ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA PHILOLOGICA 85

ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA PHILOLOGICA 85


ROMANICA OLOMUCENSIA XIII KATEDRA ROMANISTIKY FF UP Historie a současný stav

Univerzita Palackého v Olomouci Olomouc 2004

1. vydání

editoři © Jiří Černý, Jan Holeš, 2004 ISBN 80-244-0871-6 ISSN 0231-634X


OBSAH Úvod: Katedra romanistiky v letech 1989–2004 (Jiří Černý) .......................................................7 Část 1: HISTORIE Olomoucká univerzita v letech 1573–1860 (Jiří Chalupa) ..............................................11 Univerzita Palackého a katedra romanistiky (1947–2004) (Jiří Černý) ...........................21 Medailony a soupis prací významných bývalých učitelů: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................33 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................49 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53 Část 2: SOUČASNÝ ROZVOJ Členové katedry romanistiky v akademickém roce 2003–2004 .......................................61 Krátké medailonky dlouholetých spolupracovníků: PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lcdo. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) ..........................................................71 Sekce katedry romanistiky: Francouzská sekce (Jitka Uvírová) .............................................................................73 Španělská sekce (Eduard Krč) ....................................................................................77 Portugalská sekce (Zuzana Burianová) .......................................................................81 Italská sekce (Lenka Kováčová) ..................................................................................85

5

Část 3: VĚDA A VÝZKUM Obhájené vědecké práce ...................................................................................................89 Účast na konferencích v letech 1990–2004. ......................................................................95 Získané granty .................................................................................................................101 Publikační činnost: Nová řada monografií katedry romanistiky ...............................................................103 Knihy publikované mimo nakladatelství UP za posledních deset let ........................105 Obsah dosud vydaných sborníků Romanica Olomucensia .......................................109 Skripta, sborníky a učebnice .....................................................................................121 Soupis prací členů katedry publikovaných v letech 1990–2004 ...............................125 Část 4: RÉSUMÉ et CONTENU * * * RESUMEN e ÍNDICE Français ...........................................................................................................................149 Español ............................................................................................................................153 Português .........................................................................................................................157 Italiano ............................................................................................................................161

6


Úvod

KATEDRA ROMANISTIKY V LETECH 1989–2004 Tento třináctý svazek sborníku Romanica Olomucensia se ve dvou ohledech podstatně liší od všech předcházejících svazků. Pokud jde o obsah, věnujeme jej celý rozvoji katedry romanistiky, a pokud jde o formu, jsou jeho podstatné tři části psány výjimečně česky. První část se zabývá historickými souvislostmi. Úvodní článek Jiřího Chalupy podává přehled dějin staré olomoucké univerzity, která byla založena jezuity v roce 1573 a po různých peripetiích nakonec zrušena v roce 1860. Důraz je kladen na dlouholeté romanistické tradice. Další článek stručně shrnuje období od obnovení Univerzity Palackého v Olomouci po druhé světové válce až do současnosti, v celouniverzitním kontextu je ale sledováno zejména budování a vývoj katedry romanistiky. Popsány jsou pronikavé změny, k nimž došlo v posledních patnácti letech, tj. od sametové revoluce v roce 1989 do roku 2004. Na konci první části pak uvádíme medailony a soupis prací sedmi profesorů a docentů, kteří se významně zapsali do historie katedry romanistiky a Filozofické fakulty UP v druhé polovině dvacátého století. Druhá část je už věnována současnosti. Na jejím začátku představujeme všechny členy katedry včetně zahraničních lektorů, kteří u nás pracují v akademickém roce 2003–2004, a včetně interních doktorandů, kteří jsou na katedře pověřeni částečným úvazkem. Následují krátké medailony a výběrový soupis prací čtyř dlouholetých spolupracovníků, kteří v poslední době odešli buď do zaslouženého důchodu nebo na jiná pracoviště. V závěru této části pak vedoucí francouzské, španělské, portugalské a italské sekce podávají základní informace o jednotlivých sekcích, do nichž je katedra rozdělena, o akreditovaných typech studia, počtech studentů apod. V třetí části sborníku jsou popsány vědecké a publikační aktivity členů katedry. Uvádíme tam nejprve stručné anotace disertačních prací, které byly v posledních letech obhájeny před našimi oborovými komisemi pro románské jazyky a pro francouzskou literaturu, anotace habilitačních prací a seznam získaných grantů. Zbytek třetí části je věnován publikační činnosti členů katedry. Postupně jsou uvedeny stručné anotace knih vydaných jednak v rámci nové řady monografií katedry romanistiky ve vydavatelství UP v Olomouci, jednak ostatních knižních publikací vydaných v jiných nakladatelstvích. Následuje podrobný obsah všech dosavadních dvanácti svazků sborníku Romanica Olomucensia, seznam vydaných skript a učebnic, a konečně podrobná bibliografie členů katedry za roky 1990–2004. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto svazku je poskytnout především české odborné veřejnosti informace o vědeckých a pedagogických aktivitách členů katedry za posledních patnáct let, je tento svazek publikován v češtině. Zahraničním romanistům umožňuje orientaci ve sborníku poslední čtvrtá část, která obsahuje cizojazyčná résumé a překlady obsahu

7

do čtyř románských jazyků, které se na katedře vyučují v rámci magisterského a dalších typů studia. Jiří Černý

8


Část 1:

HISTORIE

Olomoucká univerzita v letech 1573–1860 (Jiří Chalupa) ..............................................11 Univerzita Palackého a katedra romanistiky (1947–2004) (Jiří Černý) ...........................21 Medailony a soupis prací významných bývalých učitelů: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................33 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................49 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53

9


OLOMOUCKÁ UNIVERZITA V LETECH 1573–1860 Jiří Chalupa Olomoucká univerzita, druhé nejstarší vysoké učení v českých zemích, onen proslulý „klínot Moravy“, se může pyšnit vskutku starobylou tradicí, jakkoliv její několikrát přerušenou existenci provázela celá řada vážných problémů. Počátky Druhá polovina 16. století je dobou masivní a brilantně plánované ofenzívy katolické církve, jež nemíní pasivně přihlížet, jak se její politické, společenské i ekonomické pozice otřásají pod náporem protestantství. Závěry Tridentského koncilu byly v praktické oblasti jednoznačné. S heretickou nákazou, rozkládající stále ještě mohutné tělo „jediné pravé církve“, je třeba bojovat důsledně, a to nejenom kázáním a misiemi, ale i vzděláváním. Z tohoto pohledu byla Morava logickým „bojištěm“, vždyť jak připomíná V. Nešpor: „Jest známo, že Morava v polovici věku XVI. byla zemí největší náboženské svobody, takže byla v církevních i laických kruzích evropských vykřičena jako ,ssedlina kacířství‘.“1 O Olomouci to bezpochyby platilo v dvojnásobné míře. Na počátku padesátých let 16. století byly vztahy mezi protestanty a katolíky ve městě natolik napjaté, že konflikty poměrně snadno mohly vyústit až v násilné střetnutí, jako když se před kostelem sv. Michala servali luteránsky smýšlející Olomoučané s dominikánskými mnichy. V roce 1558 dokonce ozbrojený dav protestantů zaútočil na radnici a při následných represích byli tři z jejich vůdců popraveni.2 Navíc Olomouc, královské hlavní město Moravy, byla v té době pro umístění prestižní vzdělávací instituce ideální metropolí. „Lze bez nadsázky tvrdit, že se řadila mezi nejvýznamnější centra nejen v rámci zemí Koruny české, ale celého středoevropského prostoru.“3 Vznik univerzity tak jenom potvrdí kulturní převahu hanácké metropole nad zbylými moravskými městy, dokumentovanou např. i faktem, že olomoucký knihtisk reprezentoval více než polovinu veškeré tiskařské produkce na Moravě. Samotný vznik univerzity nelze vtěsnat do jediného data, i když se obvykle uvádí rok 1573. Je však třeba připomenout, že práce na povznesení olomouckého, a v konečném dů1

Cit. v Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947, s. 14.

2

Podrobněji viz Olomouc, Malé dějiny města. Olomouc, 2002, s. 99.

3

Cit. tamtéž, s. 94.

11

sledku moravského školství započaly už o několik let dříve. Již v roce 1566 se olomouckému biskupu Vilému Prusinovskému z Víckova4 podařilo přilákat do moravské metropole první reprezentanty Tovaryšstva Ježíšova. O Velikonocích roku 1566 se v Olomouci objevili dva členové jezuitské koleje ve Vídni, litovelský rodák Dr. Jan Aschermann a bakalář Štěpán Rimel, kteří bez prodlení zahájili výuku na katedrální škole u sv. Václava. O vliv na tuto tehdy nejdůležitější vzdělávací instituci ve městě – katedrální škola při biskupském kostele sv. Václava začala fungovat nejspíše už v polovině 13. století – soupeřilo katolictví s luteránstvím a z pohledu protireformačního biskupa bylo tedy třeba zasáhnout v první řadě právě tady. Jezuitská invaze byla rychlá a masová, o šest let později již v Olomouci působilo 31 tovaryšů Ježíšových. Není bez zajímavosti (u vědomí dnešního neutěšeného stavu univerzity a filozofické fakulty zvláště), že už v samotných počátcích olomouckého vysokého učení nacházíme stesky nad žalostným materiálním zázemím vzdělavatelů. Vídeňští jezuité, uvyklí poměrně asketickému životnímu stylu, s hořkostí konstatují, že „stav přidělených budov byl ubohý, ubytování nevyhovující a finanční prostředky nedostačující“.5 Situace byla natolik kritická, že když v létě 1566 přijela do Olomouce na vizitaci jezuitská delegace z Vídně (v čele s visitátorem Jeronymem Nadalem), projevila vážnou nespokojenost a mluvilo se dokonce o stažení jezuitů z města. Biskupu Prusinovskému se ovšem nakonec podařilo získat alespoň skromné finanční krytí projektu na vytvoření koleje a na podzim roku 1566 byl slavnostně uveden do funkce první rektor koleje, Španěl Hurtado Pérez, a neprodleně bylo zahájeno vyučování ve čtyřech třídách gymnázia. Kněžský seminář se brzy naplnil zhruba třicítkou studentů a poměrně slušný zájem byl také o výuku ve šlechtickém konviktu, určeném pro vzdělávání mládeže z řad šlechty. V počátečním období prakticky všichni učitelé pocházeli ze zahraničí, jedinou výjimkou byl Ondřej Pěšín z Prahy, prefekt kněžského semináře.6 Jednání s papežskou stolicí o udělení univerzitních práv a výsad se vlekla a definitivního úspěchu bylo dosaženo až na počátku roku 1573, kdy papež Řehoř XIII. velkým konfirmačním privilegiem potvrdil fundační listinu biskupa Prusinovského z roku 1570.7 Před Vánoci roku 1573 univerzitní privilegia slavnostně stvrdil i císař Maxmilián II., čímž byla administrativní anabáze nového učení úspěšně završena. Díky rozhodnutí císaře byla kolej i její členové osvobozeni od všech daní a berní a současně císař rozhodl, že akademické 4

Právě Vilém Prusinovský je historiky považován za prvního skutečně protireformačního biskupa na olomouckém stolci. Prusinovský studoval v Římě a dokonce koketoval se vstupem do jezuitského řádu.

5

Cit. v Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973 (hl. redaktor Jan Navrátil). Ostrava 1973, s. 11.

6

Mezi cizinci, kteří se v průběhu prvního století objevili na čele univerzity, zaujímají poměrně významné místo i hodnostáři pocházející z románských zemí. Historicky prvním rektorem univerzity, v letech 1566–1580, byl rodák ze španělské Muly Hurtado Pérez. V letech 1600–1607 pak univerzitu vedl rodák z Toleda Pedro Ximénez, který se po bělohorské porážce stavovského povstání stane v roce 1632 prvním rektorem univerzity Karlo-Ferdinandovy v Praze. V letech 1585–1589, a později znovu v letech 1597–1600, řídil univerzitu Francouz rodem z Lucemburska Bartholomaeus Villerius, podle V. Nešpora „jeden z nejobratnějších rektorů“ vůbec. (Cit. v Nešpor, V., Dějiny university olomoucké, Olomouc, 1947, s. 28) V letech 1636–1640 na rektorský stolec zasedl Ital Paulus Anastasius. Děkanem filozofické fakulty se v roce 1635 na krátký čas stal Španěl Ignacio Royo. Je ovšem třeba dodat, že po prvních čtyřiceti letech, kdy mezi učiteli i hodnostáři univerzity převládali cizinci, se situace pronikavě změní: v období 1622–1747 z 35 rektorů jich 28 pochází ze zemí českých.

7

Skutečný zakladatel univerzity Prusinovský se konečného triumfu nedočkal, neboť zemřel v červnu roku 1572.

12

hodnosti získané na olomouckém učení (univerzita měla právo promovat své posluchače ke všem hodnostem a zdarma) budou mít stejnou platnost jako ty udělované univerzitami v západní Evropě – Německu, Itálii, Španělsku atd. Z politického hlediska bude ovšem ještě dlouho hájení jezuitské univerzity pro olomoucké biskupy těžkým oříškem, protože proti přítomnosti tovaryšů Ježíšových budou mnohdy vášnivě protestovat jak zástupci městské rady, tak představitelé konkurenčních řeholních řádů. Učení jezuitské Regulérní vysokoškolská výuka se rozběhla až v roce 1576, kdy Angličan George Warr zahájil svůj cyklus přednášek o logice pro 22 alumnů.8 Ještě před započetím kurzu prošli posluchači tzv. beániemi, obřadem, při němž se veřejně zříkali svých „hrubých mravů“, aby tak byli hodni cti stát se členy akademické obce. Již o dva roky později se konají první promoce. Od roku 1582 je pak otevřen i kurz teologie. O tom, že si univerzita hned v počátcích vydobyla slušné renomé, svědčí fakt, že počet žáků jezuitské koleje rychle a vytrvale stoupal: 1570 – 400, 1592 – 600, 1602 – 800, 1617 – 1 000. Pozice univerzity notně posílila v roce 1578, kdy byl při olomoucké koleji zřízen zvláštní papežský seminář Collegium nordicum, prestižní instituce, která si kladla za cíl vychovat a vzdělat mladíky ze Slezska, Polska, Uher, rakouských zemí, ale také z Německa, skandinávských zemí a východní Evropy. Měli být vzděláváni v jediné pravé víře tak, aby se po návratu domů stali úspěšnými obránci katolické církve a šiřiteli myšlenek protireformace. Nedílnou součástí jezuitské výuky, kromě přednášek a disputací, byla veřejná vystoupení o nedělích, svátcích a slavnostních příležitostech, kdy studenti recitovali, polemizovali a předváděli divadelní hry. Tradičně výpravná představení měla předvést úroveň alumnů před veřejností i mecenáši a současně napomoci obracení protestantstvím poznamenaných jedinců na pravou víru. Jak píše V. Nešpor: „Jesuitská výchova byla prolnuta náboženskými naukami a cvičeními, majíc za cíl svět nadzemský, nadpřirozený … Náboženské úkony a nádherná liturgie měly jen utvrditi vnitřní přesvědčení. Proto život jesuitského studenta byl vyplněn hojnou účastí na bohoslužbách, modlitbami, litaniemi, růženci, nešporami, kompletáři, nejen o nedělích a svátcích, … nýbrž denně, často i na úkor vyučování.“9 Jezuité své žáky rozhodně nepřetěžovali, denní penzum výuky nepřesahovalo čtyři hodiny, svátků a prázdnin bylo tolik, že si na to státní autority od poloviny 18. století mnohdy hořce stěžovaly. Stojí za zmínku, že ani přísná disciplína často mnoho nezmohla s rebelantsky naladěnou mládeží, což se nezřídka projevovalo poměrně dramatickými excesy. Nešlo jenom o více méně pravidelné stížnosti na alumny, kteří „toulají se po nocích po krčmách, tráví čas pitím, hrami a hudbou“, přičemž nechyběly ani „pletky s ženskými“ či souboje, ale čas od času docházelo i „na srážky a boje s městskou stráží a hlídkami vojenskými“. Vyústění mohlo být opravdu tragické, jako např. v roce 1732, kdy studenti masově demonstrovali před rychtářovým domem na Dolním náměstí za propuštění svého uvězněného kolegy. Vše

8

Patronem filozofů se stal sv. Ignác.

9

Cit. v Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947, 45.

13

vyvrcholilo ozbrojeným konfliktem s městskou posádkou, jehož výsledkem byli dva mrtví a tři těžce zranění studenti.10 Během vzrušených měsíců stavovského povstání jsou jezuité na nějaký čas z Moravy vykázáni a olomoucká univerzita přestává existovat. Již v lednu 1621 je ovšem obnovena a v následujícím období, symbolizovaném olomouckým biskupem kardinálem Františkem z Dietrichštejna, vyvrcholí jak protireformační úsilí, tak vliv jezuitského řádu na chod univerzity i města. Díky kardinálovi se značně vylepší rovněž materiální situace školy, které je přidělena část majetku zabavovaného poraženým rebelům. Je to současně období významných organizačních změn, v roce 1628 je jmenován první děkan filozofické fakulty a o dva roky později také děkan fakulty teologické. Teologické studium je prodlouženo na šest let (filozofie je tříletá) a mění se i národnostní složení profesorského sboru, v jehož řadách postupně začínají převažovat učitelé domácího původu. Významným způsobem roste i počet studentů, vždyť před švédskou okupací jich na univerzitě studuje již takřka tisíc. Totální devastace města způsobená švédskou invazí se ovšem nevyhne ani univerzitě, která se bude z utrpěných šrámů dlouho vzpamatovávat.11 Když se jezuité v roce 1650 vrátili do Švédy opuštěného města, nalezli univerzitní budovy vyrabované a zpustošené, z univerzitní knihovny zbylo jenom torzo. Rány pomohla zacelit především vydatná pomoc ze Španělska a ze španělského Nizozemí. Jakkoliv scholastický styl jezuitské pedagogiky často limitoval originální myšlení absolventů,12 neboť vše bylo podřízeno hlavnímu cíli, tj. utvrzení a šíření katolické víry (filozofie byla chápána a vyučována jako nástroj pro racionální zdůvodňování náboženských dogmat), přesto se čas od času mezi olomouckými profesory i studenty objevovaly originální osobnosti, jež šířily dobrou pověst univerzity i za hranice Moravy a českých zemí. Ať už to byl „Euklides Západu“, matematik a fyzik Jakub Kresa13, „český Newton“ Jan Tesánek či evropsky proslulý astronom Kristián Mayer. Svým způsobem nejstarším studijním oborem univerzity byla latina, jež se vyučovala na jezuitském gymnáziu od roku 1566, tj. ještě před samotným oficiálním vznikem vysokého učení. První skutečně vysokoškolskou disciplínou zavedenou jezuity se stala filozofie v roce 1576. K ní se postupem času přiřadily: církevní právo, hebrejština, historie a řečtina. Vše ovšem podřízeno náboženským cílům, takže hebrejština a řečtina sloužily pro účely analý10

Cit. tamtéž, s. 47.

11

V květnu 1618 měla Olomouc 581 domů ve vnitřním městě a 656 předměstských usedlostí. Po odchodu Švédů zůstalo obyvatelných zhruba 170 budov ve městě, na předměstích nezůstal stát jediný dům. Podle odhadů ze 30 000 obyvatel přežily ve městě necelé dvě tisícovky. Generál Montecuccoli prý při pohledu na onu zkázu navrhoval císaři jako nejlepší řešení zbořit olomoucké hradby a proměnit město ve vesnici. Bez jakéhokoliv přehánění lze konstatovat, že osmiletá švédská okupace Olomouce byla největší hospodářskou i demografickou katastrofou v dějinách města a tehdejší moravská metropole se z ní už nikdy zcela nevzpamatovala. I když ještě po nějakou dobu spolu sice budou Olomouc a Brno soupeřit o pozici hlavního města Moravy, o výsledku tohoto rivalství bylo po švédské okupaci vlastně již rozhodnuto. (Podrobněji viz Olomouc, Malé dějiny města. Olomouc 2002, s. 112, 125, 126).

12

Jezuitské školství bylo striktně organizováno podle řádu Ratio et institutio studiorum sepsaného generálem řádu Claudiem Aquavivou, publikovaného roku 1599, podle něhož se takřka beze změn vyučovalo až do poloviny 18. století.

13

Jakub Kresa, rodák ze Smržova u Jevíčka, mluvící sedmi jazyky, se v poslední čtvrtině 17. století dostal až do Madridu a posléze se stal dokonce zpovědníkem rodiny císaře Karla VI.

14

zy a interpretace Písma a patristiky, historie byla zase pojímána jako hagiografie a dějiny šíření víry a církve. Zlomovým bodem je rok 1679, neboť tehdy se na univerzitě začíná vyučovat rovněž právo. Spory o olomoucká „práva“ se povlečou několik desítek let, neboť jezuité se budou jenom velmi těžko smiřovat se zásahem světské moci do jejich tradičního hájemství. Právo jmenovat profesory práv totiž bude náležet císaři a plat jim budou garantovat zemští stavové. S nastupujícím Věkem rozumu vliv jezuitů začíná pozvolna slábnout a v polovině 18. století musí Tovaryšstvo začít bojovat o pozici dokonce i na samotné teologické fakultě, kde jsou v roce 1760 jmenováni profesory první nejezuité. Tento proces „dejezuitizace“ kulminuje v roce 1764, kdy je do čela celé univerzity poprvé postaven zástupce světské společnosti, právník J. H. Bösenselle. Univerzita státní Jezuitská univerzita jako taková končí v roce 1773, kdy je řád zrušen a vysoké učení postátněno. Tradice se ovšem ukázala jako silný soupeř reformátorského úsilí Marie Terezie a Josefa II.14 Jako trest za tvrdohlavý odpor některých pedagogů i hodnostářů „proti novotám“ – státní úřady volají po výchově budoucích byrokratů, inženýrů, učitelů jazyků apod. – byla univerzita v roce 1778 přeložena do Brna, které se od třicetileté války postupně propracovalo na pozici neoddiskutovatelné metropole Moravy. Roku 1782 byla sice univerzita (je pozoruhodné, že přes vášnivé protesty mnoha pedagogů)15 navrácena zpět do Olomouce, byla však současně degradována na tříleté lyceum, což v praxi znamenalo redukci rozsahu učiva a omezení univerzitních práv a výsad. Prodány byly slavnostní promoční taláry i zlacené řetězy rektora a kancléře. V tomto dehonestujícím stavu bude univerzita přežívat až do roku 1827. Současně se ovšem, zpočátku takřka nepovšimnut, počíná rozvíjet Ústav lékařsko–chirurgický, školící budoucí ranhojiče a porodní asistentky (škola babická). Zárodek budoucí medicínské fakulty si bude muset na proslulost a prestiž ještě nějakou dobu počkat, neboť i když jsou jeho pedagogové považováni za vysokoškolské profesory, ústav jako takový nebude zatím rovnocenný ostatním fakultám. Celkově lze konstatovat jistý úpadek univerzity, který se odráží jak na klesajícím počtu studentů – v roce 1802 854 alumnů, o poznání méně než před dvěma staletími – tak na upadající vědecké aktivitě profesorského sboru. Za císaře Leopolda II. je nařízeno, aby každý profesor publikoval alespoň dva vědecké články ročně. K myšlenkovému rozvoji univerzitní obce pochopitelně nepřispěla ani sílící cenzurní opatření za císaře Františka II., ani stále se stupňující tlak na to, aby se profesoři při svých výkladech striktně přidržovali schválených učebnic. 14

Např. profesor Karpe si na přežívající jezuitský duch mnohokrát stěžoval: „Exjesuité neznají systém nové logiky a jejich zkoušky jsou jen šalba a žvanění.“ (Cit. v Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947, s. 80).

15

Mnozí významní profesoři vyjádřili odhodlaně svoje přesvědčení, že by univerzita měla raději zůstat v Brně než být navrácena do Olomouce, tvrdíce, že „za čtyři léta vyšlo v Brně víc a užitečnějších knih než v Olomouci za dvě stě let.“ (Cit. v Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947, s. 93).

15

Přesto všechno v roce 1827 císař vyhoví opakovaným žádostem profesorského sboru lycea16 a školu znovu povýší na univerzitu. Obnovená škola získá i nové jméno – Universita Františkova, Universitas Franciscea. V prvním roce svého obnoveného života, 1828, bude mít 24 profesorů a 639 studentů, kteří budou mít v univerzitní knihovně k dispozici na 40 000 svazků. Na postátněné univerzitě přes všechny zmíněné potíže přece jenom dochází k citelné diverzifikaci humanitních oborů. Patrný je posun od abstraktní scholastiky k oborům zaměřeným daleko praktičtěji a konkrétněji: významně se posiluje studium práv, zavádí se nové předměty, jako např. církevní a světské řečnictví, kupř. v historii se namísto doposud převažujících církevních dějin začínají stále víc prosazovat i dějiny světské, zejména dějiny říše a Rakouska zvláště.17 Změnit se měl i celkový styl výuky: „vynechati výklady subtilní, voliti otázky užitečné, odstraniti diktování, přednášeti volně podle učebnic, vyvarovati se dialektického krasořečnictví, metafyzického slovního šermu a disputací za každou cenu.“18 Je ovšem třeba podotknout, že postátnění univerzity, které v mnoha oblastech představovalo pokrok, přineslo s sebou i některé nepříliš pozitivní jevy, zejména mnohdy až škodlivý utilitarismus státních úředníků, kteří svým přespřílišným důrazem na „užitečnost“ probírané látky a praktické uplatnění absolventů začali vysoké učení tlačit do role střední školy. Měnily se i celkové jazykové poměry na univerzitě: rokem 1773 skončila „doba latinská“ (latina se udrží pouze na teologii v několika disciplínách) a v následujícím období se do pozice jednoznačně dominujícího jazyka prosadila němčina. Čeština zatím absentovala takřka stoprocentně (koneckonců nejenom na univerzitě, i v samotném městě byla její pozice velmi křehká), Čechů bylo mezi profesory málo a nepatřili obvykle mezi ty „národně probuzené“. Pouze u posluchačů teologie se kladl jistý důraz na základy českého jazyka, vzhledem k jejich budoucím pastoračním aktivitám v českých farnostech. Pozice češtiny začala výrazněji posilovat spíše až od třicátých let 19. století. Vzniká slovanská knihovna v kněžském semináři, s její činností je úzce spjat i Literární spolek, přímá součást Matice české. V osvícenském období v rámci humanitních oborů vynikli zejména právník a historik J. V. Monse, filozofové F. Karpe a J. Reisinger či zdatní orientalisté J. Jahn a J. Babor. V oboru klasické filologie si prestiž vydobyli profesoři jako F. Ficker, K. L. Kopecký či W. Kergel. Pochopitelně je třeba zmínit i činnost J. Dobrovského, který, ač poněkud stranou univerzitního dění (přímo na univerzitě studenty se základy českého jazyka seznamoval poněkud paradoxně přírodovědec J. Helcelet), se spolu s A. V. Šemberou bezpochyby řadí k zakladatelům olomoucké slavistiky a bohemistiky. Dobrovský v generálním semináři na Hradisku v letech 1787–1788 přednášel nejen českou mluvnici, ale i moravské dějiny. Šembera začal v roce 1839 vyučovat český jazyk a literaturu na stavovské akademii, ale jeho přednášky byly tak populární, že na ně v hojném počtu docházeli i studenti univerzitní. Šembera byl skutečný buditel, který dokázal češtinu úspěšně propagovat na každém kroku.19 16

Olomoučtí našli mocného přímluvce v arcibiskupovi arcivévodovi Rudolfu Janovi, bratru císařově.

17

Dvouleté studium filozofie v poslední třetině 18. století vypadalo následovně: v prvním ročníku se probíraly úvod do filozofie včetně krátkých dějin myšlení, logika, matematika, metafyzika, ve druhém ročníku potom fyzika, přírodopis (mineralogie, botanika, zoologie), praktická filozofie (tj. etika) a státověda.

18

Cit. v Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947, s. 62.

19

Šembera, jehož kariéra vyvrcholí v roku 1849, kdy je jmenován profesorem české řeči a literatury na vídeňské univerzitě, je i autorem prvních česky psaných dějin města: Paměti a znamenitosti města Olomouce. Vídeň, 1861.

16

Jen zcela okrajově se na univerzitě věnovala pozornost pedagogice a cizím moderním jazykům. Pedagogické zásady na filozofické fakultě tradičně přednášeli odborníci z jiných disciplín, zejména profesoři náboženství, moderní jazyky se ve studijních plánech objevují až v polovině 19. století, tj. v poslední fázi existence univerzity. Mnohem delší tradicí se v tomto ohledu mohla pochlubit stavovská akademie, na jejíž půdě se francouzštině vyučovalo již od roku 1727, přičemž ve čtyřicátých letech 19. století profesor J. Dubail své žáky seznamoval kromě praktického jazyka i se základy francouzské literatury. Po napoleonských válkách byla na stavovské akademii zavedena i výuka italštiny (A. Cargnelli). Přímo na filozofické fakultě se od počátku padesátých let 19. století vyučovalo praktickým základům francouzštiny a angličtiny, o tehdejším podceňování jazykové průpravy studentů ovšem svědčí fakt, že veškerou výuku v obou jazycích obstarával jediný člověk – gymnaziální profesor A. Scholz. Učitelé jazyků nebyli ani členy fakultních sborů. Pozvolný zánik Převratné události vzrušeného roku 1848 zasáhly naplno i Olomouc. Od oslav konstituce 16. března až po petici k císaři a zakládání národních gard, tam všude hráli jednu z hlavních úloh členové akademické obce (pochopitelně s výjimkou teologů). Vznikla dokonce akademická legie o počtu téměř čtyř set mužů, kteří se na konci května vydali na pomoc svým bojujícím vídeňským kolegům. Hlavními postavami roce 1848 na univerzitě byli profesor medicíny J. Helcelet a filozof J. Hanuš. O tom, že atmosféra v Olomouci byla vskutku revoluční, svědčí i smutný povzdech velitele pevnosti Sunstenaua, který ve svých memoárech napsal, že „ani čtvrthodina dne a často i noci neuplynula bez manifestace nějaké opoziční choutky, podnětu nebo intriky plížící se v temnotě.“20 Olomouc byla na novém zemském sněmu, který se poprvé sešel 31. května, zastoupena devíti poslanci, pět z nich pocházelo přímo z univerzity. Zejména profesor Josef Koppel si vydobude věhlas jako nejlepší právník celého sněmu a bude mu dokonce po nějaký čas předsedat. Období plné nadějí a radostného očekávání však nebude mít dlouhého trvání. V Olomouci revoluční var zamrzne již v říjnu 1848, kdy se do města-pevnosti skoro na půl roku uchýlí císař i s rodinou a členy kabinetu. Radikálněji vystupující profesoři a studenti jsou z univerzity vykázáni, spolky rozpuštěny, legie zlikvidována. Celkově nepříznivá atmosféra porevoluční bachovské „normalizace“ neprospěje pochopitelně ani univerzitě, což se zcela konkrétně projeví na neustále klesajícím počtu posluchačů: 1848 – 948, 1850 – 651, 1851 – 312. Tento alarmující odliv zájemců o studium postihne v největší míře filozofickou fakultu, která bude nakonec v roce 1851 zrušena. Na přelomu let 1855–56 je pak zrušena i fakulta právnická a univerzita jako celek je zlikvidována císařským dekretem datovaným k 17. květnu 1860. Jako torzo a spíše smutná připomínka dřívějšího slavného učení zůstane pouze teologická fakulta, prohlášená v roce 1857 za samostatnou vysokou školu. Ta se, i když mnohdy s nemalými problémy, dožije

20

Cit. v Olomouc, Malé dějiny města. Olomouc 2002, s. 168.

17

obnovení univerzity v roce 1946, stejně jako Studijní (univerzitní) knihovna, která byla v Olomouci ponechána. Polemika ohledně důvodů, které vedly vídeňské úředníky ke zrušení olomoucké univerzity, vlastně nikdy neskončila. Kromě již zmíněného dramatického poklesu počtu posluchačů se tradičně zmiňuje snad až příliš emocionálně vyhrocená rivalita mezi Olomoucí a Brnem, jakožto potenciálními kandidáty na postavení univerzitních metropolí, možná mají pravdu ti, kteří vidí likvidaci moravské univerzity jako výsledek snah Vídně přilákat stále „češtější“ studenty na „spolehlivě“ německou univerzitu vídeňskou, kde by jejich poněmčení proběhlo s menšími problémy a s větším úspěchem. Nelze pochopitelně vyloučit ani hypotézu, že za snahami o likvidaci olomouckého učení stály obavy Vídně z nedostatku loajality olomoucké akademické obce vůči „domu Habsburskému“ – vzhledem k tomu, co již bylo na adresu olomoucké „revoluce“ z roku 1848 řečeno, obavy nejspíše oprávněné. Cesta ke znovuzrození I když snad už jenom nepřímo, přece jenom nejspíše do kapitoly o „staré“ olomoucké univerzitě patří i zmínka o opakovaných snahách o její obnovení, které se objeví takřka okamžitě po jejím zrušení. Vždyť už v roce 1861 tyto návrhy zazní na moravském zemském sněmu a později se budou víceméně pravidelně opakovat, přičemž víceméně pravidelně budou „příslušnými místy“ odmítány s monotónním argumentem, že nejprve je třeba dobudovat a stabilizovat síť univerzit v mocnářství již existujících. Postupem času se požadavek na zřízení „Moravské“ univerzity (již zmíněná rivalita mezi Brnem a Olomoucí pochopitelně celé věci příliš nepomohla) dostane i do programů politických stran, leč stane se z něj pohříchu spíše rituální kolorit politických šarvátek než skutečně realistický a reálný projekt. Stojí za zmínku, že na počátku 20. století, když se objevil návrh českých poslanců na obnovení univerzity v Olomouci, městské zastupitelstvo vášnivě protestovalo, neboť Olomoučané nestáli o univerzitu českou, ale německou. Po první světové válce bude sice univerzita na Moravě skutečně založena, nikoliv však v Olomouci, ale v Brně, jehož význam ve všech oblastech na počátku nové Československé republiky hanáckou metropoli již mnohonásobně převyšoval. Olomoučané si na „svou univerzitu“ budou muset počkat ještě skoro třicet let, přičemž dodnes zůstává diskutabilní, zda jde o vysokou školu obnovenou či zcela novou. Když 21. února 1946 přijalo Prozatímní Národní shromáždění zákon o obnovení olomoucké univerzity v plném rozsahu a současně schválilo pro staronovou školu název Univerzita Palackého (slavnostní otevření proběhlo přesně o rok později), bylo toho mnoho napsáno i řečeno o tradici a kontinuitě, pevných svazcích s minulostí, na jejíž slávu je třeba navázat apod. Koneckonců přímo ve zdůvodnění zákona poslanci Národního shromáždění čteme: „Chtějíc odčinit nepřátelské akty rakouských vlád proti starobylé univerzitě olomoucké.“21 Ve skutečnosti veškerá návaznost na „starou“ univerzitu byla zcela formálního rázu a bylo nutno začínat znovu, vystavět školu takříkajíc na zelené louce. Jak výstižně podotýká nejproslulejší olomoucký rektor polistopadového období Josef Jařab: „Bylo … nad slunce 21

Cit. v Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973 (hl. redaktor Jan Navrátil). Ostrava 1973, s. 113.

18

jasnější, že vazby k minulým dobám mohou být jenom symbolickou, a tedy nanejvýš emocionální podporou aktérům nových plánů.“22 Doporučená bibliografie Augustinová, T.: Boj za zřízení české university na Moravě koncem 19. a počátkem 20. století. Diplomová práce, Brno 1966. Bartocha, J.: Čeština na bývalé universitě a stavovské akademii v Olomouci. Olomouc 1905. Břendová-Jeřábková, J.: Snahy o obnovení moravské university v 90. letech 19. století. Olomouc 1972. Hojda, Z.: „Collegia nordica v Olomouci a Branievě 1578–1619“. In: Acta Universitatis Carolinae, Historia Universitatis Carolinae Pragensis 30, 1990, s. 49–95. Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973 (hl. redaktor Jan Navrátil). Ostrava 1973. Kouřil, M.: „Moravští šlechtici na olomoucké univerzitě do konce 17. století“. In: Mikulovská sympozia 11, 1981, s. 169–171. Kováříček, V.: „Stručný nástin vývoje školství v Olomouci“. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Paedagogica, Paedagogica 10, 1988, s. 11–44. Kristen, Z.: „K počátkům vysokého učení v Olomouci“. In: Střední Morava I, Olomouc 1966, s. 19–35. Kroess, A.: Geschichte der böhmischen Provinz der Gesellschaft Jesu. Vídeň 1910. Miškovská-Kozáková, V. T.: „T. G. Masaryk a druhá česká universita“. In: Zprávy Čs. Společnosti pro dějiny věd a techniky při ČSAV, č. 12, 1969, s. 22–36. Navrátil, B.: Jesuité olomoučtí za protireformace. Brno 1916. Nešpor, V.: Dějiny města Olomouce. Brno 1936. Nešpor, V.: Dějiny university olomoucké. Olomouc 1947. Olomouc, Malé dějiny města. Olomouc 2002. Stýskal, J. a kol.: Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci, 1. Od počátku do roku 1918. Praha 1981. Trapl, M.: „Olomouc v revolučním roce 1848“. In: Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, 4, oddíl B, 1956–1958, s. 69–101. Trapl, M.: „Olomoucká universita v době počínajícího odlivu revoluce od června do konce října 1848“. In: Sborník VŠP Olomouc – Historie 5, 1958, s. 5–33. Trapl, M.: „Olomoucká universita v období nástupu reakce (listopad 1848 – konec roku 1849)“. In: Acta UP–Historica 2, 1961, s. 5–54. Trapl, M.: „Olomoucká universita v prvním (vzestupném) období revoluce 1848“. In: Sborník VŠP Olomouc – Historie 4, 1957, s. 7–54. Traub, H.: „Z dějin university moravské“. In: Český časopis historický 24, 1918, s. 209–243. Uhrová-Vávrová, O.: Listář olomoucké univerzity 1566–1946. Olomouc 1947. Universitas Palackiana Olomucensis (obrazová a vícejazyčná publikace). Olomouc 1973.

22

Cit. v Zakladatelé a pokračovatelé. Památník osobností obnovené univerzity. Olomouc 1996, s. 11.

19


UNIVERZITA PALACKÉHO A KATEDRA ROMANISTIKY (1947–2004) Jiří Černý Snahy po obnově olomoucké univerzity se začaly projevovat na úrovni města krátce po skončení druhé světové války. Už 4. září 1945 tlumočila tento požadavek delegace složená ze zástupců města ministrovi školství Zdeňku Nejedlému a 7. listopadu také předsedovi vlády a olomouckému rodákovi Zdeňku Fierlingerovi. Ten pak o dva dny později tlumočil toto přání na první schůzi své druhé vlády. Dne 16. listopadu ministr Nejedlý přednesl v aule staré univerzity vládní proklamaci o obnovení olomouckého vysokého školství a 21. února 1946 přijalo Prozatímní Národní shromáždění zákon o obnovení olomoucké univerzity v plném rozsahu. Na návrh ministra školství schválilo pro staronovou školu název Univerzita Palackého.1 Téhož dne, tj. v den obnovení univerzity, zahájila zápis lékařská fakulta a v březnu zahájila činnost cyklem několika přednášek, i když v dost provizorních podmínkách. Funkcí rektora nové univerzity byl 30. dubna pověřen prof. dr. J. L. Fischer, dosavadní děkan filozofické fakulty v Brně. Poválečné nadšení a organizační schopnosti příslušných orgánů byly obdivuhodné, od konce války neuplynul ještě ani celý rok. V zimním semestru 1946 se k lékařské fakultě přidaly také fakulty filozofická a pedagogická, které byly zřízeny už v dubnu. Obnovená univerzita měla velké štěstí pokud jde o prvního rektora. J. L. Fischer měl mimořádné organizační schopnosti a dokázal pro univerzitu získat v krátké době velmi kompetentní a nadšené pedagogy a vědecké pracovníky. Na filozofické fakultě se podařilo hned od začátku budovat i takové obory, jako je např. indologie. Pokud jde o romanistiku, byl vedoucím katedry jmenován J. Š. Kvapil, odborník na francouzskou a rumunskou literaturu, a francouzská filologie patřila k oborům, které fungovaly od samého počátku. Vedle J. Š. Kvapila se na rozvíjení oboru podíleli především Antonín Zatloukal a Jindřich Hořínek, o něco později také Vladimír Hořejší, Jiří Látal2 a poměrně krátce do své smrti Miroslav Tichý.

1

Mezi návrhy na jméno se objevily také názvy Univerzita J. A. Komenského (ta ale už existovala v Bratislavě), Přemyslovská univerzita (po vzoru Jagellonské v Krakově; návrh vycházel z faktu, že byl právě v Olomouci zavražděn v roce 1306 poslední Přemyslovec) a Univerzita J. Dobrovského (ten v Olomouci působil jako rektor generálního semináře).

2

Medailony významných představitelů francouzské a španělské filologie uvádíme v další části tohoto sborníku spolu s výběrovou bibliografií jejich prací.

21

S ročním zpožděním byl zaveden i obor španělská filologie, i když kurzy španělštiny pro veřejnost fungovaly rovněž od samého začátku.3 Vedl je zpočátku Oldřich Bělič, předválečný absolvent lycea v Dijonu a profesor olomouckého gymnázia, krátce nato se pro obor španělské filologie podařilo získat ze Zlína také Oldřicha Tichého a Eugena Spáleného, později na katedře krátce působil i Jaroslav Macháček a do své předčasné smrti i hispanista Zdeněk Plachý, jeden z prvních absolventů. Počty přijímaných studentů v prvních letech byly poměrně malé a pohybovaly se většinou okolo 4–10 posluchačů. Brzy po roce 1948 došlo např. ke zrušení indologie a někteří začínající studenti přešli na španělskou filologii nebo na další obory. Na romanistice se hned v padesátých letech střídavě přijímali studenti na obor francouzská nebo španělská filologie. Příznačné bylo značně nekoncepční přijímání studentů v závislosti na politické situaci. Výmluvným příkladem byl rok 1959, kdy O. Bělič a O. Tichý přešli v červnu do Prahy na UK a španělština v Olomouci byla zrušena, přestože o pár měsíců dříve vstoupil Fidel Castro vítězně do Havany. Pamatuji se, že nám v únoru na začátku posledního semestru O. Bělič sdělil, že naštěstí nepřijal nabídku pracovat v rámci UNESCO v Havaně. Byl rád, protože v lednu, jak to sám formuloval, „vstoupili do Havany vousatí bandité a střílelo se tam“. Brzy se ukázalo, že byl Fidel Castro náš nejlepší spojenec na americkém kontinentu, a o tři roky později byla španělská filologie na FF UP znovu obnovena. Nastal velký obrat, hispanisté se poprvé mohli podívat do španělsky mluvící země. V polovině šedesátých let pak dokonce počet přijímaných studentů dosahoval na tehdejší dobu závratných čísel (okolo šedesáti) a španělská filologie se tak dostala na přední místo mezi všemi obory studovanými na filozofické fakultě. O pár let později, po nezdařeném pražském jaru, pak byly „západní“ jazyky znovu silně omezeny a španělská filologie na dalších téměř dvacet let znovu zrušena. Na romanistice se udržela pouze francouzská filologie, ale počty studentů se opět pohybovaly maximálně okolo deseti v každém ročníku.4 Vedoucím kateder západní filologie byl v té době už Jaroslav Zezula, který zastával také funkci prorektora pro politickovýchovnou činnost a nechvalně se proslavil tím, že na jeho popud byla propuštěna celá řada učitelů filozofické fakulty, a to nejen „vyloučených straníků“, což bylo dáno automaticky, ale i několik dalších učitelů, kteří „bránili procesu normalizace“.5 Později ho ve funkci vystřídal na krátkou dobu mladý absolvent Miroslav Janoušek, který se v roce 1988 zabil s celou rodinou při automobilovém neštěstí.6

3

Za deset korun si mohli např. studenti středních škol nebo další zájemci pořídit provizorní index a navštěvovat kurzy španělštiny a dalších jazyků, ale i hry na kytaru, kurzy psaní na stroji apod.

4

Pro dokreslení tehdejší situace uvádím, že někdy v druhé polovině sedmdesátých let, kdy se na francouzskou filologii hlásilo asi třicet studentů, provedli učitelé dost náročné přijímací zkoušky a doporučili rektorovi, aby přijal jedenáct posluchačů místo deseti, což bylo tzv. směrné číslo, protože těch jedenáct navržených prokázalo dobrou znalost francouzštiny. V přijímacím řízení ale měly hlavní slovo stranické orgány, zvláště OV KSČ, a tak se stalo, že rektor nakonec přijal dokonce dvanáct studentů, ale shodou okolností mezi nimi nebyl ani jeden z původně navržených jedenácti.

5

O normalizačním procesu na katedře, fakultě a univerzitě viz též medailon doc. PhDr. Eugena Spáleného na s. 49–51.

6

Medailony těchto dvou vedoucích katedry zde nenajdete. Po pravdě řečeno se nenašel žádný člen katedry, který by se tohoto úkolu chtěl zhostit. Patrně především z toho důvodu, že, jak víme, „o mrtvých jen dobře“.

22

Katedra v 70. letech. Zleva doprava: Miroslav Horna (latina), Vladimír Hořejší, Jean-Claude Vadé (francouzský lektor), Antonín Zatloukal, Jaroslav Zezula (vedoucí katedry), skrytá Anna Mohaplová, Jindřich Hořínek, Miroslav Tichý (tajemník).

Francouzština tedy po dobu dvaceti let tak trochu živořila, ale učitelé se na katedře udrželi. Z hispanistů zůstala pouze Anna Mohaplová, která vedla kurzy praktické španělštiny pro zájemce a doplňovala si úvazek na rusistice. Lubomír Smiřický dobrodružně emigroval přes Jugoslávii do Švýcarska a žije tam dodnes. Dana Knittlová přešla na anglistiku, Zdena Brančíková přednášela na bohemistice světovou literaturu a autor těchto řádků na téže katedře vedl kurzy fonetiky, obecné lingvistiky a dějin lingvistiky; pět let pracoval také v polském Lublinu, kde pomáhal založit hispanistiku, a pět semestrů v Katowicích jako lektor češtiny. Pokud jde o španělštinu, v letech sedmdesátých a osmdesátých se v Olomouci otevřela pouze dvakrát, v letech 1981 a 1988, vždy pro malou skupinu šesti studentů. Krátce po sametové revoluci bylo studium francouzské filologie významně posíleno, španělská filologie od roku 1990 obnovena v plném rozsahu, a od roku 1993 nově zavedeno studium portugalské a italské filologie. Všem čtyřem sekcím jsou v další části věnovány krátké příspěvky. Katedře romanistiky byla svěřena také organizace a budování katedry klasických jazyků, po jejím úspěšném zřízení dokonce příprava a budování kabinetu Dálného východu, tj. čínské a japonské filologie; z něho pak vznikla v roce 2002 samostatná Katedra asijských studií.

23

Od devadesátých let se přijímá do prvního ročníku 30–40 studentů na dvouoborové magisterské studium francouzské filologie a na obor francouzština – aplikovaná ekonomie. Na obor španělská filologie přijímáme každoročně 20–40 studentů na dvouoborové nebo s přestávkami i na jednooborové magisterské studium. Obory portugalské a italské filologie přijímají střídavě okolo dvaceti studentů.7 Katedra školí také v průměru okolo patnácti studentů doktorského studia v oboru „románské jazyky – konkrétní jazyk“. Interní účastníci doktorského studia se částečně podílejí na výuce a nejlepší z nich zůstávají na katedře jako mladí učitelé. Od začátku devadesátých let se daří navazovat úspěšně mezinárodní spolupráci. V roce 1992 jsme předložili tříletý projekt TEMPUS Jep 3201, který byl přijat a umožnil v letech 1993–95 intenzívní spolupráci s univerzitami v Granadě, Madridu (UAM), Oviedu, Cáceres, Lisabonu (UL) a Sieně. Po jeho skončení jsme v rámci projektu ERASMUS ve výměně učitelů a studentů dále pokračovali a rozšířili spolupráci na další univerzity (Lille, Clermont-Ferrand, Montpellier, Toledo, Porto, Coimbra, Braga, Évora, Udine, Firenze). Od roku 1998 se nám dále daří zaměřovat stále větší pozornost španělské a portugalské sekce na americký kontinent. Projekt „Latinská Amerika“, který velkoryse sponzoruje pan Charles Merrill, Jr., umožňuje financovat všem mladým učitelům a doktorandům katedry semestrální pobyty na latinskoamerických univerzitách (dosud se uskutečnily semestrální pobyty v Brazílii, Chile, Argentině, Kolumbii, dvouměsíční studijní pobyt v Paraguayi atd.), účast na významných amerikanistických kongresech (např. kongresu v Santiagu de Chile se v roce 2003 aktivně zúčastnilo pět mladých pracovníků katedry) a nákup potřebné odborné literatury (počet takto získaných knih přesáhl v současné době 2000). Na základě konkurzu byly financovány také tříměsíční studijní pobyty studentů magisterského studia (Brazílie, Kuba, Uruguay). Více než třiceti studentům, kteří využili stipendia MŠMT ke studiu na některé latinskoamerické univerzitě, jsme z Merrillova fondu přispěli na letenku, stejně jako skupině dvanácti studentů, kteří si sami financovali dvoutýdenní zájezd na Kubu. Úspěšně se rozvíjí také vědecká a publikační činnost členů katedry. Té je věnována celá třetí část tohoto sborníku. Literatura Universitas Palackiana Olomucensis (kolektiv autorů). Olomouc 1973. Univerzita Palackého 1946–1976 (kolektiv autorů). Olomouc 1976. 40 let Univerzity Palackého (kolektiv autorů). Olomouc 1986. Zakladatelé a pokračovatelé. Památník osobností obnovené univerzity (kolektiv autorů). Olomouc 1996.

7

Podrobnější údaje uvádějí vedoucí jednotlivých sekcí v druhé části tohoto sborníku.

24


Prof. PhDr. OLDŘICH BĚLIČ, DrSc. 9. 6. 1920, Násedlovice – 13. 6. 2002, Brno Výrazná postava české hispanistiky, vysokoškolský profesor a fundovaný odborník v oblasti dějin španělské a hispanoamerické literatury a teorie literatury, člen několika redakčních rad, autor rozsáhlého souboru děl výzkumného, studijního i překladatelského zaměření. Oldřich Bělič se narodil v malé obci Násedlovice na jižní Moravě. Středoškolská studia ukončil v Kyjově a na lyceu Carnot v Dijonu (Francie). Vysokoškolská studia románské filologie a slavistiky zahájil na Masarykově univerzitě v Brně; musel je však předčasně ukončit, neboť vysoké školy byly po okupaci Československa v roce 1939 násilně uzavřeny. Brzy po válce studia dokončil a v roce 1947 získal titul PhDr. na základě obhajoby disertační práce zaměřené na dramatickou tvorbu od Diderota až po konec romantismu. (Evolución de la técnica dramática desde Diderot hasta fines del Romanticismo). Veden snahou o vytvoření odpovídajícího vysokoškolského centra, které by umožnilo zájemcům o hispánský svět studovat španělskou filologii, otevřel ve školním roce 1948–1949 první ročník univerzitního studia španělštiny na FF UP v Olomouci. Dlužno říci, že se tento Běličův záměr setkal s plnou podporou tehdejšího rektora UP J. L. Fischera. Od roku 1950 se k němu přidali další dva profesoři, dr. Oldřich Tichý a dr. Jaroslav Macháček, od 1952/53 pak lektor Eugen Spálený. V roce 1959 přešel O. Bělič na pražskou Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity a za pomoci Kabinetu pro moderní filologii Akademie věd pokračoval v rozvoji pražské hispanistiky jak na poli výchovně vzdělávacím, tak vědeckém. V šedesátých letech 20. století došlo vlivem politické konstelace k rozšíření vzájemných kulturněvzdělávacích styků mezi Československem a Latinskou Amerikou, resp. Kubou a Chile. Rovněž Oldřich Bělič rozšířil svůj výzkumný zájem na literární historie obou zemí, uskutečnil několik výzkumných stáží na jejich univerzitách a výsledkem jsou díla o chilské a kubánské literatuře (viz přiložená bibliografie1) a o významu existence svébytných ná1

Bibliografie vychází z práce Inge Kejzlarové „Soupis prací univ. prof. dr. Oldřicha Běliče, DrSc.“ ČMF 52, Praha 1970, s. 159–162. Rovněž mohou posloužit bibliografie, jejichž autorkou je Hedvika Vydrová: „Bibliografía selecta y comentada de la obra de PhDr. Oldřich Bělič, DrSc., profesor de la Universidad Carolina de Praga.“ In: Romanistica Pragensia VII, AUC. Praha 1971, s. 187–196. „Bibliografía selecta y comentada de la obra de PhDr. Oldřich Bělič, DrSc., profesor de la Universidad Carolina de Praga, 1970–1980“. In: Romanistica Pragensia XIII, AUC. Praha 1980, s. 203–213. „60 años de Oldřich Bělič: fundador de estudios hispánicos en Checoslovaquia“. In: Ibero-Americana Pragensia XIII. Praha 1979, s. 9–17. Bohaté informační materiály biografické i publikační můžeme nalézt ve dvou příspěvcích Jaroslava Resky: „Oldřich Bělič en la superación de su octogésimo aniversario. Acta Universitatis Wratislaviensis, no. 2459, Estudios Hispánicos X, Wroclaw 2002, s. 195–200. „Bibliografía de Oldřich Bělič“. In: ibidem, s. 201–204.

25

rodních literatur pro země Latinské Ameriky. Rok 1963 se stal pro O. Běliče významným rokem, neboť byl jmenován profesorem v oboru španělské a hispanoamerické literatury (jediným univerzitním profesorem v tomto oboru v naší republice) a rovněž získal na základě rozhodnutí vědecké rady Karlovy Univerzity doktorát filologických věd (DrSc.). Nedlouho poté, v roce 1968, se stal vedoucím Katedry románských jazyků a literatur Karlovy univerzity. Po dosažení 65 let, v roce 1985, odešel do důchodu, nicméně pracoval na katedře až do roku 1987. Poté se vrátil do Brna, ale nadále aktivně publikoval, podílel se na recenzní a konzultační činnosti. Jeho zásluhy o rozvoj hispanistiky v České republice byly oceněny řádem Isabely Katolické, který obdržel 6. prosince 1991 od španělského krále Juana Carlose I. Oldřich Bělič se objevil jako garant ještě při jedné důležité příležitosti, a to v roce 1994, kdy bylo oficiálně otevřeno studium španělské filologie na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Plodná odborná činnost O. Běliče, jak je patrné z přiloženého bibliografického seznamu, zahrnuje samostatně vydané monografie, knihy a literární studie v časopisech, předmluvy, doslovy a překladatelské aktivity. Mezi nejznámější monograficky zpracovaná témata patří studie o pikareskním románu, Cervantesovi a jeho prozaickém i dramatickém díle, dále studie vybraných autorů z období kritického realismu 19. století (Vicente Blasco Ibáňez, Pedro Antonio de Alarcón, Ramón del Valle-Inclán) a ze současné španělské či hispanoamerické prózy. Již dříve zmíněné a panoramaticky pojaté literární historie O kubánské literatuře a Stručné dějiny chilské literatury patří k prvním dílům tohoto druhu u nás. Nevyhnutelným východiskem těchto publikací byla propojenost literatury a odpovídající historické skutečnosti, konfrontace studovaných materiálů literárních s aspekty mimoliterárními. Pro metodologii O. Běliče byla vždy příznačná interpretace literárních děl z jasně definovaného realistického a marxistického pohledu. Dalším životním zájmem profesora Běliče je problematika versologie a teorie literatury obecně. Metodologicky navazuje na Pražskou školu a zejména na práce Jana Mukařovského. Spolu s blízkým spolupracovníkem Josefem Hrabákem se specializoval na komparatistické práce versologického charakteru v evropském kontextu. Svůj základní výzkum zaměřený na španělštinu jako jazykový materiál pro versologii (viz publikace El español como material del verso v časopise Romanistica Pragensia VII, 1971) nadále prohluboval a v díle Verso español y verso europeo. Introducción a la teoría del verso español en el contexto europeo (Santafé de Bogotá, 20002) překračuje hranice španělského verše a ve spolupráci s Josefem Hrabákem porovnává na vzorku celkem třinácti jazyků včetně češtiny povahu nejen španělských, ale i dalších cizojazyčných metrických struktur, analyzuje typizaci rytmu veršovaných struktur, existenci variabilního rytmu ve španělské poezii i rytmické zvláštnosti, jež mohou znesnadňovat překladatelskou práci. Nepřehlédnutelnou složkou Běličovy práce jsou četné literárněhistorické práce z oblasti španělské literatury (próza, drama), které si podle samotného autora kladly za cíl informovat čtenáře – tedy podat mu ucelený a co možná nejbohatší soubor faktografických údajů o vývoji španělského písemnictví3. Tyto práce, ať už monografického charakteru nebo jako skripta a studijní texty, byly po dlouhou dobu výchozím studijním materiálem pro studenty 2

Celá citace je v oddíle Bibliografie.

3

In: Španělská literatura. Orbis, Praha 1968, s. 5.

26

španělské filologie v naší republice. Kromě fundované analýzy kompozičních a jiných literárněvědných složek literárních děl, jež umožňovala hlubší a zasvěcenější ponor do jejich hlubinných struktur, je vhodné uvést i překladatelskou práci prof. Běliče jako neoddělitenou součást jeho celkového odborného profilu. Setkáváme se u něho s překlady děl beletristických (např. Tyran Banderas od Valle-Inclána) i literárněhistorických (Španělská literatura XX. století od F. V. Keľina). Eduard Krč SOUPIS PRACÍ OLDŘICHA BĚLIČE Knihy a vysokoškolská skripta Praktické základy francouzské obchodní korespondence. Rovnost, Brno 1947, 108 s. Vicente Blasco Ibáñez, jeho názory na společnost a jeho umělecká metoda. ČSAV, Praha 1955, 215 s. Cervantesův Don Quijote. Orbis, Praha 1955, 76 s. Dějiny španělské literatury I. (Vysokoškolská skripta.) SPN, Praha 1957, 183 s. Španělský pikareskní román a realismus. AUC, Philologica. Monographiae. Sv. 4, SPN, Praha 1963, 233 s. Dějiny španělské literatury I. Učebnice pro vysoké školy. SNP, Praha 1964, 170 s. O kubánské literatuře. SNPL, Praha 1964, 248 s. Španělská literatura. Malá moderní encyklopedie, Orbis, Praha 1968, 402 s. La estructura narrativa de Tirano Banderas. Ateneo, Madrid 1968, 27 s. Análisis estructural de textos hispanos. Prensa Española, Madrid 1969, 230 s. En busca del verso español. Praha 1975, 107 s.; 2. vyd. 1977. Stručné dějiny španělského dramatu. SPN, Praha 1977, 142 s. Análisis de textos hispanos. Madrid, 1977, 2. rozšířené vyd., 274 s. Stručné dějiny chilské literatury. Praha 1980, 139 s., 2. vyd., Praha, 1992. Stručné dějiny španělského dramatu. Praha 1980, 2. opr. vydání, 158 s. Studijní texty k semináři ze španělské literatury. Praha 1981, 134 s. O periodizaci. Praha 1982, 75 s. Tři studie o chilské literatuře. Praha 1982, 107 s. Introducción a la teoría literaria (spoluautor Josef Hrabák). La Habana 1983, 207 s. Dějiny španělské literatury (spoluautor Josef Forbelský). Praha 1984, 274 s. Rozbory španělských básnických textů. Praha 1984, 107 s. Úvod do teorie literatury. Praha 1985, 126 s. Verso español y verso europeo. Introducción a la teoría del verso español en el contexto europeo. En colaboración con Josef Hrabák. Instituto Caro y Cuervo, Santafé de Bogotá 2000, 675 s.

Odborné a populárně vědecké články, zprávy a recenze „R. Souček: Grammaire française“. Komenský, roč. 71, č. 2, 1946. „K. Vodička: Učím se španělsky“. Komenský, roč. 71, č. 5, 1946. „L. Prokopová: Učebnice moderní španělštiny“. Komenský, roč. 71, č. 7, 1946.

27

„Legenda o sv. Kateřině“. In: Vilikovský, J., ed.: Komenský, roč. 71, č. 10, 1946. „Crébillonova tragédie Atrée et Thyeste“. ČMF 30, 1947, s. 133–138. „Miguel de Cervantes minulý i současný“. Čin (Olomouc) 8. 10. 1947. Nové učebnice moderních jazyků. (Úvaha.) Gymnasium, roč. 1948/1949, s. 113–116. „A. Banfi: Kulturní problémy Italie“. Svobodná země (Olomouc), roč. VI, č. 48, 1950. „Básník v boji za mír. (P. Neruda, Ať procitne dřevorubec)“. Svobodná země (Olomouc), roč. VI, č. 49, 1950. „Španělské drama o povstání selského lidu (Lope de Vega, Fuente Ovejuna.)“. Program divadla pracujících, č. 5. „La novela picaresca española“. Gottwaldov, roč. I, č. 1–3, 1950. „A. Varela: Temná řeka“. Stráž lidu (Olomouc), 7. 1. 1950. „E. Amorím: Devět měsíců nad Neuquénem“. Lidové noviny 28. 8. 1950. „A. Arias: Panorama de la literatura ecuatoriana“. ČMF 34, 1951, s. 80–82. „Corneille a měšťanské drama“. ČMF 34, 1951, s. 9–14. „Dvě výročí španělského lidu“. Stráž (Olomouc), 14. 4. 1951. „En marge du théātre classique“. ČMF 34, 1951, s. 77–79. „Hispanistika na leningradské universitě“. (Zpráva.) Sovětská věda – jazykověda roč. 1951, č. 3–4. „Jazykovědná diskuse na filosofické fakultě PU“. (Zpráva.) Sovětská věda – jazykověda roč. 1951, č. 6. „J. C. J. Metford: British Contribution to Spanish and Spanish-American Studies“. ČMF – Philogica 34 (VI), 1951, s. 31–32. „Lope de Vegovy názory na dramatickou tvorbu“. Program státního divadla v Ostravě, 23. 12. 1952. „Soutěž vědeckých pracovníků na Palackého universitě v Olomouci“. (Zpráva) Vysoká škola 1952, č. 11. „R. Altamira y Crevea: Istorija Ispanii“. Československý časopis historický 1, č. 1, 1953. „Třídní proudy ve starší španělské literatuře“. ČMF 35, 1953, s. 84–100. „K otázce „nepravého“ Dona Quijota“. Sborník VŠP v Olomouci – jazyk a literatura 1954, s. 89–100. „Nesmrtelný Don Quijote“. Literární noviny 16. 4. 1955. „Ramón del Valle-Inclán“. Klub čtenářů, SNKLHU, Praha, léto 1955. „K problematice španělského kritického realismu“. ČMF 38, 1956, s. 11–19. „Prvá slovenská monografia o Cervantesovi“ (V. Oleríny, Cervantes). Kultúrny život 1956, č. 6, s. 8. „Kdy se narodil Valle-Inclán?“ Členský leták Klubu čtenářů, SNKLHU, Praha, podzim 1956. „Cervantes, Žiarlivý Extremadurčan a iné novely“. (Překlad V. Oleríny.) Slovenské pohľady, 74, 1958, č. 5, s. 555–558. „Cesty Kryštofa Kolumba (na okraj českého vydání)“. Nakladatelský časopis Orbisu, jaro 1958. „Básník jen tehdy velký je, když svému lidu zpívá. Program večera španělské poezie“. Frenštátský soubor divadla a recitace. Frenštát pod Radhoštěm, listopad 1958. „Hlas chilského učitele (César Godoy Urrutia, Educación y política. Santiago 1959)“. Učitelské noviny č. 30–31, 30. 7. 1959. „K problému periodizace starší španělské literatury“. Sborník VŠP v Olomouci – jazyk a literatura V, 1959, s. 97–111. „Španělská literatura“. In: Z. Vančura a kolektiv. Evropské literatury 1945–1958. (Malá moderní encyklopedie). Praha, Orbis 1959, s. 225–232. „La conception du héros épique dans la Chanson de Roland et dans le Poema del Cid“. AUC, Philologica 3. Romanistica Pragensia I, 1959, s. 3–12. „A. Yunque, síntesis histórica de la literatura argentina“. ČMF 41, 1959, s. 187. „J.-A. van Praag: Des problèmes du roman picaresque espagnol“. PP 2, 1959, s. 126–127.

28

„El contenido y la forma en la literatura“. Principios (teoretický časopis ÚV KS Chile), č. 75, Santiago 1960. „Christoph Eich: Federico García Lorca, poeta de la intensidad“. PP 3, 1960, s. 62. „H. R. Necochea: Historia del movimiento obrero en Chile – siglo XIX. Československý časopis historický 8, 1960, č. 6, s. 884–885. „Bibliografía de las obras literarias castellanas traducidas al checo“. Boletín de filología española (Madrid) III, 1960, č. 7, s. 11–21. „Domingo Faustino Sarmiento“. Učitelské noviny 9. 2. 1961, č. 6. „Mírová konference v Mexiku“. (Zpráva) Čs. výbor obránců míru, Praha 1961, s. 61. „Latinská Amerika v boji za kulturní rozkvět“. (Zpráva.) Učitelské noviny, č. 15, 1961. „Nový mezník v boji národů Latinské Ameriky“. (Článek spolu s Rubensem Iscarem.) Otázky míru a socialismu, č. 5, Praha 1961. „La novela picaresca española y el realismo“. Philologica 2. Romanistica Pragensia II, AUC, 1961, s. 5–15. „Fernando Alegría: Breve historia de la novela hispanoamericana“. PP 4, 1961, s. 254–255. „Kulturní dědictví ve španělské literatuře (příspěvek k anketě SNKLHU)“. In: Co číst ze světových literatur. SNKLU, Praha 1961, s. 118–122. „Lope de Vega“. In: Světová kulturní výročí 1962. Práce, Praha 1962, s. 64–74. „Socialismus na Kubě musí prokázat převahu“. Čs. výbor obránců míru IX, II, 1962, č. 6, s. 13. „Checoslovaquia y América Latina en la lucha por la paz“. In: Informaciones del Comité Checoslovaco de la paz. Praha, březen 1963. „Cervantes y la novela picaresca“. PP 6 (45), 1963, s. 113–123. „La novela picaresca como orden artístico“. In: Romanistica Pragensia III, AUC, 1963, s. 5–36. „La novela picaresca como orden artístico“. Universidad de La Habana XXVII, Sept.–Oct. 1963, núm. 163, s. 7–30. „Francisco Coloane. (Zpráva o udělení nár. ceny)“. Latinská Amerika 3, 1964, č. 9–10, s. 20. „El roto chileno“. Latinská Amerika 3, 1964, č. 9–10, s. 21. „El Teatro de Lope de Vega“. PP 8 (47), 1965, s. 441–442. „Guillermo Díaz-Plaja: El poema en prosa en España“. PP 8 (47), 1965, s. 442. „Fernando Alegría: Las fronteras del realismo – Literatura chilena del siglo XX“. PP 8 (47), 1965, s. 448. „Miguel de Cervantes Saavedra“. In: Kulturně politický kalendář 1966. Praha, Orbis 1965, s. 106–108. „El pensamiento renacentista de Cervantes“. Informaciones del Comité Checoslovaco de la paz. Praha 1966, No especial (srpen 1966), s. 2–3. „La estructura del El coloquio de los perros“. Philologica 4. Romanistica Pragensia IV, AUC, 1966, s. 3–19. „De cómo murió el chilote Otey (análisis del cuento de Francisco Coloane)“. In: Ediciones del Instituto chileno-checoslovaco de Cultura, Santiago 1967, s. 25–46. „Dějiny literatur Latinské Ameriky. (K českému překladu knih E. Andersona Imberta a A. Soarese Amory)“. Impuls 1967, 5, s. 375–376. „I problemi della periodizzazione letteraria“. Problemi (Roma), č. 3, 1967, s. 103–104, 110. „De cómo murió el chilote Otey“. Ibero-americana Pragensia I, 1967, s. 9–21. „Zlatý věk španělského písemnictví“. Kapitola In: Svět literatury I (aut. kolektiv za ved. F. Vodičky). Praha, SPN 1967, s. 115–118; 2. vyd. 1969, s. 117–120. „K otázce rytmu španělských romancí“. ČMF 50, 1968, s. 144–151. „La périodisation et ses problèmes“. AUC, Philologica 4. Romanistica Pragensia V, 1968, s. 7–11. „La estructura narrativa de Tirano Banderas“. Romanistica Pragensia VI, AUC 1969, s. 7–22. „El sombrero de tres picos como estructura épica“. Ibero-Americana Pragensia III, 1969, s. 7–22.

29

„Rinconete y Cortadillo en Praga“. Ibero-Americana Pragensia IV, 1970, s. 9–22. „El español como material del verso“. Romanistica Pragensia VII, 1971, s. 7–24. „La obra literaria como estructura“. Problemas de literatura (Valparaíso–New York), 1971, núm. 1, s. 9–19. „Rafael de Balbín y la versología española“. PP, 1972, s. 142–169. „Tomás Navarro y la versología española“. Ibero-Americana Pragensia VI, 1972, s. 15–45. „El papel del diálogo en El coloquio de los perros“. Romanistica Pragensia VIII, 1973, s. 65–72. „El homenaje a Juan Marinello“. Ibero-Americana Pragensia VII, 1973, s. 9–14. „La periodización del proceso literario chileno y sus problemas“. Romanistica Pragensia IX, 1975, s. 7–44. „Martín Rivas y el realismo“. Ibero-Americana Pragensia X, 1976, s. 19–57. „Sub-Terra y el realismo“. Romanistica Pragensia X, 1977, s. 23–57. „Mensaje por la muerte de Juan Marinell“. Casa de las Américas, julio–agosto de 1977, s. 20. „Opinión sobre Juan Marinello“. In: Recopilación de textos sobre Juan Marinello, Casa de las Américas, La Habana 1979, s. 621–622. „En torno al sentido de Tirano Banderas“. Romanistica Pragensia XII, 1979, s. 45–52. „La literatura española en Checoslovaquia“. Romanistica Pragensia XIII, 1981, s. 7–13. „Historia y balance de los Estudios hispánicos en Checoslovaquia“. Ibero-Americana Pragensia XV, 1981, s. 7–12. „Un esbozo del proceso histórico de la literatura chilena“. Ibero-Americana Pragensia XV, 1981, s. 19–30. „Problemas de la periodización“. In: Historia literaria, Academia de Ciencias de Cuba, La Habana 1984, s. 68–75. „El realismo crítico español y sus problemas“. Ibero-Americana Pragensia XIX, 1985, s. 85–98. „El problema de la traducibilidad y el objetivo de la traducción“. Ibero-Americana Pragensia XX, 1986, s. 57–72. „La antítesis como recurso del lenguaje poético“. Studia Romanistica 1, Ostrava, 1999, s. 9–20.

Předmluvy a doslovy „Život Lazarilla z Tormesu. Předmluva a poznámky“. SNKLHU, Praha 1953. „Miguel de Cervantes Saavedra, renesanční člověk a umělec“. Předmluva a poznámky. In: Miguel de Cervantes Saavedra, Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. SNKLHU, Praha 1955, s. 7–121, 1211–1244. „Vicente Blasco Ibáñez: Vinné sklepy“. Doslov a poznámky. SNKLHU, Praha 1956. „Ramón del Valle-Inclán: Tyran Banderas“. Doslov a poznámky. SNKLHU, Praha 1956. „Miguel de Cervantes Saavedra: Příkladné novely“. Doslov a poznámky. SNKLHU, Praha 1957. Na cestu novému českému vydání Třírohého klobouku. Předmluva a poznámky In: Pedro Antonio de Alarcón: Třírohý kloubouk. SNKLHU, Praha 1958. „Juan Chabás: Dějiny španělské literatury“. Předmluva, komentář, bibliografie českých překladů. SNKLHU, Praha 1960, s. 7–11, 407–464. „Miguel de Cervantes Saavedra: Numancie – Pedro de Urdemales – Mezihry“. Doslov a poznámky. SNKLHU, Praha 1962. „Francisco Coloane: Tierra del Fuego“. 5 ed. Předmluva. Zig–Zag, Santiago de Chile 1968, s. 7–27.

30

Překlady F. V. Keľin: Španělská literatura XX. století. Z ruštiny. Státní nakladatelství učebnic, Praha 1951, 43 s. A. S. Samojlo: Stručný přehled španělských dějin. Z ruštiny. Státní nakladatelství učebnic, Praha 1951, 30 s. Bělič, O. – Knapová, D.: A. A. Smirnov: Literatura španělské renesance. Z ruštiny. Státní nakladatelství učebnic, Praha 1952, 72 s. Lazarillo z Tormesu. Život Lazarilla z Tormesu, jeho příhody a nehody. Ze špan. a franc. SNKLHU, Praha 1953, 172 s. Bělič, O. – Běličová, J.: Ramón del Valle-Inclán: Tyran Banderas. SNKLHU, Praha 1956, 255 s. Dolores Ibárruri a kol.: Dějiny Komunistické strany Španělska. SNPL, Praha, 1962. „Lope de Vega: Nové umění skládati komedie v naší době“. In: Literárně teoretické texty I. SPN, Praha 1972, s. 229–240.

Eduard Krč

31


Doc. PhDr. VLADIMÍR HOŘEJŠÍ, CSc. 14. 4. 1925, Praha – 25. 3. 1992, Olomouc Vladimír Hořejší patřil k významným příslušníkům poválečné generace pražské jazykovědné školy. Uznávaný odborník v oboru francouzské, rumunské i obecné lingvistiky, spoluautor několika slovníků a vysokoškolských učebnic, autor několika monografií a řady odborných statí, pedagog a překladatel, člen Kruhu moderních filologů a Kruhu překladatelů, tajemník odborné skupiny pro funkční jazykozpyt a vedoucí odborné skupiny pro rumunský jazyk a literaturu při ČSAV. Na olomoucké romanistice působil od roku 1963. Vysokoškolská studia absolvoval Vladimír Hořejší v letech 1945–1950 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde studoval francouzštinu, angličtinu a rumunštinu. Stojí za připomenutí, že bezprostředně po válce přednášela na pražské univerzitě řada předních pedagogů a vynikajících osobností jako byli Vladimír Buben, Václav Černý, Josef Hendrich, Josef Kopal, Jiří Staca, Bohumil Trnka, Zdeněk Vančura, Zdeněk Wittoch a jiní, kteří výrazně ovlivnili jeho odborný růst. Studium zakončil Vladimír Hořejší složením první i druhé státní zkoušky ze všech tří jazyků a dosažením hodnosti doktora filosofie v oboru románská a anglická filologie. Za téma své disertační práce si zvolil Fonologický vývoj slova ve francouzštině. O osm let později, v roce 1958, obhájil na téže fakultě – v oboru románská filologie – kandidátskou vědeckou práci s názvem Morfologie a syntax pádů v moderní rumunštině. Od roku 1950 pracoval Vladimír Hořejší postupně ve dvou vědeckých ústavech ČSAV. První čtyři roky působil ve Slovanském ústavu ČSAV, kde připravoval a v roce 1954 také dokončil jako spoluredaktor rumunsko-český slovník. V lednu roku 1955 přešel do Kabinetu pro moderní filologii ČSAV (od roku 1964 Ústav jazyků a literatur ČSAV), kde pracoval na francouzsko-českém slovníku. Účastnil se rovněž přípravy vědecké mluvnice moderní francouzštiny a zapojil se i do dalších romanistických úkolů, mezi jinými také z oboru rumunské lingvistiky. V kabinetu zůstal celkem dvanáct let, až do října roku 1967. V akademických letech 1961–63 přednášel externě na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze historickou mluvnici rumunštiny, v dalších dvou letech na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci rozbor moderní francouzštiny a konečně v roce 1966–67 – opět v Praze – vybrané kapitoly z mluvnice současné rumunštiny.

33

Působit na Katedře románské filologie Univerzity Palackého v Olomouci začal 1. listopadu 1967. Po stránce odborné sliboval jeho příchod nové metody, širší odborný rozhled, vědecké výsledky i překladatelskou a organizační činnost. Těmto očekáváním nezůstal Vladimír Hořejší, zkušený lingvista, pracovitý a houževnatý kolega, nic dlužen (v té době je připraveno do tisku francouzské vydání jeho monografie Zvukový a pravopisný rozbor moderní francouzštiny, československými lingvisty je také oceňován jeho překlad knihy Salomona Marcuse Algebraické modely v lingvistice). Na katedře se vzápětí po svém nástupu ujal řízení kolektivního výzkumu v oboru „Frazeologie románských jazyků“. Aktivně se zapojil do spolupořádání asistentských seminářů pro zájemce z řad ostatních lingvistů fakulty. Nastoupil sice jako odborný asistent pro jazyk francouzský, ale díky jeho nevšedním jazykovým znalostem se mohl na katedře plně obnovit i lektorát rumunštiny a praktická výuka italštiny. K popularizaci rumunské kultury u nás přispěl také několika překlady z rumunské beletrie (I. L. Caragiale, M. Sadoveanu, C. Petrescu). Kromě přednášek, seminářů a konzultací určených studentům či realizovaných v domácím odborném prostředí se Vladimíru Hořejšímu dostalo v té době i několika příležitostí k účasti na mezinárodních konferencích, sympoziích a kolokviích (Bukurešť, Sofie, Vídeň, Paříž). Nastala doba, kdy mohl také vycestovat na studijní stáže do zahraničí (opakovaně do Francie a Itálie). Ze zahraničních pobytů si rád přivážel diapozitivy a gramofonové desky či kazety s oblíbenými francouzskými šansony. Ty první mu posloužily k mnohým cestopisným i naučným přednáškám pro veřejnost, ty druhé s potěšením překládal a přehrával na domácích varhanách. V pozůstalosti Vladimíra Hořejšího se našlo na třicet poeticky laděných překladů šansonů G. Bécauda, J. Brela, J. Dassina, J. Gréco, Y. Montanda, E. Piaf i dalších interpretů. Tyto překlady svědčí o jeho vytříbeném citu pro lyričnost a hudebnost vybraných textů. V roce 1981 se Vladimír Hořejší habilitoval spisem Mluvená a psaná podoba současné spisovné francouzštiny a jejich vzájemný poměr. Nadále pak působil na Katedře románské filologie UP v Olomouci. S osobní poctivostí, skromností a často až pedantskou úporností přistupoval ke všem svým záměrům i ke všem činnostem a povinnostem jemu svěřeným. Ve svém vztahu ke studentům byl přísný, náročný, nekompromisní, ale vždy lidský a spravedlivý. Ke konci svého působení na katedře se mu podařilo překonat i jistou uzavřenost z dřívějších let, možná i díky novému politickému klimatu ve společnosti a přátelským kolegiálním vztahům. Jarmila Petříková SOUPIS PRACÍ VLADIMÍRA HOŘEJŠÍHO Z oboru francouzské lingvistiky „Příspěvek k historické fonologii francouzštiny“. ČMF 34, 1951, s. 5–8. „Pokus o fonologický výklad tzv. ‘liaison’ ve francouzštině“. ČMF 37, 1955, s. 154–160, franc. résumé s. 191–192. „Deux problèmes de la phonologie historique du français“. Philologica 8, 1956, s. 19–24. „Les traits principaux de l’évolution phonologique du français littéraire“. In: Omagiu lui Iorgu Jordan, 1958, s. 393–402.

34

„Slovníkářský odkaz prof. Karla Regala“. ČMF 40, 1958, s. 118. „Analyse structurale de l’orthographe française“. PP 5, 1962, s. 225–236. „Quelques traits caractéristiques de l’orthographe française“. Beiträge zur romanischen Philologie I, 1964. „Essai d’une nouvelle classification des verbes français“. PP 8, 1965, s. 211–219. „À propos des expressions nominales françaises et de leurs déterminatifs“. PP 9, 1966, s. 16–22. Traité de prononciation française pour les Tchèques. Praha 1967. Základní francouzská mluvnice. UP, Olomouc 1973. „Možnosti a perspektivy práce se slovníky při odborném překladu z francouzštiny do češtiny a naopak.“ In: Translatologica Pragensia II (1986), s. 753–763, franc. résumé 764.

Z oboru rumunské lingvistiky „Nový rumunský pravopis“. ČMF 36, 1954, s. 169–171. „Časopis pro moderní filologie (Revista de filologie modernă). Anul 36, Praga 1954“. Studii şi cercetări lingvistică 7, 1956, s. 150–152. „Continutul morfologici şi locul ei în gramatică“. Studii şi cercetări lingvistică 7, 1956, s. 235–241, rus. résumé 241–242, franc. résumé 242–243. „Problema substantivelor asa-zise ,neutre‘ în limba romînă in lumina legăturilor cu alte limbi.“ Studii şi cercetări lingvistică 8, 1957, s. 415–429. „Cazul direct şi sintaxa lui în limba romînă“. Studii şi cercetări lingvistică 11, 1960, s. 495–503. „Cu privire la morfologia genitivului şi a dativului în limba romînă contemporană. Studii şi cercetări lingvistică 3, 1958, Supliment, s. 207–216. „Původ rumunštiny. Nástin historické mluvnice rumunštiny. Specifické strukturální rysy rumunštiny“. In: Úvod do studia rumunštiny. (Učební texty vysokých škol). SPN, Praha 1963, s. 52–108. „Quelques traits caractéristiques du système casuel roumain“. PP 7, 1964, s. 55–61. „À propos des noms ambigènes ‘neutres’ roumains“. PP 7, 1964, s. 55–61. „Les particularités du système de la flexion nominale roumaine dans le cadre des expressions déclinées“. Revue Roumaine de Linguistique l, 1965, s. 249–252. „Maxmilián Křepinský et les études balkaniques“. Les études balkaniques tchécoslovaques 1, Praha 1966, s. 7–19.

Další články „Postavení morfologie v mluvnici a její obsah“. ČMF 39, 1957, s. 75–85, 212–221. Hořejší, V. – Polák, V.: „Starea actuală a lingvisticii cehoslovace“. Studii şi cercetări lingvistică 8, 1957, s. 245–250. „Ovidiovy slavnosti v Rumunsku“. Listy filologické 6, 1958, s. 233. „Langue française (y compris les travaux portant sur les questions romanes en général)“. Langue roumaine. In: Les Études romanes en Tchécoslovaquie, 1960, s. 5–8, 20–21. „Les plans linguistiques et la structure de l’énoncé“. PP 4, 1961, s. 193–203. „Chronologie relative et structurale. Quelques remarques à propos d’une grammaire historique structurale“. In: Travaux linguistiques de Prague 1, 1964, s. 107–109.

35

„Cîteva note despre elaborarea unei gramatici istorice structuraliste. In: Omagiu lui Alexandru Rosetti, Bucureşti 1965, s. 381–384. „Formes parlées, formes écrites et systèmes orthographiques des langues“. Folia linguistica 5, 1969.

Spolupráce na odborných publikacích Hořejší, V. – Křečan, V. – Săcăreanu, I.: Cvičebnice rumunštiny I–II. SPN, Praha 1959–1960. Staca, J. – Hořejší, V. – Săcăreanu, I. – Wittoch, Z.: Rumunsko-český slovník. SPN, Praha 1961. Buben, V. – Bubnová, M. – Hořejší, V.: Francouzsko-český a česko-francouzský slovník. 3. přepracované vydání. SPN, Praha 1961. Hořejší, V. – Křečan, A. – Săcăreanu, I.: Rumunština I–IV. Klíč k I. –IV. dílu. Rumunsko-český slovníček k I. –IV. dílu. SPN, Praha 1971. Neumann, J. – Hořejší, V.: „Velký (akademický) francouzsko-český slovník“. CJŠ l0, 1966/1967, s. 437–441. Neumann, J. – Hořejší, V. s autorským kolektivem: Velký francouzsko-český slovník I–II a Dodatky. Academia, ČSAV, Praha 1974.

Recenze „Ronald N. Walpole: Charlemagne and Rolland“. A Study of the Source of two Middle English Metrical Romances, Roland and Vernagu and Otuel and Roland. ČMF 32, 1949, s. 189–190. „Leo Kirschenbaum: Enrique Gaspar and the Social Drama in Spain“. ČMF 33, 1950, s. 95. „Gunnar Tillander: Remarques sur le Roman de Renart“. ČMF 33, 1950, s. 191, 235–241, rus. résumé s. 241–242, franc. résumé s. 242–243. „Časopis pro moderní filologie (Revista de filologie modernă). Anul XXXVI, Praga 1954.“ Studii şi cercetări lingvistice 7, 1956, 150–152. „Nová mluvnice francouzštiny v české literatuře“. ČMF 39, 1957, s. 304–305. Hořejší, V. – Kavková, M. – Smrčková, J. – Wittoch, Z.: „Omagiu lui Iorgu Jordan cu prilejul împlinirii 70 ani“. PP 3, 1960, s. 182–187, s. 245–254. „Nové Laroussovy slovníky“. ČMF 43, 1961, s. 123–125. Hořejší, V. – Kavková, M. – Sedláček, J.: „Romanoslavica 1–3“. Associatia slavistilor din Republica Populară Romînă, Bucureşti 1958, Slavia 22, 1962, s. 295–303. „Nový francouzský výslovnostní slovník“. SS 24, 1965, s. 210–211. Hořejší, V. – Wittoch, Z.: „Mezinárodní kolokvium o formě a substanci ve fonetice (Forme et substance en phonétique) v Bukurešti“. JA 1, 1966, s. 42–43.

Překlady rumunské beletrie „Ion Luca Caragiale: Čistokrevní Rumuni. Výletní vlak“. In: Ion Luca Caragiale, Ztracený dopis, Výbor z próz. SNKLHU, Praha 1953. Mihail Sadoveanu: Soud Nikoary Podkovy. SNKLHU, Praha 1955. Cezar Petrescu: Učitel. Lidová demokracie, Praha 1961.

Jarmila Petříková

36


Doc. PhDr. JINDŘICH HOŘÍNEK, CSc. 24. 2. 1919, Rohozná u Poličky – 28. 5. 1985, Olomouc Odborník na fonetiku a diachronní lingvistiku románských jazyků, především s přihlédnutím k francouzštině. Publikoval několik učebních skript, která je možno hodnotit i jako monografie. Autor významnějších příspěvků z fonetiky francouzštiny. Jindřich Hořínek se narodil v obci Rohozná u Poličky v okrese Svitavy. Obecnou a měšťanskou školu absolvoval ve svém rodišti. Z měšťanské školy přestoupil na státní reálné gymnázium v Poličce, kde své středoškolské studium dokončil v roce 1938 maturitní zkouškou. Na podzim téhož roku začal studovat němčinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studoval tam až do uzavření českých vysokých škol v listopadu roku 1939. Za doby okupace byl pracovně nasazen u různých firem na mnoha místech protektorátu i v Německu, nejdříve jako stavební dělník, pak jako mzdový účetní. V lednu roku 1944 byl v Dolní Lužici zatčen gestapem a zemským soudem v Chotěbuzi odsouzen k pěti měsícům vězení pro nedovolené styky s válečnými zajatci. Po odpykání trestu opět pracoval, a to až do listopadu 1944, kdy byl na rozkaz protektorátního gestapa bez udání důvodu zatčen podruhé. Měl být převezen do Prahy na Pankrác k výslechu, ale k tomu už na konci války nedošlo. Místo toho byl vězněn v mnoha koncentračních a pracovních táborech. V polovině dubna roku 1945 se mu podařilo utéct z „pochodu smrti“ na Karlovy Vary, na kterém velká většina jeho českých kamarádů zahynula. Při přechodu hranic byl krátce nato opět zatčen a až do konce války vězněn v Litoměřicích. Po osvobození byl několik měsíců nemocen, pak se vrátil do Brna, aby dokončil studium. V roce 1946 složil státní zkoušky z francouzštiny, němčiny a italštiny. V letech 1946–48 studoval jako stipendista francouzské vlády čtyři semestry na pařížské Sorbonně. Během tohoto studia vypracoval disertační práci z románské filologie a koncem školního roku 1946/47 složil v Brně rigorózní zkoušky z románské a germánské filologie a získal doktorát filosofie. Od září roku 1947 nastoupil na místo zatímního profesora na reálném gymnáziu ve Šternberku, kde pracoval až do roku 1950. Hned téhož roku na podzim se však vrátil do Paříže na další studijní rok, neboť mu bylo stipendium prodlouženo. Po obě léta byl v Paříži stálým žákem ředitele Fonetického ústavu Pierra Fouchého, u kterého se seznamoval s experimentální, všeobecnou a historickou fonetikou románských jazyků, ředitele Lingvistického institutu Michela Lejeuna, odborníka na srovnávací a všeobecnou

37

jazykovědu, a také ředitele Filologické sekce École des Hautes Études Mario Rocquese, který přednášel o středověké francouzské filologii. Na přednášky z francouzské jazykovědy chodil také k Charlesovi Bruneauovi. V Paříži rovněž absolvoval kurs foniatrie na lékařské fakultě. Především znalosti z fonetiky pak uplatnil ve své další práci. Roku 1949 získal Jindřich Hořínek povolení k přednáškám z francouzského a španělského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, na niž nastoupil místo profesora Jiřího Straky, který se svého postu v Olomouci vzdal. Univerzitě Palackého zůstal Hořínek věrný v podstatě až do konce svého života. V roce 1968 se ještě znovu vrátil do Paříže na tříměsíční stipendium. V roce 1966 získal na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze titul kandidáta filologických věd (CSc.) za práci o postavení přívlastkového adjektiva v poválečné francouzské próze. Na základě této podstatně doplněné, přepracované a revidované práce byl v roce 1968 vědeckou radou téže univerzity jmenován docentem pro francouzský jazyk. Následujícího roku byl Hořínek ustaven docentem pro francouzský jazyk na Katedře románské filologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Přednášel tam až do roku 1984, kdy odešel do důchodu. Kromě významných článků z fonetiky románských jazyků je potřeba zmínit Hořínkovu práci pro studenty, kterým nabídl řadu tehdy nedocenitelných studijních materiálů. Patrně nejvýznamnější a dosud dobře použitelnou Hořínkovou prací je skriptum Fonetika francouzštiny (1978). Tento učební text obsahuje kompletní a velmi rozsáhlý přehled francouzské fonetiky i s vysvětlením základních pojmů obecně fonetických. Autor v ní čerpal ze svých dlouholetých studií tohoto oboru a při jeho sepisování se řídil obecně uznávanou zásadou, že při vyučování cizímu jazyku je nutno vycházet z jazyka mateřského. Tento přístup uplatňuje především v těch případech, kdy by mohly při vyučování francouzské výslovnosti nastat interference mateřštiny. Při popisu zvukové stránky francouzštiny přihlížel neustále k významové stránce jednotlivých výslovnostních jevů. Nejrozsáhlejším Hořínkovým dílem jsou Základy francouzské mluvnice. Jejich první verze vznikla v roce 1957. Přepracované vydání celkem ve čtyřech svazcích vyšlo pak v letech 1971–82. Cílem prvních dvou svazků bylo podat přehled základní mluvnice francouzštiny, třetí a čtvrtý díl se pak snaží podat stylistický pohled na otázky probírané ve svazcích předcházejících. Výklad je bohatě dokumentován originálním excerpovaným materiálem. Ve své době přineslo užitek i skriptum Kapitoly z historického vývoje francouzštiny (1970), které mělo sloužit především posluchačům francouzské filologie Hořínkovy domácké univerzity. V době naprostého nedostatku studijního materiálu jim zpřístupnilo obtížnou látku, kterou Hořínek přednášel. Poskytuje částečný pohled na vývoj francouzštiny od 12. století do konce 18. století a jde spíše o práci syntetickou. Obsahově i rozsahově patří mezi méně významná autorova díla. Jan Holeš

38

SOUPIS PRACÍ JINDŘICHA HOŘÍNKA Skripta a učebnice Fonetika francouzštiny. SPN, Praha 1956, 287 s. Základy francouzské mluvnice. SPN, Praha 1957, 323 s. Základy francouzské mluvnice II. Rozbor věty a souvětí. SPN, Praha 1958, 182 s. Fonetika francouzštiny. 2. přepracované vydání, SPN, Praha 1964, 376 s. Kapitoly z historického vývoje francouzštiny. UP, Olomouc 1970, 53 s. Základy francouzské mluvnice I. UP/SPN, Praha 1971, 227 s. Základy francouzské mluvnice II. UP/SPN, Praha 1972, 344 s. Základy francouzské mluvnice III. UP/SPN, Praha 1974, 226 s. (s E. Spáleným) Mluvíme francouzsky. Příručka k televiznímu kursu francouzštiny, Praha 1977, 338 s. (2. vydání 1981). Fonetika francouzštiny. UP Olomouc/SPN, Praha 1978, 376 s. Základy francouzské mluvnice IV. UP/SPN, Praha 1982, 170 s.

Články „Cíle a metody francouzské toponymie“. Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, řada Jazyk a literatura III, 1956, s. 41–54. „Ortofonie francouzských hlásek a jejich spojení (ve srovnání s češtinou)“. CJŠ 1, 1957, s. 193–207. „Na okraj článku Stan. Lyera ‚Dělivý člen ve francouzštině‘ “. CJŠ 1, 1957, s. 374–377. „Ortoepie francouzských samohlásek: timbre samohlásek“. CJŠ 2, 1958, s. 337–349. „Ortoepie francouzských samohlásek: kvantita samohlásek“. CJŠ 2, 1958, s. 446–453. „Rytmické členění mluvního projevu ve francouzštině“. Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, řada Jazyk a literatura V, 1959, s. 23–40. „Shoda přísudku s rozšířeným podmětem ve francouzštině“. AUPO – Philologica 1, 1960, s. 75–85. „Les valeurs stylistiques de la coordination des membres dans la prose de Gustave Flaubert“. In: Romanica Olomucensia I, Philologica 38, AUPO. UP, Olomouc 1973, s. 77–96. „Analyse et synthèse dans la coordination des propositions subordonnées“. In: Romanica Olomucensia II, Philologica 43, AUPO. UP, Olomouc 1979, s. 27–42. „Symétrie et asymétrie dans la coordination“. Romanica Olomucensia III, Philologica 53, AUPO. UP, Olomouc 1985, s. 75–93.

Recenze a recenzní články „Marguerite Durand: Voyelles longues et voyelles brèves: essai sur la nature de la quantité vocalique“. ČMF – Philologica 5, 1950, s. 49–52. „Charles Rostaing: Les noms de lieux“. ČMF 34, 1950, s. 24–26. „Marcel Cohen: Le langage, structure et évolution“. ČMF 34, 1951, s. 170–172. „Félix Kahn: Le système des temps de l’indicatif chez un Parisien et chez une Bâloise“. CJŠ 2, 1958, s. 189–192. „Polská práce o struktuře francouzštiny ve srovnání s polštinou“. In: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, řada Jazyk a literatura VI. Olomouc 1959, s. 179–187.

39

„Johannes Klare: Entstehung und Entwicklung der konzessiven Konjunktionen im Französischen“. PP 2, 1959, s. 123–125. „N. N. Lopatnikova – N. A. Movchovitche: Précis de lexicologie du français moderne“. ČMF 42, 1960, s. 250–251. „Emile Loubet: La technique de la composition français“. ČMF 42, 1960, s. 251–252.

Jan Holeš

40


Prof. Dr. JOSEF Š. KVAPIL 29. 3. 1904, Nová Sídla u Litomyšle – 1. 6 1975, Olomouc Jméno univerzitního profesora dějin francouzské literatury Josefa Š. Kvapila je spjato s Filozofickou fakultou Univerzity Palackého od roku 1946 až do jeho nečekaného skonu v roce 1975. V poválečných letech byl povolán na zdejší Alma Mater, aby zde vybudoval ústav – nynější katedru románské filologie a knihovnu. Univerzita i město Olomouc si brzy získaly jeho srdce. Celoživotní studium francouzské, české a rumunské literatury v souvislostech literatury světové ho řadí k významným komparatistům. Josef Kvapil se narodil 29. března 1904 v Nových Sídlech u Litomyšle. Od deseti let, kdy jeho otec narukoval, musel vypomáhat v hospodářství. Vystudoval gymnázium v Litomyšli. Později vzpomínal, jak byl ve škole znevýhodněn v porovnání s městskými dětmi, jak mu chybělo kulturní zázemí. Přesto se sám vypracoval a v roce 1923 odmaturoval s vyznamenáním. Proti vůli otce si prosadil studium na vysoké škole; původně zamýšlel studovat češtinu a dějepis, pro francouzštinu se rozhodl po svém prvním pobytu ve Francii o prázdninách v roce 1923 ve studentském táboře na ostrově Oléron. Po návratu se nechal zapsat do kurzů francouzštiny na Institutu Ernesta Denise v Praze. Tyto kurzy pak navštěvoval po celou dobu svých pražských studií. Nejraději vzpomínal na přednášky lyonského romanisty Alberta Pauphileta. Aktivně se účastnil schůzek v Cercle Français des Étudiants a debatních večerů v Groupe d’Études littéraires franco-tchécoslovaques. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval v semináři profesorů Jana Jakubce a Václava Tilleho. F. X. Šalda ho několikrát pozval ke konzultacím z francouzské literatury – o svých setkáních se Šaldou pan profesor později rád vyprávěl svým studentům. V letech 1926–28 byl knihovníkem u profesora Maxmiliana Křepinského. Jeho státní práce Starofrancouzské prameny Karolinské epopeje a otázka parafráze u Julia Zeyera v prohloubené verzi byla uznána jako práce disertační. V roce 1928, před odjezdem do Francie, získal doktorát ze slovanské filologie a z moderních literatur. Jeho cesta do Francie byla šťastnou náhodou. Po jednom vydařeném debatním večeru v „Cerclu“ mu navrhl přítomný profesor Louis Eisemann, zda by nechtěl dokončit studia jakožto stipendista na některé z francouzských univerzit. Začínající nadějný romanista tak získal místo v Lyonu, kde mohl opět spolupracovat s profesorem Pauphiletem. V Lyonu byl tehdy i významný komparatista Fr.-M. Carré. Kromě vědecké práce měl Josef Kvapil v Lyonu na starost také český lektorát a tamní českou kolonii – zřizoval tam dokonce školku! Přitom se připravoval na státní zkoušku z francouzštiny. Zabýval se rovněž překládáním, pro revui Host napsal mimo jiné stať o Marcelu Proustovi.

41

Po skončení stipendijního pobytu na univerzitě v Lyonu odešel jako učitel na střední školu – strávil devět let na reálce v Kladně. V roce 1931 se oženil s Jiřinou Šofferlovou, rovněž romanistkou, která také studovala ve Francii a později působila jako překladatelka z francouzštiny. Začáteční písmeno jejího rodového jména si zvolil pro svou literární značku – J. Š. Kvapil. Jeho paní mu pak byla po celý život velkou oporou, rádkyní a první čtenářkou a kritičkou jeho statí. O prázdninách v roce 1933 a pak znovu v roce 1937 byl na studijních pobytech v Rumunsku a začal z rumunštiny překládat. V novinách a v časopisech soustavně referoval o současné rumunské literatuře. Přispíval často zejména do Lidových novin, kam psal až do roku 1943 o románských aktualitách. Podílel se na zpracování řady hesel z francouzské a rumunské literatury pro Ottův slovník naučný nové doby. V roce 1938 se začalo jednat o jeho případné habilitaci pro obor dějin francouzské literatury na UK. Byl proto přeložen do Prahy, kde působil na Masarykově reálném gymnáziu a posléze na gymnáziu Vančurově – odsud byl v letech 1946–50 uvolňován k přednáškám na Filozofické fakultě v Olomouci. Ve čtyřicátých letech se věnoval vývojové problematice francouzského románu. Výsledkem byl pak habilitační spis Starofrancouzské počátky evropského románu, na jehož základě mu byla v roce 1947 udělena na Filozofické fakultě v Brně docentura v oboru dějin francouzské literatury. V roce 1948 uskutečnil další studijní pobyt, tentokrát v Paříži. V roce 1946 byl pověřen budováním románského semináře v Olomouci. Na Moravu dojížděl z Prahy až do roku 1952. Časově to bylo velmi náročné; přesto se věnoval i svým koníčkům, byl například náruživým turistou. V popředí jeho zájmu byl dlouhodobě život, dílo a působení Romaina Rollanda – o tom svědčí řada studií, přednášek i pásem realizovaných v rozhlase. Dílčí studie byly v roce 1971 završeny francouzsky psanou monografií Romain Rolland et les amis d’Europe. Rollandovskou problematiku rád zadával také jako téma seminárních prací pro studenty. Ti, kdož si ji – nic netušíce – zvolili, trávili pak dlouhé hodiny na konzultacích a besedách s panem profesorem, jenž se nechával unést svým neutuchajícím zápalem pro dílo francouzského humanisty. Jako aktivní překladatel z francouzštiny a z rumunštiny se J. Š. Kvapil zabýval také teorií překladu. Ve Svazu československých spisovatelů školil skupinu překladatelů z rumunštiny. Ve Slovanském ústavu spoluorganizoval práce na velkém rumunsko-českém a česko-rumunském slovníku. Charakteristickým rysem všech jeho prací byla pečlivá až puntičkářská příprava, vytříbený styl a snaha o postižení širokých společenských souvislostí. V roce 1974 odešel do důchodu, stále však vedl přednášky, semináře a diplomové práce. Zemřel zcela nečekaně 1. června 1975 ve věku jedenasedmdesáti let. Jitka Uvírová SOUPIS HLAVNÍCH PRACÍ J. Š. KVAPILA Článek „In memoriam Prof. Dr. J. Š. Kvapila“ z pera PhDr. Zdeny Brančíkové přinesl ČMF 58, 1976, s. 1–2. Za článkem je uveden soupis prací profesora J. Š. Kvapila z oblasti

42

románské filologie od PhDr. Miroslava Tichého (s. 2–5). Proto zde uvádíme pouze přehled jeho nejdůležitějších prací. Knižní publikace Úvod do studia francouzské literatury, druhé revidované a doplněné vydání. SPN, Praha 1963, 179 s. Romain Rolland et les amis d’Europe. AUPO, Facultas Philosophica 48, SPN, Praha 1971, 172 s.

Články v časopisech „Proustovo Hledání ztraceného času“. Host VII, 1928, s. 183–186. „Mezi Paříží a Prahou. Glosa k populismu“. Kultura doby I, 1936, s. 15–17. „Tvarová proměna románu u R. Rollanda“. Slovesná věda 1948, s. 65–79. „Z nových publikací o V. Hugovi“. Slovesná věda 1952, s. 160–162. „Komuna a literatura“. Slovesná věda 1952, s. 76–80. „K problematice vzniku a smyslu dvorského románu“. ČMF 1958, s. 18–29. „K vývoji francouzské literatury v XX. století“. CJŠ 1958, s. 443–446. „A propos de l’évolution du vocabulaire français contemporain“. CJŠ 1961, s. 155–158, 200–203. „L’avant–garde tchécoslovaque d’entre les deux guerres et l’avant-garde parisienne“. PP č. 3, 1968, s. 129–140. „Několik poznámek k problému avantgardy“. In: Problémy literárnej avantgardy. Bratislava 1968.

Články ve sbornících „Montesquieu“. In: Sborník VŠP Olomouc, Jazyk a literatura II, 1953, s. 103–115. „Théorie de la traduction esthétique – nouvelle branche de la science littéraire“. In: Sborník prací jazykovědných a literárněvědných II, Facultas Philosophica IV, AUPO. Olomouc 1961, s. 159–166. „K problematice nových překladů z franštiny do češtiny“. In: Studie o literatuře a překladatelství, Philologica VIII, AUPO. UP, Olomouc 1962, s. 91–98. „La formation première de R. Rolland – l’idée de l’Europe unie, influences russes“. In: Sborník prací literárněvědných, Philologica X, AUPO. UP, Olomouc 1964, s. 105–126. „En marge de la classification en périodes des littératures européennes“. In: Problèmes de périodisation dans l’histoire littéraire, Romanistica Pragensia V, Philologica 4, AUC. Praha 1968.

Slovníková hesla a medailony „Adam de la Halle“. In: Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů (Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko). Odeon, Praha 1966, s. 45. „Adenet le Roi“. Tamtéž, Praha 1966, s. 46. „Apollinaire, Guillaume“. Tamtéž, Praha 1966, s. 57–59. „Aragon, Louis“. Tamtéž, Praha 1966, s. 59–61. „Aspremont“. Tamtéž, Praha 1966, s. 66. „Aucassin et Nicolette“. Tamtéž, Praha 1966, s. 68–69.

43

„Butor, Michel“. Tamtéž, Praha 1966, s. 141–142. „Corneille, Thomas“. Tamtéž, Praha 1966, s. 172–173. „Dobytí Orange“. Tamtéž, Praha 1966, s. 206–207. „Faral, Edmond“. Tamtéž, Praha 1966, s. 239–240. „Floire et Blanchefleur“. Tamtéž, Praha 1966, s. 251. „Furetière, Antoine“. Tamtéž, Praha 1966, s. 263. „Garaudy, Roger“. Tamtéž, Praha 1966, s. 266–267. „Garin de Lorrain“. Tamtéž, Praha 1966, s. 267. „Hra o Adamovi“. Tamtéž, Praha 1966, s. 315. „Hrdinská epika starofrancouzská“. Tamtéž, Praha 1966, s. 315–317. „Chapelain, Jean“. Tamtéž, Praha 1966, s. 326–327. „Chrétien de Troyes“. Tamtéž, Praha 1966, s. 338–339. „Lafargue, Paul“. Tamtéž, Praha 1966, s. 364. „Lafontaine, Jean de“. Tamtéž, Praha 1966, s. 365–366. „Molière“. Tamtéž, Praha 1966, s. 456–459. „Píseň o Rolandovi“. Tamtéž, Praha 1966, s. 509–510. „Píseň o Vilémovi“. Tamtéž, Praha 1966, s. 510. „Renaud de Montauban“. Tamtéž, Praha 1966, s. 544. „Román o Lišákovi“. Tamtéž, Praha 1966, s. 562–563. „Scarron, Paul“. Tamtéž, Praha 1966, s. 598. „Sorel, Georges“. Tamtéž, Praha 1966, s. 614. „Tristan a Izolda“. Tamtéž, Praha 1966, s. 646. „Tristanová, Flora“. Tamtéž, Praha 1966, s. 647. „Vallès, Jules“. Tamtéž, Praha 1966, s. 655. „Wilmotte, Maurice“. Tamtéž, Praha 1966, s. 684. „Zola, Emile“. Tamtéž, Praha 1966, s. 687–689. „Život svatého Alexeje“. Tamtéž, Praha 1966, s. 690. „Zlom po roce 1848. Společenská a literární atmosféra“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století. Díl 1. 1789–1870. Academia, nakladatelství ČSAV, Praha 1966, s. 523. „Psychologický román: Fromentin“. Tamtéž, Praha 1966, s. 534–535. „Protibergsonovský individualismus: Julien Benda“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 2. 1870–1930. Academia, nakladatelství ČSAV, Praha 1976, s. 329–330. „André Spire“. Tamtéž, Praha 1976, s. 343–344. „Objev ruského realismu“. Tamtéž, Praha 1976, s. 380–381. „Psychologie vyděděnců: Ch.-L. Philippe“. Tamtéž, Praha 1976, s. 403–407. „Marguerite Audouxová“. Tamtéž, Praha 1976, s. 407. „Magický realismus, sen, odpor k rutině (Alain-Fournier, Larbaud)“. Tamtéž, Praha 1976, s. 408–412. „Romain Rolland“. Tamtéž, Praha 1976, s. 412–446. „Historie formování avantgardy“. Tamtéž, Praha 1976, s. 488–490. „P.-J. Jouve“. Tamtéž, Praha 1976, s. 575–577. „Literatura vzešlá z ,Opatství‘ a unanimismu (Duhamel, Romains, Vildrac aj.)“. Tamtéž, Praha 1976, s. 678–699. Dílčí podklady ke kapitole „Inteligence a revoluční boj“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 3. Od 30. let do současnosti. Academia, nakladatelství ČSAV, Praha 1979, s. 20.

Jitka Uvírová

44


Prof. PhDr. JIŘÍ LÁTAL, CSc. 17. 4. 1923, Olomouc – 25. 1. 1999, Moravský Beroun Jiří Látal, Georges Latal pro své francouzské a české přátele, patřil k nejvýraznějším postavám katedry romanistiky – nic na tom nemění fakt, že na KRF působil poměrně krátkou dobu. Narodil se 17. dubna 1923 v Olomouci. Od roku 1929 studoval na Slovanském gymnáziu, zde také v roce 1942 maturoval. Během druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce, v roce 1946, se zapsal na Univerzitu Palackého. Zvolil si „klasický a krásný obor“, jak sám s oblibou říkával, češtinu a francouzštinu. Svůj výběr rozšířil o další románský jazyk – španělštinu. Po celý život rád vzpomínal na osobnosti, které ho formovaly během studií – na O. Králíka, J. Běliče, B. Markalouse, J. L. Fischera a další představitele „staré gardy“. Čestné a výjimečné místo v jeho vzpomínkách na „léta učňovská“ patřilo však ženě – Madame Madeleine Davidové, profesorce „dějin myšlení“ ve Francii. Tuto zemi, jež se později stala jeho druhou vlastí, jeho „pays de prédilection“, navštívil poprvé až v roce 1947. Úspěšně prošel přijímacími zkouškami na vysoce prestižní pařížskou École Normale Supérieure v rue d’Ulm a připravoval se na odjezd do Paříže. Politický převrat v roce 1948 skoncoval se všemi nadějemi, cesta do sladké Francie se Jiřímu Látalovi na dlouho uzavřela. V roce 1950 obhájil doktorskou práci o Baudelairově díle – Baudelaire a skutečnost společenská. Charles Baudelaire a ostatní „prokletí“ zůstanou jeho literárními láskami na celý život. Dvanáct let pak působil jako učitel na řadě míst severní Moravy, vystřídal několik „štací“ (Dlouhá Loučka, Lutín, Přerov, Bruntál, Šternberk, Šumperk). Teprve na začátku šedesátých let získal místo odborného asistenta na katedře aplikované lingvistiky UP. Na dělnou atmosféru tohoto pracoviště, kde se z podnětu docenta Eugena Spáleného konala pravidelně zajímavá vědecká „sezení“, vzpomínal s uznáním, třebaže jeho specializace literáta zde příliš prostoru nedostala. Do tohoto období také spadají jeho dva dlouhodobé pracovní pobyty ve Francii, které ho k této zemi ještě více intelektuálně i citově připoutaly. V letech 1969 až 1972 byl lektorem českého jazyka na Lyceu Carnot v Dijonu a na Burgundské univerzitě. Československá sekce zde existovala od roku 1920 až do únorového převratu, po dlouhé pauze pak byla obnovena z iniciativy Čestmíra Císaře, bývalého studenta lycea a ministra školství. Při oslavách během oficiální návštěvy prezidenta Václava Havla ve Francii v březnu 1999 zazněla jména významných osobností z řad bývalých studentů, jako např. Václav Černý, Jiří Voskovec, Jaromír Tláskal, Čestmír Císař, Zdeněk Troška, Václav

45

Jamek. Absolventi si připomněli i jméno svého učitele, pana profesora Látala. Ten bohužel v české delegaci již chyběl… Jeho druhá francouzská mise se uskutečnila v letech 1979 až 1982 v Aix-en-Provence. V roce 1982 se Jiří Látal habilitoval prací o Tristanu Tzarovi a byl pověřen vedením přednášek a seminářů z francouzské a světové literatury na katedře romanistiky FF UP. V roce 1995 byl jmenován profesorem románských literatur. Po „sametové revoluci“ se stal duchovním otcem česko-francouzské sekce Slovanského gymnázia. Stál při jejím zrodu – společně s ředitelem nově založeného Francouzského centra při FF UP a přítelem Guy-Rogerem Meitingerem inicioval spolupráci a výměny se vzdělávacími ústavy ve Francii, byl předsedou maturitních komisí prvních absolventských ročníků. K uctění jeho památky vypisuje Slovanské gymnázium od školního roku 2000–2001 pro studenty literární soutěž ve francouzském jazyce – Prix du professeur Jiří Látal. Francie ocenila jeho zásluhy o rozvoj francouzsko-českých styků udělením prestižních vyznamenání Rytíř Akademických palem (1980) a Důstojník Akademických palem (1996). V děkovací řeči na rektorátu UP se Jiří Látal v pohnutém projevu vyznal ve francouzštině ze své lásky k Francii a její kultuře. Jeho citové pouto k Francii se s přibývajícím věkem ještě upevnilo. S železnou pravidelností podnikal cesty do zimní Paříže, kde měl své oblíbené čtvrtě, uličky a hospůdky, léto trávil často u přátel v Bretani. Nemohl-li z nějakého důvodu odjet, téměř z toho onemocněl, smutnil a těšil se na příští cestu. Propagoval také českou literaturu ve frankofonním světě. Podílel se na velkoryse pojatém projektu „Evropské literární dědictví“, spolupracoval s prof. Jeanem-Claudem Polletem z Katolické univerzity v Lovani na antologii evropských literatur. Tento projekt mu již nebylo dopřáno dokončit. Jeho překlady pasáží z Máchova Máje, epigramů K. Havlíčka Borovského, Babičky B. Němcové, básní z Erbenovy Kytice, Prostých motivů a Povídek malostranských J. Nerudy byly publikovány v roce 1999 (De Boeck – Larcier, s. a.: Patrimoine Littéraire Européen, Anthologie en Langue Française, tomes 11a et 11b, Paris – Bruxelles 1999). Vynikajícím způsobem překládal milovaného Otokara Březinu a Karla Hlaváčka. Měl vrozený cit pro jazyk, vypracoval si svůj vlastní „látalovský“ styl, vybroušený a precizní, ať v češtině či francouzštině. Francouzi charakterizovali jeho jazykový projev pregnantním „C’est du Latal“, komentovali rovněž jeho pečlivou výslovnost zadního a, kterou dnes již ani ve Francii běžně není možné slyšet. Své texty v obou jazycích piloval a cizeloval k naprosté dokonalosti, občas se nad nimi hodně natrápil. Patřil ke „staré škole“, jak sám s jistou hrdostí říkával, měl v sobě zvláštní noblesu a šarm, vykal si i s řadou blízkých lidí a tím si udržoval jistý odstup. Uměl užívat radostí života, rozuměl vínu, miloval dobrou kuchyni – tato témata šla často ruku v ruce s tématy filozofickými a literárními: to vystihovala např. jeho památná věta „On parle littérature et femmes“. Zemřel 25. ledna 1999. Na jeho pracovním stole zůstala řada nedokončených projektů… Památce pana profesora Látala je věnován sborník Hommage à Jiří Látal (Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO, Olomouc 2000). Tam je také uvedena bibliografie jeho nejdůležitějších prací. Jitka Uvírová

46

SOUPIS PRACÍ JIŘÍHO LÁTALA Články a studie „Prévert a odpovědnost“. In: Jacques Prévert, Jako zázrakem. Československý spisovatel, Praha 1972, s. 123–124. „Osoby jazykových učebnic a jejich společenská role“. In: Philologica 39, AUPO. UP, Olomouc 1976, s. 63–76. „La lecture de Tristan Tzara – une expérience de l’Avant-garde“. In: Romanistica Pragensia XI, Acta Universitatis Carolinae. UK, Praha 1978, s. 151–159. „Mot et parole chez Tristan Tzara“. In: Romanica Olomucensia II, AUPO. SPN Praha 1979, s. 43–58. „Město a básníkův splín“. In: Charles Baudelaire: Malé básně v próze. Odeon, Praha 1979, s. 169–176. „Čeština jako cizí jazyk a otázka motivace u jazykového studia“. In: Philologica 49, AUPO. UP, Olomouc 1983, s. 107–115. „Mirèio sous le ciel de Bohême“. In: Actes du XVIIe Congrès international de linguistique et philologie romanes. Aix-en-Provence, 1983, s. 345–351. „La métaphore, le verbe et l’héritage gréco-latin“. In: Actes du 1er colloque franco-tchécoslovaque sur le français scientifique et technique. UK, Praha 1983, s. 220–225. „La famille Jerphanion (Contribution à la connaissance d’un roman–fleuve)“. In: Romanica Olomucensia III, AUPO. UP, Olomouc 1985, s. 101–115. „Snoubenci z Olomouce (Les fiancés d’Olomouc, Marc Blancpain, román)“. In: Středisko – Sborník vlastivědné společnosti musejní v Olomouci. Olomouc 1985, s. 116–119. „Snoubenci z Olomouce a Bratislavská růže (La Rose de Bratislava, Émile Henriot, román)“. In: Středisko 10, 1986. „Albert Camus v Olomouci“. In: Středisko 11, 1987–88, s. 135–139. „Oldřich Králík jako středoškolský učitel čili Úvod do vysokoškolské pedagogiky“. In: Středisko 11, 1987–88, s. 27–34. „O jednom prokletí a vykoupení, čili Jak dnes číst a překládat Marcelinu.“ In: Marceline Desbordes-Valmore, Žár lásky – lásky žal. Československý spisovatel, Praha 1989, s. 9–27. „Max Jacob, Tristan Tzara a Monsieur Antipyrine (Sur la naissance d’un poème dadaïste)“. In: Romanica Olomucensia IV, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 15–25. „Esej o trýzni a útěše z literatury“. Tvar 4, 1993, s. 8. „Le rire de Marguerite Duras (Remarques sur un élément structural de sa poétique)“. In: Romanica Olomucensia V, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 9–15. „Le style des manifestes de Tzara et de Breton“. In: Romanica Olomucensia VI, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 37–42. „Le poème en prose selon Max Jacob“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 65–74.

Hommages „Prázdniny, dům a řeč u Tristana Tzary“. Prof. Pavlu Trostovi k sedmdesátinám. In: Sborník prací moderních filologů. UP, Olomouc 1977, s. 140–145. „Dívka, která má jméno Marizibill (K Holanovu překladu Apollinairovy básně Marizibill)“. In: Pocta prof. Antonínu Zatloukalovi. UP, Olomouc, s. 110–115. „Jehova a Kristus u kolébky Dada“. In: Pocta prof. Ludvíku Václavkovi. UP, Olomouc 1991, s. 85–93. „Claire Gollová a Rainer Maria Rilke“. In: Lucy Topoľské k šedesátinám. UP, Olomouc 1993, s. 17.

47

Skripta Látal, J. – Pavlík, M.: Francouzština pro posluchače medicíny a přírodních věd. SPN, Praha 1964. Látal, J. – Pavlík, M.: Francouzština pro přírodovědné obory. UP, Olomouc 1974. Látal, J.: Klíč k Francii (úvod do studia dějin a kultury Francie). UP, Olomouc 1988, reedice 1992.

Slovníková hesla a medailony „Alain-Fournier“. In: Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů (Francie, Švýcarsko, Belgie, Lucembursko). Odeon, Praha 1966, s. 48–49. „Bédier, Joseph“. Tamtéž, Praha 1966, s. 98. „Benda, Julien“. Tamtéž, Praha 1966, s. 100. „Bibesco“. Tamtéž, Praha 1966, s. 111. „Brunschvicg, Léon“. Tamtéž, Praha 1966, s. 139. „Drieu La Rochelle, Pierre“. Tamtéž, Praha 1966, s. 210. „Drumont, Edouard“. Tamtéž, Praha 1966, s. 211. „Gaulle, Charles de“. Tamtéž, Praha 1966, s. 269. „Guillemin, Henri“. Tamtéž, Praha 1966, s. 298–299. „Chevallier, Gabriel“. Tamtéž, Praha 1966, s. 337–338. „Isou, Isidore“. Tamtéž, Praha 1966, s. 342. „Lévy–Bruhl, Lucien“. Tamtéž, Praha 1966, s. 401. „Siegfried, André“. Tamtéž, Praha 1966, s. 609. „Dodatečně objevený předchůdce: Lautréamont“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 2. 1870–1930. Academia, Praha 1976, s. 224–228. „Katolická publicistika: Léon Bloy“. Tamtéž, Praha 1976, s. 302–303. „Dorgelèsovy Dřevěné kříže“. Tamtéž, Praha 1976, s. 627–628. „Katolické myšlení a mystika“. Tamtéž, Praha 1976, s. 664–666. „Ohlas u nás“ (François Mauriac). Tamtéž, Praha 1976, s. 672. „H. Bosco“. Tamtéž, Praha 1976, s. 709. „Conchon, Georges“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 3. Od 30. let do současnosti. Academia, Praha 1979, s. 303. „Kessel, Joseph“. Tamtéž, Praha 1979, s. 411–412. „Limbour, Georges“. Tamtéž, Praha 1979, s. 348–349. „Peyrette, Roger“. Tamtéž, Praha 1979, s. 413. „Roy, Claude“. Tamtéž, Praha 1979, s. 516.

Jitka Uvírová

48


Doc. PhDr. EUGEN SPÁLENÝ 2. 10. 1918, São Paulo – 12. 3. 2003, Olomouc Mezi výrazné osobnosti, které značně ovlivnily rozvoj olomoucké romanistiky, patřil bezesporu docent dr. Eugen Spálený, mezi nejbližšími přáteli zvaný Ženda. Jestliže heslo „jednou jsi nahoře, jednou dole“ platí do značné míry pro každého z nás, pak Eugenův životopis svědčí o tom, že se u něho opakovaně naplňovalo s mimořádnou intenzitou. Narodil se v brazilském São Paulo v roce 1918 a podle svého vyjádření zdědil po předcích kromě české krve také trochu krve polské, maďarské a možná i další. O dva nebo tři roky později se jeho rodiče vrátili nejprve do Rakouska a krátce nato se přestěhovali na Slovensko. V letech 1929–37 studoval na Státním reálném gymnáziu v Banské Bystrici a v červnu 1937 tam studium úspěšně zakončil maturitní zkouškou. V letech 1937–39 studoval na Vysoké škole obchodní v Praze, ale studium nedokončil, protože české vysoké školy byly v Protektorátu po známých událostech zavřeny. V roce 1940 byl střídavě bez zaměstnání nebo pracoval u různých firem v dělnických profesích, především na stavbě dálnice, několik měsíců jako vorař na dopravě dříví po Vltavě apod. Koncem roku pak nastoupil jako výpomocný učitel na obchodní akademii v Turnově, odkud přešel na školní rok 1943–44 jako smluvní profesor na obchodní akademii do Zlína. Potom až do 1. 5. 1945 pracoval jako „totálně nasazený“ mechanik u firmy Baťa. Také první léta po válce znamenala u něho neustálé změny. Nejprve pracoval dva měsíce jako učitel Obchodní akademie pro zahraniční obchod ve Zlíně, od července 1945 do srpna 1946 tamtéž jako vedoucí redaktor komunistického deníku Naše pravda, od září do prosince 1946 jako tajemník ředitele ve firmě Baťa, n. p. V letech 1947 a 1948 pracoval jako vývozce v Kotvě, s. r. o., od ledna 1949 do června 1951 jako vedoucí vývozu v akciové společnosti Exico, stále ve Zlíně-Gottwaldově, pak ještě na tři měsíce přešel do vedoucí funkce do slovenského podniku Vihorlat ve Snině, a v září 1951 byl znovu přeřazen na dělnické povolání; dlužno podotknout, že jako soustružník v Závodech přesného strojírenství v Gottwaldově si v průběhu necelých třech let počínal, jako obyčejně, velmi zdatně a uplatnil tam celou řadu zlepšovacích návrhů. V té době už ale o něho projevil zájem J. L. Fischer, rektor obnovené olomoucké univerzity, a nabídl mu místo dojíždějícího lektora španělštiny. V praxi to vypadalo tak, že rektorátní auto přiváželo Eugena jednou týdně přímo od soustruhu na fakultu a po skončeném lektorátu ho odváželo zpět do Gottwaldova. V roce 1954 přešel ještě na pár měsíců

49

od soustruhu do vedoucí funkce ve Velkoobchodě oděvním zbožím v Gottwaldově, ale 1. července se už stal lektorem španělštiny na olomoucké romanistice s plným úvazkem. Studenti, kteří měli možnost poznat jeho netradiční a velmi efektivní výukové metody, vesměs vděčně vzpomínají na jeho hodiny. Především díky němu dokázali už v průběhu prvního ročníku přejít od nulové znalosti španělštiny k jejímu slušnému zvládnutí. Pokud měli zájem, platilo to i o brazilské portugalštině.1 Vůbec přitom nevadilo, že občas na požádání výuku přerušil a zahrál na kytaru některou španělskou koncertní skladbu, nebo zařadil výuku latinskoamerické písně, nebo že se občas za pěkného počasí konaly lektoráty v některém z olomouckých parků a za nepříznivého počasí výjimečně v hospodě. Pět let po příchodu Eugena na stálé místo lektora, v roce 1959, byla španělština v Olomouci zrušena.2 Eugen Spálený se pak rychle přeorientoval, stal se významným průkopníkem audiovizuálních metod v celostátním měřítku a vedoucím nově zřízené katedry aplikované lingvistiky. V krátké době dokázal kolem sebe shromáždit kompetentní spolupracovníky a vybudovat prestižní pracoviště. Spolu s ostatními kolegy propagoval využívání audiovizuálních metod v jazykové výuce v rámci celého Československa i v zahraničí. Ani toto mimořádně příznivé tvůrčí období ale netrvalo dlouho. Po okupaci Československa v roce 1968 byl Eugen pro své postoje k pražskému jaru vyloučen z KSČ, v červnu 1970 odvolán z funkce vedoucího katedry a o tři roky později, v červnu 1973, dostal výpověď k 1. červenci s tříměsíční výpovědní lhůtou.3 Eugen byl znám tím, že dával občas studentům velmi praktické rady do života, mezi jiným radil i to, že si člověk nemá nechat nic líbit, zvláště ne vyhrůžky a bezpráví. Tentokrát prokázal, že se sám takovými radami také řídí. Když mu předseda odborů předával výpověď, Eugen se rozzlobil a velmi hlasitě ho poučil o tom, jaká má být podle jeho názoru funkce odborů. Nikdo z pamětníků neví, jak dosáhl toho, že mu ještě v průběhu výpovědní lhůty krajský výbor KSČ v Ostravě změnil vyloučení na pouhé „vyškrtnutí“. To tehdy znamenalo, že se dostal do třetí a poslední skupiny učitelů, kteří mohli na fakultě zůstat,4 a rektor byl nucen těsně před uplynutím tříměsíční lhůty výpověď odvolat. Přeřadil Eugena na katedru pedagogiky a dokonce mu zvýšil plat. O pár měsíců později, v dubnu 1974, udělil rektor UP na základě udání Eugenovi rektorskou důtku.5 Ten se s poukazem na platné zákony okamžitě odvolal, ale rektor mu na 1

Kromě portugalštiny, španělštiny, češtiny a slovenštiny ovládal dokonale také francouzštinu a němčinu, částečně i další jazyky.

2

Podrobnosti viz v článku Palackého univerzita a katedra romanistiky, s. 22.

3

K dokreslení dobové atmosféry uvádíme doslovné odůvodnění. U odvolání z funkce vedoucího katedry: Toto opatření je odůvodněno závěry Vašeho hodnocení ve smyslu oddílu II. metodických pokynů ministerstva školství k realizaci zákona č. 163/69 Sb. U výpovědi: …a to z toho důvodu, že nesplňujete předpoklady, stanovené pro výkon funkce vysokoškolského učitele a nemáte důvěru, potřebnou pro zastávání dosavadní funkce.

4

V první skupině byli komunisté, kteří v průběhu pražského jara „zachovali straně věrnost“ nebo alespoň „podporovali proces normalizace“, na čestné druhé místo na čas postoupili nestraníci (těch bylo jako šafránu), až na několik jedinců, kteří „bránili procesu normalizace“ a museli z univerzity rovněž odejít.

5

Cituji: Za porušení pracovní kázně a pracovního řádu pro pracovníky vysokých škol, které jste se dopustil tím, že jste konal vedlejší činnost bez souhlasu zaměstnavatele, Vám ukládám kárné opatření důtku … Jednalo se o to, že Eugen přeložil pro vedoucího oddělení politické ekonomie ústavu marxismu leninismu knihu „Třídní boje v Západní Evropě – Francie, Anglie, Itálie“. Kniha vyšla v nakladatelství Svoboda, ale protože „z politických důvodů nebylo vhodné, aby figuroval jako překladatel“ byl tam uveden onen vedoucí.

50

začátku května potvrdil, že šlo „o porušení socialistické pracovní kázně“ a v závěru ocitoval § 81 ZP, podle něhož „je toto rozhodnutí konečné a není proti němu přípustný další opravný prostředek“. Brzy se ale ukázalo, že se rektor mýlil. Eugen se odvolal ke krajskému prokurátorovi a ten mu dal za pravdu. Rektorovi nezbylo nic jiného, než důtku i zamítnutí námitek zrušit.6 Na katedře výchovy a vzdělávání dospělých se Eugen udržel ještě dalších jedenáct let, ale ve srovnání s několika krátkými příznivými úseky jeho pohnutého života šlo z tvůrčího hlediska už jen o pouhé živoření. V září 1983 odešel do důchodu. Zbývalo mu ještě téměř dvacet let života. Bývalý lev salónů a miláček žen je prožil převážně o samotě. Stačil ale během nich ještě vylepšovat metody vyučování cizím jazykům a ověřovat je v rámci intenzívních kurzů španělštiny, brazilské portugalštiny, němčiny nebo francouzštiny konaných pro Přerovské strojírny, Vítkovické železárny a celou řadu dalších podniků. V roce 1993 se ještě dožil založení oboru portugalské filologie na olomoucké romanistice a realizoval v prvním ročníku semestrální intenzívní kurz. Jiří Černý SOUPIS PRACÍ EUGENA SPÁLENÉHO7 „Společenská závažnost trilogie portugalského spisovatele Alvese Redola.“ ČMF 39, 1957, s. 229–232. „Několik zkušeností s vedením lektorských cvičení na filologických fakultách“, spoluautor J. Peprník. In: Sborník VŠP Olomouc, řada Jazyk a literatura IV, 1957, s. 213–223. „K audio-vizuálním pomůckám ve vyučování cizím jazykům“. CJŠ 2, 1958, s. 305–315. „Nepohybový film (diafilm) v praktické jazykové výuce“. CJŠ 2, 1958, s. 356–361. „Připravujeme audiovizuální pomůcky“. RJ 10, 1960, s. 237. „Brazilské povídky“ (medailon pro Světovou literaturu). SL 1959, s. 138. „Zdeněk Hampejz – Jaroslav Holbík: Učebnice portugalštiny“. ČMF 43, 1961, s. 62–63. Intenzívní kurs španělštiny (skriptum), spoluautor J. Reska. UP Olomouc 1968. „Několik poznámek k didaktické problematice jazykových laboratoří.“ In: Programová výuka a moderní didaktické techniky. Dům techniky ČVTS. Pardubice 1972, s. 27–43. „Funkcia obrazu vo výučbe slovenčiny (ako cudzého jazyka)“. In: Metodický list 25. KPÚ, Bratislava 1972, s. 1–12. Mluvíme francouzsky. [Příručka k televiznímu kurzu francouzské konverzace.] Spoluautor J. Hořínek. Praha 1977, 338 s. 6

Z dvoustránkového odůvodnění uvádíme: Podle názoru krajské prokuratury v Ostravě vztahy, které vyplývají z duševní tvůrčí činnosti a které jsou upraveny zvláštním zákonem … o dílech literárních, vědeckých a uměleckých, nelze posuzovat podle zákoníku práce a nelze tuto činnost postihnout kárným opatřením. Doc. Dr. Spálený byl tedy autorem překladu. Tato skutečnost měla být sdělena nakladatelství Svoboda a pokud tak záměrně nebylo učiněno, byl porušen autorský zákon. Toto porušení však nelze posuzovat podle zákoníku práce, ale podle jiných příslušných předpisů a jinými orgány. Z uvedených důvodů jsem zrušil kárné opatření důtky uložené mým rozhodnutím ze dne 30. dubna 1974 a další své rozhodnutí ze dne 15. května 1974, kterým námitkám nebylo vyhověno.

7

V pozůstalosti doc. Spáleného se nenašly žádné záznamy o jeho publikační činnosti. Seznam je proto neúplný; byl sestaven, stejně jako životopis, na základě osobních vzpomínek a několika dochovaných dokumentů z archívu UP. Není zde např. uvedena rozsáhlá přednášková činnost z období, kdy budoval a řídil katedru aplikované lingvistiky a účastnil se celé řady národních i mezinárodních konferencí.

51

Ako Peter, Bobík a Murka prežili prázdniny. Spoluautor L. Rybár. Mladé letá, Bratislava, 1977. Die Ferien von Klaus, Putzi und Mitzi. Spoluautorka L. Zubajová. Ilustrovaná učebnice němčiny pro děti. Mladé letá, Bratislava 1977, 1979. Toutou et Minette en vacances. Spoluautorka M. Calle. Ilustrovaná učebnice francouzštiny pro děti. Mladé letá, Bratislava. John, Spot and Muff on Holiday: A picture textbook of English for Children. Spoluautoři D. Bloch a E. Růžičková. 2. vyd. Mladé letá, Bratislava 1980. Kolja, Bobik i Murka na kanikulach: Kniga v kartinkach dlja detej, izučajuščich russkij jazyk. Spoluautorka V. J. Nečasová. Mladé letá, Bratislava 1983. Intenzívní kurs španělštiny (skriptum). Spoluautor J. Reska. 2. vyd. (1. vyd. 1968). UP, Olomouc 1990, 315 s.

Překlady z portugalštiny „Fereira de Castro: Misie.“ SL 1958, s. 94–121. Fernando Namora: Pšenice a koukol. Soudobá světová próza 75. SNKLHU, Praha 1958. „José Veríssimo: Indiánův zločin.“ SL 1959, s. 139–151. „Amadeu de Queiroz: Panenská půda.“ SL 1959, s. 152–158. „Aníbal Machado: Klavír.“ SL 1959, s. 159–169. „Orígines Lessa: Šónosuké.“ SL 1959, s. 170–174. „Lindolfo Gomes: Podivuhodné příběhy Petra Filuty.“ SL 1959, s. 175–182. „Darcy Azambuja: Pašeráci.“ Svět v obrazech 16, 1960, s. 22. Machado de Assis: Don Morous. SNKLHU, Praha 1961. Raquel de Queiroz: Cangaceiro Lampião (drama). Informativní edice č. 15, 1214/74. DILIA, Praha 1974. Klavír (mikrokomedie). Vysílání Čs. Rozhlasu. 19. 5. 1975.

Překlad ze španělštiny Miguel de Cervantes: Žárlivý stařec. Přeložil spolu s O. Tichým pro Divadelní jednatelství v Praze.

Jiří Černý

52


Prof. PhDr. ANTONÍN ZATLOUKAL, CSc. 7. 10. 1916, Valšovice – 19. 11. 1998, Olomouc Jedna z nejvýznamnějších postav v dějinách olomoucké romanistiky, vysokoškolský pedagog a literární vědec, mezinárodně uznávaný odborník v oblasti dějin francouzské literatury, člen našich i zahraničních vědeckých společností, předseda olomoucké pobočky Kruhu moderních filologů, autor dvou vědeckých monografií a zhruba sedmdesáti studií věnovaných převážně francouzskému románu. Čtyři desetiletí profiloval svůj obor v rámci celé české romanistiky. Antonín Zatloukal se narodil ve Valšovicích nedaleko Hranic na Moravě. Studoval nejprve na Slovanském gymnáziu v Olomouci a poté v letech 1935 až 1939 obory latina a francouzština na Filozofické fakultě v Brně. K jeho učitelům patřily takové osobnosti jako František Novotný, Ferdinand Stiebitz, Karel Janáček, Prokop Miloslav Haškovec, Otakar Levý, Josef Kopal nebo Václav Černý. Po ukončení studií učil krátce na Gymnáziu v Přerově, jeho působení zde však bylo přerušeno a byl nasazen úřadem práce jako manuální pracovník na letišti v Olomouci. Po osvobození v roce 1945 nastoupil na Polívkovo reálné gymnázium v Olomouci a o rok později začal působit zároveň i na Filozofické fakultě obnovené Univerzity Palackého. Univerzita Palackého se mu stala druhým domovem po celý zbytek jeho života. Pracoval zde nejprve jako externí, později jako interní síla a postupně tu prošel všemi stupni: byl lektorem, asistentem, odborným asistentem a od roku 1964 docentem francouzské literatury. Hodnosti profesora dosáhl až v roce 1990, přestože jeho profesura byla navržena ministerstvu již roku 1968. V roce 1982 odešel na odpočinek, odkud se však ještě podvakrát vrátil, aby vypomohl Katedře romanistiky v letech, kdy výuka dějin francouzské literatury nebyla dostatečně personálně a odborně zajištěna. I v posledním období svého života, již poznamenaném nemocí, vyhověl přání svých bývalých kolegů a připravil pro studenty sérii přednášek z dějin francouzského románu, kterou již však nestačil v zamýšleném rozsahu uskutečnit. Hlavní doménou profesora Antonína Zatloukala jako literárního vědce byla francouzská románová tvorba. Zabýval se zejména románem 18., 19. a 20. století a k jeho oblíbeným autorům patřila trojice velkých francouzských realistů Stendhal, Balzac a Flaubert. Nejvíce se věnoval Balzakovi, k jehož dílu se neustále vracel. Napsal o něm rozsáhlou a fundovanou habilitační práci Balzakova Lidská komedie – rozbor společenskopolitický, filozofický a estetický, věnoval mu řadu článků a studií a také monografii Umění Balzakova románu.

53

V obsáhlé monografii Studie o francouzském románu shromáždil své již dříve jednotlivě vydané rozbory románů velkých francouzských romanopisců, jakými byli vedle Balzaka Montesquieu, Prévost, Voltaire, Diderot a Stendhal. Zařadil sem rovněž svůj původně první u nás publikovaný příspěvek, přinášející kritický rozbor a hodnocení francouzského „nového románu“. Vedle románu se Antonín Zatloukal věnoval také poezii, divadlu i literární kritice. Zkoumal současnou francouzskou poezii, soustředil se na portréty básníků (Baudelaire, Rimbaud, René Char, Pierre Reverdy), vždy se snahou ukázat, v čem se jejich poezie liší od předchůdců, co je v ní jedinečné a autentické. Vydal pojednání o tendencích tzv. „nové kritiky“ a uspořádal výbor z díla významného kritika 20. století Alberta Thibaudeta, který opatřil hutným doslovem. Z oblasti divadelní je třeba zmínit například precizní rozbor Molièrova Tartuffa. Antonín Zatloukal byl rovněž autorem některých partií Dějin francouzské literatury 19. a 20. století (E. a J. Goncourtovi, R. Martin du Gard, P. Reverdy, R. Char, M. Blanchot, J. Gracq, A. Breton, dadaismus a surrealismus), napsal celou řadu doslovů k překladům francouzských děl u nás i na Slovensku (např. La Fontaine, Voltaire, Balzac, R. Martin du Gard), zpracoval také mnohá hesla pro Slovník spisovatelů Francie, psal recenze na vysokoškolské učebnice, sborníky, skripta i oponentské posudky na habilitační, kandidátské a disertační práce, proslovil četné přednášky, zejména pro Kruh moderních filologů v Olomouci, Praze, Brně, Bratislavě, Banské Bystrici a jinde. Byl členem našich i zahraničních vědeckých společností, jako jsou například Kruh moderních filologů, Société d’Histoire littéraire de la France, Groupe d’Études balzaciennes, Société des Études romantiques, dále pak dopisovatelem časopisů a revuí Časopis pro moderní filologii, Philologica Pragensia, Slovenské Pohľady, Revue d’Histoire littéraire de la France, L’Année balzacienne, Cahiers Alexandre Dumas, Kwartalnik neofilologiczny aj. Pro vědeckou metodu Antonína Zatloukala byl charakteristický systematický a důsledný přístup k analyzovanému dílu, který vycházel z precizního prostudování obrovského množství dostupné literatury a pramenů a nacházel své završení v nevšedním smyslu pro detail. Právě z jednotlivých drobných detailů, které mnohými zůstaly nepovšimnuty, učinil profesor Zatloukal stěžejní prvky svých analýz a opíral se o ně při vyvozování přesných, jasných a srozumitelně formulovaných závěrů. Nahlížel na každé dílo vždy z několika pohledů a tak podal jeho komplexní interpretaci. Již od svých badatelských počátků cílevědomě obrátil svou soustředěnou pozornost k problematice kompozice, románové techniky a geneze postav, tj. k oblastem, na které se do té doby u nás nikdo z literárních vědců nesoustředil. V osobě profesora Antonína Zatloukala se harmonicky snoubilo povolání pedagoga s aktivitou vědce. Po dobu svého působení na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci byl pro celé generace filologů příkladem poctivého, důsledného a pracovitého badatele i vlídného, skromného a vnitřně vyrovnaného člověka, který si vždy zachoval čistý štít. Svým studentům byl dobrým učitelem a mladším kolegům laskavým rádcem. S obdivuhodnou přesností jemu vlastní po dlouhá léta uchovával v paměti jména bývalých posluchačů, rád se s nimi setkával a upřímně se zajímal o jejich uplatnění v praxi. Jeho bohatá literárněvědná i vzdělávací činnost byla oceněna pamětní medailí Univerzity Palackého. Marie Voždová

54

SOUPIS PRACÍ ANTONÍNA ZATLOUKALA Monografie Umění Balzakova románu. AUPO, UP, Olomouc 1966. 126 s. Studie o francouzském románu. Votobia, Olomouc 1995, 360 s.

Edice Albert Thibaudet, Román a kritika. Odeon, Praha 1987, s. 414–436.

Články a studie „Flaubertova Citová výchova – historie roku 1848“. ČMF, 1950, s. 119–125. „Sociální problematika v románech V. Huga“. ČMF, 1951, s. 116–125. „Sociální problematika ve Stendhalových románech“. ČMF, 1954, s. 138–152. „Několik poznámek k smyslu Rimbaudovy poezie“. In: Sborník Vysoké školy pedagogické, Jazyk a literatura, 1955, s. 117–125. „K otázce Balzakova legitimismu“. ČMF 38, 1956, s. 141–148; 227–233. „K současné francouzské poezii“. CJŠ 1, 1957, s. 433–444. „Madame Bovary“. Slovenské pohľady 6, 1957, s. 654–659. „Balzakova Předmluva k Lidské komedii“. Jazyk a literatura 4, 1957, s. 167–183. „Poznámky k Balzakově filozofii“. Jazyk a literatura 5, 1958, s. 113–123. „Románová tvorba Alberta Camuse“. Slovenské pohľady 3, 1958, s. 313–322. „Charaktery a struktura Balzakových románů“. Jazyk a literatura 6, 1959, s. 149–169. „Proměny francouzského románu“. Slovenské pohľady 4, 1959, s. 238–253. „Revoluce 1848 a její ohlas v životě, díle a umělecké metodě francouzských spisovatelů“. Philologica 8, AUPO. UP, Olomouc, Olomouc 1961, s. 137–158. „Dílo Rogera Martina du Gard“. In: Thibaultovci. SVKL, Bratislava 1962, s. 7–33. „La Genèse des personnages balzaciens“. In: Orbis Litterarum, 1963, s. 184–196. „Několik poznámek ke genezi Balzakových postav“. In: Philologica 10, AUPO. UP, Olomouc 1964, s. 139–154. „J.-P. Sartre, Slova“. Slovenské pohľady, 1966, s. 134–136. „Technika Stendhalových románů“. ČMF 49, 1967, s. 75–88. „Magnus Parens / K výročí Baudelairových ‘Květů zla’“. Červený květ 1, 1968, s. 26–29. „Technika Flaubertova románu Madame Bovary“. ČMF 51, 1969, s. 65–91. „Sur Candide de Voltaire“. PP 16, 1973, s. 214–234. „Lettres Persanes de Montesquieu“. PP 21, 1978, s. 1–21. „Sur Manon Lescaut de Prévost“. AUPO, 1979, s. 71–97. „Kompozice Balzakova románu Otec Goriot“. In: Jubilejní ročenka Kruhu moderních filologů. Praha 1986, s. 58–62. „Albert Thibaudet – kritik“. In: A. T. Román a kritika, Odeon 1987, s. 414–443. „Postavy a kompozice Diderotova románu Jacques le fataliste I“. ČMF 70, 1988, s. 14–21. „Postavy a kompozice Diderotova románu Jacques le fataliste II“. ČMF 71, 1989, s. 7–17.

55

Recenze „J. Kopal: Dějiny francouzské literatury“. Slovesná věda 4, 1951, s. 30–32. „J. Kopal: Dějiny francouzské literatury“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1953, s. 366–368. „V. Černý: Verhaeren a jeho místo v dějinách volného verše“. Orbis Litterarum, Copenhague, 1956, s. 194–196. „R. Girard: Mensonge romantique et vérité romanesque“. Beiträge zur romanischen Philologie, 1956, s. 189–190. „L. Morawska: Étude de la langue de Paul Valéry“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1958, s. 104–106. „V. Černý: Lid a literatura ve středověku, zvláště v zemích románských“. Kwartalnik neofilologiczny 8, 1961, s. 325–327. „O. Novák: Traditions réalistes des lettres françaises“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1962, s. 126–128. „H. de Balzac: Correspondances I“. PP 7, 1964, s. 96. „J. P. Weber: Genèse de l’œuvre poétique“. Beiträge zur romanischen Philologie, 1964, s. 123–125. „A. Wurmser: La Comédie inhumaine“. Orbis Litterarum, 1968, s. 88–91. „O. Novák: Corneille en Bohême“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1968, s. 110–112. „G. Furane: Le décor mythique de la Chartreuse de Parme“. PP 11, 1968, s. 126–128. „Ch. Mauron: Des métaphores obsédantes au mythe personnel“. PP 12, 1969, s. 127–129. „J. Minář: Francouzský román od klasicismu do osvícenství“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1970, s. 513–514. „J. Fryčer: La Genèse du sens dans le roman À la recherche du temps perdu de M. Proust“. Revue d’Histoire littéraire de la France, 1971. „A. Adam: Historie de la littérature française“. ČMF 56, 1974, s. 28–29. „R. Picard: Génie de la littérature française“. Beiträge zur romanischen Philologie, 1975. „J. von Stackelberg: Von Rabelais bis Voltaire“. PP 23, 1980, s. 47–49. „Claude Schopp: Lettres d’Alexandre Dumas à M. Waldor“. Cahiers Alexandre Dumas 13, 1984, s. 81–83. „P. Citron: Dans Balzac“. Kwartalnik neofilologiczny 4, 1988, s. 477–479. „Voltaire“. LN 6, 1995, č. 17, s. 12. „Camusův poslední román. První člověk“. Tvar 7, č. 1, 1996, s. 11.

Doslovy „Doslov“. In: H. de Balzac: Lesk a bída kurtizán. SNKL, Bratislava 1964, s. 481–497. „Doslov“. In: H. de Balzac: Otec Goriot. SVKL, Bratislava 1965, s. 231–239. „Doslov“. In: Voltaire: Candide. Odeon, Praha 1978, s. 229–239. „Doslov“. In: J. de La Fontaine: Bajky. Odeon, Praha, 1983, s. 169–181.

Slovníková hesla a medailony „Bataille, Georges“. In: Kolektiv autorů: Slovník spisovatelů (Francie Švýcarsko, Belgie, Lucembursko). Odeon, Praha 1966, s. 88. „Camus, Albert“. Tamtéž, s. 146. „Goncourt, Edmond“. Tamtéž, s. 287.

56

„Guyon, Bernard“. Tamtéž, s. 302. „Picon, Gaëtan“. Tamtéž, s. 507. „Reverdy, Pierre“. Tamtéž, s. 546. „Robbe–Grillet, Alain“. Tamtéž, s. 553. „Sarrautová, Nathalie“. Tamtéž, s. 594. „Pierre Reverdy“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 2. 1870–1930. Academia, Praha 1979, s. 525–530. „Dadaismus a surrealismus“. Tamtéž, s. 530–547. „Básnické dílo Tzarovo a Bretonovo“. Tamtéž, s. 547–549. „Ohlas surrealismu a diskuse o něm v Čechách“. Tamtéž, s. 550–556. „Cesta k naturalismu: Goncourtové“. Tamtéž, s. 53–58. „Roger Martin du Gard“. Tamtéž, s. 649–659. „René Char“. In: Fischer, Jan O. a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. stol. Díl 3. Od 30. let do současnosti. Academia, Praha 1979, s. 591–594. „Román-mýtus: Gracq; Leiris“. Tamtéž, s. 342–344. (Partie o J. Gracqovi.) „Blanchot“. Tamtéž, s. 423–424.

Marie Voždová

57


Část 2:

SOUČASNÝ ROZVOJ

Členové katedry romanistiky (2003–2004) ......................................................................61 Krátké medailonky dlouholetých spolupracovníků: PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lcdo. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) ..........................................................71 Sekce katedry romanistiky: Francouzská sekce (Jitka Uvírová) .............................................................................73 Španělská sekce (Eduard Krč) ....................................................................................77 Portugalská sekce (Zuzana Burianová) .......................................................................81 Italská sekce (Lenka Kováčová) ..................................................................................85

59


ČLENOVÉ KATEDRY ROMANISTIKY v akademickém roce 2003–2004

PhDr. Marie Voždová, Ph.D. zástupce vedoucího katedry

Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc. vedoucí katedry

Ivana Zeidlerová sekretářka katedry

francouzská literatura [email protected]

španělská, portugalská a obecná lingvistika [email protected]

tel. 585 633 344 [email protected]

Mgr. Jitka Uvírová, Ph.D. ved. francouzské sekce

Mgr. Lenka Kováčová vedoucí italské sekce

francouzský jazyk [email protected]

italský jazyk [email protected]

PhDr. Zuzana Burianová, Ph.D. Doc. PhDr. Eduard Krč, Dr. ved. portugalské sekce vedoucí španělské sekce port. a brazilská literatura [email protected]

španělská literatura [email protected]

61

Doc. Dr. Jiří Chalupa

Prof. PhDr. Jiří Šrámek, CSc. Doc. PhDr. Jan Holeš, Ph.D.

dějiny Španělska a LA španělská literatura [email protected]

předseda oborové komise: francouzská literatura

člen oborové komise: francouzský jazyk [email protected]

Sylvie Leray ředitelka francouzského centra [email protected]

Mgr. Jaromír Kadlec, Dr.

Mgr. Jiří Špička

tajemník franc. sekce francouzský jazyk [email protected]

tajemník it., šp., port. italská literatura [email protected]

Mgr. Eva Krejčová, Ph.D.

odb. as. Karen Fabre

Mgr. Kateřina Ritterová

Mgr. Markéta Pilátová

španělský jazyk, překlad t. č. lekt. češtiny v Granadě [email protected]

francouzský jazyk francouzské reálie [email protected]

portugalská literatura teorie literatury [email protected]

španělský jazyk, latina, reálie Šp. a LA [email protected]

62

PhDr. Jarmila Petříková, Ph.D. Dr. Alessandro Marini francouzský jazyk translatologie

italská literatura [email protected]

Mgr. Lenka Zajícová

Mgr. Martina Pračkeová

Mgr. Markéta Riebová

Mgr. Daniel Nemrava

španělský jazyk [email protected]

italský jazyk [email protected]

literatura Lat. Ameriky [email protected]

literatura Lat. Ameriky [email protected]

Interní doktorandi:

Mgr. Jarmila Bačová

Mgr. Ivo Buzek

Mgr. Slavomír Míča

Mgr. Eva Vrbová

francouzský jazyk

španělský jazyk

francouzská literatura španěl., tlumočení šp. jaz., t. č. Bogotá, [email protected] [email protected] Inst. Caro y Cuervo

Mgr. Radim Zámec

Zahraniční lektoři:

Olivier Babin

Nuria Murillo

francouzský lektor

španělská lektorka

Fátima Néry-Plch

Ma Isabel Vargas

portugalská lektorka španělská lektorka [email protected]

Cécile Fer francouzská lektorka

63


KRÁTKÉ MEDAILONKY DLOUHOLETÝCH SPOLUPRACOVNÍKŮ PhDr. ANNA MOHAPLOVÁ K naší velké lítosti odešla do důchodu v roce 2001 PhDr. Anna Mohaplová. Její profesní i osobní zaměření bylo se španělštinou velmi těsně propojeno, neboť v roce 1957 ukončila studium španělštiny a ruštiny (získala titul promovaný filolog a promovaný pedagog). Od roku 1962 až do zrušení oboru španělské filologie (tj. do roku 1972) vyučovala španělskou literaturu, dějiny Španělska a Latinské Ameriky, a zajišťovala praktickou výuku španělského jazyka i překladatelských seminářů. V únoru 1970 získala titul PhDr. v oboru teorie a dějiny germánských a románských literatur na základě složení rigorózní zkoušky a po obhajobě disertační práce zaměřené na generaci 98. Po složitém období mezi lety 1972–1988 se mohla plně vrátit ke španělské filologii a společně s doc. Jiřím Černým organizačně i odborně obnovili dvouoborové magisterské studium. PhDr. Anna Mohaplová byla dlouhá léta vedoucí španělské sekce a s nezměrnou obětavostí se věnovala jak odborné výuce španělské a hispanoamerické literatury, gramatickým cvičením i dalším specializovaným předmětům, tak organizační problematice výuky a chodu španělské sekce. Její lidský přístup, hluboké soucítění a neutuchající nadšení se spolu s příkladnou odpovědností staly bohatým zdrojem vědomostních i etických odkazů, na něž se mohou nyní odvolávat stovky absolventů španělské filologie. PUBLIKAČNÍ ČINNOST ANNY MOHAPLOVÉ OD ROKU 1990 Mohaplová, A. – Brančíková Z.: Antologie ze současného španělského románu. UP, Olomouc 1990, 45 s. Brančíková, Z. – Mohaplová, A.: La prosa hispanoamericana del siglo XX. UP, Olomouc 1991, 81 s. Černý, J. a kol.: Terminologický slovník česko-francouzský a česko-španělský [část: španělská literatura]. UP, Olomouc 1991, 43 s.

65

Mohaplová, A.: „Je oprávněná tzv. ‚černá legenda‘ o dobytí Ameriky“? Žurnál UP 2, zvl. č., 1991, s. 4–5. Mohaplová, A.: „Miguel de Unamuno y el existencialismo“. Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 67–73. Černý, J. – Mohaplová, A. – Chalupa, J.: España. Geografía, historia, arte. UP, Olomouc 1. vyd. 1992, 2. vyd. 1997, 83 s. Mohaplová, A. a kol.: La literatura española desde los orígenes hasta el siglo XVII. UP, Olomouc 1994, 133 s. Mohaplová, A.: „Regeneracionismo de ‚los hombres del 98‘ “. Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 21–23. Krč, E. – Mohaplová, A.: Manual de conversación española I. UP, Olomouc 1999, 76 s.

Eduard Krč

66


Doc. PhDr. DAGMAR KNITTLOVÁ, CSc. Doc. Knittlová zahájila svou výukovou činnost na katedře romanistiky jako externí lektorka v roce 1963, od roku 1964 se stala odbornou asistentkou pro španělský jazyk. Jejím profesním zaměřením byly zejména lingvistické obory, tj. historický vývoj španělského jazyka, lexikologie, fonetika, stylistika, rovněž se podílela na výuce jazykových cvičení ze španělského jazyka, na vedení diplomových prací atd. V oblasti výzkumného bádání se v té době soustředila na problematiku lexikální a stylistickou v konfrontačním pohledu, srovnávání španělského jazyka s češtinou (gerundium a infinitiv); této problematice byla věnována také disertační práce, kterou obhájila v roce 1968 na Komenského univerzitě v Bratislavě. Již jako studentka se zabývala překladatelskou činností – spolupracovala např. s prof. O. Běličem na překladu díla Literatura španělské renesance od A. A. Smirnova (vyšlo jako skriptum). Zájem o překladatelskou činnost hispánsky psané literatury se stal trvalým doplňkem aktivit doc. Knittlové v průběhu celého jejího vysokoškolského působení (v roce 1989 např. přiblížila českému čtenáři ukázky z díla O lásce a stínu od velice oblíbené a v současnosti do mnoha světových jazyků překládané chilské autorky Isabel Allendové). V rámci možností se zúčastnila některých významných akcí v zahraničí jako např. postgraduálního kurzu v Malaze v roce 1968, mezinárodního kongresu lingvistiky a románské filologie v Bukurešti v roce 1968, v roce 1971 byl publikován její příspěvek ve sborníku vydaném u příležitosti mezinárodního kongresu románské lingvistiky a filologie v Quebeku, absolvovala také studijní pobyt na univerzitě v Havaně v roce 1987 a letní školu španělského jazyka v Madridu v roce 1988. Bohatá publikační činnost nesla s sebou odpovídající spoluúčast v redakčních radách např. členství v hlavním výboru Kruhu moderních filologů při ČSAV v Praze, účast v redakční radě Časopisu pro moderní fillologii při ČSAV či v Obci překladatelů. Po zrušení španělské filologie na katedře romanistiky v roce 1972 přešla doc. Knittlová na obor anglistika. Nicméně dlouholeté pedagogické zkušenosti podložené hlubokými odbornými znalostmi nezůstaly ležet ladem. Po opětovném zahájení výuky španělské filologie na přelomu osmdesátých a devadesátých let spolupracovala i nadále s katedrou romanistiky zejména v předmětech historická mluvnice, teorie překladu, jazyková a překladatelská cvičení. V závěru této stručné rekapitulace si dovolujeme uvést seznam publikační činnosti, která se tematicky váže ke španělštině. Vzhledem k tomu, že doc. Knittlová byla kmenově

67

součástí Katedry anglistiky FF UP, nicméně její spolupráce s romanistikou nebyla de facto nikdy přerušena, dovolujeme si udělat výjimku a doložit její publikační činnost ještě před rokem 1990. PUBLIKAČNÍ ČINNOST DAGMAR KNITTLOVÉ Z OBORU HISPANISTIKA Knittlová, D.: „K problematice španělských kondenzorů“. ČMF 49, 1967, s. 223–231. Brančíková, Z. – Knittlová, D.: Antologie starých španělských textů s komentářem a slovníčkem. UP, Olomouc 1968, 353 s. Knittlová, D.: „Complementación del verbo español por el infinitivo“. Romanica Olomucensia 1, Philologica 38, AUPO. UP, Olomouc 1973, s. 29–43. Brančíková, Z. – Černý, J. – Knittlová, D. – Mohaplová, A.: Mundo: transformación político-económica. SPN, Praha 1974, 243 s. Knittlová, D.: K problematice španělského gerundia a infinitivu [disertační práce]. Bratislava 1968, 116 s. Knittlová, D.: „Notes on Spanish Plural Formation“. PP 13, 1970, s. 47–50. Knittlová, D.: „Cristina Isbasescu: El español en Cuba“. ČMF 52, 1970, s. 55–56. Knittlová, D.: „El infinitivo sujeto en el español actual“. PP 14, 1971, s. 144–152. Knittlová, D.: „Renesance překladu ve vyučování CJ“. CJ 37, 1993–1994, s. 328–331. Knittlová, D.: „Allende, I.: O lásce a stínu – ukázky z díla“. In: Literární měsíčník XVIII, 1989, s. 108–115. Knittlová, D. [spoluautorka]: Funkční styly ve španělštině. UP, Olomouc 1990, 94 s. Mohaplová, A. – Krč, E. – Knittlová, D.: La literatura española desde los orígenes hasta el siglo XVII. UP, Olomouc 1994, 133 s.

Eduard Krč

68


Doc. PhDr. MIROSLAV PAVLÍK, CSc. Jméno doc. PhDr. Miroslava Pavlíka, CSc., je úzce spjato s Katedrou romanistiky FF UP, třebaže zde působil „pouze“ jako externí učitel. Po maturitě na bývalém Polívkově klasickém gymnáziu (nynější Slovanské gymnázium) v Olomouci vystudoval obor francouzština a španělština. V roce 1960 byl přijat jako lektor češtiny pro cizince na Katedru neslovanských jazyků FF UP, o rok později byl jmenován odborným asistentem pro francouzský jazyk na téže katedře – ta nese od roku 1965 název Katedra aplikované lingvistiky. Na tomto pracovišti vedl jazyková cvičení a semináře pro studenty všech fakult, pro oborové studenty francouzštiny a pro vědecké aspiranty. V roce 1970 získal doktorát z jazykovědy románských jazyků na FF UK v Bratislavě, v roce 1983 obhájil kandidátskou práci na téma Sémantika francouzské věty, v roce 1990 byl jmenován docentem v oboru francouzský jazyk. Na katedře romanistiky působil externě od roku 1967 až do odchodu do důchodu v roce 2001. Vedl s pečlivostí sobě vlastní přednášky a semináře z francouzské jazykovědy, přednášel vývoj jazyka, zkoušel u státních zkoušek, byl garantem jazykové přípravy postgraduantů v rámci doktorandského studia, členem oborové komise pro románské jazyky, školitelem a vedoucím disertačních prací z románské jazykovědy. Byl rovněž členem habilitační komise a oponentem habilitačních prací na FF MU v Brně. Zabýval se zejména morfosyntaxí a sémantikou francouzské věty. Ke svým studentům byl nesmlouvavý a náročný, učil je přesnosti, preciznosti a odpovědnému přístupu k vědecké práci, nechyběl mu však zároveň lidský a chápavý přístup a shovívavost – o tom se mohly přesvědčit desítky studentů francouzské filologie při obhajobách diplomových a disertačních prací i u státních závěrečných zkoušek. PUBLIKAČNÍ ČINNOST MIROSLAVA PAVLÍKA OD ROKU 1990 Pavlík, M.: Orální morfologie francouzského slovesa. UP, Olomouc 1991, 81 s. Pavlík, M.: „Une théorie sémantique en face de la réalité“. In: Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 89–100. Pavlík, M.: (s Látalem, J.): Francouzština pro přírodovědné obory. [4. vydání]. UP, Olomouc 1992, 280 s. Pavlík, M.: „À propos des relations entre la sémantique et la syntaxe“. In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 43–50.

69

Pavlík, M.: Morfosyntax francouzské věty. I. Věta jednoduchá. UP, Olomouc 1994, [2. vydání, Olomouc 2000], 157 s. Pavlík, M.: Morfosyntax francouzské věty. II. Souvětí. UP, Olomouc 1998, 72 s. Pavlík, M.: „À propos des verbes événementiels en français“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 149–154.

Jitka Uvírová

70


Lcdo. FÉLIX CÓRDOBA RODRÍGUEZ V letech 1994–2001 působil na naší katedře Félix Córdoba Rodríguez (1970), pravděpodobně nejvýraznější ze všech španělských kolegů v novodobé historii pracoviště. Vystudoval španělskou filologii na univerzitě v Granadě, v rámci postgraduálního studia strávil delší čas na Katolické univerzitě v belgické Lovani. Félix, jak jsme mu všichni, kolegové i studenti, říkali, se odborně orientoval zejména na obecnou a španělskou lingvistiku (lexikologie a lexikografie, lingvistická analýza textu, lingvistika a informatika, dialektologie, dějiny španělské lingvistiky, stylistika), vynikal ovšem také jako svědomitý a oblíbený učitel praktického jazyka (konverzace, jazyková cvičení, frazeologie, přípravné kurzy pro zkoušku DELE apod.) a reálií. Kromě toho vybudoval rozsáhlou a obdivuhodnou filmotéku zaměřenou na španělskou a latinskoamerickou kinematografii, proslul jako talentovaný a současně zarputilý organizátor akcí jak oficiálního ražení – Týdny španělské kultury, Setkání učitelů španělštiny – tak těch méně formálních, leč stejně nezapomenutelných. Snad nejvíce se ale do srdcí všech olomouckých hispanistů zapsal svou nikdy neochabující ochotou pomoci a poradit, přičemž v roli rádce bez výjimky udivoval svým mimořádným přehledem a vysokou profesionalitou. Po dlouhých letech, která strávil na olomoucké romanistice, ať už jako odborný asistent či oficiální lektor španělského jazyka vyslaný madridským ministerstvem zahraničí, se vrátil zpátky domů, dnes už ovšem znovu působí v zahraničí, a to ve značně prestižním postavení. Na počátku roku 2004 byl totiž jmenován ředitelem bratislavské pobočky Instituto Cervantes. PUBLIKAČNÍ ČINNOST FÉLIXE CÓRDOBY Córdoba Rodríguez, F.: „Diccionarios para la enseñanza de español como lengua extranjera“. Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 119–134. Córdoba Rodríguez, F.: „Galicijská literatura“ a všechna hesla věnovaná galicijským autorům (celkem 46). In: Eduard Hodoušek, ed.: Slovník spisovatelů španělska a Portugalska, Libri, Praha 1999. Chalupa, J. – Krč, E. – Córdoba Rodríguez F.: Španělsko-český slovník. Fin Publishing, Olomouc 1999, 1455 s. Chalupa, J. – Krč, E. – Córdoba Rodríguez F.: Česko-španělský slovník. Fin Publishing, Olomouc 1999, 1468 s. Córdoba Rodríguez, F.: Introducción a la lexicografía española. UP, Olomouc 2001, 132 s.

71

Córdoba Rodríguez, F.: „En torno a los diccionarios de americanismos“. Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 49–54. Córdoba Rodríguez, F.: „Los diccionarios monolingües en la enseñanza y el aprendizaje del español como segunda lengua“. In: Estébanez Calderón, D., ed.: El hispanismo en la República Checa I. UK Praha a Dirección General de Relaciones Culturales y Científicas, Ministerio de Asuntos Exteriores de España, Praha, 2000, s. 17–27.

Jiří Chalupa

72


FRANCOUZSKÁ SEKCE KATEDRY ROMANISTIKY Po útlumu v osmdesátých letech se v roce 1989 začala odvíjet nová kapitola v historii francouzské sekce katedry romanistiky. Ještě v roce 1990 realizovala sekce pouhé tři ročníky dvouoborového magisterského studia. Úroveň studentů byla tehdy tak rozdílná, že bylo třeba v rámci 1. ročníku vytvořit tři skupiny. Od roku 1990–1991 se pak 1. ročník francouzské filologie realizoval již každoročně a jazykové vybavení studentů se postupně výrazně zlepšilo – to se projevilo zejména po roce 1995, kdy na fakultu nastoupili první absolventi francouzských sekcí gymnázií.

V roce 1990 bylo otevřeno rovněž tříleté dálkové rozšiřovací studium francouzské filologie, zamýšlené původně jako „rekvalifikace“ pro učitele ruského jazyka. Nabídky využili i učitelé jiných oborů, kteří z různých důvodů nemohli v minulosti francouzštinu studovat. Rozšiřovací studium absolvovaly celkem tři ročníky nových francouzštinářů. Zejména frekventanti prvního ročníku byli pro obor skutečně zapáleni. Většina z nich také dodnes

73

francouzštinu učí, mnozí zůstali s katedrou v kontaktu, někteří přivedou občas na fakultu i své studenty. V roce 1995 bylo poprvé otevřeno tříleté bakalářské studium francouzština se zaměřením na aplikovanou ekonomii. Převážná část studentů se rekrutovala z maturantů francouzských gymnázií. To bylo také důvodem, proč UP usilovala o získání akreditace navazujícího dvouletého magisterského studia odborná francouzština pro hospodářskou praxi. Nový obor akreditaci získal, a studenti tak opouštěli fakultu s titulem Mgr. Profesní zařazení absolventů oboru je nad očekávání dobré. Odbornou část výuky v češtině zajišťuje od roku 1998 Kabinet aplikované ekonomie při Katedře politologie a evropských studií FF UP. Na základě bilaterální smlouvy o spolupráci mezi UP a Univerzitou Charlese de Gaulla Lille 3 se od roku 1997 podílejí na výuce také externí profesoři z této partnerské instituce. Profesoři Noël Flageul (ekonomie), Patrick Dutertre (francouzské právo), Ilios Yannakakis (politologie) a nově druhým rokem také François Beaurepaire (řízení) přednášejí ve třech týdenních cyklech v každém akademickém roce. V květnu 2002 ocenila rektorka UP Prof. MUDr. PhDr. Mačáková, CSc. jejich přínos udělením pamětních medailí UP. Na odborné výuce se podílí rovněž „mezinárodní dobrovolník“ zajišťovaný francouzským ministerstvem zahraničních věcí. Olivier Babin je v pořadí již pátým francouzským dobrovolníkem na našem pracovišti. Nedílnou součástí studijního programu „APLEKO“ jsou stáže v podnicích s francouzskou účastí. Našimi stálými partnery jsou zejména Karosa-Renault ve Vysokém Mýtě, Česká drožďárenská (Lesaffre), Leroy-Somer v Holici, Francouzsko-česká hospodářská komora a další. Sekce má uzavřeny sokratovské smlouvy (program Erasmus) se čtyřmi univerzitami ve Francii: s Univerzitou Charlese de Gaulla Lille 3, s Univerzitou Blaise Pascala v Clermont-Ferrandu, s Univerzitou v Aix-en-Provence a s Univerzitou Rennes 2 Haute Bretagne; projekty smluv se Sorbonne Nouvelle, s Univerzitou de Caen – Basse Normandie a s Univerzitou v Lorientu v Bretani jsou v jednání. V roce 2002–2003 se realizovalo celkem devadesát měsíců studentské mobility. Tři francouzští profesoři přednášeli na FF UP (Anne Ducrey a Philippe Boussemart z Lille, Michel Quereuil z Clermont-Ferrandu). Katedru navštívili i další přednášející z Francie a Kanady. V září 2001 organizovala katedra romanistiky mezinárodní seminář École doctorale: „Créativité – défis et enjeux“ s českou, francouzskou, polskou, slovenskou a maďarskou účastí. Na sedmdesát učitelů a doktorandů z pěti zemí rokovalo po tři dny ve čtyřech sekcích (lingvistika, literatura, didaktika, translatologie). Výstupem je sborník AUPO, Philologica 79, Romanica olomucensia XI (288 stran). V roce 2001 katedra romanistiky společně s kanadským velvyslanectvím uspořádaly první debatní setkání českých a slovenských kanadistů, kde vystoupil i pan kulturní rada Alain Latulippe. Na třicet kanadistů si tak poprvé vyměnilo zkušenosti z oboru kanadských studií. Olomoucké setkání zahájilo novou tradici – kanadské semináře se nyní konají každý rok. Od roku 2002 pak byla kanadská studia zařazena do studijního plánu francouzské filologie na katedře romanistiky (reálie, historie, literatura, lingvistika). Sekce postupně za podpory kanadského velvyslanectví a prostřednictvím grantů buduje knihovnu kanadských studií. Francouzské centrum, které se bohatou měrou podílí na zkvalitnění výuky četnými aktivitami, bylo založeno v roce 1991. Centrum je součástí FF UP, slouží jako „anténa“

74

Francouzského institutu v Praze. Je určeno studentům i frankofonní a frankofilní veřejnosti. Ředitel(ka) centra vykonává zároveň funkci pedagogického poradce a učí na katedře romanistiky reálie a konverzaci. Na začátku devadesátých let začínalo Francouzské centrum více než skromně ve dvou prázdných místnostech na Křížkovského 14. Dnes se může pochlubit bohatou knihovnou čítající okolo 3 000 svazků (slovníky, jazykové metody, frankofonní beletrie, časopisy, noviny, audiokazety, videotéka, připojení na internet). Centrum slouží jako knihovna, studovna a seminární pracovna katedry romanistiky, dvakrát ročně organizuje ve spolupráci se Státní jazykovou školou mezinárodní zkoušky z francouzského jazyka DELF/DALF. Již na začátku devadesátých let převzalo Francouzské centrum (místo zrušeného KPÚ) další vzdělávání učitelů francouzštiny ze všech typů škol střední a severní Moravy – oblíbené a hojně navštěvované semináře jsou moderovány francouzskými a českými kolegy z katedry romanistiky, podílejí se na nich pravidelně pracovníci Francouzského institutu v Praze i pozvaní učitelé z francouzských univerzit. V prostorách centra probíhá tematický videoklub s následnými besedami o filmech. Největší akcí je pak dvoutýdenní festival „Dnů francouzské kultury“ pod názvem „Rendez-vous à Olomouc“ – letos se uskutečnil již osmý ročník této prestižní přehlídky, na níž se každoročně představují malíři, fotografové, divadelní a hudební soubory, jsou promítány francouzské filmy, organizovány přednášky apod. Pravidelným čestným hostem je francouzský velvyslanec, který společně s paní rektorkou a s primátorem města Olomouce festival již tradičně zahajuje v galerii Patro v Opletalově ulici za značného zájmu ze strany veřejnosti. Na postu ředitele Francouzského centra se vystřídala řada francouzských kolegů – každý z nich vtiskl tomuto pracovišti něco svého – od prvního ředitele Guy-Rogera Meitingera, přes Brunnhilde Gendras, Sylviane Fourmont, Pierra Nadauda, Karen Fabre, až po současnou ředitelku Sylvie Leray. Personální obsazení francouzské sekce doznalo v průběhu devadesátých let značných změn. Po listopadu 1989 se projevil dramatický generační předěl – výrazně totiž chyběla střední generace učitelů-badatelů. V krátké době navíc postihly katedru tři citelné ztráty – odešel lingvista a znamenitý lexikograf doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc., uznávaní literáti prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. a prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. Bylo nutno začít budovat obor téměř od počátku. Lingvistické disciplíny vyučoval nadále pan doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc., člen katedry aplikované lingvistiky, PhDr. Jiří Vrba, CSc., který na začátku devadesátých let také vedl francouzskou sekci (později se věnoval především distančnímu vzdělávání v rámci UP) a PhDr. Jarmila Petříková, Ph.D. Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc., po dlouhá léta vyučoval řadě odborných lingvistických disciplín, např. obecné a francouzské lingvistice či vývoji jazyka, a vedl řadu diplomových a doktorských prací, působil jako předseda zkušební komise pro závěrečné státní zkoušky a člen habilitačních komisí na různých pracovištích. Postupně přišli noví kolegové a teprve v poslední době je možno hovořit o specializaci v jednotlivých oborech. Po odchodu profesora Zatloukala a profesora Látala spočinula veškerá tíha výuky literatury na bedrech PhDr. M. Voždové, Ph.D., velkým přínosem je proto působení pana prof. PhDr. Jiřího Šrámka, CSc., který po úmrtí dvou profesorů literátů obětavě zaceluje vzniklou mezeru, podílí se na vedení diplomových a doktorských prací a na profesní přípravě začínajících kolegů-doktorandů. V akademickém roce 2003–2004 má francouzská sekce celkem deset ročníků: pět ročníků dvouoborového bakalářsko-magisterského studia (francouzskou filologii je možno

75

kombinovat s dalším oborem dle volby), tři ročníky tříletého jednooborového bakalářského studia francouzština se zaměřením na aplikovanou ekonomii a dva ročníky dvouletého navazujícího magisterského studia odborná francouzština pro hospodářskou praxi. Celkový počet studentů francouzské sekce se v posledních letech pohybuje okolo čísla 140. Nezbývá než doufat, že se vstupem do Evropské unie a v závislosti na kvalitě a šíři poskytované nabídky studijních programů se tento počet v dalších letech zvýší. Jitka Uvírová

76


ŠPANĚLSKÁ SEKCE KATEDRY ROMANISTIKY Výuka španělské filologie na FF UP v Olomouci byla částečně obnovena už v akademickém roce 1988–1989 přijetím šesti studentů do prvního ročníku. Pravidelné studium bylo však zahájeno po roční pauze tj. od roku 1990, kdy byla dořešena personální situace tak, že doc. Jiří Černý spolu s PhDr. Annou Mohaplovou získali pro katedru Mgr. Stáňu Snížkovou a PhDr. Eduarda Krče. Současně se podařilo získat na praktickou výuku rodilého španělského lektora Ramóna Machóna. V prvních letech se španělská filologie studovala jako dvouborový předmět pětiletého magisterského programu. Zájem studentů o tento jazyk postupně narůstal a vedle interních posluchačů se realizovaly i dva ročníky externích rekvalifikačních kurzů.

Od roku 1996/1997 bylo otevřeno studium jednooborové španělštiny, takže zájemci měli možnost volby magisterského studia španělské filologie v kombinaci s dalším předmětem v rámci nabídky FF UP, případně Pedagogické fakulty či Fakulty tělesné výchovy UP, nebo studovat pouze španělštinu v rámci jednoborového magisterského programu. Uve-

77

dený program však nabízel možnost doplnit si jazykové vzdělání o další románský jazyk, tj. portugalštinu či italštinu ve druhém, třetím a čtvrtém ročníku s následným studijním výstupem, tedy oficiálním certifikátem. V roce 1992 byla španělská sekce začleněna do projektu Tempus,1 který byl po tříletém úspěšném fungování nahrazen projektem Sokrates-Erasmus. Tento program s úspěchem trvá dodnes. Studenti mohli v rámci obou projektů průběžně vyjíždět do různých částí Španělska a získávat tak praktické i teoretické znalosti na 4–6 měsíčních stážích ekonomicky zajištěných fondy EU a MŠMT. Na základě těchto projektů byla realizována mobilita prakticky všech studujících hispanistů, tedy jak studentů tak vyučujících, byly výrazně zkvalitněny praktické znalosti, prohloubeny teoretické vědomosti a navázány četné osobní vztahy mezi studenty i profesory z partnerských univerzit. Byly to postupně: Autonomní univerzita v Madridu, Univerzita v Oviedu, Granadská univerzita, Univerzity v Cáceres a v Toledu. Spolupráce s těmito univerzitami pokračuje v rámci projektu Erasmus do současné doby. Každý rok vyjíždí 20–24 studentů na některou z těchto pěti univerzit; nejčastěji jsou to studenti druhého ročníku, kteří ve Španělsku studují po dobu letního semestru. Studovat jeden semestr ve Španělsku může každý student španělské filologie a až na nepatrné výjimky této možnosti všichni využívají. Nepřehlédnutelnou součástí těchto mezinárodních kontaktů byly i přednáškové intenzivní kurzy např. v Horním Údolí nebo ve španělském Benidormu. Projekty rovněž umožnily postupné rozšiřování knižních fondů, videotéky a dalších učebních prostředků, jejichž množství i kvalita se postupně dostávaly na přijatelnou úroveň i díky spolupráci se Španělským velvyslanectvím. Záslužná v tomto smyslu byla aktivita zástupců nadace Fernanda Riela, respektive působení lektorů Felipa Rufese a Alberta Cida, případně profesorky Rosarie Rivasové. Zvláště plodná a vzájemně výhodná spolupráce se rozvíjí už od roku 1995 s Granadskou univerzitou. Na olomouckém pracovišti se od té doby pravidelně střídají absolventi granadské slavistiky ve funkci lektorů, olomoučtí hispanisté se pak rovněž od roku 1995 střídají na Granadské univerzitě, kde zajišťují výuku češtiny na nově budované slavistice. S rostoucím počtem studentů oboru španělská filologie (v posledních letech dosahují jejich počty 110–150 osob) se rozšiřoval i počet vyučujících. V roce 1992 byl přijat Mgr. Jiří Chalupa, následně Mgr. Petr Štec, Mgr. Stanislav Novák a Mgr. Pavel Štěpánek. Mezi externí učitele patřili např. doc. Bohumil Zavadil z FF UK Praha, doc. Jana Králová-Kullová z FF UK Praha, doc. Dagmar Knittlová z FF UP Olomouc aj. V rámci pedagogické praxe byli částečně zapojení do výuky i doktorandi, z nichž někteří byli následně přijati do pracovního poměru: Mgr. Markéta Pilátová (2001), Mgr. Eva Krejčová (2001), Mgr. Lenka Zajícová (2003), Mgr. Dan Nemrava (2003), Mgr. Markéta Riebová (2004). Součástí života španělské sekce se stali i rodilí španělští lektoři, většinou absolventi španělské filologie ve Španělsku, případně absolventi slavistických studií v Granadě a Madridu. Mezi výrazné postavy se zařadil zejména dlouholetý spolupracovník Félix Córdoba 1

Autorem a koordinátorem tříletého projektu TEMPUS JEP 3201–92 „Estudios hispánicos y portugueses“ byl Jiří Černý. V prvním roce 1992–93 byly do projektu zahrnuty univerzity v Madridu, Oviedu, Cáceres a také univerzity v Lisabonu a polském Lublinu. Od roku 1993 přibyly dále univerzity v Granadě a v Sieně. Projekt sehrál významnou roli nejen při obnově oboru španělština, ale významně pomohl při zavedení zcela nových oborů portugalské a italské filologie už v roce 1993.

78

Rodríguez, který na katedře pracoval celých osm let a velmi úspěšně se podílel také na výuce lingvistických disciplín.2 Mezi dalšími pak figurovali José Francisco Estéban, Francisco Lima, Cristina Higuera, Alfonso Hernández, Núria Murillo a María Isabel Vargas. Sekce španělštiny roste nejen početně, ale chvályhodný je i růst kvalifikační. V roce 1998 byl jmenován profesorem vedoucí katedry Jiří Černý, jemuž byl v roce 2003 udělen řád Isabely Katolické za zásluhy o rozvoj španělského jazyka a také titul čestného profesora Univerzity Marie Curie Skłodowské v Lublinu za dlouholetou spolupráci při budování tamní hispanistiky. Habilitovali se dva další pracovníci, Jiří Chalupa (1999) a Eduard Krč (2003), disertační práci obhájila Eva Krejčová (2002), Miroslav Valeš (2003), Jitka Crhová (2003), Ivo Buzek (2004), Zuzana Burianová (2004), další pak pracují na dokončení doktorandského řízení. Eduard Krč

2

Od roku 2004 je ředitelem pobočky Instituto Cervantes v Bratislavě.

79


PORTUGALSKÁ SEKCE KATEDRY ROMANISTIKY Portugalská sekce vznikla na Katedře romanistiky FF UP z iniciativy prof. Jiřího Černého v roce 1993, kdy byl zaveden nový studijní obor, portugalská filologie, realizovaný jako pětileté magisterské dvouoborové studium. Obor byl znovu otevřen v akademickém roce 1995/96 a od následujícího roku se realizuje střídavě s italskou filologií jednou za dva roky (byl tedy otevřen v letech 1996/97, 1998/99, 2000/01 a 2002/03). Zpočátku jej bylo možné studovat pouze v kombinaci se španělskou filologií, od roku 1996 také v kombinaci s jinými obory UP.

Nejvýznamnějšími pedagogy nově založeného oboru byli prof. Jiří Černý a doc. Eugen Spálený, dále se na výuce v různých obdobích podíleli prof. Edvard Lotko, prof. Eduard Petrů, doc. Ivan Blecha, doc. František Bráblík, doc. Jiří Chalupa, doc. Pavel Štěpánek, Mgr. Svatopluk Staněk, Mgr. Milada Pravdová, Mgr. Kateřina Ritterová, Mgr. Markéta Pilátová, Mgr Fátima Néry-Plch, Mgr. Quintino Bagla, Mgr. Iva Kilianová a PhDr. Zuzana Burianová.

81

V současnosti zajišťují výuku oboru prof. Jiří Černý (úvod do studia jazyka, dějiny lingvistiky, portugalská lingvistika), doc. Jiří Chalupa (dějiny Portugalska a Brazílie), Mgr. Kateřina Ritterová (teorie literatury, překladatelská civičení), Mgr. Petra Svobodová (portugalská lingvistika, portugalský jazyk), Mgr. Daniel Nemrava (brazilská literatura, portugalský jazyk), Mgr. Markéta Pilátová (latina), PhDr. Zuzana Burianová (portugalská a brazilská literatura, kultura a film, portugalský jazyk, stylistika) a Mgr. Fátima Néry-Plch (lektorát portugalského jazyka). Největším problémem, s nímž se portugalská sekce musela od počátku své existence potýkat, byl nedostatek studijního materiálu. Díky podpoře portugalského Instituto Camões, velvyslanectví Portugalska a Brazílie, programu Tempus, darů od vydavatelství a zahraničních univerzit a v posledních letech zejména finanční podpoře pana Charlese Merrilla ze Spojených států se podařilo vybudovat knihovnu, která pro magisterské studium poskytuje relativně dostačující zázemí v oblasti portugalsky psané beletrie, literární a jazykové vědy, historie, kultury a reálií Portugalska a Brazílie. K rozvoji oboru podstatnou měrou přispěly programy Tempus a v současnosti Socrates/ Erasmus, umožňující všem zájemcům vyjet během studia na několikaměsíční studijní pobyt na jedné z pěti portugalských univerzit, s nimiž portugalská sekce katedry romanistiky spolupracuje (Lisabon, Coimbra, Évora, Porto, Braga); např. ve školním roce 2003/04 vyjel do Portugalska v rámci tohoto programu celý druhý ročník. V důsledku rozvinuté spolupráce dochází i k aktivní výměně pedagogů – každoročně přijíždějí na katedru romanistiky odborníci z Portugalska a vyučující z UP mají možnost přednášet na zmíněných portugalských univerzitách. Pro studium či výzkum v Portugalsku mohou studenti a pedagogové využívat rovněž stipendií, která každoročně uděluje Instituto Camões. V posledních letech studenti vyjíždějí do Portugalska a Brazílie (Salvador, Florianópolis, São Paulo, Belo Horizonte, Fortaleza) také na základě stipendií poskytovaných MŠMT. Z dalších aktivit studentů portugalistiky FF UP lze zmínit např. pracovní účast na světové výstavě EXPO 98 v Lisabonu nebo vystoupení na setkáních Univerzitního fóra evropských studií v Macau, Brazílii a Budapešti. Obrovským impulsem pro rozvoj brazilských studií se stal projekt zaměřený na Latinskou Ameriku, který byl na katedře romanistiky iniciován z finanční podpory pana Charlese Merrilla z Bostonu, spisovatele, výtvarníka, pedagoga a filantropa. Díky jeho pomoci vyjela od roku 1994 do Latinské Ameriky na studijní či výzkumné pobyty a mezinárodní kongresy a konference celá řada doktorandů i studentů katedry. Na UP přijeli přednášet zahraniční odborníci z oblasti brazilské literatury, jako např. Prof. Ligia Chiappini z Freie Universität Berlin, Prof. Maria Angélica Lopes z University of South Carolina nebo Prof. Elizabeth Hazin z Universidade Federal da Bahia. Lze předpokládat, že brazilská studia se budou nadále rozvíjet také v rámci Centra pro latinskoamerická studia, které bylo na katedře založeno v roce 2004 z grantové podpory FRVŠ. Ke zkvalitnění výuky portugalské filologie v současnosti přispívá i multimediální učebna, vybudovaná na základě společného grantu, který italská a portugalská sekce získaly od MŠMT v roce 2003. K rozvoji lusitanistiky a propagaci portugalské kultury a reálií by v budoucnu mělo významnou měrou přispět Portugalské kulturní centrum, které na katedře romanistiky, po vzoru středisek v Praze a Brně, zamýšlí zřídit Velvyslanectví Portugalska v ČR ve spolupráci s FF UP.

82

Od roku 2003 je obor portugalská filologie akreditován na úrovních tříletého bakalářského, dvouletého navazujícího a pětiletého magisterského dvouoborového studia. Studium probíhá paralelně v oblasti jazykovědné a literárněvědné a jeho součástí je získání a systematické prohlubování znalostí praktického jazyka (evropské či brazilské varianty současné portugalštiny). Pozornost je věnována také dějinám a reáliím Portugalska a Brazílie, případně dalších portugalsky mluvících zemí. V rámci studijního programu mají studenti možnost navštěvovat kromě základních předmětů i volitelné přednášky a semináře z překladatelství, kultury a dějin umění dané jazykové oblasti. Svůj studijní program si individuálně a podle vlastního zájmu doplňují předměty, které se realizují na jiných katedrách FF UP či jiných fakultách UP. Zuzana Burianová

83


ITALSKÁ SEKCE KATEDRY ROMANISTIKY Italská sekce byla na katedře romanistiky založena v roce 1993, zejména díky iniciativě prof. Jiřího Černého, Mgr. Jany Sovové a Dr. Carmina Mezzacappy. Nový studijní obor italská filologie byl v akademickém roce 1993/94 zaveden ve formě pětiletého magisterského dvouoborového studia v kombinaci s klasickou filologií, avšak hned od následujícího roku bylo možno tento obor volně kombinovat i s ostatními obory FF, Fakulty tělesné kultury a sportu či Pedagogické fakulty UP. V letech 1993/94, 1994/95 a 1995/96 se italská filologie realizovala každoročně. Po jednoleté pauze (1996/97) se tento studijní obor začal otvírat jednou za dva roky, v alternaci s portugalskou filologií.

Na výuce všech lingvistických, literárně-vědných i kulturně-historických disciplín tvořících studijní program oboru se od jeho počátků v různých fázích jeho existence podíleli prof. Jiří Černý, prof. Edvard Lotko, prof. Eduard Petrů, doc. Pavel Štěpánek, doc. Jiří Chalupa, Dr. Carmine Mezzacappa, Mgr. Lenka Kováčová, Dr. Fabio Bonafé, Dr. Erika Partata, Dr. Ilaria Serra, Dr. Maria-Cristina Cescutti, Mgr. Irena Homoláková, Mgr. Svatava Nigútová a Dr. Guido Sandroni.

85

V současnosti odbornou přípravu studentů zajišťují prof. Jiří Černý (úvod do studia jazyka), Mgr. Lenka Kováčová (italská lingvistika, italský jazyk, překladatelská cvičení, italský film), Mgr. Martina Pračkeová (italská lingvistika, italský jazyk, dějiny italského umění), Mgr. Jiří Špička (italská literatura, teorie literatury, dějiny Itálie, italský jazyk) a Dr. Alessandro Marini (lektorát italského jazyka, italská literatura, teorie literatury, italský film). Italská sekce nabízí již od doby svého vzniku také kurzy italštiny pro neitalštináře, a to od úrovně začátečníků až po pokročilé. O tyto kurzy každoročně projevuje zájem značný počet studentů ze všech fakult UP a je nutné čelit nadměrnému zájmu. Ve svých počátcích se italská sekce musela potýkat s vážným nedostatkem studijního materiálu. Tento problém se sice v ideální míře nepodařilo vyřešit ani v současné době, ale během desetileté existence sekce byla vybudována poměrně rozsáhlá knihovna nabízející beletrii i odbornou italskou literaturu z oblasti literární kritiky, lingvistiky a filmu. Většinu knih naše sekce získala prostřednictvím finančního daru Italského kulturního institutu při Velvyslanectví Italské republiky v Praze a také díky úsilí prof. Mezzacappy, který naší sekci daroval navíc i rozsáhlou italskou videotéku. Podobně jako i jiné filologické obory, rovněž zdejší italianistika spolupracuje už od svého zrodu s italskými univerzitami, především v rámci evropských projektů Tempus a Socrates-Erasmus. V roce 1994 se prostřednictvím programu Tempus podařilo vyslat celý jeden ročník na čtyřměsíční studijní pobyt na Univerzitu pro cizince v Sieně. V současnosti italská sekce této katedry spolupracuje v rámci projektu Socrates-Erasmus s univerzitami v Udine (tato forma spolupráce se vyvinula z původní dohody o kulturní spolupráci mezi naší univerzitou a Univerzitou v Udine), Florencii a Trentu. Podstatnou částí těchto dohod jsou výměnné pobyty studentů a učitelské mobility, které značnou měrou přispívají ke zkvalitnění výuky italské filologie. Nejen na základě uvedených evropských projektů jsme tak mohli během posledního desetiletí svým studentům zprostředkovat přednáškové pobyty takových odborníků, jako jsou prof. Giampaolo Borghello z Univerzity v Udine či prof. Luca D’Ascia ze Scuola Normale v Pise. V letech 1999–2001 se naši studenti zúčastnili projektu „Divadlo–univerzita“ organizovaného pod záštitou italského Ministerstva zahraničních věcí na podporu výuky italského jazyka na zahraničních univerzitách. Součástí projektu bylo nastudování a realizace divadelního představení pod vedením italského profesionálního režiséra. Všechna tři představení s našimi studenty připravil pan Gianfranco Evangelista a jejich provedení se u diváků setkalo s velmi kladným přijetím. Od roku 2003 je obor italská filologie akreditován jako tříleté bakalářské, dvouleté navazující nebo pětileté magisterské dvouoborové studium. V letošním akademickém roce bylo do prvního ročníku bakalářsko-magisterského studia přijato 21 studentů, takže celkový počet posluchačů italské filologie řádně zapsaných letos do 1., 3. a 5. ročníku je asi 60. Významným přínosem pro zkvalitnění výuky je nová multimediální učebna na katedře romanistiky, jejíž technické vybavení pořídila italská a portugalská sekce ze společného grantu získaného v roce 2003 od MŠMT České republiky. Lenka Kováčová

86


Část 3:

VĚDA A VÝZKUM

Obhájené vědecké práce ...................................................................................................89 Účast na konferencích v letech 1990–2004 .......................................................................93 Získané granty ...................................................................................................................97 Publikační činnost: Nová řada monografií katedry romanistiky .................................................................99 Knihy publikované mimo nakladatelství UP za posledních deset let ........................101 Obsah dosud vydaných sborníků Romanica Olomucensia .......................................105 Skripta, sborníky a učebnice .....................................................................................117 Soupis ostatních prací členů katedry v letech 1990–2004 ........................................121

87


OBHÁJENÉ VĚDECKÉ PRÁCE Katedra romanistiky má akreditované doktorské studium v rámci oborových komisí pro románské jazyky a pro francouzskou literaturu. Akreditované jsou i komise pro habilitační a profesorské řízení. Uvádíme zde stručné anotace prací, které byly obhájeny v průběhu posledních deseti let. Chalupa, Jiří: Proces demokratické transformace Španělska po pádu frankistické diktatury. FF UP, Olomouc 1995, 138 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jaroslav Horejsek, CSc.]. „Chalupova chytrá monografie mě oslovila a četl jsem ji s pozorně a s velkou chutí. Je to aktuální text, který se vztahuje nejen k nedávné historii Pyrenejského polostrova, ale i k širším problémům proměny postkomunistických společenství ve Východní a Střední Evropě. Chalupa se úspěšně pokusil o analýzu tzv. španělského modelu transformace společnosti, procesu její proměny z autoritativního režimu ve standardní občanskou komunitu, založenou na principech politického pluralismu a tržního hospodářství … Ve druhé části disertační práce autor prokázal nosnost mezioborového výzkumu, když kombinoval historickou metodu s metodou politologickou a sociologickou. Tento přístup k nejnovějším dějinám je nutný a posouvá hranice poznání.“ (Prof. PhDr. Vladimír Nálevka, FF UK Praha, oponentský posudek) Krč, Eduard: Regionální literatura a Aragón. FF UP, Olomouc 1996, 150 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Eduard Petrů, DrSc.]. Práce je zaměřena nejdříve na problematiku regionální literatury obecně. V této části si autor všímá problému regionu, regionálního vědomí i pojetí regionalismu v české i španělské literatuře. Poté přechází k Aragonu, jeho specifickým tzn. geografickým, historicko-ekonomickým a kulturním zvláštnostem ve vztahu k jiným souměřitelným regionům. Následuje část zachycující literární panorama posledních čtyřiceti let 20. století, jež je zakončena literární analýzou některých povídek Eduarda Valdivii. Kadlec, Jaromír: K otázce jazykového pojmenování mimojazykové reality. FF UP, Olomouc 1995, 131 s. [Disertační práce, školitel Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc.]. Disertační práce se pokouší o objasnění některých otázek vyvstávajících při snaze o pochopení principů jazykového pojmenování mimojazykové skutečnosti. Práce se zaměřuje zejména na vztah jazyka a mimojazykové reality a zamýšlí se nad strukturalistickou teorií jazykového znaku a nad jeho významem. Předmětem zájmu autora je rovněž lexikální jednotka a složky vytvářející její význam, stejně tak jako problémy související s delimitací slova a synergií lexikálních jednotek, otázka „abstraktnosti“ francouzského jazyka a problematika mezer v lexikálním systému jazyka.

89

Chalupa, Jiří: Vzestup a pád Laplatského regionu. FF UP, Olomouc 1999, 269 s. [Habilitační práce]. „Jiří Chalupa patřící už několik let k nadějným představitelům české iberoamerikanistiky podává jako habilitační spis práci, která je pokusem o syntetický pohled na dějiny laplatského regionu či alespoň jeho významné části. Hned v úvodu je třeba říci, že je to v českých podmínkách pokus první a do velké míry úspěšný. Kladně lze hodnotit už fakt, že se Chalupa neomezil pouze na jednu zemi, sleduje dva sousední státy s dlouhou tradicí společného historického vývoje a to mu umožňuje pro výklad užitečné srovnávání … Tato metoda přinášející velmi dobré výsledky je v našich podmínkách dost opomíjená, o to pozitivněji lze Chalupův postup hodnotit … Chalupa se svého úkolu zhostil nepochybně dobře a jeho habilitační spis se dá srovnat se standardními pracemi argentinské, uruguayské, španělské či jiné provenience.“ (Prof. PhDr. Josef Opatrný, FF UK Praha, oponentský posudek) Petříková, Jarmila: Aktuálno v N. R. F. (se zaměřením na Lidovou frontu a Mnichov). FF UP, Olomouc 1999, 180 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc.]. Revue označená známou zkratkou N. R. F. udávala v letech 1909 až 1940 duchovní klima myslící Francie. Práce připomíná její poslání a zdůrazňuje úlohu, kterou revue sehrávala na francouzské literární scéně. Sleduje její více než třicetiletou existenci, její literárně-historický profil a posuzuje její vztah k politické aktualitě sledované historické periody. Holeš, Jan: Několik poznámek o motivovanosti francouzské slovní zásoby. FF UP, Olomouc 2000, 149 s. [Disertační práce, školitel Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc.]. Práce obsahuje stručný přehled teorií znaku od starověku. Pojednáno je o debatě mezi zastánci principu fysei a thesei. Vysvětleny a odlišeny jsou pojmy arbitrárnost a nemotivovanost znaku. V práci jsou popsány jednotlivé typy motivovanosti znaku. Jeden okruh problémů představuje motivovanost přímá, kterou se rozumí všechny rysy ikoničnosti v jazyce. Motivovanost relativní (etymologická) se týká většiny jazykových znaků. Rozpadá se na (a) motivovanost morfologickou, která je založena na průzračnosti slovotvorné stavby, a (b) motivovanost sémantickou, která zahrnuje významové posuny. Ty jsou založeny na transpozici funkce znaku již existujícího. Práci obsahuje zamyšlení nad praktickými důsledky, které stupeň motivovanosti slovní zásoby pro francouzštinu přináší. Bezprostředním důsledkem demotivovanosti je například abstraktnost a vágnost francouzských lexikálních jednotek a zvýšená důležitost kontextu pro stanovení jejich významu. Bartíková, Ivana: Komunikativní funkce podmínkových souvětí v současné portugalštině. FF UP, Olomouc 2001, 182 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.]. Autorka řeší dvě základní témata: problematiku mluvních aktů a klasifikaci portugalských podmínkových souvětí. Vychází z prací Austina, Searla, Grepla a Karlíka, včetně jejich terminologie. Tu se snaží doplnit vytvořením vlastní definice komunikativní funkce, kterou formuluje jako „konkretizaci komunikačního záměru mluvčího, se kterým danou výpověď formuluje, s ohledem na adresátovu (i svou) positive a negative face“. Výsledkem analýzy shromážděného korpusu je 26 výpovědních forem. Získala je tak, že vycházela z používání různých konektorů, ale nebrala v úvahu kombinace různých slovesných tvarů.

90

Dedková, Iva: La fonction des prépositions en français contemporain. FF UP, Olomouc 2001, 146 s. [Disertační práce, školitel Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc.]. Cílem práce je popis předložkového systému současné francouzštiny. Úvodní kapitola objasňuje pojem předložky, obsahuje obecné poznámky o genezi předložek z adverbií a o jejich funkci a inventář francouzských předložek s vysvětlením jejich původu. Druhá kapitola uvádí charakteristiku předložek, jejich formální členění a poznámky o transpozicích mezi předložkami a jinými slovními druhy. Kapitola třetí se zabývá problematikou prázdných předložek, tj. předložek bez vlastní onomatologické hodnoty. Ve čtvrté kapitole je prostor věnován vztahům vyjadřovaných předložkami, zvláště pak vztahům časovým a prostorovým. Poukázáno je na polyfunkčnost některých předložek. Závěrečná kapitola si stručně všímá funkce předložek de a à v nominálních, verbálních a adjektivních syntagmatech. Uvírová, Jitka: Le français des médias – le français d’aujourd’hui? FF UP, Olomouc 2001, 212 stran. [Disertační práce, školitel: Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc.] Práce vychází z předpokladu, že jazyk sdělovacích prostředků, zejména novin, demonstruje nejvěrněji vývojové tendence současného francouzského jazyka. Korpus byl vytvořen excerpcí deníků Info Matin, Libération a Le Monde z období let 1993–1997. Okrajově je využito rovněž příkladů z jiných médií (TV, plakáty). Média plní funkci dynamického a diversifikačního faktoru ve vývoji jazyka – často v opozici vůči škole a dalším tradičním institucím. Práce zmiňuje základní koncepty neologie, důraz je kladen na lexikální kreativitu (sigles, mots-valises, tvoření ženských forem pro pojmenování profesí a funkcí, slovní hříčky v titulcích). Pojednává se o problematice anglicismů a o jejich integraci do francouzského lexika, zkoumány jsou doporučené ekvivalenty anglicismů a sémantické posuny (spleen – mélancolie, parking – stationnement). Novinářská klišé se rychle integrují do všeobecného jazykového povědomí. Stručně je zmíněn jazyk internetu. Nelze než souhlasit s Claudem Hagègem: budoucnost francouzského jazyka je z velké části v rukou médií. Příloha přináší profil excerpovaných deníků, stručný přehled žánrů žurnalistického stylu, charakteristiku titulní novinové stránky a výběr novinářských termínů ve francouzštině. Krejčová, Eva: El lenguaje de la publicidad en la prensa. FF UP, Olomouc 2002, 190 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.]. Předmětem studie je deskripce a analýza jazyka reklamy, především pak jeho zvláštností a odlišností od jiných útvarů. Snaží se zjistit, zda má specifické rysy relevantní pro autonomní styl. Zkoumána je především stránka lexikální a morfologická. V prvních kapitolách je reklama začleněna do širšího kontextu sociálně-historického. Ústřední část práce tvoří kapitoly věnované lingvistickým aspektům reklamního textu. Většina autorů, která se problematice věnuje, přistupuje k reklamě z tradičního úhlu pohledu, tj. atypické prvky charakteristické pro tento útvar chápe jako odchylku od všeobecné normy. Autorka považuje reklamu za výpovědní typ diametrálně odlišný od ostatních, a proto ji klasifikuje jako autonomní jednotku. Tam, kde to považuje za nutné, zpracovává nová schémata na základě charakteristických rysů a navrhuje terminologický aparát přiléhavější pro analyzovaný styl.

91

Valeš, Miroslav: La alternancia -ra/-se del imperfecto de subjuntivo en la ciudad de Granada. FF UP, Olomouc 2002. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.]. Autor využil opakovaných pobytů v Granadě k výzkumu toho, do jaké míry si konkurují obě formy imperfecto de subjuntivo. Zpracoval nahrávky padesáti respondentů z nejrůznějších společenských vrstev (od vysokoškolských učitelů po žebráky) a dospěl k závěru, že pokud jde o mluvený jazyk, používají obyvatelé Granady v 87 % tvary -ra a pouze v 13 % tvary -se, přestože na přímý dotaz sami často uvádějí, že dávají přednost tvarům -se; ty jsou nepochybně považovány za prestižní. Práce obsahuje i základní informace o respondentech a v příloze také disketu s výběrem nahrávek. Voždová, Marie: K problému komična v divadelních hrách Jeana Anouilhe. FF UP, Olomouc 2002, 185 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Šrámek, CSc.]. První část práce se zabývá problematikou jednotlivých teorií komična v kontextu jejich vývoje. Jádro disertace tvoří několik detailních rozborů Anouilhových divadelních her. Na základě provedených analýz je definován ústřední pojem Anouilhova komična, jeho variant a vývoj autorova přístupu ke komickému prvku. Pozornost je věnována rozboru prostředků, jimiž autor dosahuje komického účinku svých děl. Crhová, Jitka: Actitud hacia la lengua. Un estudio sociolingüístico de las actitudes hacia las lenguas indígenas, el español y sus variantes y el inglés en la región fronteriza de México – Estados Unidos (el caso de Tijuana, Baja California). FF UP, Olomouc 2003, 145 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.]. Autorka si vybrala sociolingvistické téma a v předložené práci zkoumá zajímavou situaci v hraniční oblasti Mexika – ve městě Tijuana, Dolní Kalifornie, při hranicích s USA. Věnuje se postojům mluvčích ke španělštině, angličtině a zejména k indiánským jazykům, které značná část respondentů považuje za pouhé dialekty. Autorka žije trvale ve městě Tijuana a měla tedy možnost věnovat se problematice, která je jinak pro českou hispanistiku sotva dostupná. Pro svůj záměr zpracovala vhodné dotazníky a vyvodila z nich příslušné závěry. K výzkumu přistoupila po intenzívní teoretické přípravě, jak o tom svědčí jednak úvodní část její disertační práce, jednak i rozsáhlý seznam použité literatury. Burianová, Zuzana: Čas a věčnost v Prvních příbězích. FF UK, Praha 2004, 173 s. [Disertační práce, školitelka Doc. PhDr. Hedvika Vydrová, CSc.]. Práce se zabývá problematikou času v povídkovém souboru První příběhy (Primeiras Estórias, 1962) brazilského prozaika Joãa Guimarãese Rosy (1908–1967). Na tomto díle, které tíhne k určité didaktičnosti a pro svůj ústup od regionalismu směrem k větší abstrakci a alegoričnosti je kritikou považováno za mezník v autorově tvorbě, se pokouší nastínit hlavní rysy Rosova vnímání vztahu času a lidské existence, prostupující celou jeho tvorbou. V první části se zabývá analýzou jednotlivých podob časového fenoménu figurujících ve zkušenosti postav, přičemž se opírá o některé filozofické koncepce času (Bergson, Heidegger, Eliade...). V části druhé se zamýšlí nad způsobem, jakým se do příběhů promítá dimenze bezčasí – věčnosti; opírá se o Augustinovu ideu věčné přítomnosti a některé teze neoplatonismu, zejména o Plótinovu teorii emanace světla z božského principu. Dochází k závěru, že časovost i bezčasí, história i tzv. estória, se u Rosy nacházejí na stejné hodno-

92

tové úrovni, vzájemně se prostupují a podmiňují. Současně poukazuje na nezbytnost vyváženého postoje mezi dvěma tendencemi, které se od samého počátku formovaly v recepci autorovy tvorby: na jedné straně zdůrazněním potřeby číst Rosovo dílo vždy v souvislosti s konkrétním časoprostorem, který zachycuje, na straně druhé sklonem k jeho metafyzickým a spiritualizujícím výkladům. Buzek, Ivo: La visión del gitano en la lexicografía española. FF UP, Olomouc 2004, 454 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jiří Černý, CSc.]. Autor zkoumá zastoupení lexika romského původu ve španělské lexikografii. Po metodologické stránce si nejdříve musel vytvořit určitý reprezentativní korpus (asi 5–6 000 hesel). Posloužily k tomu slovníky španělského romského dialektu – caló – převážně z 19. století. Pak hesla z korpusu porovnal s jednotlivými vydáními slovníku Španělské královské akademie (DRAE) a pokusil se vystopovat a nastínit historii jejich přijímání. Pro současný úzus zvolil slovník Diccionario de español actual (DEA), který byl vytvořen na základě nového korpusu z písemných zdrojů pouze z 20. století. Závěr: většina romského lexika má dnes své použití buď v běžné každodenní hovorové mluvě nebo v argotu. V lexikografii tuto skutečnost velmi dobře odráží slovník DEA. Akademický slovník za ním daleko pokulhává a mnohé definice a zvláště diastratické a diafázické značky pro použití jsou místy zavádějící až matoucí. Naopak etymologie je dnes po letitých peripetiích většinou přesná a odpovídající. Lánská, Věra: Užití minulých časů v novinách Evropského parlamentu „Débats sur l’Europe“. FF UP, Olomouc 2004, 150 s. [Disertační práce, školitel Prof. PhDr. Jan Šabršula, DrSc.]. Disertační práce je zaměřena na užití minulých časů v textech periodika Evropského parlamentu „Débats sur l’Europe“. Autorka přihlíží k synergetickému fungování jazykového znaku a zkoumá doklady užití slovesných časů v nejrůznějších syntaktických vzorcích, typech vět a přihlíží k lexikálnímu významu sloves. Její výsledky ukazují, že čas passé simple je dnes v žurnalistickém žánru na ústupu, jeho frekvence v daném korpusu je mizivá. Práce je doplněna tabulkami.

93


ÚČAST NA KONFERENCÍCH V LETECH 1990–2004 Burianová, Z.: „Eternamente primeiro olhar em Primeiras Estórias“. 50o Congreso Internacional de Americanistas. Varšava, 10.–14. 7. 2000. Burianová, Z.: „Primeiras Estórias como variações imaginativas sobre o tempo“. 2o Seminário Internacional Guimarães Rosa. Belo Horizonte, 27.–31. 8. 2001. Burianová, Z.: „A transgressão de fronteiras e margens na epifania roseana“. 3o Congreso Europeo de Latinoamericanistas. Amsterdam, 3.–6. 7. 2002. Burianová, Z.: „Rosa, Kafka, Cortázar: três faces da metamorfose“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003. Holeš, J.: „Quelques conséquences d’une motivation affaiblie du lexique français“. École doctorale – Approche du texte, aspects méthodologiques en linguistique et en littérature. Jihočeská univerzita, České Budějovice 28. 6.–2. 7. 2000. Černý, J.: „Los cambios recientes en el hispanismo checo“. Primer encuentro de los hispanistas de Europa Central y del Este. Salamanca 1991. Černý, J.: „La escuela de Praga y el español“. I Jornadas Andaluzas de Eslavística. La lingüística Europea: Problemas y Perspectivas. Granada 1992. Černý, J.: „La tradition de l’école de Prague et la linguistique contemporaine“. L’école de Prague : l’apport épistémologique. Lausanne 1993. Černý, J.: II Jornadas Andaluzas de Eslavística (miembro del comité organizador). Baeza 1996. Černý, J.: „La situación actual del hispanismo checo“. Segundo encuentro de los hispanistas de Europa Central y del Este. Salamanca 2000. Černý, J.: „Observaciones sobre la cooperación UP Olomouc – América Latina“. Konference o Latinské Americe. Technische Universität. Dresden 2001. Kadlec, J.: „Jazyk na periférii (jazyková situace a podoba francouzštiny ve Francouzské Guayaně)“. 3. setkání mladých lingvistů. Olomouc, 14.–15. 5. 2002. Kadlec, J.: „La féminisation linguistique en français québécois“. École doctorale de Brno, 6e séminaire international d’études doctorales. Brno, 5.–8. 2. 2003. Kadlec, J.: „Le français dans l’Acadie d’aujourd’hui“. 3. seminář kanadských studií. Hradec Králové, 27.–28. 3. 2003. Kadlec, J.: „Jazykový konflikt v Québeku a způsoby jeho řešení“. IV. setkání mladých lingvistů. Olomouc, 12.–13. 5. 2003. Kadlec, J.: „Les particularités syntaxiques du français québécois“. École doctorale, 7e séminaire international d’études doctorales. Poznaň, 18.–20. 9. 2003. Kadlec, J.: „Particularités morphologiques du français québécois (la suffixation)“. XXVII e Colloque international de la SILF. České Budějovice, 24.–27. 10. 2003.

95

Kadlec, J.: „À propos de la norme du français québécois“. VIe Congrès international de linguistique française. Granada, 4.–6. 11. 2003. Kadlec, J.: „Particularités lexicales du français guadeloupéen“. École doctorale de Prešov, 8e séminaire international d’études doctorales – Modernité(s). Prešov, 5.–7. 2. 2004. Kadlec, J.: „Postavení francouzštiny v Lucembursku a zvláštnosti lucemburské francouzštiny“. Dny frankofonie. Olomouc, 18. 3. 2004. Kadlec, J.: „Le monde acadien et son reflet dans les particularités lexicales du français acadien“. IIIème Conférence Internationale des Canadianistes d’Europe Centrale. Krakov, 30. 4.–3. 5. 2004. Kováčová, L.: „L’uso del cinema nei corsi di lingua“. Insegnamento della civiltà nei corsi di lingua italiana. Szombathely, květen 1998. Krč, E.: „Mutual Relations of the University of Olomouc with Italy and Spain since the Foundation of the University in the l6th Century“. Convegno Internacionale – Idee, nomini e Cosa fra Est et Oest Europeo. Udine, 21.–24. 11. l990. Krč, E.: „Algunos aspectos sobre el regionalismo en la literatura“. II a Jornada de Eslavística. Baeza, září 1996. Krč E.: „El mundo narrativo de Javier Tomeo“. Encuentro de profesores del español. UP Olomouc, 24. dubna 1999. Krč, E.: „El mundo psicológico de Roberto Arlt“. Encuentro de profesores del español. UP Olomouc, 16. dubna 2000. Krč, E.: „Aproximación al mundo de los protagonistas en la obra de Javier Tomeo“. Ponencia en la Semana Cultural Española. Ostrava, 3. 3. 2004. Krč, E. [překlad]: „Jezdinský, J.: Analgesic Effect of Indometacin, Etofenamate and of Ibuprofen Applied Locally in Animals and Man“. Conference in XI International Congress of Pharmacology [poster]. Amsterdam, 1990. Marini, A.: „Pavese narratore. Una proposta di lettura“. Cesare Pavese. Cinquant’anni dalla morte dello scrittore visti dal cuore dell’Europa. Bratislava, 15. 11. 2000. Nemrava, D.: „A morte carnavalesca e mítica na obra de Jorge Amado e Gabriel García Márquez“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Universidad de Chile, Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003. Nemrava, D.: „Presencia y funcionalidad de la historia en la literatura argentina contemporánea”. IV o Congreso Europeo CEISAL de Latinoamericanistas. Ekonomická univerzita v Bratislave, Bratislava, 4.–7. 7. 2004. Petříková, J.: „Poznatky z audiovizuálního kurzu ve Francii a jejich využití ve výuce“. Seminář KPÚ pro SŠ učitele FJ, Ostrava, říjen 1990. Petříková, J.: „Présentation vidéo de l’Université Palacký et de sa vie quotidienne, la révolution de velours, l’enseignement du français en Bohême – Moravie“. Histoire de l’Intelligence européenne des Lumières à nos jours. Université F. Rabelais, Tours, květen 1993. Petříková, J.: „La nation tchèque et son histoire, échecs et réveils“. Histoire de l’Intelligence européenne des Lumières à nos jours. Université F. Rabelais, Tours, květen 1993. Petříková, J.: „Relations entre la France et la Bohème de 1848 à la fondation de la 1ère République“. Histoire de l’Intelligence européenne des Lumières à nos jours. Université F. Rabelais, Tours, květen 1993.

96

Petříková, J. – Slabáková, R.: „1848: tournants décisifs pour les relations diplomatiques franco–tchécoslovaques“. Mezinárodní kolokvium o československo-francouzských vztazích za 1. republiky. Olomouc, březen 1994. Petříková, J.: „Exposé introductif“. Mezinárodní kolokvium o československo-francouzských vztazích z přelomu 20. století. Université F. Rabelais, Tours – Azay-le-Ferron, duben 1995. Petříková, J.: „Intervention à l’atelier ‘Quelle synergie entre les Départements d’études françaises et les formations linguistiques destinées aux étudiants non-spécialistes de langue’“. Les objectifs à moyen terme des Départements d’études françaises dans les pays de l’UE et les pays associés d’Europe centrale et orientale. Paříž, září 1995. Petříková, J.: „Quelques observations sur la spécificité de la traduction assermentée“. École doctorale: Créativité – défis et enjeux. UP, Olomouc, září 2001. Petříková, J.: „Odborný překlad, otázka strategie, komunikace a recepce“. Compétences Nouvelles pour une Europe Nouvelle. UP, Olomouc, 21. 4. 2004. Petříková, J.: „Les relations tchéco-bretonnes: débuts prometteurs et l’âge d’or“. Semaine européenne. Guer – Lorient – Rennes, 24. 4.–2. 5. 2004. Riebová, M.: „Sincretismo religioso en México“. Latinská Amerika. Film a společnost. UP, Olomouc, 23. 11. 2001. Riebová, M.: „Movimiento guerrillero del EZLN en Chiapas, México“. Latinská Amerika. Film a společnost. UP, Olomouc, 23. 11. 2001. Riebová, M.: „Mito y realidad en la obra de Gabriel García Márquez“. Katedra romanistiky, PFJU, České Budějovice, 25. 3. 2002. Riebová, M.: „Reflejos del Día de Muertos en El laberinto de la soledad de Octavio Paz“. Mexické dušičky [výstava]. Vlastivědné Muzeum, Olomouc, 30. 10. 2002. Riebová, M.: „La visión de México y de los mexicanos en El laberinto de la soledad de Octavio Paz“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Universidad de Chile, Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003. Riebová, M.: „La experiencia de lectura en la República Checa“. 8o Foro Internacional por el Fomento del Libro y la Lectura. Resistencia, 13.–16. 8. 2003. Riebová, M.: „Imagen de la Revolución mexicana en la novela Hasta no verte Jesús mío de Elena Poniatowska“. IV o Congreso Europeo CEISAL de Latinoamericanistas. Ekonomická univerzita v Bratislave, Bratislava, 4.–7. 7. 2004. Špička, J.: „Pastýřský svět v italské literatuře mezi humanismem a barokem“. Italská renesance a baroko ve středoevropském kontextu. UP, Olomouc, 17.–18. 10. 2003. Uvírová, J.: „Chiballa, Juppin, Pasquasconi, ces créatures sauvages … (néologismes de la presse)“. École doctorale Olomouc: Créativité – défis et enjeux. UP, Olomouc, 19.–21. 9. 2001. Uvírová, J.: „Être francophone et francophile en République tchèque. Une tradition retrouvée“. Séminaire international sur les études françaises. École Normale Supérieure, rue d’Ulm, Paříž, 24.–25. 6. 2003. Uvírová, J.: „Les études françaises: nouveaux défis, nouveaux vecteurs, nouvelles filières“. Profilingua 2003. Fakulta humanitních studií ZČU, Plzeň, 2.–4. 7 2003. Uvírová, J.: „Cizojazyčné vzdělávání v integrované Evropě – dvojité evropské diplomy“. Inonárodné sociokultúrne fenomény a cudzojazyčné vzdelávanie. Fakulta ekonomiky a managementu SPU, Nitra, 22.–23. 9. 2003.

97

Uvírová, J.: „Langues et société – Dynamiques des usages: Le néologisme – une notion difficile à cerner?“. XXVII e colloque international de linguistique fonctionnelle – S.I.L.F. České Budějovice, 24.–28. 10. 2003. Uvírová, J.: „Réflexion sur quelques mots/concepts qui ont marqué la vie des Tchèques entre 1948 et 2003“. Langues et sociétés de l’Europe moderne. Atilf UMR 7118/CNRS, Nancy, 13.–15. 11. 2003. Uvírová, J.: „Le lexique en phase avec l’air du temps? Stratégies hexagonales × stratégies québécoises“. 8e séminaire des études doctorales – Modernité(s). Prešov, 5.–7. 2. 2004. Uvírová, J.: „Les ‘euroquelquechoses’ ou euro(–) à toutes les sauces“. Compétences nouvelles pour une Europe nouvelle. UP, Olomouc, 20.–21. 4. 2004. Uvírová, J.: „Les Tchèques perdus dans les brumes de l’Europe de l’Est? Une identité retrouvée“. Semaine européenne. Guer – Lorient – Rennes, 24. 4.–2. 5. 2004. Voždová, M.: „Nová Evropa – české překlady ze současné francouzské literatury“. Compétences Nouvelles pour une Europe Nouvelle. UP, Olomouc, duben 2004. Voždová, M.: „Retour aux origines dans le roman tchèque contemporain – exemple de Květa Legátová“. Semaine européenne. Guer – Lorient – Rennes, duben–květen 2004. Voždová, M.: „La condition masculine dans l’écriture féminine contemporaine“. La condition masculine dans la littérature française. Opole, květen 2004. Zajícová, L.: „Cómo los guaraníes sofocaron la rebelión comunera de Asunción: el Paraguay desde las Ordenanzas de Alfaro hasta la ‚revolución comunera‘ del obispo Cárdenas (1611–1649)“. 50o Congreso Internacional de Americanistas. Varšava, 10.–14. 7. 2000. Zajícová, L.: „Interacción entre español y guaraní: desarrollo histórico y situación actual“. Setkání učitelů španělštiny. UP, Olomouc, 15. 4. 2000. Zajícová, L.: „Lenguas ‚minoritarias‘: Guaraní“. XII. setkání romanistů. UP, Olomouc, 21. 9. 2001. Zajícová, L.: „Comparación de las políticas lingüísticas en dos lugares de la zona guaranítica: Itapúa (Paraguay) y Misiones (Argentina)“. XIII Congreso Internacional de la ALFAL. San José, 18.–23. 2. 2002. Zajícová, L.: „El castellano en el contexto de la emancipación de las lenguas amerindias: El caso paraguayo“. 14. Deutscher Hispanistentag. Universität Regensburg, 6.–9. 3. 2003. Zajícová, L.: „Actitudes y usos del guaraní en Paraguay“. IV Jornadas Internacionales sobre Indigenismo Americano: Vitalidad de las lenguas amerindias y políticas lingüísticas en Hispanoamérica. Universidad Autónoma, Madrid, 7.–10. 4. 2003. Zajícová, L.: „Sociolingvistické aspekty paraguayského bilingvismu“. IV. mezinárodní setkání mladých lingvistů Olomouc 2003: Jazyky v kontaktu, jazyky v konfliktu. UP, Olomouc, 12.–14. 5. 2003. Zajícová, L.: „Dinámica sociolingüística del guaraní y el castellano en el Paraguay“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Universidad de Chile, Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003. Zajícová, L.: „Algunas influencias del castellano en el guaraní paraguayo“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Universidad de Chile, Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003. Zajícová, L. – Barteček, I.: „La América de los Austrias y la Europa Central“. 51o Congreso Internacional de Americanistas. Universidad de Chile, Santiago de Chile, 14.–18. 7. 2003.

98

Zajícová, L.: „Národní obrození po paraguaysku: Proces emancipace jazyka guaraní“. Výroční zasedání Latinskoamerické společnosti. UK, Praha, 8. 4. 2004. Zajícová, L.: „Ekolingvistika vs. důsledky jazykových kontaktů“. V. mezinárodní setkání mladých lingvistů: Tzv. základní výzkum v lingvistice – desideratum, nebo realis? UP, Olomouc, 17.–19. 5. 2004. Zajícová, L.: „El ideal del bilingüismo: El castellano y garaní en Paraguay“. Ameridian languages in contact with Spanish: linguistic and sociolinguistic issues. Universiteit van Amsterdam, 24.–25. 6. 2004. Zajícová, L.: „¿El español – la lengua de globalización?“ IV Congreso Europeo CEISAL de Latinoamericanistas: Desafíos sociales en América Latina en el siglo XXI. Ekonomická univerzita, Bratislava, 4.–7. 7. 2004.

99


ZÍSKANÉ GRANTY Uvádíme výčet grantů získaných od českých poskytovatelů (Fond rozvoje vysokých škol – FRVŠ; Grantová agentura České republiky – GAČR). O dalších grantových podporách získaných od zahraničních poskytovatelů hovoříme v kapitole Univerzita Palackého a katedra romanistiky – 1947–2004. Holeš, J. (spoluřešitel J. Kadlec): Zavedení předmětu sémantika a sémiotika do studijního programu. FRVŠ. 2002. Výše dotace 57 000 Kč. Všeobecným cílem projektu bylo vytvoření podmínek pro zavedení předmětu sémantika a sémiotika do výuky studijního programu francouzská filologie. Z tohoto všeobecného cíle vycházely konkrétní cíle projektu a jeho výstupy. Přesněji šlo o dovybavení pracoven pedagogů a knihovny UP publikacemi z oborů sémantika a sémiotika a především o zavedení dvousemestrálního kurzu francouzské sémantiky a sémiotiky pro studenty závěrečného studijního bloku oboru francouzská filologie. Kadlec, J. (spoluřešitelé J. Holeš a J. Uvírová): Zařazení kanadských studií do studijního programu francouzské filologie. FRVŠ. 2002. Výše dotace 130 000 Kč. Záměrem projektu bylo zařazení kanadských studií (jednosemestrální kurzy dějin Kanady, kanadské literatury a francouzštiny v Kanadě) do studijního programu oboru francouzská filologie. Grant umožnil navázat kontakty s Lavalovou univerzitou v Québeku a následně získat stipendia kanadské vlády pro řešitele a spoluřešitele. Z přidělených prostředků byla nakoupena základní literatura pro výuku uvedených kurzů. Grant rovněž vytvořil podmínky pro přípravu řady odborných článků o dané problematice a pro zahájení práce na rozsáhlé monografii o francouzštině v Kanadě, která vychází v nakladatelství UP. Holeš, J. (spoluřešitel J. Kadlec): Zařazení kurzu nemetropolitní francouzštiny do studijního programu. FRVŠ. 2003. Výše dotace 120 000 Kč. Projekt byl zaměřen na inovaci studijního programu oboru francouzská filologie spočívající v začlenění kurzu nemetropolitní francouzštiny (francouzštiny užívané mimo evropské území Francie). Cílem bylo zpřístupnit studentům poznatky o jazykové situaci a podobě francouzštiny v takřka padesáti frankofonních zemích a ve francouzských zámořských departementech a územích. Projekt vytvořil podmínky pro publikaci monografie o francouzštině v Americe, která vyjde v nakladatelství UP.

101

Holeš, J.: Jazyková situace a specifika francouzštiny v evropských frankofonních zemích mimo Francii. GAČR. 2003–2005. Výše dotace 432 000 Kč. Aktivity jsou rozvrženy do tří větších tématických okruhů odrážejících reálné postavení francouzštiny v Evropě. První rok projektu byl zaměřen na mapování jazykové situace v Belgii a Lucembursku a na specifika belgické a lucemburské francouzštiny. Během druhého roku projektu byla pozornost zaměřena na románské Šýcarsko, na jeho jazykovou situaci a na specifika švýcarské francouzštiny. Poslední rok projektu doplňuje problematiku o zbývající menší evropská frankofonní území, jako jsou italská Val d’Aoste a frankofonní ostrovy v průlivu La Manche. Materiál ke každé oblasti je zpracován v jednotné struktuře (úvod, historie, geografie, jazyková situace, specifika regionální varianty francouzštiny, shrnutí). Hlavním výstupem bude ucelená monografie o regionálních variantách francouzštiny v Evropě. Burianová, Z. – Kováčová, L.: Italská a lusofonní literatura na plátně. V rámci projektu Podpora a rozvoj nových přístupů k filologickému aspektu pregraduálního a celoživotního vzdělávání učitelů. MŠMT. 2003–2005. Výše dotace v prvních dvou letech 360 000 Kč. Projekt si klade za cíl podpořit především technickým vybavením výuku kurzů „literatura a film“, „italský film“ a „portugalský a brazilský film“ zaměřených na analýzu a konfrontaci literární předlohy a jejího filmového zpracování a vytvořit tak příznivé podmínky pro zpřístupnění italské, portugalské a brazilské kinematografie širokému publiku. Černý, J. (spoluřešitelé Z. Burianová a M. Riebová): Latinskoamerické centrum. FRVŠ. 2004. Výše dotace 324 000 Kč. Cílem projektu je především zařadit do výuky čtyři nové semestrální přednášky věnované současné argentinské, brazilské, mexické a peruánské literatuře. Vedlejším cílem je vybavit nové pracoviště Latinskoamerického centra dvěma počítači v celkové hodnotě 90 000 Kč a nejnovější latinskoamerickou literaturou v hodnotě okolo 190 000 Kč.

102


NOVÁ ŘADA MONOGRAFIÍ KATEDRY ROMANISTIKY V roce 2000 zřídila katedra novou řadu monografií věnovaných romanistickým tématům. Dosud vyšlo v letech 2000–2004 šest svazků, jejichž stručné anotace následují. U dalších pěti svazků, které připravujeme, jsou uvedeny pouze názvy. Černý, J.: Morfología española. UP, Olomouc 2000, 172 s. ISBN 80-244-0179-7. Kniha je psána španělsky a je určena studentům španělské filologie. První kapitola přináší obecné informace o jazyce, lingvistice, o podstatě morfologie a jejím postavení mezi ostatními lingvistickými disciplínami. Následují kapitoly o morfologické struktuře lexikálních jednotek, o tvoření slov a o jednotlivých slovních druzích. Poslední pátá kapitola obsahuje ukázky morfologického rozboru staršího a moderního textu. Důraz je ve všech případech kladen na porovnání španělské morfologie s češtinou a slovanskými jazyky. Córdoba Rodríguez, F.: Introducción a la lexicografía española. UP, Olomouc 2001, 131 s. ISBN 80-244-0336-6. V úvodní teoretické části se autor věnuje základním lexikografickým pojmům: lexikografie, slovník, typy slovníků, heslo, mikro a makrostruktura, zpracování slovníků a jejich formální podoba a společenský význam, uživatelé slovníků, lexikografie ve Španělsku a v Hispánské Americe. Druhá část přináší stručné pojednání o vývoji lexikografie ve Španělsku a podrobnou typologii dosud vydaných španělských slovníků. Text vhodně doplňují ilustrace: faksimile titulních listů a několika ukázkových stránek nejdůležitějších slovníků. Štěpánek, P.: Umění mexických indiánských civilizací I–II. UP, Olomouc 2002. 104 + 240 s. ISBN 80-244-0423-0 (1. díl), 80-244-0424-9 (2. díl). V prvním díle podává autor přehled výtvarného umění hlavních indiánských kulturních okruhů a civilizací, které se rozvinuly na území dnešního Mexika a přilehlých oblastí. Přihlíží přitom k tomu, že v architektuře vynikli hlavně Mayové, Aztékové a především tvůrci Teotihuacánu, v monumentálním sochařství Olmékové, v užitém umění Mixtékové, v keramice pak i primitivnější kultury, zejména většina jinak méně známých či zcela anonymních kultur mexického západu. Zdůrazňuje i kontinuitu uměleckého cítění, které se v lidovém umění projevuje do současné doby. Druhý díl je věnován osudům a záhadám jedné z nejvýznamnějších předkolumbovkých kultur: mayské civilizaci, jejíž pozůstatky jsou roztroušeny na území několika dnešních států. Autor poměrně podrobně představuje umělecký odkaz této civilizace: architekturu, urbanismus, sochařství, nástěnné malířství, knižní malbu a keramiku. Text je bohatě doplněn vhodně volenými ilustracemi.

103

Holeš, J.: Francouzská sémantika. UP, Olomouc 2002, 205 s. ISBN 80-244-0569-5. Kniha podává přehled problematiky významu ve francouzštině, a to ve dvou větších blocích, před kterými je řazena kapitola o vzniku a vývoji sémantiky a s ní související sémiotiky. V prvním bloku je uplatněno hledisko synchronní a mimo jiné je zde pojednáno o strukturální sémantice. Značný prostor je věnován otázkám motivovanosti jazykového znaku. Ve druhé části knihy jde spíše o sémantiku diachronní. Tato část rozsáhle pojednává o jazykových změnách a jejich příčinách. Krč, E.: Literární poselství Javiera Tomea v kontextu současné španělské literatury. UP, Olomouc 2003, 251 s. ISBN 80-244-0686-1. Autor předjímá literární dílo současného španělského prozaika Javiera Tomea dvěma kapitolami: politickým a sociálněkulturním přehledem, jenž je doplněn literárním přehledem; v obou případech je zachyceno období druhé poloviny 20. století. Samotná práce pak sleduje dílo Javiera Tomea, respektive některých aspektů teoreticko-literárních jako například narativní postupy, postavy Javiera Tomea v konfrontaci se současnými osobnostními trendy v románové tvorbě, kategorie času a prostoru, momenty ovlivňující kompoziční postupy zmiňovaného spisovatele. V závěru se autor monografie krátce zamýšlí nad využitím času a adekvátnosti textového materiálu. Voždová, M.: Skřípavý smích Jeana Anouilhe. UP, Olomouc 2003, 150 s. ISBN 80-244-0739-6. Studie vychází z původní doktorské disertační práce, která byla rozšířena o kapitoly zabývající se analýzou Anouilhových textů a jejich geometrickým uspořádáním. Z provedených analýz vychází typologie anouilhovského smíchu, opřená jak o filozofické teorie Henriho Bergsona, tak o vlastní teoretické koncepce. Bohatý aparát příloh je aktualizován a uspořádán se zřetelem ke kontextu českého divadla. V téže řadě připravujeme následující monografie: Kadlec, J.: Francouzština v Kanadě. Burianová, Z.: Čas a věčnost v „Prvních příbězích“ Guimarãese Rosy. Holeš, J. – Kadlec, J.: Francouzština v Americe. Zajícová, L.: Bilingüismo paraguayo. Uvírová, J.: Néologie en français contemporain.

104


KNIHY PUBLIKOVANÉ MIMO NAKLADATELSTVÍ UP ZA POSLEDNÍCH DESET LET Černý, J.: Dějiny lingvistiky. Votobia, Olomouc 1996, 512 s. ISBN 80-85885-96-4. Kniha obsahuje základní informace o vývoji lingvistických názorů, teorií a škol od starověku až do druhé poloviny dvacátého století. Tzv. „předvědecké období“ jazykovědy je pojato stručně v prvních třech kapitolách. Podrobněji jsou zpracovány zejména kapitoly 4–11 věnované postupně srovnávací a historické gramatice 19. století, hlavním školám evropského strukturalismu, americkému deskriptivismu a generativní gramatice. Také kapitoly 13–20 přinášejí poměrně obšírné informace, a to o pomezních disciplínách, které vznikly v druhé polovině 20. století a v nichž se lingvistické metody kombinují s metodami dalších vědních odvětví (matematická lingvistika, psycholingvistika, sociolingvistika atd.). Černý, J.: Historia de la Lingüística [z českého originálu Dějiny lingvistiky přeložil J. Černý]. Servicio de Publicaciones, Universidad de Extremadura, Cáceres 1998, 532 s. ISBN 84-7723-334-9. Dotisk 1. vyd.: Cáceres, 2000. ISBN 84-7723-336-5. Španělský překlad je poměrně věrnou kopií českého originálu. S ohledem na španělského čtenáře byly upraveny pouze nepatrné části základního textu a některé příklady. Černý, J.: Úvod do studia jazyka. Rubico, Olomouc 1998, 248 s. ISBN 80-85839-24-5. Příručka je určena především prvnímu ročníku studentů filologických oborů a klade si za cíl seznámit je se základními lingvistickými termíny a pojmy, s hlavními lingvistickými disciplínami, s genetickou a typologickou klasifikací jazyků, s rozvojem lingvistických názorů a hlavních teorií. Podrobněji jsou probrány základní lingvistické disciplíny, tj. fonetika a fonologie, morfologie a syntax, lexikologie a sémantika. Čtenář zde najde také zcela základní informace o hlavních „tradičních“ disciplínách (rétorika, etymologie apod.) a také o moderních pomezních disciplínách druhé poloviny 20. století. Černý, J.: Velký proticikánský zátah [překlad španělského originálu: Antonio Gómez Alfaro: La gran redada de Gitanos; ISBN 84-87347-09-6; Editorial Presencia Gitana, Madrid]. Centre de recherches tsiganes, UP, Olomouc 1999, 144 s. ISBN 80-7067-917-4. Kniha pojednává o dosud málo známé historické události, o zátahu na Cikány, který na příkaz krále provedly 30. 7. 1749 španělské úřady. Tehdy byly během jediné noci zatčeny cikánské rodiny v celé zemi, ženy odděleny od mužů, všichni uvězněni a nasazeni na nucené práce, veškerý majetek zabaven. Když jim po dlouhých průtazích byla po šestnácti letech udělena milost, z původních 10–12 tisíc se jich propuštění dožila pouhá hrstka. Španělský originál i český překlad vyšly s podporou Evropské komise a Rady Evropy.

105

Černý, J.: Introducción al estudio de la lengua [z českého originálu Úvod do studia jazyka přeložil J. Černý]. Servicio de Publicaciones, Universidad de Extremadura, Cáceres 2002, 252 s. ISBN 84-7723-487-6. Španělský překlad zachovává základní strukturu českého originálu. Ten ale obsahoval velké množství příkladů z češtiny a z dalších slovanských jazyků, protože byl určen českým studentům. Pro potřeby španělských čtenářů byla většina takových příkladů nahrazena příklady ze španělštiny a z dalších románských jazyků. Černý, J.: Malé dějiny lingvistiky. Portál, Praha 2004, v tisku. „Dějiny lingvistiky“ byly určeny především studentům doktorského studia. „Malé dějiny“ představují jejich zjednodušenou a podstatně zkrácenou verzi (přibližně na jednu třetinu původního textu) a jsou určeny posluchačům prvního ročníku filologických oborů. Původní rozsah byl zachován pouze u kapitol věnovaných 19. a 20. století, tj. těm směrům a školám, jejichž souhrn je považován za moderní vědeckou etapu lingvistiky. Značně zkráceny zůstaly partie věnované „předvědecké“ lingvistice a také současným pomezním disciplínám, jejichž vývoj dosud není uzavřen. Naproti tomu byly některé části aktualizovány, tj. doplněny o nové poznatky. Černý, J. – Holeš, J.: Sémiotika. Portál, Praha 2004, 363 s. ISBN 80-7178-832-5. Kniha si klade za cíl seznámit zájemce se základními informacemi o podstatě znaků, o jejich klasifikaci a zejména o jejich všudypřítomnosti v nejrůznějších oblastech. Několik kapitol je věnováno jazykovému znaku, jeho specifickým rysům, struktuře a proměnám. Další jednotlivé kapitoly se soustřeďují na znakové kódy užívané ve vědě a technice, v každodenním praktickém životě, v umění, v mytologii aj. Chalupa, J.: Jak umírá diktatura. Pád Frankova režimu ve Španělsku. Votobia, Olomouc 1997, 223 s. ISBN 80-7198-257-1. „Velkou pozornost věnují Španělsku posledních šesti desetiletí politologové a historici, které zajímá zvláště relativně bezbolestná proměna zaostalé země s autoritářským režimem a krvavým dědictvím občanské války v moderní stát pevně ukotvený v demokratické Evropě. Plastický a analytický pohled na Španělsko tohoto období nabízí svižně napsaná, fakty nabitá a bohatými prameny doložená knížka mladého historika a hispanisty nazvaná Jak umírá diktatura. Tato pozoruhodná autorská práce s podtitulem Pád Frankova režimu ve Španělsku … je o to cennější, že s výjimkou překladových dějin Dějin Španělska a Hovorů s Juanem Carlosem, králem španělským, nic dalšího z moderních dějin této země český trh nenabídl … Velkým kladem Chalupovy práce je především pokus o srovnání španělské a československé cesty k demokracii, jejich někdy až překvapující analogie i rozdílná východiska a rozdílná řešení. Chalupova analýza, obsahující krom jiného i důležitý poznámkový aparát a chronologii událostí, ukazuje kořeny, které nás přivádějí k lepšímu pochopení španělského dneška i oné nedávno minulé doby.“ (Pošusta, Pavel: „Pád frankismu očima českého historika“. MF Dnes, 8. 12. 1997, s. 10.)

106

Chalupa, J.: Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Lidové noviny, Praha 1999, 575 s. (2. opravené vydání r. 2002). ISBN 80-7106-323-1. Přehled dějin tří latinskoamerických států tvořících tzv. Cono Sur (Jižní kužel), jak španělsky mluvící geografové nazývají jižní část jihoamerického kontinentu. Od předkolumbovské historie přes španělské kolonizační projekty až ke zřízení nového místokrálovství v laplatské oblasti (1776). Posléze války za nezávislost, rozhárané politické, ekonomické i sociální poměry 19. století. A konečně období prosperity v první polovině století dvacátého, vystřídané po druhé světové válce náhlým propadem a dramatickou politickou krizí. Zhroucení demokracie, brutální vláda vojenských junt a od osmdesátých let nesnadné pokusy obnovit ve všech třech zemích parlamentní demokracii, politickou stabilitu a ekonomickou prosperitu. Vše doplněno o přehled vzájemných vztahů zmíněných tří států a českých zemí. Anketa o nejzajímavější knihu roku 1999 s historickou tematikou: „Jiří Chalupa, Dějiny Argentiny, Uruguaye a Chile (NLN) – rozsáhlý text skvěle zaplňuje neméně rozsáhlou mezeru ve znalostech neevropské historie, prokazuje plnou oprávněnost edice Dějiny států a objevuje dalšího autora. Svou zdařilou formou reflektuje kniha požadavky na moderní stylistiku literatury faktu s dostatkem faktografie a snahou o objektivitu.“ (Doc. PhDr. Jan Klíma: ĎaS 22, 2000, s. 52.) Chalupa, J.: Zápisky o válce občanské (Studie o vybraných aspektech Španělské občanské války 1936–1939). Lidové noviny, Praha 2002, 161 s. ISBN 80-7106-431-9. „Jiří Chalupa … pojal zatím svou poslední práci jako soubor kratších esejů na téma zrodu frankistického režimu, jeho pramenů, kořenů a mýtů kolem něj. Rok studoval frankistické Španělsko na Univerzitě v Salamance a semestr strávil na Univerzitě v Granadě. Výsledkem je práce, která ve svém vymezení realisticky rezignuje na pokus podrobně zmapovat a chronologicky řadit historii španělské občanské války. Chalupa se raději snaží analyzovat několik témat, která s občanskou válkou souvisejí, popisuje a rozebírá události a společenské směry, které k válce vedly, a zvláště se zaměřuje na ty detaily Francova nástupu k moci, které jsou dodnes polemické … Inspirativní studii Jiřího Chalupy jistě ocení zájemci o moderní španělské dějiny … Svými exkurzy do teorie politiky a diktatury pak možná zaujme i politology a publicisty.“ (Groman, M.: „Jiří Chalupa: Zápisky o válce občanské“. In: Ozvěny Vltavy 2, www.dobraadresa.cz, 14. 9. 2003.) „Práce olomouckého hispanisty a iberoamerikanisty o španělské občanské válce je jedním slovem skvělá. Chalupa se dokáže ve spletitých problémech Španělska třicátých let pohybovat s nevídanou lehkostí, je dobře obeznámen s nejnovější literaturou a má literární talent. Co více si historik může přát? … Knížka vyšla v malé Knižnici Dějin a současnosti a má, nepočítáme-li poznámky a rejstřík, jen asi 130 stran. Svým významem jde však bezpochyby o knihu velkou.“ (Lidové noviny, Orientace, 18. 1. 2003.)

107


OBSAH DOSUD VYDANÝCH SBORNÍKŮ „ROMANICA OLOMUCENSIA“ ROMANICA OLOMUCENSIA I ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 38 – 1973 Note préliminaire ................................................................................................................5 JIŘÍ ČERNÝ: El verbo español y sus tiempos pretéritos ........................................................7 DAGMAR KNITTLOVÁ: Complementación del verbo español por el infinitivo ....................29 MIROSLAV HORNA: Indicativi in latinis Hus operibus ........................................................45 JAROSLAV ZEZULA: Sur l’emploi du passato remoto dans la langue de la presse italienne d’aujourd’hui .............................................................................57 VLADIMÍR HOŘEJŠÍ: À propos de la perspective fonctionnelle de la phrase française ........65 JINDŘICH HOŘÍNEK: Les valeurs stylistiques de la coordination des membres dans la prose de Gustave Flaubert .........................................................77 HELMUT KÜHNEL: Gibt es im Französischen Liaisons, die zum festen System der Sprache gehören? .............................................................97 HARALD LIEBOLD: Bemerkungen zur pädagogischen Grammatik mit Beispielen aus dem Französischen ......................................................................101

ROMANICA OLOMUCENSIA II ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 43 – 1979 JAROSLAV ZEZULA: En marge des aspects idéologiques de l’enseignement des langues étrangères ...................................................................................................5 VLADIMÍR HOŘEJŠÍ: Structure morphématique des mots en français contemporain .............9 JINDŘICH HOŘÍNEK: Analyse et synthèse dans la coordination des propositions subordonnées ....................................................................................27 JIŘÍ LÁTAL: Mot et parole chez Tristan Tzara ....................................................................43 MIROSLAV TICHÝ: Sur des problèmes de la guerre et de la paix dans l’Été 1914 de Roger Martin du Gard ...........................................................................59 ANTONÍN ZATLOUKAL: Sur « Manon Lescaut » de Prévost .................................................71 MIROSLAV HORNA: Adnotationes ad linguam Stephani Taurini in Stauromachia latinam ....97 JIŘÍ ČERNÝ: El término español «agua»: la evolución del léxico y los cambios semánticos ...........................................................................................113

109

JAROSLAV RESKA: Oraciones subordinadas «de contenido» en español con especial atención a sus variantes estilísticas y la concordancia de los tiempos ......................133

ROMANICA OLOMUCENSIA III ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 53 – 1985 Linguistique JAROSLAV ZEZULA: La langue française dans le monde (D’hier à aujourd’hui) ...................7 VLADIMÍR HOŘEJŠÍ: La préfixation nominale en français et en tchèque .............................29 VLADIMÍR HOŘEJŠÍ: Théorie générale des « faux amis » et les problèmes des « faux amis » français-tchèques ............................................................................47 VLADIMÍR HOŘEJŠÍ: État et besoins actuels de la lexicographie tchèque-française ……. ..55 MIROSLAV PAVLÍK: La sémantique des phrases à agent non spécifié ou déplacé en français .................................................................................................63 JINDŘICH HOŘÍNEK: Symétrie et asymétrie dans la coordination ........................................75 JAROSLAV ZEZULA: Quelques remarques sur l’enseignement du français/langue de spécialité .................................................................................................................95 Histoire littéraire JIŘÍ LÁTAL: La famille Jerphanion. Contribution à la connaissance d’un roman-fleuve ....101

ROMANICA OLOMUCENSIA IV ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 63 – 1992 JIŘÍ ČERNÝ: El Departamento de Filología Románica de Olomouc – historia, estado actual y perspectivas ..........................................................................................9 Hommage au prof. A. Zatloukal .......................................................................................13 JIŘÍ LÁTAL: Max Jacob, Tristan Tzara et Monsieur Antipyrine .........................................15 HALINA SAWECKA: L’énoncé littéraire en tant qu’acte iconique .........................................27 YANNI GUNNELL ET IVANA KUDELA: Les Maximes de la Rochefoucauld: un ouvrage sans message? ...........................................................................................33 ŠTEFAN CALTÍK: La peur et la faim – deux aspects de l’homme selon Rabelais dans “Le Quart livre” ..................................................................................................41 JAN JANOUŠEK: Clemente d’Alessandria e la divinizzazione dell’huomo ..........................49 MANUELA LENOCHOVÁ: Ana Blandiana şi disidenţa tăcerii noastre ....................................57 RAMÓN MACHÓN PASCUAL: Poesía ......................................................................................65 ANNA MOHAPLOVÁ: Miguel de Unamuno y el existencialismo ..........................................67 EDUARD KRČ: Los basamentos técnicos de Mi hermana Visia de O. J. Cardoso ...............73 JIŘÍ ČERNÝ: Las oraciones condicionales del español: sistema y habla .............................79 MIROSLAV PAVLÍK: Une théorie sémantique en face de la réalité .......................................89

110

JARMILA PETŘÍKOVÁ: La Belgique et le français “belge” .................................................101 MARIA FALSKA: Sobre la interferencia negativa del francés en el aprendizaje del español como segunda lengua romance ..............................................................107

ROMANICA OLOMUCENSIA V ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 68 – 1994 JIŘÍ ČERNÝ: El Departamento de Filología Románica de Olomouc – situación actual y perspectivas ......................................................................................7 JIŘÍ LÁTAL: Le rire de Marguerite Duras (Remarques sur un élément structural de sa poétique) ..................................................9 HALINA SAWECKA: Alfred Jarry – au carrefour de la civilization du discours et de la civilization de l’image .................................................................17 ANNA MOHAPLOVÁ: Regeneracionismo de “los hombres del 98” ......................................21 DIANA C. NEIBYLSKI: La palabra: arma de doble filo en “Cambio de armas” ....................25 EDUARD KRČ: OPI Niké y Eduardo Valdivia .....................................................................31 MARIA FALSKA: Análisis comparativo de las estructuras dramáticas de “Polyeucte” y “Théodore” de P. Corneille y dos Comedias de Santos de Calderón como sus posibles fuentes de inspiración ...............................................37 MIROSLAV PAVLÍK: À propos des relations entre la sémantique et la syntaxe ....................43 JIŘÍ ČERNÝ: Dos niveles temporales del verbo español y la lingüística de texto ...............51 BARBARA HLIBOWICKA-WĘGLARZ: Algumas observações sobre os valores aspectuais do imperfeito, do pretérito perfeito simples e do pretérito perfeito composto na língua portuguesa ...................................................................................55 JIŘÍ CHALUPA: Brevísima relación de la transición democrática española .........................59 JARMILA PETŘÍKOVÁ – RADMILA SLABÁKOVÁ: 1848: tournants décisifs pour les relations diplomatiques franco-tchécoslovaques ...................................................63 FELIPE RUFES VÁZQUEZ: Naturaleza, rasgos y caracteres de la sociedad cerrada según Henri Bergson ...................................................................................................67 JIŘÍ VRBA: L’enseignement à distance des langues étrangères ...........................................71

ROMANICA OLOMUCENSIA VI ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 69 – 1996 JIŘÍ ČERNÝ: Introducción al presente volumen ....................................................................7 ZUZANA BURIANOVÁ: O ideário modernista em Mário de Sá-Carneiro ................................9 BARBARA HLIBOWICKA-WĘGLARZ: Dépendance de la structure inhérente à l’argument propositionnel et sa représentation dans la langue française .................21 JAROMÍR KADLEC: Rapport entre la langue et la réalité extralinguistique ..........................29 LENKA KOVÁČOVÁ: A proposito delle influenze reciproche tra l’italiano e l’inglese .........31

111

EDUARD KRČ: Acín, Ramón: Los dedos de la mano ..........................................................35 JIŘÍ LÁTAL: Le style des manifestes de Tzara et de Breton ................................................37 TOMÁŠ LONÍČEK: Pequeño diccionario del español coloquial de hoy .................................43 CÉLIA MARQUES TELLES: A evolução da estrutura do discurso dos roteiros de navegação ...............................................................................................................49 MILADA PRAVDOVÁ: A expressão do amor na poesia medieval galego-portuguesa ...........57 ALBERTINA RIBEIRO DA GAMA – CÉLIA MARQUES TELLES: Os documentos manuscritos da “Coleção arthur de Salles” .................................................................61

ROMANICA OLOMUCENSIA VII ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 71 – 1998 JIŘÍ ČERNÝ: El Departamento de Filología Románica y la miscelanea “Romanica Olomucensia” ...........................................................................................17 Littérature – Literatura LUCA D’ASCIA: “Italia” e “Slavia” nell’opera di Scipio Slapater ......................................19 ZUZANA BURIANOVÁ: A dramatização da experiência vivida na poesia .................................. de Mário de Andrade ...................................................................................................31 EDUARD KRČ: Algunas reflexiones literario–filosóficas sobre el hombre y su posición a través de la literatura escrita en castellano .........................................47 JIŘÍ LÁTAL: Le poème en prose selon Max Jacob ..............................................................65 CONCEPCIÓN LÓPEZ RODRÍGUEZ: Luis Cernuda: La construcción de un mito ......................75 EWA ŁUKASZYK: Aliança com as coisas. O mite de Orfeu em Sofia de Mello Breyner Andresen .........................................................................................85 EDUARD KRČ: El mundo poético de Rey del Corral (in memoriam) .................................93 MILADA PRAVDOVÁ: Algumas correntes de inspiração na poesia lírica de Luís Vaz de Camões ...............................................................................................97 JIŘÍ ŠPIČKA: Petrarca filologo ed umanista ......................................................................103 KATEŘINA RITTEROVÁ: Seminário da tradução literária portuguesa ..................................109 MARIE VOŽDOVÁ: Lucien et ses doubles. Quelques remarques sur un personnage anouilhien mystérieux .................................................................113 Linguistique – Lingüística FÉLIX CÓRDOBA RODRÍGUEZ: Diccionarios para la enseñanza de español como lengua extranjera .............................................................................................119 JIŘÍ ČERNÝ: Los métodos semióticos y la semiótica aplicada ..........................................135 BARBARA HLIBOWICKA-WĘGLARZ: Recursos morfológicos de integração aspectual na língua portuguesa ..................................................................................................143 JAROMÍR KADLEC: Problèmes liés à la délimitation d’un mot et synergie des unités lexicales en français ..................................................................................155

112

LENKA KOVÁČOVÁ: Piccola guida all’uso di alcuni verbi italiani in base alle loro reggenze ......................................................................................................161 CÉLIA MARQUES TELLES: A relação grafemático-fonética em roteiros do MS. 1507 da BNL .............................................................................................................169 MIROSLAVA SLÁDKOVÁ: Étude contrastive de l’aspect en tchèque et en français dans une perspective textuelle ............................................................185 JITKA SVOBODOVÁ: Les dictionnaires: sont–ils des outils aussi précieux qu’ils pourraient l’être? .............................................................................................191 JITKA UVÍROVÁ: Quelques observations sur l’évolution actuelle du vocabulaire français ..............................................................................................199 Histoire, projects, arts – Historia, proyectos, artes FABIO BONAFÉ: L’insegnamento di cultura e civiltà/reálie nel curricolo di un curso di laurea di italiano per studenti non italiani ..........................................207 JIŘÍ CHALUPA: Los vascos siguen luchando. Las peripecias históricas del nacionalismo vasco ..............................................................................................215 JANA KRÁLOVÁ: Preparación de entradas para “EURODICAUTOM”. Un aporte al perfeccionamiento de la formación de traductores e intérpretes ..........227 JARMILA PETŘÍKOVÁ: Léon Noël – portrait d’un diplomate (1888–1987) ........................233 ALBERTINA RIBEIRO DA GAMA: A biblioteca de Mosteiro de São Bento da Bahia: a propósito de acervo .................................................................................................237 PAVEL ŠTĚPÁNEK: La América personificada. De la india salvaje a la gran dama ...........243 JIŘÍ VRBA: Le rôle de l’environnement dans le système de l’EAD ..................................247

ROMANICA OLOMUCENSIA VIII ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 74: IBEROAMERICANA OLOMUCENSIA I – 1999 JIŘÍ ČERNÝ: El Centro de Estudios Iberoamericanos de Olomouc ......................................9 JAQUELINE BARRETO LÉ: Itabira: A cidade onde Drummond principalmente nasceu .........13 ZUZANA BURIANOVÁ: Do tempo na narrativa ao tempo em Primeiras Estórias .................19 HERMAN CARVAJAL LAZO: Algunos topónimos indígenas de la zona de Copiapó ..............31 JIŘÍ ČERNÝ: Algunas observaciones sobre el español hablado en América .......................39 FÉLIX CÓRDOBA RODRÍGUEZ: En torno a los diccionarios de americanismos ......................49 JIŘÍ CHALUPA: El caudillismo rioplatense del siglo XIX ....................................................55 ELIZABETH HAZIN: Travessia: Resenha de uma viagem .....................................................75 EDUARD KRČ: La visión sombría y circular de El jorobadito ............................................83 JAIME MONTES MIRANDA: El problema de América Latina: un diálogo intercultural pendiente .................................................................................................89 CRISTIÁN JUAN NOEMI PADILLA: Sociedad y texto: La construcción del discurso periodístico ..............................................................................................99 MARKÉTA PILÁTOVÁ: Muestras de traducción de la poesía de Gerardo Beltrán ...............109 MILADA PRAVDOVÁ: Padre António Vieira, autor português e brasileiro .........................119

113

MARI ÂNGELA REIS DE SOUSA: A crítica genética e os manuscritos amadianos ................123 KATEŘINA RITTEROVÁ: Tradução de algumas poesias de Cecília Meireles .......................129 JULIANA SOLEDADE: A manufatura dionisíaca das palavras – Guimarães Rosa em Retrato de Cavalo ................................................................................................135 PAVEL ŠTĚPÁNEK: Cuando el Buen Salvaje invade palacios checos .................................141 LENKA ZAJÍCOVÁ: Algunos aspectos de las reducciones jesuíticas del Paraguay .............145 IVANA BARTÍKOVÁ: Anchieta em Coimbra – 40 anos – Colégio des Artes .......................159 ZUZANA BURIANOVÁ: Vania Pinheiro Chaves – “O Uraguai” e a Fundação da Literatura Brasileira ............................................................................................165

ROMANICA OLOMUCENSIA IX ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 76 – 2000 1ère partie: HOMMAGES À JIŘÍ LÁTAL Hommage (Jitka Uvírová) ................................................................................................13 Curriculum vitae (Jitka Uvírová) ......................................................................................15 Liste des travaux de Jiří Látal (Jitka Uvírová) ..................................................................17 Truchement de l’amitié (Jarmila Petříková) ....................................................................21 Traductions de Jiří Látal (sélectionnées par J. Petříková) ................................................23 Bohuslav Reynek et Suzanne Renaud (František Valouch) ..............................................37 2ème partie: ARTICLES PETR KYLOUŠEK: Georges Bernanos vu par les hussards ...................................................41 ALESSANDRO MARINI: L’utopia del senso nella novela di Alibech (Decameron, III, 10) ....47 JARMILA PETŘÍKOVÁ: Gaston Gallimard et la N. R. F. ........................................................55 QUINTINO BAGLA PÃ-BINHE: As marcas da oralidade na literatura africana .......................59 RENATA JAKUBCZUK: Histoire folklorique d’un fait divers: source probable du Malentendu de Camus et Niespodzianka de Rostworowski ...................................65 CAMILLA PASQUA: Riletture montaliane: Corno inglese, da Ossi di seppia .......................75 ELŻBIETA PLESKOT: Le monde des adolescents dans „Le Grand Meaulnes” d’Alain-Fournier ..........................................................................................................81 JIŘÍ ŠPIČKA: Leggendo gli Ossi di seppia: Casa sul mare .................................................91 JIŘÍ ŠRÁMEK: Le fantastique romantique d’Alexandre Dumas ..........................................99 MARIE VOŽDOVÁ: A propos d’Ardèle de Jean Anouilh .....................................................105 ALESSANDRO MARINI: Spettatori nel 1911 ........................................................................115 LENKA ZAJÍCOVÁ: Cómo los guaraníes sofocaron la rebelión comunera en Asunción .....125 JAN HOLEŠ: Est-ce que le signe linguistique est motivé? .................................................133 JAROMÍR KADLEC: Le champ sémantique de la parenté en français et en tchèque ...........139 MIROSLAV PAVLÍK: A propos des verbes événementiels non-causatifs en français ..........149 JITKA UVÍROVÁ: Il reste d’un homme ce que donne à songer son nom…? Les hommes politiques comme « objets de créativité lexicale » ..............................155

114

3ème partie: COMPTES RENDUS Umberto Eco: La recherche de la langue parfaite dans la culture européenne. Éditions du Seuil, Paris 1997, 436 p. (Jan Holeš) .....................................................161 Jean-Pierre Goudailier: Comment tu tchatches! Dictionnaire du français contemporain des cités. Préface de Claude Hagège. Maisonneuve et Larose, Paris, 1998, 264 p. (Jitka Uvírová) ...........................................................................162 Tre libri su Petrarca alla fine del millenio. M. Ariani: Petrarca, Salerno Editrice, Roma 1999, pp. 398; V. Pacca: Petrarca, Laterza, Roma–Bari 1998, pp. 322; E. Rauner: Petrarca-Handschriften in Tschechien und in der Slowakischen Republik, Antenore, Padova 1999, pp. XIV + 676. (Jiří Špička) ..............................................163 Bulletin de l’Institut de Linguistique et des Sciences du Langage de la Faculté des Lettres de l’Université de Lausanne, no 18. Vous avez dit ser ou estar? Enquête sociolinguistique sur les usages des verbes castillans ser et estar. Université de Lausanne 1998, 157 p. (Jaromír Kadlec) ...........................................165 Rosa Morillas Sánchez y Manuel Villar Raso (eds.): Literatura Chicana. Reflexiones y ensayos críticos. Editorial Comares, Granada 2000 (Jiří Černý) .......167 Pierre Merle: Le Prêt-à-parler. PLON, 1999, 191 p. (Jitka Uvírová) .............................168 Henriette Walter: L’Aventure des langues en Occident. Éditions Robert Laffont, S. A., Paris 1994, 595 p. (Jan Holeš) ........................................................................169 Willy Bal, Jean Germain, Jean-René Klein, Pierre Swiggers: Bibliographie sélective de linguistique française et romane. 2e édition, Louvain-la-Neuve, Éditions Duculot 1997, 324 p. (Jaromír Kadlec) ......................................................171

ROMANICA OLOMUCENSIA X ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 77: IBEROAMERICANA OLOMUCENSIA II – 2001 Trabajos de los estudiantes LENKA ZAJÍCOVÁ: Las Reducciones del Paraguay. Historia de las misiones jesuíticas entre los guaraníes en el Paraguay colonial (Premio Iberoamericano 1998) ..............11 LENKA VAVRUŠOVÁ: O Dragão de cobre (Premio Iberoamericano 1999) ...........................53 RODRIGO CASTILLO CUADRA: La Culpabilidad del Otro: Una visión crítica en situación latinoamericana .......................................................................................71 LADA DEMIŠOVÁ: El español y el purépecha: lenguas en contacto, influencias mutuas en el campo del léxico ..................................................................77 MICHAELA JANČOVÁ: La conquista española de las Indias .................................................85 DAVID JAŠEK: Cecilia Valdés – La epopeya nacional cubana del siglo XIX ......................93 LENKA MATULOVÁ: A expansão e a presença da língua portuguesa no mundo ..................99 DANIEL NEMRAVA: O Carnavalesco e o Mítico na Morte de Quincas Berro D’Água ......127 Mariola Pietrak: La puerta del ser: La poesía y su función en Libertad bajo Palabra de Octavio Paz .............................................................................................147 KATEŘINA VOJTKOVÁ: Tartessos ........................................................................................157 HELENA ZBUDILOVÁ: Payró y su personaje del gaucho .....................................................165

115

Reseñas Oldřich Bělič: Verso español y verso europeo. Introducción a la teoría del verso español en el contexto europeo. En colaboración con Josef Hrabák. Publicaciones del Instituto Caro y Cuervo. Santafé de Bogotá 1999, 622 p. (Athena Alchazidu) ....................................................................................................173 Luis Fernando Lara Ramos: Diccionario del español usual en México. El Colegio de México, México 1996, 937 pág. (Félix Córdoba Rodríguez) ............175 María Vaquero de Ramírez: El español de América; tomo I: Pronunciación, 69 págs; tomo II: Morfosintaxis y Léxico, 69 págs. Cuadernos de Lengua Española. Arco Libros. Madrid 1996 (Jiří Černý) .....................................................................178 Isabel Bueso – Nina Moreno – Ruth Vázquez – Hugo Wingeyer: Diferencias de usos gramaticales entre español peninsular y español de América. Español lengua extranjera. Temas de español 4. Editorial Edinumen. Madrid 1999 (Jiří Černý) ................................................................................................................181 Carlos Malamud: América Latina, Siglo XX (La búsqueda de la democracia). Editorial SÍNTESIS, Madrid 1992, 170 pág. (Jiří Chalupa) ....................................183 José Joaquín Montes Giraldo: Otros estudios sobre el español de Colombia. Instituto Caro y Cuervo, CI. Santafé de Bogotá, 2000, 545 págs. (Anna Mištinová) .......................................................................................................186 Luz Marilyn Ortiz S., Gloria Joya C., Pilar Londoño M., Rigoberto Carlosama O.: Léxico colombiano de cine, televisión y video, versión aumentada y corregida. Instituto Caro y Cuervo, CI. Santafé de Bogotá 2000, 228 págs. (Anna Mištinová) .......................................................................................................189 Bartomeu Meliá, Luis Farré y Alfonso Pérez: El Guaraní a su alcance. CEPAG – Centro de Estudios Paraguayos «Antonio Guasch», Asunción 1992, 250 p. (Lenka Zajícová) ..................................................................191 ROMANICA OLOMUCENSIA XI ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 79. SBORNÍK Z KONFERENCE ÉCOLE DOCTORALE 2001, OLOMOUC 2002 Introduction .........................................................................................................................7 Section linguistique : CRÉATIVITÉ LEXICALE ET SYNTAXIQUE JACQUELINE GUILLEMIN-FLESCHER: Les énoncés a-verbaux en français et en anglais: approche linguistique de la traduction ........................................................................11 ALICJA KACPRZAK: De la spécificité de la création lexicale en terminologie scientifique .31 ARTUR GAŁKOWSKI: Les noms « à la française » et « à l’italienne » de sociétés polonaises: créativité ou créativité caricaturale? ......................................39 JAROSLAV ŠTICHAUER: La créativité lexicale: exemple des composés V–N .......................57 JITKA UVÍROVÁ: Chiballa, Juppin, Pasquasconi, ces créatures sauvages. Le jeu de mots promu au rang de procédé lexical régulier? ........................................63

116

JAN HOLEŠ – JAROMÍR KADLEC: Métaphore et métonymie lexicalisées: deux sources d’appellatifs en français .........................................................................73 JOANNA CHOLEWA: Les possibilités créatives de la langue dans le modèle à réseau maillé de R. Langacker ..................................................................................81 ONDŘEJ PEŠEK: La première latinisation du français au XIIIe siècle ..................................89 Section littérature : CRÉATIVITÉ ET TRADITION DOMINIQUE BOUTET: La connaissance du monde comme instrument de la créativité dans les épopées médiévales tardives et les mises en prose (XIIIe–XV e s.) ...............97 ANNA LEDWINA: Voyage au bout de la nuit de Louis-Ferdinand Céline et le renouvellement de la langue ..............................................................................109 KRYSTYNA MODRZEJEWSKA: L’image claudélienne de la femme ......................................117 MARCIN KLIK: La créativité dans la critique de Roland Barthes .....................................125 WITOLD WOŁOWSKI: L’adialectisme dans la dramaturgie de François Billetdoux ............133 MAGDALENA ZDRADA-COK: Marguerite Yourcenar dans la tradition méditerranéenne. Les figures de Narcisse dans l’œuvre yourcenarienne des années vingt et trente .....139 PETR DYTRT: Le méridien de Greenwich: La tradition du narcissisme littéraire continue ?.....................................................................................................147 VÁCLAVA BAKEŠOVÁ: La lecture de Joris-Karl Huysmans: de la créativité à la tradition et de la tradition à la créativité? ...........................................................157 STÉPHANE GAILLY: Le Golem: de l’« embryon » biblique à l’allégorie de Prague; réorientations symboliques d’une figure mythique ...................................................163 ANNE DUCREY: La réécriture d’un mythe: questions et enjeux ........................................173 MARIE VOŽDOVÁ: Le personnage secondaire comme source du comique dans les « pièces noires » de Jean Anouilh ................................................................183 PETR STRÁNSKÝ: La créativité chez les auteurs de romans policiers ................................191 Section traductologie : CRÉATIVITÉ OU FIDÉLITÉ? MIROSLAVA SLÁDKOVÁ: L’expression verbale en tchèque et en français – quelques problèmes de traduction .............................................................................197 TERESA TOMASZKIEWICZ: Quelles théories pour les recherches en traductologie? ............203 MAGDALENA WAKULUK: Et si les mots n’étaient faits que pour jouer avec? Quelques observations sur la traduction du comique verbal dans L’écume des jours de Boris Vian ...............................................................................215 JARMILA PETŘÍKOVÁ: Quelques observations sur la spécificité de la traduction assermentée ...............................................................................................................223 ŠÁRKA BELISOVÁ: Quelques remarques sur la responsabilité du traducteur .....................229 KAREL SEKVENT: La définition saussurienne de la langue – problème de traduction ......233 CLAIRE RÉTAT-FRYDRYSZAK: La conception des études françaises au sein des instituts de philologie romane des universités: l’enjeu des « nouvelles disciplines » (exemple des formations en traduction) ............................239 PAULINA BOROWCZYK: Les limites de la fidélité dans le transfert des éléments culturels pour la Télévision. Le cas de la chaîne franco-allemande ARTE ...............249

117

Section didactique : Créativité et nouvelles technologies DANIÈLE GEFFROY-KONŠTACKÝ: Les départements d’études françaises et les multimédias: défis et enjeux .............................................................................259 MIECZYSŁAW GAJOS: Quand un enseignant s’installe devant l’ordinateur .......................269 JARMILA SULOVSKÁ: VIF@X ............................................................................................277 Adresses utiles ................................................................................................................285

ROMANICA OLOMUCENSIA XII ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS – FACULTAS PHILOSOPHICA – PHILOLOGICA 80 – 2003 ČERNÝ, JIŘÍ: El estado actual del Departamento y sus planes para el futuro .....................11 BURIANOVÁ, ZUZANA: Três momentos de uma poética do instante: a escritura epifânica em Guimarães Rosa, James Joyce e Clarice Lispector ..............13 HOLEŠ, JAN – KADLEC, JAROMÍR: La situation et les particularismes du français de Saint-Pierre-et-Miquelon .....................................................................23 CHALUPA, JIŘÍ: Fascismo con rostro humano. Breve análisis del desarrollo del fascismo español desde los años veinte hasta la muerte de José Antonio Primo de Rivera ................................................................................35 KADLEC, JAROMÍR: Le français dans les territoires fédéraux de la Confédération canadienne ..................................................................................49 KRČ, EDUARD: Metamorfosis como proyección personal en dos obras de Javier Tomeo ...59 MARINI, ALESSANDRO: Narrazione e descrizione in Lukács e Benjamin: la questione storica del naturalismo ............................................................................69 ŠPIČKA, JIŘÍ: La Lena di Ariosto e il microcosmo ferrarese ...............................................77 UVÍROVÁ, JITKA: Eve extraite de la côte d’Adam? A propos du féminisme – surtout grammatical .....................................................................................................89 VOŽDOVÁ, MARIE: Stallone, histoire banale d’une vie ou la force d’une femme naïve ....101 BURIANOVÁ, ZUZANA: „Primeiras estórias“ como variações imaginativas sobre o tempo ............................................................................................................109 ČERNÝ, JIŘÍ: Sobre los sistemas semióticos combinados y complejos ............................119 FABRE, KAREN: Les films français dès cinq dernières années (1998–2002) traduisent une nouvelle montée de l’individualisme en France ................................125 GRZESIAK, CZESŁAW: Le thème de la mort dans l’œuvre de Robert Pinget ......................133 HOLEŠ, JAN: Tabou et euphémisme: causes d’enrichissement et d’appauvrissement de la langue ............................................................................145 CHALUPA, JIŘÍ: Un ejército derrotado por sus propios generales. Los conflictos internos del PSOE durante la República y su contribución al estallido de la guerra civil .....................................................................................157 KADLEC, JAROMÍR – HOLEŠ, JAN: Le français à Terre-Neuve et en Colombie-Britannique ......................................................................................171

118

KLÍMOVÁ, EVA: Sulla funzione del condizionale nell’enunciato italiano ........................179 KOVÁČOVÁ, LENKA: Analisi del lessico benniano nel raconto di Stranalandia . ………. 189 KREJČOVÁ, EVA: El empleo pronominal en los textos publicitarios .................................199 LIMA, FRANCISCO – KRČ, EDUARD: Mujer, hombre y sociedad en „Preparativos de viaje“ de Javier Tomeo ..............................................................209 MARINI, ALESSANDRO: I Problemi dell’adattamento cinematografico. La focalizzazione ...221 MONTERO CURIEL, M.a LUISA: Neologismos morfosintácticos en la narrativa de Alonso Zamora Vicente ........................................................................................231 MONTERO CURIEL, PILAR: Vocablos andaluces en “Sefarad” de Antonio Muñoz Molina...245 PETŘÍKOVÁ, JARMILA: La naissance de la revue N. R. F. (Prolegomena) ..........................255 PIETRAK, MARIOLA (U.M.C.S. Lublin): La “otredad” en la creación masculina y femenina latinoamericana ......................................................................................259 REICHWALDEROVÁ, EVA: El pícaro y su viaje hacia sí mismo ...........................................269 SEKVENT, KAREL: Le contenu sémantique du signe linguistique .....................................275 ŠABRŠULA, JAN: Aspect de l’action et ordre de procès . ...................................................281 ŠPIČKA, JIŘÍ: La parodia del presente politico nelle “cronache romane” di guido Morselli .......................................................................................................307 ŠRÁMEK, JIŘÍ: Le double dans les récits fantastiques de Théophile Gautier ....................317 UVÍROVÁ, JITKA: Mulot, mél, souriants, clavardage et autres « internet-eries » françaises. Remarques sur la présence de la langue française en informatique ........323 VOŽDOVÁ, MARIE: Pour une lecture du roman “Viande” de Claire Legendre ..................331 ZAJÍCOVÁ, LENKA: Las lenguas muertas de Hispanoamérica: Un sondeo ecolingüístico ..339 COMPTES RENDUS – RESEÑAS Olivier Soutet: Linguistique. 3e édition, PUF, Paris 2001, 364 p. (Jarmila Bačová) ......351 Jan Holeš: Francouzská sémantika. Univerzita Palackého, Olomouc 2002, 207 p. (Jarmila Bačová) .......................................................................................................352 Zinaida Gabunia-Abazg – Rafael Guzmán Tirado: Las lenguas caucásicas. Teorías sobre su origen y principales clasificaciones. Aportaciones de la lingüística rusa a su estudio. Granada 2000, 396 p. (Jiří Černý) ................................................................................................................353 Claude Poirier et l’Équipe du TLFQ: Dictionnaire historique du français québécois. Monographies lexicographiques de québécismes, Sainte-Foy, Les Presses de l’Université Laval 1998, 641 p. (Jan Holeš) ........................................................355 Sous la direction de Michel Plourde avec la collaboration de Hélène Duval et de Pierre Georgeault: Le français au Québec: 400 ans d’histoire et de vie. Fides / Les publications du Québec 2000, 516 p. (Jan Holeš) ...................................356 Jean Forest: Chronologie du québécois. Triptyque, Montréal 1998, 378 p. (Jan Holeš) .. 358 Pío Moa: Los orígenes de la guerra civil española. Madrid, 1999, 447 p. (Jiří Chalupa) ............................................................................................................359 Paul Preston: Las tres Españas del 36. Barcelona, 1998, 472 p. (Jiří Chalupa) ............361 Helena Zbudilová, Antologie gaučovské literatury. Jihočeská univerzita, České Budějovice 2002, 147 p. (Jiří Chalupa) .........................................................363

119

Pierre Bouchard – Noëlle Guilloton – Pierette Vachon-L’Heureux – Jean-François de Pietro – Marie-José Béguelin – Marie-Josèphe Mathieu – Marie-Louise Moreau: La féminisation des noms de métiers, fonctions, grades ou titres. Éditions Duculot, Louvain-la-Neuve 1999, 80 p. (Jaromír Kadlec) .........................364 Louis-Jean Calvet: La guerre des langues et les politiques linguistiques. Hachette Littératures, Paris 1999, 294 p. (Jaromír Kadlec) .....................................366 Daniel Blampain – André Goosse – Jean-Marie Klinkenberg – Marc Wilmet (sous la direction de): Le français en Belgique. Louvain-la-Neuve, Éditions Duculot 1999, 530 p. (Jaromír Kadlec) ......................................................368 Eva Lukavská: Cesta labyrintem. Masarykova univerzita, Brno 2000, 172 p. (Eduard Krč) .............................................................................................................369 Donald L. Shaw: Nueva narrativa hispanoamericana. Boom. Postboom. Posmodernismo. Ed. Cátedra, 6a ed., Madrid l999, 397 p. (Eduard Krč) .................370 Giacomo Debenedetti: SAGGI. Mondadori, Milano 1999, XCVI, 1724 p. (Alessandro Marini) ..................................................................................................371 Marco Santagata: Amate e amanti. Figure della lirica amorosa fra Dante e Petrarca, Mulino, Bologna 1999, 248 p. (Jiří Špička) . ............................................................372 Marco Veglia: Il corvo e la sirena. Cultura e poesia del «Corbaccio», Istituti editoriali poligrafici internazionali, Pisa–Roma 1998, 98 p. (Jiří Špička) ....374 Marcel Bélivau – Sylvie Granger: Savoureuses expressions québécoises. Éditions du Rocher 2000, 227 p. (Jitka Uvírová) ......................................................375 Antoine Gaborieau: La langue de chez nous. Éditions des Plaines, 1999, 286 p. (Jitka Uvírová) ..........................................................................................................378 Jean Anouilh: En marge du théâtre. Textes réunis et annotés par Efrin Knight, La Table Ronde, Paris 2000, 320 p. (Marie Voždová) ...............................................380 L’espace, la théâtralité et l’imaginaire. Études de L’Équipe de recherche sur l’imaginaire symbolique. Textes réunis par Barbara Sosień. Abrys, Cracovie 1998, 247 p. (Marie Voždová) ........................................................382 Beat Schlapfer: La scène en Suisse. Le théâtre et son public durant cinq siècles (Schauspiel in der Schweiz). Pro Helvetia, Zurich 2001, 2e édition, 149 p. Traduction française de Françoise Senger. (Marie Voždová) ....................................385

120


SKRIPTA, SBORNÍKY A UČEBNICE Černý, J. – Mohaplová, A. – Chalupa, J.: España: Geografía, historia, arte. UP, Olomouc 1992, 1997, 2000, 83 s. Přehled španělských dějin od Altamiry až po demokratickou transformaci země v poslední čtvrtině 20. století. Úvodní část obsahuje základní údaje o zeměpisu, demografii a ekonomice Španělska, včetně charakteristik jednotlivých autonomních oblastí. Následují kapitoly o prvních obyvatelích poloostrova, o římské kolonizaci, o vizigótské a arabské nadvládě, o sjednocení Španělska, o „zlatém“ 16. století, o následném úpadku země i její ekonomiky, o boji za nezávislost proti Napoleonovi, o politické nestabilitě 19. století, o Druhé republice a občanské válce a konečně o Frankově diktatuře a její finální proměně v demokracii. Součástí příručky je i stručná historie španělského umění. Závěrečná část skript je vlastně výběrovou čítankou autentických španělských textů tematicky souvisejících se španělskou historií. Holeš, J. – Kadlec, J., vyd.: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, 96 s. Sborník obsahuje deset anglicky a francouzsky psaných příspěvků z oblasti kanadských studií, kanadské literatury a jazykovědy a několik recenzí na kanadskou frankofonní literaturu. Větší část příspěvků zazněla na Setkání kanadistů konaném v březnu roku 2003 v Hradci Králové, ale část sborníku tvoří rovněž práce členů Katedry romanistiky FF UP a některých jejích zahraničních spolupracovníků. Chalupa, J.: Historia y geografía de América Latina. UP, Olomouc 1997, 2000, 89 s. Přehled dějin latinskoamerických zemí (s výjimkou Brazílie a několika dalších států, v nichž španělština není hlavním úředním jazykem). V úvodní části se nachází stručný přehled geografických a demografických poměrů subkontinentu, následují podrobnější charakteristiky jednotlivých latinskoamerických států. Hlavní část obsahuje kapitoly o předkolumbovských kulturách, o objevení a conquistě Ameriky, o období španělské kolonie, o boji za nezávislost, o ekonomické i politické nestabilitě nově zrozených států v 19. století. V dějinách 20. století je důraz kladen na ty nejvýznamnější a dodnes aktuální události a jevy latinskoamerické historie: mexická revoluce, argentinský peronismus, kubánský socialismus, vojenské junty v Chile a Argentině, obchod s narkotiky apod. Krč, E. – Lýsek, H.: Španělská lékařsko-biologická terminologie. UP, Olomouc 1990, 105 s. Skriptum je zaměřeno na odbornou terminologii klinické a experimentální biomedicíny, nevyhýbá se však ani běžným frekventovaným výrazům, které se vztahují k problematice

121

lidského zdraví. Ve skriptu jsou obsaženy i některé frazeologické vazby, jejichž výběr je podřízen zejména kritériu frekvence a konverzační užitečnosti. Mohaplová, A. – Krč, E. – Knittlová, D.: La literatura española desde los orígenes hasta el siglo XVII. UP, Olomouc 1994, 133 s. V úvodní části skript předkládá D. Knittlová základní studijní materiál pro předmět „Vývoj španělského jazyka“. Poté následuje rozsáhlejší literární část, jejímiž autory jsou A. Mohaplová a E. Krč. V prvním oddíle jsou zachyceny panoramatickou formou počátky španělského písemnictví a od nich se odvíjející vývojová stádia – hrdinská epika, klerická poezie a poezie lyrická. Po závěrečné podkapitole o středověkém divadle a „renesančním“ produktu Celestině pokračuje druhý oddíl – renesance a baroko. I zde jsou komentovány hlavní proudy španělské literatury v celé její žánrové bohatosti (tj. poezie, divadlo, román). Součástí skripta jsou textové ukázky, které mají za cíl přiblížit autentičnost i literárnost textového materiálu v jeho diachronické podobě. Pavlík, M.: Orální morfologie francouzského slovesa. UP, Olomouc 1991, 81 s. Skripta určená studentům francouzského jazyka UP. Morfologie francouzského slovesa je předkládána z hlediska zvukové, orální normy jazyka. Klasifikace morfologických tříd slovesa je založena na počtu základů slovesných tvarů a případné vokální alternaci ve slovesném základu. Pavlík, M. – Látal, J.: Francouzština pro přírodovědné obory. 4. vyd. UP, Olomouc 1992, 280 s. Vysokoškolské skriptum pro výuku francouzštiny jako cizího jazyka. První část obsahuje dvanáct lekcí obsahově zaměřených na život a studium na vysoké škole, druhá část pak odborné texty z přírodních věd a lékařství s gramatickým komentářem a cvičeními. Pavlík, M.: Morfosyntax francouzské věty I. Věta jednoduchá. UP, Olomouc 1994, 2. vyd. UP, Olomouc, 2000, 157 s. Vysokoškolská skripta předkládající podrobný rozbor francouzské jednoduché věty, vycházející z jejích konstituentů, nominální a verbální skupiny. Pavlík, M.: Morfosyntax francouzské věty II. Souvětí. UP, Olomouc 1998, 72 s. Vysokoškolská skripta navazující na první část stejnojmenných skript a uvádějící přehledný rozbor jednotlivých syntaktických vztahů koordinace, subordinace a juxtapozice mezi větami v rámci souvětí a jejich výpovědní realizace. Petříková, J.: Qu’est-ce que la France? (La France d’aujourd’hui) [en collaboration avec G. R. Meitinger]. UP, Olomouc 1991, 85 s. Skripta nabízejí celou škálu tématických okruhů z reálií Francie. Vycházejí z autentických textů a kromě potřebného lexika obsahují i metodické vodítko pro další možné uplatnění. Lze jich využít ke konverzačním i překladovým cvičením.

122

Petříková, J.: Exercices grammaticaux avec corrigés (morphologie). UP, Olomouc 1992, 73 s. Skripta jsou určena studentům, kteří si chtějí ověřit praktickou znalost francouzského tvarosloví. Pomocí klíče si mohou vyhodnotit nejen získané znalosti a jejich praktické užití, ale i teoretické osvojení mluvnické látky.

123


SOUPIS PRACÍ ČLENŮ KATEDRY PUBLIKOVANÝCH V LETECH 1990–2004 Jarmila Bačová „Olivier Soutet: Linguistique“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 351–352. „Jan Holeš: Francouzská sémantika“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 352–353. Zuzana Burianová „O ideário modernista em Mário de Sá-Carneiro“. In: Romanica Olomucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 9–11. „A dramatização da experiência vivida na poesia de Mário de Andrade“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 31–45. „Do tempo na narrativa ao tempo em Primeiras Estórias“. In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 19–29. „Vania Pinheiro Chaves: O Uraguai e a fundação da literatura brasileira“. In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 165–169. 62 hesel. In: Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Libri, Praha 1999. „Primeiras estórias: de dentro para além do tempo“. In: Chiappini, L. – Bresciani, M., eds.: Literatura e cultura no Brasil: identidades e fronteiras. Cortez, São Paulo 2002, s. 229–239. „Primeiras Estórias como variações imaginativas sobre o tempo“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 109–117. „Três momentos de uma poética do instante: a escritura epifânica em Guimarães Rosa, James Joyce e Clarice Lispector“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 13–21. „Brazilská divokost v českých tišinách“. Host 20, č. 4, s. 40–41. „Brazílie“ (korektury a uspořádání). In: Historie a současnost Latinské Ameriky. FF MU, Brno 2003, s. 24–40. Portugalština pro pokročilé (spolupráce). Anton Pasienka, Brno 2004.

125

Jiří Černý „Textová lingvistika – kapitola z dějin lingvistiky“. In: Studie z textové lingvistiky. UP, Olomouc 1990, s. 7–14. (s Knittlovou, D. – Mohaplovou, A.): Funkční styly moderní španělštiny [skriptum]. UP, Olomouc 1990, 94 s. „O ženské kráse v poezii a klasických tradicích tamtéž“. In: Sborník k 60. narozeninám doc. PhDr. Jiřího Marka. Katedra GAF, UP, Olomouc 1990. „Poznámky o polské filozofii jazyka“. POLONICA (sborník příspěvků z V. celostátní konference čs. polonistů). MU, Brno 1990, s. 157–161. (s Nekvapilem, J.): „Mezinárodní projekt Dějiny teorií jazyka“. SS 52, 1991, s. 129–133. „Poznámka o Ludvíkovi Leónském“ [podepsán L. J. Nygrín]. Sborník k 60. narozeninám prof. Ludvíka Václavka. Katedra germanistiky, UP, Olomouc 1991, s. 299–300. „Humberto López Morales: Sociolingüística“. LP 34, 1991, s. 47–49. „Americká španělština a západoněmecký projekt Slovníku amerikanismů“. ČMF 73, 1991, s. 44–48. „O některých obtížích lexikografie“. In: Macháčkův sborník. UP, Olomouc 1991. „Fernando V. Peixoto da Fonseca: O Português entre as Línguas do Mundo“. ČMF 73, 1991, s. 122–124. „Zemřel profesor Vladimír Skalička“. ČMF 73, 1991, s. 127–128. (s Mohaplovou, A., Krčem, E., Petříkovou, J., Vašíčkovou, D.): Terminologický slovník česko-francouzský a česko-španělský. UP, Olomouc 1991, 45 s. „Konference o motivaci v jazyce – San Marino 1990.“ SS 53, 1992, s. 159–160. „El Departamento de Filología Románica de Olomouc – historia, estado actual y perspectivas.“ In: Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 9–11. „Las oraciones condicionales en español: sistema y habla.“ In: Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 79–87. „José Polo: Manifiesto ortográfico de la lengua española.“ ČMF 74, 1992, s. 127–128. „Zemřel docent Vladimír Hořejší.“ ČMF 74, 1992, s. 128. (s Mohaplovou, A. – Chalupou, J.): España – geografía, historia y arte [skriptum]. UP, Olomouc 1992, 83 s. „La escuela de Praga y el español.“ In: I Jornadas Andaluzas de Eslavística, La lingüística Europea: Problemas y Perspectivas. Granada 1992, s. 21. „La tradition de l’école de Prague et la linguistique contemporaine“ [resumé kongresového příspěvku]. Lausanne 1993. „I Jornadas Andaluzas de Eslavística, Granada 1992.“ LP 36, 1993, s. 33. „El Departamento de Filología Románica, situación actual y perspectivas.“ In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 7. „La tradition de l’école de Prague et la linguistique contemporaine.“ In: L‘École de Prague: l’apport epistémologique, Cahiers de l’ILSL. Lausanne 1994, s. 121–129. Dějiny lingvistiky. Votobia, Olomouc 1996, 512 s. „Dos niveles temporales del verbo español y la lingüística de texto.“ In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 51–54.

126

„Introducción al presente volumen.“ In: Romanica Olomucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 7. (s Mohaplovou, A., Chalupou, J.): España – geografía, historia y arte [skriptum, 2. vyd.]. UP, Olomouc 1997, 83 s. „El Departamento de Filología Románica y la miscelánea Romanica Olomucensia.“ In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 17–18. „Los métodos semióticos y la semiótica aplicada.“ In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 135–142. „Brazilská portugalština: dialekty a spisovný jazyk velkých měst.“ SS 59, 1998, s. 133–148. „Sobre el origen y el desarrollo de la semiótica.“ LP 41, 1998, s. 20–35. Historia de la Lingüística [překlad českého originálu Dějiny lingvistiky]. Servicio de Publicaciones, Universidad de Extremadura, Cáceres 1998, 532 s. Úvod do studia jazyka. Rubico, Olomouc 1998, 248 s. Velký proticikánský zátah [překlad španělského originálu: Antonio Gómez Alfaro: La gran redada de Gitanos]. Centre de recherches tsiganes, UP, Olomouc 1999, 144 s. „El Centro de Estudios Iberoamericanos de Olomouc“. In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 9–11. „Observaciones sobre el español hablado en América.“ In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 39–48. Morfología española. UP, Olomouc 2000, 172 s. „Poznámky o chilské španělštině.“ SS 61, 2000, s. 288–294. „Rosa Morillas Sánchez – Manuel Villar Raso, ed.: Literatura chicana.“ In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 167–168. „Vanderci de Andrade Aguilera (ed.): A Geolingüística no Brasil. Caminhos e perspectivas.“ SS 62, 2001, s. 133–136. „María Vaquero de Ramírez: El español de América I: Pronunciación; II: Morfosintaxis y Léxico. ” In: Iberoamericana Olomucensia II, Romanica Olomucensia X, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 178–180. „Isabel Bueso – Nina Moreno – Ruth Vázquez – Hugo Wingeyer: Diferencias de usos gramaticales entre español peninsular y español de América.“ In: Iberoamericana Olomucensia II, Romanica Olomucensia X, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 181–182. Introducción al estudio de la lengua [překlad českého originálu Úvod do studia jazyka]. Servicio de Publicaciones, Universidad de Extremadura, Cáceres 2002, 252 s. „El estado actual del Departamento y sus planes para el futuro.“ In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 11. „Sobre los sistemas semióticos combinados y complejos.“ In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 119–124. „Zinaida Gabunia-Abzag – Rafael Guzmán Tirado: Las lenguas caucásicas. Teorías sobre su origen y principales clasificaciones.“ In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, (s Holešem, J.): Sémiotika. Portál, Praha 2004, 363 s. „Bohuslav Hála“; „Ľudovít Novák“; „Milan Romportl“; „Pavol Jozef Šafárik.“ In: Stammerjohan, Harro, ed.: Lexicon grammaticorum. Who was Who in the History of World Linguistics. Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2004, v tisku.

127

(s Holešem, J.): „Josef Chlumský.“ In: Stammerjohan, Harro, ed.: Lexicon grammaticorum. Who was Who in the History of World Linguistics. Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2004, v tisku. Malé dějiny lingvistiky. Portál, Praha 2004, v tisku. Jan Holeš „Est-ce que le signe linguistique est motivé?“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 133–138. „Eco, U.: La recherche de la langue parfaite dans la culture européenne“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 161–162. „Walter, H.: L’aventure des langues en Occident“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 169–170. „Quelques conséquences d’une motivation affaiblie du lexique français“. In: Radimská, Jitka, ed.: Approche du texte, aspects méthodologiques en linguistique et en littérature. Opera romanica 2. Jihočeská univerzita, České Budějovice 2000, s. 25–34. „Klinkenberg, J-M.: Précis de sémiotique générale“. ČMF 82, 2000, s. 50–51. „Travaux de linguistique 39“. ČMF 82, 2000, s. 113–114. „Walter, H.: Le français d’ici, de là, de là–bas”. Jazykovedný časopis 52, 2001, s. 139–141. „Motivovanost francouzských vlastních jmen“. ČMF 83, 2001, s. 88–97. „Rey-Debove, J.: La linguistique du signe. Une approche sémiotique du langage“. SS 62, 2001, s. 131–133. „Chiss, J.-L. – Puech, Ch.: Le langage et ses disciplines. XIXe–XXe siècles“. ČMF 83, 2001, s. 115–117. „Démotivation et remotivation: deux grandes tendances dans la structuration du lexique en français“. In: Études romanes de Brno 31, SPFFBU L 22. MU, Brno 2001, s. 97–104. „Walter, H.: L’aventure des mots français venus d’ailleurs“. In: Études romanes de Brno 31, SPFFBU L 22. MU, Brno 2001, s. 115–117. „Travaux de linguistique 40. Le Présent“. ČMF 84, 2002, s. 50–53. „Gaudin, F. – Guespin, L.: Initiation à la lexicologie française. De la néologie aux dictionnaires“. SS 63, 2002, s. 147–150. „Travaux de linguistique 41“. LP 12, 2002, s. 107–110. (s Kadlecem, J.): „Jazyková situace a podoba francouzštiny na ostrově Réunion“. SS 63, 2002, s. 6–16. Francouzská sémantika. UP, Olomouc 2002, 205 s. (s Uvírovou, J., eds.). École doctorale Olomouc, Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, 288 s. (s Kadlecem, J.): „Jazykové zákony, jazyková situace a postavení frankofonních obyvatel v kanadských prérijních provinciích Alberta, Saskatchewan a Manitoba“. JA 39, č. 3/4, 2002, s. 4–15. (s Kadlecem, J.): „Francouzština na kanadských školách“. CJ 46, 2002/2003, s. 171–172. „Osmdesát pět let profesora Jana Šabršuly“. CJ 46, 2002/2003, s. 139.

128

„Sekvent, K. – Šlosar, D.: Jak užívat francouzská vlastní jména ve spisovné češtině“. CJ 46, 2002/2003, s. 179. „Apelativizace vlastních jmen ve francouzštině“. ČMF 85, 2003, s. 35–43. „Travaux de linguistique 42–43. La préposition“. LP 13, 2003, s. 108–110. „Rézeau, P. (ed.): Dictionnaire des régionalismes de France. Géographie et histoire d’un patrimoine linguistique“. SS 64, 2003, s. 78–80. „Nová kniha o sémiotice v teorii a praxi [Doubravová, J.: Sémiotika v teorii a praxi, recenze]“. NŘ 86, 2003, s. 152–153. (s Typovským, T.): „Morfologicko-sémantická analýza českých příjmení tvořených z názvů zvířat a užívaných na severní Moravě“. NŘ 86, 2003, s. 120–125. „Konference kanadistů v Grainau“. SS 64, 2003, s. 96. „Flaux, N. – Van de Velde, D.: Les noms en français: esquisse de classement“. Language – Journal of the LSA 79 (USA), 2003, s. 831. „Walter, H.: Honni soit qui mal y pense“. Jazykovedný časopis 54, 2003, s. 124–126. „Maurais, J. – Morris, M. A. (eds.): Géostratégies des langues“. Travaux de linguistique 46 (Belgie), 2003, s. 168–170. (s Typovským, T.): „Příjmení na bázi zooapelativ v češtině a v polštině“. Bohemistyka 3 (Polsko), 2003, s. 328–335. (s Kadlecem, J.): „Jazykové zákony Kanadské konfederace a jejich uplatňování v praxi“. ČMF 85, 2003, s. 79–92. „Bibliografie nejnovějších prací prof. J. Šabršuly“. ČMF 85, 2003, s. 124–125. (s Kadlecem, J.): „Language Laws, Linguistic Situation and Position of French-Speaking Population in Canadian Province of Ontario“. In: Brno Studies in English, SPFFBU S 9. MU, Brno 2003, s. 91–98. „Kořínek, J. M – Erhart, A.: Úvod do fonologie“. JA 40, č. 1/2, 2003, s. 47–49. „K životnímu jubileu profesora Jana Šabršuly“. JA 40, č. 1/2, 2003, s. 51–54. „Prof. PhDr. Jan Šabršula, DrSc. a jeho obecně lingvistické práce“. In: České, polské a slovenské jazykové a literární souvislosti. Supplementum 2003. Philologica 78. AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 137–139. „Ohlasy prací prof. Jana Šabršuly“. In: České, polské a slovenské jazykové a literární souvislosti. Supplementum 2003. Philologica 78. AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 139–143. (s Kadlecem, J.): „Métaphore et métonymie lexicalisées: deux sources d’appellatifs en français”. In: École doctorale Olomouc. Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 75–82. (s Kadlecem, J.): „Le français à Terre-Neuve et en Colombie-Britannique“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 171–177. „Tabou et euphémisme: source d’enrichissement et d’appauvrissement du lexique”. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 145–155. (s Kadlecem, J.): „La situation et les particularismes du français de Saint-Pierre-et-Miquelon“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 23–33. „Plourde, M. et al.: Le français au Québec: 400 ans d’histoire et de vie”. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 356–358.

129

„Poirier, C. et al.: Dictionnaire historique du français québécois. Monographies lexicographiques de québécismes”. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 355–356. „Forest, J.: Chronologie du québecois“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 358–359. „Jazyky na anglonormanských ostrovech“. CJ 47, 2003/2004, s. 100–101. „Bruchet, Josseline: Langue française et Francophonie. Répertoire des organismes et associations œuvrant pour la promotion de la langue française“. CJ 47, 2003/2004, s. 84. „Dohalská, Marie – Schulzová, Olga: Fonetika francouzštiny“. CJ 47, 2003/2004, s. 158–159. „La situation et les particularismes du français louisianais“. In: Romanistické studie – Studia romanistica 3. Sborník Filozofické fakulty Ostravské univerzity 209. OU, Ostrava 2003, s. 41–54. (s Černým, J.): Sémiotika. Portál, Praha 2004, 363 s. (s Kadlecem, J., eds.): Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, 98 s. „Best Wishes to Professor Zgusta (On the Occasion of his Eightieth Birthday)”. In: Philologica, AUPO. UP, Olomouc 2004. „Deledalle, G.: Charles S. Peirce’s Philosophy of Signs. Essays in Comparative Semiotics”. American Journal of Semiotics, 2004. „Hewson, J.: The French Language in Canada“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „D’Hulst, Y. – Rooryck, J. – Schroten, J. (eds): Romance Languages and Linguistic Theory 1990“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Johansen, J. D. – Larsen, S. E.: Signs in Use. An Introduction to Semiotics“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Gleason, J. B.: The Development of Language, 5th ed.“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Libert, A.: A Priori Artificial Languages“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Auroux, S. (ed.): History of Linguistics 1999“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Goddard, A.: The Language of Advertising. Written texts, 2nd ed.“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Jackson, H.: Lexicography. An Introduction“. Language – Journal of the LSA 80 (USA), 2004. „Hrozný, Bedřich“; „Křepinský, Maxmilian“; „Firbas, Jan“; „Vachek, Josef“; „Skalička, Vladimír“. In: Stammerjohan, Harro, ed.: Lexicon grammaticorum. Who was Who in the History of World Linguistics. Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2004, v tisku. (spoluautor): „Chlumský, Josef“; „Dobrovský, Josef“; „Zubatý, Josef“; „Machek, Václav“; „Vondrák, Václav“; „Šmilauer, Vladimír“; „Trnka, Bohumil“; „Trávníček, František“; „Štúr, Ľudovít“; „Stanislav, Ján“; „Pauliny, Eugen“; „Mathesius, Vilém“; „Lamprecht, Arnošt“; „Jungmann, Josef Jakub“; „Havránek, Bohuslav“; „Hattala, Martin“; „Gebauer, Jan“; „Doležal, Pavol“; „Bernolák, Anton“; „Bauer, Jaroslav“; „Benedikt, Vavrinec“. In: Stammerjohan, Harro, ed.: Lexicon grammaticorum. Who was Who in the History of World Linguistics. Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2004, v tisku.

130

(s Černým, J.): „Josef Chlumský.“ In: Stammerjohan, Harro, ed.: Lexicon grammaticorum. Who was Who in the History of World Linguistics. Max Niemeyer Verlag, Tübingen 2004, v tisku. „Enckell, P. – Rézeau, P.: Dictionnaire des onomatopées“. JA 40, č. 3/4, 2003, s. 44–45. (s Kadlecem, J.): „L’enseignement du français en République tchèque au début du millénaire“. In: Annales de l’Université de Craïova VII, 2003, s. 187–189. „Dušková, Libuše (ed.). Dictionary of the Prague School of Linguistics”. Language – Journal of the LSA 80, 2004, v tisku. „Travaux de linguistique 44. La préposition (suite)“. LP 14, 2004, s. 52–55. „Gaudin, F.: Socioterminologie. Une approche sociolinguistique de la terminologie“. ČMF, 2004, v tisku. „Huchon, M.: Histoire de la langue française“. SS, 2004, v tisku. „Perret, M.: Introduction à l’histoire de la langue française”. ČMF, 2004, v tisku. „Comrie, B. – Greville G. Corbette, eds.: The Slavonic Languages“. Slavia – Časopis pro slovanskou filologii, 2004, v tisku. „Professor Ladislav Zgusta Octogenarian”. Archiv orientální 72, 2004, s. 106–107. „Ladislav Zgusta: Bibliography (1993–2003)“. Archiv orientální 72, 2004, s. 107–114. „Aperçu de quelques hypothèses sur l’implantation du français au Canada“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 53–60. „Thériault, Joseph Yvon (dir.): Francophonies minoritaires au Canada. L’état des lieux“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 91–92. „Lionel Meney: Dictionnaire québécois français“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 90–91. „Yves Cormier: Dictionnaire du français acadien“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 89–90. „VI. Mezinárodní kongres francouzské lingvistiky na univerzitě v Granadě“. ČMF 86, 2004. s. 57. Jiří Chalupa (s Černým, J., Mohaplovou, A.): España. Geografía, historia, arte. UP, Olomouc 1992 [1997, 2000], 83 s. „Pětisté výročí – důvod k oslavám?“. Žurnál UP 2, zvl. č., 1992, s. 2–4. „Španělé před Bílou horou a po ní“. ĎaS 14, č. 5, 1992, s. 2–5. „Brevísima relación de la transición democrática española“. In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 59–62. „Los retornos de John Sunday (La Argentina de Juan Domingo Perón y el populismo)“. In: Romanica Olomucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 13–20. „Boj bez konce. Cesta baskického separatismu od mýtů k teroru“. Respekt 8, č. 11, 1997, s. 19. „Diktátor z boží vůle. Pokus o portrét Francisca Franka“. ĎaS 19, č. 1, 1997, s. 23–28. Historia y geografía de América Latina. UP, Olomouc 1997 [2000], 89 s. Jak umírá diktatura. Pád Frankova režimu ve Španělsku. Votobia, Olomouc 1997, 223 s.

131

„Nesmrtelná chobotnice. Mafie se umí přizpůsobit době“. Respekt 8, č. 31, 1997, s. 17. „Diktátoři z jednoho klobouku. Franco i Pinochet se svými metodami příliš nelišili“. Lidové Noviny, příloha Orientace, 16. 5. 1998, s. 28. „Generál Pinochet se bude zodpovídat za své činy“. Lidové Noviny, příloha Orientace, 12. 12. 1998, s. 19. „Jak se dělá demokracie. Nástin demokratické transformace postfrankistického Španělska“. Historický obzor 9, č. 1–2, 1998, s. 17–23. „Los vascos siguen luchando. Las peripecias históricas del nacionalismo vasco“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 215–225. „Španělské referendum. (Třetí pokus se jmenuje NATO)“. Respekt 9, 1998, s. 9. „Věčné návraty Johna Sundayho (I). Juan Domingo Perón a peripetie latinskoamerického populismu“. ĎaS 20, č. 1, 1998, s. 31–36. „Věčné návraty Johna Sundayho (II). Juan Domingo Perón a peripetie latinskoamerického populismu“. ĎaS 20, č. 2, 1998, s. 20–24. Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 1999, 575 s. (2. opr. vyd. 2002). „Kapitoly z dějin baskického nacionalismu“. Historický obzor 10, č. 3–4, 1999, s. 63–70. „Andrée Bachoudová, Franco aneb úspěch obyčejného člověka“. ĎaS 22, č. 6, 2000, s. 61–62. „El caudillismo rioplatense del siglo XIX. Análisis del caso concreto de Juan Manuel Ortiz de Rosas (1793–1877)“. In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica VIII, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 55–74. „El fenómeno de la dictadura en la historia del continente latinoamericano (con especial atención al caso de los países del Cono Sur): sus causas y raíces“. In: LOGOS, Revista de lingüística, filosofía y literatura. La Serena (Chile) 2000, s. 5–26. „Apuntes sobre la historia de las relaciones entre Argentina, Chile, Uruguay y los países checos“. In: Estébanez Calderón, D., ed.: El Hispanismo en la República Checa II. FF UK Praha – Dirección General de Relaciones Culturales y Científicas, Ministerio de Asuntos Exteriores de España, Praha 2001, s. 255–273. „Carlos Malamud, América Latina, siglo XX (La búsqueda de la democracia)“. In: Romanica Olomucensia 10, Iberoamericana Olomucensia II, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 183–185. „El Chile de Eduardo Frei y de Salvador Allende (Dos modelos políticos ensayados en Chile en la segunda mitad del siglo XX)“. In: Estébanez Calderón, D. – Fernández Couceiro, E. – Córdoba Rodríguez, F., eds.: El Hispanismo en la República Checa IV. FF UK Praha – Dirección General de Relaciones Culturales y Científicas, Ministerio de Asuntos Exteriores de España, Praha 2002, s. 221–242. „Ivo Barteček: Československý antifašistický exil německého jazyka v Mexiku (Studie a dokumenty)“. In: Estudios hispánicos X, Lenguas, tierras, enlaces, Estudios lingüísticos e hispanoamericanos. Wrocław 2002, s. 167–168. „Jak se vám líbí světová vesnice?“. LN 13, č. 4, 2002, s. 4. Zápisky o válce občanské (Studie o vybraných aspektech Španělské občanské války 1936–1939). Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2002, 161 s.

132

„Fascismo con rostro humano (Breve análisis del desarrollo del fascismo español desde los años veinte hasta la muerte de José Antonio Primo de Rivera)“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 35–47. „Moa, Pío: Los orígenes de la guerra civil española“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 359–361. „Preston, Paul: Las tres Españas del 36“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 361–363. „Příliš křehká demokracie (Fenomén diktatury v latinskoamerických dějinách)“. Historický obzor 14, č. 3/4, 2003, s. 80–85. „Un ejército derrotado por sus propios generales (Los conflictos internos del Partido Socialista Obrero Español durante la República y su contribución al estallido de la guerra civil)“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 157–169. „Zbudilová, Helena: Antologie gaučovské literatury“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 363–364. „Un hijo de Maquiavelo. La estrategia militar y política de Francisco Franco durante la Guerra Civil española“. In: Estudios hispánicos XI. Wrocław, v tisku. „Josef Polišenský – Ivo Barteček: Dějiny Iberského poloostrova (Do přelomu 19. a 20. století)“. In: Estudios hispánicos XI. Wrocław, v tisku. Dějiny Španělska. Libri, Praha 2004, v tisku. Jaromír Kadlec „Jean-Marcel Léard: Les gallicismes“. ČMF 75, 1993, s. 111–112. „Claude Hagège: Le souffle de la langue“. ČMF 77, 1995, s. 51–53. „K otázce takzvaných mezer v lexikálním systému francouzského jazyka“. ČMF 77, 1995, s. 73–81. „Kerstin Jonasson: Le nom propre“. LP 1996, s. 50–53. „Travaux de linguistique 29“. ČMF 78, 1996, s. 41–42. „Rapport entre la langue et la réalité extralinguistique“. In: Romanica Olomoucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 29–30. „Kerstin Jonasson: Le nom propre“. ČMF 79, 1997, s. 54–56. „Problèmes liés à la délimitation d’un mot et synergie des unités lexicales en français“. In: Romanica Olomoucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 155–159. „Travaux de linguistique 31“. ČMF 80, 1998, s. 56–59. „Abstraktnost francouzského jazyka a míra závislosti významu lexikálních jednotek ve francouzštině na kontextu“. ČMF 80, 1998, s. 75–83. „Le champ sémantique de la parenté et français et en tchèque“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 139–147. „Willy Bal, Jean Germain, Jean-René Klein, Pierre Swiggers: Bibliographie sélective de la linguistique française et romane“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 171–172.

133

„Bulletin de l’Institut de Linguistique et des Sciences du Langage de la Faculté des Lettres de l’Université de Lausanne numéro 18“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 165–166. „Eluerd, R.: La lexicologie“. CJ 44, 2000/2001, s. 175. „Jan Goes: L’adjectif“. ČMF 83, 2001, s. 119–121. „Le Petit Robert“. CJ 45, 2001/2002, s. 68. „À propos du champ sémantique de la parenté en français, en espagnol et en tchèque“. LP 12, 2002, s. 24–39. „Pierre Réseau: Variétés géographiques du français de France aujourd’hui“. LP 12, 2002, s. 53–54. „Překladatelské oddělení Evropské komise, princip jazykové plurality a užívání systému strojového překladu SYSTRAN CE“. TP 61, XIII, s. 28–29. „Distanční kurs francouzského jazyka pro pracovníky Správy služeb MPaSV“. CJ 45, 2001/2002, s. 137. „Postavení a podoba francouzštiny na Haiti na konci 20. století“. ČMF 84, 2002, s. 38–49. „Zavádění kreolštiny do francouzských středních škol“. CJ 45, 2001/2002, s. 167. „Comblain, A. – Rondal, J. A.: Apprendre les langues“. CJ 45, 2001/2002, s. 174–175. „L’État de la Francophonie dans le monde“. CJ 46, 2002/2003, s. 30–31. (s Holešem, J.): „Jazyková situace a podoba francouzštiny na ostrově Réunion“. SS 63, 2002, s. 287–298. (s Holešem, J.): „Jazykové zákony, jazyková situace a postavení frankofonních obyvatel v kanadských prérijních provinciích Alberta, Saskatchewan a Manitoba“. JA 39, č. 3/4, 2002, s. 4–15. „Organizace a způsob práce překladatelského oddělení Evropské komise, konkursy na místa překladatelů, perspektiva pro překladatele z kandidátských zemí“. TP 64, XIII, s. 7–8. (s Holešem, J.): „Métaphore et métonymie léxicalisées: deux sources d’appellatifs en français“. In: Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, s. 73–80. „Le français et la population francophone dans les territoires fédéraux de la Confédération Canadienne“. Études canadiennes 53, 2002, s. 7–16. „Allaire, G.: La francophonie canadienne“. CJ 46, 2002/2003, s. 142. (s Holešem, J.): „Francouzština na kanadských školách“. CJ 46, 2002/2003, s. 171–172. „Claudine Bavoux: Le français de Madagascar“. ČMF 85, 2003, s. 48–51. (s Holešem, J.): „Jazykové zákony Kanadské konfederace a jejich uplatňování v praxi“. ČMF 85, 2003, s. 79–92. (s Holešem, J.): „La situation et les particularismes du français de Saint-Pierre-et-Miquelon“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 23–34. „Le français dans le territoires fédéraux de la Confédération canadienne“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 49–57. (s Holešem, J.): „Le français à Terre-Neuve et en Colombie-Britannique“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 171–177. „Pierre Bouchard – Noëlle Guilloton – Pierrette Vachon-L’Heureux – Jean-François De Pietro – Marie-José Béguelin – Marie-Josèphe Mathieu – Marie-Louise Moreau: La fé-

134

minisation des noms de métiers, fonctions, grades ou titres“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 364–366. „Louis-Jean Calvet: La guerre des langues“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 366–367. „Daniel Blampain – André Goosse – Jean-Marie Klinkenberg – Marc Wilmet: Le français en Belgique“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 368–369. „Překladatelská oddělení institucí Evropské unie sídlící v Lucemburku“. TP 67, XIV, s. 4. „Chalupecká, V. – Marková, S. – Svěrák, A: Francouzsko-česká a česko-francouzská jazyková příručka NATO“. CJ 47, 2003/2004, s. 84. „Školství v Québeku“. CJ 47, 2003/2004, s. 114–115. „Holeš, J.: „Francouzská sémantika“. CJ 47, 2003/2004, s. 122–123. „Les anglicismes en français québécois“. In: Romanistické studie – Studia romanistica 3. Sborník Filozofické fakulty Ostravské univerzity 209. OU, Ostrava 2003, s. 55–62. (s Holešem, J.): „Language Laws, Linguistic Situation and Position of French-Speaking Population in Canadian Province of Ontario“. In: Brno Studies in English, SPFFBU S 9. MU, Brno 2003, s. 91–98. (s Holešem, J.): Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, 98 s. „Bauer, J.: Les Minorités au Québec“. CJ 47, 2003/2004, s. 191. „Schejbalová, Z.: L’évolution des fonctions de l’article partitif en français“. CJ 47, 2003/ 2004, s. 195. „Olomoucký kraj podporuje reformu výuky cizích jazyků“. CJ 47, 2003/2004, s. 190. „Fouzia Benzakour – Driss Gaadi – Ambroise Quffélec: Le français au Maroc“. ČMF, v tisku. „Bernard Cerquiglini, Jean-Claude Corbeil, Jean-Marie Klinkenberg, Benoît Peters: Tu parles!? Le français dans tous ses sens“. ČMF 86, 2004, s. 44–46. „Francouzština v Lucembursku“. ČMF, v tisku. „Romanica Olomucensia XI“. ČMF, v tisku. „Pierre Larrivée: L’interprétation des séquences négatives“. LP 14, s. 47–49. „Le français dans l’Acadie d’aujourd’hui“. In: Canadiensia 1, Philologica 83, AUPO UP, Olomouc 2004, s. 45–52. „Louis-Edmond Hamelin: Le Québec par ses mots“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 96–97. „Marcel Béliveau – Sylvie Granger: Savoureuses expressions québécoises“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 98–99. „Camil Chouinard: 1300 pièges du français parlé et écrit au Québec et au Canada“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 97–98. „La féminisation linguistique en français québécois“. In: Actes du séminaire École doctorale de Brno 2003, v tisku. „Les particularités syntaxiques du français québécois“. In: Actes du séminaire École doctorale de Poznan 2003“, v tisku. „Particularités lexicales du français guadeloupéen“. In: Actes du séminaire École doctorale de Prešov 2004, v tisku. „Particularités morphologiques du français québécois (la suffixation)“. In: Actes du XXVIIe Colloque international de la SILF, v tisku.

135

„À propos de la norme du français québécois“. In: Actes du VIe Congrès international de linguistique française, v tisku. „Terminogramme 101–102“. In: Central European Journal of Canadian Studies 3. MU, Brno 2003, s. 145–146. „Bouchard, Ch.: La langue et le nombril“. Travaux de linguistique, v tisku. „Céline Labrosse: Pour une langue française non sexiste“. Le français moderne, v tisku. „L’enseignement du français en République tchèque au début du millénaire“. In: Annales de l‘Université de Craiova, AUC, Série Langues et littératures romanes 7, Universitaria, Craiova, Craiova 2003, s. 187–189. „Jazykový konflikt v Québeku a způsoby jeho řešení“. In: Philologica, AUPO. UP, Olomouc, v tisku. Lenka Kováčová „A proposito delle influenze reciproche tra l’italiano e l’inglese“. In: Romanica Olomucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 31–34. „Piccola guida all’uso di alcuni verbi italiani in base alle loro reggenze“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 161–167. „Analisi del lessico benniano nel racconto di ,Stranalandia‘ “. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 189–197. Eduard Krč (s Reyesem, A.): „Cubanismos en comunicación cotidiana“. CJŠ 30, l989/1990, s. 115–l22. „Relations of the University of Olomouc with Italy and Spain. Foundation of the University in the l7th century“. In: Itinerari di idee, Universitá degli studi, Udine l990, s. 357–36l. (s Lýskem, H.): Španělská lékařsko-biologická terminologie. UP, Olomouc 1990, 105 s. (s Černým, J. a kol.): „Terminologický slovník česko-francouzský a česko-španělský“ [didaktická část miniskript]. UP, Olomouc 1991, 45 s. „Los basamentos técnicos de Mi hermana Visia de J. O. Cardoso“. In: Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 73–78. „Audience Kryštofa Kolumba na španělském královském dvoře“. Žurnál 2, zvl. č., 1991, s. 6. „Výuka cizích jazyků na Univerzitě v Zaragoze“. Žurnál 1, č. 19, 1992, s. 5–6. (s Mohaplovou, A., Knittlovou, D.): La literatura española desde los orígenes hasta el sg. XVII. UP, Olomouc 1994, 133 s. „La OPI Niké y Eduardo Valdivia“. In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 31–34. „Algunos aspectos sobre el regionalismo en la literatura“. In: Revista Andaluza de Eslavística, Baeza 1966, s. 56–58. „Ramón Acín: Los dedos de la mano“. In: Romanica Olomucensia VI, Philologica 69, AUPO. UP, Olomouc 1996, s. 35.

136

„Algunas reflexiones literario–filosóficas sobre el hombre y su posición a través de la literatura escrita en castellano“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 47–63. „El mundo poético de Rey del Corral“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 93–96. „F. G. Lorca – sté výročí jeho narození“. In: Hanácké noviny, 21. 5. l998, č. 60, roč. 9, s. 6. (s Mohaplovou, A.): Manual de conversación española I. UP, Olomouc 1999, 76 s. „La visión sombría y circular en El jorobadito de R. Arlt“. In: Romanica Olomucensia VIII, Iberoamericana I, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 83–87. (s Chalupou, J., Córdobou Rodríguezem, F.): Španělsko-český slovník (Diccionario espaňol-checo). Fin Publishing, Olomouc 1999, 1455 s. „Donald, L. Shaw: Nueva narrativa hispanoamericana. Boom. Postboom. Posmodernismo“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 370–371. „Eva Lukavská: Cesta labyrintem“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 369–370. Literární poselství Javiera Tomea v kontextu současné španělské literatury. UP, Olomouc 2003, 251 s. „Metamorfosis como proyección personal en dos obras de J. Tomeo“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 59–67. (s Limou, F.): „Mujer, hombre y sociedad en Preparativos de viaje de Javier Tomeo“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 221–23. Eva Krejčová „Relativnost stupňů komparace v reklamě“. JA 38, 2001. „Pronominální užití v reklamě“. JA 38, 2001. „El empleo pronominal en los textos publicitarios“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 199–208. Alessandro Marini „Hugo Münsterberg: un approccio psicologico al film“. Controtempo 5, 1998, s. 153–166. „Cinema e letteratura“. Chichibìo 1, č. 1, 1999, s. 6. „Rileggere Pirandello“. Allegoria 31, 1999, s. 67–76. „La guerra tra i banchi. La letteratura al servizio della comprensione del presente“. Chichibìo 1, č. 4, 1999, s. 2–8. „L’utopia del senso nella novella di Alibech (Decameron, III, 10)“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 47–54. „Spettatori nel 1911“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 115–124. „Attualità di Pavese narratore. Una proposta di lettura“. In: Zborník Filozofickej Fakulty Univerzity Komenského, Philologica 55. UK, Bratislava 2002, s. 49–52.

137

„I problemi dell’adattamento cinematografico. La focalizzazione“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 221–229. „Narrazione e descrizione in Lukács e Benjamin. La questione storica del Naturalismo“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 69–76. „Giacomo Debenedetti: Saggi“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 371–372. „Kapitalismus pro nejmenší“. Host 20, č. 2, 2004, s. 65–66. (se Špičkou, J.): „Poezie je šamanské umění“ [rozhovor s Edoardem Sanguinetim]. Host 20, č. 2, 2004, s. 5–9. Daniel Nemrava „O Carnavalesco e o Mítico na Morte de Quincas Berro D’água“. In: Romanica Olomuncensia X, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 127–145. „2 + 1 ze zahraničí: Portugalsko.“ Host 17, č. 5, 2001, s. 62. „Luis Sepúlveda: Stařec, který četl milostné romány“. Host 17, č. 5, 2001, s. VII. „2 + 1 ze zahraničí: Španělsko“. Host 17, č. 6, 2001, s. 49. „Fenomén zvaný Paulo Coelho“, Host 17, č. 9, 2001, s. 60–62. „2 + 1 ze zahraničí: Latinská Amerika.“ Host 17, č. 9, 2001, s. 65. „Norma Lazo: Věřící“. Host 17, č. 10, 2001, s. X. „Rubem Fonseca: Černý román a jiné povídky“. Host 18, č. 2, 2002, s. VIII–IX. „Rehabilitace portugalské prózy“. Lidové noviny, 2. 5. 2002 , s. 20. „Daína Chavianová: Havana Blues“. Host 18, č. 5, 2002, s. X–XI. „Přelet: Španělsko“. LN 13, č. 18, 2002, s. 9. „Ernesto Sabato a jeho přízraky“. Host 18, č. 6, 2002, s. 46–48. „Fernando Pessoa: Testament sebevraha barona de Teive. Ďáblova hodina“. LN 13, č. 26, 2002, s. 9. „Ernesto Sabato: Abaddón zhoubce“. LN 13, č. 31, 2002, s. 9. „José Saramago: Baltasar a Blimunda“. Respekt 13, č. 47, 2002, s. 22. „Nicanor Parra: Básně proti plešatění“. Host 18, č. 10, 2002, s. X–XI. „António Lobo Antunes: Jidášova díra“. Respekt 14, č. 5, 2003, s. 22. „2 + 1 ze zahraničí: Latinská Amerika.“ Host 19, č. 4, 2003, s. 72. „Luis Sepúveda: Deník sentimentálního zabijáka“. Host 19, č. 4, 2003, s. VII–VIII. „Nové tváře Fernanda Pessoy“. In: Ročenka iliteratury 2002. Jovanka Šotolová, Praha 2003, s. 75–77. „Skeptikové a těšitelé“. In: Ročenka iliteratury 2002. Jovanka Šotolová, Praha 2003, s. 77–79. „Julio Cortázar: Konec hry“. LN 13, č. 19, 2002, s. 8. „Mia Couto: Náměsíčná země“. Respekt 14, č. 5, 2003, s. 22. „Mempo Giardinelli: Žhavý měsíc“. Respekt 14, č. 15, 2003, s. 22. „Literární novinky ze zemí portugalského jazyka“. In: Ročenka literatury 2003, Jovanka Šotolová, Praha 2004, v tisku.

138

Jarmila Petříková (s Meitingerem, G. R.): Qu’est–ce que la France? (La France d’aujourd’hui). UP, Olomouc 1991, 85 s. (s Černým, J. a kol.): Terminologický slovník česko-francouzský a česko-španělský [lingvistická a didaktická část miniskript]. UP, Olomouc 1991, 45 s. Exercices grammaticaux avec corrigés (morphologie). UP, Olomouc 1992, 73 s. „Univerzitní městečko budoucích let (Nová Lovaň)“. In: Žurnál UP 40, červen 1992, s. 3. „La Belgique et le français ,belge‘ “. In: Romanica Olomucensia IV, Philologica 63, AUPO. UP, Olomouc 1992, s. 101–105. (se Slabákovou, R.): „1848: tournants décisifs pour les relations diplomatiques franco-tchécoslovaques“. In: Romanica Olomucensia V, Philologica 68, AUPO. UP, Olomouc 1994, s. 63–66. „Ohlédnutí za jedním kolokviem“. In: Žurnál UP 23, květen 1995, s. 3. „Léon Noël – Portrait d’un diplomate (1888–1987)“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 233–236. „Une forme de publication: la revue“. In: Études Romanes de Brno. SPFFBU L 20. MU, Brno 1999, s. 41–47. „Truchement de l’amitié“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 21. „Traductions de Jiří Látal“ [výběr překladů autora]. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 23–36. „Gaston Gallimard et la N. R. F.“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 55–58. „Quelques observations sur la spécificité de la traduction assermentée“. In: Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, s. 223–228. „La naissance de la N. R. F. (Prolegomena)“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 255–258. „Odborný překlad: otázka strategie, komunikace a recepce“. In: Compétences Nouvelles pour une Europe Nouvelle. Romanica Olomucensia, Philologica, AUPO. UP, Olomouc 2004, v tisku. Markéta Riebová „Gonzalo Torrente Ballester: Větrná růžice“. Host 9, 2001, s. V–VI. „Los diez y un mundo de Cien años de soledad. La presencia del mito en la novela de Gabriel García Márquez“. In: Estébanez Calderón, D. – Fernández Couceiro, E. – Córdoba Rodríguez, F., eds.: El hispanismo en la República Checa IV. UK, Praha 2002, s. 163–169.

139

Kateřina Ritterová Florbela Espanca: Kniha sestry stesku [překlad]. Votobia, Olomouc 1997, 87 s. „Seminário de tradução literária portuguesa“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 109–112. „Algumas traduções da poesia de Cecília Meireles“. In: Iberoamericana I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 129–134. Jiří Špička „Jean-Paul Sartre: Trójanky“ [Moravské divadlo v Olomouci]. Echo latina 4, č. 2, 1994, s. 43. „Petrarkovo ,Secretum‘ a jeho antické souřadnice“. Echo latina 7, č. 1–2, 1998, s. 4–9. „Petrarca filologo ed umanista“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 103–107. Agostino, Francesco, Verità. Chi è chi nel „Secretum“ di Petrarca. Istituto di Cultura Italiana – Tichá Byzanc, Praha 1999, 108 s. „Tre libri su Petrarca alla fine del millennio“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 163–65. „Leggendo ,Ossi di seppia‘: ,Casa sul mare‘ “. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 91–98. Italské reálie. Fraus, Plzeň 2001, 72 s. „Tiziano Rossi: Lidé v běhu“ [překlad básní]. Časopis Italského kulturního institutu v Praze 6–7, č. 1–2, 2000–2001, s. 154–155. Tiziano Rossi: Lidé v běhu [překlad básnické sbírky]. Ivo Železný, Praha 2002, 128 s. „Antonio Tabucchi: Indické nokturno“. Host 19, č. 1, 2003, s. VII–VIII. „Predrag Matvejevič: Breviář středomoří“. Host 19, č. 2, 2003, s. VI. „2 + 1 ze zahraničí: Itálie“. Host 19, č. 2, 2003, s. 78. „Horatius: O umění básnickém“. Host 19, č. 3, 2003, s. XII–XIII. (s Catellim, G.): „Italsky psaná literatura. Zkřivení“. In: Šotolová, J., ed.: Iliteratura ročenka 2002. Jovanka Šotolová, Praha 2003, s. 48–56. „Dario Fo“. LN 14, č. 10, 2003, s. 9. „Giovanni Catelli: Východ“ [překlad povídky]. Revolver revue 52, 2003, s. 116–117. „Jan Vladislav, ed.: 99 sonetů o životě a smrti ze staré Itálie“. Host 19, č. 6, 2003, s. IX. „Guido Morselli“. LN 14, č. 33, 2003, s. 9. „Když paní Lenormantová vystrčí lenošku na terasu. Italští básníci o moři, písku a létě“ [překlad básní]. LN 14, č. 36, 2003, s. 14. „Giovan Battista Manni: Věčný pekelný žalář“. Host 19, č. 7, 2003, s. V–VI. „Giacomo Leopardi: Morální dílka“. LN 14, č. 40, 2003, s. 1, 8. „Andrea Camilleri: Tvar vody“. Host 19, č. 8, 2003. s. V. „Premio Campiello 2003“. LN 14, č. 42, 2003, s. 9. „Marco Veglia: Il Corvo e la sirena“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 374–375.

140

„Marco Santagata: Amate e amanti“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 372–373. „La ,Lena‘ di Ariosto e il microcosmo ferrarese“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 77–88. „La parodia del presente politico nelle ,cronache romane‘ di Guido Morselli“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 307–316. (s Frýbortem, Z.): „Edoardo Sanguineti: Svět vezdejší je jeden velikánský krám“ [překlad básní]. Host 20, č. 2, 2004, s. 69. „Vlčí kocour Edoardo Sanguineti“. Host 20, č. 2, 2004, s. 60–64. (s Marinim, A.): „Poezie je šamanské umění [rozhovor s Edoardem Sanguinetim]. Host 20, č. 2, 2004, s. 5–9. „Edoardo Sanguineti“. Host 20, č. 2, 2004, s. 8–9. Jiří Šrámek Základy francouzské verzifikace. FF MU, Brno 1990, 80 s. Morfologie fantastické povídky. MU, Brno 1993, 137 s. Úvod do dějin a kultury frankofonních zemí (Belgie, Lucembursko, Švýcarsko, Kanada). MU, Brno 1995, 89 s. „Vývoj rumunských zemí do roku 1526“. In: Dějiny střední, jihovýchodní a východní Evropy I. MU, Brno, 1995, s. 75–83. Přehled dějin francouzské literatury. MU, Brno 1997, 233 s. Dějiny francouzské literatury v kostce. Votobia Olomouc 1997, 469 s. (kolektiv autorů pod vedením Jaroslava Fryčera): Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Libri, Praha 2002, 760 s. – cca 220 hesel. „Pour une définition du métarécit“. In: Études romanes de Brno XX. SPFFBU. MU, Brno 1990, s. 33–49. „Fantastická literatura – příspěvek k definici žánru“. In: Litteraria humanitas I, Genologické studie. MU, Brno 1990, s. 147–154. „Le couple de personnages dans le conte fantastique“. In: Acta Litteraria Academiae Scientiarum Hungariae, vol. 32, Nos 1–2. Akadémiai Kiadó, Budapest 1990, s. 185–192. „Un témoignage ambigu: Le Horla de Guy de Maupassant“. In: Études romanes de Brno XXI, SPFFBU. MU, Brno 1991, s. 43–51. „Les ,mortes amoureuses‘ de Théophile Gautier“. In: Études romanes de Brno XXII, SPFFBU. MU, Brno 1992, s. 9–18. „Charles Nodier“. In: „Frenetici francouzského romantismu“. Světová literatura, XXXVII, č. 6, 1992, s. 102. „Gérard de Nerval“. In: „Frenetici francouzského romantismu“: Světová literatura, XXXVII, č. 6, 1992, s. 108. „Dílo Hertvíka Jarníka“. In: Brněnská věda a umění meziválečného období (1918–1939) v evropském kontextu. Sborník příspěvků z konference. MU, Brno 1993, s. 74–76. „L’architectonique spatiale de Vathek“. In: Le Romantisme frénétique. Ústav románských jazyků a literatur Brno, Institut für Romanistik Wien, Brno – Wien 1993, s. 5–14.

141

„L’exotisme entre le rêve et la veille: à propos de l’onirisme gautiériste“. In: Cahiers du Centre d’Études de Tendances Marginales dans le Romantisme Français. No 2. Institut de Langues et de Littératures romanes, Faculté des Lettres de l’Université Masaryk, Brno 1993, s. 59–67. „Le chronotope de la nuit dans le récit fantastique“. In: Études romanes de Brno XXIII, SPFFBU. MU, Brno 1993, s. 31–39. „Danielle Bajomée, Duras ou la douleur“. In: Études romanes de Brno XXIII, SPFFBU. MU, Brno 1993, s. 64–66. „Rámcová kompozice a povídka“. In: Litteraria humanitas II, Genologické studie. Brno, 1993, s. 307–314. „Česko-rumunské vztahy v pohledu Jana Urbana a Hertvíka Jarníkových“. SPFFBU C 41. MU, Brno 1994, s. 91–100. „Les femmes-anges: petit essai sur un aspect du numineux dans le fantastique romantique“. In: Cahiers du Centre d’Études de Tendances Marginales dans le Romantisme Français. No 5. Institut de Langues et de Littératures romanes, Faculté des Lettres de l’Université Masaryk, Brno 1994, s. 51–58. „Les limites du métarécit“. In: Études romanes de Brno XXIV, SPFFBU. MU, Brno 1994, s. 9–17. „La littérature fantastique, Colloque de Cerisy“. In: Études romanes de Brno XXIV, SPFFBU. MU, Brno 1994, s. 73–74. „Du scénario onirique au rêve fantastique“. In: Litteraria humanitas III, Západ–Východ. MU, Brno 1995, s. 37–45. „Funkce dialogu v Caragialeově črtě“. In: Litteraria humanitas IV, Roman Jakobson. MU, Brno, 1996, s. 371–378. „À propos de la réception des auteurs bourguignons dans la littérature tchèque“. In: Les Échanges intellectuels franco-tchèques, Littérature – Philosophie –Politique. Dijon–Brno, 1996, s. 49–55. „Antonín Zatloukal, Études sur le roman français“. La Revue d’histoire littéraire de la France, mai–avril 1999, 99e année 70, No 2, s. 343–344. „La fonction des répétitions dans la composition de L’Amant de Marguerite Duras“. In: Études romanes de Brno XXIX. SPFFBU L 20. MU, Brno 1999, s. 7–18. „Le fantastique romantique d’Alexandre Dumas“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 99–104. „Les catégories narratives: une approche narratologique du texte“. In: Approche du texte, aspects méthodologiques en linguistique et en littérature, Séminaire international d‘études doctorales – Český Krumlov. Opera romanica 2. Editio Universitatis Bohemiae Meridionalis, 2001, s. 195–206. „Les limites du roman durassien“. In: SPFFBU, Studia minora Facultatis Philosophicae Universitatis Brunensis, L 24. MU, Brno 2003, s. 153–161. „Le double dans le récit fantastique de Théophile Gautier“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 317–322.

142

Jitka Uvírová Chronique d’une partition. Service d’enseignement supérieur aménagé de Montpellier III, Université Paul Valéry Montpellier III, Montpellier 1994, 130 s. Introduction à la littérature tchèque : Prague–Paris. Service d’enseignement supérieur aménagé de Montpellier III, Université Paul Valéry Montpellier III, Montpellier 1995, 91 s. „Quelques observations sur l’évolution actuelle du vocabulaire français“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 199–205. „Hommage“ [Jiřímu Látalovi]. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 13–14. „Curriculum vitae“ [Jiřího Látala]. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 15. „Liste des travaux de Jiří Látal“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 17–19. „Il reste d’un homme ce que donne à songer son nom…? Les hommes politiques comme objets de créativité lexicale“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 155–157. „Jean-Pierre Goudaillier: Comment tu tchatches! Dictionnaire du français contemporain des cités. Préface de Claude Hagège“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 162–163. „Pierre Merle: Le Prêt-à-parler“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 168–169. (s Holešem, J., eds.). École doctorale Olomouc, Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, 288 s. „Introduction“. In: Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, s. 7–8. „Chiballa, Juppin, Pasquasconi, ces créatures sauvages. Le jeu de mots promu au rang de procédé lexical régulier?“. In: Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2002, s. 63–71. „Ève extraite de la côte d’Adam? À propos du féminisme – surtout grammatical“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 89–99. „Mulot, mél, souriants, cl@vardage et autres ,internet-eries‘ françaises. Remarques sur la présence de la langue française en informatique“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 323–330. „Marcel Béliveau – Sylvie Granger: Savoureuses expressions québécoises“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 375–378. „Antoine Gaborieau: La langue de chez nous“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 378–380. „Parlez–vous québécois?“. Bulletin SUF 45, 2003, s. 40–41. „Le gros mot au Québec. Jurons, sacres, insultes“. Bulletin SUF 46, 3003, s. 22–23. „En perdant leur majuscule, ils sont passés à la postérité“. Bulletin SUF 47, 2003, s. 23–25. „Les études françaises: déclin ou reconquête?“. Bulletin SUF 47, 2003, s. 29–30. „Quelques repères: l’éducation nationale en mouvement“. Bulletin SUF 47, 2003, s. 31. „Mezinárodní seminář francouzských studií“. In: CJ 47, 2003/2004, s. 78.

143

„Les études françaises : nouveaux défis, nouveaux vecteurs, nouvelles filières“. In: Golčáková, J. – Potměšilová, H. – Koy, Ch. – Vacková. K., eds.: Sborník příspěvků z konference Profilingua 2003. Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Dobrá Voda 2003, s. 391–394. „Les mots nouveaux sont arrivés – le millésime 2004“. Bulletin SUF, v tisku. „Les néoverbes“. Bulletin SUF, v tisku. Marie Voždová „Lucien et ses doubles. Quelques remarques sur un personnage anouilhien mystérieux“. In: Romanica Olomucensia VII, Philologica 71, AUPO. UP, Olomouc 1998, s. 113–117. „À propos d’Ardèle de Jean Anouilh“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 105–113. 96 hesel věnovaných francouzským dramatikům 18.–20. století (Adamov, Achard, Amiel, Ancelot, Anouilh, Antoine, Arrabal, Artaud, Audiberti, Augier, Barrière, H. Bataille, Baty, Beaumarchais, Beckett, Becque, Belloy, J.-J. Bernard, T. Bernard, Bernstein, Billetdoux, Birabeau, Bornier, Bourdet, Bréal, Brieux, Caillavet, Capus, Carmontelle, Castans, Collin d’Harleville, Confortès, Coolus, Copeau, Crébillon, Crommelynck, Curel, Dancourt, Destouches, Deval, Dubillard, Ducis, A. Dumas mladší, É. Fabre, Fabre d’Églantine, Favart, Feydeau, Flers, Gatti, Genet, Ghelderode, Giraudoux, Grumberg, Guitry, Houdar de la Motte, Chamfort, Ionesco, Jouvet, Labiche, La Chaussée, Larivey, Lavedan, Lemierre, Lenormand, Lorde, Lugné-Poe, Maeterlinck, Marceau, Marchand, Marivaux, Maulnier, Meilhac, Natanson, Neveux, Obaldia, Pagnol, Pailleron, Passeur, Piron, Planchon, Porto-Riche, Pottecher, Puget, Raynal, E. Rostand, M. Rostand, Salacrou, Sardou, Sarment, Savoir, Scribe, Sedaine, Vauthier, Verneuil, Vildrac, Vinaver). In: Fryčer, J. a kol.: Slovník francouzsky píšících autorů. Libri, Praha 2002. „La Valse des toréadors ou à la recherche du sens d’un drame anouilhien“. In: Forróová, M. − Moyšová, S. − Sagan, M., eds.: Études françaises en Slovaquie. Institut français de Bratislava, Bratislava 2002, s. 145–151. „Les sources du comique dans les pièces anouilhiennes d’avant-guerre“. In: Romanica Olomucensia XI, Philologica 79, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 183–189. „Pour une lecture du roman Viande de Claire Legendre“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 331–338. „Stallone, histoire banale d’une vie ou la force d’une femme naïve“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 101–107. „Jean Anouilh: En marge du théâtre. Textes réunis et annotés par Efrin Knight“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 380–382. „Beat Schlapfer: La Scène en Suisse. Le théâtre et son publique durant cinq siècles“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 385–387. „L’espace, la théâtralité et l’immaginaire. Études de L’Équipe de recherche sur l’immaginaire symbolique. Textes réunis par Barbara Sosień“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 382–385. Skřípavý smích Jeana Anouilhe. UP, Olomouc 2004, 164 s.

144

„La vision du monde et des hommes dans les livres bobiniens pour les enfants“. In: Sborník z mezinárodní konference o dětské literatuře. Univerzita Hradec Králové, Hradec Králové 2004, v tisku. „Le thème du voyage dans la pièce « Littoral » de Wajdi Mouawad“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 17–21. „La vie comme scène théâtrale: Dans ces bras-là de Camille Laurens“. In: Romanistické studie – Studia romanistica 3. Sborník Filozofické fakulty Ostravské univerzity 209. OU, Ostrava 2003, s. 189–197. „Écritures romanesques de droite au XXe siècle. Questions d’esthétique et de poétique. Textes rassemblés par Catherine Douzou et Paul Renard“. In: Études romanes de Brno, SPFFBU. MU, Brno, v tisku. „Philippe Chardin et al.: La tentation théâtrale des romanciers“. In: Études romanes de Brno, SPFFBU. MU, Brno, v tisku. „Claude Confortès: Répertoire du théâtre contemporain de langue française“. In: Canadiensia I, Philologica 83, AUPO. UP, Olomouc 2004, s. 92–94. Lenka Zajícová „Algunos aspectos de las Reducciones jesuíticas del Paraguay: La organización interna, las artes, las lenguas y la religión“. In: Iberoamericana Olomucensia I, Romanica Olomucensia VIII, Philologica 74, AUPO. UP, Olomouc 1999, s. 145–157. „Cómo los guaraníes sofocaron la rebelión comunera de Asunción: El Paraguay desde las Ordenanzas de Alfaro hasta la ‚revolución comunera‘ del obispo Cárdenas (1611–1649)“. In: Romanica Olomucensia IX, Philologica 76, AUPO. UP, Olomouc 2000, s. 125–132. Též in: Noejovich Ch., H., ed.: América bajo los Austrias: economía, cultura y sociedad. Pontificia Universidad Católica del Perú, Lima 2001, s. 205–212. „Interacción entre español y guaraní: Desarrollo histórico y situación actual“. In: Estébanez Calderón, D., ed.: El hispanismo en la República Checa II. FF UK, Praha 2001, s. 103–118. „Las Reducciones del Paraguay: Historia de las misiones jesuíticas entre los guaraníes en el Paraguay colonial“. In: Iberoamericana Olomucensia II, Romanica Olomucensia X, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 11–51. „Bartomeu Meliá, Luis Farré y Alfonso Pérez: El guaraní a su alcance“. In: Iberoamericana Olomucensia II, Romanica Olomucensia X, Philologica 77, AUPO. UP, Olomouc 2001, s. 191–193. „El guaraní, el castellano y el portugués en Misiones (Argentina): aspectos históricos, políticos, educativos“. In: Estébanez Calderón, D. – Fernández Couceiro, E. – Córdoba Rodríguez, F., eds.: El hispanismo en la República Checa IV. FF UK, Praha 2002, s. 55–73. „Jazyky a lingvistika v Paraguayi“. SS 64, 2003, s. 40–51. „Las lenguas muertas de Hispanoamérica: Un sondeo ecolingüístico“. In: Romanica Olomucensia XII, Philologica 80, AUPO. UP, Olomouc 2003, s. 339–350. „Actitudes y usos del guaraní en Paraguay“. / „Actituds i usos del guaraní al Paraguai“. In: Lluís i Vidal-Folch, A. – Palacios Alcaine, A., eds.: Lenguas vivas en América Latina / Llengües vives a l’Amèrica Llatina. Colección Amer & Cat, sv. 11. Institut Català de

145

Cooperació Iberoamericana – Universidad Autónoma de Madrid, Barcelona – Madrid 2004, s. 223–237/211–225. „Comparación de las políticas lingüísticas en dos lugares de la zona guaranítica: Itapúa (Paraguay) y Misiones (Argentina)“. In: Actas del XIII Congreso Internacional de la ALFAL, 18.–23. 2. 2002. CD-ROM. Universidad de Costa Rica, San José 2004. „51. mezinárodní kongres amerikanistů v Santiagu de Chile“. ČMF 86, 2004, s. 57–58. „El castellano en el contexto de la emancipación del guaraní: Un estudio regional en Itapúa (Paraguay)“. In: Noll, – V. Zimmermann, K. – Neumann-Holzschuh, I., eds.: El español de América: Aspectos teóricos, particularidades, contactos. Vervuert – Iberoamericana, Frankfurt am Main – Madrid 2004, v tisku. „Algunas influencias del castellano en el guaraní paraguayo“. In: Chamoreau, C. – Lastra, Y., eds.: Dinámica lingüística de las lenguas en contacto. Universidad de Hermosillo, Sonora (México) 2004, v tisku. (s Bartečkem, I.): „La América de los Austrias y la Europa Central“. In: Noejovich Ch., H., ed.: América bajo los Austrias: Economía, cultura y sociedad II. Pontificia Universidad Católica del Perú, Lima 2004, v tisku. „Argentinská španělština: mezi indiánskými jazyky a italštinou“. SS 65, 2004, s. 201–217, v tisku. „Jazykový kontakt a konflikt v Paraguayi“. Sborník z IV. mezinárodního setkání mladých lingvistů OLOMOUC 2003: Jazky v kontaktu, jazyky v konfliktu. UP, Olomouc 2004, v tisku. „Ekolingvistika vs. důsledky jazykových kontaktů“. Sborník z V. mezinárodního setkání mladých lingvistů Olomouc 2004: Tzv. základní výzkum v lingvistice – desideratum, nebo realis? UP, Olomouc 2004, v tisku. Seznam zkratek AUPO – Acta Universitatis Palackianae Olomucensis CJ – Cizí jazyky CJŠ – Cizí jazyky ve škole ČMF – Časopis pro moderní filologii ĎaS – Dějiny a současnost FF – Filozofická fakulta JA – Jazykovědné aktuality LN – Literární noviny LP – Linguistica Pragensia LSA – Linguistic Society of America MU – Masarykova univerzita NŘ – Naše řeč OU – Ostravská univerzita RJ – Ruský jazyk SL – Světová literatura SS – Slovo a slovesnost SPFFBU – Sborník prací Filozofické fakulty Brněnské univerzity TP – Tlumočení – překlad UK – Univerzita Karlova UP – Univerzita Palackého 146


Část 4:

RESUMÉ et CONTENU RESUMEN e ÍNDICE

Français ...........................................................................................................................149 Español ............................................................................................................................153 Português .........................................................................................................................157 Italiano ............................................................................................................................161

147


RÉSUMÉ FRANÇAIS Le présent volume de Romanica Olomoucensia diffère considérablement des volumes antérieurs. Premièrement, il est consacré dans sa totalité à l’histoire et au développement de notre Département de Philologie Romane et deuxièmement, il est rédigé en tchèque. Néanmoins, une grande partie des articles – pratiquement toute la troisième partie – est facilement compréhensible pour tous les romanistes parce qu’elle porte sur la bibliographie et les autres textes parus dont une partie importante est constituée de travaux écrits dans une des langues romanes. Pour faciliter encore l’orientation des lecteurs étrangers, nous avons ajouté le présent résumé qui est suivi d’un index. La première partie est consacrée à l’histoire de notre Université, particulièrement aux traditions romanes. Le premier article résume l’histoire de l’Université qui fut fondée en 1573 par la Compagnie de Jésus et fermée après différentes péripéties en 1860. Le deuxième article décrit le renouvellement de l’Université en 1947 ainsi que le développement du Département de Philologie Romane jusqu’à nos jours. Suivent les biographies et les bibliographies sélectionnées de sept professeurs qui ont joué un rôle décisif dans le développement du Département pendant la deuxième moitié du XXème siècle. Dans la deuxième partie, on présente les membres contemporains du Département, on ajoute des informations sur quatre de nos collègues qui se sont déjà retirés ou ont changé d’emploi après plusieurs années de travail au Département et finalement, on présente les quatre sections qui forment notre Département depuis plus de dix ans. La troisième partie est consacrée à la recherche et offre des informations détaillées sur les thèses et les travaux scientifiques soutenus et sur les projets réalisés. Dans la partie consacrée aux publications, les informations sur une nouvelle série de monographies publiées par les membres du Département et sur les livres publiés dans les autres maisons d’édition sont intégrées. Suit l’index de douze tomes de Romanica Olomoucensia publiés jusqu’à aujourd’hui et enfin une liste de manuels publiés et la bibliographie complète des travaux publiés par les membres du Département dans les années 1990–2004.

149


CONTENU Introduction: Le Département des langues romanes entre 1989–2004 .....................................................7 Partie 1: HISTOIRE L’Université d’Olomouc – 1573–1860 (Jiří Chalupa) .....................................................11 L’Université Palacký et le Département des langues romanes (1947–2004) (Jiří Černý) ..................................................................................................................21 Quelques anciens professeurs éminents et les listes de leurs travaux: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................33 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................49 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53 Partie 2: DÉVELOPPEMENT ACTUEL Les membres du Département des langues romanes en 2003–2004 .................................61 Présentation des anciens collaborateurs du Département des langues romanes PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lcdo. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) ..........................................................71 Sections du Département des langues romanes: Section française (Jitka Uvírová) ................................................................................73 Section espagnole (Eduard Krč) .................................................................................77 Section portugaise (Zuzana Burianová) ......................................................................81 Section italienne (Lenka Kováčová) ............................................................................85

151

Partie 3: TRAVAUX DE RECHERCHE Thèses de recherche soutenues .........................................................................................89 Participation aux conférences ...........................................................................................95 Subventions obtenues ......................................................................................................101 Publications: Nouvelle série des monographies du Département des langues romanes .................103 Livres parus hors les éditions de l’Université Palacký .............................................105 Contenu des Actes Romanica Olomucensia ..............................................................109 Cours, actes, manuels ................................................................................................121 Liste des travaux des membres du Département: 1990–2004 ...................................125 Partie 4: RÉSUMÉ et CONTENU Français ...........................................................................................................................149 Espagnol ..........................................................................................................................153 Portugais .........................................................................................................................157 Italien ..............................................................................................................................161

152


RESUMEN ESPAÑOL El presente volumen de Romanica Olomucensia difiere considerablemente de los volúmenes anteriores. Primero, lo dedicamos entero a la historia y desarrollo de nuestro Departamento de Filología Románica y, segundo, está escrito en checo. Sin embargo, una gran parte de los artículos —sobre todo prácticamente toda la tercera parte— es fácilmente comprensible para todos los romanistas, ya que recoge la bibliografía y otros textos parecidos cuya mayor parte son títulos escritos en alguna de las lenguas románicas. Para facilitar aun más la orientación a los lectores extranjeros, hemos añadido este corto resumen que está seguido por el índice. La primera parte está dedicada a la historia de la Universidad, con especial atención a las tradiciones románicas. El primer artículo resume la historia de la antigua Universidad que fue fundada en 1573 por la Compañía de Jesús y cerrada, después de varias peripetias, en 1860. El segundo artículo describe la nueva instalación de la Universidad, en 1947, así como el desarrollo del Departamento de Filología Románica hasta nuestros días. Siguen las biografías y bibliografías seleccionadas de siete profesores que jugaron un papel decisivo en el desarrollo del Departamento durante la segunda mitad del siglo XX. En la segunda parte presentamos a los miembros actuales del Departamento, añadimos informaciones sobre cuatro de los que ya se retiraron o se fueron a otros puestos de trabajo, después de ser nuestros colegas durante mucho tiempo y, finalmente, presentamos las cuatro secciones que desde hace más de diez años forman el Departamento. La tercera parte está dedicada a la investigación, ofreciendo las informaciones detalladas sobre las tesis y trabajos científicos defendidos y sobre los proyectos aprobados. En la parte dedicada a las publicaciones vienen las informaciones sobre la nueva serie de monografías publicadas por los miembros del Departamento y sobre los libros publicados en otras editoriales. Sigue el índice de los doce tomos de Romanica Olomucensia publicados hasta ahora y, finalmente la lista de manuales publicados y la bibliografía completa de los trabajos publicados en los años de 1990–2004 por los miembros del Departamento.

153


ÍNDICE Introducción: El Departamento de Filolofía Románica en los años 1989–2004 .......................................7 1ª parte: HISTORIA La Universidad de Olomouc en los años 1573–1860 (Jiří Chalupa) ...............................11 La Universidad de Palacký y el Departamento de Filología Románica (1947–2004) (Jiří Černý) ..................................................................................................................21 Curriculum y bibliografía de los antiguos profesores: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................33 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................49 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53 2ª parte: ESTADO ACTUAL Miembros del Departamento en el año académico 2003–2004 ........................................61 Cortas biografías de los ex-profesores PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lcdo. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) ..........................................................71 Secciones del Departamento Sección francesa (Jitka Uvírová) ................................................................................73 Sección española (Eduard Krč) ...................................................................................77 Sección portuguesa (Zuzana Burianová) ....................................................................81 Sección italiana (Lenka Kováčová) .............................................................................85

155

3ª parte: INVESTIGACIÓN Tesis y trabajos científicos defendidos ..............................................................................89 Participación en los congressos ........................................................................................95 Proyectos aprobados .......................................................................................................101 Publicaciones: Nueva serie de monografías del Departamento .........................................................103 Libros publicados en otras editoriales .......................................................................105 Índice de los doce tomos de Romanica Olomucensia ya publicados ........................109 Manuales y miscelánea ..............................................................................................121 Bibliografía de los miembros del Departamento (1990–2004) .................................125 4ª parte: RESUMEN e ÍNDICE Francés ............................................................................................................................149 Español ............................................................................................................................153 Portugués .........................................................................................................................157 Italiano …………………………………………………………………… ....................161

156


RESUMO PORTUGUÊS O presente volume de Romanica Olomucensia difere consideravelmente dos volumes anteriores. Primeiro, dedicamo-lo inteiramente à história e ao desenvolvimento do nosso Departemento de Filologia Românica e, segundo, está escrito em checo. Porém, uma grande parte dos artigos – sobretudo quase toda a terceira parte – é facilmente compreensível a todos os romanistas porque recolhe a bibliografia e outros textos parecidos cuja maior parte é constituída por títulos escritos numa das línguas românicas. Para facilitar ainda mais a orientação aos leitores estrangeiros, acrescenta-se este curto resumo que é seguido de um índice. A primeira parte é dedicada à história da Universidade, prestando especial atenção às tradições românicas. O primeiro artigo resume a história da antiga Universidade que foi fundada em 1573 pela Companhia de Jesus e encerrada, depois de vários acontecimentos, em 1860. O segundo artigo descreve a reabertura da nova Universidade, em 1947, assim como o desenvolvimento do Departamento de Filologia Românica até aos nossos dias. Seguem-se as biografias e bibliografias seleccionadas de sete professores que desempenharam um papel decisivo no desenvolvimento do Departamento durante a segunda metade do século XX. Na segunda parte apresentamos os membros actuais do Departamento, acrescentamos informações sobre quatro dos que já se aposentaram ou que presentemente desempenham outras funções depois de terem sido os nossos colegas durante muito tempo e, finalmente, apresentamos as quatro secções que há mais de dez anos formam o Departamento. A terceira parte é dedicada à investigação, oferecendo informações detalhadas sobre teses e trabalhos científicos defendidos e sobre projectos aprovados. Na parte dedicada às publicações encontram-se informações sobre a nova série de monografias publicadas pelos membros do Departamento e sobre livros publicados noutras editoras. Segue o índice dos doze volumes de Romanica Olomucensia publicados até agora e, finalmente, a lista de manuais publicados e a bibliografia completa dos trabalhos publicados no período de 1990–2004 pelos membros do Departamento.

157


ÍNDICE Introdução: O Departamento de Filologia Românica nos anos de 1989–2004 ......................................7 1ª parte: HISTÓRIA A Universidade de Olomouc nos anos de 1573–1860 (Jiří Chalupa) ..............................11 A Universidade de Palacký e o Departamento de Filologia Românica (1947–2004) (Jiří Černý) ..................................................................................................................21 Currículo e bibliografia dos antigos professores: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................33 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................79 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53 2ª parte: ESTADO ACTUAL Membros do Departamento no ano académico de 2003–2004 .........................................61 Curtas biografias dos ex-professores: PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lcdo. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) ..........................................................71 Seccões do Departamento: Secção francesa (Jitka Uvírová) ..................................................................................73 Secção espanhola (Eduard Krč) ..................................................................................77 Secção portuguesa (Zuzana Burianová) ......................................................................81 Secção italiana (Lenka Kováčová) ..............................................................................85

159

3ª parte: INVESTIGAÇÃO Teses e trabalhos científicos defendidos ...........................................................................89 Participação em congressos ..............................................................................................95 Projectos aprovados ........................................................................................................101 Publicações: Nova série de monografias do Departamento ...........................................................103 Livros publicados noutras editoras ............................................................................105 Índice dos doze volumes de Romanica Olomucensia já publicados .........................109 Manuais e miscelânea ................................................................................................121 Bibliografia dos membros do Departamento (1990–2004) .......................................125 4ª parte: RESUMO e ÍNDICE Francês ............................................................................................................................149 Espanhol ..........................................................................................................................153 Português .........................................................................................................................157 Italiano ............................................................................................................................161

160


RIASSUNTO ITALIANO Il presente volume di Romanica Olomucensia differisce considerevolmente dai volumi precedenti. In primo luogo, esso è dedicato interamente alla storia e allo sviluppo del nostro Dipartimento di Filologia Romanza e, in secondo luogo, è scritto in ceco. Ciò nonostante, una gran parte degli articoli —praticamente tutta la terza parte— è facilmente comprensible a tutti i romanisti, poiché contiene testi in maggior parte scritti in una delle lingue romanze. Per facilitare ancora maggiormente l’orientamento ai lettori stranieri, abbiamo aggiunto questo breve riassunto, cui segue un indice. La prima parte è dedicata alla storia dell’Università, con particolare attenzione alle tradizioni romanze. Il primo articolo riassume la storia dell’antica Università che fu fondata nel 1573 dalla Compagnia dei Gesuiti e chiusa, dopo varie peripezie, nel 1860. Il secondo articolo tratta della riapertura dell’Università, nel 1947, e dello sviluppo del Dipartimento di Filologia Romanza fino ai giorni nostri. Seguono le biografie e le bibliografie selezionate di sette professori che svolsero un ruolo decisivo nello sviluppo del Dipartimento durante la seconda metà del XX secolo. Nella seconda parte presentiamo i membri attuali del Dipartimento, aggiungiamo informazioni su quattro che si sono già ritirati o se ne sono andati a lavorare altrove, dopo di essere stati nostri colleghi per molto tempo, e, finalmente, presentiamo le quattro sezioni che già da più di dieci anni formano il Dipartimento. La terza parte è dedicata alla ricerca scientifica. Essa offre informazioni dettagliate sulle tesi e sui lavori scientifici discussi e sui progetti approvati. Nella parte dedicata alle pubblicazioni vengono indicate informazioni sulla nuova serie di monografie pubblicate dai membri del Dipartimento e su libri pubblicati da altri editori. Segue l’indice dei dieci tomi di Romanica Olomucensia pubblicati finora e, infine, la lista dei manuali pubblicati e la bibliografia completa dei lavori pubblicati negli anni 1990–2004 dai membri del Dipartimento.

161


INDICE Introduzione: Il Dipartimento di Filologia Romanza negli anni 1989–2004 ............................................7 1ª parte: STORIA L’Università di Olomouc negli anni 1573–1860 (Jiří Chalupa) .......................................11 L’Università Palacký e il Dipartimento di Filologia Romanza (1947–2004) (Jiří Černý) ..................................................................................................................21 Curriculum e bibliografia dei vecchi professori: Prof. PhDr. Oldřich Bělič, DrSc. (Eduard Krč) ..........................................................25 Doc. PhDr. Jindřich Hořínek, CSc. (Jan Holeš) ..........................................................33 Doc. PhDr. Vladimír Hořejší, CSc. (Jarmila Petříková) ............................................37 Prof. Dr. Josef Š. Kvapil (Jitka Uvírová) ....................................................................41 Prof. PhDr. Jiří Látal, CSc. (Jitka Uvírová) ................................................................45 Doc. PhDr. Eugen Spálený (Jiří Černý) ......................................................................49 Prof. PhDr. Antonín Zatloukal, CSc. (Marie Voždová) ...............................................53 2ª parte: STATO ATTUALE Membri del Dipartimento nell’anno accademico 2003–2004 ..........................................61 Brevi biografie degli ex-professori: PhDr. Anna Mohaplová (Eduard Krč) ........................................................................65 Doc. PhDr. Dana Knittlová, CSc. (Eduard Krč) .........................................................67 Doc. PhDr. Miroslav Pavlík, CSc. (Jitka Uvírová) .....................................................69 Lic. Félix Córdoba Rodríguez (Jiří Chalupa) .............................................................71 Sezioni del Dipartimento: Sezione francese (Jitka Uvírová) ................................................................................73 Sezione spagnola (Eduard Krč) ..................................................................................77 Sezione portoghese (Zuzana Burianová) ....................................................................81 Sezione italiana (Lenka Kováčová) .............................................................................85

163

3ª parte: RICERCA SCIENTIFICA Tesi e lavori scientifici discussi .........................................................................................89 Partecipazione alle conferenze ..........................................................................................95 Progetti approvati ............................................................................................................101 Pubblicazioni: Nuova serie di monografie del Dipartimento ............................................................103 Libri pubblicati da altri editori ..................................................................................105 Indice dei dieci tomi di Romanica Olomucensia già pubblicati ................................109 Manuali e miscellania ................................................................................................121 Bibliografia dei membri del Dipartimento (1990–2004) ...........................................125 4ª parte: RIASSUNTO e INDICE Francese ..........................................................................................................................149 Spagnolo .........................................................................................................................153 Portoghese .......................................................................................................................157 Italiano ............................................................................................................................161

164

ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA PHILOLOGICA 85 ROMANICA OLOMUCENSIA XIII KATEDRA ROMANISTIKY FF UP Historie a současný stav Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 8, 771 47 Olomouc Olomouc 2004 www.upol.cz/vup e-mail: [email protected] Hlavní redaktor: prof. PhDr. Jiří Černý, CSc. Výkonný redaktor: prof. PhDr. Ingeborg Fialová, Dr. Odpovědný redaktor: Mgr. Jana Kreiselová Technický redaktor: RNDr. Anna Petříková 1. vydání ISBN 80-244-0871-6 ISSN 0231-634X

ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA PHILOLOGICA 85

Recommend Documents