AAA
Benediktinský klášter byl založen na místě, kde se usadil sv. Prokop s dalšími poustevníky, knížetem Oldřichem snad v roce 1032. Tato významná řeholní instituce zde působila až do vypuknutí husitských válek, kdy odsud byli v roce 1421 mniši vyhnáni. Klášter přešel do světských rukou a stal se v podstatě feudálním sídlem. V roce 1427 jej vlastnili Sezema a Boček Jevišovští z Kunštátu, ve třicátých letech pak jejich synovec Jan Zajímač z Kunštátu. Od dalších příslušníků tohoto rodu Sázavu roku 1481 či před tímto datem snad získal Hanuš z Vartemberka, dále ji pak opět nacházíme v rukách pánů z Kunšátu. Písemné prameny prvé poloviny 16. století klášter charakterizují jako zámek. Okolo poloviny 16. věku se do Sázavy zřejmě navrátil konvent, ale světská držba minimálně části areálu, která byla zastavována, trvala i nadále. Zámek nyní vlastnili Slavatové z Chlumu, jimž byl v roce 1547 zkonfiskován a přešel na korunu. V roce 1571 byl zapsán Ferdinandovi Švihovskému z Rýzmberka. Po roce 1599 zámek získal Adam mladší z Valdštejna, v roce 1611 je sídlo charakterizováno jako „tvrz neb sídlo při klášteře sv. Prokopa“. V roce 1638 se pak sděluje, že ke klášteru bylo „před lety vystavěno sídlo neb tvrzka od dříví s pivovarem zděným nyní pusté“. Od 60. let 17. věku se hegemonem celého areálu stal opět klášter a následovala jeho obnova. Po zrušení kláštera v rámci josefínských reforem v roce 1785 byla kvadratura upravena na zámek. Stavební podoba a vývoj klášterního
areálu jsou dnes díky dlouholetému archeologickému a dalším výzkumům relativně velmi dobře známy. Nejstarší zástavba z 30. let 11. století byla dřevěná. Na přelomu 11. a 12. století vznikla kamenná bazilika a v severním předpolí v laické osadě centrální kostel sv. Kříže. V polovině 12. století proběhla zásadní kamenná výstavba klauzury a dalších staveb vlastního kláštera včetně kaple Panny Marie. Gotické úpravy započaly již ve druhé polovině 13. věku, kdy v sídlišti na severní straně před klášterem vznikla i zemnice spojovaná se sídlem klášterního nápravníka. V následujícím století se pak rozběhlo velkolepé přeřešení celého areálu, které v případě konventního chrámu nebylo dokončeno. V jeho rámci se zcela změnilo i využití severní plochy. Ta se nyní stala součástí klášterního areálu, opevněnou vysokou masivní zděnou hradbou zpevněnou čtverhrannými věžemi, z nichž jedna obsahovala vstupní bránu, ze které se do této části přímo vcházelo zvenčí. K nové hradbě se v nároží přiložil výstavný zděný palác ve tvaru písmene L vytápěný ústředním teplovzdušným topením. P. Sommer předpokládá, že tato výstavná stavba byla opět sídlem klášterního nápravníka. Novou severní část areálu, stejně jako celý klášter, opevnily hluboké a široké příkopy. Po přechodu kláštera do světských rukou se stal feudálním sídlem, plnil tedy funkci hradu. K tomu se nepochybně hodila především severní profánní část. Podél její jižní strany vznikly v 15. století nové budovy a přestavěn
Obr. 246. Sázava. Rekonstrukce podoby kláštera koncem 14. století (podle P. Sommera)
99
byl i palác. Pec staršího teplovzdušného vytápění se nyní změnila na chlebovou, v čemž P. Sommer vidí doklad určité degradace objektu. Nejspíše až po návratu konventu byla snad v areálu dvora pivovaru pod klášterem vystavěna dřevěná tvrz neznámé podoby, která se tak stala druhým feudálním sídlem. To bylo zřejmě již podstatně kvalitativně níže než původní využití zděných klášterních staveb. Sázava se podobně jako jiné kláštery (např. ➚Teplice) za husitských válek a po nich stala objektem, který plnil funkci hradu. Svým stavebním utvářením se však přes provedené úpravy hradem v pravém slova smyslu nikdy nestala, i když díky svému stavebnímu řešení i masivnímu opevnění funkce jak mocenského opěrného bodu, tak feudálního sídla, charakteristické pro hrady, nepochybně plnila velmi dobře. Lit.: Remešová a kol. 1953; Muk – Vilímková – Horyna 1969; Sommer 1996; Vlček – Sommer – Foltýn 1997; Heřman 2009; Kuča 2009. SEDLÁČEK August Lit.: Roubík 1949; Slavík 2009 c. SEEBERG viz OSTROH *SEIDL Josef (2. 10. 1859–21. 10. 1935) – českokrumlovský fotograf. Vyučený fotograf v roce 1890 převzal ateliér Gottfrieda Zimmera v Českém Krumlově, kde tou dobou již dva roky působil. Od roku 1910 pořizoval i barevné fotografie. Kromě portrétní foto-
AAA
Obr. 248. Soběslav. Palác v pohledu od jihovýchodu
SKÁLA viz HRUBÁ SKÁLA Obr. 247. Josef Seidl s prvním motocyklem v Českém Krumlově
grafie s fotoaparátem systematicky procházel a na motocyklu projížděl jižní Čechy a zejména Šumavu, kde mnohonásobně dokumentoval i většinu tamních hradů. Značnou část snímků (cca 7 000 skleněných negativů) pak využil pro vydávání pohlednic. Jeho unikátně dochované fotografické dílo představuje i významný pramen pro poznání zejména jihočeské hradní architektury. V otcově fotografickém díle pak dále pokračoval syn František.
SKÁLA viz VRANOV SKÁLY viz VRANOV SKÁLY (též Katzenstein, v novověku Bischofstein, okr. Náchod, Královéhradecký kraj) Lit.: Simon 1938 a. SKUHROV (okr. Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj) Lit.: Simon 1932.
SLOUP (okr. Česká Lípa, Liberecký kraj) Lit.: Kukal – Dudíková Schulmannová – Valečka – Čechová – Pošmourný 2010. SMEČNO (okr. Kladno, Středočeský kraj) Lit.: Kuthan 2010. SMOJNO viz ZÁKUPY SMOLÍN viz PECHBURK SOBĚSLAV (okr. Tábor, Jihočeský kraj) Lit.: Razím 2010.
SCHÖNBUCH (též Krásný Buk, okr. Děčín, Ústecký kraj) Lit.: Klos 1995; 2003; Maaz 2008; 2009. SILBERŠTEJN viz BŘECŠTEJN SKALICE HOR STŘÍBRNÝCH viz STŘÍBRNÁ SKALICE SKALKA (okr. Litoměřice, Ústecký kraj) Lit.: Bernau 1892; Hlaváčková 1979 b. SKALKA (též Pürstenstein či Losburg, okr. Cheb, Karlovarský kraj) Lit.: Karel – Knoll – Krčmář 2009. SKALNÁ (též Vildštejn, okr. Cheb, Karlovarský kraj) Lit.: Sommer 2001 e; Buchtele – Bouček 2007; Karel – Knoll – Krčmář 2009; Macek – Patrný 2009. SKALNÍ HRAD Lit.: Gabriel 2008 a.
Obr. 249. Sokolčí. Skalní bradlo s hradním jádrem v pohledu od jihu
100
AAA Obr. 250. Sokolčí. Pokus o hmotovou rekonstrukci jádra hradu
SOKOLČÍ (v novověku též Hofbauerschloss či Dvořákovy zámky, okr. Český Krumlov, Jihočeský kraj) Lit.: Durdík 2008 j; Kukal – Dudíková Schulmannová – Valečka – Čechová – Pošmourný 2010. SOKOLOV (původně Falknov, okr. Sokolov, Karlovarský kraj) Lit.: Karel – Knoll 2006 b; Karel – Knoll – Krčmář 2009. SOMMERBURK viz RONOVEC STARÁ DUBÁ (okr. Benešov, Středočeský kraj) Lit.: Heřman 2009. STARÉ HRADY (okr. Mladá Boleslav, Středočeský kraj) Lit.: Durdík 2009 l. Obr. 251. Stará Dubá. Jihozápadní strana jádra hradu na ohlednici nejspíše z přelomu 19. a 20. století
SOBÍN (též Starý zámek u Rynholce, okr. Rakovník, Středočeský kraj) Lit.: Blažková – Lomecká – Neustupný 2008; Vytlačil 2009.
Obr. 253. Stará Dubá. Severozápadní brána a navazující hradba podhradního městečka Odrance na pohlednici z přelomu 19. a 20. století Obr. 252. Stará Dubá. Opevnění podhradního městečka Odrance se severozápadní bránou na pohlednici vydané kolínským knihkupcem J. Kaškou patrně na počátku 20. století
101
AAA Obr. 254. Starý Hrozňatov. Hrad v roce 1821 na kresbě posledního chebského kata K. Hussa
probíhala nižší hradba parkánová. Nelze vyloučit, že zde od počátku stávalo branské stavení. V prostoru nádvoří za věží odkryl archeologický výzkum P. Šebesty pozůstatky složitějším vývojem formovaných staveb, které vedoucí výzkumu považuje za románské. Románského stáří by snad mohla být i nedochovaná, archeologicky v nepatrných zbytcích doložená čtverhranná věž na západní straně vystupující z obvodu hradu. Zástavba v dnešní západní části areálu vznikla až v gotice, jejímž dílem byla i dnes neexistující zástavba v severním nároží areálu. Lit.: Dietl 1886; Löster 1922; Krčmář – Soukup (2008); Anderle – Knoll 2009; Karel – Knoll – Krčmář 2009; Kovačiková 2009; Macek – Patrný 2009. STARÝ KYNŠPERK viz STARÝ HROZŇATOV
STARÝ BERŠTEJN (okr. Česká Lípa, Liberecký kraj) Viz obr. xxx na str. xxx. STARÝ HERŠTEJN (okr. Domažlice, Plzeňský kraj) Archeologický výzkum v roce 2008 odkryl v úplnosti bránu ve vnějším opevnění. Tvořila ji dovnitř otevřená branská věž opatřená zřejmě dřevěným ostěním. Prostor průjezdu byl vydlážděn velkými kameny. Tato dlažba pak byla v dalším životě hradu poškozena protékající vodou. Bránu v dalším vývoji zajistilo nevelké předbraní. Poslední vývojovou fázi, provedenou snad po době chátrání, představovalo uzavření portálu zazdívkou, v níž byl použit i kvalitní architektonický článek s oblounem nejspíše z doby počátků hradu. V prostoru brány byly též nalezeny zlomky kvalitních ostění křížových oken s okosenou profilací. Lit.: Durdík – Procházka 2008; Durdík – Procházka 2009; Jánský 2010.
né doposud za románské, jsou mladšího původu. Z románského hradu z doby okolo roku 1200 se dochoval především okrouhlý bergfrit s cimbuřím a část obvodové hradby na západní straně dnešního zámku. Na bergfrit navazovala hradba s branou (v tělese věže je dochována kapsa její závory) a před ní
STARÝ HRAD viz KÁCOV STARÝ HROZŇATOV (původně Starý Kynšperk, okr. Cheb, Karlovarský kraj) Nejnovější průzkum J. Anderleho a V. Knolla ukázal, že suterénní prostory na západní straně hradu, považovaObr. 256. Starý Rybník. Hrad v roce 1821 na kresbě posledního chebského kata K. Hussa
102
STARÝ RYBNÍK (okr. Cheb, Karlovarský kraj) Lit.: Bär 1941; Buchtele – Bouček 2007; Karel – Knoll – Krčmář 2009; Macek – Patrný 2009. STARÝ RÝZMBERK viz PŘÍKOPY STARÝ ZÁMEK viz HRAD U MALÉ LHOTY
AAA
Obr. 257. Stráž nad Nežárkou. Věž s břitem
STARÝ ZÁMEK U RYNHOLCE viz SOBÍN STARÝ ZÁMEK viz WINTERSTEIN
Obr. 258. Sychrov. Hrad v pohledu z Rabštejna na kolorovaném diapozitivu z prvé třetiny 20. století
STARÝ ZÁMEK U NEUMĚTEL (okr. Beroun, Středočeský kraj) Povrchový průzkum v březnu 2010 ukázal, že s výjimkou kontreskarpové
strany příkopu hrad zcela zanikl a přemodelovány a postiženy byly i svahy pod ním, takže se nepodařilo získat žádný archeologický materiál. Před valovitým útvarem v předpolí probíhající příkopovitý útvar souvisí se zaniklou cestou a těžbou kamene. Na místě samém je zřejmě již možnost získání dalších informací uzavřena. STRÁDOV (okr. Chrudim, Pardubický kraj) Lit.: Teplý 2005–2006. STRAKONICE (okr. Strakonice, Jihočeský kraj) Lit.: Macek – Patrný – Chotěborská 2007; Valkony 2007; Michálek 2008; Valkony 2008; Kašák 2010; Durdík v tisku i. STRÁŽ NAD NEŽÁRKOU (okr. Jindřichův Hradec, Jihočeský kraj) Lit.: Kovář 2008.
Obr. 258. Camila Streitová
*STREITOVÁ Camila (23. 5. 1903– 16. 11. 1950) – severočeská archeoložka německé národnosti. Badatelka pocházející z Liberce ve 30. letech 20. století působila jako asistentka
103
na pražské Německé univerzitě. V téže době na Českolipsku provedla výzkumy předsunuté bašty hradu ➚Děvín na Hamerském Špičáku a spolu s E. Gebauerem na hradě ➚Svébořice. V době německé okupace Československa zastávala jako zástupkyně ředitele Archeologického ústavu v Praze funkci nacistického dozoru nad českou archeologií. Lit.: Sklenář – Sklenářová 2005. STŘEKOV (okr. Ústí nad Labem, Ústecký kraj) Lit.: Bischoff 2007. STŘÍBRNÁ SKALICE (též Skalice Hor Stříbrných, okr. Praha-východ /do roku 2007 Kolín/, Středočeský kraj) V okrajové části hradního areálu byl ve výkopu na severní straně domu čp. 163 zjištěn pozůstatek do skalního podloží zahloubené, nejspíše novověké a s hradem nesouvisející malé stavby s hliněnou podlahou. Lit.: Bernat 2010. STUDNA Lit.: Durdík 2009 i.
AAA
SUKOSLAV viz KOSTOMLATY POD MILEŠOVKOU *SUŠICE (okr. Klatovy, Plzeňský kraj) Názor, že v Sušici existoval ve středověku hrad, koncem 19. století vyslovil J. Lippert, přestože pro toto tvrzení neexistují žádné důvody. Lippertova zjevně mylná představa vykazuje značnou životnost, v nejnovější době ji zastává např. V. Vaníček. Lit.: Lippert 1898; Vaníček 2002. SVOJANOV (okr. Svitavy, Pardubický kraj) S. Konečný navrhuje neklasifikovat silnou obvodovou hradbu jako štítovou zeď, ale považovat ji za produkt pozdně gotického zesílení formou vnější přizdívky k původnímu zdivu. Lit.: Eiselt 1838; Rybička 1856–1857; Trapp 1856–1857; Zebeš 1884; Filipi 1887; Nováková 1896; Cupal (1910); Pícha 1923; Palla 1936; Chvoj 1941; Teplý 1996; Konečný 2007 a; 2007 b; Křížová 2008 c; Vích 2009 a. SYCHROV (okr. Plzeň-sever, Plzeňský kraj) Lit.: Fák – Krčmář 2008; Krčmář 2008; Wettengl 2008. SYTOVÝ (dnes Dolní Sytová, okr. Semily, Liberecký kraj) Lit.: Durdík 2009 l. ŠELMBERK (okr. Tábor, Jihočeský kraj) Lir.: Kukal – Dudíková Schulmannová – Valečka – Čechová – Pošmourný 2010. *ŠIMÁK Josef Vítězslav (15. 8. 1870– 30. 1. 1941) – český historik.
Obr. 259. Josef Vítězslav Šimák
Obr. 260. Škvorec. Archeologickým výzkumem odkryté základy bergfritu
Turnovského rodáka spolu s jeho přítelem a spolužákem ➚Josefem Pekařem již v dobách studií silně oslovily nepřehlédnutelné a romantické hrady Českého ráje, jimž věnoval své první práce, z nichž se bohužel některé nedochovaly. Stal se po působení jako středoškolský profesor řádným profesorem historické vlastivědy na Karlově univerzitě a tento obor výrazně pozvedl a rozvinul. V rámci historické vlastivědy se stále vracel k rodnému kraji, jemuž věnoval neutuchající zájem a větší počet prací. Stal se i autorem kvalitních svazků Soupisů památek, věnovaných okresům Turnov a Mnichovo Hradiště, v jejichž rámci je ve srovnání se standardem této řady výrazně hlubší pozornost zaměřena na feudální sídla. Jejich problematiku řešil i v jedné ze svých základních prací věnované středověké kolonizaci. Pozornost si zaslouží i jeho populárněji pojatá Kniha o Housce. Lit.: Honner 1940–1941; Kábová 2005; Fapšo 2009.
Obr. 261. Škvorec. V základech mladšího zdiva jako stavební materiál použité gotické architektonické články
ŠKVOREC (okr. Praha-východ, Středočeský kraj) Sledování prací spojených s obnovou zámku umožnilo P. Kroupovi potvrdit předpoklad, že hlavní hradba, navazující na objekt brány, probíhala v prostoru pouze částečně dochované nádvorní zdi jižního renesančního paláce. Vlastní brána byla patrová (což je doloženo pro období pozdní gotiky, z níž pochází torzo zjištěného portálku v nádvorní fasádě). Východní hradba dle nálezové situace navazovala na nároží brány. V době stavby pozdně gotického východního
paláce se dostala do jeho plochy, neboť východní zeď paláce byla před ni předsunuta (nelze zcela vyloučit, že mohla využít parkánovou hradbu). Významné zmnožení vědomostí o hradu přinesl archeologický výzkum J. Špačka v letech 2009–10. Potvrdil předpoklad, že dnešní čelní linie areálu povětšině odpovídá průběhu parkánové hradby, která byla na spáru přiložena k nároží hradby hlavní. Do ní byl vevázán v úplnosti odkrytý okrouhlý bergfrit o průměru 10,5 m. V další fázi byla znovu postavena hlavní hradba na se-
104
