt bavit s bandou obtloustl´ ych upocen´ ych dekadent˚ u. Ave, kvestore! Pˇrekvapils n´ as uprostˇred rodinn´eho d´ ych´anku“, v´ıt´a Bacilovirus huben´eho ” chlap´ıka se zelen´ ym pl´ aˇstˇem v zatuchl´e m´ıstnosti pln´e opil´ ych lid´ı. M´ame tu takovou malou, ” intimn´ı oslavu. . . Pojd’ mezi n´ as.“ Ave, guvern´ere. Jakoˇzto pokladn´ık naˇsich provinci´ı jsem byl vysl´an Caesarem, abych ” ˇ pˇrezkoumal tv´e u ´ˇcty, a ne se u ´ˇcastnil tv´ ych orgi´ı. Rekni tˇem lidem, at’ odejdou.“ Promluvil kvestor. A otevˇrete okna! Na tv´em d´ ych´anku se ned´a d´ ychat!“ ” Zajist´e, zajist´e“, zaˇcal Bacilovirus hned zaˇrizovat. No tak, pˇr´atel´e, necht’ ti, kdo se udrˇz´ı ” ” na nohou, odvedou ostatn´ı.“ Usadili se u stolu. Je pozdˇe. Jsi jistˇe unaven, m˚ uˇzeme se pustit do pr´ace z´ıtra... Nechtˇel ” bys nˇeco poj´ıst? Mysl´ım, ˇze tu zbyly jeˇstˇe nˇejak´e drˇst’ky z...“ Jsem skuteˇcnˇe unaven“, pˇreruˇsil ho kvestor Claudius. Cesta byla dlouh´a a jeˇstˇe n´ as ” ” bˇehem plavby pˇrepadli som´ alˇst´ı pir´ ati. Naˇstˇest´ı se ale poh´adali a sami si potopili lod’. . . At’ mne zavedou do m´ ych komnat a donesou mi zeleninov´ y v´ yvar.“ Ovˇsem, ovˇsem“, odv´ adˇel Bacilovirus kvestora a ukazoval sluh˚ um, kam ho maj´ı zav´est. ” S´am se o tvou pol´evku postar´ am“, dodal. ” O chv´ıli pozdˇeji se jiˇz tlouˇst´ık Bacilovirus belhal kuchyn´ı sv´eho pal´ace a hledal kuchaˇre. Kuchynˇe byl velk´ y s´ al v podzem´ı, kde hoˇreli louˇce a osvˇetlovaly kamenn´e klenby stropu. Uprostˇred m´ıstnosti byla ohromn´ a kamna u nichˇz sluhov´e ot´aˇceli obrovsk´eho divoˇc´aka, velk´e kr˚ uty a menˇs´ı ˇzirafu. Kuchaˇr ho spatˇril a hned mu bˇeˇzel naproti. ´ pane, m´ O am nyn´ı pod´ avat medvˇed´ı jel´ıtka a nad´ıvan´e ˇziraf´ı krky?“ Ptal se s u ´smˇevem. ” Ne“, odvˇetil stroze Bacilovirus. Pˇrichyst´aˇs mi misku zeleninov´eho v´ yvaru!“ ” ” Kuchaˇr se zamraˇcen´ım pok´ yvl hlavou, nebyl zrovna potˇeˇsen. Co si vˇsechno ty tv´e orgie ” nevymysl´ı“, ˇr´ıkal si v duchu. Posluˇsnˇe vˇsak zaˇcal strouhat mrkev a kr´ajet zeleninu. Nˇekolikr´ at si do hrnce s v´ yvarem odplivl, ale to dˇelal bˇeˇznˇe, takˇze to urˇcitˇe nebyl projev nespokojenosti k Bacilovirovi. Po chv´ıli uˇz nesl p´ anovi pol´evku ve zdoben´e misce na zlat´em podnosu. Zde, pane, je to ” hotovo.“ Poloˇz to sem a jdi.“ ” Kuchaˇr odeˇsel, Bacilovirus odloˇzil svou ˇc´ıˇsi v´ına a zaˇcal ˇsm´atrat na sv´ ych tlust´ ych ruk´ach po prstenech, kter´ ych tam mˇel poˇzehnanˇe. Prsteny mohl otev´ırat, mˇel v nich skryt v kaˇzd´em jed, ovˇsem vˇetˇsina uˇz byla vypotˇrebovan´a. Mˇel bych je vˇzdycky po pouˇzit´ı doplnit“, ˇr´ıkal si ” ˇseptem pro sebe. Koneˇcnˇe naˇsel na sv´em prstu, kter´ y pˇripom´ınal v´ıce buˇrt neˇz ˇc´ast lidsk´eho tˇela, prsten pln´ y pr´ aˇsku – jedu. Vysypal jed do pol´evky a pak ho odnesl kvestorovi. ˇ s si tu pˇeknˇe...“ prohl´ Zijeˇ asil k Bacilovirovi kvestor, kdyˇz veˇsel. Je to zvl´aˇstn´ı, u gu” ” vern´era tak chud´e provincie, kter´ a dod´av´a do ˇr´ımsk´e st´atn´ı pokladnice jen p´ar zlat´ ych.“ Bacilovirus se vˇsak nedal, s faleˇsn´ ym u ´smˇevem odpov´ıdal, kdyˇz uˇz kvestor pil svoji pol´evku. Staˇc´ı ˇspetka dobr´eho vkusu a ˇclovˇek dok´aˇze z m´ala udˇelat moc... Nav´ıc kdyˇz jsou ” vˇsichni pracovit´ı jako j´ a.“ Z´ıtra si to vˇsechno probereme, m´aˇs-li v˚ ubec v poˇr´adku u ´ˇcetnictv´ı.“ ” Jistˇe, dobrou noc, kvestore.“ ” 21
V noci se pˇrihodila neˇcekan´ a vˇec. Tedy neˇcekan´a pro vˇsechny obyvatele pal´ace snad jen kromˇe guvern´era Bacilovira. Sluha hned budil guvern´era: Pane! Pane! Kvestorovi je zle!“ ” Uˇz?“ Podivoval se ospal´ y Bacilovirus. Pomalu se dobelhal do kvestorova pokoje, kter´ y ” se cel´ y zelen´ y v obliˇceji sv´ıjel v posteli. ´ a´a´a! To je bolest! U Joviˇse, tohle nepˇreˇziju!“ A´ ” To je urˇcitˇe t´ım zeleninov´ ym v´ yvarem! Je straˇsnˇe tˇeˇzk´ y na ˇzaludek. D´am zmrskat kuchaˇre.“ ” Odpov´ıdal klidn´ ym hlasem Bacilovirus. Kvestor se d´ al kˇreˇcovitˇe sv´ıjel v peˇrin´ach. Nech kuchaˇre na pokoji a zavolej radˇsi l´ekaˇre!“ ” Bacilovirus moc dobˇre znal svoje l´ekaˇre, kteˇr´ı jsou dohromady nebezpeˇcnˇejˇs´ı neˇz cel´ a ˇr´ımsk´a legie. Neuzdravili zat´ım ani kaˇsel. Za nˇekolik hodin koneˇcnˇe pˇrispˇechali, nahrnuli se ke kvestorovˇe posteli. M´a kˇreˇce“, volal zkuˇsenˇe prvn´ı. ” Drah´ y kolego, nazval bych to sp´ıˇse mravenˇcen´ım“, odporoval druh´ y. ” Vy snad ˇzertujete, v´ aˇzen´ı! Vˇzdyt’ sebou ˇskube!“ Pˇrekˇrikoval je tˇret´ı. ” Uvˇedomte si laskavˇe, ˇze j´ a byl prim´aˇrem valetudinaria ve Vindonisse!“ Valetudinarium ” byla vojensk´ a nemocnice. J´a zas studoval na proslul´e ˇskole v Massilii!“ ” Podle vaˇs´ı tv´ aˇre soudˇe, musely b´ yt vaˇs´ım hlavn´ım oborem studentsk´e orgie!“ ” Moˇzn´ a, ovˇsem valetudinarium ve Vindonisse vykazuje vyˇsˇs´ı u ´mrtnost neˇz Caesarova ” taˇzen´ı!“ Vˇsichni l´ekaˇri se dost rozh´ adali a zaˇcali pˇrekˇrikovat jeden druh´eho. Pust´ıme mu ˇzilou!“ ” Mˇeli bychom mu vh´ anˇet do ˇzil vzduch!“ ” Kde m´ ate cucurbitulae, tedy baˇ nky?“ ” Jste nedouci. Pˇripravte mi nadrcenou slonovinu m´ıchanou se ˇzelv´ı a holub´ı krv´ı. Pokud ” pacient pˇreˇzije...“ To tak! U Eskulapa! To je smˇeˇsn´e! Neˇz se l´eˇcit u takov´eho felˇcara jako jste vy, radˇsi ” zhebnu!“ A co takhle palic´ı pˇres amforu, to bys nechtˇel?!“ Rozohnil se ten naˇrˇcen´ y. ” Jen klid! Vy potˇrebujete pˇredevˇs´ım klid!“ ” Kvestor uˇz tu h´ adku nemohl vydrˇzet, z posledn´ıch sil zaˇrval Nechtˇe mˇe promluvit!!!“ ˇ ad´am v´as, ”abyste obˇetovali Apoll´onovi, N´ahle bylo chv´ıli ticho. Bled´ y kvestor pokraˇcoval. Z´ ” bohu l´eˇciteli...“ Vynikaj´ıc´ı n´ apad!“ Vm´ısil se do ˇreˇci Bacilovirus ve sv´e noˇcn´ı koˇsili, patrnˇe velikosti ” XXXXL. Obˇetujeme Apoll´ onovi pokrmy nevˇsedn´ı jakosti a tento ˇcin zajist´e vyl´eˇc´ı naˇseho ” maroda... M˚ uj kuchaˇr pr´ avˇe pˇripravil medvˇed´ı jel´ıtka a nad´ıvan´e ˇziraf´ı krky... Mysl´ım, ˇze zbyly i nˇejak´e drˇst’ky z divoˇc´ aka smaˇzen´e v loji z pratura.“ Otoˇcil se a m´ıˇril do kuchynˇe. Vˇsichni felˇcaˇri se hned pˇripojili a zvˇedavˇe se vypt´avaly, jestli budou ty drˇst’ky s medem. ˇ ıman, str´aˇz kvestora sv´eho p´ana. O ´ kvestore Z´anˇetnerve, Kdyˇz byl v s´ ale klid, ptal se R´ ” mysl´ıˇs, ˇze ta obˇet’ postaˇc´ı, aby se ti navr´atilo zdrav´ı?“ To byla jen z´ aminka, abych odsud dostal ty hˇ nupy. Poslechni... Julius Caesar pˇri sv´ ych ” epileptick´ ych z´ achvatech ˇcasto hovoˇr´ı o mal´e galsk´e v´ısce nedaleko odtud... V t´e vesnici ˇzije druid... Mysl´ım, ˇze se jmenuje Rozhlednix...“ Panoramix“, opravil ho str´ aˇzn´ y. ” To je ono, pˇrived’ mi ho! Rychle! A aˇz tˇe nikdo nevid´ı!“ ” Bez obav, kvestore! Jsou pˇr´ıliˇs zanepr´azdnˇen´ı, ani si mˇe nevˇsimnou.“ ”
22
Str´aˇzn´ y spˇechal chodbami ven, aby se vydal na cestu do galsk´e vesniˇcky pro druida Panoramixe, kter´ y pr´ y je tak velk´ y l´eˇcitel. A zat´ımco tak str´ aˇzn´ y kvestora posp´ıchal do vesnice, v pal´aci se spustila nekontrolovan´ a ˇ afterparty, pˇri kter´e se vˇsichni R´ıman´e cpali dobrotami, pili v´ıno a v˚ ubec se v tom vˇsem naprosto rochnili, ˇze by ˇclovˇek ani nepoznal, ˇze jsou lid´e. Z cel´e t´e obˇeti bohu Apoll´onovi zbyly jenom mastn´e kousky masa rozˇslapan´e po zemi, stejnˇe jako je mˇeli vˇsichni ti dekadentn´ı ˇ ımani na obleˇcen´ı i v obliˇceji. Jo! A v˚ R´ ubec, at’ si bozi nemysl´ı, ˇze jsou b˚ uhv´ıco!“ Dod´aval ” jeden ˇspinav´ y blond’´ ak.
3.3
N´ avˇ stˇ eva Panoramixe
Vyˇslo slunce a Galov´e si uˇz´ıvali n´ adhern´e svˇeˇz´ı r´ano. Pt´aci zp´ıvali a vˇsude kolem byl klid, neˇz se ovˇsem pˇrihnal ˇr´ımsk´ y v˚ uz taˇzen´ y dvˇema koni s kvestorov´ ym str´aˇzn´ ym. Projel celou vesnic´ı, jen se za n´ım pr´ aˇsilo. Rozhovor Panoramixe se str´aˇzn´ ym byl velice kr´atk´ y. Tv˚ uj p´ an churav´ı? A potˇrebuje mˇe? Uˇz jdu!“ Promluvil Panoramix a hned volal po” mocn´ıky, kteˇr´ı chtˇeli dˇelat uˇz koneˇcnˇe nˇeco jin´eho neˇz nosit na ˇst´ıtu Majestatixe. Asterixi! ” Obelixi! Odj´ıˇzd´ıme okamˇzitˇe do Condatu! Nechte vˇseho!“ V tu r´ anu zmizel nˇekdo pod Majestatixov´ ym ˇst´ıtem a tak se n´aˇceln´ık zˇr´ıtil na zem. Se ˇskared´ ym plesknut´ım dopadl na zem a sprostˇe zaklel. Z vesnice vyjel v˚ uz se str´ aˇzn´ ym, druidem Panoramixem, mal´ ym skrˇckem Asterixem a velk´ ym pupkat´ ym Obelixem. ˇ ımani nemocn´ı. Jsou pak cel´ı Obelix si stˇeˇzoval celou cestu. Nem´am r´ad, kdyˇz jsou R´ ” mal´atn´ı.“ ˇ ıman˚ um J´a mus´ım pom´ ahat vˇsem nemocn´ ym bez rozd´ılu.“ Vysvˇetloval Panoramix. R´ ” ” jako ostatn´ım.“ ˇ ıkal, ˇze moˇzn´a nebude snadn´e se k jeho Str´aˇzn´ y byl vˇsak po cestˇe trochu nerv´ozn´ı. R´ p´anovi dostat. Asterix ho vˇsak uklidˇ noval: O to se postar´ame my s Obelixem. Jeˇstˇe ˇz´adn´emu ” ˇ ımanovi se nepodaˇrilo n´ R´ as zastavit.“ ˇ ıman. To mˇe velmi tˇeˇs´ı...“ Uklidˇ noval se R´ ” ˇ ımana tˇeˇs´ı!“ Divil se Obelix. Tak to je v´ aˇzn´e poprv´e, kdy to nˇejak´eho R´ ” Po chv´ıli cesty se v˚ uz pˇriˇr´ıtil k pal´aci guvern´era Bacilovira. Uvnitˇr se v´alela tˇela opil´ ych ˇ a pˇreˇzran´ ych R´ıman˚ u, vˇsichni spali. Bacilovira vˇsak probralo ˇzbluˇ nknut´ı. Co to m˚ uˇze b´ yt?“, ” ˇr´ıkal si v duchu. Nˇekdo spadl do obrovsk´eho kotle, kter´ y byl jeˇstˇe z p˚ ulky pln drˇstˇek z divoˇc´aka smaˇzen´ ych v loji z pratura. Bacilovirus pˇriˇskoˇcil a zaˇcal nad´ avat rozˇc´ılen´ım. Str´aˇzn´ y! Jak to, ˇze jsi opustil sv´e stanoviˇstˇe? A co dˇel´aˇs v m´ ych vystydl´ ych drˇst’k´ach ” z divoˇc´aka smaˇzen´ ych v loji z pratura??“ Z kotle se ozval bublav´ y hlas. J´a... glo ... Ti pˇriˇsel ozn´amit, ˇze do pal´ace pronikli tˇri ” Galov´e. Je mezi nimi jeden druid!“ DRUID???“ Vykˇrikl bacilovirus zdˇeˇsen´ım. Nadskoˇcil a rozbˇehl se rychle nahoru do kom”ˇ nat. Clovˇ ek by ani nevˇeˇril, ˇze m˚ uˇze takov´ y tlouˇst´ık ut´ıkat tak sviˇznˇe. Pupek mu jeˇstˇe pleskal o schody, kdyˇz vyb´ıhal o patro v´ yˇs. Vbˇehl do komnaty, kde leˇzel otr´aven´ y kvestor Claudius Z´anˇetnervus. Jeˇstˇe st´ ale byl cel´ y bled´ y, trochu zelen´ y, ale vypadal uˇz unavenˇeji. Mˇel propadl´e oˇci, vr´asky na ˇcele a kapku ledov´eho potu na ˇspiˇcce dlouh´eho nosu. Vlastnˇe celkovˇe nevypadal u ´plnˇe zdravˇe. U jeho postele st´ ali Asterix, Obelix i Panoramix. Druid uˇz ho zaˇcal prohl´ıˇzet. Bacilovirus ve sv´e noˇcn´ı koˇsilce se na nˇe rozkˇrikl. Co tu dˇel´ate? Galov´e!“ ” 23
J´a s´am jsem je poˇz´ adal, aby pˇriˇsli. Tak mlˇc!“ Odsekl mu kvestor ochabl´ ym hlasem. ” Vˇzdyt’ to jsou nepˇr´ atel´e... Nic ve zl´ ym proti turist˚ um, kdyˇz se sem chtˇej pod´ıvat, ale tohle... ” Nech radˇeji konat Apoll´ ona. Obˇetovali jsme mu pˇekn´ y kousek medvˇed´ıho jel´ıtka...“ Pˇresvˇedˇcoval je Bacilovirus a m´ aval pˇritom smˇeˇsnˇe ruˇciˇckama. Mˇel oˇcividnˇe strach, aby ho neuzdravili. ˇ J´a jsem tu guvern´er! A nech´ am v´as z pal´ace vyhnat!“ Rekl Gal˚ um pov´ yˇsenˇe tlouˇst´ık ” hlubok´ ym hlasem a pˇridal k tomu nechutn´e ˇr´ıhnut´ı. Str´a´a´ a´ aˇze!!!“ ” Asi deset minut bylo vˇsude ticho. Bacilovirus st´al u dveˇr´ı a celou dobu ˇcekal a tv´aˇril se, ˇ ımani. Kaˇzd´ ˇze je vˇse v naprost´em poˇr´ adku. Potom se pˇripot´aceli tˇri opil´ı R´ y mˇel kop´ı a ted’ ho velice potˇrebovali, aby se mˇeli o co op´ırat. Domotali se k Bacilovirovi, jeden spadl jeˇstˇe ve dveˇr´ıch a druh´ y se mu hlasitˇe sm´ al. Co. . . co se v´ am stalo?“ Zeptal se Bacilovirus rozˇcilen´ ym hlasem. ” No, my si na str´ aˇznici uspoˇr´ adali takov´e menˇs´ı orgie. . . a. . .“ ” V tomhle pal´ aci je pˇr´ıliˇs orgi´ı!!! Vyhod’te ty Galy ven!“ Rozkˇriˇcel se Bacilovirus. Zrudnul ” pˇri tom jako rajˇce, nebo moˇzn´ a jeˇstˇe v´ıc. Zrudnul jako hroznˇe moc rozzuˇren´ y ˇclovˇek, kter´eho zrovna nˇekdo nakopl do citliv´eho m´ısta. Dobˇre, dobˇre. . . Jenom nekˇriˇcte. . .“ Ozval se str´aˇzn´ık tich´ ym roztˇresen´ ym hlasem. ” A zat´ımco pak druid v klidu prohl´ıˇzel nemocn´eho a Bacilovirus st´al u dveˇr´ı s pusou dokoˇr´an, oz´ yvaly se komnatami v´ ykˇriky a r´any. Pleskaly facky a u ´dery dopadaj´ıc´ı na ˇr´ımansk´e tv´aˇre, po zemi se sypaly nˇejak´e zuby. Po chv´ıli vˇrava utichla a k druidovi pˇriˇsel Obelix. V ruce ˇ ımana v bezvˇedom´ı a s ˇcerven´ zvedal k Panoramixovi zml´ acen´eho R´ ym nosem. Panoramixi, aˇz budeˇs hotov, nemohl by ses kouknout na ty moje? Nˇejak se mi nechtˇej´ı ” ˇ ımana. l´ıbit.“ A ukazoval mu R´ Bacilovirus sh´ anˇel po pal´ aci voj´ aky a pos´ılal je na Galy, Asterix s Obelixem se v´ yteˇcnˇe bavili a Panoramix rozmlouval s kvestorem. Jsi nemocn´ y... Tˇeˇzce. Jedin´ a vˇec, kter´a tˇe m˚ uˇze zachr´anit je lektvar, jehoˇz tajemstv´ı ” zn´am.“ Vysvˇetloval mu Panoramix. Pˇriprav mi ten lektvar, ´ o druide. Odvdˇeˇc´ım se ti.“ ” Druid se u postele zam´ yˇslel. Z´ akladn´ı pˇr´ımˇes´ı lektvaru je vˇsak stˇr´ıbrn´a hvˇezda.“ ” Stˇr´ıbrn´ a hvˇezda je protˇeˇz, Galov´e vˇsak maj´ı svoje n´azvy rostlin. Panoramix pokraˇcoval: Drobn´a kvˇetinka, kter´ a roste aˇz vysoko v hor´ach... Je velmi obt´ıˇzn´e ji z´ıskat.“ ” To zaslechl i Bacilovirus a hned se vm´ısil do debaty. V´ ybornˇe, v´ ybornˇe. Vyˇslu pro ni sv´e ” muˇze!“ ˇ ımana, kterou uˇz chv´ıli Ale vˇzdyt’ jim nen´ı dobˇre...“ Pˇristrˇcil k nˇemu Obelix zml´acen´eho R´ ” nosil v ruce za jeho l´ımec. No pr´ avˇe!“ Ohradil se Bacilovirus. Horsk´ y vzduch jim prospˇeje!“ ” ” Kam se pro tu z´ azraˇcnou rostlinu chod´ı?“ Ptal se Asterix. ” Nejl´epe do Helvetie. Tam rostou nej´ uˇcinnˇejˇs´ı pro m˚ uj n´apoj. A je tam docela hezky...“ ” Druide...“ Ozval se chraplav´ ym hlasem kvestor. D˚ uvˇeˇruji ti! Poˇsli sv´e muˇze pro stˇr´ıbrnou ” ” hvˇezdu...“ Proˇc do toho tahat cizince...“ Vt´ıral se zase Bacilovirus, kter´eho stejnˇe nikdo neposlouchal ” ani nevn´ımal. Asterixi, Obelixi. Souhlas´ıte s cestou do Helvetie?“ Ptal se Gal˚ u druid. ” Ano, uˇz jsme dlouho nikde nebyli,“ souhlasil hned Asterix. ” ˇ ımany... Ti naˇsi mi Obelix se tak´e pˇridal. Tˇreba tam vysoko v hor´ach najdeme zdravˇejˇs´ı R´ ” dˇelaj´ı starosti.“ Jak to doˇrekl, zahodil toho str´aˇzn´eho, kter´eho poˇr´ad drˇzel a kter´ y se zaˇc´ınal
24
prob´ırat. Chud´ ak pˇreletˇel celou m´ıstnost a hlavou rozbil antickou v´azu, kter´e v t´e dobˇe nebyli aˇz tak vz´acn´e. Bude mˇe tu v˚ ubec nˇekdo poslouchat?“ Vykˇrikoval neˇst’astn´ y Bacilovirus. ” Druid se pak jeˇstˇe otoˇcil k Bacilovirovi. Varuji tˇe! Jestliˇze se m´ı pˇr´atel´e nevr´at´ı, poprav´ıme ” rukojm´ı!“ A prstem mu ˇst’ouchl do hrudi. Jeho ukazov´aˇcek na chv´ıli cel´ y zmizel v s´adle guvern´era. Druid povˇeˇril Asterixe s Obelixem, aby rovnou vyrazili na cestu a co nejrychleji se vr´atili. Pˇripomnˇel, ˇze nemus´ı udrˇzet Z´ anˇetnerva na ˇzivu dlouho, tak aby se nezdrˇzovali. Kvestor by u Bacilovira nebyl v bezpeˇc´ı, Panoramix hned poznal, ˇze byl otr´aven, a tak se rozhodl ho odv´ezt se sebou do galsk´e vesnice. Mezit´ım uˇz byl Bacilovirus ve sv´e pracovnˇe a radil se s v´ ybˇerˇc´ım, t´ım ˇsvindl´ıˇrem s velk´ ym zahnut´ ym nosem. Eukalypte, ti dva Galov´e se nesm´ı z Helvetie vr´atit. M´am pro to dva d˚ uvody: jednak aby ” nepˇrinesli tu kytku, kter´ a by mohla kvestora uzdravit, a za druh´e, kdyˇz se nevr´at´ı, tak pr´ y Z´anˇetnerva ve vesnici poprav´ı...“ Vyprav se do Genavy, pˇred´ aˇs tuto zpr´avu guvern´eru Diplodokovi, m´emu star´emu pˇr´ıteli. ” Cestou v˚ ubec nezastavuj, v˚ ubec! Spˇechej. D´am ti pˇrin´est pr´azdnou l´ahev a jeˇstˇe d´am rychle pˇrichystat orgickou pˇresn´ıd´ avku.“ Domluvil Bacilovirus a podal muˇzi dopis. Pak se rozbˇehl do kuchynˇe a Eukalypta poslal do st´ aje pro konˇe. A tak jeˇstˇe t´e noci vyj´ıˇzd´ı z Condatu povoz smˇerem k jedn´e mal´e galsk´e vesnici... Jin´ ym smˇerem vyr´ aˇz´ı posel na Genavu s koˇs´ıkem j´ıdla a pr´azdnou lahv´ı na opasku a skoro stejn´ ym smˇerem jede i mal´ y galsk´ y v´ aleˇcn´ık v doprovodu dodavatele menhir˚ u. Vyd´avaj´ı se hledat malou kvˇetinku kamsi daleko, vysoko do hor.
3.4
Orgie guvern´ era Diplodoka
ˇ ımany. Asterix s Obelixem postupuj´ı rychle. A to d´ıky nov´ ym d´alkov´ ym cest´am postaven´ ym R´ Na cest´ ach mi vˇzdycky vytr´ av´ı...“ Stˇeˇzoval si Obelix. ” Coˇze? Ty m´ aˇs hlad? Vˇzdyt’ jsme sotva vyjeli!“ Divil se Asterix. ” M´am u ´pln´ y lav´ or.“ Ukazoval Obelix na svoje bˇricho. ” Po chv´ıli j´ızdy uˇz spatˇrili ceduli, podle kter´e byla zast´avka za dva tis´ıce krok˚ u a o chvilku pozdˇeji uˇz vidˇeli vozorest – antickou restauraci. Koukej, Obelixi! Tady se naj´ıme.“ Prohl´asil Asterix, kdyˇz stavbu spatˇril. ” Zastavili se tedy ve vozoretu. Zaparkovali na placen´em parkoviˇsti a veˇsli do otevˇren´eho s´alu. Obelix hned objednal cel´eho peˇcen´eho divoˇc´aka a usadili se ke stolu. Mezit´ım, co se vˇsak naˇsi dva hrdinov´e zdrˇzovali j´ıdlem, spˇechal Eukalypt, Bacilovir˚ uv spoluˇsidiˇc st´ atu, za Diplodokem. Nemˇel jsem j´ıst to studen´e medvˇed´ı jel´ıtko. Bude mi po nˇem ” tˇeˇzko... A pak orgie pro jednoho, to nen´ı ono.“ Nad´aval si v duchu, kdyˇz dojedl pln´ y koˇs´ık pˇresn´ıd´avky od Bacilovira. Tu noc str´ avil Asterix s Obelixem uˇz ve vozotelu, kde maj´ı tolik st´aj´ı, kolik pokoj˚ u. Eukalypt vˇsak nespal a jel poˇr´ ad d´ al, aby byl na m´ıstˇe co nejdˇr´ıv. V Genavˇe, v Helvetii, v pal´ aci ˇr´ımsk´eho guvern´era Diplodoka zaˇc´ınaj´ı orgie. Doneste kotel se s´ yrovou fondue!“ ” Rozumˇeno? Komu upadne kostiˇcka chleba do fondue, podstoup´ı trest! Poprv´e pˇet ran ” hol´ı, podruh´e dvacet ran biˇcem... a potˇret´ı bude vhozen do jezera se z´atˇeˇz´ı na nohou!“ Provol´aval obtloustl´ y guvern´er Diplodok ve sv´e spoleˇcensk´e s´ıni toho veˇcera. Vˇsichni host´e uˇz
25
post´avali kolem s kr´ atk´ ymi meˇci, na kter´ ych mˇeli uˇz nap´ıchan´e kostiˇcky chleba, kter´ y pak mˇeli nam´aˇcet do kotle s roztaven´ ym s´ yrem s v´ınem. Ach boˇzsk´ y Diplodoku,“ chv´ alila guvern´era ˇzena s pomalovan´ ym obliˇcejem. Jak´e z´abavn´e ” ” n´apady m´ aˇs!“ Jinak to v t´ehle stroh´e zemi nejde... Pokusil jsem se tu uspoˇr´adat hry v cirku, ale maj´ı ” zv´ıˇrata tak vykrmen´ a, ˇze nechtˇela z odsouzenc˚ u ani okusit!“ Chv´ıli si Diplodok jeˇstˇe stˇeˇzoval a pak zase uvidˇel dva sluhy, cizince, kteˇr´ı pucovali podlahu, aby byla co nejˇcistˇejˇs´ı. A ta jejich posedlost po ˇcistotˇe! ... Orgie chtˇej´ı ˇsp´ınu! ... Pˇrestaˇ nte pucovat, u Joviˇse!“ ” Kˇriˇcel, aˇz se to oz´ yvalo cel´ ym s´ alem. ´ upadla mi kostiˇcka chleba!“ Za deset minut se ozval mal´ y zrzek u kotle se s´ yrem. O, ” ˇ Hol´ı! Hol´ı!“ Riˇcel cel´ y s´ al host˚ u. ” Uˇz se nese!“ Volal zezadu sluha a pˇrib´ıhal se tˇeˇzkou dˇrevˇenou tyˇc´ı. Stihl ji jeˇstˇe trochu ” otˇr´ıt od neˇcistot hadrem, neˇz ji pˇredal. Zrzek dostal v´ yprask, kter´ y si dokonce uˇz´ıval a podobn´ y dostalo ten veˇcer i p´ ar dalˇs´ıch host˚ u. V nejlepˇs´ıch chv´ıl´ıch orgi´ı pˇribˇehl za guvern´erem Diplodokem sluha. Pane, chce s v´ ami mluvit pˇr´ıˇsernˇe ˇspinav´ y posel od Bacilovira a vy m´ate tady flek!“ ” A uk´azal mu na ˇsaty, kter´e byly ovˇsem u ´plnˇe cel´e ˇspinav´e a ulepen´e od s´ yra. Nestarej se o m˚ uj flek a pust’ ho dovnitˇr,“ rozk´azal Diplodokus. ” Eukalypt veˇsel do s´ınˇe a Diplodokus uˇz mu ˇsel vstˇr´ıc. Ach, jak´e potˇeˇsen´ı vidˇet nˇekoho opravdu ˇspinav´eho! Tas sv˚ uj meˇc a pˇripoj se k naˇsim ” orgi´ım.“ ´ guvern´ere Diplodocu. Pˇrin´aˇs´ım ti d˚ uleˇzitou zpr´avu.“ Pozdˇeji,“ odvˇetil Eukalypt. O ” ” Po pˇreˇcten´ı zpr´ avy se Diplodocus zam´ yˇslel zat´ımco se ze s´alo oz´ yvalo Biˇcem! Biˇcem“, ” kdyˇz upustil zrzek uˇz druhou kostku chleba. Sluha si v pr´adelnˇe stˇeˇzoval, ˇze jeˇstˇe biˇc ani nedoschl. Diplodocus promluvil. Tomu star´emu darebovi Bacilovirovi nic neodm´ıtnu, a nav´ıc se ” mi zamlouv´ a myˇslenka odstranit kvestora. Vyd´am rozkazy, aby se ti Galov´e nedostali pˇres hranici... A ted’ pojd’me na orgie.“ Kdyˇz guvern´er povˇeˇril posly, vr´ atili se do s´alu, kde uˇz byly orgie v pln´em proudu. Zalepen´ı byli od s´ yra naprosto vˇsichni kromˇe sluh˚ u, kteˇr´ı dbali st´ale na ˇcistotu, aˇc to bylo proti m´odˇe. Takov´ y barbaˇri!“ Stˇeˇzovali si. ” Mezit´ım se ˇr´ıtili k hranic´ım Asterix s Obelixem. Ztratili dost ˇcasu, protoˇze zl´amali kolo u vozu a museli pak v˚ uz jeˇstˇe dotlaˇcit k oprav´aˇrsk´e stanici. Nyn´ı vˇsak uˇz byli u hraniˇcn´ıho ˇ ıman˚ ˇ ımsk´ pˇrechodu, kde hl´ıdalo pˇet R´ u. Velk´e cedule ukazovali jedn´ım smˇerem Galie, R´ a ” ˇ ˇr´ıˇse“ a druh´ ym Helvetie, taky R´ımsk´a ˇr´ıˇse“. ” St´at!“ Zahˇrmˇel des´ atn´ık, nejsilnˇejˇs´ı z celn´ık˚ u. Hraniˇcn´ı kontrola pˇri v´ yjezdu z Galie!“ ” ” Co udˇel´ ame, Asterixi?“ Ptal se tiˇse Obelix. ” To je u ´ˇredn´ı postup Obelixi, ten mus´ıme podstoupit.“ ” ˇ ıman´e zaˇcali v˚ Vystoupili oba z vozu a R´ uz i je bedlivˇe prohl´ıˇzet. Co hodl´ ate dˇelat v Helvetii?“ Ptal se ten nejd˚ uleˇzitˇejˇs´ı, kter´ y mˇel ruce chlupat´e jako ” ˇsimpanz. Pˇrijeli jsme se nad´ ychat zdrav´eho vzduchu.“ Odvˇetil klidnˇe Asterix. ” ˇ ˇ ıman˚ Des´atn´ıku!“ Septal jeden z R´ u sil´akovi do ucha. Chce s tebou nal´ehavˇe mluvit posel ” ” od guvern´era Diplodoka. Hned.“ Des´atn´ık na chv´ıli odeˇsel a vyslechl zpr´avu. Obelix zat´ım vysvˇetloval Asterixovi, ˇze pˇrij´ıˇzdˇej´ı pˇrece z jin´eho d˚ uvodu. Ale ne, Asterixi, tak to nen´ı, my pˇrece...“ ” 26
Obelixi, sklapni!“ Syˇcel skrz zuby nazloben´ y Asterix. ” Po chvilce se ozval des´ atn´ık. V poˇr´adku, Galov´e, m˚ uˇzete jet!“ ” V˚ uz se rozjel, jen co vˇsak pˇrejela kola hranici, coˇz byla siln´a b´ıl´a ˇc´ara na cestˇe, ozvalo se naˇsim Gal˚ um za z´ ady: St´ at!“ ”
3.5
Probl´ em na hranici
Vˇzdyt’ jste n´ am ˇrekli, ˇze m˚ uˇzeme jet!“ Stˇeˇzoval si Asterix. ” Povolil jsem v´ am vyjet z Galie. tady se n´as ovˇsem rozhodnut´ı z druh´e strany hranic ” net´ ykaj´ı. . .“ Vysvˇetloval s podl´ ym u ´ˇsklebkem des´atn´ık. Podrob´ıte se povinn´e hraniˇcn´ı kon” trole pˇri pˇr´ıjezdu do Helvetie. Vystupte!“ Asterix s Obelixem trochu rozhoˇrˇcenˇe vylezli z ˇr´ımsk´eho vozu. ˇ ıman. M´ate nˇeco k proclen´ı?“ Ptal se R´ ” Leda hlad,“ ˇrekl mu Obelix a mlsnˇe se ol´ızl. ” Des´atn´ık si Obelixe s nechut´ı prohl´ıˇzel, koukal na jeho zrzav´e cop´anky a taky na velk´ y pupek. Potom mu do bˇricha p´ıchl prstem a ptal se: Co m´ate tady?“ ” Lav´or“, odvˇetil klidnˇe Obelix. ” Dobr´a“, des´ atn´ık se otoˇcil ke sv´ ym muˇz˚ um s kop´ımi a ˇst´ıty. Prohledejte je. Potom ” ” prohledejte v˚ uz a nakonec konˇe.“ Otoˇcil se zpˇet na Galy, zat´ımco jeho muˇzi zaˇcali rozmontov´avat v˚ uz na kusy, aby ho prohledali skrz na skrz. Odkud m´ate ˇsaty a zbranˇe?“ ” ˇ ıman Z naˇs´ı vesnice v Galii“, odvˇetil nasupenˇe Asterix, kter´eho zrovna zaˇcal jeden R´ ” prohled´avat. Mˇeli jste je pˇrihl´ asit. To m´ ame podloudn´ y dovoz. A d´ale...“ Zaˇcal s v´ yˇctem des´atn´ık, ” ˇ ıman. Copak m´ ten svalnat´ y R´ ate v t´e poln´ı lahvi za opaskem?“ ” N´apoj. Chcete vidˇet jak u ´ˇcinkuje?“ Ptal se rozzlobenˇe Asterix a kdyˇz des´atn´ık se sm´ıchem ” pˇrik´ yvl, tak l´ ahev otevˇrel a napil se. Asterixovi se hned zatˇrepetaly kˇrid´ ylka, co nos´ı na sv´e pˇrilbici, zam´aval ve vzduchu nohama a cel´ y na chv´ıli zrudl a vyvalil oˇci. Hned zase vypadal norm´alnˇe, akor´at pln´ y neuvˇeˇriteln´e s´ıly. Promnul si prsty a vysvˇetlil des´ atn´ıkovi, kter´ y na nˇeho zbl´ızka z´ıral jako na bl´azna. Toto ” je kouzeln´ y n´ apoj, kter´ y pˇripravuje n´ aˇs druid a kter´ y n´am dod´av´a nadlidsk´e s´ıly... Pod´ıvejte.“ Asterix se rozm´ achl pravou rukou a dal des´atn´ıkovi vraˇzedn´ y zved´ak pˇr´ımo na bradu. Kdyby ho udeˇril obyˇcejn´ y bojovn´ık karate nebo taekwon-do, tak by se asi zapot´acel a upadl. Jenomˇze tohle byl galsk´ y v´ aleˇcn´ık Asterix a jeˇstˇe k tomu ston´asobnˇe pos´ılen´ y kouzeln´ ym lektvarem druida Panoramixe. Proto se ozvala krut´a r´ana, pr´asknut´ı, a des´atn´ık zmizel nad korunami strom˚ u. Doˇcista vyletˇel ze sv´ ych vojensk´ ych sand´al˚ u, kter´e po nˇem z˚ ustaly leˇzet na silnici. Nikde ho nebylo vidˇel, kam odletˇel. Jenom po silnici se v´alely tˇri b´ıl´e zuby. J´a ho p´ıt nepotˇrebuju, spadl jsem do nˇej, kdyˇz jsem byl mal´ y.“ Vysvˇetluje Obelix ” huben´emu ˇr´ımsk´emu voj´ akovi pˇredt´ım neˇz mu vraz´ı jednu r´anu takovou silou, ˇze zmiz´ı voj´ak daleko ve kˇrov´ı. ˇ ımanech. No tohle. Kam zmizeli ostatn´ı?“ Div´ı se Asterix a kouk´a se po R´ ” Zbyl´ı tˇri ˇr´ımˇst´ı voj´ aci stoj´ı v Galii, tedy za b´ılou hraniˇcn´ı ˇc´arou, a d´ıvaj´ı se smˇerem do Galie. Stoj´ı z´ ady k Asterixovi a Obelixovi a dˇelaj´ı jako by o nich v˚ ubec nevˇedˇeli, jeˇstˇe k tomu se klepou strachy. ˇ ıman˚ M´am dojem, ˇze v Helvetii maj´ı pot´ıˇze,“ brbl´a jeden z R´ u. ” ˇ To je jejich vˇec.“ R´ık´ a mu druh´ y. ”
27
ˇ a jim ten Zat´ım se jeˇstˇe neot´ aˇcejte, ale m´ am dojem, ˇze se to v Helvetii uklidˇ nuje.“ Sept´ ” tˇret´ı. Asterix s Obelixem zat´ım naskakuj´ı na v˚ uz, ale ten z˚ ustal ˇc´asteˇcnˇe rozebr´an a nelze na nˇem d´al jet, tak rychle ut´ıkaj´ı po sv´ ych neˇz na nˇe pˇrijdou nˇejak´e posily. Uˇz je jim jasn´e, ˇze nemus´ı b´ yt tak snadn´e stˇr´ıbrnou hvˇezdu naj´ıt a dov´est, protoˇze jim bude urˇcitˇe mnoho vˇec´ı st´at jeˇstˇe v cestˇe. A kvestor Claudius zˇrejmˇe st´ale ston´a v bolestech v jejich vesnici a aˇc je to pˇreci jen ˇ ıman, tak neodm´ıtli pomoc ˇclovˇeku, kter´ R´ y je o pomoc sluˇsnˇe poprosil. I takovou vstˇr´ıcnost´ı se chrabˇr´ı galˇst´ı bojovn´ıci vyznaˇcuj´ı. ˇ ıman, Udatn´ı Galov´e se brod´ı obiln´ ym polem d´al k hor´am. Des´atn´ık, ten svalnat´ y R´ se zat´ım probral potom, co spadl ze stromu, na kter´ y byl vyhozen. Hned zaˇcal kˇriˇcet z d´alky na svoje tˇri zbabˇel´e voj´ aky. Rychle pˇres hranici, u Joviˇse! Pron´asledujte ty muˇze! Nesm´ı z˚ ustat naˇzivu! Ruˇc´ıme za to ” hlavou!!“ Od otoˇcen´ ych voj´ ak˚ u se vˇsak oz´ yvaly sam´e v´ ymluvy. Helvetie uˇz nen´ı, co b´ yvala!“ ” ˇ ıkal druh´ Major e longinguo reverentia.“ R´ y, coˇz znamen´a latinsky na d´alku se vzd´av´ a ” ” vˇetˇs´ı u ´cta“. To teda je fakt.“ Doplnil tˇret´ı. ” Nakonec jim vˇsak nezb´ yvalo, neˇz vyrazit se sv´ ym nadˇr´ızen´ ym za Galy. Pˇet ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u se brodilo obiln´ ym polem, kter´e se rozprost´ıralo hned vedle silnice. Bylo to ohromn´e pole ˇzita, obˇcas byl pobl´ıˇz rem´ızek s nˇekolika teplomiln´ ymi stromy jako jsou nˇekter´e borovice nebo cypˇriˇse. Asterix s Obelixem se krˇcili mezi klasy mezi kter´ ymi se tˇrpytilo mnoho vlˇc´ıch m´ak˚ u. Snaˇzili se doj´ıt na druhou stranu pole. Hele, Asterixi, a kde jsou ty hory?“ ” Tiˇse, Obelixi, nebo za chvilku budeme m´ıt vˇsechny ˇr´ımsk´e pos´adky v pat´ach.“ ” Tak vylezeme na nˇejakou horu, utrhneme stˇr´ıbrnou hvˇezdu a vr´at´ıme se do Galie.“ ” To nen´ı, Obelixi, tak jednoduch´e. Nejdˇr´ıv mus´ıme vˇedˇet, kde ta kvˇetina roste.“ ” Asi po hodinˇe se dopl´ıˇzili k okraji pole. Otevˇrel se jim n´adhern´ y v´ yhled do u ´dol´ı s jezerem, na jehoˇz druh´em bˇrehu bylo mal´e ˇr´ımsk´e mˇesto. Asterix rozhodl poˇckat do noci a potom tam ˇ ıman´e snadno spatˇrili a snad i zajmuli. doplavat pˇres jezero. Takto pˇres den by je R´
3.6
Krˇ cma u jezera
Setmˇelo se a naˇsi odv´ aˇzn´ı Galov´e vyrazili ven z pole. Dopl´ıˇzili se k jezeru. Radˇsi jezero pˇreplaveme... Dostaneme se do mˇesta sn´az, br´any jsou urˇcitˇe stˇreˇzen´e.“ ” Vysvˇetlil Obelixovi Asterix. Nen´ı nic vidˇet, Asterixi!“ ” ˇ ımani.“ T´ım l´ıp, Obelixi. Aspoˇ n n´ as nechyt´ı R´ ” Vlezli do vody a plavali na druh´ y bˇreh. Voda byla trochu studen´a, ale co by naˇsi Galov´e nevydrˇzeli. V naprost´e tmˇe se oz´ yvalo jenom tich´e ˇsplouch´an´ı a ˇsumˇen´ı vody. Uˇz byli skoro na druh´em bˇrehu. V poˇr´ adku?“, ptal se Asterix˚ uv hlas. ” V poˇr´ adku“, ozval se Obelix˚ uv hlas. ” V poˇr´ adku“, ozval se pisklav´ y ciz´ı hlas. ” Coˇze? Ty jsi kdo?“ Bylo slyˇset Asterixe. ” Obelix“, odpovˇedˇel Obelix. ” 28
Caius Infarktus“, odpovˇedˇel Caius Infarktus. ” Nebyli jsme tu dva“, divil se Obelix. ” Ne, j´a tu byl s´ am“, odpovˇedˇel Caius Infarktus. ” Co tu dˇel´ aˇs?“, ptal se Asterix. ” Plavu s tebou na druh´ y bˇreh“, odpovˇedˇel Obelix. ” Jsem r´ ad, ˇze jsem v´ as potkal“, odpovˇedˇel koneˇcnˇe Caius Infarktus. Podaˇrilo se mi zbavit ” ” se z´atˇeˇze na nohou, ale zaˇc´ın´ am b´ yt unaven´ y. Pomozte mi na bˇreh.“ Tudy?“, ptal se ho Asterix. My se tu moc nevyzn´ame.“ ” ” Ano“, odpov´ıdal Caius Infarktus sv´ ym pisklav´ ym hl´askem. V´am taky upadla kostiˇcka ” ” chleba do fondue? Lacus lemanus je pln´ y neˇsik˚ u.“ Lacus lemanus je jezero, jemuˇz se o tis´ıc let pozdˇeji zaˇcalo ˇr´ıkat ˇzenevsk´e. ˇ ıman˚ Je tu moˇzn´ a zdr´ avo, ale R´ um to moc nepom´ah´a.“ Mumlal Obelix. ” Vˇsichni tˇri pak vylezli z jezera na bˇreh. Octli se najednou v mal´em mˇesteˇcku. ˇ ımane?“ Zeptal se chlap´ıka Asterix. Mohl bys n´ am doporuˇcit nˇejak´ y hostinec, R´ ” Kolem jezera jich je spousta. Koukejte, tˇreba hned tady naproti.“ Ukazoval Caius Infark” tus na pˇeknou hospodu, z jej´ıˇz oken ˇsla z´aˇre svˇetla. Obelix si zat´ım ˇzd´ımal sv´e velk´e kalhoty, ze kter´ ych tekla voda proudem. Dokonce z nich po chv´ıli vyt´ahl i malou rybu, kterou hodil zp´atky do jezera. ˇ ımana. A co budeˇs dˇelat ty?“ Asterix se jeˇstˇe stihl zeptat odch´ azej´ıc´ıho R´ ” Pˇrevl´eknu se do such´eho a vr´ at´ım se na orgie. Tam se uˇzije legrace...“ ” Caius Infarktus zmizel v ˇseru mezi domky. Naˇsi dva Galov´e pˇriˇsli k doporuˇcen´emu hostinci a pod´ıvali se na n´ apis Krˇcma u jezera“. ” Co to je fondue, Asterixi?“ ” Nejsp´ıˇs nˇejak´ y druh m´ıstn´ıch orgi´ı!“ ” Oba veˇsli dovnitˇr a pˇristoupili za zrzav´ ym hostinsk´ ym. Ten jim hned popisoval aktu´aln´ı situaci v hostinci. . . . ano, m´ am jeden pokoj voln´ y, aˇckoli v Genavˇe pr´avˇe prob´ıh´a Mezin´arodn´ı ” konference kmenov´ ych n´ aˇceln´ık˚ u MKKN.“ Po chv´ıli hospodsk´ y pokraˇcoval, vyr´aˇzeje se sv´ıˇckou k pokoji. Jedna barbarsk´a delegace ” pokoj opustila. Pˇripadal j´ı moc ˇcist´ y. . . Vy jste urˇcitˇe cizinci. . . Mus´ım v´as upozornit, ˇze jste mˇeli j´ıt pˇres most. Caesar ho zboˇril, ale byl znovu postaven,“ upozorˇ noval hostinsk´ y Galy, ze kter´ ych kapala voda a jejich zabl´ acen´e boty dˇelaly na podlaze ˇskared´e ˇsl´apoty. Po chv´ıli byl Asterix s Obelixem doveden do pokoje. Tady je v´aˇs pokoj! . . . Ty pˇres´ ypac´ı ” hodiny jdou pˇresnˇe, helvetsk´ y v´ yrobek, ale mus´ıte se o nˇe starat. Vˇzdycky kdyˇz zavol´am kuku“, maj´ı je vˇsichni host´e v hotelu obr´atit.“ Ukazoval host˚ um velk´e pˇres´ ypac´ı hodiny ” na stole. Vyˇcist´ım v´ am boty. Dobˇre se vyspˇete.“ Popˇr´al hospodsk´ y a odeˇsel zp´atky dol˚ u. ” Mezit´ım se vˇsak v guvern´erovˇe spustil nel´ıtostn´ y kˇrik. Nemehla! Mus´ım ty Galy m´ıt!“ Kˇriˇcel guvern´er Diplodocus na svalnat´eho des´atn´ıka, ” kter´ y pˇriˇsel s t´ım, ˇze jim Galov´e unikli. Uvˇedomte vˇsechny pos´ adky! V Aventiku, Vundonisse, Auguste, Raurice, Octoduru, Solo” duru! Prohledejte Genavu! Bˇeˇzte!“ ˇ ıman Caius Infarktus. Ten, kter´ V tom pˇriˇsel do s´ınˇe mal´ y R´ y potkal dva Galy v jezeˇre. ´ O boˇzsk´ y Diplodocu. Uˇz jsem zp´atky!“ ” Nezdrˇzuj mˇe sv´ ymi pitomostmi!“ Zaˇriˇcel na nˇej Diplodocus. ” No dobˇre, dobˇre...“, mumlal Caius zaraˇzenˇe. Pak si vzal d´ yku, nap´ıchl si kostku chleba ” a ˇsel ke kotli se s´ yrov´ ym fondue. Teda ale v jezeˇre se mi stala legraˇcn´ı vˇec. Narazil jsem ” na dva chlap´ıky, kteˇr´ı mi pomohli ven a. . .“ 29
Dva chlap´ıky?!!!“ Byl v´ ykˇrikem pˇreruˇsen. ” Caius leknut´ım upustil do kotle nejen kostku chleba, ale i celou svoji d´ yku. Ted’ mi kv˚ uli tobˇe upadla kostiˇcka chleba do kotle!“ Stˇeˇzoval si Diplodocovi. ” Nech kostiˇcku plavat. Kde jsou ti dva?“ Ptal se Diplodocus nasupenˇe. Vzal Caia za obleˇce” n´ı do vzduchu a tˇr´ asl j´ım. ˇ do hostince U jezera.“ Odpov´ıdal vydˇeˇsenˇe Caius. Ti dva? Sli ” Str´aˇze! Str´ a´ a´ aˇze!“ Volal Diplodocus guvern´er a bˇeˇzel ven ze s´ınˇe. ” A co v´ yprask hol´ı?“ Ptal se rozzlobenˇe Caius Infarktus. Kdyˇz nedostanu hol´ı, nen´ı to ” ” ˇz´adn´a hra!“ Diplodocus povˇeˇril sv´eho vˇern´eho podˇr´ızen´eho. Zformovali se voj´aci a vyrazili k hostinci, ˇ ıman ve zbroji kde pˇrenocovali naˇsi Galov´e. U vchodu se ozvalo buˇsen´ı na vrata, potom je R´ ’ otevˇrel. Mˇel ˇcerven´ y pl´ aˇst a byl vysok´e postavy. Hostinsk´ y je hned odb´ yval: M´ ame obsazeno!“ ” Nechceme pokoj. Chceme vˇedˇet, jestli nem´aˇs mezi hosty dva mokr´e Galy!“ Kˇrikl na nˇej ” ˇ ıman. R´
3.7
Zrzav´ y hospodsk´ y
Co mysl´ıte, ˇze zrzav´ y hospodsk´ y v hospodˇe U jezera ˇr´ımsk´emu veliteli odpovˇedˇel? Vˇeˇr´ıte, ˇ ˇze prozradil, ˇze u nˇeho dva Galov´e pˇrenocuj´ı? Rekl v˚ ubec nˇeco? Ano, odpovˇedˇel mu. Ne. M´ am tu Sugambrie, Aeduy, Triboky, pln´ y v˚ uz Iber˚ u, p´ar Brit˚ u a Sikan˚ u. Nikdo nen´ı ” namoˇcen´ y.“ ˇ ımsk´ R´ y velitel s ˇcerven´ ym pl´ aˇstˇem se zamyslel a pak prudce spustil. A co tyhle stopy ” od bl´ata?“ A uk´ azal na zabahnˇenou podlahu. Ty jsou moje. Obˇcas si v noci vyjdu na bˇreh... U n´as je tak zdr´avo.“ Odpovˇedˇel s klidem ” hospodsk´ y. ˇ ıman a uk´azal na zabahnˇen´e boty, kter´e hospodsk´ To jsou tvoje boty?“ Ptal se R´ y zrovna ” ˇcistil. Ano. M´ am nˇekoliker´e, pod´ıvejte!“ Odpovˇedˇel a zaˇcal se v nich proch´azet kolem, po pod” laze nech´aval bahnit´e ˇsl´ apoty. No tak dobˇre! Prohled´ ame ostatn´ı hostince. Kdybys Galy uvidˇel, dej n´am vˇedˇet. Jsou to ” ˇ ıman a odch´azel za sv´ nebezpeˇcn´ı zloˇcinci.“ Odsekl R´ ymi voj´aky ven. Spolehnˇete se.“ ” ˇ ıman, ale nejsp´ıˇs jeden Dveˇre se zabouchly a hospodsk´ y si oddechl. Zˇrejmˇe to nebyl R´ ˇ z pˇr´ısluˇsn´ık˚ u p˚ uvodn´ıch kmen˚ u. Ti nechtˇeli R´ıman˚ um nikdy pom´ahat. Hospodsk´ y popadl boty a vybˇehl do pokoje naˇsich hrdin˚ u. ˇ Vst´avejte! Jdou po v´ as R´ımani! Za mnou, ukryju v´as!“ Volal na nˇe a tahal je rychle ” z postele a h´ azel jim obleˇcen´ı, aby se rychle sebrali. Za chv´ıli uˇz byli u nen´apadn´eho v´ ychodu od sklepa a jejich pokoj byl pr´ azdn´ y. Ve skrytu noci posp´ıchali temnou ulic´ı, aˇz se najednou hospodsk´ y zprudka zastavil. Vyt´ahl z kapsy mal´e pˇres´ ypac´ı hodiny, kter´e se pr´avˇe zcela pˇresypaly. ˇ A j´e... Promiˇ nte, hned jsem zp´ atky!“ Rekl ve spˇechu Gal˚ um a ut´ıkal zp´atky do hospody. ” Otevˇrel dveˇre dovnitˇr a zavolal KUKU!“. S rozˇcilov´an´ım ot´aˇceli lid´e ve sv´ ych pokoj´ıch svoje ” pˇres´ ypac´ı hodiny. Co na t´e pˇresnosti tolik maj´ı? Hned bˇeˇzel hospodsk´ y zase pro Galy a vedl je d´al, aˇz k jednomu velk´emu domu. Kam n´ as vedeˇs?“ Huhlal zad´ ychanˇe Asterix. ” 30
Prozat´ım na bezpeˇcn´e m´ısto, potom se uvid´ı.“ Odhuhl´aval hospodsk´ y. ” Pˇred velk´ ym domem zabuˇsil na dveˇre. Byla to banka. Po chv´ıli se zevnitˇr ozvalo: Je pozdˇe, ” banka m´a zavˇreno!“ Hospodsk´ y se vˇsak nedal a volal nahoru do okna. Bernixi, otevˇri! To jsem j´a, Ementalix!“ ” V´ıˇs, kolik je hodin?“ Vystrˇcil hlavu z okna nasupen´ y Bernix v noˇcn´ı koˇsili a ukazoval ” na sluneˇcn´ı hodiny na ˇceln´ı stˇenˇe domu hned vedle okna. Asterixe s Obelixem by to vcelku i zaj´ımalo, ovˇsem sluneˇcn´ı hodiny v noci zpravidla nefunguj´ı. Bernix vˇsak brzy sebˇehl dol˚ u a pustil je vˇsechny tˇri dovnitˇr. Hospodsk´ y Ementalix mu ˇ hned vysvˇetloval situaci. Po tˇechto muˇz´ıch jdou R´ımani a prohled´avaj´ı cel´e mˇesto. Mus´ıme ” je ukr´ yt.“ Bernix, cel´ y rozespal´ y v noˇcn´ı koˇsili se sv´ıˇckou v ruce, se z´ıv´an´ım odpov´ıdal: Ano, jistˇe... ˇ ımany a Caesar n´as m´a za ob´avan´e ”protivn´ıky... M´ate naˇse sympatie. I my ˇcasto bojujeme s R´ Kam v´as ale schovat?“ Myslel jsem do nˇekter´eho sejfu ve sklepˇe...“ Prohodil hospodsk´ y a pohladil si rezav´ y ” vous. To budeme muset otevˇr´ıt u ´ˇcet.“ Uvaˇzoval nahlas Bernix. ” Na to, abyste n´ as schovali ve sklepˇe otev´ırat u ´ˇcet?“ Divil se mu Asterix. ” Co si do sejfu uloˇz´ıte, mˇe nezaj´ım´a. Zaruˇcuji naprostou diskr´etnost, pro mˇe jste dvˇe ” anonymn´ı poloˇzky. Chcete sejf kaˇzd´ y zvl´aˇst’ nebo u ´ˇcet s dvoj´ım podpisov´ ym pr´avem?“ Vysvˇetloval moˇznosti obchodnick´ ym hlasem Bernix. Jestli jsou sejfy dost velk´e, radˇeji bychom byli spolu.“ M´ınil Asterix a Obelix jenom ” pˇrikyvoval. Zajist´e. Podepiˇste, pros´ım, tady, tady a tady. A na pˇet let, ale vy...“ ” J´a nemus´ım.“ Dodal Asterix. ” Pˇresnˇe... Laskavˇe pojd’te za mnou!“ Vyb´ıdl je Bernix a vedl je k otvoru v podlaze ” s obrovsk´ ym padac´ım kamenn´ ym krytem. Slezli vˇsichni dol˚ u, Obelix s n´amahou, protoˇze se jen tak tak prot´ ahl t´ım otvorem v zemi. Bernix otevˇrel jedny kamenn´ y dv´ıˇrka kl´ıˇcem. Zde je v´aˇs sejf! Z´ıtra v´as pˇrijdem vybrat.“ ” Dˇekujeme za vˇsechno, Ementalixi.“ Dˇekoval jeˇstˇe Asterix hospodsk´emu a pak zalezl do se” jfu za Obelixem. Jeˇstˇe okamˇzik!“ Vysvˇetloval d˚ uraznˇe Bernix. Zevnitˇr sejf nelze otevˇr´ıt! Chcete-li, aby v´am ” ” Ementalix otevˇrel, mus´ıte mu d´ at plnou moc!“ ˇ Jasnˇe. Dobrou noc!“ Rekl mu Asterix a nechali za sebou zavˇr´ıt. ” Hospodsk´ y Ementalix spˇechal zp´atky do hostince, aby stihl dalˇs´ı kuku a nebyl a jedno kuku pozadu. Bernix si ˇsel lehnout a sp´at. Chv´ıli to ti dva Galov´e v sejfu vydrˇzeli, ale zaˇcaly se objevovat nˇekter´e dobˇre zn´am´e probl´emy. Asterixi, mˇeli jsme tu l´ezt po hor´ach a m´ısto toho jsme v podzem´ı.“ ” M´aˇs pravdu, Obelixi.“ ” A m´am hlad, Asterixi. To nen´ı legrace, kdyˇz ti kruˇc´ı v sejfu.“ ” J´a m´am taky hlad... Zapomnˇeli n´am d´at naj´ıst... Jenomˇze zevnitˇr asi sejf otevˇr´ıt nesm´ıme.“ ” Ale co, Asterixi! Vˇzdyt’ je to n´aˇs sejf.“ Rozzlobil se Obelix a vykopl nohou zamˇcen´ y ” kamenn´ y kryt. S velk´ ym ˇrachnut´ım dopadl kus kamene na podlahu sklepa. Po chv´ıli uˇz st´ ali Galov´e u Bernixovi postele a opatrnˇe ho probouzeli. Bernixi!“ ” Hmmmm...“ ” V´ıˇs, my m´ ame hlad.“ Zaˇcal Asterix. ” 31
Ale jak jste...“, podivil se Bernix. Dobˇre, poˇckejte na mˇe ve sklepˇe, donesu v´am nˇeco ” ” k snˇedku.“ Za chv´ıli uˇz jim nesl dol˚ u do sklepa kotouˇc ement´alu a v druh´e ruce lampiˇcku na petrolej. S lampiˇckou budete m´ıt svˇetlo a m˚ uˇzete si nad n´ı rozpouˇstˇet s´ yr.“ ” Dal kotouˇc s´ yra do rukou Obelixovi a lampiˇcku Asterixovi. Potom se teprve pod´ıval vedle na vyraˇzen´ a dv´ıˇrka sejfu. ´ O´o´o!!! To je hr˚ uza!!!“ Zaˇcal Bernix panicky kˇriˇcet. Sejf bez dveˇr´ı!“ ” ” Po chv´ıli se naˇstˇest´ı uklidnil a pokraˇcoval. V sejfu bez dveˇr´ı z˚ ustat nem˚ uˇzete. Budu v´am ” muset otevˇr´ıt nov´ yu ´ˇcet.“ Jako naschv´ al se v ten okamˇzik ozvalo kdesi z vrˇsku: Jm´enem Caesara, otevˇrete!“ ”
3.8
Sejfov´ e dobrodruˇ zstv´ı
ˇ ımani! Vlezte si sem! Rychle!“ Septal ˇ R´ Bernix Gal˚ um a rychle otev´ıral sejf s ˇc´ıslem VII. ” Komu ten sejf patˇr´ı?“ Ptal se Asterix. ” Nev´ım a nechci to vˇedˇet. Rychle, pospˇeˇste si!“ Odbyl ho Bernix a tlaˇcil je do sejfu. ” V sejfu bylo nˇekolik zlat´ ych soˇsek, jedna psa, druh´a nˇejak´eho dravce. Tak´e tam leˇzela zlat´ a podobizna hlavy faraona, v´ azy a hrnec se zlat’´aky. N´arodnost vaˇseho z´ akazn´ıka bych asi uhodl.“ Prohodil Asterix, neˇz za nimi Bernix ” uzamˇcel dveˇre. Z vrˇsku se znovu ozvalo zabouch´ an´ı a rozzlobenˇejˇs´ı kˇrik. Co je? Otevˇrete, u Joviˇse!“ ” Uˇz jdu, bˇeˇz´ım!“ Volal Bernix a ut´ıkal nahoru ke dveˇr´ım. ” Ze sejfu se m´ısto ticha oz´ yvaly st´ ale hlasy, coˇz by mohlo Galy prozradit. Nakr´ajej s´ yr, Obelixi.“ ” Asterixi, dojdu se zeptat Bernixe, jestli nem´a s´ yr bez dˇer.“ ” Ne! Obelixi! Mlˇc a jez!“ ” Jeli jsme na hory a m´ısto toho sed´ıme ve sklepˇe a j´ıme d´ıry!“ ” Pˇsˇst!“ ” ˇ ıman´e s Bernixem. Velitel R´ ˇ ıman˚ Dol˚ u do sklepa slezli ˇctyˇri R´ u spustil. Lituji, ˇze v´ as obtˇeˇzujeme tak pozdˇe, ale m´ame rozkaz prohledat cel´e mˇesto a naj´ıt dva ” zloˇcince.“ Tady jsou jen sejfy. A ty jsou, jak v´ıte, nedobytn´e.“ Odpov´ıdal Bernix. ” J´a v´ım, j´ a v´ım. A nic v´ am nevyˇc´ıt´am. No, tak my zase p˚ ujdeme.“ Pokraˇcoval velitel ” polohlasem k Bernixovi. Najednou si vˇsak vˇsiml d´ıry ve stˇenˇe. CO JE TOHLE?“, kˇrikl na Bernixe. ” No totiˇz... EHM... Byli tu zlodˇeji, vyp´aˇcili sejf a vˇsechno z nˇej odnesli...“ ” ˇ COZE?!“, zrudnul hnˇevem velitel. Tomu ˇr´ık´ate nedobytn´ y sejf?? J´a totiˇz u v´as jeden ” ” m´am!“ Voj´aci si zaˇcali mezi sebou nˇeco ˇsuˇskat, zat´ımco velitel m´aval ve vzduchu s Bernixem. Brzy se pˇremohl a klidn´ ym hlasem dodal. Ehm.. No, v´ıte m´am tam jen p´ar suven´ yr˚ u z Egypta. ” Ale pˇrece v´ am nebudu skl´ adat u ´ˇcty.“ Ted’ m´ am moc pr´ ace, ale z´ıtra r´ano pˇrijdu zruˇsit u ´ˇcet! Hl´ıdejte ten sejf dobˇre! At’ se ” mi z nˇej nic neztrat´ı!“ Vyhroˇzoval ˇr´ımsk´ y velitel a ukazoval na sejf s ˇc´ıslem VII. Zrovna na ˇ ıman´e odeˇsli a Bernix zaˇcal fˇ ten, ve kter´em se Asterix s Obelixem schov´avali. Potom R´ nukat. ´ ´ ´ ´ BUBUBUBU!“ ”
32
Tˇeˇzko ˇr´ıct, jestli jen tak buˇcel a nebo to byl pl´aˇc prav´eho bank´eˇre ˇci u ´ˇcetn´ıho. V u ´ˇcetnictv´ı ´ totiˇz BU znamen´ a pr´ avˇe bˇeˇzn´ y ˇci bankovn´ı u ´ˇcet a o ten zrovna Bernix pˇriˇsel. V sejfu se ozval Asterix˚ uv hlas. Slyˇs´ıˇs to, Obelixi? Nˇekdo je v hlubok´e depresi, moˇzn´ a ” nˇejak´ yu ´ˇcetn´ı.“ Seˇs si jist´ y, ˇze je tu opravdu tak zdrav´e povˇetˇr´ı?“, ptal se Obelix. ” ˇ ad´ Ticho! Tady bude ticho! Z´ am o diskr´etnost!“ Kˇriˇcel na nˇe zdrcen´ y Bernix a buˇsil na ” dveˇre sejfu. Vyˇslo slunce, pˇriˇslo r´ ano a do sklepa banky sebˇehl hospodsk´ y. Bernix sedˇel zdrcen´ y u stolu a pop´ıjel ˇcerven´e v´ıno. Dobr´e jitro, Bernixi. Pˇriˇsel jsem pro Galy.“ Zdravil Ementalix hospodsk´ y. ” Ti mi m˚ uˇzou b´ yt ukraden´ı! Odved’ je pryˇc! Zneuctili mˇe! Pˇrinutili mˇe lh´at!“ Nad´aval ” mu Bernix znaven´ ym hlasem. Potom vyt´ahl kl´ıˇc a odemkl dv´ıˇrka sejfu. Chtˇel se jich koneˇcnˇe zbavit. Asterix s Obelixem se probudili, prot´ahli a vylezli ze sejfu. Hospodsk´ y Ementalix jim vrazil do ruky kaˇzd´emu toulec se ˇs´ıpy a luk. Pˇrinesl jsem v´ am pˇrevlek. S t´ımhle nebudete mezi lidmi n´apadn´ı.“ ” Tohle ˇze je pˇrevlek?“, pohl´ıˇzel Asterix s udiven´ım na dva mal´e luky s toulci. ” Budete vypadat jako Helveti na vojensk´em cviˇcen´ı. Kaˇzdoroˇcnˇe o n´on´ach a kalend´ach se ” cviˇc´ıme se zbranˇemi, kter´e n´ am jsou svˇeˇreny do u ´schovy.“ Vysvˇetloval Ementalix, zat´ımco se rozlouˇcili s Bernixem a odch´ azeli z banky. Bylo kr´asnˇe tepl´e r´ano bez mr´aˇcku na obloze. Bernix z˚ ustal ve sklepˇe a rozhodl se op´ıt se ˇcerven´ ym v´ınem, tak ho tam nechali.
3.9
Mezin´ arodn´ı konference kmenov´ ych n´ aˇ celn´ık˚ u
Tvaˇrte se nenucenˇe a najedenˇe! Nebudete n´apadn´ı.“ Radil Gal˚ um zrzav´ y hospodsk´ y Emen” ˇ talix na ulici. Kolem proch´ azelo mnoho m´ıstn´ıch obyvatel a obˇcas i nˇejak´ y R´ıman ˇci ˇzoldn´er. To se ˇrekne, najezenˇe... Tˇech dˇer jsem se moc nenajedl.“ Zanad´aval si Obelix a poslouchal, ” jak mu zase kruˇc´ı v bˇriˇse. Najednou se hospodsk´ y zarazil a uk´azal dopˇredu. Kord´on legion´aˇr˚ u!“ ” Kus pˇred nimi se opravdu ˇradilo mnoho ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u a pozorovali je. No co, vˇzdyt’ jsme pˇrestrojen´ı. Nic n´am nehroz´ı!“ Prohodil Obelix nezaujatˇe. ” Ten tv˚ uj lav´ or se ale pozn´ a, Obelixi!“ Oponoval mu Asterix a sledoval, jak na nˇe v d´alce ” ukazuje mal´ y zrzek. Byl to ten, kter´eho potkali plavat v jezeˇre posledn´ı noc! To jsou oni!“, ukazoval voj´ ak˚ um Asterixe s Obelixem na druh´em konci ulice. Ti dva, ” ” co mˇe v noci vyt´ ahli z jezera!“ V tu chv´ıli se cel´e vojsko s vytaˇzen´ ymi ˇr´ımsk´ ymi meˇci rozebˇehlo na nˇe. Asterix, Obelix i hospodsk´ y vzali ihned nohy na ramena a ut´ıkali, co jim nohy staˇcily. Za nimi se oz´ yvaly v´ ykˇriky voj´ ak˚ u: Daleko se nedostanou! Na nˇe, zadrˇzte je! Cesta je odˇr´ıznuta ze vˇsech stran!“ ” Dobˇehli k obrovsk´emu pal´ aci. Byl to mezin´arodn´ı kongresov´ y pal´ac. Hospodsk´ y s nimi rychle vbˇehl dovnitˇr. Uvnitˇr byl uprostˇred s´ alu kulat´eho tvaru s vysokou kopul´ı stup´ınek. Na stup´ınku mˇel zrovna nˇejak´ y n´ aˇceln´ık proslov. Konala se totiˇz Mezin´arodn´ı konference kmenov´ ych n´aˇceln´ık˚ u a to uˇz CLXIII. zased´ an´ı. Uvnitˇr bylo spousta lid´ı, sedˇeli u stolk˚ u v patrech jako v divadle. ˇ Rozdˇelme se, posad’me se a dˇelejme to, co ostatn´ı!“ Septal jim rychle Ementalix a vybˇehl ” po schodech k jednomu z vrchn´ıch m´ıst na sezen´ı. Tvaˇrme se, ˇze sp´ıme!“ Volal na nˇe jeˇstˇe a Asterix s Obelixem se tak´e vnoˇrili mezi os” tatn´ı. Ano skuteˇcnˇe tam vˇsichni posp´ avali a n´aˇceln´ıka snad nikdo neposlouchal. Alespoˇ n nˇeco,
33
co chod´ı dneska stejnˇe. ˇ ıman´e a velitel se zmatenˇe rozhl´ıˇzel a hledal ty dva Galy. Zat´ımco Do pal´ ace vbˇehli uˇz i R´ se rozhl´ıˇzel, znˇela s´ alem slova n´ aˇceln´ıka uprostˇred na stup´ınku. Dax Romana by se mˇela st´ at heslem naˇsich z´ıtˇrk˚ u. Zapomeneme-li na z´aˇst’ a nesv´ary ” ˇ s R´ımany. . . Vid´ım budoucnost plnou klidu a m´ıru...“ Velitel v tu chv´ıli nadskoˇcil a vykˇrikl: Vid´ım toho mal´eho vˇsiv´aka!“ A uk´azal na Asterixe. ” Hospodsk´ y ho rychle popadl a aby rychle utekli. Asterix jeˇstˇe volal na Obelixe. Obelixi! ” Pobˇeˇz!“ Obelix v s´ ale tak´e usnul, asi to pro nˇej nebylo tˇeˇzk´e pˇredst´ır´an´ı. Probral se vˇsak a vyrazil za nimi. Utekli voj´ ak˚ um zadn´ım v´ ychodem. Octli se na bˇrehu jezera a hospodsk´ y je pob´ızel. Do jezera! Honem!“ Vˇsichni tam nask´akali a plavali ze vˇsech sil d´al od bˇrehu. Na bˇreh se ” pˇriˇr´ıtil i velitel se sv´ ymi voj´ aky. Skoˇcte do vody!“ Rozk´ azal. ” Voj´aci vˇsak mˇeli strach a v˚ ubec se jim ani do vody nechtˇelo. Proto se vymlouvali. S panc´ıˇri?“ ” V pˇrilb´ ach?“ ” V caligae?“ ” ˇ ımani. Caligae byly pr´ avˇe jejich vojensk´e sand´ale. Tak jim ˇr´ıkali R´ J´a do vody nejdu, nejsou to ani tˇri hodiny, co jsem jedl!“ Ohradil se jeˇstˇe jeden voj´ak. ” Velitel se rozohnil a zaˇcal na nˇe kˇriˇcet. Svl´eknˇete se! Zbranˇe si ponechte! Proved’te! Nyn´ı je tˇreba p´ıt!“ ” Jeden voj´ ak to komentoval. To je z Horatiovy ´ody.“ ” Dej mi pokoj! Kdybych tak umˇel plavat ve vodˇe, jako plavu v cit´atech..“ Odpov´ıdal mu ” nasupenˇe druh´ y voj´ ak. Vˇsichni pak nask´ akali do vody a plavali za Galy a hospodsk´ ym, kter´ y jim pom´ahal ut´eci. Tedy vˇsichni plavali kromˇe voj´ aka, kter´ y si stˇeˇzoval pr´avˇe na to,ˇze mu plav´an´ı nejde. Ten jenom leˇzel na vodˇe a nic nedˇelala a vypadal vydˇeˇsenˇe. Velitel na nˇej hned kˇrikl: Co to dˇel´aˇs, ” ´o ty hlup´aku?“ Spl´ yv´ am naznak!“, rozkˇriˇcel se neˇst’astnˇe voj´ak. To jedinˇe um´ım! Nezapomeˇ nte, ˇze jsem ” ” ’ od pˇechoty!“ Byl z toho, ˇze neum´ı plavat, cel´ y neˇst astn´ y a m´alem se ve vodˇe i rozbreˇcel. N´ahodou kolem proplouvala menˇs´ı lod’. Vˇsichni tˇri k n´ı akor´at pˇriplavali a vyˇskr´abali se ˇ ımani uˇz to samozˇrejmˇe nestihli. Na lod’! Sledujte tu lod’!“ Kˇriˇcel jejich velitel na palubu. R´ ” z vody. Nˇekteˇr´ı voj´ aci, kter´ ym jeˇstˇe nedoˇslo, ˇze jsou Galov´e uˇz na lodi, se podivenˇe rozhl´ıˇzeli kolem. ˇ ıkal jeden s dlouh´ Kam zmizeli? Nen´ı je vidˇet!“ R´ ym nosem. ” Tˇreba se ponoˇrili aˇz na dno vˇeci!“ M´ınil druh´ y s baculat´ ymi tv´aˇremi. ” Na lodi je pˇriv´ıtala parta zrzav´ ych Helvet˚ u. Prvn´ı hned zvolal, kdyˇz se koneˇcnˇe dostali na palubu. Vy nebudete zdejˇs´ı, jinak byste vˇedˇeli, ˇze most, kter´ y Caesar zboˇril, je novˇe ” postaven.“ My v´ıme. D´ıky, ˇze jste n´ as z t´e bryndy vyt´ahli!“ Dˇekoval promoˇcen´ y Asterix. ” V tom se ozval vysok´ y hlaloliv´ y zpˇev lodn´ık˚ u se zrzav´ ymi vousy. Hol´ari´a´a´a´a! Hol´ari´o´o´o´o´o!“ ” Asterix s Obelixem leknut´ım nadskoˇcili a nabˇehla jim hus´ı k˚ uˇze. Oba dva byli naprosto vydˇeˇsen´ı, Obelix se ve zmatku vrhl zp´atky pˇres palubu do vody. To je m´ıstn´ı popˇevek. Budete m´ıt to potˇeˇsen´ı vyslechnout n´aˇs chor´al.“ Vysvˇetloval muˇz, ” kter´ y je vyt´ ahl na palubu. Mˇel kromˇe zrzav´ ych vous˚ u a zelen´e kamizolky tak´e toulec se ˇs´ıpy a velk´ y luk. Kr´ atk´e zelen´e kalhoty mu visely na kˇsand´ach stejnˇe jako vˇsem lodn´ık˚ um. 34
M´ame tam u n´ as jednoho barda, kter´ y takhle podobnˇe zp´ıv´a.“ Mumlal Asterix s menˇs´ım ” podezˇren´ım. Po chv´ıli se otoˇcil pˇres palubu a kˇriˇcel dol˚ u. Obelixi! Okamˇzitˇe se vrat’ na ” palubu!“ Jeˇstˇe hodnou chv´ıli se na lodi oz´ yvalo holalalari´o´o!“ neˇz lodn´ıci utichli. Hospodsk´ y Emen” talix jejich zpˇev znal, byl asi stejn´eho kmene. To potvrzovaly jeho rezav´e vousy. Lod’ pomalu odplouvala od mˇesta smˇerem k hor´ am, kter´ y se tyˇcili nad obzorem. ˇ Na bˇrehu se s´ apali z vody promoˇcen´ı R´ımani a dost u toho nad´avali. Velitel volal na ryb´aˇre na lod’ce, aby zjistil, kam lod’ m´ıˇr´ı. Ryb´aˇri, kam pluje ta velk´ a lod’?“ ” Veze spolek v´ aleˇcn´ ych veter´ an˚ u. Jednou roˇcnˇe poˇr´adaj´ı oslavu na druh´em bˇrehu pod ” horami...“ Odvˇetil vesele ryb´ aˇr a d´ al rybaˇril ze sv´e mal´e lod’ky. Uvˇedom´ıme guvern´era Diplodoca! Za mnou!“ Volal velitel na svoje zuboˇzen´e voj´aky. ” Mˇeli by vyvˇesit poˇr´ adnou ceduli, ˇze je tu most.“ Brblal si ryb´aˇr pod vousy, kdyˇz se ” ˇ ımani R´ plazili na bˇreh a kuckali ze sebe vodu.
3.10
Oslavy veter´ an˚ u
Asterix s Obelixem o vlas unikli ˇr´ımsk´ ym voj´ak˚ um. Guvern´er Diplodocus se rozˇciloval ve sv´em pal´aci, kdyˇz se doslechl o jejich u ´niku. Alespoˇ n vˇsak vˇedˇeli, kde budou. Ano, m´ ame je!“ Volal v´ıtˇezoslavnˇe Diplodocus. At’ se vˇsechna vojska vydaj´ı do m´ıst, ” ” kde se kon´ a slavnost! Chci ty Galy ˇziv´e ˇci mrtv´e!“ Velitel vyslechl rozkazy a hned ˇsel svolat vojska. Mezit´ım doplula lod’ na druh´ y bˇreh pod hory. Na bˇrehu je pˇriv´ıtaly velk´e trubky, coˇz byly hudebn´ı n´ astroje vyd´ avaj´ıc´ı pro Galy podobnˇe pˇr´ıˇsern´ y zvuk jako jejich chor´al. Obelixe chytla hrozn´ a r´ yma. Asterix byl v poˇr´adku a pˇrem´ yˇslel nad jejich c´ılem. Ti vesel´ı Helveti n´ am urˇcitˇe pom˚ uˇzou naj´ıt kytku, kter´a uzdrav´ı naˇseho rukojm´ıho ” ˇ ıkal Asterix Obelixovi s nadˇej´ı v hlase. ve vsi...“ R´ Po zpˇevu, kter´ y je mˇel pˇriv´ıtat, pochv´alil jeˇstˇe hospodsk´eho. Jak´a kr´ asn´ a zem, tak vesel´ a, tak pokojn´a!“ ” Ano, u n´ as vl´ adne harmonie!“ Odpov´ıdal mu potˇeˇsen´e hospodsk´ y Ementalix. ” Musel vˇsak odplout zpˇet do mˇesta hned s tou lod´ı. Nech´am v´ as tu, mus´ım zp´ atky do krˇcmy. Uˇz m´am nˇekolik KUKU zpoˇzdˇen´ı. Hodnˇe ˇstˇest´ı!“ ” Potˇr´asal rukou obˇema Gal˚ um a louˇcil se. Dˇekujeme za vˇsechno, Ementalixi!“ Dˇekovali Galov´e a odch´azeli z lodi. ” Veˇsli do t´ abora, kter´ y byl u bˇrehu mezi stromy. Bylo tam skuteˇcnˇe kr´asnˇe a Helveti byli velice pˇr´ıvˇetiv´ y a pˇr´ atelˇst´ı, jak to m´ a b´ yt. Naˇsi hrdinov´e ovˇsem nemˇeli mnoho ˇcasu nazbyt a museli spˇechat d´ al svoj´ı cestou. Asterix se proto brzy po odpoˇcinut´ı ptal na to, co ho nejv´ıce zaj´ımalo. Sh´an´ıme jednu kvˇetinu, stˇr´ıbrnou hvˇezdu. Mohli byste n´am nˇejak pomoci?“ ” Jistˇe“, souhlasili veter´ ani. Dobˇre se v hor´ach vyzn´ame, kde roste. Ale nejprve bude ” ” oslava.“ Hned Galy vzal a dovedl kousek na louku, kde byl velk´ y terˇc. St´al u nˇeho mal´ y kluk. Ml´adenˇce, to jablko si sn´ıˇs pozdˇeji. Bˇeˇz zavˇesit terˇc.“ ” ˇ Mus´ıme to trochu popohnat...“ Septal Obelixovi Asterix. ” V tob bizern´eb jezeˇre jseb chytil r´ ybu!“ Huhlal Obelix, kter´ y mˇel ˇcerven´ y cel´ y nos a ” zˇrejmˇe mˇel skuteˇcnˇe r´ ymu.
35
Chlapec odkut´ alel barevn´ y terˇc a zavˇesil ho na velk´ y smrk ve svahu. Host´e maj´ı tu ˇcest stˇr´ılet jako prvn´ı.“ Pronesl Helv´et se zelenou kamizolkou. ” Dobr´a. A pak se jde na kytku.“ Dodal Asterix a vzal si do ruky velk´ y luk. ” Nam´ıˇril na terˇc a nat´ ahl tˇetivu. Uˇz se chystal vystˇrelit, kdyˇz za n´ım Obelix mohutnˇe k´ ychl, aˇz se vˇetve na stromech otˇrepaly. Hepˇc´ı!!!!“ A Obelix nadskoˇcil. Asterixovi vyletˇel ˇs´ıp ” neˇcekanˇe z ruky a prosviˇstˇel k terˇci. Obelixi! M´ alem se stalo neˇstˇest´ı!“ Stˇeˇzoval si mu hned Asterix. ” Hmm, ale mˇe se ulevilo.“ Komentoval to Obelix a d´al si ut´ıral promoˇcen´ ym r˚ uˇzov´ ym ” kapesn´ıˇckem sv˚ uj velk´ y nos. Mal´ y chlapec proch´ azel kolem a jen tak mimochodem prohodil. Skvˇel´a stˇrela. Pˇr´ımo ” na stˇred.“ A odeˇsel mezi ostatn´ı lidi. Dva Helveti, co to vedle sledovali se zaujatˇe bavili. Skvˇel´a stˇrela, pˇresto jsem tak trochu ” ˇ ıkal jeden. zklaman´ y!“ R´ J´a taky, ˇc´ım to bude?“ Divil se druh´ y. ” Bylo to t´ım, ˇze kdyˇz Asterix omylem pustil tˇetivu, pouˇstˇel chlapec teprve terˇc a jablko si poloˇzil na hlavu, protoˇze mˇel pln´e ruce. Terˇci to byl opravdu velk´ y. V t´e pozici to vypadalo, ˇze se mu snaˇz´ı Asterix jablko z hlavy sestˇrelit. Naˇstˇest´ı mu vˇsak neubl´ıˇzil. Tak a ted’ p˚ ujdeme pro stˇr´ıbrnou hvˇezdu?“ Ptal se muˇze Asterix. ” Nejdˇr´ıv se bude j´ıst a p´ıt, pak zp´ıvat a potom se jde na kytky!“ Odpov´ıdal radostnˇe ” Helv´et. Poodeˇsli do kuchynˇe t´ abora, kde uˇz se na ohni rozehˇr´ıval velk´ y kotel. ’ Pojd te! S´ yr se uˇz rozpustil!“ L´ akal je kuchaˇr. ” Nemohli by pro zmˇenu rozpustit divoˇc´aka?“ Ptal se zklamanˇe Obelix. ” ˇ ım dˇr´ıv se naj´ıme a napijeme a zazp´ıv´ame, t´ım dˇr´ıv Pospˇeˇsme!“ Pob´ızel ho Asterix. C´ ” ”ˇ vyraz´ıme, mus´ıme vyuˇz´ıt toho, ˇze n´ as R´ımani jeˇstˇe nenaˇsli.“ Chceˇs vidˇet, jak j´ a to popoˇzenu? U Teutatise!“ Rozbˇehl se ke kotli Obelix a zdvihl ho ” nad hlavu. Cel´ y kotel pln´ y s´ yra nar´ az vypil a Helv´eti jenom vyvalovaly oˇci. Poslyˇste, cizinˇce, takhle se to ne...“, chtˇel Obelixe kuchaˇr zarazit, ale bylo uˇz pozdˇe. ” A ted’ pijme!“ Pronesl Obelix. ” Jak jsem v´ as vidˇel j´ıst, mysl´ım, ˇze ˇc´ıˇse nebude potˇreba.“ Pronesl zaraˇzenˇe kuchaˇr a uk´azal ” na sud s v´ınem. Skvˇel´e!“ Zvolal Obelix a popadl velk´ y dˇrevˇen´ y sud pln´ y b´ıl´eho v´ına. ” Obelixi! N´e´e´e´e!“ Kˇriˇcel na nˇej Asterix, ale t´eˇz to nebylo nic platn´e. Obelix vypil cel´ y ” sud v´ına jedn´ım douˇskem a hned mu tak´e zˇcervenaly oˇci a zaˇcal se pot´acet kolem. Pot´acel se hodnou chv´ıli a potom upadl na zem do dˇr´ımoty. Zahˇrmˇela r´ana, jak sebou pleskl na zem a zaˇcal chr´ apat. Obelixi!“ , pˇribˇehl vydˇeˇsen´ y Asterix a snaˇzil se ho probrat. Ovˇsem marnˇe. Obelix spal ” jako dˇrevo. No jo!“, komentoval to jeden z Helv´et˚ u. Vy Galov´e jdete na vˇsechno moc hrr. N´am trv´ a ” ” cel´e hodiny, co v´ aˇs pˇr´ıtel udˇelal za p´ ar vteˇrin.“ Asterix pol´eval Obelixe vodou, ale nedaˇrilo se mu ho nijak probrat. A v tom se t´aborem ˇ ıman˚ ozvalo: Pˇres jezero se plav´ı spousta R´ u!“ ” Mus´ım pro stˇr´ıbrnou hvˇezdu, neˇz doraz´ı!“ Volal na Helv´eta se zelenou kamizolkou Asterix. ” Pom˚ uˇzeme v´ am!“ Odvˇetil mu rozhodnˇe muˇz. ” ˇ ımany! Dojdˇete pro kotl´ık.“ Pokraˇcoval AsNˇekter´ı z v´ as by tu mˇeli z˚ ustat a zadrˇzet R´ ” terix. Zadrˇzet je? Vˇzdyt’ jich je moc!“ Divil se Helv´et. ” 36
ˇ ast ho vypil a hned se zase Asterix nemeˇskal a vyt´ ahl lahviˇcku s kouzeln´ ym n´apojem. C´ zatoˇcil a probral k ston´ asobn´e s´ıle. Zbytek nalil do kotle. ˇ Zbylo jeˇstˇe dost kouzeln´eho n´ apoje, aby v´am dodal s´ılu je zadrˇzet.“ Rekl Helv´etovi, kter´ y ” nech´apavˇe z´ıral, co se stalo. Kouzeln´ y n´ apoj?“ ” Pojd’me! Zaved’te mˇe k t´e kvˇetinˇe!“ ” Helv´et se ovˇsem zarazil. Je tu jeden nelehk´ y probl´em.“ A uk´azal na Obelixe leˇz´ıc´ıho na ” zemi. V´aˇs nelehk´ y kamar´ ad... Nev´ım, jestli dok´aˇze ˇsplhat po hor´ach. A takhle ho tu nechat ” nem˚ uˇzeme. To by bylo neˇsetrn´e.“ M´am n´ apad!“ Zvolal Asterix. Doneste dlouh´ y provaz, vˇsichni se pˇriv´aˇzeme a Obelixe ” ” pot´ahneme. S vaˇs´ı pomoc´ı a kouzeln´ ym n´apojem to zvl´adneme.“
3.11
Cesta do hor
ˇ Nach´az´ıme se v les´ıch na bˇrehu budouc´ıho Zenevsk´ eho jezera. Nad Asterixem se tyˇc´ı vysok´e hory a sn´ım se na cestu pˇripravuj´ı tˇri statn´ı Helveti. Vˇsichni si v ˇradˇe uv´azali kolem pasu lano a nakonec pˇriv´ azali Obelixe, kter´ y leˇzel v dˇr´ımotˇe a nemohli ho probrat. Tak dopad´ a ten, kdo moc v´ına pije. Helv´eti se podivovali nad n´ apadem s lanem. ˇ ıkal jeden. To nen´ı hloup´e!“ R´ ” Nen´ı, ale j´ a bych ten provaz uv´ azal kolem krku.“ Uvaˇzoval ten druh´ y. Zˇrejmˇe nebyl aˇz ” tak m´alo hloup´ y jak se zd´ al. ˇ ımani!“ Kuchaˇr volal na sv´e pomocn´ıky. Pˇrineste s´ yr! Zrovna se staˇc´ı rozpustit neˇz doraz´ı R´ ” A pokl´adal hrnec na rozˇzhaven´e kameny ve velk´em ohniˇsti, pod kter´ ymi hoˇrel oheˇ n. Asterix s pomocn´ıky se vydali do hor pˇres pˇr´ıkr´e sr´azy a skalnat´a u ´boˇc´ı. Tou dobou se na bˇrehu jezera vylodily dvˇe velk´e lodˇe pln´e ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u. Mal´a hrstka Helvet˚ u s klidem sedˇela kolem ohniˇstˇe a poj´ıdali s´ yrov´e fondue. Nen´ı ˇspatn´ a, ta kouzeln´ a fondue.“ Chv´alil jeden Helv´et a oblizoval si rezav´e vousy. ”ˇ R´ımani jsou tu!“ Volal druh´ y a tˇret´ı na to dodal: Oblaˇz´ıme je v´aleˇcn´ ym popˇevkem!“ ” ˇ ” V tu chv´ıli se bˇrehem ozval vysok´ y zpˇet Hol´ari´o´o´o!!!“ R´ımani z toho byli cel´ı vydˇeˇsen´ı. ” Oni maj´ı slony!“ Panikaˇril jeden voj´ak. ” Ale ne, hlup´ aku! Zp´ıvaj´ı!“ Kˇrikl na nˇej druh´ y. ” Kdyˇz jsem byl pos´ adkou v Galii, mˇeli tam barda, kter´ y zp´ıval podobnˇe.“ Dodal tˇret´ı ” voj´ak. K Helv´et˚ um pˇriˇsel ˇr´ımsk´ y v˚ udce s meˇcem v jedn´e ruce a kulat´ ym modr´ ym ˇst´ıtem s kˇr´ıˇzem v ruce druh´e. Mˇel rud´ y pl´ aˇst’ a byl velice svalnat´ y a tv´aˇril se krvelaˇcnˇe. Z rozkazu Caia Diplodoka, guvern´era zastupuj´ıc´ıho Julia Caesara, nech n´as proj´ıt!“ Kˇrikl ” na nˇe. Vaˇse probl´emy n´ as nezaj´ımaj´ı. Chceme z˚ ustat neutr´aln´ı, ale...“ ” Do u ´toku!“ Vykˇrikl nekompromisnˇe velitel ˇr´ımsk´e arm´ady a vojska se zaˇcala hrnout ” kupˇredu na Helv´ety. Pr´ask!“, ozvala se r´ ana a ˇr´ımsk´ y velitel zmizel nad stromy. Dostal r´anu od rozzloben´eho ” muˇze, kter´ y se s n´ım pˇred chv´ıl´ı domlouval. ˇ ıman˚ Vˇsichni helvetˇst´ı veter´ ani se pustili do ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u. Aˇc R´ u bylo mnohem mnohem v´ıce, Helv´eti je bili hlava nehlava a jednoho po druh´em pos´ılali do vˇeˇcn´ ych loviˇst’, tedy do
37
bezvˇedom´ı. Bitva pokraˇcovala rychle a po okol´ı se v´alelo spousta omr´aˇcen´ ych a zbit´ıch voj´ak˚ u, ˇ ovˇsem Helv´eti byli ne´ unavn´ı. D´ıky kouzeln´emu n´apoji jim R´ımani nedok´azali v´aˇznˇe ubl´ıˇzit. ˇ ast vojska s velitelem se ovˇsem propl´ıˇzili mezi stromy. Mˇeli za u C´ ´kol zastavit Galy a ne bojovat s Helv´ety. Sledovali Asterixe s jeho pomocn´ıky do hor. Pod´ıvejte!“ Volal na voj´ aky po chv´ıli velitel. Ti niˇcemov´e ˇsplhaj´ı po sk´ale! Pojd’me, ” ” za nimi!“ Plaveme v jezeˇre, ˇsplh´ ame po hor´ach...“ Stˇeˇzoval si jeden z voj´ak˚ u veliteli. ” No a co? Nejsme tu na pr´ azdnin´ach!“ Okˇrikl ho velitel a vrazil mu pohlavek. ” Druˇzina Asterixe ˇsplhala po velik´e kolm´e sk´ale nahoru. Obelixe vlekli na lanˇe pod sebou, ten st´ale spal a nos mˇel poˇr´ ad ˇcerven´ y. ˇ ıman˚ Kdyˇz uˇz byl Obelix skoro mimo dosah, vyskoˇcil za n´ım nejrychlejˇs´ı z R´ u a chytl ho za ruku. M´am ho, jednoho drˇz´ım!“ ” Uˇz jsme tu!“ Volal na nˇej velitel a dob´ıhal nahoru k nˇemu. ” ˇ ıman, co se Obelixe drˇzel. Honem! Pomozte mi!“ Volal R´ ” Neˇz vˇsak velitel s ostatn´ımi dobˇehli, pˇrit´ahl Asterix nahoˇre lano a vˇsechny tahal nahoru na sk´alu. Vˇcetnˇe vis´ıc´ıho ˇr´ımana. Tahej ho dol˚ u!“ Kˇriˇcel zespodu velitel. ” ˇ ıman a zm´ıtal se ve vzduchu. Snaˇz´ım se!“ Kˇriˇcel zp´ atky R´ ” Drˇz poˇr´ adnˇe!“ Rozk´ azal velitel. Neztr´acej je z dohledu! My to zat´ım obejdeme a poˇck´ame ” ” si na nˇe na druh´e stranˇe hory.“ ˇ ıman, kter´eho t´ahli nahoru s Obelixem A mˇe tu nech´ ate viset!?“ Volal z v´ yˇsky vydˇeˇsenˇe R´ ” a jeˇstˇe o nˇem nevˇedˇeli. Nikdo uˇz ho vˇsak neslyˇsel, vojsko odt´ahlo, aby obeˇsli horu z druh´e strany. Tu se ozval Obelix ze sp´ anku, jenom tak zachraplal. Chrrr..Hmmm.“ ” ˇ Nic... nic, jen klidnˇe spˇete!“ Septal mu k smrti vydˇeˇsen´ y voj´ak. ” O tˇri hodiny pozdˇeji, kdyˇz st´ ale ˇsplhali nahoru a lezli po skalisk´ach, byl uˇz vˇsude sn´ıh. Foukal trochu studen´ y v´ıtr, bylo pod nulou a mrzli jim ruce. Jeden z Helv´et˚ u vˇsak n´ahle oˇzil. Gale, pod´ıvej napravo!“ ” Stˇr´ıbrn´ a hvˇezda!“ Vykˇrikl radost´ı Asterix a snaˇzil se pˇribl´ıˇzit k rostlince, kter´a trˇcela ze ” snˇehu u jednoho kolm´eho sr´ azu. Nedos´ ahnu na ni! Potˇreboval bych meˇc!“ Volal na ostatn´ı Asterix a marnˇe se k n´ı nata” hoval. Byla o kousek d´ al neˇz se mohl dostat. M´a nˇekdo meˇc?“ Volali Helv´eti jeden pˇres druh´eho. ” ˇ ıman, kter´ J´a m´am meˇc.“ Ozval se najednou za Obelixem R´ y dosud mlˇcel a nikdo o nˇem ” nevˇedˇel. Vemte si ho, ale nekˇriˇcte. At’ se nˇeco nestane.“ A mˇel na mysli to, ˇze by se mohl ” Obelix probudit a zgruntovat ho za to, ˇze ho celou cestu drˇzel. D´ıky!“ Volal Helv´et a pod´ aval meˇce d´al a d´al, aˇz dokoloval k Asterixovi a ten usekl a ” vzal stˇr´ıbrnou hvˇezdu. Obelixi! M´ am ji! Podaˇrilo se n´ am to!“ Kˇriˇcel radost´ı Asterix. ”ˇ R´ ıman Obelixe vˇsak poˇr´ ad jen utiˇsoval. Hajej, dadej, bratˇre Caie. Dostaneˇs lactum!“ ” ˇ ımana, tak by se poˇr´adnˇe Lactum je latinsky ml´ıˇcko. Kdyby se Obelix probral a pustil R´ proletˇel ze sr´ azu. ˇ Nen´ı ˇcas ztr´ acet ˇcas! Vrcholek je na dosah!“ Volal Helv´et. Splhejme d´al!“ ” ” Tak tedy z posledn´ıch sil ˇsplhali na vrchol hory. Brodili se snˇehem a t´ahli za sebou Obelixe. Nahoˇre foukal v´ıtr, ale byl tam tak´e neuvˇeˇriteln´e kr´asn´ y v´ yhled na okoln´ı hory a u ´dol´ı. Tak´e na jezero pod nimi. Nˇeco tak fam´ ozn´ıho snad nikdy nespatˇrili. 38
Kdyˇz vyt´ ahli i tlust´eho Obelixe, spatˇrili, koho t´ahli celou dobu s n´ım. ˇ R´ıman!“ Kˇrikl pˇrekvapenˇe Asterix a uk´azal na ˇcern´eho pasaˇz´era. ” ˇ ıman! A co m´ Ano, R´ a b´ yt? Celou dobu jsem drˇzel vaˇseho pˇr´ıtele za ruku, tak co poˇr´ad ” m´ate?“ Odpov´ıdal promrzl´ y a naˇstvan´ y voj´ak. Nakonec si ho tedy nevˇs´ımali, nevypadal ani nebezpeˇcnˇe. Asterix mˇel hvˇezdu, pˇrestoˇze Obelix st´ale spal. Uˇz byl ˇcas rychle vyrazit zpˇet do vesnice, jinak by nemuseli kvestora Z´anˇetnerva v˚ ubec zachr´ anit. Podˇekoval tedy Asterix za pomoc Helv´et˚ um a pozval je, aby se u nich nˇekdy tak´e zastavili. Kdyˇz sestoup´ıˇs po tomhle svahu, dostaneˇs se do sv´e zemˇe.“ Radil Asterixovi Helv´et. ” Jenˇze Obelix poˇr´ ad sp´ı. Budu ho muset vl´ect.“ ” Jeˇstˇe pˇri odchodu studen´ ym snˇehem volal zpˇet Asterix. Na shledanou, Helveti! Nikdy ” nezapomenu, co jste pro n´ as udˇelali a vˇsechno budu Obelixovi vypr´avˇet!“ Uchopil lano a t´ ahl snˇehem Obelixe dol˚ u z hory. T´ahl ho dlouho, ale jak se zaˇcal svah prudˇcit a sn´ıh byl mokˇrejˇs´ı, tak mu zaˇcal Obelix jet s´am, aˇz nakonec mu zaˇcal uj´ıˇzdˇet. Neˇslo to uˇz zastavit, tak na nˇej Asterix naskoˇcil jako na s´an ˇky a ˇr´ıtil se dol˚ u z hory. Valili se snˇehem hroznou rychlost´ı a razili cestu taj´ıc´ım snˇehem. Najednou se pˇred nimi zjevilo ˇr´ımsk´e vojsko v ˇcele s velitelem a ten kˇriˇcel. St˚ ujte, Galov´e! Jm´enem guvern´era Diplodoca, z´astupce Caesara, st˚ ujte!“ ” Ustupte z cesty!“ Varoval je z d´alky Asterix, ale nikdo neuhnul a tak cestu prorazil. ” ˇ ımani se rozletˇeli kolem a Obelix jako s´ an ˇky slouˇzil skvˇele a jako beranidlo byl jeˇstˇe lepˇs´ı. R´ p´ar jich z˚ ustalo pˇrejet´ ych ve snˇehu. Nedovedli Galy zastavit! ˇ ımani vl´aˇceli snˇehem s promrzl´ Jeˇstˇe nˇekolik hodin se R´ yma nohama. Jak je, setn´ıku?“ ” Ptal se velitele jeden z voj´ ak˚ u. Jde to, ale straˇsnˇe se mi zastesklo po Egyptˇe!“ Mruˇcel velitel. ” Asterix s Obelixem uˇz byli d´ avno v u ´dol´ı. Vˇr´ıtili se do takov´e t˚ un ˇky, coˇz probralo i Obelixe a hroznˇe ho bolela hlava. Coˇze? Uˇz se zase v nˇeˇcem koupeme!“ Bˇedoval zniˇcen´ y Obelix ospal´ ym hlasem. ” Stˇr´ıbrn´ a hvˇezda, Obelixi! M´ ame ji, vrat’me se dom˚ u!“ Volal na nˇej radostnˇe Asterix. ” Asi dva dny potom jeˇstˇe putovali nejkratˇs´ı cestou dom˚ u. Proˇsli nˇekolik u ´dol´ı, ale nepotkali ’ skoro nikoho. Dorazili ˇst astnˇe do vesnice i se stˇr´ıbrnou hvˇezdou – protˇeˇz´ı alpskou.
3.12
Vˇ sude dobˇ re, doma nejl´ıp
Jakpak je naˇsemu uboh´emu kvestoru Z´anˇetnervovi, ´o druide?“ Zeptal se podl´ezav´ ym hlasem ” tlouˇst´ık Bacilovirus. Ten b´ıd´ ak, kter´ y otr´avil kvestora Z´anˇetnerva, ˇsidil st´at o pen´ıze a vyˇz´ıval se cel´ y rok v orgi´ıch. Ano, ten s´ adeln´ık s kˇriv´ ym nosem a ˇskaredou bradavic´ı byl ted’ v galsk´e vesnici a zrovna se vypt´ aval Panoramixe, jak to s kvestorem vypad´a. Ve skuteˇcnosti vˇsak uˇz nechal objednat pohˇrebn´ı pr˚ uvod. V t´e dobˇe byl vˇsak Asterix i Obelix zpˇet ve vesnici a odevzdali druidovi stˇr´ıbrnou hvˇezdu, kterou k l´eku potˇreboval. Kvestor mˇel opravdu nam´ale, nebot’ uˇz skoro nemoci podlehl. Zat´ım se drˇz´ı, guvern´ere Bacilovire!“ Odpovˇedˇel bez z´ajmu Panoramix a stoupl si tlouˇst´ı” kovi do cesty, aby nemohl j´ıt dovnitˇr a na kvestora se pod´ıvat. Sm˚ ula, ˇze se tv´ı lid´e nevracej´ı! Budeˇs ho muset popravit...“ Zaˇcal vykl´adat guvern´er ” Bacilovirus s pˇredst´ıranou l´ıtost´ı. Co se d´a dˇelat, rukojm´ı je jednou rukojm´ı.“ A pˇredst´ır´an´ım ” skoro vyronil i faleˇsnou slzu ze sv´ ych mal´ ych praseˇc´ıch oˇcek. Hotovo!“ Ozvalo se z chtrˇce. ” 39
V´ ybornˇe!“, odpov´ıdal Panoramix. Dejte mu nap´ıt odvaru s p´ar kapkami kouzeln´eho ” ” n´apoje.“ Co m´ a b´ yt hotovo?“ Nadskoˇcil vydˇeˇsenˇe Bacilovirus. Najednou ztratil veˇsker´ y klid i ” pˇredst´ıranou l´ıtost. V tom vˇsak najednou z chatrˇce vykroˇcil kvestor Z´anˇetnervus. Vypadal zdravˇe, pˇri s´ıle a hroznˇe rozzlobenˇe. Bacilovirus naprosto zbˇelel ve tv´aˇri a naskoˇcily mu na ˇcele kr˚ upˇeje potu. Asterix, Obelix i Panoramix jen s u ´smˇevem post´avali u dveˇr´ı a sledovali, co se bude d´ıt. ˇ Jen... Jen klid, kvestore Z´ anˇetnerve...“ Spitl rozviklan´ ym hl´askem bled´ y Bacilovirus. ” Kvestor uˇz pˇresnˇe vˇedˇel, co chce udˇelat. Rozm´achl se pˇest´ı a nat´ahl Bacilovirovi drsnod´emonsk´ y podbˇer´ ak pˇr´ımo na jeho tlustou oteklou papulu. Jeˇstˇe za odl´etaj´ıc´ım guvern´erem kvestor kˇriˇcel. ˇ ımˇe v cirku s kolegou Aˇz spadneˇs dol˚ u, zkontroluju tvoje u ´ˇcty a pˇr´ıˇst´ı orgie si zaˇzijeˇs v R´ ” Diplodocem!“ Za Z´anˇetnervem pˇrinesli ˇst´ıt s n´ aˇceln´ıkem Majestatixem. Chtˇel m´ıt menˇs´ı proslov. ˇ R´ımane, byls naˇs´ım hostem, nikoli rukojm´ım... Stal ses naˇs´ım pˇr´ıtelem a tak poprv´e....“ ” Co mysl´ıte, ˇze mu Majestatix ˇrekl? Co se tak m˚ uˇze st´at, kdyˇz se Galov´e spˇr´atel´ı s ˇr´ımsk´ ym vojev˚ udcem? Nev´ıte? A chcete to v˚ ubec vˇedˇet? ˇ ıman pozv´an k Hodokvasu. Hodokvasu, u kter´eho se sed´ı Tak dobr´ a! Poprv´e je nˇejak´ y R´ venku u velk´eho stolu a vˇsichni se spoleˇcnˇe bav´ı. Jenom Tragikomix je pˇriv´az´an ke stromu, aby nemohl hr´ at a zp´ıvat. Vˇsichni si pˇrip´ıjej´ı v´ınem a jed´ı nejvˇetˇs´ı galsk´e dobroty. Nejchutnˇejˇs´ı v´ ytvory galsk´e kuchynˇe. Hodokvas je prostˇe nejvˇetˇs´ı spoleˇcenskou z´abavou vˇsech Gal˚ u. A tak byl kvestor pozv´ an pr´ avˇe k takov´emu Hodokvasu konan´emu tradiˇcnˇe na oslavu n´avratu naˇsich pˇr´atel. Ti jsou ˇst’astn´ı a hrd´ı, protoˇze vˇed´ı, ˇze kaˇzdou cestou, i kdyˇz nen´ı jednoduch´a, se obohat´ı o nov´e znalosti a zkuˇsenosti. Slavilo se a bavilo v pln´em proudu. Tak co, Obelixi. Jak´ a je Helvetie?“ Ptali se Galov´e. ” ˇ Placat´ a.“ Rekl Obelix a zakousl se do velk´eho peˇcen´eho divoˇc´aka. ”
40
Kapitola 4
Asterix v Brit´ anii 4.1
Invaze do Brit´ anie
Obloha byla jasn´ a, slunce pˇr´ıjemnˇe hˇr´alo, foukal lehk´ y v´ıtr, kter´ y nap´ınal plachty, lana, provazy a r´ ahna a moˇre se pohupovalo. Na pir´atsk´e koc´abce bylo veselo, pos´adka se tˇeˇsila z posledn´ı koˇristi, kdyˇz se z hl´ıdkov´eho koˇse ozvalo Lod’ na pravoboku!“ ” Kapit´an zbledl. To snad ne! Zase ti zpropaden´ı Galov´e! Ty n´am byl ˇcert dluˇzen!“ ” ˇefe, nejsou to Galov´e,“ pokraˇcoval plavˇc´ık, jsou to R´ ˇ ımani!“ S´ ” ” ˇ Kapit´an se zaradoval: R´ımani urˇcitˇe povezou tuˇcnou koˇrist. Udˇel´ame s tou jejich b´arkou ” kr´atk´ y proces a pak. . .“ ˇefe, nen´ı to ˇz´ S´ adn´ a b´ arka. Je to gal´era. A je jich v´ıc.“ Kapit´an se pod´ıval k obzoru a ” ˇ ımsk´e flotily. A rychle zbledl. Kam aˇz oko dohl´edlo, po cel´em obzoru se t´ahla mozaika plachet R´ se pˇribliˇzovala. Velmi rychle. A Pˇr´ımo k nim. Plnou parou vzad!“ zaˇrval kapit´ an, napnˇete plachty!“ Bylo ale pozdˇe. Lod’stvo se kolem ” ” prohnalo jako blesk a zmaˇckalo pir´ atskou koc´abku jako pap´ırovou lod’ku. Na hladinˇe po n´ı z˚ ustali po n´ı jen promoˇcen´ı pir´ ati, drˇz´ıc´ı se zbytk˚ u tr´amov´ı. Julius Caesar st´ al na velitelsk´em m˚ ustku sv´e honosn´e gal´ery pˇr´ımo uprostˇred skvˇel´e ˇr´ımsk´e flotily, nejvˇetˇs´ı jakou svˇet zat´ım spatˇril. Pr´avˇe promlouval ke sv´ ym muˇz˚ um. Legion´ aˇri! Dnes se chyst´ ame za´ utoˇcit na Brit´anii! Vyˇzaduji od v´as poˇr´adek a pˇr´ısnou ” discipl´ınu! Jakmile v´ am m˚ uj poboˇcn´ık Gaius Status d´a sign´al, za´ utoˇc´ıte.“ Jeho povely byly signalizov´any i na dalˇs´ı lodˇe a z nich zase na dalˇs´ı. Gaius Status, vysoce postaven´ y d˚ ustojn´ık a Caesar˚ uv pomocn´ık, si stoupnul na pˇr´ıd’. Neh´ ybej se, dokud ti ned´ am sign´al“ rozk´azal Caesar. ” Jsem jako socha!“ odpovˇedˇel Status a rozt´ahl ruce. Mezit´ım se obloha zat´ahla a zaˇcalo ” prˇset. Bl´ıˇz´ıme se k Brit´ anii,“ pomyslel si Caesar, na tento den jsem ˇcekal dlouho.“ Odkudsi ” ” pˇril´etl racek s rybou v zob´ aku. Co ˇcert nechtˇel, usadil se pˇr´ımo na chocholu pˇrilbice Gaia Stata a spolkl sv˚ uj u ´lovek. Status se na nˇej zlostnˇe pod´ıval a snaˇzil se ho odfouknout. Odehnat ho nemohl, dostal pˇrece jasn´ y rozkaz, ˇze se nesm´ı pohnout, dokud mu Caesar ned´a pokyn, aby vydal sign´ al ostatn´ım lod´ım. Racek se zat´ım v chocholu jeho pˇrilbice uvelebil. Gaia Stata svrbˇely ruce, pˇrece mu nebude nˇejak´ y pt´ak niˇcit jeho skvˇelou v´ ystroj! Racek si zvˇedavˇe prohl´ıˇzel jedno z per. Pak ho vzal do zob´aku a vyˇskubl ho. To byla posledn´ı kapka. Gaius Status kolem sebe zaˇcal zuˇrivˇe m´ achat rukama, aby racka odehnal. M´aval, ˇskubal a mrskal sebou jako pominut´ y.
41
Dal sign´ al! Pal!“ ozvalo se z vedlejˇs´ı lodi. V´ ykˇriky Sign´al!“ a Pal!“ se spolu s drnˇcen´ım ” ” ” katapult˚ u nesly lod’stvem. To ovˇsem jeˇstˇe nebylo dostateˇcnˇe bl´ızko bˇreh˚ um Brit´anie, a tak tˇeˇzk´e kameny katapult˚ u dopadaly na jin´e lodˇe. Nˇekter´ ym potrhaly plachty, zl´amaly stˇeˇznˇe, nˇekter´ ym ˇc´ ast vesel a ty pak zat´ aˇcely a vr´aˇzely do dalˇs´ıch lod´ı. Nˇekolik jich dokonce zmizelo pod hladinou. Z velitelsk´eho m˚ ustku pozoroval Julius Caesar tu spouˇst’. Pˇriˇsel jsem, vidˇel jsem a nevˇeˇril vlastn´ım oˇc´ım! Tohle ˇze m´a b´ yt poˇr´adek a pˇr´ısn´a dis” cipl´ına?!“. Na pevninˇe st´ ali dva Britov´e a pozorovali mohutn´e lod’stvo, kterak se samo niˇc´ı. J´aˇrku, ” nˇeco takouv´eho jsem v ˇzivoutˇe nevidˇel.“ prohl´asil prvn´ı. Nechouvaj´ı se pr´ avˇe jako dˇzentlmeni, nen´ı-liˇz?“ odpovˇedˇel ten druh´ y, zaˇcali si hr´ at ” ” a nepozvali n´ as.“ Britov´e se v mnoh´em podobali Gal˚ um; mnoz´ı z nich poch´azeli z kmen˚ u, kter´e z Galie pˇres´ıdlili do Brit´ anie. Hovoˇrili stejn´ ym jazykem, ale mˇeli ponˇekud sv´er´azn´ y zp˚ usob vyjadˇrov´ aˇ ˇ ıman˚ n´ı. Casto pom´ ahali Gal˚ um v jejich boji proti R´ um. To byl tak´e jeden z hlavn´ıch d˚ uvod˚ u, proˇc se Caesar rozhodl pro invazi do t´eto jinak nevl´ıdn´e a nehostinn´e deˇstiv´e zemˇe. Za dva t´ ydny se uˇz po cel´e Brit´ anii sv´adˇely urputn´e boje, kolos´aln´ı bitvy i nespoˇcet mal´ ych ˇsarv´atek. Britov´e pod veden´ım n´ aˇceln´ıka Cassivelaunose bojovali srdnatˇe a stateˇcnˇe, ale mˇeli velmi podivn´e zvyky, kter´e byly jak´ekoli vojensk´e taktice na ˇskodu. Kaˇzd´ y den, jen co odbila p´at´a hodina odpoledn´ı, pˇrestali bojovat a ˇsli pop´ıt ˇs´alku hork´e vody, kterou obˇcas m´ıchali s ml´ekem, ˇci doplˇ novali topinkami s marmel´adou. Po kaˇzd´ ych pˇeti dnech tak´e n´asledovaly dva ˇ ıman´e se s podobn´ dny volna, ˇr´ıkali tomu V´ıkend. R´ ym chov´an´ım nesetkali v ˇz´adn´em dosud dobyt´em u ´zem´ı, a tak si zpoˇc´ atku nevˇedˇeli s podiv´ınsk´ ymi Brity rady. Posl´eze ale samotn´ y Caesar, coby bystr´ y strat´eg rozhodl, ˇze se boje povedou pouze od pˇeti hodin do setmˇen´ı a tak´e od r´ana do veˇcera ve dnech, kdy Britov´e odpoˇc´ıvali, o v´ıkendu. Britov´e byli ˇsokov´ani t´ımto ˇ ımsk´e arm´adˇe a cel´a Brit´anie negentlemansk´ ym chov´ an´ım a z´ ahy se byli nuceni podrobit R´ byla dobyta. Cel´ a?! Ale kdeˇze! Jadna mal´a vesnice dosud n´ajezdn´ık˚ um odol´av´a! Do t´eto mal´e vesniˇcky, veden´e n´ aˇceln´ıkem Thebigbossem se sjeli udatn´ı svobodn´ı muˇzov´e z cel´e Brit´anie a dokonce aˇz z dalek´e Kaledonie. V krbu pl´ apolal mal´ y plam´ınek a v kotl´ıku se ohˇr´ıvala voda. Na n´ızk´ ych stoliˇck´ach sedˇeli, ˇ ıman˚ pop´ıjej´ıce horkou vodu s ml´ekem, ˇctyˇri Britov´e a radili se o dalˇs´ım postupu proti R´ um. Radili se, pop´ıjeli horkou vodu, ale i kdyˇz uˇz oheˇ n uˇz d´avno uhasl a v ˇs´alc´ıch nezbyla ani kapka, nepodaˇrilo se jim nic vymyslet. Byli by tenkr´at b´ yvali dopadli jako sedl´aci u Chlumce, kdyby do m´ıstnosti nevstoupil Jaxitax. Jaxitax byl po otci Brit, jak se sluˇs´ı a patˇr´ı. Poch´azel z kmene Cambridg˚ u, vynikajic´ıch veslaˇr˚ u. Jeho matka se ale narodila v Galii a do Brit´anie uprchla ˇ za R´ımsk´ ych v´ alek. Jaxitax nosil hust´e ryˇsav´e vlasy i mohutn´ y kn´ır a kalhoty ze skotsk´e tkaniny zvan´e tv´ıd. Byl sp´ıˇse vyz´ abl´e postavy a vek´eho nosu, ale i tak patˇril k nejudatnˇejˇs´ım bojovn´ık˚ um, jak´e mˇel Thebigboss k dispozici. Jaxitax tedy vtrhl mezi ˇctyˇrku beznadˇejnˇe ˇ ıman˚ vyhl´ıˇzej´ıc´ıch velitel˚ u a zahl´ asil, ˇze R´ um dorazili ˇcerstv´e posily z Hisp´anie. Thebigboss se jeˇstˇe v´ıce zachmuˇril a obezn´ amil Jaxitaxe s beznadˇejnou situac´ı. Jaxitax ji ovˇsem tak ˇcernˇe nevidˇel. Mˇel totiˇz v Galii bratr´ anka z tˇret´ıho kolena, synovce bratrance sestry sv´e matky, ˇ ımsk´e pˇresile, a to s pomoc´ı tajemn´eho kter´ y se, spoleˇcnˇe s ostatn´ımi, uˇz po mnoho let br´an´ı R´ kouzeln´eho n´ apoje. Jaxitaxi,“ pronesl rozv´ aˇznˇe Thebigboss, jdi za bratrancem do Galie a pˇrivez n´am od nˇej ” ” ten kouzeln´ y n´ apouj. Je to naˇse pousledn´ı nadˇeje.“ Ou,“ odpovˇedˇel Jaxitax, Pak tedy znovu spatˇr´ım drah´eho bratrance Asterixe. Vˇsak uˇz ” ” jsem ho dlouho nevidˇel, coˇz?“ Po pˇr´ıpitku horkou vodou na zdar tohoto u ´kolu a popˇr´an´ı ˇ ımsk´ ˇ to celkem hodnˇe ˇstˇest´ı a dalˇs´ıch nezbytnost´ı se Jaxitax propl´ıˇzil R´ ym obkl´ıˇcen´ım. Slo 42
ˇ ıman´e nepˇredpokl´adali, ˇze se nˇejak´ hladce, jelikoˇz v´ yjimeˇcnˇe nebyla mlha a R´ y Brit bude snaˇzit propl´ıˇzit ven. Druh´ y den se mu podaˇrilo bezpeˇcnˇe dorazit na pobˇreˇz´ı a naj´ıt malou veslici (jeho otec byl pˇreci vynikaj´ıc´ı veslaˇr z rodu Cambridg˚ u). Tˇret´ıho dne za u ´svitu spatˇril bˇrehy Galie.
4.2
Zahraniˇ cn´ı pomoc
Ve vesnici na severu Galie, kterou dobˇre zn´ame, vl´adne klid a m´ır. Dokonce je tu klidu a m´ıru ˇ ımani totiˇz odt´ahli do Brit´anie a tak na n´avsi kromˇe Idefixe neˇstˇekne aˇz pˇrespˇr´ıliˇs. Vˇsichni R´ ani pes. Jednoho slun´eho dne pˇred obˇedem sedˇeli Asterix a Obelix na laviˇcce pˇred chalupou a chystali obˇed. ˇ ımana Ach jo, to je nuda,“ postˇeˇzoval si Obelix loupaje brambory, ˇclovˇek tu dnes o R´ ” ” pomalu ani nezakopne.“ ˇ ıman˚ V´ıˇs pˇrece, Obelixi,“ odpovˇedˇel Asterix kr´aj´ıce brambory na kostiˇcky, ˇze vˇetˇsina R´ u ” ” t´ahla do Brit´ anie.“ To ale nen´ı spravedliv´e,“ rozˇc´ılil se Obelix a hodil do ˇskopku dalˇs´ı bramboru, kdyˇz si ” ” ˇ ımany, proˇc nepˇrijedou sem, m´ısto aby si je tahali dom˚ Britov´e chtˇej´ı uˇz´ıt R´ u.“ ˇ ımany dom˚ Dobˇre pˇrece v´ıˇs, Obelixi,“ odvˇetil Asterix a pˇrestal kr´ajet, ˇze Britov´e si R´ u ” ” ne. . .“ Ehm ehm,“ pˇreruˇsil je ˇc´ısi hlas, j´aˇrku, dˇzentlmeni, m˚ uˇzete mi ˇr´ıct, kde se nach´az´ı rezi” ” dence pana Asterixe?“ Obelix na nˇej z´ıral jak na zjeven´ı. Chlap´ık, kter´ y st´al pˇred n´ım byl podivnˇe ustrojen´ y vyz´ abl´ y muˇz´ık s nemoˇzn´ ym kn´ırem a pˇrilbou, kter´a uˇz d´avno vyˇsla z m´ody. Byl z toho tak vyjeven´ y, ˇze upustil ˇskrabku. Asterix byl sice taky zaskoˇcen, ale nedal to na sobˇe nijak zn´ at. Poloˇzil noˇz´ık a ˇrekl: J´a jsem Asterix.“ ” Ou, tomu ovˇsem ˇr´ık´ am kousek ˇstˇest´ı,“ pravil cizinec, j´a jsem Jaxitax. Poutˇreseme si ” ” rukou, coˇz?“ Ovˇsem! Jaxitax!,“ rozz´ aˇriil se Asterix, Bratranec z druh´eho kolene! To je ale mil´e ” ” shled´an´ı.“ A aby uˇcinil vˇsem formalit´am zadost, uk´azal na st´ale jeˇstˇe zkoprnˇen´eho Obelixe: Jaxitaxi, tohle je m˚ uj nejlepˇs´ı pˇr´ıtel Obelix. Obelixi, tohle je m˚ uj bratr´anek z druh´eho ko” lene Jaxitax.“ Jaxitax byl nadˇsen tak vˇrel´ ym uv´ıt´an´ım a hned se jal potˇr´ast Obelixovi pravic´ı (tenkr´at jeˇstˇe skauti nabyli). Vz´ apˇet´ı toho ale litoval, nebot’ spolu s jeho rukou potˇr´asl Obelix i s n´ım. Obelixi!!“ zakˇriˇcel Asterix. ” Copak?“ zeptal se Obelix, st´ ale tˇresouce Jaxitaxovou rukou i Jaxitaxov´ ym zbytkem. ” ’ Okamˇzitˇe ho pust !“ ” Tak jo.“ Jaxitax pˇrist´ al na zemi a pomalu pˇrich´azel k sobˇe. ” S´am ˇr´ıkal, ˇze by si potˇr´ asl. . .“ br´anil se Obelix. ” Je to Brit a Britov´e se vyjadˇruj´ı jinak neˇz my. Ted’ je z tebe cel´ y roztˇresen´ y.“ ” ´ zasn´e! Ouhromn´e! To jsou u Jaxitak byl vskutku cel´ y roztˇresen´ y. Uˇ ´ˇcinky kouzeln´eho ” n´apoje?“ Ano, tady Obelix spadl do sudu s lektvarem, kdyˇz byl jeˇstˇe mal´ y. . .“ ” Nuˇze tedy, bratranˇce Asterixi,“ pokraˇcoval Jaxitax urovn´avaje si kn´ır, potˇrebujeme v´ aˇs ” ” ˇ kouzeln´ y lektvar, abychom porazili slavnou R´ımskou arm´adu, kter´a oblehla naˇsi vesnici.“ Pojd’ Jaxitaxi. P˚ ujdeme si o tom promluvit s n´aˇceln´ıkem Majestatixem.“ ” Celou cestu do domu n´ aˇceln´ıka se Obelix snaˇzil vyzvˇedˇet, proˇc Jaxitax mluv´ı tak divnˇe a vyjadˇruje se jinak. Ale dostalo se mu jen k´arav´eho pohledu Asterixe a nech´apav´eho pohledu
43
Jaxitaxe. Kdyˇz doˇsli k n´ aˇceln´ıkovi, Obelix hned spustil: N´aˇceln´ıku! Tohle je Taxijax. M´a nˇeco ” s druh´ ym kolenem a nesm´ı se s n´ım tˇr´ast, i kdyˇz o to pros´ı, protoˇze se vyjadˇruje jinak.“ Tentokr´at se Obelixovi dostal ponˇekud zmaten´ y pohled Majestatixe. Ten se potom pro jistotu obr´atil na Asterixe a ten mu podal pˇrece jen srozumitelnˇejˇs´ı vysvˇetlen´ı. Majestatix si pohladil kn´ır a zamyslel se. R´adi v´ am pom˚ uˇzeme,“ ˇrekl potom, Poˇz´ad´am naˇseho druida Panoramixe, aby nachystal ” ” poˇr´adn´e mnoˇzstv´ı kouzeln´eho lektvaru.“ Jaxitax byl potom pozv´ an na obˇed. O dva divoˇc´aky a dva ˇs´alky hork´e vody s dvˇema kapkami ml´eka pozdˇeji do okna nakoukl druid Panoramix. Tak pojd’te, ml´adenci. Kouzeln´ y ” lektvar je hotov´ y. Budete ho cht´ıt asi zabalit, ˇze?“ V druidovˇe svˇetniˇcce uˇz byl pˇripraven na cestu ohromn´ y sud s kouzeln´ ym lektvarem. V tomhle sudu je dost kouzeln´eho lektvaru pro to, aby mˇeli vˇsichni z vaˇs´ı vesnice s´ılu a vˇsichni ” ˇ z R´ımsk´e arm´ ady ˇradu nepˇr´ıjemnost´ı“. Jaxitax si, jako spr´avn´ y Brit, neodpustil spoustu zdvoˇrilost´ı. Ou. Jsem v´ am ukrutnˇe zav´ az´ an, druide Panoramixi. Ale jak s´am doprav´ım tak tˇeˇzk´ y sud ” aˇz do Brit´ anie?“ Mohl by ses samozˇrejmˇe nap´ıt kouzeln´eho lektvaru, ale to mi pˇrijde jako nesmysln´e ” pl´ ytv´an´ı. Mnohem lepˇs´ı by bylo, kdyby s tebou jel nˇekdo, kdo takov´ y sud dok´aˇze uzvednout,“ odpovˇedˇel Panoramix a pod´ıval se na Obelixe. Asterix se taky otoˇcil na Obelixe a zeptal se: Mysl´ıˇs na to, co j´ a, Obelixi?“ ” Na peˇcen´ yho kance?“ ” Ne Obelixi“. ” Chtˇel jsem ˇr´ıct: Kdyˇz nem˚ uˇze Teutatis k hoˇre, mus´ı hora k Teutatisovi.“ ” Ou! Jak b´ ajeˇcn´e!“ ozval se Jaxitax, ouvˇsem, nerad bych byl pro v´as pˇr´ıtˇeˇz´ı“ ” ” Co s t´ım m´ a spoleˇcn´eho Teutatis?“ nech´apal poˇr´ad Obelix. ” ˇ ıman k Obelixovi, Asterix chtˇel ˇr´ıct,“ prohl´ asil Majestatix, kter´ y pr´avˇe pˇriˇsel, Kdyˇz nem˚ uˇze R´ ” ” ˇ mus´ı Obelix k R´ıman˚ um.“ ˇ ımani! Dejtte mi R´ ˇ ımany!“ zaj´asal Obelix. Hur´a! R´ ” Nejlepˇs´ı bude,“ pokraˇcoval Asterix, kdyˇz Jaxitaxe do Brit´anie doprovod´ıme.“ ” ” Osobnˇe nem´ am ˇz´ adn´e n´ amitky,“ schv´alil tento pl´an n´aˇceln´ık. ” J´aˇrku, tomu ale ˇr´ık´ am kousek ˇstˇest´ı,“ ukonˇcil Jaxitax rozhovor jako spr´avn´ y Brit. ” Druh´eho dne r´ ano vyrazili na cestu. Panoramix jim jeˇstˇe pˇribalil na cestu mal´e flak´onky s kouzeln´ ym lektvarem pro Asterixe a Jaxitaxe, nˇejakou tu korunu a tak´e p´ar bylin z dalek´ ych barbarsk´ ych zem´ı. S Asterixem, Obelixem a Jaxitaxem se pˇriˇsla rozlouˇcit cel´a vesnice. Mˇeli jsme si s sebou vz´ıt alespoˇ n troˇsku j´ıdla,“ poznamenal Obelix, jakmile odeˇsli. ” M´a ty dobroto! A k ˇcemu to? V Brit´anii je strava v´ yteˇcn´a, bude v´am jistojistˇe chutnat.“ ” Za podobn´ ych rozhovor˚ u doˇsli na pobˇreˇz´ı, nalodili se na veslici a vypluli na moˇre.
4.3
Mare Britanicum
Obloha byla jasn´ a, slunce pˇr´ıjemnˇe hˇr´alo, foukal lehk´ y v´ıtr, kter´ y nap´ınal plachty, lana, provazy a r´ ahna a moˇre se pohupovalo. Na pir´atsk´e koc´abce vl´adla poraˇzeneck´a n´alada. Tahle lod’ n´ as st´ ala pˇeknej majlant, takˇze budeme d´avat majzla a obloukem se vyh´ ybat ” vˇsem Gal˚ um!“ bur´ acel hromov´ ym hlasem pir´atsk´ y kapit´an. ˇ ımsk´ A taky R´ ym flotil´ am,“ odv´ aˇzil se p´ıpnout kdosi z pir´atsk´eho davu. ” 44
Vtom se ze str´ aˇzn´ıho koˇse ozval kˇrik: Lod’ na pravoboku!“ ” Kapit´an sebou cuknul. Jsou to Galov´e?! Pros´ım, at’ to nejsou Galov´e!“ ” Ne, ˇs´efe! Jsou to F´eniˇcan´e!“ ” Prop´ana! Pir´ ati! Pir´ ati!!!“ klepal se f´enick´ y obchodn´ık na sv´e lodi strachy. ” Jeho lod’ vezla do Lutecie velmi cenn´e zboˇz´ı aˇz z dalek´e Ar´abie a on by mˇel ted’ o vˇsechno pˇrij´ıt? Feniˇcan´e poch´ azeli ze stˇredomoˇr´ı, kde si vydobili povˇest zdatn´ ych obchodn´ık˚ u a diplomat˚ u, ale uˇz ne tak zdatn´ ych v´ aleˇcn´ık˚ u. Nejˇcastˇeji sice obchodovali mezi F´enici´ı, Egyptem ˇ ımem, ale obˇcas zav´ıtali i do studen´ a R´ ych vod Atlantiku. F´eniˇcan´e! F´eniˇcan´e! Hur´ a! Hrrr na nˇe!“ radovali se pir´ati. ” Koneˇcnˇe snadn´ a a tuˇcn´ a koˇrist. N´ahle ze str´ aˇzn´ıho koˇse spadly dol˚ u dvˇe velk´e maˇcety, kter´e pir´at, kter´ y tam sedˇel, leknut´ım upustil. Galov´e! Bl´ıˇz´ı se sem Galov´e!“ kˇriˇcel a snaˇzil se schovat. ” Pir´ati! Pir´ ati!“ kˇriˇcel Obelix, kdyˇz se jejich veslice pˇribl´ıˇzila na dohled. ” Asterix vˇsak byl oˇcividnˇe proti: Obelixi! Spˇech´ame!“ ” To bude hned, Asterixi,“ sl´ıbil Obelix a skoˇcil do vody. ” Jak Obelixe zmerˇcili i ostatn´ı pir´ ati, vydˇesili se a zaˇradili zp´ateˇcku. To snad ne, tenhle velk´ y ne!“ ” Ou, vypad´ a to, ˇze se ho ti pir´ ati dobˇre znaj´ı,“ komentoval to z veslice Jaxitax. ” Potom uˇz jenom zahl´edl z´ ad’ pir´ atsk´e koc´abky, miz´ıc´ı pod hladinou.F´eniˇcan´e byli ˇstˇest´ım bez sebe a mohli se udˇekovat. ´ mocn´ı Galov´e! Ani nev´ıme, jak v´am podˇekovat! Sami bohov´e v´as seslali z nebe aby. . .“ O ” V´aˇznˇe to nest´ alo za ˇreˇc. Spˇech´ ame.“ ” F´eniˇcan´e se ale nedali odb´ yt: ” Jako vdˇek za naˇsi z´ achranu, pˇrijmˇete od n´as alespoˇ n tento dar.“ ” Vyt´ahl z kapsy malinkat´ y v´ aˇcek a podal ho Asterixovi. Jsou to vz´ acn´e byliny, kter´e poch´azej´ı aˇz z dalek´ ych barbarsk´ ych zem´ı. . .“ ” Ano, ano, mockr´ at v´ am dˇekujeme,“ rozlouˇcil se Asterix a odpluli. ” F´enick´ y obchodn´ık si mnul ruce: Dneska m´am ale ˇst’astn´ y den! Vymˇenil jsem lod’ plnou ” cenn´eho zboˇz´ı za p´ ar bezcenn´ ych bylinek.“ ˇ ımsk´a gal´era, kter´a pˇrev´aˇz´ı pos´adku do opevnˇen´eho Tou dobou vyplouv´ a z Brit´ anie R´ t´abora Akvarium, jednoho z tˇech, kter´e obl´ehaj´ı Galskou vesnici. Na velitelsk´em m˚ ustku stoj´ı kapit´an lodi Maximus Kakabus a d˚ ustojn´ık pozemn´ıch sil Tullius Stratokumulus. N´amoˇrn´ı kapit´an h´ yˇril optimismem: Urˇcitˇe mus´ıˇs b´ yt r´ad Tullie Stratokumule, ˇze se po tˇech l´ıt´ ych ” boj´ıch s Brity zase vr´ at´ıˇs do opevnˇen´eho Akvaria.“ V tom kraji je jedna vesnice pln´a ˇs´ılenc˚ u,“ odpovˇedˇel sklesle Tullius Stratokumulus, ” o kter´em se rozhodnˇe nedalo ˇr´ıct, ˇze by h´ yˇril optimismem, Neˇz se shledat s nimi, radˇsi bych ” podstoupil jeˇstˇe jedno taˇzen´ı, tˇreba do Kyjevsk´e Rusi.“ M´al´e plavidlo pˇr´ımo pˇred n´ ami!!“ ozvalo se ze str´aˇzn´ıho koˇse. ” ˇ ˇ ımsk´e gal´ery. Obelix J´aˇrku! Jak nemil´e. R´ımsk´ a gal´era.“ Pronesl Jaxitax, kdyˇz si vˇsiml R´ ” se uˇz nemohl doˇckat. ˇ ımani? Kde, kde jsou?“ R´ ” Radˇsi je nebudeme provokovat. A nav´ıc bychom nemˇeli zbyteˇcnˇe vystavovat sud nebezpeˇc´ı ” ˇr´ımsk´e gal´ery,“ krotil Obelixovo nadˇsen´ı Asterix. ˇ ımsk´e galerii!“ Pros´ım, Asterixi, vystavme ho v R´ ” Ou. Pluj´ı pˇr´ımo na n´ as,“ pˇreruˇsil je Jaxitax. ” V tom pˇr´ıpadˇe nem´ ame na v´ ybˇer,“ ˇrekl Asterix a hltl si kouzeln´eho n´apoje. ” 45
Maximu Kakabusovi chv´ıli trvalo, neˇz se mal´e veslice vˇsimnul. Ta lod’ka je v´aˇznˇe smˇeˇsnˇe ” mrˇ nav´a. Nejsp´ıˇs nˇejac´ı Galˇs´ı ryb´ aˇri. Trochu je postraˇs´ıme.“ Snad by bylo lepˇs´ı nic neriskovat,“ p´ıpnul Tullius Stratokumulus. ” ˇ ımsk´ Jak´epak riskov´ an´ı? R´ a gal´era v pln´e zbroji proti mal´e ryb´aˇrsk´e koc´abce?“ ” Koc´abce moˇzn´ a, ale pln´e Gal˚ u!“ protestoval Stratokumulus. ” Hahahahaha! Uvid´ıme, co budou ˇr´ıkat ti tv´ı Galov´e, aˇz se na nˇe pod´ıv´ame zbl´ızka.“ ” Na zteˇc, u Teutatise!“ ” Hur´a na nˇe!“ zakˇriˇceli Galov´e a vyskoˇcili na palubu. ” Jak. . . jak to, Na zteˇc! ? Jak to Hur´ a na nˇe? Co to m´a znamenat?“ vydˇesil se Maximus ” Kakabus. To je konec!“ halekoval Tullius Stratokumulus a snaˇzil se schovat pod sv˚ uj pl´aˇst’, je s n´ami ” ” amen, u Jupitera! To jsou ti Galˇst´ı ˇs´ılenci, o kter´ ych jsem ti ˇr´ıkal.“ ´ BUM! PRASK! BUCH! PLESK! BIM! Oz´ yvalo se z paluby gal´ery, po kter´e l´etaly ˇr´ımsk´e pˇrilbice, ˇst´ıty, sand´ aly, brnˇen´ı a legion´aˇri. ´ cinky toho n´ Ou. Uˇ apoje jsou vskutku b´ajeˇcn´e.“ Pochvaloval si Jaxitax, pˇrehazuj´ıce ” ˇ ımana ze strany na stranu. si R´ Asterixi?“ zeptal se Obelix a srazil k sobˇe dvˇe ˇr´ımsk´e hlavy, co takhle zabrat tu gal´eru ” ” a pˇrev´est na n´ı do Brit´ anie ten sud s lektvarem?“ ˇ ımanovi O lektvaru tady nemluv, uˇsi nepˇr´ıtele naslouchaj´ı,“ zaˇseptal Asterix a zakroutil R´ ” uchem, krom toho, naˇse lod’ka je nen´apadn´a a proklouzneme s n´ı sn´az neˇz s takov´ ymhle ” kor´abem.“ Otoˇcil se, aby se pod´ıval, kam se zatoulal Jaxitax, ale zjistil, ˇze si nevid´ı ani na sv˚ uj kn´ır. ˇ ımanech, co se to dˇeje?“ Jaxitaxi?“ zakˇriˇcel, ˇsm´ atrajee po dalˇs´ıch R´ ” ” ˇ ımany, Ou. To je Mlha Asterixi,“ pouˇcoval Jaxitax, kdyˇz klop´ ytal pˇres omr´aˇcen´e R´ ” ve zdejˇs´ım kraji pad´ a velmi rychle. Uˇz nen´ı vidˇet ani na krok.“ A vskutku. Nebylo vidˇet ” ani na krok. No dobr´ a! Z´ abavy jsme si uˇzili aˇz dost. Obelixi, Jakitaxi! Vr´at´ıme se do lod’ky. Uˇz jsme ” si tu pobyli dost dlouho.“ ˇ ıman˚ No to bych ˇrekl,“ zabruˇcel jeden z R´ u. ” Povˇez, Jaxitaxi,“ zeptal se Asterix kdyˇz byli zase na moˇri. ” M´a ty dobroto, jistˇeˇze ne! Mlha tady b´ yv´a pouze poukud neprˇs´ı.“ A spustilo. ” ˇ ımˇst´ı Pot´e co se usadil d´ ym, naskytl se Maximu Kakabusovi v´ yhled na boˇz´ı dopuˇstˇen´ı. R´ legion´aˇri leˇz´ıc´ı, u ´p´ıc´ı a sv´ıjej´ıc´ı se po cel´e palubˇe spolu s tˇr´ıskami r´ahen a u ´trˇzky plachtov´ı. Dobr´a, uˇz jsou pryˇc,“ ˇrekl, jakmile se peˇclivˇe rozhl´edl., Uklid’te palubu a uˇz o tom nechci ” ” slyˇset. Rozumˇeno?“ Tak moment, takhle by to neˇslo,“ vm´ısil se do nˇej Tullius Stratokumulus, Ti zatracen´ı ” ” Galov´e se plav´ı do Brit´ anie a vezou s sebou sud s kouzeln´ ym lektvarem. Mus´ıme d´at okamˇzitˇe vˇedˇet naˇsim velitel˚ um v Brit´ anii.“ Coˇze?! Vr´ atit se do Brit´ anie?!“ vydˇesil se Kakabus, a jenom kv˚ uli p´ar kapk´am kouzeln´eho ” ” lektvaru? Nepˇreh´ an´ı se to vlastnˇe s jeho u ´ˇcinky?“ Nepˇreh´ an´ı, kapit´ ane!“ zakˇriˇceli jednohlasnˇe zb´ıdaˇcen´ı legion´aˇri. ”
4.4
U vesel´ eho kance
Prˇset nepˇrestalo a tak se Jaxitax, Asterix a Obelix vylodili v Brit´anii za velmi poˇsmourn´eho soumraku. Obelixovi uˇz byl ten d´eˇst’ a hlad nepˇr´ıjemn´ y a tak si postˇeˇzoval: V´ıˇs, co by nebylo ” 46
ˇspatn´e, Asterixi? Takov´ y tunel, co by spojoval Brit´anii a Gali´ı. Alespoˇ n by se cestovalo v suchu a bez mlhy.“ Ou, o takov´emhle tunelu se jiˇz dlouho uvaˇzuje,“ ˇrekl Jaxitax, protoˇze nejsp´ıˇs nepochopil ” Obelixovu nar´ aˇzku na britsk´e poˇcas´ı, dokonce uˇz se zaˇcal koupat. Ale oub´av´am se ouvˇsem, ” ˇze to m˚ uˇze trvat dosti dlouho.“ Vyrazili na cestu do hostince. Obelix celou cestu pˇrem´ yˇslel, jak se tunel m˚ uˇze koupat, ale na nic nepˇriˇsel. K hostinci dorazili za tmy. Okna star´e budovy z´aˇrila do tmy a z kom´ınu stoupal prouˇzek kouˇre. Ve svitu louˇce se sem a tam pohupoval v´ yvˇesn´ı ˇst´ıt a vrzal. St´ alo na nˇem: U vesel´eho kance Douf´am ˇze budou m´ıt divoˇc´ aka,“ prohodil Obelix, kter´eho vrzaj´ıc´ı ˇst´ıt vytrhl z u ´vah ” o koupaj´ıc´ım se tunelu. Nevidˇel jsi ten ˇst´ıt?“ zeptal se Asterix a vstoupili dovnitˇr. ” To nic neznamen´ a,“ h´ ajil se Obelix, Znal jsem jeden hostinec u vl´ıdn´e ˇsenk´ yˇrky a pˇritom. . .“ ” ” Tiˇse Obelixi!“ Jaxitax si to ˇstr´ adoval pˇr´ımo k v´ yˇcepn´ımu pultu: Helou ˇs´efe!“ ” ” M´a ty dobroto! Jaxitax!“ zvedl se pˇrekvapenˇe obtloustl´ y hostinsk´ y. Uˇz si tˇr´asli rukama ” a hned si zaˇcali nˇeco ˇspitat. Hostinec byl celkem velik´ y, nˇekolik stol˚ u, v´ yˇcep i v´ yˇcepn´ı pult a pl´apolaj´ıc´ı pochodnˇe na zdech a oheˇ n v krbu vrhaly na stˇeny mihotav´e st´ıny. Nuˇze, Jaxitax mi ˇrekl, ˇze jste pˇr´atel´e. Jsem ˇst’asten, ˇze si s v´am´ı mouhu potˇr´ast rukou!“ ” usm´ıval se obtloustl´ y hostinsk´ y, Hned v´am pˇrinesu nˇeco k snˇedku. Pak ale budete muset ” ˇ ımani totiˇz pˇr´ısnˇe dohl´ıˇzej´ odej´ıt, R´ ı na zav´ırac´ı houdinu v hostinc´ıch.“ Zat´ım si d´ ame tˇri piva,“ poruˇcil Jaxitax, kter´ y se zde c´ıtil jako doma. Za chv´ıli jiˇz pˇred ” nimi st´aly tˇri pln´e dˇzb´ anky po britsku spr´avnˇe ohˇr´at´eho piva. Obelix si loknou a hned vyprskl a odsunul dˇzb´ anek. Brrr. . .“ ” Nen´ı snad dos ouhˇr´ at´e?“ zeptal se Jaxitax,kter´ y zˇrejmˇe nepochopil, ˇze Obelixovi britsk´e ” pivo v˚ ubec nechutn´ a, m˚ uˇzeme ho nechat jeˇstˇe oudst´at.“ ” Pod´av´ a se divoˇc´ ak!“ zahalekal obtloustl´ y hostinsk´ y. Obelix se hrnul ke stolu jako velk´ a ” voda. Na tal´ıˇri bylo nˇeco, co s velkou d´avkou fantazie pˇripom´ınalo ˇsopsk´ y sal´at se pl´atkem gumy. Obelix se jen smutnˇe pod´ıval a zanaˇr´ıkal si: Tohle m´a b´ yt vesel´ y kanec? To je sp´ıˇs ” k pl´aˇci!“ Obelixi, nech si ty pozn´ amky,“ okˇrikl ho Asterix, doma jez, co m´aˇs, v Brit´anii, co ti ” ” Britov´e daj´ı.“ Ale vaˇren´ y kanec s m´ atov´ ym sosem, Asterixi! Chud´aˇcek divoˇc´ak!“ ” ˇ ımsk´a hl´ıdka! R´ ˇ ımsk´ Venku se ozvaly kroky a rozrazili se dveˇre. R´ y velitel zam´ıˇril k pultu a zaˇcal porouˇcet. Brzy udeˇr´ı zav´ırac´ı hodina, hospodsk´ y! Nejdˇr´ıv n´am ale naˇcepuj pivo.“ ” Ou, zajist´e,“ pov´ıdal obtloustl´ y hostinsk´ y, pr´avˇe jsem ˇr´ıkal tady dˇzentlmen˚ um, ˇze bude ” ” ˇcas odej´ıt.“ Asterix a Jaxitax se zvedli, Obelix hodil na z´ada sud s kouzeln´ ym lektvarem a zam´ıˇrili ke dveˇr´ım. Poˇckat!“ zarazil je velitel, copak nesete v tom sudu?“ ” ” Kou. . .“ zaˇcal Obelix. Koupen´ y pivo,“ dokonnˇcil za nˇej Asterix. ” ” Aha. . . uˇz jsem si myslel, ˇze by to mohlo b´ yt Galsk´e v´ıneˇcko, to bych zabavil. Ale ohˇr´at´e ” pivo. . . Beˇzte uˇz.“ Ou, jak podivn´e,“ ˇrekl zamyˇslenˇe Jaxitax, kdyˇz vyˇsli ven pˇred hostinec, zd´a se, ˇze mu ” ” ohˇr´at´e pivo nechutn´ a.“ Kdo by to byl ˇrekl,“ pop´ıchnul ho Asterix. ” Nuˇze, pˇr´ atel´e, bude tˇreba se rychle vzd´alit,“ prohl´asil Jaxitax, na poubˇreˇz´ı jsou ˇcetn´e ” ” pos´adky. Mus´ıme se dostat do Londinia. Je to velik´e mˇesto a m´ame tam dobr´e pˇr´atele.“ Vtom se ozval klapot koˇ nsk´ ych kopyt a lomoz vozu. Zachv´ıli se vynoˇril ze tmy. Asterix a ostatn´ı se 47
schovali do st´ınu, aby je nebylo vidˇet. Z vozu seskoˇcil ˇr´ımsk´ y posel a vrazil do hostince, kde naˇsel ˇr´ımsku hl´ıdku pop´ıjej´ıc´ı pivo. Des´atn´ıku!! Zpr´ ava od prefekta!“ vyrazil ze sebe, Vˇsem hl´ıdk´am je vyhl´aˇsena poho” ” tovost. Hledaj´ı se nebezpeˇcn´e ˇzivly. Jeden Brit a dva Galov´e.“ U Merkura!“ pl´ acl se do ˇcela des´atn´ık. ” Pˇrepravuj´ı tajnou zbraˇ n v sudu,“ pokraˇcoval posel. ” Des´atn´ık vyvalil oˇci: To ohˇr´ at´ y pivo!!“ ” Nikoli des´ atn´ıku. Ohˇr´ at´e pivo je zn´am´a zbraˇ n. Jde pr´ y o nˇejak´ y kouzeln´ y lektvar.“ Venku ” ˇ se ozvalo pr´ asknut´ı biˇcem a zaˇreht´ an´ı kon´ı. R´ıman´e vybˇehli z hostince, ale bylo pozdˇe. Uvidˇeli jen v˚ uz mizej´ıc´ı ve tmˇe. J´aˇrku, to jsme mˇeli ale kousek ˇstˇest´ı,“ oddechl si Jaxitax, kdyˇz zjistili, ˇze je nikdo ne” pron´asleduje. Jaxitaxi, jedeˇs po ˇspatn´e stranˇe,“ upozornil Asterix po chvilce j´ızdy. ” J´aˇrku, nikoluiv. To vy jezd´ıte po ˇspatn´e stranˇe silnice. Lev´a strana je ta prav´a.“ ” Ti Britov´e jsou ale bl´ azni,“ povzdechl si Obelix. ” Cesta prob´ıhala poklidnˇe aˇz do sv´ıt´an´ı, kdy se na obzoru objevila ˇr´ımsk´a patrola. Obelix sice hoˇrel nedoˇckavost´ı, ale Jaxitax nechtˇel zadˇel´avat na probl´emy a otoˇcil v˚ uz. Na druh´em obzoru se ale objevila jin´ a ˇr´ımsk´ a patrola. To jsou oni, u Minervy!“ ” J´aˇrku, nic naplat, vezmeme to pˇres louku,“ ˇrekl Jaxitax a pr´asknul do kon´ı. ” Nedaleko, uprostˇred luk ˇzil jeden Brit. A jako spr´avn´ y Brit se ˇr´ıdil heslem m˚ uj d˚ um-m˚ uj ” hrad“. Maliˇck´ ym srpem pr´ avˇe kr´ atil tr´avu, kter´a od minule zase kousek povyrostla. Narovnal se, aby si prohl´ednul sv˚ uj dokonal´ y anglick´ y tr´avn´ık. Bude to opravdu skvˇel´ y tr´ avn´ık, bude-li si o nˇej peˇcovat dalˇs´ıch dva tis´ıce let,“ prohl´asil ” a spokojenˇe se kochal svoj´ı chloubou kdyˇz v tomPoz´o´or!“ ozvalo se a kolem se s lomozem prohnal v˚ uz, kter´ y zahradu zanechal v katas” trof´aln´ım stavu. Ou. Jak ˇsokuj´ıc´ı,“ pomyslel si Brit. Za chv´ıli se s cinkotem zbran´ı pˇrihnala ˇr´ımsk´a patrola. ” M´ame je! Jsou obkl´ıˇceni!“ hul´ akal radostnˇe velitel. Za chv´ıli mˇel ovˇsem co dˇelat, aby stihl ” zabrzdit a nenabodnout se na hrot kop´ı, jeˇz v ruk´ach tˇr´ımal sveˇrepˇe vyhl´ıˇzej´ıc´ı Brit. J´aˇrku, dˇzentlmeni, jeˇstˇe 2000 let je vstup na tr´avn´ık zak´az´an.“ ” ˇ ıma v jejich U Joviˇse, Brite,“ zaˇcal sebevˇedomˇe ˇr´ımsk´ y velitel, ty br´an´ıˇs pˇredstavitel˚ um R´ ” ” postupu?“ ˇ ım, ale moje kop´ı je odlito z oceli tvrdˇs´ı, Moje zahrada je moˇzn´ a menˇs´ı, neˇz ten v´aˇs R´ ” neˇzli vaˇse pˇrilbice.“ Asterix se ohl´edl. Uˇz n´ as nepron´asleduj´ı,“ hl´asil, je to do Londinia jeˇstˇe daleko?“ ” ˇ ıman´e. My ”ovˇsem mˇeˇr´ıme na stoupy.“ Ou, ne. Jen p´ ar krouk˚ u, jak by ˇrekli R´ ” Stoupy?!“ podivil se Asterix. ” Ano, na jeden krouk je tˇreba tˇr´ı stoup.“ ” Ti Britov´e jsou ale bl´ azni,“ povzdechl si Obelix. Mezit´ım pˇrijeli k bran´am Londynia. ” ˇ ımsk´ Poˇckali, aˇz padne mlha, aby nebyli zpozorov´an´ı R´ ymi hl´ıdkami (netrvalo to pˇr´ıliˇs dlouho) a kr´atce po obˇedˇe vjeli do mˇesta. V kancel´ aˇri pal´ ace britsk´eho guvern´era Gaia Konˇepruse nepanovala zrovna nejlepˇs´ı n´alada. Podaˇrilo se jim proklouznout mezi naˇsimi hl´ıdkami, ´o Gaie Konˇeprusi. M´ıˇr´ı do Londinia.“ ” Hl´asil jeden ze dvou d˚ ustojn´ık˚ u. Mus´ıte je chytit!“ rozkˇrikl se obtloustl´ y ˇr´ımsk´ y guvern´er s praseˇc´ım nosem, hlavnˇe ala ” ” potˇrebujeme ten sud s kouzeln´ ym lektvarem! Urˇcitˇe se p˚ ujdou ubytovat nˇekam do hostince,“ pˇrem´ yˇslel nahla Konˇeprus pˇrech´ azeje po m´ıstnosti. 48
Prohledejte jednu krˇcmu po druh´e a zabavte vˇsechny sudy.“ Konˇeprus byl jiˇz opravdu ” hodnˇe rozˇc´ılen´ y. Jestli ten sud nenajdete nech´ am v´as uvaˇrit v m´atov´em sosu a pˇredhodit lv˚ um!“ ” No to je straˇsn´e,“ zaˇseptal jeden z d˚ ustojn´ık˚ u. ” Jo, chud´ aci lvi.“ ” Pˇrijeli k honosnˇe vyhl´ıˇzej´ıc´ımu domu, jehoˇz v´ yvˇesn´ı ˇst´ıt hl´asal Hostinec u Galsk´e Amfory. Jaxitax seskoˇcil z vozu a bˇeˇzel ke dveˇr´ım. BUCH! BUCH!! BUCH!!! Dveˇre se pootevˇrely a ˇskv´ırou byl vidˇet jen velk´ y nos a dlouh´ y kn´ır hostinsk´eho. ˇ ımani nejsou“. Veˇsli dovnitˇr a hostinsk´ ’ Ou, Jaxitax a Galov´e. Pojd te dovnitˇr. Tady ˇz´adn´ı R´ y ” za nimi zavˇrel dveˇre na petlici. Jaxitax uˇcinil zadost nezbytn´ ym zdvoˇrilostem: Relaxi, tohle jsou moji Galˇst´ı pˇr´atel´e, ” Asterix a Obelix. Asterixi, Obelixi, tohle je m˚ uj britsk´ y pˇr´ıtel Relax.“ Nuˇze, je po v´ as velik´ a sh´ an ˇka,“ zaˇseptal Relax, Bude lekpˇs´ı, kdyˇz tady z˚ ustanete, neˇz se ” ” to uklidn´ı. Do vesnice m˚ uˇzete poukraˇcovat pozdˇeji. A v´aˇs sud schov´am do sklepa mezi sudy s galsk´ ym v´ınem, coˇz?“ Zanedlouho uˇz byli usazeni ke stolu a Relax je zaˇcal obsluhovat. Co v´am m˚ uˇzu nab´ıdnout, p´ anov´e? Vaˇren´eho divoˇc´aka, horkou vodu, ˇci snad ouhˇr´at´e ” pivo?“ Obelixovi, jak uslyˇsel o vaˇren´ ych divoˇc´ac´ıch okamˇzitˇe klesla n´alada k nule. Mimochodem, co vy vlastnˇe pouˇz´ıv´ate ze mˇenu?“ zeptal se Asterix, aby ˇreˇc nest´ala. ” Ou, to je jednoduch´e, vskutku,“ zaˇcal Jaxitax vysvˇetlovat, M´ame pruty ˇzeleza, kter´e ” ” v´aˇz´ı jednu libru. Jejich hodnota je tˇri a p˚ ul sestercie. D´ale m´ame ˇctyˇri zinkov´e mince, kter´e se rouvnaj´ı kaˇzd´ a jednomu a p˚ ul mˇed’´aku. Sestercie maj´ı houdnoutu dvan´acti brounzov´ ych minc´ı a. . .“ Obelix ho uˇz d´ avno neposlouchal a povzdychl si: Ti Britov´e jsou ale bl´azni.“ ´ ˇ ” BUCH BUCH! JMENEM CAESARA OTEVRETE!“ ” ˇ ımsk´ To je R´ a patrola. Schouvejte se!“ zachoval chladnou hlavu Relax a otevˇrel jim tajn´ a ” padac´ı dv´ıˇrka za pultem. Rychle!“ ” Tak co bude, u Joviˇse! Otevˇreˇs?“ ” Uˇz jdu, uˇz jdu,“ hul´ akal Relax a sk´akal po padac´ıch dv´ıˇrk´ach, aby dovnitˇr protlaˇcil ” Obelixe, kter´ y se v u ´zk´em otvoru zakl´ınil. Jestlli neotevˇreˇs, Brite, tak. . .“ Relax koneˇcnˇe zavˇrel dv´ıˇrka a otevˇrel dveˇre. ” Oumluvte mˇe, zrovna se mi nˇeco vaˇrilo na plotnˇe.“ ” ˇ ımsk´ No dobr´ a, dobr´ a,“ utrousil R´ y des´atn´ık a zaˇcal rozkazovat, vˇsechno tu to prohlede” ” jte!“ legion´ aˇri se rozutekli po staven´ı. Nikoho jsme nenaˇsli, des´ atn´ıku!“ hl´asil legion´aˇr, Ale ve sklepˇe je plno sud˚ u s v´ınem.“ ” ” Dest´an´ık se pousm´ al. No vida. Vˇsechny je zabavte!“ ” Coˇze?! Zabavit sudy? To je boubuuˇruj´ıc´ı. Vy mˇe zniˇc´ıte!“ protestoval Relax, ale nebylo ” mu to nic platn´e. Takov´e m´ ame rozkazy, krˇcm´ aˇri, hled´ame tajnou zbraˇ n.“ Za chv´ıli jiˇz legion´aˇri kouleli ven ” vˇsechny Relaxovy sudy. Tv´e jm´eno jsme napsali na vˇsechny sudy. Kdyby nˇekter´ y z nich byl ” ten co hled´ ame, m´ aˇs sm˚ ulu. Ave.“ Pr´askl dveˇrmi a odeˇsel. Asterix, Obelix a Jaxitax vylezli ze sv´eho u ´krytu. To vˇse je dosti mrzut´e.“ ” Dosti.“ ” Vskutku.“ ” Ouvˇsem.“ Hodnotili situaci Relax a Jaxitax. ”
49
ˇ ımani pˇrijdou,“ Nechme zbyteˇcn´ ych ˇreˇc´ı a radˇeji se pokusme z´ıskat sud zpˇet, neˇz na nˇej R´ ” nal´ehal Asterix. Ted’ veˇcer se ulice jen hemˇz´ı ˇr´ımsk´ ymi patroulami. Je to pˇr´ıliˇs nebezpeˇcn´e. Poˇck´ate tu ” do r´ana,“ rozhodl Relax. Dobr´a. Alespoˇ n se zat´ım trochu prosp´ıme.“ ”
4.5
Vyvalte sudy
Ve sklepen´ıch pal´ ace Britsk´eho guvern´era byly shrom´aˇzdˇeny a peˇclivˇe uspoˇr´ad´any vˇsechny sudy z cel´eho Londinia. V ˇradˇe stoj´ı vyrovnan´ı legion´aˇri se sekyrkou a kovov´ ym hrnkem, pˇripraven´ı vykonat rozkaz Gaia Konˇepra, totiˇz ochutn´avat tak dlouho, dokud se jim nepodaˇr´ı naj´ıt sud s kouzeln´ ym lektvarem. Na svˇetˇe snad nen´ı u ´ˇzasnˇejˇs´ı pod´ıvan´a, neˇz sledovat ˇr´ımskou legii pˇri man´evrech. Na m˚ uj rozkaz! Kaˇzd´ y legion´ aˇr se postav´ı k jednomu sudu!“ kˇriˇc´ı d˚ ustojn´ık povˇeˇren´ y ” koordinac´ı cel´e ochutn´ avac´ı akce a jeho hlas se v prostorn´ ych sklepen´ıch nˇekolikr´at odr´aˇz´ı. Kdo zjist´ı, ˇze m´ a obsah sudu podivnou chut’, ohl´as´ı to. Kaˇzd´ y sud, kter´ y ochutn´ate, ” mus´ıte oznaˇcit kˇr´ıˇzkem. Dodrˇzujte poˇr´adek a pˇr´ısnou discipl´ınu.“ Proraˇzte sudy! Pon´ oˇrit! Vyt´ ahnout! P´ıt! O krok ustoupit! O krok vpˇred! Proraˇzte sudy! Pon´oˇrit! Vyt´ ahnout! P´ıt! O krok ustoupit! O krok vpˇred! Proraˇzte sudy! Pon´oˇrit! Vyt´ahnout! P´ıt! Prov´adˇen´ı rozkazu pokraˇcuje ˇr´ adnˇe a uk´aznˇenˇe jeˇstˇe dlouh´e hodiny. Proraˇzte sudy! *ˇskyt Ponoˇrit! P´ıt! *ˇskyt Claudius Lapsus ˇsvindluje! Uˇz z toho sudu *ˇskyt ochutn´aval!“ ” To proto, ˇze se chci ujistit *ˇskyt, jestli to n´ahodou nen´ı kouzeln´ y *ˇskyt lektvar.“ ” Po chv´ıli uˇz je uk´ aznˇen´e prov´ adˇen´ı rozkazu jen mlhavou vzpom´ınkou. Vinum je b´ o´ o´ onum, ve v´ınu pravda j´e´e´e, at’ ˇz´ıj´e´e kdo p´ı´ıj´e´e´e!“ ” Kdo si to chce se mnou rozdat? J´a m´a neuvˇeˇritelnou s´ılu.“ ” *ˇskyt Pozor, jsou tady otevˇren´e sudy!“ ” Vyvalte sud´ y!“ ” ˇ ıman˚ Po chv´ıli se jeden z R´ u dopot´acel aˇz k Relaxovu sudu s kouzeln´ ym n´apojem. Hele ” *ˇskyt, tenhle sud jeˇstˇe nikdo neochutn´aval. *ˇskyt.“ Prorazil v´ıko a ochutnal. Hele, dej mi nap´ıt!“ pˇrichom´ ytnul se k nˇemu jin´ y legion´aˇr. ” *ˇskyt Neˇsahat! To je m˚ uj douˇsek! Duj mouˇsek! *ˇskyt A uˇz mˇe ˇstveˇs!“ prhl´asil nakonec ” ˇ ıman plachtil tˇri vteˇriny. R´ ˇ ıman udivenˇe koukal na svoji a jemnˇe ho plesknul pˇres obliˇcej. R´ ruku. Hele pojd’ sem!“ zastavil jin´eho voj´aka, kter´ y ˇsel okolo. ” ˇ Coj´e´e´e´e?“ *ˇskyt PLESK! R´ıman plachtil ˇctyˇri sekundy. ” Ha! J´ a m´ am velikanan´ askou s´ılu. Kdo si to chce se mnou rozdat? *ˇskyt Tak kdo si to ” chce se mnou rozdat? Aha?!“ R´ano bylo po cel´em Londiniu podivn´e ticho. Po mˇestˇe nehl´ıdkovala jedin´a patrola. Asterix a Obelix pˇriˇsli aˇz k pal´ aci guvern´era a proˇsli okolo podˇrimuj´ıc´ıch str´aˇz´ı. Jaxitax z˚ ustal pˇre pal´acem s pˇristaven´ ym povozem. Kdyby samotn´ y Caesar vidˇel, co se stalo s jeho jindy spoˇr´ad´an´ ymi a posluˇsn´ ymi legion´ aˇri, trefil by ho ˇslak. Po cel´em pal´aci podˇrimovali legion´aˇri a hlasitˇe chr´ apali. A co teprve dole ve sklepen´ıch. Vˇsude po podlaze se sezi rozbit´ ymi a rozlit´ ymi sudy v´ aleli podnapil´ı a pol´ aman´ı legion´aˇri. Uprostˇre se dosud jeden drˇzel na nohou
50
a dˇelal ramena. J´ a jsem nejˇsilnˇejˇs´ı ze vˇsech! Kdo chce *ˇskyt ochutnat z m´eho sudu, jen at’ ” pˇrijde. At’ si to *ˇskyt ˇzkus´ı!“ Asterix a Obelix na tu sc´enu z´ırali s otevˇren´ ymi u ´sty. ˇ adn´ y Tak pojd’te vy dva tlust’ouˇsi! No. . . *ˇskyt! Pojd’te se b´ıt!“ To Obelixe dop´alilo: Z´ ” ” ˇ ’ ’ dva tlust ouˇsi tu nejsou, je tu jenom jeden a ten nen´ı tlust´ y.“ A dal R´ımanovi t afku. To jsi nemˇel dˇelat Obelixi! Ten legion´aˇr by n´am mohl pomoci naj´ıt sud s kouzeln´ ym ” lektvarem. Ted’ nev´ıme, kter´ y z Relaxov´ ych sud˚ u je ten spr´avn´ y.“ No tak je prostˇe vˇsechny ochutn´ame,“ rozhodl se Obelix. Kdybychom mˇeli ochutn´avat ” ” vˇsechny sudy, ztratili bychom spoustu ˇcasu. A zdrˇzovat se v pal´aci je nebezpeˇcn´e.“ Je to nebezpeˇcn´e,“ ˇskytl Obelix, kdyˇz si zase hltl v´ına, Ale moc dobr´e!“ ” ” Obelixi!“ rozkˇril se Asterix, ˇze se nestyd´ıˇs Pˇrestaˇ n uˇz s t´ım pit´ım a pomoz mi odn´est ” ” ty sudy zp´ atky do vozu.“ Sud˚ u bylo tolik, ˇze se museli nˇekolikr´at vr´atit. Kdyˇz uˇz byly koneˇcnˇe vˇsechny sudy na voze, ˇ ckovi. Budeme se muset snaˇzit nepouzourovanˇe,“ byl Obelix opil´ y v´ıc, neˇz Bambus na Spaˇ ” pr´asl Jaxitax do kon´ı. Projet nepozorovanˇe s vozem se spoustou sud˚ u a s velk´ ym opil´ ym Galem nahoˇre nen´ı nic jednocuch´eho. Sud kulat´ yy ´y ´, Brit tu pij´e´e´e, jen at’ ˇzij´e´e´e Brit´ani´e´e´e´e´e. . .“ Nepˇrestal s t´ım ani za pˇet ” ani za patn´ act minut. M´ a´ a mˇe r´ aa´da ona mˇe m´a r´a´a´ada, m´a mˇe r´a´a´ada moc r´a´adaa mˇe ” m´a´a´a´a. . .“ Asterix se ho jiˇz hodnou chv´ıli snaˇzil uklidnit: Obelixi, bud’ zticha. Jeˇstˇe na n´ as ” upozorn´ıˇs.“ Oˇcividnˇe to ale v˚ ubec nepom´ah´alo. B´ uu ´u ´u ´, Asterixi, ty uˇz mˇe v˚ ubec nem´aˇs r´ad! B´ uu ´u ´u ´u ´!“ ” Ale to v´ıˇs, ˇze tˇe to m´ am r´ ad, Obelixi. . .“ pokouˇsel se o n´apravu situace Asterix, Jenˇze ” ” takhle pˇril´ ak´ aˇs ˇr´ımsk´e patroly!“ J´a tˇe m´ am moc r´ ad Asterixi! *ˇskyt A kdyby ti nˇejak´a patrona chtˇela ubl´ıˇzit *ˇskyt, tak ” uvid´ı!!“ ˇ ımsk´ Ou, nemil´e. R´ a patrola,“ upozornil Jaxitax, kdyˇz se objevila ˇr´ımsk´a patrola. ” Ty jedna oˇskliv´ a ˇz´ımsk´ a patrono, ty chceˇs ubliˇzovat m´emu Aˇsterixovi!!“ ” N´e´e´e!!“ ” ˇ ıma v´as. . .“ v´ıc doˇr´ıct nestihl. U Joviˇse, to je jeden z tˇech Gal˚ u! Na nˇej ve jm´enu R´ ” Asterix nˇeco podobn´eho tuˇsil a tak vˇedˇel co dˇelat. Mus´ıme mu j´ıt na pomoc, Jaxitaxi. Je chud´ak pod obraz.“ A napil se kouzeln´eho lektvaru. ” ´ B´ yv´a-li nˇekdy v˚ ubec v oubraze.“ A n´asledoval Asterixe. BUM! PRASK! PLESK! Za ” ˇ ımany. chviliˇcku se cel´ a ˇr´ımsk´ a patrola v´ alela po zemi. Obelix se motal mezi povaluj´ıc´ımi se R´ Za jejich z´ ady se zat´ım objevil zlodˇej povoz˚ u. Ou. Opuˇstˇen´ y povoz. Jak´ y kousek ˇstˇest´ı ” pro mal´eho zloudˇeje pouvoz˚ u,“ zaˇseptal si pod vousy a pr´asknul do kon´ı. M´a ty dobroto! Pouvoz je pryˇc!“ podivil se Jaxitax, kdyˇz se za chv´ıli ohl´edl. Obelixe to ” ale zjevnˇe v˚ ubec netr´ apilo. Aeˇsterixi,“ zabreptal a podrbal se na hlavˇe, mˇe se chce sp´at.“ Asterix a Jaxitax mˇeli ” ” hned o starost nav´ıc. Uloˇz´ıme Obelixe do Relaxova hostince, nem˚ uˇzeme ho tady pˇrece nechat,“ rozhodl Asterix, ” povoz m˚ uˇzeme hledat pozdˇeji.“ ” Kdyˇz uˇz se z hostince U Galsk´e amfory oz´ yvalo spokojen´e chr´ap´an´ı, vydali se Asterix a Jaxitax hledat ztracen´ y povoz. Chud´ak Obelix. Vˇetˇsinou pije jen koz´ı ml´eko, na v´ıno nen´ı ” v˚ ubec zvykl´ y. Aˇz se probud´ı, bude se hroznˇe stydˇet.“
51
4.6
Uvˇ eznˇ en´ı
Mezit´ım na n´ advoˇr´ı guvern´ersk´eho pal´ace nastoupila pˇred Gaia Konˇepruse jedna z patrol, kter´a ochutn´ avala v´ıno. Gaius Konˇeprus nebyl v˚ ubec spokojen´ y. Vlastnˇe byl u ´plnˇe rozˇcilen´ y. Legion´ aˇri!“ hˇr´ımal na cel´e Londinium, nepotˇeˇsili jste mˇe! Ani j´a v´as nepotˇeˇs´ım! Chovali ” ” jste se jako barbaˇri! Kdyby se to doneslo k uˇs´ım samotn´eho Caesara, uˇz by se chystala hostina ˇ pro lvy. ROZUMNENO?“ Legion´ aˇri mˇeli povˇetˇsinou ukrut´anskou kocovinu a z kˇriku Gaia Konˇepruse se jim rozbolely hlavy: At’ si mˇe tˇreba seˇzerou lvi, jenom at’ tolik nekˇriˇc´ı.“ Gaius ” Konˇeprus vˇsak kˇriˇcel d´ al. Jedin´e sudy, kter´e zmizely patˇrili hostinsk´emu Relaxovi. Prohledejte jeho hostinec a za” tknˇete kaˇzd´eho, koho najdete! Odchod!“ Patrola voj´ak˚ u, kter´e bolela hlava kv˚ uli kocovinˇe, se l´ınˇe vydala z pal´ ace. N´ ahodou se ve vstupu potkala s patrolou voj´ak˚ u, kter´e bolela hlava kv˚ uli rvaˇcce s Galy. Ave. Jdeme hledat Galy.“ ” Ave. My uˇz je naˇsli.“ ” Asterix a Jaxitax bˇehali cel´e dlouh´e hodiny po Londiniu, ale ztracen´ y povoz ne a ne naj´ıt. Je to jako hledat jehlu v koupce sena, nen´ı liˇz?“ poznamenal Jaxitax kdyˇz uˇz mˇel nohy ” cel´e rozbolavˇel´e. Nakonec se rozhodli, ˇze se vr´at´ı do hostince, kde zanechali sp´ıc´ıho Obelixe, odpoˇcinou si a pak zaˇcnou nanovo. Kdyˇz ale dorazili na m´ısto, kde st´aval Relax˚ uv hostinec, naskytla se jim hr˚ uzn´ a pod´ıvan´ a. M´a ty dobroto!“ zdˇesil se Jaxitax aˇz mu nadskoˇcila pˇrilba, kdyˇz uvidˇel ohoˇrel´e zbytky ” tr´am˚ u, obvodov´eho zdiva, ˇcehozi, co kdysi b´ yval v´ yˇcepn´ı pult a ohoˇrel´eho v´ yvˇesn´eho ˇst´ıtu na kter´em ted’ st´ alo Galsk´e fory“. Od sousedky z domu pˇres ulici se dozvˇedˇeli, ˇze Relax˚ uv ” ˇ ıman´ hostinec zniˇcili R´ e a ˇze Relaxe a jednoho chr´apaj´ıc´ıho tlust’ocha odvedli do zajet´ı. ˇ ıman˚ Asterix mˇel n´ aladu pod psa: Chud´ak Obelix v zajet´ı R´ u.“ ” Neklesejte na duchu, Asterixi,“ povzbuzoval ho Jaxitax, udrˇzujte u ´smˇev.“ ” ” My je najdeme u Teutatise! Obelixe i kouzeln´ y lektvar!“ rozˇc´ılil se Asterix ze sv´e tru” domyslnosti, kam je asi tak mohli odv´est?“ ” Do touho nestraˇsnˇejˇs´ıho a nejstˇreˇzenˇejˇs´ıho vˇezen´ı. Do Londinium vˇeˇze. M´a jen dva ” vchoudy a nikdo z n´ı dousud neuniknul.“ Jdeme.“ A ˇsli. ” Zat´ım ve straˇsn´e Londinium vˇeˇzi, kter´a se zlovˇestnˇe tyˇcila u ˇreky Temˇze jako vztyˇcen´ y ˇ ımsk´e R´ ˇ ıˇse nad mˇestem a okolo n´ıˇz krouˇzilo osm ˇcern´ prst R´ ych krkavc˚ u, aˇz u ´plnˇe nahoˇre v tom nejposlednˇejˇs´ım patˇre pˇrich´ azel Obelix pomalu k sobˇe. Vedle nˇej sedˇel zkrouˇsen´ y, ale odhodlan´ y Relax. Kde. . . kde to jsem?“ zeptal se Obelix, kdyˇz byl schopen d´at tˇri slova dohromady. ” V Londinium vˇeˇzi. Oub´ av´ am se, ˇze naˇse dny jsou seˇcteny. Ale i kdyby n´as muˇcili, i kdyby ” n´as vaˇrili v m´ atov´em sosu, my stejnˇe nepromluv´ıme!“ Relax byl hodnˇe zoufal´ y a tˇemito slovy si dod´aval odvahu. Obelixe hodnˇe bolela hlava, jak uˇz to b´ yv´a, kdyˇz se ˇclovˇek opije. At’ si mˇe tˇreba seˇzerou lvi, jenom tolik nekˇriˇcte,“ zabruˇcel Obelix a pokusil se sednout. ” Na p´at´ y pokus se mu to koneˇcnˇe povedlo. Nem˚ uˇzeme tu pˇrece z˚ ustat,“ prohl´asi, Asterix by si o n´as dˇelal starosti,“ prohl´asil ” ” rozhodnˇe Obelix, jak z nˇej vyprch´ avaly zbytky alkoholu, tˇrba by si jeˇstˇe myslel, ˇze mi hroz´ı ” nˇejak´e nebezpeˇc´ı. Asterix si o mˇe vˇzdycky dˇel´a starosti.“ Relaxe notnˇe dop´alilo, ˇze mus´ı sedˇet uvˇeznˇen´ y v jedn´e cele s nˇek´ ym, kdo si pomalu ani nevˇsiml, ˇze sed´ı uvˇeznˇen´ y v cele a uraˇzenˇe utrousil: Nuˇze, m´ a tak´e proˇc si je dˇelat.“ ”
52
No pr´ avˇe,“ pokraˇcoval Obelix, mus´ıme se odsud dostat a naj´ıt Asterixe. A stejnˇe ” ” potˇrebuju na ˇcerstv´ y vzduch a trochu vody. C´ıt´ım se takov´ y mal´atn´ y. . . pojd’me pryˇc.“ Uboh´ y ml´ adenec,“ pomyslel si Relax a zat’ukal si na ˇcelo, straˇs´ı mu ve vˇeˇzi.“ Poˇsklebek ” ” mu ale ze rt˚ u zmizel ve chv´ıli, kdyˇz se Obelix zvedl a pˇretrhl ˇretˇez, na kter´em byl pˇrikov´an ke zdi. Dovolte, abych v´ am pomohl,“ ozn´amil sluˇsnˇe Relaxovi a udˇelal kr´atk´ y proces i s jeho ” ˇretˇezem. Relax se tv´ aˇril, jako by mu uletˇeli vˇcely, nebo jako by spadl z viˇsnˇe. Obelix se pod´ıval na masivn´ı panc´ıˇrov´e dveˇre, kter´e jim st´aly v cestˇe. Hej hola!“ zahalekal, jestli chcete, aby v´am ty kr´asn´ y dveˇre trochu vydrˇzely, tak je ” ” otevˇrete, protoˇze my jdeme ven!“ Zpoza dveˇr´ı se mu ale m´ısto odpovˇedi ozval jen hur´onsk´ y sm´ıch. Tak jdeme,“ ˇrekl Obelix Relaxovi a ˇsli. ” ˇ CO TO. . . ! NE ´E ´E ´E ´E ´ E! ´ ST˚ ´A ´A ´A ´ A! ´ UJ, GALE! A AU! JAUVAJ! U JOVISE! Za chviliˇcku uˇz st´ ali pˇred prvn´ım vchodem. To byla ale vskutku zaj´ımav´a prohl´ıdka vˇeˇze,“ ” ˇ ımana. Ke druh´emu vchodu pr´avˇe poznamenal Relax, kdyˇz Obelix knoc-outoval i posledn´ıho R´ dorazil Asterix s Jaxitaxem. Lokli si zbytk˚ u kouzeln´eho n´apoje a vydali se nahoru. ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ´ ˇ AAAAA! NEEEE! DOST! U JOVISE! JAUVAJ! AU! Doˇsli aˇz nahoru a naˇsli Obelixovu celu pr´azdnou. Asterix se vyklonil z drobn´eho ok´ ynka a zahul´akal: Obelixi! Kde jsi?“ ” Jsem tady dole, Asterixi! A jdu za tebou!“ ” Ne, ne, j´ a sejdu dol˚ u.“ ” ´ ´ ´ ´ ´ ´E ´E ´ E! ´ U JOVISE! ˇ DOST! AU! AAAAA! JAUVAJ! NE Koneˇcnˇe se seˇsli uprostˇred a spoleˇcnˇe vyˇsli ven z vˇeˇze, ze kter´e se oz´ yvaly bolestn´e n´aˇrky ˇ ıman˚ a steny nˇekolikan´ asobnˇe zbit´ ych R´ u. Asterixi, moc se styd´ım za to, co se stalo,“ omlouval se Obelix. ” Ale, vˇzdyt’ to ani nest´ alo za ˇreˇc,“ op´aˇcil Asterix ” No to je teda f´ or. A jakpak to asi vypad´a, kdyˇz to za ni stoj´ı?“ zeptal se s povzdechem ” ˇ ıman, R´ kter´ y leˇzel opod´ al. Gaius Konˇeprus mˇel uˇz zase, nebo sp´ıˇs jeˇstˇe poˇr´ad mizernou n´aladu. A jako vˇzdy to odnesli d˚ ustojn´ıci, kteˇr´ı ho pˇriˇsli zpravit o pr˚ ubˇehu situace. Coˇze?! Uprchli?!“ bˇesnil Gaius Konˇeprus aˇz tˇr´ısky l´etaly. ” Okamˇzitˇe je najdˇete, nebo d´ am celou pos´adku vˇcetnˇe v´as utopit v ohˇr´at´em pivu!“ Oba ” d˚ ustojn´ıky vyhodil ze s´ alu, svalil se do kˇresla a zaˇcal vzlykat a bouchat pˇestmi do stolu. Nejdˇr´ım Britov´e! Potom Galov´e! Pak opilci! A ted’ zase Galov´e! J´a uˇz nem˚ uˇzu, prostˇe ” nem˚ uˇzu *vzlyk.“ Asterix, Obelix, Jaxitax i Relax mˇeli nam´ıˇreno k Relaxovu bratranci. K tomuto n´apadu dospˇeli po chv´ıli pˇrem´ yˇslen´ı nad t´ım, co d´al, kdyˇz nemˇeli kouzeln´ y lektvar, ani hostinec, kde by se mohli ukr´ yt. Relax si potom vzpomnˇel na sv´eho bratrance, takt´eˇz hostinsk´eho, kter´ y jim bude urˇcitˇe ochotn´ y pomoci. Dorazili do hostnice Relaxova bratrance Syntaxe. Syntax se mohl pˇretrhnout, jak jim byl ochotn´ y pomoci. Jak uvidˇel sv´eho bratrance, spustil: Relaxi, ˇ” ımany. bratranˇce, jsem neskonale ˇst’astn´ y, ˇze v´as vid´ım. Douzvˇedˇel jsem se o vaˇsem zatˇcen´ı R´ Byl jsem staroust´ı bez sebe.“ Na chv´ıli pˇrestal, aby se nadechnul. Relax toho ihned vyuˇzil: Jsem tak´e neskounale ” ˇst’asten, Syntaxi.“ V´ıc uˇz toho ˇr´ıct nestihl, protoˇze Syntax zase zaˇcal: Nechme tˇech srdeˇcn´ıch ” v´ ylev˚ u, mus´ım v´ am nˇeco uk´ azat,“ otoˇcil se na podpatku a odeˇsel do skladu. Celou dobu nepˇrest´aval mluvit.
53
Ohˇr´ıval jsem pivo, a vˇsechny ty vˇeci oukoulo, zkr´atka, jako oubvykle, ˇze, a tu se najednou ” objev´ı poudezˇrele vyhl´ıˇzej´ıc´ı muˇz a, aˇc Brit, chtˇel mi proudat sud s vaˇs´ım jm´enem. Jeden jsem koupil, tady je.“ V´ıtˇezoslavnˇe uk´azal na sud s Relaxov´ ym jm´enem. Asterix pˇriskoˇcil a ochutnal, ale bohuˇzel to nebyl sud s kouzeln´ ym lektvarem. Syntax se ale nedal zastavit. Chouv´ an´ı toho chlap´ıˇcka mi pˇripadalo nanejv´ yˇs podezˇrel´e a prouto jsem ho dal sledovat.“ ” Asterix se rozz´ aˇril. Koneˇcnˇe po dlouh´e dobˇe dobr´a zpr´ava! Jeho adresa je Paurkov´ a alej LVII. Je to ouvˇsem dousti daleko, nejl´epe udˇel´ate, kdyˇz ” z˚ ustanete chv´ıli tady a pous´ıl´ıte se na cest˚ u m´ ym skvˇel´ ym vaˇren´ ym divoˇc´akem v m´atov´em sosu.“ Obelix se zdˇesil: Radˇsi za t´ım zlodˇejem vyd´ame ihned,“ kˇriˇcel prchaj´ıc z hospody. ” A bylo rozhodnuto.
4.7
Parkov´ a alej
Po hodinˇe cesty stanuli v parkov´e aleji v satelitn´ı vesniˇcce Londinia. Tvoˇrila ji dlouh´a ˇreda navlas stejn´ ych dom˚ u t´ ahnouc´ı se na obzor a jeˇstˇe d´al, kam aˇz oko dohl´edlo. Jeˇstˇe ˇstˇest´ı, ” ˇze zn´ame ˇc´ıslo. Samotn´ y popis domu by mi moˇzn´a nestaˇcil.“ LVII. Jsme tady.“ ” M˚ uˇzu Asterixi?“ prosil Obelix a mrknul na dˇrevˇen´e dveˇre domu. ” M˚ uˇzeˇs, Obelixi,“ udˇelil svolen´ı s celou akc´ı Asterix a podepsal nad dveˇrmi rozsudek smrti. ˇR ˇ” RACH! ˇ KR Vpadli do obyˇcejn´eho domku. U stolu sedˇel p´an a u plotny pan´ı. V krbu pl´apolal oheˇ n a p´ıskala konvice s vodou. Nepˇr´ıliˇs pˇr´ıjemnˇe vyhl´ıˇzej´ıc´ı pan´ı zaloˇzila ruce vbok a rozkˇrikla se: J´aˇrku! Co znamen´ a tento vp´ ad? Jak ˇsokuj´ıc´ı!“ ” O mnoho pˇr´ıjemnˇeji vyhl´ıˇzej´ıc´ı p´an ze sv´eho hopac´ıho kˇresla svoji manˇzelku uklidˇ noval: Upoukujte se, Petulo. Tito dˇzentlmeni n´am sv´e chov´an´ı jistojistˇe vysvˇetl´ı.“ ” Jaxitax, nejl´epe znal´ y Britsk´ ych pomˇer˚ u se chopil iniciativi: J´aˇrku, doubr´ y muˇzi, jsme ” tu spr´avnˇe v ˇc´ısle LVII.“ Ou, to vskutku nejste,“ dostalo se mu poklidn´e odpovˇedi, Tohle je ˇc. LVIII, avˇsak jedna ” ” I n´am upadla.“ Ou, litujeme, ale douˇslo k m´ ylce. Rozbit´e dveˇre v´am samozˇrejmˇe uhrad´ıme. Oumluv´ıte ” n´as?“ louˇcil jse Jaxitax a smekal pˇrilbu. Asterix a Obelix se vytratili po Anglicku. Brit se opˇet pohodlnˇe svalil do sv´e houpac´ı lenoˇsky. Petulo, pˇripoumˇen ˇte mi, ˇze m´ am pˇridˇelat to I, co n´am upadlo. A nyn´ı bych si dal ˇs´alek ” hourk´e vody a k tomu nˇejak´e toupinky.“ Asterix, Obelix a Jaxitax doˇsli pˇred sousedn´ı d˚ um. LVII. Tentoukr´at jsme mysl´ım tady.“ ” M˚ uˇzu Asterixi?“ prosil Obelix a mrknul na dˇrevˇen´e dveˇre domu. ” M˚ uˇzeˇs, Obelixi,“ udˇelil svolen´ı s celou akc´ı Asterix a podepsal tak rozsudek smrti nad ” ˇR ˇ RACH! ˇ dalˇs´ımi dveˇrmi. KR Tentokr´ at vpadli do stroze zaˇr´ızen´e m´ıstnosti, kde byl jen st˚ ul a ˇzidle. Vedle st´al neduˇziv´ y chlap´ık. Jak. . . jak se oupuvaˇzujete?“ vykoktal ze sebe tento neduˇziv´ y chlap´ık. Iniciativi se ” pro zmˇenu chopil Asterix: Jsme tu spr´avnˇe v ˇc´ısle LVII? Nechyb´ı v´am n´ahodou I?“ ” A. . . ano, n. . . ne. Co se tu dˇeje?“ ” Ha!“ ” Co. . . co t´ım sakra chcete ˇr´ıct?“ ” Tenhle sud!“ Asterix uk´ azal rozˇcilenˇe do rohu, kde st´al jeden sud s Relaxov´ ym jm´enem. ” Jaxitax ho ochutnall, ale bohuˇzel to nebyl kouzeln´ y lektvar.
54
Ten. . . ten sud jsem pr´ a. . . pr´ avoplatnˇe zakoupil.“ Koktal ten neduˇziv´ y chlap´ık a couval ” ke dveˇr´ım. Tam ovˇsem narazil do Obelixova bˇricha. ˇ MLUVIT, U BELENOSE!!“ Zlodˇej´ı! BUDES ” Ve vedlejˇs´ım domˇe pop´ıjel p´ an se svoj´ı ˇzenou ˇs´alek hork´e vody. Naˇsi soused´e jsou dnes ” ´A ´ ASK ´ neobvykle hluˇcn´ı, nen´ı liˇz?“ PRA To vskutku jsou. Chcete do vaˇs´ı hourk´e vody kapku ml´eka?“ zeptala se Petula. ” ˇ MLUVIT? BUDES ˇ MLUVIT? BUDES ˇ MLUVIT U TEUTATISE?!“ Ouvˇsem.“ BUDES ” Ou. . . j´ aˇrku, byl bych vskutku r´ad, kdyby soused mluvil, Petulo, abych si mouhl v klidu ” douˇc´ıst nouviny.“ BUDU MLUVIT, BUDU MLUVIT BUDU MLUVIT! Petula i jej´ı manˇzel se spokojenˇe usm´ ali. Ve vedlejˇs´ım domˇe prob´ıhal v´ yslech. Tak kde jsou ty sudy! Mluv!“ ” Ale proubouha, nenal´ehejte toulik na mal´eho pouctiv´eho zloudˇeje pouvoz˚ u.“ ” Mluv!“ ” no doubr´ a, jen nebud’te tak netrpˇeliv´ı. . .“ To uˇz Obelixovi skuteˇcnˇe doˇsla trpˇelivost ” a pˇridrˇzel zlodˇej´ıˇcka pod krkem. Ten byl najednou ochotn´ y v´ıce neˇz dost: Ukradl jsem v´aˇs pouvoz a proudal jsem vˇsechny ” sudy kroumˇe touhouhle. . . M´ am ale jm´ena a adresy vˇsech sv´ ych z´akazn´ık˚ u. . . M˚ uˇzu v´am d´ at i seznam vˇseho, co jsem uloupil minul´ y mˇes´ıc.“ Dalˇs´ıch nˇekolik hodin chodili po Londiniu a obch´azeli vˇsechny hospody, v´ yˇcepy i putyky, kter´e byly na seznamu. V kaˇzd´e se opakoval podobn´ y sc´en´aˇr: Pˇriˇsli do hospody, a za pultem se na nˇe usm´ıval hospodsk´ y: Budete si pˇr´at, dˇzentlmeni?“ ” Zakoupil jste sudy s v´ınem, kter´e byly oznaˇceny jm´enem Relax?“ zeptal se na rovinu ” Asterix Hospodsk´ y se na chv´ıli zarazil. ˇ ımani mi zabavili vˇsechny, kter´e jsem mˇel. Ou, ano, jeden sud,“ odpovˇedˇel na konec, R´ ” ” Co si d´ate?“ Jednu ˇc´ıˇsi v´ına, pros´ım.“ Hospodsk´ y se zaˇsklebil a rozˇsafnˇe pov´ıdal: Jednu ˇc´ıˇs´ı pro tˇri ” ” osoby? Vy budete tuˇs´ım Caledonian´e, nen´ı-liˇz?“ Kdyˇz ji dostali, tak si vˇsichni tˇri k v´ınu pˇriˇcichli. Ne, je to jen v´ıno,“ ˇrekl Asterix zklamanˇe. ” Ouvˇsem, ˇze je to v´ıno!“ dop´ alil se hospodsk´ y, m˚ uˇzete ho bez oubav vyp´ıt!“ ” ” Ne, dˇekujeme. Chtˇeli jsme se jen pod´ıvat,“ rozlouˇcili se a odeˇsli. ” ˇ ımsk´ Prochodili cel´e mˇesto sem a tam. Byli tak unaven´ı, ˇze si ani nevˇsimli, ˇze je ˇspehuje R´ a patrola. Jednomu des´ atn´ıkovi totiˇz doˇslo, ˇze hledaj´ı ukraden´ y sud a myslel si, ˇze ho k nˇemu Galov´e nakonec dovedou. Ale cel´ y den je Galov´e vodili jen od ˇcerta k d’´ablu, od jedn´e hospody ke druh´e a bez jak´ehokoliv v´ ysledku. Naveˇcer koneˇcnˇe dorazili do t´e posledn´ı. Dobr´ y den, zkoupil jste sud s v´ınem oznaˇcen´e jm´enem Relax?“ zeptal se unavenˇe Asterix ” a doufal, ˇze uslyˇs´ı kladnou odpovˇed’. Ano, zakoupil jsem jeden sud Galsk´eho v´ına, ale hned jsem ho zase proudal hr´aˇc˚ um ” muˇzstva Arsenanum. Z´ıtra se utkaj´ı z Manchesternem, jak dobˇre v´ıte.“ Asterix jen nech´apavˇe koukal. Ou, to je hra, pro kterou m´ ame velkou v´aˇseˇ n. Kon´a se na stadiounu nedalekou Londinia.“ ” V hostinsk´em se vzedmula vlna hrdosti za sv˚ uj t´ ym. Jsem hrd´ y, ˇze jsem prodal sud hr´aˇc˚ um Arsenanu. Douf´am jen, ˇze je dobr´e a pom˚ uˇze jim ” k v´ıtˇezstv´ı.“ Jestli je to ten sud, kter´ y mysl´ım, tak nem˚ uˇzou prohr´at,“ procedil mezi zuby Asterix, ” kdyˇz se louˇcili.
55
Druh´eho dne se Asterix, Obelix i Jaxitax t´ısnili mezi davy lid´ı, kteˇr´ı se, stejnˇe jako oni vydali na stadion ke Stanfordsk´emu mostu, aby shl´edli prestiˇzn´ı utk´an´ı mezi Arsenanumem a Manchesterumem. Lid´e okolo nich poch´azeli mnohdy zdaleka a nev´ahali v´aˇzid dlouhou cestu pˇres p˚ ulku Brit´ anie,aby shl´edli sv˚ uj t´ ym. Tenkr´at to ale nebylo jako dnes. Kdo chtˇel cestovat velkou d´alku, se musel poˇr´ adnˇe pl´ acnout pˇres kapsu, naloˇzit proviant i rodinu na voz´ık a vydat se na velmi dlouhou a u ´navnou cestu. Je to asi kdybyste dnes cestovali do Jiˇzn´ı Afriky. Kaˇzd´ y ˇclovˇek mˇel ceduli povzbuzuj´ıc´ı jeho t´ ym, vlajku, vlajeˇcku, nebo cokoliv, co vyd´avalo hlasit´e zvuky. Kdyˇz pˇriˇsli ke stadionu, nestaˇcili se divit. U pokladny byli vˇsichni pˇeknˇe zkas´ırov´an´ı a pot´e musel kaˇzd´ y proj´ıt mezi rameny bezpeˇcnost´ıch hl´ıdek, kde jim byly zabaveny vˇsechny ˇ ımani museli chodit na z´apasy v civiln´ım ostr´e, ˇci jinak nebezpeˇcn´e vˇeci. Proto dokonce i R´ ˇ ıman˚ pˇrestrojen´ı. R´ um, kteˇr´ı pron´ asledovali naˇse hrdiny, se to pr´avˇe moc nezamlouvalo, j´ıt bez meˇce, kop´ı a brnˇen´ı proti Gal˚ um je jako j´ıt na mamuta s p´ar´atkem, ale co mohli dˇelat. Pˇrestoˇze utk´ an´ı jeˇstˇe d´ avno nezaˇcalo, na stadionu panoval ˇcil´ y ruch. Jeden nab´ızel vlajeˇcky a odznaky, jin´ y ohˇr´ at´e pivo, dalˇs´ı rozl´eval horkou vodu. Kdyˇz naˇsli sv´a m´ısta, zaˇcal Jaxitax vysvˇetlovat pravidla: Nuˇze, je to vpravdˇe velmi jednoduch´e. Hr´aˇci se snaˇz´ı dokopat speci´aln´ı ” miˇcudu do protivn´ıkovi branky. Jinak mohou dˇelat prakticky coukouliv, pouze pouˇz´ıv´an´ı rukou a zbran´ı je bez pˇredchouz´ıho ujedn´an´ı zak´az´ano.“ Po poˇc´ ateˇcn´ı ceremonii, kdy na tr´avn´ık pˇrinesli a obˇetovali posv´atnou husu t´ ymu Arsenanum a kachnu Manchesterna koneˇcnˇe pˇribˇehli hr´aˇci. Vˇsichni na stadionu zaˇcali bouˇrit a poskakovat, jen Asterix s Obelixem se rozhl´ıˇzel okolo sebe. Druidsk´ y rozhodˇc´ı zatroubil na roh a hra zaˇcala. Po chvilce hry z´ıskal miˇcudu jeden z hr´aˇc˚ u Arsenanu a chtˇel vybˇehnout na br´anu. Asi pˇet protihr´ aˇc˚ u pˇribˇehlo, skokˇcili na nˇej a vytvoˇrili valnou hromadu. Obelix z´aˇril: Tu kr´ asnou hru mus´ıme zav´est i v Galii!“ Za chviliˇcku se z chumlu vykut´alel m´ıˇc a ” vˇsichni odbˇehli za n´ım. Vˇsichni aˇz na dva. Na zemi leˇzel neboh´ y hr´aˇc arsenanu, kter´ y prve dostal m´ıˇc, zat´ımco mu hr´ aˇc Manchesternu zadup´aval hlavu do zemˇe. Pˇrestal, aˇz kdyˇz uslyˇsel roh druidsk´eho rozhodˇc´ı. Ne, ten nesimuluje,“ rozhodl rozhodˇc´ı, kdyˇz situaci obhl´edl a poslal pro nos´ıtka. Donesli ” ho ke kraji hˇriˇstˇe kde se o sud op´ıral chlap´ık s ˇcerven´ ym kˇr´ıˇzem na triku. Pod´ıvejte! Ten sud!“ zakˇriˇcel Asterix, kdyˇz uvidˇel sud, ted’ uvid´ıme, jestli je to kouzeln´ y ” ” lektvar.“ Chlap´ık s ˇcerven´ ym kˇr´ıˇzem na triku otevˇrel neboh´emu hr´aˇci u ´sta a nalil mu do nich trochu ˇcerven´e tekutiny. Hr´ aˇc zamrkal, vyskoˇcil a rozbˇehl se doprostˇred hˇriˇstˇe, kde protivn´ıka obral o m´ıˇc a vyp´ alil na branku tak silnˇe, ˇze protrhl s´ıt’. Hiphiphurax! Hiphiphurax!“ hˇrmˇelo na tribun´ach, kdyˇz poprv´e sk´oroval. ” Hiphiphurax?“ zeptal se Asterix. ” Tak se jmenuje,“ vysvˇetlil vz´ apˇet´ı Jaxitax. ” Hiphiphurax dobˇehl jednoho protivn´ıka a zeptal se ho: J´aˇrku, star´ y brachu, tous byl ty, ” kdo mi pˇredt´ım zadup´ aval hlavu do zemˇe, nen´ı-liˇz?“ Snaˇzme se zachovat klid,“ snaˇzil se zachr´anit ten surovec, ” vˇzdyt’ je to jenom hra a vˇsechny tyhle vˇeci.“ Hiphiphurax ho m´ısto odpovˇedi ˇst’ouchnul ” do hlavy. Chud´ ak k sobˇe pˇriˇsel aˇz na tribunˇe mezi div´aky. Tohle je urˇcitˇe kouzeln´ y lektvar!“ ˇrekl Asterix, kdyˇz vedle sebe uvidˇel st´enaj´ıc´ıho hr´aˇce, ” jdeme pro ten sud!“ Sesk´ akali po tribunˇe, pˇreskoˇcili plot a vybˇehli na hrac´ı plochu. Asterix ” s Jaxitaxem bˇeˇzeli pˇr´ımo k sudu, ale Obelix se pˇripletl k m´ıˇci a odr´aˇzel vˇsechny hr´aˇce, kteˇr´ı se mu ho snaˇzili vz´ıt. Ale ani ˇr´ıman´e, kteˇr´ı naˇse hrdiny pron´asledovali nelenili. Vbˇehli na tr´avn´ık a ud´ıkali za nimi. Druidsk´ y rozhodˇc´ı uˇz byl notnˇe rozˇc´ılen´ y, protoˇze jako zbˇesil´ y troubil na roh, ale nikdo si ho nevˇs´ımal. Vylil si tedy zlost na ˇr´ımanech, kteˇr´ı se mu pˇripletli do cesty. 56
Ne, to by neˇslo! Uˇz takhle je tu dost zmatku. Nehraj´ıc´ı, okamˇzitˇe oupust’te hˇriˇstˇe!“ ” Nebylo mu to ovˇsem nic platn´e, protoˇze od toho chlap´ıˇcka bez kn´ıru se mu dostalo jen ˇ ıma, ustupte z cesty!“ pohrdav´e odpovˇedi-rozkazu: Ve jm´enu R´ ” Doubr´ y muˇzi,“ zkusil to Asterix po Britsk´em zp˚ usobu, kdyˇz dobˇehl k chlap´ıkovi s ˇcerve” n´ ym kˇr´ıˇzem na triku, r´ adi bychom koupili ten sud.“ Ten se ale jen zamraˇcil a pˇr´ıkˇre odm´ıtl: ” Oub´av´am se, ˇze je to zhoula nemoˇzn´e. Poutˇrebujeme ho toutiˇz na ouˇsetˇren´ı hr´aˇc˚ u.“ ” ˇ Jejich poklidn´ y rozhovor pˇreruˇsili sup´ıc´ı R´ıman´e: Chopte se toho sudu!“ ” ˇ ımani!“ zvolal vydˇeˇsenˇe Asterix, kter´ To snad ne. R´ y o nich dosud nemˇel ani ponˇet´ı, pojd’ ” ” n´am pˇrece pomoct, Obelixi!“ Uˇz bˇeˇz´ım“, zakˇriˇcel Obelix, vzal miˇcudu do ruky a vmˇziku byl u Asterixe, kde popadl ” sud s kuzeln´ ym lektvarem a upaloval pryˇc. ’ Ted uˇz byl na hˇriˇsti dokonal´ y galimaty´aˇs. Vepˇredu ut´ıkal Obelix s m´ıˇcem a sudem, v z´avˇesu za n´ım Jaxitax a Asterix, za nimi legion´aˇri v civilu, kteˇr´ı se vehementnˇe doˇzadovali sv´eho“ ” sudu. Po hˇriˇsti bˇehali zmaten´ı hr´ aˇci Arsenanu i Manchesternu a snaˇzili se Obelixe zastavit, ˇci mu jinak sebrat m´ıˇc. Div´ aci j´ asali. Druidsk´ y rozhodˇc´ı troubil jako na lesy, ale nikdo si ho nevˇs´ımal. J´aˇrku, Obelixi, pˇrece jenom bys jim mouhl vr´atit tu miˇcudu, aby mohli pokraˇcovat ” ve hˇre.“ Do toho GALIE!“ vykˇrikl Obelix a zahodil miˇcudu. Ta pˇrist´ala v ruk´ach udiven´eho ” ˇr´ımsk´eho des´ atn´ıka v pˇrestrojen´ı. Coto?“ stihl si jen pomyslet a skonˇcil pod hromadou hr´aˇc˚ u Arsenanu i Manchesternu. ”
4.8
Karambol na ˇ rece
Asterix, Obelix a Jaxitax st´ ale ut´ıkali, dostali se ven ze stadionu a bˇeˇzeli d´al. J´aˇrku, ˇreka je pˇr´ımo pˇred n´ ami. Unikneme po n´ı!“ Jak dobˇehli k ˇrece, zmerˇcili, ˇze ˇr´ımˇst´ı ” legion´aˇri, zml´ acen´ı a potluˇcen´ı od hr´ aˇc˚ u obou muˇzstev, uˇz vyb´ıhaj´ı ze stadionu. Rychle, naskoˇcte do lod’ky!“ zavelel Asterix a odrazili. ” Kdyˇz ke bˇrehu dorazili ˇr´ımani, byli uˇz pˇekn´ ych p´ar yard˚ u od bˇrehu. M´ame je pron´ asledovat, des´ atn´ıku?“ ptal se nejm´enˇe otluˇcen´ y legion´aˇr. ” To by bylo zbyteˇcn´e. S u ´tˇekem po ˇrece jsme poˇc´ıtali. Naˇse str´aˇzn´ı lodˇe uˇz je zastav´ı.“ ” A vskutku. Jen co na veslici propluli z´atoˇcinou, spatˇrili pˇred sebou ˇr´ımskou gal´eru. ˇ ımsk´ Ou. Jak nemil´e. R´ a gal´era.“ ” Vzdejte se, u Joviˇse!“ ” Nikdy u Teutatise!“ ” Jak chcete! Dostaneme v´ as! Pal!!“ Obrosk´ y k´amen vystˇrelen´ y z katapultu plachtil, letˇel, ” ˇ ˇr´ıtil se vzduchem. Co R´ıman chtˇel a co ˇcert nechtˇel, k´amen dopadl pˇr´ımo na jejich malou veslici. Ta se roztˇr´ıˇstila na kusy a kouzeln´ y lektvar se vylil do vod Temˇze. Hahahahaha!,“ sm´ al se ˇr´ımsk´ y d˚ ustojn´ık z gal´ery, dostali jsme je! Pojed’me to ozn´amit ” ” Gaiu Konˇeprusovi. Urˇcitˇe dostaneme proopuˇst’´ak a l´ıstek do cirkusu!“ Zaˇradili zp´ateˇcku, opˇreli se dovesel a s vˇetrem o z´ avod odpluli. Jak Galov´e vidˇeli, ˇze odplouvaj´ı a dr´asali se na bˇreh. To od nich nebylo f´er,“ posteskl si ” Jaxitax. Strefili se kamenem pˇr´ımo do sudu,“ pˇridal se Asterix. ” Obelix smutnˇe popot´ ahl a posteskl si: Ani jsme jim nestihli poˇr´adnˇe naˇrezat.“ ” Potom vˇsem, co jsme proˇzili,“ naˇr´ıkal Asterix. ” 57
ˇ ımani. F´eniˇcan´e!“ Pir´ati. R´ ” F´eniˇcan´e! Pr´ avˇe mˇe nˇeco napadlo. Jdeme do Jaxitaxovy vesnice.“ ” Obelix a Jaxitax se na sebe pod´ıvali, pokrˇcili rameny, ale neˇrekli nic.
4.9
V britsk´ e vesnici
ˇ ıman˚ A tak se bez neˇz´ adouc´ı pozornosti R´ u dostali naˇsi pˇr´atel´e do Jaxitaxovy vesnice, kter´ a ˇ ıman˚ st´ale jeˇstˇe odol´ avala R´ um, bez vˇetˇs´ıch probl´em˚ u. Jen jednou je cestou zastavila hl´ıdka a Obelix mˇel pln´e ruce pr´ ace, aby jim bez Asterixovi pomoci dal co proto. Ve vesnici byli ˇ ıman´e jaksepatˇr´ı uv´ıt´ an´ı velk´ ym n´ aˇceln´ıkem Thabigbossem. Kdyˇz mu ale vyl´ıˇcili, jak je R´ pˇripravili o kouzeln´ y lektvar, byla nadˇeje rychle vystˇr´ıd´ana zoufalstv´ım. Kdyˇz v tom osv´ıdil Asterixe gein´aln´ı n´apad. Nezoufejte u Teutatise! Kouzeln´ y lektvar ” sice nem´ame, ale m˚ uˇzeme v´ am ho uvaˇrit! Potˇrebujeme velk´ y hrnec hork´e vody!“ Jsme zachr´ anˇeni!“ ” Nen´ı-liˇz to u ´ˇzasn´e?“ ” Vskutku to je!“ j´ asali Jaxitax, Thebigboss i jeho poboˇcn´ıci a vˇsichni odbˇehli sh´anˇet hrnec ” hork´e vody. Kdyˇz Obelix a Asterix osamˇeli a vydali se do n´aˇceln´ıkova domu, naklonil se Obelix k Asterixovi a zvˇedavˇe zaˇseptal: Ty um´ıˇs uvaˇrit kouzeln´ y lektvar, Asterixi?“ ” Neum´ım, Obelixi, pouze n´ aˇs druid zn´a tajemstv´ı kouzeln´eho n´apoje,“ zaˇseptal potmˇeˇsile ” Asterix a teatr´ alnˇe vyt´ ahl z kapsy mal´ y v´aˇcek suˇsen´ ych bylin, Ale vzpomnˇel jsem si na ” tyhle byliny z barbarsk´ ych zem´ı, kter´e jsme dostali od F´eniˇcan˚ u, kdyˇz jsme je zachr´anili pˇred pir´aty. Maj´ı nejsp´ıˇse u ´ˇcinky, o kter´ ych nem´ame tuˇsen´ı. Urˇcitˇe Ale dodaj´ı naˇsim Britsk´ ym pˇr´atel˚ um odvahu, kterou tolik potˇrebuj´ı.“ Rozrazily se dveˇre a do m´ıstnosti vpadli Jaxitax s Thebigbossem. Za nimi jin´ı britov´e t´ahli hrnec s horkou vodou. J´aˇrku, to je ale kousek ˇstˇest´ı, ˇze um´ıte pˇripravit kouzeln´ y n´apoj!“ z´aˇril radost´ı Jaxitax. ” Thebigboss byl zase n´ aramnˇe zvˇedav´ y: Bude to trvat dlouho?“ ” Asterix vzal suˇsen´e byliny, jemnˇe je rozdrtil v dlani a vhodil do kotle s horkou vodou. Potom vzal obrovskou vaˇreˇcku a zaˇcal m´ıchat. Po nˇekolika minut´ach voda zˇcervenala. Tak ” a je to hotov´e. Zavolej sv´e muˇze,“ ˇrekl Asterix n´aˇceln´ıkovi. Ten nijak neskr´ yval sv´e nadˇsen´ı: Ou?! To je cel´e?! Je to tak jednouduch´e, jako by to byl ” n´aˇs vlastn´ı recept.“ Britˇst´ı v´ aleˇcn´ıci se disciplinovanˇe utvoˇrili ˇradu a vyt´ahly svoje ˇs´alky na horkou vodu o p´at´e. Asterix jim rozdˇeloval sv˚ uj kouzeln´ y n´apoj“ a byl bombardov´an neust´al´ ymi dotazy. ” Mohl bych doustat do kouzeln´eho lektvaru kapku ml´eka?“ ” Nen´ı douf´ am v tom kouzeln´e? Nem´am v Galskou kuchyni d˚ uvˇeru.“ ” ’ Obelix, kter´ y se mohl po kouzeln´em lektvaru utlouct si jen t ukal na ˇcelo. Ti Britov´e jsou ” fakt bl´azni.“ Thebigboss si utˇrel kn´ıry ubrouskem a bojovnˇe prohl´asil: Nuˇze, nezb´ yv´a, neˇz oˇcek´avat ” ˇ R´ımsk´ yu ´tok.“ ˇ ımani na zah´ajen´ı u Venku, za dˇrevˇenou palis´ adou ˇcekali nastoupen´ı R´ ´toku. Jejich velitel sedˇel na koni a pron´ aˇsel motivaˇcn´ı ˇreˇc. Setn´ıci, des´atn´ıci a legion´aˇri! Naˇsi obl´ehan´ı pˇriˇsli ” ˇ a nejen o kouzeln´ y lektvar, ale i o sv´e Galsk´e spojence. Veˇsker´e nebezpeˇc´ı je zaˇzehn´ano. Cek´ v´as snadn´e v´ıtˇezstv´ı bez nejmenˇs´ıch pˇrek´aˇzek. Buse se v´am to l´ıbit! Do u ´toku!“ ˇ ´ ´ ´ Vtom se z palis´ ady ozval siln´ y hlas. JSME TADY, RIMANI! A MAME KOUZELNY ” LEKTVAR!“
58
ˇ ımani se zastavili a srotili se do kruhu a ˇseptali si: Toho j´a zn´am, to je Asterix, byl R´ ” jsem v pos´ adce v Akvariu!“ Jesti je tu Asterix, tak jeho kamar´ad Obelix nebude daleko!“ ” Obelix? Ten ˇs´ılenec? No to snad ne!“ ” A pr´ y dali Brit˚ um nap´ıt kouzeln´eho lektvaru!“ Jejich velitel zrudnul a byl vzteky bez sebe. ” Co to m´ a znamenat u Joviˇse! Pˇrece v´as nezastav´ı jeden prt’av´ y Gal s proˇr´ızlou pusou! ” Do u ´toku“ Na hradby se vykoukl Obelix. Jistˇe! Do u ´toku! Poslechnˇete pˇrece sv´eho velitele!“ ” ˇ R´ımani nastoupili pˇred zavˇrenou br´anu vesnice. Jejich meˇce, ˇst´ıty i kop´ı se tˇrepali jako osiky. Ticho pˇred bouˇr´ı. Vtom se dveˇre s pr´asknut´ım otevˇrely. Za nimi se objevil Obelix, za kter´ ym se tlaˇcila cel´ a vesnice. Asterix se prodral dopˇredu a zakˇriˇcel Obelixovi do ucha: U Teutatise, Obelixi, jsme tu jen hosti!“ ” J´a v´ım, ale hosti maj´ı pˇrednost,“ obpovˇedˇel Obelix a rozbˇehl se v ˇcele zuˇriv´e vesnice ” ˇ ımsk´e arm´ady. a vrazil jako kl´ın do nastoupen´e R´ ´ ´ ´ BUM! PRASK! PLESK! PRASK! BUB! BUMBAC! ˇ ıman´e se dali na neuspoˇr´ R´ adan´ yu ´stup. Oni ut´ıkaj´ı u Teutatise!“ ” V´ıtˇezstv´ı!“ ” Je to douma!“ Kˇriˇceli Britov´e jeden pˇres druh´eho. ”
4.10
Hur´ a do Galie!
Za chv´ıli bylo po boji a okolo vesnice se povalovaly ˇr´ımsk´e ˇst´ıty, pˇrilbice, sand´aly, meˇce a ˇ ımani. Thebigboss byl dojet´ım bez sebe a dˇekoval Asterixovi, seˇc mohl. sem tam i samotn´ı R´ ˇ ımany pourazili. M´am je v u D´ıky, d´ıky Asterixi! To s vvaˇs´ı pomoc´ı jsme R´ ´myslu pron´asledovat ” a osvobodit celou Brit´ anii.“ Asterix se zaˇcervenal a kaj´ıcnˇe se pˇriznal. V´ıte, ten n´apoj, co jsme v´am dali nebyl oprav” dov´ y kouzeln´ y lektvar. . .“ J´a to tuˇsil!“ op´ aˇcil Thebigboss, dodal ale naˇsim v´aleˇcn´ık˚ um odvahu, moji muˇzi boujovali ” ” jako lvi a my zv´ıtˇezili. Aˇz se vr´ at´ıte do Galie, poˇslete mi trochu v´ıc t´e byliny. Udˇel´am z n´ı n´aˇs n´aroudn´ı n´ apouj.“ Nastal ˇcas, aby se naˇsi pˇr´ atel´e rozlouˇcili. Nashledanou, Jaxitaxi. Vr´at´ıme se do Galie. ” Naˇse posl´an´ı skonˇcilo.“ Z˚ ustaˇ nte jeˇstˇe chv´ıli,“ l´ akal je Jaxitax, Na d˚ ukaz naˇseho vdˇeku v´am uchyst´ame v´ yteˇcnou ” ” hostinu. Bude vaˇren´ y divoˇc´ ak, vaˇren´e hovˇez´ı, vaˇre. . .“ Doˇr´ıct uˇz to ale nestihl, protoˇze se Obelix, jak uslyˇsel o vaˇren´em divoˇc´ akovi obr´atil na cestu dom˚ u a ut´ıkal k lesu. Honem, mus´ıme dom˚ u!“ halekal, neˇz zmizel za obzorem. ” Bylo to vskutku obrovsk´e, m´ıt v´as tady! Bylo!“ Neudrˇzel se Jaxitax a upustil slzu. ” Jednou n´ am to oplat´ıte!“ rozlouˇcil se Asterix a zmizel za Obelixem. ” Asterix a Obelix veslovali pˇres moˇre do Brit´anie. Uˇz se nem˚ uˇzu doˇcka, aˇz budeme v Galii,“ ” povzdechl si Obelix a zakruˇcelo mu v bˇriˇse, dokonce m´am takov´ y hlad, ˇze m´am chut’ ti ” navrhnout, abychom se pir´ at˚ um obloukem vyhnuli, kdybychom na nˇejak´e narazili.“ Za chv´ıli se na obzoru objevil pir´ atsk´ a lod’. Jak jej´ı kapit´an spatˇril Galy, propadl zoufalstv´ı. ´E ´ E, ´ zase oni! Podejte mi sekeru!“ Kdyˇz mu donesli obˇr´ı sekeru, jal se kapit´an sekat NE ” do dna lodi.
59
Asterixi? Copak to ten kapit´ an vyv´ad´ı?“ zaptal se nech´apavˇe Obelix a vesloval d´ al ” smˇerem ke Galii. Kapit´an se jim vysm´ıval. Tentokr´at jsem vyhr´al! Uˇz nestihnete potopit mou lod’!“ a zmizel ” pod hladinou. V Galii se na jejich poˇcest konala velk´a hostina. Trubadix byl jako obvykle pˇriv´azan´ y ke stromu. Asterix mˇel co vypr´ avˇet o cestˇe do Brit´anie a Obelix se shledal se dvˇema nejmilejˇs´ımi pˇr´ateli – s Idefixem a peˇcen´ ym divoˇc´akem. At’ ˇzije Galie!“ neslo se noc´ı do d´ali. ” Poslyˇs, Panoramixi,“ otoˇcil se na druida Asterix, kdyˇz ruch hostiny trochu utichl vyt´ahl ” zbytky rostliny od F´eniˇcan˚ u a zeptal se: nev´ıˇs, co to bylo za bylinu, co jsi mi s sebou pˇribalil?“ ” ´ ano, ta bylina poch´ O az´ı z dalek´ ych barbarsk´ ych zem´ı,“ vysvˇetloval Panoramix Asterixovi ” a napili se dobr´eho ˇcerven´eho v´ına. A jak se jmenuje?“ ”ˇ CAJ!“ ”
60
Kapitola 5
Asterix a zlat´ y srp 5.1
Zlomen´ y srp
V poklidn´e vesnici vl´ adne klid a m´ır. Asterix se vrac´ı z lovu na divoˇc´aky, Obelix, brusiˇc a dodavatel menhir˚ u se pˇri zpˇevu radostnˇe odd´av´a pr´aci. Bard Samolibix vyuˇcuje dˇeti. Zkr´atka vˇsichni ˇzij´ı v poklidu, dostatku a s pohodou v duˇsi. N´ahle se vˇsak ozve r´ ana jako z dˇela a pˇriduˇsen´e zvol´an´ı: U Teutatise!“ Cel´a vesnice r´azem ” ztuhne. Jako prvn´ı se vzpamatuje Asterix a zvol´a: Vˇzdyt’ to je druid Panoramix!“ Kdo m´a nohy ” uh´an´ı k nedalek´emu dubu, na jehoˇz vˇetvi se zm´ıt´a druidovo tˇelo. Statn´ y Obelix ho z koruny bezpeˇcnˇe sund´ a dol˚ u, nicm´enˇe Panoramix to nadlouho neuklidnilo a hul´ak´a: U Belenose, ” Toutatise a Belisamy! Zlomil se mi m˚ uj zlat´ y srp! No to je nadˇelen´ı! Aby mˇelo jmel´ı magick´e u ´ˇcinky, mus´ı se sekat zlat´ ym srpem! Takov´a sm˚ ula! M´am se zakr´atko vydat do Karnutsk´eho lesa, kde se kon´ a v´ yroˇcn´ı valn´ a hromada galsk´ ych druid˚ u. Bez srpu se tam nem˚ uˇzu uk´azat!“ Tak si koup´ıˇs nov´ y srp!“ Navrhuje Asterix. ” Poˇr´adn´e srpy jsou nedostatkov´e! Ty nejlepˇs´ı, s jak´ ymi mohu pracovat, vyr´ab´ı slavn´ y ” Amerik v dalek´e Lutecii,“ posteskl si Panoramix. To je fakt. Srpy od Americe jsou nejlepˇs´ı, to je dobˇre zn´amo.“ Pˇritak´av´a Asterix. Lutecie ” je vˇsak daleko a cesta tam vede pˇres lesy pln´e barbar˚ u a loupeˇzn´ık˚ u. Stateˇcn´ y Asterix se vˇsak nenech´ a zastraˇsit a pov´ıd´a: R´ad do Lutecie zajdu, ´o druide!“ ” Panoramix vˇsak odm´ıt´ a: Dˇekuji ti za ochotu, Asterixi, ale nemohu tˇe nechat j´ıt do Lute” cie, je to moc daleko a moc nebezpeˇcn´e.“ V tom pˇr´ıpadˇe vyr´ aˇz´ım na vlastn´ı pˇest,“ nenech´a se odb´ yt Asterix a vykroˇc´ı smˇerem ” k br´anˇe. Tak dobr´ a, pˇrij´ım´ am,“ souhlas´ı Panoramix. ” N´ahle se vˇsak do ˇreˇci vloˇz´ı Obelix: Chci j´ıt taky! Amerik je m˚ uj vzd´alen´ y bratranec. ” Ten to z naˇs´ı rodiny dot´ ahl nejd´ al“ Panoramix dal Asterixovi lahviˇcku kouzeln´eho lektvaru a Majestatix jim popˇr´ al ˇst’astnou cestu. Naˇsi pˇr´atel´e vyrazili.
5.2
Na cestˇ e
Pr´ y je ted’ v lese spousta loupeˇzn´ık˚ u. Cucnu si trochu kouzeln´eho lektvaru.“ ˇr´ık´a Asterix ” a otev´ır´a lahviˇcku.
61
ˇ pr´ Mnˇe ho nikdy nikdo nechce d´ at! Ze y jsem spadl do kotle s n´apojem, kdyˇz jsem byl ” mal´ y. To je nespravedliv´e!“ Stˇeˇzuje si Obelix. Z nedalek´eho houˇst´ı vˇsak n´ ahle vybˇehnou lapkov´e a kˇriˇc´ı: Dejte n´am sv´e zlato!“ ” Bˇehem nˇekolika vteˇrin jsou vˇsichni loupeˇzn´ıci zml´acen´ı na hromadˇe a Asterix ˇr´ık´a Obelixovi: Douf´am, ˇze cestou nepotk´ ame moc loupeˇzn´ık˚ u. Sniˇzuje n´am to pr˚ umˇernou cestovn´ı rychlost.“ ” Rozhodli se pˇrenocovat v Hostinci Barbara Kaj´ıcn´ıka, kter´ y je vyhl´aˇsen´ y svou specialitou – peˇcen´ ym divoˇc´ akem. Hostinsk´ y se pt´ a: A kampak jdete?“ ” Do Lutecie, koupit zlat´ y srp,“ odvˇet´ı Asterix. ” Ale sehnat zlat´ y srp je dnes v Lutecii hroznˇe tˇeˇzk´e,“ podivil se hostinsk´ y. ” M´ame dobrou adresu“ prohl´ asil s plnou pusou divoˇc´aka Obelix. Druh´ y den vyrazili ˇcasnˇe ” z r´ana cestou akor´ at zml´ atili nˇekolik tlup loupeˇzn´ık˚ u, zkr´atka pohoda a kl´ıdek. Aˇz jednoho dne se Asterix zaraz´ı a zvol´a: Obelixi, koukej! Lutecie!“ ”
5.3
V Lutecii
Ta je ale velk´ a,“ souk´ a ze sebe Obelix, zjevnˇe udiven´ y t´ım, co vid´ı. ” To je lid´ı! Jak tu m˚ uˇzou ˇz´ıt?...Vzduch je tu zkaˇzen´ y! Pojd’me naj´ıt Amerix˚ uv d˚ um,“ ” ˇ hul´ak´a Asterix. Doˇsli k Amerixovu domu a zabouchali na dveˇre, nikdo tam nebyl. Sli se tedy zeptat do hospody. Co vy budete r´ aˇcit,“ zeptal se hostinsk´ y. ” Dva m´ azy kvasu! A dobrou m´ıru,“ odpovˇedˇel Asterix a ˇr´ık´a: Povˇezte, pˇr´ıteli, zn´ate ” ” Amerixe, obchodn´ıka se srpy?“ Amerixe? J´ a nikoho takov´eho jm´ena nezn´am. Dop´ıte sud´eˇcky, j´a mus´ım zav´ırat!“ Asterix ” s Obelixem odeˇsli a hostinsk´ y se s k´ap´ı na hlavˇe pl´ıˇzil k nedalek´emu staven´ı. Zabouchal na dveˇre a zevnitˇr se ozvalo: Co chceˇs?“ ” J´a jsem v´ as pˇriˇsel varovat, dva chl´apci hledaj´ı Amerixe!“ ” Amerixe? A to se pod´ıvejme. Jak vypadaj´ı?“ zeptal se nezn´am´ y. ”ˇ Z´adn´e zvl´ aˇstn´ı znamen´ı. Velk´ y Gal a mal´ y Gal,“ odpovˇedˇel hostinsk´ y. ” Dobˇre, mazej a koukej mlˇcet, je-li ti ˇzivot mil´ y,“ ˇrekl nezn´am´ y a hodil hostinsk´emu ” nˇekolik minc´ı. Bud’te klidn´ y, budu mlˇcet jako hrob,“ ujistil ho hostinsk´ y. ” Nezn´am´ y muˇz se je vydal hledat. Netrvalo dlouho a zahl´edl je na druh´e stranˇe ulice. Rozbˇehl se a schv´ alnˇe do nich vrazil a hned na to ze sebe vypravil: Omlouv´am se za svoji ” neˇsikovnost“ To nic,“ vyrazil ze sebe Asterix. ” Nevad´ı, nic se nestalo,“ pˇridal se Obelix. ” Vid´ım, ˇze jste cizinci. Snad bych v´am mohl b´ yt n´apomocen?“ nab´ız´ı se nezn´am´ y. ” Hled´ame Amerixe“ ˇrekl Obelix. ” Amerixe? To je m˚ uj nejlepˇs´ı pˇr´ıtel,“ zalhal nezn´am´ y. ” A proˇc ho hled´ ate?“ ” Chceme si od nˇej koupit zlat´ y srp,“ odpovˇedˇel Asterix. ” Amerix odeˇsel do d˚ uchodu. Opustil Lutecii,“ znovu zalhal nezn´am´ y padouch a mluvil ” d´al: Ale to nevad´ı, mohu v´ am opatˇrit srpy za dobrou cenu.“ ” ˇ ˇ Nezn´am´ y padouch je zavedl do hospody U Zroutixe. Do m´ıstnosti veˇsel Zroutix a pov´ıd´ a: M˚ uj pˇr´ıtel Pomalix mi ˇrekl, ˇze sh´ an´ıte zlat´e srpy?“ ” 62
Je to tak,“ ujistil ho Asterix. ” ˇ Jeden prvotˇr´ıdn´ı srp za 3000 zlat’´ak˚ u. Plat´ı?“ nab´ıdl Zroutix. ” Coˇze? M´ am jen 100. To je cena srpu!“ rozˇcilil se Asterix. ” Berte, nebo nechte b´ yt! S bl´ıˇz´ıc´ım se sjezdem v Karnutsk´em lese nejsou srpy v Lutecii ” ˇ k sehn´an´ı,“ ˇrekl Zroutix. To je pˇekn´ a zlodˇejina“ rozkˇriˇcel se Asterix. ” ˇ Uˇz mi sem ˇz´ adn´e obejdy nevod’!“ utrhl se Zroutix na Pomalixe. ” Kdo ˇze je obejda?“ Zahul´ akal Asterix a vrhl se na majitele podniku. V hospodˇe se strhla ” bitka, a kdyˇz skonˇcila, bylo to tam k nepozn´an´ı. Hospoda byla zcela zniˇcen´a. ˇ ıman˚ Tu n´ahle vrazil do zniˇcen´e hospody odd´ıl R´ u a jejich velitel se pt´a Aterixe a Obelixe: Tohle m´ate na svˇedom´ı vy?“ ” A to jsme se jeˇstˇe ovl´ adali!“ prohl´asil hrdˇe Asterix. ” Pojd’te se mnou! Vysvˇetl´ıte to setn´ıkovi“ rozk´azal velitel. ”
5.4
Vˇ r´ımsk´ em pal´ aci
Ustupte! Ustupte!“ kˇriˇc´ı ˇr´ımsk´ y velitel a prob´ıj´ı si cestu davem. Po hodinˇe ch˚ uze dorazili ” do ˇr´ımsk´eho pal´ ace. Ave, bud’ zdr´ av, setn´ıku!“ zdrav´ı velitel. ” Ave, des´ atn´ıku! Co se dˇeje?“ T´ aˇze se setn´ık. ” ˇ Tihle dva muˇzi zniˇcili Zroutix˚ uv podnik“ Hl´as´ı des´atn´ık a ukazuje na naˇse dva pˇr´atele. ” ˇ ık´ Spr´avnˇe.“ R´ asu ´smˇevem setn´ık. At’ ty dva Galy zavˇrou do vˇezen´ı. Soudit je budeme, ” ” aˇz si vzpomeneme.“ U Toutatise! Uˇz toho zaˇc´ın´ am m´ıt dost!“ Rozkˇriˇcel se Asterix. ” Ticho Gale,“ opˇetoval palbu setn´ık. Do m´ıstnosti veˇsel sluha a ozn´amil jim, ˇze vyruˇsili ” prefekta pˇri j´ıdle. Setn´ık toho vyuˇzil a ˇrekl: Vid´ıte. Co jste zp˚ usobili? Vyruˇsili jste prefekta Lutecie. Ted’ ” to pˇeknˇe vysvˇetl´ıte jemu!“ Co je to za lidi, co mˇe ruˇs´ı pˇri j´ıdle?“ T´aˇze se nechutnˇe obtloustl´ y prefekt rozvaluj´ıc´ı se ” na pohovce. Galov´e! Jde o rvaˇcku mezi Galy,“ odpov´ıd´a zdvoˇrile setn´ık. ” Uˇz m´ am tˇech Gal˚ u pln´e zuby. Poˇr´ad se rvou. Takov´a otrava. . .“ ” ˇ Tihle dva Galov´e zniˇcili Zroutix˚ uv podnik,“ udal setn´ık d˚ uvod, proˇc je vede k prefektovi. ” Vypili jste pˇr´ıliˇs mnoho kvasu?“ Pt´a se prefekt Gal˚ u. ” Ne, jenom jsme chtˇeli koupit zlat´ y srp pro naˇseho druida,“ odpovˇedˇel Asterix. ”
5.5
Na stopˇ e
ˇ Prefekt rozhodl, ˇze jsou propuˇstˇeni a tak se jich ujal setn´ık a vedl je ven z pal´ace. Rekl jim: V Lutecii je banda podvodn´ık˚ u, kteˇr´ı kˇseftuj´ı se zlat´ ymi srpy. Ty jsou ted’ kv˚ uli sjezdu ” v Karnutsk´em lese velmi ˇz´ adan´e a dostanou se jen u t´e podloudn´e bandy. Hlavnˇe od t´e doby, co Amerik zmizel, aniˇz by nechal adresu.“ Ale tˇreba ti podvodn´ıci Americe unesli?“ Strachoval se Asterix. ” Unesli, nebo zabili. Bˇeˇzte a radˇeji se nevracejte,“ odvˇetil setn´ık. ” B´ uu ´u ´! M˚ uj uboh´ y bratranec Amerix. B´ uu ´u ´! M˚ uj uboh´ y bratranec Amerix,“ breˇcel Obelix. ” Najdeme ho Obelixi,“ snaˇz´ı se ho utˇeˇsit Asterix. ” 63
A jak vlastnˇe ten tv˚ uj bratranec vypad´a?“ ” Jak vypad´ a? Nikdy jsem ho nevidˇel,“ zafˇ nukal Obelix. ” Pojd’me k nˇemu. Tˇreba tam na nˇeco naraz´ıme,“ navrhl Asterix. ” Obelix vyp´ aˇcil dveˇre a veˇsli dovnitˇr. To je ale binec! Zvl´aˇstn´ı. V naˇs´ı rodinˇe jsme sp´ıˇs ” poˇr´adn´ı,“ podivil se Obelix. Doˇslo tu k bitce. Pod´ıvej, Amerix tu nechal sv´e vˇeci sv´e vˇeci i kuchyˇ nsk´e n´aˇcin´ı, ale chyb´ı ” jeho n´aˇrad´ı, srpy a zlato. Tv´eho bratrance odvedli podloudn´ıci se srpy,“ usoudil Asterix. B´ uu ´u ´! Chud´ ak Amerix!“ Odd´ av´ a se pl´aˇci Obelix. ” To dokazuje, ˇze Amerix ˇzije! U Toutatise, my ho najdeme! Usad´ıme se tady a pro zaˇc´atek ” si nakoup´ıme,“ rozhodl Asterix. O chv´ıli pozdˇeji uˇz sed´ı u stolu a hoduj´ı. K j´ıdlu maj´ı, jak jinak, divoˇc´ aka. Divoˇc´ ak je v Lutecii pˇr´ıˇsernˇe drah´ y!“ Postˇeˇzoval si Asterix. ” A prodavaˇc ˇr´ıkal, ˇze ceny jeˇstˇe stoupnou,“ dodal Obelix ” Nad Luteci´ı vych´ az´ı slunce pozdravovan´e ran´ ym galsk´ ym kohoutem. . . Kykyrik´ y!!!“ ” Vst´avej, Obelixi! Mus´ıme zaˇc´ıt s p´atr´an´ım. Nejprve bych zaˇsel do t´e hospody, jej´ıˇz majitel ” n´as pak udal Pomalixovi, tam urˇcitˇe nˇeco zjist´ıme.“ Navrhl Asterix. Vyrazili tedy do hospody, kde byli, kdyˇz pˇriˇsli do Lutecie. Tam zjistili, ˇze ji ten muˇz prodal a odjel volsk´ ym potahem do Gergovie. Rozhodli se, ˇze ho doˇzenou. ˇ ık´a Asterix a v tomt´eˇz Nem˚ uˇze b´ yt daleko, a pˇeˇsky postupujeme stejnˇe rychle jako voli!“ R´ ” okamˇziku Obelix zvol´ a: T´ amhle je ten hostinsk´ y!“ ” Zaˇc´ın´a ˇs´ılen´e pron´ asledov´ an´ı. Nakonec ho chytli a Asterix se zeptal: Kde je Amerix? ” Vyklop vˇsechno, co v´ıˇs!“ Hostinsk´ y se dal do vysvˇetlov´ an´ı: Jednou pˇriˇsli nˇejac´ı chl´apci a odvedli Amerixe. J´a ˇsel ” kolem a oni mˇe chtˇeli odv´est taky. Potom mˇe jeden z nich, Pomalix, pustil s podm´ınkou, ˇze jim ˇreknu kdyˇz nˇekdo bude hledat Amerixe. Udˇelali ze mˇe spiklence, j´a za nic nemohu! D´am v´am adresu Pomalixe.“ Naˇsi pˇr´ atel´e dorazili do Pomalixova domu, vˇsechno pˇrevr´atili naruby, ale Pomalix nikde. Toho r´amusu si vˇsak vˇsimla nedalek´a ˇr´ımsk´a hl´ıdka a zatkla je. Ve vˇezen´ı se setkali s podˇ napil´ ym Galem, od kter´eho se dozvˇedˇeli, ˇze Zroutix s Pomalixem se ˇcasto setk´avali pod jak´ ymsi dolmenem za mˇestem.
5.6
P´ atr´ an´ı
Vylomili tedy mˇr´ıˇz, zml´ atili nˇekolik set ˇr´ımsk´ ych voj´ak˚ u a ˇsli hledat dolmen. Od m´ıstn´ıch se dozvˇedˇeli, ˇze v lese, ve kter´em je dolmen ˇr´ad´ı spousta loupeˇznick´ ych band a vlˇc´ıch smeˇcek. Hned na kraji lesa vyˇr´ıdili asi tˇricet vlk˚ u a v lese potkali jednoho zbloudil´eho loupeˇzn´ıka. T´amhle je ten dolmen, Obelixi! Naˇsli jsme ho! U tohohle dolmenu maj´ı dostaven´ıˇcko ” podloudn´ıci se srpy. . . poˇc´ıh´ ame si na nˇe!“ Rozhodl Asterix. Vylezli tedy na strom a ˇc´ıhali na Pomalixe. Hodiny se vlekly a poˇr´ad nikdo. Najednou vˇsak uslyˇseli kroky. K dolmenu se bl´ıˇzil Pomalix, zalezl pod nˇej a zmizel v tajn´em vchodu do podzem´ı. Asterix a Obelix se vydali za n´ım. A najednou to spatˇrili, tis´ıce zlat´ ych srp˚ u leˇzely vyskl´ adan´e v polic´ıch. N´ ahle se za nimi ozvalo: Chopte se jich“ ” ˇ Byl to Zroutix a jeho banda podloudn´ık˚ u ze srpy, bylo jich asi dvacet. Asterix a Obelix je opˇet zml´atili takov´ ym zp˚ usobem, ˇze na to do smrti nezapomenou. Pomalix dostal asi nejvˇetˇs´ı nakl´adaˇcku a tak jim ˇrekl, ˇze jejich hlavn´ım ˇs´efem je prefekt.
64
5.7
Osvobozen´ı Amerixe a n´ avrat dom˚ u
Dorazili tedy do mˇesta za setn´ıkem a Asterix ˇrekl: V´aˇs prefekt je bandita, obchoduje naˇcerno ” se srpy!“ Co si to dovolujeˇs Gale?“ Zahˇr´ımal setn´ık. ” Prefekt ho vˇsak umlˇcel: Nechte ho, mluv´ı pravdu jsem skuteˇcnˇe jejich ˇs´efem. Dˇelal jsem ” to kv˚ uli zlatu, to je jedna z m´ ala vˇec´ı, kter´e mˇe jeˇstˇe bav´ı. Hra skonˇcila.“ A kde je Amerix?“ Zeptal se Asterix. ” Ve sklepˇe, kov´ a tam srpy,“ lhostejnˇe odvˇetil prefekt. Vydali se tedy do sklepa a zesl´abl´eho ” Amerixe osvobodili. Jsem vaˇs´ım dluˇzn´ıkem, a proto v´am d´am tento srp, je nejhezˇc´ı ze vˇsech,“ ˇrekl Amerix. ” Nashledanou, bratranˇce Amerixi! Pˇrijd’ n´as brzy navˇst´ıvit!“ Hul´ak´a Obelix. Po cestˇe ” zml´atili spoustu loupeˇzn´ık˚ u, snˇedli plno divoˇc´ak˚ u a ve vesnici se jim dostalo bouˇrliv´eho pˇriv´ıt´an´ı. Asterix pˇredal zlat´ y srp: Tady m´aˇs zlat´ y srp, ´o Panoramixi, n´aˇs druide!“ ” Dˇekuji, pˇr´ atel´e, vˇedˇel jsem, ˇze se na v´as mohu spolehnout!“ Raduje se Panoramix. ” Vˇsichni Galov´e z vesnice se shrom´aˇzdili, aby oslavili n´avrat hrdin˚ u a z´ısk´an´ı zlat´eho srpu, kter´ y bude dˇelat vesnici ˇcest. Vlastnˇe tam nebyli vˇsichni, bard Samolibix leˇzel spoutan´ y za vesnic´ı, takˇze nehrozilo, ˇze by zaˇcal zp´ıvat.
65
