Masarykova univerzita, Fakulta informatiky Botanická 68a, 602 00

Bakalářská práce

ARCHIV DIVADELNÍ FOTOGRAFIE JAMU

Jan Matějka

Brno 2010

Masarykova univerzita, Fakulta informatiky Botanická 68a, 602 00

Bakalářská práce

ARCHIV DIVADELNÍ FOTOGRAFIE JAMU

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jiří Víšek

Vypracoval: Jan Matějka

Brno 2010

Poděkování Chtěl bych poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Jiřímu Víškovi za ochotu, hodnotné rady a odborné vedení během mé práce. Dále bych chtěl poděkovat Ing. arch. Ludmile Kohutové a Doc. Mgr. Janu Kolegarovi za odbornou pomoc.

Prohlášení autora Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literaturu, které jsem při vypracování používal nebo z nich čerpal, v práci řádně cituji s uvedením úplného odkazu na příslušný zdroj.

Jan Matějka

Klíčová slova divadelní fotografie, JAMU, Studio Marta, ISO, tag, PSPad editor, HTML, zdrojový kód

OBSAH 1. Úvod …..………………………………………………………… 2. Průvodní slovo k výstavě divadelní fotografie na FI ………… 2.1. – Co je to, když se řekne divadlo ………………………. 3. Historie výuky divadelní fotografie ……..………… ………… 4. Fotografové divadla …………………………………………… 4.1. – Jaroslav Krejčí ……………………………………….. 4.2. – Josef Koudelka ………………………………………. 4.3. – Novotný Miloň ………………………………………. 4.4. – Bohdan Holomíček ………………………………….. 4.5. – Viktor Kronbauer ……………………………………. 5. Rozhovor o divadelní fotografii ……………….……………… 6. Technika …..……………………………………………………. 6.1. – Zrcadlovka ………………………………………….... 6.2. – Stativ …………………………………………………. 6.3. – Objektiv …………………………………………….... 6.4. – Blesk …………………………………………………. 7. Postup fotografování ………….……………………………….. 7.1. – Rozlišení ……………………………………………… 7.2. – ISO …………………………………………………… 7.3. – WB …………………………………………………… 7.4. – Expozice /Clona - čas/ ………………………………... 8. PSPad …………………………………………………………… 8.1. – Z historie ……………………………………………... 8.2. – Instalace a příprava editoru …………………………. 8.3. – Uživatelské prostředí ……………………………….... 9. Postup webových stránek …………………………………….. 10. Prezentace na DVD………………………………………. …. 11. Závěr …………………………………………………………. 12. LITERATURA, CITACE, ODKAZY ……………………….

6. str. 7. str. 7. str. 8. str. 9. str. 9. str. 9. str. 10. str. 10. str. 10. str. 11. str. 12. str. 12. str. 12. str. 12. str. 12. str. 13. str. 13 .str. 13. str. 14. str. 14. str. 15. str. 15. str. 15. str. 15. str. 17. str. 27. str. 28. str. 29. str.

1. Úvod Ateliér grafického designu a multimédií na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity má ve svém výukovém programu i fotografii. Studenti kromě ateliérových cvičení fotografují i divadlo. Díky spolupráci se studiem Marta vznikl záznam řady závěrečných divadelních představení studentů JAMU. Cílem mé bakalářské práce bylo utřídit fotografický archiv z předchozích tří let a vytvořit přehlednou prezentaci. K archivním snímkům z předchozích let jsem přiložil i vlastní fotografický záznam z představení neslyšících: Být sám, JAMU, 2009, dále World Wide Web, JAMU, 2009 a fotografickou studii z generální zkoušky posledního představení: Lešení, JAMU, 2009. Chtěl bych upozornit, že pantomima a další divadelní žánry jsou obohacením v chápání a hodnocení světa nejen pro sluchově handicapované. V jednotlivých kapitolách stručně vysvětluji problematiku divadelní fotografie. Informatická část se týká použitých programů pro prezentaci nafotografovaných divadelních představení. Doufám, že má práce bude přínosem pro archiv na Fakultě informatiky MU i pro Divadelní fakultu na JAMU.

Jan Matějka: Být sám, JAMU Studio Marta, snímky ze zkoušky, 2009

2. Průvodní slovo k výstavě divadelní fotografie: Před rokem proběhla výstava divadelní fotografie v bezejmenné galerii na Fakultě informatiky. Studenti Ateliéru grafického designu a multimédií předvedli své výsledky dokumentace divadelních představení studentů JAMU. Předcházely tomu dvě výstavy v prostorách studia Marta na Bayerově ulici. Spolupráce stále trvá a obohacuje studenty Masarykovy univerzity o novou zkušenost s fotografováním divadla. Předkládám úvodní slovo k výstavě od doc. Mgr. Jana Kolegara vedoucí Ateliéru divadelního manažerství DIFA JAMU. 2.1. - Co je to, když se řekne divadlo aneb Divadelní desatero i pro divadelně neznalé 1.

Divadlo je literatura (ouha!!!). Dramatičtí spisovatelé píší divadelní hry a usilují o jejich uvedení.

2.

Divadlo je inscenovaná divadelní literatura ve formě představení, performans, kabaretu, opery, operety, baletu lidmi, lidmi s loutkami………

3.

Divadlo je společenská událost - diváci sdílejí shlížení na jednu inscenaci společně, v přestávce debatují o kvalitě inscenace, chlebíčků, vína, sjednávají schůzky, svazky, obchody……… po představení totéž a ještě přitvtrdí…….

4.

Divadlo je obživa (?) herců, režisérů, dramaturgů, scénografů, technického, administrativního personálu a také obchodníků!!!!

5. Divadlo je umění okamžiku, každé představení stejné inscenace je jiné (podle nálady herců, nálady diváků, počasí, nálad ve společnosti, nálady manžela(ky)…… 6. Divadlo je příběh, který je psán a inscenován s ambicemi pobavit, poučit, předvést na vzorové situaci řešení osobních, společenských a globálních problémů…divadlo je vážné …divadlo je sranda……pláč a smích v jedné tváři. 7. Divadlo je dům! Chtělo by se uznat: Chrám s velkým Ch. Věřící to znají. Divadelníci a skalní diváci to cítí stejně. Představení je Slavnost!!! 8. Divadlo je živý organizmus, který se proměňuje jako améba podle teploty společnosti, podle množství živné půdy, podle názorů vůdčích osobností divadla i podle toho, co jedna paní povídala! 9. Divadlo je rituální dílna (znova a znova shlížíme na příběhy jednoho autora jinak a jinými inscenované a nacházíme nové a nové podněty…). 10. Divadlo je pastva pro oči lidí, objektivy fotoaparátů a kamer mohou zachytit obraz ale chybí pocity aktérů i diváků!!!! Divadlo je jediný opravdový zázrak. doc. Mgr. Jan Kolegar

3. Historie výuky divadelní fotografie V roce 1975 vznikla na FAMU katedra fotografie jako samostatný obor. Jejím vedoucím se stal profesor Ján Šmok. Jaroslav Krejčí nastoupil jako externí pedagog. Na katedře působil po celých 20 let a snažil se ukázat studentům cestu, jak správně dělat a dívat při grafické úpravě, divadelní fotografie a plastice. Postupně vypracoval specifické zásady pro práci divadelního fotografa, které s úspěchem aplikoval i při výuce. Divadelní fotografie byla nejprve povinná pro 4. ročník, potom později se mu podařilo prosadit dobrovolnost tohoto oboru. Jaroslav Krejčí odmítal kohokoliv učit divadelní fotografii, usiloval o to, aby posluchači neodevzdávali cvičení, ale odnášeli si pocit smysluplné práce. Katedra se také zúčastnila mezinárodních trienále v Novém Sadu v Jugosláviích, kde si odvezli domů několik ocenění. [1]

Jiří Víšek: Jaroslav Krejčí, ateliér SUŠG Jihlava únor 2006

4. Fotografové divadla Fotografů divadla je u nás i ve světě mnoho. Je jich tolik, že bych je nedokázal všechny vyjmenovat a tak jsem si z českých vybral pár, které považuji za nejlepší. Jsou to Jaroslav Krejčí, Josef Koudelka, Miloň Novotný, Bohdan Holomíček a Viktor Kronbauer. 4.1. - Jaroslav Krejčí Jaroslav Krejčí je nejznámější především v divadelní fotografii a knižní grafice. Jeho dalšími zájmy byla kresba, malba a sochařství. Jako první ve světě fotografoval divadlo od první čtené zkoušky přes zkoušky na jevišti při pracovním světle až po definitivní nasvícenou premiéru v kostýmech. Narodil se 22. července 1929 a zemřel 5. února 2006 v Praze. Do divadel se dostal díky tomu, že oba rodiče byli ochotníci a brávali ho do divadla. Jeho otec Eduard Krejčí režíroval, hrál a dělal scénografa. Matka hrála divadlo a někdy psala do časopisu pro děti. Studoval gymnázium ve Velkém Meziříčí, Znojmě a v Praze, potom vystudoval pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde absolvoval studium výtvarné výchovy, deskriptivi a matematiky. Při studiu se setkal s významnými osobnostmi, s malířem Martinem Salcmanem, asistentem Jindřichem Helekalem, sochařem Karlem Lidickým a Jaroslavem Burešem, kteří ho přitáhli k umění. Krátce učil na základních školách grafiku a deskriptivu. K fotografování se dostal tehdy, když potřeboval mnoho fotografii pro publikaci Státního nakladatelství dětské knihy. Proto mu nezbývalo, než se naučit sám pracovat s fotoaparátem a fotografovat. Zkoušel používat různé technické principy, aby dosáhl co nejlepší fotografie. K prvnímu fotografování v divadle se dostal od roku 1965 v Divadle Na zábradlí. Později pracoval v cca 15 divadlech jak u nás tak i v zahraničí. Fotografování v divadlech strávil 36let. Také fotografoval i balet a spolupracoval s řadou režisérů. Během těchto let se setkával s různými osobnostmi jako například s Alfrédem Radokem. Jan Grossman poslal Jaroslavu Krejčímu telegram, jestli by neměl zájem hrát v divadle, protože ho nemohl pozvat jako fotografa z toho důvodu, že by nemohl s nimi jezdit na zájezdy do ciziny a fotografovat. Proto Jaroslav Krejčí hrál v divadle, ale při zkouškách mohl odejít z role, udělal pár fotografií a pak se vrátil zpět a tak vznikali vzácné fotodokumentace o cestách v divadlech. Dále se setkal s Evaldem Schormem, kde fotografoval Bratry Karamazovy pro Divadlo Na zábradlí a stal se součástí divadelního týmu. Další osobnosti se kterými se setkal jsou: Dana Medřická, Jan Zrzavý, Jaroslav Seifert a další. V roce 1974 si Jaroslav Krejčí vybudoval nad Čertovkou ateliér a temnou komoru, kam chodili konzultovat studenti z FAMU. V roce 2001 mu ateliér nad Čertovkou vykradli a potom v roce 2002 byl jeho ateliér úplně zaplaven a většina jeho poctivé práce byla ztracena. V roce 2003 vydal divadelní ústav v Praze fotografickou publikaci Jaroslava Krejčího: Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana. Za fotografie divadla získával Jaroslav Krejčí různá ocenění, jako například zlaté ocenění na Triennale v Novém Sadu roku 1980, za knižní design také získával ocenění a měl několik významných samostatných výstav. Jaroslav Krejčí většinou pracoval na kinofilmové přístroje, protože objektivy s proměnným ohniskem mají malou světelnost, používal dva přístroje, jeden s širokoúhlým a druhý s delším objektivem. Řadu představení fotografoval horizontálním formátem. Podle Viktora Kronbauera používal Asahi pentax, Pentax a ruský Horizont. [1] 4.2. – Josef Koudelka Josef Koudelka je především naším nejvýznamnějším dokumentárním fotografem 20. století, ale fotografoval i divadelní představení. Narodil se 10. ledna 1938 v Boskovicích. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí. Vystudoval ČVUT v Praze a po studiích pracoval jako mechanik leteckých motorů, od té doby začal fotografovat divadelní představení starým fotoaparátem Rolleiflex. Fotografoval divadlo jako autodidakt v Divadle za branou. Slávu proslavil se svými fotografiemi z východního Slovenska cyklus Cikáni, kteří se snažili

přizpůsobit životu v Československu a důležitým dílem je i invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Uplatnil své zkušenosti divadelního fotografa a dokázal v nezvyklé míře gradovat výraz formálními prostředky. Divadlo fotografoval jak u nás tak i zahraničí, například Divadlo Semafor v Praze, Divadlo Za branou. /2/ Po odchodu z vlasti pokračoval ve fotografování Romů z různých zemí Evropy, kromě toho i zobrazoval všední život. Později začal zkoušet fotografovat dokumentaci městské a průmyslové krajiny ve Francii i u nás na panoramatický formát. V roce 2003 byl Josef Koudelka oceněn jako osobnost roku české fotografie. [2] [3] 4.3. – Novotný Miloň Novotný Miloň byl především dokumentární a reportážní fotograf, fotografoval i divadelní představení. Narodil se 11. dubna 1930 ve Štěchovicích u Prostějova a zemřel 9. srpna 1992 v Praze. Studoval gymnázium v Prostějově, ale nemohl jej dokončit, protože vážně onemocněl a musel se léčit ve Vysokých Tatrách, kde taky začal od počátku 50. let fotografovat. Začal spolupracovat zejména s kulturně orientovanými periodiky. Hlavně fotografoval v různých městech Londýn, New York a další. Pro divadlo fotografoval a jeho přítel Libor Fára ke snímkům dělal grafickou úpravu programů a plakátů. [4] 4.4. - Bohdan Holomíček Bohdan Holomíček je současný dokumentární fotograf, ale fotografuje i divadelní představení. Narodil se 14. srpna 1943 ve vesnici Sinkiewiczowka na Ukrajině. O pár let později se jeho rodiče přestěhovali z Ukrajiny do Mladých Buků v Krokonoších. Svůj první fotoaparát Směna 2, ruský přístroj, dostává na vánoce v osmé třídě základní školy. Vyučil se elektrikářem a mezi tím začal fotografovat. Po škole pracoval v tepelné elektrárně, potom v muzeu a nakonec jako údržbáře ve výtopně. Od roku 1995 je na volné noze jako fotograf. Fotografoval známé osobnosti, osoby, divadlo a dění v kultuře nezávislé na komunistickém režimu. Od roku 2003 začal fotografovat digitálním fotoaparátem Sony, pak později Panasonic Lumix, kdy po dvou měsících přestal fotografovat klasickým fotoaparátem. V současnosti dokumentuje svými fotografiemi představení v Národním divadle.“V Národním divadle začal pracovat v roce 1993- 94. Právě fotografuje Čekání na godota“. [5] [6] 4.5. – Viktor Kronbauer Viktor Kronbauer fotografuje umělecké divadelní fotografie. Pokračuje v tradici Josefa Koudelky a Jaroslava Krejčího. Z divadelních fotografií z inscenace Richarda III. v režii Vladimíra Morávka, která se hraje v divadle Globe na pražském výstavišti, získal letos mezinárodní ocenění na Triennale v Novém Sadu v bývalé Jugoslávii stříbrnou medailí. Narodil se 6. června 1949 v Praze a pochází z herecké rodiny. Vystudoval strojní průmyslovou školu a v té době začal s fotografováním. Setkal se s Jaroslavem Krejčím v divadle, kde mu pomohl dofotografovat představení a změnil mu život, protože ho naučil jak se správně dívat, správně myslet a pohybovat se v divadle. Nefotografoval jenom divadelní představení, ale i operu a balet jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Bezmála pět let fotografuje portréty umělců na titulní stranu Divadelních novin. [7]

5. Rozhovor o divadelní fotografii Vedoucí mé práce mi poskytl tyto informace o divadelní fotografii. „ Jak by řekl Emilio Salgado: Fotografujících lidí je mnoho, fotografů málo. Práce jmenovaných vynikajících dokumentaristů a jedinečná metoda Jaroslava Krejčího jsou zárukou kvalitně provedené fotografie divadelního představení. Jiří Víšek měl to štěstí, že se zúčastnil jako asistent dvou fotografických dílen v létě roku 1989 a 1990. Pod vedením Jaroslava Krejčího vznikla zpráva o desítkách divadelních představení amatérských souborů v Hronově. Celá akce mohla proběhnout díky laskavé organizátorce Marii Vrbecké z kulturního střediska v Hradci Králové. V roce 1989 měli k dispozici fotokomoru amatérského klubu v Náchodě. Vyvolané snímky se druhý den vystavovaly v kavárně Jiráskova divadla v Hronově. Jiří Víšek si z řady fotografií vybral divadelní představení: mistr a Markétka ochotnického divadla z České Lípy. V létě 1990 potkává v Hronově svého přítele fotografa Jiřího Krišku z Jihlavy. Fotokomora byla k dispozici přímo v Hronově a divadelní fotografie druhé dílny Jaroslava Krejčího opět aktuálně doprovázely představení amatérských souborů. Na náměstí promluvil ministr kultury Milan Uhde. Pro Jiřího Víška bylo nejzásadnější představení „Úpění pěny“ vycházející z povídky Borise Viana. Snímky vlastní režisér hry a divadelní teoretik doc. Jan Roubal. S Jiřím Kriškou se nikdy nebavil o fotografických přístrojích a objektivech. Jeho přítel v 90. letech fotografoval divadlo a jazzová představení. Neuznává fotografy, kteří pouze pofotografovávají zadané téma a nejdou do hloubky. Důležité bylo, že v roce 2006 zorganizoval Jiří Kriška a Jiří Víšek výstavu fotografií a výtvarných prací Jaroslava Krejčího v Galerii Jána Šmoka na Soukromé střední grafické škole v Jihlavě. Byla to poslední výstava Jaroslava Krejčího. Materiál, který tento laskavý pedagog a fotograf sestavil, se stala základem rozsáhlé výstavy Jaroslava Krejčího v Praze na podzim 2009. Jiří Víšek nemůže opomenout práci dalšího přítele a spolužáka Martina Vybírala. Martin Vybíral – absolvent brněnské Šuřky a FAMU také spolupracoval s Jaroslavem Krejčím. Dlouhodobě fotografuje brněnské Hadivadlo a další divadla malých forem. Zásadní práce se odehrála na divadelní dílně v Prostějově v roce 1985. Vznikla maketa knihy tří představení Hadivadla, kterou zhotovil Martin Vybíral, jeho první žena Magda a Jiří Víšek. Knihu vlastní Martin Vybíral. Jeho další práce pro divadlo se v současnosti stávají základem pro obrazové publikace o divadle malých forem v Brně. Mgr. Martin Vybíral vede obor fotografie na Šuřce v Brně a není náhodou, že studenti fotografují divadlo ať už v poloze záznamu představení, nebo v poloze Homo faber /cvičení FAMU 80. léta pod vedením Pavla Štechy/. Jiří Víšek rád zmínil i absolventa Šuřky a bakaláře ITF Opava Zbyňka Hrbatu, který v posledních letech dokumentoval divadelní představení Hadivadla. Martin Vybíral připomněl i divadelní fotografie divadel malých forem v Brně od fotografa Rostidslava Košťála a kameramana Karla Slacha ze 70. let dvacátého století. Po letech se snímky těchto fotografů stávají dokumentem a dokladem historie divadel malých forem v Brně. Na závěr věta Jaroslava Krejčího: Já po zádech herců nešplhám ke hvězdám“. [8] Martin Vybíral se narodil 31. března 1960 v Brně. Studoval gymnázium, kde odmaturoval a po dvou letech studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně. Později studoval dálkově na katedře fotografií FAMU v Praze. Pracuje jako fotograf v organizaci FORM Brno, nyní je pedagogem ŠUŘ v Brně. Je členem sdružení Q. V 80-tých letech byl jako fotograf v reklamní agentuře a tiskárně. [9] Rostislav Košťál je legendární brněnský fotograf, oceněný tituly Autorský FIAP v roce 1975 a ASČF v roce 1976. Narodil se 3. června 1943 v Brně. Vystudoval stavební fakultu VUT v Brně, kde studoval také kreslení a modelování. Od roku 1963 začal školení ve fotografování u profesora K. O. Hrubého a Antonín Hinšt na LŠU v Brně. Byl jeden ze zakladatelů výtvar-

ného sdružení EPOS. Později se EPOS rozpadl, každý šel na vlastní pěst. Rostislav Košťál se připojil ke vznikající skupině SETKÁNÍ. [10]

6. Technika Než začnete fotografovat divadelní představení, balet nebo taneční scénu, měli byste se na samotnou akci dobře připravit. Rozmyslete si správně, co si sebou všechno vzít, abyste při představení neměli mnoho vybavení, protože byste překáželi divákům. Kdežto při zkoušce nevadí mít plnou výbavu, protože hlediště je prázdné a může si odložit kdekoliv. Podle uvážení záleží, co přesněji budete fotografovat a jakou výbavu mít, jestli vzít stativ nebo ne. Základní výbavou pro fotografování divadla je hlavně tělo zrcadlovky a objektiv, a doplňkem může být stativ, dálkový spoušť a vak na zakrytí zrcadlovky. Podstatné je tělo zrcadlovky. Jednooké digitální zrcadlovky jsou díky výměnným objektivům a s dostatečným rozlišením od šesti MB nejvhodnější. Pokud se dostaneme na expozici 1/30s budou snímky technicky přijatelné. Je třeba mít na paměti, že je třeba divadelní představení vnímat a sebelepší technika za nás kvalitní divadelní fotodokumentaci neudělá. 6.1. - Zrcadlovka Zrcadlovek je mnoho typů, ale něco mají společného, které je potřebné pro fotografování v divadle a to, že můžeme nastavit manuálně rozlišení, clonu, čas, ISO citlivost a vyvážení bílé. V automatickém režimu není možné některé parametry nastavovat. Zrcadlovky jsou dva druhy a to SLR a DSRL. SLR je kompaktní zrcadlovka, kde se fotografuje na film, do určité je možné pracovat na klasiku. Před desíti lety bylo zcela běžné vyvolávat filmy a zvětšovat černobílé fotografie. DSLR je digitální zrcadlovka, kde je stejné ovládání a snímek můžeme vyhodnocovat na displeji. Zhotovené fotografie si může udělat i během minuty. U DSLR je výhodou, že si můžete nafotografovat mnoho fotografií a potom ty špatné jednoduše vyhodit do koše. 6.2. - Stativ Stativ (trojnohý) nebo monopod (jednonohý) je skvělý doplněk pro fotografování v divadle. Konstrukce je sestavena tak, abychom při dlouhých expozicích snímek nerozhýbali. Při fotografování divadla je lepší mít celokovový stativ, protože je stabilnější i když těžší. Při zkoušce si můžete postavit stativ kdekoliv, kde vám to režisér povolí a kde nikoho nerušíte. Při divadelním představení jsou podmínky ještě přísnější, protože musíme brát ohled na herce i diváky. 6.3. - Objektiv Objektiv je nejvýznamnějším členem jakéhokoliv fotoaparátu, nejen digitálního. Objektivy dělíme na pevné a s proměnlivým ohniskem takzvané zoom objektivy. Dále podle ohniskové vzdálenosti rozdělujeme objektivy širokoúhlé, základní a teleobjektivy. Další speciální konstrukce nejsou pro divadelní fotografii podstatné. Pokud budete vybírat objektiv, také byste se neměli zapomenout podívat na parametry: světelnost, kvalitu optiky, rychlost ostření a stabilizaci. Pro fotografování v divadle je nejlepší objektiv s vysokou světelností. To platí především u dlouhoohnickových objektivů, kde musíme pracovat s krátkými časy, jinak bude snímek neostrý. 6.4. - Blesk Je možné fotografovat s bleskem při domácích oslavách, ale v divadle je to nemyslitelné, protože by fotograf narušil světelnou atmosféru a hlavně rušil soustředěnost herce.

Při zkoušce se můžete spolehnout na vysokou hladinu pracovního světla. U světelné zkoušky zjistíte technické parametry svícení a nastavení citlivosti a expozice. Volíme vysoké hodnoty ISO i za cenu zvýšeného šumu. Divadelní fotografie není ateliérový katalogový snímek, ale dokumentace představení i s případnými technickými chybami. Mnohem více jde o zachycení obsahu představení. Fotografie nebo video jsou média, která nám uchovávají v rámci možností divadelní představení. Jak říkal Jaroslav Krejčí: „Snímky se mohou stát důležitým studijním materiálem i pro samotné herce“. [11]

7. Postup fotografování Dozvíte se o nějakém divadelním představení, které vás zaujalo, a chtěli byste fotografovat. Pokud začnete chystat výbavu a jít ten den do divadla fotografovat bez ohlášení, kdy mají představení, tak vás nepustí. Nejprve se musíte kontaktovat buď s režisérem, nebo vedením divadla. Proto nikdy nefotografujte tajně, protože byste mohl být během představení vykázáni z divadla. Po dohodě je dobré navštívit divadlo a domluvit se na fotografování zkoušek. Máte dost času na prozkoumání místa, kde by byl nejlepší výhled a kudy se případně přesouvat. Proto je nutné požádat o svolení režiséra, který by vám určil prostor, kde by bylo možné se pohybovat, případně postavit stativ. Je důležité se účastnit zkoušek, kde se pohybujete pod jevištěm či na jevišti s herci, kde také poznáte průběh celé hry. Celkové seznámení s představením je praktickou nutností, pokud se má fotografování podařit. Je rozdíl jestli fotografujete divadlo na objednávku pro divadelní soubor, choreografa či scénografa, anebo pro své vlastní účely. V prvním případě je potřeba předložit co nejobjektivnější snímky, podle požadavků zadavatele. V druhém případě fotografujete divadlo zcela subjektivně. Je dobré vědět dopředu, co se bude na scéně odehrávat a prostudovat námět. Když uvidíte představení po druhé, uděláte lepší fotografie, než napoprvé. Je vhodné navštívit několik zkoušek na fotografování, kde hlediště je prázdné a nikoho vůbec nerušíte. Při zkoušce zjistíte, že na jevišti dochází ke změně světel. Výrazně je nasvícena nejvíce hlavní scéna a zbytek je v šeru. Pokud osvětlení je velice výrazné a hledáte optimální naměřenou expozici, je nutné použít bodové měření. Kdybyste exponovali na stíny, výsledek fotografie bude výrazně přeexponovaný. Dále je nutné použít i vysokou citlivost snímače ISO 1600 nebo vyšší, ale pokud je to možné, používejte co nejnižší, aby nedošlo k velkému zrnitosti, takzvaně k šumu. Hlavně se extrémních citlivostí a digitálního šumu nebojte. Vždy je lepší mít fotografii zašuměnou a pokusit se ji upravit na počítači, než ji nemít vůbec. U začátečníků nevadí, pokud začnete fotografovat ochotníky nebo místní taneční představení. Určitě budou rádi, když jim uděláte pár fotografií. 7.1. - Rozlišení Kvalita a velikost obrazu společně ovlivňují velikost obrazového souboru na paměťové kartě. Větší, kvalitnější fotografie lze tisknout ve větších formátech, ale také vyžadují více paměti, proto jich lze na paměťovou kartu uložit menší množství. Kvalita obrazu se nastavuje, jaký chcete formát fotografie, aby se vám ukládalo do paměťové karty, a možnosti jsou JPEG (základní, normální a vysoký), NEF (RAW) nebo obojí zároveň. Fotografie ve formátu NEF (RAW) je možné zobrazovat na počítači pouze doporučeného softwaru. Velikost obrazu je udávána v pixelech. K dispozici jsou nastavení velikosti malého, středního a velkého. 7.2. - ISO ISO nebo-li citlivost v digitálních fotoaparátů je uváděna v ekvivalentních hodnotách citlivosti filmu. Čím vyšší je citlivost ISO, tím menší množství světla je nutné pro expozici fotografie, proto s rostoucí citlivostí lze tedy používat kratší časy závěrky nebo větší zacloně-

ní. U běžných digitálních fotoaparátů se pohybuje citlivost mezi ISO 100 až ISO 800, setkáme se však s přístroji, kde je relativně vysoká, či kde ji lze cíleně volit v daném rozmezí citlivosti ISO 100 až ekvivalent ISO 6400. V tomto případě se nedá říct jakou hodnotu použít, protože hlavně záleží podle aktuální hladiny osvětlení hlediště, potom podle toho se nastavuje jakou hodnotu použít. Musíme dávat pozor, že pokud bude vyšší citlivost ISO, tím více se na fotografiích zobrazuje obrazový šum. 7.3. - WB Vyvážení bílé nebo-li WB barvy zajišťuje, aby barevné podání fotografií neovlivňovala barva světelného zdroje. U většiny zdrojů světla se doporučuje automatické vyvážení bílé barvy, ale lze i volit vyvážení bílé barvy pro konkrétní zdroj světla, například umělé osvětlení, zářivkové osvětlení, sluneční osvětlení a podobně. U divadelní fotografie je optimální nastavení obtížné, protože osvětlovač pracuje s barevnými filtry a s různými efekty. Klasikové divadelní fotografie volili černobílou fotografii. 7.4. - Expozice /Clona – čas/ Expozice fotografií je určena množstvím světla, které dopadne během otevření závěrky na obrazový snímač. Expozici tedy ovlivňují dva faktory a to čas závěrky a hodnota clony. Clona se vztahuje k velikosti otvoru, kterým prochází světlo při průchodu objektivem. Čím je větší otvor clony, tím více světla jim projde a tím můžeme volit kratší expozici. Malý otvor clony znamená méně světla a delší expozici. Čas závěrky určuje dobu otevření závěrky. Čím je delší čas závěrky, tím déle je vystaven obrazový snímač působení světla a větší clonu volíme. V případě divadelní fotografie volíme nejkratší možné časy při rozcloněném objektivu. Kratší časy závěrky jako je 1/500 při 400 ISO jsou v našem případě vzácností. Každý fotoaparát jak digitální tak i zrcadlovky mají expoziční režimy, které umožní ovládat několik pokročilých nastavení. Pokud chceme fotografovat divadelní představení, je pro nás použitelný expoziční režimy P – programová automatika, A – clonová automatika, S – časová automatika a M – manuální expoziční režim. Nejpoužívanější pro divadelní představení je manuální expoziční režim z toho důvodu, že je potřeba nastavit všechny hodnoty ručně, abychom dosáhlik nejlepší výsledky. Programová automatika ve fotoaparátu nastavuje automaticky čas závěrky a hodnotu clonu pro dosažení optimální expozice. Tento režim se doporučuje pro momentky a další situace, ve kterých je málo času na úpravy nastavení fotoaparátu. Časovou automatikou volí fotograf čas závěrky, fotoaparát nastavuje hodnotu clony pro dosažení optimální expozice. Tento režim použijte při krátkém času pro zmrazení pohybu a dlouhého času pro dynamické vyjádření pohybu částečným rozmazáním pohybujícího se objektu. Clonovou automatikou fotograf volí hodnotu clony, fotoaparát nastavuje čas závěrky pro dosažení optimální expozice. Tento režim použijte při nejmenším zaclonění. Docílíte rozostření detailů v pozadí snímku u teleobjektivu, ale hlavně získáte nejkratší možný čas při snížených světelných podmínkách. Velkým zacloněním rozšíříte hloubku ostrosti z hlavního objektu i na další části snímku, ale dostanete se do několikasekundových expozičních časů, což je u běžné divadelní fotografie nevhodné. Manuální expoziční režim můžete v tomto režimu fotograf nastavovat čas závěrky i hodnotu clony v souladu s vlastními tvůrčími představami. Ovšem světelná situace divadelní scény a světelnost objektivu omezuje možnosti na hodnoty f3.5 - 1/60s při 1600 ISO.

8. PSPad PSPad je celosvětově rozšířený freewarový textový editor běžící pod Microsoft Windows a nahrazuje programy Notepad a poznámkový blok. Je určen, jak pro začínající, tak i pro zkušené programátory a samozřejmě i pro tvůrce WWW stránek. Kromě jazyků HTML, XHTML, JavaScript, VBScript, PHP, XML a kaskádových stylů (CSS) zvládá i editaci zdrojového kódu programovacích jazyků Cobol, C++, Python, Pascal, Visual Basic, Perl, Fortran a další řady jazyků. Umožňuje zvýraznění syntaxe odpovídající ke každému programovacímu jazyku, kontrolu pravopisu, definici externích programů, které se mají používat pro překlad nebo převod souborů, definici uživatelských maker. Pro HTML a XHTML mají velkou řadu speciálních funkcí, jako je například převod tagů na malá nebo velká písmena, komprese a dekomprese HTML, odstranění tagů a podobně. 8.1. - Z historie Program byl naprogramován v prostředí Borland Delphi. První verze vyšla koncem roku 2001. Autorem tohoto programu je programátor Jan Fiala ze Slavkova u Brna, stále na něm pracuje a vylepšuje jej. Vytvoření programu bral jako koníček a potom ho nechal zveřejnit do časopisu Chip CD. Program se uživatelům začal líbit a psali na fóru autora, jestli by nebylo možné rozšířit funkčnost. Autor se pustil ke zlepšování programu a uživatelé se těšili na aktualizaci nebo novější verzi programu. 8.2. - Instalace a příprava editoru Program je možné stáhnout ve dvou verzích a to buď instalátor včetně slovníku pro kontrolu pravopisu, nebo v CAB archivu. U obou verzí je přibližně stejná velikost programu, 3,6 MB, které jsou dostupné ke stažení na internetové adrese http://www.pspad.com/cz/download.php. Instalace programu bude vyžadovat maximálně 10MB volného místa na disku. Spustíte instalátor, kde se objeví okénko s průvodcem instalace. Při dalším postupu si musíte nejprve přečíst licenční smlouvu, ale abyste mohli pokračovat v instalaci, musíte potvrdit souhlas licenční smlouvy. Zvolíte umístění na pevném disku, kde bude následně program nainstalován. Zvolíte typ instalace, většinou se doporučuje plná instalace a jméno složky pro zástupce v nabídce Start. Potom zvolíte další úlohy, které mají být provedeny v průběhu instalace. Poté můžete spustit vlastní instalaci. Po instalaci se zobrazí poslední okno, kterým dokončíte instalaci programu. A po úspěšném dokončení instalace bude nabídnuta Vám možnost jej rovnou spustit. Pokud chcete používat kontrolu pravopisu, nejprve musíte rozbalit stáhnuté soubory a nakopírovat soubory se slovníky do podadresářů Spell. Podadresář budete muset pravděpodobně vytvořit, abyste soubory mohli nakopírovat. Nyní zkontrolujete zapnutí kontroly pravopisu, která je standardně vypnuta. Zapíná se kliknutí na tlačítko Spell na panelu nástrojů a vyberete odpovídající slovník. Nastavení je nutné provést vždy po spuštění programu. 8.3. - Uživatelské prostředí Při prvním spuštění dostanete základní prostředí programu. Z grafického pohledu je relativně jednoduché. Pokud se vám nebude líbit uspořádání editoru, můžete si jej sami podle svých představ upravit, abyste se v něm cítili dobře a dobře se Vám v něm pracovalo. Panely jsou zobrazeny na několik částí a to panel nástrojů, pod ním je souborový panel, levý panel, úplně dole je stavový řádek a uprostřed okno editoru. Panel nástrojů s tlačítky je řešen jako jeden panel, který je rozdělen na jednotlivé části, jež je možno zobrazovat či skrývat. Velikost panelu se automaticky přizpůsobuje šířce okna programu. Souborový panel, na kterém se objevují záložky se jmény otevřených souborů. Ovlivnit můžeme umístění buď nahoře nebo dole, zda budou záložky ve více řádcích i vzhled záložek, jestli klasické záložky nebo tlačítka.

O který otevřený soubor se jedná, zda je to pro čtení, zda byl otevřen z FTP serveru a podobně, nám k tomu vypomáhají barvy písma a záložek. Význam barev v záložkách lze najít v nápovědě k programu. Záložky na panelu lze jednotlivě přetahovat a měnit jejich pořadí nebo provádět s nimi různé operace. Levý panel má pět základních nástrojů a to projekt, průzkumník souboru, FTP klient, oblíbené položky a okno se seznamem otevřených souborů. Je možné přetažením přidat další nástroje, jako je například ASCII tabulka, výběr barvy, monitor schránky a podobně. Stavový řádek zobrazuje důležité informace o stavu aktuálního souboru. Kliknutí na jednotlivé části je možné měnit stav souboru, případě volat funkci programu, například pozice v souboru, stav změny, druh bloku, zvýrazňovač a podobně. V okně editoru nad vlastní plochou pro editaci se nachází pravítko, které ukazuje pozici znaku a také slouží k nastavení ukazatele pravého okraje. Tyto panely jsou vidět při první spuštění, ale není vidět pravý panel, který je možné zobrazit. V pravém panelu jsou zobrazeny nástroje, které nám usnadňují a zpříjemňují práci s editorem. Na rozdíl od levého panelu zde nástroje netvoří záložky, ale rozdělují si plochu panelu. FTP klient FTP klient se používá pro přenos jednotlivých souborů, například při ladění aplikace, hledání chyb a práci se soubory na něm. Pokud chcete něco přenést na server, dáte uložit na FTP a soubor se uloží do aktuální složky, kterou prohlížíte. Také umožňuje import nastavení FTP, kde se musí nastavit údaje a to adresa serveru, heslo a podobně, z Total Commanderu, WS FTP nebo FileZilla. Průzkumník kódu Jedná se o velice užitečnou funkci. Je to přehledná struktura CSS dokumentu. Pokud máte například rozsáhlý PHP skript se spoustou funkcí pro řízení celé aplikace, je poměrně složité se v něm orientovat. Průzkumník kód vám zobrazí klíčové body celého dokumentu, například funkce a proměnné v PHP nebo jednotlivé třídy a elementy v CSS. Zvýrazňování syntaxe Jedná se prakticky o nejdůležitější funkci. Programátorům pomáhá při orientaci v kódu. Umí zvýrazňovat v celé řadě programovacích jazyků. Nechybí ani šablony, které automaticky vyplňují neměnné části souborů například HTML hlavičku. Nabídka kódování Program dokáže vytvářet dokumenty v různém kódování a to Win1250, Kamenických, Latin II, ISO 8859-2,UTF8 a UNICODE. Pro webové tvůrce je možnost výběru kódování hodně důležité. Kdybyste psali v poznámkovém bloku, tak ten podporuje jenom UTF-8, ANSI a UNICODE. Makra Možnost zaznamenat fádní a opakující se operace a nechat je program vykonávat automaticky. Kontrola validity neboli “pravopisu“ Už nikdy žádné nevalidní HTML soubory. Kontrolu provádí přímo program a není tedy nutné kontrolovat přes formulář na stránkách validator.w3.org. Knihovna TiDy umožní validaci konverzním a transformacím HTML kódu do CSS, XHTML, XML, nebo jeho speciální zformátování.

TopStyle Lite Snadná integrace s tímto výborným freeware CSS editorem. Pro běžnou editaci však bohatě postačí samotný program s otevřeným Průzkumníkem kódu. Nástroje pro práci s HTML ASCII tabulka pro jednoduché vkládání složitých znaků do HTML. Barevná paleta a kapátko pro přesný výběr jakékoliv barvy z uživatelského prostředí Windows. V paletě si lze vybrat z několika různých palet. Lorem Ipsum generátor pro vytváření výplňového textu pro ilustrativní zaplnění dokumentu. Takzvaně Průzkumník kódu, tedy panel s tagy na pravé straně napomáhá snadné a rychlé orientaci především v dlouhém kódu. Náhled HTML Není potřeba spouštět rovnou celý prohlížeč. V menším okně programu lze zobrazit stránku buďto prohlížečovým jádrem Trident (Internet Explorer) nebo Gecko (Mozilla Firefox). Automatické dokončování Tím se myslí, že umí něco podobného jako u moderních mobilních telefonů, kde se používá funkce T9. Pracuje s výrazy, které jsou v dokumentech již obsaženy. Je to výborné pro opakující se vlastnosti, tagy a podobně. [12]

9. Postup webových stránek Webové stránky nebo-li WWW (World Wide Web) se dají dělat různými způsoby. Nejsou potřeba ke tvorbě webových stránek drahé nástroje. Vytvořit webové stránky si můžou jak začátečníci, tak pokročilí, ale začátečníci musí znát aspoň základní přehledy. Než začneme vytvářet webové stránky, pro začátek bychom si měli vysvětlit pár pojmů, které budeme používat při celém postupu. Těch pojmů je mnoho a tak vyberu pár, které budou pro nás nejdůležitější při postupu, například HTML, zdrojový kód, webový prohlížeč, tagy, a podobně. HTML (HyperText Markup Language) je obyčejný textový soubor, který má příslušnou příponu a pro nás se doporučuje použít buď htm nebo html. Pomocí značek - tagů jsou výrazy značkovacího jazyka HTML používány k označení odstavce, nadpisu, seznamu, informací o dokumentu, vkládání obrázků a tak dále, a také nám umožní použít je při úpravě vzhledu stránek. Tagy máme párové a nepárové, uzavírají se do špičatých závorek. Párový tag má obvykle jednu část začáteční a jednu koncovou, kde v koncovém tagu je lomítko, například: . Nepárové tagy jsou ukončeny lomítkem pouze v jedné části, například:
. Tagy se doporučuje psát s malými písmeny, aby nedošlo k nějaké chybě a neměli bychom je křížit. Při vytváření webových stránek se nepoužívá jenom html, ale další jazyky, například CSS, PHP, javascript a podobně. Zdrojový kód je psaný jazykem HTML, ve kterém budete potřebovat ovládat základní prvky. Pokud chcete dělat složitější vzhled, ten se vytváří pomocí kaskádových stylů (CSS). Pro ukázku znázornění velmi jednoduché stránky vypadá takto. [13]

Vítejte v mé a nové jednoduché stránce…

Webových prohlížečů je mnoho ve všech operačních systémech. Mezi nejzákladnější patří Internet Explorer, Mozilla Firefox a Opera. V prohlížečích byste měli kontrolovat, zda se vám dobře zobrazují vaše stránky. Nemusíte být nutně připojení k internetu, webové stránky v HTML si můžete spustit i z vašeho pevného disku bez připojení k internetu. U pojmenování souborů je dobré dávat pozor, abyste nikdy nepoužívali diakritiku (háčky a čárky), mezery a velká písmena. To by mohlo zapříčinit nefunkčnost webových stránek. Úvodní stránka musí mít název index.html. Existují dva způsoby, jak vytvořit webové stránky. První způsob nevyžaduje prakticky žádné znalosti HTML jazyka. To znamená, že do editoru naskládáte texty, obrázky, efekty a tak dále, podle toho jak byste chtěli, aby stránka vypadala, a vůbec se nemusíte starat, jak vzniká HTML kód. Pro tento způsob existují takové editory jako je MS Front Page, MS Word, Publisher, Power Point a podobně. Nejpoužívanější je MS Front Page, protože je jednodušší a přehlednější než ostatní. Pro tento způsob se využívá WYSIWYG editor (“What You See Is What You Get “ v překladu „získáš to, co vidíš“). Druhý způsob je psaní tagů jazyka HTML přímo v textovém editoru. Existuje mnoho programů, které podporují textový editor a já nejraději pracuji s PSPadem, který si můžete stáhnout zdarma na webových stránkách http://www.pspad.com/cz/download.php. [13]

Až budete mít program nainstalován, vytvoříme novou složku například s názvem archiv a v archivu ještě vytvoříme dva soubory s příponou html a css. To znamená, že ve složce archiv budete mít index.html a styl.css. Oba dva soubory otevřeme v programu PSPad a nejprve se pustíme do index.html, protože styl.css budeme potřebovat později. Než začneme psát základní strukturu kódu stránky, ukážeme si jak má správně struktura HTML dokumentu vypadat. Základní struktura stránky se rozděluje na tři části a to doctype, head neboli hlavička a body nebo též tělo stránky. Doctype by měl být úplně první řádek, pokud chceme mít kvalitní www stránky. Popisuje nám, jaká verze HTML dokumentu byla zpracována. Není součást HTML dokumentu. Head neboli hlavička je uzavřená do párového tagu a . Může být v ní mnoho informací, kde většina z nich se nezobrazí ve výsledné stránce. Mezi tagy se často objevují , které nám vypisuje název stránky v horní liště prohlížeče. Dále se může objevit tag <meta />, které nám popisuje nastavení typ kódování. V tomto případě jsme nastavili pro kódování UTF-8. Další se může objevit tag , který nám určuje cestu k externímu stylopisu takzvaně CSS. Body neboli tělo stránky je uzavřeno do párového tagu a . Co je obsaženo v těle se nám vše zobrazí ve výsledné stránce v prohlížeči. [13] <meta http-equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8" />

ARCHIV DIVADELNÍ FOTOGRAFIE JAMU 2007-09

Máme základní strukturu kódu a přidáme další párové tagy