Agentury PREZIDENT SNŮ Respekt | 7.4.2015 | Rubrika: Téma | Strana: 52 | Téma: Agentury
Překvapivé zvolení Andreje Kisky slovenským prezidentem vyvolalo před rokem okamžitě otázku, jak se tento byznysmen a filantrop bez politických zkušeností zhostí své role. Zatím mnohé nasvědčuje tomu, že slovenští voliči měli šťastnou ruku a že samotný Kiska je odhodlán vyšlapat si v této funkci "cestu do nebe". yl to nabitý den. Ráno hodil do koše pozvání na vojenskou slávu v Moskvě a otočil tak kormidlem nejvyšší politiky, odpoledne dřepěl mezi romskými dětmi v zapadlé vesnici na dalekém východě Slovenska a večer plamenně přednášel ve školní jídelně obyvatelům Bardejova, kteří si přišli poslechnout jeho výzvu ke správnému a úspěšnému žití. Teď sedí v měkkém křesle vyhlášené bardejovské restaurace a na otázku, co chce po sobě zanechat, až skončí ve funkci, říká: "Byl bych moc rád, kdyby si mě lidé zapamatovali jako člověka, který se držel zásad slušnosti a morálky a který udělal vše pro to, aby se Slovensko posunulo vpřed." Jakkoli banálně tato věta zní, je ozvláštněna příběhem muže, jenž ji vyřkl. Teprve před rokem byl zvolen do čela státu a i pro ty jeho občany, kteří si jej zvolili šedesátiprocentní většinou, byl velkou neznámou, protože nikdy předtím v politice nepůsobil. Po deseti měsících v úřadě lze říci, že vypadá tak trochu jako zjevení, a to i z českého pohledu. Od éry Václava Havla uplynulo hodně let a už jsme odvykli tomu, že prezident se zcela jasně a beze strachu z velkých slov hlásí k Západu a že jeho projevy jsou precizně vybroušenou oslavou svobody, solidarity a lidských práv. Je to tak nečekané, že se člověk neubrání otázce: myslí to ten člověk vážně, ví, co dělá, anebo jsme svědky nějaké náhodné hry, politického kýče, jež brzy vyprchá a rozplyne se v šedivém průměru, či snad - ještě hůř - ve zradě původních idejí? Na odpověď si musíme počkat, nicméně dosavadní příběh tohoto muže může mnohé napovědět. 100 hodin týdně Koncem léta roku 2012 vešel do kanceláře známé PR agentury v centru Bratislavy, v níž v té chvíli právě seděl jeden z jejích šéfů Roman Krpelan, svěží padesátník a řekl: "Chci se stát prezidentem." Představil se jako Andrej Kiska, ale Romanu Krpelanovi to jméno nic neříkalo. Kromě toho jeho agentura ani nedělala politické kampaně. Nicméně Krpelan se rozhodl, že to s podivným zákazníkem neformálně zkusí - a pomohl mu sestavit profesionální tým. Teď, v březnu v roce 2015, popíjí Krpelan kávu ve velkoryse zařízené kavárně na okraji centra v Bardejově a čeká, až si prezident Kiska odpočine, aby byl připraven na večerní debatu s občany. Je totiž šéfem prezidentova tiskového oddělení, což jinými slovy znamená, že celé dny tráví po jeho boku. Kdo je tedy doopravdy ten neznámý člověk, kvůli kterému opustil dobře placené místo v agentuře? Roman Krpelan působí dojmem chladného profesionála a ani tentokrát nehne brvou, nicméně přiznává, že si tuto otázku sám v uplynulých měsících často kladl. Ví, že jeho odpověď nezní pro podezřívavé uši příliš důvěryhodně, přesto jinou nemá: "On si doopravdy myslí to, co říká a dělá. Dějiny si někdy zahrají opravdu podivnou hru. Andrej Kiska, inženýr z Popradu, který od mládí řešil především svůj vlastní život a zaskočen vlastními nezdary i úspěchy hledal pro sebe
odpovědi v judaismu, v učení Gándhího a u dalajlamy (s nímž se dokonce setkal), teď propojil svůj život s osudem celé společnosti a snaží se jí vtisknout své pojetí dobra. Ještě na počátku devadesátých let by přitom na něj nikdo nevsadil ani zlámanou grešli. Byl jedním ze zástupu typických Slováků, kteří se rozpomněli na starou tradici a vydali se hledat štěstí za oceán do Ameriky. Doma nechal svoji (první) manželku s malým dítětem, a protože jeho titul inženýra v Americe samozřejmě nikoho nezajímal, zakotvil jako prodavač v malém obchodě na benzinové pumpě, jenž patřil starému židovskému emigrantovi z Ruska. Ten si ho zvláštním způsobem oblíbil: vyhodil ostatní zaměstnance a svěřil mu obchod, ovšem s podmínkou, že bude pracovat 100 hodin týdně za 4 dolary na hodinu. Po půldruhém roce se vrátil domů a našetřené peníze vložil do malé zahraniční firmy, která mu nabídla, aby se stal ředitelem její pobočky na Slovensku, ovšem s tím, že si koupí její akcie. To také udělal, firma ovšem krátce poté zbankrotovala a on o všechny peníze přišel. Už za půl roku ale založil s bratrem vlastní firmu a začal podnikat. Peter Krcho, kreativní ředitel reklamní agentury Creo/Young & Rubicam, která s firmou bratří Kisků několik let spolupracovala, na Andreje vzpomíná jako na "naprostého realistu a současně slušného člověka, který dodržoval smlouvy". To byla podle něj v divokých devadesátých letech na Slovensku "výjimečná kombinace". Úspěch se dostavil, když bratři Kiskovi vyhmátli díru na trhu a založili splátkovou společnost, která lidem nabízela spotřební úvěry za výhodnějších podmínek než jiné. V roce 2005 svůj byznys prodali velké bance (za nezveřejněnou sumu) a Andrej Kiska přemýšlel, co s penězi. Měl už za sebou krátkou epizodu zájmu o židovské náboženství, pak se čtyři roky pokoušel porozumět buddhismu, a vydal se dokonce meditovat do kláštera na Srí Lance. Hledal totiž odpověď na otázku, kterou si položil i v útlé knížce s názvem Cesta manažera z pekla: "Je spravedlivé, že se vozím v drahém mercedesu, a někdo nemá peníze ani na základní lékařskou péči?" A pak se na Slovensku seznámil "s vyhublou blondýnou", matkou pěti dětí. Dostala rakovinu a on byl svědkem toho, jak svým příbuzným odkazuje své děti, aby se jich ujali, až bude po smrti. Byla navíc tak chudá, že měl výčitky svědomí a kladl si další otázku: "Nedláždím si svým bohatstvím cestu do pekel?" A protože měl pocit, že odpověď bude zřejmě kladná, rozhodl se, že se zkusí otočit a vydat opačným směrem - "do nebe". Vzal milion eur a založil nadaci Dobrý anděl, která ve spolupráci s lékaři postupně vytvořila síť přispěvatelů (dnes přes 160 tisíc "dobrých andělů") na pomoc chudým rodinám s dětmi nemocnými rakovinou a jinými smrtelnými chorobami. Takto vypráví svůj příběh samotný Kiska a slovenští novináři, kteří ho ověřovali, nepřišli na nic, co by jej zpochybňovalo. To tady ještě nebylo No a pak si Andrej Kiska jednoho dne uvědomil, že možnosti i tak bohatého filantropa, jakým je on sám, jsou omezené a že jako prezident státu by je měl rozhodně větší. Manželku (druhou), která byla ostře proti takovému plánu, uklidňoval, že to jen zkusí a že šance je malá. Jako "realista" a byznysmen se znalostí toho, jak v prodeji čehokoli funguje reklamní kampaň, však udělal pro úspěch vše potřebné. Za vlastní peníze začal seznamovat Slováky se svým jménem a tváří na billboardech, jimiž oblepil celou zemi. Jinými slovy, jal se prodávat veřejnosti jako "produkt" sebe sama. A ten produkt i jeho prodej měl od počátku úspěch. "Slováci jsou rodinný národ a jeho charitativní projekt pomoci rodinám v nouzi spolehlivě účinkoval," říká již jednou citovaný Peter Krcho. Kromě toho si Kiska po konzultacích s Romanem Krpelanem najal profesionální tým a každý krok v dlouhé předvolební kampani si nechal předem důkladně otestovat v průzkumech i v hloubkových sondách různých sociálních skupin. Přicházeli za ním specialisté na všemožné oblasti života a před televizními debatami jej zásobovali informacemi, jež podle Krpelana dokáže
"nasávat jako houba". Zbytek příběhu je dobře znám i v Česku: ve druhém kole přímých voleb s velkým náskokem porazil populárního premiéra Roberta Fica. Společnost byla unavená z politiků, byla tady "poptávka po nepolitikovi", vysvětluje ten nečekaný úspěch ředitel agentury Focus pro průzkum veřejného mínění Martin Slosiarik. To by však podle něj samo o sobě nestačilo. Zásadní roli ve vítězství sehrál Kiskův osobní příběh s těžkými začátky v USA, který ho v očích voličů řadil mezi "normální lidi". Ti si ho pak zvolili v naději, že horší než politici, které znali jako své boty, být tenhle zkušený a životem otřískaný člověk prostě nemůže. Na Facebooku Dnes lze říct jedno: Kiska se snaží naději svých voličů nezklamat. V rámci pravomocí, jež jsou svým rozsahem podobné jako v Česku, se mu už výměnou některých lidí podařilo prosadit několik změn k lepšímu například v soudnictví, jehož pověst je katastrofální. Ještě důležitější je ale to, jak využívá autoritu prezidentského úřadu k tvorbě mravního řádu: v den své inaugurace pozval do zahrady prezidentského paláce bezdomovce a děti z dětských domovů, jako na běžícím pásu přijímá občanské aktivisty a kritizuje korupci. Výsledek? Kiska se v popularitě dotáhl na dlouholetého přeborníka v této soutěži, premiéra Fica, a v "důvěryhodnosti" dosáhl podle Focusu dokonce 70 procent (proti 38 procentům pro Fica). Do prezidentského paláce nosí pošťák na tisíc dopisů měsíčně, což je nápor, na jaký nebyl tento úřad vůbec připraven, jelikož za Kiskova předchůdce Ivana Gašparoviče jich chodily jen desítky. Pro toho, kdo sleduje tradiční média, jako je televize, musí být přesto Kiskova popularita překvapením. Před kamerou totiž působí hodně prkenně a před novináři má očividnou trému svazující ho do pózy nudného patrona, z něhož lezou jen opatrné fráze. Úplně jiného Kisku však lze vidět na sociálních sítích. Jeho facebookový profil má přes 180 tisíc příznivců (český prezident Miloš Zeman má něco přes 30 tisíc) a jeho projevy či videa sledují statisíce diváků, což je mnohdy větší výsek populace, než zasahují tradiční média. Kiska s manželkou, Kiska se psem, Kiska se polévá vědrem ledové vody ve známé řetězové kampani, Kiska hraje na kytaru ve slavné hudební skupině, Kiska blahopřeje ženám k MDŽ na jarním poli s bílými štíty Vysokých Tater za zády, Kiska objímá dívku s Downovým syndromem, Kiska (při nákupu v supermarketu) kritizuje justiční korupci a tepe ministra zdravotnictví za to, že neřeší skandály s předraženými nákupy techniky. V přepočtu na počet obyvatel poráží Kiska na Facebooku s přehledem amerického prezidenta Obamu, a když byl loni na podzim na návštěvě centrály Facebooku v USA a přímo odtud oslovil slovenskou veřejnost, operátoři žasli nad jejím obrovským zájmem. Druhým důvodem Kiskovy popularity je fakt, že - jak se minulý týden u příležitosti ročního výročí jeho zvolení do funkce shodli slovenští analytici a komentátoři - prezident zatím neudělal žádnou vážnější chybu. Za to možná vděčí i svému instinktu, ale zcela jistě svým poradcům. Na Slovensku není těžké vyjmenovat špičkové politické analytiky, je jich totiž málo. Podstatně těžší je soustředit některé z nich do jednoho týmu, což se Kiskovi podařilo v míře, jaká je na Slovensku naprosto výjimečná. A také se s nimi o důležitých krocích radí "do posledního detailu", jak říká Roman Krpelan. Jistě, skeptik může namítnout, že si Kiska prostě svými kroky promyšleně buduje popularitu, nutno však říci, že je-li tomu tak, využívá ji prozatím k prosazování jasných a odkrytých cílů, často s rizikem, že o část svých příznivců může přijít. Pro mnoho lidí je nicméně úlevou slyšet slovenského prezidenta, jak zdůrazňuje potřebu jednoty EU v postupu vůči Rusku a schvaluje sankce, které naopak premiér Fico kritizuje, jak zdůrazňuje slovenský závazek jakožto člena NATO, zatímco Fico spěchá prohlásit, že žádné "cizí" vojáky na slovenském území nechce. Martin Bútora, prezidentův poradce pro zahraničí, bývalý velvyslanec v USA a muž s nejlepší reputací a kontakty na Západě, o Kiskovi říká, že v základních věcech se orientuje i bez poradců: "Má smysl pro spravedlnost, proto intuitivně chápe, že Ukrajina je obětí a Rusko agresorem."
Možná i díky těmto postojům se Kiska rychle spřátelil s polským prezidentem Bronisľawem Komorowským, počátkem letošního března se setkal se šéfem NATO i EU a v únoru byl v Kyjevě. To, že s českým prezidentem Milošem Zemanem jsou vztahy o poznání chladnější, lze pozorovat pouhým okem, i když si Kiska si dává velký pozor, aby jej před novináři nekritizoval. Studie pro antropology Vesnice Sveržov na východě Slovenska se krčí na úpatí hor, za nimiž je už Polsko. Na plácku vyhřátém jarním sluncem postává před obecním úřadem zhruba sto padesát lidí, třetina zdejších obyvatel. Děti si hrají s telefony, skupina žen v krojích se připravuje na zpěv, hasiči v helmách chystají ukázku svých dovedností. Když prezident Kiska vyjde z úřadu po jednání se starostou, vše se spustí najednou v mírném chaosu: čerpadlo vychrlí proud vody tak prudce, že téměř zmáčí prezidenta a za zpěvu lidové písně si děti tu scénu nadšeně fotí. Roman Krpelan mě představuje dvěma hromotlukům z ochranky a od toho okamžiku můžu jít prezidentovi v patách. V prvním patře komunitního centra se natlačíme do malé místnosti plné romských dětí, mezi nimiž sedí na dětských židlích krásná dívka v barevných hadřících, jako kdyby se zapomněla v době hippies, a mladý muž -jsou to dobrovolníci ze Španělska. Kiska si dřepne k dětem a najednou před mýma očima vypadává tento muž rychle z oficiální role prezidenta a začíná se chovat jako člověk hladový po doteku: nepodává jim svoji prezidentskou ruku, ale chytá jejich ruce do svých dlaní. V přízemí na něj stydlivě v koutě zasedačky čeká desítka lidí, na stolech jsou koláče, kterých se nikdo nedotkne. Nechtějí nic, jen se s prezidentem vyfotit. Pro antropologa by to mohla být případová studie: stydlivost skupiny roztaje během pár vteřin, protože Kiska jim řečí těla i slovy říká, že je má rád. Trvá to pár minut, všemožné kombinace fotek s prezidentem uprostřed jsou vyčerpány a Kiska vychází ven na plácek, kde ho čeká reportér s mikrofonem a kamerou. V tom okamžiku se mění v prkenného státníka, ztuhne ve tváři a změní intonaci vět. Hraní Kiskovi moc nejde. Když černá auta s prezidentem odjedou, lidé se pomalu rozcházejí a skupinka místních mužů míří do hospody. "Je dobrej," říkají o Kiskovi, ale ten zjevně nejstarší s kůží svraštělou jako zimní jablko se mračí. "On má něco proti každému," omlouvají ho ostatní, a když chce něco říct, rezolutně ho zarazí: "Mlč!" Není však těžké vyjmenovat, co na Kiskovi vadí těm 25 procentům lidí, kteří mu podle průzkumů nedůvěřují, stačí nahlédnout do džungle sociálních sítí. Podlézá Západu, obhajuje Romy, zabral funkci Ficovi, peníze vydělal jako lichvář, je tajným členem scientologické sekty a létá vládním speciálem za manželkou do Popradu. Pokus o vykolejení Historické centrum Bardejova působí trochu jako divadelní kulisy, ale jeho krása je skutečná a figuruje na seznamu světových památek UNESCO. Okraj města je naopak divokou směsí supermarketů a budov v socialistickém stylu, z nichž jedna patří hotelové akademii. Ve zdejší jídelně zorganizovalo místní sdružení Kandelábr večerní debatu s prezidentem. "Je to první taková debata od voleb, vůbec netušíme, jací lidé přijdou a kolik jich bude," říká trochu nervózně Krpelan. První řada sedadel je zjevně vyhrazena pro bardejovskou honoraci, zbytek je demokraticky zaplněn pestrou směsicí zhruba dvou stovek lidí. Když vejde prezident, všichni povstanou a tleskají. Otázky moderátora z místního rádia jsou ještě uhlazenější než moderátor sám, ale Kiska je k rozjezdu nepotřebuje: viditelně se ocitá ve svém živlu, protože má před sebou živé publikum, ne kamery. Bere do rukou mikrofon, prochází se po pódiu a vypráví obecenstvu o své moudré babičce, se kterou bydlel jako dítě v jednom pokoji, o švábech, kteří mu lezli po těle, když spal v Americe na ubytovně s další desítkou Slováků hledajících štěstí, o tom, jak důležité je učit se z vlastních chyb a nebát se riskovat. Vypadá a mluví jako americký byznysmen při přednášce o
tom, jak být úspěšný a oblíbený. "Mít úspěch není hřích, ale je třeba jeho plody vrátit těm méně šťastným. Smysl života je v pomoci druhým. Je třeba mít odvahu a vzít život do svých rukou," káže Kiska. A lidé tleskají. O hodinu později sedím v polstrovaném proutěném křesle v koutu restaurace zmíněné v úvodu a Roman Krpelan přivádí prezidenta. Máme hodinu na rozhovor mezi čtyřma očima. Mám v plánu odloupnout jeho krunýř a zjistit, co je pod ním. Po hodině zjišťuji, že jsou jen dvě možnosti: buď ten krunýř drží příliš pevně, nebo Andrej Kiska žádný nemá. Svým čtyřem dětem odložil nějaké peníze na vstup do dospělého života (těm dvěma starším z prvního manželství už to oznámil) a zbytek má v plánu utratit na veřejné dobro. A co přirozená logika peněz, namítám. O peníze je přece nutné se starat, aby se mohly množit. "No právě," říká prezident. "Pak ale nemáte nikdy dost." Stejně dobře mohl ocitovat čínské pořekadlo, jež zmiňuje ve své čtyři roky staré knížce Cesta manažera z pekla: "Ten, kdo ví, kdy má dost, má dost. Kdo to neví, nemá dost nikdy." Většina jeho odpovědí se ostatně téměř doslovně kryje s citáty z této knížky, kterou mi doporučuje přečíst se slovy: "Tam jsem o sobě napsal všechno." Na otázku, jak se chce ubránit před pokušením moci a popularity, odpovídá, že pořád chodí sám a bez kamer - na onkologii za nemocnými dětmi, kterým pomáhá nadace Dobrý anděl. "To vás spolehlivě udrží při zemi," říká. Popularita je dobrá jako prostředek, ale nesmí být účelem. Ostatně, počítá s tím, že teď, když se tak jasně staví na stranu Ukrajiny a Západu proti Rusku, mu klesne. A spadne ještě hlouběji, až se začne více přimlouvat za podporu Romů. Byl podnikatelem, který vždy uvažoval, jak vymyslet a s úspěchem prodat nějaký produkt. Jaký produkt má být výsledkem jeho funkce? Chvíli přemýšlí a pak řekne: "Důvěra." Důvěra v prezidentský úřad, ale také důvěra společnosti v sebe sama, protože Slováci jsou "houževnatí a pracovití, ale chybí jim větší sebevědomí a ochota riskovat". Poslední pokus ho vykolejit se týká jeho vzhledu - muži přece bývají ješitní. "Ubylo vám hodně vlasů a ve funkci jste přibral," říkám. "Máte pravdu," směje se. "Ale ta kila nemám kde shodit. Kdybych šel na plovárnu, strávím tam místo plavání celý čas focením se s lidmi, kteří pak budou ukazovat na Facebooku moje břicho." Korekce dějin Sedím opodál a pozoruji prezidenta, jak večeří se svým týmem. Vypadají jako parta z úspěšné firmy a všichni si tykají. Přichází ke mně Kiskův poradce pro domácí politiku Sergej Michalič. Kdysi pracoval pro premiéra Mikuláše Dzurindu a Kiskovi je po boku od okamžiku, kdy rozjel předvolební kampaň. "Tehdy to vypadalo, že získá tak deset procent a že proti Ficovi nemá šanci. A podívej." Ano, zdá se, že takový příběh je možný snad jen na Slovensku. "Nemáš dojem, že slovenská společnost má v sobě cosi jako schopnost neupadnout do extrému a korigovat se?" ptá se Sergej, s nímž se znám 25 let a má na mysli slavné okamžiky, kdy Slováci zatáhli za záchrannou brzdu a ve volbách porazili Mečiara nebo si - byť nakrátko - vybrali za premiérku Ivetu Radičovou. Ano, zdá se, že ano. Andrej Kiska je korekcí moderních slovenských dějin, které dosud určovaly naprosto neromantické postavy - maniakální premiér Mečiar, chladnokrevní pragmatici Dzurinda a Fico nebo prezidenti šedivých tváří, jejichž karikaturou se v posledních letech stal již zmíněný Gašparovič. Až dosud tady chyběl romantický hrdina se silným životním příběhem a Kiska se nabídl tuto mezeru zaplnit. A rozhodl se být ideálním prezidentem. Pokud je toto cesta, kterou se Kiska chystá přijít "do nebe", je úplně jedno, do jaké míry jsou jeho vnitřní pohnutky "opravdové". Ve veřejném životě je mnohem důležitější, kým se politik jeví být, než kým je, a pro funkci prezidenta to platí víc než pro jiné. Slováci potřebovali prezidenta Kiskova formátu jako sůl a je jasné, že se jím mohl stát jenom díky přímé volbě, protože v parlamentu by nikdy neměl šanci. V Česku tatáž volba vynesla na Hrad Miloše Zemana a v očích
mnoha lidí tak její užitečnost utrpěla vážné šrámy. Kiskovo vítězství a jeho dosavadní mise by tak mohly být inspirací i pro českou společnost. Z čehož plyne, že význam toho, zda slovenský prezident ve své funkci uspěje, přesahuje slovenské hranice. "Je spravedlivé, že se vozím v drahém mercedesu a někdo nemá peníze ani na základní lékařskou péči?" Andrej Kiska V přepočtu na počet obyvatel poráží Kiska na Facebooku s přehledem amerického prezidenta Obamu. Kiska se nabídl zaplnit mezeru po chybějícím romantickém hrdinovi a rozhodl se být ideálním prezidentem.
TECHNOLOGIÍ K PERSONALIZACI NÁKUPU ZBOŽÍ & PRODEJ | 2.4.2015 Strana: 8 | autor: Andrea Votrubová | Téma: Agentury
K posílení zážitků svých zákazníků budou značky podle nové zprávy mediální agentury ZenithOptimedia využívat stále více moderních technologií a pracovat se smyslovými vjemy. To se může stát inspirací i tuzemskému maloobchodu, který za vývojem ve světě zatím zřetelně pokulhává. Značky si budou stále více osvojovat nové technologie, které jim pomohou poskytovat spotřebitelům silné a personalizované zážitky. To je hlavní předpověď agentury ZenithOptimedia, publikovaná v její nejnovější zprávě o znalosti spotřebitelů 2015 Emerging Top Ten Trends (Deset hlavních nových trendů roku 2015). Například s čichem již začínají experimentovat i nakladatelé, kteří PROVONĚNÉ KAPITOLY přiřazují vůně určitým kapitolám knih, a speciální zařízení zvané oPhone zase umožňuje posílat aromatické zprávy. Po za du nezůstává ani on-line video, které bude v roce 2015 představovat 12 % všech výdajů na digitální reklamu. A vzhledem k tomu, že někteří spotřebitelé zcela opouštějí tradiční televizi, se z něj stane běžná alternativa li -neární televize. Více značek také podle agentury začne vytvářet svůj vlastní obsah a spolupracovat přitom s celebritami, aby vytvořily videoobsah na míru pro specifické publikum. MOMENT PŘEKVAPENÍ S 3D "Značky, které se stále více zaměřují na svůj cíl, budou nejspíš profitovat z řady nových technologií, které jim umožní vytvořit pro spotřebitele autentičtější a hodnotnější zážitky," říká Linda Tan, strategic insights director ZenithOptimedia, podle níž se vytváření personalizovaných zážitků napříč rozhodovacím procesem nakupujícího stane určujícím pro značky, které usilují o udržitelnou návratnost investic. Podle Evy Chudomelové, country manažerky společnosti Mood Media Group CZ, je v zahraničí v současné době hitem také digital signage, tedy systém digitálních zařízení zobrazujících reklamu ve veřejně přístupných prostorách. "V praxi to znamená obrovské vnější i vnitřní LED stěny, kde se zobrazují kampaně, nebo 3D projekce na transparentní nebo lehce zbarvené fólie. Nebo si představte, že jdete kolem obchodu na Václavském náměstí, kde se náhle ve výloze objeví 3D modelka v životní velikosti, mává na vás a směje se," dodává s tím, že hlavním účinkem těchto nástrojů je moment překvapení. A toho se v marketingu snaží využít všichni, protože zákazník si takový zážitek s velkou pravděpodobností zapamatuje. RADĚJI MONITOR NEŽ PLAKÁT
Existují i další řešení, která fungují na bázi detekce pohybu. Pokud zákazník udělá před výlohou například určitý pohyb, DS System na to recipročně zareaguje. "Český trh však na něco podobného zatím není připravený. U nás se spíše jedná o umístění monitorů do obchodů či do výloh. Ale díky bohu za to, protože do nedávna to byly pouze plakáty," připomíná chybnou hypotézu společností, které je tiskly v mylné víře, že ušetří náklady. Plakáty přitom personál musí neustále aktualizovat a vy měňovat a vedení zase kontrolovat každou pobočku, zda se tak stalo. Nehledě na to, že peníze stojí i sám tisk. "Jednorázová investice do monitoru, jež umožní centrální řešení s možností zasílání obsahu do stovek poboček současně, přinese mnohem větší efekt," věří Eva Chudomelová. MÍSTO PROČ SE ŘEŠÍ JAK Fakt, že český maloobchod po kulhává za západními státy, potvrzuje i Aleš Šti binger, ředitel společnosti Gaia Group. Podle něj se to projevuje už ve vnímání toho, zda tyto nástroje jsou či nejsou standardní součástí marketingového mixu. "Kompetentní osoby neřeší, jestli nástroje fungují nebo ne, to už vědí, a při jednáních se spíše řeší způsob implementace. Čili je možné přeskočit edukativní část obchodního jednání," konstatuje Aleš Štibinger. Současný trend je podle něj především o synergiích nástrojů, a také o technologiích, které umožňují efektivnější distribuci obsahu, ať už jde o audiovizuální obsah nebo o distribuci vůně v plynném skupenství místo aerosolových kapiček s využitím moderních vzduchotechnických systémů. CESTY KE SNÍŽENÍ CENOVÉ CITLIVOSTI "Ze zahraničních testů například vyplynulo, že vůně snižuje cenovou citlivost zákazníka, tedy že je ochoten utratit více či zaplatit vyšší cenu za produkt či službu. Konkrétním příkladem je studie ke značce Nike, kde se porovnávaly dva stejné páry bot. Zatímco první pár se nacházel v provoněné místnosti, druhý se testoval v prostoru bez aplikace aroma. Výsledek byl, že 80 procent dotázaných hodnotilo pozitivněji pár bot v provoněné místnosti a při dotazu na cenu, jakou by byli ochotni zaplatit za hodnocený pár bot, byla uváděná cena pro pár v provoněné místnosti o zhruba 250 korun vyšší. Zajímavé výsledky přinesla i kampaň Dunkin' Donuts, kde využitím synergie zvuku, tedy zvukového podpisu značky, a aromatu kávy došlo k nárůstu návštěvnosti obchodu o 16 procent, prodeje o 29 procent a posunu ve vnímání značky." Aleš Štibinger, ředitel, Gaia Group Foto popis| HIT ZVANÝ DIGITAL SIGNAGE
Air Bank přidává nový formát kampaně e15.cz | 3.4.2015 | Rubrika: Nové kampaně | Strana: 0 | Téma: Agentury
Air Bank spustila pokračování své kampaně, ve které od března upozorňuje na jednoduchou změnu banky. V nových televizních spotech a na billboardech ukazuje, že změnit banku je úplně normální a děje se to. Každý týden odejde ze své staré banky do nové přes 2500 lidí. Autorem kampaně zůstává Ogilvy. V televizní kampani Air Bank kromě úplně nového třicetivteřinového spotu využívá Air Bank poprvé i kratší desetivteřinové vstupy. Ty probíhají jako SMS zprávy dvou lidí, kteří změnu banky právě řeší. Celkem jich Air Bank v dubnu odvysílá deset. Každý den poběží jeden z nich, pak se série zopakuje. Nový spot Air Bank je o seznamu odcházejících klientů "V krátkých spotech tentokrát nevystupují herci, ale zahráli si v nich přímo někteří naši
zaměstnanci. Chtěli jsme být co nejosobnější a současně klientům ukázat, kdo pro ně naší banku a její služby vytváří," doplňuje Kateřina Baková z marketingové komunikace Air Bank a pokračuje: "Chceme, aby lidé nezůstávali v bankách, kde to nemají rádi. Ať už ze zvyku, nebo kvůli tomu, že považují změnu banky za něco složitého. Je to naopak velmi jednoduché a vyplatí se to udělat." Nový formát kampaně Air Bank opustil tradiční duo herců-bankéřů Air Bank spolupracuje v oblasti kreativy s Green Teamem ze skupiny Ogilvy & Mather, média pro ni nakupuje OMD a Neo@Ogilvy.
Podnikatelská pojišťovna slaví 20 let pozpátku e15.cz | 3.4.2015 | Rubrika: Nové kampaně | Strana: 0 | Téma: Agentury
Česká podnikatelská pojišťovna slaví dvacet let působení na trhu a svým zákazníkům věnuje cestovní pojištění zdarma. Na kampani se podílí agentura Arnold Prague. Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) startuje jarní kampaň na podporu prodeje pojištění. "Kampaní chceme připomenout široké veřejnosti, že ČPP letos slaví 20 let svého působení na trhu. Klienti, kteří si u ČPP sjednají smlouvu životního nebo neživotního pojištění, získají cestovní pojištění pro rodinu na 20 dní zdarma," uvedl Igor Rolínek, vedoucí úseku marketingu pojišťovny. "Nabídku cestovního pojištění ČPP promovala už v roce 2012, z hlediska ohlasu se jednalo o nejúspěšnější kampaň posledních let. Proto jsme využili tento typ pojištění také pro nabídku benefitu v rámci letošní jarní kampaně," doplnil Rolínek. Ke svému výročí natočila ČPP spot, který tradičně využívá Pata a Mata, tentokrát ale začíná v okamžiku, kdy několik nehod a karambolů končí utopeným autem. Následně v rychlém tempu sledujeme pozpátku vše, co oba kutilové během krátké chvilky dokázali svou nešikovností způsobit. Spot doprovází klasická znělka a díky ČPP celý příběh šťastně končí.
Patovi a Matovi se oslava dvacetin ČPP poněkud vymkla z rukou Spot bude k vidění na televizních kanálech společností Nova Group, Prima Group a TV Barrandov. Dále se objeví na obrazovkách městských úřadů, dopravních inspektorátů, reklamních monitorů v MHD a nemocnicích. Kampaň probíhá i na billboardech a velkoformátových plochách po celé České republice, dále v tisku a také v zákaznických novinách obchodního řetězce Kaufland ČR. Motiv kampaně se objeví také na teploměrech čerpacích stanic. Na přípravě jarní kampaně spolupracovala ČPP s reklamní agenturou Arnold Prague, která pro pojišťovnu již několik let zajišťuje služby spojené s kreativou a tvorbou vizuálního stylu.
Markéta Vesecká, Martina Němcová a Andrea Havránková posilují agenturu DORLAND Kariera.iHNed.cz | 3.4.2015 | Rubrika: kariera.ihned.cz | Strana: 0 | autor: -rkp | Téma: Agentury
Po představení dvou nových oddělení přichází agentura DORLAND také s aktuálními personálními posilami. Agenturní tým se rozrostl hned o tři ženy. Markéta Vesecká se ujala pozice operation manager a převzala tak zodpovědnost nad rozvojem a fungováním celého týmu,
Andrea Havránková nastoupila do pozice art director a Martina Němcová bude mít jako cobranding manager na starosti rozvoj nových projektů sdružujících více partnerů. Kromě Co-branding oddělení je novinkou v agentuře DORLAND ještě i oddělení Business development, které se zaměřuje na vyhledávání nových distribučních kanálů, strategií a rozvoj B2B aktivit. DORLAND tak ještě více doplňuje své fullservisové služby v oblasti marketingu. Dorland připravil kampaň pro Generali - čtěte ZDE Markéta Vesecká absolvovala studium marketingových komunikací v oblasti služeb na Vysoké škole hotelové. Do agentury DORLAND nastoupila na pozici operation manager a jejím úkolem je rozvoj a koordinace celého týmu. Markéta má více než desetiletou zkušenost v oblasti marketingu, dlouhá léta působila mimo jiné jako projet manager ve firmě Open and Lowe, s.r.o., do agentury DORLAND přichází z firmy Sajlers & partners, s.r.o., z pozice account managera. V agentuře DORLAND už v letech 2012 - 2013 působila jako produkční, a tak může nyní navázat na předchozí zkušenosti. Martina Němcová přináší do agentury DORLAND své zkušenosti z oblasti školství - několik let působila jako ředitelka mateřské školy, již spoluzakládala. Má však praxi také v jiných oborech podnikání, například v cestovním ruchu a IT průmyslu. Zkušenosti získané vedením firmy zúročí na pozici co-branding manager, kde bude mít na starosti navrhování a realizaci projektů sdružujících více značek či klientů. Andrea Havránková přechází k agentuře DORLAND z občanského sdružení K světu, kde pracovala jako copywriter. K náplni její práce patřila především tvorba tiskových zpráv nebo reklamních sloganů a hesel, plnění obsahu webu i facebooku. Vzdělání získala na Fakultě architektury a umění v Liberci, absolvovala také roční stáž na Ecol d'Architecture et de Paysage ve francouzském Lille. V současné době dokončuje umělecký obor. Ve volném čase se věnuje focení, malování, umělecké fotomontáži nebo točení videí. Vášeň pro psaní, obrazové myšlení a vytříbený cit pro jazyk neodmyslitelně patří k její pracovní charakteristice. V agentuře DORLAND bude Andrea působit na pozici art director.
Aktivity AKA light lidé a podniky Euro | 7.4.2015 | Rubrika: Light Lidé a podniky | Strana: 64 | Téma: Aktivity AKA
GfK CZ/SK Tomáš Drtina managing director V souvislosti s integrací společností GfK v České republice a na Slovensku dochází ke změně ve vedení firem GfK Czech a GfK Slovakia. Jejich generálním ředitelem byl jmenován Tomáš Drtina, který dosud působil jako managing partner a spolumajitel Incomy GfK a nyní bude zodpovídat za řízení všech tří společností. Tomáš Drtina obdržel doktorský titul na UK v Praze v oboru ekonomická a regionální geografie. Roku 1991 byl spoluzakladatelem výzkumné a poradenské společnosti Incoma, která se v roce 2000 stala součástí celosvětové skupiny GfK. V rámci této skupiny působí Tomáš Drtina též v pozici GfK regional lead retail research and shopper insight CEE & META. Drtina je členem European Research Group při International Council of Shopping Centers (ICSC) a členem českého řídícího výboru ICSC. Je viceprezidentem správní rady Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. Tomáš Drtina má tři dcery, k jeho zájmům patří kromě rodiny také sport, hudba a cestování. l
1 MCCANN Martin Petrásek . group account director Novým group account directorem agentury McCann Prague se stal Martin Petrásek, který přichází ze skupiny Ogilvy. Povede týmy, které pracují pro klienty MasterCard, Raiffeisenbank, Wallmark a značky společnosti L'Oréal - L'Oréal Paris, Maybelline a Mixa. Z předchozí agentury odešel po více než deseti letech, do jeho portfolia patří například značky Dove, Ford, COOP, CzechTourism, Aral, KFC, Regionální potravina, Česká pošta, Figaro, Direct Pojišťovna nebo Philips. Pracoval také na několika projektech, které byly oceněny cenou Effie. Martin Petrásek (38) je absolventem Ekonomickosprávní fakulty na Univerzitě Pardubice. Je ženatý, má dvě děti a ve volném čase se nejraději věnuje lyžování a horské turistice. 2 CBRE Jana Prokopcová . senior researcher Paulína Husová . senior researcher Společnost CBRE rozšířila oddělení research & consulting o Janu Prokopcovou a Paulínu Husovou, které v CBRE pracují již od roku 2008 a nyní se vracejí do týmu z mateřské dovolené. Pětičlenný tým research & consulting se tak pod vedením Kláry Bejblové stává největším oddělením průzkumu trhu v rámci českého realitního trhu. Jana Prokopcová a Paulína Husová mají bohaté zkušenosti s průzkumy na trhu nemovitostí. Poradenství a detailní analýzy, které nyní nově v rámci oddělení zastřešují, budou pomáhat investorům, developerům, nájemcům i vlastníkům budov orientovat se na trhu nemovitostí a rozhodnout se o svých obchodních aktivitách. Jana Prokopcová vedla v letech 2010 až 2013 oddělení průzkumu trhu. Nyní nastoupila do pozice senior researcher, ve které se věnuje konkrétním průzkumům na míru a poradenské činnosti pro klienty. Vystudovala obor sociální geografie a regionální rozvoj na Univerzitě Karlově v Praze. Paulína Husová má z nové pozice senior researcher zodpovědnost za analýzu různých oblastí realitního trhu, zpracovává komentáře k trhu a reporty šité klientům na míru. Pracuje také na konkrétních projektech s cílem podpořit obchodní potřeby společnosti. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, obor mezinárodní obchod. 3 CISCO ČR Michal Stachník . generální ředitel Novým generálním ředitelem české pobočky společnosti Cisco byl jmenován Michal Stachník (42). Bude zodpovědný za řízení obchodních, technologických a marketingových aktivit společnosti, stejně jako za spolupráci s lokálními partnery v České republice. Michal Stachník se také zapojí do práce regionálního vedení společnosti Cisco ve střední a východní Evropě. Ivo Němeček, který vedl Cisco ČR jako pověřený generální ředitel od září loňského roku, se bude dále věnovat rozvoji partnerské sítě Cisca a rozvoji obchodu v segmentu malých a středně velkých firem. Michal Stachník působí v oboru informačních technologií už více než dvacet let. Do čela firmy Cisco ČR přichází ze společnosti VMware, kde pracoval od roku 2007 v různých pozicích, naposledy jako country manager pro Českou republiku a Slovensko a následně jako regionální manažer East Europe. V průběhu předchozí profesní kariéry se zabýval řízením obchodních týmů nebo rozvojem partnerské sítě ve společnostech Symantec, IBM a Sun Microsystems. Stachník získal inženýrský titul na Vysokém učení technickém v Brně v oboru počítačová věda. Je ženatý a má dvě děti. Hovoří anglicky, slovensky a polsky, jeho zálibou je umělecká fotografie. 4 EXPOBANK CZ Miroslav Filinger . ředitel privátního bankovnictví Novým ředitelem privátního bankovnictví Expobank CZ se stal Miroslav Filinger. V této funkci zodpovídá za řízení privátních bankéřů po celé České republice, kteří mají na starost komplexní péči a řešení jak soukromých, tak i firemních finančních záležitostí pro nejnáročnější klienty banky. Miroslav Filinger (37) je absolventem Bankovního institutu v Praze. V bankovnictví pracuje již šestnáct let. Před příchodem do Expobank CZ v roce 2012 (dříve LBBW Bank CZ) působil jako vedoucí privátního oddělení a manažer řízení prodeje v Oberbank v Praze. Zde byl zodpovědný i za spolupráci s externími obchodními partnery. Zkušenosti z bankovnictví a s projektovým řízením pobočkové
sítě získal i v Raiffeisen International, kde působil v Rakousku a Rumunsku, či v Komerční bance, kde zastával různé manažerské a obchodní pozice. Filinger hovoří anglicky a částečně německy. Svůj volný čas tráví převážně s rodinou, sportem, ale najde si čas i na projížďky na motocyklu. 5 HB REAVIS GROUP CZ Petr Herman . business development director Řady mezinárodní developerské skupiny HB Reavis rozšířil Petr Herman (46), který jako business development director bude mít na starost především identifikaci a rozvíjení obchodních příležitostí společnosti na českém trhu. V rámci celé skupiny HB Rea vis bude prioritou Petra Hermana vytvoření strategické obchodní koncepce s důrazem na promítnutí zájmu investorů a nájemců do finálního produktu společnosti a aplikaci nejmodernějších světových trendů do rozvoje firemního portfolia. Petr Herman je absolventem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a postgraduálního studia na College of Europe v belgických Bruggách. Jeho více než dvacetiletá praxe zahrnuje práci pro Stival Holding, kde působil jako vedoucí právního oddělení, poté třináct let spolupracoval se společností Passerinvest Group, v níž zastával funkci obchodního ředitele, vedoucího právního oddělení a zároveň byl členem představenstva. Poslední rok strávil budováním rodinné společnosti K. P. A. R. consulting, která se zaměřuje na akvizice, rekonstrukce a následný pronájem rezidenčních projektů. Herman hovoří anglicky a rusky. Mezi jeho záliby patří cestování, historie a rodinná cyklistika. 6 WEBNODE Ondřej Uhlíř . country manager Globálně úspěšná technologická společnost Webnode, na jejíž platformě celosvětově běží 18 milionů webových stránek, z toho kolem jednoho milionu v České republice, má nového šéfa své české části. Stal se jim Ondřej Uhlíř (29). Ačkoliv Webnode působí celosvětově, veškeré svoje aktivity soustřeďuje v Brně. Česká republika je pro Webnode rovněž druhým největším trhem po Brazílii z hlediska počtu zákazníků. Ondřej Uhlíř se ujal vedení české části společnosti Webnode v únoru, když předtím působil jako vedoucí helpdesku a technického týmu ve firmě Embed IT. Stávající country manager společnosti Webnode CZ Petr Bláha nově povede globální affiliate program Webnode, který v současnosti čítá 20 tisíc affiliate partnerů. Ve volném čase se Ondřej Uhlíř věnuje fotografování a svému psovi. 7 NESTLÉ Peter Schenk . manažer marketingu Novým marketingovým manažerem společnosti Nestlé se od 1. dubna stává Peter Schenk. Bude zodpovědný za portfolio impulzních cukrovinek, mezi které patří především čokoládové tyčinky značek Margot, Deli, Kofila, Kaštany či Banány. Schenk má více než třináctileté zkušenosti z oblasti marketingu a financí a do Nestlé přichází ze společnosti Bongrain, kde řídil široké portfolio značek dostupných na českém i slovenském trhu. Peter Schenk nahrazuje Lenku Vašutovou, která se přesunula do divize Nestlé Purina PetCare. NAROZENINY 7. DUBNA MarekFeltl (50) generální ředitel a jednatel: IKEA Česká republika Andrea Gödertová general managerka a jednatelka: Boehringer Ingelheim Michal Kurtinec (36) generální ředitel a místopředseda představenstva: Pars nova Josef Mráz (50) výkonný ředitel a místopředseda představenstva: Agrofert Holding 8. DUBNA Michal Čamek (53) předseda představenstva: Centra Jaroslav Hanousek (49) výkonný ředitel a jednatel: I. B. C. Praha Zdeněk Chrdle (56) generální ředitel a jednatel: AŽD Praha Petr Stuchlík (38) generální ředitel a předseda představenstva: Fincentrum 9. DUBNA Marcel Chládek (47) ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Luděk Menčík (51) regionální ředitel a jednatel: Marsh Ilona Plšková generální ředitelka: Aircraft Industries Adriana Stará jednatelka: Medtronic Czechia Miloň Vojnar (38) ředitel: Lumius 10. DUBNA Pavel Neuman (58) jednatel: Magna Exteriors & Interiors (Bohemia) Aleš Skalický (53)
obchodnětechnický náměstek a člen představenstva: Zakládání Group Luděk Šlajer (41) generální ředitel a jednatel: DAF Trucks Roman Šlézar (32) generální ředitel a člen představenstva: DT - Výhybkárna a strojírna Jana Vítková partnerka: TPA Horwath 11. DUBNA Pavel Humeš (46) místopředseda představenstva: Ditherm 12. DUBNA Zdeněk Čihák (37) předseda představenstva: Alpiq Energy John Arthur Hollows (59) generální ředitel a předseda představenstva: ČSOB Jan Marinov (39) výkonný ředitel a místopředseda představenstva: Al Invest Břidličná Vladimír Staněk (37) generální ředitel a jednatel: Aramark Karel Svoboda (45) výkonný ředitel pro pojišťovací a aktuárské služby: EY Ivan Zach (51) předseda představenstva: Ges Asset Holding
Krvácející auto, klaun i nahý muž tvoří úspěšnou kampaň na pivo B:DARK malostranskadrbna.cz | 3.4.2015 | Rubrika: Rozhovory | Strana: 0 | Téma: Aktivity AKA
Netradiční kampaň na tmavý ležák budějckého piva Budweiser Budvar B:DARK získala cenu Grand Prix v prestižní soutěži Art Directors Club Creative Awards 2015. Kampaň, která se skládá z negativních a pesimistických prvků, vytvořila reklamní agentura Kaspen/Jung von Matt. "Kampaní na B:DARK chceme připomenout trhu, že tento skvělý produkt stále vyrábíme. A zvolili jsme úmyslně formu, která není v pivní reklamě běžná. Ukazovala, že pivo není jen nápojem pro radostné chvíle s přáteli, ale že může být dobrým společníkem i pro chvíle, kdy si zažíváme drobné každodenní chmury. A to samozřejmě s jistou dávkou humoru. To, spolu s dobrým řemeslným zpracováním, zaujalo většinu porotců," uvedl brand manager značky Budweiser Budvar Aleš Eder. Cílem kampaně B:DARK byl přesný opak toho, o co se snaží všechny obvyklé pivní reklamy. Ukázala, že je v pořádku nemít svůj den. Skládala se z televizního spotu, internetové části, kde lidé dostali šanci ventilovat své chmury, a z reklamních materiálů umístěných přímo v barech a restauracích. Součástí kampaně bylo například i pořádání "Unhappy Hour" s jedním pivem za cenu dvou, nebo rozdávání kapesníčků k utírání slz mezi hosty. Ústřední spot B:DARK si můžete prohlédnout na videu. O kampani povídá Luboš Jahoda z agentury Kaspen/Jung von Matt. Už samotný vznik myšlenky na kampaň se liší od jiných tvoreb, že? Nebyla to kampaň, která by prošla úplně na poprvé. Relativně hodně dlouho jsme hledali, o čem by B:Dark měl být. Motali jsme se kolem racionálních věcí. Například, že tmavý ležák Budvaru nemá přidaný cukr. Moc nám to ale nefungovalo, dokud jsme se nechytili jedné věci, která nakonec byla celkem jednoduchá. Když přijde člověk do hospody a zasáhla ho nějaká chmura, tak mu zbytek party ze srandy říká: "Haha, tak si dej tmavý na smutek." Je to věc, která se běžně používá. Nám stačilo myšlenku využít. Bádali jste dlouho, než jste přišli na negativní kampaň? Přesně to nedokážu říct, ale přibližně tři nebo čtyři měsíce. A co výroba kampaně? Kampaň vznikala přes rok. První věci byly na veřejnosti po čtyřech nebo pěti měsících. Začalo to plakáty a pak televizním spotem. S nápadem na internet jsme přišli dodatečně. Na kampani jsme
pracovali kontinuálně a postupně jsme na to nabalovali další prvky. Bylo i natáčení negativní? Natáčení nebylo negativní. Kampaň je hodně pestrá. Máte použité kresby, černobílé variace, krvácející auto či klauna. Spot vznikal organicky. Měli jsme vymyšlený jen základní skript, který jsme v průběhu několika měsíců s kreativci ladili. Produkovala to režisérská skupina Wolfberg. Ona přicházela s nápadem ilustračních obrázků. Samotný spot se tvořil asi tři měsíce, protože je to obrovské množství malých záběrů, které jsme dělali. Nebyli jsme limitovaní časem, takže jsme průběžně přemýšleli o všech scénách. Proto z toho vznikl klaun, auto, ze kterého teče krev a další věci. Co znamená nahý muž na stadionu? Že jeho tým zrovna prohrál derby. Je to ilustrace prohry, kdy zůstal na stadionu a smutní. To, že je nahý a hází tričkem, je možná navíc, ale vizuálně je to zajímavé. Prozraďte záběry, které jste nakonec nepoužili. Myslím, že kampaň nemá nepoužitý záběr. Co pro vaší agenturu znamená zisk ceny Grand Prix? Těší nás to, ale není to důvod, proč to děláme. Mnohem důležitější je, když se výsledek vryje do paměti veřejnosti. A splní cíle, které si s klientem vytyčíme - obchodní a marketingové. Kvůli soutěžím tuto práci neděláme, za to nejsme placeni. Můžete říct perličku z tvorby? Asi nejzábavnější část z kampaně byla internetová část, kdy se živě přenášely chmury. Bylo to v rámci internetové microsite, kde lidé mohli napsat své chmury, a moderátor to pak přečetl a přenesl k tomu pivu. V této části jsme to den zkoušeli v agentuře, abychom platformu otestovali, že je plně funkční. Jeden den agentura nedělala nic jiného, jen posílala chmury do pivovaru a čekali jsme na reakce moderátora. Napsal: Michal Heřman
Oborové termíny Bambus? Je to jako pracovat s ocelí Lidové noviny | 4.4.2015 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 8 | autor: ONDŘEJ LINC | Téma: Oborové termíny
Seriál LN Čeští podnikatelé vybudovali jednu z největších firem na zpracování bambusu v Evropě Tomáš Ouhel a Matouš Růžička vyrábějí z bambusu designový nábytek a interiéry, realizují výtvarné projekty. A do budoucna se chtějí zaměřit i na zoologické zahrady. "To, co děláme my, jsem viděl vyrábět jen na Bali," tvrdí.
PRAHA Když se řekne stavba z bambusu, jako první si člověk asi představí začouzenou chýši na čtyřech sloupech s tenkými stěnami a bez dveří. Nebo zprohýbané lešení, na kterém dělníci ve výšce horko těžko udržují rovnováhu. Bambus má prý zkrátka pověst laciného materiálu. "Lidi, kteří si to myslí, bych nejradši poslal do Indonésie na Bali, kde stojí asi nejluxusnější stavby, jaké jsem kdy viděl. Celé postavené jen z bambusu. Otočné dveře, zalícované detaily, nádherný interiérový design. A bambusové lešení? V Americe se běžně používá na stavbu mrakodrapů. Je ohebné, pevné a mnohem lehčí než kovové," vypočítává Tomáš Ouhel. Vystudovaný religionista a absolvent mezinárodních rozvojových studií svou cestu k bambusu začal právě v Indonésii. Jako pracovník tamní neziskovky si přivydělával dovozem nábytku, a když jednou zbylo v kontejneru místo, zaplnil ho bambusovými tyčemi. "Přivezl jsem ho do Česka, aniž bych úplně věděl, co s ním. Přes kamaráda z divadla se pak ozvali nějací kluci, že bambus shání. Dohodli jsme se, že z toho zkusíme udělat projekt," vzpomíná na začátky. Tak vznikl Bamboo Design. Tomáš Ouhel, jeho společníkMatouš Růžička a další přátelé v roce 2012 rozjeli firmu, která je unikátní nejen v evropském, ale i světovém měřítku. Z bambusu vyrábí vlastní nábytek, interiéry restaurací, altány, lavičky, ploty nebo osvětlení. V rámci projektu Bamboo Element pak vytváří velké bambusové skulptury a interaktivní prolézačky, které letos vystaví třeba na světoznámém americkém festivalu Burning Man. "Propojujeme evropský design s asijskýmmateriálem. Bambusový nábytek není jen ratanemopletené křesílko s vypleteným sedátkem. To my neděláme a nikdy dělat nebudeme. Nábytek z bambusu může být moderní a designový," říká Ouhel. Vlastnosti jako železo Bamboo Design, jeden z největších zpracovatelů bambusu v Evropě, ročně doveze desítky tisíc tyčí. Podle vybavení dílny to tak ale úplně nevypadá - uprostřed místnosti stojí jedna pásová pila, v rohu stůl a police s vrtáky, po straně ponk. Zbytek jsou jen naskládané bambusové tyče. "Víc ani nepotřebujeme. Tyče nejsou úplně rovné, takže nějaké formátovací pily se nám nehodí. Nejdřív jsme zkoušeli bambus řezat cirkulárkami, což ale nešlo, tyče se třepily a štípaly. Nakonec jsme dospěli k tomu, že se k nim musíme chovat jako k železu. Máme pily na železo, vrtáky do železa, speciální řezné kotouče." Bambus má totiž podobné vlastnosti jako ocel, ne náhodou se z něj staví třeba mosty; v Indonésii se zalévá do betonu, konstrukce je pak stejně pevná jako železobeton. A když se bambus máčí několik měsíců ve vodě, ztvrdne a skvěle se hodí na stavbu katamaránů. Na druhou stranu bambus zabořený do vlhké hlíny se za pár let úplně rozpadne a rozloží. Chvíli trvalo, než se designéři naučili rostlině a práci s ní rozumět. "Když jsme dovezli první kontejner, vyvalila se z něj plíseň, tyče byly provlhlé. Dnes už máme mezisklad, kde bambus dosušujeme. Také se konečně dostáváme k tomu, že dokážeme rozeznat druhy bambusů nejen podle barev, ale i podle lokalit. Víme, že hnědý bambus se bude hodit do interiérů, protože tolik nepraská, ale zase není tak pevný, takže na konstrukce používáme indonéské odrůdy," popisuje Ouhel. Dnes už také lépe funguje domluva s místními. Podnikatelé na Jávě spolupracují s pěti vesnicemi, od kterých pravidelně odebírají tyče. Domorodci vědí, že se jim vyplatí bambus pečlivě zaříznout a očistit, protože od Čechů dostanou za kvalitní surovinu více, než za kolik by ji prodali na místním trhu. S precizností dodavatelů z Číny se to ale prý nedá srovnat - ti bambus dokonce vyrovnávají nad ohněm. Ne vždy je ale žádoucí, aby byly tyče podle pravítka. Pro výtvarné účely se zakřivení naopak často hodí. Tyto projekty tvoří druhou část aktivit designérů - staví je pod značnou Bamboo Element. Jdeo mnohametrové prolézačky na letní festivaly, skulptury nebo interaktivní hudební nástroje. Jejich návrhy a realizaci má s dalšími kolegy na starost Jakub Mierva. "K bambusu jsem se dostal skrze výtvarný festival Freeze Fest, který od roku 2008 pořádáme s partou podobných nadšenců. V roce 2009 jsme chtěli postavit velkou rozhlednu a řešili jsme, z jakého materiálu by měla být. Nabízely se lešenářské trubky nebo dřevo, ale to je hrozně neskladné, těžké a špatně se s tím manipuluje. Tenkrát přišel nápad zkusit bambus," vzpomíná
Mierva. Od té doby postavili několik instalací, některé sahající až do výšky 12 metrů. Takové zatížení tyče bez problému zvládají, horší je to ale s českými úřady - na bambus neexistují tabulky, každá rostlina je trochu jiná a sehnat experty na statický posudek je složité. "U lešenářské trubky se ví, že se ohne při určitém zatížení. Jenže některý bambus praskne, když se na něj šlápne, jiný vydrží, i když po němběhá pět lidí. Nakonec jsme ale našli koeficient, podle kterého to propočítáváme," říká Mierva s tím, že stavby jsou přesto pro jistotu předimenzované. "Kolikrát jsou na festivalech velké průtrže a vichry, které shodí i stage. Vždycky zůstane stát jen bambus," dodává se smíchem. Při stavbě se používají různé železné úchyty a ráčny, jako výborný spoj se ale designerům osvědčila obyčejná průhledná izolepa několikrát omotaná okolo tyčí. Stejnou technikou se ostatně vAsii staví lešení, kde se tyče svazují třeba páskami nařezanými ze starých duší do pneumatik. "V tomhle pro mě měla velký přínos návštěva architektonického studia Ibuku na Bali, kde jsem se byl dvakrát podívat. Je to parta pod vedením americké architektky Elory Hardyové, která staví nádherné několikapatrové domy z bambusu. Prošel jsem si celý výrobní proces, viděl, jak tyče ošetřují, zpracovávají, štípají, lepí pryskyřicí. Dají se z něj udělat podlahy, parkety, cokoliv. Ta architektka má dokonce z bambusu helmu na motorku," vypráví Jakub Mierva. Odolá i radioaktivitě Velkou výhodou používání bambusu je jeho trvanlivost a šetrnost k životnímu prostředí. Tloušťky a výšky, do které ostatní stromy rostou padesát let, dosáhne bambus za pět. Po uříznutí tyče na jejím místě začne hned růst nová, rostlina nemá mnoho škůdců a v bambusových hájích se daří zvířatům. "Bambus je také velmi odolný. Spolu se švábem jde o jediné rostlinné a živočišné druhy, které bez následků odolají chemickým útokům a radioaktivnímu záření. To je důvod, proč se začal v Indonésii tolik pěstovat během druhé světové války, kdy se lidé báli chemického útoku z Japonska," přidává další výhodu Mierva. Zakázky typu stavba domu se zatím neobjevily, počet zájemců ale roste. Na začátku byl obrat 200 tisíc korun, po třech letech se pohybuje okolo pěti milionů. Dnes má navíc Bamboo Design tři stálé zaměstnance. Firma vyrábí zejména nábytek na míru, nyní se například chystá na vybavení celého kubánského baru. Častým klientem jsou pak reklamní agentury, které si objednávají propagační stánky. "Teď jsme dělali stánek pro firmu, která prodává látkové plenky s příměsí bambusu. Od koho jiného by si měli objednat stánek než od Bamboo Design," usmívá se Tomáš Ouhel. Do budoucna se chtějí podnikatelé zaměřit na velkou, dosud nevyužitou cílovou skupinu zoologické zahrady. "Plánujeme jet do Ameriky do zoo v Bronxu na školení o konstrukcích zoologických staveb. Chtěli bychom po světě dělat bambusové instalace uvnitř výběhů pro zvířata. Jen v Česku je 16 zoologických zahrad, což je docela dobrý trh." Tři výběhy již BambooDesign postavila, ten zatím poslední uvidí návštěvníci Zoo Liberec v pavilonu s lemury. Ve hře je také expanze do dalších zemí. V Anglii, Francii nebo Skandinávii žádná podobná firma není, na větší plány ale zatímnení čas. "Všechen design si vymýšlíme sami, je to spousta práce u skicáku a 3D softwaru, další čas zabere výroba. Cíl je, abychom za pár let jen vymýšleli nápady a prototypy a kluci tady by se postarali o realizaci. Protože to nás na tom baví nejvíce, to vymýšlení," dodává Ouhel s úsměvem. *** Propojujeme evropský design s asijským materiálem. Bambusový nábytek není jen ratanem opletené křesílko.
(Ne)jsme slečinky! Aha! | 7.4.2015 | Rubrika: Sport | Strana: 12 | autor: (vba) | Téma: Oborové termíny
Američtí hokejisté >obětí« reklamy READING - Co to mají za výstroj, podivovali se diváci na zimním stadionu v nižší americké soutěži. Hokejisté totiž na střídačce vypadali, jako by od pasu dolů měli být ženami! Hráči Readingu Royals se ale jen stali obětí reklamní agentury, která na mantinel zvěčnila pětici žen. Tedy pouze jejich spodní polovinu. Tu druhou dokreslovali sami hokejisté, kteří tak na lavičce vypadali skutečně jako slečinky!
Miliardy z reklamy v mobilech lákají nové hráče Dotyk BYZNYS | 6.4.2015 | Rubrika: Mobilní technologie | Strana: 0 | autor: Salvador Rodriguez | Téma: Oborové termíny
Trh s mobilní reklamou měl v loňském roce hodnotu 31 miliard dolarů. Letos se očekává jeho další růst. Které společnosti se tedy nejpravděpodobněji přidají do klubu dolarových miliardářů? Teď, když jsou chytré telefony už úplně všude, je tomu stejně i s mobilní reklamou. Pro mnoho společností v oboru, počínaje Googlem, Facebookem a Twitterem, to totiž znamená velké příjmy. Každá z výše jmenovaných firem už nyní generuje roční zisky přes miliardu dolarů právě díky mobilům. Trh s mobilní reklamou měl minulý rok hodnotu 31 miliard dolarů a očekává se jeho další růst. Které společnosti se tedy nejpravděpodobněji přidají do klubu dolarových miliardářů? * Yahoo na správné cestě Podle některých metod měření firma Yahoo překročila hranici reklamních příjmů z mobilů ve výši jedné miliardy už v roce 2014. Na základě běžně schvalovaných účetních postupů ale vygeneroval internetový gigant se sídlem v Sunnyvale v Kalifornii minulý rok zisk z mobilních reklam ve výši pouhých 768 milionů dolarů. Na společnost, která se nachází v režimu transformace a přechodu na "první mobilní" společnost, to ale není špatné, jak k tomu poznamenala její šéfka Marissa Mayerová. V loňském roce uskutečnilo Yahoo strategické akvizice, které jistě i letos přinesou další zisk z mobilního trhu. Loni v červnu koupilo společnost Flurry zabývající se analýzou dat z aplikací pro mobilní telefony. V listopadu pak získalo platformu BrightRool nabízející digitální reklamní služby. "Herní společnosti utrácejí obrovské sumy za instalace aplikací a značky agresivně navyšují výdaje na videoreklamu v mobilech. Yahoo má tak zaručeno, že se mu v roce 2015 bude dařit," říká Johnny Won, zakladatel poradenské firmy Hyperstop. Ta pomáhá reklamním agenturám, společnostem vyvíjejícím reklamní technologie a startupům porozumět mobilnímu trhu. Podle Wonovy předpovědi Yahoo téměř jistě prolomí hranici pro vstup do klubu dolarových miliardářů již letos. * Pandora rozehrává zajímavou partii V tomto miliardářském klubu chce firmě Yahoo dělat společnost i hudební platforma Pandora. V roce 2014 zaznamenala tato internetová rádiová aplikace tržby z mobilní reklamy ve výši více než 700 milionů dolarů. Oproti předchozímu roku jde o nárůst o 58 procent. Příjmy z mobilního trhu pak tvoří více než tři čtvrtiny celkových tržeb Pandory. Slovy experta Johnnyho Wona: "Je působivé, jak skvěle umí Pandora zpeněžit mobilní aplikace." Jedním z důvodů je fakt, že marketingová práce při tvorbě reklam pro Pandoru je skutečně snadná, což je pro audioreklamu i videoreklamu velké plus.
Řada firem už začala s přípravou audioreklamy pro rádiové stanice a videoreklamy pro televize a kanál YouTube. I proto není příliš složité přenést tento obsah na Pandoru, jejíž posluchačská základna se blíží 82 milionům aktivních posluchačů. Na rozdíl od tradičních rádiových stanic může Pandora pro firmy zpracovat analýzu, která jim poskytne informace o tom, jak efektivní jejich reklamní kampaně jsou. 1 Podle Wonovy předpovědi Yahoo téměř jistě prolomí hranici pro vstup do klubu dolarových miliardářů již letos. "To, co dělá Pandora a další podobné služby, nelze ignorovat. V době, kdy každý dolar utracený za bannerovou reklamu všichni dennodenně ignorují, není to samé možné u audioreklamy. Ta se k vám dostane v éteru a na mobilním zařízení ji nelze přeskočit," tvrdí Johnny Won a dodává, že by byl překvapený, kdyby Pandora tento rok neprolomila miliardovou hranici. * Co dál: Snapchat, Pinterest Další služby jako Snapchat a Pinterest testují podobné reklamní modely zatím jen krátce a co se týká příjmů, nemohou se ještě chlubit. Obě společnosti ale usilovně pracovaly na tom, aby si vytvořily vlastní komunitu posluchačů, kteří jim začnou generovat zisky ve velkém, jakmile jim začnou pouštět reklamu. Společnost Snapchat sídlící v Los Angeles má potenciál získat více než 100 milionů aktivních uživatelů, přičemž řada z nich jsou teenageři a dospívající. Představují proto cílovou skupinu, která je snem každého marketéra. Snapchat se proslavil díky svým foto- a videozprávám, které mizí jen vteřiny poté, co je otevřete. Startup už ale vyvíjí funkce, které by přiměly uživatele zdržet se o něco déle. Funkce "Stories" uživatelům umožňuje prohlížet si snímky sdílené jejich přáteli za posledních 24 hodin, zatímco funkce "Discover" je nechá zobrazit obsah od poskytovatelů zpravodajských serverů jako třeba Vice, ESPN nebo CNN. 1 U komunity, jakou má Snapchat, je zajímavé to, že firma ví skutečně mnoho o svých uživatelích a jejich chování. S tím, jak se zvýšil počet uživatelů, kteří kvůli podobnému obsahu tráví na Snapchatu víc času, začala společnost ke konci minulého roku testovat reklamu. Velkým značkám za zařazení videa k obsahu vloženému uživatelem účtovala podle zdrojů až 750 000 dolarů za den. Snapchat momentálně čelí výzvě, jak postavit co nejlepší model, sdělil Michael Becker, spoluzakladatel a partner v mCordis, společnosti zacílené na mobilní marketing. "U komunity, jakou má Snapchat, je zajímavé to, že firma ví skutečně mnoho o svých uživatelích a jejich chování. To marketérovi dává možnost lépe zacílit a předvídat vztah a umožnit navázat kontakt mezi kupujícím a prodávajícím." * Reklama přes "Promoted pins" Další z nastupujících hráčů Pinterest od roku 2013 testuje reklamy ve formě tzv. "promoted pins". Startup však původně test omezil jen na několik amerických značek. Společnost se nakonec od 1. ledna otevřela všem značkám se sídlem v USA. Rozdělení trhu s mobilní reklamou v roce 2014 Z grafu je patrné, že více než tři čtvrtiny trhu, což obnáší tržby přes 23 miliard dolarů, drží "silná trojka" Google, Facebook a Twitter. Prvně jmenovaný má navíc výrazný náskok, když mu patří bezmála polovina světových tržeb. Zdroj: Hyperstop Tento krok naznačuje, že generování tržeb je nyní klíčovou misí této služby, která čítá více než
70 milionů aktivních uživatelů. Velké značky se přítomnosti na Pinterestu "nemohou dočkat", protože tamní uživatelé jsou známí tím, že službu využívají k prohlížení produktů, o jejichž nákup mají vážný zájem. Díky tomu, že Pinterest umožnil využívat "promoted pins" všem americkým značkám, by mělo dojít k podstatnému růstu zisků z reklamy. Navíc se o společnosti šeptá, že testuje tlačítko "koupit", které by uživatelům umožnilo koupit si produkt přímo přes Pinterest. Pokud firma tuto funkci zavede a prokáže, že její reklamy mohou rovnou na jedno kliknutí umožnit nákup, mohla by přilákat ještě více zadavatelů. A tím navýšit své tržby prostřednictvím podílu z každého uskutečněného prodeje, dodal Becker. "Je to společnost, která umí rozeznat nové obchodní modely, které ji katapultují mezi miliardové hráče. Na rozdíl od jiných firem, které se jen jednoduše snaží chrlit stále stejné reklamní mediální strategie," tvrdí Becker. ?? C Newsweek 2015. Všechna práva vyhrazena. Překlad Channel Crossings. Redakčně upraveno a kráceno. Jak fungují nastupující aplikace Pandora funguje jako internetové rádio, které přehrává vaši oblíbenou hudbu a na základě vašich preferencí vám dokonce může doporučovat nové skladby a interprety. Jednoduše si stačí vybrat název písničky nebo jméno interpreta a program sám vyhledá stanice, kde by se potencionálně mohla tato nebo podobná hudba hrát. Databáze aplikace obsahuje stovky stanic a můžete si vytvořit dokonce vlastní seznam těch nejoblíbenějších z nich. Pinterest je aplikace, která svým uživatelům umožňuje zdarma vytvářet tematické kolekce obrázků či fotografií, které najdou on-line nebo je nahrají z vlastního počítače. Jedná se tedy o službu, která umožňuje on-line bookmarking (záložkování) obrázků. Takto vytvořené kolekce (či nástěnky) mohou procházet ostatní uživatelé a jednotlivé obrázky z nich komentovat, označovat tlačítkem "Like" nebo si je rovnou přidat do své vlastní on-line nástěnky. Zároveň se jedná o sociální síť, jelikož všichni uživatelé spolu mohou interagovat, komunikovat a vytvářet obsah společně. Snapchat funguje jednoduše. Pořídíte fotku nebo krátké video a u něj nastavíte dobu, po kterou bude viditelné. Po jejím uplynutí se snímek nadobro vymaže, nebude nikde dohledatelný ani uložený. Na fotografie lze navíc přikreslit (velmi hrubým tahem) vzkaz či nějaké obrázky. Jakmile vám někdo pošle snímek, objeví se ve vašem inboxu s číslem, které udává počet sekund na jeho zhlédnutí. Odpočet započne až v okamžiku, kdy na položce podržíte svůj prst déle - vývojáři tak zabránili spuštění fotografie omylem.
Televize může lidi i kultivovat Respekt | 7.4.2015 | Rubrika: Příloha - Dok revue | Strana: 1 | autor: Tomáš Stejskal | Téma: Oborové termíny
rozhovor Pro dokumentaristku Apolenu Rychlíkovou je veřejnoprávní televize důležité médium. Vymýšlí nové projekty, jako byl například autorský cyklus Expremiéři, ale natáčí též příspěvky do zavedených pořadů typu Nedej se. Následující rozhovor je o televizi, ale také o práci ve dvojicích
či estetice mluvících hlav. * Film Za Adolfa by žádní Morgoši neměli žádný práva, který jste natočily s Martinou Malinovou, se snažíte promítat spíš alternativně. Jaké jsou reakce na projekcích? Flm občas promítneme na festivalech, případně v rámci nějaké aktivistické akce, nebo když nás osloví nějaká platforma věnující se proromskému aktivismu, tak jim ho poskytneme. Ale nechceme, aby film proniknul do světa či televize bez kontextu. Měly jsme nabídku z Průvanu, ale odmítly jsme. Čistě proto, že to nechce protagonistka snímku Alexandra Kiňová. Reakce bývají různé. Na projekci v Brně se všichni smáli, v Jihlavě, kde proběhla jediná velká projekce snímku pro několik set lidí, byla atmosféra naopak vážnější, přesto se nám v zásadě podařilo - alespoň dle spontánních reakcí v sále - lidi zaujmout. * Film je založený na střetu pozorování všednodenních činností a nenávistných komentářů z internetových diskuzí. Byl tenhle koncept jasný od začátku? Já jsem hrozně moc chtěla natočit čistě konceptuální film. Můj předchozí snímek Rodina byl pomalý, intuitivní a vnitřní, tak jsem chtěla udělat něco vyhraněného a ohraničeného metodou. Vlastně nám nahrálo do karet, že nás oslovila iniciativa Ne rasismu, abychom udělaly film, který by ve zkratce postihoval rasismus v Čechách. Dlouho jsme hledaly a dospěly k tomu, že nechceme reprodukovat poučky z oblasti sociální práce, protože rasismus často není nic racionálního, ale kolikrát jde čistě o emoční věc. Zahlcení internetu nenávistnými řečmi na adresu paterčat pro nás bylo kvintesencí rasismu u nás. * Často teď natáčíš ve dvojicích. Je to rozdíl oproti samostatné práci? Hodně jsem o tom poslední dobou přemýšlela. S Martinou Malinovou chceme natáčet další film, s Pavlou Sobotovou jsme napsaly scénář, brzy začneme natáčet s Martinem Kohoutem. Nikdy dřív mě nenapadlo, že bych mohla pracovat ve dvojici. Myslím si, že je to trochu tím, že dítě člověku spolkne část ega. Najednou jsem získala větší potřebu nechat se inspirovat druhými, samotnou přítomností někoho jiného při natáčení. Podobně to mám s Vláďou Turnerem, s kterým teď točíme film o Klinice a trochu i o squatterském hnutí. Jde o rovnocenný, spontánní přístup a pro mě je to i určitý trenažér kolektivní práce, kterou bychom chtěly s Terezou Reichovou do budoucna uplatnit v právě budovaném filmovém družstvu. * Je pro tebe forma či styl až něco druhotného? Tenhle konflikt mnohdy pociťuji na televizních projektech. Snažíme se často pojmout díl ze zavedeného cyklu netelevizně, ale kolikrát stejně dojdeme k tomu, že pilujeme formu na úkor tématu. Myslím, že u nás naopak chybí kvalitní filmy s mluvícími hlavami klasického amerického formátu. Filmy Martina Kohouta se tomu blíží nejvíc, občas z legrace říkám, že on je díky této vědomé rezignaci na formu z nás nejradikálnější. Jde o uvažování vedené čistě tou tematickou linkou. Umět pracovat s tempováním a natočit mluvící hlavy hezky a v přirozeném prostředí je podceňovaná záležitost. Rádi bychom se tomu věnovali s Martinem i v připravovaném projektu o historii levicového myšlení u nás. Tato forma byla odvržená nástupem situačního dokumentu a zůstala odvržená nástupem estetického dokumentu, který se blíží hraným filmům. Já si naopak dávám pozor, abych nesklouzla jen k formě pro formu. * Můžeme se ještě vrátit k projektu o historii levice? Jak vzniknul a proč právě zde je kladen důraz na mluvící hlavy?
Napadlo nás to při natáčení v ulicích během 17. listopadu. Po debatě s organizátory akce Děkujeme, že můžem jsme přemýšleli, co chceme dělat a co pokládáme za společensky důležité. Dospěli jsme k tomu, že chceme natočit, čím si prošli lidé jako Petr Uhl, A. J. Liehm, Zdeněk Jičínský, Jan Tesař. Snažili bychom se co nejvíce kontextualizovat historii a nechat vše vyprávět je samotné - i se stigmatem, jímž si prošli. Rádi bychom pracovali s formátem mluvících hlav invenčně, ale samozřejmě nebudeme tahat devadesátileté stařečky někde po terénu. Jde nám tu opravdu hlavně o informace, o možná poslední možnost tyto osudy zachytit. Oběma nám připadá, že způsob, jakým se tu mluví i uvažuje o historii, je často velmi ahistorický. A ten film bereme jako pokus tohle zlomit. * Jakou roli pro tebe hraje veřejnoprávní televize? Pro mě je to enormně důležitá platforma. Přijde mi hloupé říkat, že televize je ošklivá instituce, s kterou umělci přece kolaborovat nebudou. Pro mě s mými tématy i přístupem k formě je to vlastně celkem vhodné médium, ale samozřejmě se člověk musí přizpůsobovat určitým podmínkám, jako je třeba omezený počet natáčecích dnů či času ve střižně. Podmínky, za kterých se v televizi točí, právě nejčastěji ovlivňují výslednou podobu díla a vlastně i celou atmosféru natáčení. A taky to stále je médium, které se zdráhá servírovat lidem i to, co nechtějí vidět, jak říkáme s Karlem Vachkem. Myslím, že by bylo potřeba, aby se filmoví kritici televizi věnovali soustavněji a navíc v evropském kontextu. Takhle se totiž nemůže opřít o nic jiného než o peoplemetry. Televize sebe samu považuje za generátor vkusu, to jsme si uvědomili s Expremiéry. Podle České televize to zdá se není dobrý projekt, přitom splnil většinu parametrů dobrého projektu - od festivalových ocenění, přes vniknutí do mediálního prostoru, po relativně vysokou sledovanost. I přesto je do určité míry vnímán jako projekt studentských diletantů. Je škoda, že televize nepovažuje dokument za důležitý, obzvlášť v době, kdy i některé soukromé firmy a reklamní agentury jej vnímají jako lepší komunikační médium než hraný film či samotnou reklamu. * Ty teď docela dost točíš do zavedených televizních cyklů jako Nedej se a Náš venkov. Je to jiná forma spolupráce s televizí než při přípravě autorského cyklu typu Expremiérů? U Expremiérů jde o přehlídku dokumentárních postupů jednotlivých autorů, snažili jsme se prosadit čistě autorský a volný projekt, což se nakonec podařilo. U Nedej se si cením toho, že se s nástupem Petra Kubici a pod vedením Pavla Bezoušky podařilo z toho cyklu udělat volnou platformu s jasnou strukturou. Udělá se otevřená výzva, kam se člověk může přihlásit s konkrétním námětem, což považuji za velmi transparentní. Také se dobře propojuje FAMU coby veřejná vysoká školu s veřejnoprávní institucí - což by ale podle mě mělo fungovat automaticky. S Vláďou Turnerem jsme poprvé točili díl s názvem Neskloň se o squattingu, vybydlených domech a limitech soukromého vlastnictví, pak jsme točili o Klinice a dál Náš venkov o problematice bezdomovectví na vesnicích a maloměstech. Je rozdíl natáčet věc do mnohými opovrhovaného formátu se sledovaností kolem 100 000 diváků a je výzva snažit se daný žánr pozdvihnout, aby nevzniknul jen další film o orání pole. Jde vlastně o určitý pokus infiltrovat televizi skrze ty nejzavedenější formáty. Věřím tomu - a nechci, aby to znělo nějak elitářsky, že televize může lidi i kultivovat. * Při natáčení dílu o bezdomovcích jste plánovali, že zkusíte žít alespoň pár dní jako oni. Můžeš natáčení trochu přiblížit a popsat, co pro tebe znamená angažovanost ve smyslu přímé spoluúčasti na tom, co se natáčí? Čím dál víc se zaobírám hledáním opravdu žité alternativy. To znamená nejen o věcech točit, ale zkusit reálně začít žít trochu jinak. Vytvářet nějaké nové pohyby, byť s vědomím, že můj rádius je
strašně malý. U tohoto projektu jsme si v jeden moment říkali se štábem: "A to jako fakt budeme bydlet v hotelu?" Nakonec jsme ale nechtěli, aby se z toho, když s nimi budeme přespávat v teplém oblečení, stala nějaká póza. Bezdomovectví je pro mě velké téma a přemýšlím, že bych o něm natočila větší film. Zároveň je třeba si uhlídat, aby člověk egoisticky nehledal emotivní příběhy o tom, jak se kdo dostal na ulici, a nezapomněl na věci, které jsou zásadní. Vždyť jde o to, že pohlížením na bezdomovce jako na vedlejší ztráty tohoto systému popíráme své lidství. * Přemýšlela jsi, že natočíš absolventský film o obrazu Václava Havla. Platí to stále? Ještě nevím. Natočit film o Havlovi je jeden z mých velkých snů. Původní inspirační linka vycházela z filmu Beze mě: Šest tváří Boba Dylana. Způsob, jakým Todd Haynes uchopil Dylanův mýtus, mi přišel nejspravedlivější. Nechal ho hrát různými lidmi a vytvořil dílo fungující na půdorysu snu. A jak jinak natáčet o rozporuplných postavách, než že je člověk nějak vychýlí a nechá je prostoupit celým spektrem různých podob. Stále je to pro mě strašně složitá otázka. Ale jelikož mám tendenci podléhat věcem, které mě nejvíc rozčilují, tak teď intenzivně uvažuji, že by ten absolventský film mohl být i o bezdomovcích. Vlastně se dost bojím o Havlovi natáčet, mám obavu, že by to byl film, který naštve úplně všechny. Na druhé straně svoboda, kterou FAMU poskytuje, se nedá ničím nahradit a tak řeším, jestli bych ten film jindy než na škole vůbec mohla natočit. * Jak vnímáš obraz Havla v Českém století? Podle mě jde o jedno z nejlepších televizních děl posledních několika let a obzvlášť díl o Havlovi je pro mě jeden z našich vůbec nejlepších porevolučních kinematografických počinů. Zatímco vyobrazení Beneše a dalších postav podobným problematizujícím způsobem všichni vítali, tak jakmile se sáhlo na Havla, všichni jen říkali "Takovej ten Vašek nebyl. Já ho znám jinak." Masaryk a Beneš určitě také nebyli takoví jako v tom filmu. Ale jako by se najednou úplně zapomnělo, že sledujeme hraný film. Nejde přeci o to, zda chválíme či kritizujeme Havla, jde o celospolečenský rozbor podstatného tématu. Mně je přitom mnohem sympatičtější Sedláčkovo vykreslení Havla než to, jak o něm hovoří lidé, kteří se dnes snaží šířit jeho odkaz. Je přece sympatické ukázat lidi ze všech stran, včetně jejich chyb či nejistot. (Celý rozhovor na dokrevue.cz) Apolena Rychlíková (1989) studuje dokumentární film na FAMU. Intenzivně se angažuje ve veřejném prostoru a přispívá do internetového Deníku Referendum, webového deníku A2LARM či na server Romea.cz, což se zrcadlí i v její filmové tvorbě. Natočila například portrét kontroverzního kancléře Hájek na zámku, Petr v podzámčí (2011), snímek o protivládních hnutích Padá vláda, něco si přej (2012), videodeník o politických i intimních záležitostech Rodina (2013) či konceptuální snímek o rasismu a rodině paterčat Za Adolfa by žádní Morgoši neměli žádný práva.
(Ne)obyčejná energie Kmenů? Respekt | 7.4.2015 | Rubrika: Příloha - Dok revue | Strana: 4 | autor: Tomáš Stejskal | Téma: Oborové termíny
situační recenze V této rubrice obvykle lidé z nejrůznějších oborů ve vzájemném dialogu hodnotí konkrétní dokumentární dílo. V tomto čísle jsme se rozhodli pro drobnou obměnu. Vzhledem k vášnivým debatám nad televizními cykly Příběhy neobyčejné energie a Kmeny, na nichž se finančně podílel i soukromý sektor, jsme dali prostor k diskuzi samotným dokumentaristům. Bohdan Bláhovec a Jan Látal jsou autory některých dílů Kmenů, Vít Klusák a Lukáš Kokeš se projektu rozhodli nezúčastnit. BB: Cykly iniciované či koprodukované nadací velké korporace nebo reklamní
agenturou odkryly především zvláštní vztah České televize k samotné výrobě a financování dokumentárních filmů. Sama do něj výrazně investovat nehodlá, a proto vítá vstup externích peněz, aniž by dle mého názoru domyslela, kam může celá situace zajít - tedy, že hrozí levný nákup reklamního prostoru, který se navíc vydává za autorské a svobodné filmové sdělení. JL: V principu vítám, když si jakákoli firma uvědomí, že může skrze propagaci druhých propagovat sebe. Nebo když se rozhodne podpořit autorsky svobodné dílo výměnou za podpis pod něj. To je nový koncept sebepropagace, který vnímám jako jednu ze součástí společenské odpovědnosti firem. A jedním dechem dodávám, zaplať pánbůh za něj! Prostředky na reklamu tak mohou spoluvytvořit něco víc než jen prázdné reklamní bloky v televizi nebo republiku polepenou billboardy. Podotýkám, že se tak děje pouze za předpokladu, kdy jsou jasně určeny hranice, které nesmí firma podporující či koprodukující dokument překročit. MÉDIA POD TLAKEM LK: Nějaká forma sponzoringu nebo mecenášství u dokumentárních filmů, pokud si nekladou za cíl zrovna kritizovat konzumní společnost, je určitě možná. Sponzoring a mecenášství ale nejsou totéž jako koprodukce veřejnoprávní televize s reklamními agenturami, které sledují různé další cíle. Tam někde leží hranice, která je pro mě podstatná. Když vznikne taková koprodukce v kontextu komerční televize, asi to nikoho nepřekvapí. VK: Chci, aby dokumenty vznikaly výhradně z autentické potřeby téma filmově analyzovat, rozkrýt, pochopit, konzervovat pro budoucí generace. A stejně tak chci, aby reklama byla hloupá, nepokrytě účelová, tudíž rozpoznatelná a zřetelně zapouzdřená v reklamním šupleti. Chci se orientovat, vědět, kdo se mnou co hraje. Kdo mi co sděluje a co tím sleduje. Proto jsem spolupráci na televizních Kmenech odmítl. LK: Debata nad marketingovými okolnostmi obou cyklů má obecnější souvislosti, které zapomínáme zmiňovat. Ty se týkají proměny celého mediálního prostoru. Internet oslabil tradiční média, která se nejsou schopna účinně vymezit vůči korporátním, reklamním ale i politickým a ideologickým tlakům. V dokumentárním filmu se neděje nic zvláštního. Jestliže si teď všímáme invazivního pronikání značek do prostoru autorského dokumentu, který jsme doposud vnímali jako výsostně nezávislý a autentický, je to proto, že reklama už dávno invazivně proniká i do zbytku veřejného a mediálního prostoru. JL: Nesdílím tuto lehce apokalyptickou vizi reklamy, která nás nepozorovaně požírá. Je však pravda, že se proměňuje, je nám více přizpůsobena a možná je i hůře rozpoznatelná. Prorůstáním však může vzniknout nový druh koexistence, který mne nijak neděsí. Ale pouze za podmínky, kdy je vše ošetřeno přísnými a transparentními pravidly, tak abychom se nestali vazaly jiných skrytých zájmů. LK: Dnes jsou i respektované světové deníky jako The New York Times nebo The Independent kritizovány za tzv. native advertising - situaci, kdy jsou součástí normálního obsahu propagační články bez zřetelného označení, placené různými korporacemi. Tyto články nemusí propagovat nějaké konkrétní produkty. Naopak stačí, když podporují ideologická východiska výhodná pro konkrétní korporace nebo skupiny lidí. Na konci filmu Citizenfour o Edwardu Snowdenovi je scéna, kdy se deník The Guardian na nátlak britské vlády stáhne a nepublikuje materiály týkající se odposlechů, dokonce musí fyzicky zničit disky se všemi soubory. V porovnání s takovým příkladem je sporné pronikání reklamy do autorského dokumentárního filmu v podstatě maličkostí. BB: Samotné Kmeny lze vnímat diskutabilně co se sdílnosti či hloubky sdělení týče, nikoliv však jako ryze reklamní produkt. Různorodost filmů a ostatně i nepříliš kladné přijetí u televizních diváků z mého pohledu jen podtrhuje, že se jedná o svobodná autorská díla. I snímek Jana Gogoly František svého druhu z Příběhů neobyčejné energie považuji za autorský film. BUDVAR HODNÝ NÁSLEDOVÁNÍ JL: Pro mě v případě Kmenů byla klíčová záruka tvůrčí svobody. Do filmů mi nikdo nezasahoval a já naopak od začátku cítil velký důraz na naše autorství. Z toho všeho jsem získal dojem, který ve mně zůstal i po premiérových uvedeních v klubech napříč republikou, a totiž to, že nepropagujeme Budvar, ale Budvar propaguje nás, respektive naše filmy. To je podle mě změna přemýšlení, která je hodna následování. VK: Říkáte, že práce na Kmenech probíhala bez zásahů - ale opomíjíte, že reklamní nastavení
ovlivňovalo samotný výběr námětů. Na televizních Kmenech odmítli participovat technaři, u ČEZu byl vyřazen pán, co nějak alternativně doluje plyn z břidlic. Zasahování nemusí vždycky znamenat, že je agentura s klientem na place a mluví u monitoru režisérovi do záběru. Klíč celého problému spočívá v prolínání hranic. Ve snaze půjčit si autenticitu a dosavadní nezávislost filmového dokumentu, nekomerční pověst České televize a v homeopatické koncentraci to promísit s reklamním sdělením. Vlastně jen odkázat ke sponzorovi alias klientovi a vyhřát ho ve světle zobrazeného fenoménu - pivovar a likérku spojit s "nezávisláky" ze světa subkultur a ČEZ identifikovat s neziskovkami. LK: Autorský dokument je ve své apriorní autenticitě vynikajícím nositelem potenciálních reklamních sdělení. Proto si ho všímají reklamní agentury nejen u nás, ale na celém světě. V soutěži festivalu Sundance byl v roce 2012 dokumentární film Escape Fire produkovaný agenturou Ogilvy. Film nepropagoval vůbec nic v tom tradičním způsobu vnímání reklamy. Propagoval jen schopnost agentury Ogilvy "autenticky" proniknout do prostoru nezávislého filmového festivalu. Přijde mi důležité neztrácet takové věci ze zřetele. BB: Situace kolem obou cyklů určitě otevřela důležitou debatu uvnitř dokumentární komunity a také odstartovala společný tlak, který tvůrci v dalším svém počínání hodlají na televizi vytvářet. Jedním z jeho výstupů by snad mohlo být to, že dojde k posílení autonomie tvůrčích producentských skupin na programové radě ČT a v ideálním případě i k navýšení počtu vysílacích hodin pro solitérní dokumentární filmy.
TECHNOLOGIÍ K PERSONALIZACI NÁKUPU ZBOŽÍ & PRODEJ | 2.4.2015 Strana: 8 | autor: Andrea Votrubová | Téma: Oborové termíny
K posílení zážitků svých zákazníků budou značky podle nové zprávy mediální agentury ZenithOptimedia využívat stále více moderních technologií a pracovat se smyslovými vjemy. To se může stát inspirací i tuzemskému maloobchodu, který za vývojem ve světě zatím zřetelně pokulhává. Značky si budou stále více osvojovat nové technologie, které jim pomohou poskytovat spotřebitelům silné a personalizované zážitky. To je hlavní předpověď agentury ZenithOptimedia, publikovaná v její nejnovější zprávě o znalosti spotřebitelů 2015 Emerging Top Ten Trends (Deset hlavních nových trendů roku 2015). Například s čichem již začínají experimentovat i nakladatelé, kteří PROVONĚNÉ KAPITOLY přiřazují vůně určitým kapitolám knih, a speciální zařízení zvané oPhone zase umožňuje posílat aromatické zprávy. Po za du nezůstává ani on-line video, které bude v roce 2015 představovat 12 % všech výdajů na digitální reklamu. A vzhledem k tomu, že někteří spotřebitelé zcela opouštějí tradiční televizi, se z něj stane běžná alternativa li -neární televize. Více značek také podle agentury začne vytvářet svůj vlastní obsah a spolupracovat přitom s celebritami, aby vytvořily videoobsah na míru pro specifické publikum. MOMENT PŘEKVAPENÍ S 3D "Značky, které se stále více zaměřují na svůj cíl, budou nejspíš profitovat z řady nových technologií, které jim umožní vytvořit pro spotřebitele autentičtější a hodnotnější zážitky," říká Linda Tan, strategic insights director ZenithOptimedia, podle níž se vytváření personalizovaných zážitků napříč rozhodovacím procesem nakupujícího stane určujícím pro značky, které usilují o udržitelnou návratnost investic. Podle Evy Chudomelové, country manažerky společnosti Mood Media Group CZ, je v zahraničí v
současné době hitem také digital signage, tedy systém digitálních zařízení zobrazujících reklamu ve veřejně přístupných prostorách. "V praxi to znamená obrovské vnější i vnitřní LED stěny, kde se zobrazují kampaně, nebo 3D projekce na transparentní nebo lehce zbarvené fólie. Nebo si představte, že jdete kolem obchodu na Václavském náměstí, kde se náhle ve výloze objeví 3D modelka v životní velikosti, mává na vás a směje se," dodává s tím, že hlavním účinkem těchto nástrojů je moment překvapení. A toho se v marketingu snaží využít všichni, protože zákazník si takový zážitek s velkou pravděpodobností zapamatuje. RADĚJI MONITOR NEŽ PLAKÁT Existují i další řešení, která fungují na bázi detekce pohybu. Pokud zákazník udělá před výlohou například určitý pohyb, DS System na to recipročně zareaguje. "Český trh však na něco podobného zatím není připravený. U nás se spíše jedná o umístění monitorů do obchodů či do výloh. Ale díky bohu za to, protože do nedávna to byly pouze plakáty," připomíná chybnou hypotézu společností, které je tiskly v mylné víře, že ušetří náklady. Plakáty přitom personál musí neustále aktualizovat a vy měňovat a vedení zase kontrolovat každou pobočku, zda se tak stalo. Nehledě na to, že peníze stojí i sám tisk. "Jednorázová investice do monitoru, jež umožní centrální řešení s možností zasílání obsahu do stovek poboček současně, přinese mnohem větší efekt," věří Eva Chudomelová. MÍSTO PROČ SE ŘEŠÍ JAK Fakt, že český maloobchod po kulhává za západními státy, potvrzuje i Aleš Šti binger, ředitel společnosti Gaia Group. Podle něj se to projevuje už ve vnímání toho, zda tyto nástroje jsou či nejsou standardní součástí marketingového mixu. "Kompetentní osoby neřeší, jestli nástroje fungují nebo ne, to už vědí, a při jednáních se spíše řeší způsob implementace. Čili je možné přeskočit edukativní část obchodního jednání," konstatuje Aleš Štibinger. Současný trend je podle něj především o synergiích nástrojů, a také o technologiích, které umožňují efektivnější distribuci obsahu, ať už jde o audiovizuální obsah nebo o distribuci vůně v plynném skupenství místo aerosolových kapiček s využitím moderních vzduchotechnických systémů. CESTY KE SNÍŽENÍ CENOVÉ CITLIVOSTI "Ze zahraničních testů například vyplynulo, že vůně snižuje cenovou citlivost zákazníka, tedy že je ochoten utratit více či zaplatit vyšší cenu za produkt či službu. Konkrétním příkladem je studie ke značce Nike, kde se porovnávaly dva stejné páry bot. Zatímco první pár se nacházel v provoněné místnosti, druhý se testoval v prostoru bez aplikace aroma. Výsledek byl, že 80 procent dotázaných hodnotilo pozitivněji pár bot v provoněné místnosti a při dotazu na cenu, jakou by byli ochotni zaplatit za hodnocený pár bot, byla uváděná cena pro pár v provoněné místnosti o zhruba 250 korun vyšší. Zajímavé výsledky přinesla i kampaň Dunkin' Donuts, kde využitím synergie zvuku, tedy zvukového podpisu značky, a aromatu kávy došlo k nárůstu návštěvnosti obchodu o 16 procent, prodeje o 29 procent a posunu ve vnímání značky." Aleš Štibinger, ředitel, Gaia Group
NADLINKA I PODLINKA ZBOŽÍ & PRODEJ | 2.4.2015 Strana: 22 | Téma: Oborové termíny
KAMPAŇ PRO HOKEJOVÉ FANOUŠKY Síť velkoobchodů Makro Cash & Carry začátkem března zahájila komunikační kampaň spojenou s mistrovstvím světa v ledním hokeji pod sloganem Pro všechny, kteří chtějí do kotle. Využívá toho, že se sportovní událost odehrává v České republice, a cílí zejména na fanoušky hokeje. "V době šampionátu budeme i ve společnosti Makro žít hokejem. V první řadě mohou naši zákazníci soutěžit o VIP lístky na zápasy. Hokejové téma se objeví i ve všech našich komunikačních kanálech," vysvětluje Marcela Syrovátková, head of branding čes ké pobočky Makro. Komunikační aktivity hokejové kam paně začaly počátkem března a potrvají až do konce hokejového šampionátu. "Jedná se o první kampaň, kterou pro nás vytvořila naše nová kreativní agentura Kaspen/Jung von Matt. Jejím cílem je posílit emocionální aspekt značky," informuje Marcela Syrovátková. Největším lákadlem budou soutěže o lístky na hokejové zápasy. "Cel kově v Česku rozdáme více než 100 vstupenek," konkretizuje atraktivní nabídku nejen pro sportovní nadšence Marcela Syrovátková.
Podnikatelská pojišťovna slaví 20 let pozpátku e15.cz | 3.4.2015 | Rubrika: Nové kampaně | Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Česká podnikatelská pojišťovna slaví dvacet let působení na trhu a svým zákazníkům věnuje cestovní pojištění zdarma. Na kampani se podílí agentura Arnold Prague. Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) startuje jarní kampaň na podporu prodeje pojištění. "Kampaní chceme připomenout široké veřejnosti, že ČPP letos slaví 20 let svého působení na trhu. Klienti, kteří si u ČPP sjednají smlouvu životního nebo neživotního pojištění, získají cestovní pojištění pro rodinu na 20 dní zdarma," uvedl Igor Rolínek, vedoucí úseku marketingu pojišťovny. "Nabídku cestovního pojištění ČPP promovala už v roce 2012, z hlediska ohlasu se jednalo o nejúspěšnější kampaň posledních let. Proto jsme využili tento typ pojištění také pro nabídku benefitu v rámci letošní jarní kampaně," doplnil Rolínek. Ke svému výročí natočila ČPP spot, který tradičně využívá Pata a Mata, tentokrát ale začíná v okamžiku, kdy několik nehod a karambolů končí utopeným autem. Následně v rychlém tempu sledujeme pozpátku vše, co oba kutilové během krátké chvilky dokázali svou nešikovností způsobit. Spot doprovází klasická znělka a díky ČPP celý příběh šťastně končí.
Patovi a Matovi se oslava dvacetin ČPP poněkud vymkla z rukou Spot bude k vidění na televizních kanálech společností Nova Group, Prima Group a TV Barrandov. Dále se objeví na obrazovkách městských úřadů, dopravních inspektorátů, reklamních monitorů v MHD a nemocnicích. Kampaň probíhá i na billboardech a velkoformátových plochách po celé České republice, dále v tisku a také v zákaznických novinách obchodního řetězce Kaufland ČR. Motiv kampaně se objeví také na teploměrech čerpacích stanic. Na přípravě jarní kampaně spolupracovala ČPP s reklamní agenturou Arnold Prague, která pro pojišťovnu již několik let zajišťuje služby spojené s kreativou a tvorbou vizuálního stylu.
Silnice se přiblíží Západu. Zmizí billboardy, přibudou reklamní značky ekonomika.iDNES.cz | 4.4.2015 | Rubrika: Doprava | Strana: 0 | autor: iDNES.cz, Jan Sůra, iDNES.cz, Pavel P. Novotný | Téma: Oborové termíny
Ze stamilionového byznysu s billboardy zůstane pár značek s reklamou na služby pro řidiče. Ministerstvo dopravy chystá na české dálnice poprvé značky i s logy komerčních firem. Po vzoru Rakouska či Německa budou na cedulích řidiče informovat, kdo je provozovatelem čerpací stanice či občerstvení podél dálnic. "Půjde o malou kompenzaci za to, že už si nebudou smět dát na billboard u dálnic reklamu," vysvětlil ministr dopravy Dan Ťok. V praxi tak bude mít řidič informaci, jakému řetězci patří například další pumpa. "Nemám s tím sebemenší problém, tohle je normální na Západě. Hlavně aby zmizely všechny billboardy," řekl Vojtěch Razima z organizace Kverulant.org, která dlouhodobě bojovala za zrušení billboardů podél dálnic. Nakonec úspěšně. Podle dříve schváleného zákona mají všechny reklamy u dálnic skončit v Česku k 1. září 2017. A to i přesto, že smlouvy Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) s majiteli billboardů trvají často i delší dobu. Konec se týká reklam jak na pozemcích ŘSD v okolí dálnic, tak soukromých pozemcích v ochranném pásmu. Reklamy musí zmizet i z mostů. Zákon je ale krátký na reklamy umístěné například na odstavených vracích či balících slámy za ochranným pásmem. "Silniční správní orgány by je mohly zrušit, protože ruší řidiče. Ale věřím, že postupně naše kultura dospěje k tomu, že zmizí samy," podotkl Razima. Stát nepočítá s tím, že by majitele billboardů kompenzoval za to, že jejich byznys skončí dříve než smlouva. "Provozovatelé billboardů nebudou nijak finančně kompenzováni. Zákaz reklam vyplývá ze zákona a smlouvy se mu musí podřídit," uvedl mluvčí ministerstva Tomáš Neřold. ŘSD má ročně z pronájmu jen zhruba tři miliony korun. Trh s billboardy táhnou hlavně města Reklamou na billboardech v Česku protečou miliardy korun ročně. Podle společnosti Admosphere, která investice do reklamy sleduje, to bylo loni 4,48 miliardy korun v ceníkových cenách. Ve skutečnosti to však pravděpodobně bylo méně kvůli nejrůznějším slevám. Jaký podíl investic se váže k poutačům v okolí dálnic, nelze přesně zjistit. Firmy to zvlášť neevidují, navíc samotné plochy se často pronajímají v balíku třeba s plochami ve městech. Jádro byznysu s venkovní reklamou nicméně už několik let neleží u hlavních tahů. Rozhoduje reklama ve městech. Ze zhruba 19 tisíc billboardů - tolik jich odhadují mediální agentury v Česku celkem - jich na dálnice a rychlostní komunikace připadají jednotky tisíc. Ředitelství silnic a dálnic jich navíc v posledních letech každoročně několik set zlikviduje. Likvidace dálničních reklam se zdaleka netýká většiny firem na trhu. Faktický monopol na tyto plochy měla historicky společnost News Outdoor magnáta Ruperta Murdocha. Ten se ale firmy zbavil, když ji od něj před třemi lety koupila skupina BigBoard a přejmenovala ji na Czech Outdoor. Tato společnost ještě v roce 2013 podle své výroční zprávy disponovala asi devíti tisíci
reklamními plochami. Jak je na tom firma dnes, šéf a spolumajitel BigBoardu Richard Fuxa neuvedl. Pro fungování celé skupiny však výpadek v billboardech prý nebude vážnější problém. "Novela zákona o pozemních komunikacích byla přijata již před několika lety a trh se s jejími následky dokázal vyrovnat," dodává Fuxa. Boj o reklamní plochu Skupinu BigBoard, jedničku na trhu, kterou financuje investiční skupina J&T, mnohem více než dálnice trápí tahanice o stavební předpisy v Praze. Zejména zákaz budování reklamních ploch větších než šest metrů čtverečních. Hlavní město je pro skupinu stejně jako pro konkurenty z JCDecaux či euroAWK klíčovou částí byznysu. O nových pravidlech v hlavním městě se proto nadále vede politický boj. Naopak fatální důsledky bude mít zákaz nejspíš pro americkou společnost A. C. E. Media Ventures. Ta své podnikání v Česku postavila právě na plochách u dálnic, zatímco ve městech žádné reklamní plochy nemá. Společnost už dříve českému státu pohrozila mezinárodní arbitráží a soudy. "Vzhledem k probíhajícím jednáním v této věci v souvislosti s arbitráží nemohu k tématu podávat žádné bližší informace," uvedla pouze Monika Jarolímková, obchodní ředitelka společnosti A. C. E. Media. Majitel firmy, americký podnikatel George Nussbaum, už dříve vyčíslil škodu způsobenou odstraněním ploch na zhruba 400 milionů korun. Firma měla v Česku kolem stovky billboardů.
Sdělení pro reklamní agentury (hochmannova) idnes.cz - blog | 6.4.2015 Strana: 0 | Téma: Oborové termíny
Sdělení pro reklamní agentury Zjistila jsem neblahý fakt pro mnohé reklamní agentury. Trpím syndromem reklamní imunity. Když vidím nějakou reklamu na internetu, přeskočím ji, nebo zcela vypínám svou pozornost. Na své poštovní schránce mám nalepen slogan z časopisu D -Test: Prosím, nevhazovat reklamu a svému telefonnímu operátorovi jsem nahlásila, že nechci být obtěžována žádnými reklamními nabídkami. Reklamy (té televizní, rozhlasové i tištěné) je už tolik, že se jí už běžný spotřebitel přesytil a začíná ji nenávidět. Někdy si říkám, že bych se možná dokonce ráda nechala zlákat nějakou pěknou a kvalitní reklamou v televizi a něco nového si koupila. Ale poslední dobou se mi zatím žádný z reklamních spotů nelíbil. Nejhorší jsou asi reklamy na auta. Jsou někdy tak stupidní, že si kolikrát říkám, kdo je asi vymýšlí? Mnohé dokonce podněcují negativní emoce jako je závist a soutěžení mezi lidmi. A to se mi vůbec nelíbí. Já některé prokoukla, chtějí, aby byl soused (zřejmě ten, co vlastní Škodovku) tááákhle maličký a proto si Hyundai nekoupím. Mám pocit, že existují dokonce reklamní agentury, které se chtějí některým celebritám pomstít, a proto je znechutí divákům společně s výrobkem, který je tak nuceně vychvalován, že když ho vidím, tak se mi vybaví ona reklama a já už vím, že se mi ten výrobek hnusí předem. Nesnáším taky reklamy, které jsou skryté a hrají si na umělecký film. Taky bych zakázala reklamy, které nutí lidi půjčovat si peníze. Jediná dobrá reklama, která si na nic nehraje je v současné době mazání Priesnitz na unavené žíly. Osloví svého potenciálního zákazníka přímo, cíleně a zcela jednoduše. Proto je mi sympatická. Zatím tuhle nabízenou mastičku na nohy nepotřebuji, ale určitě si někdy do budoucna zapamatuji text a výrobce. Pokud by mohla nějaká reklamní agentura vyhrát letos první cenu, tak bych ji udělila právě této reklamě. Neobtěžuje a nezatěžuje diváka planými sliby a nesmyslnými výmysly a nenutí nikoho poslouchat odstrašující hudbu, neřinčí nádobím, ani
netluče do bubnů, neotevírá jogurty, nedělá prostě hluk a necpe se mi razantně do obýváku. Milí reklamní Guru, pokud to chcete vědět, tak zkrátka v jednoduchosti je krása, srozumitelnost a úspěch.
"Dáma s telefonem. (Lady with phone.)" (petrdolejskoch) idnes.cz - blog | 4.4.2015 Strana: 0 | autor: Petr Dolejš Koch | Téma: Oborové termíny
Asi tímto článkem naštvu velkou část ženského pokolení, ale nemohu jinak. Často jezdím po Praze a když přede mnou někdo provozuje, zcela bez zjevného důvodu, v centru za plného provozu, jak já říkám Low Riding, neboli pomalou jízdu, jsou pouze dvě možnosti. Protože mám sedadlo výše než ostatní automobily, do osobního zpravidla nevidím a ty velká mají obyčejně vzadu tmavá skla, odhaduji kdo že to holduje tomuto způsobu jízdy používané na amerických bulvárech. Takže, buď to je starší pán nebo Lady, nebo Lady with phone. Nezahrnuji do tohoto výčtu bloudící cizince, anebo nepražáky marně hledající pokuď možno zadarmo místo k zaparkování. Ty přece snadno poznám podle státní poznávací značky, neboli SPZ. Zvláštní kategorie je Lady with phone parks. Neboli dáma s telefonem parkující. Tento pro muže zcela jednoduchý úkon ztěžuje dámám ten fakt, že při parkování couváním do řady stojících vozidel je nutno točit volantem zcela nečekaně obráceně a když si k tomu ještě ztěžují tuto činnost telefonováním, máte dostatek času vyřídit si e-maily ve vašem telefonu. Vůbec nedoporučuji dotyčnou dámu jakkoliv upozornit, že zdržujete nejen jí, celou dlouhou řadu za vámi čekajících automobilů, ale i projíždějící pravidelnou linku MHD. Párkrát jsem to lehce zkusil bliknutím světel, na upozornění klaksonem rovnou zapomeňte, minimálně se vám dostane odpovědi gestem v podobě zdviženého prostředníčku. Ale zažil jsem i jednu, která neváhala přerušit tento pro ni složitý parkovací úkon, vystoupit a řvát na mě nadávky přes sklo. Jaké se vám zdráhám sdělit, protože pro ti nim je prezidentovo blábolení na vlnách Českého rozhlasu naprosto nevinné. Tento fakt skvěle podtrhovala skutečnost, že dáma měla na sobě dozajista pravý norkový kožich a byla celá ověšená zlatem. Zažil jsem i dvě dámy, které do sebe při parkování zaklesly BMW X5 a Mercedes-Benz GL. Podívaná pro bohy. Jak k nim ty mladá děvčata dostala nebudu pátrat, ale na to, že zepředu a zezadu mají parkovací systémy mnohdy s parkovacími kamerami, je až s podivem jak tento sofistikovaný systém ignorují. Mnohé dámy se jistě v článku poznají, ale nepředpokládám, že by se nad sebou zamyslely, či do budoucna své chování mínily měnit. Tak a teď ještě k těm mobilním telefonům. Kdysi jsem nastupoval na začátku devadesátých let do jedné německé reklamní agentury a ta si pronajala kanceláře, kde nebyly pevné telefonní linky. Vyhledal jsem tedy nějakého pána, který začal v Čechách provozovat síť mobilních telefonů systému NMT. Jmenoval se Erich Tielke a ten firmě zapůjčil dva přístroje, sice jeden v ceně asi devadesát tisíc s tím, že sít bude později provozována celoplošně. Takže se zatím s těmi telefony, které vypadaly jako generátory na dálkové odpalování taktických balistických raket typu Polaris, dalo telefonovat pouze po Praze. Ale slíbil mi, že se ozve, až se bude zavádět síť GSM, to je ta kterou znáte dnes. Erich Tielke nakonec založil v Čechách firmu EuroTel, a jak dobře tušíte jeho iniciály se objevily i v názvu firmy, protože si to vymínil. Zajímavé bylo telefonovat s tímto příručním kufříkem, tedy přenosným mobilním telefonem, jehož největší část tvořila navíc velmi těžká baterie. Vypadal jste doslova jako agent 007. A připadal jste si trochu nepatřičně. Někomu možná ale dělalo dobře, že ho lidé očumují. Navíc byly zpoplatněny odchozí a příchozí hovory hodně vysokou sazbou a platili oba, ten kdo volal i ten kdo byl volán, takže se často ozývalo: "Prosím tě nevolej mi." Platil se stálý paušál a navíc ještě příchozí a odchozí hovory. Měsíční paušál za tři měsíce tedy hravě dosáhl částku nového příručního telefonu. Uběhlo pár měsíců, já jsem mezitím nastoupil do francouzské reklamní agentury Euro RSCG, kde jsme
stále měli telefony systému NMT, sice už do ruky, ale v pohodě se dali použít i na umlácení otravného bezdomovce. Erich Tielke slib dodržel a já se po jeho upozornění vydal do prodejny ve Spálené ulici spolu s kolegou textařem a producentem Lubošem Kružíkem, kde nám slečna, která nás dostala na starost, předložila seznam telefonní čísel, které si můžeme vybrat. Jako úplně první v České republice. Tehdy měla Česká republika předčíslí 602, Praha měla 30 a potom už byla čísla volná. Napřed jsem chtěl čtyři devítky ale ty byli už obsazené, čtyři sedmičky také. Tak jsem se zeptal, že jsem měl informaci, že tady mám být první, proč jsou tedy čísla, které chci rozebraná. Slečna potvrdila, že jsem opravdu první, ale kromě čísel čtyři jedničky, čtyři dvojky a tak dále, protože ty byli přiděleny vládě. Takže já si nakonec vzal číslo 7779 a kolega 7778. To číslo mám dodnes. Platí pravidlo, že telefonování při jízdě, muže zpomaluje o deset kilometrů, dámy i o třicet, což při jízdě v obci povolenou padesátikilometrovou rychlostí vám dává výsledných dvacet kilometrů u dam, tedy Low Riding. Horší, ale zatím nepostihované je hraní si s dotykovým telefonem za jízdy, což je ještě nebezpečnější, protože při telefonní ještě můžete jakž takž sledovat dopravní situaci před sebou, při čumění na display mobilu nikoliv. Nebo si to pouze myslíte, že vše sledujete, než se ozve to pověstné skřípění plastů. Abych si nedělal jenom srandu z telefonujících řidičů, v době kdy má mobilní telefon opravdu každý pasáček velbloudů v nejzapadlejší egyptské vesnici, používají občas mobilní telefony lidé jako smyslu zbavení. Je hezké, že se mobilní telefony staly masovou záležitostí, slouží při řešení krizových situací, dopravních nehod, volání o pomoc, hovory s rodinnými příslušníky, pracovní hovory, na textování s milenkami, ale není snad potřeba mít telefon u tlamičky, když přecházím pět metrů od přechodu a ještě se ani nerozhlédnu. Pominu-li, že časté používání telefonu pro hovory má přeci jenom nějaké neblahé účinky na zdraví, bylo by záhodno rozlišovat, kdy je nezbytné mobilní telefon používat. A to se týče všech sociálních skupin, od těch nahoře na nejvyšším patře potravinového žebříčku, až po lid dělný. Je slušnost netelefonovat při placení v obchodě, je slušnost vypnout nebo alspoň ztišit vyzvánění telefonu v divadle a v kině, je slušnost.., ale co vám mám povídat. Dámy často používají telefonování jako svojí ochranu před domnělým obtěžováním, nebo si chtějí připadat zajímavě. Někdy začnou urychleně telefonovat manželovi, či příteli, aby ostatní viděli, že jsou ve spojení a že mají ochranu. Takzvaně přítele na telefonu. Častý jev, který pozoruji, protože nejradši píšu články na veřejných místech, že se sejdou dvě i více kamarádek takzvaně na pokec, obě hned po zasednutí vytáhnou telefony a začnou zjišťovat co se děje na sociálních sítích. Když se rozejdou, aniž si řekli dohromady jednu kloudnou větu, mají pocit jak si pěkně pokecaly a co všechno neprobrali. Pro muže, kteří holdují zvláštnímu koníčku scházení se na rande s dívkami bývá signálem, že když dámu nudí, ta vytáhne mobilní telefon a začne si psát s kamarádkami, nejčastěji o tom, jak je ten s kým jsou na schůzce nudný. Ale pár kamarádek mi zase tvrdilo, že to tak není a že si připadají nejisté, anebo že zkoušejí dotyčného trpělivost. Přede mnou si to kupodivu nikdo netroufne, když tak telefon okamžitě zabavuji a vracím až po skončení vyučování. Stejně tak činím i na svých přednáškách. Řeči, že si do telefonu zapisují učební látku, prostě logicky neberu jako výrok pravdivý. Ilustrační fotografie: Nikola Tulachová. Petr Dolejš Koch
