AGROKROM AGROKROM AGROKROM
12. Konzervace a skladování píce Doc. Ing. Jaromír Šantrůček, CSc.
Technologické postupy konzervace a skladování objemných krmiv jsou nedílnou součástí intenzifikace výroby píce, chovu skotu. Po řadu desetiletí se snažíme co nejvíce přiblížit využitím genetického potenciálu hospodářských zvířat hranici co nejvyšší užitkovosti. Krmení „zelené píce“ se pak mnohdy stává přítěží. Na výsledné užitkovosti skotu se z více než 70% podílí správná výživa zvířete, funkce jeho předžaludků. Čím více se blížíme naplnění těchto cílů, tím více je skot citlivý na změny v chemickém složení krmné dávky. Čerstvá píce se neustále mění svojí kvalitou, chutností. Krmná hodnota konzervované píce je však nižší, než výchozí biomasy, vedle toho dochází ke ztrátám na hmotě objemných krmiv a živinového složení. Konzervace velmi významně ovlivňuje produkční účinnost objemných krmiv (koncentraci energie, obsah hlavních živin a specificky účinných látek, dietetické vlastnosti, chutnost a stravitelnost píce). Produkční účinnost objemných krmiv, výše ztrát v průběhu konzervace závisejí především od způsobu konzervace, používané technologie, dodržení technologické kázně a uplatnění nejnovějších poznatků. Podle řady zjištění činí ztráty v celém komplexu výroby objemných krmiv až po skladování přibližně 28 %, v extrémních případech až 50 % i více. Zařazování nekvalitní konzervované píce do krmných dávek hospodářských zvířat výrazně snižuje užitkovost, vzrůstají nároky na jadrná krmiva a negativně je ovlivňován zdravotní stav. Vysoké ztráty živin při konzervaci píce vytvářejí potřebu rozšiřování pěstebních ploch pícnin, zvyšují nákladovost výroby. Proto je využití všech možností moderních způsobů konzervace a skladování objemných krmiv právem považováno za prvořadý úkol v intenzifikaci krmivové základny. V klimatických podmínkách ČR (v závislosti na tom, jedná-li se o výše položené oblasti, či nížinné) je pro zabezpečení chodu živočišné výroby potřebné více než polovinu vyprodukované píce konzervovat (asi 70%), z nich 50 - 60% silážovat nebo senážovat a z 10 - 20% vyrábět seno. Horkovzdušné sušení (max. 1% píce), jehož komponenty se používají do různých krmných směsí, je v budoucnu závislé na dalším rozvoji vědeckotechnického pokroku a ekonomických hlediscích. Pro vysokoužitkový skot je však třeba zabezpečit celoroční vyrovnanou krmnou dávku, složenou z velmi kvalitních konzervovaných pícnin, jadrných krmiv ad. O jednotlivých způsobech konzervace, které zvolíme, rozhoduje velkou měrou počasí v době sklizně pícnin. Také zvyšující se výnosy krmných plodin si vynucují změnu technologií sklizně. Samochodné žací mačkače o velkém záběru, používané již desetiletí, které shromažďují píci výnosných porostů do úzkých řádků, aniž by bez použití obracečů dobře prosýchala, již plně nevyhovují ani z hlediska pořizovacích, ani provozních nákladů. Po řadu let bylo také bez větších úspěchů zkoušeno použití samochodných briketovacích lisů. Svinovače obřích balíků často kombinované s vhodnými aplikátory konzervačních přípravků doznaly především v malovýrobě většího uplatnění. Samotné předsoušení pícních porostů „na stojato“ vhodnými desikanty zatím naráží na dosud neuspokojivě vyřešenou problematiku všestranně, ale z hlediska biosféry především nezávadně použitelného desikačního prostředku. Velký rozmach horkovzdušného sušárenství především v 70-tých letech částečně plnil úlohu substituce nedostatkového a tehdy dražšího jadrného krmiva než úsušků. Fosilní energie vynaložená na horkovzdušné sušení však činí přibližně 2 - 2,5-násobek energetické hodnoty píce, zatímco v procesu silážování a senážování byla vždy energetická bilance jednoznačně ve prospěch těchto levnějších technologií (1 : 20 - 30). Některé ostatní technologické postupy konzervace píce však nelze zcela „zprůmyslnit“ a oddělit od působení slunečního záření a světla. Zatímco čerstvá, zelená píce
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
obsahuje pouze nepatrné množství vitaminu D, je třeba pro aktivaci provitaminu a vznik vitaminu D v 1. fázi zavadání píce při výrobě sena působení slunečního záření. I přes možnou fortifikaci píce vitamíny proto nelze ani z biologického hlediska, tím více z ekonomického, vyrábět seno zcela s vyloučením přírodních vlivů. Závislost způsobu výroby a vhodné konzervace píce je tedy záležitostí polyfaktoriálně ovlivněnou člověkem, společností, úrovní jejího poznání a možnostmi, přírodními podmínkami včetně počasí v době sklizně a především požadavky konzumenta hospodářských zvířat. Jedním z důležitých momentů získávání kvalitní konzervované píce je vyřešení výroby sena, které je významným komponentem krmných dávek především u telat. Ve světě je mnoho chovů, kde se seno vůbec nevyrábí. Dosahovaná dojivost nad 7 tisíc kg mléka dosvědčuje, že se nejedná o nouzová opatření. Na výrobu sena je nutné pohlížet ze dvou hledisek - ekonomického a dietetického. Pokud nemůžeme vyrobit kvalitní siláže o vyšší sušině nebo v letním období krmíme velmi mladou čerstvou píci, má přídavek sena své opodstatnění. Seno se také vhodně uplatní ve výživě telat do 6 měsíců, je předpokladem jejich dobrého zdravotního stavu. V krmné dávce na sucho stojících dojnic je vhodné, ale není nezbytné, pokud máme k dispozici kvalitní siláže z pícnin o vyšší sušině. Přirozené sušení píce pomocí slunce je jedním z nejstarších a za příznivých klimatických podmínek nejlevnějších způsobů její konzervace, i když organizačně nejnáročnější. Za nepříznivého počasí v důsledku zvýšené pracnosti, ztrát živin a celkového snížení kvality finálního produktu je však velmi nákladné a nejméně efektivní. Píci lze při výrobě sena sušit na pokose až do úplného usušení (skladovací vlhkost menší než 15% zajišťuje bezpečné skladování bez výraznějšího zhoršování krmné hodnoty sena), dosoušet a skladovat v halových mechanizovaných nebo věžových senících. Nejstarší způsob konzervace - tradiční výroba sena sušením na pokose až do konstantní sušiny, přežívá z dob zemědělské malovýroby. Přirozený způsob sušení na pokose se provádí především u travních porostů. Probíhá ve dvou hlavních fázích. První z nich je zavadání, kdy dochází k výdeji tzv. volné vody v důsledku průduchové a kutikulární transpirace a k odpařování z porušeného povrchu rostlinných orgánů. Trvá až do odumření rostlin, což je u jetelovin při poklesu obsahu vody na 60 - 65%, u trav 45 - 55%. V této fázi vznikají energetické ztráty dýcháním, které postihují hlavně lehce využitelné frakce sacharidového komplexu. Ve 2. až 3. dnu zavadání posečená píce postupně odumírá. U odumřelé píce mohou vznikat ztráty vyluhováním (vodorozpustné živiny a vitamíny). Dále dochází ke ztrátám, které jsou vyvolány mikrobiální činností. Druhá fáze dosušování začíná po odumření rostlin. Obsah vody se snižuje pouze fyzikálním výparem. Ztráty vznikající odrolem jemnějších částí rostlin závisí na morfologické stavbě nadzemních orgánů. Nejvyšší jsou u jetelovin 15 - 35% z jejich celkové hmotnosti, k menším ztrátám dochází u trav (5%). Během sušení se mění i vitamínová hodnota. Vitamíny B a C se sušením píce na slunci ničí a při deštivém počasí snadno vyluhují. Provitamín A-betakaroten se slunečním zářením ničí oxidací. Obsah vitamínu D se naopak při sušení na slunci zvyšuje. Z hlediska vysokého rizika znehodnocení píce nepříznivým počasím v průběhu sušení dochází celkově k neúměrně velkým ztrátám na živinách (v průměru 7% denně). Malovýrobní klasické kopení sena přes noc (zvýšení teploty, fermentace, uvolnění pevněji vázané vody, ochrana před rosou a vodními srážkami) již není vzhledem k vysoké pracnosti možné. Sklizeň polozavadlé píce o průměrné sušině 70 - 80% a její svinování do obřích balíků (nebo lisování) za současné aplikace konzervačních přípravků byla s úspěchem ověřena a zavedena především na víceletých pícninách v nižších, srážkově chudších a teplejších oblastech. Ztráty při sušení píce, zejména ve fázi dosušování jsou značné. Proto vývoj způsobů sušení píce směřuje ke zkrácení období od posečení do dosažení skladovací vlhkosti a ke
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
snížení závislosti sušení na povětrnostních podmínkách, zvláště ve fázi dosušování. V senících se dosouší píce s obsahem 50 - 70% sušiny. Na rozdíl od procesu zavadání píce je třeba co nejrychleji odstranit pevněji vázanou vodu prouděním vzduchu, nižší relativní vlhkostí, průchodem v dosoušené vrstvě. Význam aktivní ventilace dosoušené píce nespočívá pouze v odnímání vody (přibližně 1,0 - 1,25 g.m-3 vzduchu), ale i ve snížení teploty sušeného materiálu. Kvůli možnému samovznícení hmoty (zuhelnatělá ložiska zplodiny nedokonalého hoření - otevřený oheň) je nezbytné sledovat teploty sušené píce na místech určených požárními předpisy. Dochází-li u sena s vyšším obsahem vody v důsledku málo intenzívního dosoušení k vysokému zahřívání, dosahují ztráty 20 a více %. Činností mikroorganismů (plísní, mezofilních a termofilních bakterií) se zvyšuje teplota sena. Jejich optimum je v rozpětí 3065o C. Plísně kromě tvorby toxinů, jež zanechávají v píci a následné zahřívání výrazně snižují stravitelnost sušiny a ostatních živin. Tyto ztráty jsou úměrné obsahu vlhkosti nad 20 %. Bylo zjištěno, že nutriční hodnota se sníží, jestliže se seno zahřeje na 33-65o C a více na dobu delší než 12 hodin. Proto dojde-li v seně k rozsáhlejšímu zahřívání, bílkoviny a cukry spolu vzájemně reagují za vzniku nestravitelných produktů Millardovy reakce. Seno, v němž proběhly tyto změny má extrémně nízkou stravitelnost a malou výživnou hodnotu. Pokles stravitelnosti zejména N-látek je závislý na teplotě. Při zvýšení teploty na 45-60o C je pokles stravitelnosti 10-30%, při teplotě 60-70o C je pokles 30-80%. Současně dochází ke zhoršení chutnosti a dietetické hodnoty sena. Rozsah nutričního zhoršení závisí především na době trvání, zvýšení teploty, obsahu sušiny a hodnotě pH.Vedle nutričních vlivů mohou vést pochody samozahřívání až ke vznícení uskladněného sena. Zvýšení teploty nad 60 oC signalizuje možné samovznícení. Rychlého ochlazení lze dosáhnout např. aplikací čpavku (ověřují se další přípravky) do proudu nasávaného vzduchu ventilátory, nebo zastavení ventilace a přeložení hmoty. Při naskladňování se hmota určená k sušení ukládá po vrstvách (1 - 2 m) vždy po úplném dosušení předchozí, nebo se překládá do jiné části. Výška naskladněných vrstev v halových senících (obvykle nepořezaná píce) činí u již postavených typů cca 6 m podle konstrukce staveb (skladovací prostor do 8.000 m3), ve věžových senících 12 - 15 m (řezanka píce 100 - 150 mm, objem uložené hmoty do 2.000 m3). Na 1 výkonný ventilátor halového seníku připadá roštová podlaha o výměře 80 - 120 m2 (železobeton, železniční pražce a pod.). Ventilátory (v počtu 8, 10 až 12 kusů) jsou umístěny většinou na jižní nebo jihovýchodní straně staveb z důvodu nasávání suššího teplejšího vzduchu. V případě rovnovážné relativní vlhkosti nasávaného vzduchu a vlhkosti sušené píce používáme temperování. Zdokonalené, tzv. solární seníky dosoušejí za použití předehřátého vzduchu vedeného ze střešního pláště stavby. Náklady na zařízení pro využití solární energie však zvyšují cenu stavby asi o 20 - 25 %, návratnost zvýšených investic je 5 - 7 let. Pro malovýrobu mohou být seníky mnohem menší, upraveny z adaptovaných staveb k dosoušení a skladování sena. Rychlá manipulace s pící (traktorový nakladač, stohař, portálový jeřáb) je jedním z předpokladů, že za příznivých podmínek proběhne dosušení během 4 - 6 dnů v závislosti na vlhkosti materiálu. Tak lze nejdéle za týden ukončit výrobu sena včetně 1. fáze zavadání na pokose. Potřeba lidské práce je v průměru 0,61 hod. na 1 t píce. Mechanizované halové seníky jsou poměrně mladou technologií (polovina 70. let), jsou konstrukčně různě řešeny (ocelokolny nebo adaptované stavby), vybavované automatikou (zapínání ventilátorů v závislosti na vlhkosti píce a teplotě - požární signalizace). Byly v každém větším podniku, jehož zaměřením a specializací je chov skotu, odchov mladého dobytka. Zastřešené stavby kruhového půdorysu s perforovaným pláštěm (azbest, pletivo, příp. trámky) umožňují dosušit a skladovat až 300 t suché píce. Tyto věžové seníky (první uvedeny do provozu koncem 60. let) vybavené horním plněním za pomoci otáčecích se
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
ramen a paprskových rozrovnavačů - vybíračů, se středovou šachtou (2,5 - 3 m) a posuvným pístem (většinou umělá hmota), nelze naplnit řezankou píce s vlhkostí 45 - 50% najednou, ale po částech (5 - 6 m). Důvodem je slehávání a utlačování spodní vrstvy píce a špatného pronikání vháněného vzduchu. Středová šachta po vytažení pístu slouží pro vyskladnění sena. Věžové seníky vybavené automatikou umožňují chod v předem programovaném režimu včetně vybírání hmoty, představují technologii výroby sena s nejnižší spotřebou lidské práce (0,03 hod. na 1 t sena) a umožňují téměř plně mechanizovaný proces až po zkrmování. Byly postaveny kombinace několika věžových seníků se silážními věžemi. Výhody dosoušení sena v mechanizovaných senících jsou z biologického hlediska v rychlém dosoušení hmoty (nižší závislost na počasí), menších ztrátách na živinách v procesu sušení, minimálním odrolu lístků u jetelovin, bezpečném a vhodném skladování sena (vyšší obsah biologicky aktivních látek, menší izomerizace aktivních forem). Dosoušení sena ve stozích se středovým vzduchovým kanálem do něhož se vhání z obou stran vzduch lze dnes použít pouze jako nouzové opatření v sušších oblastech. Podstatou horkovzdušného sušení píce je působení horkých spalin topného média a vzduchu o teplotách do 1000 0C na čerstvou píci a její rychlá dehydratace na obsah sušiny 10 - 12% při výstupní teplotě vzduchu 70 - 100 0C. Předností této technologie jsou nejnižší ztráty na živinách a biologicky aktivních látkách (7 - 8%). Doba sklizně je méně závislá na počasí než u ostatních způsobů konzervace. Úsušek (moučka nebo granule) mají kvalitativně charakter koncentrovaného krmiva. Výroba úsušků je technologicky detailně propracována a průmyslově vyřešena. K nevýhodám patří vysoké investiční a provozní náklady spojené se stavbou a chodem zařízení. Technologický proces třísměnného nepřetržitého provozu klade vysoké nároky na zabezpečení dostatku vhodných pícnin (min. 15 % sušiny, 14 % NL, koef. stravitelnosti 70%) a organizaci sklizně (období sklizně 1 druhu pícniny min. 6 dnů, plynulý přísun hmoty, dostatečná zásoba píce pro noční provoz a pod.). Prostoje sušáren činily v 70. a 80. letech v přepočtu na každou z nich za 7 měsíců nepřetržitého provozu v průměru 1600 hodin z důvodů nepřízně počasí, poruch sušáren, nedostatku píce k sušení, výpadků elektrické energie a nedostatku plynu. Několik různých typů sušáren zprovozněných koncem 60. let během velmi krátké doby a dobré zkušenosti s nimi otevřely cestu bouřlivého rozvoje tohoto odvětví začátkem 70. let až po omezení a zastavení výstavby nových sušáren v 80-tých letech (energetické nároky). Předpokládaná výroba horkovzdušných úsušků (700 tis. t ročně) činila na počátku 2. poloviny 80-tých let přibližně polovinu kapacit sušárenských zařízení. Při stanovení potřeby plochy pícních porostů pro plynulé zásobování sušáren se počítá pro typy BS 6 se 150 - 300 ha, pro BS 18 se 450 - 900 ha. Přitom bylo třeba respektovat rajonizaci a maximální přípustný podíl pěstovaných plodin v osevních postupech, vhodnost výběru pícnin, včetně rezervních ploch (hlavně vojtěška, bob, kukuřice) a organizačně-technické podmínky provozu sušáren. Při stanovení hodinové výroby úsušků bylo počítáno s průměrnou provozní evaporační kapacitou 2000 kg vody (BS 6) až 3100 kg vody za hodinu (BS 18). Podmínkou úspěšného sušení je délka řezanky píce do 3 cm (80 %) a 3 - 10 cm (20 %). Hlavním úkolem, který se intenzívně řeší jsou cesty úspor energie na úroveň nižší než 2,5 MJ.kg-1 úsušku (normovaná spotřeba činí přibližně 3,1 MJ.kg-1). Je možné využít zavadání píce na pokose na 25 - 35 % sušiny (nemělo by trvat déle než 24 hodin), přistoupit k předlisování píce - mechanická dehydratace na vhodných linkách (např. v 80. letech vyráběná FZ 6 - RND Ejpovice) s následným přídavkem šťáv do krmné dávky hospodářských zvířat. Lze také využít konstrukčních úprav stávajících zařízení (vyšší automatizace spalování včetně využití výpočetní techniky, recirkulace odpadního tepla, montáže homogenizátorů píce a pod.). Využití tohoto způsobu konzervace píce bude v dalším období závislá na technicko-ekonomických podmínkách a způsobech racionálního využití produktů horkovzdušného sušení. V budoucnu se počítá částečně i s využitím
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
nízkoteplotního sušení pícnin z alternativních zdrojů („odpadní“ teplo z přečerpávacích stanic, tranzitních plynovodů, jaderných elektráren, sluneční energie apod.). Silážování a senážování píce je konzervování čerstvé až silně zavadlé píce v anaerobním prostředí s pH 3,8 - 5,2. Správné zhutnění krátké řezanky píce v silážním prostoru (silážní žlaby, věže) spolu s omezením výměny plynů mezi atmosférou a silážní hmotou musí vést spolu s produkcí CO2 (vyprodukován respirací píce a mikrobiální činností) k vytvoření anaerobního prostředí a kvalitativně zdařilým silážím. Konzervovaná píce je stabilizována kyselinou mléčnou - produktem mléčného kvašení sacharidové složky píce nebo dodaných přídavků, případně pomocí chemických přísad. Bakterie mléčného kvašení jsou v malém počtu (1 : 50.000) součástí epifytní mikroflóry, proto je třeba vytvořit vhodné podmínky pro jejich rozvoj (nejlépe probíhá při pH 3,5 - 4 za nepřístupu vzduchu a teplotě 20 - 35 0C). Silážovatelnost píce (obtížná je u jetelovin a mladých travních porostů) je závislá na správně zvoleném a rychle provedeném technologickém postupu, druhovém zastoupení epifytní mikroflóry, botanickém složení a vegetačním stádiu druhů, koncentraci dusíkatých látek v konzervované píci, pufrační schopnosti, koncentraci alkalických popelovin a obsahu jednoduchých cukrů (polysacharidy jsou využívány až po enzymatickém rozkladu), obsahu sušiny v rostlinné hmotě. Podle obsahu sušiny silážované hmoty rozlišujeme tyto metody. Silážování čerstvé píce s obsahem sušiny 18 - 25%, které je spojeno s vysokými ztrátami ( 20 - 35%). Ke stabilizaci siláže z čerstvé píce je nutné nižší pH 3,8 - 4,2. Vyrobená siláž je kyselejší a její příjem skotem je nižší bez konzervačních přídavků můžeme takto konzervovat pouze silážní kukuřici. V případě nepříznivých klimatických podmínek, kdy je nebezpečí přestárnutí píce můžeme za současného přídavku konzervačních látek silážovat i jiné pícniny. Silážování zavadlé píce s vyšším obsahem sušiny (28 - 40%) má řadu předností. Ztráty jsou zde menší než v předchozím případě (obvykle 18 - 20%), nedochází k odtokům silážních šťáv a k dostatečné konzervaci postačuje pH 4,3 - 4,5. Siláž je chutnější a zvířata ji přijímají ve větším množství. Aplikace konzervačních prostředků se doporučuje především u bílkovinné píce. Silážování zavadlé píce je v současné době nejrozšířenější metoda. Senážování píce je konzervace o nejvyšší sušině (40 - 50%). Ztráty zde jsou nejnižší (12 - 15%) a pH u kvalitní hotové senáže dosahuje hodnot 4,9 - 5,2. U tohoto způsobu odpadá potřeba zhutňování a píce ve věžích se slehává vlastním tlakem. Byla vyvinuta celá řada typů věžových sil různé konstrukce (kovové, betonové, dřevěné). Všechny tyto ukazatele můžeme ovlivnit výběrem plodin a správně provedeným postupem konzervace včetně přídavků konzervačních látek podle metodik, povolených a uváděných na trh (přibližně 40 druhů) pod různými komerčními názvy. Silážovatelnost píce je tím lepší, čím vyšší je obsah sacharidů a širší jejich poměr ke tlumivé kapacitě. Vysoký obsah sacharidů především u krmných okopanin představuje vyšší pravděpodobnost alkoholového kvašení, případně i octového. Silážovatelnost píce je v nepřímé závislosti k obsahu proteinu. Při rozkladu bílkovin uvolňovaný NH3 neutralizuje část kyseliny mléčné. Při silážování může negativně působit i alkalita minerálních látek obsažených v píci, znečištění zeminou. Při nízkém obsahu sušiny (přibližně pod 17 %) mají siláže téměř vždy nízkou kvalitu. Vyšší obsah sušiny 30 - 40 % (i více) umožňuje silážovat (senážovat i hůře konzervovatelné bílkovinné nebo polobílkovinné pícniny. Při sušině píce 20% je kritická hodnota pH stability siláží 4,2; dosáhne-li sušiny 25%, je pH 4,3; 30% ph 4,4; 35% pH 4,6; 40% pH 4,8; 45-50% pH 5,0. Platí podmínka, že čím je vyšší sušina silážované hmoty, o to intenzivněji se musí dusat. Ukazatelem nedostatečného dusání, zejména píce o vyšší sušině, je silné zvýšení teplot nad 40° C, snižuje se stabilita siláže v průběhu skladování i její kvalita po vyskladnění. O úspěchu silážování rozhoduje délka řezanky. Čím je vyšší sušina, tím musí být řezanka kratší, aby došlo k účinnému stlačení hmoty a vytěsnění vzduchu, narušení stébel,
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
zejména v oblasti kolének, a zrna (při sušině píce 20 - 25% do 130 mm, 25 - 30% do 80 mm, nad 30% sušiny do 20 mm). Maximální délku řezanky do 25mm je nutné dodržet při ukládání píce do věží, kde se vlastní tíží slehává. Pro senážování z hlediska plodin platí, že délka řezanky by měla být pro zavadlé trávy do 30 mm, pro zavadlý jetel a vojtěšku do 20 mm, kukuřici v pokročilé mléčně-voskové zralosti nejlépe 7-10 mm, obiloviny v těstovité zralosti 4-7 mm. Tyto zásady platí obzvláště u sklizně obilovin na siláž ve fázi mléčně-voskové zralosti. Používají se sklízecí řezačky s mikrodrtiči, např. Class-Jaguar 690, SPS 35 (37) s vícenožovým bubnem a drhlíkovou vložkou BDD-191 a řada dalších typů, např. u ječmene, který poskytuje kvalitnější píci, má o 4 - 5% méně vlákniny než oves. V optimálním termínu ke konzervaci (trvá u ječmenů 5 - 7 dnů) v těstovité konzistenci zrna začínají mírně žloutnout stébla, kolénka jsou zelená. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při délce řezanky do 5 mm. Výkon řezaček je přibližně 1,2 - 2 ha.hod-1 při průměrné spotřebě nafty asi 30 l.ha1 . Silážní oves přednostně sklízíme přímo, bez zavadání, je-li jeho sušina v rozmezí 25 30%. V případě nižšího obsahu sušiny v mléčně-voskové zralosti je potřebné zvýšit její obsah krátkodobým zavadáním. Je bezpodmínečně nutné, aby sklizeň a naskladňování při metodě konzervace SD (silážovaná drť, dříve GPS), proběhlo rychle, bez prostojů, alespoň ve dvousměnném provozu do 3 - 4 dnů. To platí jak pro věžová sila, tak i silážní žlaby. Silážní věže je třeba první den naplnit do poloviny, zbytek nejdéle do 4 dnů a věž uzavřít. Rychlá manipulace s pící je obyčejně vyřešena rotačním vkladačem RV-80 k metači píce a rozrovnávačem - vybíračem píce RVSV-150. Siláž - senáž ve věžích (sušina 30 - 50 %) si udržuje příznivou teplotu vlivem dobré izolace píce s vyšší sušinou i sekundární fermentací až do zkrmování (10 - 15 oC). Pouze při venkovní teplotě pod -15 oC na návětrné straně pláště věže zmrzá konzervovaná píce do 0,1 - 0,2 m po obvodě, což však nečiní technologické potíže. Automatizace veškerých operací klade vyšší nároky na obsluhu, údržbu a dodržování technologické kázně při naskladňování materiálu. K rozhrnování v silážních žlabech se používají pásové a těžké kolové traktory, ke zhutňování hmoty válce i speciálně zhotovená zařízení např. ze železničních kol. U velkokapacitních žlabů, u nichž naplnění vyžaduje delší dobu nebo jen při částečném využití jeho kapacity, je účelné naskladňovat žlab v šikmých vrstvách od jedné strany s postupným uzavíráním zaplněné části. Zamezení přístupu vzduchu je nutné pro období fermentace i skladování siláže. Rychlé zakrytí fólií z PVC, která přesahuje okraje žlabu, zabraňuje zatékání dešťové vody do konzervované píce. Osvědčuje se její souvislé překrytí silničními panely nebo jiné způsoby zatížení a tepelné izolace (lisovaná sláma, zemina). Odkryté vrstvy siláží rychle oxidují, proto denní odběr vrstvy (především v letním období) by měl činit při použití frézového vybírače minimálně 0,5 m. Při zkrmování siláží-senáží je zapotřebí dbát na co nejkratší dobu mezi odběrem hmoty siláže a dopravou do žlabu. Siláže s velkým množstvím pohotové energie (zrna) ji při delším meziskladování rychle uvolňují ve formě tepla a dochází i k oxidaci kyselin. Maximální doba meziskladování by měla být u siláží (senáží) v letním období do 2 hodin, v přechodném do 5 a v zimním období do 12 hodin. Při silážování včetně meziskladování je nutné dbát, aby píce nebyla znečištěna zeminou (ovlivnění průběhu fermentace, poruchy trávení, pokles užitkovosti, technologické problémy při zpracování mléka). Také nežádoucí nadměrný odtok silážních šťáv na počátku silážování (nízká sušina píce) lze zmírnit prokládáním silážované hmoty tenkými vrstvami řezané slámy v hmotnostním podílu 3 - 7 % u kukuřice, obdobně i při silážování skrojků cukrovky (1 kg slámy váže až 2 - 3 kg šťáv). Čerstvé i konzervované šťávy lze dobře zhodnotit při výrobě slamáže (1 díl pořezané slámy + 1,5 - 2 díly šťávy) nebo je využívat přímo ve výživě přežvýkavců (max. u dojnic 2 litry na 100 kg ž.h., ve výkrmu 4 litry), nebo u prasat (max. 6 7 litrů na kus a den při váze nad 35 kg). Silážní prostory a zásobní jímky musejí být kvůli nežádoucímu odtoku silážních šťáv dobře utěsněny a natřeny některou z vhodných
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
izolačních hmot (zooveterinárně odzkoušenou), odolávající abrazivnímu působení silážních šťáv (např. Estedien). Povrchové silážní žlaby s obvodovou štěrbinou při dnu obvodových stěn - typ A, svým provedením znemožňují nekontrolovatelný odtok šťáv a kontaminaci podzemních vod, dobře se naskladňují, vybírají i udržují. V současné době nabývají na významu pracovní postupy senážování píce do fólie v balících pravoúhlého typu a válcových. Výhoda tohoto způsobu vhodného především pro menší farmy je v tom, že nemusíme budovat senážní žlaby nebo věže, nemáme problémy s únikem šťáv do vodotečí a jiných vodárenských zdrojů. Tento pracovní postup sklizně je nutné doplnit obalováním balíků fólií. Stroje na obalování pracují na principu ovíjení fólie, která se buď odvíjí z role nebo je pohyblivým ramenem ovíjena kolem balíku, který se otáčí. Existují stroje umožňující obalování hranatých balíků. Pro ně byla vyvinuta technologie senážování ve stozích, kde pod fólií za nepřístupu vzduchu probíhá proces fermentace pícnin. Pro správné uložení hranatých balíků je doporučován speciální adaptér (kleště) pro manipulaci s více balíky současně. Sušina materiálu pro silážování - senážování je doporučována od 20 do 40%. Podmínkou kvalitního obalení i založení stohu je zahraniční fólie, která znevýhodňuje ekonomiku konzervace. Pokud dojde v povrchových vrstvách vlivem přístupu vzduchu pod fólií k výskytu plísní, znamená to znehodnocení veškeré hmoty, neboť zasaženou vrstvu nelze od zdánlivě dobrého materiálu bezpečně oddělit. Jiný postup - systém silážování do válcového dlouhého plastového vaku se zakládá na použití podávacího zařízení, které kromě stlačení píce provádí zároveň i její částečné mechanické narušení, případně aplikaci konzervačních látek a automaticky toto krmivo posouvá do plastového vaku dále a tím snižuje na minimum obsah vzdušného kyslíku u silážované píce. Tato technologie je hlavně vhodné pro střední velikost farem a pro ty zemědělské podniky, které nedisponují silážními žlaby. Je to technologie, která je z hlediska silážované hmoty mezistupněm mezi silážováním do žlabů a do obalovaných balíků. Při technologii silážování do vaků je píce tlačena do rukávců o délce do 60 m o průměru až 2,3 m o kapacitě do 200 tun. Pro porovnání u středně velkého žlabu, běžně používaného, je kapacita asi 2000 tun. Použitý plastický materiál může být až třívrstvý a často vykazuje značnou mechanickou odolnost do 10 MPa. Plastické rukávce se vyznačují většinou absolutní nepropustností světla a vzduchu, maximální odolností vůči ultrafialovým paprskům a jsou odolné proti organickým kyselinám. Měrná hmotnost siláže je velmi vysoká a tvoří průměrně téměř dvojnásobek hodnot získaných při použití technologie obalovaných balíků. Silážování prováděné pomocí plastových vaků nevyžadují povolení, ani investice na vybudování stabilních staveb určených k uskladnění konzervované píce. Velký klad je nutné vidět v tom, že píce je po zhutnění ihned hermeticky uzavřena. Jednou z nejdůležitějších otázek, které budou zásadně ovlivňovat v budoucnu rozšíření této technologie do široké praxe jsou náklady spojené s konzervací a uskladněním píce, ale také porovnání s technologií sklizně do kulatých nebo hranatých obalovaných balíků. Dobře zvládnutý racionální způsob konzervace vypěstované hmoty vede k zabezpečení dostatku kvalitní a zároveň chutné píce, která by měla být v dostatečném množství obsažena ve vyrovnaných krmných dávkách nejen v zimním, ale i letním krmném období. Při rozhodování o způsobu konzervace se nelze zaměřit pouze na jednu metodu. Uplatňují se především podle konkrétních podmínek podniku, stavu porostu a průběhu počasí. Musíme mít vždy na paměti, že pro efektivní zhodnocení konzervované píce je však třeba udržovat na dobré celkové úrovni chov skotu, což nejlépe vyjadřuje dosahovaná užitkovost.
AGROKROM AGROKROM AGROKROM
Zdroj informací:
Pícninářství Česká zemědělská univerzita v Praze
