Ardeny Ardeny Spojené expediční síly 3. školního praporu No: 3 a 2. praporu Veterán No: 2 obrněné skupiny Background

Ardeny 2005

Ardeny 2005 Spojené expediční síly 3. školního praporu No: 3 a 2. praporu Veterán No: 2 obrněné skupiny Background 8. –15. září 2005

________________________________________________________________________________ Obsah 8. 9. čtvrtek .................................................................................................................................. 2 9. 9. pátek .................................................................................................................................... 2 10. 9. sobota. .................................................................................................................................. 3 (U.S. CemeteryHenri Chapelle, Malmédy, Stavelot,La Gleize, Trois Ponts, Mardasson) ................ 3 11. 9. neděle ................................................................................................................................... 6 (La Roche en Ard., Houffalize, Noville, Recogne, Foy, Bastogne Historical Center) ...................... 6 12. 9. pondělí ............................................................................................................................... 10 (Ettelbruck, Diekirch, Clervaux, Skyline Drive, St. Vith ) ................................................................. 10 13. 9. úterý .................................................................................................................................... 14 (American Cemetery Hamm, Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler, Verdun) ......................... 14 14. 9. středa .................................................................................................................................. 16 (Muz. Fleury, Ossuaire, Tranch. Baionnettes, Douamont, Vaux, Bezonvaux, Mort Homme ) ...... 16 15. 9. čtvrtek ................................................................................................................................ 17 (Lorraine American Cemetery Saint Avold, cesta domů) ................................................................ 17 Přílohy ………………………………………………………………………………………………………….20

1

Ardeny 2005

8. 9. čtvrtek

1.

(příprava)

S Honzou Rambouskem jedeme z práce a rozdělujeme si úkoly. Přijel Ivek, takţe Honza se stavì doma, nakoupì buchty a nějaké zbývajìcì proviantnì drobnosti na akci a počká na nás u garáţe. Já zatìm nabìrám Ivka na nádraţì, zavezeme bleskově na Chloumek vypůjčenou střìkacì pistoli, potom jdeme koupit čepici, kterou si zapomněl. Koupil sice lacinou, ale blbou..., na garáţi jsme pak ve stanovený čas. Doplnì se drobnosti do auta a přejedeme do ulice Pod vrchem. Později máme sraz před Vaškovou trafikou, naházìme do aut proviantnì bedny ze sklepa (mimo uzenin a podobných poživatin, které jsou v chladu do zítřka) a přesuneme se pod most do Hořìnského parku. Vašek Petrţelka Berlingem (a s Maruškou), my Honzovou Oktávkou. Pod mostem na trávě rozdělujeme proviant, výzbroj a výstroj do jednotlivých vozidel. Akce je rychlá, přesná a fotograficky dokumentována. Jejì průběh připomìná předávku heroinu v akčnìm filmu. Ještě poslednì upřesněnì zìtřejšìho odjezdu (resp. odjezdů) a rozchod. Uloţìme auto do garáţe a jdeme konzultovat zìtřek do „zahrádky“ u zimnìho stadionu.

9. 9. pátek

2.

(cesta do Camp Spineuse- Neufchatteau)

Ráno v 7:00 odjezd Honzy R. s Ivkem do Dejvic pro Honzu Pulkrabka alias Pulu, lehce

přitom zakufrovali ve snaze vyhnout se Kralupům, aby v nich vzápětì platili pokutu. V Praze proběhlo rychlé naloţenì a pak vyrazili známou trasou (v Praze z Dejvic přes Ořechovku, kolem milionářských vil) na Plzeň a Rozvadov. Já s Vaškem řešìme ještě v Mělnìku nákup chleba pro skupinu na prvnì dny akce a frčìme. Na plzeňské dálnici navázán tlf. kontakt mezi vozidly, setkánì konvoje podle plánu na Rozvadově. Tady krátká pauza na svačinu a v 11:05 přejezd hranice. Jedeme po Via Carolina na A6 (Nürenberg, Heilbron) aţ za Waldorfkreutz, protoţe oblìbené odpočìvadlo před nìm je mimo provoz. Zastavujeme tedy aţ těsně u Speyeru, před dálničnìm mostem přes Rýn, takţe vlastně na samé Siegfriedově linii. Poté mineme US bázi Ramstein a proti slunìčku mìřìme přes Moselu, krajem vinic, romantických kopců a údolì aţ na hranice s Lucemburskem. Město Luxembourg se objìţdì okruhem, kolem letiště a po jiţnìm okraji. Během průjezdu města byl registrován náš budoucì cìl - exit na US Cemetery (Patton). Za městem bereme palivo – nejlevnějšì v Evropě. Lucembursko je přejeto v cuku letu a jsme v Belgii. Belgie je hlavně bìlá a fialová, chvìlemi hnědá – tak na nás působì jejich stavenì, domy a domečky. Hodně se tu pase hovězì dobytek, krávy na širokých pastvinách vypadajì spokojeně. Město Neufchatteau 2

Ardeny 2005

nalézáme, s campem je to trochu horšì, ve městě se předělávajì kruháky, takţe trochu bloudìme mezi zákazy vjezdu, rozkopanými cestami a jednosměrkami, ale nakonec kemp nalézáme. V 18:05 stojìme v cìli – Camp Spineuse – Neufchatteau - je malý, řìdce obydlený a čistý s veškerými sluţbami. Večer posezenì, za potůčkem krávy, v potůčku kačeny, počasì hezké, ale honì se mraky…

10. 9. sobota

3.

(U.S. CemeteryHenri Chapelle, Malmédy, Stavelot,La Gleize, Trois Ponts, Mardasson)

Budìme se uţ v 7 – 7:30, coţ je sympaticky brzy. K snìdani je káva a „americké vejce“. Vajec uvařených natvrdo uţ před cestou je ale šest, a tak stojì na stole i porce „pro Bohouše“… Po snìdani ještě nafasovat papìrové BNC1 a v cca 9:30 odjezd, vyráţìme rannì ardenskou mlhou, která nás provázì po většinu cesty, na sever směr Henri Chapelle (Ardennen American Cemetery), leţìcì v nejsevernějšì části oblasti, kterou v průběhu přìštìch dnů navštìvìme. Cestou slunce nad mlhou zvìtězì – prozatìm…. Jsme na mìstě, nad Elsenborským hřebenem, a v údolì pod námi leţì 5 319 tisìc padlých amerických vojáků. Je tu málo lidì, celá prostora hřbitova jen pro nás. Šikmé rannì slunce, bìlé křìţe, pod ústřednì monumentálnì kolonádou na podstavci se sloupem anděl smrti. Nalézáme tu dva křìţe se zlaceným pìsmem a označenìm udělenì Medal of Honour. A také křìţe s českými jmény: John M. Vasata, pěšák ze 4. US divize, která se vyloďovala na pláţi Utah, Ladik J. Osina, ţenista ze 78 divize a v závěru křìţ amerického paragána s českým jménem srg.Frank Zamazal, Texas, ze 101. airborne division. Před hřbitovem přes silnici, která má na obou stranách v mìstě, kde přetìná obvod hřbitova, symbolické brány (sloupy po stranách), je 180° vyhlìdka na jih do belgické krajiny a je to moc hezké. Belgie je jiná neţ u nás a je i jiná neţ Francie nebo Německo, zvláštnì, pro našince nezvyklá, ale svým způsobem malebná. Jedeme na jih a zastavujeme se u památnìku malmédského masakru2 na mìstě, kde Němci postřìleli americké zajatce. Kamenná stěna je osazena destičkami se jmény povraţděných Američanů3, mìsto má svou pietu, i kdyţ je na rušné křiţovatce. Je zde i deska, která v angličtině tvrdì, ţe růţe vysázené na záhonu ve tvaru hvězdy před památnìkem a pod třepetajìcì se vlajkou s pruhy a hvězdami, jsou růţe z Texasu…

1

BNC – balìčky na cestu – se při společném stravovánì docela osvědčily, bylo to jednoduché a spravedlivě unifikované 2

Zìtra se v Bastogni, v civilnìm muzeu dozvìme, ţe to nebyl jediný masakr v době bojů v Ardenách. Za Němci totiţ během průlomu postupovaly oddìly policie i gestapa a zaváděly německý pořádek s německou důkladnostì… 3

Počet obětí nenì zcela jasný. Soudnì řìzenì se zabývalo vraţdou 72 vojáků, jejichţ těla byla 13. 1. 1945 nalezena v hlubokém sněhu muţi 291. ţenijnì brigády pomocì detektorů kovů. Oficiálnì hlášenì ale mluvì o 86 zastřelených a na zdi, která byla postavena na mìstě nálezu (poblìţ křiţovatky u Baugnez) je 86 jmen. 3

Ardeny 2005

Následuje přesun do města Malmédy, nákup v Carefuru, na parkovišti u obchodu dáme na stojáka kafe a buchty a potom pokračujeme podle plánu do Stavelotu. Cestou se rozpršì. Stavelot - trochu krouţìme po náměstì, neţ cestou po kočičìch hlavách kolem radnice najdeme výpadovku na Spa. Rozhlìţìme se - tady někde hledal Jochen Peiper4 sklady benzìnu, byly tu – ale ne pro něj… . Po delšìm pátránì a dìky znalosti mapky 5 s pozicì skladů, téţ ovšem dìky ostrozraku Honzy Puly, nacházìme poměrně rychle při silnici malý památnìček velikosti kiosku na elektrický rozvaděč. Je opatřen deskou s emblémy 526. pěšího obrněného pluku, 5. belgického praporu fysilìrů6 a 825. PT praporu (tankoborníků), vše s datem 18. 12. 1944 a s textem o zásluhách v akci, vedoucì k zastavenì Piperovy skupiny. Jsme tedy přesně v mìstě, kde se podařilo zastavit útok jednoho z křìdel Piperových tanků, a z pamětnì desky se dozvìdáme, ţe benzìn nezapálil ani americký serţant (jako ve fabulačním filmu Bitva v Ardenách), ani nikdo jiný z US Army, ale byli to příslušníci Belgické domobrany. Oheň, a následné exploze kanystrů, které vyvolali, odradil dalšì německý postup. Podél silnice, kde stojìme (s výhledem na mírně zvlněnou krajinu a s kulisou zvuku motorů formulí při tréninku před zítřejším závodem na okruhu ve Spa, vzdáleném vzdušnou čarou něco přes kilometr) bylo tenkrát největšì skladiště spojeneckých pohonných hmot, snad největšì v Evropě. Byly to tisìce kanystrů vyrovnané do vysokých stohů a táhly se podél silnice Stavelot – Spa do 8 km vzdálenosti. Pokračujeme do městečka, či spìše vesnice La Gleize. Leţì jiţně od Liege (Lutych - nejlépe je jet po silnici E 25 a odbočit výjezdem (Sortie) číslo 46 na La Gleize). Je tady muzeum věnované Bitvě o výběţek – Historical Museum „December 44“ La Gleize. Najdeme ho v centru obce hned vedle kostela, nelze ho přehlédnout, protoţe před nìm stojì německý Královský Tygr7 v plné parádě a je to kolos, aţ se tajì dech. Má na věţi identifikačnì čìslo 213 a je centrem pozornosti nejen našì, ale všech kolem, včetně party motorkářů. 4

Jochen Peiper - Obersturmbannführer Joachim "Jochen" Peiper (30. 1. 1915 - 14. 7. 1976) - jeden z "Hitlerových muţů", člen a později velitel 1. SS pancéřové divize Leibstandarte Adolf Hitler (LSSAH). Charismatický, vynikajìcì voják, slouţil jako velitel této divize pod generálem Josefem „Seepem“ Dietrichem v 6. SS Panzer Korps. 5

S mapkama to letos bude začarované. Máme nejlepšì mapovou přìpravu ze všech akcì Backgroundu, nejrozsáhlejšì a nejpodrobnějšì mapové zajištěnì. Ale jak se ukáţe, ta potřebná mapa je vţdycky jinde, neţ jsme my. Buďto v kempu, nebo v jiném autě, prostě co nemáme v hlavě, to nenajdeme. Budiţ ovšem řečeno, ţe v hlavě toho bylo dost dìky zodpovědné přìpravě (tìm nemyslìm večernì popìjenì, ale samostudium) a našli jsme všechno, co bylo v plánu. 6

fysilír – nepodařilo se nalézt adekvátnì překlad, snad se to dá odvodit z následujìcìho: „…V napoleonské armádě byly tři druhy pěchoty granátnìci, voltiţéři a nejpočetnějšì fysilìři. Toto pojmenovánì vzniklo z názvu jejich zbraně – pušky (fusil). Francouzštì fysilìři nosili modré kabátce s bìlými klopami, typické pro všechny druhy napoleonské pěchoty. Na hlavách měli vysokou plstěnou čáku zdobenou pomponem. Šedý srolovaný plášť pak byl uloţen na batohu z teletiny.“ 7

Königs Tiger - Oficiálnì název tanku zněl Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. B, bylo ovšem pouţìváno také označenì Tiger II. Naproti tomu název Königstiger (královský tygr) se oficiálnìm nikdy nestal, i kdyţ se v roce 1945 objevoval v německých hlášenìch. Kódové označenì vozidla bylo SdKfz 182. Na internetu jsme našli informaci, ţe „…Tiger před muzeem je v dost špatném stavu, chybì mu část pojezdových kol a několik článků pásu, také hlaveň je údajně nepůvodnì (má se jednat o hlaveň z Pantera)…“. O té hlavni pochybujeme, podle 4

Ardeny 2005

Uvnitř muzea je malá, ale kvalitnì expozice. Je tam asi 15 dioramat věnovaných předevšìm bitvě v Ardenách, dále zbraně a součásti výstroje. V hornìm patře je menšì sbìrka zbranì a medailì. Velmi zajìmavé jsou originálnì fotografie, kterých je v expozici několik set. Všechny exponáty jsou za sklem a v muzeu je zakázáno fotit, coţ je hlìdáno kamerovým systémem z pokladny u vstupu muzea. Při našì návštěvě nebyl tento zákaz zcela dodrţován a fotografovánì bez blesku bylo celkem tolerováno. Nejen jednotlivé exponáty, ale i toho Tygra sebrali někde na poli nebo pastvině v okolì - byl prakticky nepoškozen bojem, pouze mu došel benzìn 8. Součástì muzea je i malý kinosál, kde je promìtán pěkný filmový dokument o bitvě, na poţádánì je moţno dostat verzi v angličtině. Vidìme, ţe většina fotografiì, ve vitrìnách a na panelech muzea pocházì vesměs z uváděného filmu. Po shlédnutì filmu ještě nějaké prospekty, poslednì fotka skupiny před Tygrem a odjezd. V dešti přejìţdìme z La Gleize do Trois-Ponts (Tři mosty) – na jednom z mostů přes řeku Ambléve nalézáme památnìk rotě „C“ 51. ženijního praporu9 a poté, u mìstnìho kostela, také památnìk 505. pluku 82. výsadkové divize. Sjìţdìme stále na jih a zastavujeme na okraji Bastogne, u památnìku Mardasson. Leţì hned za městem na silnici N874 směrem k Longvilly. Bìlý památnìk má tvar impozantnì pěticìpé hvězdy. Jsou tu jména všech tehdejšìch 48 států USA, emblémy a názvy všech bojových jednotek, které se bitvy v Ardenách zúčastnily a popis událostì. Byl postaven jako výraz vděku občanů Belgie americkým osvoboditelům. Autorem byl významný belgický architekt Georges Dedoyard, slavnostnì otevřenì provedl 16.července 1950 generál McAuliffe. Centrálnì atrium má průměr 20m a výšku 12m. Pod památnìkem je ve skále krypta - kaple, připomìnajìcì 76 890 padlých, raněných, nebo v boji nezvěstných Američanů10. kónického lìmce a nepřehlédnutelné ráţe 88mm by měla být originálnì. S panì průvodkynì jsme sice francouzsky moc nepohovořili, ale Honza měl „chytrou modrou plácačku“ a tam by o tom přece jistě něco řekli… 8

Opravdu nenì divu, ţe mu došel benzìn, kdyţ ho na 100km spolykal 750 litrů, v terénu dokonce 900! (Podrobnosti v přìloze). Kampfgruppe Peiper se dostala aţ do La Gleize. Po obratu ardenské bitvy zde byl Peiper nucen zanechat přes sto vozidel, včetně šesti Tigerů a ustoupil s 800 muţi pěšky zpět přes německé hranice. 9

Dediceted to Company C 51st Engenieer Combat Battalion. The engineers at the Battle of Trois Ponts stopped elements of the Sixth German Panzer Army from breaking out to the Meuse River, until reinforced by the 82nd Airborne Division“ (Věnováno rotě „C“ 51. ţenijnìho praporu. Ţenisté v boji u Trois Ponts zastavili části 6. německé tankové armády útočìcì na Másu a zdrţeli je tak dlouho, dokud nepřišly posily 82. výsadkové divize.) 10

Trojdìlný oltář reprezentuje katolickou, protestantskou i ţidovskou cìrkev. Autorem barevné mozaikové výzdoby oltářů v kryptě je Fernand Léger. Léger patřil k velikánům francouzského uměnì 20. stoletì. Pokud Picaso je představitelem kubismu, jehoţ základem je cube - krychle, byl Léger čelnì představitel tubismu - tube, jehoţ "základnìm kamenem" jsou roury. V 1. světové válce odcházì Léger na frontu hned v srpnu 1914 a zůstává tam aţ do léta 1917. Válka velmi ovlivnila jeho dìlo. Sám k tomu řekl: "Byl to pro mne obrovský záţitek. Atmosféra, která mě vzrušovala. Těla, bláto, děla... . Okouzlilo mě slunce, které se odráţelo na kovových hlavnìch... ." 5

Ardeny 2005

Po výstupu na vrchnì plošinu památnìku se nám naskytl skvělý 360° výhled na město a jeho okolì, jeţ bylo v prosinci 1944 bitevnìm polem. K orientaci slouţì pět bronzových plastických plánků, na kaţdém cìpu je umìstěn jeden a je na nich vyznačen terén, obce, frontové linie a datované pozice bojových jednotek. Poblìţ památnìku, vedle parkoviště, je muzeum Bastogne Historical Center (to ale máme na programu až zítra). Je zataţeno a na obzoru hřmì. Večer nás navštìvila Dana Kovařìková s Ţilečkem. Danu jsme „odchytli“ při průjezdu nádraţnì ulicì v Neufchateau při našem návratu do kempu, krátce poté, co vystoupila z vlaku – neuvěřitelně to klaplo! Jill přijel později autem. Oba ţijì v Bruselu a váţili tu dlouhou cestu za krajany (vlastně Dana za krajany a Jill za Danou), coţ bylo přìjemné, pod plachtou povìdánì u boršče a Jill nám z displeje foťáku přeloţil vlámský text na pamětnì desce u Stavelotu. Začalo pršet a je hnusně, ale dá se to přeţìt…, nakládaný Hermelìn a plechovková Plzeň to poměrně zpřìjemňujì. Dostali jsme od Vaška v tomto počasì dost přiléhavý dárek – deštnìky, modré, asi aby přivolaly modrou oblohu. Uvidìme.11

11. 9. neděle

4.

(La Roche en Ard., Houffalize, Noville, Recogne, Foy, Bastogne Historical Center)

Ráno zvonil budìk uţ v 6:20, coţ byl omyl, jìm však byl uveden do chodu kuchař, takţe v 07:30 byla do postele servìrována horká káva a v 7. 40 pak horká polévka. To by šlo, ale počasì je na prd, pršì, nìzká oblačnost. Odjezd v cca 8:30, je mlha, stále pršì, přejìţdìme do La Roche en Ardennes. Muzeum ale nefunguje, je zavřené. Jak zjišťujeme, v noci sem ze stránì, do kterých je městečko sevřeno, vtrhla velká voda a přivalila do ulic spoustu bahna. Jsou tu vojáci, hasiči, technika, vystřìkávajì a uklìzejì prostor ulic i vnitřky domů a obchodů, vidìme zátarasy z pytlů, které zamezovaly přìval, prostě kalamita. Uprostřed bahna u řeky je na podstavci Sherman s čìslem 5082109 a nápisem AMBOY. Na otlučené a zabahněné desce jsou emblémy 2. a 3. obrněné divize (trojúhelník s červeným, modrým a žlutým polem). Jsme trochu zklamanì z toho bláta a zavřeného muzea, ale pak objevujeme na náměstì skupinu veteránů – vozidla a uniformy, ţivé připomenutì loňské Normandie. Je to skupina belgických nadšenců, kteřì kaţdý rok v tuto dobu objìţdějì Ardeny. Přìjemné setkánì, Pula s nimi hovořì a fotìme všechno, taky s velkou chutì sami sebe v jeepech…

11

Nutno poznamenat, ţe velitel byl během večera asi 3x sesazen, aby byl pak se značnou dávkou škodolibosti opět jednomyslně zvolen. Chvìlemi i plakal a byl jako ten převoznìk v pohádce, od něhoţ nikdo nechce převzìt jeho veslo… 6

Ardeny 2005

¨ Z La Roche jedem dál, serpentiny pěkné asfaltky se klikatì údolìm řeky Ourthe, na břehu jsou vodácké základny, kolem vody louky a zalesněné srázy a stráně kolem. Dost pršì a na zastávce u brodu nás dojìţdì parta lidì na konìch (jak v Kurvahošigutentag) a v dešti se romanticky brodì přes řeku. Máme jen jeden deštnìk (dárky od Vaška si každý syslí v kempu), a tak pod nìm stojìme v těsném kruhu jak teplì bratři a dáváme kolovat termosku s horkým kafem. Buchty došly. Na náměstì v Houffalize stojì Panther12 čìslo 401, který náleţel ke 116. pancéřové divizi, taky úctyhodná kráva, americké Shermany jsou proti těmto německým strojům jaksi subtilnějšì, aţ se člověk divì, ţe nevymysleli něco stejně monumentálnìho. Ve městě, které bylo válkou hodně poničené, je dnes řada pamětnìch desek a památnìků (1. Armádě:84t. Pěší divizi, 2. obrněné divizi, 3. Armádě: 11. obrněné divizi, mimo to památník civilním obětem nebo 17. výsadkové divizi), ale my máme tak nabitý program, ţe nemůţeme ztrácet čas jejich hledánìm. Uţijeme si Panthera a jedeme. Po krátké jìzdě přijìţdìme z Houffalize do Noville. Mineme kostel, Pula vystoupì a studuje informačnì tabuli. Pak nás vede zpět ke kostelu a na křiţovatce u něj se točìme na západ do vesnice Recogne. Tady, asi 5km severně od Bastogne, stojì německý hřbitov, je úplně tichý a smutný, protoţe k běţnému smutku vojenských hřbitovů se tady přidává ještě něco: absence jakéhokoliv zvýrazněného hrdinstvì, slávy, nebo dokonce pompéznosti. Na kaţdém křìţi je šest jmen, ne jedno jako u vìtězů, prostě je to úplně jiné, je to hřbitov poraţených a navìc poraţených vetřelců... leţì jich tady 6 807. Kousek odtud je mìsto, kde byl do roku 1949 dočasný americký hřbitov a dnes tady po něm na okraji polnì cesty a pastviny zůstal památnìk s vlajkami. Od něho se vracìme do Noville, kolem kostela teď zatočìme doprava, na severovýchod a vyjìţdìme do mìst, odkud kdysi odráţeli obránci - 1. prapor 101. výsadkové divize a obrněná skupina „Desobry“13 - z návršì se valìcì útok 2. tankové divize a poskytli tak cenných 24 hodin pro vybudovánì a zpevněnì

12

Střední tank PzKpfw V – Panther. Po vyloděnì v Normandii neměli spojenci tank, který by Pantheru mohl čelit. Panther mohl dìky své palebné sìle vyřazovat spojenecké tanky na střednì vzdálenost, ale likvidaci jednoho Pantheru bylo třeba 4-5 amerických tanků M4 Sherman, - jeden musel útočit na bok nebo záď. (Podrobnosti v přìloze) 13

Bojová skupina „Desobry“ (major William R. Desobry, tehdy teprve šestadvacetiletý, krátce na to byl těţce zraněn, ale dle dosaţené hodnosti generála – viz označenì ulice – přeţil) 7

Ardeny 2005

kruhové obrany Bastogne 14. Je neuvěřitelné, co tady dokázali proti masivnì pancéřové přesile, jejich vìce neţ 50% ztrát to ovšem dost vysvětluje. Fotìme si nově postavenou kostelnì věţ (tu starou obránci při ústupu odpálili i se skladištěm munice v ní, to proto, aby nemohla sloužit jako pozorovatelna. Povedlo se to tak, že věž spadla a svými sutinami zabarikádovala silnici), tato je pouze kopie té původnì a nese tabulku označujìcì název ulice – „Rue du general Desobry“. Z Novile uţ jedeme do obce Foy a dál vlevo kolem kostela k lesu. Nacházìme vcelku bez problémů Bois de Jacques (Jakubův les), jeden z letošnìch cìlů mého srdce. V lese jsou stále pozůstatky zákopů německých a amerických vojáků (2. prapor 101, včetně roty E). Pomalu procházìme ta mìsta, jdeme aţ k okraji lesa s výhledem na louku, svaţujìcì se k Foy. Tenkrát na nì byly kupky sena, dnes je tady seno ve strojově lisovaných rolìch. Hledìme přes pole na Foy, stejně jako před lety Křičìcì orli a v dalšìch letech třeba i mjr. Richard Winters s historikem Stephenem Ambrosem a jeho ţenou, která se tady na kraji lesa shýbla, kdyţ Winters ukázal, kde měli tenkrát těţký kulomet, a zdvihla ze země zrezavělou nábojnici. Hlavou táhnou vzpomìnky na Winterse, „Bejka“ Randelmana, Malarkyho a ostatnì z Band of Brothers, kteřì tady v těch dìrách, v letnìch uniformách a s lehkou výzbrojì, drţeli pozice během vánoc 1944 za vìce neţ pětadvacetistupňových mrazů. Vzpomìnáme i na výsadkáře Donalda R. Burgetta 15, který tu prošel při průzkumu dvěma hroznými boji muţe proti muţi. Tady se rvali Křičìcì orli s Volkssturmem, tady vojáci obou stran proţili svoje peklo a tady spousta z nich padla. Kuřáci si v zákopech dopřávajì doutnìků a klidu k procìtěnì genia loci, či spìše horroru loci. Potom se vracìme a marně hledáme nějaké kovové pozůstatky (má jich tady být stále značné množství, ale to by chtělo víc času). Cestou odhadujeme stářì stromů, zda tu některé před 61 lety byly. Spìš to ale vypadá na les poválečný, jen sem tam nějaký strom – stařešina - by to měl pamatovat. Byl to silný moment, být tady, v tomto lese a na těchto mìstech. Pokračujeme dál, do Bastogne. Hned po výjezdu z Jakubova lesa zastavìme u bývalé ţelezničnì stanice „Halt“. Podél trati směřovaly průzkumy parašutistů směrem na Noville a obchvaty k Foy. Dnes stanice stojì, jen koleje zmizely a je tu pěkný památnìček z černého 14

Teprve v padesátých letech vojenštì historici přiznali tomuto hrdinskému boji o Noville a jeho obráncům stejně významné mìsto v Battle of the Bulg jako měla vlastnì obrana města Bastogne. 15

Doporučená četba: Donald R. Burgett, Sedm cest do pekla Křičìcì orli, přìslušnìci americké 101. vzdušné výsadkové divize – mateřské jednotky fiktivnìho hrdiny Ryana ze Spielbergovba filmu Zachraňte vojìna Ryana, se právě vrátili z bitvy o přìliš vzdálený most, z neblahé operace Market Garden, kterou řìdil maršál Montgomery. Kdyţ se blìţily Vánoce roku 1944, byla divize staţena z pásma bojů k odpočinku.Kdyţ Hitler nařìdil mohutný německý protiútok domněle neproniknutelným Ardenským lesem, Křičìcì orli byli bleskově přesunuti k malému belgickému městečku Bastogne, křiţovatce sedmi silnic. Lehce vyzbrojenì výsadkáři sehráli roli zátky v láhvi prudkého německého náporu. Z Bastogne se stal klìč k německému vìtězstvì. Divize okamţitě zahájila boj muţe proti muţi. Nedostávalo se jì munice ani potravin. V mrazivém počasì a hlubokém sněhu neměli jejì přìslušnìci ani zimnì výstroj. A přece vydrţeli devět dnů proti elitnìm německým jednotkám a vykoupili tak čas, který Pattonova 3.armáda potřebovala k přesunu z jihu. Vzpomìnky vojìna Burgetta (autorovi nebylo v té době ještě ani devatenáct let) jsou vzrušujìcìm a trvalým pomnìkem Křičìcìm orlům a jejich hrdinné obraně městečka Bastogne. 8

Ardeny 2005

mramoru s bìlým křičìcìm orlem, věnovaný padlým parašutistům roty „E“ jako Easy 506. pluku 101 divize. Za chvìli jsme v Bastogni, vjìţdìme do nì po silnici N874 od Longvilly, která se táhne mezi pastvinami a loukami. Objevì se hvězda památnìku Mardasson a jsme na parkovišti u muzea Bastogne Historical Center.

Je to asi nejlepšì muzeum věnované ardenské operaci. Vedle muzea je M10 Achilles v markingu US army a Sherman M4 s houfnicì 105 mm (M4 s touto zbraní je prý poměrně velká rarita, takže jej fotíme ze všech stran). Uvnitř je velká sbìrka uniforem, ručnìch zbranì, stìhač tanků Sd.Kfz.138/2 - Hetzer (který stával před muzeem, ale patrně k datu oslav 60.výročí bojů byl přemístěn dovnitř) a několik menšìch kusů techniky, jako Kübelwagen, motocykl Indian (také rarita), pásový motocykl Ketenkrad (NSU), nebo sanitnì Dodge (i s černou posádkou…). Jsou tu panely s málo známými fotkami, za všechny C. McAuliffe a G. S. Patton v jeepu při objìţďce bojiště 30. 12. 1944, nebo Eisenhower a Bradley při schůzce v Bastoge 3. 1. 1945. Vašek si fotì sbìrku válečných cigaret (Old Gold) a taky malý pěkný vařič Coleman, model 5. Mezi ručnìmi zbraněmi jsou mimořádné rarity, jako puška pro Volkssturm nebo pistole P-08 s bubnovým zásobnìkem (tu jsme ovšem marně hledali). Součástì expozice je i kino, předvádějìcì asi 30ti minutový film o bitvě. Tady si člověk rád odpočine po celodennìm chozenì po památkách a vstřebává filmové obrazy, pořìzené před 60 lety. Odtud popojedeme ke kostelu Ste Pierre v Bastogni, jehoţ okna majì vitráţe s motivy parašutistů (podobně jako v Ste-Mére-Église). Obejdeme kostel a před námi stojì zachovalá městská brána Porte de Tréves. Je známá z mnoha válečných dokumentárnìch fotek, tudy do Bastogne od jihu přijely Pattonovy tanky. Za kostelem probìhala jakási lidová nedělnì veselice s ukázkami historického šermu a řemesel, pečenìm placek a uzenin a popìjenìm dobrých piv a vìn (tedy rozhodně nic pro nás… tohle vypouštíme!). Někde bokem od centra začalo hořet a nad městem se valil hustý dým, zněly houkačky a do toho přijela ta historická parta v jeepech z La Roche. Bylo to skutečně stylové. Navštìvili jsme mìstnì městské muzeum věnované ţivotu obyčejných civilistů v době války (Muzée en Piconrue na náměstí Place Saint Pierre, naproti kostelu). Budova ohromná, expozic málo, ale přesto tìm pohledem na civilnì svět zajìmavé. Mìstnost s pocity, zvuky i vizuálnìm efektem zimnìho lesa v době bitvy, křìţe padlých Američanů, Němců i Belgičanů a kolem se promìtaly jejich fotografie od dětstvì aţ po dospělost, to vše v sále obklopeném zrcadly, takţe se tìm ty řady křìţů zmnohonásobily. Bylo to hodně výmluvné. 9

Ardeny 2005

Pak ještě procházka městem na náměstí gen. McAuliffe, tady nás zajìmá hlavně Sherman a McAuliffova busta, patnìk svobody a před hotelem Le Nut´s jakýsi klaun na chůdách. Zpět k autu se vracìme kolem pěkné restaurace na hlavnì ulici, která je adaptována ze starého ţelezničnìho vagónu. Má všechno, náraznìky, kola i původnì koţená sedadla. Na oknech záclonky a na stolcìch lampičky, určitě to je pěkné posezenì. Prodìráme se davem, je tu hodně korzujìcìch lidì, Belgičané si uţìvajì neděli. Cestou z města se zastavujeme u jedné z tankových věţì Sherman, které jsou symbolicky umìstěny na výjezdech všech sedmi cest procházejìcìch Bastogne, oněch „sedmi cest do pekla“. Ivek fotì vedle umìstěnou pamětnì desku prvnìho padlého Američana Ernesta Glessenera 16. V kempu jsme za chviličku, je to výhoda mìt základnu vìc dnì na jednom mìstě a nemuset pořád bourat a stavět stany. A navìc tento způsob hvězdicových výjezdů šetřì čas – a nakonec i únavu. K večeři je vepřo-knedlo-zelo, knedlìky bramborové i houskové a pak Plzeň, nálada je výborná, i kdyţ máme stále pod mrakem, zase krápe, toţ pod plachtu a kdo by to řekl – je z toho bohapustá pitka do půl čtvrté! No pitka - to je Ivkova formulace, já bych to tak neviděl, diskutovalo se, pravda, otevřel se druhý bourbonek, pak i třetì, velitel se cukal, a tak byl sesazen, zvolili jsme Honzu Pulkrabka,… mládì vpřed, ţe,… pak se otevřela dalšì láhev, zpìvalo se, halekalo, kdyţ se tenčila zásoba bourbonku, sáhl Vašek do tajné přihrádky a měl tam druhou láhev (dnes večer už čtvrtou)17, otevřela se a …….no, byla to vlastně taková bohapustá pitka !!

12. 9. pondělí

5.

(Ettelbruck, Diekirch, Clervaux, Skyline Drive, St. Vith )

Ráno lehká opilost, počasì bezútěšné, nìzké mraky, mlha. I přesto vyjìţdìme uţ před devátou, to je slušný výkon - probrat se, uvařit kafe k snìdani a do termosek na cestu, naplnit a vydat BNC a pochopitelně téţ nechat na základně podrobné mapy dnešnìch cìlů (to již patří k tradici). Pak nenì divu, ţe zatìmco starý velitel pilotuje a nový naviguje, jsme po půl hodině jìzdy v dešti a mlze náhle u směrnìku, který ukazuje Bastogne 12km. A vzhledem k tomu, ţe jedeme do Lucemburska a ţe z kempu to bylo do Bastogne asi 15km, nejedná se věru o přìliš excelentnì navigačnì výkon. Budeme těm dvěma muset koupit kompas… ale trochu je omlouvá, ţe jsme měli všichni ještě trochu pod kloboučkem, nakonec se přece jen směr Lucembursko podařilo nasadit. Vìtá nás deštivý Ettelbruck, náš cìl je Pattonovo muzeum (General Patton Memorial Museum in Ettelbruck memorial muzeum), 16

Ernest Glessener – prvnì Američan zabitý na tomto mìstě v zářì 1944 poté, co zničil německý tank.

17

To by se mělo zakázat! Řeklo se jedna, tak jedna!!! 10

Ardeny 2005

věnované veliteli 3. US Armády, jejìţ oddìly osvobodily Ettelbruck v červenci 1944. Před vchodem je malé parkoviště a US polnì kanon ráţe 45mm. Kolem tohoto exponátu se rozproudì zajìmavá diskuze, v čem ţe je rozdìl mezi kanonem a houfnicì. Výsledkem je resumé, ţe vlastně pořádně nevìme a musìme si v tom dodatečně udělat jasno18. Uvnitř muzea je vcelku komornì expozice a Pattona tam vlastně tak moc nenì. Ve vstupnì mìstnosti má velikou sochu, jsou tam fotky, je tam literatura, ne ovšem dìla jeho, ale o něm. Ten podstatný důvod, proč jde o Pattonovo muzeum, se dozvìdáme z panelu, kde se pìše o nadaci na zaloţenì tohoto muzea, kterou iniciovala jeho rodina. Oficiálně bylo muzeum otevřeno 7. června 1995. Zajìmavý je tisk s General Patton´s Maxims - maximy generála Pattona. Honza nám z nich čte a Ivek to dokumentuje obrazem i zvukem (…velitel musí velet…., máš-li pochybnosti – útoč!…vojín – to je armáda…atd.) Hornì patra muzea se týkajì obdobì války v této oblasti. Část expozice je věnována letectvu a vzdušným bojům na lucemburském nebi. Je tu kolem 1000 fotografiì a dokumentů zahrnujìcìch německou invazi v květnu 1940, obdobì okupace Velkoněmeckou řìšì a osvobozenì země americkými oddìly v zářì 1944. Odtud jedeme do města Diekirch, kde je velké vojenské muzeum (Historical Muzeum 44 45)19, plné vojenské techniky a zajìmavých panorámat a diorámat, je to tu dokonce aţ po současnost lucemburské armády, která čìtá 450 profesionálnìch vojáků. Před muzeem stojì tank Sherman M4A1E8, HVSS s 3palcovým rychlopalným kanonem, 155mm U.S. houfnice M1 a v muzeu je toho tolik, ţe se to ani nedá vypsat (v přípravném materiálu na letošní akci byl kompletní seznam exponátů v jednotlivých místnostech muzea a byly toho 3 hustě popsané stránky). Jen pro ilustraci je uvedeno namátkou pár typů zbranì obou válčìcìch stran: USA: 155mm kanon M1 "Long Tom", 4x.50 protiletadlový kanon s namalovanou ţraločì tlamou na štìtu, pásová vozidla Universal carrier T16 (Ford) (GB/U.S.), M29 Studebaker Weasel, cargo tractor (U.S.) a ještě 18ti tunový pásák - Tractor High speed M4 (AllisChalmers), solo Harley Davidson WLA nebo popopás Half-track Personnel Carrier M3. Německo: Stìhač tanků Jagdpanzer 38(t) "HETZER" se 7, 5 cm houfnicì PAK3920, 2cm Flak 38 solo i čtyřhlavňový, motocykl Zündapp KS 750 se saitkárou, pásový NSU-HK 101 Kettenkraftrad, Schützenpanzerwagen 251 Ausf. D (Hanomag) - známý „Hakl“ a unikátnì třìrotorová Enigma, pouţìvaná německou armádou v Ardenách. Je toho opravdu hodně, k tomu dokonale, do nejmenšìho detailu naaranţované výjevy dioramat, je na co koukat a tak čas běţì. Chtělo by to tady pobýt déle a prohlìţet si to důkladně a po kouskách.

18

Dělostřelecké systémy se zpravidla označujì třemi různými termìny – kanon, houfnice, kanonová houfnice. Termìn kanon (angl. cannon) se pouţìvá k označenì dělostřeleckých systémů s hlavnì o délce 40 – 80 ráţì a úsťovou rychlostì střely 700 – 1500m/s i vìce, které jsou určeny k přìmé palbě. Termìn houfnice (angl. howitzer) by měl být správně pouţìván pro dělostřelecké systémy s poměrně krátkou hlavnì (15 – 30 ráţì) a tedy i nevelkou úsťovou rychlostì střely (300 – 600m/s). Houfnice jsou určeny předevšìm k nepřìmé střelbě na cìle na odvrácených svazìch, coţ umoţňuje velký rozsah náměru (aţ 70°). Jejich dostřel je zároveň mnohem menšì neţ u kanonů. Termìn kanonová houfnice se pak pouţìvá pro dělostřelecké systémy spojujìcì výhodné vlastnosti kanonu a houfnice. Jejich délka hlavně činì 25 – 40 ráţì a úsťová rychlost střely se pohybuje v rozmezì 550 – 700m/s. (Autor: Tomáš Andrejsek, http://www.atmagazin.cz//) 19

Na stránkách http://www.nat-military-museum.lu/pageshtml/curatorsmessage.html je virtuálnì prohlìdka muzea. 20

viz Přìlohy 11

Ardeny 2005

Pokračujeme pohraničìm Lucemburska dál, Ivek nenì zcela O. K., uţ v muzeu trpěl a na odpočìvadle to hodnotì: „ … málem jsem se poblil, ty vole…“, coţ team kvituje vtipnými a veselými poznámkami a paparazziáckým fotografovánìm oběti. Později se ukázalo, ţe nešlo o gastritidu, ani o recidivu ţaludečnìch vředů. Byl to normálnì „absťák“, protoţe stačilo několik doušků piva z plechovky a svět se opět rozzářil. Mìřìme do Clervaux, hledáme chvìli muzeum (Muzeum of the Battle Bulge) a ve scenérii krásně malebného městečka jsme nejdřìv našli pomnìk amerického pěšáka. Musìme nakonec vyjet do svahu k opatstvì Abbaye St. Maurice, muzeum je v udrţovaném zámku, před nìm je naleštěný Sherman21 a otlučená „osmaosmdesátka“, na nádvořì vedle vstupu je patnìk svobody s nápisem Clervaux. Muzeum je menšì, komornějšì, plné detailů a detailìčků, dokumentů, prostě trochu jiné, neţ ta ostatnì. Našì pozornosti se těšì vitrìny se suvenýry - výrobky vojáků provedené z válečného materiálu, převáţně z nábojnic profesionálně kovotepecky , ať uţ jde o různé tabatěrky, drţáky na kalamáře, těţìtka (jedno ve tvaru tří ořechů s nápisy BASTOGNE a NUTS22). Jinde jsou vyrovnány balìčky potravinových dávek, zvlášť Vašek opět fotì cigára Camel, Happy Boy, Ark Royal, Players, Roy a Pall Mall , nebo tabáky Union Leader, Harp, BigBen, či Velvet. Leţì tady celé soubory armádnìch označenì, vojenské registračnì dokumenty, přìručky U.S. Navy i U. S. Air Force, instruktáţnì broţurky (např. „Jak se chovat v zajetí“, nebo „Jak přežít v obklíčení“). Ovšem nejvìce fotografovaným exponátem se, nejen dìky jeho přìjmenì, ale i vzhledu podle rčenì nomen – omen, stala fotka důstojnìka 26. divize lidových granátnìků, obersta Kokotta23…

21

Tank byl vyřazen z boje v prosinci 1944, během obranných bojů. Po mnoho let byla uváděna jeho přìslušnost k 707. tankovému praporu. Nedávné objevy však prokázaly, ţe fakticky patřil k 9. obrněné divizi. (Zdroj: OVERSEAS MONUMENTS & PLAQUES TO U.S. VETERANS, http://www.ww2tours.com//) 22

Nuts - ořechy, v americké angličtině se však stalo toto slovo pejorativnìm výrazem pro opovrţenì, uráţku či výraz odporu. Našel jsem v několika publikacìch různé překlady – blbost, prdlajs, zbláznili jste se, blázni, hovno… nejvýstiţnějšì je asi český ekvivalent, o jehoţ významu nemá nikdo pochyb – nasrat! Slovo nuts pouţil generál McAuliffe, zastupujìcì velitel 101. Airborne Division, kdyţ na německé ultimatum, navrhujìcì aby vzdal obranu Bastogne, odpověděl: „To the German Commander: Nuts! The American Commander." 23

oberst Heinz Kokott – válečný křìţ, 1. 1. 1945 povýšen na generála. 12

Ardeny 2005

Rozhodli jsme se, ţe cestou zpátky ještě zajedeme do St. Vith24, aby chlapci při pozdějšìm čtenì faktografie o Battle of the Bulg měli představu o dalšìm mìstopisném punktu. Je to mimo plán, ale St. Vith patřì neodmyslitelně k bitvě o výběţek. Máme čas, a tak se – uţ zase v Belgii - zastavujeme nejprve kdesi v polìch u větrných elektráren a zjišťujeme, zda vrtule opravdu tak nesnesitelně hlučì (jak tvrdí někteří zelení) – ale myslìme, ţe to nenì tak hrozné, určitě lepšì, neţ bydlet třeba v Chlumci nad Cidlinou na náměstì, jìmţ procházì hlavnì tah na Hradec. A pak uţ mìřìme na severozápad do St.Vith. Docházìme ke kostelu, mìstnì dominantně, která je nepřehlédnutelná i v dobových dokumentech starých 61 let. Je to zvláštnì mohutná stavba, která se ani celá nevejde do objektivu. Před nìm je památnìk americkým, ale i německým dělostřelcům. Vìc jsme zde uţ nehledali, stmìvá se, různě nás bolì hlava, nohy, klouby, v autě na zadnì palubě je uţ dost nepohodlì a taky smrad – ţe si to ten Rambous trochu nevyvětrá... Cestou nakoupìme v Marche, nějaké bagety a pitì. Po přìjezdu do campu se stav muţstva vylepšì, v čase 55min se podařì uvařit kotel těstovin s hovězìm, sýrem a kečupem, dokonce i na kačenky zbude. Kolem stolu štábnì ţidličky a vůbec pohoda…. a objevujì se hvězdy, začìná se jakoby časit! Večer lehké hovory o záţitcìch dne a pak, později, velice kvalitnì Ivkova přednáška o Verdunu25, doplňovaná Honzovými znalostmi, mapkou magneticky přichycenou na boku Berlinga (vedle jídelníčku a denních plánů) a nasvěcovanou čelovkou, kterou má Ivek poprvé

24

St.Vith leţel přibliţně 12 mil za frontovou liniì z 16. 12. 1944 – od té chvìle vlastně severnì obrannou linii (Losheim - St.Vith/Schönburg – západ od Houffalize - Samree - La Roche). Bylo to středně velké město s méně neţ 2000 obyv., stanoviště diviznìho velitelstvì a významný uzel silnic probìhajìcìch od Schnee Eifel do vnitrozemì. V německých plánech leţel St.Vith na důleţité ose postupu. Německé obrněné jednotky postupovaly přes s. v. Ardeny, kde předpokládaly rozsáhlý průnik přes Schnee Eifel a St.Vith. Ráno 16. prosince oznamovala hlášenì ze St.Vith, přerušovaná výbuchy velkoráţnìch granátů, zahájenì německého útoku na pozice 106.divize. Německé jednotky útočící na St.Vith: - 18. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith ze severovýchodu - 62. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith z jihovýchodu Americké jednotky v obraně St.Vith : - Bojový oddìl B (CCB) 9. obrněné divize, - 112. pěšì regiment 28. pěšì divize: nesl hlavnì nápor útoku poblìţ lucembursko–belgické hranice, - 106. pěšì divize: nesla hlavnì nápor útoku na St. Vith - 89. proviantnì skupina Railhead: obrana Gouvy aţ do 22. 12. , jako součást obrany výběţku za St. Vith , - 168. ţenijnì bojový prapor: osamocená obrana 16. a hlavně 17. 12.; poté pokračoval v obraně se 7. obrněnou divizì, - 275. obrněný prapor polnì pěchoty: znamenal rozhodujìcì podporu 7. obrněné divizi, - 7.obrněná divize: přesun z oblasti Cách k obraně St.Vith. Drţela pozice proti silným jednotkám 2. německé armády šest dnì a váţně přitom narušovala německý časový plán. Američané drţeli své územì, dokud nepřišel rozkaz ke staţenì. (Ráno 20.12.1944 byla americká obrana St.Vith nejvýchodnější pozicí organizovaného odporu na ardenském bojišti. Nejvíce vysunuté jednotky německého útoku byly v této době již 25 mil vzdušnou čarou na jihozápad od St.Vith. Až dosud postupovaly nepřátelské síly severně a jižně kolem perimetru St.Vith a pokus o jejich spojení západně od města zatím selhával. Severní průnik, reprezentovaný čelními jednotkami 1. SS Panzer divize, zůstal úzký a omezený. Bylo však otázkou hodin, kdy se obklíčení uzavře…) (Zdroj: Internet; The Battle of the Bulge; The Ardennes Offensive; http://members.aol.com/_ht_a/dadswar/bulge/index.htm#fwdctr:) 25

Během přednášky byla rozdána Ivkem zpracovaná publikace o souvislostech Verdunu, PIF 2005, která by měla být pro svoji nespornou kvalitu nedìlnou součástì tohoto materiálu (uložte si to pro vnoučata i pro svoji stárnoucí paměť!). 13

Ardeny 2005

na hlavě. Je jì nadšen a během výkladu, kdy se často dìvá po posluchačìch, aby podvědomě kontroloval jejich pozornost, nám s nì soustavně šajnuje do ksichtu!

13. 9. úterý

6.

(American Cemetery Hamm, Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler, Verdun)

Ráno je budìček trochu těţký, chtělo by to pořádně si jednou pospat, jenţe plán a program jsou našimi pány. Nicméně je docela hezky, po dlouhé době slunìčko. Balìme, loučìme se s campem v Neuchateau a odjìţdìme po našì pátečnì přìjezdové trase směr Lucembursko. Poslednì ohlédnutì na Ardeny, poslednì belgický skot na pastvinách a pak uţ přejìţdìme aţ k hlavnìmu městu – Luxembourg. Viděli jsme i vysìlače RL („Réjdijou Laksmberk…“) a pak uţ sortie, sjezd z dálnice směrem k letišti a je tu vojenský americký hřbitov26. Je zde, na čestném mìstě, pohřben generál Patton, „ten starej parchant“, co chtěl být mezi svými hochy ze Třetì i po smrti…. Na jeho bìlém křìţi stojì:

GEORGE S. PATTON J. R., GENERAL THIRD ARMAY, CALIFORNIA DEC 21 1945 Věru, zaslouţilo by to vìce slov, ale takhle se ten jeho nápis (kromě umìstěnì v areálu hřbitova) nijak nelišì od těch pěti tisìc ostatnìch křìţů, třeba od toho, kde má vojìn Novák napsáno: „MICHEL NOVAK PVT 112 INF 28 DIV PENNSYLVANIA DEC 29 1944“

26

American Cemetery Hamm (5 076 padlých) 14

Ardeny 2005

Mezi řadami křìţů jsou fontánky s delfìny a ţelvičkami a lze u nich posedět a vnìmat sìlu toho mìsta. Ticho v pravidelných intervalech přerušì Airbusy a Boeingy, sedajìcì a vzlétajìcì na blìzkém letišti. Celému poli s náhrobky vévodì – stejně jako na všech amerických hřbitovech - velká kaple, stěny se jmény pohřešovaných a mozaikové mapy s vyznačeným postupem vojsk Evropou. A rovněţ, stejně jako na všech amerických hřbitovech, je tu visitors center s pamětnì knihou a velice kvalitnìm sociálnìm zázemìm pro návštěvnìky. O kus dále je německý hřbitov27 a zase - je znát i na hřbitovech, kdo je vìtěz a kdo poraţený, kdo byl vetřelec a kdo nositel osvobozenì. Skoro bych řekl, ţe mìra smutku nad těmito skromnými německými křìţi, stejně jako mìra lìtosti nad mrtvými, kolìsá od pocitu „to máte za to, nemuseli jste sem lézt!“ aţ po chápajìcì postoj lidì, kteřì majì také jisté zkušenosti s totalitnìm státem a vědì, ţe vzepřìt se odvodu a nevzìt na sebe uniformu bylo tenkrát v Německu těţké, přetěţké. V hezkém počasì přejìţdìme do Francie, měnì se charakter sìdlišť, Belgie byla malebná, Lucembursko nezajìmavé a tato sársko-alsaská Francie je spìš ošklivá, taková směsice německého a jakoby hornického bydlenì, to aţ Champagne, za Verdunem začìná být francouzsky hezká a milá. Přijìţdìme do Verdunu z prostorů bojiště, musìme zvládnout infocentrum a koupit mapy a pak nákup v Leclercu. Tady přicházì lehká krizovka – upadlé pivo tvořìcì podivuhodný gejzìr, Ivek mokrý od piva, Honzìček peskován velitel-nevelitel a Rambo dusič. Do toho Borek řešì vylitý sůsek na nakládánì masa a Vašek je raději zavřený v autě. Výsledkem je pivnì smrad v Octavii (smrdělo to tam stejně) a maso nakládané na grilovánì onìm vylitým sůskem přìmo na asfaltu obchodnìho parkoviště za zvědavých pohledů kolemjdoucìch a kolemparkujìcìch – tak trochu jako v cikánském leţenì. Pokorně odjìţdìme se slovy: „Excuse nous, monsieur Leclerc!“ Po roce jsme se školnìm praporem opět ve verdunském campu, leţìme naproti loňskému mìstu, lidì je tu poměrně vìce, a i vybavenì sprch a záchodů proti Neuchateau nic moc. A kempujì tu všude postaršì Holanďané, kteřì sedì před svými přìvěsy a čumì a čumì, aţ je z nich jeden nervóznì…Večer grilujeme, kontrolu nad řeřavým uhlìm přebìrá iniciativně Rambo28 a já s Ivkem si jdeme prohlédnout alej soch francouzských generálů, jsou tu od Světové války dolů aţ kamsi k Napoleonovi, Ivkovi byl známý jen Galieni, ostatnì prý zkusì zjistit, pilně si vše filmově dokumentoval. Večer se hraje „Mimo mísu“ – to tu ještě nebylo, intelektuálnì společenská hra na bojové akci! Hoši se po jisté době chytli a „bylo s úţasem hleděti, jak mìsto b o h a p u s t é pitky točì se zúčastněným mozkové závity a jejich kolotánì, plné invence, samá geniálnì moudra plodì“….

27

Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler (10 913 padlých, z toho 4 829 ve společných hrobech) Ten chlapec to miluje – nad grilem mu oči zářì, jak kdyby viděl nejen pár kačenek, ale hned celou zoologickou, opečovává oheň i masìčko a dělá to opravdu zodpovědně a s láskou… 28

15

Ardeny 2005

14. 9. středa

7.

(Muz. Fleury, Ossuaire, Tranch. Baionnettes, Douamont, Vaux, Bezonvaux, Mort Homme )

Ráno docela přìjemné počasì, vyráţìme do terénu. Ve stoupánì z Verdunu mineme tabuli označujìcì Le Champs de Battaile, památnìk Maginotta, který uţ z loňska známe a pak stavìme u muzea Memorial de Fleury - najednou muzeum úplně jiné neţ ta zabývajìcì se druhou světovou, ústřednìm vjemem je velká maketa terénu, jsou tu ukázky křìţů padlých jednotlivých národnostì (už tady mají Američané své bílé mramorové kříže), ţeny ve válce, výzbroj a výstroj obou válčìcìch stran, munice, vozidla - např. krásně restaurovaný vůz Berlietta, který kdysi jezdil po Svaté cestě Voie Sacré, dokonce i dvouplošnìk a pozorovacì balon se vznášely ve vzduchu. V kinosálepromìtali krátký film, hodně patetický. Hned za muzeem absolvujeme prohlìdka, či spìše procházku mìstem, kde kdysi stála vesnice Fleury, dnes je tu jen les, „mraveništnì“ terén země poznamenané dělostřelbou (ten je tu všude, nikde rovina, samá „mraveniště“) napovìdá, proč vesnice Fleury patřì mezi mìsta označené Village Détruit29. Odtud se přesunujeme na Ossuaire - Osárium, Ivek se věnoval filmovánì v okolì s asákem Borkem (nosičem stativu), uvnitř jsme uţ nebyli 30, došli jsme pak ke stromkům, které zde zasadili mladì z různých států, včetně ČR, máme tu vlaječku, ale je to takové celé nedodělané.. Pokračujeme k Tranchée des Baionnettes. Monumentálnì památnìk nad zákopem, kde byly zeminou při výbuchu granátu zasypáni vojácì, zůstali tu a jako hrůzný důkaz tu ze zasypaného okopu mìsty vyčnìvajì hlavně pušek a hroty bajonetů. Přejìţdìme kolem pomnìku leţìcìho francouzského vojáka k pevnosti Douamont, tady byl školnì prapor jiţ vloni, tentokrát je prohlìdka zevrubnějšì a poučenějšì. Poté mìřìme k pevnosti Vaux, a cestou zastavujeme u zákopů označených Boyan de Londres, táhne sem zvuk zvonů z ústřednìho památnìku - kaple, dále pak zastávka u Tavanneského tunelu, neznáme přesně jeho úlohu, zřejmě tudy vedla ţeleznice pro rozvoz munice do pevnostì a tady mizela v tunelu pod terénem. Dnes je z něho jenom vstupnì torzo. Ve stìnu lesa, který milosrdně pokryl rozbitý terén, dáváme odpolednì pauzu. Po svačince pokračujeme aţ k pevnosti Vaux, je podobná Douamontu, byly označovány jako sesterské pevnosti, z vrcholu je vidět v dálce 29

Village détruit - zničené vesnice. Mìsta jsou pietně udrţovanými památkami. Zde stály vesnice, které byly v roce 1916 v podstatě vymazány z povrchu země a na mìstě samém jiţ neobnoveny. Vaux, Fleury, Bezonvaux, Douamont, Beaumont, Haumont… 30

Vnitřek kaple a osárium známe z minulé návštěvy, proto aspoň stručné pocity Honzy, Yona a Vaška, kteřì šli dovnitř: Shodujì se na „němém úţasu, který uvnitř pociťovali tak, ţe si ani netroufali promluvit. Velikost prosoru, mnoţstvì obětì a červené přìšeřì způsobené světlem procházejìcìm okny – to vše je neopakovatelný a hloboký záţitek.“ 16

Ardeny 2005

Osarium i Douamont. Vaux je zachovalejšì neţ Douamont, jsou zde rozstřìlené zbytky pevnostnìch zvonových kopulì, jejich tloušťka je úctyhodná. Odtud se jakoby vracìme zpátky a vyjìţdìme z kopců Meuské pahorkatiny k vesnici Vaux, projeli jsme jì, jakýsi památnìk je po pravé ruce, mìjìme ho a pokračujeme ke zmizelé vesnici Bezonvaux31. Tady je to velmi působivé, cedulky s označenìm kdysi stojìcìch budov, na betonových deskách uchyceny zbytky z domácnostì, střepy, části vozů, nástrojů apod. Pak sjìţdìme zpět aţ do Verdunu, projìţdìme město a mìřìme na levý břeh Meusy a dále na sever. Cestou jsou po levé straně zalesněné vršky, tam jsou, či byly levobřeţnì pevnosti – Bois Bourrus, Marre, Vacherauville, objìţdìme je a mìřìme na kótu Mort Homme, je tu velký památnìk (dost morbidní, v realistické uniformě je oblečen skelet člověka, smrt z toho kouká na sto honů). Terén je tady stejně poznamenaný bojem před 90ti lety, jako na pravém břehu. Posedáváme na lavičkách kolem památnìku. Letošnì akce se nám krátì. Fotìme a točìme. Je krásně. Vracìme se do Verdunu a posedìme kousek od Meusy před bistrem, na ratanhových ţidlìch na chodnìku. garçon nám nosì pivo, chvilku klábosìme, chvilku hrajeme takovou tu hru, komu půjde lepšì holka a potom si dáme dokonce Mimo mísu. Později zvládneme nákup masa u Leclerca (tentokrát bez excesů) a jedeme do campu. Opět grilovánì, kuřecì roládička, ta byla výborná a jakési francouzské grilovacì klobásy, ty byly slabšì, kdovì, zda byly vůbec grilovacì, protoţe se tak vypekly, ţe voda z nich nám uhasila skoro všechno dřevěné uhlì. Jo - a Ivkovi vypadla ta přilepená zubnì náhrada za 500,- Kč, leč nepropadl smutku, nebo to aspoň nedal najevo. Později večer opět hrajeme Mimo mísu, to je uţ skoro nemravné! Mělo by se přece karbanit, hrát o prachy poker, nebo aspoň v kostky, hovořit o válce, chlastu a o ţenských!! A mìsto toho? „…černý pták s červenou čepičkou, takový lesnì doktor…“ nebo „…ty dva blbci to vyrábějì tam, co chodì do práce, vede se to v drátech a je to vlastně energie, kope to, dobrý sluha a zlý pán…“, no, prostě hrůza hrůzoucì!!

15. 9. čtvrtek

8.

(Lorraine American Cemetery Saint Avold, cesta domů)

Pršì, balìme v dešti, odjezd z Verdunu kolem 9:30, mìřìme do Saint-Avold – je tu největší americký hřbitov v Evropě32 a druhý největšì na světě, ten úplně největšì je v Manile na 31

Bezonvaux, vesnice, která leţela v severovýchodnì části válečných polì 1916. V r. 1750 měla 30 obyvatel, v r. 1851 317, v r. 1901 173 a v r. 1913, chvìli před Světovou válkou 149. Byla zcela zničena. 32

Lorraine American Cemetery and Memorial, Saint Avold, France Je zde celkem 10 489 padlých, z toho 200 jich má Davidovu hvězdu, je tu 8 ţen (z Army Nurses, Women's Army Corps, a z American Red Cross) a 151 jmen bezejmenných (Unknown Soldier) napsaných na stěně. 17

Ardeny 2005

Filipìnách. Naproti byl patnìk Svobody, moţná poslednì ve Francii. Hřbitov je skutečně impozantnì, rozsáhlý, pršì a jsme tu takřka sami. Ivek pravil: „Tak sami, ţe Borek, který nechal foťák ve Visitors Center, kdyţ dělal zápis do knihy, o něj - potaţmo já o něj - nepřišel.“ Neměl ho kdo ukrást. A navìc - vzali ho do úschovy američtì hoši, co tu majì sluţbu a tak by se asi neztratil. Leč některé naše chlapce je čìm dál, tìm vìc potřeba hlìdat. A bude hůř…

Stále pršì a je hnusně, cestou na hranici mìjìme ukazatele k Maginotově linii či k jejìm jednotlivým částem. Po přìjezdu do Německa se začìná dělat hezky, u Karlsruhe je zhruba 25 km zácpa, takţe jedeme krokem. Mìjìme letadla v Siensheimu, hrad Hohenlohe, dálnice vede uţ skoro k českým hranicìm. Jede se dobře, večeřìme uţ u Plzně v motorestu s českou kuchynì a tady se rozdělìme. Vašek pokračuje dál, my mìřìme do Prahy.

Honza tady vysedá a mìsto něj nabìráme Věru, která měla hlìdacì sluţbu u pséka Barta. Má boreliózu (Věra, Bart ne, ten je v pohodě) a tak je veselo, cestou Honzu potěšì, ţe stopka, která se objevila v Kralupech a kde platil pokutu, uţ je zase oddělaná, asi to byl jeden z policejnìch chytáků. Do Mělnìka přijìţdìme asi o půl desáté. Teprve teď, kdyţ vystoupìme z Honzova auta, pro nás akce definitivně končì33.

Je tady také pochováno celkem 28 dvojic bratrů. I bratry válka často pohltila, nenì to jen filmové a literárnì klišé. Uţ v Belgii, na Henri – Capelle, jsme filmově dokumentovali křìţe bratrů Mayersových z Pensylvanie, tady jsme si opsali Wilkosovy kluky: Edward J.Wilkos PFC157 INF 45DIV, New Jersey Dec.11, 1944 Steve S.Wilkos PFC351 INF 88Div, New Jersey Apr.13, 1945) 33

Skočìme si pro flaštičku a zapìjìme úspěšnou cestu i tu boreliózu. Ale to uţ je civilnì záleţitost a do tohoto lìčenì vlastně vůbec nepatřì… 18

Ardeny 2005

RYCHLÉ ZHODNOCENÍ LETO ŠNÍ AKCE PO NÁVRATU

Bylo to jiné neţ loni, komornějšì, nikde ţádná tlačenice, ţádné televiznì štáby, ţádné ochranky. Jiný kraj, jinì lidé34, jiné souvislosti. Posádka byla vstřìcná, bez problémů35 a srandy bylo dost a dost. Co vytknout? Asi by se měly přìště vìce rozdělit úkoly mezi jednotlivý lid, to máte: předstartovnì nákupy, vařenì, navigace, sledovánì financì a účty, přìprava materiálů… Škoda, ţe nebylo lepšì počasì, přece jenom slunìčko pozvedává úroveň všeho děnì minimálně o třìdu a film i fotky pak vycházejì mnohem lìp. Ale jinak bez diskusì – spokojenost. Byl to dobrý a poučný zájezd a jako vţdy při probìrce materiálů zjišťujeme, co vše jsme měli znát a co všechno jsme ještě neviděli… to je ovšem - naštěstì - náš tradičnì, vţdycky se opakujìcì a neodstranitelný pocit. Tak tedy, kam příště?!

34

Tak třeba ţenská populace v Ardenách…třeba jsou ty holky odolné v zimě, třeba jsou pracovité a je na ně spoleh, ale krásy moc nepobraly. Je vidět, ţe Amìci v zimě 1944 - 45 neměli moc času, vycházek a volna, takţe nemohli občerstvit mìstnì genofond. A ani se nedivìme Jillovi, ţe mu učarovala Dada – přece jen, na českou holku Belgičanka nemá… 35

Pomineme-li to pětiminutové extempore na parkovišti před marketem, viz. „Excuse nous, monsieur Leclerc!“ 19

Ardeny 2005 – Přílohy

obsah

Přílohy Žádná pořádná publikace s aspiracemi na literaturu faktu se neobejde bez příloh. Tady jsou: OBSAH

1/ 2/ 3/ 4/ 4/ 5/ 6/ 7/ 8/ 9/ 10/ 11/ 12/ 13/ 14/ 15/ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 16/

Chronologie ardenské bitvy ............................................................................................ 21 Kdo to v Ardenách schytal první? ................................................................................. 24 Vyúčtování .......................................................................................................................... 24 Střední tank PzKpfw V Panther (SdKfz 171) ............................................................... 25 Panzerkampfwagen VI B - TIGER II – Königstiger ...................................................... 28 Stíhač tanků Panzerjäger 38(t) Sd.Kfz.138/2 - Hetzer................................................. 33 88 mm Flak 18 .................................................................................................................... 34 Enigma................................................................................................................................. 35 Německé pěchotní zbraně ............................................................................................... 37 Spojenecké pěchotní zbraně........................................................................................... 40 Half-track Personnel Carrier M3 ..................................................................................... 45 WC-51 Dodge 4x4 Army Truck........................................................................................ 45 VW 82 Kübelwagen .......................................................................................................... 45 NSU HK-101 Sd.Kfz.2 Kleines Kettenkraftrad ............................................................. 46 Sd Kfz 303 Goliath, B V-Motor, Gerät 671..................................................................... 46 Verdun ................................................................................................................................. 47 Od Bastily k Sarajevu ........................................................................................................... 49 Plány a taktiky ....................................................................................................................... 49 2.1 Schlieffenův plán ...................................................................................................... 49 2.2 Francouzské plány.................................................................................................... 51 Rok 1914 ............................................................................................................................... 52 Rok 1915 ............................................................................................................................... 54 Rok 1916 ............................................................................................................................... 54 Verdun .................................................................................................................................. 54 Před střetem .......................................................................................................................... 56 Chronologie bitvy .................................................................................................................. 57 Závěrečné údaje: ................................................................................................................... 64 Mapová část ....................................................................................................................... 67

20


1/

chronologie ardenské bitvy

Chronologie ardenské bitvy Ardeny 1944; Peter H. Gryner; Vail, Colorado – Praha 1993

1944 - Dělostřelecký přepad nic netušìcìch amerických jednotek zahajuje v 5:30 hod poslednì Hitlerovu ofenzìvu na západnì frontě.

18. 12.

17. 12.

16. 12.

1944

- Tři německé armády (18 divizì, z toho 5 pancéřových), zhruba 250 000 muţů, zaútočilo na frontě široké 130km . Proti nim stálo 5 pěšìch a jedna obrněná divize, posìlené dvěma mechanizovanými oddìly a 7 prapory ţenistů, zhruba 80 000 muţů. - Obrana Losheimské průrvy36 se začìná hroutit. - Americké 2. a 9.divize úspěšně čelì útoku 6.pancéřové armády v oblasti RocherathKrinkelt. - Ve večernìch hodinách se hroutì obrana 106.americké divize na Schnee Eifel a otvìrá tak cestu do Losheimské průrvy. - V noci Eisenhower uvolnì ze zálohy 7. a 10.obrněnou divizi - Ráno Peiper obsazuje Büllingen a 18. VG divize zajistì Schoenbergský most. Obklìčenì 106. amer. divize je dokončeno. - SS jednotka Peiperovy bojové skupiny37 postřìlì americké zajatce u Malméd (t.zv. „malmédský masakr“). - Odpoledne je Peiperův postup na St.Vith zdrţován zácpami na silnicìch. - Eisenhower uvolňuje ze zálohy 17. a 82.výsadkovou divizi. - Obránci vesnic Rocherath a Krinkelt38 za podpory dělostřelectva odráţejì všechny pokusy SS jednotek o průlom. - Ve středu fronty tanky 2.SS Pz.div. prolomì pozice 110.pluku 28.americké divize a otvìrajì cestu na Bastogne. - Po setměnì Piper zastavì své tanky před městečkem Stavelot. - Po překročenì řeky Clerf u Clervaux narazily Manteuffelovy tanky na záloţnì rotu tanků 9.americké obrněné divize. Útok na Bastogne je tak dočasně zadrţen. - Peiper se snaţì obejìt čerstvě zesìlenou obranu Stavelotu a je zastaven americkými ţenisty u Trois Pont.

36

Losheimská průrva: Asi 10km široký prostor v pohořì Schnee Eifel u Losheimu (uprostřed mezi Prümem a Monschau). Tato 10km široká oblast byla pouţita jako nástupnì prostor pro německý postup na západě v letech 1870, 1914 a 1940. Z nepochopitelných důvodů to bylo nejslaběji chráněné mìsto americké obrany (jiţnì část cca 900 muţi 14.obrněné skupiny a severnì část pouze průzkumnými hlìdkami v jeepech, které tudy projìţděly v hodinových intervalech. Losheimská průrva se stala jediným mìstem, kde se Němcům podařilo prolomit obranu tak, jak určoval plán „Wacht am Rhein“. 37

Kampfgruppe Peiper spadala pod I.SS Pz sbor. Měla cca 4000 muţů a sestávala z 85 střednìch a těţkých tanků Mark IV a Mark V – Panther, 80 obrněných transportérů, praporu PL děl a 105mm houfnic, dvou rot ţenistů a průzkumné roty. 38

viz text na str.6 „Kdo to v Ardenách schytal první?“ 21

26. 12.

25. 12.

24. 12.

23. 12.

22. 12.

21. 12.

20. 12.

19. 12.


39


- Výsadkáři 101.výsadkové divize odráţì útok divize Lehr jv. od Bastogne. - Američané znovu obsazujì Stavelot a Piperův úderný oddìl zůstává odřìznut od 1.SS Pz divize. - 8000 Američanů se vzdává na Schnee Eiffel - Obránci St. Vith odráţejì Manteuffelovy pokusy prorazit k Máse. - Jednotky 2.americké divize vyklìzejì Rocherath – Krinkelt a zaujìmajì obranu na Elsenborském hřebenu. - Dietrichova 6. Pz brigáda je donucena přesunout těţiště postupu do Losheimské průrvy. - Eisenhower svolává naléhavou schůzku velitelů armádnìch skupin. - Montgomery se ujìmá velenì jednotek severně od výběţku (od Bradleyho přebìrá rovněţ velenì nad 1.americkou armádou). - Zesìlená obrana St.Vith, za těţkých ztrát, odráţì útoky Manteuffelových tanků a blokuje silnice k Máse. - 12. a 277. VG divize dobývajì St.Vith. - Němci vyzývajì obránce Bastogne, aby se vzdali. Velitel 101.výsadkové divize McAuliffe odmìtá, obráncům však docházì střelivo. - Během noci zbytky amerických obránců opouštějì St.Vith. - Piperova skupina opouštì pro nedostatek benzìnu tanky a obrněná vozidla a ustupuje pod tlakem 30.americké divize. - Obklìčenì obránci Bastogne jsou zásobováni ze vzduchu, - 2.SS Pz divize obsazuje Baraque de Fraiture. - Předvoj Manteuffelovy 2.Pz divize proniká směrem na Dinant. - Osm kilometrů od Másy narazì na tanky 29.brit. obrněné brigády. - Rozhodujìcì útok na Bastogne je odraţen. - Předvoj 2.Pz divize, Kampfgruppe von Böhm, je napaden necelých 5 km od Másy 2.americkou obrněnou divizì. Německý postup je zastaven. - Spojenci nastupujì do protiútoku. - Von Runstedt navrhuje vzdát se plánu „Wacht am Rhein“ve prospěch „malého řešenì“39. - Pattonova 4.americká obrněná divize proniká do Bastogne. - Američané opět zìskávajì ztracenou iniciativu.

Plán útoku přes Ardeny s cìlem dobytì Antverp napadl Hitlera, kdyţ se zotavoval z červencového atentátu. Štábnì důstojnìci o něm pochybovali, nebylo jim ovšem dopřáno sluchu. Konečná verze plánu pod názvem „Wacht am Rhein“ byla dìlem schopného a generály respektovaného (na rozdìl od Keitela) gen. Jodla. Rundstedt i Jodl navrhli alternativnì plány, jejichţ cìlem mělo být dobytì Liége a obklìčenì části 1.americké armády v oblasti Cách. Tato skromnějšì, ovšem realističtějšì verze nesla krycì název „Herbstnebel“ a byla generalitou označována jako „malé řešení“. 22

27.-28. 12.

Montgomery prosazuje nevhodným způsobem změny ve struktuře velenì a vyvolá tìm krizi ve spojenecké alianci. Manteuffelovy pokusy o likvidaci koridoru u Bastogne končì neúspěchem.

31. 12.

Poslednì zoufalé německé pokusy o prolomenì spojenecké fronty jsou odraţeny

29. 12.


30. 12.


Prvnì slunečný den znamená zahájenì spojenecké letecké ofenzìvy. 1200 bitevnìch letadel zaútočilo na nepřátelské pozice, dopravnì tepny a komunikačnì střediska.

28.1. 1945

23. 1.

16. 1.

8. 1.

1. ledna

1945 Luftwaffe provede operaci „Bodenplatte“ – útok na spojenecká letiště v Holandsku a Belgii. Němci ztratili cca 300 letadel. Po týdnu neúspěšných útoků po celé ardenské frontě Hitler přesouvá 6.SS tankovou armádu na východnì frontu. Vojáci 1. a 3. americké armády si podajì ruce u Houffalize. Část německých jednotek zůstává odřìznuta od jádra ustupujìcìch armád. Bojová skupina B 7.americké obrněné divize vstupuje do St.Vith.

Bitva o ardenský výběţek oficiálně končì.

23


2/

kdo to v Ardenách schytal první

Kdo to v Ardenách schytal první?

6.SS pancéřová brigáda měla překvapujìcìm útokem prolomit obranu na Elsenbornském hřebenu a rychle postoupit k Meuse (čára Liege - Namur) Proti 2 divizìm 6.SS PB stálo 5 praporů nezkušené 99. americké divize. Kritickým sektorem byla oblast lesa na přednìch svazìch hřebene, před vesnicemi Rocherath a Krinkelt. Tìhu útoku nesla rota „K“ 393.pěšìho pluku, během střetu s pancéřovými granátnìky se z nì zachránila pouze jediná četa. Stejnému tlaku čelil i 1.prapor téhoţ pluku, ale vzhledem k lepšìmu terénu měl dobrý palebný prostor. Nezkušenost nově zformovaných divizì se tady projevila novými a novými útoky proti kulometům a minometům , nakonec došlo i na bodáky. 1. prapor ztratil v těchto bojìch vìce neţ 400 muţů, ale Němci neprošli. Hladovì a zmrzlì vojáci 99. americké divize prošli bojovým křtem s vyznamenánìm (to ovšem neplatilo o některých důstojnìcìch a velitelìch – gen. L.Gerow, velitel V.sboru, našel na velitelstvì 99.divize zmatek, nikdo mu nebyl schopen podat zprávu o situaci a velitel divize uprostřed mìstnosti hrál na piáno prý „aby si uklidnil nervy“...). Ardeny 1944; Peter H. Gryner; Vail, Colorado – Praha 1993

3/

Vyúčtování

Z 600 000 amerických vojáků zúčastněných v Ardenské bitvě bylo téměř 20 000 zabito a 40 000 zraněno. Byly zničeny 2 pěšì divize, přičemţ z jedné z nich, 106.divize, se 7 500 muţů vzdalo, coţ byla největšì hromadná kapitulace v celé válce proti Německu. Materiálnì ztráty se týkaly zejména 800 zničených Shermanů a jiných bojových vozidel. Steohen E. Ambrose - Bratrstvo neohroţených

Jaké byly výsledky operace „Wacht am Rhein“? Vìce neţ 23 tisìc mrtvých, z toho přibliţně 13 tisìc Němců a deset tisìc Američanů. Kromě padlých bylo v Ardenách také cca 46 000 raněných a 21 000 pohřešovaných, coţ v americké terminologii zahrnuje nejen nezvěstné, ale i zajaté. Britské ztráty jsou ve stejném měřìtku zcela nepatrné – asi 200 padlých. W.Churchil ve svém hodnocenì ardenské bitvy v britské Dolnì sněmovně prohlásil, ţe na kaţdého Brita, který se zúčastnil bitvy, připadá 30 aţ 40 Američanů a jejich ztráty byly 60–80x většì, neţ britské40. Tyto relace jsou dostatečným důvodem k tomu, aby tato bitva byla povaţována svým rozsahem za největšì a nejúspěšnějšì americkou bitvu 2.světové války. Němci touto operacì nezìskali nic a jejich lidské i materiálnì ztráty byly v této fázi války nenahraditelné. Nakonec došlo na Guderianova slova, ţe 3 armády, které útočily v Ardenách, měly být pouţity na východnì frontě, kde mohly dočasně zdrţet ruský parnì válec… Peter H. Gryner - Ardeny 1944;

40

Toto vystoupenì mělo nepochybně utlumit otřesný dojem z excesů Montgomeryho, zejména jeho prohlášenì na tiskovce 7.ledna 45, kdy uţ bitva o Ardeny byla rozhodnuta. Obsahovalo totiţ věty jako…“kdyţ se situace začala zhoršovat, spojenecký tým se jednotně postavil proti německému nebezpečì a národnì zájmy šly stranou. Generál Eisenhower mě ustanovil vrchnìm velitelem severnì fronty, takţe jsem mohl nasadit do boje všechny bojeschopné jednotky britské skupiny armád…“ Toto prohlášenì vyvolávalo dojem, ţe to byl vlastně Monty, kdo zachránil situaci v hodině dvanácté… 24


4/

Panther

Střední tank PzKpfw V Panther (SdKfz 171)

Koncem roku 1941 Němci na východnì frontě stále častěji naráţeli na vynikajìcì sovětské tanky T-34 a těţké KV-1. Ani nejtěţšì německé PzKpfw IV jim nemohly čelit. Bezmocné bylo i protitankové dělostřelectvo (kanony Pak 35/36 ráţe 37 mm) a musely se pouţìvat protiletecké Flaky ráţe 88 mm. Pro řešenì této situace bylo rozhodnuto o rychlém přezbrojenì stávajìcìch PzKpfw III a IV kanony ráţe 50 a 75 mm a zesìlenì jejich pancéřovánì. Vznikly také prvnì samohybné stìhače tanků Marder II a Marder III, na které byly montovány 75 mm protitankové kanony i ukořistěná ruská děla. Dále bylo rozhodnuto o vývoji střednìho bojového tanku jehoţ parametry by byly srovnatelné s ruskými T-34. 20. listopadu 1941 speciálnì tým ve sloţenì prof. Porsche, ing. Oswald (MAN) a dr. Aders (Henschel) prozkoumal na východnì frontě ukořistěné tanky T-34 a KV-1. Závěry komise byly následujìcì: přednosti T-34 vyplývajì zejména z pouţitì většìch pojezdových kol, širšìch pásů, zkoseného pancìře a dlouhého kanonu, který umoţňoval vysokou úsťovou rychlost. Zprvu se uvaţovalo o přìmém okopìrovánì tanku T-34, ale pro technologické obtìţe bylo rozhodnuto o vývoji vlastnìho modelu. 25. listopadu 1941 zadal Waffenamt konstrukčnì zadánì na střednì tank firmám Daimler-Benz a MAN (Maschinenfabrik Augsburg - Nürnberg). Tank měl splňovat následujìcì parametry: hmotnost do 30 tun, kanon ráţe 75 mm s dlouhou hlavnì, pancéřovánì 40 - 60 mm, motor o výkonu 500 kW. Tyto poţadavky byly ale později stejně přehodnoceny, zejména hmotnostnì limit byl přìliš nìzký. Prototyp firmy Daimler VK 3002 (DB) připomìnal německou obdobu tanku T-34. Zřejmě i proto, aby v bojových podmìnkách nedocházelo k omylům, byl tento model nakonec odmìtnut. Návrh firmy MAN VK 3002 (MAN) byl úspěšnějšì a 2. června 1942 bylo rozhodnuto o jeho sériové výrobě pod názvem PzKpfw V Panther (SdKfz 171). Výrobní série nultá série – Ausf. A (D1) - prvnìch dvacet tanků Panther z předvýrobnì série. Po zahájenì sériové výroby byly přeznačeny na Ausf. D1. Tyto tanky měly poněkud odlišnou velitelskou věţičku s převisem nad základnou věţe. Poháněl je motor Maybach HL P45 210 o výkonu 480 kW. Kanon byl pouţit 7,5 cm KwK 42 L/70 s jednokomorovou úsťovou brzdou. Pojezdové ústrojì tvořilo 8 velkých pojezdových kol uloţených po čtyřech ve dvou řadách za sebou. Na těchto tancìch byla ještě provedeno řada různých úprav a změn. Byla zjištěna řada závad, které ale nebyl čas odstranit, protoţe nebylo moţné zpoţděnì výroby. 25


Panther

Ausf. B a C – plánované, ale nerealizované modely s vylepšenou převodovkou Ausf D (D2) – prvnì sériová výrobnì verze, která začala být vyráběna 11. ledna 1943 po dokončenì 20 tanků předvýrobnì série (Ausf.A (D1)). Byla zde pouţita standardnì velitelská věţička s průzory, kanon 7,5cm KwK 42 L/70 s dvoukomorovou úsťovou brzdou, čelnì pancìř 80 mm. Tank poháněl motor Maybach HL 230 P30 o výkonu 515 kW. Po stranách byly umìstěny výmetnice zadýmovacìch granátů. Tanky Panther Ausf.D2 vyráběné od poloviny roku 1943 měly několik změn. Byla pouţita velitelská věţička s periskopy, pancìř byl pokryt zimmeritem a nad hornì částì pásů bylo přìdavné závěsné pancéřovánì. Výfuky byly opatřeny speciálnìmi tlumiči plamene. Ve věţi byl otvor na vyhazovánì prázdných nábojnic. Celkem bylo vyrobeno 850 kusů verze Ausf. D2. Ausf. A – nebyla označena Ausf. E, ale Ausf. A. Tato série byla zavedena do výroby v srpnu 1943 po bitvě u Kurska, kde měly tanky Panther bojovou premiéru. Byla zde definitivně zavedena standardnì velitelská věţička s periskopy, kulovitá lafeta pro uchycenì kulometu MG 34, monokulárnì zaměřovač (mìsto předchozìho binokulárnìho). Došlo i k vylepšenì výfukového systému. Celkem bylo vyrobeno 2000 Pantherů Ausf. A. Ausf. G – poslednì sériová verze vyráběná od března 1944. 26. února vydal Hitler nařìzenì o vypuštěnì řìmských čìslic z označenì tanků Panther a Tiger. Tank se tedy dále nazýval PzKpfw Panther Ausf. G. U tohoto typu bylo zlepšeno pancéřovánì, modifikovány ventilátory bojového i motorového prostoru. Reflektor byl umìstěn z korby na blatnìk. Opět byl pozměněn výfukový systém (problematické mìsto tanku). Celkem bylo vyrobeno 3140 kusů verze Ausf. G. Celkem bylo v letech 1942 - 1945 vyrobeno téměř 6000 kusů tanku Panther v továrnách MAN, Daimler-Benz, Henschel a MNH (Maschinenfabrik Niedersachsen - Hannover) Plánované modely Ausf. F – vývoj začal v polovině roku 1944. Tento typ měl mìt nový typ věţe, zesìlené pancéřovánì na 120 mm na čele a 60 mm na bocìch. Kulomety MG 34 měly být nahrazeny útočnou puškou MP 44 ráţe 7,9 cm a kulometem MG 42 ráţe 7,9 cm. Kanon měl být pouţit 7,5 cm KwK 44 L/70. Dále měl být pouţit zaměřovač TZF 13 se stereoskopickým dálkoměrem (15x zvětšujìcìm). Bylo provedeno mnoho dalšìch změn i na trupu tanku a uvaţovalo se i o pouţitì výkonnějšìho motoru Maybach HL 230 (596 kW). Do konce války byly vyrobeny pouze 2 prototypy. Panther II vývoj Ausf. F měl vyústit aţ v model Panther II. V únoru 1943 Waffenamt předloţil poţadavek na unifikaci výroby tanků Panther a Tiger II. Pro racionalizaci výroby mělo být pouţito co nejvìce součástì z Tigeru. Panther II tak měl mìt kanon 8,8 cm KwK 43 L/71 stejně jako Tiger II. Bylo zesìleno pancéřovánì aţ na 150 mm na čelnì straně věţe. Pojezdová kola byla pouţita stejná jako u Tigeru II. Do konce války byl vyroben pouze jeden prototyp a Panther II tak uţ do bojů nezasáhl. Panzerjäger Panther (Jagdpanther) (SdKfz 173) - nejvýznamnějšì modifikacì tanku Panther byl tento stìhač tanků zvaný Jagdpanther. Byl vybaven klasickým protitankovým kanonem 8,8 cm Pak 43/3 L/71 (prvnì verze měly PaK 43/2) a jednìm kulometem MG 34 ráţe 7,92 mm 26


Panther

umìstěným v přednì části nástavby. Stejně jako u StuGu měl kryt kanonu charakteristický tvar zvaný Saukopf ("prasečì hlava"). Přednì pancìř měl tloušťku 80 aţ 100 mm. Celkem bylo od prosince 1943 do konce války vyrobeno asi 380 kusů (některé byly přestavěny i na velitelské vozy). Poprvé byly tanky Panther Ausf. D2 nasazeny v bitvě u Kurska v červenci 1943 v rámci 4. tankové armády. Jejich nasazenì bylo zbytečně urychleno a vìce neţ s nepřìtelem se jejich osádky museli potýkat s mechanickými problémy tanku. Vyjìmkou nebyl obrázek Pantheru s velkým plamenem šlehajìcìm z výfukového systému. Nebýt těchto problémů byl by Panther srovnatelný s ruským T-34. T-34 měl dìky niţšì hmotnosti většì pohyblivost, rychlost a operačnì dosah, Panther měl zase dìky silnějšìmu pancéřovánì lepšì ochranu a většì palebnou sìlu na střednì a delšì vzdálenost. Hitler měl v Panthera velkou důvěru a nastolil poţadavek výroby aţ 600 kusů Pantherů měsìčně, kvůli čemuţ byla omezena výroba spolehlivých PzKpfw IV. Ve skutečnosti se výroba velmi pomalu rozbìhala a v roce 1944 se vyrábělo průměrně 330 Pantherů měsìčně. Po překonánì mnoha mechanických závad se Panthery staly jedněmi z nejlepšìch tanků války. Byly jimi vyzbrojeny, stejně jako Tigery, předevšìm preferované tankové divize SS, nebo elitnì jednotky wehrmachtu, jako např. divize Grossdeutschland. Po vyloděnì v Normandii neměli západnì spojenci tank, který by Pantheru mohl čelit, jeho čelnì pancìř byl přìliš silný. Panther naopak mohl dìky své palebné sìle vyřazovat spojenecké tanky na střednì vzdálenost. Na likvidaci jednoho Pantheru bylo třeba 4-5 amerických tanků M4 Sherman, z nichţ jeden musel útočit na bok nebo záď. Nejlepšìm způsobem jeho vyřazenì z boje byl zásah do pojezdového ústrojì a tìm jeho znehybněnì. Věţe tanku Panther, většinou z poškozených vozidel, se také často pouţìvaly samostatně jako součást opevněnì, např. v Itálii v Gustavově linii nebo v pouličnìch bojìch v Berlìně v dubnu 1945.

Posádka

5 muţů

Výkon motoru

515 kW při 3000 ot/min

Hmotnost

44 800 kg

Max. rychlost

45 km/h na silnici, 30 km/h v terénu

Rozměry

délka 9090mm (korba 6900mm), šìřka 3270 mm, výška 2995 mm

Dojezd

200 km po silnici, 100 km v terénu

Pancìř

16 aţ 120 mm

Překonávánì překáţek

stěny 90 cm, brody 190 cm, okopy 245 cm, stoupánì 70%

Výzbroj

kanon 7,5 cm KwK 42 L/70 s 80 náboji, náměr –10° aţ +15°, 2 kulomety MG 34 (ráţe 7,92 mm) s 4800 náboji, granátomet ráţe 92 mm

Pohon

dvanáctiválec Maybach HL 210 P45 (nebo HL 230 P30) chlazený kapalinou

27


4/

Königstiger

Panzerkampfwagen VI B - TIGER II – Königstiger Heinz Guderian - povel tankovým posádkám

"Jízdenka na konečnou!"

Tank Panzerkampfwagen VI Ausf. B nebo téţ Tiger II nebo téţ Königstiger byl poslednìm německým sériově vyráběným tankem 2.světové války. Zároveň byl také tankem nejtěţšìm a nejsilnějšìm. Představitelé německé armády i průmyslu spatřovali budoucnost ve výrobě těţkého tanku vyzbrojeného některou verzì tolik osvědčeného protiletadlového kanonu FlaK 41 ráţe 88 mm. Kromě dané výzbroje měl mìt stroj skloněný pancìř všech stěn o sìle 150 mm na čele a 80 mm na bocìch. Na silnici měl být tank schopen dosáhnout rychlosti alespoň okolo 40 km/h. Do vývoje tanku se zapojila firma Henschel a firma Porsche. Vývojem věţe byla potom pověřena firma Krupp. Tedy stejnì hráči, jako při vývoji tanku Tiger I, a nutno předeslat, ţe stejný byl i výsledek. Firma Porsche neuspěla a pro sériovou výrobu byl přijat výrobek firmy Henschel. Porscheho projekt byl veden pod označenìm VK4502 (P) a práce na stavbě prvnìch třì jeho prototypů započaly v únoru 1942. Konstrukce stroje vycházela do značné mìry ze staršìho projektu VK4501 (P), tedy neúspěšného prototypu tanku Tiger I. Profesor Porsche opět pouţil svůj nešťastný benzìno-elektrický pohon. A právě tento prvek se stal, stejně jako u Tigeru I, důvodem jeho neúspěchu. U tohoto pohonu nehnal spalovacì motor přìmo nápravu, ale pouze elektrický generátor. Ten potom dodával energii elektromotoru, který teprve poháněl nápravu. Výhodou tohoto řešenì byla většì plynulost jìzdy a zvyšovánì rychlosti stroje. Řìzenì těţkých pásových vozidel, obzvláště v náročném terénu, nebylo vůbec snadnou záleţitostì a tento systém pohonu jej měl usnadnit. V praxi však byla tato výhoda převáţena nešvary kombinovaného pohonu, zejména zvýšenou poruchovostì a velkými ztrátami energie. Podvozek prototypu byl na kaţdé straně tvořen šesti velkými plnými pojezdovými koly, která byla zavěšena a odpruţena v párech. Vepředu potom bylo kolo hnacì a vzadu kolo napìnacì. Shora dosedal pás přìmo na pojezdová kola. Pohon zajišťovaly dva spalovacì motory a dva elektromotory. V prosinci 1942 byl projekt Porscheho Tigeru P2 zastaven. Důvodem byly obavy armádnìch odbornìků, ţe stroj nebude splňovat jejich poţadavky. Tyto obavy vycházely ze zkušenostì s testy prototypů VK4501 (P), které toho roku propadly ve výběrové soutěţi se strojem firmy Henschel. I tentokrát sliboval projekt Henschel většì výkon a spolehlivost a proto se měly zdroje soustředit právě na něj. V době zrušenì projektu nebyl ještě dokončen ani jeden z 28


Königstiger

Porscheho prototypů a tak jiţ ţádný z nich ani nevznikl. Po zastavenì projektu profesora Porscheho obdrţel Henschel objednávku na výrobu nejen prototypu, ale rovnou i prvnì série svého tanku v počtu 350 kusů. Situace na frontě totiţ nedovolovala čekat se zahájenìm sériové výroby aţ na výsledek zkoušek prototypů. Přìpadné objevené nedostatky měly být tudìţ odstraňovány aţ v průběhu výroby… Firma Henschel začala pracovat na svém stroji v květnu 1941. Henschelovi konstruktéři vycházeli rovněţ ze zkušenostì s výstavbou stroje VK4501 (H), který vyhrál výběrové řìzenì a začal být sériově vyráběn jako tank Tiger I. Konstruktéři ovšem provedli řadu změn, které měly odstranit problémy staršìho podvozku, které se projevily během testů a provozu. Zároveň se snaţili řešit co nejvìce součástek tak, aby byly kompatibilnì s rovněţ vyvìjeným tankem Panther II, coţ by vývoj a pozdějšì výrobu obou strojů znatelně zlevnilo. Stejné měly být motory, převodovky, pojezdová i hnacì kola, pásy a spousta dalšìch prvků. Projekt Panther II byl ale nakonec zrušen, takţe tato snaha po budoucìch úsporách vyšla naprázdno. Pojezdová kola nového stroje byla, podobně jako kola pozdnìch tanků Tiger I, plná a celoocelová. Odlišné však bylo jejich uspořádánì. Konstruktéři se je snaţili oproti tanku Tiger I zjednodušit. U staršìch "jedniček" totiţ docházelo poměrně často ke vtaţenì kamene do prostoru mezi překrývajìcìmi se koly a jejich následné deformaci nebo zadřenì. Mezi koly rovněţ často zamrzalo bláto coţ potom znesnadňovalo rozjetì tanku. To se u nového podvozku nesmělo opakovat. Vyhnout se překrývánì kol úplně nebylo moţné, protoţe pro nesenì tak těţkého tanku bylo prostě třeba hodně kol, na které by se jeho hmotnost rozloţila. Pokud by byla kola umìstěna za sebou, byl by stroj neúměrně dlouhý a neschopný manévrovánì. U nového podvozku měla tedy být plocha překrytì kol alespoň co nejmenšì. Nový stroj měl na kaţdé straně podvozku 9 os pro pojezdová kola. Ta byla na osách umìstěna ve 2 řadách, 5 kol ve vnějšì a 4 ve vnitřnì řadě. Kaţdé kolo bylo přitom zdvojené a jeho dva dìly byly na ose umìstěné hned u sebe. Kola tedy do sebe navzájem nezapadala ale pouze se překrývala. Zcela vepředu se potom nalézalo kolo hnacì a vzadu kolo napìnacì, obě loukoťového provedenì. Podpůrné kladky nebyly třeba, neboť pás shora dosedal přìmo na pojezdová kola. Stroj pouţìval 2 druhy pásů, bojové, o šìřce 800 mm a přepravnì, o šìřce 660 mm. Bojové pásy se pouţìvaly pro běţný provoz tanku. Pro přepravu na ţelezničnìch vagónech byl ale stroj s těmito pásy přìliš široký a proto jej bylo před navagónovánìm nutno přezout do uţšìch pásů. Při výměně pásů nebylo nutné demontovat ţádná pojezdová kola. Jejich šìřka totiţ odpovìdala šìřce přepravnìch pásů. Bojové pásy potom svojì šìřkou pojezdová kola o něco přesahovaly. Přepravnì pásy byly součástì výbavy vagónů určených pro přepravu těchto tanků a sejmuté pásy bojové se potom nakládaly na vagóny spolu s tanky. Trup nového tanku připomìnal svým celkovým řešenìm trup tanku Panther, byl ale mnohem robustnějšì. Čelnì deska byla ostře skosená a po stranách z nì vystupovaly přednì blatnìky pásů. V jejì pravé části se nacházelo vypouklé polokulovité střeliště trupového kulometu MG 34 ráţe 7,92 mm. Palbu z kulometu vedl radista, který seděl v tomto mìstě trupu. Mimo to obsluhoval radista stanici Fu5, jejìţ dvoumetrová prutová anténa byla umìstěna na pravém okraji trupu za věţì. Nalevo od radisty seděl řidič, který ovládal stroj pomocì volantu a při poruše hydrauliky potom pomocì brzdných pák. Řidič i radista měli přìmo nad hlavou své vlastnì průlezy k nástupu a výstupu. K výhledu z vozidla slouţil kaţdému vlastnì periskop, který ústil ve stropnì desce trupu před jejich průlezy. Periskop řidiče byl otočný, radistův byl pevný. V zádi trupu byl motorový prostor, který ukrýval dvanáctiválcový benzìnový agregát Maybach HL 230 P30 o obsahu 23 litrů a maximálnìm výkonu 700 konì při 3000 otáčkách za minutu. Ve stropě motorového prostoru se nacházela pletivem chráněná ústì ventilátorů a kryt otvoru pro 29


Königstiger

servisnì přìstup k pohonné jednotce. Převodovka byla potom umìstěna v samotné přìdi trupu a spojena s motorem hřìdelì vedoucì pod podlahou bojového prostoru. Konstruktéři zvolili převodovku Maybach Olvar 40 12 16 B s osmi stupni pro jìzdu vpřed a čtyřmi reverznìmi. Tank byl schopen dosáhnout na silnici maximálnì rychlosti 38 km/h. V terénu potom jeho rychlost klesla cca k 15 aţ 20 km/h. I taková rychlost je však úctyhodná uváţìme-li, ţe hmotnost obrněnce byla 68,5 tuny (hodnota platná pro tank s věţì Porsche). Tiger II pouţìval motor o stejném výkonu jako pozdnì verze tanku Tiger I, ačkoliv byl o téměř 12 tun těţšì. Je tedy zřejmé, ţe byl silně podmotorován, coţ vedlo k velkému namáhánì pohonné jednotky i převodovky a zvyšovalo jejich sklon k poruchovosti. Na základě zkušenostì z východnì fronty byl motor tanku vybaven jednìm zajìmavým zařìzenìm, které usnadňovalo startovánì tanku v mrazech. Tzv. Kühlwasserheizgerät byla nádrţka napojená na chladicì soustavu, ke které bylo moţno přiloţit zapálenou pochodeň k předehřátì chladìcì kapaliny. Boky trupu byly posety úchyty k připevněnì všemoţného přìslušenstvì, jako byla vlečná lana, lopata, hever, sekyra apod. Na samé spodnì hraně bočnìch stěn trupu byly potom upevněny plechové blatnìky, sestávajìcì z několika samostatných dìlů. Zadnì stěna trupu byla rovněţ zešikmená a směrem vzhůru se po nì táhly dva výfuky, chráněné u většiny strojů plechovými kryty. Uprostřed trupu byla symetricky k jeho podélné ose umìstěna plně otočná věţ tanku. Věţ byla dìlem firmy Krupp, která během jejìho vývoje úzce spolupracovala s profesorem Porschem. Právě Ferdinand Porsche byl autorem jejìho modernìho a elegantnìho designu a proto bývá tato věţ někdy nazývána Porsche Turm (věţ Porsche). V době zamìtnutì Porscheho prototypu tanku jiţ byl v halách firmy Krupp před kompletacì celkem 50 těchto věţì. Proto bylo rozhodnuto vyuţìt je i pro vìtězný podvozek firmy Henschel. Prvnì prototyp věţe Porsche byl zkompletován v lednu 1943 v úzké návaznosti na zakončenì vývoje hlavnì zbraně. Ve stejném měsìci totiţ dokončila firma Krupp vývoj nového tankového kanonu KwK 43 L/71 ráţe 88 mm, který Adolf Hitler osobně potvrdil jako hlavnì zbraň nového tanku. Čelnì stěna věţe byla zaoblená, boky byly zkosené směrem vzhůru, záď byla výrazně protaţená a zakončená zkosenou stěnou. Sìla pancéřovánì věţe byla 100 mm na čele a 80 mm na bocìch a zádi. V ose čelnì stěny byl umìstěn jiţ zmìněný kanon ráţe 88 mm, chráněný kónickým lìmcem. Vpravo od něj byl umìstěn kulomet MG 34 ráţe 7,92 mm (střìlna kulometu je dobře vidět na malém snìmku Porscheho věţe nìţe). Obsluhu kulometu měl na starosti nabìječ kanonu. Výhled při mìřenì mu zajišťoval periskop, který ústil ve stropě věţe přìmo nad jeho stanovištěm. V čelnì stěně, nalevo od hlavně kanonu, ústil binokulárnì optický zaměřovač Turmzielfenrohr 9b, který slouţil střelci z hlavnì zbraně. Zmìněné skutečnosti jiţ napovìdajì mnohé o rozmìstěnì členů posádku ve věţi. Napravo od kanonu tedy seděl nabìječ, nalevo od zbraně střelec. Poslednì z pětičlenné posádky - velitel, neseděl v podélné ose věţe, ale na jejì levé straně hned za střelcem. Velitel měl nad hlavou kruhovou velitelskou kupoli se 7 symetricky rozmìstěnými periskopy. Tubus velitelské kupole částečně zasahoval do levé bočnì stěny věţe a vytvářel v nì vybouleninu. Ve stropě kupole byl kruhový průlez s jednodìlným poklopem, který se otevìral vytočenìm do strany. Tento průlez slouţil k nástupu a výstupu velitele. Nabìječ měl také vlastnì průlez. Byl obdélnìkového tvaru, uzavìral se jednodìlným poklopem a nacházel se v pravé přednì části stropu věţe, nad nabìječovým stanovištěm. Kousek za tìmto obdélnìkovým poklopem se nacházel otvor elektrického větráčku kabiny a ještě kousek dále potom ústila hlaveň vrhače zadýmovacìch nebo šrapnelových granátů. Řidič neměl svůj vlastnì 30


Königstiger

průlez a k nástupu a výstupu pouţìval průlez velitele. Vrchol velitelské kupole obepìnal pás, na který se dal oběţně upevnit dalšì kulomet MG 34, kterým bylo moţno vést palbu na nìzko letìcì nepřátelská letadla. Protaţená záď věţe slouţila jako prostor pro pohotovostnì zásobu 16 kusů munice pro kanon. K nakládánì munice slouţil velký otvor v zadnì stěně věţe, který se uzavìral masivnìm jednodìlným krytem. Celková zásoba munice na palubě tanku byla 72 nábojů. Elegantnì zaoblenì čelnì stěny věţe s sebou přineslo jeden dost závaţný problém. Podle propočtů odbornìků firmy Krupp mohlo při zásahu do spodnì části zaoblenì dojìt ke kumulaci energie granátu směrem dolů a k tak proraţenì stropnì desky trupu, která nebyla tak silná jako čelo věţe. Konstruktéři hledali způsoby jak toto nebezpečì odstranit. Zkoušeli různě měnit sklon spodnì části čelnì desky ale zjistili, ţe po potřebných úpravách by hrany věţe, při některých úhlech jejìho natočenì, znemoţňovaly otevřenì řidičova nebo radistova poklopu. Proto se nakonec rozhodli vše vyřešit konstrukcì zcela nové věţe. Prvnìch padesát vyrobených tanků Königstiger tedy neslo věţ Porsche a všechny následujìcì kusy byly jiţ osazeny věţì novou, nazývanou někdy Henschel Turm, ale většinou prostě Serienturm (sériová věţ). Nová věţ měla o poznánì jednoduššì hranaté tvary. Sìla čelnì stěny vzrostla na úctyhodných 180 mm, pancéřovánì boků a zádi zůstalo na úrovni 80 mm a stropnì deska měla 40 mm. Kanon dostal nový masivnějšì štìt, který byl na pravé straně mìrně protaţen takţe chránil i střìlnu věţového kulometu. Napravo od kanonu opět ústil zaměřovač střelce. Tentokrát pro něj ale bylo třeba pouze jeden otvor neboť tank dostal nový zaměřovač Turmzielfenrohr 9d, který byl monokulárnì. Velitelská kupole zůstala stejného typu i na stejném mìstě jenom nynì jiţ nezasahovala do bočné stěny coţ podstatně zjednodušilo výrobu této partie. Obdélnìkový průlez nabìječe se posunul dozadu takţe byl nynì na úrovni velitelské kupole. Ústì větráčku kabiny a vrhače granátů se posunula naopak vpřed a byla nově před nabìječovým průlezem. V zadnì části stropu se nacházel kruhový otvor s jednodìlným poklopem, který slouţil k vyhazovánì prázdných nábojnic. V zadnì stěně věţe byl opět velký čtvercový otvor, který slouţil k nakládánì munice. Otvor se uzavìral jednodìlným masivnìm krytem. Zádnì část interiéru věţe slouţila opět k uskladněnì pohotovostnì zásoby munice pro kanon. S novou věţì vzrostla celková zásoba munice pro kanon na palubě na 84 kusů. Zásoba munice pro kulomet zůstala na 5850 nábojìch. Na bocìch věţe se objevily háky pro uchycenì náhradnìch dìlů pásů, které potom slouţily jako, svého druhu, dodatečné pancéřovánì. Hmotnost tanku s novou věţì vzrostla na 69,8 tuny oproti 68,5 tuny u strojů s věţì Porsche. Rozmìstěnì členů posádky se nezměnilo, stejně jako se nezměnila hlavnì zbraň. Tou byl i nadále velmi výkonný kanon KwK 43 L/71 ráţe 88 mm. Celkem se pro něj pouţìvaly čtyři druhy munice. Protipěchotnì Sprenggranate 43 s dostřelem 5000 metrů, průbojný Panzergranate 39/43, podkalibernì Panzergranate 40/43 a konečně kumulativnì Granate 39/40 HL. Jak jiţ bylo řečeno, vznikl prvnì prototyp budoucìho tanku Tiger II v listopadu 1943. Výroba se potom rozběhla od ledna 1944, kdy byly mimo dalšìch dvou prototypů V2 a V3 dokončeny rovněţ prvnì 3 sériové tanky. Produkce trvala aţ do března 1945 kdy výrobnì linky opustilo poslednìch 30 strojů. Během celého produkčnìho obdobì vzniklo v dìlnách firmy Henschel v Kasselu celkem 489 Königstigerů a to ve čtyřech výrobnìch sériìch. Původně bylo objednáno vìce neţ 600 tanků, ale spojenecké bombardovánì a celková válečná a hospodářská situace Německa na přelomu let 1944 a 1945 nedovolily tento poţadavek nikdy naplnit. 31


Königstiger

Oficiálnì název tanku zněl Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. B, oficiálně bylo ovšem pouţìváno rovněţ označenì Tiger II. Naproti tomu název Königstiger (královský tygr) se oficiálnìm nikdy nestal i kdyţ se v roce 1945 objevoval v německých hlášenìch. Kódové označenì vozidla bylo SdKfz 182. Ačkoliv bylo tanků Königstiger vyrobeno relativně zanedbatelné mnoţstvì staly se, po boku staršìch Tiger jedniček, skutečnými legendami tankové historie. Jejich palebná sìla byla obdivuhodná. Osmaosmdesátka umoţňovala tanku likvidovat protivnìka na vzdálenosti, na které oni nemohl pancìř Tigeru II ani poškrábat. Nejčetnějšì americký Sherman nedokázal probìt čelnì pancìř věţe a trupu Königstigeru ani z nulové vzdálenosti. Zato Königstigeru stačilo přiblìţit se k Shermanu na 2600 metrů k probitì věţe a dokonce jen na 3500 metrů k probitì trupu (ponechejme stranou schopnost na takovou vzdálenost skutečně zasáhnout). Probìt čelnì pancìř věţe a trupu Königstigeru ovšem nedokázal ţádný ze soudobých tanků spojenců ani Sovětů. Na bočnì a zadnì stěny však jiţ mnohé z nich stačily. Obecně byl nejnebezpečnějšìm protivnìkem sovětský těţký tank IS-2 s kanonem ráţe 122 mm. Na západnì frontě to byl potom stìhač tanků Sherman Firefly. Vedle obrovské palebné sìly a vysoké úrovně pasivnì ochrany posádky však Königstiger trpěl také řadou nešvarů. Jeho velkou nevýhodou byla obrovská hmotnost a s nì spojená nìzká rychlost a pohyblivost obecně. S tìm byla spojena rovněţ obrovská spotřeba paliva. Zásoba pohonných hmot v nádrţìch byla 860 litrů. Na sto kilometrů jìzdy v terénu přitom Königstiger spolykal v průměru okolo 750 litrů benzìnu. V těţkém terénu se však tato hodnota lehce vyhoupla přes 900 litrů. Přihlédneme-li k faktu, ţe se benzìn stával pro Němce kancem války stále vzácnějšì surovinou, je jasné jak velkou nevýhodu taková spotřeba znamenala. Dalšì slabinou byla náročnost stroje na údrţbu a vysoká poruchovost. Ta pramenila z obrovského mechanického namáhánì, kterému byly agregáty tanku vystaveny v důsledku poddimenzovánì pohonné jednotky. Königstigery se účastnily obranných bojů proti Rudé armádě v Polsku, Maďarsku a jinde. Velkou roli sehrály během poslednì velké německé ofenzìvy v Ardenách a později v obranných bojìch ve Francii, Holandsku a Belgii. A konečně bojovaly i na územì dodýchávajìcì Třetì řìše. Váha:

68 000kg

Délka:

Posádka:

5 muţů

Šìřka:

Motor:

Maybach HL230 P30 Výška: 12-válců, 700hp

7.26m (bez kanónu), 10.28m (s kanónem) 3.65m (bez ochranných plechů), 3.75m (s plechy) 3.09m

88mm KwK 43 L/71 & 3 x 7.92mm MG34/42 Po silnici: 35-38km/h (1 x MG – trup) Rychlost: Výzbroj: V terénu: 17km/h (1 x MG – souosý s kanónem) (1 x MG - věţ) Po silnici: 110-120km 88mm - 80 (Porsche) / 86 (Krupp) nábojů Dojezd: Munice: V terénu: 80km 7.92mm – 5 850 nábojů Čelnì věţ: 180/9 Obsah Pancìř Čelnì věţ Porsche: 60-110/kolem dokola 860 l nádrţe: (mm/úhel) Čelnì na hornì nástavbě: 150/50 Čelnì na trupu: 100/50 32


5/

Hetzer

Stíhač tanků Panzerjäger 38(t) Sd.Kfz.138/2 - Hetzer

Od 4/44 do konce války výroba lehkého stìhače tanků Hetzer – celkem bylo vyrobeno 2 800 kusů. V prosinci 1944 vznikl v počtu 20 kusů plamenometný Flammpanzer 38 (t) Hetzer. Od prosince 1944 do konce války přestavovány původnì stìhače tanků také na samohybné 150mm dělo SiG 33 auf Jgpz 38 (t) - zkompletováno 30 vozů (24 jako novostavby, 6 konverzì jiţ hotových stìhačů tanků). Kryt kanonu měl charakteristický tvar zvaný Saukopf ("prasečí hlava"). typ: lehký stìhač tanků výzbroj: kanón ráţe 75 mm PaK 39 L/48 s dráţkovanou hlavnì; kulomet MG 34 ráţe 7,92 mm pancéřovánì: čelo 60 mm, boky a záď 20 mm, kanón s odlévaným lìmcem typu Saukopfblende

osádka: čtyřčlenná - řidič, střelec, nabìječ, velitel munice: 45 nábojů kanón, 1200 kulomet

motor: benzìnový vodou chlazený řadový šestiválec Praga AE; objem 7754 ccm; výkon 160 HP (118 kW) při 2600 otáčkách za minutu; uloţen v zadnì části tanku; nádrţ na 320 l paliva podvozek: hnacì kolo vzadu, napìnacì vpředu; kromě toho 4 velká pojezdová kola na kaţdé hmotnost: 15,8 tuny straně a nad nimi 1 kladka pro vedenì pásu měrný tlak: 0,85 kg/cm2 maximálnì rychlost: 42 km/h spotřeba (l/100 km): 180 na silnici a 230 v dojezd: 180 km na silnici a 130 km v terénu terénu výrobce: Böhmisch Mährische Maschinenfabrik a plzeňská Škoda produkce: od dubna 1944 - do konce války do roku 1950 vyrobeno 180 nových ST-I a STvyrobeno 2 827 Hetzerů všech verzì; III a 158 vývoznìch verzì G-13 pro Švýcarsko Jagdpanzer 38 Hetzer - hořký konec české tankové školy V minulosti se naše historické publikace přìliš nezmiňovaly o tom, ţe se v českých továrnách koncem války vyrobilo vìce neţ 2 800 stìhačů tanků Hetzer. Vyvinuli je němečtì a češtì konstruktéři na základech českého tanku LT-38 a vyráběli je češtì dělnìci v Praze, Plzni a na dalšìch mìstech. Masově vyráběné stìhače tanků způsobovaly těţké ztráty armádám, které osvobozovaly Evropu od nacistů. Spojenci proto zahrnuli do cìlů strategického bombardovánì továrny na výrobu Hetzerů v Praze a Plzni. Pozdějšì komunistická propaganda však potřebovala vysvětlovat americké bombardovánì jiným způsobem, takţe jsme se dozvìdali o zvrhlé potřebě kapitalistů zničit náš průmysl a podrývat tak do budoucna rozkvět lidově demokratického tábora mìru...

33


6/

88 mm Flak

88 mm Flak 18 Pravděpodobně nejslavnějšì dělo druhé světové války. Bylo vyrobeno továrnou Krupp v německém městě Essen, ve spolupráci se švédskou společnostì Bofors. Dodávky pro protiletadlové dělostřelectvo probìhaly od roku 1933. 88 mm flak 18 byl poprvé bojově nasazen během občanské války ve Španělsku. Několik bateriì těchto děl bylo přiděleno německé legii Kondor a výborně se osvědčily nejen proti letectvu, ale také k ničenì nepřátelské obrněné techniky a zejména pak tanků. Poučenì z bojových zkušenostì ze Španělska přimělo výrobce k vytvořenì průrazných protipancéřových a kumulativnìch nábojů pro 88ku. Dělo bylo vylepšeno pro spolupráci z pěchotou a bylo vybaveno pancéřovým štìtem, který měl ochránit osádku proti palbě nepřìtele.

Pro zvýšenì mobility tohoto protiletadlového děla, pouţìvaného i na pozemnì cìle, jej konstruktéři umìstili na tankový podvozek a tak byl vytvořen nebezpečný samohybný kanón. 88kou byl téţ vybaven stìhač tanků Jagdpanther. 88 mm flak kanón byl stále po celou válku vylepšován a vzniklo mnoho modifikacì a variant: Flak 18, Flak 36, Flak 37 a Flak 41, kterých bylo celkem vyrobeno 25 000 ks (18/36/37). Byl to velmi účinný a univerzálnì kanón a stal se jednou z nejobávanějšìch zbranì vojsk Osy. Data: Ráţe: 88 mm Váha projektilu: 9.07 kg Úsťová rychlost střely : 820 m/sec Délka: 4.90 m Délka s podvozkem: 8.25 m Šìřka: 2.305 m Váha: 5 000-7 200 kg Rotace: 360° Elevace: -3° aţ +90° Nejdelšì dostřel: 14800 m (45°) Nejvyššì dostřel: 10 600 m (85°)

34


7/

Enigma

Enigma

Enigmu si nechal patentovat 18.2.1918 německý inţenýr Arthur Scherbius. V dubnu téhoţ roku ji nabìdl německému námořnictvu. V letech 1926 a 1928 německé námořnictvo pouţìvalo upravenou verzi stroje Enigma. V roce 1928 se jeden exemplář Enigmy dostal dìky problémům při transportu do rukou polským matematikům ve Varšavě. Ti přišli na to, ţe klávesnice je spojována s kódovacìm zařìzenìm v abecednìm pořadì. Na základě tohoto zjištěnì sestrojili dekódovacì zařìzenì La Bombe.

Enigma svým vzhledem připomìná klasický psacì stroj. Před jejì klávesnicì je umìstěno 26 konektorů, které slouţì k propojenì jednotlivých pìsmen. Za klávesnicì se pak nacházì svìtìcì deska, která obsahuje 26 pìsmen. Pomocì ţárovek umìstěných na této desce je moţno rozsvìtit jakékoliv pìsmeno. Vlastnì šifrovacì mechanismus se skládá z prostoru, na jehoţ stranách jsou dvě kola, mezi která se vkládajì dalšì tři kola. Obě krajnì kola majì 26 kontaktů, které odpovìdajì jednotlivým pìsmenům abecedy. Kolo v levé části se nazývá reverznì kolo. Tři vnitřnì kola se vybìrajì z pěti moţných, verze s výběrem z osmi různých kol se pouţìvala pouze v námořnictvu. Kaţdé z vnitřnìch kol obsahovalo vpravo 26 pruţinových a vlevo stejný počet plochých konektorů tak, aby do sebe zapadaly.

Vţdy, kdyţ je stisknuto pìsmeno na klávesnici, tak se prvnì kolo otočì o jednu pozici. Poté, co se prvnì okolo otočì 26x, otočì se druhé a nakonec třetì. Dostáváme tak celkem 26x26x26, tj. 17576 různých stavů. Pro ztìţenì práce kryptoanalytikům byla délka zprávy omezena na 250 znaků, aby se nemohly opakovat sekvence, coţ by útočnìkovi velice pomohlo při luštěnì kódu.

35


Enigma

36


8/

německé pěchotní zbraně

Německé pěchotní zbraně

Mauser vzor 1896/1912 Ráţe 7,63mm,zásobnìk s 10 náboji Zrovna zobrazený kus nemá ráţi 7,63 (i kdyţ ta je jinak u tohoto typu nejobvyklejšì), ale ráţi 9 mm o čemţ svědčì "devìtka" vyraţená na rukojeti. Parabellum P-08 ´Luger´ Ručnì palná zbraň Parabellum P-08, téţ zvaná jako „Luger“ vznikla jiţ koncem 19.stoletì. Autorem pistole je německý konstruktér Georg Luger a jejì typové označenì P-08 je odvozeno od roku jejìho zavedenì do výzbroje německé armády (1908). Popularitě pistole, původně pouţìvajìcì náboj 7,65 mm Parabellum, do značné mìry přispělo jejì přepracovánì na mnohem pouţìvanějšì náboj ráţe 9 mm Parabellum. Pistoli do své výzbroje zavedla německá armáda i námořnictvo a postupem času byla nezanedbatelnou součástì kaţdého německého vojáka. V letech 1908 – 1945 se vyrobilo přes 2,5 milionu těchto zbranì. Charakteristický kloubový mechanismus uzamčenì závěru byl garantem spolehlivé funkce zbraně a zároveň zdrojem problémů. Systém fungoval bezvadně, pokud byl dokonale čistý, coţ bylo v bojových podmìnkách prakticky neuskutečnitelné. Pistole nicméně proslula vynikajìcì přesnostì střelby (zvláště pokud se při střelbě pouţila přìdavná paţba, připevněná na hřbetě rukojeti), ergonomicky vhodným sklonem rukojeti a vysokou kvalitou výroby dokonce i u exemplářů vzniklých v průběhu Schmeisser MP-38 9mm - automatická zbraň byla představena jako standardnì samopal Německé armády v roce 1938. Ráţe: 9x19mm Para Zásobnìk: 30 náb. Váha: 7 lbs (asi 3,2 kg) Samopal MP38 byl spolehlivý, ale nebyl levný, protoţe se vyráběl obráběnìm, a ne lisovánìm součástì. Tak se vyráběl aţ samopal MP40, coţ byla modernizovaná varianta MP38. Stavebně byl MP40 téměř přesná kopie MP38, jeho spolehlivost však byla niţšì. Oba samopaly pouţìvaly řadový zásobnìk na 32 nábojů, který byl častou přìčinou poruch. Měly kovovou sklopnou paţbu, jako přednì rukojeť slouţil zásobnìk. Samopal nemohl střìlet jednotlivými ranami, ale zkušený střelec dokázal uvolnit spoušť tak, ţe vyšla jenom jedna rána. Váha nabité zbraně byla asi 5 kg (11 lbs). I kdyţ se samopaly MP38 a MP40 lidově nazývajì "Schmeissery", ani jeden z konstruktérů tohoto jména s nimi nemá nic společného. Zde mám trochu nejasnosti, ale vypadá to, ţe samopal MP38 vycházel ze samopalu ERMA Machinenpistole jiného německého konstruktéra H.Vollmera. Odhaduje se, ţe bylo vyrobeno přes milion kusů MP40, prvnìho "modernìho" samopalu, konstruovaného s ohledem na masovou výrobu. Pro náboj 7,92 mm Kurz - tedy puškové ráţe ale s kratšì nábojnicì - vznikla po některých experimentálnìch vzorech v roce 37



1943 zbraň MP 43. I kdyţ zkratka MP znamená Maschinenpistole čili samopal, podobnost byla jen ve vnějšìm vzhledu. Novátorská německá zbraň Sturmgewehr 44 - křìţenec samopalu a pušky. Zbraň obsahovala mechanismus, který byl obdobný jako u německých automatických pušek té doby, nikoli mechanismus samopalu. Spolu s výkonnějšìm neţ pistolovým nábojem to znamenalo několikanásobně většì přesnost, průbojnost a dostřel, neţ měl jakýkoliv tehdejšì samopal. Na druhé straně mohla mìt zbraň velkokapacitnì zásobnìk (třicet nábojů) a byla schopna střelby dávkou, bez nepřìznivých vlivů zpětného rázu puškového náboje. MP 43 tak v podstatě spojila nejlepšì vlastnosti předcházejìcìch typů zbranì do nového hávu. Po drobných úpravách byl v roce 1944 zaveden nový vzor, jemuţ sám Hitler dal pojmenovánì Sturmgewehr 44. Právě název útočná puška se stal pojmenovánìm pro celou novou kategorii ručnìch palných zbranì.

Puška samonabíjecí německá G-43 Ráţe 7,92 mm,zásobnìk s 10 náboji

Kulomety MG-34 a MG-42 Němečtì konstruktéři přišli s revolučnì koncepcì tzv. univerzálnìho kulometu, čili zbraně, která můţe podle potřeby slouţit jako těţký kulomet na trojnoţce i jako lehký se sklopnou dvojnoţkou. Kulomet MG-34 této konstrukce se velmi osvědčil za 2. světové války, takţe v obdobì po nì většina armád zavedla do výzbroje podobné zbraně. Při své poměrně lehké konstrukci odebìrala zbraň náboje buď ze "sedlových" zásobnìků nebo z pásů po padesáti kusech. Sedlový zásobnìk tvořily dva bubny po obou stranách hlavně. K posunu nábojů, které zbraň do nábojové komory střìdavě odebìrala z obou bubnů, docházelo tlakem pruţiny. Do jednoho pásu se vešlo padesát nábojů pospojovaných ocelovými sponami. Pás šlo srolovat a 38



vyjìmánì nábojů nečinilo potìţe. Vzhledem ke dvojì úloze měl kulomet vzduchem chlazenou hlaveň s kruhovými odvětrávacìmi otvory v opláštěnì, a ne uţ onu těţkou a nepruţně ovladatelnou vodou naplněnou mezistěnu hlavně jako dřìvějšì těţké kulomety. Byl tedy i v roli těţkého kulometu lehčì a ovladatelnějšì neţ jeho předchůdci. Nedostatkem byla samozřejmě niţšì účinnost vzduchového chlazenì ve srovnánì s vodnìm, a tak se hlaveň při dlouhotrvajìcì palbě přehřìvala. I proti tomuto nedostatku však existovala pomoc, neboť přehřátou hlaveň šlo pohotově vyměnit. MG-34 se vyráběl v letech 1934 -1945, i kdyţ ji hlavně v pozdějšìch letech války nahrazoval kulomet MG 42. V lehké úpravě váţil kulomet MG 34 zhruba 11,5 kg, tedy o daleko méně neţ jeho předchůdce MG 08 (62 kg). MG 34 měl dřevěnou ramennì opěrku, pistolovou rukojeť a přednì mìřidlo se zářezem ve tvaru pìsmene V. Účinný dostřel činil 2000m, teoreticky dosaţitelná kadence neuvěřitelných 800–900 ran/min. V roce 1940 začal Mauser pracovat na vývoji levnějšìho a výrobně jednoduššìho nástupce prvnìho universálnìho kulometu. V nové zbrani se pak účelně skloubily nejlepšì vlastnosti MG 34 se zkušenostmi zìskanými ze samopalu MP 38/40, který byl výrobně nenáročný. Výsledná zbraň - MG 42 - sestávala velkou měrou z levných a snadno zhotovitelných odlitků či výlisků. Ţádné zjednodušenì však nesmělo jìt na úkor kvality; naopak, MG 42 nebyl jen nejlepšìm kulometem druhé světové války, neboť vynikal nade všemi kulomety, které kdy byly vyrobeny vůbec. Kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s mechanickou odolnostì a spolehlivostì. A kadence MG 42? Fantastických 1550 ran/min. To staccato se nedalo nepoznat. I tento kulomet měl stejně jako MG 34 pohotově výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě snadněji vyměnitelnou: jedinou pruţinou stačilo uvolnit! Co do hmotnosti se MG 42 rovnal svému předchůdci, jakoţ i pásem a sedlovým zásobnìkem, takţe nebyl problém obě zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo moţné několik pásů sepnout dohromady, měly-li být palebné dávky delšì. Obě zbraně byly také opatřeny potlačovačem úsťových záblesků, aby je nepřìtel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost tohoto zařìzenì dále násobilo střelivo se speciálnì bezzábleskovou náplnì. Spojenečtì vojáci na všech frontách rychle poznali, co "spandau" - tak se zbrani řìkalo - dovede, a měli se před nì na pozoru. O jejì kvalitě a trvalé hodnotě vypovìdá i to, ţe vlastně sloţì německé armádě podnes, i kdyţ poněkud v pozměněné podobě a pod označenìm MG 3. Je to de facto jedna z mála zbranì, která nezastarala ani v podmìnkách poválečného bouřlivého rozvoje techniky. Tak důleţitou roli hrály kulomety v úspěšných německých obranných operacìch, ţe výběru obsluhy bylo také nutné věnovat velkou pozornost. Celé druţstvo devìti vojáků bylo vyčleněno k obsluze přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci prvnìho střelce zastával nesporně nejzkušenějšì a obvykle i vyznamenaný voják. Jeho pomocnìk, druhý střelec, připravoval pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v přìpadě potřeby uvolňoval zaseklé nábojnice a všemoţně udrţoval zbraň v palbyschopném provozu. Dva muţi - většinou nejméně zkušenì nováčci, neměli na starost nic jiného neţ přìsun nového střeliva ke kulometu. Velkou výhodou tohoto systému bylo, ţe si roje německé pěchoty mohli dovolit i velmi těţké ztráty - aţ dvoutřetinové; dokud měl kdo obsluhovat kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo druţstvo střelce, nabìječe a nosiče munice jeho palebná sìla se nezměnila. 39


9/

spojenecké pěchotní zbraně

Spojenecké pěchotní zbraně

(Zdroj: internet, http://kvh101abn.valka.cz/weapons.htm - tam jsou i vyobrazení, která pro příliš velký rozsah nemohla být použita v této publikaci)

Smith & Wesson USA revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1905 Téţ Victory Model, British Service či K-200 Ráţe : .38 Special (9, 1 mm) Spoušťové ústrojì: dvojčinné, DA - Double Action Zásobnìk : nemá, počet komor ve válci 6 Váha: 0,9 kg Délka: 248 mm Délka hlavně: 127 mm Úsťová rychlost : 183 m/s Výrobce : Smith & Wesson – USA

Pistole Colt M1911A1 Do výzbroje U.S.ARMY zavedena v roce 1921. Osobnì zbraň poddůstojnìků a důstojnìků. Ráţe .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobnìk na 7 nábojů. Samonabíjecí puška M1 Garand Zbraň zkonstruovaná Johnem Garandem. Ráţe .30-06“ .Zásobovánì rámečkem s 8 náboji.

Samonabíjecí M1, M1A1

karabina

Zavedena v roce 1942. Lehká kompaktnì zbraň. Verze M1A1 pro výsadkáře měla sklopnou ramennì opěrku. Ráţe .30“ (7,62 mm). Náboj .30 Carbine, zásobnìk na 15 nábojů. Samopal Thompson M1, M1A1 Poslednì z řady „Tommy gunů“. Střelba jednotlivými ranami nebo dávkami. Dynamický neuzamčený závěr, vypouštěný ze zadnì polohy. Zaveden v roce 1941. Ráţe .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobnìky na 20 nebo 30 nábojů. Samopal M3, M3A1 (Grease Gun) Poměrně jednoduchá zbraň. Verze M3 měla natahovánì závěru řešeno pomocì kliky na pravé straně pouzdra závěru, verze M3A1 měla pod odklopným vìkem vybránì pro prst přìmo v těle závěru. Střelba bylo moţná pouze dávkou. Dynamický neuzamčený závěr. Ráţe .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobnìk na 30 nábojů. 40



Automatická puška Browning M1918A2 (BAR) Tato zbraň je v podstatě lehký kulomet. Střelba moţná jednotlivými ranami i dávkou. Ráţe .30-06“. Náboj .30-06, schránkový zásobnìk na 20 nábojů. Kulomet Browning M1919A4/A6 Kulomet se vzduchem chlazenou hlavnì, pouţìvaný buď ve verzi s trojnoţkou (A4), nebo dvojnoţkou a paţbou (A6). Ráţe .30“ (7,62 mm). Zásobovánì náboji .30-06 buď textilnìm pásem s kapacitou 250 nábojů, nebo článkovým kovovým pásem. Verze M37, lafetovaná v obrněných vozidlech, měla moţnost podávánì pásu z obou stran (M1919 pouze zleva). Obranný granát Mk.II Zkonstruován v r. 1918. Litinové odlévané tělo obsahovalo cca 55 g TNT nebo EC prachu. Zapalovač (M5, M6, M10 – různé verze) měl zpoţděnì 4 – 4,5 sec. Útočný granát MK.III Vznikl v roce 1918. Měl válcové tělo ze speciálně impregnovaného papìru nebo fìbru. Náplň TNT, bez střepinového účinku. Zapalovače měly zpoţděnì 5 sec (M6A2, granát Mk.IIIA1), později 4,5 sec (M6A3, granát Mk.IIIA2). Dýmový granát M15 Náplň tvořil bìlý fosfor. Fosfor při vzplanutì plechové tělo granátu roztrhal a byl nebezpečný v okruhu 25 m. Pouţìval se tak i jako zápalný nebo proti ţivé sìle (coţ mezinárodnì konvence zakazovaly!). Časový zapalovač M6A3 měl zpoţděnì 4,5 sec. Dýmový granát M8 Plechové tělo s výfukovými otvory v hornìm vìku obsahovalo směs Hexachlorethanu a Zinku. Zapalovač M200A1 měl zpoţděnì 2 sec, náběh k plnému dýmovému výkonu trval dalšì 3 sec. Zápalný granát M14 Termitový granát, primárně určený k ničenì nepřátelského nebo vlastnìho vybavenì a techniky proti ukořistěnì nepřìtelem. Termitová sloţ vyvinula teplotu přes 2370°C, coţ stačilo k propálenì bloku motoru nebo ke svařenì závěru s hlavnì děla. Zapalovač M200A1. Dýmový granát M16 Tento granát mohl mìt dle pouţité náplně 8 různých barevných provedenì (modrý, zelený, oranţový, červený, fialový, ţlutý, černý, bìlý dým), později pouze 4 barvy (červený, ţlutý, zelený, fialový dým). Doba hořenì dýmové náplně byla cca 2 ½ minuty. Plechové tělo, zapalovač M200A1. Dýmový granát M18 Nahradil v r.1943 typ M16. Jedinou odlišnostì byla doba hořenì dýmové náplně a to pouze 1 minuta.

41



Pancéřovka M1, M1A1 Bazooka Verze M1 byla do výzbroje zavedena v roce 1941, M1A1 v roce 1943. Oba typy měly jednodìlnou raketnici a odpalovánì pomocì bateriì, uloţených v dřevěné ramennì opěře. Ráţe 2,36“ (60 mm). Délka 1390 mm. Maximálnì dostřel kolem 400 yardů (cca 365 m), efektivnì vzdálenost střelby kolem 120 yardů (110 m). Náboje M6A1, M6A3, počátečnì rychlost 105 m/s. Pancéřovka M9, M9A1 Bazooka V roce 1944 se objevila přepracovaná verze Bazooky – M9. Ráţe zůstala zachována. Raketnice o délce 1550 mm sestávala ze dvou kusů, spojených bajonetovou spojkou. Odpalovánì zajišťoval malý indukčnì generátor v rukojeti. Mìřidla byla zpočátku mechanická, výklopná, později se objevil optický zaměřovač T90, který se dal téţ sklopit. Puškový granátomet M7, M7A1 Nasazoval se na hlaveň pušky M1 Garand a zajišťoval na zámku pro bodák. Při pouţitì granátometu M7 muselo být vyřazeno z provozu plynové ústrojì, neboť při odpalovánì granátu velmi trpělo zvýšeným tlakem. Proto byla zkonstruována varianta M7A1 a zavedena speciálnì uzávěra plynového mechanismu, kde nasazený granátomet dìky speciálnìmu trnu pootevřel odpouštěcì ventil. Odpalovánì granátů se provádělo speciálnìm nábojem .30 M3. Pro zvýšenì dostřelu se do dutiny puškového granátu ještě mohla vloţit zesilovacì nábojka M7 – pak se ale jiţ nedalo odpalovat puškové granáty se zbranì zasazenou do ramene. Mìřidla M15 se připevňovala na levý bok předpaţbì pomocì 2 vrutů a měla stupnice pro přìmou střelbu i pro střelbu hornì skupinou úhlů. Puškový granátomet M8 Určený pro karabinu M1, zajišťovánì bylo pomocì „pantu“ se šroubem a křìdlovou maticì; sesmeknutì vpřed bránil nosič mušky. Problém s přetlakem v plynovém mechanismu zde nemusel být řešen, neboť karabina má oproti Garandu zcela odlišný odběr plynů. Výmetná nábojka měla označenì .30 M6. Střelba pomocì zesilovacì nábojky M7 byla u karabiny zakázána, s výjimkou nouzových situacì. Mìřidla téţ typu M15. Puškový protitankový granát M9A1 Zaveden v roce 1942. Průbojnost pancìře 4“ (102 mm), dostřel aţ 250 yardů (225 m), se zesilovacì nábojkou M7 o cca 60 – 100 yardů dále. Nárazový zapalovač. Puškový tříštivý granát M17 Zaveden v roce 1943, jeho přednì část byla opatřena závitem, shodným ze závitem zapalovače ručnìho granátu MkII (jehoţ tělo tvořilo přednì část granátu), zadnì část obsahovala trubku se stabilizátorem. Nárazový zapalovač. Dostřel zhruba 180 m. Puškový dýmový granát M19 Zaveden v roce 1943, v podstatě se jednalo kombinaci těla ručnìho granátu M15 a zadnì části puškového granátu M9. Hlavice obsahovala 8.5 unce bìlého fosforu, za hlavicì byl umìstěn nárazový zapalovač. Puškový dýmový granát M20 Zaveden v roce 1943. Byl podobný běţnému dýmovému granátu, obsahoval 10 ¾ unce směsi HC (Hexachlorethan - Zinek) . Tělo granátu obsahovalo 5 otvorů pro volné unikánì dýmu. Zapalovač byl nárazový.

42



Puškový dýmový granát M22 Tento granát, zavedený v roce 1943, byl podobný typu M20. Měl plechové tělo s ogiválnì hlavicì s otvory pro únik dýmu. Náplň tvořilo 6 ½ unce barevné dýmové směsi. Pouţìvaly se tyto barvy: červená, zelená, fialová a ţlutá. Zapalovač byl nárazový. Signální puškové granáty Bylo pouţìváno vìce typů, které se lišily barvou svìtìcì sloţe a přìtomnostì nebo nepřìtomnostì padáčku – rozlišeny byly barvou krytu a markingem. Tělo granátu bylo hlinìkové. Pouţìvány od roku 1944. Typy bez padáčku: M18A1 (bìlý), M20A1 (zelený), M22A1 (ţlutý), M52A1 (červený). Typy s padáčkem: M17A1 (bìlý), M19A1 (zelený), M21A1 (ţlutý), M51A1 (červený). Puškový adaptér M1, M1A1 pro obranný granát Mk.II M1 zaveden v roce 1943. Ručnì granát MkII byl v adaptéru přidrţován pomocì čtveřice drţáků, z nichţ jeden měl na sobě přinýtováno vodìtko, na kterém bylo navlečené posuvné pouzdro určené pro přidrţovánì vrhové pojistky ručnìho granátu před výstřelem. Pouzdro bylo proti vypadnutì zajištěno zahnutým koncem vodìtka. Po vloţenì ručnìho granátu do adaptéru a připravenì adaptéru k výstřelu (nasunutì na výmetnou hlaveň granátometu) musela být odstraněna dopravnì pojistka (vrhová pojistka byla drţena posuvným pouzdrem). Při výstřelu vlivem setrvačnosti (1. Newtonův pohybový zákon) pouzdro narovnalo (nebo ulomilo) zahnutou část vodìtka a sesmeklo se z něho. Tìm byla uvolněna vrhová pojistka granátu, granát se začal časovat a po 4 – 4,5 sec nastala jeho exploze. Dostřel 175 yardů. Verze M1A1 se lišila v počtu drţáků pro granát, a sice 3. Puškový adaptér M2, M2A1 pro dýmové granáty Zaveden v roce 1943. V přednì části byly 3 drţáky pro umìstěnì dýmového granátu. Objìmka (spona) na vrhovou pojistku byla samostatná. Verze M2A1 se lišila provedenìm stabilizátoru. Mina No. 75 Hawkins Určena hlavně k poškozenì pojezdového ústrojì obrněných vozidel, zejména přetrţenì pásů u tanků (proti těţšìm typům jako Tiger nebo Panther bylo nutno pouţìt vìc min najednou). Zapalovače byly iniciovány najetìm tanku na minu a byly buď chemické nebo nárazové. Pro demoličnì účely bylo tyto miny moţné odpálit některou běţně pouţìvanou rozbuškou. Náplnì bylo 1,74 liber (0,8 kg) TNT. Existovaly 3 verze, které se od sebe mìrně lišily vnějšìmi rozměry. Granát No. 82 Gammon Granát z nárazovým zapalovačem s vrhovou pojistkou ve tvaru pásky (délky 114 nebo 292 mm), umìstěnou pod šroubovacì čepičkou. Granát Gammon obsahoval 0,9 kg plastické trhaviny a byl pouţìván předevšìm britskými výsadkáři (uvádì se, ţe tìmto typem bylo zničeno aţ 85% německých tanků v bojìch v Arnhemu). Nálož M1A1 „Torpédo Bangalore“ Torpédo Bangalore je tyčová náloţ, sestávajìcì z většìho počtu náloţek, uloţených společně v kovové trubce. Několik trubek je moţno spolu spojit pomocì spojek. Primárnì pouţitì torpéda Bangalore bylo ničenì překáţek z ostnatého drátu nebo podobných překáţek (při explozi byl v zátarasu z ostnatého drátu vytvořen průchod široký cca 10 – 15 stop), dále demolice málo odolných objektů nebo techniky, ale také se pouţìvalo pro ničenì výbušných nástrah a čištěnì minových polì. Pro čištěnì minových polì se torpédo pouţìvalo vyjìmečně, neboť spolehlivě zlikvidovalo pouze protipěchotnì miny v úseku širokém necelou stopu; někdy přivedlo k výbuchu i minu protitankovou. Bylo zde ale nebezpečì, ţe exploze protitankovou minu nezlikviduje, ale naopak 43



ji přivede do stavu zvýšené citlivosti – mina pak byla nebezpečná i pro pěchotu nebo pro ţenisty, kteřì se ji snaţili zneškodnit. Vodotěsná náloţ je 5 stop (1524 mm) dlouhá a má průměr 2 1/8 palce (54 mm). Hmotnost jedné náloţe je cca 13 liber (5,85 kg). Náplň torpéda Bangalore tvořilo 9 liber (4 kg) Amatolu 80/20. Nálož M2

Náplň bloku tvořì Tetrytol. Hmotnost 2,5 libry (1,13 kg).

Nálož řetězová M1 Řetězová náloţ M1 obsahuje 8 ks 2,5 librových bloků (rozměrově shodné s blokem M2). Jednotlivé náloţe jsou navzájem propojeny pentritovou bleskovicì (PETN, primacord). 8 ks (nebo i méně) náloţì můţe být poloţeno v řadě za sebou, ovinuto okolo likvidovaného objektu nebo uloţeno pohromadě ve vaku. Nálož M3 (plastická trhavina C) Hmotnost 2,5 libry (1,13 kg). Na rozdìl od předchozìch typů je pouţita plastická trhavina C. Nálož TNT 1 librová Tato náloţ je v podstatě zmenšeninou předchozìch typů. Hlavnì odlišnost spočìvá v provedenì konců náloţe – ty jsou kovové a opatřeny otvorem s vylisovaným závitem pro našroubovánì některé ze standardnìch roznětek. Hmotnost 1 libra (0,45 kg). Nálož TNT ½ librová ½-librová (0,225 kg) náloţ TNT je polovičnì neţ předchozì (1-librová náloţ je v podstatě tvořena z 2 ks ½-librových náloţì, které jsou zabaleny do impregnovaného papìru). Má téţ kovové konce. Nálož M4 (plastická trhavina C) ½-librová (0,225 kg) náloţka plastické trhaviny C. Minomet M2 Lehký minomet ráţe 60 mm. Hmotnost 42 liber (18,9 kg). Maximálnì dostřel 1985 yardů (cca 1800 m), efektivnì dostřel okolo 1000 yardů (910 m). Zaměřovač M4. Rychlost střelby 18 ran/min (průměrná), 30 – 35 ran/min (maximálnì).

Pouţìvány byly následujìcì typy granátů: M49A2 HE (high explosive), hmotnost 1,4 kg, úsťová rychlost 163 m/s, M302 WP (white phosphorous) dýmový s náplnì bìlého fosforu, hmotnost 1,8 kg, úsťová rychlost 140 m/s, M83 osvětlovacì s padáčkem, hmotnost 1,6 kg, výškový dosah 800 stop (244 m), sestupová rychlost 10 stop/s (3 m/s), čas hořenì náplně cca 25 sec, světelný výkon 110 000 cd, osvětlený prostor o průměru cca 100yardů. 44


10/

vozidla, která jsme měli možnost vidět

Half-track Personnel Carrier M3

Obrněné vozidlo obecně nazývané Half-track Car M2 s prostorem pro 13 sedìcìch muţů. 3 sedadla jsou v prostoru u řidiče. Je poháněno benzìnovým šestiválcem White 160AX 6. Výrobcem je fa White Motor. Váha 17,500 lb. Délka 19 ft., 9½ ins. Šìřka 6 ft., 5 ¼ ins. Výška 6 ft., 9 ins. Zásoba munice: 4000 nábojů Max. stoupánì: 60% Obsah nádrţe: 60 gals. Dojezd: 220 mil Trvalá rychlost ve 4% stoupánì: 25 M.P.H. Max. náklad: 3,500 lb. Výzbroj: kulomet Ca1. .30 Browning Machine Gun M1919A4 (Flexible) s lafetou M25 1. Ten je na třìnoţce, můţe ale být adaptován na otočnou lafetu, která je umìstěna na podlaze korby.

11/

WC-51 Dodge 4x4 Army Truck

Délka: 4.47 m (176 inches). Šìřka: 2.10 m (83 inches). Výška: 2.15 m (85 inches). Váha: 3.307 kg (7.350 lb). Motor: Dodge T214 šestiválec, 3.772 cm3 Výkon: 92HP při 3.200ot./min. Hloubka brodu: 0.8 m (34 inches). Objem nádrţe: 136 l (30 gallons). Dojezd: 384 km (240 miles).

12/

VW 82 Kübelwagen

Čtyřdveřový čtyřmìstný otevřený vojenský vůz, motor vzadu a pohon zadnìch kol. Vzduchem chlazený plochý čtyřválec (boxer) s rozvodem OHV, objem 1131 cm³, vrtánì 75 mm a zdvih 64 mm, komprese 5,8, karburátor Solex, výkon 18 kW (25 konì) při 3300 ot/min. Čtyřstupňová převodovka s redukcì, rozvor 2400 mm, vnějšì rozměry 3740x1680x1600 mm, hmotnost 725 kg, maximálnì rychlost 80 km/h. Vůz zkonstruoval Ferdinand Porsche pro německou armádu (Wehrmacht). Měl zesìlený podvozek brouka VW a jednoduchou karosérii. Vyráběl se v letech 1940 aţ 1945, celkem bylo armádě dodáno 50 000 vozů VW 82 Kübelwagen. Prvnì vozy měly motor 985 cm³, od roku 1943 se montoval uvedený většì motor. 45


13/

vozidla, která jsme měli možnost vidět

NSU HK-101 Sd.Kfz.2 Kleines Kettenkraftrad

Kleines Kettenkraftrad byl vyráběn NSU od r. 1939 jako Kettenkraftwagen HK 101 a od roku 1940 bylo označenì změněno na Kleines Kettenkraftrad. Přes 90% strojů vyráběl NSU a zbytek by Stoewer v Stettinu. Celkem bylo vyrobeno 8807ks (v letech 1940 – 1944). Otáčenìm řidìtek byly zároveň přibrţďovány pásy. Délka 3.00m, šìřka 1.00m, výška 1.20m, váha 1560kg. Posádka 3 muţi. Motor Opel Olimpia 1.5 l - 4-válec, 36Hp. Rychlost(silnice) 80km/h, dojezd (silnice) 250km, nádrţ 42 l.

14/

Sd Kfz 303 Goliath, B V-Motor, Gerät 671

Byla to vlastně "bedna s výbušninou" vybavená pásy. Jednalo se o dálkově ovládaný (řìzený radiem nebo po drátech) malý demoličnì tank, který nesl asi 100 kg trhaviny a měl být určen k likvidaci nepřátelských vozidel a bunkrů. Goliath poháněl malý elektrický nebo spalovacì motorek, pohyboval se rychlostì asi 20 km/h a ovládat se dal na vzdálenost 600 - 900 metrů. Šlo o výrobek firmy Zündapp. Poprvé byl nasazen u Kurska a zde se projevila jeho velká nevýhoda - malá ochrana před palbou ručnìch zbranì. Sovětštì pěšáci většinu Goliathů zlikvidovali palbou ze samopalů nebo kulometů ještě před tìm, neţ dorazily k cìli. Poměrně masivně byly zbraň nasazena proti barikádám během varšavského povstánì. Váha: 430kg Motor: Zündapp SZ7 / 2-válec / 12.5hp Rychlost (silnice): 11-12km/h Dojezd (silnice): 12km Dojezd (terén): 6-8km Objem nádrţe: 6l Délka: 1.62m (Sd.Kfz.303a) 1.69m (Sd.Kfz.303b) Šìřka: 0.84m (Sd.Kfz.303a) 0.91m (Sd.Kfz.303b) Výška: 0.60m (Sd.Kfz.303a) 0.62m (Sd.Kfz.303b) Pancìř: Náloţ:

10mm (mild steel) 75kg Sprengladung (Sd.Kfz.303a)

100kg

Sprengladung

(Sd.Kfz.303b)

46


15/

Verdun

Verdun

Výjimku mezi přílohami drží bezesporu téma Verdunu….

Verdun

co mu předcházelo, co se všechno připravovalo a jak to celé probíhalo ___________________________________________________________________________ Několik poznámek a zajímavostí k tématu.

47


Verdun

Verdun, co mu předcházelo, co se všechno připravovalo a jak to celé probíhalo ___________________________________________________________________________ Několik poznámek a zajímavostí k tématu.

Obsah: 1. 2.

Od Bastily k Sarajevu ...................................................................... 49 Plány a taktiky .................................................................................. 49 2.1 Schlieffenův plán ....................................................................... 49 2.2 Francouzské plány...................................................................... 51

3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Rok 1914........................................................................................... 52 Rok 1915........................................................................................... 54 Rok 1916........................................................................................... 54 Verdun .............................................................................................. 54 Před střetem ...................................................................................... 56 Chronologie bitvy ............................................................................. 57 Závěrečné údaje: ............................................................................... 64

srpen 2005 pif 2005

48


1.

Verdun

Od Bastily k Sarajevu

28. července 1914 vyhlašuje Rakousko Uhersko Srbsku válku, která později přeroste v obrovský konflikt a vejde do dějin jako I.světová válka. Předcházely tomu všemoţné přìčiny a události a vzájemná kauzalita těchto dějů je vìce neţ zřejmá. Troufnu si tvrdit, ţe řetěz přìčin a následků se počìná 14. červencem 1789, kdy padla Bastila. Francie si poté prošla nelehkou dobou a nelehkým vývojem revoluce, diktatury, konzulátem a cìsařstvìm a změnila při tom nejen svou tvář, ale i tvář Evropy. A s tou změnou tváře se měnì i dosavadnì duch starého kontinentu. Celé toto náročné obdobì nutně musì mìt nějaký závěr a ten napsali vìtězové ve Vìdni roku 1815 a my jej známe pod názvem „vìdeňský kongres“. Lze řìci, ţe ten Evropu nově státně politicky stabilizoval. A Evropa si skutečně poměrně klidně ţila, zhruba tři desìtky let to trvalo. Rok 1948 nastartoval ale neklid a šlo se z války do války. 1848/49 občanské a revolučnì války takřka ve všech státech, 1853 – 1856 krymská válka, 1859 válka spojených sil Francie a Sardinie proti Rakousku, 1864 válka Pruska a Rakouska proti Dánsku, 1866 válka prusko – rakouská a italsko – rakouská, 1870/ 71 válka prusko (ale dá se řìci jiţ německo) – francouzská a 1875 – 1878 opětná protiturecká povstánì a následujìcì rusko – turecká válka. A v této sérii „třicetileté války 19. stoletì“ se vìdeňský státně politický systém z roku 1815 zhroutil jako domeček z karet. Forhontem Evropy se stalo Německo, jehoţ vznik je zřejmým úspěchem Pruska a kde Prusko je také onou hlavou, mozkem i výkonnými údy. A Německo také modifikovalo novou politickou soustavu, kterou kodifikoval berlìnský kongres v roce 1978. A zase následovaly tři desetiletì relativnìho klidu pro Evropu. Belle epoque, zlatá doba… V roce 1908 přišly války balkánské, anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko – Uherskem, v roce 1912 druhá válka balkánská, kdy Bulharsko, Srbsko, Řecko a Černá Hora poráţì Turecko a v roce 1913 Srbsko nakrátko okupuje části Albánie. A je po klidu a v novinách té doby jsou úvahy, eseje, prognózy o moţné válce na dennìm pořádku, ono těch důvodů proč válčit je pochopitelně ještě mnohem vìce, navìc v té době jiţ existujì smluvně vázáné spolky a dohody, které se nemajì rády a jsou uţ od nátury a od zakládajìcìch listin proti sobě. Trojspolek byl uzavřen jiţ v roce 1879 aţ 1882 Německem, Rakousko – Uherskem a Itáliì proti Francii a Rusku. A protoţe se německý cìsař Vilém II svou neomalenou politikou přìmo zaslouţil o to, ţe dlouholetá jednánì s Ruskem ústila v nedůvěru, ruský car začal hledat oporu spìše v Anglii. V roce 1907 podepsal nakonec s Angliì společnou dohodu a je nabìledni, ţe z logiky věci se přidává i Francie. Dohoda s velkým D je na světě41. A tak je smrt Františka Ferdinanda D´Este v Sarajevu 28. června 1914, která přišla z rukou atentátnìka Gavrila Principa, opravdu onìm zapáleným doutnákem, který zapaluje Evropu. Ta ostatně ani neměla připravený hasičák, spìš všude po domě jednu hořlavou látku vedle druhé…. 2.

Plány a taktiky 2.1 Schlieffenův plán

Polnì maršál hrabě von Moltke spravoval pruský štáb 31 let, velel vojskům v Dánsku při válce o Šlesvik a Holštýn, byl strůjcem vìtězstvì ve válce prusko rakouské a hlavně se zásadnì měrou zasadil o vìtězstvì nad největšìm rivalem evropského kontinentu Franciì v roce 1870/71. 1.zářì 1870 u Sedanu připravila pruská vojska pokořujìcì poráţku francouzské takzvané alsaské armádě. Tehdy se jejì zbytky v čele s francouzským cìsařem Napoleonem III. stáhly do Sedanské pevnosti. Po pár hodinách

41

Trojspolek později Itálie opustì, toto uskupenì pak je spolu s dalšìmi státy nazýváno Centrálnì mocnosti, Dohodě se původně řìká Trojdohoda, to aby se pasovalo k rivalitnìmu Trojspolku 49


Verdun

ale Napoleon III. u vědomì beznadějné poráţky vyjel i s bìlou vlajkou a vzdal se pruskému králi. 83 000 muţů se 449 děly se vzdalo a Francouzi z toho majì dodnes husì kůţi. Moltkeův plán „memorandum č. 18“, který byl tehdy pouţit proti západnìmu nepřìteli ve zmiňované válce, platil do roku 1891. Tehdy tehdejšì náčelnìk pruského, a vlastně uţ německého generálnìho štábu, polnì maršál von Schlieffen vypracoval novou koncepci,42 jak se rychle vypořádat s Franciì. A tak zatìm co se Francouzi věnovali výstavbě a posilovánì obrany verdunské oblasti, která na prvnì pohled je jediným moţným směrem německého úderu, Schlieffen přemýšlel jinak. Klìčem k úspěchu byl podle něho strategický obchvat francouzské armády buď po jejìm levém, nebo pravém křìdle. Ale obejìt pravé francouzské křìdlo znamenalo jìt přes hornaté Švýcary a francouzskou Juru a to by byl hazard. Levé křìdlo se pak naskýtalo mezi Verdunem a Belgiì. Nevìm, jestli Schlieffen přemýšlel, ţe s Belgiì válčit nechce a ţe zkoumal moţnosti nezasáhnout a nevstoupit na jejì územì, kaţdopádně z vojenského hlediska by boje v tomto úzkém koridoru byly rovněţ hazardem, francouzské sìly by v zádech měly verdunský pevnostnì systém, ze kterého mohly čerpat posily a mìt v něm skvělé zázemì. Schlieffen tedy volì sice zdlouhavý, ale jedině moţný postup - přes Belgii. V roce 1906 Schlieffen odstupuje a na jeho mìsto usedá „mladý Moltke“, synovec polnìho maršála a ten ještě Schlieffenův plán upravuje, ale v zásadě zůstává myšlenka útoku proti Francii stejná. Základnì ideou je obchvat levého křìdla francouzské armády, který začne překročenìm řeky Meusy, a dále budou postupovat německé armády střednì částì Belgie. Levé křìdlo německé armády, poměrně slabé, se opře o systém pevnostì Mety – Diedenhofen a Štrasburk – Mutzig a bude čelit předpokládanému francouzskému útoku (vycházelo se z tehdejšìch plánů francouzského generálnìho štábu). A zatìm co toto slabšì levé křìdlo bude zadrţovat hlavnì francouzský nápor, popř. i částečně bude ustupovat, severnì křìdlo se obchvatem stočì k Pařìţi, popř. ji i obejde od jihu a začne svìrat Francouze od západu. Byla to taková gigantická vrata, kdy na pravém čepu francouzská vojska útočì a stáčejì se do kapsy na hranicìch s Německem, zatìmco obrovská veřej pravého německého mohutného křìdla se stáčì od severu přes západ k jihu a začìná se zavìrat opět k východu k hranicìm Německa. Konkrétně ono pravé křìdlo mělo postupovat takto: severnì skupina armád dosáhne linie Brusel – Namur střednì skupina armád dosahuje linie Namur – Mezières jiţnì skupina armád pak útočì na linii Mezières – Verdun předpokládaný francouzský postup na linii Toul – Verdun krylo 5 záloţnìch armádnìch sborů. Pravé křìdlo pak dále mělo útočit na francouzské územì na linii Mezières – Rethel – La Fère ( Athos by koukal), a dále pak na čáře La Fère – Pařìţ. Schlieffen chtěl Pařìţ dobìt, ale pokud by bylo potřeba rychlého postupu, hodlal ji vzìt od jihu do obklìčenì. Nebylo to na tehdejšì dobu špatně vymyšleno. Mladý Moltke ale udělal některé změny a tak v roce 1914 uţ vypadalo všechno trochu jinak. V prvé řadě posìlil levé křìdlo – ostatně měnily se i operačnì plány francouzské – a tak utrpěla mohutnost oné veřeje pravého křìdla, uţ zde nebyla ta, podle von Schlieffena, drtivá početnì a materiálová převaha, nebyl dostatek záloh.

42

mapa uvedená dále v mapové části těchto Přìloh, znázorňuje nejen Schlieffenův záměr, ale i později plánované akce francouzské. Zárověň jsou zde uvedeny v jednotlivých operačnìch směrech přesně armády a jejich velitelé tak, jak to v den zahájenì války opravdu bylo. 50


Verdun

Konkrétně měly německé armády tato sloţenì, tyto úkoly a tyto cìle: Pravé křídlo: severnì skupina (obchvatné křìdlo s nejdelšì trasou a úkolem vypořádat se co nejrychleji s Belgiì a vstoupit od severu na francouzské územì) 1. armáda pod vedenìm generála von Klucka 2. armáda pod vedenìm generála von Bülowa 3. armáda pod vedenìm generála von Hausena střednì skupina (okupovat Lucembursko, roztáhnout se v nástupnìm prostoru aţ k Metám a tvořit spojovacì most k levému křìdlu) 4. armáda pod vedenìm prince Alberta z Württembergu 5. armáda pod vedenìm korunnìho prince Viléma Levé křídlo:

(chránit jiţnì bok obchvatného křìdla a poutat francouzské sìly při průniku do Lotrinska)

6. armáda pod vedenìm prince Ruprechta Bavorského jiţnì skupina 7. armáda pod vedenìm generála von Heeringera 2.2 Francouzské plány Po prusko francouzské válce se Francie dìky generálovi Séré de Rivière soustředila na vybudovánì obraného pásma, který tvořil pevnostnì systém a který byl budován v letech 1875 – 1885. Ve východnì Francii tak vznikla nebývalá soustava pevnostì na linii Belfort – Epinal – Toul – Verdun, ve druhé linii pak opevněnì v Remeši (my známe La Pompell) – Laon – La Fère. A protoţe budovali vlastně obranný val, obranné byly i strategie pro armádu, prostě bránit a ubránit se německému vpádu. Aţ v roce 1898 se začala prosazovat strategická defenziva, coţ znamenalo kalkulovat s předpokladem německého obchvatu severnì nebo jiţnì stranou. Armáda vyčká za pevnostnì liniì v defenzìvě a vyrazì pak tìm směrem, kde se objevì nápor nepřìtele. V roce 1910 se stal předsedou Vrchnì válečné rady generál Michel, coţ byl znalec Schlieffenova plánu a tomu přizpůsobil francouzskou vojenskou doktrìnu. No, změnil, snaţil se, protoţe to bylo něco kardinálně jiného, neţ do té doby francouzské plány předpokládaly a k čemu do té doby směřovalo veškeré vojenské úsilì. Michel stavěl na ofenzivě směrem na Belgii, dřìve neţ severnì německé armády vůbec rozvinou své severnì sìly. Uţ o rok později stoupalo sebevědomì francouzských generálů tak, ţe nic jiného neţ bezohlednou ofenzìvu neznali. Konec schovávánì v pevnostech, hurá na Němce. Michel byl ve svých plánech přece jen opatrnějšì a byl vyměněn. Na jeho mìsto přišel starý „buldok“ generál Joffre a stal se vrchnìm velitelem francouzských armád. Joffre byl starý koloniálnì voják, ve vypjatých situacìch dokázal být nad věcì, zaţil toho za ta léta sluţby uţ přece tolik…Dokázal jednat uváţlivě a nespěchal. V roce 1913 se představil s operačnìm plánem č. 17, který platil i v době vypuknutì I. světové války. Hlavnìm ofenzivnìm smyslem jeho plánu bylo napřìt všechny sìly proti Německu, přičemţ by se pravé křìdlo jeho vojsk opřelo o Rýn. Přesto nezapomìnal i na Schlieffenův plán a tak měl tento plán č. 17 dvě moţné varianty. Ofenzivnì varianta předpokládala, ţe jiţnì křìdlo postoupì z prostoru mezi Vogézami a řekou Moselou směrem na Saarburg a Mörchingen, přičemţ část se stočì ještě vìce na jih, na Colmar a Mylházy a tam se dotkne Rýna. Severnì křìdlo by útočilo v prostoru Verdun a Mety směrem na Diedenhofen. Středem 51


Verdun

by pak postupovaly armády, které by zajišťovaly jednak spojenì mezi křìdly a popřìpadě by i prováděly různé upoutávacì, obkličovacì práce. A dalšì sbor byl připraven hned v druhém sledu jako zálohy A porušì-li Němci belgickou neutralitu a půjdou nakonec skutečně přes Belgii? V tom přìpadě se severnì křìdlo stočì ještě vìce na sever a v prostoru Mezièrs by vtrhlo do Belgie, původně záloţnì armáda by se posunula do prostoru takto vzniklé mezery a zaútočila by na belgický Arlon. Joffre předpokládal, ţe Němci v původnìm ataku, při porušenì neutrality Belgie, ztratì mnohem vìce vojáků, ztratì mnohem vìce času a budou muset vyvinout značné úsilì. Všechno to bylo nakonec ale jinak. A tak ještě jak stály konkrétně připraveny francouzské armády v den vyhlášenì války Německem, tj. 2. srpna 1918: Severní (pravé) křídlo: 5. armáda pod vedenìm generála Lanrezaca střed: 3. armáda pod vedenìm generála Ruffeyho jižní (levé) křídlo 1. armáda pod vedenìm generála Dubaila 2. armáda pod vedenìm generála Castelneaua zálohy k podpoře středu, popř. k vyplnění mezer v případě uhnutí ofenzívy do Belgie 4. armáda pod vedenìm generála Langle de Caryho 3.

Rok 1914

Stručně si popišme události prvnìch střetů na západnì frontě, které nakonec vedou k zakopánì armád a vzniku fenoménu zákopové války. Úmyslně se vyhýbám popisovánì souvislostì s událostmi na východnì frontě, byť účast Německa zde zásadně ovlivňovala strategické úvahy německého generálnìho štábu. Ale to by nás asi přìliš zavádělo jinam… Takţe: 2. 8. 1914 vyhlašuje Německo Francii válku a obsazuje Lucembursko, 4. 8. překračujì belgické hranice, dobývajì Lutych ( s výjimkou pevnosti, ta se bránila aţ do 17. 8.) a i kdyţ tento směr útoku nebyl tak mohutně zabezpečen, jak plánoval původně Schlieffen, je dosti silný na to, aby procházel Belgiì jako nůţ po másle a s takovou snadnostì, kterou Francouzi vůbec nepředpokládali. Ti zpočátku zaútočili přesně podle operačnìho plánu č. 17 a zahájili útok proti Lotrinsku, kde předpokládali hlavnì protivnìkovy sìly a 14. 8. zahájili útok na Colmar, Sarrebourg a Sarrebrück. 18. 8. Němci pokračujì ve svém severnìm obchvatu, 20. 8. dobývajì Brusel a útočì na Antverpy. Utvářì se fronta asi 260 km dlouhá mezi Šeldou a Moselou a tady se vzápětì odehrávajì „bitvy na hranicìch“, ve velmi krátkém časovém úseku od 21. 8. do 25. 8. 1. bitva v oblasti Arden a Argonska, kdy se střetly 3. a 4. francouzská armáda s 5. a 4. německou armádou 52


Verdun

2. Sambro – meuzská operace, boje u Dinantu a Charleroi, zde bojovala 2. a 3. německá armáda s 5. francouzskou armádou a konečně 3. operace u Monsu, 1. německá armáda s armádou anglickou. Všechny tyto bitvy Francouzi společně s Brity prohráli a ustupovali. Joffre nařizuje všeobecný ústup, stahuje se z Lotrinska, severnì armády se majì zastavit aţ na Seině, za řekou Marnou. Konečným stavem je široký oblouk francouzských vojsk od Verdunu a ţ po Pařìţ, v zádech jim funì dychtivá německá vojska, která však učinila v průběhu taţenì dvě zásadnì chyby. Prvnì chybou byla vlastně uţ Moltkeho změna strategie ve Schlieffenově plánu. Tìm, ţe posìlil přìliš své levé křìdlo, v domněnì, ţe se tam neubránì Francouzům, nemělo ofenzivnì severnì, pravé křìdlo dostatečnou sìlu a prostředky obklìčit francouzské armády od západu včetně Pařìţe. To bylo při současném poměru sil prostě vyloučeno, chtěli prostě proklouznout na východnì straně kolem Pařìţe k jihu. (A obejìt Verdun ze západnì strany také k jihu a pak obě ramena sevřìt. Takţe Pařìţ nechat mimo hru. Druhou chybu udělal velitel 1. německé armády von Kluck. Měl fobii z britské armády, povaţoval Angličany za velké nebezpečì, většì neţ Francouzi a chtěl se s nimi vypořádat co nejrychleji, dřìve neţ se mu stačì ukrýt kdesi u Seiny. Spěchal, spěchal, aţ utekl o den pochodu sousednì von Bülowově 2. armádě. Byl posedlý myšlenkou rozhodnout válku co nejdřìve, připravit Francii opět drtivou poráţku a tak se hnal přìmo za 5. armádou, kde operovali i Britové. A při tom si vůbec neuvědomil, ţe se jeho pravý bok, ten který mìjel Pařìţ z východnì strany, ocitl zhola nekrytý přìmo proti pařìţským divizìm43. A navìc vznikla mezera mezi jeho armádou a armádou von Bülowova. Francouzské armády se uţ stačily zastavit a reorganizovat a postupně těchto chyb vyuţìvajì. Pařìţštì taxikáři vozì muţe z pařìţské posádky přìmo na frontu (coţ je všeobecně známá a uţ dost profláknutá historka), pařìţské divize začìnajì ohroţovat bok 1. německé armády, Britové zjišťujì mezeru mezi německými armádami a útočì proti nì a tak se von Kluck musì zastavit a vracet, bránì svůj bok a obnovuje spojenì s levým křìdlem, von Bülowovou armádou. Francouzi opřeni o Seinu začìnajì útočit po celé délce fronty a celý německý postup se zastavuje a celá německá koncepce začìná jìt do háje. Bitva na Marně zachraňuje Francii, Němci se postupně stahujì či jsou zatlačováni za Marnu a na konci bitvy zůstávajì na čáře Compiègne – Soissons ( řeka Aisne) – Remeš – Nettancourt (nejjiţnějšì bod, západně pod Verdunem) – Consevoye (severně nad Verdunem), přičemţ Verdun generál Sarrail udrţel za cenu lìtých bojů (3. francouzská armáda proti 5. německé korunnìho prince Viléma. Hrozilo zde, ţe se Němci pokusì na Woëwreské planině prorazit k Saint Mihiel44 a Verdun by padl do německých rukou. Sarrail nechal vyhodit všechny mosty přes Meusu a oblast ubránil. 11. zářì se německá vojska stahujì na výše zmìněnou linii a bitva na Marně a prvnì velké střetnutì na západnì frontě končì. Výsledkem je krach operačnìch plánů obou mocnostì, obrovské lidské i materiálnì ztráty.

43

Zvláštnì část francouzské armády tvořily tzv. opevněné pařìţské tábory. Měly ji tvořit 2 divize, 4 divize záloţnì a 12 praporů alpských střelců. V době, kdy se von Kluck blìţil k Pařìţi, aby ji poté mìjel, byly v pařìţských opevněných táborech 4 domobranecké divize, dvě brigády pěchoty a byla narychlo přivolána Manouryho armáda, která měla tři armádnì sbory. Zůstává „před branami Pařìţe“ a je hlavnì hrozbou pro odkrytý pravý von Kluckův bok 44 o čtyři roky později měl v této oblasti bojový křest tankové oddìly, kterým velel tehdy podplukovnìk (dočasná válečná hodnost) George Smith Patton jr. 53


Verdun

Nastává krátká odmlky, ale brzy pro generály vyplývá z logiky dosavadnì válečné strategie, ţe je třeba obejìt nepřìtelovo křìdlo. Na jihu stojì Švýcarsko a Alpy, tam je to nesmysl. Zbývá prostor na severu Evropy. A tak nastává tzv. „běh na sever“ neboli „útěk k moři“. Nejprve se pokusili Francouzi U Aisne, pak Němci na Oisně a Sommě, Britové u Arrasu, Němci si rychle poradily se stále odolávajìcìmi Antverpami (10. řìjna) a ke konci roku stály obě obrovské armády proti sobě, bez sebemenšì moţnosti manévrovánì. A tak se vojska začala zakopávat a zakopávat a v podstatě se z těchto zakopaných postů nepohnula celou válku45. A ještě jeden důsledek měl rok 1914. Moltke byl odvolán a na jeho mìsto nastoupil generál Falkenhayen, bývalý pruský ministr války 4.

Rok 1915

Na západnì frontě sice klid nebyl, ale Němci se snaţili významně ovlivnit děnì na východnì frontě a tak zde vedli defenzivnì způsob boje a i kdyţ se různě útočilo na obou stranách a Francouzi i Britové velmi chtěli Němce alespoň vytlačit z Francie, fronta se v podstatě nijak zásadně nepohnula. Jen tu umřely dalšì statisìce lidì. 5.

Rok 1916

Na konferenci v Chantilly, ve dnech 6. - 9. 12. 1915 se po dlouhých diskuzìch spojenci domluvili, ţe úkolem pro následujìcìho roku bude velká letnì ofenzìva na řece Sommě a to od 1.července 1916. Němci při zvaţovánì své strategie pro tento rok vycházeli z rozloţenì sil na západnì frontě. Ta se táhla od Nieuportu aţ ke švýcarským hranicìm, přičemţ od Nieuportu k Péronnu (severně nad Chompiegne), na délce 180 km operovalo 39 britských, 6 belgických a 18 francouzských divizì. Němci tu měli 30 divizì, čili průlom či jiné strategické záměry zde jsou předem odsouzeny k nezdaru, dosavadnì zkušenosti z pozičnì války uţ jednoznačně ukazujì, jak je obtìţné, ba i nemoţné bez mohutné materiálnì i lidské převahy prolomit a udrţet nepřátelské zákopové linie, v jiţnì části fronty, která se táhne od řeky Sommy aţ ke švýcarským hranicìm majì Francouzi 58 divizì a 29 záloţnìch. Proti nim stojì 70 divizì německých, v záloze pak ještě dalšìch 17. Tady to snad půjde. Ale jakou strategii zvolit? Falkenhayn volì taktiku úzce prostorově omezené operace, ne široký průlom. Chce, aby Němci byli schopni čelit eventuálnìm odlehčovacìm útokům, nevydat se ze všech sil, měli moţnost zrychlovat, zpomalovat, přerušovat a zesilovat ofenzìvu, jak to pro ně bude nejvýhodnějšì. A přitom nutit nepřìtele, aby k zachovánì napadených cìlů byl nucen nasadit třeba poslednìho muţe, vnutit mu prostě naprosto zničujìcì systém obrany. Na tomto úseku fronty je jen jediný cìl hodný této oběti. Verdun. 6.

Verdun

Oblast u Verdunu je tvořena tvrdou vápencovou plošinou, za městem směrem severovýchodnìm se zdvihajì kopce Meuské pahorkatiny (východnì Argony), souvislý pás kopců, hluboká údolì, mnoţstvì bystřin a potoků. Celá pahorkatina byla hustě zalesněna. Na východnì straně města se prostìrá široká Woëwreská planina, vyprahlá a téměř bez lesů. Na západnì straně je profil krajiny mìrnějšì, lehce zvlněný a zalesněný, nejvyššì pahorek je kota 304 a Mort-Homme. Verdun měl v době prvnì světové války kolem 20 000 obyvatel, byla zde citadela, postavená na levém břehu Meusy, několik historických památek. Celá oblast je asi 40 km od německých hranic. 45

Viz přiloţená mapa. Tyto mapy v anglickém originále jsou staţeny ze serveru www.valka.cz 54


Verdun

Od roku 1875 zde Francouzi postavili systém pevnostì, který neměl tehdy obdoby, systém o který se měl rozbìt jakýkoliv německý útok. Tento systém je členěn do dvou linì, které obtáčejì z obou stran samotný Verdun. 1. Vnějšì linii tvořìlo na pravém břehu (východnìm) Meusy 11 pevnostì a pevnůstek: Froideterre, Thiaumont, Douamont, Vaux, La Laufée, Moulanville, Derame, Rozelier, Saint Symphorien, Hauddainville, La Falouse. Na pravém břehu také 11 pevnostì: Dugny, Landrecourt, Regret, Les Sartelles, Chana, Choisel, Bois Bourrus, Marre, Belle Epine, Vacherauville a Charny. 2. Vnitřnì linii tvořily na pravém břehu: Bellevile, Saint Michel, Souville, Tavanes, Belrupt. Na levém břehu to byla jedna menšì pevnost Chaume.

linie pevností kolem Verdunu

Pevnosti byl postaveny z kamene a betonu, se ţelezobetonovými stropy, pancéřovanými věţemi pro děla a kulomety, vybaveny pozorovatelnami. Vojáci zde měli kasárna, munice byla uloţena v osmi centrálnìch skladech a odtud se dopravovala k dělostřeleckým postavenìm úzkokolejkou. Děla zde byla převáţně ráţe 75 a 155 mm. Instalovanou výzbroj představovalo celkem 760 děl a 210 kulometů. Pevnosti svìral kruh o poloměru 2, 5 aţ 7 km. Po zkušenostech z prvnìch let války začaly francouzštì generálové povaţovat systém za zastaralý a druhořadý a tak byl Verdun postupně zbavován těţkého dělostřelectva ( coţ byl docela politický problém, jak tuto informaci strávì francouzská veřejnost, vţdyť přece tolik peněz se sem nacpalo, byla to propagandistická pýcha francouzské obrany a teď se s nì přestává počìtat?). Ale strategie pro Verdun z úst generála Dubaila byla zřejmá: „…tato opevněná oblast představuje nebezpečì pro armády, které operujì na jejìch křìdlech, představuje ale i posìlenì našich armád tìm, ţe chránì hlavnì linii…nesmì však být bráněna sama pro sebe…“ A podpořil pouze výstavbu polnìch opevněnì, které jak prstence obepìnaly systém pevnostì a jejichţ účelem bylo jedno: na vhodném mìstě, ve vhodném 55


Verdun

terénu a bez dlouhých přìprav odrazit německý útok. S tìm ovšem francouzská generalita moc nepočìtala, opravdu - představa strategického průlomu, který by německá armáda provedla v tak „nevhodném“ mìstě jako je Verdun, nota bene ještě navìc v zimě, v nevhodném počasì, to jì na mysl ani nepřišlo. Při bitvě na Marně málem Verdun padl, a následný strategický ústup Němců Verdun na čas zachránil. Pak ale vojska 5. německé armády došla aţ k Vauqois a dobyla i cìp Consevoyského lesa, coţ je na dohled Verdunu a postupně vytvářela kolem pevnostnìho systému jakýsi oblouk, jasně na mapě viditelnou vypouklinu v linii fronty. A ta vypouklina se vrývala do německého postavenì na úseku mezi švýcarskými a lucemburskými hranicemi. A ten pohled na mapu dával koneckonců tušit, ţe dřìve či později Němci zaútočì. Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské (to bylo tehdejšì oficiálnì označenì oblasti), byl na tom s nervy špatně, moc dobře si uvědomoval, jak chabá jsou rychle budovaná francouzská opevněnì, jak málo má děl a munice. Navìc velkým problémem obrany Verdunu byly komunikace. Jak se později ukázalo, denně se do oblasti Verdunu muselo přisunout asi 2000 tun munice, potraviny pro 15 – 20 divizì, sem a tam přemìsťovat 15 – 20 tisìc lidì. A tak zatìmco Němci měli kolem Verdunu vybudovanou dokonalou sìť 14 ţeleznic, Francouzi měli jen to, co bylo vybudováno pro civilnì ţivot před válkou. Měli dvě ţeleznice a silnici pro automobilovou dopravu, která vedla z Bar–le–Duc do Verdunu. Byla dlouhá 75 km a dá srovnat se špatně udrţovanou silnicì třetìho řádu dnešnì doby. Lidé tady později pracovali dnem i nocì, do úmoru, bylo jich v průběhu bitvy na 8200 muţů, kteřì se starali o to, aby jenom od 26. 2. 1916 do 6. 3. 1916 převezly kamiony na 190 000 vojáků, 3000 t munice a 2500 t materiálu. Přezdìvalo se jì „Svatá cesta“ (Voie sacré) a nepřetrţitě po nì proudily náklaďáky sem a tam. 7.

Před střetem

Jaké bylo, alespoň rámcově, rozloţenì vojsk před vlastnìm střetem. Francouzi: Na levém břehu Meusy 7. armádnì sbor generála Bazelaira, na pravém břehu 30. armádnì sbor generála Chrétiéna. Pravé křìdlo francouzské armády 2. armádnì sbor generála Duchêsna. Francouzské divize kryly frontu širokou 166 km. Němci: Na pravém břehu Meusy – z francouzského pohledu – stál 7. armádnì sbor generála Zwehla, 18. armádnì sbor generála Schenka a 3. armádnì sbor generála Lochowa. Na levém břehu pak 5. a 15. armádnì sbor, které tvořily 5. armádu korunnìho prince Viléma. Celkem stálo proti narychlo sehnaným 9 francouzským divizìm 19 divizì německých. Německý plán útoku datoval zahájenì na únor 1916 a v noci z 11. na 12. února se němečtì vojáci dozvědì z rozkazu korunnìho prince Viléma, co je čeká. Dobýt Verdun, prolomit frontu a bohdá i rozhodnout válku. Jenomţe počasì rozhodlo jinak, přišly deště a plìskanice, Meusa se vylila z břehů a v tomto terénu se prostě bojovat nemohlo. A tak se čekalo a obyčejnì vojáci denně s nadějì vzhlìţeli k obloze a modlili se, aby vydrţelo pršet co nejdéle. Na francouzské straně došlo ke zklidněnì a i generalita nevěnovala Verdunu přìlišnou pozornost. 20. února uhodil mráz. Země ztuhla, kaluţe se pokryly ledem, dokonce se objevilo i slunce. Objevuje se i cìsař Vilém a v lese Baty, severně od Verdunu promlouvá k německým vojákům. Věřì, ţe Falkenhaynův plán vyjde a tak prohlašuje, ţe pád Verdunu přinese revoluci v Pařìţi a nakonec i 56


Verdun

německé vìtězstvì. K večeru mráz přituhne, tři němečtì dezertéři, původem Alsasané, se dostávajì v noci přes linie a francouzskému důstojnìkovi hlásì: „…za pět hodin začne německý útok!“ 21. 2. 1916 ve 4 hodiny ráno vybuchl u verdunské katedrály prvnì německý granát a vlastnì dělostřelecká přìprava začala v 7 hodin 14 minut. Na frontě 40 km dlouhé hřmělo 1 500 děl ráţe 210mm, 305mm a 420mm a do toho ještě palba z těţkých hmoţdìřů, které se ukazovaly jako nejúčinnějšì zbraň. Ve tři hodiny odpoledne dosáhla palba vrcholu a o hodinu později utichla. Zdálo se, ţe nikdo nemohl přeţìt a německá pěchota vyrazila ke zteči. Vojáci šli bezstarostně, opravdu věřili v drtivý účinek dělostřelecké přìpravy. Pak se ozvaly francouzské kulomety a bylo po iluzi. A celých 10 měsìců se budou obě armády střetávat podobným způsobem v podstatě „na čtvrtnìku“, dobytá či ztracená územì se budou měřit na pár kilometrů a na územì o rozloze několika čtverečných kilometrů se tu budou vojáci navzájem zabìjet jako dobytek na jatkách. 8.

Chronologie bitvy

21. 2. Směr německého útoku na vesnice Haumont a Haumontský les, Cauerský a Wawrilleský les, na východě oblast kolem vesnice Fromezey. Vesnice Chattancourt, Charny a Marre byly srovnány se zemì. 23. 2. Těţké boje v úvozu Herbebois. 24. 2. Němci dobývajì Samogneux, pak Warwrille, lesìky Fosses a Courières a vesnici Ornes. Večer toho dne generál Lange de Carry dává rozkaz aby byli Němci zastaveni na čáře Talou – Douamont i za cenu staţenì jednotek z Woëwreské planiny. 25. 2. Začìná ustupovat pravé křìdlo francouzské armády, vyklizuje městečko Brabant. V prostoru kóty Mort-Homme přes Régneville k Haucortu se hroutì francouzské zákopy. Němci dobyli Beuamont, ostřelujì Verdun z děl ráţe 380mm a soustřeďujì se na pevnost Douaumont46. Vlastnì útok proti pevnosti Douaumont začal dělostřeleckou přìpravou uţ v 8:30. Hlavnì nápor směřoval na vesnici a pevnost Douaumont. Útok začal aţ v 16:00, šla vlna za vlnou. Vesnice Douaumont byla zcela zničena a srovnána se zemì. Francouzi v nì odrazili 6 útoků, 37. a 39. francouzská pěšì divize se překonávala ve statečnosti. Sedmá vlna se obrátila proti prozatìm tiché pevnosti. Vojáci 24. braniborského pluku snad údajně viděli, ţe pevnost Francouzi opouštějì a tak se nadporučìk von Brandis, velitel 8. roty, poručìk Radtke a kapitán Haupt bez jakéhokoliv rozkazu rozhodli dobìt pevnost sami. V palbě děl obrátil se von Brandis proti pevnosti s výkřikem „Co má padnout, ať padne! Vzhůru!“ Začali šplhat do kopce a neuvěřitelné se stalo skutkem. V dešti střel 46

Douaumont byla nejstaršì a nejdůkladnějšì pevnostì celého verdunského pevnostnìho systému. Francouzi ji začali budovat počátkem osmdesátých let 19. stoletì. Byla ve tvaru šestiúhelnìku, zapuštěná hluboko v zemi, chráněna betonovým valem a přìkopem, mìsty 7 – 8 m hlubokým. Nad nìm se tyčila betonová zeď krytá betonovým krunýřem 1,5 aţ 2,5 m silným. Na stropnìch deskách ještě vrstva zeminy, takţe pevnost se z dálky jevila jako kopec hlìny. Na jiţnì nejširšì straně, kde bylo hrdlo pevnosti, dosahovala šìře 325 m. Sloţitý systém chodeb vedl hluboko do nitra pevnosti k dvoupatrovým kasárnám pro muţstvo, skladišti munice, potravin, sanitnìho materiálu, zásobárnám pitné vody a větracìm šachtám. Zdi a stropy byly z kamene nebo armovaného betonu. Pevnost měla 3 pancéřové věţe pro děla ráţe 155 mm a 75 mm, 4 pancéřové kopule pro kulomety a pozorovatelny. Na úpatì přìkopu ostnaté dráty aţ 2 m vysoké, popř. ţelezné mřìţe. Normálně pevnost ukryla 500 muţů a byla prakticky nedobytná. 5 měsìců před bitvou o Verdun byla ale pevnost téměř vyklizena a děla odvezena. 57


Verdun

vlastnìho i francouzského dělostřelectva, prostřìhávajìce dráty a zátarasy, objevili vchod pevnosti a ač věřìce, ţe je podminovaná a kaţdou chvìli ji Francouzi odpálì, šli dovnitř. Trvalo nekonečně dlouho, neţ objevili ve spodnì části 67 vyděšených Francouzů, kteřì se bez odporu vzdali. Pád Douaumontu vyvolal v Německu nadšenì, legenda učinila z Brandisovy „12 statečných“. Francouzštì historikové se spokojili s konstatovánìm, ţe úhelný kámen obrany Verdunu padl téměř bez boje. Tìmto dnem také končì řada německých úspěchů a i kdyţ dobyli Douaumont, nepodařilo se jim proniknout do údolì mezi Louvemontem a vlastnì pevnostì a nedobyli vesnici Douaumont. Zìskali územì siroké asi 10 km a hluboké 3 aţ 4 km. Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské se zhroutil a generál Joffre jmenoval do této funkce generála Pétaina47. Ten se ujìmá své funkce ve 23:00 večer. do 28. 2. Německý postup definitivně ztroskotává na neprostupnosti francouzské obrany na čáře: pravý břeh Meusy: Froideterre – Thiaumont – vesnice Douaumont – pevnost Vaux – Bezonvaux – La Laufée levý břeh Meusy: čára Cumières – kóta Mort Homme – kóta 304 – Avoucourt

vyznačená linie fronty 20. 2. 1916

47

Generál Henri Philippe Pétain, tehdy šedesátnìk, absolvent saintcyrské akademie. Na Marně si jako velitel 6. pěšì divize vyslouţil uznánì za své organizačnì schopnosti a rázné, aţ bezohledné velenì. Od května 1915 velitel 2. armády. 58


Verdun

začátek března Na obou stranách přeskupovánì sil. 4. 3. Francouzi vyklìzejì vesnici Vaux. 5. 3. Zahájenì německého útoku na pevnost Vaux dělostřeleckou palbou, současný útok na Woëwreské planině, v průběhu března Němci v tomto směru dobývajì vesnice Manheulles, Champlon a Fresnes, objevujì se v sousedstvì Saint Mihielu. 6. 3. Útok Němců z levého břehu Meusy v oblouku mezi Béthincourtem a kótou Oie přes kótou Mort Homme. 7. 3. Dosahuje bombardovánì pevnosti Vaux vrcholu. 8. 3. Nový útok na pevnost Vaux, intenzita palby je taková, ţe major Raynal, velitel pevnosti, vyklìzì hornì patra, Němci ale stále nemohou prorazit. 9. 3. Němci pronikajì ke kótě Oie a odehrávajì se krvavé boje o Mort Homme – trvajì tu skoro celý měsìc. 27. 3. – 29. 3. Německé útoky proti kótě 304, sousedìcì s Mort Homme. 30. 3. Němci obsazujì Malancourt a znovu útočì na Mort Homme. 1. – 2. 4. Obnovenì německých útoků na pevnost Vaux, stálé boje na levém břehu Meusy na Mort Homme, i tady trvajì krvavé boje do konce dubna, Francouzi postupně přicházejì o Béthincourt. 6. 4. Počátek francouzské ofenzìvy mezi pevnostì Douaumont a Vaux, vyčerpávajìcì boje pro obě strany nepřinášejì ţádný výsledek. 27. 4. Německý nápor se soustřeďuje na linii pevnosti Thiamont – vesnice Douaumont a pevnost Vaux. 29. 4. Velký francouzský protiútok – dobývajì německé zákopy v délce 1 km a do hloubky 300 – 600 m. Do čela opevněné pevnosti verdunské je jmenován generál Nivelle, Pétain přebìrá velenì střednì skupiny armád po Lange de Carrym.

59


Verdun

ze 7. na 8. květen Pevnostì Douaumont, která je v drţenì Němců, se rozléhá strašný výbuch. Explodovalo skladiště munice (nezjistì se proč). Nastala panika, pak následoval dalšì výbuch a ten dokonal dìlo zkázy. Tlaková vlna, hořìcì olej, který se pouţìval do plamenometů, kouř, horko a nedostatek vzduchu. Zničená pevnost se stala hromadným hrobem pro 678 mrtvých. 22. 5. Generál Nivelle zahajuje útok na pevnost Douamont. Dělostřelecká přìprava ze 300 děl pevnost takřka dorazila a zničila. Přesto se Němci houţevnatě bránì. Boje trvaly 2 dny a rozdrobily se zhruba na dvacet různých mìst. 24. 5. Do pevnosti Douaumont dorazily bavorské posily s těţkým minometem. Jeho prvnìch deset střel roztrhalo na kusy jiţ obsazené věţe i s Francouzi. Pevnost zůstala v rukou Němců. Francouzi odvolávajì z útoku svou divizi a pevnost Douaumont i nadále zůstává v rukou Němců. Němci zastavujì konečně své neustálé útoky na kóty Mort Homme a 304 a po celém úseku verdunské fronty zahajujì mohutné dělostřelecké bombardovánì. Je to předzvěst velké ofenzìvy. Sìlì útoky na pevnost Vaux, ta ale stále pod vedenìm majora Raynalda odolává. 1. 6. Německá ofenzìva v prostoru pevnosti Vaux začìná dělostřeleckou přìpravou. Ta se hlavně soustřeďuje na pevnost a vesnici Daumloup. Pak útočì německé divize a postupujì kolem pevnosti aţ do lesa Fumin, který leţì západně od pevnosti. Dařì se jim sevřìt Vaux ze třì stran, od severu, východu a jihu. 2. 6. Němci dobývajì vesnici Daumloup. 3. 6. V noci začìnajì Němci přìmo bombardovat pevnost Vaux a ve čtyři hodiny ráno útočì Ztečì. V pevnosti je 150 obránců a 450 raněných, velì jim major Raynal a je v bezvýchodné situaci, v pevnosti, která je obklìčená ze všech stran. Němci objevujì vstupy a pronikajì dovnitř. Začìnajì masakry a krvavé boje uvnitř pevnosti. 4. 6. Němci se v pevnosti Vaux probìjejì ke kasematům. 5. 6. Major Raynal posìlá spojky do pevnosti Souville. Ti se skutečně dostanou za německé linie a obránci Souville se chystajì na pomoc.Mezitìm Němci pronikajì do centra pevnosti. Raynal oznamuje vojákům, ţe kdo chce, můţe se pokusit uniknout, on bude hájit pevnost s těmi, kteřì zůstanou. Důstojnický aspirant, který nese zprávu generálu Nivellovi, se skutečně dostane ven a zprávu se ţádostì o ostřelovánì pevnosti předává. 6. 6. Francouzi ostřelujì pevnost Vaux, která je uţ plná německých vojáků.

60


Verdun

7. 6. Major Raynal s hrstkou zbylých muţů konečně kapituluje a pevnost Vaux je v rukou Němců. do 21. 6. Boje kolem pevnostì Froideterre, Thiaumont, Souville a vesnice Fleury. Dále pak v lesìcìch Fumin a Chapitre a kolem pevnosti La Laufée a v lese Chenois. 21. 6. Dalšì německá ofenzìva v prostoru pevnosti Souville. 23. 6. Němci zde prolamujì frontu v délce 3 km a dobývajì vesnici Fleury a pevnost Thiaumont. Osud Verdunu visì na vlásku. Němci jsou od něj vzdáleni 3 km. 24. 6. Přijìţdì do Charleville cìsař Vilém a jedná s korunnìm princem a Falkenhayenem. Situace pro Němce je váţná. Na východnì frontě má nečekané úspěchy tzv. Brusilovova ofenzìva, italská ofenzìva na řece Soči se čeká kaţdým dnem a totéţ lze řìci o plánované spojenecké ofenzìvě na Sommě. Německá 5. armáda tady u Verdunu uţ nemá ţádné zálohy, lidské ani materiálnì a jiné uţ v důsledku výše zmiňovaných událostì ani nedostane. Falkenhayen dostává čtyři dny na dobytì Verdunu. Na řece Sommě začìná dělostřelecká přìprava, která trvá do 1. července, kdy začìná velká dohodová ofenzìva na Sommě, ta přeroste v dalšì velkou bitvu I. světové války na západnì frontě a potrvá do 19. prosince 1916. 25.6. Němci vrhajì na frontu kaţdého, kdo udrţì zbraň, Verdun je jiţ ostřelován i kulomety. Pétain i Nivelle urgujì Joffra. Ten jim oznamuje, ţe plánovaná ofenzìva na Sommě konečně začìná. 30. 6. Falkenhayen si při sìle šestidennì dělostřelecké přìpravy na Sommě uvědomuje, o jak velkou ofenzìvu se jedná. Je postaven před skutečnost, ţe Somma odčerpá značnou část sil z verdunského bojiště (jako prvnì odcházì 3. armádnì sbor, poté 30 dělostřeleckých bateriì), je nutno šetřit municì i lidmi. Uvědomuje si, ţe 5. německá armáda v podstatě vykrvácela těsně u bran a Verdun je pro Francii zachráněn.

61


Verdun

vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916

Francouzi dobývajì zpět pevnost Thiaumont a začìnajì boje mezi touto pevnostì a vesnicì Fleury, které trvajì do začátku srpna. od 13. 7. do 4. 8. Pevnost Thiaumont je dobyta a ztracena 34 krát, vesnice Fleury 13 krát. od 5. 8. Pokračujì boje na čáře Thiaumont – Fleury Chapitre. 28. 8. Je odvolán Falkenhayen a do čela německých armád je povolán šedesátiletý maršál von Hindenburg (se svým stìnem maršálem Ludendorfem). 31. 8. Korunnì princ nařizuje zastavit všechny útoky kolem Verdunu. Ani jedna strana nemá na většì akci, odhaduje se, ţe doposud Němci ztratili 281 000 muţů a Francouzi 315 000 muţů.

62


Verdun

2. 9. Generál Magnin na pravém břehu řeky Meusy připravuje ofenzìvu, která má zatlačit Němce na pozice z 21. února. 10. 9. Německý štáb konstatuje, ţe na verdunské frontě nelze očekávat řešenì situace na západnì frontě. 17. 9. Generál Magnin navrhuje upustit od lokálnìch útoků a soustředit se na širokou ofenzìvu na celé verdunské frontě, v prvnì fázi pak dobýt Douaumont a Vaux. 23. 9. Začala francouzská ofenzìva proti pevnosti Douaumont dělostřeleckým bombardovánìm včetně poprvé pouţitých 400 mm hmoţdìřů. Jedna ze střel dopadla doprostřed lazaretu a zabila všechny raněné Němce a zajaté Francouze. Dalšì zasáhla skladiště granátů a náloţì. Obrovský výbuch pevnost zcela ochromil. 7 000 nábojů, uleţených ještě Francouzi, vyletělo do povětřì a srazilo pevnost do hlubokého ohnivého trychtýře. 24. 10. Poslednìch 28 zázrakem přeţivšìch německých vojáků v čele s kapitánem Prolliusem opustilo pevnost Douaumont. 2. 11. Němci bez boje opouštějì pevnost Vaux a postupně se stahujì do nových liniì, mezi Vacherauville a Bezonvaux. 13.12. Francouzi zahajujì útok na 10 km frontě na výše zmìněné linii a dobývajì kótu Poivre 14. 12. Francouzi postupujì k Bezonvaux, dobývajì Courièrés Ve tři hodiny odpoledne dobývajì farmu Chambrette. Tìm zìskavajì postavenì, které drţeli aţ do 24. února 1916

63


Verdun

vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916 + území dobytá v listopadu – prosinci 1916

9.

Závěrečné údaje:

Ztráty počty se v různých pramenech rozcházejì, ale uveďme tyto údaje: Němci: Francouzi:

436 000 muţů 535 000 muţů

verdunskou frontu širokou 15 – 30 km a hlubokou maximálně 10 km zasáhlo 1 350 000 tun oceli (na 1 ha vycházì cca 50 tun nábojů) Francouzi se v prvnì linii střìdali po 4 – 5 dnech, Němci po 10 dnech Falkenhayen počìtal se ztrátami v poměru 5:2 ve svůj prospěch. Ztráty byly ale v podstatě vyrovnané A jak se skutečně některé údaje v různých pramenech mohou lišit, porovnejme tato čìsla:

64


Verdun

Zdroj: Yvete Heřtová, Zákopová válka, 1983

9 442 000 lidì zemřelo na bojištìch, nebo později na následky zraněnì Dohoda mobilizuje 44 558 000 vojáků Centrálnì mocnosti 25 598 000 vojáků Státy na straně Dohody: Velká Británie (včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jihoafrické Unie), Francie se svými koloniemi, Rusko, USA, Belgie, Itálie, Japonsko, Bolìvie, Brazìlie, Čìna, Ecuador, Guatemala, Haiti, Hedţáz48, Honduras, Srbsko. Kuba, Libérie, Nicaragua, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Siam49, Uruguay Státy na straně centrálnìch mocnostì: Německo, Rakousko – Uhersko, Turecko, Bulharsko Zdroj: www.valka.cz Stát

Mobilizováno

Dohoda Rusko 12 000 000 Francie 8 410 000 Britská řìše 8 904 467 Itálie 5 615 650 USA 4 355 000 Japonsko 800 000 Rumunsko 750 000 Srbsko 707 343 Belgie 267 000 Řecko 230 000 Portugalsko 10 000 Černá Hora 50 000 42 188 810 Celkem Centrální mocnosti Německo 11 000 000 Rakousko – 7 800 000 Uhersko Turecko 2 850 000 Bulharsko 1 200 000 Celkem 22 850 000 Válka celkem 65 038 810

48

Zabito

Zraněno

Zajato a ztraceno

Oběti celkem

1 700 000 1 357 800 908 371 947 000 126 000 300 335 706 45 000 13 716 5 000 7 222 3 000 5 152 115

4 950 000 4 266 000 2 090 292 600 000 234 300 907 120 000 133 148 44 686 21 000 13 751 10 000 12 831 004

2 500 000 537 000 191 652 650 000 4 500 3 80 000 152 958 34 659 1 000 12 318 7 000 4 121 090

9 150 000 6 160 800 3 190 235 2 197 000 364 800 1 210 535 706 331 106 93 061 27 000 33 291 20 000 22 089 709

1 773 700

4 216 058

1 152 800

7 142 558

1 200 000

3 620 000

2 200 000

7 020 000

325 000 87 500 3 386 200 8 538 315

400 000 152 390 8 388 448 21 219 452

250 000 27 029 3 629 829 7 750 919

975 000 266 919 15 404 477 37 494 186

Hedţáz – úzký pruh země podél Rudého moře, v nemţ vládll Husajn ibn-Ali, šarìf Mekky. Byl důleţitou postavou náboţenského ţivota a nejvýznamnějšìm arabským vůdcem v dané oblasti, který s podporou Britů vyhlásil 5. 6. 1916 arabské povstánì a otevřel tak proti Centrálnìm mocnostem dalšì frontu. Armádu vedl jeho syn Fajsal, jehoţ styčným důstojnìkem byl Brit proslulý jako „Lawrence z Arábie“ alias „Bìlý šejk“ (Andy Wiest, Obrazové dějiny první světové války, str.137, Czech edition Euromedia Group, 2003) 49 Siam – dnešnì Thajsko 65


Verdun

Průběh celé bitvy spojenìm všech jiţ uvedených schematických map…

x …v závěru velká mapa, jak ji uvádějì britské prameny a je ke staţenì na www.valka.cz, naleznete ji v mapové části těchto Přìloh.

66


16/

mapová část

Mapová část

Trasa naší cesty Evropou

67


mapová část

Ardenské bojiště 1944 – rozložení spojeneckých sil

68


mapová část

Ardenské bojiště 1944 - průběh

69


mapová část

Ardenské bojiště 1944- průběh

70


mapová část

arelál okolí Bastogne

Obklíčení Bastogne 1944

71


mapová část

Luxembourg

72


mapová část

Schlieffenův plán

73


mapová část

Verdunské bojiště 1916

74

Ardeny 2005 © DIF 2006 zpracovali po všech stránkách: bří Filáčkové vyšlo nákladem 5 kusů Pouze pro studijní potřeby!

Ardeny Ardeny Spojené expediční síly 3. školního praporu No: 3 a 2. praporu Veterán No: 2 obrněné skupiny Background

Recommend Documents