AKTUALIZOVÁNO v březnu 2016 Nezapomínejme na 21. srpen 1968!
Část 13 Přelomový rok 1968 Motto: Ten praotec Čech, to byl přece vůl, když nás usadil mezi Němce a Rusy! Jan Masaryk. Je zajímavé, že ždírecká kronika v závěru roku 1967 opomíjí některé důležité změny ve vnitropolitické situaci našeho státu, ačkoli předtím důsledně zaznamenává a komentuje události nepoměrně méně významné. Přelom byl zřejmě natolik překvapivý, že kronikář byl na rozpacích jak reagovat. Svou roli tu ovšem také hrála nevyjasněnost (a podezřelost) celého procesu, proto musel být opatrný a vyčkávat, jak to všechno dopadne. /1 Přesto ale při popisu v odstavci Všeobecná situace roku 1968 kritizuje odvážně sobectví a úpadek doby, zvláště pak kulturní úpadek a uzavírá: Chlubíme se vysokou životní úrovní, sháníme násilně kdejaká data pro toto tvrzení. Hodnoty vytvářené staletími jsme lehkovážně opustili, stali jsme se součástkou obrovské jakési mašinerie, vymkli jsme se z rámce přírody a jejích zákonů ... Naši předkové kroutili by jistě hlavami nad mnoha z našich počínání ... Můžeme si jen představiti, jak asi budou nás a naše činy posuzovati generace budoucí. Nechtěl bych býti při tomto soudu! ... Výstižné i sebekritické! Kronikář pod dojmem překvapivých politických změn v období „Pražského jara“ 1968 v popisu událostí pojednou obrací o 180 stupňů a přechází od chvály socialistických vymožeností ke kritice chyb minulosti. Na jaře roku 1968 byla totiž pod tlakem široké veřejnosti zrušena cenzura. /2 Úvodní stať kroniky pokračuje vyzdvihováním důležitosti a zajímavosti starých letopisů a kronik a zdůrazňuje: Není vždy dobré přetrhati všechny svazky s minulostí a opustiti cesty za staletí vyšlapané, vyzkoušené a osvědčené. Mnoho sil a hodnot nás to již stálo a mnoho pěkného z našeho života opuštěním starých cest vymizelo. Podívámeli se jen padesát let nazpět, zjistíme, kolik dobrých věcí, zvyků a zásad jsme často lehkomyslně opustili, zavrhli. Náš národní charakter tím nepochybně značně utrpěl ... Mějme úctu k dílům minulosti a chraňme památky na naše předky ... (Takže už nebudeme „odkládat zastaralé primitivní nástroje jako kosy, hrábě a cepy“ a chlubit se, že „koně nahrazujeme traktory“, jak se píše v kronice ještě nedávno?) Nový rok ... Události, kterým nebudeme předbíhati, způsobily, že 50. výročí svobodné republiky i 20. výročí "února" bylo slaveno mnohem skromněji než v uplynulých létech. Situace ve státě nabrala přechodně jiný kurs, odchylný od směru dosavadního, 1
- „Teď to asi naše vedení pustí, aby každý ukázal co si myslí a co v něm je,“ svěřil se mi už v dubnu 1968 jeden obvykle dobře informovaný komunistický ředitel, „a potom to znovu pořádně zmáčknou!“ 2 - Zrušení cenzury ostatně požadovali spisovatelé-komunisté (!) už v červnu předcházejícího roku na svém IV. sjezdu, který zřejmě celý proces vedoucí k tzv. Pražskému jaru nastartoval. Tím značně předběhli dobu, protože se rozhodli svůj režim změnit, reformovat. Omrzelo se jim obhajovat nadále Gottwaldovo dřívější ujištění, že ...u nás panuje úplná svoboda literatury, neboť každý si může psát co chce. Komunistická strana si jen osobuje právo dovolit nebo nedovolit, aby to bylo uveřejněno ... IV. spisovatelský sjezd se tak stal malou generálkou na prvních osm měsíců roku 1968. Byl to chaotický pokus zlidštit komunistický systém a pomalu se osamostatnit vůči dosud všemocnému Sovětskému svazu.
který většina národa vzala sice za svůj, který však byl téměř v zárodku vývojem věcí politických vrácen a usměrněn do kolejí uplynulých let ... Dnem 1. 1. 1968 najelo se celostátně na nový způsob řízení a hospodaření ve všech našich n. p. i v zemědělství. Pokusně bylo již prováděno tento rok v řadě podniků. Veškerá činnost zaměřena bude na efektivnost, investiční podnikání bude nadále hrazeno z prostředků podniku, všichni pracující budou zainteresováni na hospodaření podniku podílem na zisku. Vláda si od tohoto kroku slibuje ozdravění a zpružnění celého podnikání. Direktivní řízení činnosti podniků odshora bylo značně zmírněno. /3 Pro nás – spotřebitele – se změna projevila v prvé řadě zvýšením cen. Tendence vývoje cen směrem nahoru byla již zde řadu měsíců, projevovala se všelijak skrytě, maskovaně [„plíživá kontrarevoluce“!], nyní však zdražení či zvýšení cen na podkladu kalkulace zařadilo se do života oficiálně, nezakrytě. O správnosti zvyšování cen měli spotřebitelé pochybnosti. Připuštění konkurence do hospodářského života dává výhled na rozumné vyřešení i této otázky. V prvních měsících roku zemřeli známí ždírečtí občané Stanislav Mühlfait, který zde vybudoval řeznictví a Josef Stehno, rolník z čp. 51, který v obci zastával řadu funkcí. Ze světově známých osobností nutno jmenovat úmrtí spisovatelky a herečky Olgy Scheinpflugové, manželky Karla Čapka a tragickou smrt prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina. Na podzim zemřel v Praze bývalý ždírecký občan plukovník čs. armády Josef Stýblo. (Byl zetěm řídícího učitele Antonína Koláře a po dočasném penzionování po dobu okupace, kdy žil ve Ždírci, nastoupil po válce opět službu v armádě.)
Stanislav Mühlfait st. Plk. Josef Stýblo
František Fidler
V srpnu onoho památného roku ... zemřel po dlouholetém churavění zdejší občan František Fidler, bývalý obchodník a zemědělec ... V této souvislosti musím poznamenat, že i on byl jedním z pronásledovaných komunistickým režimem, zvláště pak některými jeho místními představiteli. /4 Začalo to tím, že mu jako „politicky ne3
- Tzv. Šikova ekonomická reforma byla jen dalším z marných pokusů napravit nenapravitelné. Napravit socialismus. Vyzkoušel se ruský socialismus i německý socialismus, Titův socialismus i Maův socialismus, vyzkoušel se náboženský socialismus, socialismus ve střední Evropě i střední Americe – a nikde to nefungovalo. 4 - V této souvislosti se mi otec jednou svěřil: „Pamatuj si jména Havlík, Pešek, Starý a Čepl. To jsou ti, co se na nás nejvíc podepsali!“ (Havlík, původem z Vojnova Městce, působil v padesátých letech na ONV v Chotěboři, právě tak jako Pešek. Ten se navíc stal v začínající normalizaci roku 1969 vedoucím tajemníkem OV KSČ v Havlíčkově Brodě. O ždíreckých komunistických výtečnících Karlovi Starém a Bohumilu Čeplovi řeč už byla.)
spolehlivému“ nevydali lovecký lístek. Co to pro něj, od mládí zaníceného myslivce z rodiny s mysliveckou tradicí, znamenalo, to může pochopit zase jenom myslivec. Patřil k zakládajícím členům JZD a vedl obětavě jeho účetnictví, takže JZD na rozdíl od okolních mimořádně dobře prosperovalo. Přesto byl v roce 1956 z družstva vyloučen, když trval na tom, aby se vyvodily důsledky z rozkrádání družstevního majetku. Po vyloučení z JZD pracoval zpočátku na váze u výkupu ve Ždírci. Později i toto jeho uplatnění bylo místním satrapům solí v očích, a tak, ačkoli vážně nemocen, musel dojíždět do zaměstnání v Havlíčkově Borové a v Chotěboři. Do důchodu pak odešel v roce 1962. Ten mu byl vyměřen na 345,- korun měsíčně. V šestašedesáti letech, po celoživotní práci a po předání veškerého, rodinou po generace poctivě a za krvavé dřiny nashromážděného majetku socialistickému JZD! ... Býval František Fidler výraznou osobou v naší obci ... Jeho myšlení i přístup k řešení různých úkolů byl vždy jemu vlastní, osobitý, čímž se tak lišil od běžných ostatních názorů ... Ovšem jeho láskou největší jest láska k půdě a ke svému selskému stavu. Již od mládí, a zvláště když se stává samostatným hospodářem, stojí v popředí propagace a uplatňování moderních zásad hospodaření. Rychle a pohotově přijímá všechny moderní pokrokové formy, seznamuje se s výsledky vědeckého průzkumu a snaží se vlastními pokusy všechno to nové uplatnit ... Byl také jedním z prvních průkopníků zemědělské mechanizace, aby ukazoval, jak je možné usnadnit těžkou práci. Po všech těchto stránkách byl nám často velkým vzorem a příkladem. Když se pak v obci zakládá jednotné zemědělské družstvo, ihned dává svoje schopnosti a zkušenosti pro společné hospodaření. Po ustavení přijímá důležitou funkci účetního a snaží se od počátku upevnit družstvo na dobrém ekonomickém základě. Jeho způsob a forma prvotní evidence stává se záhy vzorem a příkladem pro ostatní někdy i nadřízené pracovníky. Tím měl značnou zásluhu, že družstvo bylo od počátku postaveno na dobrých základech. Ovšem při všem onom výpočtu jeho snažení jest také nutné se zmínit o častém nepochopení, nevraživosti, ba někdy až nepřátelství. On jako by vždy žil dopředu, jako by předcházel dobu a snad právě z toho lze odvozovat ono nepochopení, na které si často při důvěrných rozhovorech bolestně stěžoval. Ba jest nutné také zde uvésti, že i on musel na sobě pocítit hořkost deformací let nedávno minulých. – Z proslovu rolníka a bývalého ždíreckého starosty Františka Novotného při pohřbu Františka Fidlera.
Pohřeb Františka Fidlera 14. srpna 1968
Pokračujme ve sledování záznamů ždírecké kroniky. Politické vření pronikalo dolů i do naší obce: konalo se mnoho různých schůzí, jednání, často velmi bouřlivých, v nichž oživovaly se často věci a problémy dávno překonané, promlčené, vyřízené ... Kronika bohužel v této části nezmiňuje založení místní pobočky Klubu angažovaných nestraníků – KAN, která ve Ždírci vyvíjela aktivní činnost a na jejíchž veřejných shromážděních docházelo právě k bouřlivým diskusím popisovaným nahoře. KAN byl pochopitelně solí v očích místním bolševíkům, kteří jeho činnost bedlivě sledovali, aby jej pak za počínající „normalizace“ okamžitě zlikvidovali a členy prohlásili za černé ovce naší obce i národa. Ždírecký kronikář kupodivu také nekomentuje okřídlené rčení oněch osmi měsíců bezstarostné hry na svobodu – „socialismus s lidskou tváří“, jehož ošidnost přesně vystihl vysočinský písmák Bohumil Černík ve své knížce Rudé temno nad Vysočinou: Říkali, že chtějí dát lidem socialismus s lidskou tváří. I ďábel na sebe bere lidskou tvář, aby oklamal, ale je to stále ďábel. Noviny sice svobodně psaly, ale že za všechno jsou vinni komunisté, to se psát nesmělo. Lidé si slibovali zlepšení. Nevěřil jsem. Kocour na chvíli pustil myš a v okamžiku, kdy by mu chtěla uniknout, ji zase chytne a už nepustí. /5 Výměna presidenta republiky. Oddělením funkce prvního tajemníka KSČ od funkce presidenta začala se koncem února a začátkem března projevovati proměnou v politice. V tisku začaly se stále důrazněji ozývati hlasy proti politice uplynulých let, proti různým jejím představitelům, proti presidentovi Antonínu Novotnému. Když pak začátkem března utekl za hranice generál Jan Šejna, rozjela se kampaň odkrývání páchaných nesprávností a nezákonností v politice, soudnictví a ve veřejném životě takovou měrou, že se situace stala téměř nepřehlednou a neudržitelnou. President Novotný dne 23. března odstoupil a s ním řada dalších politiků. Další politikové, kteří byli v dřívější době z politického života vytlačeni, vrátili se nebo byli povoláni znovu do funkcí. /6 Dne 30. března byl v tajném hlasování zvolen novým presidentem generál
5
- Ti hodní soudruzi, představitelé Pražského jara 1968, byli ve skutečnosti bývalí zlí soudruzi, kteří jen usilovali o to, aby jim do jejich samovlády nezasahovalo velké obočí jejich rudého bratra. Chtěli socialismus s lidskou tváří. Nevím sice, čí tvář by to byla, rozhodně však ne živnostníka, samostatného rolníka nebo nekomunistického politika. Ti bývalí zlí, pak hodní a pak někdy zase zlí soudruzi se rozhodně nechtěli rozloučit se svou mocí. Založení KAN, Klubu K-231, znovuobnovení skautu a Sokola jim rozhodně radost nedělalo. Ani to nebyli nepřátelé socialistického Ruska, vždyť tolik populární lidumil soudruh Dubček psal po smrti velkého Leonida soustrastný dopis ÚV KSSS, kde vyjádřil lítost nad odchodem velkého soudruha. Ve skutečnosti jen nechtěli dělat pucfleky velkému rudému Rusku. Ve zkratce řečeno, chtěli k obrazu svému reformovat socialismus. Jejich bláhový sen se jim nesplnil. Že by se nesplnil i bez bratrského vpádu, je dnes snad už jisté. Nakonec ruskou invazi v hloubi duše přivítali, protože všechny problémy vyřešila za ně. – Tomáš Chalupa: O socialismu s tváří komunisty. Telegraf 20.8.1994. 6 - Pro osvěžení paměti je nutné si zopakovat, proč musel Antonín Novotný skončit. Kdože a odkud to řídil osudy naší země a nás všech? Novotný při Brežněvově návštěvě u nás v březnu 1967 oslyšel jeho návrh, aby posílil naši západní hranici několika jednotkami rudoarmějců. Domníval se, že jsme pro společnou obranu udělali dost, když jsme už dříve (v padesátých letech) připravili naše letiště pro provoz sovětských strategických bombardérů, když se naše zbrojovky velkou měrou podílejí na vyzbrojování Varšavské smlouvy a když máme na našem území od roku 1966 tři sklady sovětské jaderné munice. Za necelý rok nato už nebyl prvním tajemníkem komunistů. A když v únoru 1968 emigroval na Západ kamarád Novotného syna Jan Šejna, kterého prezident nedávno povýšil na generála, musel Novotný abdikovat i z funkce prezidenta.
Ludvík Svoboda. /7 Byla zahájena řada rehabilitačních procesů, tisíce osob neprávem postižených žádaly rehabilitace soudní, společenské, politické. Mnoho dříve vedených procesů bylo prohlášeno za bezpodstatné, inscenované, desítky osob popravených a velká řada po léta žalářovaných prohlášena za nevinné ... /8 Oslavy 1. máje konaly se letos ve Ždírci. Pražských oslav zúčastnila se snad celá nová vláda a byl to prý zatím nejhezčí májový průvod, proto, že nebyl vynucen. Primář Šedivý. President republiky generál Ludvík Svoboda zvolil si za osobního lékaře primáře vojenské nemocnice ve Střešovicích, zdejšího rodáka z Nového Ranska MUDr. Josefa Šedivého. Bylo by zajímavé zjistit, jak na události Pražského jara reagoval ideologický orgán obce Ždírecký zpravodaj. Ověřit to bohužel nelze, protože v těch dobách buď opět nevycházel, nebo se výtisky nedochovaly. Nemůžeme si proto přečíst, jak si redakční rada vzala k srdci Vaculíkovu výzvu v červnovém „pamfletu“ Dva tisíce slov: Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil ... Výzva, která ani dnes nepozbyla aktuálnosti.
Sovětská okupace Jan Werich: Dorazili k nám v noci... Přišli v noci jako zlodějové. Nechtěli jsme tomu věřit ... Akce vojsk varšavské smlouvy. Dne 20. srpna v nočních hodinách podnikla vojska pěti států varšavské smlouvy ozbrojenou intervenci v naší republice. /9 Proniká7
- Generál Ludvík Svoboda byl podle básníka a esejisty Ivana Diviše opakovaný zrádce československého národa, který v srpnu 1968 vystupoval jako faraon Ptahotep. 8 - Rehabilitace, navíc pouze částečné a nedůsledné, se ovšem převážně týkaly členů KSČ a po zadušení Pražského jara byly záhy zastaveny. Navíc – lze vůbec rehabilitovat nevinně popraveného člověka? 9 - Co předcházelo intervenci? Hned druhý den po abdikaci prezidenta Novotného, 23. března 1968, se v Drážďanech konala schůzka „bratrských“ stran za účasti silné skupiny sovětských generálů. Tam také, kromě četných výtek na adresu československé delegace, padlo z úst stalinisty Waltera Ulbrichta z NDR prvně slovo KONTRAREVOLUCE. Podle záznamů Vasila Bilaka tam „naši dostali nakládačku“. Generál Janko, náměstek ministra obrany, odstartoval pak sérii záhadných, dodnes nevyjasněných sebevražd vysokých činitelů. Zastřelil se v autě při cestě na jednání vyšetřovací komise k případu Šejna. Potom byl v lese nalezen oběšený JUDr. Břešťanský, náměstek předsedy Nejvyššího soudu a po týdnu další oběšený, major StB Bedřich Pokorný, který vedl v roce 1948 vyšetřování smrti Jana Masaryka. Pozoruhodné bylo, že Pokorný se nejen oběsil, ale navíc si ještě proříznul hrdlo. A po dalších čtrnácti dnech našli s kulkou v hlavě doktora Josefa Počepického, šéflékaře ruzyňské věznice. Hned další den nový oběšenec, podplukovník Jiří Počepický, šéf vyšetřovatelů pražské kriminálky. Která tajná služba si tyto vraždy (bezpochyby u většiny z nich nešlo o sebevraždu) asi objednala? Kdo chtěl zametat stopy, umlčet svědky, zastrašit ty další a vytvořit navíc zdání začínající ozbrojené kontrarevoluce? „Pracuje tady parta estonských škrtičů“, vyjádřil se tehdy ze Západu vždy dobře informovaný Filip Jánský. Potom už nabraly události rychlý spád. Koncem dubna návštěva hlavního velitele Varšavské smlouvy maršála Jakubovského v Praze, kde vyjednával společné cvičení jednotek Varšavské smlouvy na území republiky. 4. května Dubček s Bilakem, Černíkem a Smrkovským v Moskvě („na koberci“), kde jim byla znovu nabídnuta soudružská pomoc ve formě kontingentu sovětských jednotek. Od 20. června desetidenní sovětské vojenské cvičení v republice a poté pomalý a neochotný odjezd ruských vojáků z republiky. 29. července jednání v Brežněvově vlaku v Čierné nad Tisou, 3. srpna Bratislava a 20. srpna – podle Františka Kriegela – „vpád tatarských chánů, kteří přišli zničit naši kulturu a dědictví otců“.
ní vojsk pokračovalo pak v dalších dnech na celé území naší republiky. Naše armáda nekladla odpor. Ždírcem projížděla vojska polská směrem na západ. Byly to dramatické chvíle placené mnohde i krví za nedorozumění či ukvapenost. /10 Prahu obklíčily tankové armády, sta tanků a obrněných vozů. Členové vlády byli internováni neznámo kde, vrátili se však po několika dnech na svá místa. Zúčastnili se 23. srpna spolu s presidentem Svobodou jednání v Moskvě. Byly to těžké hodiny a dny pro náš stát i pro náš lid. Politické omyly platí se mnohdy velmi draze a trvalými hodnotami. Osobní prožitky byly jistě u každého z nás různé; nebudu proto podrobnosti vypisovati ... Ze ždírecké mládežnické kroniky: 21. srpna 1968. V noci na 21. srpna byla naše republika napadena vojsky „Varšavské smlouvy“. Brzy ráno nastalo i ve Ždírci velké rozrušení. U obchodů s potravinami a též u benzinového čerpadla se tvořily fronty lidí. V místních závodech byla zastavena práce. Na ulicích vznikaly hloučky lidí a vzrušeně se naslouchalo nejnovějším zprávám čs. rozhlasu. Tato situace trvala až do večera. Na výzvu rozhlasu jako první reagovali členové Klubu angažovaných nestraníků. Začali popisovat hlavní ulice hesly a vyvěšovat plakáty. Ve 21 hodin se objevilo první okupační vozidlo. Projelo směrem od Hlinska na Žďár n. S. Tento den se projevil nejistotou a očekáváním dalšího dne ...
Záběry ze srpna 1968 – polské tanky na Chrudimské a Brodské Na klubovně vedle družstva VZOR, kde se tehdy scházeli ždírečtí mládežníci, se v pohnutých okupačních dnech objevil velký nápis: HLÍDÁME SI ZÁPAD A VÝCHOD NÁS NAPAD.
10
- Ústav pro studium totalitních režimů uvádí 108 obětí na životech. Podle odhadů bezpečnostních složek je výsledné číslo za celé okupační období (1968-1991) o několik desítek vyšší, blížící se možná až ke dvěma stům. Pejčoch, Tomek: Černá kniha sovětské okupace, 2015: „Čtyři sta dva mrtví představují zdokumentované případy. Víme o dalších, jenže scházejí písemné doklady." K tomu ještě nutno připočíst těžká zranění s následkem pozdější smrti, znásilnění, loupeže a jiné násilnosti. Vážně zraněných bylo přes dva tisíce. Zdokumentování dosud nepublikovaných případů na historiky teprve čeká.
Procitnutí ze snu Zapisoval jsem před léty průběh procesu s Rudolfem Slánským; byl jsem nucen věřiti výrokům našich soudů a vyšetřujících orgánů. Nyní se však ukázalo, že věci byly poněkud jinak než nás informovaly všechny sdělovací prostředky a soudní rozhodnutí. Obdobně tomu bylo i v dalších událostech našeho státního i veřejného života. Je mi dnes velmi trapně při čtení řádků napsaných před 20 léty! [Zvýrazněno při přepisu.] Tehdy na příklad celý národ věřil, že Slánský a s ním celá velká společnost byli zločinci usilující o rozbití našeho státu, byl jsem tomu nucen věřiti i já, neboť tato fakta byla nám předkládána všemi dostupnými sdělovacími prostředky. Museli jsme věřiti i zprávám o "Čihošťském zázraku", o různých spiknutích, celé řadě velezrádných akcí. Omlouvám se, že jsem je tehdy vůbec zaznamenal. Kdo by však z nás, prostých občanů, odkázaných na zprávy z tisku a rozhlasu tehdy byl jen tušil, že zprávy ty nezakládají se na pravdě a nejsou vůbec hodny zaznamenání! Mnoho zklamání postihlo již naši generaci: první republika ostouzená v době okupace, léta okupace odsouzená po skončení války, léta poválečná odsouzená po únoru 1948 a dvacet dalších let kritisovaných nyní. Ztrácím proto důvěru ve vše, co je nám sdělovacími prostředky k věření předkládáno. V každém z těchto údobí bylo nám totiž tvrzeno, že věci období minulého byly nesprávné, špatné, nepravdivé, jedině doba přítomná je důvěryhodná, správná a jsme povinni předkládaným tesím věřiti. Bylo by výhodné vyčkati se záznamy několik let nebo raději desetiletí, až jak se věci ukáží po náležitém vykrystalisování a prověření odstupem let. To však [při psaní kroniky] dovoleno není, události je nutno zaznamenávati běžně, bez časového odstupu, a tak pak nutně musí dojíti ke korekcím, na čemž však kronikář vinu nenese.
Ruský leták ze srpna 1968
Reakce lidu. Rád bych zaznamenal celou řadu faktů, projevů ilustrujících náladu občanů v těchto rušných dnech. Bylo to úžasné vzepětí drtivé většiny národa proti porušení našich práv a naší svobody! Všechny sdělovací prostředky ve státě, občané všech kategorií vykřikli zoufale jako z děsivého snu. Hlas zoufalství odrazil se však od hučících tanků. Resoluce odporu podepisované téměř na všech nárožích zapadly neznámo kam, rozhlasové a televisní stanice umlkly a měnily tón, noviny jedny po druhých mírnily se ve svých projevech. Jen nápisy na plotech a asfaltu silnic, které sotva kdo z projíždějících armád mohl a byl ochoten číst a které byly rovněž jen součástí výbuchu zoufalství a bezmoci, přežívaly. Kde je pravda těchto dnů? Tu musíme nutně ponechati dějinám. Bál bych se ji vysloviti, abych ji zanedlouho nemusel odvolávati či korigovati. /11 Ve dnech vojenské intervence bylo mnoho našich občanů na dovolené v zahraničí. Hranice republiky byly několik dní po 21. srpnu uzavřeny a naši občané musili vyčkati vyjasnění situace v sousedních státech. Tvrdí se, že asi 50.000 našich občanů zůstalo v těchto a dalších dnech v zahraničí a nevrátili se do svých domovů. Nešťastný národ a stát, kterému tolik drahocenné krve neustále z těla uniká! Nejsme tak bohatí, abychom mohli bez následků takto svými silami mrhati! /12 Z dalších událostí roku 1968 zaznamenává kronika zahájení provozu automatické telefonní ústředny ... takže je nyní možno volati účastníka přímo ... Zrušení ručního přepojování telefonů na poště je ovšem oproti vyspělým státům „pokrokem sto let za vopicema“. Od října stačila ještě „kontrarevoluční“ vláda uzákonit pětidenní pracovní týden. Po nástupu „normalizační“ vlády byly ale zavedeny tzv. „Husákovy soboty“, tj. několik pracovních sobot v roce a napracovávání svátků připadajících na všední dny. 28. října se konaly oslavy 50 let od vzniku československé republiky. Ve Ždírci byl v předvečer uspořádán průvod k pomníku padlých. Oslav se poprvé od února 1948 mohli všude zúčastnit legionáři, západní i východní odbojáři a političtí vězni. Účastníci odboje byli dekorováni pamětními medailemi. Ve Ždírci je obdrželo deset občanů. [Jejich jmenný seznam v kronice bohužel chybí.] Následujícího dne byla slavnostně otevřena budova nové školy, určená původně pouze pro školní družinu a školní jídelnu. Učit se v ní začalo 1. listopadu ... Dokončil se druhý družstevní dům čp. 346-347 tzv. „Piklovna“ a zahájeny svépomocné výkopové práce na třetím ... Na pile zahájili práce na výstavbě nového provozu. Na výroční schůzi ždíreckého JZD byl předsedou opět zvolen Jaroslav Benc. Pohyb cen. V podzimních a zimních měsících nastalo značné zvyšování cen průmyslových i zemědělských produktů. Státní dotace k udržení cen různého zboží byly odbourány a nastupovaly ceny výrobní, kalkulační, přičemž však zvyšování nebylo mnohde plně opodstatněné a sloužilo k vytváření vyšších zisků a tím ke mzdovému zvýhodňování zaměstnanců určitých podniků či odvětví na úkor ostatních občanů. Dostavily se i značné potíže v zásobování uhlím: vydávalo se jen 10 q uhlí na rodinu ... Zlá uhelná situace ve státě a tísnivá přepravní situace na dráze způsobily, že bylo nutno opět dovážeti spotřebitelům uhlí z dolů auty ... Ve vládě odhlasováno zvýšení důchodů 11
- „Istorija razsudit nas,“ zakončil ruský politruk na sovětské okupační komandatuře v srpnu 1968 naši marnou debatu o smyslu jejich intervence. 12 - Politická emigrace. Podle údajů ÚDV emigrovalo z Československa v období od února 1948 do listopadu 1989 na 179 000 našich spoluobčanů. Jejich majetek byl protiprávně vyvlastněn. Při pokusu o překročení hranice zahynulo navíc 374 lidí.
vzhledem ke stoupajícím cenám. Zvýšení činilo u nízkých důchodů Kčs 45,- a stoupalo k vyšším důchodům až na Kčs 100,-. Federalizace. V průběhu 1. poloviny roku dostala se na pořad i otázka federalizace našeho státu. Slováci, snad po konfliktu s prezidentem Novotným, trvali tvrdě na svých požadavcích po vlastní správě svých věcí. Byly diskutovány všechny možné otázky od nového státního znaku a nové hymny až po separaci hospodářskou a školskou. Byly utvořeny dvě národní vlády – česká a slovenská – spolu se zastupitelskými sbory a jedna vláda společná – federální – spolu se zákonodárným federálním shromážděním. Platnost federalizace byla slavnostně vyhlášena dne 28. října 1968. Slováci se konečně dočkali svobody aspoň v této formě a byli jsme nakonec všichni rádi, že se věci urovnaly a nedošlo k horšímu – k rozpadu Československa. Jak se k přelomovým událostem roku 1968 stavělo srdce místní kultury a vzdělanosti ždírecká škola a její pamětní kniha soudruha ředitele Richarda Matějíčka? Únor: 23. 2. vzpomenuto na škole 20. výročí Února na besedě s příslušníky LM. Březen: Dosavadní president Antonín Novotný odstoupil z funkce. Prvním tajemníkem KSČ se stal Alexander Dubček a novým presidentem ČSSR byl zvolen dne 30. března armádní generál Ludvík Svoboda. Květen: Oslava 1. máje ve Ždírci. V předvečer dne vítězství 8. 5. oslava u pomníku. [Srpen – ani půl slova!] Listopad: 7. 11. vzpomenuto 52. výročí VŘSR. V roce 1968 skončil, jak napsal Milan Kundera, pokus vytvořit konečně (a poprvé v jeho i světových dějinách) socialismus bez všemocné tajné policie, se svobodou slova, s veřejným míněním, jež je slyšeno, a s politikou, jež se o ně opírá. S moderní kulturou svobodně se rozvíjející a s lidmi, kteří ztratili strach, to byl pokus, jímž Češi a Slováci poprvé od konce středověku stanuli opět ve středu světových dějin. Jenže ten náš pokus měl jediný důsledek: svět pochopil, že socialismus je nereformovatelný, a my jsme po letech 1938 a 1948 utrpěli další porážku.
Před klubovnou ždíreckého KAN: „Hlídáme si Západ a Východ nás napad“ (1968) Popis historických událostí roku 1968 končí ve ždírecké kronice schvalovacím razítkem Rady MNV a vlastnoručním podpisem: Lédl
Část 14 Normalizační rok 1969 Normalizace, tedy Biafra ducha, hromadné ničení charakterů, lámání duší, které skončilo systematickým vítězstvím negativní selekce. Ve stranické hierarchii dostávali přednost jen duchovní mrzáci, zrádci a profesionální lháři ... Karel Hvížďala. Tento rok začíná ve ždírecké kronice příznačně: 15. ledna letěla se nově ustavená federativní vláda představit do Moskvy. A následuje Sebevražda Jana Palacha. Dne 16. ledna navečer spáchal u pomníku Sv. Václava v Praze sebevraždu dosud u nás nezvyklým způsobem student filosofie Karlovy university Jan Palach: polil se hořlavinou a zapálil. Těžkým popáleninám podlehl pak 19. ledna. Jeho smrt měla obrovský ohlas v celé republice i za hranicemi. Krátce nato následovalo několik podobných pokusů obětovati svůj život u nás i v dalších zemích. Tyto však zanikly již bez zvláštního ohlasu. /13 V této souvislosti promluvil znovu president republiky Ludvík Svoboda 20. ledna k národu a nabádal naléhavě ke klidu a rozvaze. Podobné projevy ať protestu či manifestace nebyly u nás dosud zaznamenány. Jisté hrdinství činu nebylo možno popříti, škoda však mladých životů. Jméno Jana Palacha prošlo prý tiskem celého světa, nejenom u nás. Jeho pohřeb 25. ledna byl prý největším pohřbem od smrti presidenta T. G. Masaryka: zúčastnilo se ho pražské studentstvo s profesorskými sbory, představitelé společenských organisací, vlády a snad půl Prahy. Podrobnosti vedoucí k tak hrůznému činu nebyly však veřejnosti oznámeny. Jan Palach Na podzim roku 1968 se šok ze srpnové okupace zvolna proměňoval. Tisíce lidí emigrovaly a ostatní se s úzkostí ptali, co bude dál. Sovětská vojska sice zmizela z větších měst, ale kolaborační vztahy domácích politiků s okupanty sílily. Situace se měnila. Vycházel okupantský časopis Zprávy, éterem zněly relace ruské rozhlasové stanice Vltava z NDR prznící naši mateřštinu. Vládnoucí garnitura nechtěla vyslyšet protesty a zjevně usilovala o omezení zbytků práv a svobod. Opět se vracela cenzura. Funkcí se ujímali „realisticky“ smýšlející komunisté: v mnoha případech se vraceli ti, kteří byli před časem označeni za stalinisty a konzervativce. Bylo téměř zákonité, že právě v takové chvíli přišel Palachův čin, který měl společnost probudit z letargie. A k probuzení, bohužel jen na krátký čas, skutečně došlo. Již následující den začala na Václavském náměstí protestní hladovka několika mladých lidí, a v krátkém čase jich bylo několik desítek. Na náměstích probíhaly mítinky. Komunistické vedení země se sice možných nepokojů polekalo, ale ani trochu nezměnilo kurs vládnutí ... Loučení s Janem Palachem se proměnilo v celonárodní manifestaci a volání po svobodě a demokracii. Policejní složky zatím ještě nezasáhly. S výjimkou ministra školství Vilibalda Bezdíčka a ministra pro mládež a tělovýchovu Emanuela Bosáka se vedoucí politici „s lidskou tváří“ pohřbu nezúčastnili. Alexander Dubček se o Palachově činu vyjádřil jako o bolestném nedorozumění. 13
- Zdánlivě malý ohlas na protestní sebeupalování, které po Palachovi následovalo u nás i v zahraničí, následoval z toho důvodu, že komunisti důsledně zakazovali jakoukoli zmínku o těchto zoufalých činech a všechno opět cenzurovali. Zoufalé protesty proti okupaci vydávali za činy duševně narušených jedinců.
Gustáv Husák, který Dubčeka zanedlouho vystřídal, tvrdě prohlásil, že Palachův čin zneužily antisocialistické síly. Prezident Svoboda a předseda České národní rady Čestmír Císař vyzývali „ke klidu a rozvaze pro další plnění programu vlády a komunistické strany“. Také národem ctěný básník Jaroslav Seifert, herci Václav Voska a Miroslav Horníček vystoupili v televizi s výzvou, aby studenti nepokračovali v takovéto formě protestu. Za týden po Palachově pohřbu pak ze schůze „kovaných“ komunistů v libeňské Čechii zaznělo, že za Palachovou smrtí jsou kontrarevoluční živly ... Po Palachově skonu následovaly další sebevraždy – většinou sebeupálením a také otravou svítiplynem. Podle dostupných pramenů šlo o šestadvacet pokusů, z nichž sedm skončilo smrtí. Středoškolský student Jan Zajíc z Vítkova u Opavy, Josef Hlavatý a jihlavský technik Evžen Plocek jsou z nich nejznámější a jejich pohnutky byly prokazatelně stejné jako u Jana Palacha. Zmínky o dalších (například Dr. Bohumil Peroutka se upálil ve Vsetíně 28. října 1969) se objevily jen stručně v černé kronice, pokud vůbec. Solidaritu s Palachem a protest proti okupační politice Sovětů podobně projevili i lidé v Polsku, Maďarsku, Lotyšsku a radikální činy ve formě protestních sebevražd probíhaly až do roku 1989. Komunisti ale potřebovali, aby společnost co nejrychleji na Palachův čin zapomněla. Proto následovalo zastrašování a důsledná cenzura jakýchkoli zmínek o něm a o dalších podobných událostech ... Odkaz Jana Palacha však opět výrazně ovlivnil naše dějiny v lednu 1989, dvacet let po jeho smrti. A to možná více než v samotném roce 1969 ... Známý Palachův týden v lednu 1989 s brutálními zákroky policajtů, estébáků i hrdinných milicionářů proti demonstrujícím byl nepochybně důležitou předehrou, či přímo generálkou listopadové revoluce. (Volně podle týdeníku Reflex, č. 3/2009) „Normalizační“ náladu obyvatel Ždírce charakterizuje zápis: 20. února byla u Lázničků přednáška Dr. Hlaváčka z Havlíčkova Brodu o federalisaci. Účast 12 občanů. Následovaly „hokejové“ demonstrace v Praze, vyprovokované StB: Koncem března proběhly v několika městech, zejména v Praze demonstrace proti stávajícím poměrům a proti přítomnosti cizích vojsk na našem území. /14 Mnohde byly způsobeny značné škody majetkové. Následovalo zastavení několika časopisů jako Politika, Literární listy, Reportér, byl rozpuštěn svaz spisovatelů a novinářů, byla znovu zavedena censura tisku. Dne 2. dubna vydala vláda prohlášení k národu, aby se nedal vyvésti z přípustných a rozumných mezí. President republiky navštívil četná města a závody a uklidňoval lid ... Normalizační dubnové zasedání ÚV KSČ s výhrůžným Husákovým projevem („Něch otpadně všetko, čo je kolísavé, něch otpadně všetko, čo je oportunistické ...“) a odvoláním nepohodlných vedoucích politiků v čele s Alexanderem Dubčekem zmiňuje ždírecká kronika okrajovou poznámkou o jednání ÚV a Dubčekově „odstoupení“ ... Na jeho místo zvolen Dr. Gustav Husák ... /15 14
- Demonstrace vyvrcholily v Praze na Václavském náměstí po vítězném utkání se sovětskými hokejisty zdemolováním kanceláří sovětského Aeroflotu. Jak se později ukázalo, šlo o řízenou provokaci StB, aby mohla být vytvořena záminka k odvolání Alexandera Dubčeka a k utužení útlaku národa. 15 - „Narodil se nový Rusák, jmenuje se Gustáv Husák. Nejsme pro socialismus s husí kůží!“ – bránil se národ.
Aeroflot... 4:3 – 28. březen 1969 Pouze dnes již nemladí pamětníci vědí, oč se jedná. Když prezident Svoboda ve své generálské uniformě varoval po Palachově manifestačním skutku národ před „neuváženými“ činy, které by mohly mít „ne-do-zír-né následky,“ neuvedl, co by jimi mohlo být. Střelba do lidí? Masové zatýkání? Stanné právo? Deportace do Gulagu? Mohlo to být cokoli. Stačí připomenout varování Jánose Kádára Dubčekovi těsně před srpnovou okupací: „Cožpak vy opravdu nevíte, s kým máte co dělat?“ V únoru 1969, když se konsolidace stále nevedla v prosovětském radikálním duchu, Brežněv už se doopravdy zlobil: „Vše jde kamsi do ztracena,“ posteskl si k desetičlenné československé generálské delegaci. „Jestli se takto situace bude dále rozvíjet a antisocialistické síly se budou dále prosazovat, řeknu vám rovnou, že nevím, co se stane.“ Sovětské tajné služby v úzké spolupráci s československou StB však už dobře věděly, co se má stát. Podle svědectví Josefa Frolíka v knize Špion vypovídá, dal český ministr vnitra Josef Grösser na popud sovětských poradců pokyn plukovníku Molnárovi, aby připravil napadení nějakého sovětského objektu v Praze. Obdobným úkolem byli pověřeni i někteří další krajští náčelníci, například v Ústí nad Labem a v Brně ... Teď se jenom čekalo na vhodnou příležitost. Při prvním vítězství 2:0 nad „sbornou“ na MS ve Stockholmu se ještě sešlo málo lidí. Ale po vítězství právě 4:3 při druhém zápase 28. března byl už Václavák plný. Bylo tu snad 150 tisíc lidí! Kupa malých dlažebních kostek před Aeroflotem byla včas připravena, ačkoliv se kolem nic neopravovalo. A mezi jásáním davů jak jsme jim to nandali oplátkou za srpnovou okupaci a mezi hesly – například „Všichni jsme to viděli, Rusové jsou v p.....“, letěla do výlohy první kostka. Podle Frolíka ji vrhla ruka Viléma Nového, zakládajícího člena KSČ, někdejšího šéfredaktora Rudého práva, člena ÚV KSČ a poslance Federálního shromáždění, tehdy křepkého pětašedesátníka. Rusové se ovšem pojistili kdyby snad estébáci zaváhali, a nasadili mezi provokatéry i dlouho československými orgány hledaného válečného zločince, nyní ovšem důstojníka východoněmecké bezpečnosti, který šel příkladem dalším příslušníkům StB v civilu při rozbíjení vnitřního zařízení sovětské letecké kanceláře. Podobné incidenty následovaly v Liberci a Teplicích, na Moravě pak v Brně. Důvod k utužení režimu se tedy našel a utužení vskutku záhy následovalo. Maršál Grečko, tehdejší ministr obrany SSSR, který do Československa přiletěl už 31. března spolu se zástupcem ministra zahraničních věcí Semjonovem (ten velel v roce 1956 sovětské armádě při krvavém potlačení maďarského protisovětského povstání), mohl už jen pouštět hrůzu a nařídit neúprosný boj s kontrarevolucí. Nekompromisně také oznámil vojenské radě MNO, jaké kategorické rozkazy k potlačení dalších incidentů vydal velitelům sovětských posádek. Bylo i jiné řešení? Samozřejmě. Kdyby lidé zachovali klid a nebylo Aeroflotu, našla by se jiná příležitost k výtržnostem. Například 1. máj, nebo 9. květen. Normalizace musela dostat zelenou! (Volně podle týdeníku Reflex, č. 13/2009)
Jirka Holík už jim ho tam veze!
To máte za muzeum, sovětští bratři!
Nyní bude nastolena vláda intolerance ke všemu co není schváleno „shora“, tj. z Moskvy, a ke každému, kdo není příslušníkem gangu. Husák už dávno ví, že neexistuje žádná diktatura proletariátu; že je to jen krycí název pro diktaturu aparátnického klanu. /16 Po dubnovém plénu se normalizace dala na pochod. Sověti Husákovi poskytli pro začátek rozsáhlé úvěry, aby mohl vytvořit zdání ekonomického rozvoje. Žádali za to uznání okupace bez deklarované „dočasnosti“ a zcela libovolné upevnění sovět16
- Ve Ždírci byli představiteli komunistického stranického aparátu okresní tajemníci soudruzi Pavel Starý a Josef Bříza (později RSDr. - „rodné strany doktoři“). Na závodech pak to byli kromě prověřených nomenklaturních ředitelů a vedoucích takzvaní „kádrováci“. Ve VČDZ soudružka Vodičková-Mašatová z Horního Studence, v JZD soudružka Semrádová-Laurová z Křížové (obě dcery fanatických straníků), v Plyšanu soudruh Vokáč z Hlinska a ve slévárně Nové Ransko soudruh Karas v Chotěboři, kterého přímo na závodě zdatně suplovat soudruh Miloslav Bouška ze Stružince.
ských posádek. Následovaly rozsáhlé čistky ve všech oblastech s perzekucí desetitisíců rodin. Děti pykaly za „viny“ svých rodičů tím, že nemohly uplatnit své schopnosti. Normalizace však znamenala hlavně naprosté podřízení naší ekonomiky sovětským potřebám a zájmům, technologické zaostávání a devastaci životního prostředí.
„Něch otpadně všetko, čo je kolísavé ...“ Ke kádrovým změnám došlo také ve vedení obce, nikoli ovšem z týchž důvodů jako v Praze: Dne 25. března odešel z MNV tajemník Jan Poříz. Téměř 20 let vedl hospodářství a administrativu MNV. V posledních létech mu pomáhala paní Kaštánková. Nastoupil v Kovodělných závodech na Novém Ransku jako vedoucí dopravy. Okresní národní výbor k rukám s. taj. Meda, Havlíčkův Brod. Věc: udělení pamětní medaile. ČB/Kš 5.5.1970 Na základě včerejšího telefon. rozhovoru Ti zasíláme dodatečně přihlášku na udělení pamětní medaile bývalému našemu tajemníku, Janu Pořízovi, který tuto funkci zastával 18 roků. Tuto přihlášku zasíláme opožděně, jelikož došlo u jednoho člena MNV ke zbytečným řečem kolem této medaile, proto jsme se s předsedou MNV rozhodli, jelikož ss. Mísaře a Čepla jste navrhovali Vy, jako ONV, že žádné medaile nepřijmeme a nikomu, že nic navrhovat nebudeme. Na základě zmíněného telefon. rozhovoru tak dodatečně činíme, abychom nebyli jiní. Věříme, že i když jsou medaile již rozděleni, že máte rezervo, aby tato medaile mohla býti přidělena. [Doslovný přepis]
... a takoví nám vládli! První máj ... pochodovalo se letos do Křížové. Účast byla velmi slabá, určitá bezradnost projevila se i tu ... projev Dr. Volák /17 – obvyklé průvody nebyly ani v Praze a jiných městech, aby jich nebylo zneužito k nežádoucím demonstracím. Další družstevní dům o 16 b.j. – z velké části pro pracovníky slévárny Nové Ransko, svépomocí za podpory závodu a státu. Na jaře pod vedením Jaroslava Klepetky zahájili stavbu, v červenci už měli dvě patra, a to úplně vlastními silami, bez najatých zedníků. Stavby rodinných domů: Miloslav Růžička čp. 314, František Procházka 17
- MUDr. Volák, obvodní lékař v Křížové, byl významným komunistickým funkcionářem. V Rudných dolech Staré Ransko, kde byl závodním lékařem, ho tamní horníci přezdívali „doktor Mengele“.
čp. 322, Stanislav Ondráček čp. 330, Miloslav Láznička čp. 333, František Jirka čp. 338, Josef Stehno čp. 343 a Stanislav Mühlfait čp. 345. Přestavba křižovatky „Pikulka“. V rámci zlepšení našich silničních komunikací provádí se letos rozšíření státní silnice havlíčkobrodské, zatím v úseku až k Novému Ransku. Aspoň částečně jsou vyrovnávány zatáčky, vozovka rozšiřována zpevňováním krajnice a pořizována nová pevnější asfaltová pokrývka. Na Novém Ransku je budován nový most přes Doubravku, silnice napřímena ke křižovatce se silnicí chotěbořskou. Stará křižovatka „Mýto“ nebo „Pikulka“ z dob císařských (1810) a ještě dále z dob pozdnější cesty Liběcké dočká se úpravy snad příštího roku.
Pikulka 1944
Pikulka 1965
Na staveništi nové pily (dřevokombinátu) se zjara bagrovaly rýhy pro kanalizační potrubí ... v červenci už stavěli montéři železné sloupy budoucí haly, která bude 180 m dlouhá. Stavební práce pokračovaly až do posledních dní roku ... hala byla zastřešena a částečně obezděna. Opět kosmonauti. Dne 16. července odletěli další američtí kosmonauti, a to směrem k Měsíci. 20. 7. 1969 přistáli 2 kosmonauti na měsíčním povrchu jako první lidé, první návštěvnici ze Země. Byli to Armstrong a Aldin. Celé 2 hodiny pobyli na Měsíci, odebrali vzorky měsíční půdy a zanechali kromě jiného první stopy člověka v měsíční půdě. Přistáli pak 24. 7. v 17 hodin v moři. Přistání byl přítomen americký president Nixon.
Ždírecká pila 1969
Elevátor kulatiny u nové haly
K výročnímu dni 21. srpna učiněny přípravy k zabránění výtržnostem. Pohotovost měla VB, závodní milice, závodní stráže, bylo zakázáno prodávati alkoholické nápoje a vydán zákaz shromažďování. Menší [?] demonstrace byly snad jen v Praze. /18 Změny ve vládě. 26. září podala vláda demisi. Dne 29. září jmenoval president vládu novou, ve které byla vystřídána řada ministrů. Do ústraní odešel Dubček, Smrkovský a více dalších politických pracovníků ... Alexander Dubček byl ustanoven velvyslancem v Turecku. Na funkci předsedy ČNR resignoval Dr. Čestmír Císař. Zdražování. Pozvolné zdražování různých průmyslových a zemědělských produktů začalo již před řadou měsíců. V poslední době však zdražování nastoupilo cestu nezakrytou, všeobecnou a vymklo se jakékoliv vládní kontrole. K 15. květnu bylo provedeno zdražení různých produktů jako bot, pracovních oděvů, látek, malých motocyklů, zlevněny byly velké motocykly a některé výrobky z umělých hmot. Od 1. července zvýšeny byly některé poplatky, mezi nimi za televisi na Kčs 25,- měsíčně, za rozhlasový přístroj na Kčs 10,- některé poplatky poštovní a kolkovné ... Dovolená do ciziny je umožněna zvláště do Jugoslavie, pak Bulharsko a Rumunsko. Od 10. října byly pak cesty do ciziny, zvláště pak do států kapitalistických, značně omezeny ... Úroda brambor byla letos dobrá. Jablka prodávala se za 2-4 Kčs, brambory za 70 Kčs jako loni. V předvánoční době projevoval se citelný nedostatek různého zboží, zimního prádla, bot, masa, uhlí i vánočních stromků. Dětské plíny přidělovaly se dokonce na lékařský předpis. 6. října odstěhovala se do Ostravy paní Zdenka Krajinová-Jeníčková se svým manželem Karlem Jeníčkem, bývalým spolumajitelem zdejší tkalcovny. Žila zde 30 let, řadu let jako ředitelka zdejší školy, nyní již delší dobu v důchodě. /19 Karel Jeníček již delší dobu churavěl a zemřel v Ostravě nedlouho po přesídlení. Úmrtí. Začátkem února zemřel zdejší občan a legionář první světové války bývalý pilníkář Josef Socha. V Králíkách zemřel ve věku 61 let zdejší rodák Vladimír Krupař, který zde vedl ve válečných létech tkalcovnu Antonína Laciny. Dne 22. února zemřel v Praze zdejší občan František Culek, bývalý kovář a legionář. V červnu byly ve Ždírci 2 pohřby: zemřela paní Františka Horníčková [79 let] a paní Adámková. Dne 3. července zemřel bývalý zdejší poštmistr, revident Čeněk Dvořák, krátce před svojí pětasedmdesátkou. Byl ruským legionářem, předsedou zdejší organisace strany socialistické a zastával po řadu let různé veřejné funkce. Dne 10. srpna zemřel bývalý rolník, starousedlík „pantáta Danielů“ ve věku 84 let. 10. října zemřel Antonín Včelanský ve věku 60 let. Byl lakýrníkem a dlouholetým rozhodčím v ledním hokeji a v kopané. V tomto roce zemřel též zubní technik Jaroslav Chyba ve věku 51 let. 18
- Demonstrace v Praze v srpnu 1969. Ministerstvo vnitra s předstihem vypracovalo plán mimořádných opatření k prvnímu výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy a hodlalo proti očekávaným demonstracím uplatnit vyhlášení stanného práva a proti demonstrantům nasadit „zásahové jednotky“. Počítalo se s rozsáhlým zatýkáním a tresty pro „výtržníky“ měly být exemplární, nevylučoval se ani trest smrti. Lenka Procházková o manifestaci v Praze na Václavském náměstí 1969: Konečně přišli pomoci i naši dělníci. Jejich obušky jsou tak dlouhé, že připomínají tyčky narychlo vyrvané z plotu. Jeden ze zadržených je malý chlapec, snad desetiletý. Má jen šortky. Statečný ochránce klidu mu kroutí ruce a druhý ho tluče pendrekem přes holá záda ... Zákroků se aktivně zúčastnili i ždírečtí milicionáři. Například zdejší vzorný pracovník, stachanovec a zanícený „milicionář ze životního poslání,“ jak skromně přiznával v normalizačním rozhovoru v Cestě Vysočiny, Antonín Pátek, se chlubil spolupracovníkům na pile, jak „mlátil v Praze študáky“. 19 - Zdenka Krajinová, která se narodila v Chotěboři 21.4.1900, přišla do Ždírce se svou matkou Annou (1873) z Němci zabraného území na Opavsku a nastoupila na zdejší škole od 1. dubna 1939.
Rok 1970 Rok 1970 začínal podle záznamu ve ždírecké kronice tím, že ... Vláda republiky vydala zákaz zvyšování cen, které nabíralo mnohdy míru ne zdravou a kontrolovatelnou. Současně bylo také vydáno nařízení o zmrazení platů, které se leckde také nekontrolovatelně hnaly nahoru ... Následovala vlna chřipky a pokračovala překotná výměna ve funkcích od nejvyšších po ta nejnižší pracovní místa a funkce. Komu se nelíbila sovětská okupace a dal to sebeméně najevo, musel jít „od válu“. Součástí tradičních a ze stalinistických časů tolik oblíbených „prověrek“ a „čistek“ počátkem roku byly pohovory, kde se zkoumal zvláště postoj k internacionální pomoci armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968: Cílem prověrek bylo vyházet přesvědčené komunisty, protože ti jednali podle svého svědomí, a nikoli podle příkazů strany, a prověřit jen bezcharakterní slouhy – to platilo bez výjimky. Jiří Jan Pojer: Jeden z útěků přes železnou oponu ... Naši komunisté podle odpovědi na jedinou otázku – Co soudíte o vstupu vojsk – třídili lid na hrdé a sráče. Vedoucí síla vybírající si sráče – kam vede národ? Ludvík Vaculík. Ždírecká kronika zmiňuje tyto dramatické události pouze okrajově s poukazem na celostátní události. Ždíreckých poměrů si konkrétně nevšímá, takže o tom, kdo z našich spoluobčanů byl postižen počínající normalizací a kdo se na ní aktivně podílel, přehled bohužel nemáme. Možná by ale v této souvislosti bylo na místě vzpomenout například normalizačního úsilí nynějšího bodrého kronikáře a historika, pravidelného přispěvatele do Našich novin, tehdejšího zapáleného soudruha Miloslava Boušky ze Stružince, který aktivně prověřoval a kádroval ve slévárně na Novém Ransku. Změny ve vládě. Dne 28. ledna odstoupil ministerský předseda Ing. Oldřich Černík a předseda ÚRO Karel Poláček. Na jejich místa jmenováni Dr. Lubomír Štrougal a předsedou ÚRO Evžen Erban. Vyměněno z politických důvodů mnoho dalších vysokých úředníků a téměř všichni rektoři vysokých škol ... Za mnohem důležitější než národní tragedie a lámání charakterů byl ovšem ve Ždírci považován nedostatek vody: Citelný nedostatek vody projevil se tentokráte i ve Ždírci. Občas netekla z kohoutků voda, zvláště ve vyšších poschodích družstevních domů. Ani nedostatek uhlí nechtěl polevit [zpropadený nedostatek!]. Bytové družstvo bylo nuceno omezit dodávku teplé vody na 2 dny v týdnu ... Ke konci února ... velká vánice, polámáno a vyvráceno mnoho stromů v lesích. Sníh padal a padal, začátkem března snad celý metr. Nejely vlaky ani autobusy. Sněhu bylo 120-150 cm. Mnoho let již tolik sněhu nebylo. Nevydrželo mnoho seníků a kolen. Sníh pak ležel i do května. Nepřízeň živlů pokračovala pozdními květnovými mrazy a světovou katastrofou v peruánských Andách, kde při zemětřesném sesuvu pod Huascaranem byla zasypána městečka a vesnice, též naše 15 členná výprava horolezců vedená spisovatelem a novinářem Dr. Arnoštem Černíkem, zahynul zde i fotograf Vilém Heckel. Prvomájový průvod na zasněžené ždírecké hřiště byl i letos málo navštívený. Ale při oslavách 25. výročí osvobození sovětskou armádou byla už v Praze mezi Brežněvem a Husákem podepsána nová československo-sovětská smlouva o vzájemné bratrské pomoci a spolupráci. Na věčné časy ... Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a sobecky jednají. Přiznávám se, že mi Maďaři co zjevní nepřátelé jsou milejší než Rusové, kteří s jidášským políbením přicházejí –
nás vstrčiti do kapsy. Karel Havlíček Borovský, 1846 ... Leitmotiv sovětské politiky zůstával vždy stejný – davaj. Jan Filípek: Zpod šibenice do exilu. /20 Výstavba v obci se zaměřila na přípravu stavby mostu u Nového Ranska. Bude napřímena silnice z Nového Ranska na Pikulku, povede přes místo, kde stával kdysi „ostrolovský“ mlýn. Bude vybudován nový most přes Doubravku, za oběť padne alej starých stromů po bývalé hrázi u bývalé silnice ... Stavěna třetí řada rodinných domků vlevo od silnice směrem ke Kopaninám [Hamerská ulice]. Pro nedostatek materiálu a stoupající ceny je omezován počet stavebních povolení ... Začátkem prosince započato s asfaltováním trianglu od Pikulky k Lázničkovým. Silnice je zvýšena asi o 20 cm, asfalt nalit na kostkovou dlažbu. Rodinné domy: Bedřich Janda čp. 313, Karel Jeřábek čp. 318, Josef Šafránek čp. 320, Jiří Bláha čp. 332, Luboš Mühlfait čp. 340, Otto Havlík čp. 341 a Josef Trtík čp. 342. Požár vypukl při přestavbě čp. 43 Miloše Novotného. Plynovod. Vzápětí po posekání obilí začal Plynostav s rytím rýhy pro plynovod od Havlíčkova Brodu do Pardubic. Vede od Nového Ranska východně od Ždírce, pomine „Hatě“ ke Kohoutovu, Benátkům a dále ke Hlinsku a Pardubicím. Roury ocelové o průměru 60 cm svařovány na místě a položeny do výkopů ještě před příchodem zimy. Voda z Hamerské přehrady. Od Hamerské nádrže započato v letních měsících s pokládáním vodovodního potrubí do Havlíčkova Brodu. Před několika léty bylo odtud položeno potrubí pro Pardubice. Potrubí při velkém nedostatku vody pomůže prý Ždírci vodou z tohoto zdroje. Výnosy obilí: pšenice zimní 26 q, pšenice jarní 21,8, žito 17,6, ječmen 24,9, oves 21 q/ha. Brambory výnos kolem 200 q/ha. Sčítání obyvatelstva 30. 11. a 1. 12. v celé republice. Samotný Ždírec má 1198 obyvatel, s osadami pak 1819. Zrušení lesního závodu ve Ždírci v rámci šetření přes protesty, které byly bez výsledku. Ždírecká lesní oblast byla rozdělena mezi Nasavrky, Přibyslav a Poličku. Živnosti ve Ždírci. Jediný holič Bedřich Škarýd. Jindřich Jirásek u komunálu skončil a dělal hlídače v Plyšanu. Není tu krejčí, švec, truhlář, kovář, pekař. S rozbitým oknem se musí do Chotěboře. Jediná prodejna masa u Mühlfaitů, kde prodává Loubek z Radostína. Maso se dováží. Dva hostince – U nádraží a Láznička. Každý má dva dny v týdnu zavřeno. Potřeby pro domácnost u býv. Sotonů vede Josef Glanc, nedostačující prostory. Zelenina v býv. krámě u Kárníků, mléko a chléb u Jakešů. Samoobsluha potravin v býv. konzumu, pí Jeřábková. Látky u Zdražilů. Trafika není, prodej kuřiva v hostincích a některých obchodech. Obuv u pí Valíkové. Stavebniny v části býv. Homolkovy tkalcovny. Autosprávkárna skončila už před léty s odchodem Antonína Mísaře do důchodu. Benzínová pumpa u Mísařů dožívá. Kancelář Uhelných skladů v bývalém hospodářském družstvu, sklad na nádraží. Zimní příděl uhlí v tomto roce na domácnost 15 q [pětadvacet let po válce!]. Pošta a MNV v bývalém obecním domě, MNV včetně zasedací místnosti v poschodí. Vlaková pošta před řadou let zrušena, vše se odváží poštovními auty. Ordinace MUDr. Jeřábka včetně zubního technika v domě pí Němcové. Stanice VB v bývalé tkalcovně u Procházků. Slouží zde 8 členů, velitel s. Oulický ze Sobíňova [řečený „Šakal“]. Ve Ždírci není osobní ani nákladní autodoprava, není zde kapela ... Ať žije socialismus! – chtělo by se dodat.
20
- K tomu ještě dobová anekdota: Rus a Čech na stavbě ropovodu Družba najdou ve výkopu hroudu zlata. „Rozdělíme se,“ jásají. „Po bratski,“ navrhuje Rus. „Hovno po bratski – napůl!“
Spolky. Sportovní klub Tatran, který mimo sportovní činnosti pořádá nedělní odpolední čaje u Lázničků, ples v zimě a kácení máje a karneval v létě. Početný spolek zahrádkářů. Spolek chovatelů drobného hospodářského zvířectva „králíkáři“ nemá ještě tradici. Místní skupina ČSČK má okolo 100 členů, organizuje hlavně odběry krve. Mládežnická organizace SSM je v rozkladu. Má klubovnu v bývalé Vachkově cementárně. Požárníci pořádají jednou za rok ples, požáry v posledních létech téměř nejsou. Z politických stran účinně funguje pouze KSČ. Strany socialistická a lidová nejeví známky života. Ve Ždírci je i Rada žen. SRPŠ funguje dosti skrovně. Úmrtí. Dne 18. února zemřel náhle Josef Smíšek ve věku 60 let [bývalý textilní faktor z čp. 125]. Měl tu před léty výrobu žinilkových ručníků. O tři dny později zemřela Madla Podroužková. Dne 10. března zemřela Julie Danielová [68 let]. Dne 12. dubna zemřel po dlouholetém churavění Jan Dymáček [„korteš a vlajkař“ – viz předešlé části ždírecké historie]. V září pak zemřel ve věku 50 let František Fousek z Kohoutova. Konal různé příležitostné práce jako hrobníka a kopáče vodovodu a studní. Pohřby se odbývají z poloviny kremací v Pardubicích, ostatní na místní hřbitovy včetně Studence. Ve Ždírci v tomto roce zemřel též ve věku 76 let Jan Coufal z čp. 104. Polsko. V polovině. prosince došlo v Polsku ke zvýšení cen potravin a jiného zboží. V přístavech Gdaňsk a Gdyně vypukly proto nepokoje. Proti demonstrantům bylo použito zbraní a byly oběti na životech. Wladyslawa Gomulku vystřídal ve vedení polských komunistů Edward Gierek. /21 Jak komentuje tehdejší dění ve škole a v obci školní kronika? 10. - 14. 11. 1969 ředitel školy na exkursi do Karl-Marx-Stadtu v NDR. 15. 12. ve škole delegace z družebního okresu z Černigovské oblasti Ukrajiny. 13. 5. 1970 Na pamjať o poseščeniji školy v g. Ždirce. Nam očeň zděs vsje ponravilo. Poželajem vsjem uspěchov v dalnějšej rabotě i žizni. Žena a doč majora Fomina. Říjen 1970: Na dobrovolných směnách po vyučování při sběru brambor odpracováno celkem 3304 hodin. 28. 10. vzpomenuto 52. výročí vzniku ČSR. Téhož dne beseda s horníky. Listopad Oslava 53. výročí VŘSR na škole. 5. 11. kulturní vložka žáků na slavnostní členské schůzi KSČ. 12. - 14. 11. s. B. Mísař exkurze do OKD v Ostravě. 20. 11. ve škole beseda s příslušníky sovětské armády. Velmi zajímavé srovnání s kronikářskými zápisy z období po sovětské okupaci a z prvních let normalizace nabízí historické pojednání kronikáře Josefa Bílka sepsané v roce 1984, tedy v době, kdy už jeden z jeho synů žil v emigraci na Západě a druhý budoval svoji kariéru v Praze. Kronikář se v roce 1984 zúčastnil III. celostátní soutěže kronikářů národních výborů se svými dějinami Ždírce zaměřenými zvláště na brigádnickou činnost, která byla tehdy převážnou a často jedinou možností dalšího rozvoje 21
- V prosinci 1970 došlo ke krvavému střetu armády s dělníky v Gdaňsku a dalších pobaltských městech, při němž bylo zabito několik desítek dělníků. To vedlo ke Gomulkově rezignaci. Oficiálním důvodem byly jeho zdravotní potíže. Do čela strany se dostal Edward Gierek a napětí kolem Gomułky se stupňovalo, až byl donucen odejít do důchodu.
obcí a měst. (Uveřejněno ve III. dílu Ždírecké kroniky, na stranách 302-327). Z této jeho práce vyjímám část týkající se období kolem roku 1970: Uběhlo 10, ještě jednou 10 a ještě nějaká léta, možno celé čtvrtstoletí. Dorostli lidé, kteří již válkou neprošli nebo její hrůzy nepamatují. Zčásti našli již podmínky pro lepší život připraveny. /22 Nevědí již, co je to hlad a nemožnost úniku z bídy. Dostupnost nových hodnot a vymožeností stala se samozřejmostí téměř pro každého. [Skutečně pro každého?] Přestali jsme znáti pojem bídy o práci či nezaměstnanost samu. Cesta vpřed zdá se snadná, bez velkých zábran. V samotné vesnici dostal se k demolici poslední dřevěný domek a jen málo je těch, které pamatují minulé století. Nepotkáme tu již hejno husí a místo chlévka pro kozu vyrostla garáž. Potok vnutili jsme do žlabů a rour, cesty polili asfaltem, takže si ani boty neumažeme. Chrastí již babičky z lesa nedonášejí, hlídají vnoučata, televizor a nanejvýš pletou líbivý svetřík. Jde jen o to, abychom dovedli všichni, jak tu jsme, v pohodě života být šťastnější a lepší, abychom si tuto pohodu udrželi [o jaké pohodě může tu být řeč ve stínu bdělé StB a jejích donášečů?] a nestali se vlkovi vlkem. Ne všude můžeme kvítka našich luk nahradit honosnými vyšlechtěnými květy a denní chléb s kůrkou a bramboru našich polí vyřadit z jídelníčku. Trpěl by tím i náš chrup a bezzubost neměla by být převládající vlastností ... Pozoruhodné srovnání s tím, co pan Bílek napsal v roce 1968. Cožpak už zapomněl, jak se omlouval za svoje zápisy z padesátých let a jak se za ně styděl? Viz strany 43-44 III. dílu kroniky: „Je mi dnes velmi trapně při čtení řádků napsaných před 20 léty!“ (Viz též 13. část této Historie, kapitola Procitnutí ze snu.) Smutné ovoce důsledného normalizačního úsilí vládnoucího režimu, kdy se opět nesměla psát pravda. Pokračování.
22
- Zčásti by ale měli této poválečné generaci nakopat zadek, do jakého svrabu je zavedla, jak jsme zaostali za vyspělým světem a jak jsme promrhali schopnosti našeho národa. A ještě to vydáváme za úspěch.
