Alternativní zemědělství

Jméno autora Název práce Anotace práce

Pavlína Emlarová Alternativní zemědělství V úvodu práce autorka stručně vysvětluje pojem alternativní zemědělství a popisuje jeho jednotlivé druhy. Dále vytyčuje hlavní cíle alternativního zemědělství a nastiňuje právní opatření v této oblasti. Závěrem upozorňuje na jeho hlavní výhody, ale také problémy, a hovoří o hodnotě biopotravin.

UNIVERZITA HRADEC KRÁLOVÉ Fakulta informatiky a managementu

Ekologie

________________________________________ ALTERNATIVNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ ________________________________________

Autor: Pavlína Emlarová Obor: Management cestovního ruchu (kombinovaná forma) Zpracováno: 10.4.2011

1 Obsah 1

Obsah ........................................................................................................................... 3

2

Úvod ............................................................................................................................. 4

3

Alternativní (ekologické) zemědělství .......................................................................... 6 3.1

Organické zemědělství ............................................................................................ 6

3.2

Biodynamické (biologicko-dynamické) zemědělství ............................................... 7

3.3

Organicko-biologické zemědělství........................................................................... 7

3.4

Biologické zemědělství ............................................................................................ 8

3.4.1

Metoda Lemaire-Boucher ................................................................................ 8

3.4.2

Metoda Claude Auberta ................................................................................... 8

3.5

Alternativní ekologické zemědělství........................................................................ 8

3.6

Makrobiotické zemědělství ..................................................................................... 9

3.7

Zemědělství mazdaznan .......................................................................................... 9

3.8

Veganické zemědělství ............................................................................................ 9

4

Hlavní cíle alternativního (ekologického) zemědělství .............................................. 10

5

Právní legislativa ........................................................................................................ 11

6

Podpora ekologických zemědělců .............................................................................. 11

7

Argumenty pro ekologické zemědělství..................................................................... 12

8

Problémy ekologického zemědělství ......................................................................... 12

9

Hodnota biopotravin .................................................................................................. 13 9.1

Bioprodukt ............................................................................................................. 13

9.2

Biopotravina .......................................................................................................... 13

9.2.1

Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin ........................................... 13

9.2.2

Kontrolní organizace ...................................................................................... 13

9.2.3

Soukromé kontrolní subjekty ......................................................................... 14

9.2.4

Státní kontrolní orgán .................................................................................... 14

10

Závěr ........................................................................................................................... 15

11

Použitá literatura/zdroj .............................................................................................. 16

3

2 Úvod Před 5 až 10 tisíci lety začal člověk záměrně přeměňovat lesy, step a louky na pole (BENDER, 1975). Během této doby až do začátku industrializace bylo zemědělství dynamickým faktorem, podporujícím vývoj lidské společnosti, který vytvořil předpoklady pro rozkvět mnoha civilizací. Zemědělství bylo ovšem také příčinou zániku civilizací, zejména těch, které bezohledně exploatovaly půdu a přírodní zdroje. V rámci rozvoje evropské civilizace je možno uvést jako negativní příklad devastaci půd a lesů ve Středomoří již během antiky (DOVRING, 1953). Východiskem z krizí bylo často stěhování do jiných oblastí, nejprve v Evropě, potom i na další kontinenty (např. Amerika, Austrálie). Jiné řešení problému přinesla v polovině 19. Století Liebigova minerální teorie, která nahradila do té doby uznávanou teorii humusovou (JANSSON, 1947). Akceptování minerální teorie a její převedení do zemědělské praxe vedlo k produkci a používání průmyslových hnojiv, což způsobilo výrazné zvýšení sklizní. Intenzifikace zemědělské produkce znamenala také uvolnění pracovních sil ze zemědělství, což bylo jedním ze základních předpokladů rozvoje průmyslu (průmyslová revoluce).1 Industrializace umožnila, že za dobu kratší než 200 let vznikla technologicky rozvinutá městská civilizace, která znamenala obrovské změny v životních podmínkách lidí. Rovněž zemědělství se podstatně změnilo. Zemědělská produkce se zefektivnila, mj. pomocí specializace, mechanizace a zvýšeným používáním průmyslových hnojiv a pesticidů a také vyšlechtěním nových odrůd kulturních rostlin a plemen hospodářských zvířat. Tyto změny byly podmíněny nízkými výrobními náklady a sledovaly jen ekonomická hlediska. Rychlé inovace produkčních metod přinesly přirozeně mnoho převážně negativních problémů. Kritizováno bylo bezohledné využívání technických zařízení a chemických přípravků a zároveň ignorování biologického charakteru zemědělství. Člověk tak byl odtrhován od přírody a zároveň došlo k porušování ekologické rovnováhy v životním prostředí a ohrožení samotné podstaty lidské existence. Povrch Země se nezvětšuje, vyčerpatelné přírodní zdroje se neustále zmenšují a tradiční energetické zdroje (fosilní paliva) se rychle spotřebovávají. Přitom se pronikavě zvyšuje počet obyvatel planety. Svůj podíl na tomto negativním vývoji životního prostředí má i intenzívní industrializované zemědělství. Během posledních dvou desetiletí se otázky negativního vlivu lidské činnosti na životní prostředí dostaly do popředí politické diskuse ve většině rozvinutých zemí.

1

PETR, Jiří., DLOUHÝ, Josef a kol. Ekologické zemědělství. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1992

4

Proto se orientace na ekologické zemědělství právě zakládá na principiální kritice konvenčního způsobu zemědělské produkce a je zároveň symptomem hlubších a závažných společenských a filozofických otázek a též společenských a názorových změn v mnoha zemích. Také v České republice byly a jsou velmi kriticky hodnoceny důsledky intenzivního zemědělství na životní prostředí, přírodní zdroje, kvalitu produktů a vůbec na život lidí a zvířat. Intenzívnímu zemědělství se tak jako jinde ve světě vytýká používání obrovského množství cizorodých látek, biocidů (herbicidů, insekticidů, fungicidů, syntetických regulátorů, veterinárních léčiv, hormonů apod.), průmyslových hnojiv, ale i organických hnojiv s vysokým obsahem toxických látek, které negativně ovlivňují přirozené agro-ekosystémy, zemědělskou krajinu, kvalitu produktů, a tím i zdravotní stav obyvatel. Používané technologie pěstování rostlin nevedou ke zvyšování úrodnosti půdy, umožňují vyplavování minerálních živin a používaných biocidů do povrchových i podzemních vod. Hospodaření ve velkých celcích (honech) a specializace výroby působí rušivě na ekologickou stabilitu agro-ekosystému a ráz krajiny. Velké koncentrace chovu hospodářských zvířat a velkovýrobní technologie chovu porušují základní požadavky etologie hospodářských zvířat. Zaměstnanecký vztah ve velkovýrobě ve srovnání se vztahem vlastnických značně zhoršil vztah člověka k chovaným zvířatům. Stejně je to se vztahem člověka k půdě, k přírodě, k přírodním zákonitostem, k ověřeným zkušenostem při hospodaření v krajině. S ohledem na tato fakta se nabízí naléhavá otázka: „Jakým směrem se bude nebo by se mělo zemědělství dále ubírat?“ Musí to být takové způsoby hospodaření, které respektují ekologická hlediska v pěstování rostlin a etologii hospodářských zvířat v jejich chovech, neprohlubují narušování ekologické stability krajiny, respektují ochranu životního prostředí včetně povrchových i podzemních vod, sledují kvalitu zemědělských produktů a směřují k trvale udržitelnému zemědělství v souladu s přírodou. V tomto ohledu existují již alternativy hospodaření protikladné k industriálním intenzívním systémům programovým a konvenčním. Právě proto, že jsou alternativou, dostaly také označení alternativní zemědělství, pod které lze zahrnout všechny způsoby hospodaření, jež jsou ekologické a v souladu s přírodou. Jak je však patrné z podstaty známých alternativních způsobů hospodaření, všechny směřují k ekologickým principům, a proto se častěji používá název ekologické zemědělství, protože již samotný tento název vyjadřuje hlavní orientaci a cíle. Na tomto označení se shodli i odborníci evropských organizací včetně organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) a ES (Evropské společenství). 2

2


5

3 Alternativní (ekologické) zemědělství Alternativní (ekologické) zemědělství je hospodaření s kladným vztahem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě bez používání umělých hnojiv, chemických přípravků, postřiků, hormonů a umělých látek. Jedná se o velmi pokrokový způsob hospodaření, které staví na tisíciletých zkušenostech našich předků a bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti. Alternativní (ekologické) zemědělství nepoužívá syntetická hnojiva ani pesticidy na ochranu rostlin, úrodnost půdy zachovává a zvyšuje přiměřeným hnojením statkovými hnojivy, vyváženými osevními postupy, pěstováním meziplodin apod. Prevence, úrodná a zdravá půda je pak základním předpokladem dobrého zdravotního stavu rostlin. Zvířata v ekologických chovech jsou ustájena přirozenými způsoby s důrazem na jejich pohodu, mají možnost výběhu nebo pastvy a jsou krmena přirozeným krmivem, které pochází rovněž z ekologického zemědělství. V chovech se nepoužívají antibiotika a hormonální přípravky. Cílem ekologických zemědělců je produkovat vysoce kvalitní potraviny a zároveň pečovat o životní prostředí. Existují různé varianty alternativního zemědělství - organické, biodynamické, organicko-biologické, biologické, alternativní ekologické, makrobiotické, veganické aj. Za jejich společného jmenovatele však můžeme označit zachování úrodnosti půdy, vytvoření podmínek pro přirozený chov zvířat, dobré hospodaření s přírodními zdroji, ochranu před narušováním prostředí a snahu využívat především lokální a obnovitelné přírodní zdroje.

3.1 Organické zemědělství Jedním z prvních, kdo kritizoval používání chemikálií a kdo se zasloužil o rozvoj holistického pojetí zemědělství, byl Albert Howard. Na jeho cestách zaujaly jeho pozornost porosty plodin v oblasti Indore s velmi nízkou frekvencí napadení chorobami a škůdci. Začal studovat pěstební metody místních zemědělců, které se vyznačovaly maximální recirkulací organických látek a kompostováním veškerých biologických odpadů. V roce 1924 založil Indore Institute of Plant Industry, kde se soustředil na studium techniky kompostování organických odpadů v zemědělství a jejich využití jako humusu. Zkoumal i vliv na úrodnost trvalého charakteru a zdraví a odolnost plodin a zvířat. Vyvinutou kompostovací techniku nazval Howard metodou Indore. Metoda Indore se pak stala základem organického zemědělství. Spolu s Howardem spolupracovala na rozvoji organického zemědělství také Eve Balfourová. V USA se zasloužil o rozvoj organického zemědělství Robert Rodale. Metoda je rozšířená hlavně v anglicky mluvících zemích. Dnešní forma organického zemědělství se nevyznačuje žádným zvláštním přístupem ani používáním výjimečných prostředků.

6

Velký význam v tomto zemědělství se přikládá podpoře a rozvoji komplexu mykorhizy, která je známá svou stabilizační funkcí v ustáleném přirozeném travním porostu, kde se všechny složky biocenózy vyvíjejí harmonicky a nevyskytují se obvyklé ročníkové kalamity s houbovými chorobami a škůdci jako v umělém porostu obilnin v konvenčním zemědělství. Orba probíhá pouze povrchově, organické hnojení se provádí kompostem a stimulace růstu se provádí řasovými extrakty a výtažky z bylin.3

3.2 Biodynamické (biologicko-dynamické) zemědělství Tento směr je nejstarší z uvedených metod alternativního zemědělství. Jeho zakladatelem byl v roce 1924 Rudolf Steiner, rakouský filozof a přírodovědec, a podporu získal v zemích západní, střední a severní Evropy. Základem této metody je antropozofická filozofie. Veškerý život, půda a okolní vesmír tvoří nedílný celek. Život na Zemi je podle této filozofie ovlivňován silami kosmického původu – půda jako živý organismus také podléhá přírodním silám a jejich cykličnosti. Cyklické stahy kolem rostliny působí na její zakořenění, rozkvět, tvorbu plodů, atd. Proto lze tyto poznatky využít i v zemědělství. Velký vliv na praxi biodynamického hospodaření má soulad všech prací a zásahů do života rostlin a zvířat s rytmickými kosmickými procesy, hlavně poloha a fáze Měsíce, atd. V této metodě se využívají tzv. biodynamické preparáty, které mají za úkol poutat kosmické síly v koncentrované formě. Přisuzuje se jim stimulující, katalytický vliv, podobný působení hormonů. 

Humusový preparát 500 – připravuje se z kravského hnoje, který prodělal proces fermentace během zimy v zakopaném kravském rohu. Preparát podporuje, podle biodynamiků, procesy biologického rozpadu v půdě a stimuluje tvorbu kořenů.



Křemíkový preparát 501 – připravuje se z jemně mletého křemene nebo křišťálu, který prodělal preparační proces v kravském rohu zakopaném přes léto v půdě. Preparát má stimulovat tvorbu chlorofylu a podporovat tím příjem CO2 ze vzduchu. Preparát má také zlepšovat schopnost rostlin využívat světlo a urychlovat proces zrání.



Kompostovací preparáty 502-507 – tyto preparáty se používají při zakládání kompostu a připravují se z těchto rostlin: 502 - květy řebříčku, 503 - květy heřmánku, 504 - celá rostlina kopřivy, 505 - kůra z dubu, 506 - květy smetanky, 507 - šťáva z kozlíku

3.3 Organicko-biologické zemědělství Zakladateli metody jsou německý lékař Hans Peter Rusch a švýcarští biologové Maria a Hans Müllerovi. Analogicky podle Müllera a Rusche existují v půdě tři zóny. Ve vrchní vrstvě (zóna rozkladu), kde se rozkládají rostlinné zbytky, se vyskytují hnilobné baktérie. Další vrstva obsahuje baktérie mléčného kvašení, které utvářejí biologický filtr, zabraňující škodlivým

3


7

baktériím a jedovatým zplodinám proniknout do třetí vrstvy (zóna humusová), kde rostliny mají své kořeny. V rámci této metody se orba neprovádí, hnojí se chlévskou mrvou a komposty, rotace plodin je široká, obdělávání půdy je plně podřízeno nerušenému rozvoji mikrobiálního života v půdě. Tato metoda je rozšířena nejvíce v německy hovořících zemích a ve Skandinávii.

3.4 Biologické zemědělství Tato specifická forma alternativního zemědělství je uplatňovaná ve frankofonních zemích. Vznikla ve Francii, kde je také nejvíce rozšířena. Existují dvě formy: metoda LemaireBoucher a metoda Claude Auberta. 3.4.1 Metoda Lemaire-Boucher Koncepci metody vypracoval prof. Raul Lemaire ve spolupráci s fytopatologem Jeanem Boucherem v 50. letech 20. Století. Tato metoda je charakteristická hlavně používáním mořské řasy (Lithotamnium calcareum) jako hnojiva. Lemair pozoroval, že tradiční používání mořských řas na bretaňském pobřeží ke zlepšování půdy dává zdravější plodiny a větší sklizeň. Řase L. calcareum Boucher připisuje mnoho unikátních vlastností působících právě na zdravotní stav rostlin a živočichů. Řasám se také připisuje katalytický účinek na mikrobiologické pochody v půdě.4 3.4.2 Metoda Claude Auberta Vznikla v 60. letech 20. století a odpovídá svým charakterem obecnému popisu ekologického zemědělství. Stoupenci této metody jsou seskupeni kolem hnutí Nature et Progres, které se významně zasloužilo o rozvoj alternativního zemědělství, především tím, že iniciovalo založení mezinárodní organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements) v roce 1972.

3.5 Alternativní ekologické zemědělství Jedná se o rychle se šířící, blíže nespecifikovanou, formu ekologického zemědělství, ve které lze najít prvky ze všech předchozích variant. Sdružují se v ní zemědělci, kteří se nehlásí k žádnému výše uvedenému směru, ale splňují základní podmínky definice ekologického zemědělství.

4


8

3.6 Makrobiotické zemědělství Zakladatelem a propagátorem makrobiotického zemědělství v Evropě je Dr. Rudolf Kraft. Tato varianta alternativního zemědělství je provozována většinou na nekomerční bázi v celé Evropě a zahrnuje komplexně hospodaření i život zemědělce a jeho rodiny na základě jednotící filozofie. Makrobiotický znamená dlouhoživotný. Filozofie i praxe makrobiotiky pochází ze starého Orientu, učení Yin a Yang. Vychází mj. z toho, že žena představuje rozpínavý, expandující element (E) a muž stahující, smršťující, kontraktační element (C). Všechny elementy světa se pak dělí na E a C a na makro (E) a mikroelementy (C). Makroelementy poskytují organismu energii, mikroelementy vytvářejí vnitřní organizaci organismu. Jednotlivé prvky jsou v organismu propojeny tzv. mosty života, bioelementy. Páry prvků vytvářejí jakýsi žebříček nebo jednotlivé stupně. Vita-radiace, která je kosmického původu, na ně působí, a to nepravidelně. Dochází tím k rozechvění, vibraci celé soustavy. Podobné vibrace soustavy vyvolávají i složité chemické látky, jako pesticidy, syntetická hnojiva, aj. Na základě toho se vypracovává kalendář dnů intenzívní vibrace, který se shoduje s průběhem fází měsíce. Dny intenzívní vibrace nejsou příhodné pro setí nebo sázení.

3.7 Zemědělství mazdaznan Tento systém je praktikován na nekomerční bázi v Německu a v některých dalších evropských zemích. Propagátorem této varianty je Dr. O. Z. Hanich. Vychází z filozofického učení perského náboženského učence Zarathuštry, který žil v 7. až 6. stol. př. n. l. a tzv. zaroastrismu, což je nábožensko-sociální soustava dobra a zla. Každý má plnou svobodu volby mezi dobrem a zlem. Zarathuštra upřednostňoval a zdůrazňoval usedlý způsob života, vztah k půdě, jejímu obdělávání a zavlažování a chov dobytka. Název mazdaznan znamená činnost s vědomím Mazdy a vychází od slova prvotního, Věčné myšlenky. Jedná se o celý soubor chování člověka, životních zvyků a stravování (laktovegetariánská strava) v perském regionu v souladu s Věčnou myšlenkou.

3.8 Veganické zemědělství Tato varianta alternativního zemědělství je odrazem vegetariánského a hlavně veganského způsobu nejen stravování, ale i celé životní filozofie. Je praktikována většinou na nekomerční bázi především ve Velké Británii, místy v Evropě, USA a Kanadě. Zahrnuje výlučně zahradnickou a zelinářskou produkci. Je to empirická metoda bez teoretické základny. Stoupenci této metody vylučují orbu a odmítají organická hnojiva zvířecího původu. Propagátoři této metody tvrdí, že důsledným dodržováním tohoto systému, dojde ke zlepšení struktury půdy a vymizení některých druhů plevele, omezí se choroby a napadení škůdci. 5

5


9

4 Hlavní cíle alternativního (ekologického) zemědělství Ekologické zemědělství vychází z holistického pojetí ekologických, ekonomických a sociálních aspektů zemědělské produkce, a to jak z lokální, tak i z globální perspektivy. V ekologickém zemědělství je příroda chápána jako jednotný celek se svou vlastní vnitřní hodnotou. Člověk má morální povinnost a odpovědnost provozovat zemědělství takovým způsobem, aby se kulturní krajina stala harmonickou částí přírody. Cílem dnešního alternativního (ekologického) zemědělství je: 

trvalé udržení a zlepšení půdní úrodnosti



ochrana genofondu a udržení biodiverzity



zachování krajinných prvků a jejich harmonizace



hospodaření s vodou, udržení vody v krajině, ochrana povrchových a spodních vod před znečištěním



efektivní využívání energie, orientace na obnovitelné zdroje



snaha o maximální recirkulaci živin a zábrana vnosu cizorodých látek do agro-ekosystému



optimalizace životních podmínek pro všechny organismy včetně člověka



produkovat kvalitní potraviny a krmiva o vysoké nutriční hodnotě v dostatečném množství,



pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty,



vyvarovat se všech forem znečištění pocházejících ze zemědělství,



minimalizovat používání neobnovitelných surovin a fosilní energie



hospodářským zvířatům vytvořit podmínky, které odpovídají jejich fyziologickým a etologickým potřebám a humánním a etickým zásadám



vytvářet pracovní příležitosti a tím udržet osídlení venkova a tradiční ráz zemědělské kulturní krajiny



umožnit zemědělcům a jejich rodinám ekonomický a sociální rozvoj a uspokojení z práce, neboť ekologické zemědělství vyžaduje hluboký zájem a odpovědnost



vytvořit dobrý vztah mezi zemědělcem a konzumentem

10

5 Právní legislativa Pravidla v oblasti ekologického zemědělství jsou dána především evropskou legislativou ekologického zemědělství. Konkrétně jde o nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení Rady (EHS) 2092/91 a prováděcí nařízení Komise (ES) 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) 834/2007. Soubor nové legislativy doplňuje nařízení Komise (ES) 1235/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz biopotravin ze třetích zemí, nařízení Komise 710/2009, kterým se upravují podmínky v oblasti eko-akvakultury a nařízení Komise (ES) 271/2010, kterým je stanoveno nové evropské logo pro biopotraviny. 6 Dále platí národní legislativa, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, který upravuje především proces registrace pro ekologické zemědělství, kontrolní systém a systém sankcí za porušení pravidel ekologického zemědělství.

6 Podpora ekologických zemědělců Od roku 2007 je státní podpora ekologických zemědělců i výrobců biopotravin řešena v rámci programu rozvoje venkova 2007-2013. Oproti předchozímu období byla navýšena dotace na plochu pro ekologické zemědělce, ekologičtí zemědělci i výrobci biopotravin jsou bodově zvýhodněni při hodnocení investičních projektů.

6

eAGRI. [online]. Dostupné z URL: [cit.2011-04-10].

11

7 Argumenty pro ekologické zemědělství 

BIO je výživnější



BIO je bezpečnější



produkty s logem BIO jsou zárukou



BIO nepoužívá GMO



BIO je zásadové



BIO je skutečně BIO



zvířatům v ekologickém zemědělství je daří lépe



zvířata v ekologickém zemědělství jsou léčena šetrným způsobem



BIO chrání ptactvo



BIO podporuje užitečné organismy



BIO podporuje druhovou pestrost rostlin



BIO pečuje o půdu



BIO chrání vodu a vodní zdroje



BIO šetří energii



BIO přispívá ke stabilizaci klimatu



BIO je sociální

8 Problémy ekologického zemědělství 

vyšší cena BIO potravin



nižší trvanlivost BIO potravin



nedořešené vlastnické vztahy k půdě



nízká koupěschopnost obyvatelstva



nízká dostupnost úvěrů na běžném finančním trhu



klamavé označení produktů ekologického zemědělství



zavádění geneticky modifikovaných potravin v Evropě i ve světě



právní legislativa



nestabilita trhu

12

9 Hodnota biopotravin 9.1 Bioprodukt Je surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená zejména k výrobě biopotravin, na níž bylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu.

9.2 Biopotravina Je potravina vyrobená z bioproduktů, povolených přídavných a pomocných látek a také vyhláškou povoleného podílu surovin nepocházejících z ekologického zemědělství a to za podmínek stanovených vyhláškou. Také na biopotravinu musí být vydáno osvědčení o původu. Biopotraviny přináší výhody zejména, co se týče zdravotní nezávadnosti a kvality. Biopotraviny, na rozdíl od klasických potravin neobsahují chemická aditiva, konzervanty, stabilizátory, umělá barviva atd. Je prokázáno, že biopotraviny mají lepší výživnou hodnotu (vyšší obsah vitamínů, zejména vitamínů C a E, vyšší obsah minerálních látek). Ekologicky vypěstovaná zelenina má nižší obsah dusičnanů až o 50% a nižší obsah pesticidů o více než 90% v porovnání s konvenční zeleninou.7 Sortiment českých biopotravin je poměrně široký a zahrnuje především následující výrobky: mléko a mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvaroh atd.), pečivo, čaje, koření, mouku, těstoviny, dětskou výživu, vejce, vepřové a hovězí maso, ovoce, zeleninu, sušené ovoce, víno atd. U některých komodit je ale nabídka nedostatečná a nepokrývá poptávku spotřebitelů (např. vejce, ovoce, zelenina). Některé biopotraviny nejsou českými výrobci biopotravin produkovány vůbec a dovážejí se ze zahraničí (např. oleje). Spotřebitelé přispívají nákupem biopotravin k lepším životním podmínkám chovaných zvířat a k nižšímu znečišťování životního prostředí chemickými látkami. 9.2.1 Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin Biopotraviny vyrobené v České republice musí být označené jak národní značkou, tzv. biozebrou, tak i novým evropským logem. Biopotraviny z dovozu mohou být označeny biozebrou, ale nemusí. 9.2.2 Kontrolní organizace Kontrolu provádějí soukromé kontrolní subjekty a nově také státní kontrolní orgán. 8

7

eAGRI. [online]. Dostupné z URL: [cit.2011-04-10]. 8 eAGRI. [online]. Dostupné z URL: [cit.2011-04-10].

13

9.2.3 Soukromé kontrolní subjekty Zajišťují kontrolní činnosti spojené s vydáním osvědčení o původu bioproduktu, biopotraviny nebo ostatního bioproduktu. 

KEZ, o.p.s.



ABCERT AG, organizační složka



Biokont CZ, s.r.o. 9.2.4 Státní kontrolní orgán

Zajišťuje úřední kontrolu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. 

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský

14

10 Závěr Počet ekologických zemědělců za rok 2010 významně narostl. K 31.12.2010 jich hospodařilo již 3 517, a to na celkové výměře téměř 450 000 ha, což představuje podíl více než 10,55% z celkové výměry zemědělské půdy. Stabilně se zvyšuje výměra orné půdy, která dosáhla 55 000 ha, což znamená nárůst o 10 000 ha za rok 2010. Zvýšila se také výměra vinic v ekologickém zemědělství na současných 803 ha. Počet ekofarem se tak zvýšil za rok 2010 o 31%, počet výrobců biopotravin o 26% a dosáhl již téměř 630 provozoven. Výměra rybníků v ekologickém zemědělství dosáhla 54 ha.9 Z těchto údajů je zřejmé, že existuje zaujetí a opravdový zájem určité části zemědělců o ekologické zemědělství. Je důležité najít optimální hranice mezi přírodou i člověkem. Řada lidí už si uvědomila, že v případě odkládání řešení ekologických problémů nebo jejich nedostatečného řešení nevyhnutelně dojde i ke zhoršení ekonomické oblasti a následně i ke zhoršení v oblasti sociální. Ale je důležité si rovněž uvědomit, že pokud nedojde ke zlepšení sociálních a ekonomických podmínek venkova, může dojít k vylidňování určité části venkovské krajiny, a tím i k poklesu produkce a degradaci kulturní krajiny jako celku. Zájem o biopotraviny stále stoupá – jako odpověď na nekvalitní potraviny se u nás stejně jako ve světě šíří sympatie ke všemu co je BIO. Měli bychom však mít na paměti, že biopotraviny nejsou spasitelné. Nálepkou BIO se může pyšnit i bůček nebo uherák. Tato nálepka však neříká, že se jedná o zdravou výživu, nálepka pouze zjednodušeně řečeno říká, že zvířata, z nichž použité maso pochází, byla chována bez nadměrného stresu a spásala chemií nezamořenou trávu či dostávala kvalitní „neumělé“ krmivo. Bionálepka nezaručuje menší procento tuku, které je např. pro lidi snažící se zhubnout jedním z cílů. I biouherák obsahuje 50% tuků a vysoký obsah kuchyňské soli stejně jako běžný uherský salám.

9

eAGRI. [online]. [cit.2011-04-10].

15

11 Použitá literatura/zdroj 




eAGRI. [online]. Dostupné z URL: [cit.2011-04-10]









eAGRI. [online]. Dostupné z URL: [cit.2011-04-10].

16

Alternativní zemědělství

Recommend Documents