Vážení přátelé bezedných košů, jak se zdá, letošní zima, která nám nadělila parádní sněhové podmínky pro všemožné radovánky, už je definitivně za námi. Také redakční rada našeho časopisu procitla ze zimního spánku (jen pár týdnů před medvědy) a rozhodla se okamžitě řešit výpadek ve výrobě T.V. V tomto čísle najdete stručné zhodnocení situace jednotlivých družstev očima jejich trenérů, přečtete si o jarních prázdninách, které prožil Přemek Bečák s našimi nejmenšími v Jizerských horách, dozvíte se, jak pokračují hrdinové povídky Heleny Fuksové při shánění sponzora, nebo se naučíte něco nového z basketbalové školy. E-mailem nás tentokrát pozdravil bývalý předseda klubu Robert Čonka - jeho postřehy z dívčího basketbalu v USA, konkrétně ve Virginii, jsou rozhodně zajímavé.
Zajímavá je ale též situace našich družstev – skoro všechna se potýkají s problémy. „Vyhráno“ mají zatím jen starší dorostenky, které o tomto víkendu dokázaly porazit soupeřky z Litoměřic i Mostu a tím si zachovaly ligovou příslušnost i pro příští sezónu. Velmi důležité body musejí ještě nasbírat jak mladší dorostenky, tak i ženy (podrobněji na jiném místě), ohrožené baráží (případně sestupem). A družstva, která nastupují v soutěžích Pražského přeboru, také chtějí co nejlépe reprezentovat náš klub a dosáhnout odpovídajícího umístění. Zkrátka, všude jde o hodně a tak přejme našim barvám, aby se všechno v dobré obrátilo a abychom se v závěru sezóny mohli pochválit za dosažené výsledky. Tak ať to tam padá! Aleš Hradečný
OBSAH:
Sponzor není zadarmo – 2.díl Z emailů Roberta Čonky II. liga žen Starší dorostenky Výsledky a tabulka - II.liga ženy Mladší dorostenky Druhý turnaj mladší mini o 7.-11.místo Jarní prázdniny Janov n. Nisou Škola basketbalu - pokračování Zeptali jsme se…
2 3 5 6 7 8 9 10 12 14
1
SPONZOR NENÍ ZADARMO Povídka na pokračování – díl II. První zastávkou žabích mužů na cestách domovských bylo Brno. Firemní autobus je vyložil přímo na brněnském hlavním nádraží a odtud se podivná trojice vydala na předem plánovanou obchůzku, těsně sledována kameramany a davem čumilů. V čele si hrdinně vykračoval Mirek, který si chytře vybojoval kompletní kombinézu a čas od času si nasazoval potápěčské brýle se šnorchlem. Za ním poklusával Martin ve tříčtvrtečním neoprénu a se dvěma bombami na zádech. V jedné byl čistý kyslík a ve druhé pouze stlačený vzduch. Trio pleskavými nárazy ploutví o dlažbu uzavíral Radek, jehož chlupatá hruď se průbojně drala skrz ramínka od kalhot, které na něj zbyly. Čas od času zastavili provoz na některé křižovatce a roztaženými transparenty nabádali řidiče ke koupi toho či onoho výrobku, přičemž kamery vrčely, až se přehřívaly. Při jedné takovéhle zastávce došlo málem ke katastrofě. Nepozorný Radek se příliš blízko přitočil k otevřeným dveřím modrého trabantu. Jeho řidič zřejmě neměl o neoprén zájem a dal to Radkovi jasně najevo. Prudce přibouchl dveře. Ale Radek se nedal a začal vykřikovat přes zavřené okénko. Řidič vzpurně pustil rádio na plné koule, sešlápl plyn až na podlahu a s řičením pneumatik pobídl svého oře k úprku. Bohužel větší množství Radkových chloupků z hrudi zůstalo beznadějně uvězněno ve dveřích dotyčného automobilu. A tak Radek vyrazil s ním. Pokud se trabant řítil dvacetikilometrovou rychlostí, stačil ještě Radek přiměřeně střídat nohy. Ale překvapený řidič se rozhodl této dotěrné kampani ujet. Nic nepomáhaly Radkovy nešťastné výkřiky a zoufalé obličeje, řidič přes hluk rádia nic neslyšel a ani nechtěl slyšet. Po deseti minutách zběsilé jízdy, kdy už Radek jen sem tam plesknul ploutví o silnici a hlasivky mu dokonale vypověděly, se nervově zhroutil i řidič. Zastavil, nepřítomně otevřel dveře, vrazil Radkovi do ruky objednávku na jeden neoprén a troje ploutve a s několika hrubými poznámkami o nevkusné dotěrnosti reklamních agentů spěšně opustil po výpadovce Brno. Mirek s Martinem, kteří spolu se skupinou kameramanů sledovali Radkovo počínání, se vrhli ke svému kamarádovi, který bez dechu a známek života ležel u krajnice. Martin duchapřítomně povolil ventily na svých lahvích a dal Radkovi pořádně dýchnout nejprve kyslíku a hned potom stlačeného vzduchu. Ke všeobecné radosti se Radek probral, ale ještě dvě hodiny trvalo, než byl znovu schopen další pěší túry. Této přestávky využili Martin s Mirkem k malému občerstvení v nedaleké
2
pivnici. Svým zjevem sice způsobili několik šoků a pár slibů o budoucí abstinenci, ale v zásadě jen plnili podmínky dohody. Po několika pivech obrátil Martin ruku dlaní nahoru, a i když se k němu Mirek nepřipojil, spěšně vyrazil na WC, samozřejmě těsně sledován kamerou. Nastal problém, protože přes den nesměl nikdo za žádné situace neoprén sundat, tak zněla dohoda. A tak Martin svůj problém svérázně vyřešil. Jelikož mu proříznuti neoprénu nepovolili, vypustil prostě obsah močového měchýře do kalhot a pak se pořádně propláchl u vodovodu, který si strčil nahoře za neoprén a pustil vodu. Bohužel byla pouze studená, ale co se dá dělat? „Lepší trocha vody než počůrané nohavice, však jsme otužilí“ pomyslel si Martin a otočil kohoutkem. Když už nabyl dojmu, že je neoprén propraný, zaúčinkovala studená voda povzbudivě na jeho močový měchýř a tak se situace opakovala vícekrát. Když už byl Martin na záchodě přes hodinu, nedalo to Mirkovi a šel se za ním podívat. Když uviděl Martina rozklepaného a skoro cyanotického, jak si pouští vodu za krk, nechápal zprvu, co se děje. Ale po chvíli sledování pochopil vše. Naštěstí Martin už přefiltroval všechno co vypil, a tak ho Mirek šetrně odpojil od zdroje a s citem odnesl na sluníčko rozehřát. Helena Fuksová
Z emailů Roberta Čonky Vážení Kompresoráci a Kompresoračky! Opět po nějaké době jsem si dovolil přispět do našeho miničasopisu. Naposledy jste měli možnost přečíst si můj příspěvek "ROZLOUČENÍ PŘEDSEDY" před několika měsíci. Nyní žiji na malém, ale krásném ostrově Chincoteague(čti "Šinkotek") ve Virginii v USA. Díky Michalovi Tahotnému mám určitý přehled o dění v klubu, ale samozřejmě stejně mi to Vaše bouchání balónem moc chybí. No a proto jsem se snažil najít i zde nějakou možnost podívat se na basket mládeže. Díky své práci zatím nemám možnost se "utrhnout" třeba na NBA (nejblíž to mám do Washingtonu na M. Jordana), ale i na tu jednou dojde. Naštěstí jsem se spřátelil s rodinou, jejichž patnáctiletá dcera Natalie basket hraje, takže jsem jen čekal, až jim začne soutěž. Hraje za školní tým a sezónu mají mnohem kratší, proto zápasy začaly až začátkem prosince. Já jsem díky rodičům Natalie měl možnost navštívit zatím tři utkání, a tak bych chtěl napsat své poznatky z místního basketu. 3
Úvodem bych chtěl napsat, že lidé jsou tu hodně pobožní, a tak i Natalie navštěvuje církevní školu s názvem HOLLY GROVE. Soutěž probíhá mezi ostatními církevními školami, takže hned úvod utkání byl pro mne novinkou, protože všechny hráčky, včetně trenérů a rozhodčích, se sejdou v hloučku u "stolku" a začnou krátkou (asi 30 sec) modlitbou. Poté si podají ruce a vrátí se na své lavičky. Představování hráček je samozřejmostí. Utkání se v této kategorii hraje na 4x8 minut s přestávkou 10 minut pouze v polovině. Nyní několik zajímavostí a rozdílů v pravidlech. Rozskok("jumpball") je pouze na zahájení utkání. Jiný neexistuje, protože to údajně bere čas. Například při boji o míč, kdy u nás rozhodčí píská rozskok, tady také rozhodčí hru přeruší, ale pokračuje se ze strany a míč má družstvo, které mělo míč v držení před uchopením obou soupeřek. Není-li to dost jasné, určí to rozhodčí. Mě to připadá trochu nefér, protože vlastně nemáte možnost následným rozskokem míč získat, ale prostě to tak je. Dalším rozdílem je pravidlo "přes půl". To platí pouze ve hře. Při vyhazování z autu na polovině soupeře můžete vesele házet balón kam chcete, třeba pod vlastní koš. A třetím rozdílem je, že útočit můžete, jak dlouho chcete. Neexistuje počítání vteřin na útok. Vzhledem k tomu, že je to kategorie asi jako naše mladší dorostenky, tak je to divné. Ale to je v USA mnohem víc věcí. Ke hře mohu říci asi tolik - naše holky by je "smetly" z palubovky!!! Místní hráčky to hrají pro zábavu a podle toho to vypadá. Hra je pomalá, až mi bylo "ouzko", střelba pánubohu do oken (a to je církevní škola) a za vše bude asi hovořit výsledek prvního utkání, kdy po 32 minutách svítil na tabuli konečný stav 26:37! I v dalších utkáních padlo žalostně málo bodů, ale když se podívám na individuální dovednosti místních hráček, tak to ani nemůže dopadnout jinak. V týmech nebyla vyšší hráčka než 170 cm, a i to je výjimka. Ke druhému utkání přijela v týmu soupeře hráčka vysoká asi tak 180, tak jsem si říkal, že aspoň bude basket. Omyl! Ona sice dosáhla výš, takže "měla" většinu doskokových míčů, ale zase se neodlepila od země, takže na jeden úspěšný koš spotřebovala asi tak 7-8 pokusů!!!! Z našich družstev by byly místní hráčky asi dost "mimo", ale jak mne tu každý ujišťuje, tak je to stále "FUN"(zábava). Vše se dělá hezky pomalu a v klidu, aby se náhodou něco nestalo. Naše tvrdost by v nich vyvolávala asi úděs, neboť když se tu náhodou (!) někdo během hry objeví na zemi, tak to v hledišti jen zahučí a všichni se dotyčné ptají "YOU'RE OK?"(jsi v pořádku?) Prostě na této úrovni to opravdu berou jako zábavu a pro basket jako takový bych asi musel na vyšší úroveň škol nebo na universitu.
4
No, ale abych pořád jen nepomlouval, tak musím k tomu říci, že jsem vděčný i za toto, protože mi to bouchání balónu už opravdu chybělo. V televizi to není ono. Mám slíbený nějaký starší zápis z utkání, tak se potom s Vámi pokusím o něj a o eventuální nové poznatky podělit. Jinak teď Vám přeji mnoho balónu tam, kde je vidíme nejraději a ne "těsně vedle". AŤ TO TAM PADÁ !!! See you later Robert Čonka
II.liga žen Pokusím se o lehké zhodnocení soutěže II.ligy žen. V předcházejícím zpravodaji jsme psali o vynikající předsezónní přípravě. Bohužel jsme ji nedostatečně zúročili v soutěži. Již první přátelské utkání i pohárový zápas ukázal slabiny našeho týmu, které jsme ještě do začátku sezóny mohli odstranit. Družstvo se po celou základní část soutěže pralo s nízkou účastí hráček na tréninku. Jenom občas jsme se sešli v počtu deseti hráček. Ke konci roku 2001 se trenéři též rozešli s dvěma zkušenými hráčkami. To všechno má za následek až předposlední místo v tabulce. Na začátku roku 2002 se na moji prosbu výbor oddílu rozhodl doplnit družstvo na trénink perspektivními dorostenkami. Též se mi povedlo na přestup doplnit tým o dvě hráčky již věkově patřících do žen. Tým doplněn o zálohu začal opět trénovat ve větším počtu. I rozdíl ve výsledcích prohraných utkání se viditelně snížil. Zápasy ale zatím pořád prohráváme až ke konci utkání, podle mne nezkušeností mladších hráček a zanedbanou kondiční přípravou. V jednom z posledních utkáních se nám podařilo vyhrát, což nám pořád dává naději posunout se v tabulce o jedno místo a regulérně se vyhnout bojům o sestup z II.ligy. Michal Tahotný 5
Starší dorostenky V letošním ročníku starší dorostenecké ligy jsme začali poměrně dobře. Již po několika utkáních jsme se usadili na prvním místě, což nám vydrželo do poloviny soutěže. Koncem listopadu a začátkem prosince se udála spousta nepříjemností v podobě velkého počtu zranění. Zraněné hráčky Lucie Růžičková (Růža, kotník), Veronika Kostková (koleno), Alena Hradečná (koleno) a ukončení činnosti Denisy Berényiové a Jarky Kostkové měly za následek velké změny v hráčském kádru. Do družstva jsme museli postaršit hráčky z žákovské kategorie Terezu Kuthanovou a Zuzku Dražanovou. Do družstva se naopak po delší nemoci vrátila Kateřina Královcová. Velká změna kádru a marodka zapříčinily naše velké problémy o udržení se mezi první čtyřkou. Do zápasů jsme několikrát nastupovali se šesti či sedmi hráčkami. V průběhu utkání docházelo k velké únavě hráček s následkem většího množství faulů. Následovalo časté vyfaulování hráček, což oslabovalo i tak zřídlou lavičku. Naštěstí v rozhodujících chvílích celé družstvo podržela kapitánka družstva Radana Dvořáková, která svými zkušenostmi a nasazením rozhodla nejeden zápas a přispěla tak k udržení starší DL pro příští rok. Závěrem bych rád poděkoval i ostatním hráčkám za bojovnost a výdrž v posledních zápasech základní části. Především Kateřině Královcové, která je velikým překvapením letošní sezóny svým přístupem a kvalitou předváděné hry. Lucii Veselské a Míše Jeřábkové za letošní stabilní výkony a celkovou pomoc v tomto roce. Dále pak Tereze Kuthanové a Zuzce Dražanové za stále se lepšící výkony a přístup k tréninkům. Dále bych rád popřál šťastný návrat Aleně Hradečné, která je po operaci kolena a začne trénovat začátkem dubna. V měsíci květnu jde na operaci i naše další hráčka Veronika Kostková - držíme palec. Doufám, že i v druhé části soutěže budeme předvádět dobré a vyrovnané výkony. Martin Richter
6
Výsledky a tabulka – II. liga ženy UBK Plzeň - BK Kompresory Praha 69 : 76 ( 28 : 37) ČZ MUS Strakonice B - BK Kompresory Praha 99 : 46 ( 50 : 23) BK Kompresory Praha - Skřivánek Ústí n./L. 87 : 89 ( 46 : 50) BK Kompresory Praha - LOKO Karlovy Vary 75 : 109 ( 35 : 56) BC Benešov - BK Kompresory Praha 93 : 66 ( 45 : 34) Aritma Praha - BK Kompresory Praha 102 : 70 ( 48 : 28) BC Libochovice - BK Kompresory Praha 95 : 58 ( 40 : 33) BK Kompresory Praha - BC Libochovice 61 : 79 ( 30 : 31) BK Kompresory Praha - ČZ MUS Strakonice B 80 : 60 ( 49 : 39) BK Kompresory Praha - UBK Plzeň 80 : 70 ( 47 : 38) LOKO Karlovy Vary - BK Kompresory Praha 82 : 65 ( 46 : 25) Skřivánek Ústí n./L. - BK Kompresory Praha 87 : 66 ( 53 : 30) BK Kompresory Praha - Aritma Praha 66 : 78 ( 33 : 39) BK Kompresory Praha - BC Benešov 70 : 83 ( 39 : 40) BK Kompresory Praha - Skřivánek Ústí n./L. BK Kompresory Praha - UBK Plzeň BK Kompresory Praha - ČZ MUS Strakonice B BC Benešov - BK Kompresory Praha BC Libochovice - BK Kompresory Praha
61 : 75 ( 24 : 34) 66 : 57 ( 28 : 25) 56 : 89 ( 42 : 40) 72 : 74 ( 45 : 43) 93 : 67 ( 49 : 24)
BASKETBAL 2001/2002 - Tabulka soutěže: II.liga ženy sk.A2 po 6.kole
1. BC Libochovice 2.ČZ MUS Strakonice B 3. Skřivánek Ústí n./L. 4. BC Benešov 5. BK Kompresory Praha 6. UBK Plzeň
19 19 19 19 19 19
15 4 12 7 9 10 6 13 5 14 0 19
7
1432 : 1236 1390 : 1258 1425 : 1508 1211 : 1361 1290 : 1581 1116 : 1608
34 31 28 25 24 19
Mladší dorostenky Po základní části soutěže jsme skončili na 6. místě. Nejprve jen pár slov o následující organizaci soutěže. Po tomto kole se skupina rozdělí na první čtveřici, kde se bude hrát o postup do extraligy, a na druhou čtveřici, kde budeme hrát i o šanci nemuset hrát baráž o udržení v lize (ale jistotu bude mít pouze první!). Poslední dvojice sestupuje do krajské soutěže. Je velká škoda, že jsme až v druhé polovině tabulky, protože na to, abychom hráli v první čtyřce, určitě máme. Doma jsme dokázali z první čtyřky porazit Čelákovice i Bruntál a se Žďárem nám chybělo jen málo. To byla utkání, kdy jsme dali do hry doslova všechno. Na druhou stranu jsme se dokázali porazit ve Zlíně, Nové Pace a v obou utkáních s Brnem. Tyto body nám teď budou hodně chybět a "vypustit" třeba jen minutu hry je přepych, který si už nemůžeme dovolit. Ve hře je toho hodně, co se dá ještě zlepšit, v první řadě je to obrana a vůle bránit. Bylo by možné připomenout okamžiky, kdy si družstva ze špičky tabulky s naší obranou nedokázala poradit, ale i chvilky, kdy si kdokoliv po naším košem mohl dělat, co ho napadlo. Ve srovnání jednotlivých hráčských postů nám vychází, že více bodů dáváme z rozehrávky a křídla než přes dlouhé hráčky. Tady je nutné poznamenat, že mezi našimi dlouhány je více vidět rozdíl ve schopnosti dávat body - Zuzka Dražanová dává o polovinu více bodů než kterýkoliv další dlouhý. Mezi menšími hráčkami bych chtěl vyzdvihnout především Lucku Veselskou, která na první pohled vyniká mezi ostatními agresivitou v obraně i v útoku (škoda, že to není nakažlivá nemoc). Do konce soutěže nám zbývá ještě šestkrát vyhrát, tak doufám, že to vyjde. Michael Immer 2001/2002 - Tabulka soutěže: DL ml.dorostenky B po 20.kole 1. BK NH Ostrava 18 16 2 1397 : 841 34 2. 3.
Spartak Čelákovice ŽĎAS Žďár n.Sáz.
18 15 18 12
3 6
1284 : 956 33 1264 : 1036 30
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Slavoj Bruntál SK UP Olomouc BK Kompresory SK Královo Pole Brno Sokol Nová Paka SKB Zlín Loko Trutnov
18 18 18 18 18 18 18
7 7 11 12 12 15 15
1303 1130 1094 1015 946 799 996
11 11 7 6 6 3 3 8
: : : : : : :
997 972 1163 1197 1276 1363 1427
29 29 25 24 24 21 21
II Turnaj mladší mini o 7.-11. místo 10.3.02 hala Kompresory Účastníci: BK Kompresory B Aritma Praha Basket Slovanka B Basket Slovanka C Naše soupiska: Leitermannová, Šejbová, Vášová, Wimmerová, Veselá, Kananová, Vraná, Pechrová J., Pechrová Z., Sloupová, Prokofyeva, Krnáčová, Benešová
Výsledky zápasů:
Kompresory B – Aritma
0 : 122
Kompresory B – Slovanka C
1 : 69
Kompresory B – Slovanka B
50 : 11
Po problémech s uspořádáním prvního turnaje jsme se překážkám nevyhnuli ani tentokrát, protože ve stejném termínu měli v tělocvičně v „610“ turnaj volejbalisti. Navíc družstvo Kampy kvůli malému počtu hráček nepřijelo. Nakonec jsme díky Michalovi s Martinem nalezli azyl v hale na Kompresorech.
1. zápas BK Kompresory B –Aritma Praha 0:122 Tento zápas měl i přes naší velkou bojovnost předem jasného vítěze. Soupeř nás převyšoval ve všech směrech, zejména svojí výškou a zkušeností. I když výsledek vypadá poněkud hrozivě, nelze našim svěřenkám upřít snahu alespoň trochu soupeřky potrápit.
9
2. zápas BK Kompresory B – Basket Slovanka B
50:11
Druhý zápas proti věkově stejnému soupeři se nám vydařil velmi dobře. Holky nechaly na hřišti srdíčko, žádný balón pro ně nebyl ztracený. Šly tvrdě do soubojů a nedaly soupeřkám ani metr hřiště zadarmo. I přes množství technických nedostatků (kroky, nesený balón atd.) to byl náš nejlepší zápas v turnaji. Naše body: Pecharová J. 11, Pecharová Z. 10, Letermannová 8, 7, Sloupová 6, Krnáčová 6, Veselá 2 3. zápas BK Kompresory – Basket Slovanka C
Benešová
1:69
Ve třetím utkání už byly holky trochu unavené a nedokázaly odpovědět na rychlý pohyb soupeřových hráček. Na hřišti bylo znát, že soupeř je vyspělejší a naše holky na ně herně nestačí.
Naše body: Leitermannová 1 Závěrem bych chtěl poděkovat všem hráčkám za snaživý a obětavý výkon v průběhu turnaje a také Lindě Černé, Adéle Říhové a Janě Vychodilové za obětavou pomoc při zapisování. Přemek Bečák Jarní prázdniny – Janov n. Nisou 23.2. - 2.3. Po čtrnáctidenním silném oteplení jsme každý den s napětím sledovali zprávy o počasí, jestli přece jen nezačne mrznout a padat sníh. Naše prosby byly vyslyšeny zhruba tři dny před odjezdem, takže po příjezdu do Jizerek nás přivítala zcela zasněžená krajina. Po vyskládání věcí do chaty jsme šli všichni na dvouhodinovou procházku, abychom se podívali po okolí a na případné sjezdovky. Po návratu byli všichni už dost unaveni a tak každý z nás netrpělivě vyhlížel večeři, na kterou jsme se moc těšili. 10
V neděli došlo konečně také na lyžování, které bylo docela perné, protože sjezdovka kterou jsme měli kousek od chaty nebyla upravena a navíc polovina dětí stála na lyžích poprvé, takže nebyla nouze o krkolomné pády. Všechno ale dopadlo dobře a nikdo se nezranil. U chalupy jsme lyžovali až do úterního odpoledne, kdy začalo pršet, což vydrželo celý den. Navíc stařičký vlek vypověděl službu a i přes důrazné domlouvání se ho nepodařilo dát dohromady. A tak jsme byli nuceni chodit o kopec dál, kde byla sjezdovka sice menší, ale lyžování super a naprosto bez problémů, takže si děti dosyta zalyžovaly. Navíc vedle byla dráha pro sjezd na pneumatikách, a tak měly děti o zábavu postaráno. Volný čas po večeři jsme vyplnili různými soutěžemi a turnaji. Největší legraci si všichni užili při turnaji v pexesu a hlavně při scénkách, ve kterých tří až čtyřčlenné skupiny soutěžily o co nejlepší představení večerníčků nebo různých úryvků z filmů. Ty nejlepší a nejpovedenější scénky byly natočeny i na video. Úterní a páteční den byl také zasvěcen běžkám, kterým se mnozí zarputile bránili, ale nakonec byla při těchto výletech velká legrace a také všichni účastníci při nich podali docela slušný sportovní výkon. Dlouho a netrpělivě očekávaný den nadešel ve středu, kdy jsme vyrazili do libereckého aquaparku Babylon. Začátek výletu ovšem nebyl tak růžový. Po mnohaminutovém čekání na autobus jsme zjistili, že jezdí jen o víkendu, proto jsme do Liberce nakonec vyrazili tramvají z Jablonce. Navíc nás během čekání zastihla neuvěřitelná chumelenice, takže jsme za chvilku všichni vypadali jako sněhuláci. Cesta nakonec proběhla v pořádku a my jsme si v Babylonu dosyta užili všemožných vodních radovánek a tobogánů, i když bylo v celém centru celkem dost lidí. Při zpáteční cestě tramvají umocnil zážitek z celého dne nádherný pohled na osvícené město a vysílač na Ještědu nad ním. Jízda tramvají uprostřed lesů a kolem není nic jiného – to se snad nikde jinde zažít nedá. Bylo to opravdu moc krásné. Na čtvrteční a páteční večer bylo přichystané překvapení v podobě večerního lyžování, které mělo mezi holkama velkou odezvu, i když na něj byly vybrány pouze zdatné lyžařky. Bylo to moc bezva, ačkoliv svah byl docela ledovatý a ježdění vyžadovalo hodně umění. Sobotní odpoledne proběhlo ve znamení návratu do Prahy. Před cestou jsme zažili malou komplikaci v podobě technické závady na autobusu, která byla ale rychle odstraněna, a tak jsme se vrátili včas a v pořádku. Celkem vydařený týden ukončilo nadšené setkání rodičů a dětí. Jen to počasí mohlo být přívětivější . Snad příště. Přemek Bečák 11
Škola basketbalu seriál - díl 3. 24. Míč držíme v předpažení a podobně, jako u předchozího cvičení, míč pustíme a po tlesknutí za zády opět chytíme. Míč nevyhazovat, pouze pustit! 25. V tomto cvičení vždy začínáme vyhozením míče. Mezitím, než ho znovu chytíme, uděláme tyto činnosti: a) tleskneme před tělem b) tleskneme před i za tělem c) tleskneme před tělem, za tělem a pod levou nohou d) stelné jako c), ale přidáme tlesknutí pod pravou nohou e)slejné jako b), ale přidáme plácnutí do stehen f)stejné jako e), ale přidáme dotek oběma rukama podlahy. 26. Levá ruka drží míč před tělem druhá za tělem. Rychlým pohybem vyměníme jejich polohu. Míč však během tuho nesmí spadnout na zem. 27. Podobné cvičeni. ale obě ruce drží míč za tělem. Rychlým pohybem se přesouvají dopředu, aby zde chytili míč. Lze provádět velmi rychle. Jednoduše řečeno, přehazujeme míč zezadu do předu mezi nohama. 28. Opět podobné cvičení, ale míč prohazujeme kolem jedné nohy. 29. Držíme míč oběma rukama v zákolení. Míč pustíme, před tělem tleskneme a míč opět vzadu, těsně nad zemí, chytíme.
12
30. Ruce, jakoby, "sklouznou" z. míče a nad ním tlesknou. Potom míč znovu chytíme do původní polohy. 31. Ruka "běží" v těsném kontaktu kolem míče a dává mu rotaci. Musí se provádět velice rychle, protože jinak bude míč padat. 32. Míč přehodíme z pravé do levé ruky (dále už jen P a L). To provádíme před zakročenou P a za předkročenou L nohou. Nohy se po přehození míče skokem vymění. 33. Míč vyhodíme do výšky a pokusíme se ho těsně nad zemí, při dopadu chytit při chycení by míč neměl být výš, než jsou kolena. 34. Kroužení míčem: kolem hlavy, kolem pasu, kolem pasu v předklonu, kolem nohou ve stoji spatném, kolem jedné předkročené nohy, kolem pasu v sedě, ve stoji rozkročném osmičku mezi nohama. Posledně jmenovanou možnost též můžeme kombinovat s jednoúderovým driblinkem dvěma rukama, vždy při "opsání" jedné osmičky. 35. Kroužení obrázku.
kolem stehna v poloze
podle
36. Kroužení vsedě kolem zvednutých nahou. Cvičení je zároveň posilováním břišního svalstvo.
13
Zeptali jsme se… Pravidelným divákům na utkáních našeho ženského družstva jistě neuniklo, že se v jeho řadách objevila nová tvář. Touto novou posilou do nadstavbové části 2. ligy žen se stala sympatická Kamila Riedlová, rodačka z České Lípy, žijící, studující a pracující v současnosti v Praze. Připravil jsem ji o část jejího volného času a položil jí pár všetečných otázek. Pověz nám, Kamčo, něco o sobě. Kdy a kde jsi začínala s basketbalem, jakými družstvy a soutěžemi jsi prošla a jaký vítr Tě zavál z České Lípy až do Prahy? S basketem jsem začala v České Lípě v roce 1986, kdy jsem po úspěšném „konkurzu“ nastoupila na druhý stupeň základní školy do třídy se sportovním zaměřením, hlavně na basketbal a volejbal. Do té doby jsem o košíkové moc nevěděla. Vlastně jen to, že se při tom běhá a střílí se do koše. Za své basketbalové vzdělání vděčím hlavně svému trenérovi panu ing. Pavlu Matouškovi. S ním jsem prošla (převážně vítězně) soutěžemi mladších a starších žákyň. Výraznější úspěchy jsme zaznamenali ve II.lize starších dorostenek. Soutěž mladších dorostenek mě „trochu“ minula. Kvůli nedostatku hráček v mé věkové kategorii jsem byla postaršena a plně zapojena do bojů žen o postup do II. národní ligy. Což se podařilo. Po úspěšné maturitě a neúspěšných zkouškách na vysoké školy jsem se rozhodla pro pobyt v zahraničí. V mém rozhodování vyhrála Francie, a tak jsem na rok zamířila do univerzitního městečka Amiens. Ani tam jsem ale nezahálela a aktivně hrála basket. Trénovala jsem s „A“ družstvem, které hrálo 1B ligu, ale jako cizinka jsem, bohužel, nesměla startovat. Ale ani nižší soutěž neměla špatnou úroveň a pomohla jsem děvčatům postoupit do III. ligy. Po návratu vedly mé kroky do Prahy, kde jsem zahájila studia na VŠE, fakultě mezinárodních vztahů. Zůstala jsem hráčkou druholigového družstva žen v České Lípě. Využila jsem ale možnosti hostování a dva roky nastupovala v Pražském přeboru za celek Ekonom a později za SK Spartak Praha 4. Bohužel jsme s naším českolipským oddílem neudrželi místo ve 2. lize, a tak jsem si začala „užívat“ v přeboru. Dokud jsem nedostala nabídku z Kompresorů….. Do kolektivu našich žen jsi zapadla velice brzy. Změna družstva přitom nemusí být pro hráčku nikterak jednoduchá. Jak to probíhalo u Tebe? Musím se přiznat, že jsem se změny obávala. Ale myslím, že holky poznaly, že jsem nepřišla nikomu krást místo v sestavě a tak mě mezi sebe přijaly dobře. Na atmosféru v družstvu si nemohu vůbec stěžovat. Po prvním tréninku jsem se 14
sama sebe ptala, jestli to vůbec zvládnu. Odvykla jsem kvalitním tréninkům, ale myslím, že již pomalu nacházím svou parketu. Máš za sebou prvních pár zápasů v novém dresu. Jaké jsou Tvé pocity z bojů ve 2. lize a jak jsi prožívala své vůbec první utkání v novém působišti? První zápas? Jedním slovem: „Peklo!“ Byla jsem dost nervózní a na mém výkonu to bylo vidět. Ale do dalších zápasů jsem nastupovala psychicky vyrovnanější a myslím, že to bylo lepší. Snad to půjde dál. Teď na chvíli utečme zpod bezedných košů. Myslím, že naše čtenářky a čtenáře by dozajista zajímalo i to, čemu se věnuješ v soukromém životě. Mám na mysli práci, koníčky, školu, volný čas, atd. Mým velkým koníčkem je cestování. Díky své práci na pražském letišti v Ruzyni jsem se mohla podívat do Mexika, do Norska a do Kanady. Znalost francouzštiny mi zase umožnila strávit dvě pracovní léta na francouzské Riviéře. Sleduji cestopisné a dokumentární pořady a vybírám, kam to bude příště. Ráda bych do Peru. Volného času mám opravdu málo, ale je-li nějaký, ráda se zajdu „vyšťavit“ na hodinu spinningu, aerobicu anebo podporovat přítele při triatlonových závodech. Vloni jsem začala s běháním a hned druhý závod na 6 km jsem vyhrála! Pravda, byla jsem jediná ve své kategorii, ale ten pocit na stupních vítězů! Jinak spíše pozoruji pěkná záda soupeřek (zatím). Jistě sis všimla, že Kompresory jsou oddílem milovníků dobrého jídla. Jaké jsou Tvé oblíbené pokrmy, a naopak, co na stole nemusíš mít vůbec? Tak to jsem tu dobře. Strašně ráda vařím (jíst nechávám spíše ostatní). Miluji těstoviny, kuře, lososa s křenovou omáčkou a ostrá jídla. A co mít nemusím? Snad jedině halušky s brynzou, tlačenku, jitrnice apod. Než Ti popřeji hodně úspěchů v modrém a bílém dresu č. 10, tak ještě poslední otázka. Jaké cíle sis před sebe postavila ve sportovním i mimosportovním životě? Výrazným cílem, který převyšuje všechny ostatní, je úspěšné zakončení studia na VŠE. Doufám, že v září si řeknu: „ A mám to v kapse.“ Dalším přáním je pak vlastní bydlení (už na tom pracuji) a sehnat nějakou zajímavou práci. Nevím, jestli si ještě mohu klást nějaké výrazné sportovní cíle (prý jsem již za zenitem), ale snad zahrát si ještě jednu ligovou sezónu, vymáčknout ze sebe zbytky toho nejlepšího a taky nebýt poslední v běhu na 10 km. Vladislav Poloczek
15
Happy Birthday To You ………… Do vydání následujícího čísla časopisu narozeniny slavili, slaví, nebo oslaví následující členové klubu: Leden: 20.1. 25.1. 25.1. 25.1. 30.1.
Dvořáková Michaela Čejková Klára Pospíchalová Monika Hrabětová Jana Zvolská Helena
(12) (14) (13) (11) (12)
Únor: 5.2. 5.2.
Kuthanová Tereza Marešová Katarína
(15) (14)
Březen: 2.3. 3.3. 3.3. 6.3. 17.3. 22.3. 24.3. 25.3. 31.3.
Müllnerová Veronika Tomášová Markéta Ševčíková Pavla Švajcrová Jarmila Burešová Lucie Benešová Barbora Vernerová Anna Jovžij Naďa Sedláčková Klára
(13) (13) (25) (13) (14) (12) (13) (13) (13)
Všem oslavencům přejeme: spoustu zdraví, štěstí a spokojenosti a v první řadě :
„ AŤ TO POŘÁDNĚ PADÁ !!! “ (…a pokud možno pouze jednou rukou). TĚSNĚ VEDLE, bulletin Basketbalového klubu Kompresory Praha. Řídí redakční rada ve složení Aleš Hradečný (předseda), Vladislav Poloczek, Martin Richter, Daniel Trapl.
16
