Analýza mandatorních výdajů vybraného podniku

Bankovní institut vysoká škola Praha

Analýza mandatorních výdajů vybraného podniku Diplomová práce

Eva Šebestová Hovorková

duben 2014

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Analýza mandatorních výdajů vybraného podniku Diplomová práce

Autor:

Eva Šebestová Hovorková Studijní obor Finance

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Vojtěch Chlubna

duben 2014

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Hluboké nad Vltavou dne 30. 4.2014


Poděkování Tímto bych ráda poděkovala Ing. Vojtěchu Chlubnovi, vedoucímu mé diplomové práce, za jeho připomínky, rady a metodické vedení, zvláště potom za jeho ochotu, vstřícnost a čas, který mi věnoval. Děkuji.


Anotace Obsahem této diplomové práce je zpracování přehledu zákonných předpisů s finančními dopady na malou společnost a analýza těchto finančních dopadů u vybraného malého podniku. Tyto finanční dopady ve formě nákladů společnosti jsou zde nazývány mandatorními výdaji. Mezi nejvýznamnější mandatorní výdaje patří náhrady mezd, sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem za zaměstnance a daně. Jejich podrobné analýze a kvantifikaci věnuje práce velkou pozornost. Dalším druhem mandatorních výdajů, jimiţ se tato práce zabývá, jsou náklady na plnění zákonných poţadavků v rámci samotného provozu společnosti, tzv. komplianci. Patří mezi ně např. náklady vynaloţené na pojistné u zákonného pojištění odpovědnosti či zákonem vyţadovaná školení v rámci podniku. Práce dále zkoumá, jaký je vzájemný poměr jednotlivých sloţek mandatorních výdajů a jejich celkový podíl na provozních nákladech souvisejících s tvorbou přidané hodnoty. Práce se zabývá i moţnostmi tyto výdaje sníţit a v závěru práce uvádí některá doporučení.

Klíčová slova: mandatorní výdaje, pracovněprávní vztahy, náhrada mzdy, odvody ze mzdy, daně, bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Annotation This master thesis contains a review of legal regulations that have financial impacts on a selected small company, as well as the analysis of these financial impacts for a particular small company. The thesis calls these financial impacts in the form of company spendings „mandatory expenditures“. Most significant mandatory expenditures comprise of wage compensations, social welfare and health care program contributions paid by the employer for employees, as well as taxes. The thesis attends to the analysis of those with great detail. Another type of mandatory expenditures reviewed in this paper is the spendings on compliance throughout the company operations. These include, for example, the cost of liability insurance premiums or mandatory employee training. The thesis further analyses the proportions of individual mandatory expense allocations as well as the ratio between mandatory expenses and operating costs related to generating added value. Finally, the thesis also elaborates on possibilities of reducing mandatory expenses, giving some recommendations in the closing chapter.

Key words: mandatory expenditures, labor relations, wage compensations, wage deductions, taxation, occupational safety and health

Obsah 1.

Relevantní zákonné předpisy a jejich finanční dopady ............................................... 11 1.1 Pracovněprávní vztahy, sociální zabezpečení a zdravotní pojištění ........................ 11 1.1.1 Pracovněprávní vztahy .................................................................................... 11 1.1.2 Alternativa k zaměstnávání ............................................................................. 12 1.1.3 Mzda, náhrady mzdy a jiné související mandatorní výdaje............................. 14 1.1.4 Zákony a předpisy v souvislosti se systémem sociálního zabezpečení, systémem zdravotního pojištění a podpory zaměstnanosti, a jejich finanční dopady . 22 1.1.5 Systém sociálního zabezpečení v ČR .............................................................. 22 1.1.6 Systém zdravotního pojištění v ČR ................................................................. 26 1.1.7 Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů .................................. 29 1.2 Daně a poplatky ....................................................................................................... 32 1.2.1 Daň z příjmů právnických osob ....................................................................... 33 1.2.2 Daň z přidané hodnoty..................................................................................... 37 1.2.3 Daně spotřební ................................................................................................. 40 1.2.4 Daň silniční a dálniční kupony ........................................................................ 41 1.2.5 Daň z nemovitých věcí .................................................................................... 44 1.2.6 Ekologické daně .............................................................................................. 45 1.2.7 Poplatky ........................................................................................................... 46 1.2.8 Shrnutí mandatorních výdajů na daně a poplatky ........................................... 46 1.3 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, poţární ochrana a bezpečnost .................... 48 1.3.1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ............................................................. 48 1.3.2 Poţární ochrana ............................................................................................... 50 1.3.3 Školení předepsaná zákonem........................................................................... 51 1.3.4 Shrnutí mandatorních výdajů na BOZP a PO .................................................. 53 1.4 Pojištění ................................................................................................................... 54 1.4.1 Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla ..... 54 1.4.2 Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy 55 1.4.3 Shrnutí mandatorních výdajů na pojištění ....................................................... 56 1.5 Oborově specifické předpisy a normy ..................................................................... 57 1.6 Shrnutí relevantních zákonných předpisů a jejich finančních dopadů .................... 57

2. 3.

Základní údaje o analyzované společnosti .................................................................. 59 Kvantifikace finančních dopadů a analýzy pro vybraný podnik (společnost XY) ...... 62 3.1 Pracovněprávní vztahy ve společnosti XY .............................................................. 62 3.1.1 Mzdy, náhrady mzdy a související náklady ve společnosti XY ...................... 62

5

3.1.2 3.1.3

Výdaje na odvody do systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění 68 Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů ve společnosti XY .... 70

3.2 Daně a poplatky ....................................................................................................... 72 3.2.1 Kvantifikace jednotlivých druhů daní a poplatků ve společnosti XY ............. 72 3.2.2 Shrnutí daní a poplatků ve společnosti XY ..................................................... 75 3.3 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, poţární ochrana a bezpečnost ve společnosti XY 76 3.3.1 Kvantifikace mandatorních výdajů na BOZP a PO ve společnosti XY .......... 77 3.3.2 Shrnutí mandatorních výdajů na BOZP a PO ve společnosti XY ................... 78 3.4 Náklady na mandatorní pojištění ve společnosti XY .............................................. 78 3.4.1 Kvantifikace nákladů na zákonné pojištění ..................................................... 78 3.4.2 Shrnutí nákladů na zákonné pojištění .............................................................. 79 3.5 Oborově specifické předpisy ................................................................................... 80 3.5.1 Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů .............................. 80 3.5.2 Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení ......................................... 82 3.5.3 Shrnutí finančních dopadů oborově specifických předpisů ............................. 83 3.6 Shrnutí finančních dopadů a analýza mandatorních výdajů ve společnosti XY ..... 84 3.6.1 Náhrady mezd, sociální a zdravotní pojištění.................................................. 84 3.6.2 Daně a poplatky ............................................................................................... 86 3.6.3 Mandatorní výdaje na BOZP, PO a školení řidičů .......................................... 88 3.6.4 Náklady na mandatorní pojištění ..................................................................... 88 3.6.5 Náklady na odborná školení a přezkoušení ..................................................... 89 3.6.6 Mandatorní výdaje v kontextu nákladů na provoz společnosti XY................. 89 4. 5. 6. 7. 8.

Závěry a doporučení .................................................................................................... 91 Seznam pouţité literatury a pramenů .......................................................................... 97 Seznam zkratek .......................................................................................................... 101 Seznam tabulek .......................................................................................................... 102 Seznam příloh ............................................................................................................ 104

6

Úvod Malé a střední podniky v české ekonomice Podpora podnikání a rozvoje soukromého podnikatelského sektoru, zejména podpora podnikání malých a středních podniků, je jiţ několik let deklarovaným cílem vlád nejen České republiky, ale i celé Evropské unie. Důvodem k této vysoké pozornosti je skutečnost, ţe malé a střední podniky tvoří základní zdroj pracovních příleţitostí a konkurenceschopnosti českého i evropského hospodářství v porovnání s ostatními ekonomikami ve světě, jakoţ i základní zdroj tvorby produktu. V České republice bylo v roce 2011 celkem 930 940 malých a středních podniků (MSP), coţ představuje 99,9 % všech zde registrovaných podniků. To zhruba odpovídá podílu v EU-27, kde tento podíl činí 99,8%. Počet velkých podniků v ČR činil 1 379 subjektů. Malé a střední podniky v ČR daném roce zaměstnávaly 2 388 642 ekonomicky aktivních obyvatel, tj. 69,9%, přičemţ tento podíl v EU-27 dosahoval obdobných 67,4%. Velké podniky pak v roce 2011 v ČR zaměstnávaly 1 026 940 lidí, z celkově ekonomicky aktivních 5,15 mil. obyvatel. Výše přidané hodnoty pro MSP dosahovala v daném roce 46 mld. EUR (55,9 %) a pro velké podniky 36 mld. EUR (44,1 %). Pro EU-27 je podíl přidané hodnoty vytvořené malými a středními podniky vyšší, a to 58,1 % oproti podílu 41,9 % vytvořenému podniky velkými1. V podrobnějším dělení jsou potom nejpočetnější skupinou MSP drobní podnikatelé zaměstnávající maximálně devět osob, kteří v segmentu MSP v letech 2003 – 2010 tvořili necelou polovinu (45,5%) a na poskytování pracovních příleţitostí se podíleli zhruba jednou čtvrtinou (25,8 %).2 Ve světle výše uvedeného je moţné vnímat jako poměrně alarmující, ţe v roce 2012 zkrachovalo nejvíce firem a ţivnostníků v historii České republiky. V přepočtu jich kaţdý loňský pracovní den skončilo téměř patnáct, z čehoţ více neţ polovina byli ţivnostníci (osoby samostatně výdělečně činné). Celkem zbankrotovalo 3 692 společností a podnikatelů3. V těchto souvislostech je mým záměrem analyzovat výši mandatorních výdajů na mikroekonomické úrovni a zjistit jejich výši pro hypotetický malý podnik s počtem devíti zaměstnanců, s hodnotami vypočítanými z dostupných statistických údajů pro danou velikost a odvětví, a poté analyzovat výši skutečně vynaloţených mandatorních výdajů

1

Zdroj: EU: Přehledu údajů SBA 2012 Evropské komise pro Českou republiku a ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: výkaz Práce a mzdy, míra ekonomické aktivity a ekonomicky aktivní obyvatelstvo. 2 Zdroj: KUPKA Václav, Ing.: Krátká tématická analýza Malé a střední podniky (jejichz místo a role v České ekonomice 3 Zdroj: CRIF – Czech Credit Bureau: Tisková zpráva 02.04.2014: V březnu zbankrotovalo ještě více ţivnostníků neţ v únoru. Prudce přibývá návrhů na jejich bankrot.

7

jednoho konkrétního podniku, s cílem určit, zda se nejedná o nadměrné zatíţení ze strany státu. Ačkoli nelze z takto malého analyzovaného vzorku činit důvěryhodná zobecnění, bude-li podíl mandatorních výdajů relativně vysoký, a zároveň, budou-li hodnoty vybraného podniku odpovídat statistickým hodnotám v daném odvětví, mohl by to být podnět k analýze na větším vzorku malých a středních podniků. Za vysoký podíl povaţuji mandatorní výdaje překračující hranici 30 % nákladů vynakládaných na tvorbou přidané hodnoty. Cíl práce a pracovní teze Cílem práce je uvést hlavní obecně platné zákonné předpisy s finančními dopady na podnikatele a stanovit výslednou výši těchto dopadů na mikroekonomické úrovni obecně prostřednictvím příkladu hypotetického podniku zaloţeného na průměrných statistických údajích zjištěných pro danou velikost a odvětví, také analyzovat výši skutečných mandatorních výdajů u vybraného malého podniku a uvést případná doporučení. V rámci této analýzy půjde o určení druhů mandatorních výdajů takového podniku, zjištění jejich výše v daném druhovém členění, zjištění podílu na celkových nákladech a porovnání oproti statistickým hodnotám v odvětví, do nějţ tento podnik spadá. V případě, ţe je podíl mandatorních výdajů na nákladech podniku vynakládaných na tvorbu přidané hodnoty vysoký, lze usuzovat na nadměrnou zátěţ ze strany státu. Je nutné zmínit, ţe většina těchto nákladů podnik zatěţuje bez ohledu na momentální úspěšnost při tvorbě výnosů či snahy o úspory a má přímý dopad na tvorbu cen na trhu. V ţádném případě nehodlám zpochybňovat či polemizovat o nutnosti či vhodnosti souvisejících norem a předpisů a chci pevně věřit, ţe naprostá většina z nich má své opodstatnění. Velmi často se však v souvislosti s právnickými osobami hovoří o dani z příjmu právnických osob a ostatní odvody do státního rozpočtu a ekonomiky celkově se naprosto opomíjejí. Domnívám se, ţe jiné mandatorní výdaje, které na rozdíl od daně z příjmů právnických osob nezávisí na výši zisku společnosti, jsou ve svém součtu mnohem vyšší. Pracovní teze: 1. Vybraný malý podnik svou výkonností a ostatními parametry odpovídá statistickým hodnotám pro odvětví, do nějţ z hlediska zařazení CZ-NACE spadá a výsledky analýzy lze pro podniky ve stejné velikostní kategorii v tomto odvětví povaţovat za reprezentativní 2. Daň z příjmů právnických osob není dominantní poloţkou v mandatorních výdajích. 3. Vybraný malý podnik trpí nadmírou mandatorních výdajů. Tato nadmíra mandatorních výdajů je definována jako podíl vyšší neţ 30 % nákladů vynakládaných na tvorbu přidané hodnoty v podniku.

8

Mandatorní výdaje O mandatorních výdajích se obvykle hovoří v souvislosti se státním rozpočtem, avšak obecně se jedná o výdaje, které jsou externě stanoveny např. zákonem či jinými platnými předpisy a nelze je tedy větší měrou při plánování rozpočtu účinně ovlivnit. Mandatorní výdaje popsané a kvantifikované v této práci je moţné rozdělit do dvou skupin, a to: a) mandatorní výdaje na přímé odvody do státního rozpočtu a parafiskálních fondů, a b) mandatorní výdaje vynakládané podnikem na tzv. komplianci, neboli zajištění souladu s pracovněprávními a bezpečnostními předpisy. Ohledně přímých odvodů do státního rozpočtu se bude jednat především o náklady a výdaje související se systémy sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění a podporou zaměstnanosti, s daňovým systémem a různými poplatky. Mandatorní výdaje komplianční se budou týkat především plnění pracovněprávních předpisů a předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany při práci, jakoţ i plnění oborově specifických předpisů a norem. Jedná se např. o náhrady mezd, nákup potřebných pracovních pomůcek a vybavení, školení zaměstnanců, atp. Za mandatorní výdaje jsou v této práci povaţovány významné, zákonem stanovené odvody a výdaje související s plněním zákonných norem při stavu zaměstnanců, technického zařízení a budov, jak jsou podnikem pouţívány. Nebudu tedy vylučovat např. spotřební daně z pohonných hmot s odůvodněním, ţe ve firmě přece zákonem nejsou ţádná auta poţadována, neboť pracovníci mohou jezdit na kole. Věřím, ţe kaţdý rozumně uvaţující člověk uzná, ţe takové opatření ke sníţení úhrady spotřební daně z pohonných hmot by bylo silně kontraproduktivní. Definice malých a středních podniků Za „malé a střední podniky“ se v českém prostředí povaţují drobní, malí a střední podnikatelé, definovaní takto: 1) za drobného, malého a středního podnikatele se povaţuje podnikatel, pokud a) zaměstnává méně neţ 250 zaměstnanců, a b) jeho aktiva / majetek nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 mil. EUR nebo má obrat / příjmy nepřesahující korunový ekvivalent 50 mil. EUR. 2) za malého podnikatele se povaţuje podnikatel, pokud: a) zaměstnává méně neţ 50 zaměstnanců, a b) jeho aktiva/majetek, nebo obrat/příjmy nepřesahují korunový ekvivalent 10 mil. EUR. 3) za drobného podnikatele se povaţuje podnikatel, a) pokud zaměstnává méně neţ 10 zaměstnanců, a b) jeho aktiva/majetek nebo obrat/příjmy nepřesahují korunový ekvivalent 2 mil. EUR

9

Dosažený stupeň poznání I přes poměrně dlouhé hledání jsem nenalezla literaturu, která by se věnovala takto komplexnímu pojetí mandatorních nákladů podniku na mikroekonomické úrovni. Většina nalezených zdrojů pracuje s makroekonomickými veličinami pro účely zjišťování takových údajů jako je HDP a obecné daňové zatíţení, případně analyzují jednotlivé části mandatorních výdajů. Poměrně dobře popisuje problematiku pracovněprávních předpisů v oblasti managementu kvality, environmentu a bezpečnosti práce kniha Jaromíra Vebera: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce4, která se ovšem věnuje pouze platné legislativě a povinnostem, jeţ z ní pro podniky vyplývají, avšak neobsahuje výsledné dopady v praxi a z toho vyplývající výdaje. Dobře je v literatuře zmapována problematika daní a odvodů do fondů sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění (např. v knize Veřejné finance autorek Hamerníkové a Maaytové5 nebo Daňová teorie a politika autorky Květy Kubátové6), avšak ani zde není uvedena hlubší analýza těchto odvodů v kontextu podniku. Z tohoto důvodu vidím svoji diplomovou práci v tomto uceleném pojetí jako originální, kdy těţištěm hodnotové analýzy na mikroekonomické úrovni budou statistické hodnoty známé pro danou velikost a odvětví a údaje zjištěné u konkrétního vybraného podniku. Zvolené metody zpracování Pro zpracování své diplomové práce jsem pro teoreticko-popisné části pouţila metodu výzkumu od stolu (desk research), kdy pouţitá data zahrnují běţně dostupné zákony a předpisy v platném znění, jak jsou uvedeny v Seznamu pouţité literatury a pramenů, dále data běţně dostupná z webových stránek Českého statistického úřadu a data veřejně dostupná z finančních výkazů, především výsledovky a rozvahy a analytických účtů zvolené konkrétní společnosti. Doplňující informace a odhady jsem získala dotazováním v analyzované společnosti a pohovorem s externí účetní této společnosti. Pro zjišťování konkrétní výše ceny např. pracovních pomůcek jsem pouţila údaje běţně dostupné na internetu na webových stránkách e-obchodů. Pro tabulkové výpočty jsem pouţila software Microsoft Office Excel7.

4

VEBER J. a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce, 2. aktualizované vydání, HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance: s komentářem změn ... 5., aktualiz. vyd. 6 KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualiz. vyd. 7 Microsoft(R) Office Excel (R) 2007 (12.0.6665.5003) SP3 MSO (12.0.6662.5000) 5

10

1. Relevantní zákonné předpisy a jejich finanční dopady Tato kapitola uvádí výčet hlavních zákonných předpisů s největšími finančními dopady na podnikatelské subjekty, a to v členění na: 1. 2. 3. 4. 5.

Pracovněprávní vztahy, sociální zabezpečení, zdravotní pojištění Daně a poplatky Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, poţární ochrana a bezpečnost Pojištění Oborově specifické předpisy a normy

U kaţdé oblasti je vţdy uvedena konkrétní zákonná úprava a v čem spočívají její finanční dopady, jejich obecná výše.

1.1 1.1.1

Pracovněprávní vztahy, sociální zabezpečení a zdravotní pojištění Pracovněprávní vztahy

Základním pracovněprávním předpisem je zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, který vymezuje pracovněprávní vztahy, jejich smluvní strany a způsoby vzniku, změn a zániku, jakoţ i vymezuje, co je to rovné zacházení, stanoví zákaz diskriminace a upravuje různé podmínky a situace, jeţ mohou nastat v zaměstnaneckém poměru i při jiných způsobech zaměstnávání, např. z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dalšími souvisejícími předpisy jsou zejména předpis č. 567/2006 Sb. Minimální mzda a příplatky ke mzdě a zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákoník práce vymezuje podmínky pro následující tři typy pracovněprávních vztahů. Pracovní poměr zaloţený pracovní smlouvou Pracovní poměr je základní pracovněprávní vztah a zakládá se výhradně písemnou pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Zákoník práce stanoví zaměstnavateli povinnosti zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. Z hlediska mandatorních výdajů je u pracovního poměru důleţitá povinnost zaměstnavatele platit zaměstnanci mzdu, náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti, náhrady mzdy za dobu dovolené, mzdu ve dnech státních svátků a svátků, odstupné při ukončení pracovního poměru, nárok zaměstnance na dovolenou a povinnost zaměstnavatele platit za zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Tyto povinnosti zaměstnavatele jsou podrobněji uvedeny dále.

11

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Jako určitou alternativu k pracovní smlouvě, kterou se mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem zakládá pracovní poměr, je moţné vnímat dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Dohoda o provedení práce Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší neţ 300 hodin v kalendářním roce (do 1. 1. 2012 celkem 150 hodin). Na práci konanou na základě Dohody o provedení práce se vztahují podmínky pro výkon práce v pracovním poměru, avšak s výjimkou odstupného, dovolené, skončení pracovního poměru a cestovních náhrad. Musí být respektována sazba minimální mzdy. Zaměstnanci pracující na dohodu o provedení práce jsou nově od 1. 1. 2012 účastni na nemocenském pojištění, avšak pouze v kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, v nichţ dosáhli započitatelného příjmu z dohody vyššího neţ 10 000 Kč. Dohoda o pracovní činnosti Dohodu o pracovní činnosti je moţné uzavřít na práci, jejíţ rozsah nepřekračuje v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Tato týdenní pracovní doba se posuzuje za celou dobu platnosti Dohody, nejdéle však za 52 týdnů. Obecně se na vztah na základě Dohody o pracovní činnosti vztahuje úprava pro výkon práce v pracovním poměru, avšak zaměstnanec nemá nárok na odstupné, není mu stanovena pracovní doba a doba odpočinku a nemá ţádná práva ohledně překáţek na straně zaměstnance. Dohoda o pracovní činnosti je tedy výhodná v situaci, kdy moţnosti zaměstnanci nedovolují zaměstnání na plný pracovní úvazek. Zaměstnavatel je povinen respektovat minimální mzdu, strukturu sjednané dohody však ţádný předpis nestanoví a ponechává tak v této věci volnost účastníkům tohoto vztahu.

1.1.2

Alternativa k zaměstnávání

Mezi vyuţívané alternativy k zajišťování podnikatelské činnosti podniku vlastními zaměstnanci patří především subdodavatelská práce. V praxi se obvykle jedná o najímání jiných samostatných podnikatelů (osob samostatně výdělečně činných, v této práci dále také OSVČ). Osoby samostatně výdělečně činné Osoby samostatně výdělečně činné spadají pod definici drobného podnikatele a jejich podnikání je upraveno zákonem č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Jedná se většinou o fyzické osoby – podnikatele, kteří podnikají vlastním jménem, na vlastní účet a zodpovědnost na základě ţivnostenského oprávnění (odtud také běţně uţívaný název

12

„ţivnostník“). Většina OSVČ podniká v tzv. samozaměstnání a nebo ve sdruţení, mohou však mít i zaměstnance. Osoby samostatně výdělečně činné mají v systému sociálního zabezpečení a daňovém systému určité úlevy. Jedná se především o tzv. výdajové paušály, které ovlivňují i výši odvedeného pojistného na sociální zabezpečení, zdravotní pojištění a daňovou povinnost, neboť důleţitou částí výpočtu pojistného na sociální zabezpečení je způsob stanovení daňového základu. Pro většinu OSVČ je výdajový paušál stanoven ve výši 60 %. Pro řemeslné ţivnosti a zemědělskou výrobu, lesní a vodní hospodářství je moţné odečítat paušální výdaje ve výši 80 %. Svobodná povolání, příjmy z autorských práv, podnikání podle zvláštních předpisů mohou uplatňovat výdaje paušálem 40 % a příjmy z pronájmu ve výši 30 %. U mnoha ţivnostníků v důsledku odpočtu výdajových paušálů zdanitelný příjem nedosahuje nezdanitelného minima. Z tohoto důvodu je pro osoby samostatně výdělečně činné stanoven na základě průměrné a minimální mzdy minimální roční vyměřovací základ a tomu odpovídající minimální měsíční zálohy na pojistné. Vzhledem k tomu, ţe náklady na sociální pojištění jsou v rámci mandatorních výdajů podniku jedny z nejvýznamnějších – jak bude prokázáno v dalších kapitolách – tyto úlevy práci osob samostatně výdělečně činných značně zlevňují. Podniku navíc odpadají starosti s organizací dovolené a nadbytečnou pracovní silou v případě neočekávaného poklesu zakázek a úbytku práce pro řadové zaměstnance, neboť k OSVČ podnik obvykle nemá ţádné jiné závazky neţ povinnost uhradit jiţ odvedenou práci. Zákaz provádění závislé práce subdodavatelsky Při zadávání pracovních úkolů subdodavatelsky je nutné věnovat pozornost zákazu práce závislé, tzv. švarcsystému. Tento systém je v České republice nezákonný a Úřad práce jej poměrně přísně kontroluje. V podstatě se jedná o případ, kdy zaměstnanci sice pracují v závislém vztahu, avšak na ţivnostenský list. Zaměstnavatel k nim tudíţ nemá stejné povinnosti jako k zaměstnancům a neplatí za ně odvody. Podle § 3 Zákoníku práce můţe být závislá práce vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu. Znaky závislé práce  činnost je vykonávána jménem zaměstnavatele,  podle jeho pokynů,  a na jeho právní a ekonomickou odpovědnost Tam, kde jsou tyto znaky v činnosti konané fyzickou osobou pro jinou fyzickou osobu nebo právnickou osobu naplněny, musí být na danou činnost uzavřen pracovněprávní vztah.

13

1.1.3

Mzda, náhrady mzdy a jiné související mandatorní výdaje

Mzdy V naší kultuře zcela pochopitelnou povinností, taktéţ vyplývající ze Zákoníku práce, je povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, přičemţ platem jsou odměňováni zaměstnanci státu, jeho organizačních sloţek, územních samosprávných celků, státních fondů a příspěvkových organizací, zatímco mzdou jsou odměňováni zaměstnanci ostatních zaměstnavatelů. Mzdou se potom rozumí peněţitá plnění nebo plnění peněţité hodnoty, tj. naturální mzdy, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci za vykonanou práci. U malých a středních podniků budeme tedy hovořit pouze o mzdě. V České republice stát předpisem č. 567/20068 stanoví tzv. minimální mzdu a její příplatky. Ačkoli je minimální mzda stanovena zákonem, nepovaţuji ji za skutečný mandatorní výdaj. Minimální mzdu podle odhadů ministerstva práce a sociálních věcí pobírají zhruba tři procenta pracujících, tedy 100 – 120 tisíc lidí. Naprostá většina pracujících pracuje za smluvní mzdy, u kterých o mandatorním výdaji v ţádném případě hovořit nelze. V současné době (od poloviny roku 2012) je minimální mzda stanovena na 8 500 Kč měsíčně a základní hodinová sazba je stanovena na 50,60 Kč. V roce 2011 byla stanovena na 8 000 Kč a základní hodinová sazba na 48,10 Kč. Z minimální mzdy se vypočítávají některé sloţky mandatorních výdajů, např. zdravotní pojištění za zaměstnance za dny neplaceného pracovního volna nebo neomluvené absence v práci. Mzda hraje hlavní roli ve výpočtu významných mandatorních výdajů, jako jsou náhrada mzdy v době pracovní neschopnosti, náhrada mzdy za dovolenou, placené státní svátky, odvody na sociální a zdravotní pojištění, a také odstupné při ukončení pracovního poměru. Analýza těchto výdajů je uvedena dále. Pro doplnění údajů o mzdách v České republice uvádím následující data: Tab. č. 1 Základní údaje o mzdách v České republice v letech 2011 - 2013 2011

2012

2013

Minimální mzda v ČR

8 000 Kč

8 000 Kč/8 500 Kč

8 500 Kč

Průměrná mzda v ČR

23 726 Kč

24 408 Kč

25 122 Kč

Medián mezd v ČR

21 015 Kč

21 615 Kč

21 154 Kč

Průměrná mzda v odvětví obchodu

21 991 Kč

22 439 Kč

Není k dispozici

Zdroj: vlastní zpracování z dat Českého statistického úřadu, výkaz Práce a mzdy

8

Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a o nejniţších úrovních zaručené mzdy

14

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Zákoník práce, § 191, stanoví, ţe zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, mimo jiné, po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti, po dobu nařízené karantény, po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené a po dobu ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiného člena domácnosti v zákonem stanovených případech. Od 1. 1. 2009 došlo k zavedení povinnosti zaměstnavatele vyplácet (dle § 192 zákoníku práce) zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo mu byla nařízena karanténa, náhradu mzdy v době prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti. Tato doba byla v období od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013 v rámci vládního balíčku úsporných opatření prodlouţena na 21 kalendářních dnů. Od 15. dne nemoci vyplácí (resp. od 22. dne nemoci vyplácela) nemocenské dávky Česká správa sociálního zabezpečení. Zaměstnavatel poskytuje náhradu mzdy za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, přitom za první tři pracovní dny (nejvýše však za 24 odpracovaných hodin) náhrada mzdy nenáleţí. Při karanténě náleţí náhrady mzdy od prvního dne. Následující tabulka uvádí náhrady mzdy, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit dva týdny pracovní neschopnosti (10 pracovních dnů) pro vybrané mzdové úrovně: Tab. č. 2: Náhrada mzdy za 2 týdny pracovní neschopnosti Poznámka

Mzdová úroveň

2011

2012

2013

2014

Základní mzda 2011

8 000 Kč

2 058 Kč

2 058 Kč

2 058 Kč

2 058 Kč

Průměrná mzda 2011

23 726 Kč

6 102 Kč

6 102 Kč

6 102 Kč

6 102 Kč

40 000 Kč

8 626 Kč

8 626 Kč

8 867 Kč

8 880 Kč

Zdroj: vlastní zpracování za použití kalkulaček MPSV pro výpočet náhrad mzdy9

POZN: Rok 2014 má, stejně jako rok 2012, 252 pracovních dnů, tj. 2016 pracovních hodin. S placenými svátky má 261 pracovních dní, tj. 2088 pracovních hodin. Přepočtený počet pracovních hodin v měsíci činí 168 hodin, na průměrných 14 dnů pracovní neschopnosti připadá 80 pracovních hodin při osmihodinové pracovní době. Ze shora uvedené Tab. č. 2 vyplývá, ţe se výše náhrady mzdy za dvoutýdenní pracovní neschopnost od roku 2011 do roku 2014 téměř nezměnila. Z mikroekonomického hlediska jen velmi nepatrný rozdíl nastal v roce 2013 a 2014 u vyšších příjmových skupin a to v celkem zanedbatelné výši: pro mzdovou úroveň 40 000 Kč se jedná o 241 Kč za 10 pracovních dnů dočasné pracovní neschopnosti. 9

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Kalkulačky pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2011, 2012, 2013 a 2014 [software],

15

Poměrně významný rozdíl však nastal rozhodnutím o prodlouţení doby pro náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti a to na jiţ zmíněných 21 dnů. Při třítýdenním reţimu by v roce 2011 (stejně jako v letech 2012 a 2013) vypadala náhrada mzdy vyplácená zaměstnavatelem jednomu zaměstnanci nemocnému 21 dnů takto: Tab. č. 3: Náhrada mzdy v roce 2011 za 3 týdny pracovní neschopnosti Poznámka

Hrubá mzda

Náhrada mzdy od zaměstnavatele za 21 dnů pracovní neschopnosti

Minimální mzda 2011

8 000 Kč

3 086 Kč


23 726 Kč

9 152 Kč

40 000 Kč

12 938 Kč

Zdroj: vlastní zpracování za použití kalkulačky MPSV pro výpočet náhrad mzdy 20118

Z porovnání Tab. č. 3 s Tab. č. 2 vyplývá, ţe prodlouţením doby náhrady mzdy došlo k navýšení nákladů podniku v řádu tisíců korun. Ze statistik10. (a také vlastní zkušenosti) je moţné dovodit, ţe délka běţné pracovní neschopnosti trvání 21 ani 15 dnů obvykle nedosahuje. Počet průměrně prostonaných dnů v podniku se dá odvodit z průměrného procenta pracovní neschopnosti, vynásobíme-li jej počtem pracovních dnů v roce. Průměrné procento pracovní neschopnosti je procento pojištěnců, kteří v průměru denně chybí na pracovištích z důvodu pracovní neschopnosti pro nemoc či úraz. Zohledňuje jak celkový počet případů pracovní neschopnosti (jak často lidé do pracovní neschopnosti nastupují), tak i průměrné trvání jednoho případu. V roce 2011 dosahovalo hodnoty 3,638 %, v roce 2012 hodnoty 3,452 % a pro první pololetí roku 2013 hodnoty 3,988 % Údaje pro druhou polovinu roku 2013 a rok 2014 nejsou ke dni zpracování této diplomové práce k dispozici. V přepočtu na pracovní dny to znamená, ţe byl kaţdý zaměstnanec nepřítomen na pracovišti z důvodu nemoci či úrazu v průměru 9,27 dnů v roce 2011, celkem 8,7 dnů v roce 2012 a (pokud nedojde k výrazné změně hodnoty za druhé pololetí 2013) 10,41 dnů v roce 2013.

10

Zdroj.:ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Tab. 1301 Zdravotnictví v České republice – vybrané ukazatele (online).

16

Následující Tab. č. 4 ukazuje vliv průměrného procenta pracovní neschopnosti v letech 2011, 2012 a 2013 na vyplacené náhrady za rok. Tab. č. 4: Průměrná náhrada zaměstnanci za rok pro různé mzdové úrovně Mzdová úroveň

Poznámka Základní mzda Průměrná mzda 2011

2011

2012

2013

8 000 Kč

1 903 Kč

1 723 Kč

2 062 Kč

23 726 Kč

5 644 Kč

5 110 Kč

6 114 Kč

40 000 Kč

7 979 Kč

7 224 Kč

8 644 Kč

Zdroj: vlastní zpracování z dat ČSU a kalkulačky MPSV pro výpočet náhrad mzdy

Při průměrné mzdě roku 2011 tedy zaměstnavatelé vyplatili kaţdému svému zaměstnanci v letech 2011 – 2013 na náhradách mzdy 5 110 – 6 114 Kč. Zprůměrované údaje jsou pochopitelně zavádějící. Jedná se o aplikaci obecné informace o době trvání nemoci a počtu nemocných na všechny pracovníky. Jeden závaţně nemocný člověk průměrnou hodnotu značně vychýlí. Výše náhrad se také bude lišit u podniků s menším počtem zaměstnanců a větším platovým rozmezím. Na velkém vzorku by se však hodnoty měly přibliţovat hodnotám vypočteným v Tab. č. 4. Dovolená a náhrada mzdy za dobu dovolené Zákoník práce, část devátá, Hlava I, upravuje podmínky nároku zaměstnance na dovolenou. Na dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně 4 týdny má nárok zaměstnanec, který v nepřetrţitém pracovním poměru u jednoho zaměstnavatele vykonával práci alespoň 60 dnů v kalendářním roce. Zaměstnanec má nárok na poměrnou část dovolené v trvání jednoho dne za kaţdý odpracovaný kalendářní měsíc. Pro účely dovolené se za výkon práce povaţuje doba čerpání mateřské dovolené. Doba pracovní neschopnosti s výjimkou pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklého při plnění pracovních úkolů se za výkon práce nepovaţuje. Pokud v době dovolené připadne na obvyklý pracovní den svátek, nezapočítává se tento den do dovolené. Náhrada mzdy za dobu dovolené Za dobu čerpání dovolené přísluší zaměstnancům náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou přísluší jen při skončení pracovního poměru. Průměrný výdělek se vypočítá z hrubé mzdy za předchozí čtvrtletí, kdy je dovolená čerpána.

17

Náhrada mzdy za dobu dovolené se vypočítá takto: Výpočet náhrady mzdy za dobu dovolené Průměrný výdělek za 1. čtvrtletí

104,70 Kč / hod

Náhrada mzdy za 1 den dovolené (8×104,70)

837,60 Kč

Čerpání dvaceti dnů dovolené (20×837,60)

16 752 Kč

Následující tabulka ukazuje náhrady mzdy, které při osmihodinové pracovní době hradí zaměstnavatel zaměstnanci za dobu dovolené v trvání 4 týdnů. Tab. č. 5 Náhrada mzdy za čerpání dovolené 4 týdny pro různé mzdové úrovně Poznámka

Hrubá mzda

Náhrada mzdy od zaměstnavatele


8 000 Kč

7 619 Kč


23 726 Kč

22 596 Kč

40 000 Kč

38 095 Kč Zdroj: vlastní zpracování

Náhrada mzdy za svátek a státní svátek Náhradu mzdy za placený svátek a státní svátek upravuje zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě. Tento zákon v § 6 (2) stanoví, ţe „zaměstnanci, který nepracoval proto, ţe svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku nebo jeho části za mzdu nebo část mzdy, která mu ušla v důsledku svátku. V roce 2011 připadlo na pracovní den 7 svátků, v roce 2012, stejně jako v roce 2013 a 2014 je to 9 svátků připadajících na pracovní den. Výše náhrady mzdy jednoho zaměstnance za svátky ročně celkem v letech 2011 a 2012 aţ 2014 pro různé mzdové úrovně ukazuje následující tabulka: Tab. č. 6: Náhrada mzdy za státní svátky a svátky pro vybrané mzdové úrovně Poznámka

Hrubá mzda

Náhrada mzdy od zaměstnavatele 2011

2012 - 2014


8 000 Kč

2 667 Kč

3 429 Kč


23 726 Kč

7 909 Kč

10 168 Kč

40 000 Kč

13 333 Kč


Z částek náhrady mzdy za státní svátky a svátky je zaměstnavatel povinen za zaměstnance uhradit téţ pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.

Mateřská a rodičovská dovolená

18

Mateřská a rodičovská dovolená patří dle zákoníku práce mezi osobní překáţky v práci a zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnankyni nebo zaměstnanci pracovní volno. Zaměstnanci/zaměstnankyni za takové volno nepřísluší náhrada mzdy. Mateřská dovolená se poskytuje po dobu 28 týdnů při narození 1 dítěte, po dobu 37 týdnů při narození dvou nebo více dětí současně. Zaměstnankyni na mateřské dovolené nenáleţí náhrada mzdy (v případě, ţe splnila podmínky délky nemocenského pojištění, pobírá tzv. peněţitou pomoc v mateřství), avšak doba čerpání mateřské dovolené se pro účely dovolené na zotavenou posuzuje jako výkon práce. Znamená to, ţe se tato doba započítává do dnů podmiňujících vznik nároku na dovolenou. Vzhledem k tomu, ţe 28 týdnů průměrně představuje 140 pracovních dnů, zakládá pouhá mateřská dovolená nárok na čerpání dovolené na zotavenou. Rodičovská dovolená přísluší matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci dítěte od jeho narození, nejdéle do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Doba čerpání rodičovské dovolené se pro účely dovolené na zotavenou jako výkon práce nepovaţuje. Paragraf 195 zákoníku práce dále stanoví, ţe pokud zaměstnankyně poţádá zaměstnavatele o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je zaměstnavatel povinen její ţádosti vyhovět. Podle §223 (1) nelze takovou dovolenou navazující bezprostředně na skončení mateřské dovolené krátit ani v případě, ţe zaměstnankyně v daném roce neodpracovala a z důvodu nástupu na rodičovskou dovolenou ani neodpracuje 60 dnů. Mateřská dovolená tedy nepředstavuje pro zaměstnavatele náklad na náhrady mzdy, avšak můţe představovat náklad na úhradu dovolené na zotavenou, aniţ by zaměstnankyně v příslušném kalendářním roce odpracovala jediný den. Vzhledem ke skutečnosti, ţe takových případů asi není většina a ani se takový případ netýká dále analyzovaného vybraného podniku, případné související finanční dopady pro účely této práce vědomě opominu. Ošetřování člena rodiny Zákoník práce stanoví, ţe je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu pro ošetřování člena rodiny. Uvolněný zaměstnanec v takovém případě nemá nárok na náhradu mzdy, ale pobírá ošetřovné, coţ je nemocenská dávka, kterou vyplácí Okresní správa sociálního zabezpečení. Náhradní plnění Zákon č. 435/2001 Sb., o zaměstnanosti stanoví zaměstnavatelům povinnost zaměstnávat povinný podíl osob se zdravotním postiţením (dále v textu také OZP). Tato povinnost se vztahuje na zaměstnavatele, kteří zaměstnávají více neţ 25 osob v pracovním poměru a povinný podíl činí 4 % v poměru k celkovému počtu zaměstnanců. Při zjišťování celkového počtu zaměstnanců se přitom vychází z ročního průměrného přepočteného počtu zaměstnanců v pracovním poměru. Povinnost zaměstnávat OZP můţe zaměstnavatel plnit 19

třemi základními způsoby nebo kombinací kterýchkoli z nich. Buď můţe zaměstnávat povinný podíl OZP, nebo odebírá výrobky nebo sluţby od zaměstnavatele, který zaměstnává více neţ 50% OZP, nebo takovému dodavateli zadává zakázky nebo odebírá výrobky a sluţby, nebo zadává zakázky osobám samostatně výdělečně činným (dále v textu také OSVČ), které jsou zároveň osobami se zdravotním postiţením, nebo odvádí stanovenou částku do státního rozpočtu. Poslední dva způsoby, tj. odebírání výrobků, sluţeb nebo zadávání zakázek či odvod do státního rozpočtu, jsou tzv. náhradním plněním. Přestoţe by bylo moţné spekulovat o nákladech spojených s pravděpodobnou niţší produktivitou práce osob se zdravotním postiţením, o skutečný mandatorní výdaj se jedná pouze v případě odvodu do státního rozpočtu. Výše tohoto odvodu za kaţdou OZP, kterou by měl daný zaměstnavatel zaměstnávat a nezaměstnává, činí dvouapůlnásobek průměrné měsíční hrubé mzdy v národním hospodářství v prvním aţ třetím čtvrtletí kalendářního roku, v němţ mu povinnost plnit povinný podíl vznikla. Danou částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce listin. Průměrná měsíční hrubá mzda v roce 2011 činila podle vyhlášení ve Sbírce listin 23 726 Kč a v roce 2012 činila 24 408 Kč11. Finanční dopady na zaměstnavatele, kteří z nějakého důvodu nemohou anebo nechtějí poţadavek zákona č. 435/2001 Sb. plnit jiným způsobem, lze vypočítat poměrně snadno. Kvantifikovaná výše odvodů do státního rozpočtu pro zaměstnavatele v různých velikostních kategoriích je uvedena v následující tabulce: Tab. č. 7: Náhradní plnění ve formě odvodu státu pro různé velikosti zaměstnavatele Velikost zaměstnavatele

Počet zaměstnanců OZP (povinný podíl)

Náhradní plnění 2011

Náhradní plnění 2012

1

2

3

4

26 zaměstnanců

1

59 315 Kč

61 020 Kč

50 zaměstnanců

2

118 630 Kč

122 040 Kč

100 zaměstnanců

4

237 260 Kč

244 080 Kč

250 zaměstnanců

10

593 150 Kč


Výše náhradního plnění je poměrně vysoká a mohlo by se zdát, ţe zákonodárce malým podnikům do 25 zaměstnancům ulevil, kdyţ je této povinnosti zprostil. Nezapomeňme 11

Zdroj: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Výkaz Počet zaměstnanců a průměrné hrubé měsíční mzdy podle CZ-NACE, dostupné online z www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/publ/3106-11-q3

20

však, ţe podniky do 25 zaměstnanců platí o 1 % vyšší odvody ze mzdy na sociální zabezpečení (26 %) oproti podnikům nad 25 zaměstnanců (25 %). Následující výpočet velice jednoduše stanoví, jak velký rozdíl ročně znamená toto jedno procento pro podniky do 25 zaměstnanců při průměrné měsíční mzdě roku 2011 ve výši 23 726 Kč, resp. roku 2012 ve výši 24 408 Kč. Na 25 zaměstnanců tento rozdíl činí: v roce 2011: 0,01 x 23 726 x 12 x 25 = 71 178 Kč v roce 2012: 0,01 x 24 408 x 12 x 25 = 73 224 Kč Za dvacet pět zaměstnanců tedy menší podnik zaplatí na odvodech do systému sociálního zabezpečení o 71 178 Kč, resp. 73 224 Kč více neţ za 25 zaměstnanců zaplatí podnik větší, který musí za tyto zaměstnance odvést státu 59 315 Kč, resp. 61 020 Kč na náhradním plnění. Jedná se tudíţ o úlevu značně relativní.

Výpovědní doba a odstupné při ukončení pracovního poměru Paragraf 51 zákoníku práce stanoví, ţe výpovědní doba u pracovního poměru na dobu neurčitou činí nejméně 2 měsíce, přičemţ výpovědní doba začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí (s určitými výjimkami) uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Paragraf 67, odst. (1) dále stanoví odstupné pro případy, kdy k rozvázání pracovního poměru dochází výpovědí danou zaměstnavatelem, přičemţ v případě, ţe k rozvázání pracovního poměru dochází proto, ţe se ruší nebo přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část, nebo stane-li se zaměstnanec nadbytečným, je výše odstupného stanovena takto:  jednonásobek průměrného výdělku, jestliţe daný pracovní poměr trval méně neţ 1 rok  dvojnásobek průměrného výdělku, jestliţe daný pracovní poměr trval alespoň 1 rok a méně neţ 2 roky  trojnásobek průměrného výdělku, jestliţe daný pracovní poměr trval alespoň 2 roky. U společnosti se zdravým sociálním prostředím obvykle platí, ţe se společnost snaţí udrţet stabilní tým prověřených zaměstnanců a zbytečně je nepropouštět či neměnit. Tato politika nejen šetří společnosti finanční prostředky na vyhledání a zaškolení nových zaměstnanců, ale zároveň vytváří dobrý dojem stabilní a spolehlivé firmy u odběratelů a zákazníků. Z tohoto důvodu tedy společnosti obvykle přistupují k propouštění teprve tehdy, kdyţ společnost není po delší dobu schopna generovat výnosy na předchozí úrovni. Ačkoli je z hlediska našeho sociálního systému zcela pochopitelné, proč zákon odstupné pro propouštěné zaměstnance stanoví, z hlediska společnosti ve finančních problémech můţe jít o velmi výraznou zátěţ, která ji můţe posunout směrem k úpadku. Následující Tab. č. 8 uvádí velmi jednoduché výpočty odstupného pro 1 zaměstnance:

21

Tab. č. 8: Výše odstupného pro dané úrovně průměrné mzdy Průměrná mzda

Odstupné, prac. poměr < 1 rok

Odstupné, prac. poměr 1 až 2 roky

Odstupné, prac. poměr 2 roky a více

8 000 Kč

8 000 Kč

16 000 Kč

24 000 Kč

23 726 Kč

23 726 Kč

47 452 Kč

71 178 Kč

40 000 Kč

40 000 Kč

80 000 Kč


Odstupné není plnění související s výkonem práce a zaměstnavatel ani zaměstnanec z něj neplatí sociální a nemocenské, ani zdravotní pojištění. Významnost tohoto mandatorního výdaje by mohla být viditelná ze statistiky pojednávající o skutečně vyplaceném odstupném malými a středními podniky. Tyto statistiky bohuţel nejsou k datu této práce k dispozici.

1.1.4

Zákony a předpisy v souvislosti se systémem sociálního zabezpečení, systémem zdravotního pojištění a podpory zaměstnanosti, a jejich finanční dopady

V České republice je zaveden systém sociálního zabezpečení a systém zdravotního pojištění. Sociálním zabezpečením se rozumí podpora státu svým občanům při tzv. sociálních událostech, jako jsou stáří, invalidita, nezaměstnanost, pracovní neschopnost z důvodu nemoci a jiné. Zdravotní pojištění je druh zákonného pojištění, kde pojistnou událostí je pracovní neschopnost pojištěného a plněním je úhrada lékařské péče poskytnuté pojištěnci. Z hlediska mandatorních výdajů podniku se tato práce věnuje pouze části těchto systémů, a to sice platbám pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, odváděným zaměstnavatelem za zaměstnance. Odvody na sociální zabezpečení se skládají z pojistného na důchodové pojištění, pojistného na nemocenské pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Jednotlivé oblasti jsou uspořádány do příslušných podkapitol.

1.1.5

Systém sociálního zabezpečení v ČR

Odvody pojistného na sociální zabezpečení jsou upraveny zákonem č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Odvody na sociální zabezpečení v sobě zahrnují tři základní sloţky, a to nemocenské pojištění, důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. V souvislosti s podniky v soukromém sektoru zákon rozeznává dva poplatníky pojistného: zaměstnavatele a zaměstnance.

22

Za zaměstnance se mimo jiné povaţují zaměstnanci v pracovním poměru nebo zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti a zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce, a společníci a jednatelé kapitálových společností. Poplatníkem pojistného na nemocenské pojištění, na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé. Vyměřovacím základem zaměstnance podniku pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnuje odstupné, odchodné a odbytné a pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance. V praktickém dopadu to znamená, ţe do základu pro odvod pojistného se zahrnují i náhrady mzdy, přičemţ náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti mají zvláštní reţim zúčtování, jak je uveden níţe. S účinností od 1. 1. 2013 došlo k zavedení tzv. třípilířového penzijního systému. Byl zaveden nový dobrovolný pilíř, a to důchodové spoření. Placení pojistného na důchodové spoření upravuje zákon č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření. Platnost těchto změn do budoucna je značně nejistá, neboť nově zvolená vláda s předsedou Bohuslavem Sobotkou jiţ před volbami avizovala svůj úmysl tento systém opět zrušit. Nicméně pro rok 2014 jsou výše pojistného z vyměřovacího základu následující: Tab. č. 9: Sazby pojistného na nemocenské a důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti 2014 Poplatník

Celkem

Nemocenské Důchodové Státní politika pojištění pojištění zaměstnanosti

Zaměstnavatel

25 %

2,3 %

21,5 %

1,2 %

Zaměstnavatel s prům. měsíčním počtem zaměstnanců < 26

26 %

3,3 %

21,5 %

1,2 %

Zaměstnanec, který není účasten důchodového spoření

6,5 %

Zaměstnanec je účasten důchodového spoření

3,5 % (+ 5 % na důchodové spoření)

Zdroj: zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

S platností od 1. 1. 2013 je zaměstnavatel povinen zaměstnanci, který je účastníkem důchodového spoření, srazit z jeho vyměřovacího základu pojistné ve výši 5 % na důchodové spoření a převést jej na účet orgánu Finanční správy. V letech 2011 a 2012 byly sazby pojistného z vyměřovacího základu stejné, avšak bez sazeb pro zaměstnance účastné důchodového spoření.

23

Následující tabulka uvádí výše pojistného pro různé mzdové úrovně a zaměstnavatele do 26 zaměstnanců. Zaměstnanci nejsou účastni důchodového spoření. Tab. č. 10: Odvody zaměstnance a zaměstnavatele pro různé úrovně měsíční mzdy Zaměstnanec

Zaměstnav nemoc. pojištění

Zaměstnav. důchod. pojištění

Zaměstnav. příspěvek na zam.

Zaměstnav. CELKEM

520 Kč

264 Kč

1 720 Kč

96 Kč

2 080 Kč

2 600 Kč

23 726 Kč 1 542 Kč

783 Kč

5 101 Kč

285 Kč

6 169 Kč

7 711 Kč

40 000 Kč 2 600 Kč

1 320 Kč

8 600 Kč

480 Kč

10 400 Kč

13 000 Kč

Mzda

8 500 Kč

Odvody CELKEM

Zdroj: vlastní zpracování

Výpočty v Tab. č. 10 nezahrnují případy dočasné pracovní neschopnosti. V případě, ţe zaměstnanec onemocní, změní se i výše odvodů do systému sociálního pojištění.

Zúčtování náhrad mezd vynaloţených zaměstnavatelem za dobu pracovní neschopnosti Zákon o pojistném na sociální zabezpečení12, §9, upravuje kompenzaci pojistného oproti náhradám mezd takto: zaměstnavatel odečte z částky pojistného polovinu částky, kterou v kalendářním měsíci, za který pojistné platí, zúčtoval zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti a rozdíl odvede na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Uvedená polovina se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. Následující tabulka Tab. č. 11 kvantifikuje výši odvodů do systému sociálního zabezpečení v případě nemoci zaměstnance po dobu, kdy je zaměstnavatel povinen vyplácet náhrady mzdy v délce trvání dvou týdnů.

12

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, v platném znění

24

Tab. č. 11: Zúčtování náhrady mzdy – pracovní neschopnost 14 dnů Průměrná mzda za měsíc

Náhrada mzdy

Zdanitelná částka za měsíc

Pojistné zaměstnav.

Kompenzace

Odvod zaměstnav atel

Náhrada mzdy + SP

8 000 Kč

2 081 Kč

6 081 Kč

1 581 Kč

1 041 Kč

540 Kč

2 621 Kč

23 726 Kč

6 102 Kč

17 965 Kč

4 671 Kč

3 051 Kč

1 620 Kč

7 722 Kč

40 000 Kč

8 635 Kč

28 635 Kč

7 445 Kč

4 318 Kč

3 127 Kč

11 762 Kč


V letech 2011 – 2013 byla v rámci vládního balíčku úsporných opatření prodlouţena doba pracovní neschopnosti, po kterou zaměstnavatel hradí zaměstnanci náhrady mzdy, na tři týdny. Zúčtování náhrady mzdy v trvání tří týdnů je uvedeno v následující tabulce: Tab. č. 12: Zúčtování náhrady mzdy – pracovní neschopnost 21 dnů Průměrná mzda za měsíc

Náhrada mzdy


Pojistné zaměstnavatel

Kompenzace

Odvod zaměstnav atel

Náhrada mzdy + SP

8 000 Kč

3 121 Kč

5 121 Kč

1 331 Kč

1 561 Kč

- 230 Kč

2 891 Kč

23 726 Kč

9 152 Kč

15 084 Kč

3 922 Kč

4 576 Kč

- 654 Kč

8 498 Kč

40 000 Kč

12 952 Kč

22 952 Kč

5 968 Kč

6 476 Kč

- 508 Kč

12 444 Kč


Při pohledu na poslední sloupec Náhrada mzdy + SP v obou tabulkách (Tab. č. 11 a Tab. č. 12) zjistíme, o kolik se zaměstnavateli změnily náklady z důvodu zavedení povinnosti vyplácet náhradu mzdy za dobu dočasné pracovní neschopnosti v extrémním případě, tj. kdy doba pracovní neschopnosti dosahuje délky, po kterou zaměstnavatel tuto povinnost má. Ve většině případů jsou náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti niţší, neboť průměrná doba nemoci ročně nedosahuje ani dvou týdnů, jak vyplývá z jiţ popsaného průměrného procenta pracovní neschopnosti. Připomínám, ţe v roce 2011 bylo průměrné procento pracovní neschopnosti 3,638 % (9,27 dne) v roce 2012 bylo 3,452 % (8,7 dne) a za první pololetí roku 2013 dosahovalo 3,988 % (10,41 dne). Následující Tab. č. 13 uvádí příklad zúčtování náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti s náhradami za dobu vypočítanou z průměrného procenta pracovní neschopnosti za rok 2011. Odpovídající výpočty pro roky 2012 a 2013 by se lišily pouze v řádech stokorun, a to pro nejvyšší uvedené mzdové úrovně.

25

Tab. č. 13: Zúčtování náhrady mzdy z důvodu 9,27denní pracovní neschopnosti Průměrná mzda za měsíc

Náhrada mzdy


Pojistné Kompenza Odvod zaměstnavat ce zaměstna el vatel

Náhrada mzdy + SP

8 000 Kč

1 903 Kč

6 379 Kč

1 659 Kč

952 Kč

707 Kč

2 610 Kč

23 726 Kč

5 644 Kč

10 120 Kč

2 631 Kč

2 822 Kč

- 191 Kč

5 453 Kč

40 000 Kč

7 979 Kč

12 455 Kč

3 238 Kč

3 990 Kč

- 752 Kč

7 227 Kč


Z výpočtů Tab. č. 13 vyplývá, ţe zatímco se zaměstnavateli výše odvodů ještě zvedla u zaměstnanců se základní mzdou, u vyšších úrovní mezd odvody mírně klesly. Zkrátil se však počet skutečně odpracovaných hodin zaměstnance a v důsledku se tedy zvýší náklady na kaţdou odpracovanou hodinu: (celkové roční náhrady mezd + odvody) / počet skutečně odpracovaných hodin. Princip výše uvedeného výpočtu je pouţit také ve shrnutí kapitoly 3.1.3 Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů ve společnosti XY. Zaměstnanci činní na Dohodu o provedení práce Při výdělku do 10 tisíc měsíčně zaměstnanec ani zaměstnavatel neplatí zdravotní, sociální ani nemocenské pojištění z odměn, které u jednoho zaměstnavatele nepřesáhnou 10 000 Kč za měsíc. Takové příjmy můţe zaměstnanec mít i od více zaměstnavatelů. Zaměstnanci činní na Dohodu o pracovní činnosti Nedosahuje-li měsíční odměna 2 500 Kč měsíčně nebo nelze-li výši odměny předem stanovit, není třeba odvádět pojistné na sociální a nemocenské pojištění.

1.1.6

Systém zdravotního pojištění v ČR

Veřejné zdravotní pojištění je upraveno zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a změně a doplnění některých souvisejících zákonů, který upravuje:  veřejné zdravotní pojištění  rozsah a podmínky, za nichţ je na základě tohoto zákona poskytována zdravotní péče,  způsob a stanovení cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely hrazených ze zdravotního pojištění. Podle tohoto zákona jsou zdravotně pojištěny:  osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky,  osoby, které na území České republiky nemají trvalý pobyt, pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky.

26

Zdravotní pojištění vzniká dnem: a) narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, b) kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, c) získání trvalého pobytu na území České republiky. Zdravotní pojištění zaniká dnem: a) úmrtí pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, b) kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, c) ukončení trvalého pobytu na území České republiky. Z výše uvedených podmínek, jak jsou stanoveny zákonem13, pro občany České republiky vyplývá, ţe jsou automaticky účastni systému veřejného zdravotního pojištění a z tohoto systému nemohou dobrovolně vystoupit. Část druhá, § 5 tohoto zákona dále stanoví plátce pojistného. Z hlediska této diplomové práce je důleţité, ţe mezi stanovené plátce pojistného patří zaměstnanci, zaměstnavatelé a také osoby bez zdanitelných příjmů, za něţ není plátcem pojištění stát. Výši pojistného upravuje zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (s účinností od 1. 1. 2015 se mění název zákona na „Zákon o pojistném na veřejné zdravotní pojištění“). Dle tohoto zákona činí výše pojistného 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. Z toho 4,5 % platí zaměstnanec a 9 % zaměstnavatel. Zdravotní pojištění zaměstnance Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních poţitků, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů14 a nejsou od této daně osvobozeny, a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Do vyměřovacího základu zaměstnance se z příjmů zúčtovaných zaměstnavatelem v souvislosti se zaměstnáním mj. nezapočítává odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytované na základě Zákoníku práce15. Jak je uvedeno výše, sazba pojistného na zdravotní pojištění 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. U zaměstnanců je tato sazba dále rozdělena na částku placenou zaměstnancem a částku placenou zaměstnavatelem takto: kaţdý zaměstnanec platí prostřednictvím svého zaměstnavatele 4,5 % ze své hrubé mzdy a dalších 9 % za něj 13

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a doplnění některých souvisejících zákonů, v platném znění 14 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění 15 Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, v platném znění

27

odvádí zaměstnavatel. Na rozdíl od sociálního pojištění je u zdravotního pojištění i pro zaměstnance stanoveno minimální pojistné. Minimální vyměřovací základ zaměstnanců, resp. zaměstnavatelů je vázán na minimální mzdu, která je od 1. 8. 2012 stanovena na 8 500 Kč měsíčně. Minimální pojistné zaměstnanců je tedy 1 148 Kč za měsíc. Pokud je vyměřovací základ zaměstnance niţší neţ minimální mzda, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Pokud je vyměřovací základ niţší z důvodů překáţek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel. Následující Tab. č. 14 kvantifikuje pojistné na zdravotní pojištění pro stejné mzdové úrovně, jak jiţ byly pouţity v předcházejících kapitolách. Tab. č. 14: Pojistné na zdravotní pojištění pro zaměstnance a zaměstnavatele Mzda

Zaměstnanec

8 000 Kč

Zaměstnavatel

Celkem

383 Kč

765 Kč

1 148 Kč

23 726 Kč

1 068 Kč

2 135 Kč

3 203 Kč

40 000 Kč

1 800 Kč

3 600 Kč


Zaměstnanci činní na základě dohody o provedení práce nebo na základě dohody o pracovní činnosti Osoby činné na základě dohody o provedení práce anebo na základě dohody o pracovní činnosti, jeţ v kalendářním měsíci nedosáhly započitatelného příjmu, jsou z placení pojistného vyjmuty. Avšak pokud současně nemají jiný příjem, z nějţ by platily zdravotní pojištění, a zároveň za ně není plátcem pojistného stát, vyplývá pro ně povinnost přihlásit se zdravotní pojišťovně a platit si zdravotní pojištění jako osoby bez zdanitelných příjmů. Osoby bez zdanitelných příjmů Pojistné osob bez zdanitelných příjmů činí v roce 2014 částka 1 148 Kč měsíčně (tato částka je shodná s minimálním pojistným zaměstnanců). Vyměřovacím základem je minimální mzda, která je od 1. 8. 2012 stanovena na 8 500 Kč měsíčně. Pokud by si tedy zaměstnanec našel práci u tří zaměstnavatelů na Dohodu o provedení práce ve výši do 10 000 Kč měsíčně a přitom by neměl ţádné jiné zdanitelné příjmy, jeho měsíční pojistné na zdravotní pojištění by stále a bez ohledu na skutečné příjmy činilo 1 148 Kč měsíčně. Z hlediska zdravotního pojištění je tedy nejvýhodnější pracovat tzv. „na Dohodu“, neboť plnění ze zdravotního pojištění zatím není závislé na příspěvku do systému. Stejná situace by byla u Dohody o pracovní činnosti.

28

1.1.7

Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů

U pracovního poměru spočívají finanční dopady pracovněprávních předpisů především ve stanovení náhrad mezd a odvodů na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Následující tabulka uvádí souhrn náhrad a odvodů, jak byly podrobně popsány a kvantifikovány pro stanovené úrovně mezd v kapitolách 1.1.3 aţ 1.1.6. Oproti předchozím tabulkám jsou zde z čistě prostorových důvodů prohozeny řádky se sloupci. Pouţité procento pracovní neschopnosti je 3,638 %, tj. 9,27 dnů pracovní neschopnosti (průměr roku 2011) Tab. č. 15 Přehled finančních dopadů náhrad mzdy a odvodů ř.

Výše průměrné mzdy - měsíčně

8 500 Kč

23 726 Kč

40 000 Kč

1

Odpracovaná mzda - ročně bez svátků, pracovní neschopnosti a dovolené

90 153 Kč

251 642 Kč

424 248 Kč

2

2 027 Kč

5 644 Kč

7 979 Kč

3

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti - 9,27 dne ročně Náhrada mzdy za dobu dovolené 4 týdny

8 095 Kč

22 596 Kč

38 095 Kč

4

Náhrada mzdy za svátky a státní svátky

3 643 Kč

10 168 Kč

17 143 Kč

5

Pojistné na sociální zabezpečení zaměstnavatel, ročně

23 440 Kč

65 427 Kč

110 304 Kč

6

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy při dočasné pracovní neschopnosti

- 486 Kč

-1 355 Kč

-1 915 Kč

7

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy za dobu dovolené

2 105 Kč

5 875 Kč

9 905 Kč

8

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy za svátky a státní svátky

947 Kč

2 644 Kč

4 457 Kč

9

Pojistné na zdravotní pojištění

8 114 Kč

22 648 Kč

38 182 Kč

10

Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy za dobu dovolené

182 Kč

508 Kč

718 Kč

729 Kč

2 034 Kč

3 429 Kč

12

Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy za svátky a státní svátky

328 Kč

915 Kč

1 543 Kč

13

Odvody z odpracované mzdy celkem (ř. 5 + 9) Náhrady mzdy + pojistné ročně (ř. 2 + 3 + 4 + 6 + 7 + 8 + 10 + 11 + 12)

31 553 Kč

88 075 Kč

148 487 Kč

17 569 Kč

49 029 Kč

81 353 Kč

Roční náklady na mzdy, náhrady a sociální a zdravotní pojištění

139 275 Kč

388 746 Kč

654 088 Kč

11

14 15


Řádek 13 uvádí odvody z odpracované mzdy celkem, předposlední řádek (ř. 14) uvádí úhrn náhrad mezd a zdravotního a sociálního pojištění z těchto náhrad. V posledním řádku (ř. 15) jsou celkové roční náklady na mzdy jednoho zaměstnance.

29

Skutečné náklady zaměstnavatele na mzdu vyplácenou zaměstnanci (při průměrné nemocnosti) Vydělíme-li průměrnou mzdu (Tab. č. 15, ř. 1) počtem pracovních hodin ročně (počet pracovních hodin: 2 016-9,27×8-20×8 = 1781,84), zjistíme průměrnou hodinovou mzdu bez započítání náhrad a odvodů. Výsledek je uveden v následující Tab. č. 16, ř. 1. Vydělíme-li celkové roční náklady na mzdy (ř. 15) stejným počtem pracovních hodin (1 781,84), dostaneme celkové náklady na jednu odpracovanou hodinu. Výsledek je uveden v následující Tab. č. 16, ř. 2. Vydělením celkových nákladů na jednu odpracovanou hodinu průměrnou hodinovou mzdou získáme údaj o tom, jak vysoké je navýšení nákladů na odpracovanou hodinu o náhrady mezd a uhrazené sociální a zdravotní pojištění (Tab. č. 16, ř. 3). Vydělíme-li náhrady mzdy + odvody z náhrad (Tab. č. 15, ř. 14) stejným počtem odpracovaných hodin, získáme údaj, jak vysoké je navýšení odpracovaných mezd o zákonem stanovené náhrady. Výsledek je uveden v následující Tab. č. 16, ř. 4. Tab. č. 16 Průměrná hodinová mzda a průměrné náklady na odpracovanou hodinu 1

Průměrná hodinová mzda

2

Průměrné náklady na jednu odpracovanou hodinu (roční náklady / 2016) Poměr Ø náklady/Ø odpracovaná hodinová mzda Poměr náhrady celkem /odpracovaná mzda celkem

3 4

50,60 Kč

89,29 Kč

141,23 Kč

178,57 Kč

238,10 Kč

78,16 Kč

137,93 Kč

218,17 Kč

275,65 Kč

367,09 Kč

154,5 %

154,4 %

154,2 %

19,5 %

19,4 %

19,2 %


Z výše uvedené Tab. č. 16 vyplývá, ţe produktivita zaměstnance musí být při průměrné nemocnosti 3,638 % minimálně o 54,2 – 54,5 % vyšší neţ je jeho nominální průměrná hodinová mzda. Samotné náhrady činí 19,2 – 19,5 %. Do výše uvedených výpočtů není zakalkulována povinnost zaměstnavatele poskytnout zaměstnanci pracovní volno v případě osobních překáţek v práci, jako jsou např. mateřská a rodičovská dovolená, nebo volno k ošetřování člena rodiny. Ačkoli nejsou zaměstnavatelům za tato pracovní volna stanoveny ţádné náhrady, sniţuje se o dobu volna počet odpracovaných hodin a náklady na jednu odpracovanou hodinu potom v důsledku rostou s délkou pracovního volna. Vztáhneme-li výpočty z Tab. č. 15 na hypotetickou společnost o devíti zaměstnancích, kde průměrná mzda dosahuje průměrné mzdy v ČR z roku 2011, tj. 23 726 Kč, budou náhrady mezd a odvody společnosti na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění vypadat takto:

30

Tab. č. 17 Shrnutí odvodů na sociální a zdravotní pojištění za 9 zaměstnanců Platební titul 1

Roční odpracované mzdy - bez svátků, pracovní neschopnosti a dovolené

2

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti - 9,27 dne ročně

3

Počet zaměstnanců 1

Počet zaměstnanců 9

251 642 Kč

2 264 778 Kč

5 644 Kč

50 796 Kč

Náhrada mzdy za dobu dovolené 4 týdny

22 596 Kč

203 364 Kč

4

Náhrada mzdy za svátky a státní svátky

10 168 Kč

91 512 Kč

5

Pojistné na soc. zabezpečení z odpracované mzdy - ročně

65 427 Kč

588 843 Kč

6

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy při dočasné pracovní neschopnosti

-1 355 Kč

-12 195 Kč

7

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy za dovolenou

5 875 Kč

52 875 Kč

8

Pojistné na sociální zabezpečení z náhrad mzdy za svátky a státní svátky

2 644 Kč

23 796 Kč

9

Pojistné na zdravotní pojištění z odpracované mzdy

22 648 Kč

203 832 Kč

10

Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy při dočasné pracovní neschopnosti

508 Kč

4 572 Kč

11

Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy za dobu dovolené

2 034 Kč

18 306 Kč

12

Pojistné na zdravotní pojištění z náhrad mzdy za svátky a státní svátky

915 Kč

8 235 Kč

13

Odvody z odpracované mzdy celkem (ř. 5 + 9)

88 075 Kč

792 675 Kč

14

Náhrady mzdy + pojistné z náhrad ročně (ř. 2 + 3 + 4 + 6 + 7 + 8 + 10 + 11 + 12)

49 029 Kč

441 261 Kč

15

Roční náklady na mzdy, náhrady a sociální a zdravotní pojištění

388 746 Kč

3 498 714 Kč

16

Roční odvody do státních fondů celkem (ř. 5 + 6+ 7+8+9+10+11+12)

98 696 Kč

888 263 Kč

17

Mandatorní náklady z pracovněprávních vztahů celkem (ř. 14+5+9)

137 104 Kč

1 233 935 Kč


Z příkladu vyčísleného v Tab. č. 17 vyplývá, ţe při průměrné mzdě 23 726 Kč měsíčně vynaloţí zaměstnavatel na celkem 9 zaměstnanců cca 3,5 miliónu ročně, přičemţ téměř 500 tisíc tvoří mandatorní výdaje na náhrady mezd a odvody z těchto náhrad mezd. Odvody do fondů státního rozpočtu (ř. 16) činí ca. 888 tis. Kč.

31

Mandatorní výdaje (tj. náhrady mezd + sociální a zdravotní pojištění) v hypotetické společnosti dosahují částky 1 233 935 Kč. U podniků nad 25 zaměstnanců by náklady vzrostly ještě o jejich povinnost k náhradnímu plnění, avšak zároveň by o 1 % klesly odvody na sociální pojištění za zaměstnance. Shrnutí pro zaměstnance činné na Dohodu o provedení práce či Dohodu o pracovní činnosti Zaměstnavatel je povinen zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. V případech, kdy je rozsah práce, která má být zaměstnancem odvedena, nejvýše 300 hodin v kalendářním roce, je moţné uzavřít na takovou práci Dohodu o provedení práce. Na práci konanou na základě Dohody se vztahují obdobně podmínky pro výkon práce v pracovním poměru, avšak zaměstnavatel nemá povinnost vyplácet při ukončení odstupné, platit náhrady mzdy za dovolenou a cestovní náhrady. Účast na sociálním a nemocenském pojištění zakládá teprve započitatelný příjem vyšší neţ 10 000 Kč za příslušný kalendářní měsíc. Na rozsah práce nepřekračující v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby, je moţné uzavřít Dohodu o pracovní činnosti. Obdobně jako u Dohody o provedení práce, ani zde nemá zaměstnavatel povinnost vyplácet při ukončení odstupné, platit náhrady mzdy za dovolenou a cestovní náhrady. Účast na sociálním a nemocenském pojištění zakládá teprve započitatelný příjem vyšší neţ 2 500 Kč měsíčně. Dohoda o provedení práce ani Dohoda o pracovní činnosti nezakládají pro zaměstnavatele povinnost platit zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec nemá jiné příjmy, z nichţ by za něj zaměstnavatel a sám zaměstnanec platil zdravotní pojištění, je povinen uhradit zdravotní pojištění jako osoba bez zdanitelných příjmů, tj. ve výši stanovené pro tyto osoby. Pro rok 2014 je pojistné osob bez zdanitelných příjmů stanoveno na 1 148 Kč měsíčně. Z čistě finančního hlediska je pro zaměstnavatele zaměstnávání osob na základě výše uvedených dohod výhodné, neboť nemusí vynaloţit částky související s náhradami mezd, sociálním a zdravotním pojištěním. Jsou s ním však spojena i určitá rizika, o kterých je stručně pojednáno v konkrétnější podobě v kapitole 3 u vybraného malého podniku.

1.2

Daně a poplatky

Náš daňový systém je zaloţen na systému přímých a nepřímých daní. Mezi daně přímé se řadí daň z příjmu fyzických osob a daň z příjmu právnických osob, daň z nemovitostí, daň silniční, daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí. Daně nepřímé se skládají z daně z přidané hodnoty (dále také DPH) a spotřebních daní, mezi něţ se řadí i daně ekologické. Někdy jsou mezi nepřímé daně zařazovány i poplatky, např. rozhlasový poplatek, avšak

32

poplatky nesplňují dva z rozpoznávacích atributů daní, a to sice neúčelovost a neekvivalenci. Přesto jsou z čistě praktických důvodů poplatky v této kapitole zařazeny. Tato diplomová práce je zaměřena na finanční dopady zákonných předpisů na malou společnost a kvantifikaci těchto dopadů, v další části pak na analýzu těchto dopadů u konkrétní malé společnosti. Daně, které se vztahují na malou kapitálovou společnost, která se nevěnuje prodeji alkoholu a tabákových výrobků, jsou daň z příjmu právnických osob, daň z nemovitosti (pokud nějakou nemovitost vlastní), daň silniční (pokud vyuţívá ke své činnosti silniční motorová vozidla), daň z přidané hodnoty, spotřební daň na pohonné hmoty a tzv. ekologické daně (např. příspěvek na obnovitelné zdroje energie), z poplatků potom dálniční poplatky a rozhlasové poplatky. Jednotlivé daně a poplatky jsou popsány v následujících podkapitolách.

1.2.1

Daň z příjmů právnických osob

Daň z příjmů právnických osob je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., zákon o daních z příjmu. Daň z příjmů právnických osob (dále v textu také DPPO) je upravena v části druhé – daň z příjmů právnických osob, § 17 - § 21, přičemţ vymezení výdajů (nákladů) vynaloţených na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů je upraveno v části třetí – společná ustanovení, § 24 - § 25 a odpisy hmotného majetku v § 38g - § 38u. Poplatníkem i plátcem daně je, mimo jiné, právnická osoba. Předmětem daně z příjmů právnických osob je kladný rozdíl mezi výnosy a příjmy plynoucími z činnosti a majetku právnické osoby a náklady vynaloţenými na jejich dosaţení, zajištění a udrţení. Správné stanovení výnosů a nákladů je předmětem povinnosti právnických osob vést účetnictví. Způsob vedení účetnictví, forma účetních dokladů, účetních zápisů a účetních knih, jakoţ i účetní závěrka, způsoby oceňování a inventarizace majetku a závazků stanoví zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Základ daně zjistí účetní jednotka (právnická osoba) z účetnictví a po úpravách o daňově neuznatelné náklady, rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy a poloţky sniţující základ daně. Mezi poloţky sniţující základ daně mimo jiné patří peněţní i nepeněţní dary poskytnuté zákonem definovaným institucím. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 % ze základu daně. Základ daně se dále upraví o poloţky odčitatelné od základu daně (§ 34 a násl. zákona16). Mezi poloţky odčitatelné od základu daně patří:

16

Česko: zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu

33

 daňová ztráta, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje  odpočet na podporu výzkumu a vývoje nebo odpočet na podporu odborného vzdělávání. Ze základu daně se aplikací daňové sazby vypočítá daň. Sazba daně z příjmů právnických osob v roce 2014, stejně jako v letech 2011, 2012 a 2013, činí 19 %. Vypočítanou daň je moţné sníţit o slevy na dani. Mezi slevy na dani uplatnitelné kapitálovými společnostmi patří:  sleva 18 000 Kč za kaţdého zaměstnance se zdravotním postiţením, s výjimkou zaměstnance s těţším zdravotním postiţením nebo poměrnou část, pokud zaměstnání není na plný úvazek nebo netrvá po celý rok nebo obojí,  sleva 60 000 Kč za kaţdého zaměstnance s těţším zdravotním postiţením nebo poměrnou část z této částky, pokud zaměstnání není na plný úvazek nebo netrvá po celý rok nebo obojí, Z výše uvedeného plyne, ţe se stát snaţí kompenzovat společnostem ztrátu, která jim nastala v předchozím období, a zároveň je pozitivními stimuly motivovat ke „správnému“ chování (např. zaměstnávání zdravotně postiţených). Příklad výše daně z příjmu právnických osob Při rentabilitě trţeb 2 % je daň z příjmu právnických osob následující: Tab. č. 18 DPPO pro různé výše tržeb Tržby Zisk před zdaněním Daň 19 %

10 000 000 Kč

20 000 000 Kč

30 000 000 Kč

200 000 Kč

400 000 Kč

600 000 Kč

38 000 Kč

76 000 Kč


Daň z příjmů právnických osob vnímám jako spravedlivou, neboť výše tohoto mandatorního výdaje závisí na zisku dosaţeném společností a zároveň stát nejen vybírá daň v dobách, kdy společnost zisku dosáhla, ale kompenzuje ji i za roky, kdy utrpěla ztrátu. Aplikuje tak vlastně princip záporné daně, avšak teprve ve chvíli, kdy společnost opět dosahuje zisku.

34

Daň z příjmů právnických osob a akruální princip V souvislosti s daní z příjmu právnických osob si malé kapitálové společnosti v České republice nemohou zvolit, zda budou platit daně na peněţním či akruálním principu. V současné době všechny povinně účtují a platí daně na akruálním principu, tj. na principu časové souvztaţnosti, který poţaduje zachycení transakcí a jiných událostí v období vzniku, a to bez ohledu na okamţik skutečného uhrazení. Následkem toho společnost ve chvíli, kdy vystaví fakturu za dodané zboţí a sluţby, zaúčtuje výnos, z něhoţ je po odečtení nákladů souvisejících s tvorbou tohoto výnosu povinna zaplatit daň z příjmu právnických osob. Pokud nastane situace, ţe obchodní partner z jakéhokoli důvodu řádně vystavenou fakturu neuhradí, zaplatí společnost nejen související náklady (např. mzdy zaměstnanců a odvody z nich), ale i daň z příjmu, který ve skutečnosti nikdy neobdrţela. Následující příklad uvádí neuhrazenou pohledávku ve výši 1 500 000 Kč a její finanční dopad za běţné období. Tab. č. 19 DPPO z neuhrazené pohledávky bez zaúčtování opravné položky Neuhrazená pohledávka

100,0 %

1 500 000 Kč

Náklady na poskytnuté zboţí a sluţby (obchodní marţe 15,6 %)

84,4 %

- 1 266 000 Kč

Zdanitelný zisk z neuhrazené pohledávky

15,6 %

234 000 Kč

Vliv na daň ze zisku PO za běţný rok

19,0 %

+ 44 460 Kč Zdroj: vlastní zpracování

Pro tyto případy umoţňuje zákon o daních z příjmu17 kompenzaci těchto výnosů následnou tvorbou opravných poloţek (zákonných rezerv). Tvorbu zákonných rezerv upravuje zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu a tato tvorba je daňově účinným nákladem. Daňově je pochopitelně účinné i jejich zrušení či sníţení. Tyto daňově účinné opravné poloţky se tvoří k pohledávkám za následujících podmínek. Opravné poloţky k nepromlčeným pohledávkám, které jsou nákladem sniţujícím základ daně, se mohou vytvářet, pokud od splatnosti uplynulo více neţ:      

17

6 měsíců, aţ do výše 20 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, 12 měsíců, aţ do výše 33 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, 18 měsíců, aţ do výše 50 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, 24 měsíců, aţ do výše 66 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, 30 měsíců, aţ do výše 80 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky, 36 měsíců, aţ do výše 100 % neuhrazené rozvahové hodnoty pohledávky.

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění

35

Od 1. ledna 2008 je však stanoven maximální limit rozvahové hodnoty pohledávek, a to ve výši 200 000 Kč. U pohledávek, které překračují tento limit, není moţné zákonnou poloţku ve výši 20 % vytvářet, aniţ by bylo zahájeno rozhodčí, soudní či správní řízení týkající se dané pohledávky. V případě pohledávky uvedené v předcházejícím příkladu by daňový dopad na malou společnost, pokud by zahájila soudní (či jiné obdobné) řízení ohledně dané pohledávky a vytvořila opravnou poloţku, vypadal takto:

Tab. č. 20 DPPO při zaúčtování opravné položky Neuhrazená pohledávka - výnos

100%

1 500 000 Kč

Náklady na neuhrazené zboţí a sluţby

84,4 %

- 1 266 000 Kč

Tvorba opravné poloţky

20%

Zdanitelný zisk z neuhrazené pohledávky

15,6 %

- 66 000 Kč

Vliv na daň ze zisku PO za běţný rok

19%

- 12 540 Kč

- 300 000 Kč


Z příkladu je poměrně zřetelně vidět, ţe opravná poloţka umoţňuje kompenzovat určitým způsobem ztrátu z neuhrazeného závazku. V následujících letech podnik – účetní jednotka buď pokračuje v tvorbě opravné poloţky anebo dojde k jejímu zrušení, případně k odpisu celé pohledávky. Opravné poloţky k pohledávkám do 30 000 Kč K běţným pohledávkám z obchodního styku do 30 000 Kč u jednoho dluţníka je moţné v období, za které se podává daňové přiznání, vytvořit opravnou poloţku aţ do výše 100 % rozvahové hodnoty bez příslušenství, pokud od konce sjednané lhůty splatnosti uplynulo nejméně 12 měsíců. Opravná poloţka se zruší, pokud pominou důvody pro její existenci nebo došlo k promlčení pohledávky nebo nastaly důvody, za nichţ se odpis pohledávky povaţuje za výdaj (náklad) na dosaţení, zajištění a udrţení příjmů.

36

1.2.2

Daň z přidané hodnoty

Daň z přidané hodnoty (v textu také jako DPH) je upravena zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Ten mimo jiné vymezuje předmět daně jako:  dodání zboţí za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku,  poskytnutí sluţby za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti s místem plnění v tuzemsku  pořízení zboţí z jiného členského státu za úplatu uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti nebo právnickou osobou nepovinnou k dani, Zdanitelným plněním je pak plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně. Paragrafy 6 a 94 zákona18 pro kapitálové společnosti se sídlem v České republice stanoví:  plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíţ obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč  plátcem se můţe stát osoba, která dobrovolně podá přihlášku k registraci plátce. Sazba daně je stanovena v sazbě základní a sníţené. Základní sazba činí 21 %, sazba sníţená činí 15 %. Pokud není zákonem stanoveno jinak, pouţije se sazba základní. Princip výpočtu je takový, ţe plátce vyčíslí daň na veškeré prodané výrobky a sluţby (tzv. daň na výstupu) a od tohoto úhrnu odečte odčitatelné výše daně z výrobků a sluţeb nakoupených za účelem dosaţení, zajištění a udrţení zisku (daň na vstupu). Rozdíl poté uhradí finančnímu úřadu, nebo v případě nadměrného odpočtu, poţádá o jeho vrácení. Stát usiluje o to, aby všichni plátci byli měsíčními plátci, v některých případech mohou být plátci čtvrtletními. Tab. č. 21 Příklad úhrady DPH za měsíc Hodnota faktury bez Částka DPH DPH

Poznámka

Nakoupené zboţí a sluţby

1 434 800 Kč

272 612 Kč DPH na vstupu

Vystavené faktury

1 700 000 Kč

323 000 Kč DPH na výstupu

Výsledná daňová povinnost


Zákon přímo nestanoví, kdo je poplatníkem daně z přidané hodnoty. Teorie obecně však uvádí, ţe poplatníkem je konečný spotřebitel a lze tak dovodit ze skutečnosti, ţe tato daň 18

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty

37

patří mezi daně nepřímé (tj. kde poplatník není totoţný s plátcem) a konečná částka je bez moţnosti odpočtu účtována právě spotřebiteli. Ve skutečnosti můţe docházet k tzv. přesunu daňového břemene, kdy konečný spotřebitel není ochoten zaplatit výši ceny, která jiţ obsahuje DPH a tak poskytovatel výrobku nebo sluţby celkovou cenu sníţí na úkor svého zisku, případně si vymůţe část sníţení na svých dodavatelích. Skutečným poplatníkem se potom na úkor svého zisku mohou stát všichni účastníci dodavatelského řetězce. Nemíním hodnotit vhodnost či nevhodnost spotřebních daní a jejich výše pro fungování hospodářství jako celku. Jako vyloţeně nevhodné však spatřuji dvě související pravidla, a to:  jiţ zmíněný akruální princip  nově zavedené ručení za tzv. nespolehlivé plátce Daň z přidané hodnoty a akruální princip Jak je jiţ popsáno výše v kapitole 1.2.1 Daň z příjmů právnických osob, i daň z přidané hodnoty se odvádí z plnění na akruálním principu. Za datum uskutečněného plnění je povaţován datum dodání zboţí či sluţby, nebo v případě sluţby také den vystavení daňového dokladu, a to podle toho, která skutečnost nastala dříve. Datum uskutečněného zdanitelného plnění zakládá pro plátce povinnost odvést daň, a to bez ohledu na skutečnost, zda obdrţel za zboţí či sluţby skutečnou úhradu či nikoliv. Avšak pokud u daně z příjmů právnických osob existuje určitá korekce v případě, ţe odběratel (dluţník) pohledávku z vystavené faktury neuhradí, u daně z přidané hodnoty je situace mnohem váţnější. Odpočet DPH na vstupu je daň, kterou podnik jiţ zaplatil v rámci přijatých faktur. Daň na výstupu je částka, kterou částečně státu a částečně dodavateli dluţí odběratel, avšak odvádí ji za něj dodavatel (věřitel). Pokud nastane případ, ţe odběratel fakturu neuhradí, dodavatel musí uhradit náklady vynaloţené na poskytnutí dodávky a náklady spojené s vymáháním pohledávky, ale také musí bez odkladu odvést státu daň v plné výši. Konstrukce daně z přidané hodnoty a podmínky jejího výběru jsou stejné jako v ostatních zemích Evropské unie. Na nadnárodní úrovni je tato otázka upravena směrnicí 2006/112/ES19 o společném systému daně z přidané hodnoty a Česká republika jakoţto člen Evropské unie je touto směrnicí vázána. Směrnice však umoţňuje určitou modifikaci a k takové modifikaci slouţí dva instituty:  Moţnost vrácení DPH u nezaplacených pohledávek a to za podmínek stanovených členským státem. V podstatě jde o následnou opravu daně, která jiţ byla odvedena, avšak nebyla uhrazena povinnou osobou.

19

EU: Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty

38

 Moţnost zavedení účetnictví na hotovostním principu. Tuto moţnost by mohly vyuţít účetní jednotky – podniky do určitého obratu. Hotovostní princip by jim umoţňoval hradit daň z přidané hodnoty na základě přijaté platby. Od 1. 4. 2011 Česká republika vyuţila alespoň první moţnosti (do té doby ţádné nápravné prostředky pro tuto situaci neexistovaly) a do zákona o dani z přidané hodnoty začlenila § 44 – oprava výše daně u pohledávek za dluţníky v insolvenčním řízení. Tento paragraf stanoví: (1) Plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat daň a jehoţ pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění, dosud nezanikla (dále jen „věřitel“), je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, ţe a) plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen „dluţník“) se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dluţníka, b) věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíţí, c) věřitel a dluţník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyly osobami, které jsou .... následují výluky pro kapitálově propojené či jinak spřízněné osoby a podmínka doručení správného daňového dokladu. Odstavec (3) dále stanoví: Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němţ byly splněny podmínky podle odstavce 1. Výše uvedené podmínky počítají pouze s případem, ţe dluţník neuhradil pohledávku z důvodu své insolvence. Bohuţel naprosto opomíjí tak častý případ, kdy se jedná čistě a pouze o špatnou platební morálku a věřitel musí splnění pohledávky vymáhat soudně. Časová prodleva, která tím nastane mezi povinností úhrady nákladů souvisejících s nezaplacenou zakázkou a k tomu daně z přidané hodnoty, můţe být pro malou společnost likvidační. Finanční dopad daně z přidané hodnoty by u příkladu neuhrazené pohledávky z kapitoly 1.2.1 vypadal následovně. Tab. č. 22 Finanční dopad neuhrazené pohledávky na povinnost odvodu DPH Zdanitelné plnění Vydaná faktura - neuhrazená pohledávka

Zdanitelné plnění

Z toho DPH 21 %

1 500 000 Kč

315 000 Kč


Výše uvedená kvantifikace představuje pro malou kapitálovou společnost vysokou a naprosto neopodstatněnou zátěţ ze strany státu. V případě fyzické osoby – podnikatele by

39

se mohlo jednat i o osobně likvidační břemeno, neboť osoby samostatně výdělečně činné ručí celým svým majetkem. Z tohoto důvodu vidím tuto zákonnou úpravu z hlediska chování státu jako velmi nemorální a zcela v rozporu se zásadou daňové spravedlnosti, jak z hlediska principu prospěchu, tak z hlediska principu platební schopnosti. Ručení za tzv. nespolehlivého plátce Od roku 2013 byly do zákona o dani z přidané hodnoty zavedeny nové pojmy „nespolehlivý plátce“ a „ručení příjemce plnění za daň neodvedenou tímto nespolehlivým plátcem“. Princip je následující: Za „nespolehlivého plátce“ je označen plátce DPH, který závaţným způsobem neplní své povinnosti ve vztahu ke správci daně. Pokud odběratel odebere od plátce, který je v registru plátců DPH v době vzniku zdanitelného plnění označen za nespolehlivého, zboţí nebo sluţbu, ručí za to, ţe tento dodavatel odběratelem jiţ uhrazenou daň odvede finančnímu úřadu. Pokud by ji neodvedl, zaplatí odběratel tuto daň ještě jednou, tentokrát přímo na účet finančního úřadu. Z tohoto institutu vyplývá mnoho rizik, jejichţ analýza není předmětem této diplomové práce. Z hlediska mandatorních výdajů se, dle mého osobního názoru, jedná opět o bezprecedentní porušení všech daňových principů, ať uţ principu efektivnosti, principu administrativní jednoduchosti, pruţnosti či spravedlnosti. Stát by zcela jistě neměl řešit svou vlastní neschopnost efektivního výběru daní přenesením tohoto břemene na nevinné daňové poplatníky.

1.2.3

Daně spotřební

Daně spotřební jsou upraveny zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Tento zákon upravuje podmínky zdaňování minerálních olejů, lihu, piva, vína a meziproduktů a tabákových výrobků spotřebními daněmi. Spotřebními daněmi jsou: a) daň z minerálních olejů b) daň z lihu, c) daň z piva d) daň z vína a meziproduktů, a e) daň z tabákových výrobků. Jedná se opět o daň nepřímou. Znamená to, ţe daň odvede prodávající a zaúčtuje ji do ceny zboţí. Jedná se o objemovou daň, neboť cena není stanovena procentuálně z prodejní ceny, ale pevnou částkou na prodávanou jednotku.

40

Pokud malá a střední společnost nepodniká v oboru prodeje lihovin a tabákových výrobků (není tzv. správcem daňového skladu) a pouţívá ke své podnikatelské činnosti motorová vozidla, bude se na ni vztahovat pouze daň z minerálních olejů, kterou zaplatí při nákupu pohonných hmot. Sazba daně na pohonné hmoty20 Benzín

12,84 Kč/l

Motorová nafta

10,95 Kč/l

Ilustrativní příklad částek vynaloţených na spotřební daň Hypotetická společnost pouţívá 2 osobní vozidla na benzin o průměrné spotřebě 7 l/100 km, 2 vozidla na naftu o průměrné spotřebě 6 l/100 km a 2 dodávky na naftu o průměrné spotřebě 9 l/100 km. Pro zjednodušení kaţdé vozidlo ujede 20 000 km ročně. Tab. č. 23 Příklad ročních nákladů na spotřební daň za 6 vozidel Druh vozidla

Spotřeba v litrech ročně

Spotřební daň

Počet vozidel

Spotřební daň celkem

Osobní vozidlo benzín

1 400

17 976 Kč

2

35 952 Kč

Osobní vozidlo - nafta

1 200

13 140 Kč

2

26 280 Kč

Dodávka - nafta

1 800

19 710 Kč

2

39 420 Kč

Ročně uhrazená spotřební daň CELKEM


Výše uvedená hypotetická malá společnost tedy zaplatí 101 652 Kč ročně na spotřební dani na pohonné hmoty.

1.2.4

Daň silniční a dálniční kupony

Daň silniční Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční. Podle tohoto zákona jsou předmětem daně silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice a pouţívaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů, nebo poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů21. Z těchto vozidel jsou dále stanoveny výjimky.

20 21

Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění

41

Běţná vozidla pouţívaná při podnikání podléhají všechna dani silniční. Poplatníkem daně je provozovatel a také zaměstnanec, který pouţívá vozidlo ke sluţebním účelům a toto pouţívání je mu zaměstnavatelem kompenzováno. Podle § 5 zákona22 je základem daně: a) zdvihový objem motoru v cm3 u osobních automobilů, s výjimkou osobních automobilů na elektrický pohon, b) součet největších povolených hmotností na nápravy v tunách a počet náprav u návěsů, c) největší povolená hmotnost v tunách a počet náprav u ostatních vozidel. Pro vybraná vozidla jsou podle § 6 sazby ze základu daně následující: Dle zdvihového objemu motoru: do 800 cm3 nad 800 cm3 do 1250 cm3 nad 1250 cm3 do 1500 cm3 nad 1500 cm3 do 2000 cm3 nad 2000 cm3 do 3000 cm3 nad 3000 cm3

1200 Kč 1800 Kč 2400 Kč 3000 Kč 3600 Kč 4200 Kč.

Dle počtu náprav: 2 nápravy do 1 tuny nad 1 t do 2 t nad 2 t do 3,5 t nad 3,5 t do 5 t

1800 Kč 2400 Kč 3600 Kč 4800 Kč

Dle § 6 se sazba daně sniţuje o 48 % po dobu následujících 36 kalendářních měsíců od data jejich první registrace a o 40 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců a o 25 % po dobu následujících dalších 36 kalendářních měsíců. Stát tímto způsobem motivuje společnosti k investicím do nových vozidel a pravidelné obnově vozového parku nejdéle po 9 letech.

22

Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, v platném znění.

42

Pro stejnou hypotetickou společnost z čl. 1.2.3 by byl výpočet silniční daně následující: Ilustrativní příklad částek vynaloţených na daň silniční Hypotetická společnost pouţívá 2 osobní vozidla na benzin o zdvihovém objemu 1 600 cm3 stáří 2,5 let, 2 vozidla na naftu o zdvihovém objemu 1 900 cm3, stáří 10 let, a 2 dodávky o dvou nápravách, hmotnost 2,5 tuny, stáří 6,5 let. Tab. č. 24 Příklad ročních nákladů na daň silniční za 6 vozidel Druh vozidla

Silniční daň

Daň po sníţení § 6

Počet vozidel

Daň silniční celkem

Osobní vozidlo - 1 600 cm3

3 000 Kč

1 440 Kč

2

4 800 Kč

Osobní vozidlo 1900 cm3

3 000 Kč

3 000 Kč

2

6 000 Kč

Dodávka - 2,5 tuny

3 600 Kč

2 700 Kč

2

7 200 Kč

Silniční daň CELKEM


Výše uvedená hypotetická malá společnost tedy na dani silniční zaplatí 14 520 Kč ročně.

Dálniční kupony Málokterá společnost si můţe dovolit působit pouze lokálně a neplatit dálniční poplatek v podobě zakoupeného dálničního kuponu. Peníze, které by ušetřila objíţděním dálnic po místních komunikacích, by zaplatila za delší čas pracovní doby strávené na cestě a vyšší spotřebě pohonných hmot a také vyšším opotřebení motorového vozidla. Většina podnikatelů proto kupuje roční dálniční kupony ihned na konci předcházejícího roku. Dálniční kupony a jejich ceny jsou v České republice upraveny vyhláškou č. 435/2012 Sb., o uţívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem, v platném znění. Cena dálničních poplatků pro 2014 (stejná jako 2012 a 2013) Doba / hmotnost

do 3,5 t

nad 3,5 t

Desetidenní

310 Kč

mýtné

Měsíční

440 Kč

mýtné

Roční

1500 Kč

mýtné

Následující příklad vyčísluje výdaje na dálniční kupony ve výše uvedené hypotetické společnosti: Tab. č. 25 Příklad ročních nákladů na dálniční kupony za 6 vozidel Počet vozidel 6

Cena kuponu 1 rok 1500

Za všechna vozidla celkem 9 000 Kč Zdroj: vlastní zpracování

Společnost by tedy zaplatila 9 000 Kč za dálniční kupony. 43

1.2.5

Daň z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí (dříve daň z nemovitosti) je upravena zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí. Tuto daň tvoří daně z pozemků a daň ze staveb a jednotek. Základem daně u pozemků obvykle uţívaných k podnikání (mimo podnikání v zemědělství, lesnictví a chovu ryb) je skutečná výměra pozemku zjištěná k 1. lednu zdaňovacího období. Sazba daně u zpevněných ploch pozemků uţívaných k podnikání nebo v souvislosti s ním slouţících pro průmysl, stavebnictví, dopravu, energetiku, ostatní zemědělskou výrobu a ostatní druhy podnikání činí 5,00 Kč za metr čtvereční. Základem daně ze staveb a jednotek u zdanitelné stavby je výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období. Základní sazba daně činí u zdanitelné stavby, jejíţ převaţující část zastavěné plochy je uţívána k podnikání v průmyslu, stavebnictví, dopravě, energetice nebo ostatní zemědělské výrobě je 10 Kč za 1 m2 zastavěné plochy nebo upravené podlahové plochy. Základní sazba daně za 1 m2 zastavěné plochy stavby určené k podnikání se zvyšuje o 0,75 Kč za kaţdé další nadzemní podlaţí, jestliţe zastavěná plocha nadzemního podlaţí přesahuje jednu třetinu zastavěné plochy. Obec můţe obecně závaznou vyhláškou pro všechny nemovitosti na území celé obce stanovit jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5. Tímto koeficientem se vynásobí daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo jednotek, popřípadě jejich souhrny. Jak vyplývá z výše uvedeného, daň z nemovitých věcí se můţe značně lišit podle lokality, kde se podnik nachází. Některé obce moţnosti znásobit daň z nemovitosti vyuţily. Např. Lipno nad Vltavou si stanovilo koeficient 4,0 a Frýdek-Místek, část Staré Hamry koeficient 5,0. Následuje příklad daně z nemovitosti pro hypotetickou společnost, která vlastní dvoupodlaţní budovu pouţívanou k podnikání, o zastavěné ploše 120 m2, na pozemku 1 000 m2, a nachází se v lokalitě bez stanoveného koeficientu. Tab. č. 26 Daň z nemovitých věcí pro hypotetickou malou společnost Druh nemovitosti Pozemek - zpevněná plocha pro podnikání Budova - 1 NP, pro podnikání CELKEM

Výměra 1000 m2 120 m2

Sazba daně základní 5 Kč/m2

Sazba zvýšená 5 Kč/m2

10 Kč/m2 10,75 Kč/m2

Daň 5 000 Kč 1 290 Kč 6 290 Kč


Malá hypotetická společnost by na dani z nemovitých věcí zaplatila 6 290 Kč ročně, pokud by neměla sídlo v lokalitě se stanoveným násobným koeficientem. V místě s koeficientem 2 by daň byla dvojnásobná, tj. 12 580 Kč, s koeficientem 3 trojnásobná, atd.

44

1.2.6

Ekologické daně

Z členství České republiky v Evropské unii pro ni vyplynula povinnost transponovat do své legislativy směrnici Rady 2003/96/ES23, která pro ni stanoví povinnost zavést daň z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv. Tyto tzv. ekologické daně byly zavedeny zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Předmětem daně jsou zemní plyn, pevná paliva a elektřina. Plátcem daně u kaţdého předmětu daně je, mimo jiné, dodavatel, který jej na daňovém území dodal konečnému spotřebiteli. Zemní plyn Základem daně je mnoţství pevných paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku. Sazba daně činí 8,50 Kč/GJ (=30,6 Kč/MWh) spalného tepla v původním vzorku. Pevná paliva Sazba daně činí 8,50 Kč/GJ (=30,6 Kč/MWh) spalného tepla v původním vzorku. Základem daně je mnoţství paliv vyjádřené v GJ spalného tepla v původním vzorku. Elektřina Sazba daně činí 28,30 Kč/MWh. Základem daně z elektřiny je mnoţství elektřiny v MWh. Příklad ekologických daní na malé hypotetické společnosti Pokud by hypotetická malá společnost vyuţívala elektřinu k běţné spotřebě provozovny (svícení, provoz počítačové sítě, kopírky, ostatní malé elektrické spotřebiče) a plyn k vytápění prostor o velikosti přiměřené 9 zaměstnancům a ohřevu TUV, vypadala by její roční spotřeba a následná výše uhrazené daně následovně: Tab. č. 27 Výpočet ekologických daní u hypotetické malé společnosti Předmět zdanění Elektřina Zemní plyn

Roční spotřeba

Sazba daně

Daň

25 MWh

28,3 Kč/MWh

707,5 Kč

10,5 MWh

30,6 Kč/MWh

321,3 Kč

Ekologické daně celkem

1 028,8 Kč Zdroj: vlastní zpracování

Společnost by tedy za rok na ekologických daních zaplatila 1 029 Kč.

23

EU: Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny.

45

1.2.7

Poplatky

Rozhlasový poplatek Rozhlasový poplatek je upraven zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Ačkoli by se mohlo zdát, ţe tento poplatek se týká společností, ve kterých si zaměstnanci pouští rádio, v podstatě se týká všech společností, které ke své podnikatelské činnosti pouţívají silniční motorová vozidla. V současné době jiţ ani nejsou v prodeji automobily bez zabudovaného rozhlasového přijímače a tak se firma stává zakoupením vozidla automaticky i plátcem rozhlasového poplatku. Paragraf 3, odst. (3) výše uvedeného zákona výslovně stanoví, ţe je-li rozhlasový nebo televizní přijímač příslušenstvím dopravního prostředku, poplatníkem je provozovatel dopravního prostředku. Rozhlasové přijímače zabudované do mobilních telefonů jsou z povinnosti vyňaty. Zatímco poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače i přesto, ţe jich drţí nebo uţívá více, poplatník, který je právnickou osobou, platí rozhlasový poplatek z kaţdého rozhlasového přijímače. Měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč. Společnost, která provozuje 6 silničních motorových vozidel, tedy na poplatcích ročně zaplatí: 6 × 45 × 12 = 3 240 Kč.

1.2.8

Shrnutí mandatorních výdajů na daně a poplatky

Tato práce si klade za cíl stanovit výši mandatorních výdajů u malé společnosti (a dále v textu u konkrétní malé společnosti). Daně a poplatky jsou nedílnou součástí mandatorních výdajů. Jejich výše pro v kapitolách uváděný příklad hypotetické společnosti, a především poměry vzhledem k celkovému úhrnu daní a poplatků jsou uvedeny v následující tabulce. Příklad uvádí shrnutí výpočtů pro malou hypotetickou kapitálovou společnost, jak je uvedena v předchozích kapitolách, za těchto předpokladů24: roční obrat 30 mil. Kč, obchodní marţe 15,6 %, 9 zaměstnanců, 6 automobilů, rentabilita trţeb (poměr zisk/trţby) 2 %, společnost vlastní a k podnikání vyuţívá dvoupodlaţní nemovitost se zpevněnými plochami.

24

Obchodní marţe a rentabilita trţeb jsou průměrné údaje z roku 2011 pro podniky v odvětví Obchodu (CZ-NACE 45, 46, 47) z výkazu Českého statistického úřadu: Vybrané finanční ukazatele – roční. Tento výkaz tvoří přílohu 3 diplomové práce.

46

Tab. č. 28 Shrnutí daňových povinnosti pro malou hypotetickou společnost Daňový titul

Podíl na daních celkem

Částka daně

Daň z příjmů právnických osob (Tab. č. 18)

114 000 Kč

45,6 %

Spotřební daň z minerálních olejů (Tab. č. 23)

101 652 Kč

40,7 %

14 520 Kč

5,8 %

Dálniční poplatek (Tab. č. 25)

9 000 Kč

3,6 %

Daň z nemovitosti (Tab. č. 26)

6 290 Kč

2,5 %

Ekologické daně (Tab. č. 27)

1 029 Kč

0,4 %

Rozhlasový poplatek (Kapitola 1.2.7)

3 240 Kč

1,3 %

Daň silniční (Tab. č. 24)

Celkem

249 731 Kč


982 800 Kč

(z trţeb 30 mil., marţe 15,6 %)


Ze shrnutí a výpočtů v tabulce vyplývá, ţe největší podíl ve výši 45,6 % tvoří daň z příjmů právnických osob, avšak ihned v závěsu s podílem ve výši 40,7 % je spotřební daň z minerálních olejů, o které se nikde příliš nehovoří a v účetnictví se samostatně nevykazuje. Poměrně vysoký podíl zastává i daň silniční společně s dálničním poplatkem (coţ je v podstatě zdvojená povinnost úhrady za uţívání silniční a dálniční sítě), které dohromady tvoří 9,4 % a v nominální částce 23 520 Kč. Další daní je daň z nemovitosti s podílem 2,5 % a relativně nezanedbatelnou poloţkou je rozhlasový poplatek ve výši 3 240 Kč (1,3 %), o jehoţ účelnosti, na rozdíl od ostatních daní a poplatků, nejsem osobně zcela přesvědčena. Daň z přidané hodnoty je záměrně uvedena zvlášť. Jedná se o daň, jejímţ poplatníkem je konečný spotřebitel a plátci by z ní relativně neměla plynout ţádná daňová povinnost. Uváţíme-li však neznámý dopad přesunu daňového břemene, zůstává otázkou k zamyšlení, jak velká část této daně ve skutečnosti „ukrajuje“ ze zisku společnosti. Prostým porovnáním z Tab. č. 28 zjistíme, ţe se jedná o bezkonkurenčně nejvyšší částku odváděnou do státního rozpočtu, a to z hodnoty vytvořené jediným podnikatelským subjektem za rok. Jako zajímavý vidím poměr úhrnu všech daní a hospodářského výsledku před zdaněním při rentabilitě trţeb 2 % (statistická hodnota pro dané odvětví se pohybuje okolo 2,5 %. Z kapitoly 1.2.1 jsem počítala s DPPO z hospodářského výsledku 600 000 Kč. Podíl sumy uhrazených daní (mimo DPH) by tak činil: 249 731 / 600 000 = 0,416. Skutečné zdanění hypotetického podniku (bez plateb za sociální a zdravotní pojištění a DPH) tedy činí 41,6 %.

47

1.3

1.3.1

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, požární ochrana a bezpečnost Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

Základním předpisem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (dále v tomto dokumentu také BOZP) je Zákoník práce25. Rámcová pravidla BOZP řeší část pátá, která mimo jiné stanoví povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdrţují na jeho pracovištích, a povinnost hradit veškeré náklady spojené se zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Paragraf 104 Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje pro zaměstnavatele stanoví povinnost poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, přičemţ tato povinnost zahrnuje v prostředí, v němţ oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, téţ pracovní oděv a obuv. Další povinnosti zahrnují poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků, případně ochranných nápojů. Ochranné pracovní prostředky musí být v pouţivatelném stavu a musí být zaměstnancům poskytnuty bezplatně, musí odpovídat rizikům a druhu práce, kterým je zaměstnanec vystaven. Potřebné ochranné pracovní prostředky mohou být u různých podnikatelských činností natolik odlišné, ţe nelze obecně stanovit finanční dopad tohoto předpisu. Asi nejběţněji poskytovanými ochrannými pracovními prostředky jsou reflexní vesty (povinné vybavení vozidla), pracovní boty, pracovní oděvy a rukavice. Tyto oděvy se obvykle poskytují jednou ročně. Z mycích, čistících a dezinfekčních prostředků se obvykle poskytují mýdla nebo tekutá mýdla, desinfekční prostředky a ochranné masti. Tyto prostředky se obvykle vydávají dle potřeby, dříve bylo běţné jednou měsíčně, coţ je perioda, kterou pouţiji pro orientační výpočet. Obvyklé ceny těchto prostředků, jak bylo zjištěno z internetu (porovnání cen produktu pomocí www.heureka.cz) jsou tyto: Pracovní oděv

Cenové rozpětí

Pracovní vesta Lynx se dvěma pruhy

45 Kč – 85 Kč

Monterková blůza EMERTON SUMMER

633 Kč – 718 Kč

Monterkové kalhoty do pasu ALLYN

705 Kč – 778 Kč

Pracovní montérkové triko MAX 25

94 Kč – 96 Kč

Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, v platném znění

48

Pracovní obuv Road Madison

520 Kč – 725 Kč

Pracovní rukavice

18 Kč – 209 Kč

Toaletní mýdlo Dettol Fresh 100 g

9 Kč – 35 Kč

Protex Fresh Antibakteriální tekuté mýdlo 300 ml

39 Kč – 97 Kč

Indulona univerzální 100 ml

35 Kč – 51 Kč

Následuje příklad výše výdajů na osobní ochranné pracovní prostředky u společnosti s devíti zaměstnanci, z nichţ jeden je administrativní pracovník (pracovnice) a ostatní obvykle či příleţitostně pracují v prostředí, jeţ pracovní oděv a rukavice vyţadují. K výpočtu jsem pouţila průměr výše uvedených cen.

Tab. č. 29 Orientační výpočet výdajů na pracovní a ochranné prostředky Ochranné pracovní prostředky

Počet ročně na 1 zaměstn.

Počet na 9 zaměstn.

Pracovní vesta Lynx se dvěma pruhy

1

Monterková blůza EMERTON SUMMER

Cena

Celkem

8

65,00 Kč

520 Kč

1

8

675,50 Kč

5 404 Kč

Monterkové kalhoty do pasu ALLYN

1

8

741,50 Kč

5 932 Kč

Pracovní monterkové triko MAX

5

40

95,00 Kč

3 800 Kč

Pracovní obuv Road Madison

1

8

622,50 Kč

4 980 Kč

Pracovní rukavice

1

8

113,50

908 Kč

Toaletní mýdlo Dettol Fresh 100 g

12

96

22,00 Kč

2 112 Kč

Protex Fresh Antibakteriální tekuté mýdlo 300 ml

12

12

68,00 Kč

816 Kč

Indulona univerzální 100 ml

12

108

43,00 Kč

4 644 Kč

Pracovní a ochranné prostředky celkem


Hypotetická společnost by vynaloţila na ochranné pracovní prostředky 29 116 Kč ročně.

49

1.3.2

Požární ochrana

Poţární ochranu (dále v textu také PO) v rámci podnikání upravuje řada právních předpisů a norem, zejména zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně a související předpisy26, podle nějţ právnické osoby, jakoţ i fyzické osoby-podnikatelé musí zajistit plnění povinností na úseku poţární ochrany jako nedílnou součást své základní podnikatelské činnosti, a to ve všech prostorách, které vyuţívají k provozování své podnikatelské činnosti. Povinnosti na úseku poţární ochrany, které se vztahují na běţný malý a střední podnik s podnikatelskou činností nevyţadující zvláštní licence např. k nakládání s nebezpečnými odpady apod., jeţ mají na takový podnik finanční dopady, jsou následující:  Povinnost obstarávat a zabezpečovat v potřebném mnoţství a druzích poţární techniku, věcné prostředky poţární ochrany a poţárně-bezpečnostní zařízení se zřetelem na poţární nebezpečí provozované činnosti, a udrţovat je v provozuschopném stavu.  Označovat pracoviště a ostatní místa příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy a zákazy a pokyny ve vztahu k poţární ochraně, a to včetně míst, na kterých se nachází věcné prostředky poţární ochrany a poţárně bezpečnostní zařízení, pravidelně kontrolovat prostřednictvím odborně způsobilé osoby, technika poţární ochrany nebo preventisty poţární ochrany, dodrţování předpisů o poţární ochraně a neprodleně odstraňovat zjištěné závady. V praktickém dopadu se jedná o: 1) vybavení pracoviště hasicími přístroji v souladu s vyhláškou č. 23/2008 Sb.27 a zajišťování zákonem předepsaných revizí, 2) označení pracoviště a ostatních míst příslušnými bezpečnostními značkami, příkazy, zákazy a pokyny ve vztahu k poţární ochraně, 3) zpracování dokumentace bezpečnosti a ochrany při práci a poţární ochrany, 4) provádění pravidelných školení zaměstnanců. Většina malých a středních podniků zajišťuje povinnosti, kde je předepsána odborná způsobilost v PO, prostřednictvím smluvního vztahu s odborně způsobilou osobou. Označení pracoviště a ostatních míst bezpečnostními značkami, stejně tak jako zpracování dokumentace bezpečnosti a ochrany při práci a poţární ochrany, sice vyţaduje finanční investici, avšak pouze počáteční. Proto je nebudu uvaţovat do běţných mandatorních výdajů. Mezi opakující se investice patří hasicí přístroje a kontrola jejich stavu. Vybavení pracoviště hasicími přístroji je otázka odborného posouzení a výpočtu provedených odborně způsobilou osobou. Současná platná legislativa ČR poţaduje, aby 26 27

Zákon č. 133/1985 sb., o poţární ochraně a související předpisy, v platném znění. Vyhláška 23/2008 Sb., o technických podmínkách poţární ochran y staveb, v platném znění

50

v rámci zajištění bezvadné funkce, byla na všech hasicích přístrojích v pravidelných intervalech prováděna minimálně jednou ročně kontrola přímo u majitele hasicích přístrojů. Hasicí přístroje, kde hasivem je voda s přísadami, musí být podle vyhlášky č. 246/2001 Sb., o poţární prevenci podrobeny dílenské údrţbě, při které se provádí periodická tlaková zkouška nádob a další úkony k zajištění jejich bezvadné funkčnosti pro další období. U ostatních druhů hasicích přístrojů se servisní údrţba provádí kaţdých 5 let. V praxi se obvykle hasicí přístroje kaţdých 5 let vyměňují za nové. Ceny hasicích přístrojů se mohou velmi lišit, ale namátkou se cena jednoho většího práškového přístroje (obvykle 6 kg) se pohybuje okolo 800 Kč a cena jednoho pěnového (CO2) hasicího přístroje (obvykle 6 l) se pohybuje okolo 1 200 Kč. Vybavení běţné provozovny pro 9 zaměstnanců (cca 4 přístroje celkem) tak v průměru ročně vyjde na cca 500 Kč. Dotazováním ve společnosti XY a ověřením na internetu (např. www.technikpo.cz) jsem zjistila, ţe kaţdoroční revize prováděná smluvním poţárním technikem stojí cca 1 000 Kč. Pravidelné roční náklady na poţární ochranu tudíţ dosahují cca 1 500 Kč.

1.3.3

Školení předepsaná zákonem

Školení BOZP pro zaměstnance Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jeţ musí při své práci dodrţovat. Zaměstnavatel je povinen školení zajistit i při změně pracovního zařazení nebo druhu práce, při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků anebo pracovních postupů, a v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Dle nabídek na internetu se cena školení pohybuje od 90 Kč do 200 Kč za zaměstnance. Školení poţární ochrany pro zaměstnance Školení se provádí zvlášť pro vedoucí zaměstnance a pro ostatní zaměstnance. Paragraf 16 – 16a Zákona č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně28 stanoví, ţe školení zaměstnanců  u organizace, která provozuje činnosti se zvýšeným poţárním nebezpečím, proškolený vedoucí zaměstnanec nebo preventista poţární ochrany,  u organizace, která provozuje činnosti s vysokým poţárním nebezpečím, technik poţární ochrany nebo proškolený vedoucí zaměstnanec.

28

Zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně, v platném znění

51

Školení se provádí při nástupu do zaměstnání, při kaţdé změně pracoviště nebo pracovního zařazení zaměstnance, pokud se mění obsah skutečností podstatných pro školení, a opakuje nejméně jednou za 2 roky. Dle nabídek na internetu se cena školení pohybuje od 90 Kč do 200 Kč za zaměstnance. Školení poţární ochrany pro vedoucí zaměstnance Školení vedoucích zaměstnanců provádí (§16-16a Zákona č. 133/1986 Sb., o poţární ochraně):  u organizace, která provozuje činnosti se zvýšeným poţárním nebezpečím, odborně způsobilá osoba nebo technik poţární ochrany školení,  u organizace, která provozuje činnosti s vysokým poţárním nebezpečím, odborně způsobilá osoba nebo technik poţární ochrany. Školení se provádí při nástupu do funkce, při kaţdé změně skutečností, které mají vliv na obsah školení, a opakuje nejméně jednou za 3 roky. Dle nabídek na internetu se cena školení pohybuje od 150 Kč do 300 Kč za zaměstnance. Školení řidičů Školení řidičů vychází ze zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů29, ve znění pozdějších předpisů, opakuje se 1 x za 12 měsíců. Dle nabídek na internetu se cena školení pohybuje od 250 Kč do 450 Kč za řidiče. Školení preventivních poţárních hlídek Preventivní poţární hlídky se zřizují: a) v prostorách s nejméně třemi zaměstnanci, ve kterých provozují činnosti se zvýšeným poţárním nebezpečím nebo s vysokým poţárním nebezpečím, b) v případech, kdy tak stanoví nařízení kraje nebo obecně závazná vyhláška obce. Školení zaměstnanců provádí:  u organizace, která provozuje činnosti se zvýšeným poţárním nebezpečím, odborně způsobilá osoba nebo technik poţární ochrany školení,  u organizace, která provozuje činnosti s vysokým poţárním nebezpečím, odborně způsobilá osoba. Školení se provádí před zahájením činností se zvýšeným nebo s vysokým poţárním nebezpečím a opakuje nejméně jednou za rok. 29

Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In. Sbírka zákonů. 2000. Dostupné online. Ve znění platných předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.

52

Dle nabídek na internetu se cena školení za jednoho zaměstnance pohybuje od 90 do 200 Kč za školení. Na příkladu jiţ uváděné hypotetické společnosti o 9 zaměstnancích by náklady na školení v případě, ţe zaměstnavatel provádí školení BOZP současně se školením PO a dále školení řidičů 1 x ročně (coţ je běţná praxe), vypadaly následovně (pro výpočet jsem pouţila průměrné ceny): Tab. č. 30 Výdaje na školení zaměstnanců pro malou hypotetickou společnost Titul školení

Počet zaměstnanců

Jednotková cena

Celkem

Školení BOZP pro zaměstnance

145

9

1 305 Kč

Školení PO pro zaměstnance

145

8

1 160 Kč

Školení PO pro vedoucí zaměstnance

225

1

225 Kč

Školení řidičů

350

9

3 150 Kč

Školení preventivních poţárních hlídek

145

2

290 Kč

Náklady na školení celkem


1.3.4

Shrnutí mandatorních výdajů na BOZP a PO

Většina uvedených výdajů je nepravidelná a nejsou tedy do této analýzy zahrnuty. Pravidelně opakující se mandatorní výdaje jsou shrnuty v průměrných a zjištěných cenách v následující tabulce a, stejně jako v předchozích kapitolách, aplikovány na hypotetickou společnost o 9 zaměstnancích a přiměřených prostorách: Tab. č. 31 Shrnutí výdajů na BOZP a PO pro malou hypotetickou společnost Druh výdaje

Částka

Ochranné pracovní prostředky celkem

29 116 Kč

Poţární ochrana celkem

1 500 Kč

Náklady na školení celkem

6 130 Kč

Celkem


Částky a úhrn částek v Tab. č. 31 jsou pouze velmi orientační, neboť jsem pracovala se zprůměrovanými cenami, které navíc mohou být v čase velice proměnlivé v závislosti na nabídce a poptávce či vyjednávacích schopnostech konkrétní společnosti. Z tabulky nicméně vyplývá, ţe největší výdaj představuje nákup ochranných pracovních prostředků a náklady na povinná školení. Kapitola 3.3.2 obsahuje skutečně vynaloţené výdaje konkrétní malé společnosti, které výpočtu celkem odpovídají. 53

1.4

Pojištění

Mimo sociálního a zdravotního pojištění, která jsou analyzována v kapitolách 1.1.4, jsou zaměstnavatelé obecně povinni uzavřít smlouvu o zákonném pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla na kaţdý vůz, který provozují, a zákonné pojištění pracovních úrazů a nemoci z povolání zaměstnanců za kaţdého zaměstnance. Účelem těchto pojištění je zajistit v případě pojistné události plnění na alespoň té nejniţší sociálně únosné hranici.

1.4.1

Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla

Povinné ručení je upraveno zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla30. Dle tohoto zákona je povinen uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti vlastník tuzemského vozidla, a to bez ohledu zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu. Výše pojistného se stanoví na základě komerčních principů, coţ znamená, ţe pojišťovny mohou za předpokladu, ţe dodrţí regulatorní poţadavky, nabízet pojištění za ceny odpovídající jejich vnitřním pojistným výpočtům. Cena pojistného se vypočítá zejména dle způsobu uţití vozidla, objemu motoru, výkonu, hmotnosti a roku výroby. Na serveru pro porovnání nabídek pojišťoven (www.top-pojisteni.cz) jsem zjistila následující rozsah pojistných cen pro jednotlivé automobily hypotetické společnosti, jak byla pouţita jiţ v předchozích kapitolách. Na rozdíl od ostatních kapitol jsem pro výpočet neuvaţovala průměrnou cenu, ale cenu nejniţší, neboť společnosti se obvykle pojišťují v rámci tzv. flotilových pojištění, kde v případě bezškodného průběhu dosahují výrazných slev. Výsledky a výpočet pro 6 aut, z toho 4 osobní a dvě malá nákladní (dodávky) jsou uvedeny v následující tabulce: Tab. č. 32 Náklady na pojištění povinného ručení u malé hypotetické společnosti Druh vozidla

Rozmezí cen pojištění

Cena pro výpočet

Počet vozidel

Konečná cena

Osobní vozidlo 1 400 cm3

3573 Kč - 5074 Kč

3 573 Kč

2

7 146 Kč

Osobní vozidlo 1800 cm3

3530 Kč - 6328 Kč

3 530 Kč

2

7 060 Kč

Dodávka 2,5 tuny

5650 Kč - 7838 Kč

5 650 Kč

2

11 300 Kč

Celkem


Malá hypotetická společnost by na pojistném odpovědnosti za škodu z provozu motorových vozidel zaplatila 25 506 Kč ročně. 30

Zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vplatném znění.

54

1.4.2

Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy

Všichni zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance, jsou ze zákona pojištěni pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Všichni zaměstnavatelé jsou pojištěni u Kooperativy, pojišťovna, a.s., s výjimkou zaměstnavatelů, kteří měli toto pojištění sjednáno k 31.12.1992 u České pojišťovny, a.s. Tito zaměstnavatelé jsou nadále pojištěni u České pojišťovny, a.s. Pojistný vztah se nezakládá pojistnou smlouvou, ale vzniká přímo ze zákona. Zaměstnavatelům z něj vzniká právo, aby za ně pojišťovna uhradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a povinnost platit pojistné. Podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání stanoví vyhláška č. 125/1993 Sb.31. Tento předpis mimo jiné stanoví, ţe si pojistné vypočítává zaměstnavatel ze základu stanoveného shodně s postupem pro určení vyměřovacího základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Znamená to, ţe základem pro výpočet pojistného je souhrn vyměřovacích základů za uplynulé kalendářní čtvrtletí všech zaměstnanců, které v tomto období zaměstnavatel zaměstnával. Sazba pojistného je stanovena v promilích z vyměřovacího základu dle kategorie určené podle převaţující základní činnosti tvořící předmět podnikání zaměstnavatele (dle kódů OKEČ). Sazba pro vysoce rizikové činnosti, jako např. dobývání černého uhlí či pilařská výroba, podléhají sazbě 50,4 ‰, méně rizikové činnosti jako např. stavebnictví, protipoţární ochrana a dobývání a úprava kameniva, podléhají sazbě 9,8 ‰ a tato sazba se s rizikovostí předmětu podnikání dále sniţuje aţ na 2,8 ‰ pro např. reklamní činnosti, fotografické sluţby, apod. Ostatní ekonomické činnosti, ve kterých se pracuje se stanovenými nebezpečnými látkami či výbušninami, podléhají sazbě 10,5 ‰, ostatní ekonomické činnosti sazbě 5,6 ‰. Následuje výpočet ročního pojistného pro jiţ v předchozích kapitolách uvedenou hypotetickou společnost s devíti zaměstnanci. Pro výpočet jsem zvolila sazbu 5,6 ‰ – ostatní ekonomické činnosti. Pro výpočet vyměřovacího základu jsem pouţila údaje z kapitoly 1.1.7, Tab. č. 17.

31

Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v platném znění

55

Tab. č. 33 Pojistné z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele v malé hypotetické společnosti o devíti zaměstnancích Část vyměřovacího základu

Celkem za 9 zaměstnanců

Pojistné za 9 zaměstnanců

Roční odpracované mzdy bez svátků, pracovní neschopnosti a dovolené

2 264 778 Kč

12 683 Kč

50 796 Kč

284 Kč

203 364 Kč

1 139 Kč

91 512 Kč

512 Kč

2 610 450 Kč

14 619 Kč

Náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Náhrada mzdy za dobu dovolené 4 týdny Náhrada mzdy za svátky a státní svátky CELKEM


Pojistné za 9 zaměstnanců s průměrnou mzdou v odvětví obchodu v roce 2011 by při sazbě 5,6 ‰ činilo 14 619 Kč, z toho 1 936 Kč je pojistné z náhrad mzdy.

1.4.3

Shrnutí mandatorních výdajů na pojištění

Zatímco sazba pojistného z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele je stanovena přímo ze zákona32 a to bez ohledu na preventivní opatření zajištěná zaměstnavatelem či škodní průběh, pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla dává podnikům prostor k vyjednávání a hledání optimálního poměru ceny a rozsahu pojištění. Následující tabulka shrnuje náklady na pojištění v malé hypotetické společnosti, jak jiţ byla popsána a pouţita v předchozích kapitolách: 9 zaměstnanců, průměrný plat roku 2011, 6 automobilů, z toho 4 osobní a 2 nákladní dodávky. Tab. č. 34 Shrnutí mandatorních výdajů na pojištění pro malou hypotetickou společnost Platební titul

Náklady

Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele

14 619 Kč

Pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel

25 506 Kč

Celkem


Náklady na zákonné pojištění u malé hypotetické společnosti by tedy činily 40 125 Kč.

32

Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

56

1.5

Oborově specifické předpisy a normy

Co se týká oborově specifických předpisů a norem, jedná se o ucelené soubory poţadavků a norem vztahujících se na jednotlivá průmyslová odvětví a obory. Jako příklad mohu uvést předpisy vztahující se na pracovníky ve zdravotnictví: např. zákon č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře a zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta. Přestoţe by bylo moţné vzít ucelený soubor norem pro určitý obor a vyčíslit jejich dopady pro hypotetickou společnost, nejednalo by se o obecně reprezentativní analýzu, a proto jsem od takové obecné kvantifikace ustoupila. Konkretizace oborově specifických předpisů a norem je provedena v kapitole 3.5 Oborově specifické předpisy v rámci analýzy mandatorních výdajů vybraného podniku.

1.6

Shrnutí relevantních zákonných předpisů a jejich finančních dopadů

Kapitola 1 Relevantní zákonné předpisy a jejich finanční dopady popisuje stanovené oblasti s největšími finančními dopady na společnosti a uvádí kvantifikaci těchto dopadů na malou hypotetickou kapitálovou společnost s devíti zaměstnanci, přiměřenými podnikatelskými prostory, šesti motorovými vozidly, nemocností zaměstnanců v průměru 3,638 % (8,7 dnů) a obratem 30 mil. Kč, s tomu odpovídající obchodní marţí 15,6 % a rentabilitou trţeb 2 %, jak odpovídá statistickým průměrným hodnotám pro malou společnost této velikosti v odvětví obchodu. Výsledné hodnoty za kaţdou zpracovanou oblast jsou následující: Tab. č. 35 Shrnutí mandatorních výdajů malé hypotetické společnosti dle oblastí Druh mandatorního výdaje Pracovněprávní vztahy, sociální zabezpečení a zdravotní pojištění (Tab. č. 17)

Částka celkem

Procentní podíl na celkových nákladech

1 233 935 Kč

80 %

253 211 Kč

16 %

BOZP a PO a bezpečnost (Tab. č. 31)

36 746 Kč

2%

Pojištění (Tab. č. 34)

25 506 Kč

2%

Daně a poplatky (Tab. č. 28)

CELKEM

1 549 398 Kč

100% Zdroj: vlastní zpracování

Pomineme-li naprosto daň z přidané hodnoty ve výši 982 800 Kč, u které de jure není poplatníkem společnost, která zdaňovanou hodnotu vytvořila, a která pro malou společnost z hlediska zákonných povinností představuje z v příslušné kapitole uvedených důvodů 57

určité riziko, tvoří největší podíl (80 %) mandatorních výdajů náklady na plnění zákonných poţadavků v souvislosti se zaměstnáváním. Náklad ve výši 1 233 935 Kč se skládá ze zákonných náhrad mezd, jak jsou popsány v kapitole 1.1.3 a sociálního a zdravotního pojištění hrazeného za zaměstnance zaměstnavatelem, jak je popsáno v kapitole 1.1.4. Daně a poplatky popisované v kapitole 1.2 dosahují v porovnání s mandatorními pracovními, sociálními a zdravotními výdaji 16 %, z toho daň z příjmů právnických osob činí 114 000 Kč, coţ by bylo vůči celkovým mandatorním výdajům 7,36 %. Přitom tato daň je z hlediska daňových zásad asi nejopodstatněnějším mandatorním výdajem, neboť její výše reflektuje princip platební vertikální i horizontální spravedlnosti a princip efektivnosti. Daní velice opomíjenou ve veřejné diskusi a přesto velmi výrazně ovlivňující náklady společnosti v kaţdém článku produkčního řetězce je daň spotřební, zejména daň spotřební uvalená na pohonné hmoty. Pro tuto hypotetickou malou společnost byla vyčíslena na 101 652 Kč, coţ je téměř stejná výše jako u daně z příjmů právnických osob. Odůvodnění, ţe se stát touto daní snaţí odradit obyvatele od spotřeby a výsledně tedy i podnikatele od práce, se kterou je cestování spojeno, asi neobstojí. Proti dani silniční a dálničním poplatkům by nebylo moţné nic namítat, pokud by tomu odpovídala kvalita a zpracování naší silniční a dálniční sítě za cenu odpovídající cenám v nám blízkých ekonomikách. Jako velice zajímavou vidím výši celkem uhrazených daní v porovnání s hospodářským výsledkem společnosti před zdaněním ve výši 41,6 %, jak byla vypočítána v kapitole 1.2.8. Pokud bychom povaţovali za součást daní i pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění (v některých státech je uváděno jako součást daňové kvóty), potom je poměr plateb do státního rozpočtu a parafiskálních fondů (z Tab. č. 17 a Tab. č. 28) k hospodářskému výsledku před zdaněním (Tab. č. 18) následující: (249 731 + 888 263) / 600 000 = 1,897, tj. 190 %. Společnost tedy odvádí do státních fondů 1,9krát více neţ je její hospodářský výsledek před zdaněním. Náklady na bezpečnost a ochranu při práci, poţární ochranu a bezpečnost popsané v kapitole 1.3, jakoţ i náklady na zákonné pojištění, jak je popsáno v kapitole 1.4, dohromady dosahují 4 % a při zdravém rozumu asi nelze pochybovat o jejich opodstatněnosti. Pouze u pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy bych se domnívala, ţe by mohlo alespoň nějakým způsobem zvýhodňovat zaměstnavatele, kteří mají bezeškodní průběh a dbají o zdraví svých zaměstnanců, oproti těm, kteří na prevenci aţ takovou námahu (a i finanční částky) nevynakládají. Analýza mandatorních výdajů v souvislosti s výkonností společnosti je provedena v kapitolách zabývajících se analýzou skutečných mandatorních výdajů konkrétní společnosti v této práci dále.

58

2. Základní údaje o analyzované společnosti Společnost, kterou jsem pouţila jako ilustrativní příklad finančního dopadu výše uvedených předpisů a nařízení, nazývám XY, neboť některá pouţitá data jsou citlivá na zneuţití konkurencí. Avšak na poţádání samozřejmě název společnosti poskytnu a následně je moţné pravost uvedených informací ověřit ve sbírce listin obchodního rejstříku. Jedná se o společnost s ručením omezeným, zaloţenou se základním kapitálem 100 000 Kč a fungující nepřetrţitě na trhu od roku 2000. Pro účely mé práce budu pracovat s daty za roky 2011 a 2012. Předmětem podnikání je: 1. Koupě zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (ţivnost volná, CZ-NACE 4778 Ostatní maloobchod s novým zboţím ve specializovaných prodejnách) 2. Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů (ţivnost řemeslná, CZ-NACE 43210 Elektrické instalace) 3. Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení (ţivnost řemeslná, CZ-NACE 34220 Instalace vody, odpadu, plynu, topení a klimatizace) Vzhledem k tomu, ţe výrazně převaţující činností je „Koupě zboţí za účelem jeho dalšího prodeje a prodej“, je pro porovnávací statistiky moţné pouţít statistiky pro CZ-NACE 45, 46, 47 Obchod. Rozhodla jsem se nepouţít maloobchod (tř. 47), neboť tato zúţená třída obsahuje vysoký podíl osob samostatně výdělečně činných, které mají mnohem niţší výkonnost a statistiky výrazně zkreslují. Počet zaměstnanců v roce 2011 byl 7 osob (+1 na mateřské a rodičovské dovolené), stejně jako v roce 2012. Roční obrat společnosti XY za rok 2011 činil 15 338 tis. Kč (594,5 tis. eur v přepočtu kurzem ke dni 30.12.2011), a za rok 2012 činil 20 480 tis. Kč (814,6 tis. eur v přepočtu kurzem ke dni 31.12.2012). Aktiva společnosti XY za rok 2011 činila 6 113 tis. Kč (236,9 tis. eur v přepočtu kurzem4 ke dni 30.12.2011), a za rok 2012 činila 7 038 tis. Kč (280 tis. eur v přepočtu4 kurzem ke dni 31.12.2012) Dle české definice malých a středních podniků se tento podnik řadí do kategorie drobných podnikatelů. Následující tabulka obsahuje některé doplňující informace o podniku XY v porovnání se statistickými údaji v odvětví obchodu. Průměrné procento pracovní neschopnosti není od roku 2006 k dispozici podle odvětví, a proto je pouţito průměrné procento pracovní neschopnosti celkové.

59

Tab. č. 36 Základní údaje o společnosti XY v porovnání se statistickými údaji Rok 2011

Rok 2012

Statistika

XY

Statistika

XY

Průměrná hrubá měsíční mzda na 1 fyzickou osobu

21 991 Kč

22 960 Kč

22 439 Kč

24 890 Kč

Průměrná hodinová hrubá mzda

130,90 Kč

136,67 Kč

133,57 Kč

148,15 Kč

Trţby celkem

14 030 tis. Kč

16 457 tis. Kč

13 850 tis. Kč

21 732 tis. Kč

z toho trţby za zboţí –

12 935 tis. Kč

14 420 tis. Kč

12 910 tis. Kč

19 429 tis. Kč

Náklady vynaloţené na prodané zboţí

10 922 tis. Kč

10 317 tis. Kč

10 927 tis. Kč

14 503 tis. Kč

Obchodní marţe

2 013 tis. Kč

4 103 tis. Kč

1 983 tis. Kč

4 926 tis. Kč

Podíl obchodní marţe na trţbách za zboţí

15,6 %

28,4 %

15,4 %

25,3 %

Výkony včetně obchodní marţe

3 135 tis Kč

5 939 tis. Kč

2 981 tis. Kč

5 977 tis. Kč

Výkonová spotřeba

1 781 tis. Kč

3 140 tis. Kč

1 649 tis. Kč

3 479 tis. Kč

Přidaná hodnota

1 354 tis. Kč

1 881 tis. Kč

1 332 tis. Kč

2 498 tis. Kč

539 tis. Kč

1 974 tis. Kč

555 tis. Kč

2 106 tis. Kč

3,638 %

8,75 %

3,452 %

8,33 %

Výsledek hospodaření před zdaněním

364 tis. Kč

60 tis. Kč

Není k dispozici

253 tis. Kč

Daň z příjmů fyzických osob

69 tis. Kč

11 tis. Kč

Není k dispozici

48 tis. Kč

295 tis. Kč

49 tis. Kč

Není k dispozici

228 tis. Kč

2,6 %

0,4 %

Není k dispozici

0,1 %

Mzdy Průměrné procento pracovní neschopnosti

Zisk po zdanění

Rentabilita trţeb (výsledek hospodaření/trţby)

Zdroj: vlastní zpracování z finančních výkazů společnosti XY (Přílohy 1 a 2) a tabulky ČSÚ (Přílohy 3 a 4)

60

Porovnání hodnot společnosti XY se statistickými hodnotami odvětví Společnost má celkově vyšší výkonnost neţ je průměr, ale zároveň i vyšší náklady na výkonovou spotřebu a mzdy. Průměrné procento pracovní neschopnosti je výrazně vyšší z důvodů analyzovaných v kapitole 3.1.1. (dlouhodobá pracovní neschopnost jednoho zaměstnance). Rentabilita trţeb 2,6 % pro statistické hodnoty se zdá velice nízká. Z tohoto důvodu jsem ověřovala rentabilitu trţeb ze statistik Českého statistického úřadu pro roky 2005 – 2011 (tabulka Obchod CZ-NACE 45,46,47 je uvedena v příloze 3) a hodnoty pro výše uvedené rozpětí se skutečně pohybují od 2,4 % do 3,5 %. Vezmeme-li průměrnou rentabilitu odvětví 2,95 %, je rentabilita trţeb společnosti XY v roce 2011 více neţ sedminásobně niţší. Pro rok 2012 je to téměř třicetinásobek. Manaţer společnosti mi vysvětlil, ţe se jedná o důsledek zvýšených výdajů na marketing a podporu zákazníků, neboť společnost v těchto letech vyvíjí zvýšené úsilí o získání většího podílu trhu. Teze, že vybraný malý podnik svou výkonností a ostatními parametry odpovídá statistickým hodnotám pro své odvětví, se nepotvrdila. Vybraný podnik vykazuje vyšší výkonnost pro hodnoty tržeb a výkonů, avšak výrazně nižší rentabilitu tržeb.

61

3. Kvantifikace finančních dopadů a analýzy pro vybraný podnik (společnost XY) Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 2, společnost XY se zabývá koupí, prodejem, montáţí, údrţbou a opravami určitého zboţí. Jedná se o zboţí, které zahrnuje vyhrazené elektrické stroje a přístroje a vyhrazená plynová zařízení. K montáţi, údrţbě a opravám daného zařízení je zapotřebí kvalifikovaných pracovníků s odbornou kvalifikací dle vyhlášky č. 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, o odborné způsobilosti v elektrotechnice a dle vyhlášky č. 21/1979 Sb. Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky zajištění jejich bezpečnosti. Mezi další běţné provozní činnosti ve společnosti patří obchod, běţné administrativní a úklidové práce. Společnost má externí účetní, která vede účetnictví a mzdovou agendu.

3.1

Pracovněprávní vztahy ve společnosti XY

Společnost XY má ve svém stavu 8 zaměstnanců (včetně společníků), z toho jedna zaměstnankyně je na mateřské dovolené. Pro výpočty je tudíţ počítáno se sedmi zaměstnanci. Z toho jeden zaměstnanec je osobou s částečným zdravotním postiţením. Dále společnost průběţně a příleţitostně zaměstnává zaměstnance na dohodu o provedení práce (úklid a brigádníci) a příleţitostně najímá subdodavatele - samostatné podnikatele (OSVČ) na montáţní práce a opravy. Náklady na zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce jsou součástí mzdových nákladů, avšak není z nich hrazeno zdravotní a sociální pojištění, neboť se vţdy jednalo o částky do 5 000 Kč měsíčně, v rozsahu do 150 hodin ročně. Náklady na subdodavatele nejsou součástí mzdových nákladů, ale nákladů na sluţby.

3.1.1

Mzdy, náhrady mzdy a související náklady ve společnosti XY

Mzdy Z výkazu zisku a ztráty společnosti XY ke dni 31.12.2012, který tvoří Přílohu č. 1 této práce, a informací poskytnutých účetní společnosti byly náklady na práci kmenových zaměstnanců, náklady na dohody o provedení práce a náklady na subdodavatelské práce související s montáţí a opravami následující:

62

Tab. č. 37 Mzdové náklady a náklady na subdodavatele ve společnosti XY Titul

2011

2012

Osobní náklady (včetně zdravotního a sociálního pojištění)

2 675 tis. Kč

2 843 tis. Kč

Mzdové náklady (včetně náhrad mezd)

1 974 tis. Kč

2 106 tis. Kč

Z toho: mzdové náklady kmenových zaměstnanců

1 767 tis. Kč

1 916 tis. Kč

Z toho: mzdové náklady na dohody o provedení práce

207 tis. Kč

190 tis. Kč

Náklady na subdodavatelské montáţní práce a opravy

55 tis. Kč

42 tis. Kč

Náklady na subdodavatelské práce - účetní

92 tis. Kč

96 tis. Kč

2 121 000 Kč

2 244 000 Kč

CELKEM

Zdroj: vlastní zpracování z výkazu zisku a ztráty, Příloha č. 1, a informací od účetní společnosti

Z výše uvedené tabulky je zřetelné, ţe, ačkoli se jedná o nejdraţší druh práce, provádí společnost XY naprostou většinu svých pracovních činností kmenovými zaměstnanci, v procentuálním vyjádření je to 83,3 % v roce 2011 a 85,4 % v roce 2012. Pracovní činnost prováděná zaměstnanci činnými na základě dohody o provedení práce dosahuje 9,8 % v roce 2011, resp. 8,4 % v roce 2012 a montáţní práce a opravy prováděné subdodavatelsky činí pouhých 2,6 %, resp. 1,9 %, a náklady na externí účetní 4,3 % v obou letech. Jeden ze společníků mi vysvětlil, ţe je to z důvodu náročnosti většiny pracovních úloh na odbornou kvalifikaci a také z důvodu časových nároků, kdy dodavatel nebo pracovník na dohodu o provedení práce nemusí být k dispozici vţdy, kdyţ si to zákazník (anebo samotná společnost) ţádá. Dalším důvodem je ochrana know-how. Jak je jiţ uvedeno v kapitole 2 Základní údaje o analyzované společnosti, dosahovala průměrná měsíční mzda kmenových zaměstnanců v roce 2011 částky 22 960 Kč, coţ je o 969 Kč více, neţ byla tehdejší průměrná mzda v odvětví obchodu (21 991 Kč) a v roce 2012 částky 24 890 Kč, tj. o 2 451 Kč více neţ průměrná mzda v odvětví obchodu v daném roce (22 439 Kč). Tento rozdíl je dán právě nároky na kvalifikaci kmenových zaměstnanců. Náhrady mzdy při dočasné pracovní neschopnosti Kapitola 1.1.3 Mzda, náhrady mzdy a jiné související mandatorní výdaje pojednává o legislativní úpravě náhrad mezd za dobu dočasné pracovní neschopnosti a objasňuje statistiku průměrného procenta pracovní neschopnosti. Pro připomenutí: průměrné procento pracovní neschopnosti v roce 2011 dosahovalo 3,638 % a v roce 2012 dosahovalo hodnoty 3,452 %. Znamená to, ţe obecně kaţdý zaměstnanec nepracoval z důvodu nemoci či úrazu v průměru 9,27 dnů v roce 2011 a 8,7 dnů v roce 2012. Dle informací poskytnutých externí účetní dosahovaly náhrady mezd celkem za všechny zaměstnance za dobu pracovní neschopnosti v roce 2011 částky 24 614 Kč a v roce 2012

63

částky 26 767 Kč, přičemţ doba pracovní neschopnosti celkem dosáhla v roce 2011 doby trvání 155 pracovních dnů a v roce 2012 doby trvání 147 pracovních dnů. Jednoduchým výpočtem na počet pracovníků a pracovních dnů v letech 2011 (253 pracovních dnů) a 2012 (252 pracovních dnů) z doby trvání pracovní neschopnosti za sedm zaměstnanců zjistíme, ţe průměrné procento pracovní neschopnosti ve společnosti dosahuje 8,75 % v roce 2011 a 8,33 % v roce 2012. Tyto údaje jsou však v roce 2012 zkresleny skutečností, ţe zaměstnankyně, která byla na rodičovské dovolené s prvním dítětem, na konci této rodičovské dovolené znovu otěhotněla a z důvodu rizikového těhotenství nenastoupila do práce, ale na nemocenskou v trvání 92 pracovních dnů. Při započtení této skutečnosti se průměrné procento pracovní neschopnosti za rok 2012 změní na 3,12 %. Tyto údaje jsou dále shrnuty a analyzovány v Tab. č. 39. Dovolená a náhrada mzdy za dobu dovolené Jak jiţ bylo uvedeno, společnost měla v roce 2011 a 2012 ve stavu osm zaměstnanců, z toho jedna zaměstnankyně po celou dobu čerpala buď mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou anebo volno z důvodu pracovní neschopnosti. Dovolenou na zotavenou nečerpala. Poskytnuté náhrady mezd za dobu dovolené celkem za zbývajících sedm zaměstnanců v roce 2011 činily 174 152 Kč a v roce 2012 činily 171 920 Kč. Náhrada mzdy za svátek a státní svátek V roce 2011 připadlo na pracovní den 7 placených svátků, v roce 2012 připadlo na pracovní den 9 placených svátků. Společnost bohuţel neeviduje zvlášť náhrady mezd za placené svátky, ale prostým výpočtem z průměrné mzdy (22 960 Kč v roce 2011 a 24 890 Kč v roce 2012) činí náhrady za jednoho zaměstnance v roce 2011 ca. 7 653 Kč a tedy za sedm zaměstnanců 53 574 Kč a v roce 2012 za jednoho zaměstnance ca. 10 667 Kč, tedy za sedm zaměstnanců 74 669 Kč. Mateřská a rodičovská dovolená Jedna zaměstnankyně ve společnosti XY čerpala mateřskou a rodičovskou dovolenou a v mezidobí čerpala volno z důvodu pracovní neschopnosti. S mateřskou a rodičovskou dovolenou nebyly pro společnost spojeny ţádné náklady. Na náhradách mezd za dobu pracovní neschopnosti vyplatila společnost zaměstnankyni 7 826 Kč. Dlouhodobě je za zaměstnankyni ve společnosti náhrada na dobu určitou a tak nebylo zapotřebí na její práci najímat zvláštní pracovnici. Ošetřování člena rodiny V roce 2011 čerpal jeden zaměstnanec volno na ošetřování člena rodiny, a to v délce 17 pracovních dnů (23 kalendářních dnů). Za toto volno neplatí společnost ţádné náhrady mzdy, avšak v době nepřítomnosti pracovníka musela na jeho práci najímat externího pracovníka v subdodavatelském vztahu. Za implicitní náklad je moţné povaţovat zkrácení

64

počtu pracovních dnů, ve kterých zaměstnanec svou produktivitou kompenzuje náklady na náhrady mzdy za dobu nemoci, dovolené, placené svátky a jiné související náklady, jak jsou vyčísleny v Tab. č. 16. Z této tabulky připomenu skutečnost, ţe při běţné nemocnosti a čerpání dovolené v zákonné délce činil pracovní fond v roce 2011 celkem 1 802 hodin a náklady na náhrady mzdy a sociální a zdravotní pojištění 54,5 % průměrné odpracované mzdy. V případě, ţe se odpracovaná doba zkrátí o 17 pracovních dnů, tedy 136 pracovních hodin, vzroste tento poměr na 56,1 % a poměr náhrad mezd vůči odpracované mzdě na 21,1 % (z 19,5 %). Princip výpočtu je podrobněji uveden na str. 71 dále, kde je uvedeno zvýšení nákladů s rozvrţením na odpracované hodiny všech zaměstnanců. Neplacené volno Obdobný vliv jako ošetřování člena rodiny má neplacené volno, kdy tím, ţe se sníţí počet odpracovaných hodin, dojde ke zvýšení poměrné části mandatorních výdajů na kaţdou odpracovanou hodinu. Náhradní plnění Vzhledem ke skutečnosti, ţe se jedná o malou společnost do 25 zaměstnanců, nemá povinnost náhradního plnění. Výpovědní doba a odstupné při ukončení pracovního poměru Společnost XY v roce 2011 ani v roce 2012 nepropustila ţádné zaměstnance. Zaměstnanci činní na Dohodu o provedení práce Společnost zaměstnává zaměstnance činné na Dohodu o provedení práce. Jedná se o paní na úklid a dále o brigádníky najímané na montáţní a manipulační práce během větších zakázek. Výše odměn na základě dohod o provedení práce nepřesáhla 5 000 Kč měsíčně a nepodléhaly tak platbě sociálního a nemocenského pojištění, avšak byla z nich odvedena sráţková daň v sazbě 15 %. V roce 2011 společnost vyplatila na mzdách na základě Dohody o provedení práce 207 tis. Kč a v roce 2012 takto vyplatila 189 tis. Kč, přičemţ průměrná hodinová mzda bez dalších nákladů zaměstnavatele činila 205 Kč v roce 2011 a 209 Kč v roce 2012.

65

Shrnutí náhrad mezd ve společnosti XY v letech 2011 a 2012 Následující tabulka uvádí počty odpracovaných a neodpracovaných pracovních dnů dle jednotlivých kategorií náhrad mezd a porovnává je se statistikami. Pro připomenutí: rok 2011 měl 253 pracovních dnů a rok 2012 měl 252 pracovních dnů. Tab. č. 38 Přehled odpracované doby a porovnání se statistikami (7 zaměstnanců) 2011 2012 Statistika Skutečnost Statistika Skutečnost Průměrné procento pracovní neschopnosti Prům. procento prac. neschopnosti po úpravě o zaměstnankyni na MD Počet pracovních dnů v roce /počet pracovních dnů za 7 zaměstnanců Počet dnů absence na pracovišti z důvodu pracovní neschopnosti – 7 zaměstnanců (po úpravě) Čerpaná doba dovolené Počet placených svátků připadajících na pracovní den Pracovní volno na ošetřování člena rodiny (statistika není k dispozici) Počet pracovních dnů po odečtení výše uvedených absencí Počet skutečně odpracovaných dnů (hodin) ve společnosti XY Rozdíl

3,64 %

8,75 %

3,45 %

8,33 %

3,64 %

8,75 %

3,45 %

3,12 %

253 / 1771

252 / 1764

65

155

61

55

140

153

140

140

1 500

7 / 49

9 / 63

17

0 1 397

1 500

1 506

1 379 dnů (11 032 h)

1 481 dnů (11 848 h)

18

25

Zdroj: vlastní zpracování z výkazů ČSU a informací společnosti XY

Rozdíl mezi počtem pracovních dnů po odečtu absencí uvedených v tabulce a počtem skutečně odpracovaných dnů ve společnosti XY je způsoben občasným čerpáním neplaceného pracovního volna. Společnost za tyto dny odvádí do systému zdravotního pojištění minimální pojistné. V průměru se jedná o 2,5 dne neplaceného volna na zaměstnance v roce 2011 a 3,6 dne na zaměstnance v roce 2012. Následující tabulka shrnuje náklady společnosti XY na náhrady mezd kmenových zaměstnanců a porovnává skutečně vyplacené náhrady s náhradami, které by byly vyplaceny v případě, ţe by ve společnosti průměrné procento pracovní neschopnosti odpovídalo celorepublikovému průměru.

66

Tab. č. 39 Shrnutí náhrad mezd a porovnání se statistikami 2011 Statistika Průměrná mzda ve společnosti XY Vyplacené náhrady při průměrné mzdě společnosti XY

2012

Skutečnost Statistika

22 960 Kč/měsíc 38 318 Kč

24 614 Kč

Skutečnost

24 890 Kč/měsíc 38 983 Kč

Vyplacená náhrada zaměstnankyni na MD a RD

26 767 Kč 7 826 Kč

Náhrady mezd za dobu dovolené

153 067 Kč

174 152 Kč 165 933 Kč

171 920 Kč

Náhrady mezd za placené svátky připadající na pracovní den

53 574 Kč

53 574 Kč

74 669 Kč

74 669 Kč

244 958 Kč

252 339 Kč

279 586 Kč

256 764 Kč

Vyplacené náhrady celkem

Zdroj: vlastní zpracování z informací společnosti XY

Z výše uvedených Tab. č. 38 a Tab. č. 39 vyplývají následující skutečnosti: Přestoţe je průměrné procento pracovní neschopnosti ve společnosti XY vyšší neţ celonárodní průměr, jsou vyplacené náhrady mzdy za dobu pracovní neschopnosti o ca. 30 – 40 % niţší, neţ statistická hodnota. Znamená to, ţe buď byla část pracovních neschopností výrazně kratší neţ je průměrná doba trvání nemoci (za první tři dny nemoci nenáleţí zaměstnanci ţádné náhrady) anebo šlo o výrazně delší pracovní neschopnost, kdy od 22. dne jiţ nevyplácel náhrady zaměstnavatel, ale zaměstnanci byly vypláceny nemocenské dávky. Manaţer společnosti mi potvrdil, ţe se jednalo o delší pracovní neschopnost, kdy si zaměstnanec při oslavě svých třicátých narozenin přivodil natolik závaţný úraz hlavy, ţe musel zůstat několik týdnů v nemocnici, s následným domácím léčením. Rozdíl v počtu dnů čerpané dovolené v roce 2011 a s tím související výše vyplacených náhrad je způsoben dovolenou převedenou z předchozího roku 2010. Minimální rozdíl mezi statistikou pro náhrady za dobu dovolené a skutečně vyplacenou částkou je způsoben tím, ţe průměrná mzda uvedená v této práci je vypočítána za celý rok, kdeţto průměrná mzda pro náhrady dovolené se počítá z předcházejících tří měsíců. Výpočet poměru náhrad vůči odpracované průměrné mzdě a poměru celkových nákladů vůči odpracované průměrné mzdě je uveden v následující kapitole 3.1.3 Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů ve společnosti XY.

67

3.1.2

Výdaje na odvody do systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění

Odvody za zaměstnance do systému sociálního zabezpečení Jak jiţ bylo uvedeno v kapitole 1.1.5 Systém sociálního zabezpečení ČR, zaměstnavatel je povinen za zaměstnance odvádět pojistné na sociální zabezpečení ve výši 25 % v případě, ţe zaměstnává více neţ 25 zaměstnanců, a 26 %, zaměstnává-li 25 zaměstnanců či méně. Toto pojistné se skládá ze tří sloţek, a to důchodové pojištění (21,5 %), nemocenské pojištění (2,3 % resp. 3,3 %) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (1,2 %). Členění je z hlediska zaměstnavatele víceméně formální, neboť vše odvádí jedinou částkou na stejný účet České správy sociálního zabezpečení. Společnost XY v roce 2011 odvedla na sociálním zabezpečení 447 073 Kč a v roce 2012 tato částka činila 484 905 Kč.

Zúčtování náhrad mezd za dobu pracovní neschopnosti Náhrady mezd za dobu pracovní neschopnosti v roce 2011 dosáhly částky 24 614 Kč a v roce 2012 činily 26 767 Kč. Zaměstnavatel má právo na kompenzaci jedné poloviny vyplacených náhrad mezd oproti pojistnému hrazenému za zaměstnance.

Odvody za zaměstnance do systému zdravotního pojištění Zaměstnavatel je povinen odvádět za zaměstnance 9 % z jeho daňového základu jako pojistné na zdravotní pojištění. Za dny, kdy zaměstnanec nepracuje z důvodu neplaceného pracovního volna, odvádí zaměstnavatel 9 % ze základu vypočteného z minimální mzdy. Společnost XY odvedla za zaměstnance na zdravotním pojištění v roce 2011 částku 161 382 Kč, z toho 617 Kč bylo za 18 dnů neplaceného pracovního volna, a v roce 2012 odvedla 174 637 Kč, z toho 911 Kč za 25 dnů neplaceného pracovního volna.

68

Shrnutí a analýza odvodů na pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění V následující tabulce je uvedeno shrnutí odvodů společnosti XY za celkem osm zaměstnanců, z toho jedna zaměstnankyně čerpala po celou dobu let 2011 a 2012 buď mateřskou dovolenou nebo rodičovskou dovolenou anebo pracovní volno z důvodu nemoci. Tyto odvody jsou dále členěny na odvody za odpracovanou mzdu a odvody z náhrad mzdy. Tab. č. 40 Shrnutí odvodů na sociální a zdravotní pojištění Titul

2011 (v Kč) Základ

2012 (v Kč)

Pojistné

Základ

Pojistné

Pojistné soc. zabezpečení celkem

1 766 846

447 073

1 916 494

484 905

Z toho: pojistné z odpracované mzdy

1 514 507

393 772

1 659 730

431 530

252 339

53 301

256 764

53 375

Pojistné na zdravotní pojištění celkem

1 766 846

160 930

1 916 494

174 637

Z toho: pojistné z odpracované mzdy

1 514 507

137 602

1 659 730

150 618

252 339

22 711

256 764

23 109

6857

617

10 119

911

1 514 507

531 374

1 659 730

582 147

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění z náhrad celkem

252 339

76 629

256 764

77 395

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění celkem

1 766 846

608 003

1 916 494

659 542

Z toho: pojistné z náhrad po kompenzaci

Z toho: pojistné z náhrad (tabulka č. 40) Pojistné za dny neplaceného pracovního volna Pojistné na sociální a zdravotní pojištění z odpracované mzdy celkem

Zdroj: vlastní zpracování z informací společnosti XY a Tab. č. 39

Společnost na pojistném na sociální zabezpečení zaplatila v roce 2011 celkem 447 073 Kč a v roce 2012 celkem 484 905 Kč. Na zdravotním pojištění odvedla 160 930 Kč v roce 2011 a částku 174 637 Kč v roce 2012. Celkem tedy zaplatila na sociálním a zdravotním pojištění za zaměstnance v roce 2011 částku 608 003 Kč a v roce 2012 částku 659 542 Kč. Z těchto částek tvoří 76 629 Kč (12,6 %) a 77 395 Kč (11,7 %) odvody z náhrad mezd. Skutečný podíl mandatorních výdajů na náhrady mezd a zdravotní a sociální pojištění odváděné zaměstnavatelem za zaměstnance na celkových mzdových nákladech kmenových zaměstnanců a porovnání s náklady na zaměstnance činnými na základě Dohody o provedení práce je analyzováno v následující kapitole.

69

3.1.3

Shrnutí finančních dopadů pracovněprávních předpisů ve společnosti XY

Společnost zaměstnává 8 kmenových zaměstnanců, z čehoţ jedna zaměstnankyně je na mateřské, potaţmo rodičovské dovolené, přičemţ mezitím čerpala pracovní volno z důvodu nemoci. Průměrná mzda v roce 2011 dosahovala částky 22 960 Kč a v roce 2012 dosahovala částky 24 890 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, ţe běţný měsíc má průměrně 168 pracovních hodin, činila průměrná hodinová mzda 136,67 Kč v roce 2011, resp. 148,15 Kč v roce 2012. Společnost dále průběţně a příleţitostně zaměstnává zaměstnance činné na Dohodu o provedení práce, přičemţ na kaţdého jednotlivého zaměstnance počet odpracovaných hodin nepřekročil 150 hodin ročně a měsíční výdělek nepřekročil 5 000 Kč, a společnost tedy za tyto zaměstnance neplatí sociální ani zdravotní pojištění. Průměrná hodinová mzda těchto zaměstnanců dosahovala v roce 2011 částky 205 Kč a v roce 2012 částky 209 Kč. Z Tab. č. 37 víme, ţe mzdové náklady kmenových zaměstnanců (včetně náhrad mezd) činily 1 767 tis. Kč v roce 2011 a 1 916 tis. Kč v roce 2012. Z Tab. č. 38 víme, ţe ve skutečnosti všech 7 zaměstnanců odpracovalo dohromady 1 379 dnů (tj. 11 032 hodin) v roce 2011 a 1 481 dnů (tj. 11 848 hodin) v roce 2012. Z Tab. č. 39 víme, ţe náhrady mezd celkem dosahovaly v roce 2011 částky 252 339 Kč a v roce 2012 částky 256 764 Kč. K tomu sociální a zdravotní pojištění z náhrad mezd činilo 76 629 Kč, resp. 77 395 Kč. Celkem tedy náhrady mezd v daných letech dosahovaly 328 968 Kč, resp. 334 159 Kč. Skutečně odpracované mzdy dosáhly v roce 2011 částky 1 514 507 Kč a v roce 2012 částky 1 659 730 Kč. Odvody na sociální a zdravotní pojištění z těchto částek činily v daných letech 531 374 Kč, resp. 582 147 Kč.

Skutečné náklady na odpracovanou hodinu a podíl mandatorních výdajů: Z výše uvedených údajů snadno dopočteme skutečné náklady na odpracovanou hodinu, podíl náhrad mezd a také o kolik se zvýšily náklady na odpracovanou hodinu tím, ţe zaměstnankyně na mateřské/rodičovské dovolené v roce 2012 čerpala náhrady mzdy za nemoc a tím, ţe zaměstnanec v roce 2011 čerpal volno na ošetřování člena rodiny.

Skutečné náklady na odpracovanou hodinu Jedná se o podíl všech vynaloţených nákladů (mzdy + náhrady mezd + sociální a zdravotní pojištění) a počtu skutečně odpracovaných hodin. Rok 2011: (1 514 507 + 531 374 + 328 968) / 11 032 = 2 374 849 / 11 032 = 215,27 Kč Rok 2012: (1 659 730 + 582 147 + 334 159) / 11 848 = 2 576 036 / 11 848 = 217,42 Kč

70

Poměr skutečných nákladů vůči průměrné hodinové mzdě Rok 2011: 215,27 / 136,67 = 1,58 Rok 2012: 217,42 / 148,15 = 1,47 Z výše uvedených výpočtů vyplývá, ţe skutečné náklady na odpracovanou hodinu byly vlivem mandatorních výdajů v roce 2011 o 58 % a v roce 2012 o 47 % vyšší neţ průměrná mzda. Znamená to, ţe pro společnost je z čistě finančního hlediska výhodnější zaměstnávat více zaměstnanců „na Dohodu“ (205 Kč/hod a 209 Kč/hod), u nichţ tyto mandatorní výdaje nenastávají. V takovém případě je ovšem nutné počítat se zákonnými omezeními počtu odpracovaných hodin a zákazem závislé práce v jiném neţ pracovním poměru na základě pracovní smlouvy. Další alternativou je najímání subdodavatelů. Pro porovnání, za jakou částku se z finančního hlediska vyplatí najmout subdodavatele, je nutné započítat další výdaje na vlastní zaměstnance jako např. pracovní pomůcky, nástroje a nářadí, náklady na pracoviště (osvětlení, topení), apod., neboť subdodavatelé by měli mít své vlastní nářadí, auto, atd., jejichţ náklady by jiţ měli zohlednit v nasmlouvané ceně za práci. Toto porovnání je provedeno dále v textu. Rok 2011: vliv čerpání ošetřování člena rodiny v délce 17 dnů. Zaměstnanec čerpal volno na ošetřování člena rodiny v délce 17 dnů. To znamená, ţe se počet odpracovaných hodin sníţil o 136 hodin. Vliv tohoto čerpání tedy dostaneme, pokud k době skutečně odpracované v roce 2011 přičteme 136 hodin, za které by se však zároveň zvýšily mzdy a odvody (počítáno s průměrnou mzdou 136,67 Kč/hod). Rok 2011: (1 514 507 + 531 374 + 328 968 + 136,67×136×1,35) / 11 032 + 136 = 2 399 942 / 11 168 = 214,89 Kč Rozdíl: 215,27 - 214,89 = 0,37 Kč. Ačkoli společnost nemusela vyplácet zaměstnanci ţádné náhrady, jeho nepřítomnost v práci prodraţila pracovní hodinu kaţdého z ostatních zaměstnanců o 37 haléřů. Obdobný vliv mají dny neplaceného volna. Rok 2012: vliv čerpání náhrad mezd za nemoc mezi dobou rodičovské a mateřské dovolené. Zaměstnankyni byly vyplaceny náhrady mzdy ve výši 7 826 Kč, z toho společnost zaplatila 26 + 9 % pojistné, tedy ve výši 2 739 Kč. Celkem tedy náklady činí 10 565 Kč + sníţení pojistného o polovinu náhrad, tj. 3 913 Kč. Pokud tyto odečteme (a přičteme) od celkových mzdových nákladů, získáme následující výsledky: (1 916 494 + 659 541 – 10 565 + 3 913) / 11 848 = 2 569 383 / 11 848 = 216,86 Kč

71

Rozdíl: 217,42 – 216,86 = 0,56 Kč Náhrady v konkrétním případě prodraţily odpracovanou hodinu kaţdého ze zbývajících sedmi zaměstnanců o 56 haléřů. Netvrdím, ţe by ţeny na mateřské dovolené neměly mít právo na volno z důvodu pracovní neschopnosti či ţe by zaměstnavatel neměl mít nařízeno poskytnout zaměstnanci volno na ošetřování člena rodiny. Z celospolečenského hlediska se jedná o sociálně ţádoucí zajištění. Otázkou však zůstává, zda by náklady na tento druh sociálního blahobytu měl nést vţdy zaměstnavatel, zda by mu stát neměl pro tyto případy poskytnout alespoň nějaké kompenzační výhody. Pokud tomu tak není, nelze se asi příliš divit, ţe někteří zaměstnavatelé jednoduše preferují zdravé zaměstnance bez závazků a diskriminují ty ostatní, coţ je ze společenského hlediska velmi neţádoucí. Domnívám se, ţe je tato diskriminace mnohem škodlivější neţ by byl o něco niţší odvod do státního rozpočtu v případě, ţe by stát určitou kompenzaci poskytoval.

3.2

Daně a poplatky

Daně a poplatky placené společností XY jsou daň z příjmů právnických osob, daň spotřební z pohonných hmot, daň silniční a dálniční poplatek ve formě dálničních kupónů, daň z nemovitosti, daň ze zemního plynu a daň z elektřiny (tzv. ekologické daně) a rozhlasový poplatek za radiopřijímače namontované v motorových vozidlech společnosti. Společnost zároveň odvádí daň z přidané hodnoty, jejímţ plátcem je teoreticky konečný spotřebitel, avšak vzhledem k neznámému vlivu přesunu daňového břemene není moţné vyčíslit, jak velkou část ve skutečnosti tato daň ukrajuje ze zisků společnosti. Vzhledem k výši daně je také důleţité zmínit, ţe se jedná o daň placenou z hodnoty vytvořené jedinou malou společností za rok.

3.2.1

Kvantifikace jednotlivých druhů daní a poplatků ve společnosti XY

Daň z příjmů právnických osob Společnost XY v roce 2011 zaplatila na dani z příjmu právnických osob 11 489 Kč a v roce 2012 na stejné dani zaplatila 48 092 Kč. Společnost XY pro dané roky nevykazovala ţádnou odloţenou daň a také neevidovala ţádné významné neuhrazené pohledávky po splatnosti. Daň z přidané hodnoty Společnost XY odvedla v roce 2011 daň z přidané hodnoty ve výši 1 010 986 Kč a v roce 2012 odvedla tuto daň ve výši 1 401 923 Kč. V roce 2011 ani 2012 neevidovala ţádné významné neuhrazené pohledávky po splatnosti, ze kterých by musela odvést DPH.

72

Daň spotřební z pohonných hmot Společnost XY v roce 2011 nakoupila 12 552,51 litrů nafty. V roce 2012 nakoupila tato společnost 13 147,16 litrů nafty. Spotřební daň z motorové nafty činila v roce 2011, stejně jako v roce 2012, částku 10,95 Kč z litru motorové nafty (k jejímu zvýšení došlo v roce 2010, a to z částky 9,95 Kč na litr). Výpočet uhrazené spotřební daně z pohonných hmot je následující: 2011: 12 552,51 × 10,95 = 137 449,98 Kč 2012: 13 147,16 × 10,95 = 143 961,40 Kč Společnost tedy v roce 2011 zaplatila na spotřební dani (se zaokrouhlením na celé koruny) částku 137 450 Kč a v roce 2012 zaplatila ze stejného titulu částku 143 961 Kč.

Daň silniční a dálniční kupony Společnost XY vlastní následující vozidla: 1) 2) 3) 4) 5) 6)

1 montáţní vozidlo, registrace v roce 2004, 2 nápravy, hmotnost 3,86 tun 1 dodávku, registrace v roce 2001, 2 nápravy, hmotnost 2,5 tun 1 osobní automobil, registrace v roce 2003, objem motoru 1896 ccm 1 osobní automobil, registrace v roce 2005, objem motoru 1896 ccm 1 osobní automobil, registrace v roce 2006, objem motoru 1968 ccm 1 dodávku, registrace v roce 2010, 2 nápravy, hmotnost 2,8 tun

V roce 2012 přikoupila osobní automobil, registrace 11/2012, objem motoru 1968 ccm. Výpočet daně (a uhrazená daň) jsou následující: Tab. č. 41 Daň silniční uhrazená společností XY v letech 2011 a 2012 Druh vozidla

Silniční daň

Daň po sníţení § 6

Počet vozidel

Daň silniční celkem

Rok 2011 Montáţní vozidlo 2004

3 600 Kč

2 700 Kč

1

2 700 Kč

Dodávka 2001

3 600 Kč

3 600 Kč

1

3 600 Kč

Osobní automobil 2003

3 000 Kč

2 250 Kč

1

2 250 Kč


3 000 Kč

2 138 Kč

1

2 138 Kč


3 000 Kč

1 800 Kč

1

1 800 Kč

Dodávka 2010

3 600 Kč

1 872 Kč

1

1 872 Kč

Silniční daň 2011 CELKEM

14 360 Kč

73

Rok 2012 Montáţní vozidlo 2004

3 600 Kč

2 700 Kč

1

2 700 Kč

Dodávka 2001

3 600 Kč

3 600 Kč

1

3 600 Kč


3 000 Kč

2 250 Kč

1

2 250 Kč


3 000 Kč

2 138 Kč

1

2 138 Kč


3 000 Kč

1 800 Kč

1

1 800 Kč

Dodávka 2010

3 600 Kč

1 872 Kč

1

1 872 Kč

Osobní automobil 11/2012

3000 Kč

260 Kč

1

260 Kč

Silniční daň 2012 CELKEM

14 620 Kč

Zdroj: vlastní zpracování z daňových přiznání společnosti XY za roky 2011 a 2012

Společnost zaplatila na silniční dani v roce 2011 celkem 14 360 Kč a v roce 2012 celkem 14 620 Kč. Pro vlastněná vozidla s výjimkou jediného nakupuje společnost kaţdoročně dálniční kupony, neboť jsou uţívána k cestám po celé České republice. Cena ročního dálničního kuponu v roce 2011 byla 1 200 Kč. V roce 2012 byla tato cena 1 500 Kč. Pro zbývající vozidlo v případě nutnosti kupuje měsíční kupon, jehoţ cena v roce 2011 byla 350 Kč a v roce 2012 činila 440 Kč. Společnost XY v roce 2011 zaplatila za dálniční kupony 6 350 Kč a v roce 2012 na kuponech zaplatila 8 380 Kč. Daň z nemovitosti Společnost XY zaplatila v roce 2011 a taktéţ v roce 2012 na dani z nemovitosti 2 297 Kč. Daň ze zemního plynu a z elektřiny Společnost XY pouţívá elektřinu k běţnému provozu a zemní plyn pouţívá k ohřevu TUV a vytápění. Spotřeby a výpočty daně jsou uvedeny v následující tabulce: Tab. č. 42 Uhrazené ekologické daně ve společnosti XY Předmět zdanění

Roční spotřeba

Sazba daně

Daň

4,992 MWh

28,3 Kč/MWh

141,27 Kč

25,302 MWh

30,6 Kč/MWh

774,24 Kč

2011 Elektřina Zemní plyn

Ekologické daně 2011 CELKEM

915,51 Kč

2012 Elektřina Zemní plyn

5,226 MWh

28,3 Kč/MWh

147,90 Kč

17,383 MWh

30,6 Kč/MWh

531,92 Kč

Ekologické daně 2012 CELKEM

679,82 Kč

Zdroj: vlastní zpracování z ročního vyúčtování společnosti XY za elektřinu a plyn

74

Společnost XY zaplatila v roce 2011 celkem (v zaokrouhlení na celé koruny) 915 Kč na ekologických daních a v roce 2012 zaplatila ze stejného titulu 680 Kč. Rozhlasový poplatek Rozhlasový poplatek činil v roce 2011, stejně jako v roce 2012, částku 45 Kč měsíčně za kaţdý rozhlasový přijímač. Společnost XY vlastnila rozhlasové přijímače jako součást pěti ze šesti svých motorových vozidel v roce 2011 a jako součást šesti ze sedmi motorových vozidel v roce 2012, přičemţ z toho jeden rozhlasový přijímač přihlásila od 1. prosince 2012. Společnost XY zaplatila v roce 2011 na rozhlasových poplatcích částku 2 700 Kč a v roce 2012 zaplatila ze stejného titulu částku 2 745 Kč.

3.2.2

Shrnutí daní a poplatků ve společnosti XY

Daně a poplatky zaplacené společností XY v letech 2011 a 2012 jsou shrnuty v následující tabulce. Tab. č. 43 Shrnutí daní a poplatků uhrazených společností XY v letech 2011 a 2012 Platební titul Daň z příjmů právnických osob

2011

2012

11 489 Kč

48 092 Kč

137 450 Kč

143 961 Kč

14 360 Kč

14 620 Kč

Dálniční poplatek

6 350 Kč

8 380 Kč

Daň z nemovitosti

2 297 Kč

2 297 Kč

915 Kč

680 Kč

2 700 Kč

2 745 Kč

175 561 Kč

220 775 Kč

1 010 986 Kč

1 401 923 Kč

Spotřební daň z minerálních olejů Daň silniční

Ekologické daně Rozhlasový poplatek Celkem



Společnost XY tedy v letech 2011 a 2012 zaplatila na daních celkem 175 561 Kč, resp. 220 775 Kč. Z toho nejvyšší poloţku tvoří spotřební daň z motorové nafty, která v roce 2011 dosáhla částky 137 450 Kč (78,3 % celkem uhrazených daní) a v roce 2012 dosáhla částky 143 961 Kč (65,2 % celkem uhrazených daní). Další výraznou poloţkou je daň silniční společně s dálničním poplatkem v celkové výši 20 710 Kč v roce 2011 a 23 000 Kč v roce 2012. Daň z příjmů právnických osob ve výši 11 489 Kč, resp. 48 092 Kč se na celkové výši daní podílí 6,5 % v roce 2011 a 21,8 % v roce 2012.

75

Podíl ostatních daní samostatně nedosahuje více neţ 2 % z celkové částky. Za zmínku stojí daň z přidané hodnoty odvedená z hodnoty vytvořené společností XY v příslušných letech, která dosáhla v roce 2011 částky 1 010 986 Kč v roce následujícím částky 1 401 923 Kč. Tato daň je vyšší neţ úhrn všech ostatních daní placených společností XY. Skutečné zdanění společnosti, tj. poměr celkem uhrazených daní (bez DPH a sociálního a zdravotního pojištění) a hospodářského výsledku před zdaněním je následující: 2011: 175 561 / 60 000 = 2,93 2012: 220 775 / 253 000 = 0,87 Společnost tedy ve skutečnosti v roce 2011 na daních odvedla státu 2,93krát více neţ byl její hospodářský výsledek před zdaněním; V roce 2012 uţ odvedla na daních „pouhých“ 87 % svého hospodářského výsledku před zdaněním.

3.3

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, požární ochrana a bezpečnost ve společnosti XY

Mandatorní výdaje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci (v dokumentu také jako BOZP) zcela logicky nejvíce souvisejí se zaměstnanci a druhem jejich pracovní činnosti. Výdaje na poţární ochranu souvisejí především s prostorami, v nichţ jsou umístěny provozní činnosti společnosti, a také s druhem provozní činnosti. Provozní činnosti společnosti XY se sestávají z obchodních aktivit, které patří mezi činnosti nejméně rizikové, ale také z montáţních, instalačních a opravárenských činností, jakoţ i skladování nikoli nebezpečných látek. Na zaměstnance a činnosti této firmy se proto vztahují především obecné předpisy, přičemţ výjimkou jsou předpisy související s předměty podnikání „Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů“ a „Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení“, které jsou analyzovány v samostatné kapitole 3.5 Oborově specifické předpisy a normy.

76

3.3.1

Kvantifikace mandatorních výdajů na BOZP a PO ve společnosti XY

Výdaje na osobní ochranné pracovní prostředky Pro společnost běţně pracuje 7 zaměstnanců, z čehoţ jedna je administrativní pracovnice, dva se věnují obchodu, ale zároveň i instalaci, montáţím a opravám, jak je potřeba společně s ostatními zaměstnanci, coţ je ostatně v malých společnostech běţná praxe. Administrativní pracovnice dostává firemní bundu, obuv a ochrannou přilbu, aby mohla v případě potřeby vstoupit na staveniště, přičemţ mimo ochranné přilby, kterou všichni dostávají dle potřeby, administrativní pracovnice tyto pracovní a ochranné prostředky dostává jednou za tři roky. Mimo pracovní přilby jsou ostatním pracovníkům jednou ročně poskytovány monterkové soupravy, kombinézy, pracovní obuv, 2 pracovní trika, pracovní rukavice dle potřeby (cca. 60 párů ročně). Všichni dostávají ochrannou mast Indulona, jsou jim k dispozici toaletní mýdla, antibakteriální mýdlo a jiné běţné toaletní potřeby. Na osobní ochranné pracovní prostředky vynaloţila společnost XY v roce 2011 částku 32 952 Kč a v roce 2012 částku 20 198 Kč. Společnost poskytuje svým zaměstnancům pravidelná školení BOZP a školení řidičů. Náklady na tato školení jsou uvedena souhrnně níţe v části „Výdaje na školení BOZP, PO a školení řidičů“. Výdaje na poţární ochranu Společnost XY sídlí ve vlastním přízemním objektu, v němţ se nachází kanceláře s výpočetní technikou, kuchyňka, hygienické zázemí, sklady a dílna. V objektu je zakázáno kouřit, místnosti jsou vybaveny poţárními čidly a příslušným počtem hasicích přístrojů, společnost má v rámci certifikace ISO 9001 správně zpracovanou poţární dokumentaci. Zařízení a vybavení poţární ochrany prochází kaţdoroční zákonem předepsanou revizí, kterou společnost zajišťuje prostřednictvím smluvní odborně způsobilé osoby, kdyţ je potřeba, vyřazuje staré a nakupuje nové hasicí přístroje. V roce 2011 vynaloţila společnost XY na poţární ochranu částku 2 700 Kč a v roce 2012 vynaloţila ze stejného titulu částku 1 000 Kč. Společnost poskytuje svým zaměstnancům pravidelná školení PO, obvykle společně se školením BOZP. Náklady na tato školení jsou uvedena souhrnně v následující části. Výdaje na školení BOZP, PO a školení řidičů Společnost zaměstnancům poskytuje jednou za dva roky školení BOZP a PO a kaţdoročně školení řidičů. Společnost nevede evidenci nákladů na jednotlivé druhy školení samostatně, ale souhrnně. V roce 2011 vynaloţila společnost XY na tato školení částku 5 620 Kč a v roce 2012 vynaloţila ze stejného titulu částku 7 860 Kč.

77

3.3.2

Shrnutí mandatorních výdajů na BOZP a PO ve společnosti XY

Mandatorní výdaje na BOZP a PO ve společnosti XY, jak jsou popsány v této kapitole 3.3 výše, jsou shrnuty v následující tabulce. Tab. č. 44 Shrnutí nákladů společnosti XY na BOZP a PO v letech 2011 a 2012 Platební titul

2011

2012

Osobní ochranné pracovní prostředky

32 952 Kč

20 198 Kč

Poţární ochrana

2 700 Kč

1 000 Kč

Školení BOZP, PO a školení řidičů

5 620 Kč

7 860 Kč

BOZP, PO a školení řidičů celkem

41 272 Kč

29 058 Kč

Zdroj: vlastní zpracování s účetních údajů společnosti XY

Z výše uvedené tabulky je patrné, ţe nejvyšší náklady (32 952 Kč v roce 2011 a 20 198 Kč v roce 2012) vynakládá společnost XY na osobní ochranné pracovní prostředky. Pokud by společnost chtěla tyto mandatorní výdaje sníţit, jistě by to bylo moţné na úkor kvality zakupovaných prostředků (např. oblečení) nebo prodlouţením jejich doby pouţitelnosti. Jak mi však vysvětlil manaţer společnosti a já se s jeho názorem ztotoţňuji, není ţádoucí, aby tímto způsobem vytvářeli zaměstnanci u zákazníků nevhodný dojem a kazili tak jméno společnosti. V porovnání s jakýmikoli náklady na marketing a reklamu se v tomto ohledu jedná o poměrně malou částku. Náklady na poţární ochranu (2 700 Kč a 1 000 Kč) jsou relativně nízké a snad se jejich vynaloţení příslušným způsobem odráţí na výši pojistného za pojištění nemovitosti. Náklady na školení BOZP, PO se zdají být přiměřené.

3.4

Náklady na mandatorní pojištění ve společnosti XY

Zákonem stanovená pojištění pro společnost XY jsou zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla a pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy. Společnost dále dobrovolně platí běţná pojištění, jako jsou havarijní pojištění, pojištění nemovitosti, pojištění odpovědnosti dodavatele a penzijní připojištění zaměstnanců.

3.4.1

Kvantifikace nákladů na zákonné pojištění

Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla Společnost v roce 2011 vlastnila 6 motorových vozidel, z toho jedno montáţní vozidlo, dvě dodávky a tři osobní automobily. V listopadu roku 2012 zakoupila ještě jeden osobní automobil.

78

Za tato vozidla zaplatila zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla, a to za rok 2011 v částce 25 162 Kč a za rok 2012 v částce 22 621 Kč. Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy Společnost XY spadá do OKEČ 52, tedy pod ostatní ekonomické činnosti, pro něţ platí sazba 5,6 ‰ ze základu pouţitého pro výpočet sociálního a zdravotního pojištění. Pojistné se počítá ze čtvrtletního základu. Společnost za své zaměstnance v roce 2011 zaplatila pojistné na pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy částku 9 873 Kč a v roce 2012 zaplatila ze stejného titulu částku 10 801 Kč.

3.4.2

Shrnutí nákladů na zákonné pojištění

Níţe uvedená tabulka sumarizuje náklady na zákonné pojištění ve společnosti XY. Tab. č. 45 Náklady na zákonné pojištění ve společnosti XY v letech 2011 a 2012 Platební titul

2011

2012

Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla

25 162 Kč

22 621 Kč

Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy

9 873 Kč

10 801 Kč

35 035 Kč

33 422 Kč

Zákonné pojištění CELKEM

Zdroj: vlastní zpracování z účetních informací společnosti XY

Společnost XY tedy na zákonném pojištění v letech 2011 a 2012 zaplatila celkem 35 035 Kč, resp. 33 422 Kč, přičemţ z těchto částek více neţ dvě třetiny tvoří zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla. Náklady na posledně zmíněné pojištění v důsledku beznehodovostního průběhu a konkurence na trhu dokonce meziročně kleslo o 10 %. Je moţné, ţe by bylo moţné tyto náklady ještě sníţit volbou pojistného produktu s niţším rozsahem krytí a případně volbou méně renomovaného pojistitele (v současné době Kooperativa, a.s.), avšak domnívám se, ţe další sníţení částky by bylo neadekvátně menší neţ zvýšení rizika potenciálních dodatečných odškodnění a problematického vyřizování, kterému by se tak společnost vystavovala. Výše pojistného na pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a úrazy je pevně dána zákonem a nemají na ni vliv ţádné dodatečné faktory jako např. zvláštní bezpečnostní opatření přijatá zaměstnavatelem či pečlivé dbaní na dodrţování stanovené doby odpočinku. Tuto částku tudíţ nelze ze strany jednotlivé společnosti nijak ovlivnit. Obě zákonná pojištění mají zcela jistě svůj smysl, kdy chrání jak pojistitele před případnými nároky z nehody či úrazu, tak potenciálního poškozeného, který si můţe být jist, ţe společnost svým nárokům minimálně v běţné výši zcela jistě dostojí. Dle mého názoru jsou náklady na toto pojištění v porovnání s jejich uţitečností naprosto přiměřené. 79

3.5

Oborově specifické předpisy

Jak jiţ bylo uvedeno v představení společnosti XY v kapitole 2, předmětem jejího podnikání jsou Koupě zboţí za účelem jeho dalšího prodeje, Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů a Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení. Na předmět Koupě zboţí za účelem jeho dalšího prodeje se nevztahují celkem ţádné specifické předpisy, avšak u zbývajících dvou se jedná o ţivnosti řemeslné, kde udělení ţivnostenského listu podléhá splnění odborných poţadavků. U společnosti musí pro udělení ţivnostenského listu dané odborné poţadavky splňovat minimálně jeden zákonný zástupce. Ve společnosti XY jsou s výjimkou sekretářky všichni zaměstnanci odborně kvalifikováni k instalacím a opravám elektrických strojů a přístrojů (jedná se zejména o poţadavky dle Vyhlášky č. 50/1978 Sb.33) a čtyři zaměstnanci jsou odborně kvalifikováni k montáţím a opravám vyhrazených plynových zařízení (zejména poţadavky dle Vyhlášky č. 21/1979 Sb.34). Z uvedených předpisů plynou následující konkrétní poţadavky s dále kvantifikovanými finančními dopady.

3.5.1

Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů

Nejdůleţitějším oborově specifickým předpisem upravujícím tento předmět podnikání je vyhláška č. 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Tato vyhláška stanoví stupně odborné způsobilosti (kvalifikace) pracovníků pro jednotlivé druhy pracovních úkonů vzhledem k těmto zařízením a podmínky získání kvalifikace, jakoţ i povinnosti organizací a pracovníků v souvislosti s danou kvalifikací. Za elektrická zařízení dle této vyhlášky se povaţují zařízení, u nichţ můţe dojít k ohroţení ţivota, zdraví nebo majetku elektrickým proudem, a zařízení určené k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. Stanoví také povinnosti zaměstnavatele (podnikatele) v souvislosti s touto kvalifikací. Pro získání odborné způsobilosti musí společnost kromě kvalifikace vlastnit také potřebná zkoušecí o ochranná zařízení. Ţivotnost těchto zkoušecích a ochranných zařízení je obvykle delší neţ jeden rok. Nakoupí se na začátku podnikání a poté teprve v případě znehodnocení či ztráty. Proto jsou dále sice uvedeny, avšak nejedná se o pravidelný mandatorní výdaj a proto nejsou součástí analýz.

33

34

Vyhláška č. 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, o odborné způsobilosti v elektrotechnice, v platném znění Vyhláška č. 21/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění.

80

Kvalifikace pracovníků Na odpovídající předmět podnikání společnost XY se vztahují kvalifikační stupně 3 – 8. Všechny tyto kvalifikační stupně poţadují ukončené odborné vzdělání v oboru elektro (vyučení či střední odborná škola nebo vysoká škola v oboru elektrotechniky) a sloţení příslušné odborné zkoušky, přičemţ pro stupně 6 – 8 je poţadována minimální délka odborné praxe. Rozsah zkoušky je stanoven v § 14 odst. 1. Pro všechny kvalifikační stupně je zaměstnavatel povinen zajistit nejméně jednou za tři roky přezkoušení pracovníků. Poplatky za školení a přezkoušení Zákon přímo školení před přezkoušením nevyţaduje, ale jedná se o běţnou praxi, neboť po školení je úspěšnost u samotného přezkoušení výrazně vyšší. Některé organizace samotné přezkoušení bez školení vůbec nenabízejí. Přezkoušení v případě kvalifikačních stupňů provádějí různé ţivnostenské svazy, např. Elektrotechnické ţivnostenské společenstvo, Polabské školící a informační středisko nebo elektrotechnický svaz český Praha. Cena za školení a přezkoušení se u výše jmenovaných organizací pohybuje dle kvalifikačního stupně takto: kvalifikační stupeň 6

750 Kč – 1 550 Kč

kvalifikační stupeň 7

850 Kč – 1550 Kč

kvalifikační stupeň 8

950 Kč – 1550 Kč

Náklady společnosti XY na školení a prověření odborné způsobilosti dle vyhlášky č. 50/197833 Společnost XY nevede oddělenou evidenci pro náklady na školení a zkoušky související s předmětem podnikání Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů. Tyto mandatorní výdaje jsou uvedeny úhrnně za veškerá odborná školení a zkoušky v kapitole 3.5.3 Shrnutí finančních dopadů oborově specifických předpisů. Měřicí přístroje a vybavení Pro získání odborné příslušné odborné kvalifikace musí být společnost vybavena následujícími měřicími přístroji a potřebami: Kalibrované multifunkční měřidlo Bederní úvaz pro výškové práce Dielektrické pracovní rukavice

cena ca. 15 000 Kč cena ca. 2 000 Kč cena ca. 900 Kč

81

3.5.2

Montáž a opravy vyhrazených plynových zařízení

Nejdůleţitějším oborově specifickým předpisem upravujícím tento předmět podnikání je vyhláška č. 21/1979 Sb34 . Tento předpis stanoví podmínky získání a odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáţi, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a plnění nádob plyny. Podle předpisu 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a související předpisy, mohou organizace a podnikající fyzické osoby montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou drţiteli oprávnění. Oprávnění vydává Technická inspekce České republiky (TIČR), dříve nazývaná Institut technické inspekce (ITI). Jedním z předpokladů odborné způsobilosti zmíněných organizací a podnikajících fyzických osob je odborná způsobilost jejich pracovníků. Splněním předpokladu odborné způsobilosti je získání osvědčení. Osvědčení obdrţí pracovník na základě úspěšného prověření jeho odborné způsobilosti Technickou inspekcí České republiky. Platnost osvědčení je 5 let. Dalším předpokladem je vlastnictví předepsaných měřidel a vybavení. Stejně jako u elektrotechnických měřidel a vybavení, i zde je ţivotnost několik let a proto jsou zde tyto údaje uvedeny pro úplnost, avšak nejsou zahrnuty do analyzovaných mandatorních výdajů. Poplatky za prověření odborné způsobilosti Poplatky za prověření odborné způsobilosti fyzických osob a vydání osvědčení stanoví vyhláška č. 398/2001 Sb. takto: Za prověření odborné způsobilosti organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáţi, opravám, revizím a zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny za kaţdou započatou hodinu 1 250 Kč. Za vydání oprávnění o odborné způsobilosti 3 000 Kč. Za prověření odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám a montáţím pro jeden druh, třídu nebo skupinu vyhrazeného technického zařízení po uplynutí pěti let platnosti ode dne vydání osvědčení 1 600 Kč. Prověření se týká znalosti aktuálních obecně platných a závazných předpisů pro činnost v oblasti vyhrazených plynových zařízení. Příprava na prověření odborné způsobilosti Základní právní předpisy pro oblast plynových zařízení jsou mimo jiné uvedeny na webových stránkách TIČR. Jedná se o 37 předpisů. Zkoušce (prověření znalostí) obvykle předchází několikadenní Školení pro montéry a opraváře vyhrazených plynových zařízení. Cena tohoto školení je smluvní a organizace obvykle stanoví cenu na základě poptávky, kde je uveden počet pracovníků a rozsah 82

poţadovaného školení. Cena, kterou se mi podařilo zjistit u vzdělávací společnosti DTO CZ s působností v Ostravě, je 2 700 Kč bez DPH za třídenní školení pro jednu osobu. Tato cena je však niţší neţ cena uvedená manaţerem společnosti XY pro školení poskytovaná v Českých Budějovicích, a také se jedná o kratší školení. Cena uvedená pro školení v jihočeském regionu je ca. 8 000 Kč za jednoho pracovníka, přičemţ školení je týdenní. Náklady společnosti XY na školení a prověření odborné způsobilosti dle vyhlášky č. 21/1979 Sb34 Společnost XY nevede oddělenou evidenci pro náklady na školení a zkoušky související s předmětem podnikání Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení. Tyto mandatorní výdaje jsou uvedeny souhrnně za všechna odborná školení a zkoušky v kapitole 3.5.3 Shrnutí finančních dopadů oborově specifických předpisů. Měřicí přístroje a vybavení Pro získání odborné příslušné odborné kvalifikace musí být společnost vybavena indikátorem úniku plynu v ceně ca. 7 800 Kč.

3.5.3

Shrnutí finančních dopadů oborově specifických předpisů

Společnost XY vynaloţila v roce 2011 na odborná školení a přezkoušení částku 5 120 Kč a v roce 2012 vynaloţila ze stejného titulu částku 36 800 Kč. Poměrně výrazný rozdíl mezi náklady na odborná školení a přezkoušení v roce 2011 a v roce 2012 je způsoben rozdílnými periodami školení a přezkoušení, kdy pro vyhlášku č. 50/197835 (elektrické instalace) je perioda tříletá, kdeţto u vyhlášky č. 21/1979 Sb.36 (plynová vyhrazená zařízení) je perioda pětiletá a zároveň jsou náklady na přezkoušení a školení téměř šestinásobně vyšší neţ u elektrických instalací.

35

36

Vyhláška č. 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, o odborné způsobilosti v elektrotechnice, v platném znění Vyhláška č. 21/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, v platném znění

83

3.6

Shrnutí finančních dopadů a analýza mandatorních výdajů ve společnosti XY

Následující tabulka uvádí shrnutí finančních dopadů zákonných poţadavků na společnost XY v letech 2011 a 2012, v členění dle jednotlivých kapitol 3.1 - 3.5 shora, které jsou dále analyzovány v následujících podkapitolách dle jednotlivých řádků. Tab. č. 46 Shrnutí finančních dopadů zákonných požadavků na společnost XY ř.

Platební titul

1

Náhrady mezd + sociální a zdravotní pojištění z náhrad, hrazené zaměstnavatelem

328 968 Kč

334 159 Kč

2

Sociální a zdravotní pojištění z odpracované mzdy, hrazené zaměstnavatelem

531 374 Kč

582 147 Kč

3

Daně a poplatky

175 561 Kč

220 775 Kč

4

Mandatorní výdaje na BOZP, PO a školení řidičů

41 272 Kč

29 058 Kč

5

Náklady na mandatorní pojištění

35 035 Kč

33 422 Kč

6

Náklady na odborná školení a přezkoušení

5 120 Kč

36 800 Kč

7

Mandatorní výdaje CELKEM

1 117 330 Kč

1 236 361 Kč

8

Z toho odvody do státního rozpočtu nebo státních fondů

783 564 Kč

880 317 Kč

9

Ostatní výdaje na uvedení do souladu se zákonnými poţadavky

333 766 Kč

356 044 Kč

10

DPH odvedená z vytvořené hodnoty

1 010 986 Kč

1 401 923 Kč

2011

2012


Společnost na základě zákonných poţadavků vynaloţila v roce 2011 částku 1 117 330 Kč a v roce 2012 částku 1 236 361 Kč. Z toho přibliţně 70 % tvoří přímé odvody do státního rozpočtu nebo parafiskálních fondů. Jednotlivé poloţky jsou analyzovány dále.

3.6.1

Náhrady mezd, sociální a zdravotní pojištění

Nejvyšší náklady jsou spojeny se zaměstnáváním osob. Nejvyšší poloţku tvoří jejich mzdy (které nepovaţuji za mandatorní výdaj). Tuto poloţku však výrazně navyšují povinné náhrady mzdy a zejména pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Z kapitoly 1.1 je zřejmé, ţe při průměrné nemocnosti navyšují tyto mandatorní výdaje náklady na mzdy o 54,5 %. Ve společnosti XY bylo průměrné procento pracovní

84

neschopnosti vyšší (8,75 % a 8,33 %), avšak v prvním roce z důvodu dlouhodobé nemoci jednoho zaměstnance a ve druhém roce čerpala volno z důvodu pracovní neschopnosti pracovnice, která jinak byla na rodičovské dovolené a celkové náklady na náhrady mezd z tohoto titulu tak byly niţší. Niţší byl i počet odpracovaných hodin. Výsledné mandatorní výdaje z titulu pracovněprávních vztahů tak činily v roce 2011 celkem 58% a v roce 2012 celkem 47% navýšení mezd. Dle mého názoru se jedná o velmi výrazné navýšení nákladů na mzdy. V důsledku to znamená, ţe průměrné hodinové mzdy 136,67 Kč v roce 2011 a 148,15 Kč v roce 2012, zaměstnavatel ve skutečnosti na kaţdou odpracovanou hodinu vynaloţil 215,94 Kč, resp. 217,78 Kč. V uvedených mandatorních výdajích není započítáno zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele ve výši 9 873 Kč (2011) a 10 801 Kč (2012), které se taktéţ vypočítává z průměrné mzdy. Toto pojištění je uvedeno v poloţce „náklady na mandatorní pojištění“ Společnost nemá povinnost náhrad mezd a sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnanců činných na Dohodu o provedení práce, jsou-li splněny příslušné zákonné podmínky. Průměrná mzda u těchto zaměstnanců činila v roce 2011 částku 205 Kč na odpracovanou hodinu a v roce 2012 částku 209 Kč. Nejmenší závazky má společnost vůči osobám samostatně výdělečně činným (OSVČ) najímaným v subdodavatelském vztahu. Tyto osoby navíc mají své vlastní pracovní pomůcky, nástroje, nářadí a vybavení a společnost nemá náklady související s pracovištěm takového pracovníka ve firmě (stůl, počítač, šatny, toalety, doprava, atd.). Z čistě finančního hlediska tedy výhodnost jejich zaměstnávání záleţí na výši odměny, kterou taková OSVČ po společnosti za svou práci poţaduje. Manaţer společnosti mi sdělil, ţe jejich dodavatelé si běţně účtují sazbu 300 Kč/hod. Náklady na subdodavatele jsou hodinově sice vyšší, avšak obsahují nejen hodinovou mzdu daného pracovníka, ale i náklady jeho „podniku“. Stát svými právními předpisy (paušální výdaje) uznává tyto náklady ve výši 40 – 80 % + náklady na reinvestice ve výši dalších 50 %. To je pravděpodobně nadhodnocené, avšak stanovím-li tyto ostatní náklady na 30 % příjmů (osobní odhad z dvacetileté zkušenosti jako OSVČ), tj. 30 % tvoří náklady na pracovní pomůcky, školení, pracovní místo, atp., činí mzdová sazba 210 Kč na hodinu. Tab. č. 47 Hodinové sazby na práci dle typu smluvního vztahu Druh pracovního vztahu

2011

2012

215,94 Kč/hod

217,78 Kč /hod

Zaměstnanci činní na Dohodu o provedení práce

205 Kč/hod

209 Kč/hod

Subdodavatelé - OSVČ

210 Kč/hod

210 Kč/hod

Kmenoví zaměstnanci


Prostým porovnáním hodinových nákladů na kmenové zaměstnance, na zaměstnance činné na Dohodu o provedení práce a subdodavatele zjistíme, ţe náklady na kmenové zaměstnance jsou nejvyšší. Společnost k nim má navíc vyšší závazky v souvislosti se

85

skončením pracovního poměru a při pracovní neschopnosti. Ze společenského hlediska je však ţádoucí, aby společnosti zaměstnávali především zaměstnance v pracovním poměru zaloţeném pracovní smlouvou a tak stát zaměstnávání tzv. „na dohodu“ a subdodavatelů reguluje poměrně přísnými zákonnými podmínkami. Dodrţování těchto podmínek Úřad práce kontroluje a přísně postihuje jejich nedodrţení. Hrozící sankce však nejsou zdaleka jediným důvodem pro zaměstnávání osob v pracovním poměru. Stejně tak, jako nemá závazky vůči zaměstnancům „na dohodu“ a subdodavatelům společnost, nemají závazky ani oni vůči společnosti. V praktickém dopadu to znamená, ţe tento druh zaměstnanců nemusí být k dispozici, kdyţ to společnost potřebuje pro své zákazníky. To můţe mít na dobré jméno společnosti a počet jejích zákazníků negativní dopad, který se jen velmi těţko kompenzuje zvýšenými náklady na reklamu a péči o zákazníka. Úspora na hodinu práce tedy můţe být pouze relativní. Dalším rizikem je skutečnost, ţe lidé ochotní pracovat „na dohodu“ anebo jako OSVČ jsou svou osobností lidé ochotní nést vyšší riziko z nedostatku práce a niţších měsíčních výdělků a tedy lidé s většími sklony k vlastnímu podnikání. Z tohoto důvodu je u nich riziko odchodu s převzatým know-how a částí zákazníků vyšší neţ u kmenových zaměstnanců. Společnosti tedy musí obecně při snaze optimalizovat náklady na práci uváţit i další rizika a jiné náklady, které by jim v této souvislosti mohly nastat. V neposlední řadě bych zmínila poměr odvodů společnosti do fondů sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění vůči hospodářskému výsledku před zdaněním. Odvody činily celkem 608 003 Kč v roce 2011 a celkem 659 542 Kč v roce 2012. Hospodářský výsledek v uvedených letech byl 60 tis. Kč, resp. 253 tis. Kč. Společnost tedy na sociálním a zdravotním pojištění odvedla do státních fondů zhruba desetinásobně, respektive 2,6násobně více neţ byl její hospodářský výsledek před zdaněním.

3.6.2

Daně a poplatky

V porovnání s náhradami mezd a sociálními a zdravotními odvody jsou daně a poplatky placené společností XY relativně malé částky. Společnost na daních a poplatcích zaplatila 175 561 Kč v roce 2011 a 220 775 Kč v roce 2012. Z těchto daní tvoří nejvyšší částky (2011: 137 450 Kč a 2012: 143 961 Kč) spotřební daň z motorové nafty (daň nepřímá), o které se příliš nehovoří a není ani nikde uvedena ve finančních výkazech. Další částku, kterou státní rozpočet získává z hodnoty vytvořené společností XY je odvedená daň z přidané hodnoty (opět daň nepřímá). O této dani jiţ bylo pojednáno v předcházejících kapitolách, avšak povaţuji za důleţité připomenout, ţe se jedná o částku vyšší, neţ všechny ostatní odvody do státního rozpočtu a parafiskálních fondů dohromady. 86

Společně s touto daní tedy jediná firma o sedmi pracujících zaměstnancích generovala odvody do státního rozpočtu a dalších fondů ve výši 1,79 mil. Kč v roce 2011 a ve výši dokonce 2,28 mil. Kč v roce 2012, tj. 255,7 tis. Kč resp. 325,7 tis. Kč na jednoho zaměstnance. Daň z příjmů právnických osob (DPPO) nedosahovala ve zkoumaném období významných částek (2011: 11 489 Kč a 2012: 48 092 Kč). Vzhledem ke skutečnosti, ţe podíl DPPO na mandatorních výdajích je jednou z tezí této diplomové práce, podrobím ji bliţší analýze. Podíl DPPO na celkových mandatorních výdajích DPPO činila 11 489 Kč v roce 2011 a 48 092 Kč v roce 2012. Podíl DPPO na celkových mandatorních výdajích byl v roce 2011: 11 489 / 1 117 330 = 0,0103, tj. 1,03 % v roce 2012: 48 092 / 1 236 361 = 0,0389, tj. 3,89 % Tento podíl není významný, neboť nedosahuje ani 10 %. Společnost však měla velice nízký ukazatel rentability trţeb (0,4 % a 0,1 %) z důvodu snahy o získání většího podílu trhu a tedy vyšších nákladů na marketing a péči o zákazníka. Podíl DPPO na celkových mandatorních výdajích v případě obvyklé rentability tržeb Pokud by společnost XY měla ukazatel rentability trţeb ve výši obvyklé pro dané odvětví37, tj. cca 2,6 %, vypadala by uhrazená daň z příjmů právnických osob a její podíl na mandatorních výdajích následovně: v roce 2011: trţby 16 457 tis. Kč => zisk před zdaněním (2,5 %): 427 882 Kč = daň (19 %): 81 298 Kč Celkové mandatorní výdaje by vzrostly o 69 809 Kč (81 298 – 11 489) na 1 187 139 Kč. Podíl na mandatorních výdajích by činil 81 298 / 1 187 139 = 0,0685, tj. 6,85 %. v roce 2012: trţby 21 732 tis. Kč => zisk před zdaněním (2,5 %): 565 032 Kč = daň (19 %): 107 356 Kč Celkové mandatorní výdaje by vzrostly o 59 264 Kč (107 356 - 48 092) na 1 295 625 Kč Podíl na mandatorních výdajích by činil 107 356 / 1 295 625 = 0,0829, tj. 8,29 %. Ani při obvyklém ukazateli rentability trţeb nedosahuje podíl DPPO na mandatorních výdajích 10 %. Potvrdila se tím teze, že daň z příjmů právnických osob není dominantní položkou v mandatorních výdajích.

37

Údaje z tabulky č. 36 na str. 60.

87

Další výraznou poloţkou jsou daň silniční a dálniční poplatek. Záměrně je uvádím společně, neboť se domnívám, ţe se jedná o dvojí zpoplatnění jediného veřejného statku, a to sice dopravní infrastruktury. Tyto daně společně dosahovaly 20 710 Kč v roce 2011 a 23 000 Kč v roce 2012. Pokud by těmto poplatkům odpovídala kvalita dopravní infrastruktury, zvláště dopravní infrastruktura v Jihočeském kraji, kde společnost XY působí, jistě by poplatníci jejich účel nijak nerozporovali. Obávám se však, ţe to není současný případ. Ostatní daně nedosahují více neţ 2 % z úhrnné částky. Skutečné zdanění společnosti (bez sociálního a zdravotního pojištění) Jak jiţ bylo vypočítáno na str. 76, v roce dosahovaly uhrazené daně 293 % hospodářského výsledku před zdaněním, v roce 2012 dosahovaly uhrazené daně 87 % hospodářského výsledku před zdaněním.

3.6.3

Mandatorní výdaje na BOZP, PO a školení řidičů

Mandatorní výdaje na BOZP, PO a školení řidičů dosáhly v roce 2011 částky 41 272 Kč a v roce 2012 částky 29 058 Kč. Z toho nejvyšší částku tvoří náklady na osobní ochranné pracovní prostředky (2011: 32 952 Kč a 2012: 20 198 Kč). Společnost má sama zájem na nákupu těchto prostředků z důvodu ochrany svých zaměstnanců (kteří pro ni vytvářejí hodnoty) a také sjednocení image, který tito zaměstnanci vytvářejí u zákazníků. Náklady na poţární ochranu (2011: 2 700 Kč a 2012: 1 000 Kč) nejsou vysoké a taktéţ jsou vynakládány účelně na ochranu tvorby hodnot ve společnosti. Stejným způsobem je moţné nahlíţet na prováděná školení (2011: 5 620 Kč a 2012: 7 860 Kč), kde se však domnívám, ţe by vynaloţené částky mohly být i niţší, jak vyplývá z nákladů vypočítaných v kapitole 1.3.3 pro hypotetickou společnost, kde náklady dosahují pouze 682 Kč na zaměstnance oproti 802 Kč, resp. 1 123 Kč vynaloţeným na jednoho zaměstnance společností XY.

3.6.4

Náklady na mandatorní pojištění

Tato poloţka v sobě obsahuje dvě zákonem vyţadovaná pojištění, a to zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla (2011: 25 162 Kč a 2012: 22 621 Kč) a pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy (2011: 9 873 Kč a 2012: 10 801 Kč). Zákonné pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorového vozidla je komerční pojištění, kde lze náklady ovlivnit volbou stupně pojistné ochrany, volbou pojistitele (úrovně sluţeb, které jednotliví pojistitelé nabízejí, se liší), beznehodovostním průběhem a vyjednáváním v rámci pojištění více motorových vozidel, případně spojením s havarijním pojištěním. Domnívám se, ţe rozumně jednající manaţer neusiluje o co nejniţší pojistné, ale o optimální pojistnou ochranu majetku podniku. Částky vynaloţené společností XY 88

zhruba odpovídají výši pojistného vypočteného pro v kapitole 1.4.1 a proto se domnívám, ţe jsou přiměřené.

hypotetickou

společnost

Pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy je co do sazeb a pojistitele jasně stanoveno zákonem a výši pojistného tudíţ nelze ovlivnit.

3.6.5

Náklady na odborná školení a přezkoušení

Náklady na odborná školení a přezkoušení (2011: 5 120 Kč a 2012: 36 800 Kč) se mi zdají překvapivě vysoké. Ačkoli v ţádném případě nezpochybňuji nutnost odborné kvalifikace pracovníků, kteří pracují na elektrických a plynových zařízení, domnívám se na základě obecně zjištěných cen, ţe by se tato školení dala pořídit i levněji.

3.6.6

Mandatorní výdaje v kontextu nákladů na provoz společnosti XY

Účelem této práce není finanční analýza, ale určení zátěţe společnosti XY mandatorními výdaji. Mandatorní výdaje souvisejí především se zaměstnanci a majetkem společnosti. Z krátkodobého hlediska se jedná o náklady fixní, které nezávisí na objemu prodaných výrobků a sluţeb. Vycházím z předpokladu, ţe se společnost nezbavuje zaměstnanců hned v prvním měsíci, kdy jí klesly trţby, ale tomuto kroku předchází minimálně půlroční nepříznivý vývoj a i poté se nezbavuje všech zaměstnanců najednou. Tyto náklady by měly být kryty vytvořenou přidanou hodnotou, včetně obchodní marţe. Proto jsem za měřítko zátěţe zvolila podíl mandatorních výdajů na provozních nákladech, které tuto přidanou hodnotu tvoří, s vyloučením nákladů vynaloţených na prodané zboţí, zůstatkové ceny prodaného dlouhodobého majetku a materiálu a ostatních provozních nákladů. Podíl mandatorních výdajů na provozních nákladech sloţených z výkonové spotřeby, osobních nákladů a daní a poplatků Stanovené provozní náklady (výkonová spotřeba + osobní náklady + daně a poplatky), tj. náklady, jeţ by měly být kryty vytvořenou přidanou hodnotou, činily v příslušných letech 5 937 tis. Kč resp. 6 818 tis. Kč. 2011: 1 117 tis. Kč / 5 937 tis. Kč = 0,188 2012: 1 236 tis. Kč / 6 818 tis. Kč = 0, 181 Podíl mandatorních výdajů na těchto provozních nákladech činil 18,8 % v roce 2011 a 18,1 % v roce 2012. Nadmíra mandatorních výdajů byla definována jako podíl vyšší neţ 30 % provozních nákladů sloţených z výkonové spotřeby, osobních nákladů a daní a poplatků. Teze, že vybraný malý podnik XY trpí nadmírou mandatorních výdajů, se nepotvrdila.

89

Skutečný podíl mandatorních výdajů společnosti XY se blíţí ke 20 %, coţ povaţuji za významnou zátěţ, nikoli však neúnosnou. V případě běţné výše rentability trţeb by se poměr výrazně nezvýšil, neboť jedinou ovlivněnou poloţkou by byla daň z příjmů právnických osob a ta netvoří dominantní poloţku mandatorních výdajů. Z výsledků práce nicméně vyplývá, ţe je velmi vysoký poměr odvodů podniku za zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění vůči hospodářskému výsledku. Z kapitoly 3.6.1 vyplývá, ţe společnost do těchto státních fondů odvedla zhruba desetinásobně více neţ byl její hospodářský výsledek v roce 2011 a téměř 2,6násobně více neţ byl její hospodářský výsledek v roce 2012. Stejně tak jsou velmi vysoké poměry skutečného zdanění, jak byly zjištěny v kapitole 3.2.2, kdy společnost na daních celkově zaplatila 293 % svého hospodářského výsledku v roce 2011 a 87 % svého hospodářského výsledku v roce 2012. Tato hodnota vypočtená na základě statistických údajů pro teoretickou společnost v kapitole 1.2.8 vyšla 41,6 %. To odpovídá sazbě daně z příjmů právnických osob v roce 1995, kdy byla sazba DPPO 42 %, avšak ze zisku společnosti. Ačkoli nebyla teze o nadměrném zatíţení společnosti mandatorními výdaji potvrzena, zdají se mi odvody do státních fondů v porovnání se ziskem, z nějţ má společnost financovat svůj další rozvoj, neúměrně vysoké.

90

4. Závěry a doporučení Na počátku jsem si stanovila cíl a tři teze takto: Cílem práce je uvést hlavní obecně platné zákonné předpisy s finančními dopady na podnikatele a stanovit výslednou výši těchto dopadů na mikroekonomické úrovni obecně prostřednictvím příkladu hypotetického podniku zaloţeného na průměrných statistických údajích zjištěných pro danou velikost a odvětví, analyzovat výši skutečných mandatorních výdajů u vybraného malého podniku a uvést případná doporučení. Uvedené pracovní teze jsou: 1. Vybraný malý podnik svou výkonností a ostatními parametry odpovídá statistickým hodnotám pro odvětví, do nějž z hlediska zařazení CZ-NACE spadá a výsledky analýzy lze pro podniky ve stejné velikostní kategorii v tomto odvětví považovat za reprezentativní. Tato teze nebyla potvrzena 2. Daň z příjmů právnických osob není dominantní položkou v mandatorních výdajích. Tato teze byla potvrzena 3. Vybraný malý podnik trpí nadmírou mandatorních výdajů. Tato nadmíra je definována jako podíl mandatorních výdajů vyšší než 30 % provozních nákladů složených z výkonové spotřeby, osobních nákladů a daní a poplatků. Tato teze nebyla potvrzena. Věřím, ţe cíl práce se podařilo zcela naplnit. Kapitola 1 uvádí platné zákonné předpisy v členění na oblasti pracovněprávních vztahů, sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění, daní a poplatků, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, poţární ochrany a bezpečnosti, zákonného pojištění a oborově specifických předpisů a norem. S výjimkou oborově specifických předpisů a norem, které jsou rozpracovány v kapitole 3 pro konkrétní malý podnik, uvádí kaţdá z těchto dílčích částí příslušné hlavní zákonné předpisy, přičemţ přibliţuje jejich relevantní obsah a příkladem uvádí jejich finanční dopady na hypotetickou malou společnost o devíti zaměstnancích a výkonnosti dle statistických hodnot uvedených v tabulce Českého statistického úřadu, jeţ tvoří přílohu č. 3 této diplomové práce. Kapitola 2 obsahuje údaje o podniku vybraném k analýze a porovnává jeho výkonnost a hodnoty se statistickými hodnotami pro odvětví obchodu (CZ-NACE 45,46 a 47), do nějţ vybraný malý podnik svou převaţující hlavní činností spadá. Pouţité tabulky ČSÚ tvoří přílohu č. 3 a přílohu č. 4 této diplomové práce. V kapitole 3 jsou kvantifikovány finanční dopady předpisů a zákonných poţadavků uvedených v kapitole 1 pro vybraný malý podnik s odůvodněním odchylek od průměrných statistických či teoreticky vypočtených veličin. Dále je v kapitole 3 uveden výpočet celkové výše mandatorních výdajů, zhodnocení moţnosti mandatorní výdaje sníţit a jejich podíl na zvolených provozních nákladech podniku.

91

Na základě kapitol 2 a 3 byly vyhodnoceny zvolené pracovní teze. Jejich potvrzení či nepotvrzení je uvedeno a zdůvodněno dále. Shrnutí informací o vybraném podniku Výdaje společnosti vynucené zákonnými předpisy jsem zkoumala pro malou společnost, kterou jsem z důvodu ochrany citlivých informací nazvala XY. Tato společnost měla v uvedené době ve stavu celkem osm zaměstnanců, z čehoţ jedna zaměstnankyně nepracovala, neboť v uvedených letech buď čerpala mateřskou nebo rodičovskou dovolenou, nebo volno z důvodu pracovní neschopnosti. Průměrné procento pracovní neschopnosti bylo v analyzovaných letech ve společnosti téměř dvojnásobné oproti celonárodnímu statistickému údaji. Společnost také najímá brigádníky na dohodu o provedení práce a subdodavatele (osoby samostatně výdělečně činné) za zákonem stanovených podmínek. Mzdy ve společnosti jsou mírně vyšší neţ mzdy v odvětví, do kterého spadá dle své klasifikace CZ_NACE. Společnost má tři předměty podnikání. Jeden velmi obecný a dva, na něţ se vztahují oborově specifické poţadavky. Roční obrat společnosti činil 15 mil. v roce 2011 a 20 mil. v roce 2012. Její výkonnost je vzhledem k trţbám a výkonům vyšší neţ je průměrná statistická hodnota pro podniky v daném odvětví, avšak její rentabilita trţeb je výrazně, téměř sedminásobně niţší, neboť společnost v posledních letech usiluje o získání většího podílu trhu a vynakládá vyšší prostředky na reklamu a péči o zákazníka. Z porovnání se statistickými hodnotami v daném odvětví tedy vyplývá, ţe se teze, ţe vybraný malý podnik svou výkonností a ostatními parametry odpovídá statistickým hodnotám odvětví, nepotvrdila.

Mandatorní výdaje v souvislosti se mzdou a odvody do státního rozpočtu a fondů Na základě zjištění z kapitoly 1 je moţné učinit závěr, ţe největší finanční dopady vyplývají pro podnik ze zákonů č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění v souvislosti se zaměstnanci v pracovním poměru zaloţeném pracovní smlouvou. Finanční dopady prvního z uvedených spočívají ve stanovení náhrad mezd za dobu pracovní neschopnosti, dobu dovolené na zotavenou a placených svátků a státních svátků, a také v povinnosti poskytovat pracovní volno např. k ošetřování člena rodiny, které má za následek zkrácení skutečně odpracovaného počtu hodin. Tyto náklady při průměrném procentu pracovní neschopnosti a bez dalšího pracovního volna navyšují náklady na odpracované mzdy o 19,2 – 19,5 %. Finanční dopady posledně jmenovaných dvou zákonů spočívají v povinnosti zaměstnavatele uhradit navíc ke mzdě zaplacené zaměstnanci ještě sociální a zdravotní

92

odvody, celkem ve výši 35 % zúčtovaných mezd u podniků do 25 zaměstnanců a ve výši 34 % u podniků nad 25 zaměstnanců. Odvodům na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem podléhají i náhrady mzdy. Jako jedinou kompenzaci je moţné odečíst od pojistného na sociální pojištění polovinu náhrad mezd vyplacených zaměstnancům z důvodu pracovní neschopnosti. Při náhradách mezd ve výši 19,5 % to znamená, ţe přibliţně 6,8 % (výpočet: 0,195×0,35) sociálních a zdravotních odvodů je placeno z neodpracovaného placeného času. Při vyšší nemocnosti zaměstnanců či při kratší odpracované době se tyto poměry zvyšují. Podniky nad 25 zaměstnanců mají niţší náklady na jednoho zaměstnance, na druhé straně ale podléhají povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postiţením a v případě, ţe tuto povinnost nemohou splnit, odvádět do státního rozpočtu částku za tzv. náhradní plnění. Náhradní plnění se vypočítává z průměrné měsíční mzdy za první tři čtvrtletí, vyhlašované ve Sbírce listin. V roce 2012 činila výše tohoto odvodu na 26 zaměstnanců částku 61 020 Kč. Mezi mandatorní výdaje vypočítávané na základě průměrné hrubé mzdy patří i zákonné pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za nemoci z povolání a pracovní úrazy. Výše pojistného je stanovena zákonem na základě odvětvové příslušnosti podniku a pohybuje se od 2,8 ‰ do 50,4 ‰ (dle rizikovosti pracovních úkolů) vyměřovacího základu počítaného shodně s postupem pro určení základu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Náhrady mezd a sociální a zdravotní odvody výrazně navyšují náklady na pracovní sílu a mohou být u některých zaměstnavatelů důvodem k preferenci zdravých zaměstnanců bez závazků, u kterých jsou hodinové náklady práce niţší nebo zaměstnávání alternativním způsobem na dohodu o provedení práce či v subdodavatelském vztahu. Zdůvodnění a příslušné výpočty jsou uvedeny v kapitole 1.1.7 a v praktickém dopadu na vybraný podnik v kapitole 3.6. U vybraného podniku (společnost XY) dosahoval poměr náhrad mezd vůči odpracované mzdě v roce 2011 navýšení o 18,6 % a v roce 2012 navýšení o 18,8 %. Celkové náklady na odpracovanou hodinu činily 158 % průměrné hodinové mzdy v roce 2011 a 147 % průměrné hodinové mzdy v roce 2012. Podnik odvedl do fondů sociálního zabezpečení celkem 447 073 Kč v roce 2011 a celkem 484 905 Kč v roce 2012. Do fondů zdravotního pojištění odvedl celkem 160 930 Kč v roce 2011 a celkem 174 637 Kč v roce 2012. Dalšími odvody do státního rozpočtu a parafiskálních fondů jsou daně a poplatky. Nejvyšší poloţkou u společnosti, která poskytuje sluţby u zákazníka a vyuţívá tedy motorových vozidel, je spotřební daň z pohonných hmot, stanovená zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Tato daň se nikde ve společnosti nevykazuje. Jedná se však o vysokou poloţku, jak je vidět z analýzy vybraného podniku v kapitole 3 (2011: 137 450 Kč a 2012: 143 961 Kč).

93

Dalším velmi vysokým odvodem do státního rozpočtu je daň z přidané hodnoty (DPH), upravená zákonem 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Poplatníkem této daně není podnik, ale spotřebitel. Podnik je však plátcem, a to na akruálním principu, coţ vidím jako velmi nebezpečné především pro malé společnosti. Znamená to, ţe společnost je povinna uhradit daň vyčíslenou ve vydané faktuře, a to bez ohledu na skutečnost, zda odběratel pohledávku ve stanoveném termínu uhradí či nikoli. V případě delšího prodlení s úhradou nebo dokonce úmyslného nezaplacení pohledávky podniku nejen vzniká výpadek v příjmech, ale navíc i závazek z tohoto výpadku odvést finančnímu úřadu daň ve výši 21 %. Při neznámém dopadu účinku přesunu daňového břemene je navíc otázkou, jak velkou část této daně ve skutečnosti platí podnik na úkor své obchodní marţe. Daň z přidané hodnoty odvedená do státního rozpočtu z přidané hodnoty vytvořené vybraným podnikem činila 1 010 986 Kč v roce 2011 a částku 1 401 923 Kč v roce 2012. Daň z příjmů právnických osob (DPPO) je upravena zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu. Její sazba je 19 % s moţností kompenzace ztráty z předchozích období. Také tato daň je odváděna na akruálním principu, avšak zde předpisy (konkrétně zákon č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu) umoţňují tvorbu opravných poloţek, které kompenzují ztrátu z případných pohledávek po splatnosti. Vybraný podnik odvedl na dani z příjmu právnických osob v roce 2011 částku 11 489 Kč a v roce 2012 částku 48 092 Kč. Podíl DPPO na celkových mandatorních výdajích dosahoval 1,03 % v roce 2011 a 3,89 % v roce 2012. Teze, ţe daň z příjmů právnických osob není dominantní poloţkou v mandatorních výdajích, tím byla potvrzena. Mezi ostatní daně a poplatky patří daň silniční a dálniční poplatek, daň z nemovitých věcí, ekologické daně a rozhlasový poplatek. Pro vybraný podnik tyto daně jednotlivě nedosahují částek vyšších neţ 20 000 Kč. Celkově na daních a poplatcích odvedl vybraný podnik (společnost XY) celkem 175 561 Kč v roce 2011 a celkem 220 775 Kč v roce 2012. Skutečnost, ţe hospodářský výsledek v daných letech činil 49 tis. Kč, resp. 228 tis. Kč se mi zdá v porovnání s výše uvedenými odvody do státního rozpočtu a mimorozpočtových fondů celkem tristní. Mandatorní výdaje na dodržení souladu se zákonnými předpisy Náklady na bezpečnost a ochranu zdraví při práci jsou – celkem logicky – také spojeny se zaměstnanci. Hlavním předpisem je proto jiţ zmiňovaný Zákoník práce, doplněný příslušnými předpisy pro hygienu práce a prováděcími předpisy. U těchto nákladů se jedná o součást provozních nákladů na samotný provoz společnosti, kterou by podnik pravděpodobně vynakládal i v případě, ţe by mu tato povinnost nebyla stanovena zákonem. Vybraný podnik dokonce vynakládá dobrovolně částku vyšší neţ by musel

94

(2011: 32 952 Kč a 2012: 20 198 Kč) neboť vnímá vzhled a vybavení svých zaměstnanců jako svou vlastní vizitku před zákazníky a tedy i součást marketingového cílení. Předpisy pro poţární ochranu jsou zakotveny v celém souboru předpisů, včetně takových jako je stavební zákon. Hlavním je však zákon č. 133/1985 Sb., o poţární ochraně a související předpisy, který pro podnikatelské subjekty stanoví plnění povinností na úseku poţární ochrany jako nedílnou součást jejich základní podnikatelské činnosti. Vybraný podnik vnímá náklady na poţární ochranu (2011: 2700 Kč a 2012: 1000 Kč), stejně tak jako náklady na školení BOZP, PO a školení řidičů (2011: 5 620 a 2012: 7 860 Kč) jako investice do ochrany svých hlavních aktiv pro tvorbu přidané hodnoty a s největší pravděpodobností by je vynakládal, aniţ by mu to ukládal zákon. Je však moţné, ţe frekvence některých činností by byla niţší. To samé platí i pro zákonná pojištění (celkem 2011: 35 035 Kč a 2012: 33 422 Kč), která společnost chrání proti vysokým nárokům poškozených v případě nehody či úrazu. Z hlediska oborově specifických předpisů se na společnost vztahují především předpisy související s jejími předměty podnikání Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů, a Montáţ a opravy vyhrazených plynových zařízení. Konkrétně se jedná především o vyhlášku č. 50/1978, o odborné způsobilosti v elektrotechnice a vyhlášku č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky zajištění jejich bezpečnost. Zákonné poţadavky, které v této souvislosti vyvolávají pravidelně se opakující výdaje, spočívají především v poţadované kvalifikaci a přezkoušení odborných pracovníků. Na odborná školení a přezkoušení vynaloţil vybraný podnik 5 120 Kč v roce 2011 a 36 800 Kč v roce 2012. Podle poznatků z kapitol 3.5.1 a 3.5.2 je pravděpodobné, ţe by bylo moţné tyto náklady dále sníţit změnou dodavatele školení. Podíl mandatorních výdajů na provozních nákladech podniku Z důvodů uvedených v kapitole 3.6.6 jsem za provozní náklady zvolila úhrn nákladů na výkonovou spotřebu, osobní náklady a daně a poplatky. Tyto náklady činily ve vybraném podniku 5 937 tis. Kč v roce 2011 a 6 818 tis. kč v roce 2012. Podíl mandatorních výdajů pro dané období dosahoval 18,8 %, resp. 18,1 %. Teze, ţe vybraný podnik trpí nadmírou mandatorních výdajů, přičemţ tato nadmíra byla definována jako podíl vyšší neţ 30 %, se tedy nepotvrdila. Přesto se domnívám, ţe 20% podíl je významná zátěţ, která v dobách krize můţe přispět k finančním potíţím malých a středních podniků.

95

Doporučení a závěr Nejvyšší poloţku z mandatorních výdajů tvoří náhrady mezd a odvody zaměstnavatele do fondů sociálního zabezpečení a na zdravotní pojištění. Tyto náklady mohou v závislosti na počtu odpracovaných hodin prodraţit vyplácené mzdy o 40 % a více. Tyto výdaje je moţné sníţit zaměstnáváním tzv. „na dohodu“ anebo v subdodavatelském vztahu v případě, ţe je cena za hodinovou práci niţší neţ hodinové náklady u kmenových zaměstnanců. V případě vybraného podniku se jednalo o náklady niţší neţ 215,94 Kč v roce 2011 a 217,78 Kč v roce 2012. U neodborné práce se alternativní zaměstnávání velmi pravděpodobně vyplatí. Je však nutné dodrţet stanovené zákonné podmínky, tedy aby se nejednalo o práci ve větším neţ povoleném rozsahu anebo, v případě subdodavatelského vztahu, o práci závislou. U práce náročné na znalosti a odbornou kvalifikaci je nutné zváţit nejen samotné náklady na vykonávanou práci, ale i rizika související s menší kontrolou nad nekmenovými zaměstnanci a tedy moţným poškozením pověsti podniku u zákazníka a v neposlední řadě také vyvedení know-how a části zákaznictva ze společnosti. Z hlediska daní a poplatků představuje poměrně vysoké nebezpečí akruální princip u daně z přidané hodnoty (úhrada daně na základě vystavené faktury, nikoli skutečně obdrţené úhrady). Tomuto riziku celkem bezohledně vystavuje všechny kapitálové společnosti sám stát a jediným doporučením k jeho zmírnění je obezřetně vybírat své obchodní partnery a pravidelně prověřovat jejich důvěryhodnost a finanční postavení, někdy dokonce za cenu ztráty zakázky. Na závěr bych uvedla, ţe i přesto, ţe se teze o tom, ţe vybraný podnik svou výkonností odpovídá statistickým hodnotám příslušného odvětví, nepotvrdila, domnívám se, ţe je moţné výsledky této práce zobecnit. Důvodem je skutečnost, ţe naprostá většina mandatorních výdajů souvisí se zaměstnanci a je na základě své konstrukce přímo úměrná jejich počtu a průměrnému platu. Z toho vyplývá, ţe jejich výše bude pro odpovídající počet zaměstnanců a odpovídající mzdu stejná i pro jiné společnosti. Procento navýšení odpracovaných mezd o mandatorní výdaje bude záviset na počtu skutečně odpracovaných dnů (hodin). Odlišnost bude u jednotlivých podniků spočívat v podílu mandatorních výdajů na zvolených provozních nákladech společnosti, kdy u společností s niţší výkonností a vyšší rentabilitou trţeb budou mandatorní výdaje představovat vyšší zátěţ v poměru k ostatním provozním nákladům. Proto věřím, ţe se dají poznatky a závěry této práce prezentovat jako obecně aplikovatelné na většinu společností se zaměstnanci, případně vozovým parkem.

96

5. Seznam použité literatury a pramenů Odborné monografie 1. HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance: s komentářem změn ... 5., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 275 s. Právní předpisy v platném znění (Computer Press). ISBN 978-80-7357-497-0. 2. KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie a politika. 5., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 275 s. ISBN 978-80-7357-574-8. 3. VEBER J. a kol.: Management kvality, environmentu a bezpečnosti práce, 2. aktualizované vydání, Management Press, Praha 2010, ISBN 978-80-7261-210-9 Účelové odborné publikace 1. EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ: Nová definice malých a středních podniků, Uživatelská příručka a vzor prohlášení, Úřad pro úřední tisky, 2006, ISBN 92-894-7917-5. 2. RYLOVÁ Z., TUNKROVÁ Z., KRŮČEK Z., ŠULC I.: Daňové zákony v úplném znění k 1.1.2014, s komentářem změn, BizBrooks, Brno 2013, ISBN 978-80-265-0152-7 Elektronické publikace 1. EVROPSKÁ KOMISE: Přehled údajů SBA 2012 - Česká republika. Dostupné online. Evropská komise ©2002 - 2012. Dostupné z: ec.europa.eu/enterprise/policies/sme/.../2012/czechrepublic_cs.pdf 2. CRIF – Czech Credit Bureau: Tisková zpráva, 02.04.2014: V březnu zbankrotovalo ještě více živnostníků než v únoru. Prudce přibývá návrhů na jejich bankrot. Dostupné online. (c) Copyright 2014 – CRIF – Czech Credit Bureau, a.s. Dostupné z: http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/ 3. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Obchod (CZ-NACE 45, 46, 47) – základní ekonomické ukazatele. Dostupné on-line. Český statistický úřad, 20.03.2014. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/malzfu_b 4. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Práce a mzdy: Míra ekonomické aktivity a ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Dostupné on-line. Český statistický úřad, 31.1.2014. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/kapitola/141313-r_2013-14 5. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Tab. 1301 Zdravotnictví v České republice – vybrané ukazatele. Dostupné on-line. Český statistický úřad. Dostupné z www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/1400241423/.../330513p1u_c.pdf

97

6. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Vybrané finanční ukazatele – roční, Obchod (CZ-NACE 45,46, 47). Dostupné on-line. Český statistický úřad, 28.06.2013. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/malavfucr_b 7. KUPKA Václav, Ing.: Krátká tematická analýza Malé a střední podniky (jejich místo a role v České ekonomice). In: Český statistický úřad: Analýzy, komentáře. Aktualizováno dne 20. 8. 2012. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/ /informace/ckta090307.doc Zákony a předpisy 1. ČESKO: Vyhláška č. 21/1979 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky zajištění jejich bezpečnosti. In. Sbírka zákonů. 1979. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 2. ČESKO: Vyhláška č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb. In: Sbírka zákonů. 2008. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR 3. ČESKO: Vyhláška č. 50/1978 Sb., Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu, o odborné způsobilosti v elektrotechnice. In. Sbírka zákonů. 1978. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 4. ČESKO: Vyhláška č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. In. Sbírka zákonů. 1993. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 5. ČESKO: Vyhláška č. 398/2001 Sb., Poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru. In. Sbírka zákonů. 2001. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 6. ČESKO: Vyhláška č. 435/2012 Sb., o užívání pozemních komunikací zpoplatněných časovým poplatkem. In: Sbírka zákonů 2012. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 7. ČESKO: Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční. In: Sbírka zákonů. 1993. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 8. ČESKO: Zákon č. 133/1985 sb., o požární ochraně a související předpisy. In: Sbírka zákonů. 1985. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 9. ČESKO: Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. In. Sbírka zákonů. 1968. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.

98

10. ČESKO: Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In. Sbírka zákonů. 2000. Dostupné online. Ve znění platných předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 11. ČESKO: Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. In: Sbírka zákonů. 2007. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 12. ČESKO: Zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR 13. ČESKO: Zákon č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě a o nejnižších úrovních zaručené mzdy. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR 14. ČESKO: Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. In: Sbírka zákonů. 2006. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 15. ČESKO: Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. In: Sbírka zákonů. 2005. Dostupné online. Ve znění platných předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR 16. ČESKO: Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. In: Sbírka zákonů. 2003. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 17. ČESKO: Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. In: Sbírka zákonů. 1991. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 18. ČESKO: Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. In: Sbírka zákonů. 1990. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR 19. ČESKO: Zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. In: Sbírka zákonů 1992. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 20. ČESKO: Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. In: Sbírka zákonů 1992. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR. 21. EU: Směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny. Úř. věst. L283, 31 10 2003, s. 51-70, zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 09 Svazek 01 S. 405 – 424. Dostupné online z http://eur-lex.europa.eu

99

22. EU: Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, Úřední věstník. L347, 11.12.2006, s. 1-118, Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné z http://eur-lex.europa.eu Software 1. MICROSOFT: Microsoft(R) Office Excel (R) 2007 (12.0.6665.5003) SP3 MSO (12.0.6662.5000), Součást produktu Microsoft Office Home and Student 2007 (c) 2007 Microsoft Corporation [software] 2. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2012 [software], [přístup 5. února 2014]. Poslední aktualizace dne 21.12.2012. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/14194 3. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2013 [software], [přístup 5. února 2014]. Poslední aktualizace dne 03.10.2012. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/13626 4. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ: Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2014 [software], [přístup 5. února 2014]. Poslední aktualizace dne 23.09.2013. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/11584

100

6. Seznam zkratek BOZP

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

ČSÚ

Český statistický úřad

DPH


DPPO

Daň z příjmů právnických osob

EU-27

Evropská unie, 27 členských států

HDP

Hrubý domácí produkt

ITI

Institut technické inspekce

MD

Mateřská dovolená

MSP

Malé a střední podniky

OSVČ

Osoba samostatně výdělečně činná

OZP

Osoba zdravotně postiţená

PO

Poţární ochrana

RD

Rodičovská dovolená

SP

Sociální pojištění

TIČR

Technická inspekce České republiky

101

7. Seznam tabulek Tab. č. 1 Základní údaje o mzdách v České republice v letech 2011 - 2013 ...................... 14 Tab. č. 2 : Náhrada mzdy za 2 týdny pracovní neschopnosti ............................................. 15 Tab. č. 3 : Náhrada mzdy v roce 2011 za 3 týdny pracovní neschopnosti .......................... 16 Tab. č. 4 : Průměrná náhrada zaměstnanci za rok pro různé mzdové úrovně ..................... 17 Tab. č. 5 Náhrada mzdy za čerpání dovolené 4 týdny pro různé mzdové úrovně ............... 18 Tab. č. 6 : Náhrada mzdy za státní svátky a svátky pro vybrané mzdové úrovně ............... 18 Tab. č. 7 : Náhradní plnění ve formě odvodu státu pro různé velikosti zaměstnavatele ..... 20 Tab. č. 8 : Výše odstupného pro dané úrovně průměrné mzdy ........................................... 22 Tab. č. 9 : Sazby pojistného na nemocenské a důchodové pojištění a státní politiku zaměstnanosti 2014 ............................................................................................................. 23 Tab. č. 10 : Odvody zaměstnance a zaměstnavatele pro různé úrovně měsíční mzdy ........ 24 Tab. č. 11 : Zúčtování náhrady mzdy – pracovní neschopnost 14 dnů .............................. 25 Tab. č. 12 : Zúčtování náhrady mzdy – pracovní neschopnost 21 dnů ............................... 25 Tab. č. 13 : Zúčtování náhrady mzdy z důvodu 9,27denní pracovní neschopnosti............. 26 Tab. č. 14 : Pojistné na zdravotní pojištění pro zaměstnance a zaměstnavatele.................. 28 Tab. č. 15 Přehled finančních dopadů náhrad mzdy a odvodů ............................................ 29 Tab. č. 16 Průměrná hodinová mzda a průměrné náklady na odpracovanou hodinu .......... 30 Tab. č. 17 Shrnutí odvodů na sociální a zdravotní pojištění za 9 zaměstnanců .................. 31 Tab. č. 18 DPPO pro různé výše trţeb ................................................................................ 34 Tab. č. 19 DPPO z neuhrazené pohledávky bez zaúčtování opravné poloţky .................... 35 Tab. č. 20 DPPO při zaúčtování opravné poloţky .............................................................. 36 Tab. č. 21 Příklad úhrady DPH za měsíc............................................................................. 37 Tab. č. 22 Finanční dopad neuhrazené pohledávky na povinnost odvodu DPH ................. 39 Tab. č. 23 Příklad ročních nákladů na spotřební daň za 6 vozidel ...................................... 41 Tab. č. 24 Příklad ročních nákladů na daň silniční za 6 vozidel ......................................... 43 Tab. č. 25 Příklad ročních nákladů na dálniční kupony za 6 vozidel .................................. 43 Tab. č. 26 Daň z nemovitých věcí pro hypotetickou malou společnost .............................. 44 Tab. č. 27 Výpočet ekologických daní u hypotetické malé společnosti .............................. 45 Tab. č. 28 Shrnutí daňových povinnosti pro malou hypotetickou společnost .................... 47 Tab. č. 29 Orientační výpočet výdajů na pracovní a ochranné prostředky ......................... 49 Tab. č. 30 Výdaje na školení zaměstnanců pro malou hypotetickou společnost................ 53 Tab. č. 31 Shrnutí výdajů na BOZP a PO pro malou hypotetickou společnost.................. 53 Tab. č. 32 Náklady na pojištění povinného ručení u malé hypotetické společnosti ........... 54 Tab. č. 33 Pojistné z pojištění odpovědnosti zaměstnavatele v malé hypotetické společnosti o devíti zaměstnancích ..................................................................................... 56 Tab. č. 34 Shrnutí mandatorních výdajů na pojištění pro malou hypotetickou společnost 56 Tab. č. 35 Shrnutí mandatorních výdajů malé hypotetické společnosti dle oblastí............ 57 Tab. č. 36 Základní údaje o společnosti XY v porovnání se statistickými údaji................. 60 Tab. č. 37 Mzdové náklady a náklady na subdodavatele ve společnosti XY ...................... 63 102

Tab. č. 38 Přehled odpracované doby a porovnání se statistikami (7 zaměstnanců) .......... 66 Tab. č. 39 Shrnutí náhrad mezd a porovnání se statistikami ............................................... 67 Tab. č. 40 Shrnutí odvodů na sociální a zdravotní pojištění................................................ 69 Tab. č. 41 Daň silniční uhrazená společností XY v letech 2011 a 2012 ............................. 73 Tab. č. 42 Uhrazené ekologické daně ve společnosti XY ................................................... 74 Tab. č. 43 Shrnutí daní a poplatků uhrazených společností XY v letech 2011 a 2012 ....... 75 Tab. č. 44 Shrnutí nákladů společnosti XY na BOZP a PO v letech 2011 a 2012 .............. 78 Tab. č. 45 Náklady na zákonné pojištění ve společnosti XY v letech 2011 a 2012 ............ 79 Tab. č. 46 Shrnutí finančních dopadů zákonných poţadavků na společnost XY ................ 84 Tab. č. 47 Hodinové sazby na práci dle typu smluvního vztahu ......................................... 85

103

8. Seznam příloh Příloha 1 Společnost XY: Výkaz zisku a ztráty Příloha 2 Společnost XY: Rozvaha k 31.12.2012 Příloha 3 Statistika ČSÚ: Obchod (CZ-NACE 45, 46, 47)

I III VII

Příloha 4 Statistika ČSÚ: Obchod (CZ-NACE 45,46,47) – zákl.ekonomické ukazatele VIII

104

Příloha 1 Společnost XY: Výkaz zisku a ztráty

I

II

Příloha 2 Společnost XY: Rozvaha k 31.12.2012

III

IV

V

VI

Příloha 3 Statistika ČSÚ: Obchod (CZ-NACE 45, 46, 47) Ukazatel

Měřicí jednotka

2006 202 074 652 129

2007 204 167 663 176

2008 212 578 685 747

2009 222 781 684 428

2010 231 934 684 389

Rok / Year 2011 246 280 703 440

Počet aktivních podniků Počet zaměstnaných osob celkem ve fyzických osobách

osoby

2005 205 087 663 867

z toho

osoby

487 827

494 587

507 050

521 813

512 810

503 218

506 853

Průměrný evidenční počet zaměstnanců - přepočtený

osoby

471 988

480 443

492 785

503 097

493 405

483 880

485 721

Průměrná hrubá měsíční mzda na 1 fyzickou osobu

Kč

16 421

17 471

19 097

20 702

20 868

21 364

21 991

Průměrná hrubá měsíční mzda na 1 přepočtenou osobu

Kč

16 972

17 986

19 650

21 472

21 688

22 217

22 947

Výnosy celkem z toho trţby celkem z toho trţby za zboţí výkony vč. obchodní marţe Náklady celkem z toho výkonová spotřeba osobní náklady z toho mzdy bez OON Obchodní marţe Podíl obchodní marţe na trţbách za zboţí Přidaná hodnota Výsledek hospodaření po zdanění Aktiva netto z toho dlouhodobý hmotný majetek v zůstatkové ceně

mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč % mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč

2 939 873 2 824 679 2 647 662 592 204 2 880 071 311 361 134 988 96 128 409 448 15,5 280 843 59 801 . .

3 185 724 3 061 911 2 883 141 633 680 3 107 894 314 293 145 176 103 694 449 851 15,6 319 387 77 831 . .

3 479 171 3 353 061 3 155 860 693 781 3 384 156 357 459 162 917 116 196 489 582 15,5 336 322 95 015 . .

3 725 463 3 543 290 3 307 900 773 331 3 626 873 427 128 178 686 129 631 531 619 16,1 346 203 98 590 1 441 207 342 961

3 298 989 3 149 975 2 925 080 701 292 3 236 971 399 869 174 481 128 414 471 681 16,1 301 423 62 018 1 439 560 358 215

3 425 075 3 293 018 3 048 254 738 103 3 354 000 418 609 177 699 129 006 487 070 16,0 319 494 71 074 1 509 537 368 408

3 594 311 3 452 856 3 185 498 771 660 3 521 667 444 253 184 403 133 752 497 131 15,6 327 407 72 644 1 610 641 380 220

mil. Kč mil. Kč mil. Kč mil. Kč

. . . .

. . . .

. . . .

325 096 1 441 207 536 243 81 572

300 615 1 439 560 546 731 66 390

316 403 1 509 535 577 981 63 405

336 831 1 610 641 609 234 65 122

průměrný evidenční počet zaměstnanců ve fyzických osobách

zásoby Pasiva z toho vlastní kapitál Pořízení dlouhodobého majetku

VII

Příloha 4 Statistika ČSÚ: Obchod (CZ-NACE 45,46,47) – základní ekonomické ukazatele Rok / Čtvrtletí

Průměrný evidenční počet zaměstnanců ve fyz. os.

Mzdy (bez ostatních osobních nákladů)

Průměrná hrubá měsíční mzda na 1 fyz. os.

Tržby celkem

z toho tržby za zboží

osoby

mil. Kč

Kč

mil. Kč

mil. Kč

mil. Kč

2011

505 791

132 735

21 869

3 455 282

3 189 957

2012

506 382

136 350

22 439

3 413 628

I

500 861

31 270

20 811

II

505 621

32 707

III

507 113

IV

2011

2012

2013

Obchodní marže

Výkony vč. obchodní marže

Výkonová spotřeba

Přidaná hodnota

v%

mil. Kč

mil. Kč

mil. Kč

499 998

15,7

772 103

438 595

333 508

3 174 015

487 620

15,4

732 922

405 507

327 415

784 755

729 186

110 548

15,2

168 026

95 262

72 764

21 562

876 550

812 581

126 553

15,6

192 592

106 469

86 124

32 832

21 581

855 759

788 963

120 861

15,3

188 917

107 392

81 524

509 571

35 926

23 501

938 219

859 227

142 036

16,5

222 568

129 472

93 096

I

504 527

32 712

21 612

801 406

748 516

110 995

14,8

165 219

91 317

73 902

II

507 051

33 178

21 811

862 838

803 443

124 648

15,5

184 997

100 822

84 175

III

506 381

33 258

21 893

845 542

786 217

116 529

14,8

177 905

98 105

79 800

IV

507 569

37 201

24 431

903 843

835 839

135 448

16,2

204 801

115 263

89 538

I1)

500 591

32 580

21 694

773 416

712 383

102 800

14,4

164 874

95 569

69 304

1)

499 287

33 094

22 094

854 441

783 744

115 974

14,8

187 995

107 339

80 655

III2)

497 529

33 148

22 208

861 946

790 877

116 516

14,7

189 999

107 391

82 607

II

VIII

Analýza mandatorních výdajů vybraného podniku

Recommend Documents