ANALÝZY K VÝSLEDKU KDU-ČSL V PARLAMENTNÍCH VOLBÁCH V ROCE 2010

C. Podklad pro vyhodnocení volebního neúspěchu KDU-ČSL ve volbách do PSP v r. 2010

ANALÝZY K VÝSLEDKU KDU-ČSL V PARLAMENTNÍCH VOLBÁCH V ROCE 2010

Analýzy byly realizovány za finanční podpory europoslance Ing. Jana Březiny Tyto analýzy byly zpracovány jako další podklad pro vyhodnocení výsledků voleb pro podrobnější realizaci usnesení předsednictva KDU-ČSL č.169 ze dne 8. 6. 2010.

OBSAH 1. Volby do PS PČR 2010 a KDU-ČSL – srovnání volebních výsledků Mgr. Michal Pink ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Úvod Základní srovnání na úrovni volebních obvodů Srovnání na úrovni jednotlivých okresů Srovnání na úrovni jednotlivých ORP jednotek Přesun voličů dle jednotlivých krajů

2. Analýza preferenčního hlasování voličů KDU-ČSL ve volbách 2010 Bc. Petr Krňávek ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ ƒ

Preferenční hlasování – celkový přehled Absolutní a relativní počet preferenčních hlasů Porovnání nejúspěšnějších kandidátů ve volbách v roce 2010 a 2006 Podpora kandidátů dle síly regionu Zastoupení mladých kandidátů a žen na listinách Závěr

3. Přepočet získaných hlasů ve volbách 2010 na počet členů KDU-ČSL Bc. Petr Krňávek ƒ ƒ ƒ

Přepočet hlasů na člena - úroveň krajů Přepočet hlasů na člena - úroveň okresů Závěr

3 5 6 10 13

18 18 19 22 23 24 25

26 26 28 32

4. Mohou průzkumy za volební neúspěch KDU-ČSL aneb sonda do problematiky předvolebních preferencí Bc. Petr Krňávek ƒ ƒ ƒ

3

Otázky Václava Moravce Speciál – sporné momenty Regionální výzkumy preferencí pro ČT a ČRo: charakteristika a metodologie Závěr

5. Analýza volebního programu KDU-ČSL ve srovnání s konkurencí a prezentace a komunikace programu KDU-ČSL voličům Mgr. Otto Eibl, Mgr. Barbora Petrová 5.1. Analýza volebního programu KDU-ČSL ƒ Srovnání programu KDU-ČSL v parlamentních volbách 2006 a 2010 ƒ Rozložení témat v programu KDU-ČSL 2010 ƒ Srovnání programů pro zrušené předčasné volby 2009 s programy pro květnové   volby 2010 ƒ Hlavní programová témata volební kampaně 2010 ƒ Hlavní témata voleb v programových dokumentech stran

5.2. Prezentace a komunikace programu KDU-ČSL voličům

ƒ Programová témata v inzerci a tiskových zprávách strany ve srovnání   s pokrytím v médiích ƒ Volby 2010 a politické strany v médiích ƒ Volební lídři v médiích

34 34 36 40

41 41 41  42  43  45 45

51 51  53  54

5.3. Shrnutí prezentovaných výstupů

56

5.4. Závěr

57 

2

 

1. Volby do PS PČR 2010 a KDU-ČSL – srovnání volebních výsledků Mgr. Michal Pink, PhD. Úvod V květnu 2010 čeští voliči již po sedmé v novodobé historii volili dolní komoru zákonodárného tělesa - Poslaneckou sněmovnu. Ve volbách získalo zastoupení celkem pět stran, což bývá v českých podmínkách posledních dvou desetiletí zhruba ustálený počet, ale došlo k zásadní proměně z hlediska struktury volebních výsledků. KDU-ČSL, která disponovala v předchozích obdobích zastoupením ve voleném tělese neobhájila své postavení a nepřekročila omezovací 5% klauzuli. Podobně i Strana zelených nedokázal překročit tuto bariéru a zůstala mimo volené těleso. Dalším znakem byl relativně malý podíl odevzdaných hlasů dvěma hlavním stranám. Česká strana sociálně demokratická a Občanská demokratická strana, získaly každá mírně přes 20%, což je pro obě nejnižší zisk v posledních patnácti letech. Do Poslanecké sněmovny současně zasedli poslanci dvou nových subjektů, politické strany Věci veřejné a TOP 09 podporovanou Starosty. Další dvě strany pak dosáhly volebních výsledků v rozmezí 3 - 5% odevzdaných hlasů a získaly nárok na zákonem stanovený státní příspěvek – těmito subjekty byla Strana práv občanů - Zemanovci a Suverenita - blok Jany Bobošíkové. Tabulka č. 1. Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny ČR 2010 Politická strana ČSSD KSČM KDU-ČSL ODS SPOZ Suverenita SZ TOP 09 VV

Počet hlasů 1155267 589765 229717 1057792 226527 192145 127831 873833 569127

Podíl hlasů 22,08 11,27 4,39 20,22 4,33 3,67 2,44 16,70 10,88

Počet mandátů 56 26 53 41 24

Zdroj dat: www.volby.cz

Jaké však jsou základní charakteristiky voličů jednotlivých kandidátních listin z hlediska prostorové variability? Odpověď na tuto otázku budeme hledat především pomocí variační analýzy volebních výsledků a Indexu voličské stability. I přes různé nejasnosti a možné polemiky autor zastává názor, že uvedené nástroje, ať už variační koeficient1 nebo index voličské stability, dostatečně představí základní charakteristiky volebních výsledků. Variační koeficient vyjadřuje relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru a pro účely následujícího materiálu určí, zda a jak se míra regionální variability měnila. Jinými slovy ukáže, zda rozdíly mezi zkoumanými jednotkami byly stále stejně velké, zvětšovaly se nebo

1

Variační koeficient přibližuje variabilitu rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny a je definován jako podíl směrodatné odchylky a absolutní hodnoty ze střední hodnoty (směrodatná odchylka/průměr*100).

3

se naopak zmenšovaly. Obecně platí, že čím vyšší jsou hodnoty koeficientu, tím větší jsou i jednotlivé rozdíly2. Protože hlavním rysem volebních zisků většiny politických strany byl propad hlasů ve srovnání s předchozími volbami, bude nás zajímat, i jak velký tento propad byl a kde k němu především došlo. K tomuto účelu bude použito indexu voličské stability (dále jen IVS). IVS získáme pomocí jednoduchého zlomku, vydělením počtu odevzdaných hlasů kandidátní listině ve sněmovních volbách 2010 a v předchozích volbách 2006 (x/y = IÚ, x = počet hlasů získaných ve volbách 2010 a y = počet hlasů odevzdaných ve volbách 2006). Stabilitu zde vyjadřuje počet voličů, kteří volí kandidátní listinu politické strany ve dvou po sobě následujících volbách stejného typu. Při pohledu na základní variabilitu volebních výsledků lze tvrdit, že každá z uvedených proměnných disponovala různou mírou územní koncentrace. Jak ukazuje tabulka č. 2., nejrovnoměrněji rozloženou voličskou základnou disponovala strana Věci veřejné, jejíž hodnota variačního koeficientu dosáhla hodnoty jen 0,11, což je shodná hladina jako v případě sociální demokracie v předchozích sněmovních volbách v roce 2006. ODS a ČSSD se opírala o něco méně rovnoměrně rozložené voliče, což nám naznačuje hodnota koeficientu v obou případech na úrovni 0,15. Ve srovnání s předchozími volbami se jedná o drobné proměny v řádu několika desetin. Zbývající politické strany našly odezvu u více nerovnoměrně rozložených voličů, přičemž maximální hodnoty dosáhl variační koeficient v případě KDU-ČSL. U této strany lze dlouhodobě zaznamenat velice nerovnoměrnou voličskou základnu v závislosti na jednotlivých regionech a ve srovnání s rokem 2006 se prostorová variabilita zvýšila z hodnoty 0,49 na 0,69, tzn. že rozmístění volební podpory KDU-ČSL v těchto volbách bylo ještě více nerovnoměrné, než ve volbách minulých. Tabulka č. 2. Variabilita volebních výsledků na úroveň okresů Strana ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SZ SPOZ Suverenita TOP09 VV

Var. koef. 2010 0,15 0,69 0,20 0,15 0,27 0,21 0,25 0,24 0,11

Var. koef. 2006 0,11 0,49 0,19 0,16 0,23 -

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz

2

Velice zjednodušeně řečeno, pokud nějaká proměnná, v našem případě volební podpora získá hodnotu variačního koeficientu 0,1, tak jsou její zisky rozloženy velice rovnoměrně a získá v každém okrese skoro stejný podíl odevzdaných hlasů. Pokud se ale hodnota koeficientu dostane na úroveň např. 0,87, tak v jednom okrese získá např. 50% hlasů a v ostatních ne více jak 3%.

4

Základní srovnání na úrovni volebních obvodů Společnou vlastností všech politických stran, které byly zastoupeny v předchozí Sněmovně byl pokles voličské přízně. Jak na tom byly jednotlivé strany ve volebních obvodech ukazuje tabulka č. 3. Zde je patrné, že podle indexu voličské stability utrpěla největší ztrátu voličů Strana zelených, u které dosáhl v celostátním rozsahu podíl voličů v roce 2010 ve srovnání s rokem 2006 jen 38%. KDU - ČSL dosáhla v rámci celostátního výsledku necelých 60% podílu z předchozích voleb v roce 2006. Současně u tohoto subjektu lze také zaznamenat největší nerovnoměrnost propadu hlasů. Nejvyšších propadů ve srovnání s rokem 2006 dosáhli křesťanští demokraté ve Středočeském, Plzeňském a Libereckém kraji, naopak v Jihomoravském a Zlínském volebním obvodu dokázali obhájit skoro 75% podíl hlasů. Z hlediska čistě nominálního se jednalo o poklesy v řádů tisíců, maximálního propadu bylo dosaženo v Praze, kde počet hlasujících poklesl o 17983 voličů. K dalším početně nejvýraznějším propadům došlo ve volebním obvodu Jihomoravského, Středočeského, Jihočeského a Moravskoslezského kraje. Přes 10 tisíc voličů tento rozdíl dosáhl ještě v případě Zlínského kraje a Vysočiny. Tabulka č. 3. Index voličské stability 2010/2006 Obvod/kraj ČSSD KDU-ČSL Praha 0,63 0,43 Středočeský 0,68 0,41 Jihočeský 0,67 0,45 Plzeňský 0,67 0,42 Karlovarský 0,68 0,46 Ústecký 0,69 0,48 Liberecký 0,66 0,41 Královéhradecký 0,64 0,55 Pardubický 0,65 0,66 Vysočina 0,65 0,60 Jihomoravský 0,70 0,74 Olomoucký 0,67 0,65 Zlínský 0,64 0,74 Moravskoslezský 0,69 0,65 ČR 0,67 0,59

KSČM 0,80 0,87 0,90 0,86 0,84 0,83 0,89 0,90 0,89 0,90 0,83 0,87 0,86 0,86 0,86

ODS 0,50 0,62 0,57 0,56 0,47 0,49 0,52 0,52 0,57 0,61 0,59 0,54 0,63 0,60 0,56

SZ 0,51 0,39 0,36 0,28 0,30 0,39 0,27 0,37 0,29 0,34 0,37 0,32 0,34 0,43 0,38

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz

Tabulka č. 4. Variační koeficient Indexu voličské stability Strana ČSSD ODS KSČM KDU-ČSL Var. koef IVS 0,04 0,10 0,04 0,26

SZ 0,18

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz

Další tabulka č. 4. udává, jak velké rozdíly v propadu hlasujících dosáhly jednotlivé politické strany v meziokresním srovnání. Propad u sociálních demokratů byl velice rovnoměrný a 5

postihl všechny okresy „bez větších rozdílů“. Podobně tomu bylo i u KSČM, kde jejich úbytky voličů dosáhly velice rovnoměrného rozložení. O něco hůře na tom byla ODS a nejvyšších hodnot dosáhla Strana zelených a křesťanští demokraté u nichž byly rozdíly v meziokresním srovnání propadu hlasujících nejvyšší. Tabulka č. 5. Počty odevzdaných hlasů Obvod/kraj KDU-ČSL 2006 Praha 31820 Středočeský 30207 Jihočeský 27630 Plzeňský 16338 Karlovarský 4723 Ústecký 8365 Liberecký 9131 Královéhradecký 19893 Pardubický 24023 Vysočina 33587 Jihomoravský 67865 Olomoucký 27609 Zlínský 41663 Moravskoslezský 43852 ČR 386706

KDU-ČSL 2010 13837 12430 12558 6820 2169 4034 3785 10956 15962 20110 50000 18041 30714 28301 229717

Rozdíl 2010 – 2006 17983 17777 15072 9518 2554 4331 5346 8937 8061 13477 17865 9568 10949 15551 156989

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz

Srovnání na úrovni jednotlivých okresů KDU-ČSL patřila v předchozích volbách k subjektu, který se vždy musel vyrovnat s dvěma nepříjemnými okolnostmi. Těmi byla především nerovnoměrně rozložená voličská základna a nízké volební zisky, které byly navíc pravidelně posilovány různými výzkumy signalizujícími v celostátním měřítku pokles pod omezovací klauzuli 5% odevzdaných hlasů. Tato „prognóza“ se v roce 2010 vyplnila a strana tak po skoro století parlamentního zastoupení v dobách různých politických režimů nakonec nezískala potřebné množství hlasů opravňujících ke vstupu do dolní komory českého zákonodárného sboru. Pro znázornění prostorového rozložení voličské podpory bude sloužit již osvědčená metoda detekce „území volební podpory“ a „území supervolební podpory“3.

3

První koncept lze autorsky řadit k textu Petra Jehličky a Luďka Sýkory z počátku devadesátých let a druhý, modifikovaný koncept představil Pavel Šaradín ve svém textu pojednávajícím o volebních výsledcích dvou hlavním politických stran v roce 2006. K zobrazení oblasti území volební podpory dojdeme na základě jednoduchého výpočtu. Volební výsledky konkrétní politické strany seřadíme podle procentních zisků na jednotlivých úrovních agregace od nejvyššího k nejnižšímu. Následným sčítáním v takto určeném pořadí hledáme polovinu celkového součtu odevzdaných hlasů. U takovéto linie rozdělíme zkoumané jednotky na dvě poloviny, a získáme tak oblasti, které představují 50% koncentraci volební podpory z celkového počtu hlasů v daných volbách. Takto vzniklé území nazýváme územím volební podpory politických stran (Jehlička, Sýkora 1991). V případě stanovení území supervolební podpory postupujeme od začátku shodně, pouze nastavíme dělící linii na úrovni 25% koncentrace voličské základny.

6

Mapa č. 1. Území volební podpory KDU-ČSL

Zdroj: vlastní mapa/www.volby.cz K nejúspěšnějším okresům, kde dosáhla kandidátní listina křesťanských demokratů přes 10% patří Hodonín (11,86%), Uherské Hradiště (11,80%), Žďár nad Sázavou (10,38%), Blansko (10,37%) a Vsetín (10,32%). K těmto jednotkám se v rámci území supervolební podpory dále řadí Brno-venkov, Vyškov a okres Zlín. Do rozšířeného území volební podpory skládajícího se z celkového počtu sedmnácti okresů patří oblasti, které se v předchozím období pravidelně umísťovaly mezi desítkou nejúspěšnějších a leží z velké části na jižní Moravě, částečně ve Slezsku a ve východních Čechách. Křesťanští demokraté, kteří stejně jako ostatní strany ztratili ve srovnání s předchozími volbami „životně“ důležité hlasy, byli ovšem propadem hlasů postiženi v různých okresech s různou intenzitou. Variační koeficient indexu volební stability u křesťanských demokratů dosáhl hodnoty 0,26, což je ze všech politických stran zastoupených v předchozí Poslanecké sněmovně nejvíce.

7

Mapa č. 2. Index voličské stability KDU-ČSL

Zdroj: vlastní mapa/www.volby.cz Z hlediska počtu odevzdaných hlasů došlo k největšímu poklesu v hlavním městě. Zde KDUČSL ztratila skoro 18 tisíc voličů a její index voličské stability dosáhl hodnoty 0,43. Z pohledu relativních ztrát si KDU-ČSL nejvíce pohoršila v okresech, které dlouhodobě nepatří k jejich silným regionům. Jedná se především o střední a severozápadní Čechy. Menší ztráty naopak dosáhla v okresech na Moravě, kde si nejlépe vedla ve Zlínském kraji, především v okrese Vsetín a ve většině okresů Jihomoravského kraje. Při porovnání dvaceti okresů, ve kterých došlo k nejvyššímu poklesu voličské podpory jak z relativního, tak i absolutního pohledu se do obou skupin začlenily okresy Plzeň a Tábor. Tabulka č. 6. Okresy s nejvyšším nominálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Praha Brno České Budějovice Zlín Brno - venkov Uherské Hradiště Frýdek - Místek Opava Žďár nad Sázavou Hodonín Olomouc

Počet 2010 13862 12797 3502 9515 8106 8875 7809 6296 7036 9242 6139

Počet 2006 31820 17182 7526 13507 12089 12822 11697 10158 10398 12492 9302

8

IVS 0,44 0,74 0,47 0,70 0,67 0,69 0,67 0,62 0,68 0,74 0,66

Rozdíl hlasů -17958 -4385 -4024 -3992 -3983 -3947 -3888 -3862 -3362 -3250 -3163

Tábor Třebíč Břeclav Plzeň Hradec králové Ostrava Ústí nad Orlicí Jihlava Havlíčkův Brod

1589 4674 4874 1904 2487 3983 5527 3417 2981

4642 7503 7696 4689 5072 6542 8044 5897 5342

0,34 0,62 0,63 0,41 0,49 0,61 0,69 0,58 0,56

-3053 -2829 -2822 -2785 -2585 -2559 -2517 -2480 -2361

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 7. Okresy s nejvyšším procentuálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Jablonec nad Nisou Mladá Boleslav Rakovník Ústí nad Labem Praha - západ Tábor Plzeň - sever Plzeň - jih Kladno Most Praha - východ Rokycany Chomutov Beroun Mělník Nymburk Kolín Plzeň Písek Česká Lípa

Počet 2010 556 728 313 373 986 1589 687 771 906 316 1074 379 432 670 759 940 854 1904 1299 506

Počet 2006 1967 2538 1002 1161 2888 4642 1968 2109 2472 851 2879 1012 1126 1736 1951 2403 2176 4689 3111 1207

IVS 0,28 0,29 0,31 0,32 0,34 0,34 0,35 0,37 0,37 0,37 0,37 0,37 0,38 0,39 0,39 0,39 0,39 0,41 0,42 0,42

Rozdíl hlasů -1411 -1810 -689 -788 -1902 -3053 -1281 -1338 -1566 -535 -1805 -633 -694 -1066 -1192 -1463 -1322 -2785 -1812 -701

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 8. Okresy s nejnižším nominálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Teplice Louny Tachov Děčín Jeseník Most Sokolov Rokycany Rakovník Chomutov Česká Lípa Ústí nad Labem Cheb Litoměřice Karlovy Vary Kutná Hora Bruntál

Počet 2010 757 492 354 861 676 316 478 379 313 432 506 373 719 787 969 970 1249

Počet 2006 1156 934 834 1349 1205 851 1055 1012 1002 1126 1207 1161 1682 1788 1986 2012 2293

9

IVS 0,65 0,53 0,42 0,64 0,56 0,37 0,45 0,37 0,31 0,38 0,42 0,32 0,43 0,44 0,49 0,48 0,54

Rozdíl hlasů -399 -442 -480 -488 -529 -535 -577 -633 -689 -694 -701 -788 -963 -1001 -1017 -1042 -1044

Beroun Domažlice Jičín

670 936 1240

1736 2015 2359

0,39 0,46 0,53

-1066 -1079 -1119

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 9. Okresy s nejnižším procentuálním poklesem hlasujících pro KDU-ČSL Okres Vsetín Blansko Vyškov Hodonín Brno – město Nový Jičín Kroměříž Zlín Ústí nad Orlicí Znojmo Uherské Hradiště Žďár nad Sázavou Frýdek-Místek Brno – venkov Přerov Pardubice Olomouc Svitavy Teplice Prostějov

Počet 2010 7545 6174 4029 9242 12797 5230 4351 9515 5527 3934 8875 7036 7809 8106 4026 2839 6139 4099 757 3558

Počet 2006 9103 7544 5177 12492 17182 7377 6231 13507 8044 5685 12822 10398 11697 12089 5992 4306 9302 6324 1156 5525

IVS 0,83 0,82 0,78 0,74 0,74 0,71 0,70 0,70 0,69 0,69 0,69 0,68 0,67 0,67 0,67 0,66 0,66 0,65 0,65 0,64

Rozdíl hlasů -1558 -1370 -1148 -3250 -4385 -2147 -1880 -3992 -2517 -1751 -3947 -3362 -3888 -3983 -1966 -1467 -3163 -2225 -399 -1967

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Srovnání na úrovni jednotlivých ORP jednotek Po reformně veřejné správa, která v českých zemích proběhla zhruba před deseti lety se můžeme setkat s nižší úrovní než je okres a přitom vyšší než obec. Jedná se o tzv. obec s rozšířenou působností, které se také říká „trojková obec“. Těchto jednotek se v českých zemích nachází více než 200 a nejvíce se podobají tzv. soudním okresům, které vznikly v průběhu druhé poloviny 19. století a zanikly zhruba po 100 letech své existence. Právě tato jednotka bude dalším předmětem srovnání a představí nám volební zisky a ztráty KDU-ČSL podrobněji. Hned následující tabulka udává kde došlo k nejvýraznějšímu poklesu. Pokud si odmyslíme první dvě jednotky, Prahu a Brno, které jsou specifické vzhledem ke své struktuře a postavení, největších propadů se křesťanským demokratům z hlediska počtu odevzdaných hlasů dostalo ve velkých městech. Již uvedená dvě největší sídla dále rozšiřuje skupina krajských a okresních měst. K oblastem, které patřily do regionů s vyšším podílem voličů KDU-ČSL v uvedené tabulce patří především Opava, Uherské Hradiště, Uherský Brod, částečně také Třebíč a Zlín.

10

Tabulka č. 10. ORP s nejvyšším rozdílem hlasujících ORP Praha Brno České Budějovice Plzeň Ostrava Tábor Hradec Králové Uherské Hradiště Olomouc Jihlava Opava Černošice Uherský Brod Třebíč Zlín Frýdek-Místek Prostějov Náchod Mladá Boleslav Chrudim

Počet 2010 13862 12797 2785 2093 4994 1215 2312 5055 4172 2854 3113 981 3820 2704 3833 3547 2752 2216 628 2145

Počet 2006 31820 17182 5933 5184 7898 3662 4674 7214 6307 4929 5115 2867 5608 4476 5595 5240 4352 3792 2152 3566

IVS 0,44 0,74 0,47 0,40 0,63 0,33 0,49 0,70 0,66 0,58 0,61 0,34 0,68 0,60 0,69 0,68 0,63 0,58 0,29 0,60

Rozdíl hlasů -17958 -4385 -3148 -3091 -2904 -2447 -2362 -2159 -2135 -2075 -2002 -1886 -1788 -1772 -1762 -1693 -1600 -1576 -1524 -1421

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Naopak k lokalitám, kde došlo k nejmenšímu propadu lze zařadit periferní oblasti, kde KDUČSL moc hlasů dříve nezískávala (Aš, Kraslice, Bílina, Rumburk, Stříbro, Ostrov), tak i oblasti, které patří spíše k voličským baštám (Mohelnice, Česká Třebová). Dále je také v uvedené tabulce č. 11. jasně patrná výjimka ORP Varnsdorf, která jako jediná v rámci českých zemí dokázala navýšit počty odevzdaných hlasů pro KDU-ČSL. Celkový nárůst 22 hlasů lze pravděpodobně připočítat kandidátovi Václavu Járovi, který získal skoro 50% preferenčních hlasů. Tabulka č. 11. ORP s nejnižším rozdílem hlasujících ORP Varnsdorf Podbořany Bílina Bučovice Broumov Kraslice Žatec Králíky Aš Nový Bor Frýdlant Rumburk Pohořelice Železný Brod Stříbro Ostrov

Počet 2010 264 125 40 799 452 94 145 267 110 151 170 233 381 124 112 257

Počet 2006 242 173 97 868 533 181 267 391 238 310 329 404 560 315 304 449

11

IVS 1,09 0,72 0,41 0,92 0,85 0,52 0,54 0,68 0,46 0,49 0,52 0,58 0,68 0,39 0,37 0,57

Rozdíl hlasů 22 -48 -57 -69 -81 -87 -122 -124 -128 -159 -159 -171 -179 -191 -192 -192

Frenštát pod R. Česká Třebová Mohelnice Vítkov

731 435 456 415

925 634 658 628

0,79 0,69 0,69 0,66

-194 -199 -202 -213

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Podobná pravidla jako u předchozích tabulek lze najít i u propadu hlasujících z hlediska relativního propadu, která přidají další interpretační rovinu. K největším poklesům docházelo především v Čechách, a to v jednotkách, které nepatří k historicky významným lokalitám z hlediska podpory KDU-ČSL. Jedná se tak například o Jablonec nad Nisou, Mnichovo Hradiště, Nýřany, Mladou Boleslav, Litvínov, Rakovník, Kadaň a další. Z hlediska významného poklesu počtu hlasujících pro křesťanské demokraty je však potřeba zmínit opět ORP Tábor, která i v tomto případě patří k oblastem s vyšším „odlivem“ voličů. Tabulka č. 12. ORP s nejvyšším propadem hlasujících relativně ORP Jablonec nad Nisou Mnichovo Hradiště Nýřany Mladá Boleslav Litvínov Rakovník Kadaň Stod Ústí nad Labem Horšovský Týn Tábor Neratovice Černošice Turnov Blovice Beroun Přeštice Tanvald Nymburk Slaný Říčany

Počet 2010 266 91 299 628 112 303 143 131 373 108 1215 188 981 331 146 387 184 156 384 229 518

Počet 2006 1200 359 1086 2152 370 973 450 412 1161 329 3662 557 2867 946 415 1082 513 430 1054 626 1413

IVS 0,22 0,25 0,28 0,29 0,30 0,31 0,32 0,32 0,32 0,33 0,33 0,34 0,34 0,35 0,35 0,36 0,36 0,36 0,36 0,37 0,37

Rozdíl hlasů -934 -268 -787 -1524 -258 -670 -307 -281 -788 -221 -2447 -369 -1886 -615 -269 -695 -329 -274 -670 -397 -895

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz V tabulce č. 13 jsou uvedeny jednotky ORP, kde došlo k k nejnižšímu relativnímu poklesu voličské přízně křesťanských demokratů. Pokud pomineme výjimku Varnsdorfu, tak k nejúspěšnějším lokalitám patří mikroregiony, které leží na Moravě a patří z dlouhodobého hlediska k volebním baštám KDU-ČSL. Jedná se především o Vsetín, Blansko, Boskovice, Valašské Klobouky a další. Z největších sídel se do poslední tabulky zařadilo Brno, kde sice došlo k velkému početnímu poklesu, ale z hlediska relativního propadu zde nebylo dosaženo tak velkých rozdílů, jako tomu je v předchozí tabulce. 12

Tabulka č. 13. ORP s nejnižším propadem relativně ORP Varnsdorf Bučovice Vsetín Broumov Blansko Valašské Klobouky Nový Jičín Boskovice Frenštát Velké Meziříčí Kuřim Valašské Meziříčí Šlapanice Slavkov u Brna Hodonín Vyškov Bystřice pod Hostýnem Luhačovice Brno Kyjov

Počet 2010 264 799 3944 452 2602 2466 1964 3301 731 2782 776 1951 3792 1202 3080 2019 724 1431 12797 3375

Počet 2006 242 868 4348 533 3091 3096 2461 4180 925 3508 1000 2499 4953 1588 4033 2704 961 1940 17182 4612

IVS 1,09 0,92 0,91 0,85 0,84 0,80 0,80 0,79 0,79 0,79 0,78 0,78 0,77 0,76 0,76 0,75 0,75 0,74 0,74 0,73

Rozdíl hlasů 22 -69 -404 -81 -489 -630 -497 -879 -194 -726 -224 -548 -1161 -386 -953 -685 -237 -509 -4385 -1237

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Přesun voličů dle jednotlivých krajů V poslední část textu bude přiblíženo, kolik voličů KDU-ČSL z roku 2006 a zhruba jakým směrem se v jednotlivých volebních obvodech posunulo k jiným politickým stranám. Základní tabulka, podle které jsou přepočítány všechny volební obvody pochází z exkluzivního výzkumu agentur SC&C a SPSS CR pro Českou televizi. Tento materiál by prezentován bezprostředně po volbách a uvedl, jak se proměnila voličská základna jednotlivých politických stran. Uvedená tabulka č. 14. představuje, jaký podíl voličů jednotlivých stran z roku 2006 volil jakou stranu v roce 2010. V případě KDU-ČSL je vidět, že se jedná o relativně stabilní voličskou základnu, kde 60% voličů z roku 2006 dalo hlas KDU-ČSL i v roce 2010. Největší podíl 16% voličů KDU z roku 2006 volil v roce 2010 TOP09. Vůči ostatním stranám byl tento přesun v menším poměru. Kolik zhruba voličů si pod tímto podílem můžeme představit uvádí další tabulka č. 15, která je rozdělena na tři sloupce. V prvním sloupci A je uveden název politické strany, v druhém sloupci B je uvedeno, kolik zhruba voličů KDU-ČSL z roku 2006 volilo jakou stranu v roce 2010 a v posledním sloupci C je uvedeno, kolik která strana ze sloupce A získala v rámci uvedené úrovně celkem hlasů. První tabulka č. 15. platí pro celou ČR a je potřeba ji brát s menší rezervou, protože uvedený výchozí materiál (tabulka č.

13

14.) pracuje se vzorkem zhruba 24 tisíc respondentů, nikoliv s celkovým počtem voličů, kteří se účastnili voleb. Tabulka č. 14. Stabilita voličů Volba strany v roce 2006

Exit Poll 2010, SC&C a SPSS CR pro Českou televizi ČSSD 65%

ODS 3%

KSČM 6%

KDUČSL 4%

SZ 5%

jiná 5%

nevolil/ a 14%

bez volební ho práva 8%

KDU-ČSL

1%

1%

%

60%

3%

3%

1%

2%

4%

KSČM

6%

1%

82%

2%

3%

2%

8%

1%

11%

ODS

2%

51%

1%

6%

9%

7%

13%

20%

21%

SPOZ

6%

2%

1%

2%

5%

7%

7%

5%

4%

Suverenita

4%

2%

2%

2%

4%

11%

5%

2%

3%

SZ

1%

1%

%

1%

19%

3%

3%

3%

2%

TOP 09

4%

26%

1%

16%

30%

20%

21%

30%

17%

5%

19%

17%

11%

volená politická strana 2010

ČSSD

celkem 22%

VV

8%

10%

2%

15%

23%

ostatní

2%

3%

2%

2%

6%

18%

10%

12%

5%

100%

100%

100%

100%

100%

100%

100%

100%

100%

celkem

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz V další tabulce je znázorněno, jak již bylo uvedeno dříve, že nejvyšší podíl i počet voličů KDU z roku 2006 volil shodně i v roce 2010 a dosahoval ke 230 tisícím voličů. Nejvyšší odliv je možný zaznamenat ve směru TOP 09 a dosáhl počtu více než 60 tisíc hlasujících. Tabulka č. 15. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU v roce 2010 Politická strana A ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

Počet voličů KDU z roku 2006 B 15469 232024 7734 23202 7734 7734 3867 61873 19335

Zisk pro celou stranu 2010 C 1 155 267 229717 589 765 1 057 792 226 527 192 145 127 831 873 833 569 127

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz V následujících tabulkách bude uvedeno podle předchozího vzoru, kolik zhruba přestavují jednotlivé podíly hlasů ve volebních obvodech. Tyto hodnoty je však potřeba brát s „velkou“ rezervou, protože nevycházejí tak přesně a jednoznačně jako je tomu v případě tvrdých dat – volebních výsledků. Pro lepší vypovídací schopnost budou rozebrány jen volební obvody, kde KDU-ČSL disponovala v předchozím období poslaneckým mandátem. 14

Tabulka č. 16. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Praha Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 96706 1272 KDU-ČSL 13837 19080 KSČM 41647 636 ODS 158014 1908 SPOZ 19851 636 SUVERENITA 14599 636 SZ 30528 318 TOP 09 173840 5088 VV 65742 1590 Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 17. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Středočeská k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 129368 1209 KDU-ČSL 12430 18124 KSČM 69368 605 ODS 150465 1813 SPOZ 23235 605 SUVERENITA 27430 605 SZ 144656 302 TOP 09 110865 4833 VV 67601 1510 Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 18. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Jihočeský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

1105 16578 553 1658 553 553 276 4421 1382

68468 12558 40738 71173 13736 12523 7233 57937 35541

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 19. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Královéhradecký Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

796 11936 398 1194 398 398 199 3182 995

57427 10956 30791 58165 10825 10817 7237 55615 35425

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz 15

Tabulka č. 20. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Pardubický k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

960,92 14413,8 480,46 1441,38 480,46 480,46 240 3843,68 1201,15

59040 15962 30161 52220 14073 9557 5023 41558 31265

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 21. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU - Vysočina Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

1343,48 20152,2 671,74 2015,22 671,74 671,74 336 5373,92 1679,35

63486 20110 36349 46657 16484 8693 4551 38866 26851

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 22. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Jihomoravský k. Politická strana ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

Počet voličů KDU z roku 2006 2714,6 40719 1357,3 4071,9 1357,3 1357,3 677 10858,4 3393,25

Z zisk pro celou stranu 2010 139476 50000 69577 110321 25214 15588 14028 91433 58251

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 23 Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Olomoucký k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD 78786 1104 KDU-ČSL 18041 16565 KSČM 42438 552 ODS 54769 1656 SPOZ 14454 552 SUVERENITA 12024 552 SZ 5805 271 TOP 09 43516 4417 VV 37429 1380 Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz 16

Tabulka č. 24. Počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Zlínský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

1666,52 24997,8 833,26 2499,78 833,26 833,26 417 6666,08 2083,15

67691 30714 30991 64222 18078 7638 5555 43028 29984

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz Tabulka č. 25. počty voličů vzhledem k předchozím voličům KDU – Moravskoslezský k. Politická strana Počet voličů KDU z roku 2006 Z zisk pro celou stranu 2010 ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SUVERENITA SZ TOP 09 VV

1754,08 26311,2 877,04 2631,12 877,04 877,04 439 7016,32 2192,6

170081 28301 73627 102102 26286 23841 11282 58356 68295

Zdroj: vlastní výpočty/www.volby.cz V uvedených tabulkách jsou naznačené odlivy voličů, které jak se ve srovnání se skutečným výsledkem jeví velice nerovnoměrné. Nejen proto je potřeba k těmto informacím přistupovat velice individuálně a s velkou rezervou.

17

2. Analýza preferenčního hlasování voličů KDU-ČSL ve volbách 2010 Bc. Petr Krňávek Ačkoli mají lidé ve volbách do Poslanecké sněmovny k dispozici pouze jeden hlas, musejí učinit dvě rozhodnutí. První, které straně dají svůj hlas, a druhé, zda a kterým kandidátům v rámci stranické listiny udělí preferenční hlas. Voliči mohou prostřednictvím přednostních hlasů pro kandidáty sdělovat několik druhů informací. Pokud získá některý z kandidátů velké množství preferenčních hlasů, vypovídá to o jeho atraktivitě pro voliče. Lze předpokládat, že minimálně u části voličů hrál takto výrazný kandidát roli při rozhodování, jaké straně dá hlas. Poměr preferenčních hlasů pro jednotlivé kandidáty a celkového počtu hlasů odevzdaných pro stranu napovídá, zda voliči dali straně hlas spíše kvůli osobnostem nebo zda spíše podporují stranu jako celek (v případě nízkého počtu preferenčních hlasů). V neposlední řadě preferenční hlasy vypovídají o „kvalitě“ sestavení kandidátky. Pokud není lídrem nejvýraznější kandidát, dávají voliči preferenční hlasy kandidátům na nižších pozicích. Preferenční hlasování – celkový přehled Voliči kandidátům KDU-ČSL v letošních volbách udělili 229 469 preferenčních hlasů, přičemž celkově strana získala 229 717 platných hlasů. V roce 2006 získali kandidáti 197 785 preferenčních hlasů a strana celkově získala 386 706 hlasů. Voliči tedy letos dali kandidátům KDU-ČSL o 16 % preferenčních hlasů více než ve volbách předcházejících, a to i přes téměř šedesátiprocentní propad celkového počtu hlasů odevzdaných pro KDU-ČSL. To by naznačovalo posun k personalizaci voleb. Je však třeba mít na paměti, že zatímco v roce 2006 mohli voliči preferenčním hlasem označit pouze dva kandidáty, v letošních volbách to byli kandidáti čtyři. Na základě pouhé volební statistiky nelze určit, kolik voličů využilo možnosti preferenčního hlasování. Průměrně připadá jeden preferenční hlas na jednoho voliče, ovšem v mezním (a teoretickém) případě se mohlo stát, že čtvrtina voličů využila všechny preferenční hlasy a zbytek voličů žádný. Skutečný podíl preferenčních hlasů na jednoho voliče lze zjistit pouze na základě sociologických průzkumů. Oproti předchozím volbám došlo k posílení skupiny kandidátů, kteří získali více než 200 preferenčních hlasů, a naopak ubylo těch, kteří jich získali méně. Do sta preferenčních hlasů získalo v letošních volbách 31 kandidátů, méně než 200 hlasů 58, ve skupině do 1000 získaných preferenčních hlasů se umístilo 199 a více než 1000 preferenčních hlasů obdrželo 54 kandidátů.

18

Tabulka č. 1: Kandidáti 2006 Rok Kand. do 100 hl. 2010 31 2006 75

podle počtu získaných preferenčních hlasů ve volbách 2010 a Kand. do 200 hl. 58 80

Kand. do 1000 hl 199 138

Kand. nad 1000 hl. 54 48

Absolutní a relativní počet preferenčních hlasů Pokud chceme analyzovat, jaké kandidáty na listinách voliči nejvíce preferovali, můžeme tak učinit dvěma způsoby. Lze analyzovat procentuální podíl preferenčních hlasů získaných kandidátem z celkového počtu hlasů, které strana v daném volebním obvodu obdržela (dále relativní počet)4 nebo jejich absolutní počet. Absolutní počet preferenčních hlasů ovlivňuje síla volební podpory v obvodu. V krajích, kde KDU-ČSL disponuje větší podporou, mohou preferovaní kandidáti získat více přednostních hlasů, než stejnou měrou preferovaní kandidáti v obvodech s nižší podporou strany. Příkladem mohou být Stanislav Juránek v Jihomoravském a Věra Luxová v Pardubickém kraji. Oba získali mezi voliči KDU-ČSL ve svém obvodu téměř stejný podíl preferenčních hlasů, více než 30 %. Lze tedy říci, že Stanislav Juránek získal stejnou podporu jako Věra Luxová? Záleží na úhlu pohledu. Oba kandidáty preferoval téměř shodný podíl z celkového počtu voličů KDU-ČSL v daném kraji, ovšem díky celkově vyššímu počtu voličů na jižní Moravě získal Stanislav Juránek více než třikrát více preferenčních hlasů než Věra Luxová. Relativní počet naopak při mezikrajovém srovnání nezohledňují počet voličů, kteří daného kandidáta preferovali. Příkladem může být Roman Línek v Pardubickém kraji, který získal ve svém kraji podporu téměř dvaceti procent voličů KDU-ČSL. Naopak Josef Vícha v Moravskoslezském kraji získal ve svém kraji podporu „pouze“ necelých dvanácti procent voličů strany. Přesto mu preferenční hlas udělilo o několik desítek straníků více než Línkovi. Dle výčtu dvaceti nejúspěšnějších kandidátů podle absolutního počtu hlasů je zřejmé, že na předních místech se umístila řada dosavadních poslanců. Na prvním místě se s téměř trojnásobným náskokem na druhého v pořadí umístil někdejší hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek. Další dvě místa obsadili dosavadní poslanci Zlínského kraje Ludvík Hovorka a Michaela Šojdrová. Na pátém místě se umístil poslanec Jiří Carbol. Za pozornost stojí úspěch Věry Luxové, která skončila co do počtu preferenčních hlasů na čtvrtém místě, a Davida Macka, který ze čtvrtého místa jihomoravské kandidátky získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů v kraji a celkově šesté místo dle absolutního počtu preferenčních hlasů. 4

Tento údaj je využit proto, že na tomto principu volební zákon posuzuje vliv preferenčních hlasů na přisuzování mandátů konkrétním kandidátům u stran, které v obvodu získaly mandáty. „Jestliže některý z kandidátů získal takový počet přednostních hlasů, který činí nejméně 5 procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných pro tuto politickou stranu, politické hnutí nebo koalici v rámci volebního kraje, připadne mandát přednostně tomuto kandidátovi.“ Každý kandidát může získat maximálně tolik preferenčních hlasů, kolik činí celkový počet hlasů odevzdaných pro jeho stranu.

19

Mezi dvacítkou nejúspěšnějších kandidátů se nachází šest z Jihomoravského kraje, tři ze Zlínského a Moravskoslezského a po dvou z Pardubického, Olomouckého, z Vysočiny a Prahy, tedy z krajů, které byly ve volbách nejúspěšnější. Tento poměr téměř perfektně odpovídá poměru hlasů, které KDU-ČSL v těchto krajích získala. Mezi dvaceti kandidáty, kteří získali nejvyšší počet preferenčních hlasů, jsou až na dvě výjimky na konci žebříčku ti, kteří na kandidátkách v krajích obsadili na první až čtvrté místo. Lze tedy říci, že počet preferenčních hlasů u prvních dvaceti kandidátů závisí jednak na celkovém volebním výsledku KDU-ČSL v kraji, jednak na jejich pozici na kandidátní listině. Tabulka č. 2: Kandidáti podle absolutního počtu preferenčních hlasů Pořadové č. Preferenční Preferenční na listině Kandidát hlasy abs. hlasy rel. Kraj 1 Juránek Stanislav 15754 31,50 Jihomoravský 4 Hovorka Ludvík 5976 19,45 Zlínský 1 Šojdrová Michaela 5711 18,59 Zlínský 2 Luxová Věra 4830 30,25 Pardubický 1 Carbol Jiří 4557 16,10 Moravskoslezský 4 Macek David 3773 7,54 Jihomoravský 3 Adamec František 3458 6,91 Jihomoravský 2 Vícha Josef 3306 11,68 Moravskoslezský 1 Línek Roman 3144 19,69 Pardubický 3 Curylo Lukáš 3072 10,85 Moravskoslezský 2 Koliba Jiří 2974 5,94 Jihomoravský 1 Kasal Jan 2786 13,85 Vysočina 2 Fojtů Daniel 2774 9,03 Zlínský 1 Horák Pavel 2745 15,21 Olomoucký 3 John František 2590 14,35 Olomoucký 2 Preininger Tomáš 2375 11,81 Vysočina 2 Hošek Marián 2358 17,04 Praha 1 Hybášková Jana 2106 15,22 Praha 7 Vítková Jaromíra 1981 3,96 Jihomoravský 6 Klaška Jaroslav 1917 3,83 Jihomoravský korelace pozice na listině/absolutní počet preferenčních hlasů

20

0,387

Tabulka č. 3: Kandidáti podle relativního počtu preferenčních hlasů Pořadové č. na Preferenční Preferenční listině Kandidát hlasy abs. hlasy rel. Kraj 1 Juránek Stanislav 15754 31,50 Jihomoravský 2 Luxová Věra 4830 30,25 Pardubický 1 Línek Roman 3144 19,69 Pardubický 4 Hovorka Ludvík 5976 19,45 Zlínský 1 Šojdrová Michaela 5711 18,59 Zlínský 1 Lodr Jiří 1175 17,22 Plzeňský 3 Veselý Jiří 1879 17,15 Královehradecký 2 Hošek Marián 2358 17,04 Praha 1 Carbol Jiří 4557 16,10 Moravskoslezský 1 Svoboda Pavel 338 15,58 Karlovarský 1 Růžička František 616 15,27 Ústecký 1 Hybášková Jana 2106 15,22 Praha 1 Horák Pavel 2745 15,21 Olomoucký 1 Svoboda Cyril 1621 14,79 Královehradecký 3 John František 2590 14,35 Olomoucký 5 Derner Vladimír 1526 13,92 Královehradecký 1 Kasal Jan 2786 13,85 Vysočina 1 Talíř Jaromír 1605 12,78 Jihočeský 2 Preininger Tomáš 2375 11,81 Vysočina 2 Vícha Josef 3306 11,68 Moravskoslezský korelace pozice na listině/relativní počet preferenčních hlasů

0,527

Podle výčtu dvaceti nejúspěšnějších kandidátů dle relativního počtu preferenčních hlasů je zřejmé, že pět čelních míst obsadili titíž kandidáti, kteří zároveň získali nejvíce preferenčních hlasů. Výjimkou je Roman Línek, který z 9. místa v absolutním počtu preferenčních hlasů postoupil na 3. místo v relativním měřítku. Třináct kandidátů se umístilo mezi dvaceti nejlepšími v počtu absolutního i relativního počtu preferenčních hlasů. Oproti předchozímu výčtu se zvýšil počet lídrů kandidátek, kteří se dostali mezi nejúspěšnější dvacítku: ze sedmi na dvanáct. Mezi nejúspěšnějšími kandidáty chybí pouze lídři Středočeského a Libereckého kraje. Existuje tak silná souvislost mezi čelní pozicí na kandidátce a podílem získaných preferenčních hlasů. Pokud bychom posuzovali celkovou pozici kandidátů na listině a jimi získaný relativní počet preferenčních hlasů, existuje mezi oběma proměnnými středně silná závislost.5 Podobně silnou závislost lze nalézt mezi absolutním počtem získaných preferenčních hlasů a pozicí kandidátů na listině.

5

Na základě výsledků korelační analýzy. Korelační koeficienty jsou statistické veličiny, které vyjadřují sílu vztahu mezi dvěma proměnnými. Nabývají hodnot od -1 do 1. Nula znamená neexistující závislost. Čím více se hodnota korelačního koeficientu blíží mezním hodnotám, tím je závislost silnější. Záporné hodnoty znamenají, že se vzrůstající hodnotou jedné proměnné druhá proměnná klesá. Kladné hodnoty znamenají, že se vzrůstající hodnotou jedné proměnné roste i hodnota druhé proměnné.

21

Za pozornost stojí úspěch primáře broumovské nemocnice a trojky na kandidátce Královehradeckého kraje Jiřího Veselého, který se umístil se 17 % preferenčních hlasů na sedmém místě, zatímco lídr královehradecké kandidátky a tehdejší předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda se s 15 % umístil na 14. místě.6 V tomto případě dokázal lokálně známý kandidát z periferního místa v kraji získat větší počet preferenčních hlasů než celostátně známý kandidát, poslanec a předseda strany. Podobná situace, kdy kandidát z nižší pozice na listině dokázal získat více preferenčních hlasů než lídr, nastala v dalších třech krajích. V Praze získal lidovec Marián Hošek na druhém místě kandidátky o dvě procenta hlasů více než lídr kandidátky, předsedkyně Evropské demokratické strany Jana Hybášková. V Pardubickém kraji získala „dvojka“ na kandidátce Věra Luxová o deset procent preferenčních hlasů více než lídr Roman Línek a ve Zlínském kraji získal Ludvík Hovorka na čtvrtém místě o procento preferenčních hlasů více než „jednička“ na kandidátce Michaela Šojdrová. Porovnání nejúspěšnějších kandidátů ve volbách v roce 2010 a 2006 Z dvaceti nejúspěšnějších kandidátů dle počtu získaných preferenčních hlasů se jich voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 účastnilo pouze osm. Lze tak porovnat, zda u nich došlo k nárůstu nebo poklesu zisku preferenčních hlasů. Největší nárůst, o více než tři tisíce hlasů, zaznamenal Ludvík Hovorka, a to i přes skutečnost, že oproti roku 2006 klesl ze druhého na čtvrté místo v pořadí na kandidátní listině. Nárůst přes tisíc preferenčních hlasů dále zaznamenali František John z Olomouckého a Tomáš Preininger z Vysočiny, u nichž byl tento nárůst spojen s posunem na přední místa kandidátních listin. K největšímu poklesu došlo u lídra kandidátky na Vysočině Jana Kasala, a to o více než 2600 hlasů. Tabulka č. 4: Porovnání zisků nejúspěšnějších kandidátů dle absolutního počtu preferenčních hlasů Zisk Kandidát Pořadí 2010 2010 Pořadí 2006 Zisk 2006 Rozdíl Hovorka Ludvík 4 5976 2 2821 3155 Šojdrová Michaela 1 5711 1 5817 -106 Carbol Jiří 1 4557 1 4761 -204 Vícha Josef 2 3306 2 3695 -389 Kasal Jan 1 2786 1 5408 -2622 John František 3 2590 13 628 1962 Preininger Tomáš 2 2375 7 718 1657 Hošek Marián 2 2358 2 1636 722

6

V případě, že by KDU-ČSL celostátně překročila pětiprocentní volební klauzuli, měla tudíž zastoupení v Poslanecké sněmovně, a v Královehradeckém kraji získala jeden mandát, získal by jej vzhledem k počtu preferenčních hlasů právě Jiří Veselý. Cyril Svoboda by získal až případný druhý mandát v kraji.

22

Z dvaceti nejúspěšnějších kandidátů podle relativního počtu preferenčních hlasů jich ve volbách v roce 2006 kandidovalo čtrnáct. K největšímu mezivolebnímu nárůstu došlo u Jiřího Veselého, a to o téměř šestnáct procentních bodů.7 Veselý se zároveň v letošních volbách posunul o patnáct míst a na kandidátní listině zaujal třetí místo. Nárůsty nad deset procentních bodů dále zaznamenali Ludvík Hovorka ze Zlínského, František John z Olomouckého a Jiří Lodr z Plzeňského kraje. Poklesy lze nalézt pouze u dvou kandidátů: Cyrila Svobody (o 5,5 procentního bodu) a Jana Kasala (o více než dva procentní body).8 Tabulka č. 5: Porovnání zisků nejúspěšnějších kandidátů dle relativního počtu preferenčních hlasů Zisk Rozdíl (procentní Kandidát Pořadí 2010 2010 Pořadí 2006 Zisk 2006 body) Hovorka Ludvík 4 19,45 2 6,67 12,78 Šojdrová Michaela 1 18,59 1 13,96 4,63 Lodr Jiří 1 17,22 4 5,88 11,34 Veselý Jiří 3 17,15 18 1,41 15,74 Hošek Marián 2 17,04 2 5,14 11,9 Carbol Jiří 1 16,10 1 10,85 5,25 Růžička František 1 15,27 2 10 5,27 Svoboda Cyril 1 14,79 1 20,27 -5,48 John František 3 14,35 13 2,27 12,08 Derner Vladimír 5 13,92 2 11,07 2,85 Kasal Jan 1 13,85 1 16,1 -2,25 Talíř Jaromír 1 12,78 2 10,93 1,85 Preininger Tomáš 2 11,81 7 2,13 9,68 Vícha Josef 2 11,68 2 8,42 3,26 Podpora kandidátů dle síly regionu Jak již bylo uvedeno výše, slabinou žebříčku absolutního počtu preferenčních hlasů kandidátů je, že jej ovlivňuje rozdílná volební podpora strany v jednotlivých krajích. Tento problém řeší relativní počet preferenčních hlasů. Jak však eliminovat vliv rozdílné velikosti volebních krajů? Možností je určit procentuální podíl preferenčních hlasů pro kandidáta a celkového počtu voličů (respektive obyvatel) v daném kraji. Pokud seřadíme dvacet nejúspěšnějších kandidátů dle preferenčních hlasů v přepočtu na počet voličů, na prvních čtyřech místech nedojde ke změně. Páté místo obsadí Jan Kasal, šesté Daniel Fojtů a sedmé Tomáš Preininger. Naopak pokles z předních pozic zaznamenají David Macek, František Adamec a Josef Vícha.

7

Procentní bod nelze zaměňovat s procentem. Pokud došlo například k nárůstu z 10 na 11 procent, došlo k nárůstu o deset procent a zároveň o jeden procentní bod. 8 V roce 2006 Svoboda kandidoval v Praze a v roce 2010 v Královehradeckém kraji. Rozdílná síla voličského zázemí v jednotlivých regionech však v tomto případě nemá na posuzování vliv.

23

Tabulka č. 6: Kandidáti s nejvíce preferenčními hlasy v přepočtu na počet voličů/obyvatel v kraji Pořadové č. na listině 1 4 1 2 1 1 2 2 1 3 1 4 3 2 2 3 2 1 7 6

Kandidát Juránek Stanislav Hovorka Ludvík Šojdrová Michaela Luxová Věra Línek Roman Kasal Jan Fojtů Daniel Preininger Tomáš Horák Pavel John František Carbol Jiří Macek David Adamec František Vícha Josef Koliba Jiří Curylo Lukáš Hošek Marián Hybášková Jana Vítková Jaromíra Klaška Jaroslav

Počet Počet Preferenční voličů v obyvatel v %z hlasy abs. kraji kraji % z voličů obyvatel kraj 15754 950098 1151708 1,658 1,368 JM 5976 483839 591042 1,235 1,011 ZL 5711 483839 591042 1,180 0,966 ZL 4830 413460 516329 1,168 0,935 PCE 3144 413460 516329 0,760 0,609 PCE 2786 414918 514992 0,671 0,541 VYS 2774 483839 591042 0,573 0,469 ZL 2375 414918 514992 0,572 0,461 VYS 2745 522185 642041 0,526 0,428 OL 2590 522185 642041 0,496 0,403 OL 4557 1011261 1247373 0,451 0,365 MS 3773 950098 1151708 0,397 0,328 JM 3458 950098 1151708 0,364 0,300 JM 3306 1011261 1247373 0,327 0,265 MS 2974 950098 1151708 0,313 0,258 JM 3072 1011261 1247373 0,304 0,246 MS 2358 943459 1249026 0,250 0,189 PHA 2106 943459 1249026 0,223 0,169 PHA 1981 950098 1151708 0,209 0,172 JM 1917 950098 1151708 0,202 0,166 JM

Zastoupení mladých kandidátů a žen na listinách V závěru této kapitoly se krátce dotknu zastoupení kandidátů mladších 35 let a žen. V první čtvrtině kandidátních listin se nacházelo devět kandidátů mladších 35 let, což je 11%. Nejvyšší pozice na listinách zaujali Marián Jurečka v Olomouckém a Kamil Jan Svoboda v Libereckém kraji, kteří obsadili druhá místa. Třetí pozice zaujali František John v Olomouckém kraji, Marie Jílková v Pardubickém kraji a Luboš Kliment na Vysočině. Celkově lze na listinách nalézt 49 kandidátů mladších 35 let, což je 14 % ze všech kandidátů. Oproti roku 2006 jejich počet klesl o pětinu.

Tabulka č. 7: Kandidáti do 35 let v letech 2010 a 2006 Počet 2010 Podíl 2010 (%) Počet 2006 Podíl 2006 (%) 0 0 0 0 Lídr 9 11 8 9 1. čtvrtina listiny 49 14 60 17 Celkový počet První místa kandidátek v letošních volbách obsadily tři ženy: Jana Hybášková byla lídrem v Praze, Lenka Ptáčková Melicharová ve Středočeském a Michaela Šojdrová ve Zlínském kraji. Druhá či třetí místa na kandidátkách obsadily v Praze Zuzana Jelenová, ve Středočeském kraji Vlasta Roubíková, v Karlovarském Olga Haláková, v Ústeckém Eva Čenkovičová, v Pardubickém Věra Luxová a Marie Jílková. Celkem v první čtvrtině 24

kandidátek obsadily ženy dvacet míst, což je 23 %. Z celkového počtu kandidátů obsadily 97 míst, což je oproti roku 2006 nárůst o necelých třicet kandidátek. Tabulka č. 6: Ženy na kandidátkách v letech 2010 a 2006 Počet 2010 Podíl 2010 (%) Počet 2006 3 21 3 Lídr 23 14 1. čtvrtina listiny 20 97 28 69 Celkový počet

Podíl 2006 (%) 21 16 20

Závěr: - v roce 2010 získali kandidáti KDU-ČSL téměř 230 tisíc preferenčních hlasů. Bylo to o 16 % více než v předchozích volbách a jejich počet se rovnal celkovému počtu hlasů odevzdaných pro stranu. Ve volbách v roce 2010 však mohli voliči použít 4 preferenčních hlasy oproti 2 v roce 2006. - Více než čtyři tisíce preferenčních hlasů získali Stanislav Juránek, Ludvík Hovorka, Michaela Šojdrová, Věra Luxová a Jiří Carbol. Vyniká zejména úspěch Stanislava Juránka s 15 754 preferenčními hlasy. - počet preferenčních hlasů nejúspěšnějších kandidátů závisí na celkovém volebním výsledku KDU-ČSL v kraji a na jejich pozici na kandidátní listině. - Z hlediska relativního počtu preferenčních hlasů získali preferenční hlasy více než pětiny voličů v obvodu Stanislav Juránek, Věra Luxová, Roman Línek, Ludvík Hovorka a Michaela Šojdrová. Nejvýraznějšími kandidáty jsou Věra Luxová a Stanislav Juránek, kteří získali preferenční hlasy více než třetiny voličů. Zdroje: Volební server Českého statistického úřadu. 2010. (cit. 2010-07-25). (http:// www.volby.cz) Databáze demografických údajů za obce ČR. 2010. (cit. 2010-07-25). (http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm)

25

3. Přepočet získaných hlasů ve volbách 2010 na počet členů KDU-ČSL Bc. Petr Krňávek Pokud posuzujeme úspěšnost politických stran ve volbách, zpravidla se tak děje za využití procentuálního nebo absolutního počtu hlasů, které strana získala. Úspěšnost strany lze ovšem posuzovat i z hlediska jiných kritérií, například počtu hlasů na člena. Tento údaj měří schopnost strany oslovovat voliče mimo svůj bezprostřední okruh – mimo své členstvo. Vypovídá o tom, jaký je strana vzhledem k síle svého personálního zázemí schopna vygenerovat volební výsledek. Analýza vychází z (nesamozřejmého) předpokladu, že všichni členové KDU-ČSL tuto stranu také volí. Pokud by se poté podíl hlasů a členů rovnal jedné, lze říci, že stranu volí pouze její členové. Čím je podíl vyšší, tím více dokázala strana oslovit voliče zvnějšku. Vzhledem k obecně nízkému počtu členů stran v České republice musí ty, které chtějí být úspěšné, usilovat o co nejvyšší hodnotu počtu hlasů na člena. 9 Ve srovnání s ostatními českými politickými stranami je počet hlasů získaných KDU-ČSL na jednoho člena nízký. U dvou voličsky nejúspěšnějších stran, ODS a ČSSD, připadá na jednoho straníka asi sto voličů. U KSČM je to deset, u KDU-ČSL devět.10 Přepočet hlasů na člena - úroveň krajů Analýza podílu hlasů a členů KDU-ČSL (dále rovněž index) přináší zajímavý výsledek. Na úrovni krajů ve volbách v roce 2010 dosáhla nejvyšší hodnoty indexu Praha, kde KDU-ČSL získala 14x více hlasů, než je na jejím území registrováno členů. Přední místa dále obsadily kraje Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský, Zlínský a Liberecký. Ve výčtu se tedy střídají kraje, v nichž strana disponuje nadprůměrným počtem hlasů i členů, s kraji, kde je má členů i hlasů nejméně. Na opačném konci žebříčku se nacházejí kraje Olomoucký, Vysočina, Pardubický, Jihočeský a Jihomoravský. Jedná se o územní celky, které patří vesměs k průměrným nebo nadprůměrným v počtu získaných hlasů a nadprůměrným v počtu členů. Mezi výší volebního zisku v jednotlivých krajích a silou jejich členské základny existuje velmi silná závislost: s rostoucí silou členské základny roste volební zisk.11 Výše popsaná 9

U stran založených na masovém členství a silné integraci jejich členů a příznivců, které byly typické pro první polovinu 20. století, stranám k volebnímu úspěchu stačilo oslovit členy a jejich prostřednictvím jasně vymezený a stabilní okruh stranických příznivců. Počátkem 60. let se vlivem změn sociálních podmínek v západní Evropě prosadil univerzální typ strany otevřený vůči různorodým společenským skupinám. Charakteristikou tohoto typu stran bylo mimo jiné snížení významu individuálního členství, a to i v podílu členů na celkovém počtu voličů. Tento trend je u většiny stran patrný až do současnosti. 10 Viz Linek, Pecháček 2006. Údaje z roku 2006. 11 Síla závislosti se měří pomocí korelačních koeficientů. Jsou to statistické veličiny, které vyjadřují sílu vztahu mezi dvěma proměnnými. Nabývají hodnot od -1 do 1. Nula znamená neexistující závislost. Čím více se hodnota korelačního koeficientu blíží mezním hodnotám, tím je závislost silnější. Záporné hodnoty znamenají,

26

charakteristika přitom naznačuje, že hodnota indexu se v jednotlivých krajích neodvíjí ani od síly členské základny, ani od absolutního počtu získaných hlasů. Mezi počtem členů a výší indexu existuje pouze nízká závislost, přičemž v tomto případě platí vztah nepřímé úměry: čím méně členů má krajská organizace, tím vyšší je hodnota indexu. Mezi počtem hlasů v kraji a výší indexu existuje středně silná závislost, přičemž s rostoucí hodnotou hlasů v kraji klesá výše indexu. Tabulka č. 1: Poměr hlasů na člena – úroveň krajů 2010 územní jednotka kraj

členové hlasy

2006 počet hlasů na člena

členové hlasy

Hlavní město Praha Ústecký Moravskoslezský Karlovarský Zlínský Liberecký Plzeňský Královéhradecký Středočeský Jihomoravský Jihočeský Pardubický Vysočina Olomoucký Celkový počet

958 13837 14,444 417 4034 9,674 3890 28301 7,275 303 2169 7,158 4319 30714 7,111 538 3785 7,035 1007 6820 6,773 1625 10956 6,742 1922 12430 6,467 7772 50000 6,433 1971 12558 6,371 2702 15962 5,907 3824 20110 5,259 3625 18041 4,977 34875 229717 6,587

1191 31820 520 8365 4811 43852 348 4723 5433 41663 964 9131 1189 16338 1928 19893 2467 30207 9093 67865 2390 27630 3257 24023 4477 33587 4436 27609 42504 386706

Průměr korelace člen/hlasy korelace člen/index korelace hlasy/index

2491,1 16408,4

3036,0 27621,9 0,924 -0,576 -0,273

0,971 -0,197 -0,374

počet hlasů na člena 26,717 16,087 9,115 13,572 7,669 9,472 13,741 10,318 12,244 7,463 11,561 7,376 7,502 6,224 9,098

rozdíl hl/čl pokles mezivolebně 2006/2010 12,273 6,413 1,840 6,413 0,557 2,437 6,968 3,576 5,777 1,030 5,189 1,468 2,243 1,247 2,511

0,459 0,399 0,202 0,473 0,073 0,257 0,507 0,347 0,472 0,138 0,449 0,199 0,299 0,200 0,276

Ve volbách v roce 2006 disponovala nejvyšší hodnotou indexu Praha a dále kraje Ústecký, Plzeňský, Karlovarský, Středočeský a Jihočeský, tedy kraje s nejnižší nebo podprůměrnou členskou základnou a výrazně podprůměrným nebo průměrným volebním ziskem. Naopak že se vzrůstající hodnotou jedné proměnné druhá proměnná klesá. Kladné hodnoty znamenají, že se vzrůstající hodnotou jedné proměnné roste i hodnota druhé proměnné. Jako hypotetický příklad může posloužit závislost vzdělání na ideové orientaci člověka. Škála stupně vzdělání i škála hodnotové orientace mají pět stupňů. Jednička u škály vzdělání znamená základní a pětka vysokoškolské vzdělání. Jednička u škály ideové orientace znamená levici a pětka pravici. V souboru máme 5 respondentů, u každého z nich měříme obě hodnoty. Pokud budou u respondentů hodnoty uspořádány způsobem (1,1) (2,2), (3,3), (4, 4) a (5,5), je korelace velmi silná a pozitivní. Lze říci, že se vzrůstajícím vzděláním roste orientace jedince na pravici. Pokud budou u respondentů hodnoty uspořádány způsobem (1,5), (2,4), (3,3), (4,2) a (5,1), je korelace velmi silná a negativní. Lze říci, že se vzrůstajícím vzděláním klesá orientace jedince na pravici. Pokud budou u respondentů hodnoty uspořádány „co nejvíce chaoticky“ například způsobem (1,3), (2,2), (3,4), (4,5) a (5,1), korelace téměř neexistuje. Lze říci, že mezi vzdělání a ideovou orientací jedince neexistuje žádný vztah.

27

kraje s nadprůměrným počtem členů a s průměrným až nadprůměrným volebním ziskem (Olomoucký, Pardubický, Jihomoravský, Vysočina a Zlínský) mají hodnoty indexu nejnižší. Závislost mezi počtem členů a počtem hlasů v jednotlivých krajích byla v roce 2006 velmi silná. Platí, že čím více členy krajská organizace disponuje, tím většího dosahuje volebního zisku. Vztah mezi počtem členů a výší indexu silnější než v případě voleb v roce 2010, přičemž v tomto případě s rostoucím počtem členů klesá hodnota indexu. Naopak slabší vztah než v roce 2010 byl v roce 2006 mezi volebním ziskem a výší indexu. I v tomto případě platí, že s rostoucím volebním ziskem klesá hodnota indexu. Podstatnou informací je, že v roce 2010 došlo ve všech krajích i v celé České republice ke snížení počtu hlasů na jednoho člena. Oproti roku 2006 klesla celková hodnota indexu o 2,5 hlasu na člena (27 %). Zásluhu na tom má zejména dramatický pokles počtu hlasů, který mezivolebně činí 60 %. K největšímu poklesu indexu došlo v Plzeňském kraji, a to o 50 %. Následují kraje Karlovarský, Středočeský, Praha, Jihočeský a Ústecký. Ke krajům s nejmenšími poklesy indexu se řadí kraje Zlínský, Jihomoravský, Pardubický, Olomoucký a Moravskoslezský. Přepočet hlasů na člena – úroveň okresů Na úrovni okresů patřily v letošních volbách k nejúspěšnější čtvrtině z hlediska počtu hlasů na člena Děčín, Liberec,Praha, Teplice, Brno - město, Plzeň – město, Hradec Králové, Litoměřice, Příbram, Ostrava, Ústí nad Labem, Rakovník, Strakonice, Pardubice, FrýdekMístek, Nymburk, Karviná, Klatovy a Karlovy Vary. Mezi těmito okresy se nachází devět s krajskými městy. Další dva okresy s krajskými městy (Zlín, České Budějovice) se nachází na předních místech druhé čtvrtiny a poslední dvě (Olomouc a Jihlava) se nachází ve třetí čtvrtině žebříčku. O skutečnosti, že v okresech s krajskými městy a městy nad 50 tisíc obyvatel vykazují se KDU-ČSL daří získávat více hlasů v přepočtu na jednoho člena než v okresech „venkovských“, vypovídá srovnání průměrů. V případě okresů s krajskými městy i městy nad 50 tisíc obyvatel průměrná hodnota indexu mírně převyšuje 10, v ostatních případech se pohybuje nad hranicí 6. Míra korelace mezi okresy s krajskými městy a výší indexu je podstatná, v případě měst nad 50 tisíc obyvatel je ještě silnější. Mezi okresy s nejnižší hodnotou indexu patří Plzeň – jih, Jeseník, Tachov, Mělník, Jindřichův Hradec, Břeclav, Semily, Šumperk, Nový Jičín, Prostějov, Praha – západ, Beroun, Žďár nad Sázavou, Domažlice, Znojmo, Vyškov, Svitavy, Třebíč a Písek.

28

Tabulka č. 2: Počet hlasů na člena – úroveň okresů územní jednotka - okres Děčín Liberec Praha Teplice Brno-město Plzeň-město Hradec Králové Litoměřice Příbram Ostrava Ústí nad Labem Rakovník Strakonice Pardubice Frýdek-Místek Nymburk Karviná Klatovy Karlovy Vary Praha-východ Jablonec nad Nisou Zlín Plzeň-sever Cheb Česká Lípa České Budějovice Louny Opava Most Kroměříž Vsetín Kladno Mladá Boleslav Kutná Hora Náchod Pelhřimov Uherské Hradiště Český Krumlov Tábor Benešov Blansko Hodonín Brno-okres Trutnov Chrudim Bruntál Prachatice Ústí nad Orlicí Rokycany Přerov

hlasy členové hlasy (%) 53 850 1,45 90 1373 1,65 957 13837 2,17 56 758 1,33 955 12837 6,37 165 2128 2,25 198 2534 2,85 80 802 1,42 226 2162 3,63 529 5032 3,2 40 379 0,7 33 303 1,11 199 1818 5,15 315 2843 3,24 820 7251 7,01 107 930 2,02 428 3687 3,15 198 1676 3,77 112 926 1,71 148 1186 1,58 71 568 1,26 1208 9542 9,12 83 650 1,76 101 764 1,99 63 474 1,03 476 3569 3,66 66 493 1,23 827 6164 7,03 43 316 0,63 614 4454 7,99 1073 7606 10,4 136 916 1,22 108 727 1,22 148 987 2,59 541 3558 6,21 358 2313 5,95 1424 9112 12,11 161 1020 3,55 252 1586 2,9 341 2019 4,11 1006 5935 10,36 1597 9376 12 1597 9326 8,71 262 1514 2,49 580 3316 6,07 214 1216 2,76 189 1072 4,28 970 5432 7,4 69 386 1,62 739 4079 6,2

29

počet hlasů na člena 16,04 15,26 14,46 13,54 13,44 12,90 12,80 10,03 9,57 9,51 9,48 9,18 9,14 9,03 8,84 8,69 8,61 8,46 8,27 8,01 8,00 7,90 7,83 7,56 7,52 7,50 7,47 7,45 7,35 7,25 7,09 6,74 6,73 6,67 6,58 6,46 6,40 6,34 6,29 5,92 5,90 5,87 5,84 5,78 5,72 5,68 5,67 5,60 5,59 5,52

Chomutov Jičín Havlíčkův Brod Kolín Olomouc Sokolov Rychnov nad Kněžnou Jihlava Písek Třebíč Svitavy Vyškov Znojmo Domažlice Žďár nad Sázavou Beroun Praha-západ Prostějov Nový Jičín Šumperk Semily Břeclav Jindřichův Hradec Mělník Tachov Jeseník Plzeň-jih korelace člen/hlasy korelace index/počet hlasů korelace index/počet členů průměr - nekrajská průměr - krajská korelace - index/krajská průměr - do 50 tis průměr - nad 50 tis korelace - index/nad50tis

79 230 546 150 1161 90 394 663 247 873 837 790 770 199 1384 138 210 765 1072 760 314 1056 447 177 92 200 201

436 1267 3006 820 6245 479 2083 3497 1301 4566 4371 4073 3947 980 6728 670 981 3548 4951 3493 1370 4506 1869 729 360 676 640

0,85 3,05 5,89 1,72 5,27 1,26 5,08 6,04 3,57 7,72 8,19 9,07 7,44 3,44 10,47 1,54 1,56 6,37 6,59 5,58 3,37 8,14 3,91 1,51 1,6 3,44 2,12

5,52 5,51 5,51 5,47 5,38 5,32 5,29 5,27 5,27 5,23 5,22 5,16 5,13 4,92 4,86 4,86 4,67 4,64 4,62 4,60 4,36 4,27 4,18 4,12 3,91 3,38 3,18

0,88 0,152 -0,191 6,44 10,09 0,5 6,05 10,44 0,664

Z výše uvedené tabulky je patrné, že i na úrovni okresů existuje velmi silný vztah mezi počtem členů a získaných hlasů. Naopak mezi výší indexu a počtem členů nebo získaných hlasů je závislost pouze nízká.

30

Mapa č. 1: Počet hlasů na člena v jednotlivých okresech

Mapa č. 2: Počet členů v jednotlivých okresech

31

Mapa č. 3: Počet hlasů získaných v jednotlivých okresech

Závěr: - Průměrně v roce 2010 na jednoho člena KDU-ČSL připadalo 6,6 hlasu - oproti roku 2006 v rámci celé České republiky klesla hodnota indexu o 27 procent, na jednoho člena strany tedy v uplynulých volbách připadlo o 2,5 voliče méně. - K nejúspěšnějším krajům v získávání voličů mimo členské jádro patří Praha a kraje Ústecký, Moravskoslezský, Karlovarský, Zlínský a Liberecký. Nejméně úspěšné byly kraje Olomoucký, Vysočina, Pardubický, Jihočeský a Jihomoravský. - zůstává silná souvislost mezi počtem hlasů a počtem členů na úrovni krajů i okresů - v roce 2006 existoval na úrovni krajů podstatný vztah mezi počtem členů a podílem hlasů na člena, přičemž se snižujícím se počtem členů se poměr hlasů na člena zvyšoval. V roce 2010 naopak existovala středně silná a nepřímo úměrná závislost mezi počtem hlasů a poměrem hlasů na člena v kraji. - KDU-ČSL dokázala získat více hlasů na jednoho člena v okresech s krajskými městy a městy nad 50 tisíc obyvatel.

32

Literatura a zdroje: Volební server Českého statistického úřadu. 2010. (cit. 2010-07-25). (http:// www.volby.cz) Strmiska, Maxmilián et al. 2005. Politické strany moderní Evropy: analýza stranickopolitických systémů. Praha: Portál. Linek, Lukáš a Pecháček, Štěpán. 2006. Základní charakteristiky členské základny KDUČSL. Praha: Sociologický ústav AV ČR Databáze demografických údajů za obce ČR. 2010. (cit. 2010-07-25). (http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm) Databáze členů KDU-ČSL

33

4. Mohou průzkumy za volební neúspěch KDU-ČSL aneb sonda do problematiky předvolebních preferencí Bc. Petr Krňávek Průzkumy volebních preferencí budí před každými volbami do poslanecké sněmovny velkou pozornost veřejnosti i kandidujících stran. Stalo se již tradicí, že zároveň s blížícími se volbami se objevují pochyby o jejich důvěryhodnosti.12 Průzkumy přitom laická veřejnost často bere jako svého druhu seriál, kde strany soutěží o co největší zisk preferencí. Tento pohled přitom vede k řadě dezinterpretací. Především není možné jednoduše srovnávat výsledky průzkumů od různých agentur. Existují čtyři základní druhy výstupů z výzkumů preferencí,13 přičemž každá agentura používá poněkud odlišný způsob prezentace. Dalším úskalím průzkumů je, že měří situaci pouze v daném čase a na daném místě. Z průzkumu volebních preferencí, který se uskutečnil například v březnu v Jihomoravském kraji, není možné usuzovat na výsledek voleb v celé České republice o posledním květnovém víkendu. Obecně platí, že čím jsou volby vzdálenější, tím je predikční schopnost průzkumů horší. Preference lidí mohou být ovlivněny aktuálními událostmi a řada z voličů se navíc rozhoduje těsně před volbami. Dále existují méně viditelné, ale přesto podstatné faktory, které ovlivňují vypovídací schopnost průzkumu. Jsou jimi výběr osob do vzorku, jeho velikost, atd. Protože průzkumy vždy pracují se vzorky, nemohou ani při sebelepší metodologii poskytnout tak přesná data jako volby. U jejich výsledků je pokaždé třeba počítat s jistou odchylkou.14 Poslední vlastností průzkumů, která bude v této kapitole zmíněna, je jejich vzájemné ovlivňování s realitou. Průzkumu nejen měří preference politických stran, ale svými výstupy je také následně utvářejí. Říci, do jaké míry se tak děje, je přitom komplikované. Neexistuje totiž „kontrolní“ skupina lidí, kteří by průzkumy nebyli ovlivněni. Otázky Václava Moravce Speciál – sporné momenty V této kapitole bude analyzována dvojice předvolebních průzkumů konaná ve 14 regionech České republiky, na jejichž základě byli vybírání straničtí lídři do předvolebních debat Českého rozhlasu Radiožurnál a Otázek Václava Moravce Speciál (OVM). Především průzkumy spojené s televizními debatami vyvolaly mezi politiky i veřejností velkou diskusi. 12

Pochyby o kvalitě průzkumů a podezření na jejich ovlivňování měl například předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda poté, kdy jako lídr v Královehradeckém kraji nebyl pozván do televizních Otázek Václava Moravce Speciál, když KDU-ČSL získala v kraji podle průzkumů o půl procenta preferencí méně pod stanovenou hranici. Kriticky na výsledky průzkumů reagoval například i předseda SZ Ondřej Liška. 13 Jedná se o stranické preference, voličské preference, stranické sympatie a volební prognózy. Podrobněji viz Lebeda a Krejčí a Leontiyjeva 2005. 14 Velikost odchylky se obvykle pohybuje v závislosti na použité metodě a velikosti podpory strany mezi 1 až 3%.

34

Nejspornějším momentem bylo využití pětiprocentní klausule, která je zároveň hranicí pro vstup politických stran do Poslanecké sněmovny. Při výběru hostů do OVM však byla použita na úrovni regionu a celostátní zisk stran nebyl brán v potaz. Pokud by byla pětiprocentní klausule uplatňována na celorepublikové úrovni, není vůbec jisté, zda by se krajští lídři KDU-ČSL vzhledem k pohybu preferencí této strany okolo hranice pěti procent diskusí vůbec účastnili.15 Pro stranu s takovými volebními preferencemi a velkými regionálními rozdíly v síle podpory je takto nastavený model naopak výhodný. Ačkoli v některých regionech do diskusí nepronikne, tam, kde má největší voličskou podporu (a kde by tudíž měla koncentrovat i nejsilnější lídry) se diskusí účastní.16 Kritici dále upozorňovali, že strany, které získaly těsně pod pět procent preferencí, jsou diskriminovány. Průzkumy totiž pracují se statistickou chybou a do diskusí by měly být tudíž zvány i strany, které se umístily těsně pod pětiprocentní hranicí.

17

Na to lze ovšem

namítnout, že statistická odchylka od naměřených hodnot existuje v obou směrech. Tudíž i strany, kterým byly naměřeny preference těsně nad pětiprocentní hranicí, mohou mít reálnou podporu pod hranicí pěti procent. Jistá statistická chyba vzniká při práci se vzorkem respondentů vždy a působí náhodně. To znamená, že strany s podporou okolo pěti procent v průzkumech jednou tuto hranici překonají, jindy ne. Pětiprocentní klausule na celorepublikové úrovni určuje, které strany budou mít zastoupení v Poslanecké sněmovně. V OVM však vystupovali i lídři, kteří se vzhledem k zisku své strany v daném kraji do sněmovních lavic usednout nemohli. V krajích s nízkým počtem mandátů (např. Karlovarský nebo Liberecký) je reálná hranice pro zisk mandátů vyšší než 5%.18 Ačkoli tedy byli v Libereckém a Karlovarském kraji do debaty pozváni zástupci Věcí veřejných, tak by se tato strana s volebním ziskem dle naměřených preferencí do Sněmovny nedostala. Do podobné situace se v rozhlasových debatách dostali zástupci Věcí veřejných a TOP09 v Karlovarském a Věcí veřejných a KSČM v Libereckém kraji. Při posuzování všech výše uvedených výhrad je třeba rozlišovat mezi kvalitou samotných průzkumů a jejich využití zadavatelem. Rozhodnutí, jak se získanými informacemi naloží, že vždy na zadavateli.

15

Při měření stranických preferencí agentury STEM a stranických preferencích i volebního modelu agentury CVVM se KDU-ČSL pohybovala od března do května 2010 pod pětiprocentní hranicí. Ve volebním modelu agentury Factum Invenio získávala mírně nad 5%, zde ovšem figurovala společně s Evropskou demokratickou stranou. 16 Výhradám k pětiprocentnímu prahu pro účast v debatách vyšla vstříc předposlední debata na ČRo. Účastnit se jí mohli lídři těch stran, které v bleskových průzkumech alespoň v jednom ze čtrnácti krajů překonaly hranici pěti procent. 17 Vzhledem k zaokrouhlování výsledků průzkumů na půlprocenta se diskusí ve skutečnosti účastnili i lídři stran, kterým byly naměřeny preference 4,8% 18 V Libereckém okolo desíti, v Karlovarském okolo dvanácti.

35

Regionální výzkumy preferencí pro ČT a ČRo: charakteristika a metodologie Předvolebních debat v České televizi a v Českém rozhlase se mohli účastnit lídři těch stran, které v rámci předvolebních průzkumů na úrovni kraje překročily pětiprocentní hranici preferencí. Za tímto účelem byla ve všech 14 krajích provedena agenturami STEM a SC&C dvojice průzkumů veřejného mínění. Rozhlasových a televizních debat se účastnili lídři kandidátek KDU-ČSL v Pardubickém kraji, na Vysočině, v Jihomoravském, Olomouckém, Zlínském a Moravskoslezském kraji. Jen těsně unikla účast v televizní a rozhlasové debatě tehdejšímu předsedovi KDU-ČSL a lídrovi kandidátky v Královehradeckém kraji Cyrilu Svobodovi. Průzkumy pro Český rozhlas a Českou televizi mají řadu rysů společných, proto budou i společně analyzovány. V rámci výzkumu pro Český rozhlas i výzkumu pro Českou televizi každá agentura sbírala přibližně polovinu dat. V případě Českého rozhlasu data analyzovala a prezentovala agentura SC&C, v případě České televize se obě agentury při analýze a prezentaci střídaly. Velikost vzorku respondentů lze označit za dostatečnou. Počet respondentů se pohyboval v závislosti na velikosti kraje od 641 respondentů v Karlovarském až po 1406 ve Středočeském kraji.19 Jejich výběr byl prováděn prostřednictvím kvót podle pohlaví, věku, vzdělání a velikosti obce a okresu. Vzorek respondentů až na výjimky20 téměř perfektně odpovídal složení celé populace. Agentury ve výstupech pro obě veřejnoprávní instituce uváděly dva druhy preferencí: Stranické preference a volební model. Stranické preference se měřily otázkou Pokud byste (přesto) šel(šla) volit, kterou stranu, hnutí nebo koalici byste

v letošních volbách do

Poslanecké sněmovny pravděpodobně volil(a)? V souboru byly zahrnuti všichni respondenti, tedy i ti, kteří se nechystali jít k volbám. Kromě preferencí jednotlivých stran tvořily dopočet do 100% také kategorie „jiná strana“, „nevím“ a „žádná strana“. Pro účast v debatě však byly rozhodující preference, které strany získaly na základě tzv. volebního modelu. Sem byli zahrnuti pouze respondenti, kteří svou účast ve volbách nevyloučili a zároveň byli o volbě jimi preferované strany přesvědčeni alespoň v minimální míře. Volební model tudíž neobsahoval kategorie „nevím“ a „žádná strana“. Lépe tak odrážel reálnou volební situaci, kdy o výsledek voleb určují ti, kteří se jednoznačně rozhodnou volit konkrétní politickou stranu. V následujících tabulkách jsou pro srovnání v pořadí dle týdne pořízení uvedeny výsledky výzkumů pro ČRo a ČT ve všech krajích a skutečné volební výsledky. 19

Obě čísla lze zaznamenat u průzkumů zadaných ČRo, v případě průzkumů pro ČT byly rozdíly mezi kraji menší. 20 Výjimkou je složení vzorku s ohledem na vzdělání v Pardubickém kraji, kde se jednotlivé kvóty od skutečnosti liší až o 5 %. Údaje o složení vzorku a populace uváděla pouze Česká televize.

36

Tabulka č. 1: Volební modely agentur STEM a SC&C pro Českou televizi v jednotlivých krajích. Týden č. 21 - volby

20

Strana ODS ČSSD KSČM TOP09 VV KDUČSL SPOZ SZ Kraj

19

18

17

16

15

14

13

12

11

10

9

8

17,5 30,5 12,5 9,5 10,5

24 23 12 15,5 9,5

23,5 19,5 7 19,5 16

18,5 21,5 12 14 13,5

19,5 32,5 15 7,5 9,5

18 27 13,5 13 8

22,5 24 11 14 7,5

18 24,5 12 11 10,5

22 28 12 11 9

23 24 12 12,5 8

16 27 14 13 8,5

20,8 26,5 12,4 10,3 8,8

24 23 12 14,5 6,5

5

4

3

6,5

2

6,5

4,5

4,5

9

6,3

2

3,5 3 3,5 4,5 STČ PHA

4 4 JM

4 4 US

5 4 OL

4,5 5,5 JČ

5 5 4,5 3 HK VYS

4,7 5,8 PCE

2 chybí 5 data 3,5 4 LIB KV

4 3 MS

chybí 11,5 data 4,5 chybí data 2,5 6 ZL PLZ

7 6

Tabulka č. 2: Volební modely agentur STEM a SC&C pro Český rozhlas v jednotlivých krajích. Týden č. 21 - volby Strana ODS ČSSD KSČM TOP09 VV KDUČSL SPOZ SZ Kraj

20

19

19

18

18

17

17

16

16

15

15

14

13

13

16 30 13,5 11 11,5

24,5 17 6 21,5 13,5

23 24,5 11 15,5 13

18,5 25 12,5 13 10

20 27 15 9,5 12,5

16 29 13 11,5 13

20,5 27,5 11,5 11 11,5

22,5 24,5 12,5 14 11,5

23 25,5 12,5 11,5 12

23,5 24 12 12,5 8

20,5 27 11,5 9,5 10,5

22 25 9 16 11,5

16,5 26 13 12 7

17 25,5 16,5 12,5 10

5 3,5 3 9 2 6,5 7 4,5 3,5 4,5 10,5 3,5 9,5 2 3,5 3,5 3 3 3 2,5 3,5 2,5 3 3,5 4 3,5 6 5 2,5 4,5 3,5 3,5 4 3,5 4 3,5 4,5 5,5 2 5 4,5 5,5 MS PHA STČ JM US OL PCE JČ PLZ HK ZL LIB VYS KV

37

21 26 15 10 8

Tabulka 3: Výsledky voleb v jednotlivých krajích ODS ČSSD KSČM TOP09 VV KDU-ČSL SPOZ SZ

24,79 23,87 21,36 21,14 17,69 17,38 20,47 20,12 19,42 17,22 18,47 17,01 20,81 17,49 15,17 20,52 20,55 22,01 23,29 24,93 19,4 19,87 21,95 23,43 23,35 24,47 21,93 29,13 6,53 11 12,22 12,51 13,07 13,64 10,32 10,65 11,21 13,41 11,65 13,18 10,04 12,61 27,27 17,59 17,39 16,97 16,2 13,27 19,44 19,24 15,45 14,34 15,31 13,51 13,94 9,99 10,31 10,72 10,66 9,76 11,83 11,64 12,79 12,25 11,62 9,91 9,75 11,62 9,71 11,69 2,17 1,97 3,76 2,43 1,66 1,1 1,76 3,79 5,93 7,42 8,37 5,6 9,95 4,84 3,11 3,68 4,12 4,14 3,43 5,42 3,91 3,74 5,23 6,08 4,22 4,49 5,85 4,5 4,78 2,32 2,17 1,71 2,08 2,41 2,6 2,5 1,86 1,68 2,34 1,8 1,8 1,93 PHA STČ JČ PLZ KV US LIB HK PCE VYS JM OL ZL MS

Tabulka 4: Volební modely versus skutečné výsledky voleb u KDU-ČSL v jednotlivých krajích Kurzívou a tučně – průzkum pro Český rozhlas. X ... Chybí data, zisk méně než 5%

kraj PHA STČ JČ PLZ KV US LIB HK PCE VYS JM OL ZL MS

Týdnů před volbami 0 (volební výsledky) 2,17 1,97 3,76 2,43 1,66 1,1 1,76 3,79 5,93 7,42 8,37 5,6 9,95 4,84

1

2 3,5 3

3

4 3

5

6

7

8

9

10

11

12

13

14

4 4,5

4,5 3,5

X 2

2 2

2

2

3,5 4,5

4,5

6,3

7 9

7 6,5

9

6,5

6,5 10,5 5

15

11,5

5

38

Ze srovnání volebních výsledků a výsledků předvolebních měření vyplývá, že naprostá většina průzkumů v jednotlivých krajích přinesla lepší výsledky, než o několik týdnů později KDU-ČSL dosáhla ve volbách. Jedinými případy podhodnocení oproti skutečnosti jsou průzkum České televize realizovaný 5. týden před volbami v Jihomoravském kraji a průzkum Českého rozhlasu pořízený osm týdnů před volbami na Vysočině. V této souvislosti je třeba znovu připomenout, že až na několik málo výjimek, kdy byly průzkumy realizovány těsně před volbami, nelze kvůli časové prodlevě z výsledků průzkumů usuzovat na výsledky voleb.21 Těmito výjimkami jsou výsledky v Praze, ve Středočeském kraji a Moravskoslezském kraji. Ve všech třech případech se výsledky lišily o více než procento, což je však v mezích statistické odchylky průzkumů. Jednotlivé průzkumy mezi sebou lze porovnávat v Moravskoslezském, Jihomoravském a Středočeském kraji a v Praze. Případné odchylky jsou plně v toleranci statistické chyby, s výjimkou Jihomoravského kraje, kde se nacházejí na její hranici. V žádném z uvedených případů však nelze vyloučit posun nálad voličů. Z celkového pohledu preference KDU-ČSL téměř ve všech krajích během předvolebního období nevykazovaly zásadní změny. Znatelný zlom je však patrný mezi obdobím před volbami a volebními výsledky, které jsou oproti posledním průzkumům v průměru nižší o sedm desetin procenta. Tento rozdíl může vysvětlovat vliv závěru kampaně. Podle průzkumu voličů odcházejících z volebních místností (tzv. exit poll) se 14 % voličů rozhodlo až v den voleb, které straně odevzdá hlas. Dva až 14 dní před volbami se pro volbu strany rozhodlo 19% voličů. V případě voličů KDU-ČSL se pro její volbu rozhodlo 16% jejích voličů až v den voleb a 18% do 14 dnů před volbami. Elektorát KDU-ČSL tak vykazoval vyšší míru nestability než u ODS, ČSSD a KSČM, u nichž byly obě hodnoty nižší. Vyšší míru nestability naopak dle tohoto kritéria vykazovali voliči TOP09, Věcí veřejných a Strany Zelených. Informace o voličích, kteří se v posledních dnech změnili svou preferenci v neprospěch KDUČSL, však exit poll nenabízí.

21

Jako maximální hranice, kdy může srovnání předvolebních průzkumů v jednotlivých krajích mezi sebou nebo průzkumů s volebními výsledky přinést relevantní informace, byla pro účely této analýzy stanovena prodleva dvou týdnů.

39

Závěr: - Výsledky volebních průzkumů pro ČRo a ČT se ve většině krajů významně nelišily od volebního výsledku KDU-ČSL. Většina průzkumů přisoudila KDU-ČSL vyšší preference, než jaký byl její skutečný volební výsledek. - Průzkumy přinesly spolehlivý obraz o rozložení volební podpory strany a poukázaly na její silná a slabá místa. - Elektorát KDU-ČSL vykazoval vyšší míru nestability než u ODS, ČSSD a KSČM. - Určení kritérií účasti v předvolebních diskusích byly v kompetenci jejich organizátora, tedy ČT a ČRo. S kvalitou průzkumů nemají nic společného. Zdroje : Bártová, Irena. 2010. Výzkumy měří všem stranám stejně. On-line text: (http://www.lidovky.cz/vyzkum-meri-vsem-stranam-stejne-daw/ln_noviny.asp?c=A100325_000043_ln_noviny_sko&klic=236154&mes=100325_0). Centrum pro výzkum veřejného mínění – sociologický ústav AVČR. 2010. (cit. 2010-07-28) (http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1). Exit poll SC&C a SPSS CR pro Českou televizi. Praha, 1. června 2010. Factum invenio. 2010. (cit. 2010-07-28) (http://www.factum.cz). Kopecký, Josef a Říhová, Barbora. 2010. Průzkumy ČT jsou cinklé, tvrdí Svoboda, kterého nevzali do debaty. On-line text: (http://zpravy.idnes.cz/pruzkumy-ct-jsou-cinkle-tvrdisvoboda-ktereho-nevzali-do-debaty-p86-/domaci.asp?c=A100316_165126_domaci_bar). Krejčí, Jindřich. 2004. „Limity volebních předpovědí“. SDA Info 6, č. 2, 3 – 6. Volební server Českého statistického úřadu. 2010. (cit. 2010-07-25) (http:// www.volby.cz). Lebeda, Tomáš. 2004. „Výzkumy volebních preferencí v konfrontaci s volebními výsledky“. In: Kvalita výzkumů volebních preferencí. Krejčí, Jindřich (ed.). Praha: Sociologický ústav Akademie věd ČR, 97 – 118. Lebeda, Tomáš a Krejčí, Jindřich, a Leontiyeva, Yana. 2005. „Volební preference, jak jim správně porozumět“. Naše společnost 3, č. 2, 1 – 10 (cit. 2010-07-29) (http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=nase_spolecnost&r=1&offset=119&shw=1 00049). Parlamentní volby:ČT24. 2010 (cit.2010-07-28) (http://www.ct24.cz/parlamentni-volby). Český rozhlas – zpravodajství – volby 2010. 2010. (cit. 2010-07-29) (http://www.rozhlas.cz/zpravy/volby). STEM – Středisko empirických výzkumů. 2010. (cit. 2010-07-28) (http://www.stem.cz). Wirnitzer, Jan. 2010. Kdo z vás má 35 procent, pánové, aneb jak rozumět předvolebním průzkumům. On-line text: (http://zpravy.idnes.cz/kdo-z-vas-ma-35-procent-panove-aneb-jakrozumet-predvolebnim-pruzkumum-1k2-/domaci.asp?c=A100304_110105_domaci_jw).

40

5. Analýza volebního programu KDU-ČSL ve srovnání s konkurencí a prezentace programu KDU-ČSL v médiích, tiskových zprávách a inzerci Mgr. Otto Eibl, Mgr. Barbora Petrová Upozornění – následující dokument analyzuje zejména programový dokument, se kterým KDU-ČSL vstupovala do sněmovních voleb v roce 2010, a způsoby, jakým byl prezentován veřejnosti. Závěry veškerých analýz jsou omezené tím, že nereflektují chování voličů, resp. motivy, které je vedly k jejich volebnímu rozhodnutí. Taková data by lépe odhalila důvod volebního neúspěchu KDU-ČSL, nejsou však k dispozici.

5. 1. Analýza programového dokumentu Srovnání programu KDU-ČSL v parlamentních volbách 2006 a 2010 Z kvantitativní analýzy programových dokumentů plyne, že zatímco v roce 2006 byl program svým vyzněním nejblíže ODS (a KDU-ČSL se umístila napravo od středu), v roce 2010 dochází ke změně pozic. KDU-ČSL se posouvá nalevo od středu a dostává se do bezprostřední blízkosti ČSSD (a SZ a VV). GRAF 1: Pozice politických stran na levopravé ose (rozpětí osy -100:100)

Volební program KDU-ČSL tak lze jednoznačně označit za levicověji orientovaný, než tomu bylo v roce 2006. Směřování politiky KDU-ČSL doleva ilustruje nejenom obsahová analýza programu, ale také jednání a interakce mezi představiteli jednotlivých stran. Před volbami se totiž i v médiích poměrně často objevovaly odkazy na shodu mezi představiteli Paroubkovy ČSSD a Svobodovy KDU-ČSL. KDU-ČSL tento diskurz zřejmě akceptovala, neboť nedošlo k vymezování se proti obrazu sbližování mezi KDU-ČSL a ČSSD. 41

Ostatně sám Paroubek zvolení Svobody předsedou KDU-ČSL přivítal: „Uvažujeme o tom, kdo by mohl být strategickým partnerem sociální demokracie po volbách. Z tohoto hlediska nás jak personální, tak programový vývoj lidové strany potěšil, to neskrývám.” (iDnes, 17. 6. 2009). K této shodě docházelo zejména v těchto tématech: podpora rodiny, zdanění a omezení hazardu, problematika poplatků ve zdravotnictví a zavedení Eura.

Rozložení témat v programu KDU-ČSL 2010 Z hlediska vyvážení skladby témat přišla KDU-ČSL v roce 2010 s programem, který byl poskládán podobně jako programy konkurence. Zvýšenou pozornost ale ve srovnání s ostatními věnovala KDU-ČSL tématům spojeným s „kvalitou“ společenského uspořádání, resp. vztahů mezi lidmi, potažmo jejich zlepšování (např. zavedením výuky etiky na středních školách apod.). Tomuto tématu bylo v programu KDU-ČSL věnováno necelých 16 %, přičemž průměr v programech konkurence dosahoval hodnoty necelých 10 %. Překvapením může být oblast ekonomiky, které (v době doznívající hospodářské krize či jejích dopadů) věnovala KDU-ČSL nejmenší pozornost – v jejím programu představovala oblast ekonomiky necelých 21 %, přičemž průměr byl 24 %. Poměrně malou pozornost věnovala ve svém programu KDU-ČSL v porovnání s ostatními stranami (s výjimkou KSČM) také efektivitě státu, resp. státního aparátu (necelých 16 %). Zde nebyl rozdíl příliš markantní (průměr 19 %), ovšem v přímém srovnání s ostatními stranami byla KDU-ČSL stranou, která toto téma tolik nediskutovala. Ve většině případů nejde o výrazné rozdíly v distribuci prostoru pro jednotlivá témata, nicméně i tyto malé rozdíly poukazují na rozdílnou intenzitu, s jakou jednotlivé strany dané problémy vnímají. Pokud se podíváme na distribuci prostoru pro jednotlivá témata ve srovnání s programem KDU-ČSL z roku 2006, potvrdí se výše naznačený trend. Došlo k jednoznačnému posílení orientace na sociální oblast, zatímco ekonomické otázky zůstávají upozaděny (jednoduše interpretovatelná situace – jiní předsedové, jiný směr směřování). Zbývající oblasti (s výjimkou zahraniční politiky, která v roce 2010 ztělesňuje zejména časté odkazy k EU a proevropskému charakteru KDU-ČSL) mají v obou programových dokumentech přibližně stejný prostor (+/- 3 %)

42

GRAF 2: Skladba programů KDU-ČSL – 2006 vs. 2010

Srovnání programů pro zrušené předčasné volby 2009 s programy pro květnové volby 2010 Politické strany měly možnost upravit své volební programy v závislosti na politickém vývoji po zrušených předčasných volbách do Poslanecké sněmovny, které se měly konat na podzim roku 2009. K úpravám mohlo docházet na základě analýzy programových dokumentů konkurence, na základě výskytu nových témat v politickém systému, popř. na základě testování stávajícího programu na voličských skupinách. Ani jedna ze stran nepřistoupila k razantnímu přepsání svého volebního programu, malých či velkých změn se však v programových dokumentech odehrálo poměrně hodně. Jednalo se ale spíše o „designovou“ než o obsahovou záležitost (programy jsou formálně jiné, ale sémanticky zůstávají stejné). I když se tedy změnil pouze design dokumentu, nelze tuto změnu považovat za marginální. Volič dostal do ruky materiál, který neznal a měl pocit, že se mu dostává něčeho nového, něčeho, co si zaslouží jeho pozornost. Většina změn, ke kterým v programových dokumentech došlo, subjektivně vnímáme pozitivně – programy jsou přehlednější, jasněji formulovány a priority jsou jasně označeny. KDU-ČSL voličům předložila de facto totožný dokument, se kterým se snažila oslovit voliče na podzim roku 2009. Z programu pouze vymizely pasáže, které přestaly být relevantní (odkazy k ratifikaci Lisabonské smlouvy). Vše ostatní – včetně layoutu – zůstalo beze změny. ČSSD svůj program graficky zcela přepracovala a pocit „novosti“ je tak velmi intenzivní. Obsahová stránka zůstává v obou programech prakticky stejná. Výjimku tvoří mírně rozpracované pasáže věnované např. korupci – zde zřejmě ČSSD reaguje na programové dokumenty konkurence. Ve vybraných pasážích je program 2010 i o trochu konkrétnější (zmiňuje se konkrétní výše 13. důchodu) a objevují se zmínky o nových tématech (podpora biopotravin, zamezování domácího násilí, ochrana zemědělců před nadnárodními řetězci obchodů apod. Jde však pouze o zmínky, se kterými dále program nepracuje – pouze je tak rozšířen záběr programu). 43

Program ODS doznal výraznějších změn – zejména co se formy prezentovaných informací týče. Změny je nutné vnímat v kontextu vnitrostranického vývoje, ke kterému v ODS došlo, zejména pak s vědomím existence nového volebního lídra Petra Nečase. Celý program vyznívá pozitivněji (byť negativních zmínek o ČSSD v programu pro rok 2010 zůstalo poměrně velké množství) – program z roku 2009 byl ve všech kapitolách zahájen konfrontací s (vládou) ČSSD – čtenář byl tedy nejprve seznámen s tím, co sociální demokraté udělali špatně a čemu musíme jako stát čelit. Poté následovala vždy pasáž „na co navazujeme“ (většinou úspěchy Topolánkových vlád – tomuto tématu je nově věnována jedna z úvodních kapitol) a „o co usilujeme“ (vize budoucnosti). Tento formát byl opuštěn a každá kapitola je zahájena pozitivní vizí ODS a výčtem opatření a politik, které by měly být zavedeny. Program pro rok 2009 obsahoval statistické údaje a grafy, které měly za úkol podtrhnout vážnost argumentů ODS v daných tematických oblastech; tyto grafy v programu pro rok 2010 chybí. Text tak působí celistvěji a provázaněji. Velká většina pasáží je přeformulovaných a subjektivně čtivějších. Obsahová stránka programu pak zůstává de facto nezměněna. Podobně jako v programu ČSSD jsou některé pasáže rozšířeny (korupce, školství, důchodová reforma apod.), jiná konkrétní opatření už zmiňována nejsou (podpora cyklodopravy, očkování pro děti apod.). Jednou z posledních změn bylo vypuštění kapitoly „Řešení pro zvládnutí krize“ – byla „rozpuštěna“ do jednotlivých kapitol. Výraznějších změn doznal i program TOP 09. Ani zde ale nejde o posun v programových prioritách, ale spíše o rozpracování materiálů, které byly na podzim 2009 k dispozici. TOP 09 kompletně změnila vizuální stránku programu (což souvisí se změnou agentury) a program byl pojat jako programové prohlášení vlády. Výsledkem změn je pak mnohem konkrétnější a rozpracovanější (ve smyslu uvedení vícero detailních informací o politikách TOP 09) dokument. Vyznění obou dokumentů tak zůstává de facto totožné, program pro rok 2010 je v některých pasážích (minimálně jazykově) neutrálnější, resp. je v něm užita mírnější rétorika. Např. v oblasti týkající se zdravotnictví se už otevřeně jako v roce 2009 nemluví o „zpoplatnění výkonů při léčbě některých život neohrožujících nemocí“, ale o tom, že „spoluúčast bude vyloučena u život ohrožujících stavů a dalších závažných operací“. Obě věty sdělují prakticky tu samou informaci, verze roku 2010 je však „citlivější“. Podobně z nového programu zmizely zmínky o zrušení/omezení podpory stavebního spoření. *** Jak je tedy patrné, politické strany využily období mezi zrušenými a nakonec se uskutečnivšími volbami využily zejména k tomu, aby změnily formu a dopracovaly detaily. Velké změny se nedaly ani očekávat – zejména z důvodu kontinuity stranických politik. Minimální designové změny pak měly vzbudit ve voličích pocit něčeho nového.

44

Hlavní programová témata volební kampaně 2010 Pokud chceme zjistit, jaká byla hlavní témata voleb, můžeme hledat v agendě médií (zohledněno bude období čtyř týdnů před volbami; a to zejména z toho důvodu, že více než třetina voličů se podle dat z Exit pollu rozhodovala právě v tomto krátkém období), nebo se podívat na převažující témata v programech (viz výše), tištěné a venkovní inzerci, popř. mediálních výstupech (tiskových zprávách) politických stran (i v případě inzerce a tiskových zpráv tvořilo sledované období poslední čtyři týdny před volbami). Média se čtyři týdny před volbami nejvíce věnovala ekonomice (25 %), sociální politice (14 %) a zdravotnictví (12 %). Za zmínku stojí ještě problematika regionů (9 %) a školství (8 %). Ostatní témata měla jen minimální pokrytí. V tištěné inzerci stran v denících pak převažovala ekonomika (25 %), sociální politika (21 %), zdravotnictví (10 %) a korupce (9 %). V případě ekonomiky strany z 56 % inzerovaly sdělení, která se vztahovala k hospodářské politice a z 26 % ke státnímu dluhu. Ostatní ekonomické otázky jako např. inflace, HDP nebo zaměstnanost se objevovaly minimálně. V oblasti sociální politiky se pak inzerce konkrétně zaměřovala na sociální dávky (37 %) a řešení nezaměstnanosti (17,8 %). Na venkovních inzertních plochách (plakáty, billboardy a další nosiče) se nejčastěji objevovala témata, která reflektovala budoucnost (9 %), sociální politiku (8 %) a ekonomiku (7 %). Nejčastěji se ale zaměřovaly na propagaci lídrů nebo útok na soupeře (20 %). V tiskových zprávách, prohlášeních, reakcích a pozvánkách pro média (N=447), které tisková oddělení stran rozesílala novinářům a novinářkám pět týdnů před volbami převažovala u všech sledovaných stran téma ekonomika (10 %) a korupce (5,6 %). Sociální politice se strany věnovaly z 2,7 %. Mnohem větší část tiskových zpráv se ale tématicky věnovala propagaci lídrů nebo útokům na soupeře (18,8 %) a sdělením o průběhu a novinkách ve své kampani (13 %). Nejvíce výstupů pro média ve sledovaném období před volbami vydala ODS (137), ČSSD (107), KDU-ČSL (50), SZ (41), VV (31), KSČM (28) a nejmenší počet zpráv rozeslala TOP09 (25).

Hlavní témata voleb v programových dokumentech stran Následující pasáž stručně porovná nabízená řešení jednotlivých stran v hlavních tématech voleb, kterými byly – jak vyplývá z předchozí mediální analýzy – zejména otázky spojené s ekonomikou (potažmo efektivitou či výkonností) a sociálním systémem.

45

Hospodářská politika, ekonomika a řešení krize Jedním z klíčových témat se stala ekonomická krize, resp. řešení jejích dopadů (popř. předcházení budoucích rizik). KDU-ČSL ve srovnání s dalšími stranami přichází s alternativním řešením – klade zejména důraz na jakousi „morální integritu jednotlivce“, který by neměl být poháněn nutností spotřeby. KDU-ČSL tak ve srovnání s ostatními voliče „vychovává“. Důraz je kladen i na vzdělávání a vzdělanost obecně (pozornost je věnována pedagogům a jejich prestiži), na využívání fondů EU, na dohled nad zneužíváním sociálních dávek a na vytvoření jednoduchého a přívětivého (=nebyrokratického) prostředí pro podnikatele (zde se KDU-ČSL shoduje se všemi ostatními stranami; programy se liší v dílčích opatřeních, které má podnikání v České republice zjednodušit: např. ODS přichází s daňovými prázdninami, ČSSD chce dosáhnout toho, aby bylo možné založit firmu během tří dnů, popř. zvýšit státní záruky za provozní úvěry podnikatelům ze strany Českomoravské záruční a rozvojové banky (tento požadavek vznáší i KDU-ČSL), vyhlášení daňové amnestie (VV) apod.; ČSSD a KDU-ČSL se shodnou i na požadavku brzkého zavedení evropské jednotné měny, Eura.). Další strany v případě řešení krize nekladou důraz na nutnost proměny způsobu každodenního života jednotlivců. ODS, TOP 09 a SZ přichází s představou úsporného státu (dobrého hospodáře), který je založen na volném trhu a který se chová zodpovědně – tak jako rodina – a brání se přílišnému zadlužování. KSČM a ČSSD přicházejí s představou posíleného státu (regulátora – silný prvek regulace je přítomný zejména u KSČM), který spíše nese záruky za rizika, která s sebou může krize přinášet a snaží se jim předcházet (např. posílením práv zaměstnanců, popř. odborů). Ve vztahu ke krizi a nebezpečí rozpočtových schodků se v programech objevuje i požadavek na určení zodpovědnosti politiků za hospodaření státu. ODS chce vytvořit pravidla rozpočtové kázně a zodpovědnosti, které by bylo nutné dodržovat. S podobným návrhem přichází i SZ, která dodává, že v případě předložení legislativního návrhu, musí předkladatel zároveň říci, jaký jiný výdaj bude škrtnut, popř. jak se zabezpečí prostředky pokrývající náklady takového opatření. Pokud dojde k překročení vymezeného rámce, má docházet k sankcím. KDU-ČSL takový krok nenabízí (pouze konstatuje cíl – dynamicky vyrovnaný rozpočet). *** V oblasti daňového systému chce KDU-ČSL zavést progresivní zdanění; i zde se promítá důraz strany na rodinnou politiku – KDU-ČSL přichází s představou celé řady odpočitatelných položek v prioritních oblastech (bydlení, rodiny s dětmi, zodpovědnost za vlastní stáří, výzkum, vývoj a vzdělávání), jejichž cílem je usnadnit a zjednodušit život zejména rodinám s dětmi. ODS a TOP 09 přichází s představou „jednoduchých daní“, která je založena na zachování rovné daně (ODS) a zrušení většiny výjimek, který daňovou soustavu komplikují (TOP 09). O zjednodušení daňové soustavy usilují i VV.

46

SZ - podobně jako KDU-ČSL – přichází s originálním řešením, které namísto rodiny akcentuje životní prostředí (koncept ekologické daňové reformy vychází z přesunutí důrazu na zdanění práce ke zdanění energií). Zelení také podporují zavedení daňové progrese a připouští možnost mírného zvyšování DPH. Progresivní daň chtějí dále zavést i ČSSD, KSČM a VV. *** V otázce státní efektivity klade KDU-ČSL důraz zejména na implementaci a důsledné používání informačních systémů a na otevření státních institucí občanům (což zahrnuje i podmínku nestranných a profesionálních úředníků). Efektivitu ve smyslu úspor KDU-ČSL ve svém programu řeší pouze okrajově. Peníze do státního rozpočtu má podle KDU-ČSL přinést zdanění hazardu – KDU-ČSL byla jednou ze stran, která s tímto požadavkem přišla, postupně však „dovolila“ ostatním stranám, aby ho bez větších problémů implementovaly do vlastních programů; VV jdou ještě dále a další zdroj příjmů vidí ve zdanění prostituce. Sociální systém a zdravotnictví Výsostným tématem v programu KDU-ČSL je podpora rodiny (objevuje se napříč programy stran) a představuje pro všechny strany vysokou prioritu). Ochota podporovat rodinu se odráží i v programech těch stran, které usilují o co největší škrty – ve většině případů je pak podpora rodin ze škrtů vyňata. KDU-ČSL usiluje o celkové vyšší společenské oceňování rodin a jejich zvýhodňování před ostatními (např. v daňové oblasti – výchova dítěte je chápána jako kapitálová investice, která má být při výpočtu daně zohledňována). KDU-ČSL mj. podporuje – podobně jako např. VV – opatření typu práce z domova, sdílených pracovních úvazků apod. Ostatně většina níže zmíněných opatření (více či méně modifikovaných) z programů ostatních stran se objevuje i v programu KDU-ČSL. ČSSD chce mladým rodinám poskytovat novomanželské půjčky na modernizaci či pořízení bydlení (tento prvek se objevuje v programech všech ostatních stran). Podpora rodiny spočívá ze strany sociálních demokratů i ve znovuzavedení možnosti společného zdanění manželů. KSČM chce zvyšovat rodičovské dávky až na 14 tisíc korun pro matky dětí do tří let, podpora by měla být vyšší v případě druhého dítěte. Komunisté chtějí vytvořit podmínky pro (bezplatnou) docházku do posledního předškolního ročníku (podobně ČSSD) a posílit roli státu jako zřizovatele školek a podobných zařízení. KSČM a ČSSD navíc podporují prospěchová či sociální stipendia pro studenty a žáky a jednoznačně odmítají zavedení školného na veřejných vysokých školách (narozdíl od TOP 09, která přímo zmiňuje, že je chce zavést; VV hovoří o odloženém školném). TOP 09 sice navrhuje zrušit rodičovské dávky, ale chce je nahradit slevou na dani z příjmu a navýšením daňového bonusu. ODS mj. podporuje dvourychlostní mateřskou dovolenou a usiluje o nižší počty dětí v ústavech. Zelení se chtějí zasadit o vznik firemních školek a 47

mateřských a rodinných center, VV přichází s podporou projektu sousedského hlídání a bránění ve styku dítěte s druhým rodičem (např. v případě rozvodu) chápou dokonce jako trestný čin. *** KDU-ČSL se vyslovuje pro zachování současné výše sociálních dávek (podobně ČSSD a KSČM) a zamezení jejich zneužívání. V otázce zneužívání se opět shodují všechny strany – KDU-ČSL navrhuje informační propojení dávkových systémů se systémem podpor v nezaměstnanosti, ostatní strany nabízejí o něco konkrétnější řešení: Univerzálním nástrojem (ODS, TOP 09) je adresný systém dávek, výše vyplácených dávek má být navíc dávána do souvislosti s aktivitou (veřejně prospěšnou, popř. sebevzdělávací) adresáta dávky. Má být umožněno strhávání dávek neplatičům (ODS, SZ). Dalšímu zneužívání má být zabráněno vyplácením dávek ve formě poukazů (VV). TOP 09 a VV chtějí dokonce prověřovat majetkové poměry (nejen „papírově“, ale i v terénu) adresátů dávek a odhalit tak ty, kteří na dávky nemají nárok a přesto je pobírají. *** Hojně diskutovaným tématem v programech se stal důchodový systém a potřeba jeho reformy. KDU-ČSL přichází s představou dvoupilířového systému. Jedním z pilířů je průběžné financování, druhým z pilířů je financování kapitálové. Výše důchodů z průběžného systému má být závislá na počtu vychovaných dětí a výše povinného příspěvku do tohoto pilíře se má snižovat o 3 % z pojistného na každé dítě (maximální sleva 12 %). Z pojistného mají být odesílána cca 2 % hrubé mzdy rodičům poplatníka. Na nutnosti více pilířového systému se víceméně shodují všechny strany; liší se však v důrazu na individuální pilíř, který je často chápán více než dobrovolný. KSČM chce zachovat průběžný, státem garantovaný důchod a odmítají pokusy o privatizaci důchodového pojištění. Komunisté pracují dále s kategorií minimálního důchodu (až 10 tisíc korun) a připouští možnost dobrovolného důchodového připojištění s možným příspěvkem zaměstnavatele. S podobnou koncepcí přichází ČSSD, která se vyslovuje pro státem garantované důchody ve výši 55 % čisté mzdy a pro vyplácení 13. důchodu ze zisku ČEZ. Samostatně žijící důchodci mají pobírat důchod ve výši 1,2 násobku životního minima. SZ svou vizi důchodového systému staví jak na principu generační a příjmové solidarity, tak na principu individuální zodpovědnosti. Základem důchodu má být státem garantovaný veřejný pilíř založený na povinné účasti každého občana. Nadstavbu pak může tvořit dobrovolné spoření/pojištění založené na fondovém principu. ODS podporuje připojištění a spoření na důchod, včetně většího zapojení zaměstnavatelů a vytváření konkurenčního prostředí pro tvorbu penzijních plánů. Součástí návrhu ODS je možnost převedení 4 % (a doplacení 2 %) do důchodových fondů. ODS chce umožnit i převod 1 % z důchodového pojištění na zvýšení důchodu rodičům. S podobnou možností přichází i TOP 09, která ale umožňuje převést z kapitalizačního účtu rodičům 2 %. Také představa TOP 09 se opírá o vícesložkový systém – o průběžný systém financování důchodů (28 % odvod; stávající 48

systém a výpadky pokryjí aktiva ČEZu, v případě nutnosti nepřímé daně), a o soukromý systém kapitalizační (v případě spoření na důchod se snižuje odvod ze mzdy na 24 %, ale vzniká povinnost nejméně 6 % doplácet). VV přichází s představou třísložkového systému: stávající průběžný systém financovaný z odvodů na sociální pojištění, možnost spoření 4 % z odvodů na pojištění v jediném státním penzijním fondu a možnost soukromého komerčního penzijního připojištění. *** Také oblast zdravotnictví je už dlouhou dobu tématem (nejen) politických debat a logicky mu pak bylo věnováno poměrně velké množství prostoru i v programech (spor o tzv. regulační poplatky, resp. míru spoluúčasti pacientů). KDU-ČSL chápe zdravotnictví jako veřejnou službu a odmítá zvyšování spoluúčasti i experimenty řízené i neřízené privatizace zdravotních pojišťoven a veřejného zdravotního pojištění. Usiluje o zrušení poplatku za položku na receptu (podobně VV) a jako náhradu navrhuje vyjmout nejlevnější léky ze systému úhrad zdravotních pojišťoven. Současně KDUČSL podporuje (podobně SZ) zákaz kouření v restauracích. Podle ČSSD poplatky vedou k tomu, že zdravotní péče přestává být dostupná všem, a proto se KSČM a ČSSD vyslovují pro zrušení regulačních poplatků, obnovení vyplácení nemocenské i v prvních třech dnech nemoci a nezvyšování (přímé) spoluúčasti. ČSSD připouští přímé platby pouze v souvislosti s nadstandardními službami a usiluje o to, aby v každém případě byl pacientům k dispozici jeden bezplatný lék. Jednoznačně pak odmítá privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven. Podle ODS spoluúčast zvyšuje dostupnost nejlepší možné péče (i v technologickém slova smyslu) a je tedy třeba poplatky zachovat a posílit kontrolní roli státu v této oblasti. TOP 09 se vyslovuje proti zvyšování zdravotního pojištění a vyzývá k lepšímu a efektivnějšímu vynakládání s prostředky. TOP 09 chce zvýhodňovat ty, kteří dbají na prevenci (podobně SZ a ODS), a vylučuje spoluúčast v případech, které ohrožují život, popř. dalších závažných onemocněních. VV usilují jednoznačné vymezení standardních a nadstandardních služeb. Od takového vymezení se pak odvíjí celá jejich představa o zdravotnickém systému. Chtějí jednu zdravotní pojišťovnu (podobně KSČM), která by pokrývala úhrady za veškeré standardní úkony. V oblasti nadstandardu (pro SZ představuje nadstandard pouze to, co zvyšuje pacientovo pohodlí nebo zákroky, které nejsou lékařsky indikovány) by měla fungovat volná soutěž komerčních pojišťoven (bez dalších regulací). Po definování standardů pak má přijít zrušení všech regulačních poplatků. Efektivita státu, potírání korupce V tomto tématu došlo mezi jednotlivými programy k největší shodě. Občan je chápán jako klient, který od státu čerpá služby. Strany se shodují ale na tom, že čerpání některých služeb je příliš složité, obecně problematické nebo nákladné. Nejčastěji se v programech objevovaly 49

snahy o co nejrychlejší elektronizaci státní správy, o potírání korupce a o zefektivnění soudního systému. Ani jedno z témat není možné chápat jako konfliktní – strany souhlasí, že v této oblasti existují problémy a nabízejí i velmi podobné (až na vzácné výjimky) prostředky, jak tyto problémy řešit. KDU-ČSL není výjimkou.

50

5.2. Prezentace a komunikace programu KDU-ČSL voličům Programová témata v inzerci a tiskových zprávách strany ve srovnání s pokrytím v médiích Tištěná inzerce Zatímco ostatní strany v souhrnu velmi často inzerovaly v denících (zejména ekonomiku, sociální politiku), KDU-ČSL tento nástroj využila jen minimálně. Inzerce KDU-ČSL tak tvořila pouhé jedno procento celkového objemu, který vedla ČSSD s 39 % a ODS s 18 %. Malý vzorek inzerce strany, který tak máme k dispozici, a ve kterém převažuje z 80 % téma ekonomiky (korupce se například neobjevuje vůbec), proto není relevantní pro analýzu. Outdoor inzerce Mnohem aktivnější byla strana v tzv. outdoor inzerci na venkovních inzertních plochách (plakáty, billboardy a další nosiče), kde nejčastěji komunikovala téma rodiny (25 %), budoucnosti (6 %) a regionální politiky (6 %). V tomto se strana lišila od průměru ostatních politických subjektů, které nejčastěji inzerovaly témata, která reflektovala budoucnost (9 %), sociální politiku (8 %) a ekonomiku (7 %). Nejčastěji se ale strany zaměřovaly na propagaci lídrů nebo útok na soupeře (20 %). Podobně i inzerce KDU-ČSL byla z 18 % zaměřena na promo lídrů nebo útok na soupeře. Výstupy pro média V tiskových zprávách (N=447), které tisková a novinářkám pět týdnů před volbami převažovala u %) a korupce (5,6 %). KDU-ČSL, která vydala prohlášení a pozvánek pro média, nejčastěji

oddělení stran rozesílala novinářům všech sledovaných stran ekonomika (10 třetí největší počet tiskových zpráv, v těchto svých výstupech zmiňovala

ekonomická témata (12 %), sociální politiku (6 %) a 10 % zpráv se týkalo předvolební kampaně. Zprávy, které se týkaly korupce se nám nepodařilo identifikovat. Ze všech výstupů k médiím, které strana vydala, tvořily tiskové zprávy 34 %, což bylo více než průměr, který tvořil 23 %. Aktivnější než ostatní strany byla KDU-ČSL také v pozvánkách a avízech, kterých vydala více (38 %) než byl průměr (29 %). Naopak za průměrem (23 % prohlášení, 21 % reakcí) zaostala strana v počtu prohlášení (8 % prohlášení a 16 % reakcí). Výstupy KDU-ČSL k médiím měly z 80 % pozitivní vyznění oproti průměru ostatních stran, jejichž výstupy měly pozitivní vyznění z 69 %. Přesně 40 % zpráv pozitivně zmiňuje lídra strany, Cyrila Svobodu, čímž se KDU-ČSL nevymykala z průměru.

51

KDU-ČSL v médiích Jak je zmíněno výše, média se ve sledovaném období čtyř týdnů před volbami, kdy se podle povolebního šetření rozhodovalo až 30 % voličů, nejvíce věnovala ekonomice (25 %), sociální politice (14 %) a zdravotnictví (12 %). V souvislosti s KDU-ČSL se nejčastěji psalo následujících programových oblastech: ekonomika (5 %) a sociální politika (3 %). Téma korupce bylo v souvislosti s KDU-ČSL zmíněno jen ve 2 % článků. Zajímavé je, že více než 10 % článků tvoří zmínky o jiných programových tématech než výzkum standardně rozlišuje. Více než 61 % článků se zabývá jinými než programovými tématy, v čemž se strana shoduje s ostatními kandidujícími subjekty. Tabulka 1: Témata KDU-ČSL ve srovnání s ostatních stran Téma 1

Téma 2

Téma 3

Programy stran

ekonomika

sociální systém

efektivní stát

Program KDU-ČSL

sociální systém

ekonomika

efektivní stát

ekonomika

korupce

N/A

ekonomika

sociální politika

N/A

ekonomika (hospodářská politika)

sociální politika (dávky a nezaměstnanost)

zdravotnictví

ekonomika

N/A

N/A

budoucnost

sociální politika

ekonomika

Outdoor inzerce KDU-ČSL

rodina

jiné program. téma*

budoucnost+reg. politika

Média

ekonomika

sociální politika

zdravotnictví

Média o KDU-ČSL

jiné program. téma*

ekonomika

sociální politika

Tiskové zprávy Tiskové zprávy KDU-ČSL Tištěná inzerce stran Tištěná inzerce KDU-ČSL Outdoor inzerce stran

*jiné programové téma než zah. politika, EU, ekonomika, sociální politika, reg. politika, korupce, živ. prostředí, doprava, národnostní a menšinová politika, školství, zdravotnictví, zemědělství, energetika, reforma institucí

52

Volby 2010 a politické strany v médiích Osm nejčtenějších celostátních deníků (Blesk, MF Dnes, Právo, Sport, Aha, Lidové noviny, Hospodářské noviny a také stranický deník KSČM Haló noviny) se čtyři týdny před parlamentními volbami nejčastěji zabývaly v souvislosti s lídry a politickými stranami jinými tématy než byl program nebo kampaň. Ze všech článků, které zmiňovaly lídry a strany tvořily ty, které se věnovaly programu pouze 9 %. Události a popis kampaně pak tvořilo 13 %. Dále se jména politiků objevovaly ve spojení s aktuální politikou (13 %) nebo s aktuální událostí (18 %) a nejčastěji v úplně jiné souvislosti (45 %). Podobné výsledky dostaneme i v případě, že se podíváme jak informovaly deníky o volbách jako takových. Ze sledovaných článků (N=1050) tvořilo 53,6 % zprávy o kampani, 39,3 % článků se zabývalo programovými body a 7 % textů se týkalo kampaně i programu. GRAF 3: Podíl zmínek o programu a kampani v celostátních denících měsíc před volbami

V případě KDU-ČSL vidíme ale jiný trend než v celkovém průměru všech stran, protože články v médích zabývající se programem strany tvořily 21 % všech zmínek o straně, zatímco články o kampani jen 8 %. To si lze například vysvětlit tak, že průběh kampaně KDU-ČSL nebyl pro média zajímavý a nebo také tak, že při referování o kampani a soupeřících stranách prostě KDU-ČSL nebyla zmíněna, protože se nezdála být relevantní. Mnohem větší počet článků ale generovaly zmínky o straně v souvislosti s aktuálními událostmi (14 %) nebo aktuální politikou (13 %). Více než 43 % článků o KDU-ČSL a jejím vedení se ale, stejně jako u ostatních stran, týkalo úplně jiných témat.

53

Pokud bychom se podívali na to, jak často novináři o jednotlivých stranách a lídrech píší, došli bychom k následujícímu závěru: Nejvíce zmínek v médiích zaznamenaly ODS, ČSSD a KSČM. KDU-ČSL se umístila (co do počtu článků, které stranu zmiňovaly v nejrůznějších kontextech) za touto trojicí na čtvrtém místě (viz Graf 4). GRAF 4: Spontánní publicita politických stran v průběhu posledních čtyř měsíců před volbami v jednotlivých typech médií

Volební lídři v médiích Převážná většina zpráv o jednotlivých lídrech politických stran měla neutrální náboj. Nad ostatními mírně v pozitivních zmínkách převažoval lídr TOP 09 Karel Schwarzenberg. Naopak nejvíce negativních zmínek můžeme identifikovat u lídra ČSSD Jiřího Paroubka a lídra VV Radka Johna. Lídr KDU-ČSL, Cyril Svoboda, nepatřil k příliš výrazných lídrům. Změna kraje, ve kterém kandidoval, prošla téměř bez povšimnutí a někteří novináři psali v souvislosti se Svobodou o „Fantomovi“ voleb, který tají detaily setkání s voliči i scénář kampaně (např. Týden, 14. 5. 2010).

54

GRAF 5: Charakter zmínek o volebních lídrech v celostátních denících v období poslední čtyř týdnů před volbami

55

5.3. Shrnutí prezentovaných výstupů 1. Volební program KDU-ČSL byl levicověji orientovaný než v roce 2006. Zatímco v 2006 byl program vyzněním nejblíže ODS, v 2010 se strana posouvá nalevo od středu a dostává se do bezprostřední blízkosti ČSSD (a SZ a VV). 2. Před volbami 2010 strana voličům předložila de facto totožný dokument, se kterým se je snažila oslovit na podzim 2009. Ani ostatní české politické strany nepřistoupily k razantnímu přepsání programu. Identifikovali jsme změny v designu, ne v obsahu (programy jsou formálně jiné, ale sémanticky zůstávají stejné). Programy jsou přehlednější, jasněji formulovány a priority jsou jasně označeny. Strany využily mezidobí, aby změnily formu a dopracovaly detaily. Minimální designové změny pak měly vzbudit ve voličích pocit něčeho nového. 3. Politické strany nejvíce v tisku inzerovaly téma ekonomiky (konkrétně hospodářské politiky) a sociální politiky (konkrétně soc. dávky a řešení nezaměstnanosti) a na venkovní inzerci převažovalo téma budoucnosti a sociální politiky. V tiskových zprávách pak strany nejčastěji psaly o ekonomice a korupci. KDU-ČSL částečně

v rozporu se svou

programovou prioritou (sociální politika), nejvíce inzerovala v tisku ekonomiku, v outdoor inzerci pak rodinu a v tiskových zprávách nejvíce zmiňovala ekonomiku a až pak sociální politiku. 4. Hlavním programovým tématem kampaně v médiích byla jednoznačně ekonomika a také sociální politika. V souvislosti s KDU-ČSL se nicméně nejčastěji psalo o jiných programových tématech než jsou nejdůležitější politiky například jako zah. politika, EU, ekonomika, sociální politika, reg. politika, korupce,

živ. prostředí, doprava,

národnostní a menšinová politika, školství, zdravotnictví, zemědělství, energetika nebo reforma institucí. 5. Články v médích zabývající se programem strany tvořily 21 % všech zmínek o straně, zatímco články o kampani jen 8 %. Zatímco první údaj je vysoce nadprůměrný, o kampani se média v souvislosti s KDU-ČSL zmiňovala výrazně méně ve srovnání s ostatními stranami. 6. KDU-ČSL dostala v období čtyř měsíců před volbami po ODS, ČSSD a KSČM čtvrtý největší prostor v médiích. Lídr Cyril Svoboda zaznamenal nejmenší počet pozitivních zmínek a pátý nejvyšší počet negativních zmínek. 7. Média dávají přednost zprávám o kampani před zprávami o programových bodech. Největší množství zmínek o stranách a politicích ale generují články třetích stran, které se netýkají ani programu, ani kampaně, ani stávající politiky nebo aktuální události. 56

5.4. Závěr Bez širšího testování (zejména na voličích) není možné následující závěr potvrdit, nicméně se zdá, že programový dokument jako takový nebyl důvodem neúspěchu. Do značné míry ale – spíše než na programu samotném – záleží na způsobu jeho prezentace, strategické a promyšlené komunikaci jednotlivých priorit jasně identifikovaným cílovým skupinám voličů, popř. na kreativitě a strategii vedení kampaně nebo personálním složením vedení strany a kandidátních listin. K samotnému programu, jeho prezentaci a částečně i kampani můžeme říci následující: KDUČSL předložila ve srovnání s konkurencí standardní dokument, kladla však o něco menší důraz na ekonomické otázky, než tomu bylo u konkurence. Vzhledem k tomu, že ekonomické otázky tvořily jedno z hlavních témat voleb, mohlo by upozadění tohoto bodu představovat problém. KDU-ČSL nedokázala v kampani (ani v programu) přijít s novým originálním tématem (např. obě nově vstoupivší strany do Sněmovny slibovaly přinést voličům něco nového – VV důraz na prvky přímé demokracie a transparentnost, TOP 09 se podařilo vytvořit obraz nového subjektu, který je ochotný „racionalizovat“ stát a jeho orgány taky, aby došlo ke zefektivnění jejich fungování.), nechávala ostatní strany, aby přebíraly „její“ témata (typicky omezení hazardu) a nedokázala přesvědčit voliče ani o tom, že diskutovaná sdílená témata bude schopna efektivně a úspěšně vyřešit. To může souviset i s ne příliš jasnou komunikací skrze inzerci a venkovní reklamu – řada materiálů byla ve srovnání s konkurencí až příliš obecná (pouze stručná poznámka k některým heslům na některých billboardech KDU-ČSL: „Spojujeme věci přirozené a dobré“ – Jaké věci? K jakému problému je toto heslo vztaženo? Nebo „Máte právo na lepší život. Zvolte si ho!“ – čím bude můj život lepší, když zvolím KDU-ČSL, která se účastnila většiny vlád? Proč tedy můj život už dávno není lepší? A posledním příkladem budiž „94 % voličů nevěří, že mohou něco ovlivnit. S vaší odvahou to dokážeme.“ – co přesně – a jak – chce KDU-ČSL dokázat?). Po prozkoumání způsobu komunikace a prezentace strany voličům, je možné říct, že strana komunikovala přímo (inzerce) i nepřímo přes média (tiskové zprávy) poměrně intenzivně, pravidelně a aktivně a dostala také poměrně významný prostor v médiích. Tento prostor ale bohužel nedokázala využít k jednoznačné a jasné prezentaci svého programu. To, že strana ve svém programu nejvíce zdůrazňovala sociální politiku, naprosto neodpovídá faktu, že média KDU-ČSL nejčastěji zmiňovala v souvislosti s marginálními politikami a na druhém místě s tématem ekonomiky. Obecným trendem se stala situace, kdy se média jen málo zajímají o programové body a strany tak musejí přicházet s jasnou a kreativní strategií kampaně ale zejména dalších aktivit, kterými zaujmou média a voliče, kteří se stále častěji rozhodují koho volit až na poslední chvíli.

57

Poznámka k použitým datům a metodám: V analýze byla použita následující data: - Závěrečná zpráva z výzkumu SC&S a SPSS CR pro Českou televizi „Exit Poll“ - Rozšířený press kit k výzkumu katedry politologie FSS MU „Kampaň do PSP ČR 2010“ - Tisková informace společnosti Newton IT - Volební programy jednotlivých stran ve verzích 2009 a 2010; kvantitativní část je založená na kódování22 vět, resp. smysluplných větných celků (část věty, slovní spojení, část souvětí).

22

Každý z kódovaných celků by měl nést obsah, který spadá do jednoho ze sedmi tématických okruhů. Každý

tématický balík dále obsahuje sadu kategorií, které mapují pozice strany v různých dimenzích daného tématu. Hlavních kategorií je 56 a mohou být dále doplňovány o subkategorie, které kódování „zjemňují“, resp. dále detailněji člení. Avšak ne všechny věty obsažené v programových dokumentech nesou informaci o politických postojích, které strana zastává (typicky například informace o datu konání voleb, popř. velmi obecné proklamace typu „Česká republika je demokratická země“). I tyto věty jsou kódovány a vypovídají o podílu „bezobsažných“ vět v programech politických stran. Na základě výsledků kódování jsou pak sestaveny indexy, jejichž cílem je např. umístění strany na levo-pravé ose (nejvíce používaný index ve vztahu k použité metodě). Index je konstruován z celkem 26 hlavních kategorií (a příslušných podkategorií) – 13 proměnných je chápáno jako levicových a vice versa, 13 je chápáno jako pravicových. Hodnoty těchto kategorií jsou od sebe odečteny a výsledkem je pak pozice strany na levo-pravé ose, která nabývá teoretického rozsahu (-100:10022).

58