alou
botník bakalářská práce nikola etlová atelier fišer/nezpěváková vedoucí práce Prof. ak. arch. Jan Fišer ústav průmyslového designu FA ČVUT 2013/2014
Nikola Etlová Nábytkový prvek - botník Furniture for shoes ČJ Prof. ak. arch. Jan Fišer Mgr.art Ľubomír Krška botník, boty, úložný prostor Drátěný botník. Multifunkční nábytková sestava.
Wire shoe case. Multifunctional furniture set.
15150 Průmyslový design
Poděkování Ráda bych poděkovala panu Prof. ak. arch. Janovi Fišerovi za odborné vedení mé práce, věcné připomínky a za rady, které mi poskytl. Dále bych chtěla poděkovat paní M.A. Henrietě Nezpěvákové za trpělivost a pomoc při zpracování této práce. Mé poděkování patří též firmě Drátěný program s.r.o. a panu Bc. Ondřejovi Bláhovi za spolupráci při výrobě modelu.
obsah úvod
2
vývoj
4
rešerše finání návrh rendery
3 6 7
výroba
10
příklady variant
12
materiály
fotografie produktu technické výkresy
11
13
15
1
úvod Když jsem uvažovala o svém projektu, který si zvolím, chtěla jsem si vybrat takovou věc, abych jí mohla nějak rozvinout. To znamená, že jsem přemýšlela o věcech, které nejsou tak často řešené. A protože tíhnu k interiéru, vybrala jsem si nakonec botník jako předmět své práce.
Proč tedy konkrétně botník? Když se řekne botník, představím si pod tímto pojmem nějakou dřevěnou skříňku, hranatou bednu. Takové nejenže zabírají opticky mnoho prostoru, ale nejsou mnohdy ani dostatečně prodyšné a uzpůsobené na boty. Působí na mě příliš masivně a také často neumožňují volbu množství prostoru, který poskytnou. Chtěla jsem změnit tento fakt, že je botník často nějaký velký monolitický prvek v interiéru. Jsem příznivec věcí, které vypadají lehce, prodyšně a svěže. Proto jsem pátrala po materiálech, které by splňovaly požadavky pro účel ukládání bot a zároveň bych z nich mohla vytvořit nábytek, který nebude působit masivně a tvrdě. Dalším cílem, který jsem si stanovila, bylo vytvořit systém, který by v určité míře umožnil variabilitu. Každý by měl mít šanci si sám rozhodnout, kolik prostoru potřebuje a kam ho chce umístit. Z toho důvodu jsem zamýšlela vytvořit nějaký druh modulárního systému, který tuto možnost má. Botníky mají také svá pravidla, kterými by se měly řídit. Za prvé boty vyžadují dostatečnou prodyšnost, aby mohly volně proschnout i po celodenním nošení nebo v deštivém počasí. Za druhé musí být botník z materiálu, který je omyvatelný a odolný, aby se nějak nepoškodil a neznehodnotil. U botníků je vítané, když umožňují sednutí, k tomuto faktu jsem také přihlížela. Protože boty nejsou všechny stejné, tak je vhodné mít prostor jak na malé tak i na větší či vyšší boty. A v neposlední řadě je důležité i to, aby se dal botník dát dobře ke stěně či d rohu místnosti. 2
rešerše Cílem rešerše bylo najít již existující typy botníku a zhodnotit, co je na nich dobře a co by potřebovalo změnit. Ukládání bot může mít různý charakter. Pokud potřebujeme někam uskladnit větší množství bot, pravděpodobně si vybereme nějaký skrytý úložný systém. Ten může mít podobu vestavby do šatní skříně, různých uzavíratelných boxů vkládaných do nevyužitých prostor, kapsářů a podobně. Je také možnost mít botník jako samostatnou skříň a obuv mít vystavenou. Co se týče menších botníků, které vídáme ve vstupních prostorách, existuje velké množství typů. V poslední době jsou velmi oblíbené vyklápěcí botníky. Ty ale pojmou jen velmi málo párů bot vzhledem k prostoru. Nebo mohou být botníky jako nejrůznější skříňky s obyčejnými policemi, či boxy. Populární jsou také ve spojení s předsíňovou lavicí, která poskytuje jak úložný prostor, tak prostor na sezení. Ukládání bot může být také součástí celých předsíňových stěn. Potom můžeme samozřejmě najít mnoho ojedinělých designových tvarů a řešení, včetně domácích projektů, které jsou často velmi inspirativní svou jednoduchostí, efektivitou a cenou. Nejvíce jsem se inspirovala modulárními botníky. Materiálově jsou také rozmanité, vyrábí se z plastů, dřeva, kovu. Do velké míry záleží na provedení konečné povrchové úpravy.
3
vývoj Proces navrhování jsem zahájila u složitelných konstrukcí. Můj záměr byl docílit konstrukce, která se dá plně rozložit na nějaké téměř ploché díly s určitým systémem spojování. V této souvislosti mě napadla jako materiál překližka, ale ta se mi zdála nevhodná z důvodu náchylnosti k poničení. Na druhou stranu je to levný materiál a tento výrobek by byl vhodný pro mladé lidi, kteří se často někam přesouvají a stěhují. Navíc by byl levný a mohl by být nahrazen nějakým jiným kusem nábytku v budoucnu. Dalším nápadem byla konstrukce, která sestávala z jednoduchého rámu kvádrového tvaru a rozvinutého vnitřního prostoru. Uvnitř rámu se na příčné tyčky zavěsí tvary z umělohmotných součástek, které se dají tlakem a tahem tvarovat podle tvaru bot. Tato konstrukce byla ale příliš složitá a nestabilní pro výrobu. Navíc by se na ní nedalo sednout, byla by potřeba hodně masivní. Nápad související s roztahováním a krácením konstrukce se mi ale líbil, tak jsem ho chtěla nějak rozvinout. Zkoušela jsem vymyslet konstrukci z geometrických tvarů, které by toto umožňovaly. Sestavovala jsem si sítě z šestiúhelníků, kosočtverců a podobných, ale narazila jsem u logiky roztahování, kdy by se neměnila jen určitá řada, ale celý botník, a to jsem nechtěla. Prozatím jsem zůstala u zařízení, které by se nějakým způsobem otáčelo, nebo jezdilo v kolejnicích a uživatel by si vybral boty nějakým posuvem. U otočných botníků se nabízel válcovitý tvar, který jsem navrhla z perforovaného plechu kvůli větrání. Válec je také výhodný vzhledem k přirozenému proudění vzduchu. Tvarově šlo buď o válec s dvířkama a vyndavatelnými policemi anebo o válec s otočným středem (ob. 1,2). Válec se ale neosvědčil z toho důvodu, že se nedá dobře umístit ke stěně nebo do rohu místnosti. To byl důvod, proč jsem návrh předělala a vymyslela kvádrový tvar, také z perforovaného plechu. Tento tvar by byl snadný na výrobu z toho důvodu, že je snadné ho vystřihnout v rozloženém stavu z plechu a poté naohýbat a bodově svařit.
obr.1
obr.2
4
Díky perforování by se potom do takovéto předpřipravené skříňky daly umístit police opět jak by uživatel potřebovala také zavěsit na stěnu. Zavírání jsem řešila způsobem nasouvání plechových plátů se zahnutými okraji, které se dají vysunovat na obě strany (obr.4). Problémem bylo právě ono komplikované nasouvání. Prvky by snadno drhly a výroba by nebyla levná. Navíc by to byl opět masivní prvek, který opticky zabírá moc místa. V tomto bodě navrhování jsem se definitivně rozhodla, že se budu věnovat drátěné konstrukci, která splňovala podmínky, které jsem si určila. Levnost, jednoduchost, odolnost, omyvatelnost. Chtěla jsem co nejvíce využít dobré tvarovatelnosti drátů. Z hlediska modulovosti jsem se věnovala systému určitých prvků, které by byly sestavovatelné k sobě. Protože by drát po sobě klouzal, tak bylo potřeba vymyslet i spojovací součástku, která by celou sestavu propojila a držela na místě. Nejdřve jsem vymyslela systém drátěných boxů ve tvaru písmene L, které by měly standardní velikost (obr.3). Díky tomu by se daly dobře spojit a vyskládat do libovolného tvaru. Vyvíjela jsem systém poliček, které by se daly umístit do jakékoliv výšky pode velikosti bot. Ale jelikož se jednalo o otevřený tvar, tak by nebyl dostatečně stabilní například pro zatížení shora a mohl by se různými způsoby deformovat a kroutit. V této fázi jsem dospěla ke konečnému návrhu mého drátěného systému, který ještě více využívá tvarovatelnosti drátů. Díky tomu, že dráty tvarují samy vnitřní prostor, tak může vnější tvar zůstat jednoduchý a snadno zkombinovatelný s druhým menším prvkem a dá se dobře umístit do interiéru. Jsou zachovány požadavky, které jsem si určila na začátku své práce včetně možnosti sezení.
obr.3
obr.4
5
finální návrh Konečný návrh je tedy modulární systém drátěného nábytku. Slouží jak pro ukládání bot tak také na jiné různé věci, které odkládáme do předsíně. Má jednoduchý vnější tvar čtverce a obdélníku, přičemž dráty uvnitř vybíhají do tvaru držáků na obuv a botník tak jednak dobře vyplní prostor a zároveň nabídne ukládací místa bez potřeby polic. Opticky je tento nábytek velmi transparentní a tím nezatežuje interiér. Držáky jsou umístěny v diagonálním směru. Díky tomu se boty navzájem vyhnou. Produkt se dá zavěsit na stěnu, poskládat do sestavy a je možné si na něj sednout. Spojovací prvky patřící k sestavě zajistí botníky proti sesunutí. Háčky poskytnou další možnost, jak umístit obuv, či jiné nezbytné věci.
Pořadí drátů za sebou.
6
7
8
9
výroba Materiál se nejdříve naohýbá na automatických ohýbačkách.
Ustřihávání.
Potom se zkompletuje podle plánku a svaří s podélnými pruty. Komaxitový povrch získá produkt v práškové lakovně. Spojovací prvky se vyrobí litím.
10
materiál KOVOVÁ KOSTRA
KOMAXIT
Na surovou kostru modelu byl použit ocelový drát tloušťky 8mm. Háčky jsou vyrobeny z tloušťky 5mm. Díky ohebnosti je umožněno dosáhnout zajímavých tvarů.
Výrobek je povrchově upraven práškovým lakováním Komaxitem.
SPOJOVACÍ PRVKY V reálu je na spojovací prvky použit materiál polyamid PA6, který je dostatečně ohebný a pevný, aby se s ním dalo pohodlně manipulovat. V modelu jsou vyrobeny 3D tiskem.
BARVA MODELU Použity byly tyto odstíny: RAL 6027 Light green RAL 7040 Window grey
Práškové lakování splňuje přísná kritéria pro ochranu životního prostředí. Tento způsob povrchové úpravy spočívá v nanášení elektricky nabitých plastových barevných částic, které se díky elektrostatickým silám přichytávají rovnoměrně na povrch uzeměného výrobku. Částice se mohou nabíjet elektrostatickým nabíjením nebo tribostatickým (kinetickým) nabíjením. Barva ulpívá na celém povrchu i ze zadní strany narozdíl od stříkání. Komaxit je úsporný i z toho důvodu, že opadaný nepřichycený prášek se dá z velké části znovu využít a nedochází k jeho ztrátám. Nanášení se provádí na očištěný kovový povrch. Čištění může probíhat mechanicky či chemicky. Do předúprav se může zařadit i antikorozní úpravy. V konkrétní lakovně, kde byl model vyráběn, je součástí procesu úprava materiálu před lakováním, která je prováděna v mycím boxu při tlaku 160 barů a při teplotě 50 °C, kde se výrobek odmastí a opláchne. Hned poté je výrobek vysušen v sušící peci; tato předúprava zvyšuje přilnavost barvy k materiálu. Po nanesení práškové nátěrové hmoty následuje vypálení výrobků ve vypalovací peci. Při 180°C dochází k roztavení, vytvrzení a přilnutí prášku k povrchu výrobku. Výsledný barevný povrch může mít různou strukturu, může být matný či lesklý. Tato metoda má řadu výhod. Nalakovaný výrobek má velmi dobré vlastnosti jako odolnost vůči otěru, korozi a zvětrání. Výrobek může mít prakticky jakýkoliv barevný odstín ze stupnice RAL.
11
příklady barevných a skladebných variant
12
13
14
350.00
550.00
50.00
R20.00
59
.57
148.00
R8.00
°
16 5.0 0
80.00
550.00
50.00
80.00
4°
50.00
47.2
80.00
0. 00
54.00
21
1:5 15
350.00 550.00
50.00
350.00
R20.00
1:5 16
30.00 70.00
30.00
50.00
38.00
37.36
10.00
R4.75
2:1 17
5.00 22.00
22.00
5.00
22.00
R11.00
70.00
50.00
R11.00
1:2 18
