Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány

Úvodník Cíle společenství: ► stálá evangelizace města a okolí ► získávání následovníků Ježíše Krista ► podpora misie ► plné, pravidelné a dobrovolné desátky ► sociální činnost ► růst sboru a domácích skupin ► letní English campy 2016 ► pravidelný modlitební život křesťanů ► duchovní moc pro Kristovu církev ► aktivní služba ► samofinancování ► zakládání nových sborů ►získání vlastní budovy

Abraham se jistě stane velikým a zdatným národem a budou v něm požehnány všechny pronárody země. Důvěrně jsem se s ním sblížil, ABY přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«. (Gn 18,18-19) Sestry a bratři, „důvěrné sblížení s Bohem“ je jedno z ústředních témat Písma. Bůh sám touží po obecenstvím s člověkem, které má být důvěrné. Než vstoupil do života člověka hřích, bylo lidské obecenství s Bohem důvěrné. Ježíš, Boží Syn, nás do takového obecenství zve. Učedníci nepotřebovali chrám, nepotřebovali meditaci, nevzhlíželi ke klenbám sakrálních staveb, jednoduše trávili čas s Ježíšem. Všimněme si, jak Ježíš hovořil k Otci, např. v Janově evangeliu v 17. kapitole. To není meditace, to není nějaké mystické rozjímání, není to nějaké přemítání myšlenek. Je to promluva jedné bytosti ke druhé. Skrze pravidelnou komunikaci budujete vztah, obecenství s druhou bytostí, např. svým partnerem. V Písmu jasně vidíme, jak se Ježíš modlil k Bohu Otci. Bylo to nahlas, byla to promluva, osobní řeč.

únor 2016 Učedníci slyšeli, co Ježíš Otci říká, máme to přeci zapsané. Jak vidíme v textu, Bůh dává jasné kontury tomuto obecenství. Cesta je vymezená. Ale to už znali Adam a Eva v Edenu. Věděli, čím je toto přímé obecenství vymezeno. Bůh řekl jasně, co vše mohou, a zcela jasně, co nemohou a jaké to přinese důsledky. Také vidíme: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. … a Bůh zavolal: „Kde jsi?“ (Gn 3,8.9) Vidíte to? Bůh se procházel po zahradě a na člověka volal. On za nimi přišel, aby měl s nimi obecenství, kontakt, aby spolu mohli mluvit tváří v tvář. Ale to neplatilo jen pro život v Edenu: A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. … (Ex 33,11) To není žádná mystika na koberci v místnosti bez nábytku. Občas se mě někdo zeptá, jak to dělám já. Je to prosté. Oddělím si čas, zpravidla ráno, nad Písmem (s kytarou), mluvím ke svému Bohu, „jakoby tam se mnou seděl“, chválím Ho, ptám se Ho. A On ke mně přichází. Bůh tě zve k důvěrnému sblížení. Může být něco víc? V Kristu Pavel Kalous, pastor

Kdo jsme Ichthys Litoměřice, je svobodným evangelikálním společenstvím, které uznává Písma Starého i Nového zákona jako Bohem určený základ své víry a života, věří v Ježíše Krista jako Božího Syna a svého Spasitele, a přijímají Ducha svatého jako Kristova přítomného zástupce na zemi. Ichthys je svobodným společenstvím, které může navštívit každý bez rozdílu barvy pleti, společenského postavení a slyšet biblické poselství pro dnešní dobu. Kristus pověřil své následovníky, aby šli ke všem národům, získávali mu učedníky, křtili je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učili je, aby zachovávali všechno, co jim přikázal. Jinde říká: „Milujte.“ Naše víra, nechť se uplatňuje láskou k bližnímu. Proto chceme zakládat a budovat společenství křesťanů, jejichž životní styl ukazuje na Toho, v koho uvěřili a oslavili tak Jeho jméno.

Nedělní kázání Malomocný uzdraven Pavel Kalous, 15. 11. 2015 Když sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. Tu k němu přistoupil malomocný, padl před ním na zem a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství. Tu mu Ježíš pravil: "Ne abys o tom někomu říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal jim na svědectví." (Mt 8,1-4). V předcházejících kap. 5 - 7 je základ toho, co Kristus učil. Celou 8. kap. bychom mohli nazvat „od teorie k praxi“. Týká se Kristova zázračného působení. Malomocenství (lepra) je infekční smrtelná choroba, při které vám odpadávají za živa kusy tkání. Takový člověk byl vyloučen ze společnosti, aby někoho nenakazil a současně toto onemocnění reprezentovalo kultickou nečistotu. Dle nařízení nemocní museli na veřejnosti křičet: „nečistý, nečistý“. Přistupovat se k nim smělo pouze na 2 m, nesměli do chrámu. V dnešní době je mnoho lidí z různých důvodů ze společnosti vyloučeno. Někdy jsou vyčleněni svým původem a deformující výchovou. Někdy se nevhodným chováním člověk vyčleňuje sám. Ti lidé mají na sobě stigma nějakého vyčlenění. Z biblického pohledu je můžeme považovat za malomocné. Ježíš se takových lidí neštítil. V tomto příběhu byl ten nemocný člověk ještě schopen sám se pohybovat. Věděl, že si sám sobě neumí pomoci. Musela v něm být velká důvěra – víra, když přistupoval ke Kristu. Z textu je patrné, že nebyl účasten kázání na hoře. Jisté je, že o Ježíši něco slyšel. Jeho odvaha přiblížit se ke Kristu, ukazuje na to, co asi prožíval – „tonoucí se stébla chytá“. Byl tu ale Zákon. Jakmile se ho Kristus dotkne, stane se sám nečistým. Spojit se s vyloučeným člověkem vás samého, svým způsobem, vylučuje ze společnosti. Kristus se zajímal o každého.

Řekl: Všechno, co mi dává Otec, přijde ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven (J 6,37). Není tam žádné omezení – nemoc, rasa, IQ, postavení. Pro někoho může být malomocenstvím závislost na alkoholu, drogách, apod. Těch lidí, co si sami neumějí pomoci je hodně. Jak přistupovat ke zlému člověku? Co když je to zraněné zvíře, které kolem sebe kope? Můžeme schytat pár škrábanců, ale také ho možná zachráníme. Pán Ježíš na kříži měl na svém těle tolik ran a kopanců, až z toho zemřel. A Jemu to za to stálo. Kdo mu za to stál? Ty, já, my, celý svět. To mě na tom fascinuje a potřebuji se to pořád učit. Jednat s takovými lidmi je pro nás výzva a vůbec to není jednoduché. Ježíš v Getsemanské zahradě řekl: "Otče, pokud chceš, odejmi ode mne tento kalich; ať se však nestane má vůle, ale tvá!" (L 22,42). To je přesah naší víry, to se stále musíme učit. Nechat se používat ve vztahu k druhým lidem. Bůh vedl k práci s narkomany, na LDN. Ti lidé jsou zlí, protože je vedeme k tomu, aby se odpoutali od toho, na čem jsou závislí. To je moment, kdy se to začne obracet proti nám. Chce po nás, abychom byli tak odvážní, že se takového člověka dotkneme. Nemusí to být fyzicky. Cítíme jeho zápach, nevoní nám jeho manýry. Pán nám bude takové lidi posílat. ..malomocný, padl před ním na zem …. (v.2). Řecké proskenuo znamená doslova padnout na zem tváří, doslova políbit zem před tím člověkem, dát hlavu k jeho nohám. Toto slovo se používalo jedině a pouze tam, kde normální věřící člověk chtěl padnout na tvář před Bohem. I oslovení Pane – Kýrie – je oslovení pro Boží autoritu. On uctil Ježíše jako Boha. "Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh." I odešel a zvěstoval po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš (L 8,39). On pochopil, že Ježíš je od Boha poslaný. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s

Bohem! (2Ko 5,20). My reprezentujeme Krista svým chováním, svým mluvením a také svojí službou. Na našem životě by mělo být vidět, že nejsme jen tak obyčejní lidé. Vidět TO, že patříme Kristu, že jsme v moci Kristově. Ne, že my Ho máme v moci. To je nesmírně důležité. Nejsme stejní a nemáme stejné názory a v různosti je také síla. Každý můžeme oslovit jiného člověka. Když jsme Kristovo tělo a fungujeme společně navzájem, tak to všechno do sebe zapadá. a řekl: "Pane, chceš-li, můžeš mě očistit." (v.2). Míval jsem období, kdy jsem Bohu říkal, co má udělat. Ukazoval jsem Mu v Bibli, jak má jednat. A my tu tendenci máme. Chyba je v nás, protože tomu, co je napsáno v Bibli, nerozumíme v kontextu. A také máme svoji představu o Bohu, o tom, jaký by měl být. Malomocný přistupoval k Ježíši s postojem pokory a odevzdání, jinak řečeno: „Buď vůle tvá“. On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: "Chci, buď čist." A hned byl očištěn od svého malomocenství (v.3). Nerozumíme Božímu jednání. Proč někoho zachrání a jindy nezasáhne (Štěpána ukamenovali). Je to věc Boží milosti, že tady ještě jsme. „Na milost tvou se spouští mé srdce již“ – verš z písně. Všechno je z Boží milosti, i má síla. Ten malomocný člověk padl Ježíši k nohám, řekl Mu, že je Pán a vydal se Mu na milost i nemilost. Fascinuje mě míra jeho odevzdanosti. ..šly za ním velké zástupy – ve většině to byli Židé. A představte si, že oni viděli, jak se Ježíš malomocného dotknul. Copak On neznal Zákon? Kristus je víc než Zákon! Co řekl o dobytčeti, které spadne do studny v sobotu? A také v sobotu někoho uzdravil! Ježíšův zákon lásky říká, že ty jsi přednější než já. Přiznejme si, že bez Boží síly na takovou lásku nemáme. Ten druhý nám třeba smrdí a ještě má jiné názory. Kristus toto vůbec neřešil a

dotknul se ho a uzdravil ho. To muselo být zděšení pro ty zástupy. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti (2Ko 5,21). Místo, aby malomocný nakazil Krista svými problémy, tak Kristus jeho nečistotu anuloval a zasáhl do jeho života - uzdravil ho. Chtějme být těmi, kteří z Boží síly ovlivňují životy malomocných. Nemáme se nechat jimi pohltit, abychom se sami stali nečistými. Máme všechny prostředky k tomu: A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán (Ř 5,5). Zajímavé je, co mu Ježíš po uzdravení nařídil (v.4). Je to takový protiklad k tomu, že všude byly veliké zástupy lidí a oni ten zázrak viděli. Ti lidé okolo si to jistě nenechali pro sebe. …Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, který Mojžíš přikázal - jim na svědectví." (v.4). To je přímá řeč k tomu člověku. Návod, co měl první udělat. To je podle 14. kap. Leviticus. Je zajímavé, že Ježíš překročil Mojžíšův zákon a stal se dobrovolně nečistý tím, že se malomocného dotknul a vzápětí chtěl, aby postupoval podle Zákona. Ježíš sám říká, že nepřišel zákon zrušit, ale naplnit ho. Porušil to v bodě, který nepostačoval na Jeho lásku, aby se tě a každého z nás mohl dotknout. Ježíš nepřišel pro ty dokonalé a spravedlivé, ale pro ty hříšné, vyčleněné, nemocné a nečisté. Chtěl, aby se ukázal knězi. Kněží měli ke Kristu různé předsudky. A také se věnoval špinavým lidem. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám (J 6,14-15). Ježíš jim řekl: "Můj čas ještě nenastal, ale pro vás je stále vhodný čas (J 7,6). Ježíš nepřišel proto, aby udělal židovské království. Církev mísit s politikou a se světskou mocí, to je vždy špatně. Kristus nechtěl být politickým vůdcem. Byl to Boží syn, který přišel vyřešit hříchy člověka. Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší (Iz 59,1-2). Závěr: 1/ Ježíš sám je příkladem od „teorie k praxi“. 2/ Lidé mají různé motivy, důvody, proč přicházejí ke Kristu, nedělej si o to starosti, prostě jim služ. 3/ To, o co jde nejprve je to, ABY se lidé setkali s Ježíšem a zakusili Jeho osobní dotyk. 4/ Svědectví se dostalo zástupům i samotnému uzdravenému člověku. 5/ Ježíš ale navíc ještě chtěl, aby se svědectví dostalo také náboženským představitelům. 6/ Kristus se zajímá o osobní problémy každého konkrétního člověka, i těch, kteří jsou v zástupu. 7/ Když Kristus říká „chci“, je to proto, že nebeský Bůh Otec říká: „chci“.

Jaká je má DNA? Pavel Kalous, 22. 11. 2015 DNA (je molekula) je zápis genetické informace. DNA je vlastně návod, jak nás sestrojit. Obsahuje v sobě deset milionů stránek informací. Naše buňky (i všech živých organismů) se řídí tímto návodem. V každé lidské buňce je uložena DNA (deoxyribonukleová kyselina). Bývá znázorňována jako dlouhá šroubovice, plná informací. Vědcům se podařilo tuto šroubovici rozmotat a začít v ní číst. A zjistili, že v ní mohou být různé defekty a že její

jednotlivé části se dají opravit. Bůh, když stvořil člověka, tak do něj vložil celou řadu informací. Když člověk zhřešil, nastartoval se úplně jiný běh lidského bytí. Lidé začali být deformováni hříchem. Kain zabil Ábela. Lidé chtěli být nezávislí na Bohu, tak začali stavět babylonskou věž. Mnoho odchylek a úchylek vstoupilo do lidského života. Hřích má tak obrovskou sílu, že proniká do našeho lidského DNA a porušuje jej. Bůh pro člověka udělal toto opatření, aby se mohl navrátit: Kdo JE v Kristu, JE nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, JE tu nové! (2Ko 5,17). Co je to, TO „nové“ v nás? Znovuzrozený lidský duch. Nejenom, že za nás Kristus zemřel kvůli hříchu, zemřel také za narušení vztahu mezi Bohem a člověkem. V podstatě to znamená opravu původního zkaženého DNA. Jen tak může být člověk novým stvořením. Člověk se dostává do napětí, když nechce opouštět věci, které má rád a současně chce být křesťanem, protože ví, že je to dobré. Naši povahu a charakter nezměníme tím, že se v neděli hezky oblékneme. Ani tím, když se budeme lépe chovat a půjdeme na bohoslužbu. I naše DNA ukazuje na to, že člověk je velice komplikovaná bytost. Hezky se obléci je mnohem jednodušší než nechat Pána, aby pracoval na našem životě. Boží slovo říká, že to důležité je tzv. znovuzrození. Ježíš říká: Co se narodilo z těla, JE tělo, co se narodilo z Ducha, JE duch (J 3,6). Tehdy to teprve začíná. Když TESAŔ z Nazareta začne hoblovat a rašplovat náš charakter, tak to bolí a někdy se nám to ani nelíbí. To jen dokazuje, že naše DNA jsou pořád nějak rozbité. Bez znovunarození člověk nevejde do Božího království. V Bibli zjistíme, že pro vstup do Božího království nám skutky absolutně nepomohou. Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." (J 3,3). Boží dílo znovuzrozením

teprve začalo a je to celoživotní proces. Proč lusknutím prstu Ježíš neopravní naše duchovní DNA, abychom byli dokonalými křesťany? Bůh stvořil člověka ke svému obrazu: Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností (Ž 8,6). Naše vnitřní struktura byla poškozena hříchem a nelze člověka po znovuzrození prohlásit za dokonalého. Ten, kdo je nás schopen opravit a opravovat je Duch Boží, pokud Mu to dovolíme. Jaké chceš mít DNA? Jsou lidé, kterým se líbí okrádat jiné a ani netouží po změně. Slyšeli jsme mnoho příběhů o tom, jak Bůh po obrácení člověka k Bohu, změnil podstatu jeho života. On začal uzdravovat a přestavovat jeho DNA. I král David to Bohu dovolil. Když se Bohu odevzdáme: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že JSME Boží děti (Ř 8,16). Boží dítě se musí učit chovat jako Boží dítě. Mluvíme a chováme se podle naší skutečné podstaty. Naše nová podstata není naše přirozenost, se kterou se rodíme! I slušně vychovaný člověk může v životě uhnout. Boží slovo říká: Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! (Ř 8,15). Když se člověk zaměřuje na Boží vlastnosti, tak Bůh Duchem přerovnává jeho DNA. Někdy máme tendenci chovat se způsobem, který není slučitelný s královským dítětem. Jsme v napětí mezi životem, který ovládá tělo a přirozenost, a životem, který nám ukazuje Bůh. Čím více vydání, tím více ovoce Ducha svatého v našem životě.

Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací (Ga 5,22-23). A láska agape říká, že ten druhý je přednější než já. Protože JSTE synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče (Ga 4,6). Bůh do nás vložil Ducha svého Syna a ten Duch nás každodenně vnitřně opravuje. On je ten operatér a odborník na naši DNA. Sami se lepšími lidmi nestaneme. A zkoušeli jste změnit někoho druhého? Cílem je stát se Božími syny a Božími dcerami. Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás TÁHNE vaše přirozenost. … Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit (Ga 5,16.25). Dovolit Duchu, aby ovládl naše tělo. Je to proces, ale jde to. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána (Kol 2,6). To jsou rady apoštola Pavla. Jsme Kristovi následovníci. Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: "Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!" Lid mu neodpověděl ani slovo (1Kr 18,21). Je-li svět tvůj bůh, pak je pokrytecké chodit do církve. Je-li Bůh tvým Bohem, tak Mu služ! Kým jsme? Proč tu jsme? Jsme Boží děti. Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil (Ef 2,10). Jste zvědaví, co pro vás připravil? Nefascinuje vás to? Jsme Jeho dílo. Lidstvo dlouhou dobu hledá, odkud jsme, kde jsme se vzali … A také hledá, kam půjdeme a kdy to bude … Klade si otázku: Proč tu jsme? JÁ TO VÍM A VÍM, KAM PŮJDU. VÍTE TO TAKÉ? Mně to velice osvobozuje v dnešním nejistém světě. Pokud se chceme k někomu připodobňovat, pak ke Kristu. Které předem vyhlédl, ty také předem určil,

ABY přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy (Ř 8,29-30). Bůh to s člověkem nevzdal. On chce, aby se zase do toho původního plánu, tj. být k Božímu obrazu, vrátil. Bůh si stále dává s námi tu práci přivést nás zpátky sobě. Chce nás uvést do Boží slávy jako svého syna nebo dceru. Jako milované děti následujte Božího příkladu (Ef 5,1). Kdo je tvým vzorem? Dívejme se na biblické hrdiny víry a učme se od nich (jak z jejich chyb, tak z jejich pozitiv). Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! (Žd 13,7). Učme se od Mojžíše, od Abrahama. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. … Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti (Ř 8,9.16). Duch nás chce do podoby Pána Ježíše Krista proměňovat. Závěr: 1/ Bůh nám dal novou podstatu a tou je „nový život“ ze síly Ducha svatého. 2/ Přesto žijeme v napětí mezi naším tělem a znovuzrozeným duchem. 3/ Neposkakuj na obě strany. To tě činí slabým, slabou. 4/ Čím více síly a vlivu Ducha, tím méně síly a vlivu těla. A naopak. 5/ Má DNA je podoba Božího syna, podoba Boží dcery. 6/ … Žijte z moci Božího Ducha. … (Ga 5,16). 7/ Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána (Kol 2,6).

Ještě čtyři měsíce a bude žeň Pavel Kalous, 29. 11. 2015 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, ABYCH činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo. Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám,

pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec. Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne. Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokračujete." (J 4,34-38). To je naprosto jasný text. Bible dává člověku rozpoznat, že se k něčemu schyluje. Přesto některé věci rozumem nevyzkoumáme. Co to pro nás znamená prakticky? A/ Je to Kristovo programové prohlášení: Kristus na úvod říká, že přišel plnit vůli Otce! (… aby všichni došli spásy a poznali pravdu.) 1/ … aby činil vůli Otce (který Ho poslal); 2/ … aby dokonal Jeho dílo (Otce). On se pro to tak rozhodl. Činit vůli Otce znamená vstoupit do plánu, který je ušitý na míru každému člověku. Ježíš sám se tomu plánu cele poddal a dokonal ho. Bůh připravil nějaké skutky a my jsme pro ně stvořeni. Nikdo z těch, kteří Boží vůli přijali a podřídili jí svůj život, si na Boží vůli nestěžovali. Naopak, byli v Boží vůli spokojeni, nadšeni. Bůh je náš dobrotivý otec a ten Jeho plán pro náš život je jako oblek šitý na míru. Je nám v něm dobře. Můžeme být rozumní a chtít vstoupit do Boží vůle: Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně (Ef 5,17). Protož nebývejte neopatrní, ale rozumějící, která by byla vůle Páně (KR). Kdo stojí a chodí mimo Boží plány, je neopatrný. Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách (Ž 25,4). Takový člověk neklopýtá. Nežijte v nevědomosti, rozumějte Pánově vůli (B21). Pavel je přesvědčen, že ten, kdo začíná chápat Boží vůli a vstupuje do ní, žije ve vědomosti. To znamená, že také začíná rozpoznávat, že se něco blíží. Ježíš apeluje na jednoduché přemýšlení. Lze rozpoznat, že bude žeň? Jistě. Také říká, že lze rozpoznat

i běh času a roli, jakou máš v tom čase sehrát i ty. B/ Jsem-li správně nastaven, zaměřen na hledání a činění Boží vůle, pak mohu rozpoznávat: Neříkáte snad: Ještě čtyři měsíce a budou žně? Hle, pravím vám, pozvedněte zraky a pohleďte na pole, že již zbělela ke žni (v. 35). Je zapotřebí pozdvihnout svůj zrak. Jakým směrem se díváš? Když se díváme příliš před sebe, tak můžeme narážet do druhých lidí. Ubližovat jim třeba nevědomě. Tak nemůžeme vidět ty Boží věci. Zvednout zraky, tj. vidět tak, jak to viděl Ježíš. Jiným směrem to neuvidíme. Každý jsme takový klas na poli. Vzpomeňte na podobenství o tom, jak zlý v noci zasel koukol mezi pšenici (Mt 13,24-30). Kde a čím trávil Ježíš nejvíce času? CHODIL za Otcem!!! On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil (L 5,16). Je nutné dělat to, co dělal Ježíš. Oddělit se, abychom se zkoncentrovali. Abychom slyšeli, jak Ježíš promlouvá do našeho života. Ježíš načerpal duchovně od svého Otce a pak CHODIL mezi lidi!!! On se neuzavíral před lidmi. Neměl nikdy daleko k praktickému životu člověka. To je velmi důležité. Nenechávat si svoje duchovní poznání pro sebe. Vydávat svědectví o Bohu. C/ Přestože sloužíme živému Bohu z milosti, On své služebníky odměňuje. Již přijímá odměnu ten, kdo žne, a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec (v. 36). Bůh má mnoho způsobů, jak člověka odměňovat. Přijde nějaká forma Božího požehnání do našeho života a my víme, že je to shůry. Můžeme zažívat Boží požehnání už tady na zemi – zažívat radost. Pán do každého z nás něco vložil a čekává, co my s tím uděláme. Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ … Jeho pán mu odpověděl: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj

se u svého pána.´ … A toho neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.´ (Mt 25,21-22.23,30). Ježíš ty hodné služebníky ohodnotil a odměnil. Neužitečný služebník „zakopal“ svoje obdarování, to je varování pro nás. To je koukání dolů a nevidět to, co je nad námi. Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží (Kol 3,1). Je-li Kristus uprostřed církve a církev je kolem něho shromážděná, odměňuje ty své jakoukoliv formou svého požehnání. Mít zdravé děti, dobrou práci, dobré přátele – to nejsou samozřejmé věci. Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé (2Ko 5,10). Toužíme rozmnožovat to, co do nás Pán Bůh vložil? Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu (2J 1,8). Pozor na zlého: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti (J 10,10). Práce, služba v církvi je týmová práce (služba těla dle určení): Přitom je pravdivé rčení, že jeden rozsévá a druhý žne (v. 37). D/ … ABY se společně radovali…(v.36). Bůh je Bohem radosti. On chce, abychom se z toho, co dělá, a dělá to i skrze nás, společně radovali. Bůh musel Abrahama vyvést ze stanu, aby se podíval Božím pohledem na nebe plné hvězd. I církev to někdy potřebuje. Bible je celá jedna motivační přednáška.

Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce! (Ž 32,11). Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích (L 10,20). Ovoce Božího Ducha však je láska, RADOST, pokoj, trpělivost, … (Ga 5,22). Pravím vám, právě tak je radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem, který činí pokání." (L 15,10). Církev má být společenstvím radosti. Stejně tak se i vy radujte a spoluradujte se mnou. … A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. … Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! (Fp 2,18.3,1.4,4). Radujte se! Všimli jste si, že když vyhraje tým hokejistů, dostávají medaile nejenom hráči, ale i trenér, masér a celý realizační tým? Je to týmová práce. Když vyhrají, radují se všichni. Takovým týmem máme být my v církvi. Stále se radujte (1Te 5,16). Závěr: 1/ Programové prohlášení Krista je “činit Boží vůli“. Jaké je to tvé? 2/ Kam, na co, jakým směrem se díváš? To určí, jestli pochopíš nebo ne. 3/ Kristus trávil čas s Otcem i s lidmi. To je inspirativní. 4/ Kristus své služebníky odměňuje (a některé ne). 5/ Bůh chce, aby naše služba byla radostná. Boží radost je jiná, než radost z toho, že vám před Vánoci přidali.

Bůh všem oznamuje Pavel Kalous, 6. 12. 2015 Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním (Iz 46,10). Jsou určité signály, které nás na něco připravují. Podle Bible, nikdy nic nepřichází zčista jasna najednou. Vždy Božímu jednání předcházely nějaká znamení. Bůh jedná tak, aby člověka připravil. Židé měli celou řadu znamení – Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka (panna KR) počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) (Iz 7,14). Bible mluví někdy jasně, někdy v náznacích. Jak bychom poznali, že to miminko, které leželo v betlémských jeslích, bude Mesiáš? Nepoznáte, co z krásného miminka bude. Obyčejný člověk nemohl rozpoznat, že se narodil Kristus Pán Spasitel. Přesto je zvláštní, že když člověk touží rozpoznávat duchovním zrakem věci nepochopitelné, tak lze ty věci uvidět. Ve SZ ty informace byly. Starý Simeon nebo Anna to rozpoznali. V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním. Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předepisoval Zákon, vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha (L 2,25-28). Chceme-li rozpoznávat znamení, musíme jít do Božího slova. Boží slovo je pro nás mapou pro orientaci v terénu, co Bůh bude dělat. Když člověk zhřešil, tak Bůh slíbil, že přijde potomek, který hadovi rozdrtí hlavu. A dále zjistíme, že v Bibli existují Boží signály, aby člověk uviděl a mohl se připravit. Pastýři v noci u ohně strážili ovečky, byli bdělí. Bylo to v noci – ve tmě – tzn. v době temna. Pastýři byli u světla, které je zároveň chránilo před divokou zvěří. A navštívil je anděl.

Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha (L 2,9-13). Oni tam šli, nalezli miminko a klaněli se Jemu. Stejně jako tři mudrcové. V židovské tradici klanět se lidské bytosti bylo naprosto nemyslitelné. Jak je možné, že oni v něm také rozpoznali Mesiáše? V jejich srdcích musel být postoj očekávání – bdělosti – připravenosti a také odpovědnosti. Proč ten anděl nepřišel do chrámu? Židé dělali svoje rituály při chrámu, ale uvnitř se zastavit nenechali. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje." Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní (Iz 9,16). I dnes je doba temná a málo povzbudivá. V době narození Pána Ježíše byl Izrael okupován Římany, také to nebyla doba světla. O dítěti, které se narodí, je psáno, že bude Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.

Máme vydávat svědectví o našem setkání s Kristem. Jak nás Kristus v životě zastavil a jak nás při těžkostech podržel. O tom, jak je Kristus mocný, protože podržel nejenom můj život, ale i tvůj a mnoha lidem na světě. Spousta lidí si myslí, že Kristus je pro nás berličkou. Možná mají pravdu, můžu-li se opřít o Krista, jaká to úleva pro můj život! Vždyť mám tu zkušenost, jaké je to vyčerpávající žít jen ze své síly. Vždyť my si tak přejeme, aby se za nás někdo postavil a podpořil nás. A to Kristus umí. A někdy nás dokonce nese. Kristus je mocen vyřešit tvé hříchy, tvůj život. A postará se i o vaše věčné bytí. A jako každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud (Žd 9,27). Žádná karma, ani reinkarnace. Bible jasně říká, že člověk jen jednou zemře a potom bude stát před soudnou stolicí. Bude-li mít Krista jako Přímluvce, tak má toho nejlepšího právního zástupce na světě. Chceme-li rozpoznat Boží znamení, a že se blíží poslední čas, musíme být bdělí jako pastýři. Sedět u ohně a bdít nad stádem, které mi Pán Bůh svěřil. Moc bych si přál, abychom byli zastiženi v bdělém stavu, když Pán přijde. Je jedno, jestli to bude dnes nebo za rok. Boží slovo říká, že se zjeví podruhé ke spáse těm, kteří Ho očekávají. Proč se Ježíš musel narodit ve chlévě a proč museli s Ním utéci do Egypta, když Herodes nechal zabít všechna děťátka do dvou let? Protože Kristus přišel do temnoty. A v této temnotě svítí i dnes. Když s nevěřícími mluvíme o Bohu, rádi diskutují. Jakmile začneme mluvit o Kristu jako Spasiteli, mají problém, že je to příliš konkrétní. Tehdy zjistíme, o jak moc jde. Kázání Mistra Jana Husa jsou použitelná i pro dnešní dobu. Kážeme Krista, jakého kázal apoštol Pavel, i Mistr Jan Hus. Jsou lidé kolem nás, kteří touží po tom, aby přišel nějaký Divuplný rádce do jejich života. Aby mohli říct společně se Simeonem: "Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé

spasení, které jsi připravil přede všemi národy - světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael." (L 2,29-32). Kristus není miminko, Kristus je Bůh, který se k nám sklonil, aby vzal naše životy do svých dlaní. Kdo chce vidět a slyšet, jak Bůh jedná a mluví a že mluví, uvidí a uslyší a zakusí Boží jednání. Závěr: 1/ Bůh lidem (od počátku) oznamuje, co bude. 2/ Jeho jednání je rozpoznatelné (pro mudrce z dálky, Simeona, pro Annu …). 3/ Chceme skutečně vidět, chceme skutečně slyšet? 4/ Bdělost, očekávání je Bohem odměněno. Díky Jemu za to.

5/ Marie a Josef pokorně přijali své povolání, ačkoli to změnilo jejich životy navždy. Chci také zasvětit svůj život Božímu plánu po boku Mesiáše? 6/ Každý, kdo se klaní Kristu jako svému Mesiáši, bude spasen. 7/ Ať už je Kristus jako dítě nebo muž, každý v něm může vidět svého Zachránce, touží-li.

Jak se to může stát? Pavel Kalous, 13. 12. 2015 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do Galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a

uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha (L 1,26-30). Čti celé v.31-38. PROČ TO CELÉ DIVADLO? PROČ NENESTOUPIL JEŽÍŠ ROVNOU? Židé již po mnoho století očekávali na svého Vykupitele (přišli odkudsi, dlouho byli v Egyptě, do roku 1948 neměli svůj vlastní stát). Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh) (Iz 7,14). 1/ Byl poslán anděl (anděl – posel - pošťák – služebný duch) od Boha. Bůh je ten hlavní činitel! Nejde tu o anděla, ani o to zvl. zjevení, ale o poselství, které nese. Zastíní – doslova: přikrýt stínem, rozprostřít (blahodárný stín – milosti – plná zahrnutá) 2/ Kdo byla Maria? Mladá prostá dívka, která „nepoznala“ muže. O ní samotné mnoho nečteme. Byla především „milostí zahrnutá“ ... „milostí došlá“ (KR). 2x zmínka o MILOSTI. Bible je kniha o tom, že člověk potkal Boha. 3/ Zjevená Boží vůle, úkol. Co je obsahem zvěsti (obsahem dopisu)? Proč anděl přichází? Nezaměřujeme se na pošťáka, ale na obsah zvěsti. Bůh jí zjevuje svůj plán. Víš, že Bůh má plán i pro tebe? Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." (v. 31-33). Nic víc, nic míň. Počneš, porodíš + svěřená péče. Bůh si používá člověka v různé době jeho života, různým způsobem. Např. rodiče Jana Křtitele (kněžská rodina). Syn Jan, prorok přicházející před Kristem. 4/ První reakce Marie. Celkem pochopitelná, je překvapená. Byli sice zasnoubeni, ale intimně spolu nežili, až do svatby. Dokončení příště.

Biblická hodina Růst Boží rodiny - dokončení. Pavel Kalous, 14.10.2015 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. (J 3,16) Bůh udělal maximum pro to, aby mohl být člověk spasen. Již na začátku Bůh člověku řekl: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Gn 1,27) Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.“ (Gn 9,1) Pojďme naplnit nebe. Jsem přesvědčen, že Bohu jde více o „množství“ než „kvalitu“. Cestou do Božího království jsme všelijak broušeni a proměňováni. Nejsme spasení pro naši kvalitu, ale z Boží milosti, ospravedlněni skrze Krista. Bůh na mnohých místech mluví o množení, rozmnožení, růstu a dospívání. Je-li něco živé, přirozeně to roste. Růst je princip života. Podívejte se na rostliny, zvířata, lidstvo. Abraham měl zaslíbení dětí jako hvězd či písku. Vyvedl ho ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." (Gn 15,5) Dívejme se na Boha, na Krista, do nebe. Bůh chce mít velkou rodinu, nebe plné spasených lidí. Život prvotní církve: Na počátku Kristus vyvolil 12 lidí, poté dalších 70, než přišel Duch Svatý, bylo jich asi 120 (nevíme přesně kolik bylo prvních židokřesťanů, zřejmě několik stovek). Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií,

matkou Ježíšovou, a s jeho bratry. V těch dnech vstal Petr ve shromáždění bratří - bylo tam pohromadě asi sto dvacet lidí. (Sk 1,13)...a potom, po Petrově kázání, se přidaly tisíce... Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. (Sk 2,41) Chtějme být biblickou církví, ovlivněnou modelem prvotní církve v principech. Nastavení první církve (Skutky sv. apoštolů, jsou pro nás modelem.): A/ poslouchali učení – Písmem (Božím Slovem) budovaná církev; B/ byli spolu – obecenství lidí; C/ lámali chléb – památka večeře Páně (Kristem ustanovená); D/ modlili se – učili se znát sílu společné modlitby. Důsledkem toho pak je, že: Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse. (Sk 2,47) Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc. (Sk 4,4) A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu. … Dále učili den co den v chrámě i po domech a hlásali evangelium, že Ježíš je Mesiáš. (Sk 5,14) V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. … Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také mnoho kněží přijalo víru. (Sk 6,1.6) A tak církev v celém Judsku, Galileji a Samaří měla klid, vnitřně i navenek rostla, žila v bázni Páně a vzrůstala počtem, protože ji Duch svatý posiloval. … Zpráva o tom (vzkříšení Tabity) se rozšířila po celém Joppe a mnoho lidí uvěřilo v Pána. (Sk 9,31.42) Po smrti Štěpánově nastalo

v Jeruzalémě pronásledování. Ti, kteří se odtud rozprchli, dostali se až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie; slovo evangelia však zvěstovali jenom židům. Ale někteří z nich, původem z Kypru a z Kyrény, začali po svém příchodu do Antiochie zvěstovat Pána Ježíše také pohanům. Moc Boží byla s nimi, a veliké množství lidí uvěřilo a obrátilo se k Pánu. (Sk 11,19) Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagógy a mluvili tak mocně, že uvěřilo mnoho Židů i Řeků. … V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili. (Sk 14,1.23) Pavel je pozdravil a vyprávěl jim podrobně všechno, co Bůh jeho působením vykonal mezi pohany. Když to vyslechli, chválili Boha. Potom řekli Pavlovi: "Pohleď, bratře, kolik tisíc židů uvěřilo v Krista, a všichni jsou nadšenými zastánci Zákona.“ (Sk 21,19) Přemýšlejme směle o množství. Je pro nás výzva udělat z několika lidí tisíce. Hlásejme evangelium, že Ježíš Kristus je Mesiáš a Pán přidá. Nedejme se ničím zastrašit. Mějme odvážné sny, představy, cíle. Trápí vás, že jdou lidé „širokou cestou do záhuby“? Mělo by. Pojďme udělat všechno pro to, aby lidé šli do Božího království. To jsou záměry Božího srdce. Církev (Boží rodina) patří Pánu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1K 6,19) A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras. (Zj 5,9) Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. (Mt 20,28) Víš proč jsi tady? Nepatříš sám sobě, služ Kristu! Nebuď

člověkem, který zakopal své hřivny.

Růst Boží rodiny II. Pavel Kalous, 21. 10.2015 V předchozí hodině jsme četli ukázky ze Skutků svatých apoštolů, všude čteme, jak kázali a jak potom uvěřilo velké množství lidí. Proč zde není uvedeno, že to udělal Duch Svatý? Protože si Bůh používá člověka z masa a kostí k tomu, aby přivedl lidi ke Kristu. Když se Pánu Bohu vydáš, staneš se Jeho nástrojem. Jednal tam Duch Svatý, ale skrze lidi. Když sbor, Boží rodina, neroste, koho to trápí? Koho to bolí, že hříšníci neslyší evangelium? Koho to bolí, že se hříšníci neobracejí? Kdo se tím zabývá? Kdo se za to pravidelně modlí? Mimochodem, myslíte si, že církev je výkvět kvality? Protože Bůh chce, abychom Mu sloužili. Chcete stát v Boží vůli? Zjevená Boží vůle (chceme-li zjistit, co jí je, vidíme to předně v Písmu). Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Ž 14,2) Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje -li se po Boží vůli. (Ž 53,3) Tak jako my hledíme občas k nebi, tak Bůh hledí na nás z nebe a vidí, hledá a chce vidět, kdo je rozumný. Kdy jsi rozumný? Když hledáš Boží vůli. Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřeje v srdci. (Ž 69,33) To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. (1Tm 2,3-4) Bůh chce, aby všichni došli spásy. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. (1Te 5,9) Jestli chcete něco vědět o Boží vůli, tady máte odpověď. Proč má růst církev? Protože Bůh to chce. Bůh po tom touží. To je základní princip otcovství. Také si přejete pro své děti to nejlepší, i když si to někdy děti nemyslí. Bůh chce, aby se nebe naplnilo. My nebudujeme denominaci, ale

budujeme Boží Království. Uvědomujete si, že neseme lidem poselství, které je katapultuje do záhuby, nebo do věčného života? To rozhodnutí je velmi zásadní, rozhoduje o věčnosti. „Oživujeme“ lidi pro věčný život. Sbor sám je život, zvěstuje život a Pán se k tomu přiznává a Boží rodina roste. Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (J 14,6) Jak jdeme dál za Pánem, jdeme skrze kříž, a v něm se stále naše „já“ odírá. Zbavuje se jednotlivých přítěží – je to cesta, proces, nestane se tak najednou. Nejsme najednou dokonalými křesťany. Když milujete Krista a chcete Mu sloužit, budou z Vás jednotlivé přítěže opadávat. Nečekejte na hotovou proměnu, ale zvěstujte evangelium, říká Písmo. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky … Zpívej Hospodinu, celá země! Zvěstujte den ze dne jeho spásu. (1Pa 16,8.23) Už v této době, jim David řekl, dělejte evangelizaci. Mluvte o Hospodinu o tom jak je dobrý. I Starý Zákon zná to, že můžou být spaseni i ti, co nejsou ze Židů – např. Moábská Rút. A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.“ (Mk 16,15) Myšlenka je jasná, máme zvěstovat Krista, ne jen neurčitého Boha. Pozor na křesťanský humanismus, kdy se káže ta láska, ohleduplnost, pomoc a neurčitý Bůh nad námi. My kážeme Krista na prvním místě. Zaměřte se na Krista. Nemluvte o Kristu jen mimochodem, ale hlavně o Něm. O Ježíši Kristu apoštol Petr říká (Sk 4,8 „vůdcům lidu a starším“): V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. (Sk 4,12) Proč Bůh Otec poslal jednorozeného Syna na svět? Protože Bůh chce spasit lidi. Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (L 10,20)

Učedníci měli moc vymítat démony. My tu moc máme také. Ďáblu se to nelíbí. Prostě tu autoritu máme. Radujte se, že naše jména jsou zapsána v nebesích, i když jsme nedokonalí. Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují. (L 15,7) Proč jsem založil tento sbor? Protože Bůh chce použít tento sbor ke zvěstování evangelia a spasení lidí. To nebylo, že bych se nudil, ani abych udělal karieru. Nebo si snad usnadnil práci, natož, abych na tom „vydělal“. Protože Boží vůlí je spasení lidí v tomto regionu. Závěr: 1/ Bůh je Bohem množství (lidí). Chce, aby VŠICHNI došli spásy. 2/ Je-li církev Jeho tělo, pak dělá vše, co chce hlava, Kristus. 3/ Kristova církev, my lidé, se ztotožňuje s Božími záměry. 4/ Služme, pracujme, konejme vše pro kázané evangelium. 5/ Lidé mohou uvěřit, jen když evangelium uslyší. Pak se mohou sbory (i nebe) naplnit.

Jestliže ho Otec nepřitáhne Pavel Kalous, 4. 11. 2015 Lidé někdy polemizují, jak to vlastně je. Někdo dlouho nemůže uvěřit, pak citujeme tento verš. No, představte si, že člověk stojí na Božím soudu a říká Bohu: „Tys mě k sobě nepřitáhl.“ Ale každý prochází okolo dveří s nápisem „můžeš vejít“, jen ne každý do dveří vstoupí, aby

zjistil že i on byl vyvolen. Bůh nikoho neselektuje. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. (J 6,44) Však žádný nemůže přijíti ke mně, jedině leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější. (KR J 6,44) Motivem, důvodem proč to Ježíš říká je BOŽÍ LÁSKA (agapé - dávající, obětující). Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. … "To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás. (J 13,34.15,12) Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. (Ř 13,8) Milování Boha se nedá oddělit od milování člověka. Na to lidsky nemáme, Bůh po nás ale nechce, abychom žili nebo milovali ze své síly. My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás. Řekne-li někdo: "Já miluji Boha", a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra. (1J 4,19) Nástrojem pro Boží přitahování jsi právě TY. Vyhlášení „duchovní amnestie“: „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, ABYCH vyhlásil léto milosti Hospodinovy.“ (L 4,18) Jedna věc je Boží milost, druhá věc jak na ni člověk reaguje. Ne každý, kdo slyší, ihned uvěří. Církev má kázat Krista ve shodě s Božím slovem, nic neměnit, nepřidávat, neubírat. Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši. (Ř 8,1)

Můžeš být v Kristu, můžeš Ho obléct, v Něm jsou skryty naše nedostatky. Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. … Přesto v něho uvěřili mnozí z předních mužů, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. (J 3,18.12,42) Projevem Božího přitahování je to, že lidé, kteří byli ve tmě, přicházejí ke Kristu. My jsme toho součástí. Kázání evangelia je Božím příkazem o Jeho amnestii (rozhlášení zprávy). Církev, která mlčí, nemůže růst. My máme vydávat svědectví, máme kázat Krista. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,18) A řekl jim: „Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.“ (Mk 16,15) „Ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země." (Sk 1,8) „Každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen“. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? A jak mohou zvěstovat, nejsou-li posláni? Je přece psáno: „Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!“ Ale ne všichni přijali evangelium. Už Izaiáš říká: „Hospodine, kdo uvěřil naší zvěsti?“ Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova. (Ř 10,13) Řekli mu: "Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?" Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který

žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal." (J 6,28) Kážeme-li poslušně Kristovo evangelium, Bůh tak na lidi volá, tím jsou posluchači k Němu přitaženi (proto; EKKLESIA zn. vyvolaní, zavolaní, povolaní). Mluvíme na ně Slovo svým dechem = duchem (který má potenciál dát život). Boží vůlí je, aby všichni došli spásy (Bůh chce k sobě přitáhnout všechny). Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven. (J 6,37) Ježíš nepřišel, aby nás pobavil, ani potěšil či pouze uzdravil. Buď jsme se zbláznili, neboť jsme vložili své životy do rukou nějakého tesaře, který žil před dvěma tisíci lety; nebo je Ježíš Mesiáš, náš osobní Mesiáš. Musíte uvěřit, ALE abyste uvěřili, musíte nejprve slyšet (evangelium). A slyšet evangelium je Boží „přitahování“, Otec to tak chce. Bůh si člověka přitahuje svým Slovem skrze svou církev = tělo. A jediné, co je třeba, aby posluchači udělali, je se rozhodnout (činit pokání = vědomé rozhodnutí mysli člověka). Ježíš vlastně říká, že vše je věcí Boží milosti. A zároveň, že se Boží milost již děje (stala). Závěr: 1/ Bůh Otec si přeje spásu všech a každého. 2/ Bůh Otec pro to v Kristu udělal maximum. 3/ Slova o zvěstování evangelia jsou dokonce pro učedníky příkazem. 4/ Kdo slyší evangelium, zakouší milost Božího „přitahování“ (ačkoli se někdo brání). 5/ Jsme (buďme) nástroji Boží milosti, Bohem dané a námi zvěstované milosti.

Křest vodou Pavel Kalous, 11. 11. 2015 Co je křest? Jaké jsou podmínky pro křest? Předně, vycházíme z Ježíšova příkazu o křtu. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s

vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Mt 28,19) Křest je vnějším (vědomým) viditelným aktem, skutkem, rozhodnutí se pro SMLOUVU s Kristem. A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření. Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Mk 16,15) Kdo může uvěřit? Ten, kdo slyší evangelium a uvědomuje si obsah dobré zprávy. S kým mluví Kristus o znovuzrození? S Nikodémem, který by to vše měl vědět. Co Kristus myslí slovy „z vody a Ducha“? Existuje dvojí potvrzení smlouvy. Mluví o vnějším skutku (křest) a vnitřním skutku (vědomé pokání a následné znovuzrození). Křest (ponořit se do Krista) je vnější pečeť vnitřního duchovního stavu. Řecké „baptizó“ dát něco ponořit, potopit. Apoštol Petr oslovuje lidi schopné vědomého pokání, nemluvně se vás nezeptá „Co máme dělat?“ Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: "Co máme dělat, bratří?" Petr jim odpověděl: "Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jméno Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. (Sk 2,37) Křest není podmínkou spasení. Je podpisem na Smlouvě s Bohem, ale máme být poslušní, jako Syn. Vnější čin křtu sám nezpůsobí změnu vnitřního duchovního stavu. Biblický křest je viditelným „podpisem“ = potvrzením, že tento stav již v srdci adepta křtu nastal, a to skrze víru, když uvěřil! Obrácení je charakterizováno POKÁNÍM. Pokání předchází křtu! Bez pokání není možný křest. Vyznáš-li svými ÚSTY Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ř 10,9) Filip se vydal k té cestě a hle, právě přijížděl etiopský dvořan, správce všech pokladů kandaky, to jest etiopské královny. Ten vykonal pouť do Jeruzaléma a nyní se vracel na svém voze a četl proroka Izaiáše. Duch řekl Filipovi: "Běž k tomu vozu a jdi vedle něho!" ... Dvořan se

obrátil k Filipovi: "Vylož mi, prosím, o kom to prorok mluví - sám o sobě, či o někom jiném?“ Tu Filip začal u toho slova Písma a zvěstoval mu Ježíše. Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: "Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?"... Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. Když vystoupili z vody, Duch Páně se Filipa zmocnil a dvořan ho už neviděl, ale radoval se a jel dál svou cestou. (Sk 8,27.34.38) Filip by dvořana nepokřtil (neponořil), pokud by si nebyl jistý, že přijal Krista a činil pokání. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. (J 1,12) Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího.“ (J 3,5) Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou: "Jste-li přesvědčeni, že jsem uvěřila v Pána, vejděte do mého domu a buďte mými hosty"; a my jsme její naléhavé pozvání přijali. (Sk 16,14) Krátká zpráva o tom, co se tam stalo. Přičemž, apoštol Pavel si byl naprosto vědom, že Lydie i ostatní byli poučenými adepty křtu. ... kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noémových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí. To je předobraz křtu, který nyní

zachraňuje vás. Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme - na základě vzkříšení Ježíše Krista. (1Pt 3,20) Tyto předpoklady nemohou splnit nemluvňata, ta rozvinuté svědomí nemají, nemohou se k ničemu zavazovat. Petr ani Pavel by nikdy nepřipustili křest bez pokání. A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé. . . . Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?" A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní. (Sk 10,34.44) Jaký je duchovní význam křtu? Smrt a pohřbení pro hřích, starý život pohřben, osvobození od moci hřešit. Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom - jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce - i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu. . . . Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši. (Ř 6,3.11) S Ním jsme pohřbení a vzkříšeni. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. (Ko 2,12) Jsme pokřtěni, vnořeni, do Krista (ne do žádné denominace).

Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. (Ga 3,27) Všude si nahraďte slovo křest – spojením „vnořeni do Krista“. Výsledek křtu závisí na osobní víře křtěnce (bere-li vážně Smlouvu s Kristem). Chodit v novotě života lze v Boží moci, v moci Ducha svatého. ...evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. … Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. (Ř 1,3.16) Proč se nechal Ježíš pokřtít? Protože byl poslušný Syn svému Otci a Písmu. V tom je nám příkladem. I my jsme synové a dcery. Ježíš mu odpověděl: "Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá." Tu mu již Jan nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. (Mt 3,15) Ježíš neučinil žádný hřích, který by potřeboval vyznat a činit z něj pokání. Byl pokřtěn, aby poslušně naplnil všelikou spravedlnost. Ježíš nový „Adam“. Jako i ty a já. Dal příklad, vzor a způsob křtu (staré a nové), ve kterém by chtěl být následován všemi křesťany. Jen Ježíš je Spasitel. Je a byl jen jeden.

Ježíš zemřel za hříchy světa, znamení, pro ty, kteří jsou Jákobem a vzal je na sebe a byl učiněn hříchem hledají Boží tvář. Přicházíme-li k Pá(zastoupil lidstvo, člověka). nu, tak v modlitbě a s pokorou. Pane, chceš-li …. Mé srdce si opakuje tvoji Závěr: výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodi1/ Žel, mnozí křesťané vůbec neznají ne, tvář tvou hledám. (Ž 27,8) podstatu a význam vnoření. Uvízli v Jestli chcete vědět, k čemu náboženské tradici. Vás Bůh vede, tak tady to máte – Pán 2/ Biblický křest je křtem na říká: Hledejte mou tvář. Dejte toto (vědomé) pokání jako důsledek zno- vyznání do své modlitby, „Pane, hlevuzrození z Ducha. dám Tvoji tvář“. 3/ Křest nemluvňat je nebiblický, proKdyž Pán Ježíš odcházel na to ani skutečným křtem není. opuštěná místa, trávil tam hodiny. 4/ Před křtem má být adept křtu nále- Náš duchovní život by měl obsahovat žitě poučen. pravidelnou ustavičnou modlitbu. Dotazujte se na vůli Hospo5/ Křest je znakem znovuzrozených lidí, kteří se vědomě vnořili do Krista dinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte na novou cestu s Kristem. ustavičně. (Ž 105,4) Pán do jisté míry zkouší, jestli jsme ochotni věnovat ten čas tomu Vyhledat Boha modlitbou hledání. Jestli nám za to stojí. Pavel Kalous, 18. 11. 2015 Pravidelná modlitba má být naším životním stylem. Modlitba oteObrátil jsem se k Panovníku Bohu, ABYCH ho vyhledal modlitbou vírá duchovní dveře dál. Všechen judský lid vzal Uzia prosbami o smilování v postu, žínějáše, kterému bylo šestnáct let, a doném rouchu a popelu. (Da 9,3) A obrátil jsem tvář svou ku sadil ho za krále po jeho otci Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou a Amasjášovi. On vystavěl Elót a napokornými prosbami, v postu, v žíni a vrátil jej Judovi, poté co král Amasjáš ulehl ke svým otcům. Uzipopele. (KR Da 9,3) Lidé se často ptají, jak po- jášovi bylo šestnáct let, když začal znat Boží vůli a jak se vyznat v Bibli. kralovat, a kraloval v Jeruzalémě Těch cest je celá řada, ale základní dvaapadesát let. Jeho matka se jmechybou je, že se lidé málo modlí. Po- novala Jekolja a byla z Jeruzaléma. kud hledáme Pána Boha, tak Ho hle- Činil to, co je správné v Hospodinodáme skrze modlitbu. Tento verš to vých očích, zcela jak to činil jeho trefně vystihuje. Tady je jasný návod, otec Amasjáš. Dotazoval se Boha za jak najít Hospodina. Modlitba je ná- dnů Zekarjáše, jenž rozuměl Božímu vidění. Ve dnech, kdy se dotazoval stroj, jak vyhledat Pána. Dotazujte se na vůli Hospo- Hospodina, provázel ho Bůh zdarem. dinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte (2P 26,1-5) Vše, co podnikneme, se ustavičně. (Ž 105,4) V modlitbě se Pána neustále zdaří. Pokud se nám něco zdaří, je to dotazujte na Jeho vůli. Když hledáme díky Boží milosti a je to podmíněné Pána Boha, tak jedině modlitbou. tím, že se Boha dotazujeme. Někdy je Modlitba není myšlenka, ale přímá dobře, se společně modlit, hledat spořeč. Proč se Pán Ježíš ptal nemocných, lečně cestu, abychom věděli, co dělat. „co chceš“? Když znal každou myš- Šalomoun měl také kolem sebe rádce. On však odcházíval na puslenku. Pán chtěl a chce slyšet vyznání, chce vést s námi rozhovor. Hledáme-li tá místa a tam se modlil. (L 5,16) V těch dnech vyšel na horu Pána tak modlitbou, ne pomodlením k modlitbě; a celou noc se tam modlil se. k Bohu. (L 6,12) To je pokolení těch, kdo se Za týden po této rozmluvě na jeho vůli dotazují. Ti, kdo hledají vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakutvou tvář - toť Jákob. (Ž 24,6) To je Izrael, který se celý ba a vystoupil na horu, aby se modlil. život učil nespoléhat na své síly, ale (L 9,28) Oddílů, kde Pán Ježíš, začít spoléhat na Hospodina. Je to

odchází na pustá místa a modlí se, je celá řada. Víme, že se první církev pravidelně modlila, měla zdravý návyk. A co my? Ano i přes pracovní vytížení si máme udělat čas na pravidelnou modlitbu. Pán Ježíš dělá věci, které jsou pro nás příkladem. Máme ho následovat. Tady je příklad: modlil se – konal, modlil se – konal. Mluvil k Bohu a mluvil nahlas. Všimněte si, že jde o duchovní věci. Je to zvláštní, apoštol Pavel bojuje, ale má ruce v okovech. Lze bojovat s okovy? Okovy ho nemůžou zabrzdit v duchovním boji. Veškerá snaha by byla vniveč, pokud by spoléhal na své síly. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne, ABY mi bylo dáno pravé slovo, kdykoliv promluvím. Tak budu moci směle oznamovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslancem i v okovech, a svobodně je zvěstovat, jak je mi uloženo. (Ef 6,18-20) Lze bojovat modlitbou. Apoštol Pavel hluboce věřil, že to má smysl: Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení. (Ko 4,3) Modlitba je neustálá práce. Nebral to automaticky. Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly . (2 K 10,3-4) Bojujeme modlitbou. Nenechte si nějakými hlasy říct, stačí se jen pomodlit, ale opravdu se jedná o modlitbu ustavičnou. V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Když viděl, že si tím získal židy, rozkázal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do vězení a hlídat čtyřmi strážemi po čtyřech vojácích. Chtěl ho po velikonocích veřejně soudit. Petra tedy střežili ve vězení a církev se za něj stále modlila k Bohu. Noc předtím, kdy jej chtěl Herodes předvést na soud, spal Petr mezi

dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže před dveřmi hlídaly vězení. (Sk 12,1-6) I byl Petr ostříhán v žaláři, modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve. (KR Sk 12,5) Modlete se vzájemně za sebe. Církev má být jako včelky, pořád se něco děje. Jde především o duchovní válku. Duchovní / neviditelný svět/ a viditelný /hmotný/ je v pevném propojení. Znamená to, že Petr udělal něco špatně, když je ve vězení? Znamená to, že je něco špatně, když má Pavel okovy? Pán Ježíš také nic špatného neudělal a byl ukřižován. Znamená to, že je Pavel mimo Boží vůli? Možná se Štěpán špatně modlil, že ho pak ukamenovali. NE! POZNEJME, ŽE:… Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. (Jk 5,16) Když hledáme Boží tvář, objevujeme, kde být máme a nemáme, co dělat a co ne. Upřímná modlitba má sílu, modlitba srdcem. Někdy musíme modlitbu podpořit půstem. V třetím roce vlády Kýra, krále perského, bylo Danielovi, který byl pojmenován Beltšasar, zjeveno slovo. A to slovo je pravdivé; týká se velké strasti. Pochopil to slovo. Pochopení mu bylo dáno ve viděních. V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny. Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů. … Muž mi řekl: "Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě." Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se. Řekl mi: "Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel. (Dal 10,1-12 čti celé) Čteme, že Daniel si dal částečný půst. Rozhodl se, že něco chce. Pokořit, znamená ztišit se a hledat Boha modlitbou. Je třeba se soustředit jen na ni. 3 týdny Pánu něco říkal a o něco usiloval, jeho slova byla vyslyšena. V Antiochii byli v církvi proroci a učitelé: Barnabáš, Simeon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahem, který býval druhem tetrarchy

a Saul. Když konali bohoslužbu Pánu a postili se, řekl Duch svatý: "Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal." A tak po modlitbách a postu na ně vložili ruce a vyslali je k dílu. Posláni tedy Duchem svatým, odešli Barnabáš a Saul do Seleukie a odtud se plavili na Kypr. (Sk 13,1-4) Stalo se tak po nějakých modlitbách a půstu. Nevyslali je týž den, chtěli mít ujištění, tak se postili, když měli ujištění, tak je pomazali a poslali do Seleukie. … v modlitbách neustávejte …(1Te 5,17) Bratří, modlete se i vy za nás! (1Te 5,25) A tak, bratří, modlete se za nás, ABY se slovo Páně stále šířilo a bylo oslaveno jako u vás. (2Te 3,1) Neboť vím, že se mi vše obrátí k dobrému vaší modlitbou a přispěním Ducha Ježíše Krista. (Fp 1,19) Pavel objevil sílu modlitby. Když hledáme Boží tvář, tak víme, kudy máme jít. Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí. (Ř 12,12) Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, ABYSTE plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. (Ko 1,9) V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. (Ko 4,2) Modlete se za nás. Jsme sice jisti svým dobrým svědomím, neboť se snažíme jednat tak, aby nám nemohli nic vytknout; a přece vás důtklivě prosím, modlete se za mne, abych vám byl co nejdříve zase navrácen. (Žd 13,18 -19) To je slovo apoštola Pavla k církvi. Důrazně říká: Ustavičně se modlete.

Závěr: 1/ Vyhledej Boží tvář modlitbou. To je Boží návod. Ptáš se jak? Odpověď je: modlitbou. 2/ Modlitba není myšlenka, ale přímá řeč člověka, který k Bohu promlouvá a oslovuje Jej. 3/ Bůh chce, abychom Jeho tvář hledali ustavičně (Ž 27,8). 4/ Někteří se nemodlí, pouze se „pomodlí“ a myslí si, že je to biblické. Není. 5/ V církvi se má dít „modlitba ustavičná“ (Sk 12,5). 6/ Modlitba má potenciál měnit. Je to silný nástroj, nikoliv však „kouzelný proutek“. 7/ A co modlitba „ustavičná“ ve tvém životě?

Biblická bázeň Pavel Kalous, 25. 11. 2015 To, že je někdo členem církve, ještě neznamená, že má nebo musí mít bázeň. Není to automatické, že když někdo začne chodit do církve, má bázeň před Hospodinem. A někdy čtenáři Písma vůbec neví, co s termínem „bát se Hospodina“. Nechápou jeho pravý význam. V církvi je ještě pořád dost lidí, členů, kteří jsou bez bázně (z různých důvodů). Přitom je velmi důležitá. Bůh ji od nás očekává. Bázeň (někdy se překládá jako strach nebo bát se) znamená: respekt, strach, posvátná úcta před Bohem. Člověk se bojí nejen něčeho zlého či hrozného, ale bojí se také něčeho, co nezná. Boží člověk Boha zná, proto nemá strach, ALE má bázeň. Biblická bázeň není nějaký pocit, ale postoj, který se projevuje jednáním. Ono se slovo dá přeložit jako strach. Ale není to strach. Jedná se o pokoru, kde je ještě příměs strachu, respektu, úcty a toho, že víme, kde máme své místo. Nejde o pocit ustrašenosti, člověk by měl žít v pokoji a radosti, ale zároveň by měl mít postoj Boží bázně. Boj se Hospodina všecka země, děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského. (KR Ž 33,8) Bojtež se Hospodina svatí jeho; neboť nemívají nedostatku ti,

kdož se ho bojí. (KR Ž 34,10) Boží bázeň má tedy své viditelné, reálné vyjádření. Někteří cítí ve velkém kostele tu Boží velikost a majestátnost, ALE vyjdou ven a žijí zase dle svého. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: "Abrahame, Abrahame!" Ten odvětil: "Tu jsem." A posel řekl: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna." (Gn 22,11-12) Bůh zkouší, máš-li Boží bázeň. Potvrď svou bázeň svým skutkem. Bázeň přináší mnohá zaslíbení. Je plná zaslíbení. Jak je tomu s mužem, jenž se BOJÍ Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. Hospodinovo tajemství /her. SÓD – důvěrnost, důvěrný vztah/ patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ž 25,12 -14) Bůh tě zve do důvěrného vztahu. Všimněte si, že naše bázeň ovlivní i naše děti. Vše, co ti Pán může dát je, že ti nabízí sám sebe. Důvěrný vztah je největší dar, který můžeš dostat. A/ Pro Boží bázeň se člověk ROZHODUJE. Moudrost začíná tam, kde se rozhodneš pro život v Boží bázni: Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost. Neboť skrze mne se rozhojní tvé dny, přibude ti let života. Jsi-li moudrý, k svému prospěchu jsi moudrý, jsi-li posměvač, sám na to doplatíš. (Př 9,10) Jsme jen nádobou z hlíny, ale když se rozhodneme pro Pána, tak nás Pán naplní. Bázeň je VOLBA. Učiňte slib a splňte jej Hospodinu, svému Bohu! Všichni kolem něho ať přinesou poctu tomu, jenž vzbuzuje

bázeň, tomu, který krotí ducha vojevůdců a vzbuzuje bázeň v králích země. (Ž 76,12-13) Jestliže vstoupíte do smluvního vztahu s Pánem, Pán Ježíš Kristus jí podepsal svou krví a my se rozhodujeme žít v Boží bázni. Rozhodujeme se k tomu, aby nás Pán proměňoval. Rozhodujeme se pro život v Boží bázni, tj. úcty, respektu, uznání Krista jako Boha a Pána. Rozhodujeme se, že dovolíme Pánu, aby nás proměňoval. Rozhodujeme se, že budeme hledat Boží vůli a ne tu svou. Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Ř 12,1-2) Bohoslužba našeho života se odehrává neustále. Neobstojí takové to, já si nemohu pomoct, já jsem takový. Dejte to na oltář Bohu. Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vůle se staň. (L 22,42) Umírejte sami sobě, svým představám. B/ Boží bázni se také člověk STÁLE UČÍ. Není to tak, že je bod 0 a pak najednou je 100. Je to něco, čemu se učíme. My víme, co je dobré činit, ale někdy je velmi vzdálené to realizovat. Ježíš žil v Boží bázni, což se projevovalo poddaností, vydaností Otci. On sám říkal, že kalich je hořký. On na sobě zakusil všechna pokušení. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. (Mt 11,29) Říká, že se máme učit od něj, ale ne být spasitel, to byl Jeho úkol. Ukazuje nám, jak má jít Boží následovník. Tam, kde on je učitelem, tam se od Něj učíme. Nikdy nejsme hotovy. Je to proces. Nezapomeň na den, kdy jsi stál před Hospodinem, svým Bohem, na Chorébu, kdy mi řekl Hospodin: "Shromáždi mi lid a dám jim slyšet svá slova, ABY se mě naučili bát po všechny dny svého života na zemi a učili tomu i své syny." (Dt 4,10)

Budeš odvádět desátky z veškeré úrody své setby, která každoročně na poli vyroste. Na místě, které si on vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem, desátky ze svého obilí, moštu a čerstvého oleje i prvorozených kusů svého skotu a bravu, ABY ses učil bát Hospodina, svého Boha, po všechny dny. (Dt 14,22-24) Desetina toho, co odváděl Izrael Bohu je součástí Boží bázně. O králi je řečeno toto: Když dosedne na svůj královský trůn, dá si napsat do knihy opis tohoto zákona, opatrovaného lévijskými kněžími. Bude jej mít u sebe a bude v něm číst po všechny dny svého života, aby se učil bát Hospodina, svého Boha, a bedlivě dodržoval všechna slova tohoto zákona a tato nařízení. (Dt 17,18-19) To nebylo jen pro obyčejné lidi, nikdo z toho nebyl vyňatý. Boží bázeň nás něco stojí. Nás všechny. Cítíte to napětí? Tu nepříjemnost? Učení - „mučení“. Boží bázeň je vyučování, které něco stojí. Pokud vás Boží království nic nestojí (zapření se, oběť, omezení se …), je to podezřelé. JÁ VÍM, … ale. Znamená to, že děláte nějaký kompromis. Pokud chcete být Božími dětmi a na druhé straně nechcete mít žádné omezení, žádnou oběť, žádný oltář, žádné zapření se, žádné nesení svého kříže, prostě NIC, co by Vás pálilo, protože si stejně děláte, co chcete, je to podezřelé. PROČ je to podezřelé? Protože byste byli již cele a dokonale mrtví, mrtví sami sobě. Už byste byli na konci své cesty. JENŽE, to je proces, a protože je to proces, je to něco, co nás provází celým životem. A to umrtvování je bolestivé. A to je i proces, kdy se učíme Boží bázni. C/ Boží bázeň nezaručuje prosperitu, ale jistotu Boží záchrany (pomoci). Ale oko Hospodinovo bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo čekají na jeho milosrdenství. (Ž 33,18) My nevíme jak se to projeví. Projevuje se to mnohými „výhodami“. Hospodinův anděl se položí

táborem kolem těch, kteří se bojí Boha, a bude je bránit. Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. (Ž 34,8-10) Člověk, který žije v Boží bázni, má dostatek, ne materiální, ale má tolik kolik potřebujete a ještě něco navíc. Hospodin žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým. (Ž 115,13) Bůh nedělá rozdíly. Bázeň před Hospodinem přidává dnů, kdežto svévolníkům se léta zkrátí. (Př 10,27) Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. (Př 14,27) Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne. (Př 19,23) Boží bázeň není jen v postoji, ale je součástí naší zbožnosti a ovlivňuje celou řadu našeho života. Bázeň je počátkem ochrany i pro naše děti, je zdrojem života: V bázni před Hospodinem má člověk pevné bezpečí a útočiště pro své syny. Bázeň před Hospodinem je zdroj života, pomůže uniknout léčkám smrti. (Př 14,26-27) Naše bázeň ovlivňuje naše děti. Zářivým příkladem lidí žijících v Boží bázni jsou například Josef nebo Daniel. Protože byli bohabojní, Bůh jim přes nepřízeň okolností sjednával požehnání i ochranu. Protože byli bohabojní, Bůh si je používal i ve vztahu ke svému okolí. Protože byli bohabojní, Bůh je posiloval, takže byli odvážní, stateční, nebáli se lidí, neměli strach. Daniel byl v podstatě celý život v babylonském zajetí a celý život důvěřoval Pánu, Pán ho posiloval a když byl v jámě lvové, přežil.

D/ Boží bázeň zjevuje Boží vůli, Boží cestu, přináší zjevení a poznání. Jsou to věci, které nevidíme, ale jsou nám zjeveny. Pokud to neuvidíme osvíceným vnitřním hlasem, půjdeme prostě dál. Boha bojný člověk pozná, co má zvolit, není to rozumové, mnohdy nám rozum radí něco jiného. Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. … Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ž 25,12-14) Důvěrný vztah s Pánem je to nejcennější, co nám Bůh může nabídnout. Tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání /známost KR/ Boha. (Př 2,5) Poznání Boha není balík informací, ale osobní zkušenost. Poznání svého Spasitele. Modlitba žalmisty: Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. (Ž 86,11) On prosí Pána, aby soustředil jeho mysl na Boží bázeň. Aby nebyla jeho mysl roztěkaná. E/ Bez Boží bázně člověk do Božího království nevejde. Jsou lidé, kteří se ani Boha nebojí. Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Tu ho ten druhý okřikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen ke stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal." (L 23,39-41) Ani v tak pohnuté chvíli ten lotr nečiní pokání. Jsou lidé, kteří Pánu i na smrtelné posteli spílají. Závěr: 1/ Bázeň, bohabojnost je nedílnou základní součástí života Božího lidu. 2/ Boží bázeň má své viditelné ovoce. 3/ Pro Boží bázeň se člověk rozhoduje. 4/ Boží bázeň se učíme, a to celý život. 5/ Boží bázeň přináší požehnání, dostatek, delší život a ochranu. 6/ Boží bázeň přináší zjevení Boží

vůle, zjevení (prohlédnutí), poznání. jeho svědectví, těm, kdo se na jeho 7/ Žel, jsou i lidé, kteří se Boha ne- vůli dotazují celým srdcem. Dotazuji bojí. To přináší své důsledky. se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. (Ž 119,2.10) Otevřenost srdce Důvěřuj Hospodinu celým Pavel Kalous, 2. 12. 2015 srdcem, na svoji rozumnost nespoléChtěl bych dnes mluvit o hej. (Př 3,5) Všimněme si, jakým způsotom, co vůbec otevřenost srdce znabem o tom apoštol Pavel píše: mená. O tom, že je dobré se někdy A/ … naše srdce se vám oteněkomu nebo něčemu otevřít a že je někdy dobré se různým věcem uza- vřelo. B/ … v našem srdci nemáte vřít. Jsou to investice, které už nikdy nedostatek místa. nebudeme moci vzít zpět. C/ … ale vy sami se nám Nic jsem vám nezatajil, Kouzavíráte. rinťané, naše srdce se vám otevřelo. D/ … udělejte nám i vy místo V našem srdci nemáte nedostatek místa, ale vy sami se nám uzavíráte. ve svém srdci. Jestli se někomu otevřeme Na oplátku - mluvím k vám jako k svým dětem - udělejte nám i vy místo nebo uzavřeme, pro to se rozhodujeve svém srdci!... Nedejte se zapřáh- me. Srdce je vlastně něco jako nánout do cizího jha spolu s nevěřící- doba, kterou „něčím“ plníme nebo mi! Co má společného spravedlnost s vyprazdňujeme. Máš-li ve svém srdnepravostí? A jaké spolužití světla s ci bolest, hoře, žal, něco nebo někotemnotou? Jaký souzvuk Krista s Be- ho, kdo tam nepatří, nebo naopak liálem? Jaký podíl věřícího s nevěří- chválu a dík, vylévej své srdce před Hospodinem. Co všechno se vejde do cím? (2K 6,11) Dejte nám místo ve svém našeho srdce: Bůh skrze Ducha svatésrdci! Nikomu jsme neublížili, niko- ho, Boží slovo, lidé a mnoho dalšího. Lide, v každý čas v něho doumu jsme neukřivdili, nikoho jsme fej, vylévej před ním své srdce! Bůh je neošidili. (2K 7,2) Naše srdce se stahuje a roz- naše útočiště. (Ž 62,9) Povstaň a běduj za noci na tahuje, otevírá a zavírá, neboť pumpočátku hlídek, vylévej své srdce jako puje krev krevního oběhu. Někdy se stává, že obrácený vodu před tváří Panovníka. Zvedej k člověk nesprávně porozumí a pak němu své dlaně za život svých pachonesprávně interpretuje svou AGAPÉ látek, skomírajících hladem na kažk Bohu. A jaksi „pozapomene“, že dém nároží. (Pláč 2,19) Tato má slova si vložte do má mít srdce otevřené i pro člověka. V Písmu čteme obraty jako „srdcem srdce a do své duše, přivažte si je janerozděleným“, „otevřeným či za- ko znamení na ruku a ať jsou jako vřeným“. Nejčastějším obratem je pásek na čele mezi vašima očima. (Dt „celým srdcem“. Naše srdce má opa- 11,18) Pokaždé, když někdo slyší novat Pán, má Mu cele patřit, má být slovo o království a nechápe, přichází vydané Pánu. Z té přísahy se radoval celý ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho Juda. Přísahali celým srdcem, že ho srdce; to je ten, u koho se zaselo pobudou hledat s veškerým zanícením, dél cesty. (Mt 13,19) A naděje neklame, neboť Boží aby se jim dal najít. A Hospodin jim dopřál klid na všech stranách. (2Pa láska JE vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám BYL DÁN. 15,15) Amasjáš se stal králem v pět- (Ř 5,5) On nám také vtiskl svou pečeť advaceti letech a kraloval v Jeruzaa do srdce nám dal svého Ducha jako lémě dvacet devět let. Jeho matka se jmenovala Jóadan a byla z Jeruzalé- závdavek toho, co nám připravil. (2K ma. Činil to, co je správné v Hospo- 1,22) "Ach, Hospodine, rozpomeň dinových očích, ne však celým srdse prosím, že jsem chodil před tebou cem. (2Pa 25,1) opravdově a se srdcem nerozděleným Blaze těm, kdo zachovávají

a že jsem činil, co je dobré v tvých očích." A Chizkijáš se dal do velikého pláče. (Iz 38,3) Jejich srdce je plné úlisnosti, budou však za vinu pykat. On jejich oltáře strhne, zničí jejich posvátné sloupy. (Oz 10,2) Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce. (Ef 5,19) Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. (Ž 119,11) V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě. (KR Ž 119,11) Samozřejmě, že jsme „duchovní“, když říkáme, že naše srdce patří Kristu, „přijali jsme Ho do srdce“. Nesmíme však zapomenout, že si máme také udělat místo i pro druhé lidi (viz 2K 6,11 - 13). Ale ne například pro „posměvače“, ne každý má na nás dobrý vliv. Samson otevřel srdce Delíle (a dopadlo to …): Když ho po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: "Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk." Delíla viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala pelištejským knížatům vzkaz: "Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán." Pelištejská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro ...(Sd 16,16) Opatrnost otevřenosti Božího lidu s lidmi: Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači. (Ž 1,1) Dokončení příště.

Fotoohlédnutí za posledními týdny roku 2015

Edson

redakce

Sestra misionářka Ráchel

Ivana a její „dobrometr“ Povídání s Pavlem

Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. (1K 15, 57-58)

Šesté CD naší sborové skupiny Nadosah

Pavel Kalous

Naše šesté CD je k dispozici. Obsahuje 14 původních písní, některé již ve sboru zpíváme. Toto CD není jen „cdčko s písničkami“. Je také celoročním vyjádřením naší služby Bohu i lidem (nejen ve službě u nás ve sboru, ale i službě mimo sbor). Písně byly nahrávány průběžně až do prosince roku 2015. CD bude k dispozici těsně před Vánoci. Na CD s námi spolupracoval také host Miloš Charvát (bicí) . Modlíme se, abyste při poslechu této hudby zažili něco z Boží přítomnosti tak, jak to prožíváme ve chválách i my, „chváliči“. Za to se také vroucně modlí Radka, Pavel a Miloš (Charvát). Cena za CD bude obvykle příjemná 150 Kč a k dostání bude u Radky Štolcové nebo u kazatele sboru.

Ein Gedi Eco Park V prosinci na přelomu roku 2015/16 náš sbor Ichthys navázal spolupráci s Eco Parkem Ein Gedi v Izraeli. Sbor daroval 100 dolarů na pomoc zvířeti Makak opice, která trpí rakovinou a zároveň má velkou šanci na uzdravení. Tomu ale předchází drahé léky. V Zoo Ein Gedi se nachází pouze jeden pár opic Makak, který je důležitý hlavně pro místní děti, žijící v kibbuzu.Eco Park Ein Gedi se zabývá ochrannou životního prostředí, ale také různými moderními technologiemi související s přírodou i zemědělstvím. Vedle toho organizuje mnoho dalších aktivit pro

Ilona Škamlová děti i dospělé, jako např. teď v lednu MUD FESTIVAL (Bahenní festival). V Zoo pracují převážně dobrovolníci a samotná ředitelka Gundi Shachal je také napůl dobrovolnice. Peníze, které má park k dispozici musí investovat do environmentálních aktivit a dalších jiných projektů. O to více si naši přátelé z Izraele váží naší finanční pomoci. Ředitelka se pomocí webových stránek seznámila s aktivitami našeho sboru a z budoucí spolupráce neskrývala nadšení a radost. Poděkování ředitelky Gundi Shachal si můžete přečíst na webových stránkách sboru v kolonce Kniha Hostů. Toda raba všem :-)

Sborová budova

pastor

Spořící učet: 211 645 116 / 0600 (tento účet slouží pouze na dary pro sborovou budovu)

Součástí naší vize služby je také sborový dům. V současné době se modlím, co v této oblasti máme dál podniknout. Založili jsme účet jako jakýsi „džbán“, který Bůh i my naplníme. Bůh jej bude naplňovat, jak je také budeme naplňovat i my. Bůh je ten, který dává vždy daleko víc (a často tolik, než bychom si sami dokázali představit), ale očekává také naši odpověď. Numeri 14,6 Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha 7 a domlouvali celé pospolitosti Izraelců: "Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. 8 Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. 9 Nechtějte se přece bouřit proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!"

Přímluvy a půst za Honzíka Donáta

Pavel Kalous

Jak jistě většinou již víte, Honzík Donát je v nemocnici v Motole na onkologickém oddělní. Už tato samotná věta vypovídá, o co jde. My však spoléháme na milostivého Krista a jeho láskyplnou uzdravující moc. V každém případě stojíme stále v přímluvných modlitbách za celou situaci. Ve sboru jsme se sjednotili také v půstu. Přesto však, kdo se k nám připojíte, vstupte s námi do půstu, a to každé pondělí (dle možností a uvážení částečný půst či půlpůst). Ohledně otázky půstu mě případně kontaktujte. Musím zmínit, Honzík vše nese velmi statečně. On ví, že patří Pánu. Kéž se Pán v celé situaci mocně oslaví. V to také věříme a na to spoléháme! Jan 9:3 Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, ABY se na něm zjevily skutky Boží.“ … 7 a řekl mu: "Jdi, umyj se v rybníce Siloe." (To jméno znamená `Poslaný´.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

Alianční týden modliteb 2016

redakce

Již tradičně jsme se v týdnu od 4. do 10. ledna, pravidelně scházeli ke společným modlitbám v jednotlivých místních sborech. Tématem pro biblické úvahy byla „blahoslavenství“. Průměrná účast z řad věřících byla cca 20 lidí. Po úvodní biblické úvaze byla připomenuta modlitební témata pro každý z jednotlivých večerů. V našem sboru kázala farářka Československé církve husitské (ČCH) sestra Libuše Mikušková. Naproti tomu zase náš kazatel kázal v církvi římskokatolické v kostele sv. Štěpána na „dómě“. Bůh buď milostiv našemu městu, našemu národu.

Sledujte internetové stránky našeho sboru

www.ichthyslitomerice.cz

Modlitební předměty ● probuzení v Litoměřicích ● partner. sbor Wichita FF ● English camp 2016 ● Don Harris, misionář /USA/ ● noví služebníci do sbor. služeb ● Brian Dagen, misionář /USA/ ● učit se praktickému křesťanství ● Učednické skupinky ● činnost Archy (dětská misie) ● nový sbor ICHTHYS Lovosice

● ● ● ● ●

nevěřící rodinní příslušníci růst besídky a mládeže partner. sbor Atascadero B. church vlastní budova pro náš sbor misijní projekt „Třebušín“

Pravidelná shromáždění sboru Ichthys Středa – biblická hodina – 18.00 – Dvořákova 959/1, Litoměřice Čtvrtek - Základy křesťanství - 18.00 (v prostorách sboru). Neděle – nedělní bohoslužba – 9.30 (v prostorách sboru). Program pro děti zajištěn.

Oznámení — info 

Základy křesťanství - čtvrtek - 18.00 (prostory sboru, pokud není oznámeno jinak). Nezapomeňme na stálé přímluvné modlitby (Ef 6, 18).  Třebušín - koná se 21. 2. (19.00) Další info v nedělním oznámení.  Lovosice - koná se každou neděli (17.00), kromě první neděle. Další info v nedělním oznámení. K dispozici jsou též záznamy biblických hodin a kázání na CD v mp3 a kazetách.  Pro zájemce z různých sborových akcí zkopírujeme fotky (nejlépe flash disk). Každou neděli: 8.00 - modlitby s pastorem (Pro každého, kdo se chce modlit „za“.).

Narozeniny: Kalous Pavel Báčová Jana Knotková Laďka

Kontakt: 4. 2. 8. 2. 15. 2.

Ichthys, Dvořákova 959/1, Litoměřice 412 01 Poštovní adresa: Palackého 14, Litoměřice 412 01 E-mail: [email protected]

www.ichthyslitomerice.cz Mobil: 731 411 704 mobil pastora – 24h denně

K vedení misijního sboru je povolán starší pastor: ing. Pavel Kalous Starší sboru: Jan Kmoch Misijní koordinátor: Brian Dagen nedělní besídka - Dáša Kalousová, Šárka Stejskalová, Naděje Zimová, Jana Donátová chvály - Pavel Kalous, Radka Štolcová, Marcela Trejbalová, Jana Krocová, Josef Báča nahrávání kázání - Pavel Kalous (v mp3) úklid sbor. prostor - Jarka Šupová, Jana Krocová, Karel Vinš, Jana Zimová knihovna - Radka Štolcová kuchyňka - Jarka Šupová nástěnky - Laďka Knotková skupinka Lovosice - Jana a Jan Donátovi skupinka žen - Dáša Kalousová, Šárka Stejskalová skupinka mužů - Pavel Kalous, Lukáš Kadeřábek dorost - Naděje Zimová, Lukáš Kadeřábek dramatická skupinka - Ivana Nováková, Vendy Housková, Jana Krocová, Jana Trojáčková údržba - Mirek Kratochvíl správce webu - Vojta Palme

Na náš účet můžete posílat své dobrovolné dary a finanční oběti, desátky či firemní sponzoring. Za každý takový příspěvek jsme vám velice vděční. Rádi vám také vystavíme potvrzení. Děkujeme.

GE Money Bank č. ú.: 166 355 426 / 0600 (tento účet je určen na dobrovolné dary, desátky a provoz)

Spořící učet: 211 645 116 / 0600 (tento účet slouží pouze na dary pro sborovou budovu)

Malachiáš 3,10 Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. Pro potřeby společenství Ichthys vydává: © Antiochia ministries. ZDARMA.

Časopis slouží jako informační bulletin sboru Ichthys Litoměřice. Sem můžete posílat svá svědectví, podávat inzeráty či jiné příspěvky a to po konzultaci s pastorem sboru. Příprava, sazba, korektury: Š. Stejskalová, L. Hutarová, J. Krocová, V. Housková a P. Kalous. Časopis lze zasílat i na email ve formátu PDF. Za obsah odpovídá pastor sboru P. Kalous.