Analýza nabídky dalšího vzdělávání

V E Ř E J N Á Z A K Á Z K A J E S P O L U F I N A N C O V Á N A E V R O P S K Ý M F O N D E M P R O R E G I O N Á L N Í R O Z V O J , E V R O P S K Ý M S O C I Á L N Í M F O N D E M A S T Á T N Í M R O Z P O Č T E M Č E S K É R E P U B L I K Y

Analýza nabídky dalšího vzdělávání Závěrečná zpráva Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. PROCES – Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o.

1

Závěrečnou zprávu zpracovala společnost: PROCES - Centrum pro rozvoj obcí a regionů, s.r.o., Švabinského 1749/19, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava Zápis v obchodním rejstříku Krajského soudu v Ostravě oddíl C, vložka 32793 Společnost je registrovaná u Úřadu pro ochranu osobních údajů pod reg. č. 00038958. IČ: 28576217, DIČ: CZ 28576217 Telefon: 595 136 023; Web: http://rozvoj-obce.cz/; E-mail: [email protected] Autorský kolektiv: Ing. Lubor Hruška, Ph.D. – odborný garant, tvorba návrhové části Ing. Hana Doleželová – metodické vedení realizačního týmu PhDr. Ladislava Zapletalová – senior expert v oblasti vzdělávání Mgr. David Rucki – senior expert v oblasti strukturálních fondů a jejich evaluace Ing. Ivana Foldynová – expert v oblasti ekonomiky a financování Ing. Kamila Frenová – tvorba koncepce studie, analýza dat Mgr. Lukáš Dědič – interpretace výsledků průzkumu Bc. Jan Vyhlídal – statistická analýza dat a vyhodnocení průzkumu a další. Konzultace a připomínkování studie: Mgr. Pavla Růžková, PhD. - Odbor financování a rozvojových nástrojů- implementace OP VK, MŠMT PaedDr. Věra Kolmerová – vedoucí oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT Mgr. Jan Brůha – oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT PhDr. Lenka Mužíková – oddělení vyššího odborného a dalšího vzdělávání, MŠMT Ing. Vladimír Gelnar vedoucí odboru programování a metodiky, Regionální rada regionu soudržnosti Moravskoslezsko - Úřad Regionální rady Ing. Ivona Crháková - projektový manažer pro oblast podpory 3.2 – Podpora nabídky dalšího vzdělávání, Krajský úřad Moravskoslezského kraje Děkujeme všem konzultantům za připomínky, kterými přispěli ke tvorbě této studie.

2

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 4 1 Analytická část ..................................................................................................................... 5 1.1

1.2

1.3

Trendy na trhu práce v kontextu vzdělávání ................................................................ 5 1.1.1

Vývoj trhu práce ................................................................................................... 9

1.1.2

Toková analýza trhu práce ................................................................................. 15

1.1.3

Současná situace na trhu práce ........................................................................... 16

Přehled o realizovaných programech DV .................................................................. 18 1.2.1

Analýza sekundárních dat ÚIV 2007-2011 ........................................................ 18

1.2.2

Analýza primárních dat 2012 ............................................................................. 19

Analýza zapojení škol v dalším vzdělávání ............................................................... 20

2 Doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání .................................. 22 2.1

Systém čerpání prostředků z EU v programovacím období 2007 – 2013.................. 22

2.2

Programovací období 2014 – 2020 ............................................................................ 24

2.3

Systém intervencí ESF na další vzdělávání v ČR v programovacím období 2014+ . 26 2.3.1

Doporučení druhů škol a institucí jako příjemců podpory ................................. 44

2.3.2

Další doporučení ................................................................................................ 46

Použité zkratky ......................................................................................................................... 47

3

Úvod Celá společnost v posledních dvaceti letech prošla výraznými změnami, které byly způsobeny nejen přechodem k tržnímu hospodářství, ale i v rámci modernizačních procesů přechodem k tzv. postindustriální společnosti. Tento proces se výrazně projevil i na trhu práce, nárůstem zaměstnanosti v „neproduktivním sektoru“ služeb, především v obchodu, pronájmu nemovitostí, finančním zprostředkování a ve zdravotní a sociální péči. Na trhu práce dochází k růstu rozdílů, a to jak v příjmech, tak i v délce nezaměstnanosti. Prudce vzrůstají požadavky na zaměstnance, a to především z pohledu nových znalostí souvisejících zejména s informačními technologiemi, a dovedností, které se týkají zvláště dovedností sociálních a kreativního řešení problémů. Uvedené změny se promítají do vzdělání. V současnosti již vzdělání není ochranou před rizikem nezaměstnanosti a není ani jediným určujícím faktorem pro výši platu, to platí i u vysokoškolského vzdělání. S růstem vzdělání sice roste výše průměrného platu, je však doprovázena zvyšující se variabilitou platů, protože zaměstnavatelé si více cení osobních předpokladů, nabytých zkušeností a dovedností než úrovně dosaženého vzdělání, přičemž největší variabilita je právě u nejvzdělanější části populace. Význam dalšího vzdělávání v kontextu výše uvedených změn poroste. Za další vzdělávání je považováno vzdělávání v dospělém věku. Od počátečního vzdělávání, které probíhá od dětství, je většinou odděleno vstupem na trh práce nebo jinou formou časového odstupu od ukončení počátečního vzdělávání. Ekonomové vnímají vzdělávání jako investici do lidského kapitálu, která může podporovat ekonomický růst, zvyšovat produktivitu a jako každá investice obsahuje náklady a očekávaní výnosů. Lidský kapitál je považován za nejdůležitější činitel rozvoje každé země a má vliv na technické a technologické inovace. Na druhou stranu je nutné zmínit i sociální rozměr vzdělávání, tj. pozitivní vliv na osobní a sociální rozvoj. Návratnost investice do vzdělávání je velmi problematická. U zaměstnavatelů se však projevuje neochota investovat zejména do starších zaměstnanců, neboť předpokládaný čas, který by tito zaměstnanci měli strávit ve firmě, považují za příliš krátký pro zhodnocení investice. Cílem Analýzy nabídky dalšího vzdělávání je zpracování přehledu o programech dalšího vzdělávání (dále jen DV) poskytovaných školami a soukromými institucemi. Na základě analýzy trhu práce (a to jak na úrovni EU tak i ČR) a dalšího vzdělávání včetně průzkumu zaměstnavatelů, vzdělávacích institucí a neziskových organizaci, byla zpracována série doporučení pro zaměření intervencí strukturálních fondů na podporu DV v programovacím období 2014+.

4

1 Analytická část V analytické části jsou uvedeny klíčové informace vycházející z dílčí zprávy, které jsou nutným východiskem pro návrhovou část. Vývojové trendy na trhu práce v kontextu vzdělávání a jejich vliv na další (profesní) vzdělávání byly stanoveny na základě analýz z dat EUROSTATU, ČSÚ, MŠMT a MPSV. Popsané trendy byly přezkoumány na základě kvantitativních a kvalitativních průzkumů aktérů trhu práce. Dále je v analytické části uvedeno hlavní zjištění ze zpracovaného přehledu o neakreditovaných programech DV poskytovaných soukromými institucemi i školami. Přehled byl rozčleněn dle vybraných hledisek, přičemž hlavním zdrojem informací byla šetření a databáze ÚIV od roku 2007 a také vlastní dotazníkový průzkum z října roku 2012. Rovněž jsou zde výsledky z vytvořeného přehledu jednotlivých škol v DV v oborech odpovídajících oborům počátečního vzdělávání v detailním členění. Na základě analýzy existujících šetření a databází (šetření ÚIV o DV v regionálním školství z roku 2011 a výkaz o středních školách M8) byl vytvořen přehled zapojení škol v DV. 1.1

Trendy na trhu práce v kontextu EU

Rozsah pracovního zapojení obyvatelstva je rozhodujícím faktorem ovlivňujícím celkovou sociálně ekonomickou situaci v jednotlivých zemích. V podmínkách naší republiky je proto nutné řešit řadu problémů, jako je zvýšení souběhu pracovní aktivity a přípravy na výkon povolání ve skupině mladých, také je potřeba vytvářet odpovídající podmínky pro větší aktivitu po dosažení věku šedesáti let. Z porovnání s ekonomicky vyspělými zeměmi vyplývá, že se změní odvětvová struktura národního hospodářství a charakter požadovaných zaměstnání. Industriální země tedy očekávají proces deindustrializace nebo reindustrializace. V tomto smyslu nabývá na zvláštním významu rozvoj systému celoživotního vzdělávání, který by měl umožnit dlouhodobé kvalifikované uplatnění pracujících, kteří jsou v současné době v mladším a středním produktivním věku. V roce 2011 z půlmiliardové populace Evropské unie pracovalo 217 miliónů osob, tj. necelých 44 %. Oproti roku 2008 jejich počet klesl o 15 miliónů (tj. o 1,9 %). Přes určité zvýšení zaměstnanosti v minulém roce stále nedosahuje počet pracujících předkrizové úrovně z roku 2008. Pokles zaměstnanosti oproti roku 2008 se přitom nejvíce projevil nejen v mediálně frekventovaných zemích jako Řecko, Irsko a Španělsko, ale i v Bulharsku a v pobaltských zemích. Relativně příznivá situace je v malých evropských státech Lucembursko a Malta, ale i v ekonomicky silném Německu a také v Polsku. Česká republika dosahuje průměru EU s poklesem zaměstnaných od roku 2008 o 2 %. Tabulka 1.1.1: Počet zaměstnaných osob (v tis) v členských zemích EU27 (seřazeno podle velikosti rozdílu) Země Lucembursko Malta Německo Polsko Belgie Rakousko Švédsko Francie Spojené království Maďarsko Itálie Kypr Česká republika

2008

Rozdíl 2008/2011 (v %)

2011 202,4 160,1 38 541,5 15 799,8 4 445,9 4 089,9 4 593,0 25 895,3 29 363,9 3 879,4 23 404,7 382,9 5 002,5

5

224,8 168,6 39 738,0 16 130,5 4 509,3 4 143,8 4 641,9 25 764,0 29 077,7 3 811,9 22 967,2 375,6 4 904,0

11,1 5,3 3,1 2,1 1,4 1,3 1,1 -0,5 -1,0 -1,7 -1,9 -1,9 -2,0

Země

2008

Finsko Rumunsko Nizozemsko Slovensko Dánsko Slovinsko Portugalsko Estonsko Litva Řecko Španělsko Bulharsko Lotyšsko Irsko EU27 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil)

Rozdíl 2008/2011 (v %)

2011

2 530,9 9 369,1 8 592,7 2 433,7 2 852,8 996,1 5 197,8 656,5 1 520,0 4 559,4 20 257,6 3 360,7 1 124,5 2 101,2 221 314,3

2 473,7 9 137,7 8 368,7 2 351,4 2 702,7 936,1 4 837 609,1 1 370,9 4 090,7 18 104,6 2 949,6 970,5 1 808,9 217 168,9

-2,3 -2,5 -2,6 -3,4 -5,3 -6,0 -6,9 -7,2 -9,8 -10,3 -10,6 -12,2 -13,7 -13,9 -1,9

Pokles zaměstnanosti je nutné vnímat v kontextu snižování počtu pracovních míst. Pokud nedojde k růstu produktivity jednotlivý pracovních míst, vede tento trend ke snižování ekonomického výkonu států a k jejich nižší konkurenceschopnosti. V zemích, kde dochází ke snižování pracovních míst, poroste ekonomická polarizace společnosti a sociální napětí. Další (profesní) vzdělávání je jeden z nástrojů, který by měl dalším snižování konkurenceschopnosti ČR v globální ekonomice zabránit. Důležité je při tomto porovnávání zohlednit strukturu zaměstnanosti dle profesních tříd. Největší podíl řídících pracovníků a profesionálů je u zemí Lucembursko, Velká Británie, Švédsko, nejmenší podíl manažerských pracovníků (28,5 %) má Bulharsko. V této kategorii by mělo převládat zastoupení zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním. V kategorii administrativních pracovníků dosahuje největších hodnot Belgie, Itálie, Německo. Nejnižší podíl administrativních pracovníků mají Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rumunsko. U pracovníků ve službách jsou nejvyšší hodnoty nad 21 % u Bulharska, Irska a Švédska. Nejvyšších hodnot v oblasti kvalifikovaných dělníků dosahuje Rumunsko, Česká republika, následovaná Bulharskem a Estonskem. Nejvyšší podíl zaměstnanosti u nekvalifikovaných dělníků dosahují státy Španělsko, Lotyšsko, a Portugalsko. Naopak nejnižší podíl nekvalifikovaných dělníků je ve Švýcarsku, Švédsku a České republice.

Lucembursko Švédsko Velká Británie Litva Finsko Francie Nizozemsko

55,1 47,3 47,1 44,9 44,9 44,4 44,3

10,7 6,3 11,2 4,7 7,6 10,8 11,2

9,9 21,4 20,1 13,6 19,7 16,9 19,4

6

15,1 19,0 11,8 27,9 19,9 15,5 14,1

Ostatní

Nekvalifikovaní dělníci

Kvalifikovaní dělníci

Pracovníci ve službách

Administrativní pracovníci

ZEMĚ

Manažeři, profesionálové, techničtí a pedagogičtí pracovníci

Tabulka 1.1.2: Socio-profesní struktura v EU v %

7,9 5,2 9,3 8,5 6,9 11,2 9,1

1,0 0,3 0,4 0,4 0,4 1,2 0,4

Dánsko 44,0 9,6 Slovinsko 43,3 8,8 Belgie 42,2 15,5 Estonsko 40,4 5,8 Německo 40,2 13,2 Irsko 39,9 12,2 Malta 38,7 13,0 Lotyšsko 38,1 6,2 Polsko 38,0 8,4 Rakousko 37,7 12,4 Česká republika 36,0 10,6 Slovensko 35,3 7,9 Kypr 35,1 13,1 Maďarsko 34,9 8,7 Řecko 32,4 15,1 Rumunsko 32,0 6,2 Itálie 31,3 15,5 Španělsko 31,0 11,6 Portugalsko 28,8 10,3 Bulharsko 28,5 7,3 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil) Pozn.: - Tato kategorie profesní třídy není v dané zemi specifikována

20,0 14,4 12,5 13,6 15,1 21,9 18,8 15,6 14,8 18,4 14,7 16,6 15,8 14,9 20,0 17,6 15,1 20,5 17,3 22,0

14,6 25,4 17,7 30,2 20,8 15,0 16,9 24,6 29,4 21,8 32,0 30,0 15,9 31,2 19,5 35,7 24,3 20,9 28,6 30,7

Ostatní

Nekvalifikovaní dělníci

Kvalifikovaní dělníci

Pracovníci ve službách

Administrativní pracovníci

Manažeři, profesionálové, techničtí a pedagogičtí pracovníci

ZEMĚ

11,3 6,8 11,3 9,6 9,3 9,8 10,8 14,9 8,6 9,4 6,3 9,6 19,0 9,7 10,6 7,4 12,5 15,4 14,2 10,5

0,4 0,7 0,7 0,5 0,5 1,3 0,7 0,3 0,4 0,4 1,2 0,5 2,5 1,2 1,4 0,7 0,8 1,0

Dalším klíčovým srovnávacím hlediskem trhu práce v EU je klasifikace ekonomických činností v jednotlivých členských zemích. V této části se zaměříme jen na základní rozdělení ekonomických aktivit dle sektorů (podrobnější výsledky jsou v Tabulce A 3 v příloze dílčí zprávy Analýzy dalšího vzdělávaní, 2012). Závěry jsou následující: více než 73 % obyvatel EU je zaměstnáno v terciéru, přičemž největší zaměstnanost je v Lucembursku, Velké Británii a Irsku (nad 80 %). Nejméně rozvinuté služby mají Slovensko, Rumunsko a Česká republika. ČR je nejprůmyslovější zemí EU, což je dáno historickým vývojem od Rakouska-Uherska. Zaměstnanost v primárním sektoru se postupně snižuje, a to ve všech zemích. Tabulka 1.1.3: Struktura hospodářských odvětví ve státech EU v % (seřazeno dle zaměstnanosti v průmyslu) Sekundární sektor Terciární sektor Země Primární sektor (průmysl) (služby) Česká republika 3,8 36,0 60,2 Rumunsko 4,1 34,5 61,3 Slovensko 3,4 33,3 63,4 Slovinsko 1,9 31,2 66,4 Polsko 3,8 31,0 65,2 Estonsko 4,5 30,4 65,3 Bulharsko 4,7 30,3 65,0 Maďarsko 4,1 29,1 66,7 Itálie 2,6 28,3 69,1 Portugalsko 2,7 28,3 69,2 Německo 1,1 27,7 70,9

7

Země

Primární sektor

Sekundární sektor (průmysl) 26,7 23,7 22,0 21,9 21,7 21,7 20,7 20,4 19,1 18,6 18,6 17,7 17,0 15,9 14,6 12,9 24,1

Terciární sektor (služby) 72,3 72,7 75,7 77,8 72,6 78,3 77,7 76,3 79,1 79,9 79,9 79,9 81,2 82,7 74,6 84,5 73,4

Rakousko 1,1 Litva 3,9 Finsko 1,8 Belgie 0,4 Lotyšsko 5,6 Malta 0,0 Francie 1,1 Španělsko 3,2 Kypr 1,7 Dánsko 1,5 Švédsko 1,1 Řecko 2,3 Irsko 1,5 Velká Británie 1,0 Nizozemsko 1,5 Lucembursko 0,0 EU 27 2,1 Zdroj: Eurostat k 31. 12. 2011 Pozn.: Hodnoty vznikly na základě sloučením základních profesních odvětví EU dle NACE: Primární sektor – Zemědělství, lesnictví a rybářství, Těžba a dobývání; Sekundární sektor – Zpracovatelský průmysl, Stavebnictví.

V rámci procesu desindustrializace je sektor služeb brán jako klíčový sektor. Toto tvrzení je nevyřčeně bráno s pozitivním rozvojem postindustriální společnosti, kde hnacím motorem přestává být průmysl a klíčovou roli začínají hrát služby. Otázkou je, co vlastně do sektoru služeb patří. Terciární sektor je velice různorodý a žádná charakteristika nevystihuje všechny jeho oblasti. Služby se nejčastěji dělí na tržní a netržní, případně na veřejné a osobní. V některých službách roste produktivita rychleji než v průmyslu, především v bankovnictví a informačních technologiích, ale u většiny služeb osobní povahy (např. kosmetika a kadeřnictví, restaurace) nemůže být o nárůstu produktivity ani řeč. Podrobnější rozvedení komplikované problematiky služeb a jejich produktivity je ale mimo rámec této studie. Potenciál zdroje pro ekonomický růst je v obyvatelstvu v produktivním věku, to jsou i účastníci dalšího vzdělávaní. Je nutno podotknout, že podíl této kategorie v populaci je v ČR mezi nejvyššími v rámci EU. Problémem, který trh práce v Evropě rovněž znesnadňuje, je demografický vývoj, který lze jednoduše shrnout termínem stárnutí obyvatelstva. Počet osob, které dosáhly 65 a více let (poproduktivní složka obyvatelstva) již výrazně převyšuje počet dětí mladších patnácti let a je zřejmé, že počet osob v poproduktivním věku se bude stále zvyšovat i se zvyšováním naděje dožití a počet dětí a produktivní populace bude dále klesat. Při tomto nepříznivém demografickém vývoji je nutné se ptát, jaká je budoucnost trhu práce a jestli lze nějakým způsobem těmto nepříznivým vlivům čelit, resp., jak na ně reagovat účelným a efektivním způsobem. Na základě údajů z Eurostatu v roce 2011 nepracovala ve věku 15-64 let v Evropské unii více než třetina osob. Špatná situace je zejména u mladých lidí po skončení jejich vzdělání. V Itálii nebo Řecku např. nepracovali ve věku 25 až 29 let čtyři z deseti osob, a jak ukazují data z posledních měsíců i ze Španělska, situace se stále zhoršuje. Příčina je především v tom, že vzniká nízký počet nových pracovních příležitostí. Česká republika dosahuje v rámci EU horších výsledku především u osob ve věku 25 až 29 let (věková kategorie 20 až 24 je ovlivněna vysokým podílem osob ve vysokoškolském stupni), což ukazuje obtížný přístup na trh práce daný jednak nedostatkem pracovních příležitostí, ale i nevhodnou strukturou absolventů a jejich schopnosti uplatnit

8

dovednosti získané při formálním vzdělání v zaměstnání. Tyto skutečnosti je nutné zohlednit v dalším profesním vzdělávání. Tabulka 1.1.4: Podíl osob bez práce* v zemích EU27 v roce 2011 dle věku v % (seřazeno dle sk. 25-29 let) Země

15-64 20-24 Itálie 43,1 66,2 Řecko 44,4 70,4 Španělsko 42,3 63,8 Bulharsko 41,5 63,4 Irsko 40,8 52,3 Slovensko 40,5 64,4 Maďarsko 44,2 66,9 Rumunsko 41,5 65,1 Dánsko 26,9 33,5 Lotyšsko 38,2 55,3 Česká republika 34,3 58,3 Litva 39,3 64,8 Polsko 40,3 57,7 Estonsko 34,9 50,3 Portugalsko 35,8 53,9 Slovinsko 35,6 54,0 Finsko 31,0 40,6 Francie 36,2 51,6 Belgie 38,1 56,0 Spojené království 30,5 37,2 Německo 27,5 34,8 Švédsko 25,9 40,5 Kypr 31,9 48,3 Lucembursko 35,4 64,9 Rakousko 27,9 30,0 Malta 42,4 32,7 Nizozemsko 25,1 26,5 EU27 35,7 50,4 Zdroj: Eurostat, LFS (Výběrové šetření pracovních sil) *počet ekonomicky neaktivních a nezaměstnaných

Věková skupina 25-29 25-49 41,2 28,8 40,2 30,1 36,9 30,8 35,7 25,7 33,7 30,3 32,7 23,8 32,6 26,4 31,7 24,5 26,8 17,6 26,6 23,9 26,4 17,6 26,3 22,2 26,2 21,2 26,0 21,8 25,5 21,0 25,2 15,4 24,3 17,7 24,0 18,4 23,1 19,5 22,9 19,8 22,6 17,0 21,9 14,1 20,7 17,5 20,2 16,9 18,7 14,4 18,0 26,2 15,8 14,9 27,9 22,0

50-59 36,6 42,0 39,1 32,7 36,6 30,9 38,1 42,3 20,8 29,7 23,5 30,1 40,2 26,6 35,1 40,3 22,6 27,8 35,0 24,7 21,9 15,5 28,0 33,9 27,6 46,2 23,8 30,7

60-64 79,2 71,9 67,3 73,2 59,8 82,2 85,8 71,0 57,1 65,7 74,2 64,2 78,8 56,0 63,2 84,5 58,2 81,2 79,2 55,9 55,8 36,8 57,6 79,1 79,1 84,9 60,0 68,6

1.1.1 Vývoj trhu práce v ČR Trh práce je rozdělen na nabídkovou a poptávkovou stranu. Toto rozdělení je respektováno i v následující analýze trhu práce. Vývoj trhu práce z pohledu uspokojené nabídky lze popsat prostřednictvím vývoje míry zaměstnanosti. Existují dva přístupy pro výpočet této míry, při níž počet zaměstnaných je vztažen k populaci v produktivním věku (tj. 15-64 let) nebo k počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva. V tomto případě je míra zaměstnanosti brána jako doplněk míry nezaměstnanosti. Z tohoto důvodu je zvolen první z uvedených přístupů, který je rovněž vhodnější i z pohledu mezinárodních komparací. Z níže uvedeného grafu je kromě vývoje celkové míry zaměstnanosti znázorněn i vývoj specifické míry zaměstnanosti mužů a žen. Nejvyšších hodnot dosahovala míra zaměstnanosti do roku 1996, pak začíná pokles, který s drobnými výjimkami trvá do roku 2004 a poté následuje mírný nárůst, který je zastaven v roce 2008. Jedním z důvodů poklesu v roce 1996 je počátek recese české ekonomiky, která se projevila zvýšeným nedostatkem volných pracovních míst. Od roku 2008 je zároveň znatelný dopad celosvětové ekonomické krize. Podrobnější rozbor bude níže uveden v tokové analýze trhu práce dle věkových kohort. 9

Graf 1.1.1: Vývoj míry zaměstnanosti dle pohlaví

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Míry zaměstnanosti = počet zaměstnaných / populace v produktivním věku 15-64 let *100.

Rozdíl v míře zaměstnanosti mezi rokem 1993 a 2011 není způsoben pouze růstem nezaměstnanosti, ale dochází i k rozdílné specifické míře zaměstnanosti dle věku, vzdělání i pohlaví. Z grafu níže je vidět pokles míry zaměstnanosti u osob mladších 25 let, jehož příčinou je jejich delší pobyt ve vzdělávacích institucích. Naopak nárůst ve věkové kategorii 55-59 let (případně i 60-64 let) je způsoben pozdějším odchodem do důchodu. Graf 1.1.2: Míra zaměstnanosti dle věku v roce 1993 a 2011

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii *100.

Jsou velké rozdíly i podle vzdělání. Nejnižší míra zaměstnanosti je u osob se základním vzděláním, na druhou stranu nejvyšší je u osob s vysokoškolským vzděláním. S rostoucím vzděláním dochází k poklesu rozdílů mezi roky.

10

Graf 1.1.3: Míra zaměstnanosti dle vzdělání v roce 1993 a 2011

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii starší 15 let *100.

V míře zaměstnanosti jsou výrazné rozdíly mezi muži a ženami předně ve věku 25-39 let, kdy je výrazně nižší zaměstnanost žen, způsobená jejich pracovní neaktivitou z důvodu péče o děti (např. mateřská dovolená). Další rozdíl je u žen starších 55 let, který vznikl jejich dřívějším odchodem do důchodu. Nutno podotknout, že Česká republika patří mezi země EU s nejvyšší mírou zaměstnanosti žen. Nejvyšší míra zaměstnanosti mužů je ve věku 30-44 let, která dosahuje přes 93 %. Graf 1.1.4: Míra zaměstnanosti dle věku a pohlaví v roce 1993 a 2011

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra zaměstnanosti = počet zaměstnaných v dané kategorii / populace v dané kategorii starší 15 let *100.

Uspokojená nabídka práce znamená zaměstnané osoby, z pohledu firem interpretováno jako uspokojená poptávka po práci. De facto se jedná o obsazená pracovní místa. V níže uvedené tabulce je vidět, že v letech 1993-2011 došlo celkově k poklesu pracovních míst o 19 tisíc. Tento pokles byl v prvé řadě ovlivněn poklesem pracovních míst v zemědělství, lesnictví a rybářství (OKEČ A) o cca 213 tisíc, v odvětví zpracovatelského průmyslu (OKEČ C) o cca 118 tisíc míst a v odvětví těžby a dobývání (OKEČ B) o cca 79 tisíc pracovních míst. Naopak nárůst byl zaznamenán v odvětví Velkoobchod a maloobchod, oprava motorových vozidel 11

(OKEČ G). Počet pracovních míst v tomto odvětví vzrostl o téměř 100 tisíc. Nárůst je evidován také v odvětví profesní, vědecké a technické činnosti. Na těchto číslech lze spatřovat transformaci, kterou česká ekonomika prošla od roku 1993. Tabulka 1.1.5: Odvětvová struktura zaměstnanců OKEČ

Popis odvětví

A

Zemědělství, lesnictví a rybářství

Počet zaměstnanců (v tis.) 1993 358,5

B

Těžba a dobývání

C

Zpracovatelský průmysl

D

Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla

E

Zásob. vodou; činnosti souvis. s odpady

37,5

F

Stavebnictví

441,2

G

Velkoobchod a maloob.; opr. mot. vozidel

497,5

H

Doprava a skladování

338,9

2011 145,6

Rozdíl

Podíl zaměstnanců (v %) 1993

-212,9

Rozdíl

2011

7,4

3,0

-4,4

124,6

46,1

-78,6

2,6

0,9

-1,6

1 405,1

1 287,6

-117,5

28,8

26,5

-2,3

79,3

57,7

-21,7

1,6

1,2

-0,4

51,0

13,5

0,8

1,1

0,3

431,0

-10,2

9,1

8,9

-0,2

597,4

99,8

10,2

12,3

2,1

322,2

-16,7

7,0

6,6

-0,3

I

Ubytování, stravování a pohostinství

148,9

185,0

36,1

3,1

3,8

0,8

J

Informační a komunikační činnosti

93,6

145,4

51,8

1,9

3,0

1,1

K

Peněžnictví a pojišťovnictví

68,7

122,5

53,8

1,4

2,5

1,1

L

Činnosti v oblasti nemovitostí

M

Profesní, vědecké a technické činnosti

25,3

41,8

16,6

0,5

0,9

0,3

122,7

198,7

76,1

2,5

4,1

1,6

N

Administrativní a podpůrné činnosti

84,9

114,5

29,6

1,7

2,4

0,6

O

Veřejná správa a obrana; pov. soc. zabezp.

299,2

314,8

15,6

6,1

6,5

0,3

P

Vzdělávání

316,5

295,5

-21,0

6,5

6,1

-0,4

Q

Zdravotní a sociální péče

276,5

324,8

48,3

5,7

6,7

1,0

R

Kulturní, zábavní a rekreační činnosti

63,3

82,6

19,4

1,3

1,7

0,4

S

Ostatní činnosti

89,2

88,2

-1,0

1,8

1,8

0,0

4 871,3

4 852,3

-19,0

100,0

100,0

Celkem

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 – 2011

V analyzovaném období 1993 až 2011 rovněž proběhla výrazná transformace z pohledu obsazených pracovních míst. Došlo k výraznému poklesu pracovních pozic v oblasti řemeslníků a opravářů o cca 235 tisíc pracovních míst a u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, kde činil pokles o více jak 127 tisíc pracovníků. Na druhou stranu nárůst pracovních pozic je evidován u technických a odborných pracovníků (nárůst o 205 tisíc) a u specialistů, kde je od roku 1993 nárůst o 117 tisíc pracovníků. Tabulka 1.1.6: Vývoj pracovních pozic KZA M

Počet zaměstnanců (v tis.) 1993 2011 Rozdíl

Popis pozice

Podíl zaměstnanců (v %) 1993 2011 Rozdíl

1

Zákonodárci a řídící pracovníci

191,9

230,8

38,8

3,9

4,7

0,8

2

Specialisté

499,6

616,6

117,0

10,3

12,7

2,4

3

Techničtí a odborní pracovníci

735,6

940,8

205,1

15,1

19,3

4,2

4

Úředníci

385,9

458,2

72,4

7,9

9,4

1,5

5

653,3

743,1

89,8

13,4

15,3

1,8

126,7

66,4

-60,3

2,6

1,4

-1,2

7

Pracovníci ve službách a prodeji Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství Řemeslníci a opraváři

1 098,2

863,5

-234,7

22,5

17,7

-4,8

8

Obsluha strojů a zařízení, montéři

720,8

673,3

-47,5

14,8

13,8

-1,0

9

Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci

390,5

263,4

-127,1

8,0

5,4

-2,6

0

Zaměstnanci v ozbrojených silách

71,2

15,5

-55,7

1,5

0,3

-1,1

4 873,5

4 871,4

-2,1

100,0

100,0

6

Celkem

Zdroj: ČSÚ, VŠPS 1993 – 2011

12

Následující část je zaměřena na rozbor neuspokojené poptávky po práci, která je měřena mírou nezaměstnanosti. V níže uvedeném grafu je vidět nárůst míry nezaměstnanosti od roku 1997, způsobený recesí, do roku 2000. Pak následuje pokles míry nezaměstnanosti, který je přerušen zvýšenou mírou nezaměstnanosti v letech 2003 - 2005. Hodnoty míry nezaměstnanosti na počátku sledovaného období jsou jen mírně nižší než v roce 2007. Od roku 2008 do 2010 je zřejmý postupný nárůst míry nezaměstnanosti, který způsobila ekonomická krize. I když v následujícím roce došlo již k poklesu míry nezaměstnanosti, následky celosvětové ekonomické krize pokračují dodnes. Rovněž i v míře nezaměstnanosti jsou výrazné rozdíly ve věku, vzdělání i pohlaví. Graf 1.1.5: Vývoj míry nezaměstnanosti dle pohlaví

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Míry nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných / počet ekonomicky aktivních *100.

V analyzovaném období došlo k výraznému zvýšení specifické míry nezaměstnanosti hlavně u osob mladších 25 let. Tyto osoby mají největší problém získat zaměstnání, může to být způsobeno jejich nedostatečnou kvalifikací a možná i nižší motivací pracovat. Graf 1.1.6: Míra nezaměstnanosti dle věku v roce 1993 a 2011

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*100.

13

V následujícím grafu jsou zobrazeny specifické míry nezaměstnanosti v jednotlivých vzdělanostních skupinách. Dle očekávání, nejvyšší míru nezaměstnanosti mají osoby s nejnižším vzděláním, u těchto osob se nejdříve projevila nárůstem nezaměstnanosti výše zmíněná recese české ekonomiky. Zajímavý je výrazný nárůst nezaměstnanosti těchto osob po roce 2003, kdy míra nezaměstnanosti dosahovala vyšších hodnot než při vrcholu recese české ekonomiky. Graf 1.1.7: Vývoj míry nezaměstnanosti dle vzdělání

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*100.

Rozdíly v míře nezaměstnanosti jsou i mezi muži a ženami, největší rozdíly jsou ve věku 30-39 let, způsobené pravděpodobně problematickými návraty z mateřských dovolených. Také se tady projevuje i skrytá diskriminace zaměstnavatelů, kteří se obávají zaměstnávat ženy s dětmi pro větší absence při péči o nemocné děti. Graf 1.1.8: Míra nezaměstnanosti dle věku a pohlaví v roce 2011

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1993 až 2011 Pozn.: Specifická míra nezaměstnanosti = počet nezaměstnaných v dané kategorii / počet ekonomicky aktivních v dané kategorii*100.

14

1.1.2 Toková analýza trhu práce Tokové pojetí trhu práce je širší a více zohledňuje i okolí trhu práce, přičemž toková analýza zachycuje skutečný pohyb lidí a změny pracovních míst. Toková analýza se zabývá například rozdílnou pozicí jednotkových věkových kohort na trhu práce. Při užití tokového konceptu trhu práce se rozlišují dva druhy toků: „generační toky“ (generational flows) a „dočasné toky“ (temporary flows). Generační toky jsou přeměny jednoho stavu na druhý, který může proběhnout jednou za život jednotlivce. Dočasné toky zahrnují většinou přechodné toky, které mohou nastat více než jednou za život. Rovněž k pracovním místům je vhodné přistoupit tímto způsobem, jelikož pracovní místa vznikají a zanikají dle potřeb trhu. Pro analýzu vzdělanostních potřeb je nutné vycházet právě z dynamického tokového přístupu a ne jen ze statistických přístupů zaměřených na stav. Jedině tímto přístupem je možné zmapovat i budoucí potřebu pracovníků a jejich kvalifikací, a to jak na úrovni státu, tak na úrovni regionu nebo podniku. Schéma 1.1.: Fáze života a toky na trhu práce

první pr áce

Populace v post-produktivní fázi

Hledání

Populace v učící se fázi (formální vzdělávání)

Zaměstnaní

Nezaměstnaní

Ekonomicky neaktivní populace, která je v „produktivním“ věku 15

65

Věk

Z údajů ČSÚ od roku 1997 do 2011 vyplynulo, že do zaměstnání vstupují muži nejčastěji ve věku 20 – 24 let a odcházejí ve věku 60 – 64 let. Jsou evidovány značné rozdíly mezi třemi pětiletými analyzovanými periodami, rozdíly jsou viditelné zejména v rozmezích 20 – 29 let, kdy je zřejmý pozdější nástup mužů do zaměstnání a v rozmezí 65+, kdy se vlivem důchodové reformy výrazně oddálil odchod mužů ze zaměstnání do důchodu.

15

Graf 1.1.9: Toky do zaměstnání - muži v období 1997 - 2011

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1997 až 2011, výpočet vlastní.

Obdobná je tato situace u vstupu žen do zaměstnání, který je nejčastější ve věku 20 – 24 let. Ve třetím analyzovaném období 2007 - 2011 je však zřetelný výrazný pokles. Nárůst nástupů je viditelný ve věkové kategorii 25 – 29 let. U žen lze rozlišit pozvolnější vstup do zaměstnání až do věku 40 let. Na druhou stranu, z důvodu důchodového systému odcházejí ženy ze zaměstnání o pět let dříve než muži. Graf 1.1:10: Toky do zaměstnání - ženy v období 1997 - 2011

Zdroj ČSÚ, VŠPS 1997 až 2011, výpočet vlastní.

V letech 2007 až 2011 vstoupilo do populace v produktivním věku o 57 tisíc osob méně než v předchozích pěti letech, a to z důvodu nízké porodnosti, která je jedním z hlavních demografických trendů ČR, přičemž vstup osob do produktivního věku bude mít i nadále klesající tendenci. Při analýze zastoupení mužů a žen dochází mezi sledovanými obdobími ke snížení podílu žen, které vstupují na trh práce, ale i k nižšímu podílu žen, jež vystupují z trhu práce. 1.1.3 Současná situace na trhu práce Pro zjištění současné situace na trhu práce se vycházelo jednak z analýz z dat, z předchozích průzkumů a průzkumu aktérů trhu práce v průběhu října a listopadu 2012. Z analýzy vyplynulo, že na trhu práce existují disproporce především v oblasti profesní nebo kvalifikační struktury. Lze říci, že disproporce mezi nabídkou a poptávkou je zřetelná u některých technických oborů, což ovlivňuje nedostatek kvalifikované pracovní síly v oborech, které se již několik desítek let 16

nevyučují, případně se vyskytují ve velmi nízkých, nedostatečných počtech. V těchto případech se pak jejich nedostatek řeší například zahraniční zaměstnaností. Mezi nejhůře „obsaditelné“ pozice na trhu práce patří v současné době zejména profese související s informačními technologiemi (vývojáři, projektoví manažeři, analytici), řemeslníci a opraváři. Nicméně u řady resortů se vyskytují také potíže s obsazením svých specifických pozic, často výrazně specializovaných. Ostatně přímá podpora (zakládání a provozování učňovských škol při velkých podnicích) jsou toho přímým důkazem. Zaměstnavatelé požadují v současné době také stále více obchodníků, obchodních zástupců, případně marketingových specialistů, jelikož jsou nuceni zobchodovat své produkty. Poměrně vysoce požadované na trhu práce jsou stále také účetní a fakturanti. Nicméně lze konstatovat, že nejhůře a nejsnáze „obsaditelné“ profese na trhu práce reflektuje zejména hospodářské zaměření regionu nebo aktuální ekonomickou situaci. Za slabou stránku a jisté riziko trhu práce lze v mnoha krajích ČR považovat zhoršující se demografickou - stárnoucí struktura obyvatelstva s prioritním odlivem vzdělané a kvalifikované skupiny. Současným trendem je také stále nižší zájem o málo placenou práci především u mužů a zaměstnanců dříve zaměstnaných např. v těžkém průmyslu. Problémy s nezaměstnaností rostou především tam, kde chybí výraznější zaměstnavatel, ale také v menších obcích se špatnou dopravní dostupností. V evidenci ÚP převažuje velký podíl osob bez vzdělání nebo se základním vzděláním v kumulaci s vyšším věkem a zdravotním omezením. Dále se na vysokém procentu udržuje počet dlouhodobě nezaměstnaných (v evidenci nad 1 rok). V současné době se také začíná opět zhoršovat zaměstnanost nových absolventů škol a učilišť (zaměstnavatelé požadují hotové pracovníky, ne lidi bez praxe a bez zkušeností). Za důležitý nástroj aktivní politiky zaměstnanosti je považována rekvalifikace. Z dostupných dat MPSV bylo zjištěno, že největší počet uchazečů v rekvalifikaci byl evidován v roce 2011 v regionu soudržnosti Jihovýchod, Moravskoslezsko a Severozápad. Existuje souvislost počtu uchazečů v rekvalifikaci s počtem nezaměstnaných osob v daném regionu soudržnosti NUTS 2, jelikož regiony s nejvyšším počtem uchazečů v rekvalifikaci se shodují s regiony soudržnosti s nejvyšším počtem nezaměstnaných osob, přičemž nejvíce bylo evidováno uchazečů se středním odborným vzděláním (vyučení). Je nutné, ale reformulovat účel a především způsob rekvalifikace z důvodu její nízké efektivity. V této oblasti musí být účastník rekvalifikačního kurzu od začátku rekvalifikace propojen se svým budoucím zaměstnavatelem. Většina zaměstnavatelů musí v souvislosti s probíhající ekonomickou krizí snižovat náklady (tedy i na vzdělávání), a to vzdělávací instituce nesporně pociťují. Ze strany úřadu práce jsou však zaměstnavatelé podporováni v rámci zaměstnanecké rekvalifikace nebo v rámci různých projektů. Uchazeči projevují zájem o své další vzdělávání, jelikož jsou si vědomi ztíženého uplatnění na trhu práce. Zájem o vzdělávání ze strany uchazečů o zaměstnání je individuální, lze však vysledovat, že s vyšším vzděláním roste zájem o vzdělávání. S rostoucím věkem pak zájem naopak klesá. V oblasti dalšího vzdělávání pracovníků je považováno za vhodné, aby tuto činnost vykonávaly komerční firmy, protože školy nejsou tak pružné a schopné operativně reagovat. Protože technologie a vývoj jdou stále kupředu, jsou podniky nuceny své pracovníky neustále vzdělávat. Podniky proto potřebují reagující vzdělávací instituce, které dovedou vyškolit člověka rychle a na míru, nemohou čekat několik let, než proběhnou potřebné formální náležitosti se zavedením oboru ve škole.

17

1.2

Přehled o realizovaných programech DV

Byla zpracována analýza neakreditovaných programů dalšího vzdělávání poskytovaných soukromými institucemi i školami dle dále specifikovaných hledisek, včetně jejich kombinace v regionálním průřezu a rovněž vyhodnocení vývoje v letech 2007 až 2012. Analýza sekundárních dat byla provedena z šetření ÚIV z let 2007 až 2011. Analýza primárních dat za rok 2012 byla získána z provedeného průzkumu v říjnu 2012. 1.2.1 Analýza sekundárních dat ÚIV 2007-2011 Analýzou sekundárních dat bylo zjištěno, že nejčastěji realizovanými neakreditovanými kurzy jsou kurzy zaměřené na Osobní rozvoj, které díky svému širokému uplatnění jsou vhodné pro většinu lidí bez rozdílu věku. Díky rozvoji technologií a inovací některých technických oborů dochází k velkému zájmu o pracovníky technického zaměření a proto jsou velice často realizované kurzy v oboru Informatika, správa, ochrana a využití počítačů, případně strojírenské a elektrotechnické obory. Perspektivní jsou také obory s ekonomickým zaměřením (Obchod, finance, řízení administrativa). Podobnou strukturu vykazují také akreditované kurzy, s výjimkou toho, že kurzy Osobního rozvoje nahradily kurzy Osobní služby, které jsou po ekonomických oborech druhé nejčastěji realizované. Trendem posledních let je pozitivní růst počtu kurzů, zejména v regionech Severovýchod a Moravskoslezsko. Z hlediska ekonomické právní formy poskytovatele jsou neakreditované i akreditované vzdělávací kurzy všech typů zaměření nejčastěji realizovány společností s ručením omezeným, fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona nezapsanou v obchodním rejstříku, akciovou společností a příspěvkovou organizací. Značným počtem se na realizaci akreditovaných kurzů podílely také Obecně prospěšné společnosti. Společnost s ručením omezením je nejčastějším poskytovatelem vzdělávacích kurzů ve všeobecných programech a dále v oborech Vzdělávání a výchovy, Společenské vědy, obchod a právo či Přírodní vědy, matematika a informatika. Součástí dalšího profesního vzdělávání jsou také normativní kurzy, které jsou dané ze zákona. Jsou to zejména kurzy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kurzy požární ochrany a kurzy směřující ke složení zkoušek odborné způsobilosti. Na základě metodiky vyhledávání klíčových slov vyšlo, že podíl normativních kurzů v posledních letech mírně poklesl. Trendem posledních let je také růst průměrného počtu účastníků na 1 program na celostátní úrovni (až 7 x za sledované období). To je vyvoláno situací na trhu práce a potřebou lidí zvyšovat své odborné dovednosti. Zatímco neakreditované programy zažívají boom v návštěvnosti, akreditované programy navštěvuje až 10 x méně účastníků a počet nadále klesá. Počty účastníků na 1 neakreditovaný program dle oborů ne zcela korespondují s nejvíce realizovanými kurzy v jednotlivých oborech. Účastnící tak nejvíce navštěvují kurzy zaměřené na Bezpečnostní a Dopravní služby. Velký počet účastníků bývá pravidelně u kurzů v oborech Zdravotnictví i průmyslových oborů (Strojírenství, elektrotechnika, energetika, chemie). Nicméně také kurzy ekonomického zaměření a Osobního rozvoje, které jsou realizované v největším počtu, navštěvuje značný počet lidí. Překvapivý je pokles zúčastněných lidí v IT kurzech. Míra ukončování neakreditovaných kurzů se u většiny oborů pohybuje nad hranicí 95 %, v některých případech je dokonce 100% (Právo, Veterinářství). Celková úspěšnost akreditovaných kurzů se během sledovaného období pohybuje v rozmezí 92,3 – 94 %.

18

V rámci České republiky ve sledovaném období průměrný počet lektorů na jednu organizaci stagnuje či spíše mírně poklesl. V roce 2007 bylo průměrně v jedné organizaci 13 lektorů, v následujících letech se tento počet ustálil na hodnotě 11. Nejvíce lektorů je každoročně zaměstnáváno ve společnostech s ručením omezením, následovaných vzdělávacími institucemi typu příspěvkové organizace. Z hlediska délky kurzu převládají ve většině krajů ČR programy krátkodobého charakteru s hodinovým rozsahem do 40 hodin. Nejkratší kurzy probíhají na Vysočině a v Praze. Oproti tomu akreditované kurzy mají průměrný hodinový rozsah více než dvojnásobný. Nejdelší akreditované kurzy jsou realizovány v Olomouckém a Moravskoslezském kraji. Financování kurzů je dotováno z různých zdrojů. Nejčastější formou poskytnutí finanční podpory je prostřednictvím evropských zdrojů. Od roku 2008 podíl financování neakreditovaných vzdělávacích programů z ESF vzrostl z 5,7 % na 23,2 % v roce 2011. Financování kurzů z prostředků EU není hrazeno zcela v plné výši, přičemž podíl dotací z ESF na celkové náklady kurzů se obvykle pohybuje nad 70 %. Velký podíl na financování kurzů DV mají také podniky, které tyto kurzy platí svým vlastním zaměstnancům. 1.2.2 Analýza primárních dat 2012 Průzkum byl zaměřen na následující cílové skupiny organizací: velcí zaměstnavatelé, malý a střední zaměstnavatelé, neziskové organizace a vzdělávací instituce. Výběrový soubor tvořilo 990 organizací stratifikovaných dle typu a dle regionů NUTS2. Průzkumem bylo identifikováno celkem 464 kurzů dalšího vzdělávání. Největší počet poskytovaných kurzů je akreditovaných (254) a následně neakreditovaných (166), z toho certifikovaných bylo v průzkumu uvedeno pouze 44. Nejvýraznější počet neakreditovaných kurzů byl se zaměřením na Osobní dovednosti. Vyšší počet neakreditovaných kurzů je realizován také v ekonomických (Obchod, řízení a správa) a technických oborech. Mezi perspektivní obory z pohledu české společnosti patří Humanitní vědy. Realizace kurzů je zřejmě podmíněna také celkovým počtem pracovníků, kdy nejvyšší podíl měly organizace se 31 a více zaměstnanci. Nejvyšší zastoupení poskytovatelů dalšího vzdělávání je u neziskových organizací, které poskytují nejkratší hodinové rozsahy kurzů (do 48 hodin). S rozlišováním kurzů normativních a nenormativních měly podniky a organizace problém, což vypovídá o nízké úrovni znalostí a povědomí o této problematice. Tato neznalost při začleňování kurzu mohla být nejspíš důvodem vyššího zastoupení nezařazených kurzů. Účastníků kurzů dalšího vzdělávání bylo nejvíce zjištěno v regionu Jihovýchod. Výrazný podíl účastníků v neakreditovaných kurzech byl zaznamenán také v regionech Praha a Střední Čechy, v ostatních regionech se nepodíleli ani z 10 %. Oproti tomu akreditované kurzy ve větší míře navštěvovali lidé v regionu Moravskoslezsko, Severovýchod a Severozápad. Velké rozdíly mezi akreditovanými a neakreditovanými kurzy z hlediska míry ukončování kurzů nelze spatřovat, oba typy kurzů dosahují 100% míry ukončení svých účastníků zejména v oborech Umění, Právo a Bezpečnostní služby. U neakreditovaných kurzů vykazují nejmenší úspěšnost účastníků kurzy se zaměřením na Humanitní vědy a Informatiku a u akreditovaných kurzů z oboru Osobní služby, které mají jen 50% úspěšnost ukončení. Počet lektorů je nejvyšší vzhledem k jednomu vzdělávacímu subjektu v regionu soudržnosti Severovýchod. Naopak nejmenší počet lektorů připadajících na jeden vzdělávací subjekt je v regionu Moravskoslezsko. Ve většině regionů jsou využíváni externí lektoři, což je pro 19

většinu organizací ekonomicky výhodnější. Celkový počet lektorů dle typu instituce je největší ve vzdělávacích institucích. Velcí zaměstnavatelé využívají pro vzdělávání svých zaměstnanců spíše své vlastní lektory. V budoucnu lze předpokládat nutnost zvýšení počtů kvalifikovaných lektorů v důsledku vyššího zájmu o kurzy dalšího vzdělávání. V rámci republiky se hodinový rozsah kurzů pohybuje průměrně kolem 75,9 hodin. Průměrný hodinový rozsah nekreditovaných kurzů je 50,8 hodin a u akreditovaných je to 94,2 hodin. Hodinový rozsah kurzů je nejvyšší v regionu Moravskoslezsko, Severozápad a Severovýchod. U většiny regionů převažují programy krátkodobého charakteru (do 65 hodin). V současné době jako hlavní zdroj financování kurzů dalšího vzdělávání jsou dotace z ESF. Dochází tak k nárůstu dotací z evropských fondů, zatímco podíl financování samotnými zaměstnavateli a účastníky značně klesá. 1.3

Analýza zapojení škol v dalším vzdělávání

Sledovaným obdobím byl školní rok 2010/11 včetně období letních prázdnin 2011. Analýzy vycházející z šetření ÚIV jsou v některých případech doplněny daty shromážděnými na základě výkazů o středních školách M 8, resp. jeho částí vztahujících se k rekvalifikačnímu studiu a jeho účastníkům. Byly osloveny všechny školy regionálního školství, které jsou zahrnuty do rejstříku mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Více než polovina škol spadá do kategorie primární vzdělávání a nižší sekundární vzdělávání, které poskytují také nadpoloviční většinu kurzů dalšího vzdělávání. Nejrozšířenější druhy škol rozdělené dle oboru poskytovaného počátečního vzdělávání jsou školy s obory obecné přípravy, které tvoří více než ¼ z celkového počtu dotazovaných škol. Z analýzy škol z hlediska obsahového zaměření realizovaných kurzů vychází, že nejvíce kurzů proběhlo ve Zdravotnictví a technicky zaměřených oborech. Nejméně byly navštěvovány kurzy s přírodní tématikou (Zemědělství, lesnictví a rybářství, Ochrana životního prostředí a Vědy o živé a neživé přírodě). Ve většině regionů převažují školy primárního a nižšího sekundárního vzdělávání (nadpoloviční většinu těchto škol mají regiony Střední Čechy, Severozápad, Střední Morava, Severovýchod a Jihovýchod, region Moravskoslezsko dosahuje podílu 49 %). Oproti tomu v regionech Praha a Jihozápad převažují školy vyššího sekundárního vzdělávání. Mateřské školky jsou nejvíce situovány do regionu Střední Morava a Střední Čechy. Nejčastěji realizované jsou jednodenní kurzy, které tvoří více než polovinu kurzů dalšího vzdělávání. Další velkou část kurzů DV tvoří kurzy celoroční, konkrétně více než čtvrtina všech kurzů DV v České republice. Analýza se dále zabývala finanční podporou vzniku realizace kurzů dalšího vzdělávání škol, jež vycházela z informačního systému MONIT. Nejvíce podpořených vzdělávacích kurzů vykazují školy v regionu Severovýchod, kde byla dosud podpořena nadpoloviční většina vzdělávacích projektů. Nejmenší podíl realizovaných projektů z celkového počtu jich bylo podpořeno v regionu Střední Čechy, který zároveň žádal o podporu nejmenšího celkového počtu projektů. Finanční podpora pro školy vyššího sekundárního vzdělávání poskytující kurzy dalšího vzdělávání je směřována zejména z úřadu práce. Z těch škol, ve kterých si hradí kurzy sami účastníci je jich více než 83 % postsekundárního neterciárního vzdělávání. Dalším subjektem, který hradí kurzy pro zlepšení rekvalifikace, jsou zaměstnavatelé. Z evropských zdrojů (z ESF) byly financovány pouze kurzy ve školách vyššího sekundárního vzdělávání.

20

Délka kurzů je ovlivňována zejména typem školy, která jej realizuje, neboť tomu odpovídá také náročnost samotného kurzu. U středních škol byly nejčastěji realizovány měsíční kurzy, které tvořily více než 43% podíl. Nejméně bylo realizováno dlouhodobých kurzů s trváním minimálně jeden a více let. Zatímco struktura délky kurzů u středních škol je poměrně vyrovnaná, vyšší odborné školy v naprosté většině realizovaly ve sledovaném roce krátkodobé kurzy. Forma studia kurzů DV pořádaných školami se liší z hlediska interakce žáků s vyučujícími. Naprostá většina škol preferuje prezenční typ ať už formou docházky účastníků do škol nebo lektorů za účastníky. Korespondenční formu studia neposkytuje ani jedna z dotazovaných škol. Tuto formu studia nahradil v důsledku rozvoje informačních technologií e-learning, u kterého lze očekávat další zvyšování využití. Rozčlenění proběhlo také z hlediska cílových skupin účastníků navštěvujících kurzy realizované středními a vyššími odbornými školami. Nejvíce je zastoupena cílová skupina žáci, avšak poměrně výrazný podíl tvoří také účastníci v kategorii jiní, nejméně jsou zastoupeni pedagogičtí pracovníci a zaměstnanci podniků. Nejvíce se do dalšího vzdělávaní zapojují školy v oboru Zdravotnictví, kde je počet účastníků rekvalifikačního studia oproti počtu žáků počátečního vzdělání téměř čtyřnásobný. Míra zapojení škol nad 100 %, což odpovídá převaze účastníků dalšího vzdělávání nad počtem žáků počátečního vzdělání, je také v oborech Osobní a provozní služby a Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika.

21

2 Doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání Evropský sociální fond (ESF) je jedním ze tří strukturálních fondů Evropské unie a je klíčovým finančním nástrojem pro realizování Evropské strategie zaměstnanosti. Hlavním posláním ESF je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Hlavní cílovou skupinou podpory ESF jsou lidé, včetně znevýhodněných skupin. Fond má však poskytovat také podporu podnikům a institucím zejména v oblasti zaměstnanosti, vzdělávání a sociálních věcí. Z hlediska cíle ESF je nutno poznamenat, že vzdělávání je zde jedním z klíčových vstupů, který přímo ovlivňuje samotný cíl. Situaci můžeme znázornit prostřednictvím následujícího vývojové diagramu. Jinými slovy, zatímco řešení problematiky nezaměstnanosti je řešení následků, řešení podpory vzdělávání je řešením příčin, a proto jej nelze považovat nikoliv jen za instrument (jako v případě Strategické evaluace ESF s důrazem na OPLZZ, DHV 2012). Pochopitelně jde o to, aby toto vzdělávání naplňovalo cíle, které musí být definovány. Obrázek 2.1: Vztah vzdělávání k cíli ESF

Zdroj: Vlastní zpracování

K tomu abychom mohli navrhnout konkrétní doporučení pro intervence ESF na podporu dalšího vzdělávání, je nutné vycházet ze zkušeností a dosavadní praxe financování vzdělávání z evropských fondů, a proto je v následujícím textu nastíněn obecný systém financování ze strukturálních fondů EU v programovacím období 2007 – 2013. 2.1

Systém čerpání prostředků z EU v programovacím období 2007 – 2013

Členské země EU mohou využívat finanční zdroje z evropských fondů pouze na základě existence operačních programů (OP), které jsou specificky připravovány na každé programovací období. Odpovědnost za mechanismy řízení a správné čerpání dotací byly převedeny na jednotlivé členské státy, které musely pro řízení systému čerpání dotací z fondů EU zřizovat a spravovat instituce a orgány zabývající se tím, aby se finance z EU dostaly k realizátorům projektů, včetně nastavení kontrolních mechanismů. Česká republika měla na 22

programovací období 2007 – 2013 přiděleno 26,7 mld. EUR. ČR si pro toto období zřídila 26 operačních programů – z nichž bylo 8 tematicky orientovaných (Integrovaný operační program, OP Podnikání a inovace, OP Životní prostředí, OP Doprava, OP Vzdělávání a konkurenceschopnost, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, OP Technická asistence), 7 regionálních (zaměřené na regiony soudržnosti NUTS 2), 2 OP pro Prahu a dále operační programy evropské územní spolupráce. Operační programy jsou oficiální strategické dokumenty navržené samotnými členskými státy a schválené Evropskou komisí (EK). Definují problémy, které jsou z prostředků EU řešeny a čeho chtěla Česká republika v programovacím období 2007 – 2013 dosáhnout. Cílem bylo, aby projekty byly vybírány účelně a přispívaly k naplňování cílů politiky ekonomické a sociální soudržnosti EU (PESS EU). Priority EU pro realizaci PESS definoval dokument Strategické obecné zásady Společenství, členské státy svoje priority definovaly v Národním rozvojovém plánu. Soulad těchto dokumentů představoval na území členského státu Národní strategický referenční rámec. Jak byly operační programy zařazeny do soustavy strategických dokumentů, a jak do nich zapadaly projekty, znázorňuje níže uvedený obrázek. Realizované projekty byly financovány z evropských zdrojů maximálně z 85 % všech výdajů. Přípravu ČR na využívání fondů EU koordinuje Ministerstvo pro místní rozvoj, což zůstává i v dalším programovacím období Obrázek 2.2: Zařazení operačních programů do soustavy strategických dokumentů

Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/Informace-o-fondech-EU

Pro oblast vzdělávání bylo na období 2007 – 2013 možno čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu. V tomto programovací období byla intervence ESF, orientovaná na podporu dalšího vzdělávání, realizována prostřednictvím dvou operačních programů Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK) a Operační program lidské zdroje a zaměstnanost (OPLZZ). K tomu je však zapotřebí připočítat i Operační program Praha – adaptabilita (OPPA), neboť území hlavního města Prahy nespadá do tzv. Cíle 1 – Konvergence.

23

Obrázek 2.3: Cíle jednotlivých operačních programů (OPLZZ, OPVK a OPPA) zaměřené na další vzdělávání

Zdroj: Vlastní zpracování

Pokud bychom zkoumali absolutní objem finančních prostředků směřující do dalšího vzdělávaní, tak by situace vypadal následovně. Tabulka 2.1: Orientační finanční alokace stávajících OP do dalšího vzdělávání

mil. €

OPLZZ 700

OPVK 222

Zdroj: Vlastní zpracování Pozn.: Počítáno z celkových výdajů EU + SR v relevantních oblastech podpory.

OPPA 48

Z uvedené tabulky, která bere v potaz pouze relevantní oblasti podpory, vyplývá, že do dalšího vzdělávání bylo na období 2007 – 2013 určeno 1 mld. Euro, což činí cca 25 mld. Kč směřujících na aktivity spojené s dalším vzděláváním. 2.2

Programovací období 2014 – 2020

Před samotnými doporučeními jak a kam by měla směřovat podpora z ESF na další vzdělávání v následujícím programovacím období, je nutné ozřejmit změny, které nastanou v systému čerpání finančních prostředků z fondů EU v programovacím období 2014 – 2020 oproti současnému období. Dosud není zcela jasně rozhodnuto, jaký mechanismus podpory z evropských fondů bude v dalším programovacím období nastaven, nicméně z prozatímních rozhovorů mezi Evropskou komisí a jednotlivými členskými státy vychází tyto návrhy nařízení, které upravují pravidla pro čerpání fondů EU:1 Základním strategickým dokumentem bude Dohoda o partnerství mezi Evropskou komisí a členským státem, na základě čehož dojde k posílení principu partnerství. Dohoda stanoví 1

MMR. Podklady pro přípravu Dohody o partnerství pro programové období 2014 – 2020 – Vymezení operačních programů a další postup při přípravě České republiky pro efektivní čerpání evropských fondů. 2012

24

strategii, priority a opatření pro dosahování cílů Evropa 2020 a dále stanoví operační programy, jejichž obsah, struktura a způsob implementace bude základem pro naplňování Dohody. Rozložení operačních programů v Dohodě o partnerství bude muset odpovídat požadavkům na tematickou koncentraci (viz níže), přičemž budou muset být respektovány minimální podíly ESF podle kategorií regionů. V Dohodě bude vymezen rozsah, forma a účel intervence fondů EU. Obsahem partnerské dohody bude také analýza rozvojových potřeb, finanční prostředky a hlavní očekávané výsledky stejně jako podmínky pro čerpání z fondů EU. Další novinkou od roku 2014 bude koncept tematické koncentrace, který vychází z požadavku EK koncentrovat zdroje na menší počet priorit pro dosažení cílů strategie Evropa 2020, zavedení odměny, tzv. výkonnostní rezervy, pro ty nejlepší, klade větší důraz na programování, monitoring a hodnocení a požaduje, aby se dotační tituly více kombinovaly s půjčkami (viz níže). V rámci ESF jsou vytyčeny povinné priority, na které budou muset členské státy směřovat financování. Návrh dále předkládá minimální podíly rozpočtu pro každou kategorii v rámci ESF s cílem zvýšit podíl fondů na plnění hlavních cílů strategie Evropa 2020. Jde o to, aby pouze na 4 investiční projekty (z 18 stanovených) bylo vyčleněno 60 – 80 % alokace každého operačního programu podporovaného z ESF, a také stanovuje povinné částky ve výši 20 % alokace na ESF na sociální začleňování a boj s chudobou (tento systém tematické koncentrace sice může přinést zefektivnění využití finančních prostředků, avšak pro financování z ESF silně omezuje volbu vhodných nástrojů a větší zacílení na specifické problémové oblasti jednotlivých členských států). Vzhledem k tomu, že bude docházet ke zmenšování objemu evropských finančních zdrojů, bude větší důraz kladen na využívání návratných finančních nástrojů v rámci kohezní politiky a to prostřednictvím revolvingových forem, půjček a garancí. Smyslem širšího využívání návratných finančních nástrojů je rozšířit pozitivní zkušenosti ze stávajícího a minulých období ve smyslu lepšího využívání kohezních finančních prostředků jako účinnější a udržitelnější alternativy k tradičnímu dotačnímu (grantovému) způsobu podpory. Viditelnou výhodou využívání návratných nástrojů je možnost (na rozdíl od dotační podpory) dlouhodobého recyklování finančních zdrojů a zaručení udržitelnosti investic (nositel projektu bude motivován k udržení výsledku díky nutnosti splacení prostředků strukturální pomoci). V programovacím období 2007 – 2013 již dochází k částečnému využívání této formy kofinancování a to prostřednictvím evropských iniciativ JASPERS, JEREMIE a JESSICA. Cílem pro další období je však zvýšit podíl návratných finančních nástrojů na financování projektů ze současných 2-3 % na 10 %. Proto bude nutné, aby si členské státy definovaly oblasti podpory, pro něž jsou návratné finanční nástroje vhodné a adekvátní.2 Novým nástrojem pro zajištění regionálního rozvoje budou tzv. Integrované teritoriální investice (ITI - „Integrated Territorial Investment“), jejichž hlavním přínosem je možnost získávat investice z více než jedné prioritní osy jednoho nebo více operačních programů, přičemž je kladen důraz na městský rozvoj a multifondové financování. Nástroj bude dobrovolný, avšak ty města, která jej budou chtít využívat, budou muset být uvedena v partnerské dohodě. Implementace ITI není dosud vyřešena, avšak uvažuje se o implementaci prostředků samotným městem, které by mělo rozdělovat finanční prostředky ve svém regionu. Region by tak využíval synergických účinků daných koordinovanou realizací navržené strategie. Vláda ČR se s mnoha záležitostmi a body navrženými EK neztotožňuje, nicméně lze předpokládat, že k výrazné změně oproti současným návrhům nedojde. Proto musí zodpovědné orgány ČR již nyní analyzovat situaci a stanovit principiální, procesní 2

http://www.vlada.cz/assets/ppov/ekonomicka-rada/aktualne/NERV_PetrZahradnik_Navratne-financni-nastroje.pdf

25

a institucionální mechanismy pro účelné využití finančních zdrojů z EU v programovacím období 2014 – 2020 a zajistit efektivní nakládání s nimi tak, aby se vyvarovalo chyb a problémů ze současného období. Zřejmě nejvýraznější změnou v ČR v následujícím programovacím období bude upravení počtu operačních programů, za jejichž vysoký počet je Česká republika dlouhodobě kritizována. Vláda ČR přislíbila radikální snížení počtu OP jako reakci na problémy v probíhajícím období a snahou o užší vymezení strategie při snížení počtu podporovaných aktivit. V zásadě platí, že každá prioritní osa OP musí odpovídat jedinému tematickému cíli, kterých je pro následující programovací období definováno 11. Může obsahovat jednu či více investičních priorit, avšak náležejících pod příslušný tematický cíl. Objem financí z evropských fondů se zase až tak dramaticky nezmění. To, co se změní, jsou možnosti jejich využití, neboť Evropská komise navrhla zúžit počet priorit, tj. oblastí, které by se měly z fondů Evropské unie podpořit. V podmínkách ČR tak pravděpodobně dojde ke zrušení všech Regionálních operačních programů (ROP), které budou nahrazeny jediným Integrovaným regionálním operačním programem řízeným MMR. Z dřívějších 8 tematických OP a OP určených pro Prahu bude vytyčeno 7 nových operačních programů s důsledným prorůstovým zaměřením. Pro další programovací období jsou tedy navrhovány tyto OP: OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost OP Výzkum, vývoj a vzdělávání OP Doprava OP Životní prostředí OP Zaměstnanost Integrovaný regionální operační program OP Praha - pól růstu ČR OP Technická pomoc Operační programy zaměřené na evropskou územní spolupráci budou zachovány v nezměněné podobě. Navržený koncept operačních programů zohledňuje dobrou praxi evropských států, která je založena na menším počtu operačních programů a vychází z důsledné systémové integrace tematických oblastí. Kromě snížení počtu OP je snaha o nastavení efektivnějších řídících, monitorovacích a auditních struktur. Změny v systému čerpání dotací z evropských fondů pro období let 2014 – 2020 mají snížit administrativní zátěž prostřednictvím jednotného elektronického prostředí a kvalitního monitorovacího systému, což umožní sledovat průběh celého projektu a postupně odstranit legislativní bariéry, a dále zlepšit vymahatelnost nastavených pravidel. Inovativní systém financování a nové finanční nástroje by také měly zvýšit počet financovaných projektů, které by jinak kvůli omezeným zdrojům v rozpočtu EU nebylo možné podpořit. Úkolem pro další programovací období je nastavení takového systému, který zajistí větší transparentnost v čerpání financí a zvýší odpovědnost všech subjektů, které nakládají s finančními prostředky EU. 2.3

Systém intervencí ESF na další vzdělávání v ČR v programovacím období 2014+

Pro oblast dalšího vzdělávání bude pravděpodobně určen v dalším programovacím období OP Výzkum, vývoj a vzdělávání, který bude zacílen na podporu výzkumu a vývoje, zvyšování kvality vzdělávání a vytváření kvalitních lidských zdrojů a nových znalostí, provázání veřejných investic do vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací s širším hospodářským a společenským prostředím regionů. Je proto nutné zaměřit se i na vzdělané 26

obyvatele a připravit je pro trh práce v ČR tak, aby neodcházeli do zahraničí. K tomu je nutno využít synergické efekty v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání. Důraz na podporu vzdělávání potvrzuje i situace ve Švýcarsku: „Švýcarsko je nejvíce konkurenceschopnou zemí na světě. V kvalitě infrastruktury se skóre 6,6 ze 7 předčilo všechny země. Země dobře obstála v kategorii vyššího vzdělání, vyniká v kvalitě vzdělávacího systému, dostupnosti výzkumných a vzdělávacích služeb a rozsahu školení zaměstnanců.“3 Situace ve Švýcarsku dobře ukazuje, že kvalitní a propracovaný systém vzdělávání a sociálních věcí žádné intervence z ESF nepotřebuje, protože je autarkický (soběstačný) a disponuje kvalitními kontrolními a motivačními mechanismy. Avšak současná ekonomická (i politická) situace prakticky brání v nastavení podobného systému i v českých podmínkách. Proto pro zlepšení situace v oblasti vzdělávání bude nezbytné využívat i zdrojů z ESF, přičemž se dá očekávat, že zájem o kofinancování vzdělávacích potřeb z ESF může ještě zesílit vlivem zhoršující se ekonomické situace, která vede k redukci nákladů společností, a tím i k redukci, resp. přísnějšímu posuzování potřeby vzdělávání – ne vždy oprávněnému. Nicméně, ať již bude strukturální vývoj v širším či užším regionálním kontextu více, či méně jiný v porovnání se současností, lze předpokládat, že standardní sektory českého hospodářství průmysl – stavebnictví – zemědělství – služby – kvartérní sektor zůstanou do značné míry zachovány s větší či menší dynamikou růstu. Proto je účelné postavit na stávajících analytických výsledcích i projekci aktivit dalšího vzdělávání a počítat s tím, že to budou otevřené systémy, které se nebudou „bránit“ průběžným úpravám podle vyvíjejících se aktuálních potřeb. V té souvislosti je spíše nezbytné, vytvořit institucionální podmínky pro kvalifikovaně prováděné analýzy, koncepty a implementační opatření jako předpoklad nastavení konkrétních vzdělávacích potřeb v daném čase a na daném místě. K zabezpečení fungování systému dalšího vzdělávání v ČR je nutno nastavit jeho koncepční řešení a institucionální zajištění jak na národní, tak na regionální úrovni. Součástí koncepčního řešení je zajištění efektivního dalšího vzdělávání, tzn. další vzdělávání uspokojující potřebnost v území bez deformace trhu práce. Z výše uvedeného důvodu musí intervence směřovat do obou oblastí - institucionální zajištění i zaměření dalšího vzdělávání (obsahové zaměření, cílové skupiny). Doporučený systém intervencí do dalšího vzdělávání z ESF určený pro programovací období 2014 – 2020 globálně usiluje o snižování rizik a zranitelnosti území a optimální využívání zdrojů, což jsou faktory přispívající k udržitelnému rozvoji území. Zaměření globálního cíle dalšího vzdělávání na snižování rizik vychází z nutností neřešit problémy až poté co nastanou, ale rizikům zejména předcházet, tzn. optimálně využívat lidské zdroje. Za potenciální riziko je považován zejména převis nabídky nad poptávkou, resp. převis zaměstnanosti v určitých oborech, nedostatek kvalifikované pracovní síly, rostoucí počet absolventů se stále nižší uplatnitelností v praxi, apod. Takto nastavený cíl odpovídá také požadavkům EU.4 V rámci co nejvhodnějšího nastavení systému intervencí ESF na další vzdělávání v ČR v programovacím období 2014+ byly rozlišeny problémové okruhy na dvou úrovních, kterých se tyto intervence budou týkat, a to celostátní s důrazem na systematizaci a regionální. Každá tato úroveň je rozdělena na institucionální zajištění a obsahové zaměření intervencí, na regionální úrovni jsou navíc vymezeny cílové skupiny, na které bude navrhovaný systém

3

http://www.investicniweb.cz/galerie/2012/9/17/galerie/10-nejlepsich-svetovych-ekonomik/instrument/14692-1-svycarsko/ Viz např. Stanovisko útvaru Komise k vývoji v oblasti Dohody o partnerství a programů v České republice pro období 2014 - 2020 4

27

intervencí dalšího vzdělávání prioritně zaměřen, tedy na ty skupiny, které jsou nejvíce ohroženy a je nutno zaměřit se na podporu jejich vzdělanosti zacílením vzdělávacích projektů. Na základě zkušeností z předchozího období jsou navrhována opatření pro zefektivnění nejen čerpání dotací z ESF, ale i zefektivnění systému dalšího vzdělávání, tak aby byly cíle zaměřeny na vyřešení hlavních problémů v jednotlivých regionech s přihlédnutím k situaci na regionálním trhu práce. Níže uvedená schémata představují námi navrhovaný systém intervencí do dalšího vzdělávání z ESF v programovacím období 2014 – 2020.

28

Nastavení systému intervencí ESF do dalšího vzdělávání 2014 + GLOBÁLNÍ CÍL DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ JAKO NÁSTROJ K UDRŽITELNÉMU ROZVOJI (Snižování rizik a zranitelnosti území a optimální využívání zdrojů) SNIŽOVÁNÍ RIZIK A OPTIMÁLNÍ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ

Problémové okruhy

A. Celostátní úroveň

A. 1. Institucionální zajištění

A. 2. Obsahové zaměření

B. Regionální úroveň

B. 1. Institucionální zajištění

A.1.1. Institucionální prostředí

A.2.1. Právní povědomí

B.1.1. Institucionální prostředí

A.1.2. Koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání

A.2.2. Stárnutí obyvatelstva

B.1.2. Regionální koncepce rozvoje dalšího vzdělávání

A.2.3. Inovace A.1.3. Kvalita

B. 2. Obsahové zaměření

B. 3. Cílové skupiny B.3.1. Vlastní zaměstnanci

Dle regionální koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání

B.3.2. Lidé v produktivním věku B.3.3. Absolventi škol B.3.4. Ženy po návratu z mateřské dovolené B.3.5. Nezaměstnaní

B.1.3. Kvalita

B.3.6. Lidé starší 50 let 29

B.3.7. Začínající malí a střední podnikatelé

A. Celostátní úroveň A. 1. Institucionální zajištění

A.1.1. Institucionální prostředí

A.1.1.1. Stabilita odborného personálu

A.1.1.2. Kontrolní mechanismy

A.1.2. Koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání

A. 2. Obsahové zaměření A.2.2. Stárnutí obyvatelstva

A.2.3. Inovace

A.2.1.1. Pro veřejnost

A.2.2.1. Diagnostika rozšíření kvalifikací

A.2.1.2. Pro podnikatele

A.2.2.2. Rekvalifikace obyvatel starších 50 let

A.2.3.1. Zahraniční spolupráce v komunikačních dovednostech (v odborných oblastech)

A.2.1. Právní povědomí

A.1.3. Kvalita

A.2.1.3. Pro veřejnou správu

A.1.1.3. Informační a komunikační podpora

A.2.2.3. Age management

A.2.3.2. Rozvoj inovativního potenciálu firem a . podpora tvořivosti a kreativity

A.2.3.3. Rozvoj high tech dovedností

30

A. 1. Institucionální zajištění Je nutné nastavit systematizaci institucionálního zajištění dalšího profesního vzdělávání v ČR v kontextu cílů EU (ESF) tak, aby systém dalšího vzdělávání směřoval ke globálnímu cíli Evropské unie tj., k udržitelnému rozvoji. Jediným způsobem jak toho lze dosáhnout, je vytvořeni systému rad pro rozvoj lidských zdrojů jak na regionální (krajské) úrovni, tak na úrovni celostátní, kde působí Národní rada pro rozvoj lidských zdrojů jako mezirezortní koordinační orgán. Tento orgán se zaměří na nastavení systému intervencí do dalšího vzdělávání a delegování kompetencí v oblasti dalšího vzdělávání na Regionální rady pro rozvoj lidských zdrojů. Národní rada pro rozvoj LZ je komunikační platformou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Komunikace těchto resortů při nastavování systému DV je důležitá, neboť MŠMT má v gesci oblast vzdělávání, MPSV trh práce a zaměstnanost a MPO reprezentuje hospodářské komory, lokalizuje potřeby a zaměření dalšího vzdělávání pro jednotlivé hospodářské oblasti. A právě tyto sféry musí být provázány pro efektivní fungování celého systému vzdělávání. Na celostátní úrovni je institucionální zajištění rozděleno do tří prioritních oblastí A.1.1. Institucionální prostředí, jehož klíčem je: A.1.1.1. Zajištění stability odborného personálu, jako zásadního problému současného období, kdy dochází k časté výměně vrcholných politiků i vedoucích pracovníků na pozicích zásadně ovlivňující oblast vzdělávání. V budoucím programovém období není možné dopustit „nesystémový politický vliv“ na zásadní procesy, prostřednictvím nichž je ovlivňována budoucí konkurenceschopnost České republiky. A.1.1.2. Významné posílení a nastavení kontrolních mechanismů celého systému. Nastavení účinného kontrolního systému, který zajistí rozvoj dalšího profesního vzdělávání ke stanovenému cíli. Součástí musí být sledování efektivity meziresortní komunikační platformy. A.1.1.3. Vytvoření Informační a komunikační podpory (dalšího) vzdělávání na celonárodní úrovni. Bude vytvořen webový portál pro vzdělávání, který bude obsahovat nabídku základních, středních i vysokých škol, včetně organizací poskytujících další vzdělávání. Bude sloužit zejména pro širokou veřejnost, ale i pro zaměstnavatele a veřejnou správu. Hlavní předností tohoto portálu bude zajištění komplexních a ucelených informací o vzdělání v ČR na jednom místě. Tento nástroj bude využíván také k nastavování koncepcí rozvoje ve vzdělání pro jednotlivé regiony a kraje (informace o tom, které obory v určitém kraji chybí, co je poptáváno, kde je převis nabídky a jak zacílit další vzdělávací projekty). Kromě informačního portálu je nutné provádět také intenzivní a přesně zacílenou marketingovou kampaň, usilující o změnu myšlení a nahlížení občanů i podnikatelů na potřebnost celoživotního vzdělávání. A.1.2 Národní koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání, která se stane základním dokumentem dalšího vzdělávání a stanoví cíle, priority, rozvojové strategie a opatření v oblasti dalšího vzdělávání. Koncepce a její pravidelné aktualizace, založené na kvalitních analýzách a prognózách, musí přispět k propojení dalšího profesního vzdělávání s trhem práce (jedno z klíčových doporučení Evropské komise pro další programovací období).

31

Principem koncepce musí být: A) Kompatibilita s tržním prostředím Implemementace Results Based managementu (cílem vzdělávání je v ideálním případě zaměstnanost, nikoliv obdržení certifikátu či diplomu). Upřednostnění kvality na úkor kvantity (výhradním žadatelem mohou být pouze takové subjekty, které činnosti v oblasti dalšího vzdělávání realizují akreditovanými lektory a nikoliv absolventy nebo osobami bez relevantní praxe). Důsledné oddělení řízení projektu od vzdělávací činnosti (regulační mechanismy bránící monopolnímu chování). B) Účelnost, efektivnost a hospodárnost Účelovost prostředků – podpora jen na základě předem stanovené poptávky. Příjemce nemůže využít dotaci na vzdělávání k vylepšení cash flow subjektu v obdobích výpadku výroby atd. Důsledné oddělení žadatele a konečného příjemce. Žadatel podává žádost o dotaci, ale součástí musí být závazek příjemce, že by měl o takovéto vzdělávání zájem. Žadatelem mohou být pouze vzdělávací firmy, které musí nabídnout kvalitní a přínosné vzdělávání dalším subjektům (konečným příjemcům) zejména z odvětví definovaných v dlouhodobé koncepci. Tato firma si takovéto vzdělávání bude muset předfinancovat z vlastních prostředků. Až následně, na základě nezávislého vyhodnocení, budou prostředky ve výši 50 % moci být refundovány subjektům, které zaměstnávají cílové skupiny. Tímto způsobem nebude narušován tržní mechanismu, neboť vzdělávací firmy budou muset vlastnit kvalitní know-how a toto nabídnout dalším subjektům. Důraz na kvalitu vzdělávání (výsledek a ne výstup) je zde inkorporován i do managementu konečného příjemce (firma musí být přesvědčená o kvalitě, aby byla ochotna zaplatit 100 % výdajů předem, které se ji po kontrole a vyhodnocení z 50% vrátí. Vytvoření rámcových normativů (cenových, hodinových) pro jednotlivé vzdělávací kurzy dalšího vzdělávání. Konečným příjemcem nemohou být firmy v restrukturalizaci, popřípadě ty v obtížích (jde o nesystémové řešení – firmám to na trhu nepomůže, jen se prodlouží jejich agónie). Rekvalifikační kurzy budou muset splňovat stejné parametry jako běžné projekty na další vzdělávání (stanovisko zaměstnavatelů, že je takováto forma žádoucí a že zaměstnají určitý podíl z frekventantů rekvalifikací). Nelze vycházet pouze ze statistik úřadů práce (ÚP). Tlak na spolupráci ÚP se zaměstnavateli zvýší šance, že ÚP nabídne uchazečům práci, což zatím neplatí. A.1.3. Kvalita V rámci nastavení systému kvality ve vzdělávání bude stanovena metodika řešení a průběžného vyhodnocování a monitoring kvality. Na národní úrovni je nastaven takový systém, který umožní měření různých hledisek kvality vzdělávání včetně nastavení hodnotících kritérií. Na kvalitu v dalším profesním vzdělávání má vliv zejména kvalita vzdělávacího subjektu (certifikace), kvalita lektora a kvalita vzdělávacího programu. Hlavním hodnotícím měřítkem kvality DV musí být úspěšnost vzdělané osoby při nalezení práce či

32

zlepšení jeho pozice v současném zaměstnání. Zacílení na kvalitu dalšího vzdělávání vychází ze stanoviska a cílů Evropské komise.5 A. 2. Obsahové zaměření Obsahové zaměření na národní úrovni vychází ze současných problémů, kterými jsou nedostatečné právní povědomí, pokračující stárnutí obyvatelstva a nedostatečný rozvoj inovací. A.2.1. Právní povědomí Právní rámec je základem pro fungování státu (viz doporučení Evropské komise) a vytváří prostředí pro udržitelný rozvoj i inovace, a proto je zacíleno na: A.2.1.1. širokou veřejnost, která postrádá základní znalosti občanského práva (co je dovoleno, zakázáno, jaké jsou povinnosti), A.2.1.2. na podnikatele a podnikatelské subjekty, kteří se při výkonu své činnosti s právními otázkami střetávají každodenně (pracovní úvazky, smlouvy, dodržování vyhlášek a zákonů apod.) A.2.1.3. na veřejnou správu (mnohdy jsou vydávány vyhlášky, které jsou v rozporu s ústavou apod.) Současně je nutné zvýšit právní povědomí účastníků dalšího vzdělávání (stávajících i potenciálních) v oblasti uznávání výsledků dalšího vzdělávání, zejména problematiky zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů. A.2.2. Stárnutí obyvatelstva Obsahové zaměření na problém stárnutí obyvatelstva je vyvoláno pokračujícím demografickým vývojem a prodlužováním věku odchodu do důchodu, kdy lze očekávat zvýšený podíl starších zaměstnanců ve firmách. Na tuto situaci musí být systém dalšího profesního vzdělávání připravován již nyní prostřednictvím těchto nástrojů: A.2.2.1. Zájmová a profesní diagnostika je důležitou součástí umožňující specifikovat potenciální schopnosti a dovednosti k dalšímu rozšíření kvalifikace. Individuální přistup je jeden z požadavků Evropské komise. A.2.2.2. Rekvalifikace obyvatel starších 50 let, kteří patří mezi nejrizikovější skupiny na trhu práce. Zacílení na tuto skupinu obyvatel vyvolávají pokračující demografické změny projevující se stárnutím obyvatel. Proto je nutné uznávat jejich dosavadní získané odborné zkušenosti formou certifikace a nastavením systému dílčích i úplných kvalifikací. A.2.2.3. Age management Pro zvládnutí očekávaného nárůstu starších obyvatel v podnicích a firmách bude využit Age management neboli řízení zohledňující věk zaměstnanců, tzn., podpora komplexního přístupu k řešení demografické situace a demografických změn na pracovišti. Opatření v rámci Age managementu zajistí, aby každý pracovník měl možnost využít svůj potenciál a nebyl znevýhodněn kvůli svému věku. Výsledkem je zlepšení pracovních podmínek i kvality života (nejen) starších pracovníků, ale také šance pro společnost ve využití potenciálu pracovníků všech věkových skupin.

5

Stanovisko útvarů Komise k vývoji v oblasti Dohody o partnerství a programů v ČESKÉ REPUBLICE pro období 2014– 2020; 30. 10. 2012

33

A.2.3. Inovace Zacílení intervencí dalšího vzdělávání na inovace vychází ze situace, kdy rozvoj inovativních a kreativních dovedností může zlepšit konkurenceschopnost firem a umožní dosáhnout udržitelného rozvoje. Prioritou je zacílit intervence ESF zejména do oblastí: A.2.3.1. Zahraniční spolupráce v komunikačních dovednostech (v odborných oblastech) – zejména zacílit na jazykové znalosti jako základního předpokladu pro konkurenceschopnost firmy, přičemž důraz je kladen již nejen na globální světové jazyky, ale i na jazykové znalosti těch zemí, kam směřuje iniciativa podniků (Rusko, Čína, sousední státy ČR). A.2.3.2. Rozvoj inovativního potenciálu firem a zejména malého a středního podnikání z toho důvodu, že velcí zaměstnavatelé upřednostňují realizaci dalšího profesního vzdělávání svých zaměstnanců prostřednictvím vlastních zdrojů. Je nutné posílit inovativní potenciál firem (posílit kreativitu a tvořivost manažerů i zaměstnanců v myšlení), aby byly schopny vymýšlet inovace a inovativní způsoby svého podnikání, a tak se vyrovnávat s rostoucí globální konkurencí. A.2.3.3. Rozvoj high-tech dovedností - dovzdělat firmy i zaměstnance v nových high-tech technologiích, aby byly schopni přijímat nové inovativní postupy.

34

B. Regionální úroveň B. 1. Institucionální zajištění

B.1.1. Institucionální prostředí

B.1.2. Regionální koncepce rozvoje dalšího vzdělávání

B. 2. Obsahové zaměření

B.1.3. Kvalita

Dle regionální koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání

B.1.1.1. Stabilita odborného personálu

B. 3. Cílové skupiny

B.3.1. Vlastní zaměstnanci B.3.2. Lidé v produktivním věku B.3.3. Absolventi škol

B.1.1.2. Kontrolní mechanismy

B.3.4. Ženy po návratu z mateřské dovolené

B.1.1.3. Výběr a hodnocení projektů

B.3.5. Nezaměstnaní

B.3.6. Lidé starší 50 let

B.1.1.4. Regionální poradenská centra

B.3.7. Začínající malí a střední podnikatelé 35

B.1. Institucionální zajištění Institucionální zajištění systému dalšího vzdělávání bude budováno zejména na základě regionálního členění ČR, které je schopno přesně a včas reflektovat a implementovat potřebné změny. Vhodným nástrojem jsou regionální rady pro rozvoj lidských zdrojů. Regionální rada pro rozvoj lidských zdrojů je výkonný, poradní a iniciativní orgán zaštítěný krajem. Její úlohou bude nastavování krajských priorit v oblasti dalšího vzdělávání. Na starost má také analytickou, koncepční (schvaluje regionální koncepce dalšího vzdělávání) a monitorovací funkci s cílem zajistit efektivitu v oblasti vzdělávání v jednotlivých krajích a podněcovat rozvoj dalšího vzdělávání dle specifických potřeb dané oblasti. Její funkce je podnícena také nutností propojit potřeby soukromého sektoru s veřejnou správou. Regionální rady budou proto fungovat na tripartitním základě s rovnoměrným zastoupením aktérů DV mezi: Veřejnou správu – samospráva a státní správa (ÚP) Hospodářské komory a zaměstnavatelé (velké podniky a MSP) Vzdělávací instituce Zapojením více aktérů do strategického plánování a řízení rozvoje dalšího vzdělávání přispívá k optimálnímu a potřebnému orientování činností těchto aktérů zainteresovaných na rozvoji lidských zdrojů. B.1.1. Institucionální prostředí B.1.1.1. Stabilita odborného personálu musí být zajištěna i na regionální úrovni, neboť časté změny přispívají k nestabilitě a neefektivnímu systému. B.1.1.2. Kontrolní mechanismy, které zajistí, že finanční prostředky (především z ESF) nebudou zneužívány, či využívány na nesmyslné projekty s minimálním nebo žádným efektem k dosažení globálního cíle. Kontrolní mechanismy budou proto zacíleny na výběr a hodnocení projektů (výběrový a hodnotící mechanismus, který odfiltruje projekty nic neřešící od těch kvalitních). Součástí musí být monitoring plnění cílů DV a následná kontrola (ex post). B.1.1.3. Výběr a hodnocení projektů (evaluace) bude provádět hodnotící komise složená z odborníků (je možno využít regionální rady pro rozvoj lidských zdrojů). Musí být zabezpečeno, aby projekty řešily potřebnost v území a je nutno nastavit evaluační kritéria ke kontrole efektivity projektů. B.1.1.4. Regionální poradenská centra jsou instituce vykonávající kariérní poradenství pro širokou veřejnost, zejména pro cílové skupiny dalšího vzdělávání. V každém kraji bude vytvořena síť poradenských center. Doporučujeme zvolit na okresní úroveň, která bude zabezpečovat poradenské služby pro celé spádové území. Zaměstnanci budou odborníci s individuální diagnostikou (kariérní poradenství), kteří budou pomáhat různorodým skupinám lidí (zejména těm s horší uplatnitelnosti na trhu práce) v možnostech jejich dalšího profesního vzdělávání a rekvalifikací (diagnostika co člověk umí a vyhledání vhodných kurzů). Vznik regionálních poradenských center bude v kompetenci Regionálních rad pro rozvoj lidských zdrojů, které si samy rozhodnou, zda tyto poradenská centra chtějí vytvořit. Úkolem Regionálních rad pro rozvoj LZ je také rozhodnout, jakým způsobem budou poradenská centra fungovat a kdo je bude provozovat. Tento návrh je v souladu se stanoviskem Evropské komise obsaženém v dokumentu k vývoji v oblasti Dohody o partnerství a programů v České republice pro období 2014 – 2020. Stanovisko definuje nutné uplatňovat opatření účinně zaměřená na zaměstnanost, vhodně přizpůsobená individuálním potřebám lidí 36

hledajících zaměstnání a reagující na problémy trhu práce. Zlepšit účinnost aktivní politiky na trhu práce týkající se pracovních míst s ohledem na zranitelné skupiny. 6 B.1.2. Regionální koncepce rozvoje dalšího vzdělávání je strategický dokument, který řeší problematiku dalšího vzdělávání a její propojení s trhem práce na úrovni krajů. Schvaluje ji Regionální rada pro rozvoj LZ. Jsou v ní stanoveny krajské priority a obsahové zaměření vzdělávacích programů včetně kontroly kvality. Koncepce také stanovuje podněty o směřování výzev pro čerpání dotací na další vzdělávání. Základní principy regionální koncepce vycházejí z principů Národní koncepce rozvoje dalšího profesního vzdělávání. Tento přístup doporučuje i Evropská komise (viz předchozí stanovisko, str. 12): „Nabídka vzdělání musí být lépe propojena s trhem práce prostřednictvím provádění nepřetržitých analýz, včetně sestavování předpovědí.“ B.1.3. Kvalita Systém měření a hodnocení kvality dalšího vzdělávání na regionální úrovni si kraje nastaví samy, přičemž budou respektovat systém na národní úrovni ale s přihlédnutím k potřebám místních aktérů, neboť zlepšování kvality dalšího profesního vzdělávání zahrnuje jak zvyšování kvality nabídky, tak kultivaci poptávky, která probíhá vždy v těsné interakci vzdělavatelů a uživatelů vzdělávacích služeb. B.2 Obsahové zaměření Nastavování obsahového zaměření na regionální úrovni musí vycházet z principu subsidiarity, tzn. tuto problematiku nelze řešit z centrální úrovně bez adekvátní znalosti regionální potřebnosti. Vzhledem k rychle se měnícímu tržnímu prostředí v regionech, i měnící se poptávce po pracovních silách, nelze pro každý kraj předem přesně definovat jasné obsahové zaměření vzdělávacích programů, na které by měly být směřovány intervence. Při příliš konkrétním centrálním nastavení obsahového zaměření může dojít k deformaci trhu dalšího vzdělávání bez ohledu na potřebnost v území a následně také k destabilizaci trhu práce. Jen pružný vzdělávací systém umožňuje rychlou reakci na změnu potřeb v kraji. Stěžejní je systematizace tvorby priorit v oblasti dalšího profesního vzdělávání v jednotlivých regionech (krajích). Nástrojem k tomuto jsou zmíněné regionální koncepce rozvoje dalšího vzdělávání, ve kterých budou průběžně aktualizovány krajské priority a zaměření dalšího profesního vzdělávání. Pro objektivní stanovení cílových oblastí podpory dalšího vzdělávání v novém programovacím období v regionech (krajích), musí být zohledněna potřebnost vyjádřena aktéry dalšího profesního vzdělávání. Z provedeného průzkumu vzdělávacích institucí, neziskových organizací a zaměstnavatelů je zřejmá preference podpory vzdělávání ve specifických znalostech/dovednostech dle odborného zaměření zaměstnavatele ve všech regionech soudržnosti (NUTS 2). Taktéž jazykové znalosti a dovednosti jsou preferovány ve velké míře, což potvrzují i statistiky ČSÚ, které říkají, že jazykové kurzy patří k nejčastěji navštěvovaným.7 Konkrétní specifika pro regiony soudržnosti uvádí Tabulka 2.2.

6

Stanovisko útvarů Komise k vývoji v oblasti Dohody o partnerství a programů v ČESKÉ REPUBLICE pro období 2014– 2020; 30. 10. 2012 7 http://www.ceskaskola.cz/2012/11/dospeli-cesi-maji-zajem-o-jazyku.html

37

Tabulka 2.2: Koincidenční matice pro podporu cílové oblasti v programovacím období 2014+

Regiony soudržnosti NUTS 2

Cílová oblast v programovacím období 2014+ Specifické znalosti/dovednosti Jazykové IT znalosti dle odborného znalosti /dovednosti zaměření /dovednosti zaměstnavatele

Měkké znalosti /dovednosti (Soft-skills)

Jihovýchod 3 2 2 2 Jihozápad 3 2 3 1 Moravskoslezsko 3 2 3 2 Praha 3 2 3 2 Severovýchod 3 2 2 2 Severozápad 3 2 3 2 Střední Čechy 3 2 2 2 Střední Morava 3 2 2 1 Zdroj dat: Dotazníkové šetření PROCES, 2012 Pozn.: 1 – slabá potřeba podpory, 2 – střední potřeba podpory, 3 – silná potřeba podpory

Praktické workshopy pro Legislativa, zvyšování Legislativa, právní právní Nové trendy odborných znalosti/dovednosti znalosti v inovačních Jiné znalostí/dovedností v ČR /dovednosti technologiích za přítomnosti v EU zahraničního experta 2 2 2 2 2 2 2 2

38

1 1 2 1 1 1 1 1

1 2 2 2 2 2 1 1

1 2 3 2 2 2 2 1

1 1 1 1 1 1 1 1

Oblast dalšího vzdělávání a potřebnost jejího dalšího rozvoje je explicitně definována v klíčových koncepčních dokumentech krajů – Programech rozvoje územního obvodu krajů. Podobně je potřeba identifikována i ve Strategickém plánu rozvoje hlavního města Prahy. V následující tabulce je zachycena intervenční logika podpory dalšího vzdělávání jednotlivými kraji a hlavním městem Prahou. Schéma není zcela vyčerpávající (není provedena dekompozice až do úrovně podporovaných aktivit), slouží jen jako vhled do specifik rozvoje dalšího vzdělávání v krajích. Nejpropracovanější intervenční logika je v případě Programu rozvoje Moravskoslezského kraje (viz např. Moravskoslezský pakt zaměstnanosti) a Programu rozvoje kraje Vysočina. Nejmenší potřebnost dalšího vzdělávání je ve Strategickém plánu rozvoje hlavního města Prahy (což je logické), ale i v případě Ústeckého kraje. Z hlediska věcného zaměření převládají až na výjimky obdobná opatření. Tabulka 2.3: Oblast dalšího vzdělávání v programech rozvoje krajů Územní celek Moravskoslezský kraj

Jihomoravský kraj

Kraj Vysočina

Zlínský kraj

Opatření • Zlepšení koordinace aktivit zaměřených na růst zaměstnanosti Dobré vzdělání a vysoká • Sladění nerovnováhy v nabídce a poptávce zaměstnanost • Zvýšit podíl obyvatel schopných komunikovat v CJ • Měkké kompetence • Rozvoj lidského kapitálu Kvalita života obyvatel • Adaptabilita a konkurenceschopnost • Rozvoj politiky zaměstnanosti • Rozvoj terciárního vzdělávání a vytváření regionálních struktury celoživotního vzdělávání a učení Podnikání, zaměstnanost, • Rozvoj systému regionálního vzdělávání, implementace vzdělávání, výzkum, vhodných vzdělávacích programů škol a jejich koordinace s inovace potřebami trhu práce • Zvýšení adaptability zaměstnanců a zaměstnavatelů na technolog. změny. • Větší spolupráce firemního a vzdělávacího sektoru Úspěšná společnost • Zvýšit podíl populace zapojené do systému celoživotního vzdělávání Priorita

Olomoucký kraj

Rozvoj lidských zdrojů

Pardubický kraj

Kvalitní lidské zdroje Konkurenceschopná ekonomika

Královéhradecký kraj

Liberecký kraj

Ústecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj

Lidské zdroje Podnikání a zaměstnanost Dynamická a konkurenceschopná ekonomika

• Podpora rozvoje dalšího vzdělávání, včetně dalšího vzdělávání pedagogickýchpracovníků a environmentální osvěty • Podpora kvalitního systému vzdělávání • Rozvoj potenciálu pracovních sil • Podpora zkvalitňování předškolního a školního vzdělávání • Podpora rozvoje systému celoživotního učení a zajištění jeho dostupnosti v kraji • Zlepšení propojení vzdělávací sféry s potřebami trhu práce • Posílení spolupráce škol a podnikatelského sektoru • Zvyšování atraktivity vzdělávání v technických a přírodovědných oborech

Kvalitní a zdravé lidské zdroje

• Posílení adaptability a flexibility lidských zdrojů prostřednictvím dalšího vzdělávání

Rozvoj lidských zdrojů Lidské zdroje a vzdělávání pro konkurenceschopnost Lidské zdroje

• Rozvoj vzdělanosti

Ekonomika

• Podpora MSP a inovací

• Spolupráce v oblasti rozvoje lidských zdrojů • Kvalita a relevance ve vzdělávání • Vzdělávání

39

Územní celek Jihočeský kraj

Priorita Konkurenceschopnost regionální ekonomiky a trhu práce

Opatření • Terciární vzdělávání a celoživotní učení • Optimalizace trhu práce

Rozvoj lidských zdrojů

• Vytvoření podmínek pro dosažení nejvyššího možného vzdělání jednotlivců a rozvoj celoživotního učení • Vytvoření podmínek pro trvalé zvyšování kvality vzdělávání a pro zajištění maximální možné efektivity fungování výchovně vzdělávací soustavy v kraji

Produkční základna a ekonomický rozvoj

• Využití nabídky pracovní síly

Středočeský kraj

Lidé v Praze • Zvyšování vzdělanostní úrovně obyvatel Prahy Zdroj: Programy rozvoje územního obvodu krajů; Strategický plán rozvoje hlavního města Prahy; vlastní zpracování Praha

Převážná většina intervencí je realizována prostřednictvím projektů v rámci ESF, tzn. dochází zde k útlumu reálné potřebnosti v krajích na úkor zaměření konkrétních programů (zejména OPVK, OPLZZ). Kraje plní roli zprostředkujících subjektů zejména v případě implementace globálních grantů OP VK – v rámci tzv. decentralizovaného systému podpory. Kromě toho může být kraj příjemcem finančních prostředků z OPVK, tak i OPLZZ. Podobná pravidla platí pro vzdělávací organizace a subjekty zakládané samosprávnými subjekty (obce + kraje). Všechny kraje využívaly ve větší či menší míře prostředky ESF určené na další vzdělávání. Nejvíce výzev pro oblast dalšího vzdělávání vyhlásilo hlavní město Praha, naopak nejméně výzev vyhlásil Středočeský kraj. Tabulka 2.4: Vyhlášené krajské výzvy pro intervence ESF do dalšího vzdělávání Územní celek

Vyhlášené výzvy

Moravskoslezský kraj

1., 2., 3., 4.

Jihomoravský kraj

1., 2., 3., 4.

Kraj Vysočina

1., 2., 3.

Zlínský kraj

1., 2., 3., 4.

Olomoucký kraj

1., 2., 3., 4.

Pardubický kraj

1., 2., 3., 4.

Královéhradecký kraj

1., 2., 3.

Liberecký kraj

1., 2., 3., 4.

Ústecký kraj

1., 2., 3.

Karlovarský kraj

1., 2., 3.

Plzeňský kraj

1., 2., 3., 4.

Jihočeský kraj

1., 2., 3.

Středočeský kraj

1., 2.

Praha

1., 2 ., 3., 4., 5., 6.

Zaměření výzev

• Podpora provázanosti dalšího vzdělávání s počátečním vzděláváním vytvářením vzdělávacích modulů • Podpora vzdělávací nabídky v oblasti dalšího vzdělávání – rozvoj vzdělávacích programů pro vzdělávání dospělých ve školách a dalších vzdělávacích institucí Vzdělávání pedagogů, lektorů, řídících a organizačních pracovníků škol a dalších vzdělávacích a poradenských středisek působících v oblasti specializačního vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj • Poradenství a metodická pomoc při zavádění moderních a inovativních vzdělávacích technologií a metod (pro organizace působící v oblasti specializačního a dalšího vzdělávání a vzdělávání pro udržitelný rozvoj)

• Realizace programů a kurzů dalšího profesního vzdělávání, včetně realizace odborných stáží v rámci systému dalšího profesního vzdělávání pro zaměstnance ohrožené na trhu práce.

Zdroj: Výzvy krajů; vlastní zpracování

40

Z hlediska cílů operačních programů pro čerpání z ESF, vypovídá nejlépe o potřebnosti obsahového zaměření intervencí do dalšího vzdělávání dle krajských specifik OPVK (tvorba kurzů/programů dalšího vzdělávání). V následujících tabulkách jsou zpracovány data ze systému IS MONIT o realizovaných projektech OPVK. Celkově nejvíce těchto projektů bylo realizováno v oboru Vzdělání a výchova, které ale byly ve většině zaměřeny na proškolení samotných lektorů (případně školení manažerů), kteří následně vyučovali v kurzech daného projektu. Z projektů nezaměřených na lektory byly nejvíce realizovány kurzy v oborech Společenské vědy, obchod a právo – z nich zejména kurzy zaměřené na marketing a management. V mnoha oborech realizoval v rámci ČR nejvíce projektů dalšího vzdělávání Moravskoslezský kraj, šlo o obory Vzdělávání a výchova, Humanitní vědy a umění (hlavně cizí jazyky), Společenské vědy, obchod a právo, Přírodní vědy, matematika a informatika a Technické vědy, výroba a stavebnictví. Velké množství projektů v rámci OPVK zaznamenal také Pardubický kraj, kde proběhlo v rámci ČR nejvíce projektů v oborech Zemědělství a veterinářství (na prvním místě spolu s Ústeckým krajem), Zdravotnictví a sociální péče, Služby (zejména v oblasti cestovního ruchu) a v rámci Obecného vzdělání. V rámci celostátní působnosti byl ve všech oborech realizován poměrně nízký počet sledovaných projektů. Počty projektů OPVK v České republice v jednotlivých oblastech působnosti projektů jsou uvedeny v následující tabulce.

41

Tabulka 2.5: Absolutní a relativní počty podpořených realizovaných projektů OPVK dle ISCED Obor vzdělání dle ISCED - široce vymezené obory Kraj

Obecné vzdělání

Počet Celostátní úroveň Jihočeský kraj Jihomoravský kraj Karlovarský kraj kraj Vysočina Královéhradecký kraj Liberecký kraj Moravskoslezský

kraj

%

Vzdělávání a výchova

Počet

%

Přírodní Společenské Humanitní vědy, vědy, obchod vědy a umění matematika a a právo informatika

Počet

%

Počet

%

Počet

%

Technické vědy, výroba a stavebnictví

Zemědělství a veterinářství

Zdravotnictví a sociální péče

Počet

Počet

Počet

%

%

7

2,9

6

1,7

0

0,0

0

0,0

6

4,7

0

0,0

0

0,0

19

7,9

25

9

6,0

10

7,8

3

2,2

3

7,5

26

7,9 % 7,0

19

18

7,3 % 7,6

34

10,8

11

8,6

16

11,5

3

5 13 24 21

2,1 5,4 10,0 8,7

7 17 30 30

6 14 25 20

1,9 4,4 7,9 6,3

4 10 11 8

3,1 7,8 8,6 6,3

4 1 8 13

2,9 0,7 5,8 9,4

1 1 4 2

27

11,2

5 4,4 % 10 8,8 % 17 14,9 % 8 7,0 % 18 15,8

48

15,2

21

16,4

34

24,5

1

7,0 % 7,0 % 2,6 % 6,1 % 5,3 % 6,1 % 100 %

30 38 12 22 19 28 315

9,5 12,1 % 3,8

5 7 12 8 5 10 128

3,9 5,5 9,4 6,3 3,9 7,8 100 %

7 18 8 6 9 12 139

5,0 12,9 % 5,8

2,0 % 5,0 % 8,7 % 8,7 % 52 15,2

5,2 Olomoucký kraj 14 5,8 18 % Pardubický kraj 28 11,6 35 10,2 % 5,5 Plzeňský kraj 17 7,1 19 % 7,9 Středočeský kraj 11 4,6 27 % 7,0 Ústecký kraj 14 5,8 24 % 7,9 Zlínský kraj 23 9,5 27 % Celkem 241 100 343 100 % % Zdroj: IS MONIT, 2012; vlastní zpracování

8

8 8 3 7 6 7 114

7,0 6,0 8,9 100

42

4,3 6,5 8,6 100 %

2

%

Nezačlenitelné programy

Služby

Počet

%

Počet

%

1,7

1

0,5

0

0,0

10,0 % 10,0

2,6 % 16 13,8

19

8,9

1

10,0

28

13,1

1

10,0

3,3 % 3,3 % 13,3 % 6,7 % 3,3

1 0,9 6,9 8 % 12 10,3 % 6,0 7 % 16 13,8

9 8 12 15

4,2 3,8 5,6 7,0

0 1 0 0

0,0 10,0 0,0 0,0

19

8,9

3

30,0

0,0 0 % 5 16,7 % 0,0 0 % 3,3 1 % 5 16,7 % 4 13,3 % 30 100 %

6,9 8 % 19 16,4 % 7,8 9 % 1,7 2 % 2,6 3 % 8,6 10 % 116 100 %

24 31 10 19 5 13 213

11,3 % 14,6 % 4,7

1 0 0 1 2 0 10

10,0 0,0 0,0 10,0 20,0 0,0 100

3

8,9 2,3 6,1 100

Financování projektů z OPVK regionálně rozčleněných podle obsahového zaměření porovnává následující Tabulka 2.6. Na úrovni celostátní působnosti byly z OPVK nejvíce finančně podpořeny projekty s obsahovým zaměřením Přírodní vědy, matematika a informatika a neméně jsou podporovány také projekty v oboru Vzdělávání a výchova. V průměru na jeden projekt připadá 4 446 tis. Kč. Podrobnější údaje za jednotlivé kraje viz tabulka níže. Tabulka 2.6: Průměrné částky podpořených realizovaných projektů OPVK dle ISCED (v tis. Kč) Průměrné částky na podporu projektů Kraj

ČR

Oborové rozčlenění projektů ( ISCED - široce vymezené obory) Společenské Technické Humanitní Přírodní vědy, Zemědělství Zdravotnictví Vzdělávání a vědy, vědy, Nezačlenitelné vědy a matematika a a a sociální Služby výchova obchod a výroba a programy umění informatika veterinářství péče právo stavebnictví 165 054,9 0 0 167 417,9 0 0 0 0 142 564,1

Jihočeský kraj

1 331,8

2 187,9

1 021,4

Jihomoravský kraj

2 927,1

1 760,5

Karlovarský kraj

2 571,0

2 237,6

kraj Vysočina

2 735,3

Královéhradecký kraj

2 407,1

Liberecký kraj Moravskoslezský kraj

1 090,8

273,7

1 705,2

992,7

2 498,4

2 965,0

1 286,7

2 547,4

2 152,2

1 964,3

3 109,6

2 970,2

3 507,8

2 983,9

Olomoucký kraj

3 206,6

Pardubický kraj

2 268,1

Plzeňský kraj

Celkem 137 058,0

846,9

469,3

1 737,6

1 438,5

1 350,0

2 675,7

913,2

2 086,8

2 786,6

2 710,5

2 282,9

2 019,1

3 707,3

1 911,6

2 419,5

2 307,9

2 453,5

1 212,3

3 411,2

3 246,7

4 221,2

2 292,4

2 338,1

2 393,4

1 443,9

1 864,3

2 891,4

1 948,0

1 574,2

2 275,1

2 077,9

2 859,9

2 900,7

2 916,5

2 564,8

3 554,0

2 993,7

3 181,1

3 041,0

3 190,1

3 276,0

3 359,5

1 114,1

2 950,8

3 028,2

3 214,9

3 245,8

3 074,3

2 391,9

2 181,3

1 950,7

0

2 185,1

2 571,9

3 132,4

2 650,6

1 327,1

784,0

1 792,5

1 895,7

1 462,0

2 422,4

2 032,3

2 539,9

1 872,6

2 328,7

5 356,3

1 728,4

1 988,8

2 028,3

0

2 873,4

615,8

3 227,2

2 301,4

Středočeský kraj

2 268,1

2 232,8

2 443,7

1 205,5

3 273,0

0

1 948,6

1 568,1

2 550,6

2 155,9

Ústecký kraj

6 252,7

5 065,2

5 702,0

7 398,3

5 308,9

3 304,5

3 731,6

4 738,5

6 149,2

5 673,4

Zlínský kraj

3 539,2

3 361,2

2 426,0

3 369,3

3 853,9

2 384,2

3 138,5

3 242,4

3 702,4

3 246,4

2 567,7

2 348,5

10 045,7

2 876,6

2 113,8

2 601,6

2 354,0

6 415,4

4 446,0

Celkem 6 243,7 Zdroj: IS MONIT, 2012; vlastní zpracování

43

B.3. Cílové skupiny Obdobně jako v B.2. je při definování regionálního zaměření dalšího vzdělávání na konkrétní cílové skupiny nutné respektovat princip subsidiarity, tzn. postupovat systematickým způsobem s využitím regionálních programů rozvoje dalšího vzdělávání. Všeobecně jsou prioritními cílovými skupinami dalšího vzdělávání zejména: B.3.1. Vlastní zaměstnanci B.3.2. Lidé v produktivním věku B.3.3. Absolventi škol B.3.4. Ženy po návratu z mateřské dovolené B.3.5. Nezaměstnaní B.3.6. Lidé starší 50 let B.3.7. Začínající malí a střední podnikatelé Skupiny B.3.3., B.3.4., B.3.5., B.3.6. jsou rizikovými skupinami na trhu práce. Skupiny B.3.1., B.3.2. a B.3.7 tvoří rozvojový potenciál území. Pro objektivní stanovení intenzity potřebnosti výše uvedených cílových skupin podpory dalšího vzdělávání v novém programovacím období v regionech (krajích) musí být zohledněna potřebnost vyjadřovaná aktéry dalšího profesního vzdělávání. Z provedeného průzkumu vzdělávacích institucí, neziskových organizací a zaměstnavatelů je zřejmá preference podpory dalšího vzdělávání vlastních zaměstnanců. Konkrétní specifika pro regiony soudržnosti uvádí Tabulka 2.7. Tabulka 2.7: Koincidenční matice pro podporu cílové skupiny v programovacím období 2014+ Regiony soudržnosti NUTS 2

Cílová skupina v programovacím období 2014+ Absolvent i škol

Nezaměs tnaní

Lidé v produktivním věku 1 2 3 3 2 3 1 1

Ženy po návratu z mateřské dovolené

Jihovýchod 2 1 1 Jihozápad 2 2 2 Moravskoslezsk 2 2 2 o Praha 2 2 2 Severovýchod 2 2 2 Severozápad 2 2 2 Střední Čechy 1 1 1 Střední Morava 2 1 1 Zdroj dat: Dotazníkové šetření PROCES, 2012 Pozn.: 1 – slabá potřeba podpory, 2 – střední potřeba podpory, 3 – silná potřeba podpory

Vlastní zaměstnanci

Jiné

3 3 3 3 3 3 3 3

1 1 1 1 1 1 1 1

2.3.1 Doporučení druhů škol a institucí jako příjemců podpory V otázce směřování podpory z ESF v dalším programovacím období na určité druhy škol a institucí panují různé názory. V zásadě však není důvod vylučovat z okruhu příjemců podpory na aktivity dalšího vzdělávání žádné typy vzdělávacích subjektů. Jde spíše o to, které z nich by měly být objektem cílené podpory, protože minulá programovací období prokázala, že jejich případný potenciál nebyl dosud dostatečně využit, případně tomu bránily objektivní i subjektivní bariéry. Z analytických výsledků zřetelně vyplývá, že struktura poskytovatelů akreditovaného i neakreditovaného dalšího vzdělávání je již ustálená a dominují v ní především společnosti s ručením omezením a fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění. Do budoucna potřebná role škol jako poskytovatelů dalšího vzdělávání je zatím velmi omezená, ale dá se předpokládat, že se bude měnit i pod vlivem demografického vývoje – úbytek žáků 44

a studentů a snaha o zachování instituce rozšiřováním činností. Proto je nástup škol do sféry dalšího vzdělávání zřejmě nevyhnutelný. Je to „téma“ již několik roků diskutované, bariéry byly a jsou známy (především prioritní a oprávněná orientace učitelů na práci s dětmi a mládeží, nikoliv s dospělými lidmi, kteří již cykly počátečního vzdělávání prošli a navíc získali mnoho životních zkušeností), a také se v činěných pokusech projevily. To na potřebné tendenci nic nemění. Jde spíš o to, jak tomu pomoci: povinnými tréninky učitelů pro práci s dospělými (tréninky, které ale nevedou kolegové učitelé), přísnými certifikačními podmínkami (ty jsou již připraveny), vytvářením okruhů externích spolupracovníků – neučitelů kolem škol provozujících další vzdělávání (kteří by měli také působit jako tutoři), materiální úpravou prostředí pro další vzdělávání ve školách (už samotný vstup do standardní školní třídy s nástěnkami a dalšími znaky pobytu mládeže je odlišný od standardního prostředí, ve kterém obvykle probíhá další vzdělávání). Pro to aby došlo k zapojení škol do dalšího vzdělávání osob, které již školským systémem dávno prošly, které již disponují rozsáhlými praktickými zkušenostmi a očekávají a předpokládají nejen poznatky a transfer zkušeností nových, ale také specifické formy prezentace (v mnoha ohledech odlišných od tradičních školských), je nutno zejména rozšířit kompetence lektorů z řad učitelů v těchto školách. K tomu, aby se situace změnila v poměrně krátké době (tzn. se zahájením nového plánovacího období ESF v roce 2014) je však nezbytné začít s intenzivní implementací těchto doporučení okamžitě, nejlépe s využitím ještě stávajících finančních prostředků ESF. Při zvýšené podpoře dalšího vzdělávání poskytované školami je nutné si uvědomit, že již současná situace mezi vzdělávacími institucemi (subjekty) v ČR je poměrně odlišná oproti situaci v EU. Ve vyspělých ekonomikách EU je 60 % dalšího vzdělávání realizováno nevzdělávacími organizacemi (především průmyslovými podniky), zbývajících 40 % pak realizují instituce vzdělávací (resp. organizace „nakupují“ z tržní nabídky). V České republice je poměr opačný (jak uvádějí zpracovatelé koncepční studie Systémový rozvoj dalšího vzdělávání8). Proto musí být jedním z programových cílů budoucího programovacího období také postupné vyrovnávání tohoto podílu, což ovšem vyžaduje reflexi v obsahovém zaměření na problematiky hlavně projektového řízení při řešení evropských projektů, ale také na výcvik interních lektorů v organizacích. Pro přiblížení se stavu ve vyspělých zemích EU je nutno poskytovat specifickou pomoc zejména malým a středním podnikům, pro které není jednoduché naplňovat především kvantitativní (a tím i kvalitativní) parametry vzdělávacích projektů. Řešení v intenzivnější podpoře jejich spojování je nasnadě a to i za situace, kdy podobné záměry v minulosti i v současnosti neskončily jednoznačným úspěchem. Vzhledem k tomu, že z uvedených údajů v analýze nelze provést důsledné posouzení především efektivity – účelnosti realizace programů dalšího vzdělávání v jednotlivých typech organizací (a na základě tohoto posouzení pak doporučit nejefektivnější organizační formu pro tento typ činností i pro různé druhy obsahů), doporučujeme, aby bylo ještě provedeno podrobnější šetření, které by na uvedené otázky poskytlo kvalifikované odpovědi. Metodicky by se mohlo jednat o šetření v jednom vybraném regionu (případně dvou až tří pro účel srovnávací analýzy). Podíl dotací z ESF pro jednotlivé typy organizací zainteresovaných v dalším vzdělávání by pak mohl v následujícím programovacím období více reflektovat výsledky posouzení efektivity vzdělávání poskytovaného jednotlivými vzdělávacími subjekty. To by především spolu s intenzivně připravovanými standardy kvality dalšího vzdělávání (standardy kvality vzdělávací instituce, lektora, vzdělávacího programu) mohlo vnést kvalitativně nový přístup k řešení mnoha problémů dalšího vzdělávání – mimo jiné i záležitostí finančních. 8

Studie je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

45

2.3.2 Další doporučení Na základě provedené analýzy je možné formulovat další doporučení i v jiných než výše představených oblastech. Doporučení se budou týkat motivace všech skupin zainteresovaných v oblasti dalšího vzdělávání, stejně jako zpřehlednění vzdělávacího systému a kvalifikací. Nezbytným úkolem pro nadcházející programovací období je správně motivovat potenciální účastníky kurzů dalšího vzdělávání. Intervence je v tomto ohledu nutné směrovat na vedoucí zaměstnance a jiné objekty, které k dalšímu vzdělávání pracovníky – občany vyzývají. První podmínkou je posílit u vedoucích jejich motivační schopnosti vůči vzdělávajícím se zaměstnancům. Motivace vedoucího je nezbytná v celém procesu vzdělávání zaměstnance: od stanovení potřeby zdokonalování, přes umožnění pravidelné účasti v programu a průběžné sledování postupu, až po náročné hodnocení přínosů vedoucím. K tomu je nutno naplnit druhou podmínku, kdy pracovník (účastník) musí vědět, že jeho zdokonalení je potřebné a bude také náležitě posouzeno, případně odměněno (nikoli pouze finančně). A dále je potřeba, aby účastník vzdělávacích kurzů věděl, čeho se bude účastnit (dlouholetí lektoři potvrzují, že to není vždy tak samozřejmé), jaký to má pro něj případně pro jeho okolí smysl, a jak budou efekty z účasti na vzdělávání monitorovány. Dosavadní praxe a zkušenosti lektorů a trenérů se zatím spíše kloní k tomu, že u mnoha účastníků i takové základní podmínky pro aktivní účast chybí. Jistěže tato podmínka není realizovatelná u všech typů dalšího vzdělávání, ale především u toho profesního je nezbytná. Z analýzy také vyplývá, že dochází ke stagnaci až mírnému poklesu počtu lektorů, což nelze z hlediska budoucích potřeb v novém programovém období chápat jako pozitivní jev. Znamená to, že opětovný nárůst vzdělávacích aktivit po roce 2014 může způsobit situaci, že pro angažování lektorů na jednotlivé vzdělávací programy nebude dostatečná konkurence, a to je vždy problematické. Navíc to může způsobit, že tzv. „všehoznalé lektorské typy“ budou působit i v tématech, která nejsou jejich přímou odbornou doménou, což má samozřejmě dopad na kvalitu. Z uvedeného rezultuje, že v návrzích cílových skupin, které by měly být do dalšího vzdělávání zapojeny, musí být i skupina potenciálních lektorů – trenérů. Dalším problémem k řešení je nepřehledná situace kvalifikací a vzdělávacího systému jako takového i prohlubující se váha mezi jednotlivými kvalifikacemi. Pro zpřehlednění se zdá být žádoucí začlenit jednotlivé právní předpisy určující kvalifikační předpoklady, příp. normativní vzdělávání pod zastřešující zákon č. 179/2006 Sb., jelikož od doby jeho schválení již v mnoha případech není důvod k existenci celé řady právních předpisů vymezujících dílčí oblasti kvalifikací. Kromě sjednocení důrazu na kvalitu – zejména na kvalitu na výstupy, by mohlo mít sladění legislativy i význam pro zjednodušení právního prostředí a snížení množství právních předpisů. Právní předpisy vhodné pro možné sbližování se zákonem č. 179/2006 Sb. jsou uvedeny v Dílčí zprávě v textu kapitoly 2. 3. Vzhledem k prohlubující se váze uznávání kvalifikací a zároveň i vzhledem k rozšiřujícím se možnostem potřebné kvalifikace získávat, doporučujeme jít dále cestou rozšiřováním možností akreditování programů dalšího vzdělávání jednak na již zavedených ministerstvech, ale také např. na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, případně na Ministerstvu financí ČR. Na základě výše zmíněných konstatování je nutné v doporučeních na orientaci intervencí do dalšího vzdělávání přihlížet také k orientaci intervencí směřující do počátečního vzdělávání. Jde o spojené nádoby, nekvalitní výstupy a výsledky systému počátečního vzdělávání tvoří vstupy do dalšího vzdělávání. Další vzdělávání je stále považováno za nezbytnou součást rozvoje lidských zdrojů, jelikož dokáže efektivněji a pružněji reagovat na potřeby trhu práce.

46

Použité zkratky ČSÚ

Český statistický úřad

DV

Další vzdělávání

EK

Evropská komise

ESF

Evropský sociální fond

EU

Evropská unie

LZ

Lidské zdroje

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí

MŠMT

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MPO

Ministerstvo průmyslu a obchodu

OP

Operační program

OPLZZ

Operační program Lidské zdroje a zaměstnanost

OPVK

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost

OPPA

Operační program Praha – Adaptabilita

ROP

Regionální operační program

SR

Státní rozpočet

ÚP

Úřad práce

47