) ,at_ 54z|é|tos umysle Qlřech.) Ryšl ÉnuPat) czbana Hrad, Vil, Hr ženězlobivé)nejsou zapsány sou{rabák, Staročeské satiry Smilovy a o jejich oďišnostiod satir stara nejnovějiv stuďi uvedenéqýše, ' jen v ďouhých slabikách. ;0 (Lr, asi z r. !409), fol. l9a-28a ; Mus. II F 8 (.rVí'z t. t459 až ilně dochovaném prvotisku Mus. oie V' l78n, podle rukopísu U" arianty všech rukopisů uvádi J. 332n. O rekonstrukci textu (bez iofilskémvydánÍ z r. 1919. Naše erésezakládá na rkpu U, doplnětčeské satiry,Praha L942,60-?4. I gmygie U _ ?4 věčšie]wietssie - l0l jedno za ranie U] vy ná:kamkygewa rana prziesada U, ,|57 il M, Vil) gie tJ' jé lrr rI,Hr _ 223 dobře M] ayn. U - 297 robotně U] hubeně rVí_ lbí ls obouruhopisech i v tisku _ tkně M] škorně U (tak i tisk) _ vU
atovicko-musejní), fol. l98b až IýboruI, |845,927-942. Paleoše ukázka se opírá o kritické fol. l99b-200b) a v. 383-477 :ebe_ 70 své]Z fwe rhp (poru. íny]pani rkp, pan1Hr Zebererůvz |et |459-L46L), LF 3l, L904,436-439. Náš o a cizí rukou připsdno dotkliozefiy _ 67 vydržala) a a rkpe
vERŠovANÁ EPIKA
Veršovanouepiku této doby představují legendy a epika rytířská. Básnické legendy procházejí dvojí vývojovou cestou' cestou k lidovosti na jedné straněa cestou k stále většívýlučnosti na straně druhé._ Pro první typ legend je charakteristickévž to,žese látkově obracejík českýmsvětcům,k Prokopovi a k Anežce. Tyto legendys domácí látkou dotýkají se aktuální politické problematiky a proniká do nich lidový živel;po téstránce jsou projevem novéhopojetí epiky. ostatní legendy si vybírajíněkolik svaých nebo světic, jeiichž obliba je v té době zvláště rozšířena,iako je Jiří, Dorota, a za doby Karla IV. zejména Kateřína. Některé z těchto látek se pak stávají oblíbenými v lidovépoesii (Dorota)' ale bez patrnésouvislosti s básnickými legendami tétodobn jež pokačují ve vývoiové tinii literatury feudální' při čemž jednak nabyvá stále většího dznamu legenda prozaická' jednak se veršovanálegenda lyrisuje. Na této cestě' která pak vyrisťujev nový typ skladby lyrickoepické, dospívá vývoi na začátku druhé poloviny 14.stoletík vrcholnému dílu staročeskéexklusivní poesie' k legendě o svaté Kateřině. Rytířské látky jsou koncem 14. století zpracovány v několika rozsáhlých epických skladbách'jež přínášejílátkyartušovské(Tristrama, Tandariáše) i uěmecké (obě Růžové zahndy a Vévodu Arnošta); ''mělecky nestojív.vsokoa lá|eži do konvenčníliteratury té doby.Proto se zde spokojujeme ukázkou z Tristrama a krátkou ukrízkou z Arnošta 1lokalisuiícík nám osobu vévodovuuvedením písně Hospodine' pomiluj ny).
LEGENDA o svATÉu pnoroPu Prokop (zemřel r. 1053) je iednou z význačných legendárních postav posleáního tradice v dalšíchstoobdobícírkevněslovanské kulturyu nás a nositelem církevněslovanské letích.Stal se přímo symbolem národní hrdosti a neústupnosti a úsilí o jeho kanonisováníbylo souběžnés úsilímo uznání českéhostáťuza královswí. Není jisté' zda byl jeho životzpracován iiž staroslověnsky, ale máme několik legend latinských a dvě české,veršovanoua prozaickou. Českáveršovanálegenda o Prokopovi, dochovaná v rukopise Hradeckém, pojednává o Prokopově životě od narozeď aždo smrti, při čemžje kladen důrazna ieho činnostv Sázavskémklášteře.Děj se končílíčením,jak Prokop po svésmrti vyhnal z kláštera Němce, jimž bvl klášter dán po vypuzení slovanských mnighfi. Tak se legenda stává výrazem antagonismučesko.německéboa zároveň antagonismu mezi přívrženciobřadu latinského a slovanského, ie důležitou složkou církevněslovanskétradice, která ožíva|av době Karlově (srov. založeníEmauzskéhokláštera)a později v době husitské.Je zaiímavá i pro novou českouliteraturu, neboétuto legendu volně parafrázoval Jar. Ýrchlický ve svéLegendě o sv. Prokopu, zaÍazenépůvodně do Mythů I (t879). od běžných legend své doby se liší legenda prokopská tím, že zpracovává život domácíhosvětce a líčiiej (i když je to snad v rozporu s historickou pravdou) jako světce blízkéholidu; její hlavní přínos je v tom, že se v ní legendární látka stává východiskem
359
aktuální problematiky. Svým vlastenectvímpřipomíná Dalimilovu kroniku, kterése blíží i jednoduchostí drazových prostředků, {movou technikou a v podstatě kronikářským 1působemvyprávění. Prostředí, v němž se děj odehrává, je všednía hrdina je podán 6ez jakéhokoliheroisování; nenajdeme takéžádná líčenínádhern extasínebo muk, v nichžsi libovala běžná legendární epika. Izázračlý živeljeumírněný; zázraky jsou spjatés všed. ním děním a jsou voleny tak' aby jejich rozpor se skutečnostíbyl co nejmenší. Z|egendy přinášímetři ukázky: líčeníProkopova mládí, některých jeho skutkůa jeho smrti. Tyto ukázky jsou voleny tak, aby lystoupil rozdíl mezi dvojím poietím epikn které se rýsuje ostře ve srovnání tétolegendy s legendou o sv. Kateřině: prvuí ukázka je protějškem Kateřininykonverse (vizdá|enastt.370-376), <truháje dokladem, jakselegendárnílátka prolíná s aktuálďmi hospodářskými problémy (srov. zvláště v. 159 a další),poslední ukázka je protějškem mučeníKateřiny (viz dále na str. 377.382).
(PRoKoPovo MLÁDÍ)
10
Svaty Prokop jest slovenskéhoroda, nedaleko ot Češského Broda. Tu ves dobřě buoh rozplodil, v niejŽ sě ten svaý urodil. A však dobřě pověděti směji: tej vsi jmě Chotuň dějí' v niejžto bydléšestarý kmet. Ten sobě jmiešemnoho let; svúženu šlechetnújmieše, s nížtomanželstvodržieše, přátel ni prvych ni posledních, ale.
(Chybi list: manželúm se narcdil sgn Prokop, který byl od dětsttlí ctnostn!, pohonj a zbožnj. Rodiče ho poslali na studie na V3lšehrad, kde se tehdg učilo sloaanským jazykem.)
15
25
časě ;; ;i,*";;i:J.u"ém
Mistři sě tomu diviechu, mezi sobútak mluviechu: ,,Prokop dobřě u písmě dospěl a ve čstii v kázni prospěl; neb nikdy prázden nebieše, nebo na modliwě nebo v knihách čtieše... Tak sě učil velmi míle, netbal ijedné kratochvíle, divné ovšempokory bieše, že jlžkaždý to mluvieše: ,,Tento Prokop tako jest tích, jiŽ jako by byl ovšemmnich...
360
!
Dalimilovukroniku, kterése blíží nlkouav podstatěkronikářským á, je všední a hrďna je podán bez [her1', extasínebo muk, v nichžsi rneny1zázrakyjsou spjatés všedcnostiby]co neimenší. .ládí,.některých jehoskutkůa jeho mezidvojímpojetímepiky, které n:.]Te:p*ry Ykázkajeprotějškem oo.Kladem, 1akselegendárnílátka y. l59 a další),poslední ^':!áŠ]9 377-382\. )Í) nskéhoroda, da. rdil, elr: et. :t;
, , ních, byl od..dětstaíctnostnyý,pokorný end, uČ,Ioslozlanským jazyken' ) lm časě
spěl oiháchčtieše...
;b h.r'
Nikdy neviděli, by smál, ani kdy s dietkami večjhrál, jedno pěl hodiny nebo páteřě někde súkromienebo v kóřě. Počěchusě kanovníci diviti a řkúc: ,'Co chcemy učiniti? Vidímy člověkadobrého a ke všiejčstipodobného. Južťjest dobřě na tej době, přitovařišmy ho k sobě pro jeho pokornéponíženie!.. Snidu sě vyšehrazskákněŽie. Byvševšichni v tej radě v kapitole na Vyšehradě' vzvolichu jej služebníkem' u svatéhoPetra kanovníkem. Nerád tomu svatý Prokop bieše, neb tohoto světa nenávidieše. by to byli u{inili' Ješče ežby jej proboštemvzvolili; ale svatý Prokop, vida světskúlest, potupí toho přiebytka čest. Ijednoho pokoje nehledajě, viece sě pro buoh pokořijě, nenosil drahéhooděnie, ni pitie drahéhoni jědenie. Tehdy všichni kanovníci, děkan, probošti třiedníci svatéhoProkopa povýšichu' knězem jeho učinichu. Sta sě potom velmi vskóřě, slúŽimši u vyšehrazskémkóřě. Svépokory neproměnil, viece neždřiev pro buoh činil. Kanovníkem na Vyšehradě bieše' ale jinéjproměně chtieše a řka: ,,Čemumi ie tato čest, jenž činíduši přělest? Vědě' že nenie bohu vzácen,, ktož sbožiemiluje, ten bude zt!acen... O tom bylo by mnoho praviti, ale musímy toho ukrátiti,
361
75
100
105
110
362
nebo iest viece pravenie o jeho milosti, i mluvenie. ot dávných časóvto iest myslil' kde by kromě lidí bydlil. Naleze mnicha starého, ke všiej čstnostipodobného, i počějeho prositi' chtě týžezákon nositi. Tehdy ten mnich duchovný vida, že iest člověkrovný' i počěrrluviti k ňemu právě iako k synu svému řka: ,,Pročty zákona žádáš' a ty velikú čestsbožímjmáš? V svatéhoBenedikta zákoně musíšjmieti utrpěnie, kromě přátel přěb;ývati' svýma rukama dělati... Svaý Prokop jemu povědě a řka: ''Však jáz dobřě vědě' že jest to vašeustavenie, jakožsvědčísvatéčtenie, aby nic vlastnéhonejměli a poslušenswiedržěli' abychom všechnoprodali a ve jmě božierozdali. V tejto mě prosbě nemeškaj, prosím,svaý mně zákon daj... Tdy stary mnich' jsa v tej mieřě' vida jej v ústavnéjvieřě' pro prosbu svatéhoducha poda jemu mnichovéhorúcha. Pak dotavad s ním tu bydlil' až sě dobřě zákonu naučil. Potom jide do svéhokrajě, tajně sobě bydla ptajě, ne proto' aby přátely viděl' jedno kde by na púščiseděl' tu kde by bylo miesto sličné a bohu slúžitislušné. I bra sě do jedneho lesa' s sobúvši potřěbu nesa.
115
t2(
t2
nie irenie.
jestmyslil, dtil. ro: bného,
u5
hovný rnyt
r20
mu ádáš, t jmáš? íkoně
t25
ňAX
vědě'
130
9t
lu
rli škaj, r daj." ejmieřě,
(sKUTKY L35
ril
úcha. dlil, il.
l4o
Lt
ěl, lěl, hé
Takž pak po tej púščichodě, přiblíži sě k jednéjvodě. Ta voda Sázava slóve, ještoi dnes pod klášter plóve. Nechtě přěs tu řěku dríle, shrnu sě při jednéjskále. Ta skáIa stášev tej chvíIi ot Kúřimě za dvě míli. V tej skále ďáblové přěbyváchu a mnoho zlosti ukazováchu. Svaý Prokop, vida jich zlost, vstupi proto u věčšíčstnost; proti hřiechóm bojováše a těm psóm otpoviedáše řka: ,,Nelzě vám zde jmieti moci, když mi bóh ráčíspomoci... Velikého utrpěnie bieše, mnoho na modliwě, a málo jědieše: jabléčka planá a želudy' a pod mierú napíjal sě vody. AŽ počěokolo sebe planiti a domek tudiež sobě staviti, a pňevie aké kopáše' tu sobě stravně utěžěváše.
|45
SvATÉHo
PRoKoPA)
Ščedrhostem byl i pústenníkóm i všěm božímslužebníkóm' tiem sbožímslúžiltak hotově lečsirotkóm, lečchudéjvdově. Za jeho tu svaqýchčasóv neby ijedněch nedosatkóv; nebo jej všichni milováchu, ktož koli s ním přěbyváchu. Nebo skrzě svédobré skutky poviedajě jim otpustkn činiljako lékařmúdrý dávajě všěm příklad dobqi. Mnohé lidi hřiechóv zbavujě, posielal dušědo rájě.
363
150
155
160
170
Cuzieho nic nechtěl žíti, práv ústavnědo svésmrti. Klášterskéhonic neužíváše, iedno což svýma rukama vyděláše, tiem sě krmil i odieval a chudým ščedřěudielal. jest tuto psáno, A ieščenevšeé cožjest dobrým lidem známo. A všichni' ktož toto slyšíte, proč takéženečiníte? Poslúchajte, hostríkové, k tomu všichni leichéřěvé' kteří po světu blúdíte a na lidech k tomu lúdíte, ještorádi béřetecuzie, chovajte sě dušěztracenie, otkadŽ nenie vykúpenie, jedno tam věčnébydlenie. Náhle toho ostanúce, svatéhoProkopa příklad přijmúce' poprosite otcě svatého, aby vy zbavt|ohně věčného' bychomn hřiechóv zbudúce a svych sě vin pokajúce' viec všehozlého ostali, potom bohu sě dostali.
(SMRT svATÉHo 175
l8o
185
364
PRoKoPA)
Již svatéhoProkopa divy rostiechu a na všě strany rozneseny biechu: mnoho slepých prohlédáše, chromých bez číslausdravováše; běsy ot lidí othonieval' božímocí belhav1frnchoditi kázal; mnozí němí jsúmluvili, k tomu hlušíjsú slyšěli' kteříž koli byli nemocni' takémnozí malomocni, bez číslausdraveno jich mnoho' aŽ lemóž počístitoho.
19(
íti, mrd. íváše, na vyděIáše, L
190
.ct.
Jto psáno' známo. 'šíte,
t95
illÁ
,LL,
ue, ie. přijmúce, ého, lúce 210
:OPA) třyrosdechu ,biechu:
215
!,
vováše; iti kázal;
noho,
220
Však znamenajte:jeden nemocný, po všemtělu malomocný, přijide k otci svatému, poručisě mocně jernu. Svatý Prokop přijem pracného, do téhodnechova jeho; po témdnipočěotpuščeniebráti a chtě do svéhokrajě vstáti. Svaý otec, na chudélaskavý, vida, že člověkna těle nesdravý, počěje}rolitovati, žejemu nejmá co dáti. Již biešepro buoh všecko tozdat, neb jmu buoh byl Smrt zvěStoval' i biešesě všeho zbavi|, nežjedinérúcho na sobě ostavil. Vecě: ,,Milý synu, mněéjest s tohoto světa sníti, nebuď léň do třetieho dne zde býti; ažmě do rovu doprovodie, tutoťmú sukni tobě dadie... Jakožsě potom je stalo, to uslyšíte,ažješčepočtumálo. ltž otnarozenie syna božieho po tis'úci po padesát létačtvrtého takéhobyl šlechetenswie, žejemu buoh zjěvil proroěswie: svúsmrt přěd dvěma dnoma věděl, tu svýma přieteloma pověděl' Vitošovi, sestřěnci svému, a Jimramovi, bratřci druhému. Těma k sobě přijíti kázal a pořád jima všeukázal a řka: ,,Synovémoji milí, vy jste se mnú ot mladosti byli; choval sem vás ot počátka jako slepicě svá kuřátka. Třetí den andělsképoslánie, to slovo božiezvěstovánie,.. vecě, ,,mněťjest s tohoto světa sníti. Yěztež' co sě vám stane po méj smrti'
365
to vám pořád všezjěvuji a bohu vás poručiji; nebo mnozí na vás kročie, ževy ottadto vysočie. A takto sě potom stane: jiné kniežě po Břěcislavovi vstane, tomu bude jménoZbyhněv, ten ukáženad vámi svój hněv. Uposlúchajělestných lidí ottavadto vás vypudí, i dá pak to miesto Němcóm, otkads jiným cuzozemcóm; a vy, nejmajíckde b;fti' musítedo jiné země jíti. Tam přěbudete šestrokóv, až buoh uménítěch sokóv, ještobudúna vy sočiti nebo kterú křivdu činiti. Proto' moji synovémilí, tak jakožste se mnú byli, v sbožív hromadě bydléce a mezi sobúsě nezléce, přěbývajícetam míle, ažéi mine ta zlá chvíle, ot boha sě nerozpačijíce, ale ve všemsě jemu porúčějíce, i v žalosti i ve smutciech, takéve všěchdobých skutciech. A stane.li sě co vám z|ého, poprosite boha samého. Tož vám pravi i jinéj bratří, ževás buoh ve všemopatří, i takévás skóro utěší, ževámi zasě pospieší, vašěnepřáte|y zatrati a vy se všíčstínavrátí. Buoh to učinísvú mocí a s mú nedóstoinúpomocí. A kehdyŽ těch šestlet mine, kněz Zbyhněv nemilostivý zhyne, a potom bude kněz Vratislav, ten bude na buožie sluhv laskav.
270
275
28C
281
,e
366
5=
rrii čie,
vovi vstane, hněv, Sihněv. idí rcóm, :óm; ) i. kóv, tóv, i 't
'li, éce
účějíce, 1 1r
iutciech. ho, atří, ttří,
Í. ine, ý zhyne, ilav, laskav.
310
Ten sě k tomu klášteru obrátí a vás se všíctí navrátí; a taký pokoj buoh vám učiní, viec budete jmieti i po vás jiní... A když jima to všepovědě, již na smrtnéjposteli sedě' kakžkolivěk mdle dýcháše' proti ďáblu dva dni bojováše' prosě za všě svémilé syny' aby bóh spustil jich viny' i za jiné,ktož budú jeho sluhy' aby byli zbaveni túhy' v kteréjkoli núzi jsúce' k ňemu nábožněvolajíce. ,,Budú tebe, bože,prositi' račjě v jich prosbě uslyšěti... To sě dějiešepo kumpletě: pozva sobě jiné bratřie, powrdě jich v dobréjvieřě' aby stáli vždy v tej mieřě. Dav jim milé požehnánie i vzě ot nich otpuščenie; uzřěv svatéhoanděla, pusti duši z svatéhotěla. Bratřie žalostněplakáchu a ták mezi sobúvoláchu: ,,Komu nás, otčesvaty, ostavíš? Komu-li nás po sobě poručíš? Toé smy po tobě osiřěli nebožátka, auvech, iako po slepici kuřátka. Přěbyvali smy s ním milostívě, již ostanemypo tobě žalostívě. Avech niím otcě takého! Ba, kde dobudemy sobě jiného?.. To i jiné mezi sobúmluviechu a velikú žalostjmějiechu. ot narozenie syna božieho po tis'úci let po pětidcrítpátého sšelsvatý Prokop s tohoto světa, jenžbyl češské země osvěta; z nepokojnéhosboru jide do věčnéhodvoru.
367
I
315
320
335
350
368
K jeho pohřebi pozvachu češského biskupa' Severa pražského. Ten dóstojně, jakžjest bylo, schova v zemi svatétělo. A v ty časyonomu pracnému sukni dachu malomocnému. Ten jim děkováše,poklek a onu sukni na sě vzvlek i vezřě ten na svétělo, ande jako sniežekbielo. To súvšickerni viděli, ktož súkoli při tom byli, že ten člověkby usdraven a všie svénemoci zbaven. A v túžehodinu sta sě' ten svatétělo viděti žádáše; proto srdečněvzdýchajě, prosiešepřěmilostívě: ,,Ó, svad Prokope, pomoz mi, aétě uzři dřiev, nežli budešv zemi!.. A jakž to rychle povědě, tak oběma očimavzhledě. Dotavad by jemu viděnie dáno, doňavadžtělo svaténepochovríno. Proto nedána sta iemu zraky delšie' nebo člověktaký bieše, žebránímsě obchodieše, neb dělati neumieše. A k tomu v tom svatémdomě v ťyčasybiešerozkošnávóně; kteřížkolivěk nemocní neb kteří při tom byli pracní, všichni biechu usdraveni a všie nemoci zbaveni. Takoésě jest všechnostalo, jeho bytie dokonalo. Buď buoh v tom ve všempochválen' jenž kraluje věky věkóm, amen! Také toho neomlčím, což sě do jeho vzróstu domním:
I slooenshéhos\o 18 o kdzniv dol 29 jedno jet; hodinYk še - 30 v kóřě ve sbol přidružme - 38: sešL na Vyšehradě byl z 48 potupi čes'pohÍď 62l a|e chtěl se stát 72 krotně lidi. da].eka ietkem, pro maietek 98 ústaaný vytrval1 Bohu) - IL6 shrnu . míra - L3t planiti uti sobě L34 strazsně L37 hotooě po| užívati _ L50 prózl steině (iako on) -
zpěvák, podvodník odkud - L67 ostant L86 počisti vy loučiti se _ 204 ne udáno chybné datu bratřci bratru (klá 24 . Yýbor
z českélitt
:šského
Byljest ělověk urozením vysokfu' u pleci i v těle stavem širokým' v hnáty bylvelmi silný' ve všemtěle ovšemplný. Hlavu dosti velikú jměl, atváii ovšembiešebiel: čelojměl dosti veliké, brádka biešečrnátaké. Vlasy črnéstřědnie jmějieše a vezřěnie jasnéhobieše. Promluvenie jměl milostivé a srdce k každémunelstivé. Rúcha nemnoho imějieše' jedno sukni a kápi nosieše, škapléřjmějiešepro dielo, toéjest rúcho bylo, a na nohách nohavicě, a k tomu lehkéčřěvícě. Ač bych pravil o posteli, o tej jste dřieve slyšěli. Již to všechnoopúščěji' svatémusě Prokopu porúčěji.
ri, I zemilc,
to, rr{no. delšie,
hválen, n!
',',lI' Í,í,
:1' I
t sloaenskéhoslovanského _ 6 Chotúňves sev. od Koďimí_T ktnet staršívenkovské osady L8 zl kdzni v dobrých mravech- L9 prázdenbezpráce_22ijedné žádné-26 oašemzce|a29jedno jen; hodinykněžské hoďnky,t. j. modlitbyustanovené na určitéhoďny;pdteřě otčenáše-30u kóřěve sboru- 34podobný způsobilý -35natej doběv tomvěku_36 přitooařištty přidruŽme - 38: sešli se vyšehradští kanovníci _ 42 u saatého Petrakapitu|ní kostel sv. Petra na Vyšehradě byl založen tepťve r. Lo73 za Vratislava II. (srov. pozn.233) _ 46 ež že _ 48 potupi čestpohrď poctamii přieb1tek život - 54 třiedníci náměstci, vikáři _ 57 vskóřě btzo _ 62: ale chtěl se stát něčím jiným _ 64 přělest kJam _ 65 pědě vilm _ 69 pravenie vypravováď 72 kromě lidí da|eko od liď _ 76 zdkon řád, řehole _ 78 rooný spraveďiqý - 82 sbožím majetkem, pro majetek _ 89 ustaaenie ustanovení, předpis _ 97 jsa o tej mieřě isa pohotově 98 ústauný vytrvalý _ Lo4 bydla ptajě hledaje bydliště _ |08 slušnévhodné (pro sluŽbu Bohu) - IL6 shrnu sá přistěhoval se, usaďl se - 130 pod mierú skrovně, méně, než byla mÍra- 131 planiti vysekávati les _ l32 tudiež na tom místě - 733 pňeoie pně, pařezy l34 straaně sobě utěžěadšedobýval si potravy L 3 7 h o t o o ěp o h o t o v ě , o c h o t n ě _ L 3 8 l e č . . l e č i . . . i ' b u ď ' . . b u ď _ L 4 9 c u z i e h o ž í t i c i z L h o užívati - |50 prtia spraveďiqf; ústaaně ustavičně _ |54 uďielal udílel, dával - L58 tak,éže stejně (ako on) - 159 hostdkoaé cizáci, cizinci (zvláště obchodnlci) - L60 lejcheř potulný zpěvák, podvodník _ |62 lúdite dožadujete se _ 164 chozsajte sá lrystříhejte se - 165 otkadž odkud _ |67 ostanúce zanechaiíce _ L7o ay vás - 171 zbudúce zbavíce se |86 počísti vypočítati _ |9L přijem pracného přijav nemocného - L93 otpuščeniebráti loučiti se - 204 nebuď léň býti neleň b:iti, buď _ 208 počtu budlt ěísti, přednesu - 210 je udáno chybné datum 1054 místo 1053 -2L6 Jimram poďe jiných legend byl syn Prokopův; bratřci brattu (klášternímu) _ 2L8 pořád po pořádku '226-272: ýká se dočasného vy24 - Yýbor z českélitelat'ury
369
puzení slovans\ých mnichů se Sázavskéhokláštera asi v letech 1057-1061_ 230 o5tsočic osočovánÍmvypuď-233 Zbyhněo Spytihněv II., nastoupil po Břetislavovi r. 1055 apo něm r. 1061 Vratislav II. fako král českýPrvnt); Prokop zemiel r. 1053 _ 238 othadsodjiaud (přišlým) _ 242 uméntumenši_ 243 na vy sočitiosočovati,haněti vás _ 248 nezlécesě nevaďce se - 251 nerozpačijíce sě neodvracuj lce se _ 257jinéj bratří jinýmbtatřtm - 259 shóro btzo _ 265 kehdyž když - 278 spustil oízy odpustil proviněnÍ - 28o túhahoře, smutek - 285 kumpleta večernímoďitba kněžl- 287potardiri utwďti, upevniti - 288 a mieřě ve způsobu306 je uvedeno chybné datum 1055 mtsto 1053 - 308 jenž rýká se Prokopa; oszáta světlost, světlo - 309 z... sboru ze zástupu (ze světa) _ 3t2 Seoer pražský Šebíř,6. biskup pražďý (1031-1061) _ 3L4 schoaapochoval - 3L8 ozalek oblek _ 332 z'lzhleděvzhlédl - 334 dořu. oadž dokud _ 337 obchodiešesě živtl-se - 346 bgtie Život. _ 349 toho neomlčímnebudu o tom rrlčet _ 35L urozením aysokým vysoké postavy _ 352 stao postava _ 358 brddka volls _ 359 střědrtie nenýstřední _ 365 škapléř(z|at, scapulare) krátký mnišský lati pro dielo do práce - 368 čřěrlicěsďevíce
LEGENDA
o svATÉ KATEŘINĚ
Neznámý básník této nejproslulejší staročeskélegendy vysokého stylu zpracoval zcela samost3g1{2 rrmllecky působivě latinskou přeďohu, jež v první části líčíobrácení Kateřinn v druhé pak její zápas s pohanským císařem Maxenciem, vítězswí nad po. hanskými učenci a mučerlnickou smrt. Skladatel zachoval beze změny zífrJar1nidějovou osnovu, ale změnil poměr mezi jednotlivými částmi,některéepisody zkrátil nebo vypu. stil' jiné zase šířerozveď nebo nově vywořil z náznaků obsaženýchv předloze. Představy, iež v něm četbapřeďohy vyvolala, formuluje samostatně. Snažíse zejménavystihnout fysiognomii nebo gesto hlavních osob ve významných situacích, nepopisuje však podrob. ně ani prosďeď, ani jednajícíosoby; spokojuie se tu naznačeďm hlavních znaků. obě původem různorodésložky svépřeďohy vniďně scelil, zejménatírn, že motiv lásl1y Kateřininy ke Kristu, jež aá v počátcích světské rysn uplatnil i v popise jejího umučeuí využitím milostné symboliky barev. V souvislosti s tímto motivem vypracoval také dva podrobné názotué popisn dějiště mystick1ýchzásnub světice s Kristem a děj jejího bičování.Dosti široce lozveď téžmotiv Kateřininy ďsputace s pohanskými mistry. Věcný obsah iednotlivých ďalogu a monologů přejal většinou z předlohn formulovď iej však nově. Zvláště silně se přitom uplatňují přímé řeči, které dďeko přesahují rámec daný disputacemi; protožeďďogy častorozvíiejíděj a vytvářejí novésituace, lze mluvit o dra. matičnosti legendy. Pro tón a tempo mluvené řeči má básník dobré porozumění, legendu vyznačujebohatý a složiý jazyk. Z rozsáblé skladbn čítajícívíce než tři a půl tisíce veršů,vybíráme dvě ukrázky: prvá podrívá popis síně, v nížse Kristus zasnubuje s Kateřinou, druhá podává zlámý popis bičování. (ZASNoUBENÍ
KRISTA
s KATEŘINoU)
(Kateřině' dceři caperskéhokrdle Kosta, se zdáIo oe snu, že se setkala s Ježíšema jelw tnathou' ale Ježišse od ní odordtil, protožebyla pohanka.)
Inhed z toho sna procíti Kateřina z smyslnéiváhy. Vstavšivzhuoruz tej podlahn 370
L
