Analýza zdaňování spotřeby v ČR a zemích OECD

Analýza zdaňování spotřeby v ČR a zemích OECD Yvona Legierská1 Abstrakt. Daně ze spotřeby patří k významným zdrojům příjmů veřejných rozpočtů. V posledních desetiletích je odborníky doporučováno upřednostňovat tento typ zdanění před zdaňováním důchodů a majetku. Podle jejich názoru je tak možné rychleji snižovat veřejný dluh, který již narostl v řadě zemí do nezvladatelných objemů a v méně vyspělých zemích se současným snížením přímého zdanění lze přilákat zahraniční investice. Příspěvek se zabývá jednak posouzením, zda tento trend v daňových systémech nejvyspělejších zemí světa včetně ČR od roku 2000 nastává, případně jakou rychlostí se mění výnosy daní ze spotřeby. Na základě této komparace a ve vazbě na ekonomický vývoj ČR byla navržena doporučení ohledně dalšího vývoje zdaňování spotřeby v ČR. Příspěvek je jedním z výstupů grantového projektu č. 7744 Financování veřejného sektoru a sociální politiky v 21. století řešeného na Vysoké škole finanční a správní. Klíčová slova: Daně ze spotřeby, nepřímé daně, daně všeobecné, daně selektivní, vybrané výrobky, daň z přidané hodnoty, spotřební daně, energetické daně, daňová kvóta, daňový mix. JEL klasifikace: E600, H200

1

Úvod

Preference nepřímého zdanění na úkor zdaňování důchodů a majetku je doporučováno v posledních desetiletích řadou teoretiků. Zatímco dřívější důvody znamenaly se současným snížením důchodových daní možnost přilákat do země zahraniční investice potřebné k ekonomickému růstu, v současné době je to zejména zpomalení či zastavení růstu veřejného dluhu, který narostl v řadě zemí do nezvladatelných rozměrů. Posilování zdaňování spotřeby je zřejmé i v České republice. V posledních letech dochází k postupnému růstu sazeb daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) i spotřebních daní včetně zavedení nových energetických daní. Cílem příspěvku je zjištění, zda a ve kterých zemích včetně ČR tento trend nastává a jakou rychlostí za období od roku 2000. Na základě této analýzy navrhnout doporučení pro hospodářskou politiku ČR v oblasti zdaňování spotřeby ve vazbě na vývoj daňových výnosů a ekonomiky. Vzhledem k tomu, že ke komparaci je nutné využít srovnatelná data dle jednotné metodiky, nabízí se využití statistiky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále jen OECD), jejímž členem je od roku 1995 i Česká republika. K podrobnějšímu popisu vývoje daní ze spotřeby v ČR jsou využita interní data Ministerstva financí.

2

Daně ze spotřeby

Vedle zdaňování důchodů, práce a majetku obsahují standardní daňové soustavy daně ze spotřeby. Jedná se o tzv. nepřímé daně, u nichž je daňové břemeno přeneseno na spotřebitele, který je hradí při nákupu zboží a služeb. Prodejce - plátce daně - tyto daně vybírá a pod svou majetkovou odpovědností je odvádí prostřednictvím správce daně do veřejného rozpočtu. Mezi nepřímé daně se řadí jednak daně všeobecné, reprezentované DPH či daní z prodeje (např. v USA), jednak daně selektivní, a to zejména daně spotřební dopadající na vybrané výrobky. Zatímco sazby daní všeobecných jsou stanoveny procentem ze základu daně, tj. z ceny zboží a služeb v úrovni bez daně, sazby daní selektivních jsou stanoveny pro každý vybraný výrobek ve finančním vyjádření vztaženém na příslušnou měrnou jednotku (Vančurová - Láchová, 2012). Více než 150 zemí světa vč. všech zemí Evropské unie (dále jen EU) používá v současné době jako všeobecnou nepřímou daň DPH. Vybírá se v každém článku výroby, distribuce a obchodu. Poprvé byla zavedena v roce 1954 ve Francii a následně v roce 1967 v Dánsku, kdy bylo současně rozhodnuto, že všechny členské státy ES/EU by měly přijmout systém DPH v rámci připravovaného vytvoření jednotného trhu. V roce 1977 byla za účelem harmonizace DPH v zemích ES vydána Šestá směrnice (77/388/EHS), která byla v roce 2006 nahrazena novou Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému DPH (dále jen Směrnice DPH). V platnosti je od 1. 1

Ing. Yvona Legierská: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., Estonská 500, Praha 10, Česká republika [email protected]

1

ledna 2007, přičemž lhůta pro její implementaci do právního řádu každé členské země EU uplynula dnem 1. ledna 2008. Ze zemí OECD přijala DPH do své daňové soustavy jako poslední země Austrálie, a to v roce 2000. Čína zavádí do své daňové soustavy DPH v současné době. Země, které zavedly DPH, uplatňují zpravidla více sazeb, přičemž v Evropě jsou podstatně vyšší než v ostatních částech světa. Například v roce 2012 mělo Maďarsko nejvyšší sazbu DPH, a to 27 %, následuje Island s 25,5 % a další tři země se sazbou 25 % - Dánsko, Norsko a Švédsko (EUROSTAT, 2012). Velmi nízké sazby DPH jsou ve Švýcarsku (8 %) a ve všech mimoevropských členských zemích OECD – v Austrálii a Koreji 10 %, v Kanadě a Japonsku dokonce 5 %. Průměrná základní sazba DPH za členské státy OECD neustále roste, a to z 17,8 % v roce 2000 na 18,7 % v roce 2012. Členské země EU mohou dle Směrnice DPH vedle základní sazby, která nesmí být do 31. 12. 2015 nižší než 15 %, uplatňovat jednu či dvě sazby snížené na plnění uvedená v příloze III. Snížená sazba nesmí být nižší než 5 %. Tato jednoduchá pravidla jsou však dále komplikována množstvím výjimek, jež byly udělovány některým členským státům v roce 1992 v rámci aktu o přistoupení k EU. USA jsou jedinou členskou zemí OECD, kde není DPH součástí daňové soustavy. Některé americké státy mají zavedenu prodejní daň (sales tax) se sazbou 5 % až 8 % z ceny zboží a služeb v úrovni bez daně. Cenu včetně prodejní daně platí pouze koneční spotřebitelé. Vedle toho existují i speciální prodejní daně, např. letecké a letištní daně, telekomunikační daně. Spotřebními daněmi jsou například v zemích EU zatíženy shodné komodity – alkoholické nápoje, tabákové výrobky a energie vč. minerálních olejů, přičemž Směrnice o spotřebních daních2 stanovuje jejich nejnižší úroveň prostřednictvím minimální sazby. Důvodem je skutečnost, že rozdíly ve výši daně z těchto produktů mohou snadno narušit hospodářskou soutěž. Proto se i na tyto daně vztahují určitá společná pravidla. Také v dalších zemích světa je tento druh nepřímé daně uplatňován, a to na obdobné komodity jako v zemích EU. Některé země vybírají spotřební daň z dalších komodit, např. vakcín (USA), motorových vozidel (Německo), cukru (Německo), kávy (Lucembursko, Německo). Kromě fiskální funkce jsou spotřební daně také prostředkem k ovlivňování chování spotřebitelů. Týká se to zejména alkoholických a tabákových výrobků, neboť pití a kouření jsou zdravotními riziky a zvýšením sazeb se sleduje omezení spotřeby. Daň z minerálních olejů by měla změnit chování spotřebitelů ve vazbě na úspory energie, snižování rozsahu dopravy a ohleduplnost vůči životnímu prostředí. To je také jedním z důvodů, proč jsou obecně výnosy ze spotřebních daní nižší než z DPH. V některých zemích světa nejsou nepřímé daně zavedeny vůbec, např. v Hongkongu či Saudské Arábii. V Hongkongu je uplatňována spotřební daň na alkoholické nápoje s obsahem nad 30 % alkoholu, na tabákové výrobky a hydrokarbonové oleje je uvaleno pouze dovozní clo, v Saúdské Arábii je zvláštní dani podrobena pouze těžba ropy a zemního plynu. V České republice byla v roce 1993 zavedena v rámci daňové reformy zcela nová daňová soustava odpovídající podmínkám a potřebám tržní ekonomiky. Její součástí byly nové nepřímé daně, a to DPH a speciální spotřební daně. Existence těchto daní byla jednou z podmínek pro tehdy budoucí vstup České republiky do EU (1. 5. 2004). Od 1. 1. 2008 byly daně ze spotřeby doplněny o tzv. energetické daně. Česká republika v době zavedení DPH v roce 1993 měla sazby dvě, a to sníženou 5 % a základní 23 %. Základní sazba se postupně snižovala na 22 % v roce 1995 a 19 % v roce 20043, aby se v roce 2010 opět zvedla na 20 %. Od roku 2008 se zvýšila snížená sazba, v níž rozhodující položku tvoří potraviny a léky, z 5 % na 9 %, v roce 2010 na 10 % a od roku 2012 na 14 %. Od začátku roku 2013 se zvýšila 14 % sazba na 15 % a základní 20 % sazba na 21 %. Zatímco před několika lety bylo plánováno zavedení jednotné sazby DPH ve výši 19 % či 20 %, což bylo zdůvodňováno získáním vyšších příjmů v souvislosti s očekávaným výpadkem příjmů z pojistného na důchodové pojištění ve státním důchodovém pilíři ve prospěch soukromého v rámci připravované důchodové reformy od 1. 1. 2013, následně bylo od záměru jediné sazby upuštěno, neboť experti ministerstva financí (dále jen MF) vypočítali, že existence dvou sazeb může přinést vyšší výnosy použitelné přednostně ke snižování rozpočtového deficitu. Sazby spotřebních daní v průběhu let postupně narůstaly. Česká republika se jejich úrovní umisťuje v rámci EU27 cca uprostřed.

2

Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (dále jen Směrnice o spotřebních daních). 3

Současně došlo v souladu se Směrnicí DPH k převedení řady položek ze snížené do základní sazby.

Podle mezinárodní klasifikace daní, např. OECD, EU, MMF (Mezinárodní měnový fond) se k nepřímým daním řadí také cla a daň silniční. Silniční daň zatěžuje užívání motorových vozidel. Z hlediska její konstrukce je však její zařazení mezi nepřímé daně problematické, neboť se nevybírá z ceny zboží a neodvádí se prostřednictvím plátců, ale je uložena provozovatelům motorových vozidel (Vančurová - Láchová, 2012). Někteří autoři proto zahrnují silniční daň mezi přímé majetkové daně (Boněk, 2001). Tabulka 1: Daňová soustava České republiky 1.

2.

DANĚ PŘÍMÉ Daně z příjmů • daň z příjmů fyzických osob • daň z příjmů právnických osob Majetkové daně • •

DANĚ NEPŘÍMÉ 1.

Univerzální DPH Selektivní • spotřební daně (z minerálních olejů, z lihu, z vína a meziproduktů, z piva, z tabákových výrobků) • cla •

2.

daně z nemovitostí (daně z pozemků a ze staveb) daně převodové (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí)

•

3.

energetické daně (ze zemního plynu, z pevných paliv, z elektřiny) Daně z užívání • daň silniční

Zdroj: Vančurová, 2012. Pro potřeby další analýzy proto nebude mezi nepřímé daně zařazena silniční daň. V rámci klasifikace OECD4 se jedná v případě daní ze spotřeby o kód 5100 zahrnující DPH, spotřební daně, clo. Ze základních ukazatelů popisujících základní trendy zdaňování spotřeby bude využita dílčí daňová kvóta, tj. poměr výnosu nepřímých daní a cel k hrubému domácímu produktu (dále jen HDP), dále poměr mezi nepřímými a přímými daněmi (tzv. daňový mix), poměr výnosů DPH a spotřebních daní a průměrné tempo růstu výnosů daní ze spotřeby (geometrický průměr vypočtený z meziročních indexů). V případě České republiky jsou využita interní data Ministerstva financí ČR a k mezinárodnímu srovnání data ze statistiky OECD za období 2000 až 2011, resp. 2012, což zajišťuje plnou srovnatelnost jinak velmi nesourodých daňových soustav. V souvislosti se základním tříděním daní na přímé a nepřímé byla již v prvopočátcích rozvoje daňové teorie v 18. století „rozpoutána široká polemika o poměru přímých a nepřímých daní v daňových výnosech.“ (Široký 2008). Zda zdaňovat více důchody a majetek na straně jedné či spotřebu na straně druhé je stále nerozřešenou otázkou. Většina ekonomů se přiklání k názoru jejich přibližné rovnoměrnosti s částečně vyšším podílem nepřímých daní bez jakékoli kvantifikace. Obdobně je tomu i u poměru nepřímých daní všeobecných k daním selektivním s tím, že výnos všeobecných daní by měl být vyšší. Z pohledu daňové teorie nepřímé daně méně odrazují od úspor a práce než daně přímé. Na druhé straně při jejich zvyšování dochází k růstu cen a krátkodobě vyšší inflaci, což snižuje reálnou hodnotu čistých příjmů a současně zesiluje substituční efekt těchto daní (Kubátová, 2010). To znamená, že spotřebitel hledá levnější náhradu, která je spojena s nákupy zboží buď nižší kvality, nebo v zahraničí, kde jsou daně ze spotřeby, a tudíž i ceny, nižší. Podle některých ekonomických teorií nepřímé daně deformují trh, čímž způsobují v ekonomice ztráty. Jejich překotný růst se promítne v menší spotřebě, což může mít dopad nejen na nižší výběr daní, ale i pokles HDP. Navíc daně ze spotřeby nejsou jen prostým přenosem bohatství od prodejců a kupujících ke státu; část tzv. přebytku je zdaněním ztracena. Tyto ztráty se označují jako náklady mrtvé váhy nebo také nadměrné břemeno daně. Daňové břemeno v podobě nepřímých daní je sice rovnoměrněji rozloženo na celou společnost, avšak významně oslabují solidaristický charakter státu, neboť s růstem velikosti příjmů klesá míra zdanění. V případě existence pouze nepřímých daní (a neexistence daní přímých) by byly nízké mzdy zdaněny více než mzdy vysoké. Z tohoto pohledu jsou tedy daně ze spotřeby degresivní, málo sociálně citlivé a tudíž nespravedlivé (Kubátová, 2010). Záleží tedy jen na konkrétní vládě, jakou cestu si vybere.

4

1000 Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů, 2000 Příspěvky na sociální pojištění, 3000 Daně z mezd a pracovních sil, 4000 Daně majetkové, 5000 Daně ze zboží a služeb, 6000 Ostatní daně.

3

Vývoj zdaňování spotřeby v ČR

V České republice převažují v rámci daňového mixu v letech 2000 až 2012 nepřímé daně. Ještě v roce 2000 činil jejich podíl na vybraných daních 55,1 % z celkového objemu vybraných daní. V následujících letech v souladu s tehdejším programovým prohlášením vlády – nastolit rovnováhu mezi přímým a nepřímým zdaněním - se uvedený podíl snižoval až na 49,9 % v roce 2003 a v následujících letech mírně překračoval 50,0 %. Skokově pak vzrostl v roce 2009 a od té doby se přibližuje 60 %. V prvé řadě se jednalo o záměr, když v roce 2008 byla realizována další ze zásadních daňových reforem zvyšující sazby DPH a spotřebních daní a naopak snižující zdanění důchodů, kdy bylo zavedeno proporcionální zdanění (15 % sazba pro fyzické osoby včetně posílení výdajových paušálů pro osoby samostatně výdělečně činné, namísto dřívějšího progresivního zdanění, a 19 % sazba pro právnické osoby). Vývoj daňových výnosů v oblasti přímého zdanění v roce 2009 se dále významně snížil v souvislosti s ekonomickým poklesem o 4,5 % způsobeným finanční krizí. Obdobný vývoj zaznamenala i dílčí daňová kvóta, v jejímž čitateli jsou výnosy nepřímých daní. Její hodnota dosáhla ve sledovaném období limitních hodnot v roce 2002, a to 9,5 % a v roce 2011 to bylo 11,0 %.

Graf 1: Daňový mix v ČR v letech 2000 až 2011 v %

Zdroj: vlastní zpracování dle údajů poskytnutých z interních zdrojů Ministerstva financí Zatímco podíl DPH na daňových výnosech skokově vzrostl v roce 2009, a to z 34 % v roce 2008 na 38,2 % v roce 2009 a podíl spotřebních daní včetně energetických v témže období ze 17,7 % na 19,7 %, na druhé straně například podíl daně z příjmů fyzických osob podávajících daňové přiznání klesl z 2,4 % na 0,8 % a v posledních dvou letech se pohybuje okolo 0,4 % až 0,5 %. Také podíl výnosů daně z přímů právnických osob nejvíce meziročně pokles v roce 2009, a to z 24,3 % na 18,0 %. V rámci nepřímých daní se výnosy DPH a spotřebních daní pohybují stále v poměru cca 2 ku 1 jen s velmi malými výkyvy (viz tabulka 2), což dokládá vyšší význam výnosů z DPH. V průběhu sledovaného období výnosy DPH neustále rostly, avšak v letech zvyšování sazeb nikoli takovým tempem, jak se předpokládalo. Například v roce 2012, kdy se zvýšila snížená sazba DPH z 10 % na 14 %, se předpokládalo, že tato změna meziročně zvýší daňové výnosy DPH na 308,7 mld. Kč, tj. o 33,3 mld. Kč více než v roce 2011. Ve skutečnosti bylo v roce 2012 vybráno jen 278,2 mld. Kč. Meziroční nárůst tak činil jen 2,8 mld. Kč. Toto fiskální opatření vlády mělo částečný dopad na nižší spotřebu domácností (meziročně klesla o 3 %) a vlády (o 0,9 %) v roce 2012, což se projevilo v poklesu HDP o 1,1 % a růstu veřejného dluhu o 8 % (MF ČR, 2013). Sazby spotřebních daní v České republice plynule rostly, pouze v letech 2008 a 2009 došlo k jejich meziročnímu poklesu. V roce 2008 to bylo způsobeno meziročním poklesem spotřebních daní z tabákových výrobků o 9,5 mld. Kč (o 20 %), což bylo způsobeno růstem sazeb v roce 2008 a přezásobením výrobců tabákovými nálepkami již v roce 2007. V roce 2009 nejvýznamněji poklesl výběr spotřebních daní z minerálních olejů, a to 2,6 mld. Kč (o 3,2 %) vlivem hospodářského poklesu. Meziroční pokles spotřebních daní z této nejvýnosnější komodity byl zaznamenán v roce 2011 vlivem zvýšení sazeb u benzínu i nafty nad úroveň Polska a u nafty i Rakouska. Z důvodu hospodářské recese i přetrvávajících vyšších cen pohonných hmot v roce 2012 poklesl výnos spotřebních daní o 2,1 mld. Kč, tj. o 2,6 %.

Graf 2: Meziroční tempo růstu vybraných ukazatelů ČR v letech 2001 až 2012v %

Zdroj: vlastní zpracování dle údajů poskytnutých z interních zdrojů Ministerstva financí Výnos nepřímých daní ve sledovaném období plynule rostl, s výjimkou roku 2009. Na meziročním snížení o 5,2 mld. Kč (o 1,3 %) se v tomto roce podílely všechny daně ze spotřeby, nejvýznamněji však spotřební daně. Meziroční pokles výnosů všech daní byl přitom v tomto roce vyšší, a to o 87,1 mld. Kč (o 11,6 %), což dokládá hlubší pokles přímých daní. Menší vliv na tuto skutečnost má ekonomický pokles v roce 2009, ale podstatně vyšší vliv pak snížení sazeb daní z příjmů včetně dalších úprav snižujících přímé zdanění od roku 2008, kdy je daňová povinnost převážně hrazena až po uplynutí zdaňovacího období, tj. v roce 2009. Výnos daně z příjmů právnických osob se meziročně snížil o 62,9 mld. Kč (o 34,5 %) a daň z příjmů fyzických osob o 16,6 mld. Kč (o 11,6 %). Tabulka 2: Vývoj nepřímých daní v České republice Ukazatel

Měrná jednotka

Daňový příjem Daň z přidané hodnoty Spotřební daně v tom: minerální oleje víno tabák pivo líh elektřina zemní plyn pevná paliva Clo Nepřímé daně Daně celkem Nepřímé daně/daně celkem Nepřímé daně/HDP DPH/nepřímé daně Meziroční rozdíl Daň z přidané hodnoty Spotřební daně Nepřímé daně Daně celkem Meziroční index Daň z přidané hodnoty Spotřební daně Nepřímé daně Daně celkem HDP

mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč % % %

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 145,9 151,9 155,2 164,9 184,3 208,4 217,8 236,4 70,9 76,4 79,6 84,2 95,8 110,5 119,5 138,9 46,3 52,9 54,0 57,1 65,2 75,4 76,6 80,8 0,4 0,3 0,3 0,3 0,2 0,3 0,3 0,3 14,9 13,2 15,8 17,7 21,5 25,4 32,2 47,0 3,4 3,5 3,5 3,6 3,6 3,5 3,6 3,7 5,8 6,4 5,9 5,5 5,3 5,8 6,8 7,1 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 13,6 10,0 9,8 10,3 7,5 6,2 6,3 7,4 230,4 238,3 244,6 259,3 287,6 325,1 343,7 382,7 418,2 452,6 485,7 519,6 560,6 636,6 643,3 726,6 55,1 52,7 50,4 49,9 51,3 51,1 53,4 52,7 10,2 9,7 9,5 9,6 9,8 10,4 10,3 10,4 63,3 63,7 63,5 63,6 64,1 64,1 63,4 61,8

mld. Kč mld. Kč mld. Kč mld. Kč

. . . .

6,0 5,5 7,9 34,4

3,3 3,2 6,3 33,1

9,7 4,6 14,7 33,9

19,5 11,7 28,4 41,0

24,1 14,7 37,5 76,0

% % % % %

. . . .

104,1 107,8 103,4 108,2

102,2 104,2 102,6 107,3

106,2 105,8 106,0 107,0

111,8 113,9 110,9 107,9

113,1 115,3 113,0 113,6

9,4 9,0 18,6 6,7

104,5 108,2 105,7 101,1 104,2 103,1 102,1 103,8 104,7 106,8 107,0

18,6 19,4 39,1 83,3

255,2 133,0 82,1 0,3 37,5 3,6 7,1 1,0 1,0 0,4 7,9 396,1 751,2 52,7 10,3 64,4

253,6 131,1 79,5 0,3 37,7 3,4 7,0 1,4 1,3 0,5 6,3 391,0 664,1 58,9 10,4 64,9

269,5 138,3 81,4 0,3 42,5 4,3 6,5 1,4 1,3 0,5 7,1 414,9 697,8 59,5 10,9 65,0

275,4 140,6 80,9 0,3 45,0 4,5 6,8 1,4 1,3 0,5 7,7 423,7 714,0 59,3 11,0 65,0

278,2 140,4 78,8 0,3 47,0 4,7 6,5 1,3 1,3 0,5 . 418,6 729,9 57,4 . 66,5

18,8 -1,6 -5,9 -1,9 13,4 -5,2 24,6 -87,1

15,9 7,2 23,9 33,7

5,8 2,4 8,8 16,2

2,8 -0,2 . .

108,5 108,0 116,2 95,7 111,4 103,5 112,9 103,4

105,7 103,1

99,4 98,5 98,7 88,4

102,2 101,0 101,7 99,8 . 102,1 . 102,3 99,5 102,5 101,9 .

Zdroj: vlastní propočty z poskytnutých interních dat Ministerstva financí ČR

106,3 105,5 106,1 105,1

Zatímco v letech 2001 až 2011 rostlo HDP v průměru o 3,6 % ročně, rostly v průměru celkové daňové výnosy o 5,0 % ročně, z toho nepřímé daně o 5,7 %, tedy rychleji než daně z důchodů a majetku. I když došlo ve sledovaném období ke zvyšování sazeb DPH i spotřebních daní, rostly v průměru výnosy spotřebních daní rychleji (o 6,4 %) než výnosy DPH (o 5,9 %). Výnosy energetických daní zavedených nově v roce 2008 vykompenzovaly pokles výnosů z cla po vstupu ČR do EU k 1. 5. 2004.

4

Komparace vývoje nepřímého zdanění v zemích OECD a v ČR

V zemích OECD se v průměru podíl daní ze spotřeby v celkových daňových příjmech včetně pojistného na sociální pojištění (viz graf 3) pohyboval ve sledovaných letech okolo 31 %. Nejvyšších hodnot dosahovaly některé méně ekonomicky vyspělé země, a to Chile (60,6 % v roce 2000, pokles na 46,5 % v roce 2011), Mexiko (ukazatel se pohyboval okolo 50 % s nejnižší hodnotou 47,9 % v roce 2003 a nejvyšší 58,3 % v roce 2008), Turecko (ukazatel se pohyboval v intervalu 38,7 % v roce 2001 a 48,5 % v roce 2011). Nad průměrem zemí OECD se podíl nepřímých daní vyskytoval také v těchto zemích: Estonsko, Island, Izrael, Polsko, Portugalsko, Slovensko a Slovinsko. Česká republika nijak výrazněji nevybočuje v letech 2000 až 2011 z průměru zemí OECD, podobně jako Dánsko, Finsko, Velká Británie. Nejnižší podíly nepřímých daní jsou ve Spojených státech (v posledních letech se ukazatel pohybuje na úrovni 15 %), Japonsku (cca 17 %) a Švýcarsku (cca 20 %). Pod průměrem zemí OECD jsou mj. Belgie, Kanada, Itálie. Graf 3: Vývoj podílu daní ze spotřeby na celkových daňových příjmech v čl. zemích OECD v letech 2000 až 2010 v %

Zdroj: OECD Tax Data (2012), vlastní zpracování Průměrná dílčí daňová kvóta, představující zatížení zemí OECD daněmi ze spotřeby (viz graf 4), se od roku 2000 nijak významně nemění - je mírně nad úrovní 10 % HDP. Mezi jednotlivými zeměmi jsou však značné rozdíly. Zatímco Česká republika se od tohoto průměru OECD nijak významněji neodlišuje. Nižší ukazatel vykazovaly ve sledovaném období stejně jako v případě podílu daní ze spotřeby na celkových daňových výnosech USA (cca 4 % HDP), Japonsko (max. 4,7 % HDP) a Švýcarsko (ukazatel nepřekročil 6 % HDP). Překvapivě nejvyšší hodnoty dílčí daňové kvóty vykazuje Maďarsko (vliv nejvyšší základní sazby DPH), následované Dánskem (jednotná sazba DPH 25 %), Estonskem, Slovinskem, Švédskem a Finskem. Graf 4: Vývoj podílu daní ze spotřeby na HDP v čl. zemích OECD v letech 2000 až 2010 v %

Zdroj: OECD Tax Data (2012), vlastní zpracování

Z grafu 3 a 4 je zřejmé, že země OECD nevykazovaly ve sledovaném období vždy jen rostoucí podíl nepřímého zdanění z celkových daňových příjmů či HDP. Jednoznačně však výnosy daní ze spotřeby v národní měně v letech 2000 až 2011 (resp. 2010) rostly. Nejrychleji to bylo v Turecku (v průměru o 22,8 % ročně), dále v Estonsku a Mexiku (cca o 10 % ročně). Naopak průměrný pokles o 0,4 % ročně vykazovalo, jako jediná země OECD, Japonsko. V ČR se ve sledovaném období zvyšovaly příjmy daní ze spotřeby ročně o 5,7 %. Podobně tomu bylo ve Slovinsku, Slovensku, Novém Zélandu, Lucembursku. Nižší tempo růstu než v ČR bylo zaznamenáno zejména ve vyspělejších zemích OECD, kde upřednostňují progresivní zdanění příjmů.

4

Shrnutí a doporučení pro ČR

Česká republika jako členská země EU má v daňové soustavě zavedeny nepřímé daně, které jsou vysoce harmonizovány prostřednictvím směrnic EU. Také většina dalších zemí OECD uplatňuje, s výjimkou USA, obdobné daně ze spotřeby. Výnosy nepřímých daní v ČR od počátku sledovaného období, tj. roku 2000, plynule rostly, a to v průměru o 5,9 %. Jen v roce 2009 byly meziročně nižší, když došlo k ekonomickému poklesu vlivem finanční krize. Analýza potvrzuje, že daně ze spotřeby jsou proti poklesu HDP odolnější než důchodové daně. Výnosy daní ze spotřeby v národní měně ve sledovaném období rostly ve všech dalších zemích OECD, s výjimkou Japonska. Průměrné tempo růstu se pohybovalo od 2,0 % v Irsku do 22,8 % v Turecku, takže v ČR bylo toto tempo růstu spíše pomalejší. Podíl nepřímých daní na celkových daňových výnosech (bez pojistného na sociální pojištění) v ČR většinou mírně převyšoval 50 % a skokově vzrostl až v roce 2009 a od té doby se blíží 60 %. V mezinárodním srovnání nevybočuje podíl daní ze spotřeby na celkových daňových výnosech (včetně pojistného na sociální pojištění) svou maximální výší 31,7 % v roce 2011 z průměru zemí OECD. Česká republika tak zejména v posledních letech rychleji reagovala na nekvantifikovaná doporučení teoretiků ohledně vyššího poměru jednak nepřímých daní, jednak DPH v rámci daní ze spotřeby. Nejvyšší podíly daní ze spotřeby preferují spíše ekonomicky zaostalejší země s nízkou solidaritou ve společnosti (Chile, Mexiko, Turecko) a opačně. Obdobně se vyvíjela v ČR i dílčí daňová kvóta vztahující se k nepřímým daním. V posledních letech osciluje kolem 11 % a je jen mírně nad úrovní průměru zemí OECD. Podstatně vyšší hodnoty tohoto ukazatele dosahují jak některé nové čl. země EU, např. Maďarsko, Estonsko a Slovinsko, tak také země vyspělejší, a to Dánsko, Švédsko či Finsko. S výjimkou Slovinska došlo v těchto zemích v posledních letech také k meziročnímu snížení spotřeby domácností. V ČR klesla spotřeba domácností až v roce 2012, kdy se skokově změnila snížená sazba DPH z 10 % na 14 %. Jednoznačně se tak zvýšil substituční efekt DPH projevující se přeshraničními nákupy, neboť v sousedních zemích, s výjimkou Slovenska5, je snížená sazba DPH dlouhodobě na nižší úrovni než v ČR6. Tím došlo k poklesu růstu výnosů DPH, kdy oproti plánovanému meziročnímu nárůstu o 33,3 mld. Kč, se zvýšily jen o 2,8 mld. Kč. Obdobný závěr je možné učinit také u spotřebních daní z minerálních olejů, kdy se výnosy v letech 2011 a 2012 meziročně snížily, neboť sazby, a tím i ceny pohonných hmot byly nižší v Polsku a u nafty i v Rakousku. Daleko významněji je zpomalení růstu výnosů daní ze spotřeby v ČR ovlivněno restriktivní fiskální politikou posledních dvou let. Obecně lze konstatovat, že podíl přímého a nepřímého zdanění bude ovlivněn také tím, jak vysokou část HDP bude chtít jakákoli vláda přerozdělovat prostřednictvím výdajů, což se promítne i do jejího záměru ohledně podílu rozpočtového deficitu v HDP. Na základě mezinárodní komparace a v souvislosti s ekonomickým vývojem v roce 2012 lze v oblasti daní ze spotřeby učinit pro ČR následující závěry: •

zachovat i nadále dvě sazby DPH, stejně jako ve většině čl. zemí EU,

•

snížená sazba je dle Směrnice DPH na svém maximu, proto ji již není možné dále zvyšovat. V případě úvah politiků o snížení této sazby se ceny zejména potravin nesníží, avšak výnosy DPH se sníží, což se může nepříznivě projevit ve vyšším rozpočtovém deficitu. Tyto zkušenosti jsou známy z předchozích let, kdy byla přesouvána některá plnění ze základní do snížené sazby. Slovensko po zkušenostech s jednou sazbou DPH rovněž při přechodu na dvě sazby, ponechalo ceny potravin v základní sazbě,

•

nezvyšovat základní sazbu DPH, neboť by to mohlo vést při restriktivní fiskální politice k úplnému zastavení růstu výnosů DPH,

5

Na Slovensku byla v letech 2004 až 2007 zavedena jednotná sazba 19 %. Následně se země vrátila ke dvěma sazbám, které v současné době činí 10 % a 20 %, avšak potraviny jsou zdaňovány základní sazbou, tedy jsou dražší než v ČR.

6

Zejména ceny potravin jsou nižší v Německu (snížená sazba DPH 7 %), Polsku (5 % a 8 %) i Rakousku (10 % a 12 %).

•

sazby spotřebních daní vybraných výrobků zvyšovat jen na úroveň sazeb okolních států,

•

vyšší sazby spotřebních daní vybraných výrobků oproti sousedním zemím ponechat v nezměněné výši, a to ze stejných důvodů jako u DPH.

Komodity podléhající spotřebním daním a se sazbou vyšší než v okolních zemích jsou náchylné k daňovým únikům. Za účelem jejich omezení a zvýšení výnosů lze doporučit: •

snížení počtu podnikatelských subjektů obchodujících s těmito komoditami prostřednictvím udělování licencí, jež by byla spojena s podstatným zvýšením zajištění daně,

•

u tabákových výrobků v případě zvyšování sazeb v souladu se Směrnicí o spotřebních daních legislativně zamezit možnostem předzásobení se tabákovými nálepkami,

•

legislativně upravit problematiku lihových kolků tak, aby obsahovaly při jejich nákupu u celního úřadu již spotřební daň,

•

obnovit mechanismus trvalého dohledu nad výrobou a distribucí lihovin včetně záznamní povinnosti, týkající se dodavatelů odběratelů v el. podobě přístupné správci daně on-line, zakázat prodej vybraných výrobků podléhajících spotřebním daním prostřednictvím internetového prodeje.

•

Literatura Boněk, V., et al. (2001). Lexikon - daňové pojmy. Ostrava. Sagit, 2001. EUROSTAT (2012). Taxation trends in the European Union. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2012. Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxation/gen_info/economic_analysis/tax_structures/index_en.htm Kubátová, K. (2010). Daňová teorie a politika. 5. aktualizované vydání. Praha, Wolters Kluwer ČR, 2010. MF ČR (2013). Makroekonomická predikce České republiky, leden 2013. Praha. Ministerstvo financí ČR, 2013. OECD Tax Data (2012). OECD Tax Statistics (database). Dostupné z: http://www.oecd.org/document/35/0,3746,en_2649_37427_46661795_1_1_1_37427,00.html#how_to Rada EU (2006). SMĚRNICE RADY 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty. Úřední věstník Evropské unie, 2006, L 347/78. Rada EU (2008). SMĚRNICE RADY 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS. Úřední věstník Evropské unie, 2008, L 9/12. Široký, J. (2008). Daňové teorie - s praktickou aplikací. Praha, C. H. Beck, 2008. Vančurová, A. - Láchová, L. (2012). Daňový systém ČR 2012. 11. aktualizované vydání. Praha, Vox, 2011.