A K f revue pro duchovní život

na hlubinu

AK f revue pro duchovní život

Z á s a d y : Sv. Cyprián, List mučedníkům, odsouzeným do dolů Braito, Ježíš Kristus, původce duchovního života - Škrabal, Ra­ dost z Evangelia - Habán, »Oslavuji T i, Ot č e . . - Věra Lhotská, Dnes, 6 Pane, se modlím Já, nevčsta - Ž i v o t - P r a c o v n a - P o z n á m k y

1

R E V U E

NA

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M. B R A I T O OP. P. Dr R E G I N A L D M. D A C Í K OP. Redakce: Ol o mo u c , S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c , S l o v e n s k á 14 , • T e l e f o n 6 2 6

Vedoucí redaktor: Spoluredakto r :

Vychází m ěsíčně. Šekový účet poštovní spo řiteln y v B rně: R evue Na hlubinu, Olomouc, 83148. VySší n áb o ž en sk ý kurs v le dnu: V P R A Z E , v sále dom inikánského k lá šte ra : dne 2. ledna: P. Dr S. B raito: A pologetika; 19. ledna: P. D r R. D acík: D uchovní život; 26 ledna: P. D r M. H abáň: Sociální n au k a Církve. V B R N È , v U m ělecko-prúm yslovém m useu, H usova tříd a 14: dne 12. ledna: P. D r R. D acík: Úvod do duchovního života; 26. ledna: P. D r S. B raito: S k ála P etrova; 16. února: P. D r P. Š k rab al: L ásk a ve V elepísni Šalom ounově. Z ačátek v 7 hodin večer. V O PA V É , v budově O bchodní kom ory: Dne 6. led n a p řed n áší P. Dr M. H abáň. Ráno je m še svátá v k lá šte ře v K ylešovské ulici a pak po celý den p řednášky v budově O bchodní kom ory. Dne 23. ledna p řednáší P. D r S. B raito n a them a: V ýchod a západ.

Do nového roku. M áte v ru ko u prvé číslo dvacátého, jub ilejn íh o ročníku. Více než kdy jindy m usím e zdůrazňo vali lidem , že krom ě K rista n en í žádné jin é cesty; všechny selžou, zavedou, nevystačí. Chcem e ukazo v ati P án a v jeho v eli­ kosti a vznešenosti, a sou střeď o vati v této jeho vznešené velikosti celý duchovni život věřících. N ad tříš ť pobožností, cvičení a ú k o n ů soustředili celý život v jediném , ale základním bodě, totiž v následování K rista. Chce­ m e učiti lidi, jak n ajiti v K ristu a v jeho následování n ejd ů v ěrn ější p ři­ blížení se k Bohu. Je d in ě sestupováním do hlu b in K ristových se dostan e­ m e do hlubin Božích, neboť p řes K rista člověka jdem e ke K ristu Bohu, v p řík la d u vtěleného Syna Božího najdem e i m y cestu ja k sm ýšlet, je d n at a žit jako ti, k te ří jsou O tcem v jednorozeném Synu p řija ti za syny Boži. B udem e vás upozorňovati na nebezpečí na této cestě, v aro v ati p řed omyly, ukazovati hlubiny a p ro p asti náboženského života, podám e v ám perly k řesťan sk é duchovní lite ra tu ry o této cestě, ukážem e vám i na p řík la ­ dech, ja k á plnost a bohatství zalije ty, k te ří se oddají v d ů v ěrn ém spo­ činutí Bohu. S p o lu p racu jte s nám i. N ebuď te jen trp n ý m i čten áři našeho Časopisu. V ždycky jsem klad l velký d ů raz na to, abychom v y tv o řili jed n u rodinu Božích dětí, rodinu těch, k te ří se vzájem ně zvláště poznávají a m ilují.

Z fl S fl D V Sv. C y p r i á n :

List mučední kům, odsouzeným do dolů. 1. Cyprián Nemesiánovi, Felixovi, Luciovi, druhému Felixovi, Litteovi, Poliánovi, Viktorovi, Jaderu Dativovi, spolubiskupům, rovněž spolukněžím a jáhnům i ostatním bratřím, odsouzeným do dolů, mučedníkům Boha všemohoucího a Ježíše Krista, naše­ ho Pána a Boha Zachovatele. Vaše sláva by vlastně byla vyžadovala, přešťastní a přemilí bratři, abych se přišel osobně na vás podívat a pozobjímat vás — kdybych i já sám nebyl pro vyznávání Jména ve vyhnanství a tak mě nevázaly hranice vykázaného mi mista. Představuji se vám tedy jak mohu, a když mi není dopřáno přijíti za vámi tělesnými kroky, přicházím k vám aspoň láskou a duchem a hledím alespoň psaním tlumočit svoje myšlenky a city, jak totiž vesele jásám při pomyšlení na vaše hrdinství a chvalitebné jednání, a jak se cítím vaším soudruhem a podílníkem, když ne tělesným utrpením, tedy účastenstvím lásky. Což bych se dovedl udržet a utlumit jásot, deroucí se z hrdla, když se dovídám o svých nejmilejších tolik úchvatných věcí, jakými vás Bůh ráčil poctít? Ze část vás již dokonala svoje mu­ čednictví a šli si první k Pánu pro věnec za svoje zásluhy, kdež­ to z části dosud úpíte v žalářních kobkách nebo v dolech a v okovech, a že svým prodlužovaným mučednictvím vydatně přispíváte bratřím k posile v odhodlanosti a také sobě získáváte zdlouhavými útrapami stále větší poklady zásluh, protože vás čeká tolikanásobná mzda v nebeské měně, kolik dní teď ztrávíte v soužení? Nedivím se, bohatýrští a přeblažení bratři, že se toho dostalo pro zásluhy vaší nábožnosti a vaší víry právě vám, že právě vás tak Pán vynesl až k nebetyčnému vrcholku slávy a dopřál vám cti být oslaveni jako On sám. Vždyť vy jste slynuli v jeho Církvi neúchylnou věrností ve víře, vy jste zachovávali pevně Pánova přikázání a osvědčovali v prostotě nevinnost, v lásce svornost, skromnost v pokoře, bedlivost ve správě úřadu, bdělost v pod­ porování strádajících, milosrdenství v podílení chudých, v obha­ jobě víry neochvějnost, rozšafnost v provádění přísné kázně. A aby u vás jako vzorů dobrých skutků nechybělo naprosto nic,

nyní dokonce vyznavačstvím a tělesným utrpením vybízíte bra­ try k božskému svědectví a stáváte se tak vůdci k ctnosti, tak aby stádo mohlo jít za svými pastýři a napodobovati to, co vidí u svých představených, a tak bylo od Pána ověnčeno stejnými zásluhami za poslušnost jeho vůle. 2. A že jste byli napřed kruté zbiti holemi a ztýráni, a tak zahájili slavné začátky svého vyznavačství takovými útrapami — nemáme toho věru proč želeti. Sláva! Ani klacků se neděsí tělo křesťana, protože jeho veškerá naděje je právě ve dřevě. To poznal Kristův služebník tajemství své spásy. Vykoupený dřevem pro věčný život, dřevem je posílán pro věnec. Anebo je to něco divného, že vy, zlaté a stříbrné nádoby, jste byli dáni právě do dolů, t. j. do domova zlata a stříbra? To proto, že váš kov je tak proměněn a zušlechtěn, že ložiska, která dřivé zlato a stříbro vyvrhovala, teď je začínají přijímat. Rovněž nohy vám spoutali okovy a šťastné údy přikovali k chrámům Božím, jako by vám s tělem mohli svázat i ducha, anebo jako by byli s to vaše zlato stykem s tim železem po­ skvrnit. — Lidem oddaným Bohu a dosvědčujícím svoji víru nadpřirozenou silou jsou to šperky a ne pouta; a spoutáním ti lidé nepoznamenají křesťanovi nohy na potupu, nýbrž zdobí je ke korunovaci. Sláva vám, vy nohy šťastně spoutané, které uvolní ne zámeč­ ník, nýbrž sám Pán! Nohy šťastně spoutané, vy jste po spásné cestě řízeny k ráji! Nohy zde na světě na chvilku svázané, aby­ ste byly navždy volné u Pána! Nohy prozatím zdržované okovy a kolíky, ale vy úprkem běžíte vítězoslavnou závodní tratí ke Kristu! Jen ať si vás rdousí svými provazy a pouty ti závistní či zlo­ myslní ukrutníci, jak se jim zachce — zakrátko přijdete z této země a jejích útrap do nebeských království. Nehýčká se v dolech tělo měkkým ložem a poduškami, ale posilou a útěchou Kristovou je hýčkáno. Na holé zemi musí léhati tělo vyčerpané těžkou prací; ale není to trest, ležet na zemi s Kristem. Odpor přímo budí údy dlouho nemyté a celé znetvořené nehybností a špínou; avšak to, co zevně je nuceno být ve špíně, je duchovně obmyto uvnitř. Chleba je tu žalostné málo; na štěstí »ne samým chlebem živ je člověk, nýbrž slovem Božím« (Deut. 8, 3). Polonazí tam křehnete zimou; ale kdo oblékl Krista, ten je bohatě oblečen a vybraně. Vlasy se vám ježati na hlavě dopůl ostříhané; avšak protože hlavou muže je Kristus, :ať je hlava jakákoliv, nutně je krásná, poněvadž je tak vyzna­ menaná pro jméno Páně.

Veškeré toto hyzdění odporné a hnusící se pohanům, jakým to asi bude vyváženo jasem! Za jak slavnou a čestnou, věčnou odměnu bude asi zaměněna tato krátká světská potupa, když podle slov svátého Apoštola »Pán promění naše nízké tělo, aby bylo podobno jeho tělu oslavenému«! (Filip 3, 21.) 3. Avšak dokonce ani v tom, milovaní bratři, nelze vidět ně­ jakou škodu pro náboženství či pro víru, že se tam vám, kněžím, znemožňuje obětovat a slavit božská tajemství. — Nikoli, vy slavíte a obětujete Bohu oběť vzácnoju a slavnou zároveň, která vám svrchovaně zasluhuje nebeské odměny, ježto božské Písmo ujišťuje: »Obětí Bohu je zkroušený duch, srdcem zdrceným a pošlapaným Bůh nepohrdne« (2. 50, 18). A tuto oběť vy Bohu podáváte, tuto oběť vy slavíte nepřetržitě dnem i nocí, vy sami jste se stali obětmi Bohu a podáváte sami sebe ve svátou a ne­ poskvrněnou oběť živou, jak k tomu vybízí Apoštol slovy: »Pro­ to vás prosím, bratří, pro milosrdenství Boží, abyste vydali tělo své v oběť živou, svátou, Bohu libou. . . a nepřipodobňujte se tomuto světu, nýbrž přeměňujte se obnovou mysli své, abyste zkoušeli, co jest vůle Boží, co totiž je dobré a příjemné a do­ konalé.« (Rím. 12, 1.) 4. Taková oběť se Bohu svrchovaně líbí, takto nabývají naše skutky převeliké záslužnosti k zasloužení vůle Boží.Takto, svým životem z víry a z náboženství se nejlépe odvděčujeme Pánu za jeho veliká dobrodiní, kterými nám dává spásu — jak hlásá a dosvědčuje v Žalmech Duch svátý: »Cim se odvděčím Pánu za všecko, co mi udělil? Kalicha spásy se chopím a budu vzývati Pánovo jméno. Vzácná je před Pánovýma očima smrt jeho spra­ vedlivých.« (2. 115, 12—15.) Kdo by se rád a ochotně nechopil toho kalicha spásy? Kdo by rozradostněně a vesele nedychtil po něčem, čím by se i sám svému Pánu odvděčil? Kdo by statečně a bez chvění nepodstupoval smrt vzácnou před Pánovýma oči­ ma, věda, že se zalíbí tomu, jenž shora hledí na bojovníky za svoje jméno, rozhodné utvrzuje, posiluje zápasící, vítězící věnčí, a tak odplatou z otcovské své dobroty a laskavosti odměňuje v nás vlastně to, co nám sám udělil, a ctí, co vykonal sám? 5. 2e je to jen a jen jeho dílo, že vítězíme a že přes povale­ ného nepřítele dosahujeme palmy za urputný zápas — to pro­ hlašuje a učí Pán v Evangeliu těmito slovy: »Když však vás vydají, nestarejte se, kterak anebo co byste mluvili; bude vám dáno v onu hodinu, co máte mluviti, neboť nejste to vy, kteří mluvíte, nýbrž Duch Otce vašeho, jenž mluví ve vás.« (Mat. 5, 19—20.) Anebo »Vložte si tedy na srdce, že nebudete přemýšleti napřed, kterak byste se hájili, neboť Já vám dám výmluvnost

a moudrost, které nebudou moci odolá ti vaši protivníci.« (Luk. 21, 14—15.) Vskutku, v tom právě záleží veliká důvěra věřících a přetěžká vina nevěřících — nevěřili tomu, jenž slibuje, že dá svoji po­ moc vyznavačům, a naopak, zase nebáti se toho, jenž hrozí popěračům věčným trestem. 6. Tohle všecko vnukáte našim bratřím vy, hrdinní a věrní vojíni Kristovi, když plníte činem, co jste předtím učili slovem. Největší budete v nebeském království podle tohoto slibu: »Kdo je (moje příkazy) bude provádět a tak učit, ten bude největší v nebeském království.« (Mat. 5, 19.) Ostatně následujíc vašeho příkladu vyznala značná část lidu zároveň s vámi a s vámi zá­ roveň byli ověnčeni a spiati s vámi poutem neochvějné lásky nedali se odloučit od svých vůdců ani vězením ani živořením v dolech. A nechybějí v tom počtu ani panny, kterým tím přibyl k šedesátinásobnému užitku sterý (Mat. 13, 8), a které k nebeské koruně povýšila dvojitá sláva. Dokonce i v dětech předhonila síla větší než věk jejich léta a také ony slavně vyznaly — aby tak blahoslavený šik vašeho svědectví krášlil každé pohlaví i věk. 7. Jakou asi jarost cítíte, milovaní bratři, ve vědomí: »Jsem vítěz«, jakou povznesenost ducha, jak propuká i navenek vaše rozjásanost, jakou asi vítězoslávou se zachvívá hruď jednohokaždého z vás! Jižjiž sahat podle slibu Božího po odměně, vůči Božímu soudu být zabezpečen, plahočiti se v dolech, zajatec sice tělem, ale duchem kralujícím si být vědom, že Kristus je s člo­ věkem přítomen, rozradostněný nad trpělivostí svých služebníků, kráčejících po jeho stopách a cestách k věčným královstvím! Cekáte vesele den co den spásný den svého odchodu, jižjiž vy­ cházíte z tohoto světa a chvátáte k odměně mučedníků a k bož­ ským příbytkům, po temnotách tohoto světa uvidíte přeskvoucí světlo a budete obdařeni jasem větším než jakékoliv útrapy a týrání — podle svědectví Apoštolova: »Ničím nejsou utrpení toho­ to času proti budoucí slávě, která se zjeví na nás.« (ftím. 8, 18.) Nuže: ježto nyní je slovo vašich modliteb účinnější a spolehli­ věji je vyslyšena modlitba vysílaná v soužení — modlete se co nej usilovněji a proste, aby božská velebnost dokonala vyznavačství nás všech, aby Bůh vysvobodil z těchto temnot a osidel světa s vámi také nás neporušené a slavné, tak, abychom my, kdo spjati poutem lásky a pokoje jsme spolu stáli proti kacíř­ ským bezprávím a útiskům pohanů, stejně se radovali v nebes­ kých královstvích. Přeji vám, blažení milovaní bratři, abyste se měli dobře v Pá­ nu, a vždy a všude pamatujte na nás.

D r S i l v e s t r M. B r a i t o

Ježíš Kri st us, původce duchovního života. Ostrými tahy kreslí svátý Tomáš celou podstatu křesťanství: Ježíš Kristus, Syn Boží, se stal synem lidským, aby se syn lid­ ský mohl státi synem Božím. Proto přišel Ježíš na zem, aby v lidském těle zaplatil za lidské dítě a tak mu vrátil opět synov­ ství Boží. Tak je tajemství vtělení základním tajemstvím křes­ ťanského učení, protože je základem vykoupení. Člověk měl zaplatiti, protože člověk zhřešil, ale člověk sám nebyl s to, protože urazil Boha. Tak vzala na sebe druhá Božská osoba lidskou při­ rozenost a v ní zaplatila silou své nekonečné, nesmírné moci za naše provinění. V lázni krve Ježíšovy jsme se stali opět dětmi Božími. Proto se zamysleme nad Božstvím Ježíše Krista, kterým se nám stal původcem našeho božského života. On volal: »Já a Otec jedno jsme. Kdo vidí mne, vidí i Otce. Nikdo nezná Otce, leč Syn a naopak. Co Otec koná, i já konám vždycky.« Již jako dvanáctiletý hoch ukazuje své matce, že se neztratil, že jen zůstal doma, protože jeho domov je v domě nebeského Otce. Je téže podstaty s Otcem, protože kdo plní jeho vůli, On a Otec přijdou k němu a příbytek si u něho učiní. Ukazuje svou moc nad přírodou i nad dušemi, když křísí mrtvé, uzdravuje nemoc­ né, rozmnožuje chleby a utišuje bouři na moři, a při tom se stejnou snadnosti a svrchovaností odpouští hříchy. Dává dokon­ ce i své tělo za pokrm, což jen Bůh může učiniti, neboť jen Bůh může učiniti takový div. A tento vtělený Bůh, tento jednorozený Syn Boží proto přišel, abychom měli život a abychom jej měli v hojnosti. Proto od­ pouští hříchy a dává moc odpouštěti hříchy, proto ustanovuje křest, kterým se každý znovuzrozuje k novému životu, k životu Božího dítěte. Proto dává za pokrm své tělo jako pokrm nového, nebeského života. Kdo požívá tohoto těla a věří v Ježíše Krista, nezemře na věky. Proto volá k sobě všechny žíznivé, všechny unavené a obtížené, všechny bloudící, protože je brána, protože je cesta, pravda a život, protože je dobrý pastýř a chléb nového života. To je vlastní přínos, největší poklad, který Spasitel přinesl, že jsme děti Boží. Jak to vystihuje potom sv. Pavel, jenž praví, že v Duchu svátém voláme k Bohu: Abba, Otče, protože dítkami Božími máme nejen slouti, nýbrž také býti. To je největší důstojnost, kterou nám Ježíš Kristus přinesl: Jsme děti Boží. Proto zemřel Kristus na kříži, aby zadostučinil

Boží spravedlnosti, aby napravil učiněnou urážku a tím také aby odstranil starou kletbu, pro kterou jsme byli cizinci v domě svého nebeského Otce. Lidé nikdy nezapomněli dokonale na to, že jsou vyhnanci z otcovského domu. Staré zkazky a legendy o zlatém věku, o někdejším šťastném stavu celého lidstva vy­ jadřují starou touhu po tomto rajském stavu, kdy člověk byl doma, kdy byl důvěrně doma u svého nebeského Otce. Když zemřel Ježíš v lidském těle, je to znamením, že Bůh měl právě s tímto člověkem své plány, své velké svaté plány, když neváhal obětovati svého vlastního Syna. Neboť tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného neušetřil a vydal jej za nás všechny. Tedy pro nás, pro naše hříchy a pro naše spasení sestoupil Ježíš s nebe. A to spasení, to je život věčný, abychom poznali svého nebeského Otce a jeho Syna. On poslal Ježíše Krista, toto je ži­ vot věčný, důvěrný poměr člověka k Bohu, jehož dokonale po­ znává, jenž mu není cizí. On je naší pravdou, cestou i životem. On, Syn Boží, jeho život Syna Božího, je životem naším. K tomu jsme byli povoláni, k tomu on přišel, abychom život měli a abychom jej v hojnosti měli, abychom měli plný život, a to je onen život, který první prarodičové ztratili, totiž život dětí Božích. Ježíš nám tento život vrátil, poučil nás o něm, poučil nás o jeho předmětě, totiž o Otci a o Synu a Duchu svátém, a pak nám tento život vlil a ukázal, jak jej máme vésti, protože se stal také naší cestou. Proto také nás vyzývá k následování. Nejenom proto, aby­ chom jednali mravně, nýbrž abychom jednali božsky, proto nás vyzývá k následování sebe, proto velí odhoditi všechno, co by nám mohlo překážeti na cestě k Otci, k podobnosti Otce, proto velí, abychom se všeho raději zřekli, co by nás mohlo na této cestě zdržovati. Tento nový život je následování Krista, Syna Božího, v tom jeho důvěrném přivinutí se k Otci, jemuž Syn všechno z lásky dá, a pak v napodobování dokonalosti nebeského Otce. Proto také stále vyzývá k důvěře a k lásce k nebeskému Otci. Učí nás dívati se na Boha jako na Otce, ale ne pouze že by se o nás staral, nýbrž že my se máme k němu chovati, jako se chovají synové k otci. On sám z lásky k Otci všechno pod­ stupuje a obětuje, nevyhledává slávu svou, nýbrž jeho, neboť nepřišel plniti svou vůli, nýbrž vůli Otce nebeského. Proto přišla celá bída na lidi, že chtěli jiti za svou vůlí, pro­ tože chtěli sami rozuměti svému štěstí. Odvrhli pokyny a vůli nebeského Otce a rozběhli se sami za svým štěstím, jak vyjádřil ostře Prorok: Jen studnici živé vody opustili a vykopali si cis­ terny rozpukané, které nemohou udržeti vody.

Nový život je život Božího dítěte, které uznává Boha za svého pečlivého Otce i v přikázáních a řízení celého života, kterému se tedy člověk z lásky podrobuje. Ježíš vedl těžký zápas o to, aby lidé přijali toto bohatství lásky Otcovy, jenž nechce být jenom Stvořitelem, nýbrž Otcem, jenž nechce jen vnější plnění zákona, nýbrž chce svou lásku, chce celého člověka, chce celou bytost člověkovu. To je jeho pravda, kterou přináší. Lidé nepochopili velikosti lásky tohoto poselství, nepochopili své vlastní velikosti. Ne pouze Zákono­ dárce, ne pouze Pán, nýbrž Otec, který se ovšem nemůže spokojiti jen s několika úkony nebo pouze s vnějším naplněním zá­ kona, nýbrž který chce vnitřní podrobení se Otci celého člověka. Proto také odhaluje nesmírná tajemství Božího vnitřního života, proto ukazuje nesmírnou milost svou a lásku, milostnost Boha a jeho darů, aby si lidé uvědomili, že to vše nemohou získat jen nějakým vnějším zákonickým naplněním zákona, nýbrž synov­ ským, důvěrným a důvěryplným přivinutím se k Bohu jako k Otci, jemuž stojí za to všechno dát, všechno obětovat, ničeho jiného nehledat, ale jehož také nelze jinak hledat a najít než v takové naprosté oddané lásce. Pokud toto lidé nepochopí, ne­ pochopí základu, podstaty křesťanství, ale nepochopí ani své největší důstojnosti a vznešenosti. Ježíš Kristus je těsně spojen s námi, s celým naším posláním a povoláním, s celým smyslem našeho života. Nedá se již odloučiti od lidstva, protože je jeho největší dobrodinec, protože při­ nesl největší poklad, největší obohacení, totiž synovství Boží. A tak jako je Ježíš věčně spojen s lidskou přirozeností, s člově­ čenstvím naším, tak také stojí před námi věčně ovoce jeho spo­ jeni božství s člověčenstvím, věčně stojí před námi možnost státi se dítkami Božími, které z Boha se narodily. Proto je a zůstane Kristus středem celého křesťanství, ale také středem celého lidstva a všech jeho dějin. Tak nás nikdo neobohatil, tolik nám nikdo nedal, tak nás nikdo vysoko nezvedá, jako On. Tak je třeba opět postaviti Ježíše do středu celého svého du­ chovního života. Neboť není v žádném jiném jméně spása, není v žádném jiném jméně tolik velikosti, dobroty a lásky, jako v Ježíši Kristu! Proto je opět třeba celý náboženský křesťanský život soustřediti zpět na Ježíše Krista. Zjednodušiti křesťanský život tím, že se nám opět Ježíš stane skutečně a účinně cestou, pravdou a životem, že z něho budeme vycházeti ve svém nábo­ ženském životě, že uchopíme jeho poselství o našem nebeském Otci, a o našem synovství k tomuto nebeskému Otci, kdy jeho

milostí a podle jeho příkladu zařídíme svůj život z této velké a sladké pravdy, že Bůh je naším Otcem a že smysl celého na­ šeho života jest návrat dítěte k Otci do jeho otcovského domu. Je třeba soustřediti celý svůj duchovni život nejprve na po­ znání Ježíše Krista a jeho poselství, ftekl jsem: zjednodušiti duchovní život. Od množství cest a cestiček, od svátých co ve­ dlejších prostředníků opět se vrátiti k jedinému Prostředníku, o kterém praví svátý Pavel, že máme jednoho prostředníka a přímluvce v nebesích, totiž Ježíše Krista. Na místo mnohých roztodivných pobožností soustřediti se na poznávání pravdy a cesty Ježíšovy, na lásku k němu, na lásku živou, která je vděč­ ná za dílo vykoupení, za dílo povolání k synovství Božímu. Zamýšlejme se nad poselstvím Ježíšovým, zamýšlejme se nad ním s vážností a opravdovostí, srovnejme s ním všechno, co jsme dosud našli o smyslu svého života, čím bychom chtěli sami ukojiti hlad po nesmírném a velkém, s tím, co nám dává Spasi­ tel, a pak podle toho, co najdeme u Ježíše, podle toho pak zaří­ díme celý svůj život. Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova života. To jsou slova nového života, života dětí Božích, života nadpřirozeného. Proto pojďme do této školy jednorozeného Syna Božího, ukáže nám, co je Bůh a co jsme my, co je náš život, jaká cesta k němu. A čím vším je nám Ježíš na této cestě. Volá nás naléhavě: Pojďte za mnou, já jsem cesta, pravda a život, já jsem pastýř dobrý, já jsem brána, já jsem světlo, já jsem chléb života, já dávám živou vodu .. . Tak mnohými obrazy vyjádřil Kristus své bohatství, které nám přinesl. Pojďme za ním! Žijme jako On co Syn Boží, jemuž je Otec největší láskou, cílem a vším. Kristus postavil proti sebezbožnění lidskému, proti oné snaze člověka prvního i nás všech ostatních postaviti svou vlastni vůli jako nejvyšší cíl celého života a veškerého tvorstva svou svátou služebnost vůli Boží, vůli nebeského Otce. Tuto Otcovu vůli přišel hledati, jen ji chtěl naplniti, jen ji zadostučiniti, jen Otcovu slávu přišel na zemi hledat a spiatiti jí za lidský odboj. Všechno zlo na světě pramení z toho, že stavíme proti vůli moudrého, dobrého Otce, proti láskyplné vůli Boží, proti lásky nejhodnější vůli Boží vůli svou. Všechny hříchy lidské se dají vyjádřiti zpupnou vzpourou: Nebudu sloužit. Každý hřích chce jen sebe, chce jen člověkovu domnělou velikost. Když se pak spojí v jedno člověk šílenec, člověk ukrutník, člověk opilý svou pýchou a ctižádostí, utlačuje, ničí, vykořisťuje, zneužívá vše­ chny kolem sebe. A lidé se pak ptají: Jak se na to může Bůh dívat? Kdyby nějaký pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat,

Zatím všechny křivdy a zločiny na lidech jsou zpřízněny s pýchou, sebeláskou a soběstačnosti, a s přesvědčením o vlastní jedinečnosti. Všichni lidé hřešící, všichni pyšní jsou takovými tyrany v malém. 2e se neodvažují větších, není jejich ctností. Oni jsou při tom všem ne dobří, ne stateční vůči druhému, ný­ brž jsou i nestateční vůči zlému. Nemyslete si ovšem, že tím hlásám, aby lidé měli odvahu hřešiti, že bych se vysmíval této nestatečnosti ke hříchu; říkám jen, že není velkou zásluhou a ctností, protože takoví lidé se zdržují hříchu ne z lásky k Bohu a k dobrému, nýbrž z bázně před nepříjemnostmi, před policií, soudy a zavřením. Jak docela jiný rozhled, jak docela jiné volné, smělé dýchání dává příklad Kristův, hledající jen a jen vůli Otcovu. Když se člověk statečně a velkodušně rozhodne pro celou vůli Boží jako pro věc nejsvětější a lidského snažení nejdůstojnější, jest na­ plněn jednak oním nesmírným svátým cílem a tedy i posvěcu­ jící, očišťující, povznášející dokonalostí vůle Boží, jednak také statečností, která dovede člověka, vědoucího, co je Bůh a jak je cenná a dobrá jeho vůle, přiměti ke všem obětem, k veškeré lásce, k činům nejkrkolomnějším. Jen tato vůle Boží, protože svátá, posvěcující, otvírající neko­ nečné obzory a při tom nedávající zapomínat na bratry, podobně jako Otec nebeský na nás všechny myslí a všechny nás chce obdařili štěstím a spasením, dovede proměniti svět k dobrému, k naprosté ušlechtilosti, k práci o nový svět a novou rodinu, kde každý má své místo a své právo a kde všichni mají povinnost vším, co jsou a co mají, spolupr a covati, aby se všem dostalo co nej vyššího štěstí. To se ovšem musíme naučiti u Ježíše Krista tomu, co je Otec a co je jeho vůle, abychom věděli, že on stojí za to, aby proň všechno bylo učiněno a abychom v něm viděli také ostatní, pro něž z lásky k Otci podobně je třeba všeho se odvážiti, aby i oni mohli najiti v Bohu své dokonalé spočinutí a tím štěstí. Křesťan, který nechce toto pochopiti, i kdyby nevím jak se oddával nej­ různějším pobožnostem, není křesťanem. Neboť ne každý, kdo se hluboce sklání a říká: »Pane Pane,« vejde do království nebes­ kého, nýbrž jen ten, kdo plní vůli nebeského Otce. Tak by nic nebylo prospělo Panně Marii, že byla Matkou Kristovou, kdyby neplnila vůli Otcovu, jak říká výslovně Kristus na chvály o Marii, ženě ze zástupu: »Blahoslavení, kteří slyší slovo Boží a plní je.« Tam výslovně prohlašuje, že nepřišel plnili vůli svou, nýbrž vůli Toho, jenž ho poslal, a v zahradě Olivetské tváří v tvář strašným očekáváním praví po chvíli hrůzy z bolesti a opuště-

nosti: »Ne má, ale tvá vůle se staň.« Jeho nejvyšším zákonem a důvodem jest vůle Otcova. »Ano, Otče, neb tak se zalíbilo To­ bě.« Proto také učí nás tak se modliti: Buď vůle Tvá . . . Ano, modliti se za to musíme, aby nám Bůh sám dal plniti jeho vůli. Jako musíme o všechno poprositi, protože jsme naprostými žebráčky Božími, musíme prositi o to nejdůležitější, o to, co nám zjedná spasení, co nás drží při Otci a co nás tedy také k němu přivede, abychom totiž tak ho milovali, že budeme plniti bez­ podmínečně, stále ochotněji, stále věrněji a radostněji jeho vůli. V tom je celá svatost a v tom je celé spasení, ale nejenom jed­ notlivců, nýbrž také celého světa. Jen Boží vůle je svátá, jenom ona je pořádající všechno ve svátém řádu spravedlnosti a lásky. Každé provinění se na vůli Otcově znamená zároveň odcizení se lidem, bratřím, jejich potřebám a jejich právům. A čím kdo více přilne k Otci a k jeho svaté vůli, obejme v této jeho svaté vůli všechny potřeby bližních a všechny své závazky k nim skrze vše, co mu bylo svěřeno a otevře všechny své schopnosti a dary službě této vůle Boží, která chce, abychom na své cestě k Bohu vzali za ruku všechny své bližní a všechny je objímali a všechny je posvěcovali. Tak jsou všechna ostatní řešení zbytky, deriváty, odvozeni­ nami oné všeobjímající, všemu v Bohu rozumějící lásky. Svět vlastně pozvedají a zachraňují svati, kteří podávají řešení lásky tak naprostá, tak velkodušná, že všechno ostatní je důsledkem, pozůstatkem toho, neboť jen láska svátých k bližním ve vůli Boží je naprostá, všestranná. Po té stránce je třeba ještě vypra­ covat onen tak zvaný historický důkaz božskosti a pravdivosti křesťanství, z jeho obecné, pozvedající, posvěcující, obšťastňu­ jící činnosti, jež vyváží všechny nedostatky, hříchy i zločiny těch, kteří jsou Církvi vyčítáni jako doklad její obludnosti, ne­ lidskosti a tedy naprosto jisté nebožskosti. . . D r P a v e l Š k r a b a l O. P.:

Radost z Evangelia. Nejprve byla radost, smutek se vloudil na zemi až později. Vše vyšlo z ruky Boží krásné, z tváře stvořené země radost přímo zářila. A přece to byl jen odraz radosti v nitru člověka. Tuto ničím ještě nezkalenou radost vnímáme, když začínáme čisti Bibli. Potom však, kdy se dočítáme o první vině člověka, radost je již mezi lidmi nejistá a stíny smutku na tváři lidí objevují

se často, ano pravidelně. Jakoby pravidelným tempem po ra­ dosti následuje smutek a něco tragického, z čeho třeba vykřesat nové jiskérky radosti, jíž však nejsou účastni všichni. V žal­ mech se sice pěvec pokouší vyloudit ze svého nitra tu prvotní, nezkalenou radost, avšak kdykoliv mu bylo dáno zachytit ji věrou u Boha a jeho andělů a chtěl ji sdělit lidem, uvědomil si, že ji může sdělit jen s doprovodem vzpomínky na zlo. Ta vzpomínka však není u něho tak tíživá. Onu tíhu smutku nad­ zvedává nadějí v Boha, který se netěší ze zla, jež stihlo člověka, nýbrž připravuje se vysvobodit jej z něho. To připravuje lidem novou radost misto oné ztracené. Mnohá místa starozákonních knih obsahují předtuchu této radosti. Jiná zase podávají již jistou naději, že přijde nové období lidstva, jež zahájí Bůh sám, až svou pravicí účinněji zasáhne a věrné své vysvobodí ze zla. Potom nastane období radosti. S jis­ tým očekáváním této doby píší proroci, jimž bylo dopřáno viděti budoucí věci až do konce časů. V takovém očekávání vychovává na příklad prorok Izaiáš zajatce v Babylonii, jimž věnoval druhý díl svých vidění. To není jen útěcha, co chce prorok dáti svými viděními, ale čekání něčeho jistého, z čeho má tryskat do mravního života nová duchovní energie. Připomeňme na pří­ klad ono místo v hlavě 52., v němž prorok líčí novou dobu, jako by již byla zde. Prorok zdáli vidí, jak zástupy zajatců, propuště­ ných dekretem Cyrovým, se již shromažďují a s radostí dávají se na pochod do vlasti. Předešel je posel, který přes poušť před­ bíhá osvobozené, aby judskému obyvatelstvu ohlásil jejich pří­ chod. Posel již doběhl na hory severně od Jerusalema a tam jej najednou zahlédnou Jerusalemští, vyčkávající na městských hradbách a věžích návrat zajatců. A tu prorok klade do úst če­ kajícího lidu tato slova: »Vizte již na horách hbité nohy posla radosti, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho, káže spásu, který praví Siónu: Králem je Bůh tvůj.« (Is. 52, 7.) Celý tento výjev, pro­ rockým viděním tak živě zachycený, kromě smyslu svého do­ slovného má i smysl duchovní. Nejde totiž jen o vysvobozeni tělesné, ale také o vysvobození ze zla mravního. A to je počátek nové éry náboženské, jejíž význačnou známkou je radost. To lze soudit již z posla, který se objeví před jejím započetím. Je prostě nazýván poslem radosti, hebrejsky mehaser,1 což řečtí překlada­ telé přeložili evayyeh^éfievogy tedy ten, kdo přináší radostnou zprávu. Plyne to dále z toho, co onen posel ohlašuje, totiž pokoj, blaho, spásu a království Boží, což jsou samé radostné věci. Tento 1 Od slovesa b hasar, k te ré n e je n v hebrejštin ě, a le ta k é ve všech ji­ ných sem itských jazycích znam ená zvěstovati něco radostného.

posel Boží, který má v dějinách oznámit příchod nové doby a svým působivým slovem ji takřka přivolat, ukáže se na jejím rozbřesku v osobě Jana Křtitele. Dříve však, než se objeví, zpra­ vuje Písmo svaté o mnohém smutku a tragických událostech, jež se přihodily v národě, připravovaném k tomu, aby zpro­ středkoval radost ostatním národům. Mýlili bychom se velmi, kdybychom se domnívali, že očeká­ vání návratu radosti po vysvobození ze zla je v Bibli něco vy­ provokovaného. To čekání nacházíme i u jiných národů, tím častěji, čím více se blíží očekávaná doba. Zlo zde prostě bylo. bolestné tížilo. Jenže v Bibli se jde věci na kořen, kdežto jinde se zůstává bolestně na povrchu. A tak je to i s očekáváním nové éry blaha. Tam je to jen letmý, studený úsměv měsíce, kdežto v Bibli se připravuje radost, která má vyjiti z obrozeného nitra člověka po zničení příčiny všeho smutku a zla, totiž hříchu. Všimněme si na příklad římské doby císařské. Trochu sice před­ bíháme biblickému dění, než jde nám tu jen o poznání navra­ cející se radosti a ne pouze o podání dějového pořadí. Tedy v do­ bě římských císařů vystupoval v popředí kult jejich jako bož­ ských zrozenců, zdůrazňovala se božská jejich povznesenost nad poddané. Tím ovšem byla vložena na jejich bedra vyšší zodpovědnost za blaho poddaných, než jak je tomu u světské moci, která se nepokládá ze vtělení čehosi imaginárně božského. S osobností císaře jako bytostí božskou bylo prostě spiato celé blaho poddaných. Od něho jako spasitele očekávali návrat blaha poddaní, kteří se cítili od bohů opuštěni. Proto vzhlíželi ke dni narození a nastolení císaře jako ke dni, který slibuje všechno. Ten den byl pro né poslem radosti. Proto pro něj také zvolili řecký výraz evayyekiov který již v klasické řečtině znamená radostnou zvěst. Radost pak měla vzklíčit z uspořádaných po­ měrů pozemského království, z vnějšího pokoje, ze zabezpečeni blaha pozeského. To také mělo stačit a kromě toho dávalo dosti příležitosti a pohnutek k vytvořeni náboženského nadšení a k horlivějšímu uctívání nějakého božstva. To bylo v době, kdy u křesťanů byl také v užíváni týž výraz evangelium s obsahem však zcela odlišným. Ta nová doba lidstva, kterou evangelium vytvořilo, je nesrovnatelně vznešenější. Netrpí nedostatkem času a nebezpečím krátkého trváni, vždyť je to »plnost časů«, jak se vyjadřuje list ke Galatským. Ani radost, kterou přináší, není vázána na měnivé štěstí pozemské. Na blízký její příchod první ukázal Jan Křtitel. Z toho, jak žil a k čemu vedl jiné, mohl každý vytušit hlavní rysy nastá­ vající doby. On, který prožil mládí v prázdnotě pouště, upro-

střed bezcenného kamení, nemohla přece klamat lid, že nová doba věřících v Boha zaplaví je pozemským blahobytem. Na poušti prohlédl jeho marnost, za to však poznal cenu člověka, jeho nitra, je-li v něm víra a láska k Bohu a je-li poddáno jeho vůli. A shledal, že je bezcenný, poněvadž žije ve hříchu, od Boha odvrácen. Tu chápeme jeho naléhavé volání po pokání. Tím po­ káním af se člověk aspoň vzepře tmě a smutku v sobě, není-li mu ještě dáno setřást je se sebe docela. Nestane-li se to, potom radost nové doby nenajde volný vchod do nitra člověka. Ani ta voda nic nepomůže, není-li obmytí jí znamením vzepření se mrav­ nímu zlu. Jan neustal burcovat svědomí, ať to bylo komu vhod nebo nevhod, ať se někdo vymlouval nebo omlouval, dokud ne­ spatřil Ježíše Krista, který přichází sejmout hříchy světa. Tu již seznal, že nová doba je zde. Pochopil to ne smyslově, ale duchov­ ním postřehem odpuštění hříchů. A radost, která lidské nitro naplní, tu postřehl jen z dálky, neb on nebyl oním ženichem, z jehož přítomnosti se svatebčané nemohou neradovat. Jan na tu radost jen připravoval a na ni ukázal. A což nebyla již předtím ona radost oznámena? Vždyť již pas­ týřům pravil anděl: »Nebojte se, zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu lidu, neboť narodil se vám dnes Spasitel.« (Luk. 2, 10.) Toto však bylo oznámeno o dítěti, o mládí, které má všeobecnou působnost až tehdy, až se ukáže, že bylo skuteč­ nou předzvěstí velikého díla ve zralém věku. Na ten zralý věk pro velké dílo u Ježíše Krista ukázal Jan Křtitel. Potom již se ukázal Ježíš Kristus sám, svými slovy a skutky. A věděl dobře, co začíná, že je to nová doba, jak je patrné z jeho slov hned na začátku veřejné činnosti: »Když byl vydán Jan, přišel Ježíš do Galileje, káže evangelium království Božího, a pravě: Naplnila se doba a přiblížilo se království Boží; čiňte pokání a věřte evangeliu.« (Mk. 1, 14.) To slovo evangelium charakterisuje onu dobu; je to doba radosti. Tu nejde pouze o nějakou novou ideo­ logii, jako u mnoha systémů filosofických a jiných, ale o něco skutečného a tvůrčího. Takovému chápání nové doby bráni po­ užitý obraz království. Jako toto, když se tvoří, je něco skuteč­ ného, tak je skutečná i nová doba, kterou Bůh tvoří skrze Krista. Království Boží je pak totéž, co evangelium, pokud přináší lidem duchovni blaho, jež se stává příčinou radosti. Často čteme v napsaných evangeliích, že lid, který slyšel Kris­ ta a viděl jeho skutky, byl velmi nadšený a nesmírně se radoval. Působilo radost jeho učení o Bohu a Božích úmyslech s člově­ kem. Toto učení je tedy obsahem jeho evangelia a dále jeho skutky, totiž zázraky, jimiž svá slova potvrzoval. Je to shrnuto

na př. v Kristově poselství k Janu Křtiteli: »Běžte a zvěstujte Janovi, co jste slyšeli a viděli: Slepí vidí, chromí chodí, malo­ mocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.« Hlavně tato poslední slova »chudým se zvěstuje evangelium« jsou ranou pro ono smýšlení mnohých, jako by se radost evangelia zakládala na pozemském bohatství a jako by se v pozemské moci měla ukázat jeho síla. Ne, že by Ježíš Kristus neznal těch starostí, které má člověk o denní chléb. Tu starost vložil Bůh na člověka od počátku. On ji však nepřišel odstranit, ale nadlehčit poukazem na nebeského Otce, který ví, že toho všeho potřebujeme. V čem je síla a moc evangelia, to se ukáže až po Kristově smrti a zmrtvýchvstání. Prozatím jeho moc a životní radost je skryta v zrnu hořčičném. Příchod nové doby představovali si mnozí velmi slavný nave­ nek, a to tak, že to království Boží se má zjevit s jakousi okáza­ lostí, která předčí všechnu vnější slávu tohoto světa. Ano, Ježíš Kristus se velmi proslavil svým učením a svými zázraky. Kdo však ulpěl jen na té slávě, byl nakonec zklamán. Ježíš Kristus ne­ chtěl toliko oslnit, nechtěl být jen velkolepou podívanou pro lidi. Sláva Krista učitele a divotvorce byla jen vnějším prostředem ke sdělení radosti vnitřní. Tu pak může postřehnout a přijat jen ten, kdo věří. Věří se však to, čemu ještě nerozumíme. Věří se tomu, kdo je viry hoden. Ježíš Kristus chtěl, aby se věřilo jemu. Podal dosti důkazů, aby se mu věřilo a věřilo se v něho. On totiž sám, s tajemstvím své osobnosti, je ono evangelium a ti, kteří v něho věří, mají naději na radost evangelia. Ne jaká­ koliv vira, ale víra s úplnou oddaností osobě Kristově, jak ji mají ti, kteři vidí v Kristu jediného svého Spasitele v záležitosti svého duchovního blaha časného a věčného. Obsahují ji i po­ slední slova Kristova k apoštolům po jeho zmrtvýchvstání: »Běž­ te do celého světa, kažte evangelium všemu stvořeni. Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen. Kdo však neuvěří, bude odsouzen,« t. j. úplně a navždy vyloučen z účasti na radosti, či smutek a bolest nikde z něho nebudou sňaty. Dílo Kristovo vyvrcholilo jeho smrtí a zmrtvýchvstáním. Smrtí byl člověk vykoupen z hříchu a zmrtvýchvstáním s něho byl sňat smutek. V těchto dvou tajemstvích dal se Ježíš Kristus celý za ty a těm, kteří jsou mu ve víře zcela oddáni. Tragickou svou smrtí připodobnil se tragice v nitru člověka a svým vzkří­ šením přivedl lidské nitro k radosti. A nakonec seslaný Duch svátý zajistil v člověku celé dílo Kristovy lásky, aby pokojně v sobě choval radost vykoupení. Tu již nic nechybí k evangeliu, radostné zvěsti. Další práce, sděliti radost evangelia národům, je

ponechána apoštolům a jejich nástupcům. Nedávají ze svého, ale z díla Kristova a také nekonají práci ze své vůle, jak praví apoštol Pavel ke Korintským: »Hlásám-li evangelium, není to pro mou slávu. Je to pro mne nutností: neboť běda mně, nebudu-li hlásat evangelium.« Apoštol to pravil, jsa si vědom váž­ nosti chvíle a závaznosti k lidstvu. Neboť opomenouti onu chvíli, kterou začínala nová doba, znamenalo oloupit budoucí pokolení o radost, po níž tisíciletí vzdychala. Apoštolé velmi dobře pochopili radostný ráz nové doby. Tu radostnost zakusili sami na sobě a nikterak nebyli překvapeni, že radost se snesla i do nitra věřících. Bylo to také samozřejmé, že lidé duchovně znovuzrození mají radost. Přáli si jen jedno, aby se totiž neodehrávala v lidském nitru ničivá tragika hříchu. Místo ní má být u věřících pravidelný vzrůst, vždyť byli od Boha přijati za dítky. Evangelium k tomu poskytuje vše potřeb­ né. Jen radost nemá zmizet. Apoštol Pavel, zkušený služebník evangelia Kristova, jako by se obával, že tam, kde tato radost začíná mizet, upadá se samočinně do starého smutku, a proto neopomíjel povzbuzovat věřící podobně, jak to činí v listě k Filipským: »Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím, radujte se.« Taková povzbuzování k radosti zároveň připomínají, že člověk žije doposud v takových okolnostech na zemi, v nichž může onu radost ztratit, třebas jen na čas. Není to však vinou evangelia, které nikdy nepozbývá té moci Boží, kterou v něm postřehl apoštol v listě k Římanům. Ne nadarmo píše proto týž apoštol o duchovních zbraních, jichž se má chopit každý věřící, chce-li si radost z evangelia uchovat.2 Člověka dlícího na zemi ani tato radost by tolik netěšila, kdyby si ji nemusel chránit. Tento boj věřících za radost předpokládá i poslední kniha Písma sv. Zje­ vení sv. Jana ke konci 7. hlavy, kde »Bůh setře všelikou slzu s očí těch ..., kteří přišli z velkého soužení«. A z téže knihy zaznívají nám z věčnosti vítězné hlasy těch, kteří na zemi zů­ stali věrni víře Krista a ve spravedlivém životě na zemi ucho­ vávali radost jeho evangelia. Uslyšeli již od Pána slova: »Slu­ žebníku dobrý a věrný, vejdi v radost Pána svého.« * N a př. Ef. 6, 11, 17; 1 Thes. 5, 8.

Nevezmeš

jména

Božího n a d a r mo !

»Oslavuii Tě Otče J

9

« ' ' '

„ Confiteor tibi , Pater. Domine codi

et terrae." (Math. l l t 25.)

Duše Kristova se častěji projevila navenek chválou, vděčností a modlitbou k Otci. »Oslavuji tě, Otče, Pane nebes i země.« Apoštolově si všimli, že Mistr jejich je hluboce usebrán uvnitř, proto byli jednou tak naplněni touhou po vnitřní modlitbě, kte­ rou pozorovali u Krista, že řekli: »Pane, nauč nás modlit se.« Z duše Kristovy vyšla modlitba, která prozradila tajemné a Hlu­ boké vztahy stvořené a lidské duše Kristovy k Otci. Kristus nejen ukázal svůj vztah k Otci v modlitbě, ale zároveň se stává Mistrem a vzorem modlitby pro lidstvo. »Když se modlíte, říkejte: Otče náš, jenž jsi na nebesích, po­ svěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zem i. . .« Pravá lidská duše Kristova v nejdokonalejším spojeni s Bož­ stvím rozvinula celý život modlitby a poměru mezi tvorem a Stvořitelem. Ovoce tohoto vztahu duše Kristovy k Otci vyjádřil Kristus lidskými slovy v modlitbě »Otče náš.« Kristus jako člověk celý sám sebou vyjadřuje Bohu slávu a čest, vzdává Bohu povinnou úctu a kult, který mu náleží a který mu člověk odepřel. Zavádí do lidského života obnovu nejvyššího a nej dokonalejšího náboženství a způsob úcty k Nejvyššímu. nad který od této chvíle života Kristova není a nebude nic vyš­ šího ani lepšího. Každý lidský pokus v dějinách lidstva obnovit poměr k Bohu ať p ř i r o z e n ý , jak k němu dochází lidstvo čistě rozumem a fantasií, nebo jak si jej člověk upravuje iracionálně v kultu starých mystérii, ať z á k o n i t ý , jak jej upravuje na př. Mojžíš u vyvoleného národa, dostává své zdokonalení a nejvyšší výraz v Kristu-člověku. Kristus je nejsvětější pro své spojení s Věčným Slovem a pro plnost milosti, kterou má jako hlava lidstva, proto jako nejsvě­ tější mohl rozvinout vztah k Otci, jak se Bohu nejvíce líbí. Kris­ tus je nejvyšší ctitel Boha. Jako hlava lidstva a všeho stvořené­ ho podřizuje zase všechno, především člověka, Bohu, a jediný nejvyšším a Bohu nejmilejším způsobem za všechno stvoření podává o s l a v u a čest Bohu. Kristus stanoví nový řád v pomě­ ru člověka k Bohu a to ten nejlepší řád. Protože je Kristus hla­ vou všeho lidstva, tento nový řád je závazný pro všechny a je nejlepší ze všech jsoucích řádů, které kdy vznikly a které upra­ vují službu Boží.

V nové době po Kristu každý jiný způsob projevu služby Bo­ hu proti Kristu nebo mimo Krista, nejen že nedosahuje doko­ nalosti kultu skrze Krista a v Kristu, nýbrž je proti řádu Kris­ tovu a tedy znamená vybočení z obecného řádu lidstva, spoje­ ného a sjednoceného s Kristem. Pro všechny lidi plyne závaznost účastnit se nového způsobu služby Boží, nového poměru vykoupených a obnovených Kris­ tem k Bohu, pokud poznávají tento nový řád. Kristus obnovuje jako nový Adam, jako hlava lidstva, hříchem přervaný poměr člověka k Bohu a vštěpuje člověka jako ratolest na vinný kmen svého mystického těla. Zařazuje lidstvo do svého království Církve a v ní rozvíjí plnost života své milosti a lásky, a učí tak zároveň lidstvo ctít a oslavovat Boha ve spojení s hlavou. Kristus spojen hypostaticky s Věčným Slovem je Syn Boží. Tímto synovstvím Kristovým jsou dány všechny jeho intimní vztahy k Otci a spojení jeho duše s Bohem a celý vnitřní život tak bohatý a hluboký, jakého je schopen člověk. V něm bylo dáno duši Kristově patřit už na zemi na Božství a tak byla v něm plnost milosti a pravdy. On jediný se stal pravým Mistrem prav­ dy a života, On jediný mohl mluvit o tom,, co viděl, o Otci a o věčném životě Božím. Kristus jako Syn Boží má zároveň právo na to, aby soustředil všechny lidi do tohoto intimního poměru k Bohu, aby všechny oblažil synovstvím Božím skrze milost a aby za všechny a ve jménu celého lidstva zahájil Bohu nový chvalozpěv, novou služ­ bu nejvyššímu Majestátu. Proto člověk nemůže zůstat lhostejný k dílu Kristovu, dostal-li o něm známost, přišla-li k němu o něm radostná zvěst — evangelium. Jen nechápavost lidská nebo jiné pohnutky ze slabosti ducha mohou mluvit o rovnosti všech náboženství nebo o vývoji křes­ ťanství z jiných forem orientálních. Skutečnost je tak nekoneč­ ně jiná, že žádná podobnost orientálních forem náboženství se nevyrovná obsahu evangelia — radostné zvěsti o Kristu, že žádná fantasie lidská nebyla tak bohatá, aby vytvořila tak do­ konalý řád náboženského života, jako je křesťanství. Při tom historicky vzniká tak najednou, že není možné určit dobu vý­ voje křesťanství. Křesťanství jako životní poměr člověka k Bohu v Kristu nevyžaduje vývoje, protože samo se stává kvasem, je­ hož vnitřní silou se vyvíjí lidský život. Podle Božího plánu Kristus byl poslán proto, aby pozvedl člověka ze stavu úpadku a z duchovní bídy, kam upadl hříchem. Princip hříchu, zasahující do lidského života, působí nutně úpa­ dek, protože hřích je projev slabosti a nemoci, zvětšuje mravní

slabost a bídu. Tento stav se nemění tím, není-li uznáván někte­ rými moderními ethnology. Primitivní stav národů je nutně stavem úpadku. I v takové duchovní situaci prosvitá přirozené světlo lidské rozumnosti a projevuje se různými formami po­ měru k Nejvyšší Bytosti nebo v mravním životě a zásadách. I kdyby těchto zásad bylo sebeméně, přece dokazují jádro lid­ ského ducha. Úpadkový stav náboženského a mravního života vrhá lidstvo do duchovní bídy, do pověr, do zbožňování stvoře­ ných věcí místo Stvořitele; převádí národy až k tomu, že se klaní hmotě, zlatu, zemi atd. Novodobé pohanství se neliší v ničem od primitivnosti nábožensko-mravní starých národů. Vidíme však, že je to úpadek člověka, že princip hříchu, t. j. mravně špatného jednání, nevede k vyšší úrovni života, že ničí život, že rozbíjí řád a smysl života, že zavádí zmatek, že se rozmáhají zlé, násilnické a nízké vlast­ nosti lidské. Kristus jako obnovitel života a řádu zasahuje především do ničivého vlivu hříchu, odstraňuje hřích, uzdravuje slabost a ne­ moci z hříchu, ulamuje hroty hříchu, odhaluje falešné tajemství hříchu a jeho zdánlivou přitažlivost a zdánlivý půvab. Největší hřích lidstva je odklon od Boha a největší znamení úpadku člověka je příklon k hmotě. Duch lidský tím však nezíská na velikosti a životě, nýbrž churaví a chudne, někde skoro umírá, trpí žízní, ztrácí rovnováhu a řád. Člověku nezbývá nic, ať je na jakémkoliv stupni života, než připojit se ke Kristu a zahájit v Něm nový řád života, nový po­ měr k Nej vyššímu, zbavit se slabosti hříchu a duchovní nemoci, obnovit si život Boží a odhalit si hloubku tajemství svého ducha, který ve své oblasti propastně hluboké poznává kořen nábožen­ ství. Kristem tato oblast prožívá synovství Boží. Véra Lhotská:

Dnes, ó Pane, se modlím já, nevěsta. Bože, vložils v mé srdce lásku, dnes jsi ji obklopil nesmírným množstvím požehnání a milostí. Přeješ si, abych já, slabá a nemohoucí, nesla na sobě podobu Tvé věčné Církve, Panny a Matky, Snoubenky a Vůdkyně, Rádkyně a Nositelky dobré zvěsti, Milující a Obětující. Mé dlaně jsou však neschopné tak velkého díla, nemohu vy­ tvořit ze sebe to, čím bych podle Tvého ustanovení měla být.

Ty však, Bože, můžeš vše! Utvoř tedy mé srdce čisté a dej mu hlubokou úctu a plachost před tajemnými hlubinami lásky svazku, před tím vším, cos mi dnes s požehnáním svěřil v opatrování, dej, abych dokonané dílo přinesla neposkvrněné jednou před Tvou tvář! Dej, ať jako Matka Církev plodí život, i já splním úkol, který mi dnes Tebou byl vložen a v oddanosti, statečně a pokorně spolupracuji na Tvém stvořitelském díle, tak, abych byla mat­ kou nejen podle těla, ale i podle duše! Tvá nevěsta je Ti, Pane, věrná a zcela oddaná. Uděl i mně sílu, abych se nikdy nezpronevěřila slibu, který jsem před Tvou tváří, přede všemi bratry a sestrami složila, a vlož v mou duši milost, která by mi pomáhala snášet s tím, jehož miluji, dobré i zlé v pokoji Tvých dětí! Tys učinil Církev vůdkyní ke zdroji věčného života a tak si přeješ, abychom i my, které jsme přijaly pečeť žen, vedly vše­ chno tvorstvo, vše, co potkáváme na své cestě, k Tobě. Rozplameň ve mně tedy světlo své víry a své lásky, plnosti svého živo­ ta, abych dovedla ve tmách být druhým ukazovatelem k Tobě! Kéž to, můj Bože, dovedu co nejlépe ve své rodině, v té, která má být Tvou malou církvi! Ne pro své povýšení, ale pro dobro svých milých, pro dobro těch, které jsi mi svěřil, mi dej milost rady! Otče, mé děti budou přece i dětmi Tvými a pro skutečnost tohoto dětství neodmítej pomoci mně, které svěřuješ své syny a své dcery! Vyvolils mne za nositelku blahé zvěsti spásy, již tehdy, když jsi mne přijal za své dítě a pak za svou služebnici. Znovu to činíš dnes, když mi svěřuješ lásku mého snoubence, když mi svěřuješ osud budoucích svých dětí na zemi. Pane, chvěji se pod úkolem, který na sebe přijímám. Ale vím, že Ty dáš ke všemu, co žádáš, svou milost. Vryj tedy ve mne zvěst tak hlu­ boko, abych nikdy nezapomněla, že jsem ji neobdržela pouze pro sebe, nýbrž i pro druhé! Děkuji Ti z celého srdce, Otče, že smím milovat a že smím přijímat lásku, a prosím Tě, aby mé milování proudilo z Tebe a v Tebe zas ústilo! Ani láska Tvého Syna, Otče, nebyla bez oběti a vím, že ve mne jsi vryl tak nesmazatelně jeho podobu, že jsem určena ne­ jen k jeho lásce, ale i k jeho oběti. Nejsem silná a nedal-li bys sílu Ty, klesla bych, až přijde chvíle bolesti a bídy. Jsem však ochotna nést vše, co budeš chtít. Vím, Pane, že se tak zříkám všech zbraní proti Tvé vůli, a vím, že Ty béřeš za slovo. Ale jako Tvé dítě stojím ochotna před Tebou.

Ciň se mnou, co chceš, Pane. Vlož na má ramena, co chceš. A svoluji, Otče, svoluji i k to­ mu, co je pro milujícího nejtěžší a nejkrutější: svoluji i k tomu, abys činil, jak chceš, i s těmi, za něž bych dala vše. Bolí to, Pane, ale vím, že chci-li Tebe milovat, nemohu jinak. Nezapo­ meň proto na mne ve chvílích, kdy mi dáš cítit, co je to v prav­ dě kříž! A je-li to možné, odvrať vše zlé od nás, odvrať vše zlé alespoň od toho, kterého miluji, i když mně dáš bolest! Požehnej mne Bůh Otec i Syn i Duch svaty. Staň se.

2 I U 0 T P r o j e v P i a XI I . k čs l . k o l o n i i v Ř í m ě za v á l k y . M ilovaní synové a dcery, sú častn iv še se dnešního rá n a v p atriarch á ln í basilice v atikánské, společné to svatyni všech n áro d ů a všech dob, n e jsvětější O běti m še svaté, sloužené u o ltáře sv. V áclava na p am átk u jeho k rvavého m učednictví, přišli jste k N ám , ab y ste N ám vzdali sv ů j hold, abyste osvědčili svou neochvějnou v ěrn o st C írkvi K ristově, svou synov­ skou oddanost Stolci P etrovu. Bezpochyby jste již dřív e ro k co ro k vzdávali sv átém u vévodovi a m u ­ čedníku úctu, k tero u jste m u povinni a vzývali jste jej, aby ochraňoval vaše k rajan y , jim ž jsm e byli My sam i vždy nakloněni, zvláště v jejich u trpeních . A le oč v rou cn ěji jste jistě pozvedali k něm u své úpěnlivé prosby dnes, zaujati m yšlenkou n a závažnost a dů ležito st p říto m n é chvíle, a n a budoucnost svých zemí. P ožehnané jsou vaše země! Zem ě, k te ré p říro d a ozdobila všem ožnou krásou, od úrodných polí kolem L ab e a V ltavy až k m a jestátn ím u horstv u V ysokých T ater; zem ě úrodné, k te ré tyčí k nebi b o h atstv í svých lesů a u k rý v ají ve svém lů n ě d rahocenn é poklady podzem ní; k raje, obý­ v an é národem střídm ým a pracovitým , jehož k u ltu ra nepozbyla spojení s přírodou a s lidovým cítěním . Jso u dlouhé a p estré jeho dějiny. Zdálo se, že dosáhly vrcholu velikosti rok u 1350 v době císaře K a rla IV., když P ra h a, Z la tá P ra h a (pozn.: toto označení pronesl svátý Otec česky) byla střed em evropské vzdělanosti, n en í doba, v níž žijem e, pro v ás m éně b o h atá událostm i veselým i a jasným i i teskným i a chm urným i, jichž konečný závěr s toužebností čekáte. P rovázím e vaše obavy i vaše n ad ě je svým i srdečným i, otcovským i sym patiem i. K éž výsledky p říštích porad přin eso u vn ější bezpečnost a

u v n itř p rav ý pokoj, pokoj založený na v e ře jn é p ro h lášen ém a loayálně prováděném p rin cip u rovn oprávno sti pro všechny. Život a sm rt svátého V áclava vyzvědá rů zn é otázky, k te ré historické b adán í dodnes úplné neobjasnilo. (Propylaeum ad A cta SS. Dee. - M artyr. Rom., 1940, str. 421 a d.) Jed n o je v šak jisté: že padl v boji za v iru svého náro d a; ta v íra řím skokatolická, k te rá byla h lásán a vaším p ře d ­ kům velkodušným i apoštoly, k te ří přišli je d n ak z východu, jak o Cyril a M etoděj, jednak ze západu. D áti své vlád ě a své zemi k řesťan sk é raženi, to byl úm ysl a zám ěr, k te rý podněcoval ducha světcova. Ja k o n epřem o­ žený m učedník žil dále v p am ěti lidu, jak o sym bol a h rd in a k řesťan sk éh o p o jetí státu , a i vy o b racíte k něm u n yní zrak, v zý v áte jej a sv ěřu jete m u svou budoucnost. On, k te rý v ás chrán il v m inulosti, když nejtěžší nebezpečí ohrožovalo vaši víru, neopustí vás v p říto m n ý ch chvílích ani v budoucích. V zneste k ném u své velké prosby: aby zachoval a posílil váš nábožen­ ský život, nam noze ta k kvetoucí v e vašich rodných zem ích, aby svým teplým a sílícím dechem v íry a zbožnosti obestřel všechny slabé a vlaž­ né; aby v ám na jeho prosby P án dal kněze podle svého Srdce, k te ří by vlévali do duší vašich i vaši m ládeže opravdovou ctnost, svátou čistotu a hlavně velkou lásku ke K ristu ; aby po skončeni válečných zm atků vám bylo dopřáno upevniti a v y tv á ře ti v úplné svobodě a nezávislosti váš život rodinný, výchovu vašich dětí, zřízení sociální i v eře jn á podle zásad, k te ré N aši předchůdcové i My sam i jsm e m ohli předložití světu a k te ré svým i kořeny tk v í v du chu a v učeni K ristové. V íte dobře, ja k m noho je třeb a m ilosti a pom oci Boží, aby se tyto nad ěje m ohly sp ln it za okolností ta k bouřlivých. A le P á n je K rálem sta le tí; v Jeh o rukou jsou srd ce těch, k te ří vlád no u národům . M ocná p ř í­ m luva M atky Boží, tolik ctěné ve V ašich k ra jíc h a p řím lu v a sv. V áclava nech ť vám vyprosí u O tce nebeského to, oč C írkev prosí ve sv é liturgii. S tím to p řán ím a n a záru k u co n ejh o jn ější p řízn ě n ebes udělujem e ze srdce vám zde přítom ným , vašim ro din ám a všem vašim k ra ja n ů m své otcovské A poštolské požehnání.

L a i k a k n ě z v K a t o l i c k é akc i . L aikové nebo p řesn ě ji laický apoštolát m á svou úlohu v šířen i K ristova k rálo v stv í a tato ú čast je nezbytná. J e ta k é n en ah rad iteln á. A tak by bylo zcela pochybeno, kdyby kněz chtěl převzíti sám dílo a úkoly, jež náleží laikům . Zde se ovšem n ask ý tá otázka, v čem záleží činnost a postavení, jež přísluší laikům a jež jim kněz nem ůže odním ati. N ejp rv e je to apoštolský styk, jejž každý z nich n av azu je ve svém prostředí. A by bylo působeno

na p ro střed í trv alý m a účinným způsobem , je p o d statn ě důležito, aby člověk byl v něm a z něho, byl jeho údem . L aikové m ají tyto vlastnosti, kněz je nem á. P roto je vlastním úkolem vůdců K atolické akce, aby n a ­ vazovali sty k s katolíky i n ek ato lík y svého pro střed í, aby získávali jejich sym patii a důvěru, aby je naučili d ív a t se na problém y k řesfan sk ý m způsobem . . . To není zřejm ě p ráce pro kněze. N a d ru h é stra n ě nem á toto apoštolské dílo zů stat isolováno. Má to býti dohodnutá a organisovaná akce a in d iv id u áln í úsilí m usí býti sdružováno k vzájem n é podpoře. P řem ěna ex istu jících in stitu cí k u sn ad n ěn í nebo i um ožnění k řesťanského života, sm ěřu jící k trv alý m výsledkům , vyža­ d u je vypracov ání plánů k činnosti, kam paní, jež jsou pro v ád ěn y p o stu p ­ ně. Iniciativa, v ýběr p ro střed k ů a k o n k rétn í u p la tn ěn í toho všeho v jed ­ notlivostech je opět dílem organisovaného laického apoštolátu buď v celé zemi nebo v diecési. P ro to se zase kněz nem á u jím ati činnosti v této oblasti, jež práv em náleží laikům . V p rak si ted y není ve sk upině řá d n ě u stav en é kněz ani předsedou ani tajm en ík em nebo pokladníkem . M ůže ovšem še trn ě dohlížet n a výbor a p o m áh at m u v jeho práci — avšak p ráci nesm í k onat on, nýbrž fun k cio ­ náři. Z toho následuje, že se nem usí vůbec zab ý v at hm otným i záležitost­ mi, ponech áv aje je laikům . K něz ta k é nesestav u je agendu pro schůze, tím m éně je řídí. N em á co d ělat s řečm i, jež jsou pronášeny, s resolucem i, jež jsou usnášeny, s roz­ dílen ím úkolů. O rganisace, život sku p in y záleží na je jích vůdcích. To platí o organisaci a činnosti apoštolské; tím více to p la tí pro Čistě hm otné věci: sb írán í a správu peněz, v ý b ěr a výzdobu m ístností p ro schůze atd. F unkcionáři K atolické akce m ají b ý ti schopni o tom všem rozhodovat, a rozhodovat dobře. N ejlepší způsob, ja k se tom u n aučit, je prakse. Chce-li tedy kněz pečovat sám o tyto věci, bu d e to znam enat, že zároveň jim prokáže šp atn o u službu i bude falšo v at ideu K atolické akce. P. G l o r i e u x . (Přeloženo z dila: J. Fltzsimons • P. McGulre: Restoring A ll Things, str. 51 — 53.)

Vojín hledá Krista Řeč westmlnsterského arcibiskupa k vojínům britské branné moci dne 4. srpna 1940.

B yl jsem požádán, abych prom luvil k vojenské moci Je h o V eličenstva, shrom ážděné ze všech částí b ritsk éh o panství. N abídka je to velká, ale je to též velkou výsadou pro m ne, abych p rom luvil k vám , m užstvu válečného loď stva, vojska pozem ního a letectva, k m užům obou h em isfér, z K anady, A ustrálie, N ového Z élandu, z A friky a b ritsk ý ch ostrovů. P okusím se pro m lu v it k v ám jak o m už k muži, říci vám něco vhodné-

ho pro vás všecky, něco, co by vám pom ohlo ve vašem statečném úkolu v o braně našich dom ovů, našich životů a naší svobody. V šak — vy mi pom ůžete. Vy m ne pochopíte, p rom lu v ím -li k vám poselství z p řem íry svého srdce a v m é v la stn í přím é, i když poněkud p ro sté angličtině. Začínám , abych vám řekl, že ve vás vidím bojovníky za dobrou věc. B rán íte n ejen svobodu a existenci B ritského Im peria. B ojujete dobrý boj proti zlu. Bible nám p rav í, Že byl kdysi velký boj v nebi a sv. M ichael vy hrál svým válečným zvoláním — »Kdo ja k o Bůh«. Vy sto jíte n a stra n ě andělů, v boji proti téže pýše vzbouřivšího se L ucifera. N ení nadsázkou, uvědom ím e-li si krédo n acistů ve vše podm aňující rasism us. P ro ti jejich systém u násilí, k te ré si lib u je ve válečnictví, vy jste odhodláni buď zvítěziti nebo zem říti. Co chci říci, je, b o ju jte v tom to boji jak o vojíni k ře s­ ťanští. Nechci vám k o n ati p řed n ášku, chci v ám připom enouti, že my vši­ chni m usím e, dle slov sv. P avla, »bojovati jak o dobří v o jín i Ježíše K rista*. N ezpozorovali jste nikdy, že vojín bývá často v P ísm u sv átém dáv án k řesťan u za vzor? J e tom u tak, pokud se týče pravého vojína. N eboť jeho život je životem nezištné obětavosti pro druh é, oddanosti k druhým , po­ drobení se disciplině, ochoty v nám aze, u trp e n í a sm rti sam é, v o b ran ě p ráv a, spravedlnosti a m íru. N ení již takovým , za jak éh o byl pokládán za vlády k rálovny V iktorie, totiž žoldnéřem naverbovaným , rek ru tu jíc ím seržantem v lecjak é hospodě, k te rý n aru k o v a l za k rálo v n in šilink. Rád přiro v n áv ám vojína k ry tíři sta ré doby, k te rý kladl svoji zbroj na o ltář Boží, aby ved le ní v půlnoční hlídce nabyl sil pro svůj velký životní úkol. Než — v ra ťm e se k já d ru věci — naše b ritsk é b ra n n é síly nejsou d i­ vokou hordou zvěře. Jso u si vědom i toho, že jsou lidm i a křesťan y . K až­ dý jednotlivec jest více než mozkem, m asem a svaly. J e s t nesm rteln o u duší, stvořenou B ohem nejen pro toto pom íjející divadlo letícího času. A vy nyní zápasíte o záchran u tohoto světa, aby se nestal džunglí divo­ chů. K ladete odpor p ru d k ém u ú tok u b ru tá ln íh o násilí n a křesťan sk ý ch hodnotách, na nichž byla založena evropsk á civilisace. Chcem e znovu obnoviti v E vropě a po celém světě v lád u spravedliv éh o m íru. N aděje na takový výsledek nyn ějšího zápasu závisí od toho, zda E vropa a sv ět v y ­ hledá K rista a d á Mu p rav o p la tn é místo. N eboť v ěřím tom u, co sv. P e tr již dávno řek l: »Není jinéh o jm éna pod nebem , k te rý m jsm e spaseni« a v ěřím též, co papež P iu s X II. nám řek l na začátk u v álk y : »Počátek utrp en í, k te ré ženou te n to svět přím o do duchovního ú p ad k u a zkázy navždy, jest bezbožný pokus zbaviti K rista trůnu.« P ro to jsem nazval tu to řeč k našim statečným vojskům : »H ledejm e K rista.« Proč m á vojín h le d ati K rista? Poněvadž, ja k jsem p rav il, vojín jest člověkem , je st nesm rtelnou d u ši s určením věčnosti. Poněvadž je st člo­ věkem zvláštních nebezpečí a obtíží. O n p o třeb u je takové síly, k tero u pouze K ristu s sám m u m ůže dáti, by obstál v e svém těžkém a nebez­ pečném úkolu. %

N aše k řesťan sk á v ira učí, že K ristus, Syn Boží, žil n a této zemi a ze­ m řel za každou jednotlivou duši. On si zhodnotil za cenu Své k rv e k až­ dou duši zvlášť. T ato p rav d a jest základem svobody, za k tero u bojujem e, svobody dítek Božích. K ristu s nás hledá a jistě nesm í h led ati m arně. Mi­ liony m užů a žen daly své životy a d á v a jí je nyní p ro Něho. Jeh o v í­ tězství jest triu m fem ducha; On zvítězil a K ra lu je nikoliv mečem, ne tanky, ne pum am i a m inam i, ale křížem . D uchovní id ea jest vždy m oc­ n ější než silné p rapory a m echanisované arm ády. P lam en n ý k říž — tak nám v y práví legenda a je p rav d iv á jako symbol, i když ne jak o strik tn í fa k t h istorický — se jed n ou objevil n a obloze jakožto záru k a triu m fu k řesťan stv í nad barb arstv ím . Byl n a něm nápis: »In hoc signo vinces« — toto je st sym bolem vítězství. P řá l bych si, ab y každý z vás, křesťan sk ý ch r y tířů b ritsk éh o vojska, nosil pod svým vojenským k ab átem m alý křížek, odznak to vaší víry, vaší nad ěje a vaší lásky, aby vám p řipom ínal Boha. k te rý nás stvořil a zem řel, aby n ás vykoupil, ab y ste m ěli na p am ěti ko­ nec a účel svého života. K řížek ponese m otto: »The P ledge of Victory« (záruka vítězství), abyste ta k stá le p am atovali na své vznešené křižácké tažení za křesťanskou p rav d u a spravedlnost. P o selství křiže jest evangeliem p ra v é statečnosti. Bylo to již tem n ě po­ chopeno, nežli K ristus to dal n ajevo jeho živé sk u tečn o sti n a K alvárii. S taří B ekové to v y já d řili dvěm a slovy: pathos m athei, t. j. u trp e n í učí, čili m ou drost vychází z utrp en í. Jelikož jsm e lidm i, poněvadž m ám e n e­ sm rteln é duše, m usím e každou zkoušku nebo obtíž, k te rá n ám stojí v cestě našeho života, statečn ě p řijím a ti až do hloubi naši duše. K ristu s nás učil, že celý svět m á m enši cenu nežli lid sk á duše. P rv n í a hlavní z překážek tohoto ideálu vychází z našeho n itra , ze sobectví. N aše vyšší přirozeno st je st stahován a nižším i im pulsy naší živočišné přirozenosti, se k te ro u náš duch je st spojen v této době zkoušky n a zemi. Přem oci zlo v sobě sam ých jest cestou k triu m fu nad zlem, k te ré na n ás útočí zvenčí. P rá v ě K ristu s nás učil slovem i přík lad em , ja k m ám e žiti podle duše. On učinil vice. D al n ám m ilost, světlo a sílu, bychom ta k žili. K rá tc e řečeno: B udete dobrým i vo jín y Ježíše K rista, b u d ete-li žiti podle Je h o učení a příklad u . D ejm e tom u, že by On k v ám n y n í mluvil. Jak o žto v rch n í velitel duchovních sil vesm íru by přišel, aby znovuzřidíl všechno v rozh áran ém světě. »Přicházím,« p rav í, »abych vy h led al a spasil toho, jenž jest ztracen. H říchem a sobectvím lidé zapom ínají, že jsou lidm i a d ítk am i Boha, m ého Otce. P řišel jsem, abych je p řiv ed l zpět k Něm u. Ja k o já žiji, nechci sm rti h říšn ík a , ale chci, aby i on žil a žil v takovém m íru a štěstí, ja k é svět d áti nem ůže. J á jsm e p a s tý ř dobrý a d ávám svůj život za ovce své. P řijď te ke m ně všichni, k te ří se lopotíte pod tího u h řích u a zá rm u tk u a já v ám d ám m ír v duši. T ak i kdyby vaše h řích y byly ta k ru d é ja k nach, budou sm yty v k řtiteln ici a ve sv á­ tosti p okání k rv í kříže. Vy víte, ta k jak o já dobře vím , že jste slabým i

sam i sebou, sto jíte -li tv á ří v tv á ř pokušení. J á jsem révou, v y jste v ětv e­ mi. Beze m ne nezm ůžete nic, ale já bud u vám silou. N astu p te jako je d ­ notky pod m é veleni. V yleji svého ducha n a vás. B udete n ap ln ěn n i n a d ­ lidskou statečno sti pravéh o vojína m ého D ucha. D ám se v ám za pokrm vaší duše — p rav ý to chléb an d ělský —. M ějte d ů v ěru , cokoliv by se stalo. J á jsem přem ohl svět se vším jeho zlem . P o k raču jte. K onejte svoji službu jako mužové. M usíte n ésti svů j k říž; ano, avšak já jsem nesl kříž před vám i a jsem s vám i, p ři vás, stále. Mé jh o jest sladké a m é b řím ě je st lehké, poněvadž je to b řím ě lásky. A b u d e-li třeb a k lásti n e j­ větší oběť, já, v áš soudce, k te rý jsem též Ježíšem K ristem , vaším S p a­ sitelem , řek n u : V stu p te do radosti svého P ána, neb o ť větší lásky žádný člověk nem á než ten, k te rý položí život za p řá te le své. Vaše odm ěna v Mé službě a ve službě vašich bližních bud e n esm írn ě velká.« M užové vojenské moci Je h o V eličenstva, vy p o třeb u jete více než lásku k vlasti v tom nesm írném zápase, k terý je st p řed vám i. V lastenectví je vznešená věc, jest součástí onoho nového p řik áz án í lásky, k teré nám K ristu s zanechal jako zkoušku svých pravých následovníků. Ano! P o tře­ b u jete náboženství! A náboženství jest sh rn u to v celé povinnosti k ře sťa ­ na, milo vati Boha nade všecko a své bližní pro Boha. N áboženství jest duchem nezištné služby a oběti. V lastenectví jest dokonalé, v zp lan e-li vojín láskou S rdce Ježíše K rista. Bůh vám žehnej a o ch ra ň u j vás, nechť vás odm ění za vaši službu v Je h o věci. Poznámka překladatele: Toto poselství kardinála Hinsleye obdrželi vojíni anglické armády vr výlisku jako přílohu k onomu křížku s nápisem The Pledge o f Victory, který jest proveden v bakelitu. Příslušníci naší západní armády jej též obdrželi.

Spravedlnost. N ení naším úkolem zabývati se věcm i politickým i. K dyž v šak dochází k takovým zjevům , o jak ý ch se m ůžem e dočíst v tisku o sběrných tá ­ borech Něm ců, je jasno, že těžisko zde není v oblasti politické, nýbrž že jd e o něco, co se dotýká základních otázek m rav n ích a co ohrožuje m orální zd rav í celé n áro d n í pospolitosti. A zde už m lčet nelze. K aždém u člověku zdrav éh o rozum u m usí b ý t jasno, že sp rav ed ln o st je základ ní oporou každé občanské společnosti. Společnost, k te rá n eb u d u je svůj život na spravedlnosti, je odsouzena k e zkáze. To jsm e viděli n e j­ lépe na osudu nacistického N ěm ecka, a p ro to b y si měli tu to p rav d u n e jo streji uvědom ovat p rá v ě ti, v jejichž ru k o u spočívalo vedení politického boje p ro ti nacism u. T i jsou ta k é na p rv n ím m ístě odpovědni za p rak tick é

u p la tn ěn i této pravdy. P ro to bychom m ohli p ráv ě od nich požadovat, aby nezapom ínali, že ani n ejp řísn ější sp ravedlnost nem ůže oprav ň o v at užívání m etod, jež si osvojili nacisté. T otalism us a sp rav ed ln o st se v y lu ­ čují n aprosto a všude, a t je to totalism us nacionalistický, rasový nebo třídní. N eexistuje tedy nic takov éh o jak o to talistick á sp rav ed ln o st; každý pokus o něco takového je jen je d n a z forem společenské sebevraždy. K de se n ev ěn u je náležitá pozornost těm to pravdám , tam je tře b a se o b áv at nejhoršího. Jsou je ště horší věci než v álk a a n áro d n í zotročení. N epochybovali jsm e za celou v álk u ani na okam žik, že český n áro d n e­ zahyne n a něm eckou panovačnost a že p ře trv á v álk u jí rozpoutanou. Kéž bychom se nem useli bát, aby n áro d n eu trp ě l horší pohrom u proto, že m u byla o d ň ata opora spravedlnosti! 2 e to nejsou p la n é obavy, m ůže každý snadno poznat ze slov P ia X II. v jeho posledním listě českým biskupům a věřícím : »Pod vedením svátého Ja n a N epom uckého a t ve vaši v lasti zkvétá stálý m ír, nikoli takový, kde se líčením a stro jen ý m jm énem za k rý v a jí v y ch y ­ tra lé úskočné p rak tik y , n ý b rž m ír, k te rý je vy b udován n a sp rav ed ln o sti a lásce. N ebof ve vaší v la sti se následkem všech n ešťastn ý ch událostí vytvořilo n ep řá telsk é sm ýšlení a nenávist, jež rozdm ýchávají p o m sty ­ chtivost. J e s t úkolem vašich rad a p říkazů, ctihodní b ratři, aby tato rozjitře n o st n epřekračovala h ran ic p rá v a a spravedlnosti, ab y nescházela um írněn ost. N ení-li opravdovým vítězstvím , když jsm e přem oženi sp ra ­ vedlností, přem oženi láskou? A ť s v in n ík y nejsou trestán i n ev in n í; a když se tre sta jí vinníci, a ť se to neděje n ad sp ráv n o u m íru, aby při odsuzo­ v án í n ásiln ík ů nebylo v trestu násilnictví, a to n ásilnictví odsouzení hod­ né, a af, rozhodí-li se všude sem ena zášti, n e u trp í n áro d škody v e své nej v n itřn ě jší stavbě. A f se u v ás v e všem v eřejn ém a soukrom ém je d ­ n án í u p la tň u je jako p růvodk y ně sprav ed ln osti láska, k te rá je vznešeným odznakem a neklam nou znám kou k řesťanů. T ato lásk a n echf — až och ab ­ nou hněvy a ostny m stivosti — vede duše k u m írn ěn o sti a shodě a nechť b u d u je mezi občany vzájem né styky, k te ré by skýtaly vašem u slouče­ ném u stá tu spolehlivé základy náboženstvím , poctivou bezúhonností a svorností.« — T. V.

Nevezmeš

Jména

Božího nadarmo!

PRnCOUflR A o n ě m ě l a v e š k e r á země. K těžkém u m lčení byla odsouzena p rav d a za války. Je ště n ejv ětší sv o ­ bodu jsm e m ěli my kněží. N em usili jsm e nic h lá sa t a propagovat. Ovšem, ta k é jsm e nesm ěli o tevřen ě m luv it své. N aučili jsm e se a naučili jsm e i své posluchače velkém u um ěni m luvit, resp ek tiv e číst mezi řádky. Ale sk rý v á to velké nebezpečí, abychom totiž nepokračovali v tom to n ap o v í­ dání, v tom to pěstováni jin o tajů . M usím e m luviti otevřen ě a přím o. J in o ta je jsou zbraněm i zotročených. J e třeb a m luviti o tev řen ě dnes. Ř eknete, proč te p rv e dnes a proč jste neriskovali více d řív e tu to otevřenou řeč? Protože jsm e všichni věděli, že onen stín, k te r ýleh l na naše země a duše, m usí zm izet a že zmizí, že náš lid ví o zrůdnosti hlásaných hesel. V ěděli jsm e, že by p ro to bylo neúčelné pro nás, k te ří budou od tohoto stín u osvobozeni, a protože n e ­ bezpečí nákazy bylo p ran e p atrn é, že by bylo neúčelné v y d áv ati se nebez­ pečí přím ým útokem . P om ěry se zm ěnily. Jsm e doma, jsm e mezi sebou. Rozhoduje se o b u ­ doucnost ne na několik let, n ý b rž na desítiletí a na staletí. P roto m usím e prolom iti hráze mlčeni. Jsm e spolu odpovědni za budoucnost, za ideje, kterým i bude náš lid vychováván a ze k terý ch bude žít. P ro to nesm ím e, nem ůžem e m lčeti. M usím e m luviti jasně, co je K ristovo a co není, jak é nebezpečí vidí v tom, co je cizí K ristu , a jak ý m přín o sem je k řesťan stv í. T ak m usím e stu d o v at k řesťan stv í a to, co přináší, p rá v ě jako sm ěry opačné a n ep řátelsk é a jasn ě stanovit, co je sp ráv n é a co je bludné. J i ­ n a k bychom byli něm ým i psy. Ovšem, nespokojit se jen s odm ítáním . M usím e odůvodnit své odm ítání a podati své jak o lepší a u m ět to ovšem p o d at a do kázat jako lepší. D nes již o p o rtu n ita nesm í p la tit, podobně jak o n ep latila p ro něm ecké biskupy, k te ří statečn ě stá li proti nacism u, k te rý se jich přím o dotýkal. Doufám e, Že bude uzn áv án a naše u p řím n á sn ah a o prav d u . — B r a i t o .

J ež íš e zas e dát l i d e m ! Co p látn o lidem , když budou rozum éti veškeré lite ra tu ře a všem u u m ě­ ní, když budou ovládati a p ro v ád ěti všechny národohospodářské systém y, ale nebudou z n á t a m ilovat Ježíše a nebudou uchváceni palčivou a žízni­ vou a velkodušnou láskou k Ježíši! S větu nic nechybí než Ježíš. N eznají ho. N e a ne! To všechno, co vědí

o Ježíši, je rozkouskované, roztříštěn é, necelé, nedokonalé. P ro to i jejich lásk a k Ježíši je ta k roztěkaná, n edostatečná, tak vlažná, m ožno-li v ů ­ bec ještě dnes o lásce k Ježíši m luviti. A přece není v žádném jin ém jm én u spása. J e třeb a všem zvěstovati všem i svátým i a dobrým i p ro střed k y K rista, celou jeho lásku, velikost, učení. A le celé učení a celou jeho povahu, obojí ta k k rásn ě božsko-lidsky vyrovnané! Celé jeho učení, k te ré odpovídá n a všechny otázky a d áv á je d n o tn é řešení na všechny ty to otázky, pod jed n ím zorným úhlem, ale te n úh el je ta k široký, že se pod n ěj vejdou všechny naše bolesti a vše­ ch n a naše hlediska a všechno n aše hledáni. M yslím, že bychom se m ěli na tom nyní soustředit! všichni k řesťan é d o b ré vůle, všichni věřící v K rista, k te rý m je líto, že se sv ět potácí, že se lidé m otají v uzavřeném k ru h u svého úzkého světelného kužele svých idejí, ve kterých hoří jako mol v k ru h u žíhající zrád n é lam py. S oustředit! se na kázání K rista m ládeži, vzdělancům i p ro stém u lidu sou stav n ě a vy trvale, d ů k la d n ě a nadšeně. P roto že se i káže i píše o Ježíši, ale s jakousi unavenou a proto i un av u jící ru tin o u , jakousi u n u děnou zběh­ lostí a proto povrchností, k te rá nikoho nezaujm e, nepřesvědčí, nestrh n e. U m ěti tak postaviti Ježíše do stře d u svého života, působení a apoš­ tolování, jako apoštol svátý Pavel, k te rý neznal na konec nic než K rista, a to ukřižovaného, je n jeho hlásal, jen jeho učil, jen jeho m iloval a učil m ilovat. N echrne všeho h ran í, p o h ráv án í si s věcm i podružným i a v ed lej­ ším i a soustřeď m e všechno a všechny na K rista. Je n on je spása světa. B r a i to.

Pok oj vám . . . S tále h led ati nový pozdrav křesťansk ý . J a k pozdravoval K ristu s P án? Pokoj v á m . . . A i kdyby to byl p ěkný pozdrav té doby, S pasitel p řin áší a p ře je jin ý pokoj, nový pokoj, pokoj svůj, pokoj Boží, pokoj lásky Boží, pokoj mezi dětm i Božími v lásce jednoho Otce. O statn ě on sám ta k nařídil, aby apoštolově ta k pozdravovali, když ně­ kam přijdou, aby pozdravovali slovy: Pokoj dom u tom u. Sv. F ran tišek z Assisi, jenž byl ta k d ů v ěrn ý s K ristem P ánem , p ravil, že ho S pasitel sám naučil pozdravu: »I pozdrav mi zjevil P án, jejž m ám e p ronášeti: P á n dej vám p o k o je ...« (Závěť.) N evím , p roč se stále vedou d eb aty o k řesťan sk ý pozdrav. J e d án P ís­ m em sv átý m i liturgií, k te rá p o zd rav uje P án s vám i, pokoj s vám i, pokoj dom u tom u. A divím se synům sv. F ra n tišk a , proč více n ero zšiřu ji tento pozdrav Ježíše K rista i sv. F ra n tišk a , s ním ž je vyobrazen na n ejstarším o b raze v S acra Specco v Subiacu. P o zd rav u ji ta k d ůsledně své posluchače s k azateln y a působí to na ně hlubokým dojm em , h lav n ě v dobách obecné­ ho nebo osobního neklidu. Pokoj P á n ě p řá ti, pokoj P án ě h lavně u sk u teč-

ňovati a rozšiřovati, je jednou z hlav ních povinností k řesťanských, protože K ristu s zvlášť blahoslaví ty, k te ří rozsévají pokoj. N eboť b eati pacifici nejsou jen pokojní, nýbrž dárci a původci pokoje. Z kuste to, drazí b ra tří knězi, na kazateln ě, zaveď te si toto záh lav í ve svých dopisech i laici, zaveď te si ten to pozdrav v e svých kroužcích a tře b a i mezi sebou, k te ří jste stejn éh o sm ýšlení. Za chvíli se v žije ten to K r i s t ů v pozdrav, pozdrav, kteréh o užíval a k te rý si od nás výslovné přeje. — B r a i t o .

Umění být věčně mladým se m ůže ta k é zv rh n o u ti v n epříjem né um ění b ý t stále zelený a nezralý. Jso u takoví vychovatelé m ládeže, k te ří m ísto aby m ládež vedli, n ech ají se sam i jí vésti. P řijím a jí všechny její rozum y i pošetilosti, h la v n ě po­ šetilosti. Proč? Proč nevedou? Proč nevedou m ládež k těžkým , obtížným problém ům a hledáním a řešením ? P rotože to by za chvíli m ěli kolem sebe prázdnotu. Z ůstala by jim je n h rstk a těch, k te ří n yní tvoří chvost kolem nich jak o kom ety čili oběžnice. K dyby jim p řišli s K ristem , od­ v rá tili by se od nich s poznám kou trochu uštěpačnou, tro ch u rozpačitou, k te ro u odbyli svátého P a v la v A thénách. P oslechnem e si tě j i n d y . . . P ro to se p otácejí jako kyvadlo od jed n é módy m ládeže ke hru d é. Do­ p ra v a i doleva, ja k p rá v ě m ládež je davově, pudově, rom anticky nesena. Je ště štésti, že p ak jsou tu druzí, k te ří neviděné, sk ry tě n a p ra v u jí tyto obludnosti a d á v a jí chleba tam , k de se podával zpěněný krém , líbezný, sladký, ale n ez trav iteln ý a h la v n ě nevýživný.

p o z n ň m Kv Kristovo ukřižování ve výtvarném umění. U m ění p rv n ích k řesťan ů se nezabývalo K risto v ý m ukřižováním . H lavní jeho zájem sm ěřoval k životu posm rtném u, k zm rtvýchvstání. Jsou v y ­ bírán y nám ěty (nejvíce ze S taréh o Zákona), k te ré jsou sym bolem života věčného, zm rtv ý ch v stán í (Jonáš s velrybou), vykoupení, spasení (Daniel v jám ě lvové, T ri m ládenci v peci ohnivé) a pod. K ristu s je zobrazován jak o dobrý p a stý ř v podobě m ladého, bezvousého m uže — na rozdíl od pozdějšího ustálen éh o ty p u s vousem — n e ­ soucího na ram enou ovci. T akové vyobrazení n av azu je n a antického H erm a K riofora. S ym bolika je zde ovšem křesťan sk á.

I když sta ro k ře sťa n ští um ělci p rv n ích století po Kr. čerp ají své n ám ěty z duchové oblasti křesťan ství, nikoliv z pohanství, zpodobují je dosud form álním i znaky helenistickým i. M nohde nalézají i pro své až m ystické n ám ěty p řím é m otivy z doby pohanské, ovšem ne v e sm yslu doslovném , n ý brž sym bolickém , ja k jsm e viděli při zobrazování K rista jak o D obrého pastýře. V ýjim kou je na př. zcela nový typ n a an tice nezávislý, t. zv. o ran tk a , ženská postava s rozepiatým a rukam a), k te rá je sym bolem nesm rteln é duše. A však i v tom to p říp ad ě form ální podání v y rů stá z k o ­ řen ů antických. J e zde určitý rozpor mezi obsahem a form ou. S hlubším prožíváním nového, Božího učeni, sym boly pro K rista P án a se stá v a jí m ystičtější a sam ozřejm ě i je jich fo rm áln í strá n k a um ěleckého proveden í se stá v á ryze vlastn í, klasické an tice cizí, v y ja d řu jící hluboké duchové viděni. Realism us, sm yslové vidění helenistické mizí. Zm ěna v d u ševn ím m yšlení a cítění se ry ch le p ro jev u je i v m luvě v ý tv arn é, aby brzy obě složky um ění sp ly n uly v um ěleckém d íle v harm onický celek. N a m osaikách v ce n tráln í basilice S an ta C onstanza v Římě ze IV. stol. po K r. m ůžem e pozorovat časově až n eu v ěřiteln ě rychlou zm ěnu fo rm ál­ ního v y já d ře n i nového um ěleckého chtění. N ástro p n í m osaiky V inobraní a d ru h á beznám ětová výzdoba, sk lád ající se z vegetativních, živočišných a jiný ch bez u rčitéh o rád u vedle sebe n ak u pených prvků, pocházejí z le t p řed r. 350 po Kr. Bez sym bolického sm yslu je i V inobrani, sklád ající se z dek o rativ n í sp leti v in n é révy trh a n é am orety, s přilétáv ajícím i a sedícím i ptáky. S ensuelně živě je popisováno svážení vín a volským spřežením , kde b ac u la tí m uži tém ěř v b ak ch an tsk ém opojení v y šlap áv ají šťáv u z hroznů. Plody p říro d y jsou tu je ště jednou vy ch u tn áv án y se vším sm yslovým leskem a šťav n ato sti, bez jak éh ok oliv sm yslu Či účelu. J e n o několik d esítiletí později, asi kolem r. 370, vznikly v téže basi­ lice dvě jiné, zcela odlišné m osaiky, znázorňující K rista n a trů n ě s dvě­ m a m učedníky a nám ětově zcela nový m otiv círk ev n íh o rázu — P ře d án í zákona (T raditio legis) sv. P e tru od Bohočlověka K rista. P ro stá v ý razn á komposice, hluboká sym bolisace — apoštolově jak o ovečky, kupicí se kol svého P a stý ře K rista — tv a ry zgeom etrisovány, postavy zduehovněny, p říro d n í p rv k y zjednodušeny, m ající sym bolický sm ysl. V ýrazné p o sta­ vy jako by v y tesané v přím ém ry tm u se od rážejí od nekonečného n e b e . . . Nový duch nalézá si tu svou novou v la stn í form u. Již jen v d etailech se obrací do antické m inulosti, aby si v nejbližším budoucnu — ve s tře ­ dověku — v ytvořil svou v ý tv a rn o u m luvu, schopnou co nejvíce v y já d řit jeho ro zlet k Bohu. N astává úplný odklon od ilusionistického ch ápání vnějších jevů, je h led án a především p ra v d a duchovní a v y ja d řo v á n a se snahou co m ožná nej vý stižnějšího výrazu um ěleckým i díly všech oborů. *

*

Pozornost um ělců se začíná stále více o bracet k duchovním u životu, p řestá v á u lp ív at na hm otném v nějšku. D uchovni rea lita je jim základní p ravdou a ta k vznikají hluboce m ysticko-sym bolické obrazy K rista, p ře d ­ stavu jícíh o jej jak o B eránka u kříže, D obrého P astý ře oveček, k teré jsou sym bolem apoštolů či lid stv a vůbec. V ruko u d rží kříž — odznak to nového učení, sym bol vykoupení. A konečně p řistu p u jíce (podle zacho­ vaných p ram en ů nejspíše až v VI. stol.) p ři ilu straci P ísm a sv. ke K ris­ tovu ukřižování, p odrobují um ělci této sp iritu áln í skutečnosti všechna vnější fa k ta i fo rm ální m luvu, ja k již bylo výše naznačeno. T ehdejším um ělcům při jm éně Ježíš ihned v y v sta la m yšlenka na Bohočlovéka. Ježíš jim byl K ristem , Bohem, nikoliv jen člověkem . Jestliže p ak měli aC již ze svého či cizího popudu zobrazit K rista P ána, m usela se v jejich dílech spontán ně nebo chtěně p ro jev it tato nap ro stá, živě jimi cítěn á jistota, v n itřn í duchovní pravda. N edbali toho, že P án Ježíš na kříži n ebyl oděn, věděli však — což bylo daleko závažnější — že byl K rálem , Bohem, k te rý i s kříže pan u je. Aby toto vy jádřili, oděli Ho do dlouhého, m ajestátn éh o roucha. T ehdy ta k é věděli, a m ožná lépe než dnes, že byl u k řižo v án na G ol­ gotě, hoře Lebčí, že za křížem p ři Je h o sm rti byla b o uřlivá oblaka, noc, h ro m o b ití. . . a přece za nim vym alovali skvoucí se zlatý o rn am en t, aby ta k Je h o postavu ověnčili tím nejdražším , barvou, k te rá nenapodobuje, jejíž lesk jako by nebyl pozem ský, ale obepínal celý svět, vycházeje z m agických oblasti. B ásník G. B ilding ta k to píše o těchto obrazech: »Postavy, zcela zalité proudem zla ta, jsou zbaveny sty k u s okolím , se vzduchem , se světem a ponořeny do zlatého p ro střed í jako do hlubin srdce: k věčném u klidu, k věčném u trvání. Pom íjej lenost pro ně n eex is­ tuje, jsou, jako by u stoupily do nepom íjející substance. Jso u poněkud ztrn u lé: zality zlatém , ve všech k o n tu rách oblévány zlatým sm altem , jim udržovány, zachovávány, posvěcovány, a unik ly v ich rů m a bouřím života, všem o třesů m pozem ským , i v á n k u a dechu hlodajícího vzduchu.* — S am otná postava K risto va je úm yslně p ro táh lá, stihlá, o m noho p ř e ­ vyšující a větší než ostatn ích lidí kolem, n aznačujíc ta k duchovou h ie ra r­ chii, prv en stv í v hodnosti. A z tohoto h lediska hm otě nadřazeného je tato anato m ická nepřesno st pravdivá. T vary jsou zjednodušené, bez zbytečných jednotlivosti, detailů, zgeom etrisované m nohdy až do a b stra k tn íc h poloh, odhm otněné, zk ratk o v itě syntheso vané v m ohutný v ýraz ducha, v něm ž žije siln á jisto ta pravdy, v íry v Bohočlověka.

*

K e konci gotiky se Je h o postava hledu na trpící, trn ím korunovanou tehdejší um ělci nezapom ínají, že byl vaného je pouze jedním článkem z

zlidŠCuje. T u soucit jim á p ři po­ Ježíšovu tvář. Ano, Ježíšovu, ale i K ristem a takový obraz U křižo­ cyklu velkolepých ilu strací z Jeho

života. Ih ned násled u je slavné, božké Z m rtv ý ch v stán í a N anebevstou­ pení. Od renesance — až na silácký, křečovitě a k lik até v z h ů ru se vinoucí vzdor ducha p roti tíži hm oty v b aro k u a několik v ý jim ek v dobách n e­ dáv n ý ch — duchovosti ubývá. N aturalism em se ztrá cí v m inulém století úplně. V znikají bludy. K ristu s se v lidských m yslích stáv á historickým J e ­ žíšem, Člověkem, až konečně i člověk ztrácí prin cip života — duši a stáv á se p ro d u k tem hm oty. Ve vý tvorech m alířů a sochařů je tom u obdobně. Jestliže je ště žije křesťan sk ý n ám ět (většinou u um ěleckých epigonů), jeho v y já d ře n í je čím dál tím hm otnější, tedy nejed n o tn ější se skutečnou duchovní re a li­ tou stá le více do zapom nění o dstrkovanou či více nebo m éně vědom ě ne­ govanou. T ak tom u je i s ukřižováním , k te ré v ypráv í již je n o pouhých h m o t­ ných faktech sm rti P á n a Ježíše. K aždá Částečka je p řísn ě em piricky v y ­ pozorována a zdůvodněna sensuelním i zákony. O hrom ná an aly sa hmot! R ozklad p roti synthese, harm oničnosti. Tělo P á n a Ježíše zm učené, bezvládné tělo člověka, v něm ž není ani znám k y p říštíh o T ělavzkříšeni, m ystického sm yslu oběti Boha, k terý i s kříže p a n u je . . . »Znázornění K rista m rtvého n a kříži, s h lav o u sv ě­ šenou, je zcela cizí k řesťan sk é m alířské tradici,« řík á D r D acík. A n ak o ­ nec vidím e pouhou anatom ickou stud ii člověka p řib itéh o n a dva trám y, z nichž k ra tší je příčně položen p řes delší asi ve d ru h é jeho třetin ě. — Ř ekli jsm e, že naturalism em končí oblast duchovosti, p ram e n celého um ění, krásy. A kde »jest poznání je n pojm ové, látkové, historické, tam všude jsm e v oblasti naturalism u , v oblasti um ělecky neplodné a zápor­ né«. (F. X. Salda.)

*

T akové dílo p řin áší jedině škodu, om am uje, n ab á d á k rejů m sm yslů, sráží k zemi, m ísto aby povznášelo, zaclání těžkou hm otou oči, m ísto aby pom áhalo duševním u zrak u ke konte m p la d . Lže ve snaze o klam ati oko zdáním skutečnosti, zam ěniti sk u tečnost sm yslů za p rav d u ducha. R afinovaně se dostává do ch rám ů Božích pod zám inkou náboženských nám ětů (U křižovaného Ježíše K rista, obrazů z Jeh o života, P a n n y M arie i svátých), aby i tam působilo v lidských duších zm atek a zneuctívalo obydlí Boha. Často si na sebe vezm e p lášť kýče, ab y mohlo ještě více klam ati. »Jestliže pozlátko a šalba, všeobecně protivné, stá v a jí se hnusným i v círk evním um ění, je tom u ta k proto, že je st hluboce nelogické, ab y lež sloužila k ozdobě dom u Božího,« řík á M aritain. V e stejn ém sm yslu m luví i M. D enis, když tv rd í, že »každá lež v chrám u p rav d y je nesnesitelná«. Miloš Saxl.

kteří si navzájem pom áhají n a táto cesté duchovního u skutečňování co nejh lubšího náboženského života. P ište redakci, co n a v ás zvláště půso­ bilo, p te jte se, Jestliže něčerpu n erozum íte a sd ě lu jte i své zkušenosti z v lastn íh o duchovního života podle cesty. Jíž vás zde učíme. H laste se k redaktorovi, když p řijd e do vašeho k ra je na svých apoštolských ces­ tách. Potěšilo mne, když se p řih lásila na p řík lad v J ih la v ě v prosinci skoro celá h lu b in á fsk á rodina. M ůžem se totiž p ak zv láště se jít a poho­ v o řit si v uzavřeném k roužku o našich snahách. R o zšiřu jte H lubinu mezi znám ým i. M ám e m ožnost p řijm o u ti ještě nové odběratele. H lavně rozši­ ř u jte náš časopis mezi studentstvem , protože Jim podá hlubší nábožen­ ské vzdělání, po kterém mnozí z nich dnes touží. B udem e zase v y d áv ati pro své čten á ře duchovní k n ih y a p o řád ati pro né exercicie, náboženské k u rsy a náboženské týdny. M áme již p řip ra v en ý a dom luvený obvyklý náboženský týd en ke konci prázdnin, jejž jsm e p o řád áv ali po tolik již let n a Sv. K opečku. L etošní náboženský týden chcem e zv láště dobře a b o haté připraviti. Z ařiď te si podle toho svou dovolenou. Z ačne odděleným i e x e rciciemi pro m uže a pro ženy, a pak po Čtyři dn y další budou společné přednášky. R edakto r d ěk u je za všechna blahopřání k vánočním sv átk ů m i k jeho svátku. O dpustíte jistě, že nem ůže všem jednotlivě poděkovali. N aše obrázky. V ydali jsm e na 60 d ru h ů m alých svátý ch obrázků, h lu ­ botiskových i barevných. V yžádejte si v zorn ík a ceník. Nový form át H lubiny. Vím, že n ěk teří budou nespokojeni s novým fo r­ m átem H lubiny. T ak se již vžil sta rý form át, že p a třil jakoby k rázu H lubiny. Byl m im o to také velm i p rak tick ý , protože se d al lehko nosíti v kapse. Ale při om ezení tiskovém byl n ám om ezen rozsah na 32 stra n a m ísto toho nám byla d án a m ožnost v ětšíh o form átu. J e to fo rm át n o rm alisovaný. F o rm át H lubiny byl by dnes k ra jn é neúsporný, protože by se m usilo hodně p ap íru ořezávati. To b y bylo dnes velm i nehospodárné a neodpovědné, kdy se b o ju je o každý m etrický cen t p ap íru . Aspoň má jub ilejn í ročník nový vzhled. P ředp latn é. Všeobecná cenová ú prava se p ro jev í i ve výši p řed p latn éh o H lubiny, tím spíše, že H lubina nyní vychází v norm alisovaném form áté. Výše p ředplatného bude oznám ena v p říštím čísle, k něm už budou též přiloženy složenky. M inulý ročník H lubiny jsm e dokončili s velkým i obtížem i. N esnáze byly n ejrúznějšíh o d ru h u : H lubina b y la zastaven a sedm ým číslem 1944. Po válce bylo povoleno vyd áv án í H lubiny až v září, takže p rv n í p o v á­ lečné Číslo navazovalo na předchozí rok jak o Číslo osmé. N a to bylo v lis­ topadu všeobecně zastaveno vydávání časopisů, a ta k jsm e byli nuceni zbývající čísla ročníku vy dati v Jednom svazku, abychom m ohli včas začít s novým ročníkem . U pozorňujem e p ro to Čtenáře, ab y neurgovali

Cisia, jež m ěla v ý jil mezi zařim 1944 a zářím 1945. Cisla 1.—7. z roku 1944 a čísla 8.— 12. z roku 1945 tvoři dohrom ady ročník XIX. O bsah m inulého ročníku bu d e přiložen k n ěk terém u z p říštích čísel H lubiny. P rosím e proto odběratele, k te ří si ch tějí d át ten to ročník svázat, aby do té doby počkali. K něží v politice. Na článek v »Novém národě« o knězích v politice chci ta k é říci několik upřím ných slov. P isatel si stěžuje, že se kněží po této válce vzdalují politiky. H lavní p říčinu toho uvádí, že p rý se bojí. Tož to je jistě urá'.ka, protože se kněží nebáli za N ěm ecka a kázali své, proč by se báli teď a čeho by se měli b áti? Ale n ech tějte to od nás, nechtějte, aby kněží politicky pracovali. Od toho jsou tu laici. S tejn ě nem ůžete od nás ch títi, abychom byli praco v ník y finančním i a pod. P řece nebudem e stále dělat všechno, jsouce posláni k tom u, abychom b yli lidu d ru h ý m i K risty, služebníky duchovního, nadpřirozeného, budovateli k rálo v stv í B o­ žího ve světě. Toto je naše cesta. N echte nás vycho v áv at laiky, k te ří p ak budou i dobrým i politiky. N ezavrhujem e, nesm ím e zav rh o v ati politickou Činost katolíků. M usíme se přece snažiti o to, aby K ristovy zásady p ro ­ nik ly a u tv á ře ly svět, protože vím e, že jen ony jej dovedou učiniti š ťa st­ nými, ale p rá v ě pro tuto práci h lásající to duchovní, poučující, vedoucí po té to duchovní cestě, potřeb u jem e mnoho, m noho času. N estačím e dnes na všechny úkoly duchovní, nestačím e vyučovati m ládež, cítím e dnes n u t­ nost zvláštní pastorace m ládeže m im o školu i tam , k am dosud podle osnov náboženství nem á p řístu p u , jak o na školy odborné. U m ožněte nám velkodušností, k te rá nebude od nás chtíti tu to službu, protože je to služ­ ba nejlacinější, protože zdarm a konaná, a vychovám e v ám laiky, kteří pak budou dobře d ělat vše, i politiku. Ja k o se neposloužilo k ato lictv í v ý ­ robou katolické literatu ry , n ýbrž výchovou m ladých, z nichž mnozí byli talen to v an í um ělci a při tom hluboce věřící, ta k ta k é to je jen vyrážení k lín u klínem , když b udete stav ětí kněze do politiky. N ebudou m iti dosti Času pro své n ejv lastn ější poslání, bude nedostatečná náboženská, uvédom ovací akce lidu a h lav n ě m ládeže a potom za chvíli by nem ěli ti kněží v politice koho organisovati, protože nebudou stačiti o drážet útoky a v y ­ chováv at ty, o k te ré se rv e sv ét i ďábel i tělo. Toto p la tí o všech o d v ět­ vích a táborech. N edotýkám se tu žádné osoby z kněží, jsoucích v poli­ tice. P íši to ta k střízlivě a poctivě, jak jen možno, a prosím , ab y to bylo ta k é ta k poctivě přijato. »K atolické noviny« a »Nová práce«. Z ávidím e b ra třím S lovákům oba časopisy. O ba jsou velm i svižně, vtip n ě a solidně vedeny. M ají dobré spolupracovníky a rea g u jí hodné živě a pohotově na všechny dobové problém y a těžkosti. G ra tu lu jem e ze srdce a čekám e, že i my si tu v y ­ tvo řím e podobnou revui jako jsou »K atolické noviny«. P lán ů již bylo narobeno až až! N a h lu b in u vydává dom inikánský řá d československé provincie. O dpo­ vědný re d a k to r je D r S. B raito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena řed itelstv ím pošt a teleg rafů v B rn ě 8. III. 1926, č. 18.070—VI. Podací a dohlédací ú řad Olomouc 3.

na hlubinu r evue pro d u c h o v n i život

Z á s a d y : Ada Negri: Vyznání lásky 33 - Listy sv. Cypriána: Odpovéď bratří z dolů Cypriánovi 34 - Braito: H ledejte nejprve K rálovství Boží 35 - Graef: Svatá Gertruda, m ystik Božského Srdce 38 - Dacík: Prostota v m yšlení a jednání 42 - Merell: Do Solu­ n i 45 - Pecka: O filosofické anthropologli 49 - Ž i v o t - P r a c o v n a

R E V U E Nedouci r e d a k t o r : Spoluredakto r :

NA

,

H L U B I N U

,-

P. D r S I L V E S T R M. B R A I T O P . D r R E G I N A L D M. D A C Í K

t

Redakce: O l om ou c S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c S l o v e n s k á 1 4

OP, OP.

Telefon 626

V ychází měsíčně. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d e n ti 40 Kčs. Šekový účet pošt. spořitelny v P raze: R evue N a hlubin u , Olomouc, 83148. Vyšší n áb o ž en sk ý k u rs v ú n o ru : V P R A Z E , v sále dom inikánského k láštera: 2. února. D r S. B raito : S v atý P e tr v Řím ě; 9. února: D r P. Š k rab al: V ýklad L k 7, 36— 8, 2; 16. února: D r R. D acík: T rojí období v duchovním životě; 23. ú n o ra: Dr M. H abáň : Člověk v národě a státě. Z ačátek v sedm hodin večer. V B R N È , v um ělecko-prúm yslovém m useu, H usova tř. 14: 9. února: D r R. D acík: T ro jí období v duchovním životě; 13. ú n o ra: D r P. š k ra b a l: V ýklad bible; 23. února: Dr. S. B raito, Sv. P e tr v Římě; 27. ú n o ra: D r M. H ab áň: Člověk ve světle filosofie. Z ačátek v sedm hodin večer. N. ve V.: N edivte se, že láká to, co se v y d áv á za m ystiku. J e hodně lidí sentim en tálních nebo i citové založených, k te ří n epřem ýšlejí o p ra v ­ dě, k te ří n ep o třeb u ji si odůvodniti to, co se jim líbí, a proto ta k tíhnou za onou fosforcskující pseudom ystikou. O statn ě ona je zároveň laciná, protože nedá tolik sebezáporu jak o m ystika katolická. Protože n ejd e přes milost, pozvedající bídu člověkovu, nedojdou oni lidé nikam . P ok u d se jim zdá, že žijí duchovně, žijí ze zby tk ů k řesťan sk é výchovy, i když o tom ani nevědí. P ře d p latn é činí na polovinu ročn íku 30 Kčs, na celý ročník 60 Kčs. P ři jeho určování jsm e se snažili dosici co nejnižší ceny, abychom bez zatížení um ožnili odebírání H lubiny nejen všem dosavadním od b ěrate­ lům , nýbrž i dalším . M im o to po skytu jem e je ště slevu stu d en tů m , pro něž je celoroční před p latn é 40 Kčs. N aši odběratelé jistě ocení tu to snahu. Ale nespokojím e se jen s tím : Jd em e za vám i s prosbou, za vám i, kteří m áte víc, než m ají stu d e n ti a ti, k te ří by chtěli číst náš časopis a nem o­ hou si dovolit sam i si jej p řed p la titi; již předem jejich jm énem vám d ěkujem e za každý příspěvek. Poněvadž jsm e dosud nedostali objed nané složenky, k teré jsm e chtěli přiložit k tom uto číslu, prosím e odběratele, aby použili k zaplacení p řed ­ p latn éh o bianko složenek, pokud jim to bude možno. Číslo našeho úč‘u pošt. spořitelny v P raze je 83148. Složenky přiložím e k březnovém u číslu. O bsah m inulého ročníku. Ja k jsm e slíbili v m inulém čísle, p řik lád ám e k tom uto d ruh ém u číslu obsah m inulého ročníku, aby si odběratelé mohli d á t celý ročník svázat. Nové o db ěratele H lubiny přijím ám e od l. čísla. U pozorněte na tuto možnost své známé.

Z fi S fl D V Ada Negr i :

Vyznání lásky Já neznal říct Ti, jak m iluji Tě, Bože, v kterého věřím, Bože, jenž jsi náš Život přítomný, i který již jsme žili, i onen, který budeme žít potom: nade hranicemi našich světů a kde už není míra Času. Já neznal — nic však před Tebou ztajeno není ni z věcí mlčících v hloubkách. Všechen Život, jejž žil jsem, ve mně byla láska. A já jsem si myslel, že láska k lidem, či k dílu, či k mé vlasti zde dole, nebo k synům, jež zrodil rod můj zdatný, nebo květům. Či luhům, či plodům, kterým slunce podstatu dává, skýtá stravu i světlo — To byla láska však Tvá, k Tobě, který v e všech svých tvorech jsi zpřítomnělý. A nyní, kdy už všichni, druh po druhu, padli po mém boku, ti, již cestou šli se mnou, a stále více hlas této země tichne kolem, Tvář Tvoje září mi jasem vždy větším a větším a Tvůj sladký hlas je zpěvem slávy jásavé. Dnes — Bože, jejž m iloval jsem vždycky — m iluji Tě, vědom, že miluji Tě; a nevýslovně jsem jist si, že vše bylo spravedlnost, také moje bolest, vše bylo dobré, také má všechna špatnost, vším že Poznámka: Spisovatelka Ada Negri patii ne-li k největším tedv k nejznámějiim po­ stavám v současném italském umění. Narodila se roku 1870 v Lodi u Milána. Pochá­ zela z chudičké rodiny, za velkých oběti se stala učitelkou a nakonec pro své zásluhy členkou Italské Akademie. Je první Ženou, je l dosáhl i tohoto nejvyššiho vyznamenání. Sama chudá a chtějíc pomoci chudým , stává se, zprvu dělnice a pak učitelka , vášni­ vou stoupenkou socialismu a i do posledních důsledků ve svém myšlení, iivotě a ná­ boženství. Pak se však vrací ke křesťanství, kdy i poznává nedostatečnost své zbožňované ideologie. A da Negri napsala asi 18 knih veršem i prosou. Tato báseň je vzata ze sbírky „11 dono — Dar* a čte se jako předsmrtná modlitba světice Ada Negři je již mrtva. P. Jiří Maria Veselý, O, P

T y pro m ne byl jsi a jsi. — A to rozechvívá celou bytost mou štěstím nad sm rt větším . B uď se m nou vždy — a zů staň — neboť večer p adá na m ou chýši, s m ilosrdenstvím z hvězd a stín ů noci. A bych T i podal na prostém ta líři svůj kousek chleba a vody čisté jak o chudoby své dar. Z ů staň Ty jenom zde blízko u m ne — svého sluhy, a pak, v odm lčení všeho stvoření ať m oje srdce slyší jen Tebe.

Odpověď b r a t ř í z dolů Cypr i ánovi 1. B ra tru C ypriánovi N em esianus, D ativus F elix a V iktor v P á n u věčné blaho. Vždycky m luvíš ve svých dopisech s velkým porozum ěním p ro o kol­ nosti a dobu, m ilovaný C ypriáne. Je jic h pozornou četbou se šp atn i po­ lepší a lid é dobré v ů le posilní. K dyž totiž bez p řestá n i o d h alu ješ svými spisy nové strán k y T ajem ství, působíš, že my ve v íře rostem e a lidé ze světa se na v íru obracejí. Vším, co dobrého jsi uložil ve svých knih ách , vypodobnil jsi n ám bez­ děky sám sebe: jsi totiž nade všecky lidi o b ratn ější ve v ý kladu, v ý m luv­ ně jši v řeči, m ou dřejší v radě, ho u ževnatější ve snášení pro tiv en stv í, v el­ korysejší v podnikání, světější v od říkavém životě, p o kornější v ochotě k službám a n evinnější v dobrých skutcích. 2. Ja k o dobrý a p rav ý učitel jsi p rv n í vyslovil při výslechu p řed m ístodržitelem to, co jsm e potom m ěli řík a t před ú řad y my, tv o ji učedníci, říd ící se tebou. Ja k o hlaholná polnice jsi rozohňoval Boží vojíny, vyzbro­ je n é Božími zbraněm i k rozhodném u u tk án í, a b o ju je v p rv n í řadě, zabil jsi duchovním m ečem ďábla, a uvolněné šiky b ra tří jsi znovu sem kl, kde bylo třeb a, aby se co m ožná všude n astro jily na N ep řítele zálohy a aby se p ak šlapali po m rtvole společného n epřítele, ležící s přeražen ý m i šla ­ cham i. V ěř nám , nejm ilejší, že není hodna m enší než stonásobné odm ěny tv o je nev in n á duše, k te rá se vůbec nezalekla p rv ních n áp o rů světa, ani se n e­ zd rá h ala jiti do vyhnanstv í, an i n ev áh ala odejiti z m ěsta, ani se neděsila pobytu v p u stin ách ; tím, že jsi m nohým dal názorný p řík la d vyzn av ačství, sám jsi p rv n í podstoupil m učednictví. D ruhé jsi povzbudil svým p řík la d em k podstoupení m učednické sm rti, a ta k ses stal so udruhem nejen m učedníkům již odcházejícím z tohoto světa, nýbrž u zavřel jsi nebeské p řá te lstv í i s budoucím i. 3. V zdávají ti tedy všichni s nám i odsouzení n ejv ětší díky p řed Bohem,

m ilovaný C ypriáne, za to, že svým psaním o b čerstv u ješ usoužené srdce, hojíš údy roztřepené holem i, uvolňuješ nohy sev řen é okovy, vyrovnáváš vlasy n a hlavě dopůl střih a n é, osvěcuješ tem noty žalářů, balvany rudy nám vyn ášíš z ja m na povrch, ba přím o jak o bys nám dáv al vonět vonné kv ětin y a tak zaháněl ten zdejší, odporně čpějící dusivý čoud. T a podpora, k te ro u jsi poslal ty a n á š m ilovaný K v irin u s po p o djáhnu H erenniánovi a po akolytech Luciánovi, M axim ovi a A m andovi, na o p a­ třo v án i n u tn ý ch potřeb strád a jíc ím b ra třím , je již rozdělena. P o dp írejm e se navzájem svým i m odlitbam i a prosm e, ja k doporučuješ, aby nám p ři všech našich skutcích byli nápom ocni B ůh a K ristu s a andělé. P ře jem e ti, pane b ratře, aby ses m ěl stále dobře, a p am atu j na nás. P o zd rav u j všechny, kdo jsou ta m s tebou. V šichni našinci, k te ří jsou tu s nám i, m ilují tě a pozdravují, a n ejra d ěji by tě viděli osobně.

P. D r S. M. B r a i t o O. P.:

Hl e d e j t e n e j p r v e k r ál ov s t v í Boží J e k řesťan stv í něco o p rav d u širokého, ta k širokého, že se jím sm í n a ­ zývat všechno, co si ponechá třeb a jen jedn u jedinou v ětu, a to ještě jen zdánlivě, a to ještě dokonale vyprázdněnou? J is tě je široké, ale v docela jiném sm yslu. J e ta k široké, že chce všechny zachytiti a všechno obsáhnouti a opět pro něco nesm írn ě obsáhlého, totiž pro Boha, ale jen pro Boha a především pro něho. T ak jako je to nesm írným cílem dostati se ke všem lidem a aby tito lidé n ap lnili celý sv ů j život všech svých schop­ ností jedině a výlučně Bohem jakožto nejvyšším , p rv n ím a posledním cílem, ta k je to zároveň cíl jediný, k te rý chce všechno posvátnou totalitou absolutního Boha. P roto kdo nezam ěří k tom uto čili celého svého života, není křesťanem . Dále chtěl nás K ristu s učin iti dětm i Božími. Mnozí se h lásí k této v ětě a m luví o ní a užívají jí, ale docela jen a jen v přirozeném , přízem ním bych řekl, sm yslu, že totiž jsm e tv o ry Božími, více obdařeným i. Ale K ris­ tu s ch těl víc, ja k u k azu je svátý Pavel, k te rý ustavičně m luví o tom, že jsm e novým stvořenim , že v D uchu svátém tep rv e hodně a v p rav d ě vo­ lám e k Bohu: »Otče«, že m ám e odložiti sta rý kvas, odložiti staréh o člověka a obléci K rista, a že se m ám e v něj stále p řetv á ře ti, ta k aby K ristu s byl naším životem , aby on žil v nás. K ristu s nás ostatně sám k tom u ustavičně volá i zvedá, když volá nás k následování sebe a když n ám d áv á nový život, plný život, život totiž účasti n a životě Otcově. P roto již nejsm e dětm i hněvu, nejsm e zkaženým i, bídným i, nýbrž, ač zůstávám e porušeni p rv n í ranou, jizvam i jejichž n á­ sledky m y všichni nesem e a cítím e na sobě, přece jen v ran ách K risto -

vých a silou jeho zásluh a jeho vykoupeni m ůžem e žiti oním novým životem , životem synovství Božího. Ale toto synovství Boží není pouze p řiv in u tí se tv o ra v jakém si vděčném pocitu synovství, k te ré hledá u n ě ­ ho ochrany a spočinutí, nýbrž je to synovství skutečné, třebaže odvozené od synovství K ristova, kterým nás B ůh sám povznáší k účasti na svém vlastním životé. To je onen nadpřirozený život, abychom rozum i vůli měli n aplněnou prv en stv ím Božím a plností blízkosti Boží, abychom dávali B ohu ve všem p rv é místo, jako on sám sebe n ad e všechno m iluje, a abychom touto láskou, k te rá se dokonale a naprosto p řiv íjí ke svém u Bohu, k te rá okouší Boha, a z této nesm írné blízkosti vroucí a účinné lásky jeho d o k onaleji poznávali a m ysl svou stále hlouběji hroužili do p ro p astí Božích ta je m ­ ství. T ajem n ý je On, tajem n é m usejí b ý t o ném jeho p rav d y a rozum lidský se jich n ikdy nedobere a čím více bude na ně z íra t soustředěným pohledem , tím více p ronik n e k jejich p ro p astn é hloubce. P ro to není k ře sta n stv í jen lacinou hum anitou. L áska k bližním u bude naopak tím hlubší, čím dokonaleji člověk roste s Bohem. V něm totiž pozná svou sounáležitost se všem i, pozná, ja k všichni o statn í jsou také povoláni za Boží děti a odváží se pak všeho pro tyto Boží d ěti a v y v aru je se přepečlivě, aby neubližoval Božím dětem . A při tom n ebude takový člověk žiti podivínsky, n estan e se z něho duchovní divous, k te rý se sm ěje v ešk eré k u ltu ře i civiiisaci, k te rý p o h rd á vším lidským . Ničím lidským nepohrdá, ale netopí se v tom, neztrácí se v tom , co zná, jen jako přechodné, jen jako pro střed ek , jak o m ost a s tu ­ pínek k Božství a k přiblížení se k něm u. P ro to bude h ledati n ejp rv e k rálo v stv í Boží. P roto jsem n ap sal n ap řed ten to dosti dlouhý úvod, k te rý je jen zopakováním toho, co ta k dlouho již hlásám e. Ale jen tak to pochopím e, ja k naléh av é a ja k o p ráv n ěn ě n a ­ léhavé jsou ty to požadavky K ristovy, abychom hledali n ejp rv e k rálo v stv í Boži. N esm í b ý ti našim cílem jakožto náboženských lidí získati snad duchovenstvu p rv n í m ísta a výsady a uznání politické a moc světskou. To m usí býtl daleko nás všech. Je d in ý cil Božího k rálo v stv í m usí být, aby Bůh a jeho vůle zavládla v životě. A tu ovšem se rozcházím e se všem i těm i, k te ří chtějí m iti náboženství věcí soukrom ou. My m usím e h ledati a budovati K rálovství Boží v celém životě, a to nejenom v životě soukrom ém , n ýb rž i v životě veřejném . K ristus, totiž jeho prav d y , jeho zásady, jeho poselství, jeho základní především m yšlenky, m usejí u tv á ře ti svět, prom ěniti svět, n ap ln iti sv ět a fid iti jej. A to je naší svátou povinností k řesťan ů , k te ří pochopí m yšlenku, duchovní m yšlenku K ris­ tovu. J e naší povinností ale nastoliti tu to vládu K ristovu ne násilím , ne politisováním , ne čachrováním a dohadováním , nýbrž prom ěnou svého v lastn íh o osobního života. K dyž naplním e každý svůj život, sv ů j celý život K ristem a duchovním cílem a sm yslem podle nadpřirozeného K ris-

tova poselství, n u tn é prom ěn ím e i život svého povolání, své prostředí, svůj celý stav tím to duchem . N adpřirozené obohacení naším povoláním za syny Boží, k te ří m ají žít životem duchovním , životem Božím, životem ú časti a podobnosti života Božího, je nejvyšším sta tk e m a nejvyšším cílem a sm yslem našeho ži­ vota. O rozvoj tohoto života se m usím e sta ra ti v p rv é řadě. P odle to ­ hoto života, podle jeho hodnot a sm ěrnic m usím e oceňovati všechno o sta t­ ní. K řesťan nesm í p ropadno u ti jen tom uto světu, jen staro sti o p okrm a o statn í potřeby, an i ne o vyšší sice hodnoty, ale přece jen s tohoto světa. To všechno je potřebné, ale nesm ím e p ro p ad n o u ti péči o ty to s ta t­ ky a potřeby. Jin a k nejsm e křesfany. My m usím e m iti stále p řed očima ještě vyšší cíl a ještě vyšší hodnoty. A ni věda, ani um ění nesm í b ýti posledním a jed in ým a nejvyšším sm yslem našeho života. I um ělec, chce-li býti křesťanem , i vědec, m usí zam ěřovati svůj zrak výš. T ím ale neztrácí s očí svůj cíl bezprostřední, své b ezprostřední povin­ nosti an i potřeby. P rotože m á člověk toto duchovní, toto n adpřirozené usku tečn iti v tom to těle, v tom to životě, na svém m ístě, skrze svou práci. Je h o láska k bližním u, aby byla účinná, m usí h led ět p o m áh at osvoboditi duši svého bližního péčí o jeho p o třeb y časné, a to hm otné nebo duchov­ ní, aby i on se m ohl svobodněji pozvednout! a aby m ohl žiti i on d ů sto j­ n ě svého povolání za Boží dítě. T ak zladí k řesťan přirozené s n ad p řiro ­ zeným , nežije dvojím životem . N ení neklidný a nešťastný, nevěda, čem u m á p ráv ě d át přednost. K oná všechny své povinnosti, ale koná je s n a d ­ přirozeného hlediska. N eztrácí s očí svůj nejvyšší cíL T ak není proň m alé, n ep a trn é práce, jako proň není m alého a n ep a trn éh o Člověka. Vše­ chno vidí spojené s vůlí Boží, vedoucí k Bohu. N ení proto nikdy m alom lsný, nikdy nepropadá zoufalství při svých neúspěších, protože ví, že p lán ů m Božím nic nem ůže p řek ážet a že jestliže se n ezdaří n ěk terá věc pod je d n ím zorným úhlem , že poslouží jistě i ten to nezdar k usku tečn ěn í ú středníh o a posledního p lán u Božího, jím ž jest, aby vše bylo naplněno účastí na jeho dobru. To se tý k á ta k é m ravního života a m ravní sebe­ výchovy. P ro k řesťan a není cílem výchovy v y tv o řili jen přirozené dob­ rého člověka podle přirozené ethiky, n ý brž d ítě Boží, podobné Bohu skrze p řík la d K ristův, připodobňováním se K ristu , našem u vzoru a P rv o ­ rozeném u Synu Božímu, v něm ž i my jsm e se sta li Božími dětm i n ásle­ dováním jeho života. K ře sťa n zvládá z n itra tohoto synovství Božího, silou Ježíše K rista a mocí Boha tajem n ě v člověku p řítom ného a působí­ cího, jizvy svého porušení své přirozenosti p rv n ím odbojem Adamovým . Ideálem k řesťan sk é výchovy není vychovati jen přirozeně dobrého člo­ věka, n ýb rž syna Božího, v něm ž by i ono p řiro zen é bylo nadzvednuto, vyvýšeno, posvěceno, přetvořeno a naplněno nadpřirozenou bytností i ži­ vo tn í blízkostí s Bohem. T ak se vyhnem e rozeklanosti v m ravním , dom ácím , náboženském a

stavovském životě mezi bytostí náboženskou a mezi člověkem své rodiny a svého povolání. K ře sťa n a m usí všechno napln iti oním nadp řiro zen ý m cílem. Od ničeho, co mu bylo svěřeno na práci, převýchově, pozvednutí a posvěceni v sobě i kolem sebe, nesm í opom ijeti, zanedbávati, ale m usí vše sp ráv n ě rozděliti a vyvážiti časné věčným , světské duchovním , tělesn é duchovním . Ničím nepohrdá, nic nezanedbává, ale všem u dá své m ísto podle stupnice hodnot, v níž n ad přirozené a Boží m á ráz cíle a n ejv y ššího. Jin a k nejsm e křesťany. To p la tí i těm, k te ří z k řesťan stv í berou jen několik v ě t o lásce, i těm, k te ří nedovedou ten to život, te n to svět, ty to hodnoty, ty to schopnosti a tyto úkoly, k te ré m ají vůči sobě i sv ětu a ži­ votu přijm outi, zladiti s nadp řiro zen ý m a n ap ln iti je jím a p řetv o řiti.

H. C. G r a e f :

Svat á Ge r t r uda , myst i k Božského Srdce. A m or m eus continuus, Tibi languor assiduus, A m or tu u s suavissim us, M ihi sapor gratissim us. Náš Pán k sv. Gertrudi.

M oderní pobožnost k Božském u Srdci je těsně spojena se jm énem sv a té M arkéty M arie a lidových pobožností, jak o je pobožnost d ev íti p átk ů a svaté hodinky, a je jí počátky nejsou p říliš dobře známy. N evznikla však v P aray -le-M o nial, nýbrž ve střediscích středověkého k o n tem p lativ n íh o života, zejm éna v benediktinských, cisterckých a k artu zián sk ý ch k lá šte ­ rech. S nad n ejvýraznějším je jím před stav itelem je sv á tá G ertru d a, p ro ­ slulý m ystik z H elfty. O jejím vn ějším životě je m álo znám o; to n ep řek v ap u je, protože v sto u ­ pila do svého k lá šte ra ve věku p ěti le t a už jej n ik d y neopustila. D louho se myslilo, že byla jeho abatyší, a v ětšin a obrazů ji dosud ta k zobrazuje. P odle m oderních vědců v šak byl ten to názor založen na m ylném ztotož­ nění svaté G ertru d y s je jí jm enovkynl, G ertru d o u z H ackebornu, jež říd ila k lá šte r za života světice. J e dokonce ne jisto, zdali byla b en ed ik ­ tinkou nebo cisterciačkou. H lavním p ram en em našich vědom ostí o n í jsou je jí Z jevení, psaná latinsky, jež zůstala dlouho po je jí sm rti neznám a. Zdá se však, že jeden rukopis byl v m a jetk u M istra E ck h arta, a dom inikáni p rv n í h ájili její n auku a přeložili 1505 její díla. K n im se družili kartuzián i, zejm éna Ju stu s L anspergius, který se stal jed n ím z je jíc h nejoddanějších žáků, přiv áb en jejím k u ltem Božského Srdce. Z pěti k nih jejího spisu, latin sk y zvaného L e g a t u s D i v i n a e P i e ­ t a t i s , pochází od ní jen d ru h á kniha; o statn í byly sestaveny jednou

z jejích jeptišek podle jejich poznám ek. Z tohoto spisu vím e, Že je jí m lá­ dí od pátého do p ětadvacátéh o roku bylo věnováno h la v n ě získávání vě­ domosti. B yla neobyčejně inteligentní, znala d o b ře la tin sk y a zajím ala se zejm éna o svobodná um ění. A le jednou v ad v e n tě (p atrn ě ro k u 1280) začal bý t je jí dotud klidný život ru šen zvláštním neklidem a nev y sv ětli­ telným pocitem v n itřn í prázdnoty. T ento stav trv a l až do pondělí p řed svátkem O čišťování P anny M arie, kdy se jí zjevil Náš P án, když stála v d orm ito riu po kom pletáři, a vložil svou ru k u do jejích, řk a: »Z achrá­ ním a vysvobodím tě, neboj se ničeho. S m ým i n ep řáteli jsi lízala p rach a hledala med v trní. V ra t se, já tě p řijm u a opojím tě proudy své bož­ ské radosti.« Od té chvíle zanechala svých dosavadních zájm ů a oddala se úplně m odlitbě a studiu P ísm a a O tců, zejm éna svátéh o A ugustina, svátého Ř ehoře V elikého, svátého B ern ard a a H ugona a S. Victore, a dostalo se jí d aru poučovati jin é o tajem stv ích v iry . Z ároveň se stal je jí v n itřn í život řetězem nejvyšších duchovních zkušeností, soustředěných n a L idství P áně, a tím se sta la m ystikem V tělení a Božského S rdce p a r e x c e l l e n c e . Od té doby žila v e světě Božské lásky, v něm ž nejm enši úkon v y zařu je lásku Božského S rdce a radosti i u trp en í pozem ského ži­ vota jsou p řetv á ře n y a zúrodňovány působením milosti. Ž ivotodárný pram en tohoto n ad přirozeného světa, S rdce Ježíšovo, se ji zjevuje v bohatých obrazech. J e to pokladnice, v níž jsou u zav řen a v še­ chna bohatství, ly ra rozeznívaná D uchem svátým , zlatá kadidelnice, z níž sto u p ají sladké vůně, nebo lam pa zavěšená mezi nebem a zemí. Jak o sv a té M arkétě M arii i jí se dostalo n a sv átek svátéh o J a n a velikého zje­ vení. Toho d ne se jí při m a tu tin u zjeví apoštol a zve ji, aby šla s ním spočinout n a P rsou Páně. P a k ji odvede s sebou, p řiv ed e ji k Ježíši a postaví ji po jeho pravici, zatím co sám se stav í na levici. To činí, ja k jí vysvětluje, aby m ohla lépe čerpati útěchu, try sk ající z Božského Srdce, neboť práv ě pravý bok byl proboden kopím . K dyž ji pak tlu k o t Božské­ ho S rdce n ap lň u je nevýslovnou radostí, táže se svátého Ja n a , proč o tom nic n enapsal ve svém evangeliu, a on odpovídá: »Mým posláním bylo poučovati C írkev v jejich n ejra n ějších dobách o tajem stv ích N estvoře­ ného Slova, pokud mohou býti pochopena. N em luvil jsem však o slastech Božského S rdce d řív e než v těchto pozdějších dobách, aby svět, k te rý ochladl, mohl b ý t znovu ro zeh řát poznáním těchto tajem ství.« Mezi zjevením Božského Srdce, jehož se dostalo sv. G ertru d ě, a mezi velikým i viděním i svaté M ark éty M arie je n áp ad n ý rozdíl. V životě m o­ d ern í světice je Božské S rdce tém ěř vždycky viděno v u trpení, opovrho­ váno lidm i, žádající si lásky a zadostučinění. Jsm e v e světě velikého odpadu, jenž začal v šestnáctém století a trv á dosud, d odávaje celém u našem u křesťan sk ém u životu jakoby du ch a m učednictví, k te rý si ostře uv ědom uje zlé síly kolem nás. S v atá G e rtru d a ovšem ta k é hlásá n u tn o st u trp en í a zadostučinění, ale je to zadostučinění za h říšn ík y u v n itř jediné

C írkve, v Evropě, v níž k řesťan stv í a cívilisace jsou dosud slova souxnaěná. Božské S rdce se tu zjevu je v zářící slávě, m ilující a m ilované, a m ystik odpovídá radostně, zpívaje »píseň na n ástro ji tvého Božského S rdce silou D ucha útěchy«. Celý duchovní život sv a té G ertru d y , ovládaný je jím těsným spojením s Božským Srdcem , dýchá neobyčejným štěstím . N eboť Božské S rdce je jí jakoby domovem, kam je volána H lasem svého N ebeského M ilence: V e n i, m e a , a d m e ! I n t r a , m e u m , i n m e! T ak ji často p řijím á při kontem placi do svého srdce a toto d ů v ěrn é spojení d ává vznik rozkošné důvěrnosti mezi T vůrcem a jed n ím z jeho nejm ilejších tvo rů . P rá v ě ta to dů v ěrn o st snad někdy p o h o ršu je m oderního čte n á ře — jako když světice klad e našem u P á n u všem ožné otázky, poža­ dujíc podrobné v y světlení jeho úkonů. Jsm e ta k tu ze dospělí, že jsm e té ­ m ěř zapom něli, že m odlitba, jíž nás P án naučil, znam ená, že m ám e o p rav ­ du k něm u p řicházet jako děti k otci, ačkoli n ám d al ta k nepochybně na srozum ěnou, že je to jediný způsob jem u p řijateln ý . S v atá G ertru d a se ta k k něm u chovala, a p řík la d této ženy, jež byla ta k in telig en tn í a učená, by m ěl p řisp ět k o d stranění před sudk u , jako by dětská mysl, jíž si žádá Pán, byla neslučiteln á s velikým rozum ovým nad án ím , což je, m im ochodem , spojení, jež není neznám o u n ejv ětších U čitelů C írkve. T ato d čtsk á d ů v ěra v Boží otcovskou d o brotu p ro n ik á celý G ertru d in život a p ro jev u je se zejm éna v jejím pom ěru k N ejsvětějši svátosti, k níž lidé p řistupovali ta k m nohem řid čeji než za našich dob. Zdá se, že úcta k Božském u Srdci za h rn u je n u tn ě touhu po častém p řijím án í, jehož byla světice horlivou zastánkyní. K dyž je p ln a úzkosti pro svou nehodnost, náš P án sám u tišu je je jí obavy: »Kdo p řijím á z čisté touhy po m é oslavě, n ep řijím á n ik d y neuctivé.« A o jed né z jejích sester, jež se z bázně vzda­ lovala p řijím ání, řekl: »Co m ohu pro ni u čin it já, když ona si sam a tak zak ry la oči závojem své nehodnosti, že není schopna u z řít něh u mého otcovského srdce?« A však tato něha, ktero u světice velebí, je dalek a slabosti. D ůvěrný vztah mezi Božským S rdcem a m ystikem je založen na dokonalé shodě jeho vůle s vůli Boží a n a jeho hluboké pokoře. »Když se pokořila při vzpom ínce n a své chyby, náš P á n na ni vylil ze svého S vatého srd ce v še­ ch n u ctnost a k rásu svých božských dokonalostí.« P ro je v u je nelibost, když na něm chce, ab y jí v rá til zdraví, aby m ohla opět zachovávat řeholi, ne­ bo ť n a ní chce, aby zachovávala d o konalejší způsob n ap ro stéh o oddání Božské P rozřetelnosti. Zde se už d o týká nám ětu, je jž o tř i století po­ zději ta k b ohatě rozvíjí svátý J a n od K říže: »Vím,« řík á jí Pán, »že posk y tn u -li ti, Čeho si žádáš, a dovolím ti ú ča stn it se obřadů, b u d u m usit jít za tebou n a m ísto, které se líbí tobě; kdežto o dm ítn u -li a ty se s tím spokojíš, půjdeš za m nou n a m ísto, jem už d ávám já přednost. Jse m spo­ ko jen ější s tvým i dobrým i úm ysly ve stav u u trp en í než se sladkostí tvé zbožnosti, jež uspokojuje tebe.«

T ak si uv ědom uje sv á tá G e rtru d a při všech rad o stech své kontem place základní prav d u m ystického života, že zřekn u tí v lastn í vůle, nechť jsou je jí úm ysly sebe zbožnější, je základní podm ínkou spojení s Bohem. K dyž se p tá P án a, proč ta k často zb avuje duše duchovní rad o sti o svátcích nebo v okam žiku p řijím ání, odpovídá, že m á rad ě ji dobrý úm ysl a po­ ko ru než sm yslovou zbožnost, a připom íná jí, že »utrpení tělesná i d u ­ ševní jsou důkazem duchovního zasnoubení Boha s duší«. P ře s všechny m im ořádné m ilosti, jim iž je za h rn u ta, je často zaplavena sm u tk em a n ikdy n eustává o p la k áv a ti n esm írno st svých chyb. M nohým k řesťan ů m je jednou z nejv ětších záhad, jak mohou svati u p ro střed všech m ilostí jim dávaný ch zachovati ta k opravdovou pokoru, jíž nem ohou dosáhnout lidé, k te ří by jí potřebovali m nohem naléhavěji. To je jeden z p arad o x ů duchovního života, ale sv á tá G ertru d a nám k něm u d áv á klíč, když p ři­ pom íná slova našeho P á n a : »Mé m ilosti jsou obyčejné k tom u, aby tě pokořily, protože m áš za to, že jich n ejsi hodna.« Něco podobného n a ­ leznem e i v přirozené oblasti. K dyž se m už a žena o p ravdu m ilují, do­ m nívají se oba, že d ru h ý je m nohem dokonalejší, a čím více pro jev ů lásk y se jim dostává od druhého, tím m éně se m ají za hodny, aby se jim jich dostalo. A je -li tom u ta k v oblasti čistě lidské, tím spíše je tom u ta k v lásce tv o ra ke S tvořiteli, kdyžtě mezi oběm a je nekonečná propast, jež m ůže býti p řek le n u ta jen nevýslovnou blahovůlí M ilovaného. T ak roste v m ystickém životě, k te rý je vrcholem života lásky, s láskou zá­ ro veň i pokora, neboť bez ní není p rav é lásky, a veliký chvalozpěv sv á­ tého P av la o lásce je zároveň n ejk rá sn ější hym nou n a pokoru. T ato pokora, daná G ertrudě, aby ji ch rá n ila p řed lidskou k řehkostí, JI uschopňuje k p řije tí všech vzácných m ilostí, jež p rý ští z Božského Srdce. V idění a zjevení následují ráz n aráz, K ristus, P an n a M aria a svátí s ní rozm louvají důvérně jako se sestro u; zdá se, jako by žila n eu stále v Boží přítom nosti. Toto dů v ěrn é spojení s nadp řiro zen ý m sv ětem jí d áv á po­ divuhodnou m oudrost, k níž se obracejí o ra d u lidé všech stavů. Je jí naučení p ro život, roztroušená v jejích spisech, u k azu jí, že m ěla ve v y ­ n ikajícím stu p n i ctnost opatrn o sti a d a r rady. K dyž je na pochybách, zdali n ěk terá zjevení pocházejí od Boha, je jí dán o toto p rav id lo pro rozeznávání duchů: »Každý, kdo ví ve svém srdci, že jeh o v ů le je ta k sjednocena s mou vůlí, že se od ní nikdy neuchýlí, a ť se m u vede dobře nebo špatně, a kdo jed n á a trp í ve všem jen pro mou slávu, m ůže b ý t ujištěn , že naučení, jichž se mu dostane v n itru ode mne, jsou prospěšná jin ý m a neodporují Písmu.« V je jím životě není napětí ani n eslučitelnosti mezi nebeským světem a je jím pozem ským okolím ; zdá se naopak, že jedno pro n ik á d ru h ý m a b ohatá b ro kátová roucha i d raho k am y jejích vidění a alegorií se hodí k této k láštern í m ystice ste jn ě dokonale jak o k něžným P a n n á m a svě­ ticím F ra A ngelica. P řirozen é a nadpřirozené je spojeno ▼ harm onický

celek v duši této benediktinky, jíž řek l P án, že užívá sm yslových věcí, aby lidem učinil pochopitelným i nadsm yslová tajem stv í, »pročež nikdo nem á si m éně v áž iti duchovních věcí proto, že jsou sk ry ty pod sm yslo­ vým i obrazy^. O dporuje tato nau k a svátém u Ja n u od Kříže, k te rý n eu stále v a ru je za­ čátečníky, aby nedůvěřovali viděním a hlasům ? Veliký U čitel m y stik y věděl dobře, že tyto zkušenosti m ají své o práv něn é m ísto v k o n tem p lativ n ím životě a jsou p ram en em nebezpečí jen tehdy, když jsou požado­ vány sam y pro sebe, pro uspokojení pýchy a z »duchovního obžerství«, nikoli tehdy, když jsou pokorně p řijím án y jako znám ky nezasloužené božské přízně a jako pro střed k y poučení, používané ve službách lásky a podrobované au to ritě. N ebot ačkoli jediné m ilosti, jichž si m ůžem e p řá ti sam i pro sebe, jsou »gratiae g ratu m facientes«, bylo by v sk u tk u nev d ěč­ né zm enšovati význam »milostí d arem daných«, jež jsou d áv án y svátým , aby sílily naši v íru a rozplam eňovaly naši lásku. I ony vycházejí, jako všechny m ilosti, z nevyčerpatelného p ram ene m ilosti, Božského Srdce, jež ukázal náš P án svaté G ertru d ě pod obrazem hořící lam py: »Hle, u kazu ji očím tvé duše své m ilující Srdce, úd N ejsvětějŠÍ Trojice, aby v tobě dokonalo všechno dobré, jež sam a nem ůžeš naplniti.« Z revue „ The Life o f the Spirit" přel. T. Vodička.

P. D r R e g. D a c í k O. P. :

Pr os t o t a v myšl ení a j edná ní S pokorou souvisí celá řad a zdánlivě n ep a trn ý ch ctností, jak o sk ro m ­ nost, upřím nost, čisto ta úm yslu a m nohé jiné. Mohli bychom je všechny so u střed it v pojm u prostoty v m yšlení a jednání. Člověk je tv o r složitý. Jednoduchost, prostota je opakem složitosti a dvojakosti. S ložitost s h le ­ diska fysického a m etafysického p řechází obyčejně i na pole m ravní. A o tu nám jde. Člověk nem ůže p ře sta t b ý t tvo rem složitým , ale jeho život, jeho jed n án í m ůže dosáhnout značného stu p n ě prostoty, k tero u napodobuje prostotu Boží. A tato p ro sto ta řád u m orálního je p ředm ětem výchovy, cviku, askese. N a tu m yslel K ristu s, když přikazoval apoštolům : »Buďte p ro stí jak o holubice.« (Mt. X. 16.) M álokterá ctn o st je ta k šp atn ě ch ápána a proto tolik p o h rd án a jako prostota. Je n s úsm ěvem se často m lu v í o nf, a n en í m álo těch, kdo brousí si o ni svůj vtip. To v šak nem ůže b u d it náš údiv, když si u v ědo­ m ím e, že sv ět nikdy nem ůže chápat, co není jeho, a že mezi m yšlením světa a m yšlením dětí Božích je zásadní rozpor. V tom sm yslu psal už sv. P avel velm i kategoricky: »M oudrost tohoto světa je pošetilostí u B o­ ha« (I. K or. III. 19). tJsm ěv, pohrdání, jehož se m nohdy dostáv á prostotě,

není výplodem te p rv e dnešního století, k te ré svou složitostí chce po p írat krásu prostoty. Slova svátého Ř ehoře v tom to ohledu se n ám zdají, jak o by b y la psána dnes: »Prostota spravedlivého,« p rav í ten to výborný zn atel duší zasvěcených Bohu i ďáblu, »bývá před m ětem výsm ěchu, protože m oudří tohoto světa se dom nívají, že ctnost čistoty je pošetilost — vše totiž, co se děje nevinně, pokládají za pošetilé, a cokoliv odpovídá p ra v ­ dě, zní tělesné m oudrosti zpozdile. Co se totiž zdá světu pošetilejšího než u k áz at slovy své sm ýšlení, nic p ři tom n e p ře d stíra t ch y tráck o u lstivostí, nic n e n a lh á v a t vn ějším zdáním , u k áz at svůj názor otevřeným i slovy, m i­ lo v a t p rav du , v yh ý b at se lži a p oklád at zahanbení pro p rav d u za zisk?« Ř ekněm e si nejdříve, že je dvojí p rostota: vrozená a získaná. P rv n í je otázkou přirozenosti a osobního k a ra k te ru jednotlivce, d ru h á p řed p o k lá­ dá dlouhý cvik, jako každá získaná ctnost. V rozená p ro sto ta nem usí b ý t vždy ctností, někdy je dokonce znám kou u rčité duševní slabosti. M á-li bý t vrozená p ro sto ta ctností, m usí být vedena opatrností, tedy rozumem. P ro to K ristu s spojil tyto dvě ctnosti, když chtěl, aby apoštolé byli prostí jako holubice, ale zároveň o p atrn í jako hadové. O p atrn o st bez prostoty se stá v á snadno v ychytralostí, prosto ta bez opatrn o sti zachází na pole duševní slabosti a hlouposti. N echat se d ru h ý m v še stran n ě klam at, n e­ v id ě t zlo tam , kde sk u tečně je, stá t se předm ětem spekulace lidí v y ch y t­ ralých, není je ště ctností. To je spíše znám kou slabosti a slabost není ctnost. Takovou bývá m nohdy p ro stota vrozená. O tu n ám však nejd e v pojednáni o ctnostech, leda potud, pokud m ůže bý t vychována, jestliže se dá v ésti rozum em . P ro sto ta jako ctnost není věc sn ad n á a jen zřídka se s ní setkám e. M yšlení a jednání prosté je přirozené, nezatížené různým i p o stran n ím i úm ysly. P rosto ta v m yšlení bez touhy zdát se něčím jiným , než člověk v e skutečnosti je, p ro sto ta v řeči bez um ělkované aíek to v an o sti, p ro sto ta v oblékání, ve vystupování, v každém pohybu bez upozorňování na sebe, to vše jsou zdánlivě zcela n e p a trn é m aličkosti, ale jejich dosah v d uchov­ ním životě není malý. Člověk, jem už chybí prostota, je příliš složitý a jeho složitost je totožná s obojakostí a farizejstvím . T ouha zd át se le p ­ ším bývá uskutečňována slovy a skutky, k te ré řadím e do tříd y hříchů p roti pokoře. Člověk, jem už chybí p rostota, je nepřirozený, protože na sebe lepí cosi. co m u n ep a tři, co nesouvisí s jeho osobou. J e proto záro ­ v eň nepravdivý, protože prostota je žitá prav div o st, tak jak o obojakost je žitá lež. P ro sto ta souvisí velm i těsně se skrom ností, ktero u p řed k lád á. S krom ­ n ost je ctnost, k te rá se sice zabývá h lav n ě zevnějškem člověka, ale v y ­ chází z v n itřn íh o přesvědčení o jeho vlastní hodnotě, k teré m á od pokory. J e n te n bude schopen skrom nosti v zevnějšku, kdo bu d e u v n itř ukázněný. M oudrý S irach měl bezpochyby na m ysli tu to so u h ru v n ějšk u s nitrem , když psal: »Po vzezření poznati lze m uže a z v ý raz u tv á ře poznati lze

rozum ného! Oděv těla a sm ích zubů a chod člověka v y p rav u jí o něm.« (XIX. 26.) Člověk p rostý bude také skrom ný, a to v pohledu, ve slově, v pohybu, z k rá tk a v celém svém vn ějším chováni, k te ré v y ja d řu je jeho nitro. O statně i K ristu s řekl, že bu d e-li naše oko prosté, bude jasn é celé tělo. (Mt. VI. 22.) O kem p roblesk uje duše. B ude-li ta p ro stá bez lstivosti a dvojakosti, bud e i oko zá řit prostotou a nejen oko, nýbrž celý zev n ěj­ šek člověka. S tejn ě ja k o souvisí pro sto ta se skrom ností, souvisí ta k é s u p řím n o stí a s čistým úm yslem . P ro sto ta je vždy u p řím n á a u p řím n o st je prostá. N eup řím nost je v lastnost, k te rá vzbuzuje zcela práv em odpor i u lidí tohoto světa, ano i u těch, k te ří v ní sam i vězí až po k rk a vidí ji pouze n a druhém . J e sice pravda, že nelze m ít vždy v ústech vše, co m á člo­ v ě k v srdci, protože je třeb a uvažovat všechny okolnosti, k teré snad m o­ hou n u tit k u rčité reservovanosti; nic v šak nem á b ý t v ústech, co by nebylo zároveň v srdci. J e vždy lepší m lčet, nelze-li m lu v it upřím ně, než m lu v it neupřím ně. M lčením se jen stěží hřeší; n eu p řím n o st však působí zm enšení d ů v ěry a tam , kde v znik á nedůvěra, n astáv á mezi lidm i chlad a v zájem né odcizení. O všem vážné důvody osprav ed lňu jí použití různých zám lk v řeči za­ ta je n í jistých okolností, k te ré odvedou od věci, od k te ré m ají odvésti. V eřejný zájem , op ravdová nutn ost, dobro d ruh éh o jsou důvody, k te ré dovolují použití těchto p ro střed k ů k dosažení dobrého cíle. N ení však pochyby, že takovéto jednání, zvláště když je časté, nevede n ijak k p ro ­ hloubení ctnosti prostoty a čistoty úm yslu. Mimo to člověk, k terý si n av y k n e používat různých zám lk a dvojakosti v řeči, pozbývá důvěry, protože jeho řeč není dosti upřím n á. I když přím o nelže, každý cítí velm i snadno, že m luví jinak, než smýšlí. N ení v ěru snadno být prostým , když člověk ta k m álo touží je v it »e o p rav d u tím , čím v e skutečnosti je. N ikdo nem yslí na to, aby byl, nýbrž aby se zdál. J a k často lže slovo, stisk ru k y, ano i úsm ěv, k te rý byl d án člověku k tom u, aby byl znam ením dobrého pom ěru k tom u, jem už platí. Těžké je být prostým , zvláště tehdy, když m usí člověk p ro p lo u v at m ezi proudy, k te ré by jej ta k rád y sm etly, zvláště kdyby se uk ázal tak prostý, jaký je. A přece je třeb a usilo v at o tu to ctnost zdánlivě n e p a ­ trnou, v e skutečnosti v šak velm i důležitou v duchovním životě. N ebude-li kdo dosti p ro stý a upřím ný sám v sobě a vůči druhým , nevím , zda bude dosti prostý a upřím ný vůči Bohu. A ned o statek upřím nosti vůči B ohu by byl čímsi velm i žalostným . Těžké je b ý t prostým , zvláště když člověk nem á od přirozenosti sklon k této ctnosti. N ení však nem ožné se stá t prostým . J e tře b a cviku jak o u každé jin é ctnosti. Ne násilí, protože touto cestou by se člověk m ohl s tá t jen sm ěšným . P ro sto ta m usí b ý t přirozená, ne násilná, ne um ělkovaná, protože násilné a um élkované je opak přirozeného. V ýchova k p ro s-

totè je zdlouhavá, pozvolná a nejlepší učebnicí je tu evangelium . Podle něho se člověk naučí n ejd řív e o d straň o v at ze svého m yšlení v šechnu obojakost, zlom yslnost, podezřívání. P ak zbaví duši vešk eré to u h y něčím se zdát a sta v ě t vzdušné zám ky p ro svou v lastn í vznešenost. B ude-li prosté m yšlení, bude pro stá i řeč. Bez afektovanosti, bez úskoků, čistá, jak o je čistý pram en, z něhož vychází. A člověku, jehož n itro bu d e p ro n ik n u to prostotou, bude odporná každá n epřirozenost v e vnějšku. Bude se ša tit prostě a skrom ně, n eb ude v y h le d áv a t p řepychu v Šatu a v y b ran o sti v jíd ­ le, jeho vystupování b u d e o prav d u milé, protože bu d e přirozené. A celý v n ějšek ta k p říje m n ý bude odpovídat u spořádaném u n itru . P ro stota je ctnost velm i jem n á a výchova k ní p řed p o k lád á m noho tak tu . Z novu opakuji, že každé násilí m ůže jen u ško d it tím , že jí vezm e n ejk rá sn ější lesk, kterým je přirozenost, neučin í-li vůbec Člověka sm ěš­ ným. J e totiž jistá form a prostoty, k te rá je v ý tažkem dvojakosti. I p ro s­ totu možno h r á t a h ra n ím prostoty k la m at sebe i jiné. P ro stý m i se n e ­ sm ím e zdát, n ý b rž prostým i m usím e b ý t: n ejd řív e u v n itř, p řetv o řen i zásadam i evangelia, p ak i zevně. P rostota p ře jd e v naši přirozenost, tak že budem e prostým i ja k v m yšlení, tak v jedn án í, aniž budem e na tc m y slit a po tom toužit. N ebudem e se p rostým i zdát, n ý b rž prostým i budem e.

Dr J a n M e re 11 :

Do Soluně (Dva listy svátého Pavla Thcsalontckým)

T h e s a Ion i k a a Pavl ův a p o š t o l á t v S o l u n i T hesalonika byla p rv n ím evropským velkom ěstem , kde sta n u l P avel se svým i průvodci p ři d ru h é apoštolské cestě. P avel vystihl význam m ěsta pro rozšíření k řesťan stv í a ihned mu bylo jasno, že zakotví-li zde jednou evangelium , rozšíří se odtud po celém pobřeží S tředozem ního moře. S k u ­ tečn ě již za rok m ohl n apsati z K o rin tu do Soluně: »Ano, od vás se roz­ šířilo slovo P án ě a nejen po M akedonii a A chají, n ýb rž i po všech m ěstech se roznesla zpráva o vaši v íře v Boha.« (1. Thes. 1, 8.) V m ístech dnešní S oluně bývalo v e starov ěk u m ěsto T h erm aj (Teplice), nejspíše nějak é lázeňské město. Asi roku 315 př. K r. založil zde nové sídelní m ěsto m akedonský k rál K assan d r a na počest své m anželky T h esaloniky, dcery to F ilipa IL, nazval m ěsto T hesaloniké. B ěhem doby se prvn í slabika z tra tila a m ěsto bylo nazváno Saloniké, slovanské Soluň. K dyž byla roku 168 př. K r. M akedonie po d ro bena řím sk ém u im périu a rozdělena ve čtyři k raje, sta la se T hesalonika h lav n ím m ěstem jednoho

z těchto k ra jů a později h lavním m ěstem celé M akedonie. Za d ru h é občanské v álky se T hesaioničti p řid ali na stra n u vítězů O k tav ia a A n to ­ nia, a m éstu se dostalo jakési sam ostatnosti.1 V době P avlově bylo m èsto sprav ov áno radním i, jež sv. L ukáš p řesn ě označuje technickým term ínem p o litark ai (Sk. ap. 17, 6). Sem tedy asi ro ku 51 přišel z Filip apoštol P av el se svým průvodcem Silou a snad i Tim otheem . M alá skup inka p řija la p ohostinství u ja k é ­ hosi Jáso na. P avel i zde, jako v K orintě, E fesu a jinde, n ech těje b ýti na obtiž církevn í obci, pracov al za dne i v noci, aby zajistil sobě a spolu­ pracov níkům chléb. V ěrný zásadě h lá sat evangelium n ejp rv e svým spolu rodákům , po tři soboty kázal v synagoze zvěst o Ježíši N azaretském . K dyž však poznal, že jeho n ám ah a je st m arn á a srdce posluchačů n ep ří­ stupná, ob rátil se k pohanům . Ja cí byli tito, m ůžem e si učiniti p řed stav u z 1. listu k Thesal. (4, 1—12), kde se P av el d otýká jejich m rav n íh o ch a­ ra k te ru a v a ru je p řed nim i nově obrácené křesťan y . V ýstižně je c h a ra k te risu je J. H olzner: »Nepoctiví v obchodě, vždy pohotoví klam ati, zvědavi a zahálčiví n a ulicích, v sloupových síních a hippodrom ech se potulující, spíše o cizí než o své záležitosti se sta ra jíc í, rad ě ji cizími podporováni než ze své práce žijící, v m anželství nestáli, p ln i sm yslných n áru živ o st í . . .« (Str. 232.) A přece mezi těm ito pohany nalezl apoštol více porozum ění a o tev ře­ nější srdce než u vlastních. B ůh provázel jeho práci m im ořádným i zjevy a mnozí z pohanů uvěřili P avlovu slovu. N ová C írkev nezůstala pozadu za o statním i církvem i, takže apoštol m ůže později thesalonické k řesťan y n azvati vzorem pro celou M akedonii a Řecko. Tyto úspěchy pobouřily p ro ti P avlovi Židy a co se stalo kdysi v A n ti­ ochii P isidské nebo v Ikoniu, opakovalo se i v Thesalonice. Ž idé poštvali p ro ti m isionářům ulici. Nebylo p říliš těžké p řiv ést lid k dom u Jáso n o v u a žádat v ydáni apoštolů. P avel a S ilas nebyli p ráv ě přítom ni v dom ě J á sonově. »N enalezše jich však, vlekli Já so n a a n ěk teré b ra try k p ře d sta ­ veným m ěsta, křičíce: Ti, k te ří p o b u řu jí svět, přišli tak é sem, a Já so n je p řija l, a ti všichni jed n ají proti ustanov en ím císařovým , pravíce, že k r á ­ lem jest jiný, a to Ježíš.« (Sk. ap. 17, 6—7.) V městě, kde sídlel p ře d sta ­ vitel Řím a, to byla obžaloba zrá d n á a účinná. A le protože p rav í vinnici nebyli přítom ni, Já so n a ostatní b ra tří m useli dáti ru k o jm í a p ak tep rv e byli prop u štěn i na svobodu. N eztrácejíce času, ještě v noci opustili P av el a Silas T hesalo niku sm ěrem k Beree, vzdálené asi 80 k m na jihozápad od Soluně. Než i o dtu d m usel P avel u p rch n o u t před záštím soluňských Židů. K dyž se totiž dověděli o jeho úspěších, přišli až ze Soluně, aby p ře k a ­ zili jeho dílo. Podrobnosti neznám e, ale byla to p rav děpodobné zase k am ­ p aň lži, před lidem obžaloba z bezbožnosti, u před stav en ý ch m ěsta v ý tk a 1 P lin iu s je označuje jako »liberae conditionis« (Hist. nat. IV, 17). Byly též nalezeny m ince s nápisem T hessalonikeon eleu th e ria [s].

porušení m ajestátu , jež způsobila v y h n án i apoštola národů. P av el odchází do A thén, odkud posílá T im othea do T hesaioniky, aby mu přinesl nějak é zprávy o této m ilované církvi. Znovu se setk al s T im otheem až v K o­ ří nté. P říležitost k napsání listů P avel již s dychtivostí čekal na zprávy ze Soluně a T im othej potěšil jeho srdce. Mohl v ydati o věřících nejlepší svědectví. Je jic h v ira jest neochvějná. V pronásledován i jsou v y trv ali a jejich p řík lad m ohutné působí n a pohany v celé M akedonii. N evěří pom luvám , jež n ep řátelé zlo­ volně ro zšiřují o Pavlovi, jako by jeho nau k a by la pouze lidskou (1, 5), jeho kázání nekalé a lstné (2, 3) a bylo zástěrou h ru b é zištnosti (2, 5). P av lů v život v T hesalonice je přesvědčil o opaku. V šak obraz soluňské církve nebyl také beze stínů. Věřicí m useli po odchodu P avlov ě v y trp ě ti m nohé p říkoří a pronásled o v án í p ro v íru v J e ­ žíše K rista. V těchto chvílích vzpom ínali na P avlo v a slova o konci světa, o parusii (příchodu K ristově) a pod dojm em jeho prorockých řečí o po­ sledním soudu se ve svém trá p e n í dom nívali, že nadchází hodina naplnění P avlo va proroctví. Těšili se, že P án se již brzy objeví v p ln é slávě, odm ění je za v ěrn o st a učiní konec je jic h utrpení. Do těch to eschatologických p řed sta v se tak vžili, že n ěk teří z nich se začali od d áv ati nečinnosti a stáv ali se p řítěží pro své okolí. N ěkteří dokonce šp atn é pochopili Pavlovo kázání a nebyli daleko od bludů. D om nívali se totiž, že těm z b ratří, k te ří již d řív e zem řeli, před p říchodem P áně, se dostane odm ěny tep rv e později než těm , k te ří se dočkají parusie. Nad tím to dom nělým neštěstím zesnulých se velm i rm outili. Zde bylo n utno zasáhnouti a věřícím v Soluni u čin iti jasno v esch ato ­ logických otázkách. To byl h lav n í důvod, jenž přim ěl sv. P a v la k nap sán í prv n íh o listu do Soluně. E pištola jed n ak teší věřící v T hesalonice, jed n ak o p rav u je jejich m ylné p řed sta v y o posledních věcech lidí a sv ěta: K dy p řijd e Pán, nevím e. Jis to je, že p řijd e jak o zlodéj v noci (5, 2) a proto je nutno, aby každý byl na příchod Soudcův vždy p řip rav en . O ty pak, k te ří zesnuli již dříve, n ec h t nem ají žádných obav, nebof se jim dostane odm ěny současně s těm i, k te ří se dožijí příchodu P áně. P rv n í list k T hesalonickým byl nap sán v K orintě, p rav děpodobně r. 52. P avel ve svém p rv n ím listě odpověděl h la v n ě na dvě otázky T hesalonických: Ja k ý bude při p aru sii osud těch, k te ří zem řeli ještě p řed p ří­ chodem P á n ě a jaký těch, k te ří se tohoto příchodu dožiji. A poštolova slova sice T hesalonické uklidnila, ale v církevní obci vznikly pochybnosti nové, a to je ště nebezpečnější, protože jejich rozšiřovatelé se opírali přím o o P av lů v list. V obci se rozšířila zpráva, že den p aru sie je již před e dveřm i. R oztrušovači pověstí a zahálčivci, jim ž p o korná žebrota byla m ilejší, než vy dělávání chleba a plnění denn ích povinností, obchá-

zeli, tv á říc e se eschatologicky vážné, objevovali v šad e znam ení, ja k á se jim líbilo vidět, a řík ali: *Den P án ě již nastává.« P očínali si p rostě jak o lidé, jejichž dny jsou sečteny, odvolávali se na dom nělé zjevení jakéhos p rorok a při bohoslužbě, na slova p řip iso van á Pavlovi, nebo na jistý jeho (falešný) list. S nad apokalyptické zvolání »M aranatha« p ojím ali ne jak o přání, ale jako zvěstování. N ějací b ra tři donesli o tom zp ráv u do K orin ta. Bylo tedy třeb a d ruhéh o listu.* Bylo to za několik m ěsíců po p rv n í epištole, asi ještě téhož ro k u (52), kdy v K o rin tě n ap sal sv. P av el nový list do Soluně, v něm ž důrazn ě v y v rá til b lu d o brzk ém p říchodu K ristově. Obsah Uštů

J. litt Thesalonlckým V ú v o d ě k p rv n ím u listu d ěk u je apoštol za povolání T hesalonických k p rav é v íře (1, 1—5) a v y ja d řu je rad o st nad k řesťan sk ý m životem Soluňských. (1, 6— 10). 1. Osobni vztah Pavlův k církevní obci (2, 1—3, 13.)

Apoštol přip om íná věřícím , k te ra k po bolestném neúspěchu ve F ilipách přišel do Soluně a tam nezištně a s čistým i úm ysly h lásal evangelium (2, 1— 12), jem už oni ta k ochotně otevřeli svá srdce (2, 13—16). V ida je nyní opuštěné, zatoužil po opětném osobním spojení s nim i (2, 17—20), ale protože to zatím nem ůže u sk utečniti, poslal k nim T im otheje, aby je v jejich u trp e n í posílil a potěšil (3, 1—5). K dyž m u týž p řin esl z T h esaloniky dobré zprávy, d ěk u je za n ě s vděčným srdcem B ohu a p řeje jim nové posily od P án a na cestě k řesťan sk é dokonalosti (3, 6— 13). //. Thesaloniěti, jejich úkoly útěcha a odměna (4, 1—5, 11.) Ú kolem věřících je st v n itřn í posvěcení, v y stříh á n í se zlého a konání do brého (4, 1—12). Je jic h útěchou nechť je vědom í, že zem řelí v stan o u z m rtv ý ch a na věky budou m iti ú čast na K risto v ě sláv ě (4, 13—18). P rotože den p říchodu P áně je neznám ý a m ůže p řijíti znenadání, je n u tn á n eu stálá bdělost, k te rá bude odm ěněna věčným spojením s K ristem (5, 1—11).

Z á v ě r e č n ý m i napom enutím i (5, 12—24), pozdravy a rozkazem , aby list byl p řečten všem b ra třím (5, 25—28), je list uzavřen. 2. list Thesalonickým

V Ú v o d ě listu uznává apoštol opět vděčné v íru , n ad ěji a v y trv alo st T hesalonických, ktero u si dovedli uchovati v pronásledováních (1, 3—5). D ostane se jim za to odm ěny p ři p říchodu P án ě (1, 6—12). * J. H olzner atr. 311.

/. Církevní obec a očekáváni paru$te (2, 1— 17.) Den p aru sie není je ště ta k blízko, ja k se T hesaloničtí dom nívají. Z n ám ­ ky, k te ré budou tento den provázeti (2, 1—12). Z atím n ech ť jim je ú tě­ chou povolání ke spáse a v y trv alo st v p ra v é v íře (2, 13—17). II. Církevní obec a Její úkoly (3, 1—16.)

P av el prosí o podporu v m odlitbách, aby m ohl vy k onati své apoštol­ ské dílo (3, 1—15), požaduje od věřících, s poukazem n a sv ů j v lastn í p ří­ klad, řád n ý a činorodý k řesťan sk ý život (3, 6—16). Z á v ě r o bsahuje p řán i pokoje a pozdrav, přip ojen ý v lastn í ru k o u P a v ­ lovou (3, 17—18).

Dominik Pecka ;

O filosofické a nt r opol ogi i Filosofická anthropologie usiluje o celostní a ú h rn n é poznání člověka jakožto bytosti duchové i tělesné, individuální i sociální, pom íjející i ne­ sm rtelné. O braz člověka, ja k je j podávají vědečtí specialisté, je zpravidla kusý a perspektivní. Jin a k vidí člověka chem ik, jin ak anatom , jin ak fysiolog, jin ak psycholog, jin a k sociolog. P oznání specialisty jest jen Část­ kové: kdo zná jen část, nem ůže tv rd it, že zná celek. C esta k poznání člověka nevede, ja k již K a n t zdůraznil, ani m etafysikou, ani přírodopisným kabinetem . Ne m etafysikou, poněvadž v pojm u člověka chcem e te p rv e dospět; ne p řírodopisným kabinetem , poněvadž vyšší nem ůže bytí vysvětlováno z nižšího: jak o nem ůžem e b y tn o st ro st­ liny v y sv ětlovat pomocí m ineralogie nebo by tn o st zvířete pomocí bota­ niky, ta k nem ůžem e bytnost člověka v y světlo v at pomocí zoologie. Současné filosofické n au k y o člověku kolísají mezi po jetím id ealistic­ kým a m aterialistickým . Idealisté vidí v člověku především ducha, kdež­ to jeho strá n k u tělesnou po k lád ají za něco vedlejšího a případkového. To p o jetí m á základ v P latonovi a o bjev uje se i v m oderní filosofii, ze­ jm éna v idealism u Heglově, kde je člověk již red u kov án na pouhou ideu. M aterialisté hledí na člověka »zdola«. H m otná strá n k a člověka je st jim »původní«, »vlastní« a duch je st jim jen p rů v odn ím zjevem d ějství h m o t­ ného. N azírají na Člověka jak o na pouhého živočicha, lišícího se od jiných živočichů ne podstatou, n ýbrž jen stup n ěm vývoje. Umění, k u ltu ra , n á ­ boženství jsou jim je n biologicky nu tnou n ad stav b o u v itáln ích fu n k cí; a a ť už se za nejdůležitějši a n ejp rv o tn ější p o klád á p u d p o trav n í (Marx), nebo pud sexuální (Freud), nebo pud po u p la tn ěn í (Adler), vždy se duch vy k lád á jak o pouhá odvozenina dění hm otného.

Z vláštní jef že i ti, kdo uvědom ěle b o ju jí p roti m aterialistick ém u p o ­ je tí člověka, sam i u p ad a jí do p ro h lu b n ě jakéhosi n atu ralism u nebo aspoň sem inaturalism u. V knize D er G eist als W idersacher d er Seele (1. a 2. sv., Leipzig 1929, 3. sv. Leipzig 1932) zdů razň u je L udw ig K lages, že duch je sam ostatná potence v člověku. Mezi člověkem a zvířetem je rozdíl nejen stupňový, nýbrž i podstatný. D uch je podle jeho názoru totéž, co intelekt. C hápe jej jako sílu »usm rcujici« život. (Der M ensch und das L e­ ben. E. D iederich, Je n a 1937.) D uch je odpůrce duše, to jest života. D uše se m usí b rán iti duchu, a to p řiln u tím k zemi a sp ly n u tím s duší přírody. P ři dobré vůli by bylo možno ch á p at anthropologii K lagesovu jako po d ­ vědom ý p ro test p ro ti m oderním u zrozum ovění Či » zmozkovění« člověka. Jen že ve svém odporu p ro ti »duchu« up ad á K lages do téhož b lu d u jak o m aterialisté. Požadavkem , aby se duše osvobodila od ducha pohřížením do h lu b in zem ních m ocností, stá v á se K lages h lasatelem n atu ra lism u ražby té m ěř rousseauovské: v jeh o pojetí je člověk b y to stí čiře p říro d n í a jeho osobností c h a ra k te r je zcela zneuznán. Od anthropologie K lagesovy se poněkud liší nau k a M axe Schelera, po­ dle níž duše a tělo jsou jen dvě strá n k y jedn é a téže skutečnosti. Na m ísto dualism u duše a těla n a stu p u je du alism us života a ducha. D uch je nad životem , ba p ro ti životu, nebof m ůže p o p írat život a p otlačovat pudy. P řesto není duch n a životě nezávislý. Své b y tí sice od života nepřijím á, ale p řijím á od něho sílu, zejm éna z potlačených pudů, k te ré su b lim u jí a jaksi se zduchovňují. (Die S tellung des M enschen im Kosmos. O tto Reichl, D arm sta d t 1930.) Z rám ce biologického n atu ra lism u n ijak nevybočuje pokus A rnolda G ehlena, k te rý v rozsáhlém díle D er M ensch, seine N atu r und seine S teilu n g in der W elt (Ju n k e r u n d D ü n n h au p t, B erlin 1940) u rču je člověka jako bytost, k te rá na rozdíl od zv ířete není v řazen a do určitého p říro d n íh o pro střed í (Umwelt), nýbrž je bytostí nespecialisovanou, k te rá se te p rv e přizpůsobuje, vy v íjí a d otváří, bytosti jed n ající, p řed vídající, nehotovou, k te rá sam a sobě je úkolem , bytostí chovnou a chovatelnou. M éně přirodnick y je založen M artin H eidegger, k te rý chce vyložiti sm ysl lidské existence na základ ě k o n k rétn í skutečnosti, že člověk je »uvržen« do vezdejšnosti jakožto bytost, k te rá se v y nořila z nicoty nebytí a je odsouzena k nicotě zániku a jejím ž zák ladn ím pocitem je úzkost. T ak m á existence člověka dvojí hran ici: jed n a je narození a d ru h á sm rt. S m rt je jedinou jistotou a tudíž i vyhled áv an ou m ožností pro člověka. S m rt, b y t byla daleko, náleží k p o d statě člověka. S m rt je d ru h jsoucna, jež bere na sebe člověk, ja k m ile jest. Ve sm rti přichází člověk k sobě, k své n ejv lastn ější podstatě, n eb o t ničím jin ý m není jeho existence než b y tím k sm rti. N ení jiné cesty pro člověka, než aby se rozhodl vzít úděl života, je n ž je bytím k sm rti, h rd in n ě na sebe a to bez u těšo v án i a bez zastírání. E xistence člověka je existen ce tragická. H ledat ú těch u ve

sv é tě nadsm yslovém je znám kou v n itřn í slabosti a zbabělým sebeklam em . Člověk se m usí p řizn a t sám k sobě, ja k jest, m iti odvahu býti člověkem i před tv á ři sm rti, k níž je odsouzen. V tom je st jediné m ožné vykoupení, vše ostatní je iluse. (Sein und Zeit. 4. vyd. M ax N iem eyer, H alle a. d. S. 1935.) D obrou k ritik u H eideggrovy filiosofie podává A lfred D elp S. J. v knize T ragische Existenz. (Zur P hilosophie M artin H eideggers. H erder, F reib u rg im Br. 1935.) S p rá v n ě ji nazývá filosofií nicoty a theologií bez Boha, to je theologií, v níž na m ísto Boha jest dosazena nicota. Jin ý kritik , M ichael P fliegler, se dom nívá, že p ráv ě nesm yslnost a nelidskost řešen í problém u ex istence lidské, ja k je podává H eidegger, u k azu je nakonec k řešení náb o ­ ženském u. (Vor der E ntscheidung. Ü berlegungen zu r seelischen B ed ro h th e it des heutigen M enschen. A. P u stet, S alzburg-L eipzig 1937.) O ú h rn n ý pohled na člověka se v novější době pokouší i řad a filosofů, jichž oborem n en í filosofická anthropologie, k te ří v šak živě pori Cují je jí nezbytnost a pod áv ají m noho užitečného sta vi va. J e to především biolog D r A lexis C arrel, k te rý v knize L'hom m e, cet inconu (Plon, P aris 1935) se snaží pochopit člověka celého a zkoum á je j n ejen jak o b ytost živou, nýbrž i jako bytost duchovou. U vědom uje sl, že člověk, jehož zn ají sp e­ cialisté, není člověk, ja k jest. J e to jen schem a složené ze schém at, v y ­ tvořených různým i vědním i te c h n ik a m i J e m rtvola, k tero u p itv ají a n a ­ tom ové, je soubor chem ických látek, z nichž se sk lá d ají tk á n ě a šfávy těla. J e podivuhodné skupení b uněk a živných látek, jichž associační zá­ kony stu d u jí fysiologové. J e složenina ú stro jů a vědom í, jež ro ste v čase a již se snaží hygienikové a vychovatelé řid iti k vrcholném u stu p n i v ý ­ voje. J e h o m o o e c o n o m i c u s , jen ž m usí n eu stále spotřebovávati, aby m ohly běžeti stroje, jichž je o tro k e m J e vědom ím , jež pozorují psycholo­ gové. A je také básníkem , h rd in o u a světcem . N árodohospodář W ern er S o m b art v knize Vom M enschen, V ersuch ein er geistw issenschaftlichen A nthropologie (Buchholz & W eisswange, B e rlin -C h arlo tten b u rg 1938) v idí Člověka jako b y to st náležící dvěm a světům , jejím ž údělem je st nosili v sobě rozpor du ch a a přírody a s nim až do sm rti zápasiti. Co neznají zv ířa ta — p o lární n ap ětí mezi jedincem a d ruhem , je st vlastním obsahem a sm yslem lidské bytosti. Ja k o bytost rozeklanou vidí člověka p ro testan tsk ý theolog školy B arth o v y Em il B ru ­ ner: D er M ensch im W iderspruch. D ie christliche L eh re vom w ah ren und vom w irklichen M enschen. (F uhre-V erlag, B erlin 1937.) P ro tik lad n o st lid ­ ské bytosti nelze podle B ru n n e ra vysvětliti an i em piricky, ani ap rio rn ě filosoficky: je tře b a postaviti se n ad č lo v ě k a a d ív a ti se na něho ve světle víry. Z áhadou lidské bytosti se o b írá východní gnostik N ikolaj B erdjajev. Filosofové a vědci nepřispěli podle jeh o m ínění n ija k k poznání člověka. C hcem e-li vědět, co je Člověk, m usím e stu d o v at velk é um ělce a m ystiky.

S hakespeare, D ostojevskij, Tolstoj, P roust, Stendhal, z m y stik ů p ak sv átý A ugustin, Jaco b Boehme, P ascal a K ierk eg aard přispěli k poznání člo­ věka více než akadem ičtí filosofové a učení psychologové a sociologové. A nthropologie je B erdjajevovi důsledkem Christologie. P ře d stav a o člo­ věku závisí n a p ředstavě o K ristu. O sobnost lidská ex istu je jen v K ristu a skrze K rista: ex istu je jen proto, že ex istu je K ristus, Bohočlověk. O ntologická hlo u b k a člověka spočívá ve skutečnosti, že K ristu s není jen Bůh. nýbrž i člověk. N ázory ty to v yk lád á B erd jajev zejm éna v knize E sp rit et liberté, Essai de Philosophie chrétienne. (Éditions »Je sers«, P aris 1933) a v knize De la d estination de l'hom e, Essai d ’éth iq u e parad o x ale. (Éditions »Je sers«, P aris 1935.) M yšlenku personalism u h á jí v kn ize Solitude and society. (G. Bless, London 1938) a ve studii Die m enschliche P ersö n ­ lichkeit und die uberpersonlichen W erte. (B erm ann-F ischer, W ien 1937.) Z christologického pojetí člověka vychází i francouzský thom ista J a c ­ ques M aritain, p o kládaje za nezbytné, aby bytost stv o řen á b y la chápána ve svém svazku s Bohem v Ježíši K ristu a h lásaje hum anism theo cen trický, zakořeněný tam , kde člověk m á svůj původ, hum anism us integrální, hum anism us V tělení. (H um anism e intégral. P roblèm es tem porels et spiritu els ď u n e nouvelle chrétienté. A ubier, P aris 1936.) T hom isticky jsou orientovány i výk lady T heodora H aeckra v knihách W as ist d e r M ensch? (Jacob H egner, Leipzig 1935) a D er G eist des M en­ schen und die W ahrheit. (Jacob H egner, Leipzig 1937.) Člověk m ůže býti vystižen dvěm a ideam i : ideou obrazu sv ě ta a ideou obrazu Božího. Člověk je obrazem světa, poněvadž v sobě za h rn u je všechny stu p n ě jsoucna, je tedy, ja k Tom áš praví, q u o d a m m o d o o m n i a . Člověk je m ikrokosm os, nebof je hm otou, rostlinou, živočichem i duchem , ač ničím z toho není výlučně, tak že nem ůže býti v ysvětlen ze žádné z těchto v rstev jsoucna. Ale práv ě proto, že je st q u o d a m m o d o o m n i a, tedy i duchem , je člověk ta k é obrazem Božím, nebof je osobním a svobodným su b jek tem d uchov­ ního života. H aecker si je však pln ě vědom , že přirozená anthropologie nem ůže říci o Člověku nic vice a nic méně, než že je to tv o r rozum ný (anim al ratio nale) a že v ěta: Člověk je obraz Boží, je p rav d a zjevená. Ovšem, odezírá-li se od světel Z jevení, je st otázka člověka v sk u tk u otázkou více než kdy jindy. D vě dosavadní čistě filosofické odpovědi, z nichž je d n a je hum anisticko-duchovědná, d ru h á p řiro d o v ěd n ě-tech n ická, neuspokojují. Podle m ínění R om ana G uard in ih o je tře b a v y jít ze skutečností, že člověk n eex istu je jako uzavřený ú tv ar, ani jak o b y to st ze sebe se vyvíjející, n ý b rž jako bytost nesoběstačná, otev řen á p ro někoho vyššího, bytost dialogická, hledající své Ty. To znam ená, že plnou odpo­ věď n a otázku, co je člověk, m ůže d á t je n anthropologie křesťan sk á. G uardin i na ní p rac u je již řa d u let, ale u v eřejn il dosud je n několik »po­ kusů« pod názvem W elt un d Person. V ersuche zu r ch ristlich en L ehre vom M enschen. (W erkbund-V erlag, W urzburg 1940.)

Sm ělým pokusem o vý k lad lidské existence je k niha nedávno zem ře­ lého profesora filosofie na un iv ersitě v M ün steru P e tra W usta U ngew iss­ h eit un d Wagnis. (2. vyd. K ösel-P ustet, M ünchen 1940.) Člověk se jeví W ustovi jako a n i m a l i n s e c u r u m , jak o b y to st cele p ro n ik n u tá nejistotností. Ta n ejistotnost tk v í v tom, že člověk není n ik d e úplně doma, an i v oblasti hm otné, ani ve sv ětě duchovém : náleží sice do obojí říše, tělesné i duchové, ale do žádné z nich nenáleží v ý h ra d n ě a proto nikdy se nedobere klidu, poněvadž se nem ůže odpoutat ani od hm oty, ani od ducha a nem ůže se stá ti ani pouhým živočichem, an i pouhým duchemA proto nenalézá klidu ani v n atu ralistick ém vyžívání pudů, ani ve spiritu alistick é askesi. O bjektiv ní lidské podvojnosti odpovídá su b jek tiv n í lidská nejistotnost, totiž postavení člověka mezi hlubokou tm ou bytosti přírodních a k rišfáln ý m jasem čirých duchů. Svou rozum ovou schopností je člověk schopen vystoupiti z tem na a p ro jev iti se jak o b ytost hledající štěstí, p rav d u a Boha. Ale s tou rozum ovou schopností je spojena n ejis­ totnost p o zn á n i Bez rozum u by byl člověk pouhým živočichem. A bez nejistoty by byl čirým duchem . S ituace člověka je situace šerosvitu: z tm y k štěstí, p rav d ě a Bohu — v p rav d ě filosofická in te rp re ta c e A ugus­ tinova slova: »N eklidné je srd ce naše, dokud nespočine v Tobě.«

Ž I U 0 T K a to lic k ý dům D ostali jsm e pozoruhodný dopis, jehož po dstatnou část otiskujem e: »Před delším časem bylo rozhodnuto, že zbudujem e K atolický dům . Já i p an fa rá ř jsm e předpokládali, že je n u tn o odvést m ládež z hostinců a zbudovat pro ni v hodné prostřed í, v něm ž by se vychovávala, poučovala i pobavila v rám ci slušné zábavy. P odařilo se nám to. B yl vybudován veliký, prostorný d ů m . . . P ři o tv írán í dom u jakož i při tanečních záb a­ vách bylo tolik návštěvy, že vše bylo nacpáno — ale pouze při tanečních zábavách, kde se současně pilo — a všechno dělalo jako d řív e v hospo­ dách, ale v m nohem větších rozm ěrech. Na poučných p řed n ášk ách jich bývalo velm i m álo, takže to nestálo za to tyto p o řád a t (pro otop a sv ě t­ l o . . . ) Mnozí řík ali, jen více a častějších zábav tanečních, na těch se v y ­ dělá, to je výnosné. J á jsem však pozoroval, že bud e-li se u b íra t Činnost takovým sm ěrem , byly m arn é naše obèti a nám ahy, ba naopak, to zlo, k te ré se provádělo v několika m enších hostincích, soustředilo se n yní na jediné m ísto — pod názvem K atolický dům. P ro vhodnost m ístnosti přicházeli návštěvnici i ze sousedních vesnic, hoši i d ěvčata ze všech vrstev, aby se vytančili. J a k ale tato zábava vypadá, nebudu se rozepisovat, poněvadž jsem to

viděl i na jiný ch m ístech, ta k é v K atolických dom ech nebo O rlovnách, a m noho se to od sebe n e lišilo . . . R ád bych, aby dům sloužil o p ravdu katolické věci, pro kterou bych je j věnoval, ale d áv ám podm ínku, aby byl přip sán farn ím u ú řadu nebo kostelu a aby v eřejn ý hostinec v něm byl zrušen a činnost u p rav en a tak, aby b y la d ů sto jn á jm éna toho domu. S etk áv ám se s neporozum ěním a n ám itkam i, že d ům bez p ln é koncese hostinské je nem ožný — ba naopak, bylo mi řečeno vzdělavatelem O rla: »Jó jsem prošel m noho jednot orelských a přesvědčil jsem se, že O rel a O rlovny, i K atolické dom y bez hospody jsou jako ryba bez vody.« P ři tom je třeb a m iti na zřeteli, že v takové hostinské m ístnosti n a v enkově se n eprodáv á nic než nápoje, a to většinou lihové, k te ré n ad ělají při zá­ bavách více zla než dobra.« T ento dopis v y ja d řu je stav, ch a rak te ristic k ý pro celou řa d u p říp ad ů , a je n a Čase, aby se o tom něco řeklo. Stanovisko pisatele dopisu je zcela správné. K atolické dom y m ají slou­ žit cílům náboženského vzdělání a m rav n í výchovy, a je svrchovaně skand ální, jestliže se z nich m isto toho stáv ají hospody a tan čírn y . P opí­ jení piva, politické klábosení a tancovačky nep atří do náboženské v ý cho­ vy a nem ají co d ělat v K atolickém domě. Ze je to výnosné, to je n ám itk a opravdu ubohá. N áboženská činnost není k tom u, aby někom u vyn ášela peníze, a děje-li se to někde, p ak je to h ru b é zneužívání a zneuctování náboženství, i když to dělají lidé, k te ří se pokládají za katolíky. Co se týče toho okřídleného výroku orelského, ten op ravdu stojí za to, aby byl navždy zaznam enán jako ukázka, až k am m ůže zab řed n o u t nepochopení cílů laického apoštolátu, jim ž m á sloužit i K atolický dům . C írkev nevolá laiky k apoštolské spolupráci k tom u, aby se snažili o úspěch časný a aby to někom u vynášelo, nýbrž k tom u, aby získávali duše jiných a zdo­ konalovali vlastn í duchovní život. To dvojí m usí jít spolu, jin a k se n i­ čeho nedosáhne; a je jasno, že to se neobejde bez obětí hm otných i d u ­ chovních, protože každý m rav n í úspěch a každé m rav n í zdokonalení je možné jen za cenu oběti. P ořád án í tanečních zábav nebo čepování piva však nelze považovat ani za m rav n í o b ět ani za p ro střed ek k m ravním u zdokonalení. Za dnešních pom ěrů sm ěřu ji k pravém u opaku. N ení-li tedy někde duch obětavosti tak vyvinut, aby um ožnil existenci K atolického domu, p ak je lépe, aby ta m takového dom u nebylo, než aby byla jeho existence zachraňována pomocí hostinské koncese. J e naprosto nutné, aby k a ž d ý K atolický dům byl postaven pod cír­ kevní dohled, b u ď přím o — tak, že jeho sp ráv a je sv ěřen a duchovním u správci — nebo nepřím o — tak, že jeho správou je pověřena K atolická akce nebo jiná, církevním u dohledu p o dléhající složka laického a p o rto 'á ‘u. Jen ta k bude možno dosáhnout toho. aby K atolické dom y nesloužily jin ý m účelům , než pro k te ré jsou určeny, nebo aby dokonce nesloužily něčem u, co přím o odporuje účelům náboženským . — T. V. Oběť je ne.fvyššf moc a zdroj života ne.idokonale*‘ší připodobňování se Boží lásce. Vede k nejtěsnějšímu společenství našeho života s Bohem a proto také k plnosti života. H. Schell: C hristus, 61

Růženec v rozhlasu 28 kinohvězd z H ollyw oodu m á p řed nášky v am erickém rozhlasu o rů ­ ženci. Z těchto 28 kinoherců je 22 k atolíků, k te ři týdně pom áhají různ ý m sbírkám , propagovaným v rad iu a budou nyní tím to způsobem siřití »Rů­ ženec v rodině«. T yto před n ášk y zavedl m ladý irsk ý kněz P. P atric k P eyton C. S. C , k te rý se odebral do H ollyw oodu bez jediného slova doporučení. Mezi oněm i 22 katolickým i kinohvězdam i jsou znám á jm én a jako: Bing Crosby, Irene D unn, L o retta Young, C harles B oyer a j. Brzy jich bude 23, neboť W illiam B endix, znám ý film ový herec, p ráv ě je st vyučo­ v án ve svaté víře. Z nekatolických um ělců, k te ří přislíbily spolupráci v rozhlasu, jsou J. E. B row n, G eorge Peck, k te rý h rál h lav n í roli kněze ve film u »Klíče ke království«, dále S hirley T em ple, G arry Cooper a In g rid Bergm an. P rogram , k te rý bude v ysílán každou neděli po celý rok pod titu le m »Going H er Way« (t. j. K ráčí svou cestou) je st řízen B. B acherem , zn á­ m ým film ovým producentem . Růženec bude před v ád ěn s pozadím hudby a d ram a tu s nám ětem života P an n y M arie na zemi. »P. Peyton — píše W illiam H. M ooring z H ollyw oodu — často ulehal na lůžko hladový a n ikdy neodřekl jediný večer spolupráce, kladl si pouze podm ínku, že se celá »rodina« společně pom odlí růženec.« K dyž ten to kněz konal svá kněžská studia, byl postižen plicní choro­ bou. L ék aři mu radili, aby jen vy čk áv al a se modlil. A on se m odlil k M atce Boží a učinil slib, bud e-li uzdraven, že zbytek života použije k tom u, aby uvedl růženec zpět do rodin. U zdravil se, a jsa o rok pozadu ve studiích, m odlil se za to, aby byl včas hotov a byl vysvěcen spolu se svým b ra tre m Tom ášem . A byl. O ba se stali současně kněžím i. Toto se u dálo před čtyřm i roky. Od té doby P. P ey to n p rac u je dnem 1 nocí, aby do stál svém u slibu. Rozesílá prop ag ačn í brožury a le ták y v osmi jazycích. O m inulém sv á tk u »M others Day« měl pů lhod in ku v rozhlasu. A rcibis­ k u p S pellm an a Bing Crosby mu přišli pomoci. V ýsledek byl — v elk o ­ lepý úspěch v jejich apelu pro »růženec v rodině«. K dyž P. P eyton odcházel do Hollyw oodu, znalci m u pravili, že n ese­ žene víc ja k šest film ových »hvězd« pro svů j růžencový program . W illiam M ooring praví, že P. P eyton m luví o M atce Boží tak, jak o kdyby Ona sam a stála po jeho boku . . .

P r ve n ství ducha S rov náv ám klidně ovoce ducha, vyznávajícího du ch a a ducha dobro­ volně sestupujícího na úroveň hm oty, v yznávajícího základ p rv en stv í hm oty.V ybírám ovoce nejgrotesknější, že totiž používá docela neostyšně

starých dědictví ducha a dokonce ducha Božího ten, kdo se hm otě za v a­ zuje v zapeklité šedi, p usto tě a nedýchatelnosti. S rovnáv ám ovoce ducha zhm otnělého: zákony, zákony, zákony, chvat, neklid, násilí, usurpace, výsm ěch d esate ru a m orálce n ejp rim itiv n ější s ovocem ducha v ěrného Bohu. I tento duch m á za sebou stopy krve, ztem nělých přísností a nervosit v řešení odporů. A le duch D ucha Božího, plného ve spojení s Boží svatostí, umí čekati a n alézati duchovní zbraně hodné ducha. V ždycky odvanul duch dalšího přiblížení k B ohu p ro stře d ­ ky tv rd é, nedůsto jné Boží m yšlenky. A le dejm e ta k é pozor n a to, ab y ­ chom se nedívali sen tim en táln ě a proto zkresleně, to jest n ep ra v d iv ě na ty to rů zn é prostřed k y . D uchovní je zasazeno do lidského a časného. Musí se uplatň ov ati p roti lidském u, tv rd ém u a Časnému, neboř p ro ti duchov­ ním u, k te ré ohrožuje obojí řá d duchovní i časový, jehož konce by zn a­ m enaly v elký ro zv rat i všeho časného. Ü m érné s nebezpečím , ohrožujícím toto duchovní i časné, bývaly tyto p ro střed k y i časně účinné a tedy tvrdé. A le vždycky byla ta to tv rd o st odůvodněna oněm i vyšším i, až n ejvyšším i duchovním i zájm y a n a jejich dně byla velká láska. P rv en stv í ducha se zřejm ě u kazuje tím, že tato hm ota je vázána, říze­ na, pozvedána ve své a ze své tuposti, jednosm ěrnosti, jednoznačnosti k b o h atstv í forem , jedině duchem , jedině tím , že duch si uvědom uje svou superio ritu , a u p la tň u je ji. V šechny panth eistick é systém y, a ť sm ěru m a­ terialistického nebo idealistického, zam ěň u jí docela n ep ráv em a proti obecné zkušenosti kolektivní i osobní hm otu s duchem , i když id ealistic­ ký p an theism u s všem u d áv á vy v rcholiti v nejvyšším vývoji d u ch a a i když m aterialistick ý p an th eism u s ne hm otou, n ý brž duchovní činností uvažuje o této jednotě, totiž takovou činností, k te rá se zřeteln ě odráží od hrubého sta v u hm oty, ve k te ré zůstává hm ota stále a po věky a proto nem ůžem e ani pochopiti ani p řijm outi a p řip u stiti, že by jen jed n o u a jen tím to způsobem se hm ota zdokonalila, a proč je n tato hm ota a tím to způsobem a už n e vyšším . V idím e naopak surovost a běsněni, a om ezování a snižováni lidské svobody, duchovních projevů, osobnosti i osobitosti jako důsledek d ů ­ sledně up latňovaného hm o tařstv í. P ro to tolik zdů razň u jem e prv en stv í ducha a nu tn o st tohoto zdůrazňování. L idský pokrok se n eu p latň u je ani je n hm otným i p ro střed k y ani jich organisováním a rozdílením , ani politisováním a sm louvam i o nich. My věřím e, že n ejjistější a nejvyšší pokrok se děje u p latn ěn ím nejvyšších duchovních hodnot, to jest, postavením sv ě ta na základ nadpřirozený, v synovství Božím. T yto m yšlenky by byly s to vybudovati nový, duchovni šťastn ý svět. A le nedosáhne se tohoto cíle světským i pro střed k y , p o liti­ sováním , zjed náváním moci, tím m éně hm otným i p ro střed k y , nebo do­ konce p ro střed k y hříšným i, to je st násilím , chytračením , propagandou a lsti. N ejvyšší duchovní hodnoty m áji p ro n ikn o uti lidi, ale m usí se to státi duchovním způsobem . To předpo k ládá, že se opřem e v této p ráci o Boží pomoc a m ilost v nás i v těch, ke k terý m jdem e s duchovním , n ad p řiro ­ zeným poselstvím . D ále je třeb a toto nadp řiro zen é podá vati neobaleně,

□e s tr o jeně, prostě, ale zároveň d ů sto jn ě svého p řed m ětu i lidské zvyk­ losti v iděti Boži důsto jn ě vy jád řen é. Jedn o u z těch to důležitých p rav d je st prv en stv í duchovního nad hm otným a je ště navíc: p rv en stv í n ad p ři­ rození iho nad přirozeným , s konstatováním zároveň, že není zdravého. n ap rr* to dobrého přirozená, protože nesem e jizvu své p říro d n í p o ru še­ nosti, jež je třeb a střežiti a léčiti. J e důležité, abychom p ráv ě k řesťan y pronikli vědom ím , že jest něco duuchovního a nadpřirozeného, a že to je st něco vyššího, k rásn ějšíh o než všecky ostatní hodnoty. P řesvěděiti k řesta n y o vznešenosti a důležitosti těchto hodnot tak, aby jim věnovali největší, p rv n í pozornost, protože všecky o statn í p otřeby a problém y přečkají, a n ep řečk ají-li a budou-li řešeny bez ozdravění lidské přirozenosti, budou řešeny nedostatečně, ne­ sp ráv n ě až obludně je d n o stran n ě a časně. J e tře b a p řesvědčiti naše n a ­ stu p u jící generace apoštolů a děln íků k rálo v stv í Božího, že k rálo v stv í Boží je nedělitelné, že všechno v něm , všechny m yšlenky, cíle i p ro střed k y se m usejí n u tn ě sbíhati v onom nejvyšším , to jest nadpřirozeném . O statní si d ají lidé sam i bez nás. Ale an i to si nedají dobře bez našeho postavení nadpřirozeného vylíčení a n apln ěn í nejvyšším cílem nadpřirozeného, a za d ru h é ono nadpřirozené a tím vyvrcholení všeho sam i bez K rista a k ře s­ ťan stv í už vůbec nenajdou. P ro to tak jako duchovní předčí hm otné a časné, a jako vrcholí v nadpřirozeném , jsm e my, katolíci, povinni jiti k lidem , hledajícím anebo i nehledajícím , s tím to p rv en stv ím duchovního, Božího a nadpřirozeného! T ak m ůžem e jako k řesťan é býti jedině a svrcho vaně užiteční. — B r a i t o

Opět nešporní rozjímání O pět se zpívají nešpory N a Slovanech v P raze, a P ražan é si zase m o­ hou poslechnout sv ů j zam ilovaný bened iktinsk ý zpěv. J e prav d a, boho­ služby se neslaví v n ád h ern ém kostele, k te rý zříd il K arel IV., obnovili m o n tserra tšti m niši za barokového rozletu šp an ělsk é duše, a vyzdobili beuronští m istři. Synové sv. B enedikta chválí Boha v kapli, zřízené z p ře d ­ náškového sálu, jak se dalo. A však — ja k význ am n ě zní v erše nešpor­ ních zpěvů na tom to m ístě a po všem , co se tu stalo! Za války, a v tu dobu, kdy em auzští otcové byli vyh n án i novopohanskou zvůlí ze svého p říb y tk u , rozepsali jsm e se v H lubině o nešporním M agnificat; o tom, ja k tom uto tichém u zpěvu tv oří ohlas rachot světových d ě j i n . . . D ějiny zase pokročily vpřed; a po vyhnání, po vyznavačské sm rti svého opata, po oslavách něm ecké k u ltu ry »ana sedí na m ístě sv átém ; kdo čteš, ro z­ um ěj« — po u skladn ění něm eckých výbušin v dom ě Božím — po všem tom opět a opět si m niši v černých ku k lách zpívají: ». . . N eboť učinil mi v elik é věci, k terý ž m ocný je: a sv a té Jm éno jeho. A m ilosrdenství jeho od pokolení do pokolení: těm , k te ří se ho boji. Učinil moc ram en em svým: rozptýlil pyšné sm ýšlením srdce svého. Sesadil m ocné se stolce: a povýšil p o k o rn é . . .« — Kdož by se divil, d áv a jí-li bened ik tin i p řed n o st zpěvu žalm ů p řed jiným i způsoby v y jad řo v án í a lite ra tu ry ? Nebo se někdo

dom nívá, že by své zážitky našli lépe v y já d ře n é v n ějak ém úvodníku, nebo v n ěk teré z nesčetných příležitostných prom luv a ř e č í ? . . . Stačí vědět, že sta ro slav n á slovanská fun d ace O tce v lasti byla nacisty odsou­ zena k zániku, zrušena, zničena, zbavena dom ova: a nyní ona o p ět p ro ­ zp ěvuje Tom u » . . . k t e r ý ž p řeb ý v ati d áv á neplodné v dom ě: jakožto rad o stn é m atce dětí.« A na zpívající sbor, na poslouchajíc! obec shlíží dolů ze třed u světel a k v ětů m o n tserra tsk á P an n a M aria se svým synáč­ kem . Je jí dům byl Němci zabrán, něm eckým i výbušinam i rozm etán: a nyní zde n aslouchá vánočním zpěvům : »Vezmi d itě a m atk u jeho a n a v ra t se do země israelské; neboť m rtv í jsou, k te ří hledali života dítěte.« Jindřich Středa

Dluh Je tak o v é italsk é pořekadlo, že prý , když přešlo nebezpečí, n ak ašle se na s v á té h o . . . Nebylo by dobře, kdyby tom u tak bylo u nás! V děčnost je, konečně, částí povahy čestné. To ta k é v ětšin a nás uznává v záleži­ tostech časných, ve stycích s pozem šťany. T voři se spolky p řáte l těch a oněch našich spojenců; a ty to spolky jsou jistě záslužné instituce, už aby k ro tily m alichernost občánků, k te ří pro ztracenou slepici nebo poškoze­ nou židli jsou skoro hotovi zapom enout na celé osvobození a na to, jak se na spojence dřív t ěši l i . . . A le my, katolíci, m ám e je ště jin é závazky. V šak nejsm e m aterialisté. Nic se nestalo sam o sebou — a n ejm én ě zázrak našeho vysvobození. Ano, z našich osvoboditelů n ěk teří jsou m aterialisty . A le už ve S tarém Z ákoně posílá B ůh svém u náro d u osvoboditele, k rále K yra, a ú sty svého p ro rok a k něm u m luví slova, jež by se hodila i na něk teréh o činitele našeho vysvobození: »Povolal jsem tě, a neznal jsi m n e . . . J á p řed tebou půjd u , a h rdopyšné na zemi ponížím ; otevru p řed tebou b rán y a zdrtím z á v o ry ...« Jsm e tedy zavázáni díky i Bohu, i jeho svátým , svým přím luvcům . V zpom eňm e teď , ja k jsm e vzývali toho sv. J u d u T adeáše, k te rý m á sv átek na 28. říjn a , a k te rý b ý v á volán v po­ třeb ách z o u fa lý c h . . . K dyby to byli prožili naši předkové, usnesl by se zem ský sněm provolat zem ským p atro n em světce 28 říjn a ; to není p ro ­ veditelné, aspoň ne dnes a v této podobě — bu d e třeb a ovšem i na to m yslet. Z atím ale nestačí zn át a zdobit ty sochy a obrazy tohoto svátého, k te ré bývají od p rad á v n a v českých kostelich. P ra h a m á ch rám y všech dědiců a ochránců české zem ě: sv. Václava, V ita, V ojtěcha, P rokopa, L udm ily. J a n a N epom uckého i bl. A nežky — a P ra h a roste a ve svobod­ ném stá tě poroste; P ra h a bude c h tít nové kostely; ta k ted y a ť jed en z nich je zasvěcen sv. Judovi Tadeáši! A v něm ať jed n o tliv é o ltáře a d ary připo m ínají vděčnost věřících za ochranu v jednotlivých příbězích nájezdu a osvobození. V p rvé řadě, jistě, jsm e dlužni B ohorodičce svatyni, k te rá se už léta slibuje a chystá; ale po ní, P an n ě M arii V ítězné, S poluvykupitelce h říšn ík ů a la salettsk é K rálovn ě p ro ro k ů — po ní dlužím e kostel sv. Ju d o v i Tadeáši. N a to nezapom enem e. — J i n d ř i c h S t ř e d a

PRBCOUnfl S v a t í tvo ří dobu K dyž se v ydal sv átý F ra n tiše k na svou prv ou cestu, aby hlásal pokání, m ěl n ep atrn é úspěchy. O p rvé jeho cestě jsou zaznam enána současná slova: T ehdy jak o by všu d e skoro vyh y nuly láska a bázeň Boží. N ikdo neznal cestu pokání. Považovali ji za pošetilost. Ale svátý F ra n tiše k příliš věřil B ohu a p říliš hořel jeho láskou, než aby si řekl jak o tolik z n ás dnes řík á : N e d á s e n i c d ě l a t . Valí se jednoduše d rav ý proud sv ětáctví a bezbožnosti p ro ti n ám a p ro ti Bohu. N ezbývá, než abychom se sam i zachránili, stáh li se do ú stra n i a čekali, a ž . . . N a co čekat? Až lidé se sam i k rv a v ě a jistě více než dosud zran í o h ran y tohoto světa, až lidé budou ještě k ru tě ji zklam áni prázdnotou toho, čem u uvěřili vírou slepější, než je v íra v Boha? M ám e čekati, až B ůh ještě strašn ějším i zkouškam i si p řitá h n e provazem trestajícíc h svých šlehů lidi k sobě od jejich pošetilostí? Tak by vyznívalo m ínění přem nohých, k te ří neznají Boha, celou lásku jeho, kteří ji ani nikdy neprorozjím ali s celou horoucností, k te ré zaslu ­ huje, nikdy neprožili celou svou bytostí, ja k sladký je Bůh a oč jsou p ři­ praveni, kdož ho nem ají, k te ří neznají církevn ích d ějin a nevědí, jak zá­ zračně si B úh lidstvo p řita h u je k sobě p ráv ě několika lidm i, k teré si B ůh vždycky, i v největším úpadku, vyhrazuje, a k te ří nesklonili kole­ nou svých před Baalem . Sv. F ra n tiše k o b rátil davy pouhým svým p řík lad em nesm louvavého následování K rista. P rožil lásku Boží ve svém n itru a ona vyzařovala z něho a přesvědčovala davy. Ja k si m ne to p udí stále více ke svátém u F ra n tišk u , divotvůrci prosté, u p řím né a dokonalé lásk y k Bohu. J e velm i užitečné, ba, velm i důležité Čisti dějiny C írk v e a h lav n ě dobře psané životy svátých. B udem e přesvědčeni na skutečných, živých příkladech, na celém životě C írkve, ja k B ůh vítězí v nejhorších dobách n ejp ro sM m i p ro ­ středky, totiž živou vírou a horoucí láskou svých apoštolských služebníků. 2 á d n á politika nezaručí zm ěnu srdcí, neobrátí světa, nepřiblíží duše k Bo­ hu, nepřesvědčí je o pravd ivosti K ristova učení. Ale přesvědčila již to li­ k rá t a opět přesvědčí žitá, živá a proto životni p ra v d a K ristova. S vatí ukazují, že k řesťan stv í je k rásn é a možné, ba že je jediným pozvednutím , ale i záchranou světa. Oni vábí, p řita h u jí, získávají duše lačné p rav d y a k rásy a života, oni p řesvědčují a získávají pro K rista i n ejh o rší doby a lidi v nich. — B r a i t o

Zkreslené křesťanství I když nazývá Písm o plnění náboženských předpisů p říjem ným , přece je obecně pokládáno za těžké a nepříjem né, ba, jen přirozeně nemožné.

Je n m álo lidí je plní, a to m ilostí Boží, p ráv é pro p orušenost lidské vůle. A ta k se p rohlašuje, že náboženství je p ro ti přirozenosti, proti naši p ů ­ vodní vůli a že p otřebujem e Boží pomoci, abychom je m ohli m ilovati a plniti, a že přes tu to pomoc je obecné odm ítáno a nechápáno. J e nám výslovně řečeno, že je těsná b rá n a a úzká cesta vedoucí k ži­ votu, a že je m álo těch, kdož ji nalézají, že m usím e bojovati a zápasiti, abychom vešli úzkou branou, neboť se bude m noho lidí snažiti vejiti. O ni však jenom h led ají a proto ji nenalézají. K do ale nedojde věčného života, vejd e do věčných muk. To je stin n á strá n k a náboženství a lidé, k te ré jsem popsal, nesnesou ani pom yšlení na to. Děsí se toho jak o něčeho hrozného. S nadno uvěří, že ty to silné v ýrazy P ísm a n ep latí pro dnešní dobu, nebo že se m usejí obrazné vyložili. A le ve svém srdci nem ají v lastn i příslu šn é řeči. Je jic h svědom í bylo um lčeno. O něch několik poznatků o B ohu m ají z přirozené eth ik y a ta m luví je n o souladu a dobrotě, takže n echtějí uvěří ti jasným slovům Písm a. S ah ají po takových výrocích, jež zdánlivě p o tv rzu jí jejich m ínění. O dvolávají se na to, že nám bylo přikázáno, abychom se stále radovali, a z toho vyvozuji, že je nám přikázáno, abychom se těšili (ovšem v m ír­ nosti) z doby tohoto života, že jich m ám e vděčně užívati, že se nem usím e zneklidňovati, protože B ůh je dobrotivým Bohem, že stačí polepšení k odčinění zlého, že naše m ládí bylo sice bezuzdné, ale to že pom inulo. My že jsm e na to zapom něli (a proto že i B ů h na to zapom něl), že se m usím e v y stříh at! přílišné horlivosti, že nesm ím e b ý ti p řesp říliš vážní, že m usím e být velkom yslní k lidské přirozenosti a že m usím e m ilovati všechny lidi. To je krédo p rázdných lidí všech dob, lidí, kteří m álo m yslí a citu m álo m ají, a k te ří se považují za osvícené a filosofy. Č ást toho, co řík ají, je nesp rávn á. Jin á část je správ ná, ale šp a tn ě zasazená. I. H. N e w m a n n

K r e v za k r e v 1. Červenec p a tří jistě mezi nejdo jem n ější slavnosti církevního roku. S lavím e p am átk u n ejdraho cen n ější K rv e P án a našeho Ježíše K rista, té K rve, jejíž ač »jedna k rů p ěj m ůže zah lad it všeho sv ěta h řích y a je j po­ světit«, přece se celá do poslední k ap k y vylila, aby se p ro jev ila celá ne­ sm írná lá sk a Boží. A nestačilo P án u to to jedno bolestné v y lití; zpřítom ň u je je n ek rv a v é znova a znova n esčetněkrát. U stanovil si své zástupce a dal jim za úkol, aby denně posvátným i slovy konsekračním i ji svolá­ vali na o ltá ř a ta k u stavičn é v oběť p rolévali a jí zalévali su ch o p ár duší. K něz je dárcem K rv e P áně. Je povolán k tom u, aby Tě jí stá le sytil, sílil a om ýval. D ovedeš dom yslit? A le p a m a tu j na jedno. T en kněz je a do­ konce m usí být, jin a k nelze, zároveň i d árcem své v lastn í krve, m á-li b ý t hodným vykon av atelem svátého úkolu, m usí obětovat na stu p n ích o ltáře sám p rv n í k rev svého srdce a p ak ji o b ětu je po k apkách i v proudech

po celý život. To vysiluje. A on m á ta k é jen lidské srdce a lidskou p ři­ rozenost jako Ty. K do se m á obětovat, m usi být silný. To však ch tějí od kněze všichni, aby se obětoval, ch tějí to i Ti, ba p ráv ě všichni ti, kteří m ají pro něho je n nevděk, n edůvěru, slídivý pohled a k ritik u . Co myslíš, odkud asi m á b rá t tu silu k oběti, někdy k nadlidské oběti? U vážila sis už někdy, ja k by asi Tobě bylo, kdybys m ěla deset, dvacet, p ad esát let v ě rn ě do poslední tečky p ln it všechno, co se žádá od kněze s tak přísnou kontrolou sterých očí? Sm ím e Čekat a žádat od kněze onu životní o b ět a je jí ovoce, ale, a l e . . . Kdo m á práva, p am atu j i n a povinnosti, a kdo m á povinnosti, m á i ste jn ě veliká práva. A i kněz, od něhož tolik čekám e a žádám e, m á p ráv o na přínos těch. kterým slouží. Nestojí o p řín os hm otný, ale duchovní. O n dává krev, ale m usí ji odněkud dosazovat. Víme, že za K ristem putoval hlouček zbož­ ných žen, k te ré pečovaly o jeho p o třeb y spolu s apoštoly. P om áhaly sílit tělo a u d ržovat krev, k te rá se m ěla v ylít za všechny. T ak p o třeb u je i kněz v ěrn ý hlouček, k terý pom áhá obnovovat jeho krev, aby v oběti neklesal. P o tře b u je duše, k te ré mu dodají ze své krve, ze své životni oběti, ze svých m odliteb, u trp en í, nám ah, ze své v ěrn o sti v povinnostech, ze své odevzdanosti Bohu. P o tře b u je těch, k te ří dolévají oleje, aby oheň nevyhasl. J e to jedno, od koho toto p řijím á, všichni věřící m ají tu to povinnost ke svém u knězi. A le víš, střežiti světlo, u d ržo v at život, to jsou čestné úkoly žen. A věř, to je n ejk rásn ější, posvátný v ztah ženy ke knězi: m od­ litbou, obětí, v ěrn o stí v práci a v bolesti d olévat síly, d o lév at k rev do žil kněze, aby m ohl v y trv a t. T ím vyplnily život n ejv ětší světice svatořečené i neznám é. P la tí ovšem o tom : Kdo m ůžeš rozum ět, rozum ěj! K rev za krev! O bětovat se za kněze, k te rý se má stra v o v a t v oběti, aby Ti mohl ustavičně sk ý ta t m ilosti a dary, prýštící ze svaté K rv e P áně. P o d ivuhod­ ný, svátý koloběh! N edovede ovšem každá z nás b ý t T erezií Ježíškovou nebo K ateřin o u Sienskou, ale trochu svých denních nám ah, své m odlitby, drobné i větší bolesti, to dovedeš sebrat, spojit se zásluham i K ristovým i a aspoň při každé mši svaté, k te ré se účastníš, obětovat za kněze, za jejich posvě­ cení. A víš, že tím konáš více, než kdybys zlatý o ltá ř zbudovala? U važuj, sestro, u važuj upřím ně, uvažuj p řed svatostán k em nebo před křížem a p ak — jednej! — j. k.

Pohoršení lásky Slyšel jsem již, že se leck teří k ritikov é rů zn ý ch m etod jiných Božích dělníků sk rý v ají za různé mé zásady, za rů zn á m á zásadní stanoviska. O dsuzuji všechny způsoby pastorační, k te ré jsou sn ad odlišné od metod m ých nebo m ých nejbližších. Vím, že tak, ja k jsou dnes ti i oni posuzo­ váni a odsuzováni, ta k jsm e byli a jsm e dosud d ále souzeni, posuzováni a odsuzováni i my. P roto bych n erad někom u působil radost, aby se pro u rčité výhrady, u rčitá jin á m á a n aše stanoviska h řál v n enávisti » v závisti a žárlivosti vůči jiným .

To je sam ozřejm é, že od dob Ježíše K rista nejv ětším pohoršením ze všeho je láska, hlavně láska vynalézavá, lásk a širokého srdce. Protože od ní se m á sa tan nejvíce co obávati, protože je n ejúčinnější, protože n ejvíce získává k rálovství Boží; je d n ak se za ni přem noho schovává, p ře ­ m noho cestiček, jež h led ají je n své já a proto lichotí a lacino si k u p u jí dušičky, ale s d ru h é stra n y zase n en í těm to laciným honěním se za v la stn í slávou a kupováním si duší a dušiček každá apoštolská horlivost a každé strav o v án í Boží láskou. K dyž zákonici a farizeové si nem ohli p opřáti um lčeti K ristovy divý lásky, když bylo nebezpečí, že by jeho láska zapálila lidská srdce a tím 1 lidské mysli, m usili tu to lásku podezírati, m usili se nad ní pohoršovati, nebo ť tato láska nem á zapjaty všechny knoflíky, protože se n em yje před jídlem , protože u zd ra v u je v sobotu a chce dokonce odpouštěti hříchy. N ení tolik lásky přece je n nebezpečím ? J e a jistě velkým, že n ebude Již působiti děs a h rů zu ch řestěn í pekelným i tresty , držení lid í na k rá tk é uzdě duchovni, jež popřává tolik tv o riti si svou skupinku, sektičku. P odm račený kazatel srši blesky na čten á ře náboženské revue, totiž H lubiny, že ch tějí býti něčím lepším , že se dom nívají, že jsou něčím lepším . S žád ­ ným takovým čten ářem se ten to p řísn ý m už nesetkal, ale hn ed v zápětí za tím to laciným , p ráv ě ta k jak o surově nespravedlivým a všeobecným obviněním rozvádí, že zbožnost m usí býti p ln á lásky. Asi téh leté, ta k h le b ratrsk é! V ytýkali nám naše zdůrazňování lásky, naše m etody vlídné. Jso u u rčití lidé, kterým vyhovují h růzy a přísnost. P ohoršují se p ak jak o nad svo­ bodom yslným i nad těm i, k te ří nejdou to uto cestou. A le to se pohoršovali n ad p řem íro u lásky již u S pasitele. — B r a i t o

Apoštolát nebigotni S patně jste pochopila, ja k získati K ristu ty, k te ří jsou daleko. Rozhod­ ně je nezískáte p ro K rista, jestliže k nim p řijd e te jak o katolička, ale n e­ katolicky s katolickým i hodnotam i. J e jisté, že stu d en ty n ejlép e získá pro K rista student, dělníky dělník, ale zde nejd e jen o získání. Ja k m ile jsou získáni, je třeba jim dáti solidní křesťan sk o u strav u solidního k řesťan sk é­ ho učení. K dybyste chtěla zůstati stá le jen ve v y kládání toho, co m á b ý t jen captatio benevolentiae, je n získáním si důvěry, je n ukázáním , že nám nejsou cizí jejich bolesti, starosti a problém y, abychom p ak ukázali, ja k jsou dokonalá, p řesn á a ú p ln á řešení k řesťan sk á. J e třeb a d áv ati, a to pom ěrně brzo, jak m ile jsm e překonali počáteční n ed ů v ěru nebo ostych, ony poklady, pro k te ré nás posílá C írkev apoštolovat. N em ůžem e se spokojiti jen s jakým si uctivým respektováním , »také uznáváním « křesťanství. N aším ideálem m usí být získ at je cele pro K ris­ to a n ap ln iti je cele Ježíšem . P ro to tom u n eřík ejte, když se již koná tato práce, bigotnost, protože to b yste i vy byla bigotni, protože den n ě chodíte ke stolu P áně a d o bře a hodně se m odlíte. N eboť toto všechno, co chcete, aby se chodilo k lidem odcizeným, vlaž-

ným a lhostejným k náboženství, oni již m ají a v hojnosti m ají, ale nem ají onoho života, k te rý K ristu s všem přinesl a chtěl, ab y jej v hojnosti měli. T edy p roti hojnosti tohoto světa je tře b a postav iti hojnost K rista a jeho učení. N a ten to n ed ostatek stů n ě d nešní Člověk, to m u nejvíce chybí a to je tře b a m u přinésti. S p ráv n ě tušíte, že se m usím e um ět přiblížiti k dnešním u Člověku, h la v ­ ně m ladém u, odcizeném u, ale ne, abychom opakovali jeho fráze nebo zů stávali s ním jen v přirozeném a neviděli, že se ani n ejed n á o čisté přirozené, protože znám e toto přirozené jakožto porušené. M usím e u m ě t m luviti třeb a i jeho řečí, vcítiti se do jeho h ledání i sy­ cení tohoto hledání, do jeho dom nělé sytosti, k te rá je st je n sytostí frází, ale dejm e pozor, abychom se nepodobali m odernistům , k te ří se chtěli ta k p řib líž iti k povrchním , k nevěřícím , že n a jejich n ěk d y oprávněné, někdy p o k rytecké stížnosti n a zbožné, ať skutečné nebo dom něle, byli p ak sam á ochota a líbeznost k cizím a k nep řátelů m , a tvrd o st, odsuzovačná p ř í­ k ro st ke všem zbožným, že m ěli pro ně je n výsm ěch, je n aby zdůraznili těm , k te ré chtěli získati, že oni s touto duchovní svoločí n em ají nic spo­ lečného. A le tolik n ep řátelstv í si oni lidé přece jen nezasluhovali, ani je jich chyby. J e s t sice důležité d istan co v at jejich p rak tik y , zesm ěšňující náboženství, je třeb a jim ukázati, že si docela neo p ráv n ěn ě a neom aleně osobují celý chrám a celou C írkev Boží, av šak je třeb a především je v y ­ chovávat, ale nestačí je jen k ritiso v at anebo distan co v at se od nich tak, že bychom pro ně nechtěli vůbec p ra c o v a t N eboť ta k h le by se lepším i nestali. Ale to je jen vsuvka. U kazuji n a ni, k am by m ohla vésti sn ah a libiti se těm , k te ří jsou daleko a v šelijak om louvají svou vzdálenost od k řesťan stv í. N esm ím e na ty to stesky zase příliš d áti, jelikož jsou to p řečasto jen vým luvy, opěkňující pohodlnost, p ro střed n o st a n ev ěd o m o st T edy tu je tře b a brzo začít od straň o vat, n ejp rv e odnětím falešné sebe­ jisto ty v je jich p rázdnotě a v dosavadním stavu, dále je třeb a jim n a­ očkovat posv átný neklid, probudit! v nich žízeň po jiných hodnotách, než m ají, a p ak jim ty to hodnoty u k ázati a d á ti v k řesťan sk ém učení nesm louvavě podávaném . T aké je důležité n ek ry ti se p ři tom to h lásání jm én y různ ý ch o p ravdu apoštolských kněžl, k te ří sice m luví a je d n ají podobně, ale je n podobně, protože t a k d o c e l a nem luví, neboť nem ohou řík ati, že by bylo třeb a v aro v ati se úzkostlivě m luviti jasně a přím o o tom , co chybí dnešním u člověku, zvláště m ladém u, a co m u K ristu s na to nabízí a ja k m u to p řed k lá d á katolické křesťanstv í. H lavně pak n ev y tý k ejte bigotnost hlubším u náboženském u vzdělání těch. k te ří si již prodělali svůj katechism ový noviciát svého náboženského vědění, a proto je m ožné a je dobré a n u tn é je vésti d ále a hlouběji. Braito

Nevezmeš

¡ména

Božího nadar mo!

Ac h, t i h l e s t a r o s t l i v í r á d c o v é . N esm íš to b rá t tak p říliš vážně, Evičko, nesm íš se do toho ta k hnát. Budeš v y p ad a t brzo jak o fanatička. Zbožným b ý t je hezké, ale jen n e­ p řeh á n ět . . . C hodit tak Časně rán o do ko stela a bez snídaně, a každý den ke sv. p ř ijim á n í. . . Ja k o sta rá m odlilka . . . A zase na nějak o u p řednášku! Cože to m áte dnes večer? P racovní konferenci? Děvče, ty se n enajíš, n e­ vyspíš. ftik ala mi onehdy paní F išerová, že šp a tn ě v y p a d á š . . . U kázky skutečných hovorů. Z ajím avé je, co se najed n o u n ajd e lé k ařů a lidí, starostlivých o naše zdraví, lidi hotových nás u m rav ň o v ati a k ázati o ctnosti, opatrnosti, m oudrosti a um írněn o sti i v d u c h o v n ím ... S atan si někdy nasadí m asku svaté lásky, sv a té p e č liv o s ti. . . A le když se jed n á o zábavy, divadla a tan ečn í zábavy, trv ající do nocí, v chladném počasí, kdy vycházejí m ladí lidé ro zeh řátí a nedostatečně oblečeni do zimy, nikdo se z m am inek nepozastaví. A když p o vstáv ají a nem ožně dlouho trv a jí předčasné znám osti, n em ají m am inky takových obav. L idé i ta k zvaní dobří katolíci se spiše bojí světa a jeho m ínění a o zdraví, než Boha a hříchu. U sm ějte se docela sam ovolně těm to staro stem a staro stliv ý m lidem. K dyby jich bylo poslechnuto, nebylo by na zemi už vůbec ani v elk o d u š­ nosti a šlechetnosti, ani krásného, velkého a smělého. N ebylo by světic a apoštolek, ale dobře živených, načesaných, nam alovaných Eviček, E vi­ ček s p řiblblým ksichtíčkem , s pusinkou, k te rá řík á, ja k je k rásn é žít, když je co papat, k te ré se um ějí p rázdn ě chichotat, odsedět si hodiny ve škole nebo v kanceláři, p řečíst si uslzené a přeslazené rom ánky. Ale kdyby bylo více takových Eviček, D ášenek, V ěrušek, M ániček a podob­ ných, bylo by pom alu na světě k zalknutí. M am inky, tetičk y a p řátelé, n ekazte m ládi, n e s trh u jte je s výšek svými úzkostlivým i radam i, vidoucím i jen tělo. — B r a i t o

H itler a nacisté nešli proti židům z důvodů náboženských. V álka nebyla vedena proto, že by se byli ti, k te ří chtěli násilím opanovat svět, báli veliké síly židovského Boha, »jem už je každý člověk drahý«, ne! Nechrne stran o u důvody a příčiny válek d řívějších, stejn ě jak o poslední, n e jstra š­ nější ze všech, jež v lastn ě ani válko u nebyla. N eboť to, co se dělo, bylo zám ěrné, rafin ované a bestiální vyvražď ování všech, k te ří se nechtěli podvolit hrůzovládě bestií nadlidí. B yla to v álk a zv rh lý ch zrůd proti lidem . N ásilí a zvrhlosti p roti p rá v u a lidskosti. Zla proti dobru. Ano, ta k by to bylo možno n azv at bojem náboženským . Ale pak by to byl boj p ro ti Bohu lásky, a to je k řesťan sk ý B ůh a nikoliv židovský, jen ž je bo­ hem pom sty, tre sta jíc í Jehova. V íra v k řesťan sk éh o Boha je v íra v dobro a p rav d u a spravedlnost. J e to v íra lásky člověka k člověku. Jsou p ra v ­ d iv á slova; D okud budou lidé věřící v tohoto Boha, potom nem ůže být žádný ty ra n jis t pevnosti svých žalářů. J. B. P ristley

N ávrh obálky tohoto ročníku H lubiny je od spisovatele A lb erta Vyskočila. Co chystám e pro nejbližšl dobu: Mezi p rv n í naše m írové novinky bude p a třit D acíkova obsáhlá M orálka, Calova D uchovní hudba, Cepový Roz­ ptýlené paprsky. Zel, není ještě tolik sazečů a to lik p ap íru , abychom m ohli říci, kdy to bude. P ro současnou dobu doporučujem e z knih, jež m ám e na skladě, první svazek Vodičkovy Sociální n au k y C írkve »Principy sociální ethikyc. T ato knížka p a tří mezi ty, po nichž jsm e volali při recensování k n ih francouz­ ských a švýcarských: a u to r se om ezuje je n na n ejn u tn ější úvody a spo­ jováni jednotlivých bodů, a d ává m luviti především pram enům , au to riritám , zde sv. Tom áši A kvinském u a encyklikám . Cena knížky je 32 Kčs a rozesílá ji ad m in istrace K ry stalu v Olomouci, Slovenská ul. č. 14. Naše letáky. V ydali jsm e několik le ták ů pro své čte n á ře o n ěk terý ch současných aktu áln ích otázkách. T ak po d stata náboženství. P o d stata C ír­ kve. Obě od D r B raito. P a k P rin cip y sociální n au k y C írkve a Z áklady filosofie od našeho spolupracovníka Tim . Vodičky. B udem e pokračovat v nich. P ište si o ně. A le o b jednávejte rad ě ji ve větším m nožství. P osí­ lám e jich m inim álně p ět za 15 Kčs. »Člověk«: P odle k řesťan stv í m á člověk duši a ta je m ilostí povolána k synovství Božímu. To je základ lidské důstojnosti. P ro to m usí k ře sťa n ­ ství zdůrazňovati nejen nalevo prv en stv í duše a ducha, nýbrž i napravo, práva, protože osoba lidská pro duši, pro povolání k synovství Božímu, nem ůže být jen předm ětem nelidského ekonom ického procesu. H. P.: P iu s XI. nazval odcizení se dělnictva k řesťan stv í největším po­ horšením , k teré k řesťan stv í dalo v poslední době. J e třeb a zpytovati sv ě­ domí na obou stran ách . N esm ím e m lčeti k vykořisťování na žádné stra n ě N esm ím e lidi nech at prop ad n o u t jen h m otném u na žádné straně. J e n u t­ né p řipom ín at p rv en stv í ducha, duchovního, Božího n a obou stranách. P ro to tolik zdůrazňu jem e m yšlenku synovství Božího. Ale nejenom v mod ernisticko -liberalistickém sm yslu, jak o že jsm e všichni Bohem stvořeni, jaksi m lhavě neu rčitě m ilováni a proto že se m ám e všichni milovat. O všem m álokdo si uvědom uje, co m á znam enat toto m ilování se navzá­ jem . D om nívají se, že již učinili dost, když d ru h é nevraždí, nekradou a neloupí. A le tím ještě není vyčerpána celá naše povinnost k bližním u. Jsm e povinni použiti všeho, co m ám e, všem i silam i pro všechny, abychom jim pomohli blíže k životu ze synovství Božího, z onoho nadpřirozeného synovství Božího, podle kteréh o syny Božími nejenom slujem e, nýbrž i jsm e. synovství Božího, kterým se stávám e účastni přirozenosti a života sam ého Boha. P roto m usím e všem ukliditi s cesty na všech m ístech a svým i schopnostm i, aby m ohli žiti z této plnosti. M usím e se u m ět na vše­ chny d ív a t jak o na povolané za tyto Boží děti. P ak se neopovážím e je u tisk o v at a v y ko řisťovat a učiním e vše, abychom jim um ožnili plnost nadpřirozeného života. T ato m yšlenka jistě není nová. A le je třeb a ji znovu a znovu připom ínat, a chcete-li třeb a i novým způsobem , ale jen aby si ji k řesťan é vštípili hodné životně do své mysli. 8 . L.: J a k dnes kázat? O dpověi bych n esm írně jednoduše: K ažte staré věci novým způsobem. H odně stu dujte, stejn ě hodně se m odlete za ty

k terý m m áte kázat, a rozjím ejte. T ak se sžijete se svátým i p rav d am i, tak si o te v ře te srdce svých posluchačů a b ud ete moci kázat s m inim em řeč­ nických efektů, protože z V ás bude m luviti, ne řečniti, ne kázati, nýbrž m luviti láska a oheň a síla D ucha svátého. J. S.: D čkuji vřele za váš pod nětný dopis. O tiskuji jej pro jeho závaž­ nost: . . . b y l o by nutné, aby se za akci postavil náš episkopát. P ak bude tře b a probouzet svědom í u v lastn ích katolíků. Je d n a k šířiti positivně úctu ke svátým jm énům , je d n ak vědom í zodpovědnosti u všech vůči to­ m uto n árod ním u hřích u a povinnosti n áh ra d y a s m ír u . . .« N av rh u je te také pozdrav se svátým jm énem . To ale, prom iňte, nepovažuji za dobrý lék, protože tak ov é věci brzy zevšední. N aše babičky povzdychovaly sv á ­ tým i jm én y docela zbožně a upřím ně. Je jic h děti p ak již jen povrch n ě a jejich vnuci pohazují těm i svátým i jm ény již docela lehkom yslně. P roto rozlišujem e pozdrav a uctění svátý ch jm en. P ozdravem m ám e p řá ti něco svým bližním . K ristu s P án sám nám dal tako v ý pozdrav, když n ap ln il východní p řán í pokoje pokojem svým. Filosofická revue, odborný časopis pro filosofii, počne v ycházet během ú nora jak o čtv rtletn í revue. Bude se věnov at jako p řed válkou speciel­ ním otázkám filosofickým , zejm éna sociologii. P řih lášk y p řijím á adm i­ n istra ce Filosofické revue v Olomouci, S lovenská 14. J. P.: D íváte se na celou naši akci jak o tro ch u zbytečnou a doporuču­ je te akce jiné. To vše přece konám e, ale proč by nebylo m ožné vedle takových velkých a důležitějších akcí konati ta k é akce, k te ré se někom u nezdají důležité a jiným zase ano. O statně, našem u řá d u je svěřeno od sta le tí b ra trstv o N ejsvětějšího jm én a Ježíš a p ro to je naší svátou povin­ ností, abychom se postavili p ro ti onom u hnusn ém u zneužívání n ejsv ětějších jm en. M ateriál k naší akci. M ám e již zase na sklad ě dostatek n álepek i štítků. U žívejte obojího. S titk y vyv ěste v ordinacích, Čekárnách, bytech, na chodbách, v autobusech a podobně. Pošlem e vám libovolný počet obo­ jího. Co n ejd řív e vyjd e také b ro žu rk a a pak v tip n ý dopis těm , kteří často berou jm éno Boží nadarm o. J e to vlastn é bloček dopisnic, z něhož lze d á t na m ístě se zdvořilým úsm ěvem těm, k te ří tak často zneužívají svátých jm en. B ude v y dán a ta k é znovu B raitova b ro žu rk a o této věcL O brátím e se na naše spisovatele, aby n ám pom ohli zesm ěšnit tuto oh av ­ nost, použijem e i nejm odernějších p ropagačních p ro střed k ů , je n jak m ile budou k disposici. N ás soukrom ý tisk: K onečné m ůžem e zase v y d ati náš obvyklý sou­ krom ý tisk. Bude jím letos V yskočilova stu d ie o Sládkovi. Pošlem e jí svým dobrodincům , příznivcům , p řáte lů m a šiřitelům . A. R.: N ebojte se! B ude i p ro v ás m ísto v olom ouckém sem ináři. To jsm e byli šp atn ě inform ováni, že m usili býti letos od m ítn u ti n ěk teří uchazeči olom ouckého sem in áře pro nedostatek m ísta. M ísta je a bude ještě dost a dost. N a hlubinu vydává dom inikánský řá d Československé provincie. Odpo­ vědný re d a k to r je D r S. Braito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena řed itelstv ím pošt a teleg rafů v B rně 8. III. 1926, č. 18.070— VI. Podací a dohlédací ú řad O lomouc 3.

na hlubinu3

Z á s a d y: Folltet: Svatý Tomáš Aquinský 65 - Bratto: Ke ko­ řenům 66 - Reban: Důslednč 69 - Merell: Do Solunů 73 - Miklík: Svátost M ilosrdenství 76 - Vodička: Regula mundi 79 Život - Pracovna - P oznám ky - Hovorna - Literatura

3

R E V U E Vedoucí redaktor: Sp oluredak to r :

NA

,

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M. B R A I T O P . D r R E G I N A L D M. D A C Í K

Redakce: Ol o mo u c S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c , S l o v e n s k á 1 4

, -Telefon

OP. OP.

626

Vychází m ěsíčně. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d e n ti 40 Kčs. Šekový ú čet pošt. spořitelny v P raze: R evue N a hlu binu , Olomouc, 83148.V * Vyšší n áb o ž en s k ý k u rs v březn u : V O L O M O U C I , W urm ova 24 (Domov bl. Anežky): d n e 7. března: D r Š k ra b al: K ristu s historický; 4. března: D r Cala: K ristu s v katolickém pojetí; 21. b řezna: D r Svach: Poselství K ristovo. Z ačátek o půl 20. hod. V P R A Z E , v k lá šte ře dom inikánů: d n e 2. b řezna: A pologetika (Dr B raito); 9. března: Písm o sv até (Dr Š krabal); 16. března: D uchovní život (Dr Dacík); 23. března: Sociální n au k a C írkve (Dr H abáň); Z ačátek o 19. hod. V B R N Ě , v U m ělecko-prům yšlovém m useu, H usova tř. 14: dne 9. b řez­ na: D uchovní život (D r D acík); 13. března: Filosofie (D r H abáň); 20. b řez­ na: Písm o svaté (D r Š krabal); 30. b řezna: A pologetika (Dr Bratio). Z ačátek o 19. hodině. D ruhý řád dom inikánský: P ře s n ejh o rší válečn á léta udržel se na Sv. K opečku zárodek d ruhéh o řá d u sester dom inikánek. Ja k ý je sm ysl tohoto d ruhého řá d u ? J e to kontem p lativ ní ženská odnož dom inikánského řádu. Má m odlitbou, obětm i posvětiti sebe a v y prošo v at požehnání kněžském u apošto látu řád u i celé Církvi. M ají b ý t solí země, obětí za všechny, za celý národ. A by aspoň několik k v ětú odkvetlo jen na o ltáři, dozrálo jen pro něho. T akový dru h ý řád m ají k arm elitán i, cisterciáci, benediktini, p rem o n stráti i fra n tišk á n i v K lariskách. P ře d Josefem II. byly u nás zastoupeny všechny tyto řády. Josef d ru h ý , veden osvícenstvím , oce­ ňoval jen bezprostřední prak tick o u potřebu a užitečnost. Z téže p ra k tič ­ nosti také germ anisoval u n ás přestateČně. H ledám e n ějak ý ú tu lek pro naše sestry, n ějak ý domov. Pom ozte n ám jej hledati. P o d ejte pomocnou ru k u finančním příspěvkem , abychom m ohli z a jistiti budovy a výživu sester pro začátek. V olám e ale hlavně ke všem dívkám , k te ré cítí p o tře­ bu, aby B ůh byl nesm írně m ilován, aby tu byla h ráz se p jatý ch ru k o u a reserv o ir obětí za obrodu náboženskou u nás. Budou m iti silný podíl na p o křesťanění našeho lidu, když budou pom áh ati m odlitbou a obětm i apoš­ tolským kněžím . V šechny inform ace podá P. Mag. D r H ábaň v Olomouci, Slovenská 14, nebo redakce H lubiny. N áboženský týden. B ude letos konán na S vatém K opečku začátkem srpna, a to od 3. do 10. srpna. B ude zároveň pro muže i pro ženy. 2en y budou v k lášteře prem o n strátek , m uži v k lá šte ře m ilosrdných sester. P rv n í tři dny budou exercicie oddělené a p a k další Čtyři dny společné přednášky. C hystám e pečlivý, bohatý a časový program . Z ařiď te si podle

Z fi S fl D V Joseph Folliet:

f

Svat ý Tomáš Aqui nský Ja k o Tom áš nevěřící, jenž, hledě v lastn ím a očima a sa h aje vlastn ím a ru k am a do ra n posvátných, se oddal p rav d ě te p rv e po svědectví form álním a k ritic k ém svých sm yslů a sám pak nesl to svědectví všem b ra třím nevěřícím do budoucích věků, ta k ta k é Tom áš kazatel, h u tn ý a jem nocitný, si n ed á nic n ap o v íd at a po stu p u je jen bezpečně. Jin ý m přenechává, aby zženštile sn ili a blouznili jak o v halucinacích, by budovali k ated rály záv ratn ý ch koncepcí a složitosti m etafysické. U kažte se, m anichejci se svým i stoupenci, bogomilové, k ath aro v é a jin í bulgarové přečistí, T om áš v ás m á v h rsti jak o p tá čn ík drozda. P ro ti p řív ržen cům M oham eda m á důvody b řitk é ja k tu rec k á šavle a p ro ti bohovražednóm u Israeli důkazy, jejich ž osten by pobádal i n ej­ vzdornější šíje. Co do učedníků A verroa, S igera z B rab an tu , D avida z D inandu, toho tro jitéh o blázna, posuzuje je s úsm ěvem shovívavým . J in í a ť p rch a jí před těm i strašák y — on, jen ž m á dobrý zrak, se nezarazí. T ento silný muž, v něm ž p lan e Duch, rá d šlape svým i sandály dobrou a pevnou zemi, tv rdou pod lah u krav, neb ví, že nelze p ostupovat jinak, než nohu k lá st p řed nohu, řadou podchycovaných pádů. Člověk vy jd e od sm yslů, prostě, jako všichni o statn í, jak o ty a já, k te ří nejsm e filosofy, člověk jd e za svým rozum em , prostě, jako všichni ostatní, jak o ty a já, k te ří nejsm e osvíceni, a hle, tu každý krok té pozvolna vede pryč ode všeho zdánlivého a všedního. Člověk opustí srny sino a za soum rakem slu je objeví všudypřítom nou M yšlenku; Člověk opustí tělesno a bez v ypětí a siláckých kousků se objeví na onom místě, pod deštěm m ilosti, odkud p ram e n í soudnost a svobodná vůle. V ýše!... P ozdravm e čisté tv ary , dobře seřazené do devíti zpívajících k ru h ů . S tá le v ý še !. . . N ekonečné světlo nás oslepuje, jas Ryzího Činu, N ejv y ššího Dobra,

k terý je st vším — po výtce. Světlo hovoří, stá v á se Slovem, a m y se odvažujem e tlum očit! jeh o řeč. M luví nám o Lásce, jež se do nekonečna šíří, a o stvoření světa, díle Lásky, a o slabosti člověka a lásky p lné hospodárnosti V ykoupení, jím ž pro lidi B ůh člověkem se stal. Co n a tom záleží, že u té blahoslavené cesty se něk d e ozve tro ch u štěkotu? Ty, k te ří rep tají, Tom áš nech áv á rep tati. K ráčí klidný a přim ý, oči obráceny k nebi, aniž ch v átá více, než sluší jeho tělnatosti. K dyž je znaven, odpočine na podnoží oltáře, čelem k svatostánku, jako dítě na k líně Otcově. K dysi mu jeho spolužáci přezděli: N ěmý v ůl ze Sicilie. Měli p rav d u : je to veliký vůl, bílý a černý, m írn ě a zarp u tile um íněný, jenž nesejde s cesty, ale těžce a bezpečně kráčí od jednoho konce brázdy k dru hém u, zah ořuje radlici do těžké hroudy. B rázda za brázdou pole se oře; odstavec za odstavcem S u m a v n ik á do dějin a ducha. B yť časem h roudy zaplnily dolíky, divoká trá v a b u jela a v ětry se spikly, těch přím ých b rázd už nic nezahladí. Modlitba Ó svátý T om áši A quinský, jehož každá řá d k a je zralá askesí rozhodnosti a sebezapřeni, každá kapitola zázrakem hloubky prů h ledné, vole žhavý, trp ěliv ý a dovedný v práci, postup tro ch u ze své žhavosti, své trp ěliv osti a své dovednosti těm, k te ří h ledají L ásku nebezpečnou cestou rozum u, aby, díky tobě, až budou m iti sdělovati svou m yšlenku, p rav d a K ristov a byla růží na jejich ústech, hvězdou na jejich srdci a d ém antem pod jejich perem . — Amen! Přeložil O. F. B a b i er .

D r S i l v . M. B r a i t o :

Ke k o ř en ů m D av k ře sťa n ů : jeden plní přesn ě všech n a Boži p řikázání. N ikoho o p rav ­ du nezbil, neokradl, neoloupil, v y stříh á se velkých pom luv a podvodů, plní p řik ázán í o nedělním klidu a nedělních bohoslužbách, ta k celkem n ap lň u je i svou stavovskou spravedlnost, zachovává zh ru b a čisto tu p ř i­

m ěřenou svém u stavu. D om nívá se, že je dokonalým křesťanem , po němž B ůh již ničeho nem ůže žádat, křesťanem , k terý se nem á z čeho vyznávati. A přece d ává Bohu nesm írně málo. Bůh totiž chce nejenom toto vše­ chno, nýbrž chce lásku. A le což není láskou toto vešk eré n ap lňování zá­ kona? P lněni zákona je tehdy láskou, jestliže jd e d ru h ý k řesťan ke kořenům a plní ona p řikázán i nejenom proto, že jsou p řikázán a, n ý b rž proto, že m iluje Boha opravdu, u přím ně a z celého srdce. Jin a k totiž nevydrží dlouho v této své dom nělé svatosti a brzo se začne d o hadovat s Bohem, a již se projeví někde jizva jeho dědičného hříchu a jeho zvláštní slab in a z dědičného zranění. Nesm íš ch á p at přikázání, žádné přikázání, jen ja k o předpis, nýbrž jak o projev péče o tebe a všechny ostatní, a podati o pět svou poslušnost jako pro jev lásky, rozum ějící v dobré v ůli této lásce. To je ono *jít ke k o ře­ nům«, ona nová m ravnost, ktero u p řin esl K ristus. Zákonici p řísn ě d o d r­ žovali všechny předpisy zákona M ojžíšova, dodržovali i všech n a u stan o ­ veni rab ín sk á a všechna ustanovení, v yk ládající přik ázán í M ojžíšova zá­ kona a přece není s nim i P án spokojen, přece jim p řes to vyčítá, že jsou obílené hroby, že jsou pokrytci, přece před nim i K ristu s v a ru je jak o před nebezpečným i zn etvořiteli zákona, k te ří zasedli nehodně n a stolec M oj­ žíšův. Ja k ý je kořen, ja k ý je duch K ristova zákona? N e pouze n ap ln iti zákon, ne pouze něco hm otně učiniti, nýbrž pro jev iti tím svou lásku k něm u, u k áz at svou lásk u dův ěřu jící, k te rá věří, že zákonodárce to dobře m ysli s poddaným i, že není přesn ější a bezpečnější cesty k e štěstí nás a všech, nežli n ap ln iti v ů li toho, jenž je nejm o u d řejší a nesm írn ě m ilující, jehož m ou drá m ilující láska všechno ta k zařídila, že nás všechno v životě takto používané jistě vede k něm u, jistě vede k cíli, ke štěstí, že ta k nikdo a nic nem ůže nikom u p řekážeti a Škoditl. P ro to si nem ůže n ikdy člověk dom ýšleti, že vyk o n al kdo ví co velkého, jestliže naplnil Boží zákon, n ad tím se nadým ati, n ad tím býti pyšný a druhým i, k te ří snad ta k přesn ě n ejed n ají, p ohrd ati, protože to je jen naše sam ozřejm á povinnost, ta k to n ap ln iti Boží zákon, zákon pocházející z jeho velk é a m oudré lásky. P roto si p o třeb u je k řesťan živě uvědom iti, kdo je jeh o zákonodárce a proč d áv á přikázání. A do tohoto vědom í po stav iti své plnění zákona a zap áliti je láskou, rozhořívající se n a poznáni Boha, lásk y a dů v ěry nejhodnějšího. T eprve p ak porozum í Božím přikázáním , tep rv e potom dobře splní přik ázán í a te p rv e potom potlačí nebezpečí pok ry tectv í a zevní svatosti, sam olibé a spokojené se sebou p ro toto plnění zákona. Ví člověk, žé B ohu nem ůže nikdy dáti dosti a ať všechno učiní, že je stále služebník neužitečný, protože nikdo nem ůže Boha m ilovati tak, ja k si B ůh zasluhuje, ja k si zaslu h u je jeho nevýslovná láska.

T akový je duch zákona Božího, m oudrá láska, p ro zírav á lásk a a taková ta k é m usí b ý t odpověď m oudré a p rozíravé lásky, k te rá ví, že se nem ůže jin a k projeviti, než když na lásku Boží, k te rá p rv e a více m ilovala nás, a proto d ala ona přikázání, odpoví láskou rozum ějící a plnící to, čím nás před ešla láska Boží, totiž p řikázání. Je n ta k nebude n aše služebnost a naše poslušenství tu p ý m otroctvím , jen ta k si zachovám e onu svobodu Božích dětí, k te rá je výsadou křesťanstv í. K ře sťa n neposlouchá Božích p řik áz án í jen p ro tre s t Boží, nýbrž proto, že v ěří Bohu, d ů v ěřu je m u a za jeho lásku m u splácí tak, ja k to ona láska očekává, tím , co tato láska dává, abychom m ohli klidn ěji, jistěji všechno zam ěřit k něm u a ničím se n ed a t odvésti, odtrhnouti, zavěsti. Toto je du ch synovství Božího, k te ré p lní Boží vůli ne otrocky, n ý b rž protože m iluje B oha a chce všechno, co on a jeho vůle. T akové plnění Boží v ů le a Božího zákona je plné radosti. I když nerozum ím e všem u, co od n ás žádá Boži vůle, nevím e, proč a k čem u je určeno všechno, co B ůh přik azu je, přece vím e jedno, že m ilujícím Boha všechny věci n ap o ­ m á h ají k dobrém u a že veškerou polušností u k azu je svou lásku, protože pro m ilujícího člověka n ejk rá sn ější obětí je p rá v ě poslušnost, pohotovost k v ůli m ilovaného. To je nový duch poslušnosti k Božím u zákonu. A tak o v é m usí býti všechno k řesťan sk é a církevní zákonodárství, v ešk eré zákonodárství ja k é ­ koliv k řesťan sk é společnosti. L áska, k te rá chce u sn ad n iti cestu k Bohu, k te rá chce u ch rá n iti om ylů, zák ru tů , chybných řešení. Ja k o není sm ys­ lem Božích přik ázán í bezohledná libovůle, záliba v b lýskání se svou mocí, nesm í b ý t podobně žádný k řesťan sk ý , círk ev n í p řed stav en ý veden rozkoší z poroučení. Z ák ladn ím zákonem všech jeho zákonů m usí b ý t sloužící láska, k te rá chce všem svým poddaným co n ejjistěji zabezpečiti, u k ázati cestu, kterou by se u sk u tečn il jejich vlastni cíl, v la stn i cíl spo­ lečnosti, k te rá je jim svěřena. Jin a k se zvrhá p řed stav en stv í v ty ran ii nebo v b y ro k ra tic k é úřad o vání, jin a k je život oné společnosti p řep ln ěn sam ým i »musíš*, »nesmíš«, »nařizujem e« a »zakazujeme« a podobně, nebo se rozvine p ap írová anebo ta k é m alich ern á vojna. Z ákony Boží ch tějí od stran it! základní zlo, totiž sobectví a p řiln u tí k tom uto sv ětu a p ak positivně vésti člověka, zbaveného těch to nebezpečí a tohoto p ro kletí, co nejvýše k podobnosti s nebeským Otcem. T ak se m usím e d ív a t na Boží přik ázán í a sam i dávati p řik ázán í svá, pokud je nám někdo nebo něco svěřeno. N ikdy nesm í býti cílem a sm yslem zákonů udržeti kázeň, ukázati přísnost, za strašiti lidi svěřené, u ěin iti je p o d d aj­ ným i. L áska k Bohu m usí vésti p ředstav en é, ab y p ráv ě z této lásk y všem chtěli Boha no nejbohatěji a n ejjistěji přiblížiti.- P ro to k řesťan sk ý p ře d ­ stav en ý je Člověk, k te rý ví, že m á sloužiti tím více, čím výše sto jí a Čím více je m u svěřeno, že m usí sloužiti lásce, že m usí sloužiti společnosti, k te ré stojí v čele.

Mnozí p řed stav en i zn ají jen jediný zákon pro poddané: poslušnost, a jediný pro sebe: přikazov ati svou v ů li a právo. Z atím však m ají jen jedno právo: nesm írně m ilo v ati a to u to m ilující láskou d áv ati přik ázán í, aby i druzi co nejvíce m ohli m ilovati. Vše ostatní není křesťan sk é, nýbrž po hanské chápání moci i poslušnosti. T akto si zam iluj a plň zákon Boží! Ú k o l . J a k já chápu zákon Boží a lidský? Co m ne vede p ři v lád n u tí, p ř i­ kazováni? J a k p řijím ám Boží zákon? Z lásky nebo z nu tn o sti? Chci lépe rozum ět Bohu. Jeho pečlivé lásce. Toutéž láskou chci i já vésti lidi m ně svěřené. Je stli u d ru h ý ch zdů razň u ji poslušnost, m usím sám pro sebe zdů­ razňovat povinnost své poslušnosti k p o žadavkům Boží lásky, k te rá o to více zavazuje, Čím v ýše Člověk stojí. Ja k o poddaný chci láskou odpovídat na pokyn Boží v p řikázáních Božích i lidských. C hybí-li totiž láska n ěk terý m zákonům lidským , v ěřím v sílu lásky Boží, k te rá mi to jistě vy n ah rad í. K. R e b a n :

Důsledně C hcem e-li m luvit o důslednosti, řek nem e n ejp rv e, co důsled n o stí není. N ení d ůsledností fanatism us, stran ictv í an i m alich ern é p u n tičk ářstv í. V yskytují se takové zjevy v duchovním životě, v jed n án í lidí, kteří ch tějí za duchovní býti považováni, v y sk y tu je se dejm e tom u u před stav en ý ch a vychovatelů, vyskytuje, se u význačných jednotlivců i sk u p in ek a k ro u ž­ ků, k te ří se honosí svou in teg ráln í katolicitou. A přece v takových a podobných p řípadech je hybnou silou n esp ráv n é důslednosti sobectví a pýcha, sebepřeceňování a zájm y osobní. P ra v á důslednost nikdy opravdově n eu p ad á v rozpor ani s pokorou ani s láskou. N ikdy není chováním , které ulpělo na liteře ztrativ ší ducha. K řesťan sk á důslednost jak o všecky ctnosti k řesťan sk é je živou podobou oné dokonalosti Boží, k te rá nezm ěnitelně trv á na dobru a p rav d ě i lásce, k te rá však cháp e a snáší shovívavé nedo statk y tvorů. J e s t následováním oné ch arak te ro v é v lastn o sti Ježíše K rista, s níž setrv al n a svých slovech a požadavcích, na své veliké a k rásn é linii lásk y p ln éh o U čitele pravdy, k te rý však soucitně se vžíval do lidských slabostí a dovedl odpouštěti, kde byla líto st a zkroušené s r d c e . . . Ř ekli bychom , že p ra v á d ů s l e d n o s t j e v ě r n o s t í d o v š e c h d ů ­ s l e d k ů , věrn o stí v p r a v d ě a v l á s c e . D ůsledný k řesťan trv á na tom. co m u v íra podává jak o slovo Boží a učení i v ů li C írkve, trv á n a lásce, k te rá všecko snáší, všecko p ře trp í a o d v rhu jíc hřích, se trv á v á v lásce a v m ilosrdenství i vůči h říšn ík ů m a nep řátelům . J e k řesťan sk á d ůsled­ nost tichá, m lčky jd e životem a koná své dílo věrnosti. N ehalasí, nesvářf se, netupí nikoho, neodpírá sk u tk ů lásky n i k o m u . . .

K důslednosti n ep a tří lpění na vlastn ím ú su d ku nebo na v la stn í vůli — důslednost stojí na věcných, skutečn ý ch základech nadosobních. Jejím i m ě řítk y jsou v ě č n é p r a v d y a v ě č n ý z á k o n B o ž í : těm zachovává důsledný k řesťan nezrušitelnou věrnost. C írkev, tento m ystický K ristus, nás učí, nás říd í a vede, nám duchovně k ra lu je a my se C írkvi v zd áv á­ me, jí poslouchám e. Je -li naše sm ýšleni, naše chtění a naše jed n án i vždy a všude v dokonalé shodě s tím , co C írkev h lásá a chce, potom jsm e křesťan sk y důsledným i. P ohy b ujem e-li se v pásm u názorů a program ů, k te ré nejsou podstatně náboženským i, n ýb rž pouze po n ěk teré strán ce souvisí s k řesťan stv ím , potom je tře b a ja k opatrnosti, ta k síly a stálosti, bychom neopouštěli zásad a ducha C írkve a neuchylovali se k m oudrosti lidské, k te rá je až příliš nespolehlivá. Časové otázky a události přin ášejí nejednu pochybnost, problém rázu th eoretick éh o i praktického, k nim ž m usím e zaujm outi stanovisko. P rv n ím a rozhodujícím zřetelem nám b u ­ diž uvésti všechny otázky n a nejvyšší p rav id la v íry a m rav ů a c írk e v ­ ního ducha. O dtud získám e světlo, k te ré nám ozáří h lu b in y sporných otázek a nejistot. N ebudem e slepě um ínění ani krátk o zrací: často tep rv e později chápem e, ja k k rásn é se d oplňuje sta rá p rav d a víry, s ta rá p rav d a k řesťan sk é filosofie a ethiky s čistě m oderním i n ám ěty a program y. B ůh neni Bohem ztrnulého, zkam enělého řád u , nýbrž Bohem života ta ­ kového, k te rý se rozvijí stupňo v itě a k ru h o v itě v šíř i hloub a výši — ale tak, že nikdy nic nového nem ůže p opřiti to staré, co je p ra v d a sama. M ám e jasn ý pohled n a lidské p rv k y v theologii, círk ev n í organisaci, ta k ­ tice a p rak si. N edogm atisujem e nic, co je pouze pom ůckou a přechodem . N epropadám e fan atism u určitých Škol a sm ěrů, skupin ani stran . Ale naopak nedrolím e věčných k řesťanský ch obsahů kom prom isy an i jich n ep řevlékám e do ša tu m oderních polopravd a frází. Je ted y Bůh a C írkev ve svých podstatných a věroučně a m ravoučně závazných sm ěrnicích m ěřítkem naší důslednosti. N eni-li p ráv ě časným zjevem ta k důsledný k řesťan sk ý m yslitel anebo prak tik , tím Častěji se vy sk y tu je člověk co do katolického K réd a pouze polovičatý, pokřivený ústupky, slevam i, větší či m enší zpronevěrou a synkretism em , v něm ž p rav d a s n epravdou se mísí. K de jsou příčiny této nedůslednosti? J e jí ovoce v životě v íry a v m rav n ím životě jsou velm i povážlivé, nezřídka horší než vyslovených nepravd. P roto se m usím e ch rá n iti všeho, čím bychom se v rh ali v nedůslednost, v ni zdom ácňovali a zařizovali se na trvalo. N edůslednost se v y tv á ří z názorové a povahové m ělkosti a povrchnosti. K de se n edo stává hlubokého, plného poznání a celého, důsledného oddání se p rav d ě a ctnosti, tam se vchází na cesty nedůsledného polokřesfanství. Je to sm utné, že leckdy do této m ělkosti se někdo dostal beze své viny. S labá p říp ra v a n a život, zaviněné n edostatky výchovy rodinné, m ezerov itá a povrchní náboženská výchova a p astorace m ohou na celá pokolení

zam ořiti u rčité m ísto, celý k raj, ano národ náboženskou nedůsledností. Vždyť my Češi to prožívám e na vlastním téle, kam vede náboženský sm ěr až příliš kom prom isní, slevující, u stu p u jící a strac h p řed o p ravdo­ vostí, hloubkou a výškou v životě náboženském jed n o tliv ců i celku. T ím pro nikavěji m ěli bychom u váděti k n ám všechny p ro střed k y náboženské­ ho prohloubení — dejm e tom u E ucharistii, L itu rg ii, exercicie, hlubší n á ­ boženské vzdělání, vyšší m ěřítk a v katolické duševní práci atd. N edůslednost bývá dcerou bázlivosti, k te rá se chvěje o kus v lastn íh o prospěchu, leká se obtíží, nepříjem ností. E gocentrické p ro sp ěch ářstv í chce sb irati na všech stran á ch výhody a zvláště klid, pohodlí, n eru šen é živo­ ření. P roto se chce všem zalíbiti, všem d áv á za p rav d u . K us po kuse lám e z ryzího základu katolické pravdy, až si zvyká n a rozpolcenost po­ vahovou, je důsledným jediné v nedůslednosti, je důsledným pouze ve vyhledávání svého prospěch u hm otného. Až do zrady n a přesvědčení, na vlastním svědom í a ch a ra k te ru zachází nedů sled n o st u lidí typicky polovičatých a kom prom isních, zejm éna kde věrn o st k dobru je časně nevýnosná, kde je n u tn o v n itřn í v ěrn o st uchovati neochvějně před mocí, k te ré se zneužívá, p řed nátlakem , terorem , jakých jsm e zažili n ad b y tek v údobí nesvobody. N edůslednost plodí duchovni a m orální choroby velm i zlé. P ro život v íry je spojena s nebezpečím asim ilace, k te rá stírá h ran ice mezi p r a v ­ dou a bludem . M odernism us dogm atický a laicism us jsou hrozivým i p ří­ k lady toho, kam zavádí nedůslednost. To je již p řím ý boj p ro ti k ře sťa n ­ ství a popírání jeho nejživotnějšího obsahu, jeh o nadpřirozených zdrojů a m ěřítek T ak dlouho se o d strk u je k řesťan stv í ze zájm ů v eřejných, so­ ciálních a m ravních, až jsm e v p roudu zcela laické k u ltu ry a prakse. V o tázkách náboženských, v um ění, v politice, v k u ltu ře, v sociologii theoretick é i prak tické, ve výchově a ve školství počalo se snižováním k řesťan skéh o obsahu vždy o n ějak é procento, až jsm e se dostali do stavu, ve kterém jsou rozrušeny a o d stran ěny i přirozené p rav d y a člověk jedinec i společnost berou na sebe zcela cizí tv á ře a v sebe čerp ají zcela opačného, zbloudilého ducha. Z vláště činnost veřejn éh o rázu žádá n a ­ prosté důslednosti katolické ja k co do m a teriá lu a m ethod pracovních, tak zvláště co do svých pracovníků. T am všude je dů sled n o st a o p ra v ­ dovost hodně těžká, někdy přím o hrdin ská. V idím e to v novinách a v li­ te ra tu ře , v kritice, v politice a na jiných polích v eře jn é činnosti, jak bývá m álo hesel 3 m álo jejich h lasatelů , k te ří si zachovají im u n itu p řed infekcí nepravdam i. S vědectví pro to, že s p rav d am i nesm ím e si za h ráv a t a že je nebezpečno p řejím ati běžné názory bez tříd ě n í a vážení podle přesného kodexu m yšlenkového a m ravního. N edůsledností svého d ru h u , a to svrch o vaně trap n o u a zhoubnou, je u jednotlivce dobrovolný rozdíl mezi vírou, přesvědčením , svědom ím a jeho sk u tk y , tedy m orální nedůslednost. V ím e konec konců každý, že

já d re m našeho m rav n íh o života je d en n ě znovu a znovu tato otázka: budu v črný m stů j co stů j vyšší ctnosti a nevzdám se jí pro n ějak é po­ hodlíčko, p ro n ějak ý ten větší, m enší požitek? T ak se v y tv á ře jí k o n trasty mezi tim , co ú sty hlásám e, a tím , co dělám e, čím v lastn ě žijem e. Ja k m noho hřích ů a m ravních trag ed ií je v já d ru svém zpronevěrou p ro ti lepším našim zásadám , je trag ed ií n e d ů sle d n o sti. . . To jdem e cestou Boží, ale každým okam žikem si odbíhám e na scestí — až jsm e více dom a v k rajin ác h hřích u než v dom ě O tce svého. T ak v zniká ona m orová rán a mezi nám i, záplava zjevů, kde pod m askou ctnosti b u jí zlo, k d e se zd á­ m e býti dobrým i, ale ve skutečnosti jsm e d esertéry od dobra. N edůslednost je nebezpečím i p ro naši práci, zvláště p ro p rác i apoš­ tolskou. J e to neopravdovost, k te rá zabíh á až do sm ěšnosti, kdyby nebyla bolestnou. Z kouším e-li na tom to kam eni zkušebním svou pastoraci, svou katolickou tv o rb u duševní, své ap o što látní sn ah y — m yslem e n a to, kde jsm e ve skutečnosti s K atolickou akcí — kdož obstojí? — A t. zv. n áb o ­ ženská výchova v ro dinách a ve škole v náboženských hod in ách — není to často p říliš málo, příliš slabé, co n evyd á katolické generace budoucí? Z de sn a d jsou zásady dobré a u p řím n é v ů le — ale nedů sled n o st záleží v p ovrchní práci, v nedostatečném nasazení sil a vhodných, sp ráv n ý ch p rostřed ků . Měli bychom živě si toho b ýti vědom i, že svou nedůsledností živím e p ro ti sobě n a všech polích díla Božího jednoho z n ejv ětších svých nepřátel. K do n ás p řiv ed e k důslednosti? K d e jsou je jí pram eny? K ristu s je st p rv n í odpovědí a vždy hlavní. P ro m ed itu jm e si život a sk u tk y i osudy S pasitelovy pod tím to zorným úhlem : K ristu s — v zor a p ram en d ů sle d n o sti. . . Vizme Je j, ja k nesleví ani tečky z prav d y , k tero u vyslovil: »Zdaž i vy chcete odejít?« (Ja n 6, 68 .) A spíše by p řip u stil, aby Je j i m ilovaní apoštolé opustili, než aby On opustil částečku pravdy. P ohleď m e n a tajem stv í U m učeni P áně a sledujm e, k te ra k Božský T rp itel důsledně trv á n a svém i za cenu života. A v pokušeních k ú stupkům , • k osobním m orálním kom prom isům , m odlem e se »U trpení K ristovo, po­ silu j m n e . . .« V íra v božský původ a obsah C írkve je rovněž zdrojem a záštitou d ů ­ slednosti. VždyC i zde se osvědčuje, že C írkev je d ru h ý K ristu s — nikoliv — je to týž K ristu s, věčně žijící, k te rý je d uší toho, co n a C írkvi vidím e. P ro cházím e-li d ějinam i C írkve, setk áv ám e se se vzory důslednosti a n eohebnosti p řed nepravdou a zlem ta k mocným , že se tím n aše slab o st vzpruží. K olik papežů rozhodlo se p ro stá lo st a věrn o st k božské trad ici spíše než k nějak ém u, byf i lák av ém u k o m p ro m isu . . . K olik sv ětců září ve své důslednosti, an i nem lu v ě o m učednících! M ilost a zákon — další ochrana důslednosti. M ravní síla, k te rá však není z nás, nýbrž z Boha. M odlitbou si ji vypro šu jem e ze sváto stn éh o života, z prožitých tajem stv í S váto sti P ok án í a z účinků C hleba silných

v sobě důslednost zakládám e, pěstujem e. K de D uch sv aty jc duší našeho duchovního a m rav n íh o života, kde netlum ím e, n etříštím e Jeh o m ilostí zálibam i světským i a duchem lidským — tam v zk v étá jak o sta tn ý strom , km en celoživotní k řesťanské, kněžské důslednosti. M usím e pěstovati k a ­ tolickou výchovu do všech důsled k ů a všem i pro střed k y . K do n a př. se choulí před nástrojem duševní a tělesné askese, n ik am to n epřivede než ve zm ěkčilost nedůslednosti a v ní zapadne na vždy. Sobě a jiným se postarejm e o pom oc zvenčí k důslednosti. J e těžko zůstati důsledným u p ro střed obecné pokleslosti, zvrácenosti, rozkolísa­ nosti. S toho hlediska se dívejm e na své poslání jak o vychovatelé, jako tvůrci duševních h o d n o t I p lně kato lick á výchova bude m iti vždy co Činiti s nebezpečím nedůslednosti, natož, výchova jenom povrch n ě a čás­ tečně k řesťanská. M usím e z lásky k těm, kdo jsou slabí, v y tv á ře ti plně katolické p ro střed í ideové, k u ltu rn í a m orální, nechcem e-li, aby zůstávali jako padlí na bojišti o k řesťan sk o u opravdovost. Připom ínám e, že důslednost p rav á, v d uchu K risto v ě a C írkve, vždy se ro v n á s opatrností, se snášenlivostí, u m írn ěn o stí a ústupností. A však běda, kdybychom pod pláštíkem těchto krásný ch , laskavých ctností z trá ­ celi se nefalšované katolické p rav d ě a m orálce. Bohužel, dosti často se ta k děje, že se dopouštím e nedůsledností a om louvám e se, p řed stíra jíc e ony ctnosti, s nim iž naše o p atrn ictv í, siabošství a vypočítavost n em ají zhola nic společného. Tou cestou jděm e neúchylně: M ějm e jasn o v e svých m yšlenkách a n á­ zorech, v y ja d řu jm e je vždy sp ráv n ý m i sym boly a znaky — v um ění! — jasn ě a v ě rn ě m luvm e a jednejm e: ta je cesta silné, k rásn é důslednosti, jež v lastn ě není ničím m enším , než v ě r n o s t í v l á s c e , l á s k o u a ž po j e j í p l n o s t .

Dr J a n M erell :

Do Soluně (Překlad a výklad prvního listu k Thesalonickým.) Adresa (1, 1). Díky Bohu za milosti, prokázané Pavlovi a Thesalonickým (1, Z— 10).1 1, 1. Pavel, S ylvánus a T im othej církvi thesalonické v Bohu Otci a P án u Ježíši K ristu (shrom ážděné): Milost vám a pokoj! * D ěkujem e B ohu vždycky za vás všecky, když na v ás vzpom íná­ m e ve svých m odlitbách. * Bez u stán í vzpom ínám e p řed naším Bo-

9

hem a O tcem na vaši Činnou v iru, obětavou lásk u a v y trv alo u n aději v P án a našeho Ježíše K rista. 4 M ám e také v pam ěti, b ra tři od Boha m ilovaní, v aše vyvolení. 5 V ždyť naše evangelium k vám nepřišlo toliko ve slově, nýbrž i moci a D uchem svátým a v pln é přesvědčivosti. V íte zajisté, k te ­ ra k jsm e vystoupili mezi vám i pro vás! 9 Vy jste se stali napodobiteli našim i i P ána. V m nohém soužení s radostí D ucha svátého jste p řija li slovo (Boží) 7 a ta k jste se stali vzorem všem věřícím v M akedonii a Acháji. 8 V ždyť od v ás se rozšířilo slovo P áně nejenom v M akedonii a A cháji, nýbrž všude se roznesla (zpráva) o vaší v íře v Boha. O tom nám není tře b a něco m lu v iti .9 L idé sam i o nás v y p rav u jí, jakého p řije tí se nám dostalo u vás a k te ra k jste se o brátili od model k Bohu, abyste sloužili B ohu živém u 10 a p ravém u a očekávali S yna jeho s nebes, jehož v zk řísil z m rtv ých : Ježíše, jenž nás vysvobozuje od blížícího se hněvu.

T ém ěř ve v šech listech zd ůrazň u je sv. P avel sv ů j c h a ra k te r apoštola. V tom to listě ta k ještě nečiní. J e to jeho p rv n í list a apoštolská au to rita P avlo va n eb y la je ště tolik n ap adána. T en to k ráte píše jako otec a p říte l .1 K e svém u jm énu p řip o ju je ještě jm éno Silvánovo a Tim othejovo. P rv n í jest S i l a s , * d ob ře znám ý ze S k u tk ů apoštolských, jed en z vyslanců ke koncilu jerusalem ském u (15, 22, 27), druhý, T i m o t h e j , byl m ladým k o n v ertito u z L ystry. O v ztah u obou k církv i soluňské bylo již psáno v úvodě k tom uto listu. P avel se svým i spolupracovníky a d re su je list t h e s a l o n i c k é c í r k v i , jež je spojena v B o h u O t c i a P á n u J e ž í š i K r i s t u , neb o ť »v něm žijem e, hý bám e se i trvám e« (Sk. ap. 17, 28). T ak ihned n a p o čátk u svých listů nazn aču je sv átý P av el k rásn o u m yšlenku o m ystickém těle K risto ­ vě, jež tvoří k řesťan é v Bohu O tci a Ježíši K ristu , k tero u v pozdějších epištolách (na př. Efeským ) ta k hluboce rozvádí. A poštolův pozdrav je v y já d ře n ve dvou slovech, v pozdravu řeckém : m i l o s t (chaire) a hebrejském : p o k o j (shalóm), ovšem ve vyšším , d u ­ chovním smyslu.* Sv. P avel ve svých listech po úvodním pozdravu p řip o ju je zp rav id la dík ův zdání Bohu Otci, aby ta k povznesl m ysl čten á řů k Bohu, jenž je pram enem všech dober, a ta k p řip ra v il jejich srdce a m ysl k p řije tí K ristovy n au k y i m ravních rad a zásad: D ě k u j e m e B o h u v ž d y c k y za Vás všecky, když na Vás v z p o m í n á m e ve s v ý c h m o d lit* N ečiní ta k ještě v listě k Filipským a Filom enovi. O ba listy jsou obzvláště dů v ěrn é a srdečné, takže zd ůrazňování apoštolské au to rity P avlovy by činilo dojem jakési oficielnosti a bylo by n a ú k o r vrouc­ nosti těchto epištol. * Silas je ara m ejsk é jm éno, odpovídající h eb rejsk ém u Saul. S ilvanus jm éno la tin sk é ze sem itského Silas. Židé si totiž ve sty k u s řeck o -řím ským světem volili řecká nebo latin sk á jm éna, jež b y la n ejbližší jejich původním u jm énu (Savel-Pavel, Je su s-Jaso n , Josef-H egesippus). 9 Viz ko m en tář k listům ze zajetí »Slovo Boží« P ra h a 1942.

b á c h . A P avel m á m noho důvodu, aby děkoval Bohu za požehnání, k te ré udělil jeho p rác i v Soluni. Co si sv átý P av el u T hesalonických zvláště vysoce cení, jsou ctnosti theologické, víra, naděje a láska, jež tv o ří vrchol k řesťan sk éh o života a jim iž se S olunští vyznačují. ThesaloniČtí n evy zn áv ají svou v íru pouze ústy, ale i skutky, takže apoštol jim může p sá ti: B e z u s t á n í v z p o m í ­ n á m e p ř e d n a š í m B o h e m a O t c e m n a v a š i č i n n o u v i r u . Ani je jich lá sk a není prázdnou, n ý brž pln é o b ě t a v o u . V u t r p e n í c h , a ta pro soluňské k řesťan y nebyla m alá, zachovali si věřící v y t r v a l o u n a ­ ději v P án a našeho Ježíše Krista. D alším důvodem P avlova d íkůvzdáni je vyvolení T hesalonických k v í­ ře. S p atřiv ovoce svého apoštolátu v Soluni, poznal sv. P avel Boží lásk u k T hesalonickým , jež skrze P avla B ůh sám si vyvolil k víře: M á m e t a k é v pa m ět i , b r a t ř í 4 od Bo h a m i l o v a n í , v aš e v y v o le n í. O ba listy k T hesalonickým jsou silně zab arv en y osobně a P av el se často dovolává vzpom ínek svých čten ářů . S tal se Božím n ástro jem ev a n gelisace v Soluni a B ůh jeho dílu žehnal. To je st další důvod, proč d ěkuje nebeském u O tci: V ž d y ť n a š e e v a n g e l i u m k v á m n e p ř i š l o t o ­ l i k o v e s l o v ě , n ý b r ž i m o c í a D u c h e m s v á t ý m !4 S chválou theologických ctností soluňských k ře sťa n ů sp o ju je apoštol i chválu jejich snah o následování p řík lad ů těch, k te ří jim hlásali e v a n ­ gelium : V í t e z a j i s t é , k t e r a k j s m e v y s t o u p i l i m e z i v á m i p r o v á s ! V y j s t e s e s t a l i n a p o d o b i t e l i n a š i m i i P á n a . C hválí je, že svůj život zařídili podle vzoru P av lo v a a podle toho, co slyšeli o Pánu. Na p rv n í pohled by se mohlo zdáti, že se snad sv. P av el chlubí svým ctnostným životem , je však tře b a poznam enati, že v teh d ejších dobách často vystupovali různí učitelé, k te ří sice hlásali vznešené nauky, ale sam i ve svém životě se jim i neřídili: »Praví a nekonají,« řík a l Spasitel o farizejích. P ro to se P avel se svým i spolupracovníky přím o úzkostlivě snaží, ab y jim posluchači nem ohli v y tk n o u ti rozpor mezi naukou a ži­ votem. T ak jako P avel a jeho průvodci hlásali K ristovo evangelium v bolesti a utrpení, i S olunští p ř i j í m a l i s l o v o B o ž í v m n o h é m s o u ž e n í , ale s r a d o s t í , k te ro u působí D u c h s v á t ý . Toto rad o stn é a odhodlané p ř i 4 S rdečného oslovení b r a t ř i (adelfoi) užívá sv. Pavel v této epištole častěji než v listech jiných. T ak na pr. v d louhém listě k Ř ím anům (16 kapitol) užívá tohoto oslovení jen d ev ětk rát, kdežto v listech k T hesalo­ nickým jedenadvacetkrát. 4 M o c í (en dynam ei) nem yslí asi apoštol zázraky a D u c h e m sv. cha­ rism ata, nýbrž spíše nadpřirozenou sílu, s níž bylo v Soluni ta k účinně hlásáno evangelium . T ato n ad p řiro zen á síla byla od D ucha sv., k te rý rozohňoval kazatele a poskytoval jim plnou přesvědčivost. • V M akedonii, t. j. po M akedonii staré, po E piru, Illy rii a Thessalii. V A cháji, t. j. po sta ré H elladě a Peloponesu.

j e t i z k o u š e k je připodobnilo P án u a přiblížilo apoštolům , o nichž S k u tk y apoštolské p rav í: »I šli s rad o stí n ad tím, že byli hodni učiněni trp ě ti p o h an u pro jm éno Ježíšovo« (5, 41). Svou vírou a radostným snášením u trp en í se stali soluňští k řesťan é nejenom podobni Pavlovi, ale i v z o r e m v š e m v ě ř í c i m v M a k e d o ­ n i i a A c h á ji.* Poloha a význam T hesaloniky přispěly k tom u, že se Soluň sta la střediskem , odkud se rozšiřovalo k řesťan stv í, a že pověst o p řík la d n é v íře S oluňských i m im o h ran ic e M akedonie a A ch áje p řišla ve znám ost. A poštol v řečnickém zápalu p rav í: v š u d e s e r o z n e s l a z p r á v a o va ší v í ř e v Boha. A poštol a jeh o spolupracovníci v o statn ích k řesťan sk ý ch obcích ani o svém apoštolátu v T hesalonice nem usí m luviti. V ěřící sam i začínají řeč a v y p r a v u j í , j a k é h o s e d o s t a l o P a v l o v i a o statn ím m isioná­ řů m v Soluni p ř i j e t í a k t e r a k s e t i t o o b r á t i l i o d m o d e l k B o h u , a b y s l o u ž i l i B o h u ž i v é m u a p r a v é m u . V ětšina soluňských k ře s­ ťa n ů byli věřící z pohanství, p ro to h lav n ě ty to m á sv. P av el n a mysli, když m luví o zřek n u tí se model. Toto obrácení se od m rtv ý ch m odel k živém u a p rav ém u B ohu vrcholí v o č e k á v á n i S y n a jeho s nebes, je h o ž v zk řís i l z m rtv ý c h , v očekávání d ru h éh o příchodu M esiášova. P ro věřící je st K ristu s o s v o ­ b o d i t e l e m o d b l í ž í c í h o s e dne h n ě v u , to je dne posledního soudu.

K o n s ta n tin M iklík CSsR:

Sv á t ost mi l os r d e n s t ví i

.

S vátost pokání je m nohem více sv átost m ilosrdenství, než všechny o statn í svátosti, protože při ní docházím e m ilo srd en stv í i v případech opětované nevěrnosti a vždy nového a nového odvrácení od Toho, jenž nám již m nohokráte, m nohonásobně a m nohým i způsoby m ilosrdenství prokázal. J e to věc tak neobvyklá v lidské řeči, že bychom jí ani n ech á­ pali, kdyby nám nebyla zjevena (M t 18,21 násl.; L k 17,3—4), a ještě an i po zjevení nechcem e obyčejně již nic m iti s člověkem , jem už jsm e již je d ­ nou nebo dokonce d v a k rá t odpustili a k te rý se n ám zpro n ev ěřil do tř e ­ tice. Lidový heroism us povoluje i tře tí odpuštění (Do třetice všeho dob­ rého!), ale pak dost; nepovažujem e za m oudré odpouštění, k te ré je zne­ hodnocováno neúčinným přijetím , a p ři něm ž to, co jsm e pokládali za p říliš velkodušné, těžké a výjim ečně dobrotivé, jest od d ru h é stra n y po­ klád án o za zcela norm ální, všední, vždy hodné dalšího opakování. I k d y ­ bychom zdůrazňovali více, než je slušno, slovo »pokání« při »svátosti pokání«, přece by n ás ani to n ev y trh lo z rozpaků, ja k považovati za

s v á t o s t , co je tak dobře m ožné a ta k zříd k a p rav d iv é bez svátosti, co je ta k m álo hluboké, že se tém ěř neprávem nazývá obratem a trh n u tím s m inulosti, když jest potřebí to opakovati znova a znova do nekonečna, aby to bylo n a konec přece pravdivé, a to za pomoci čehosi nového, co v pokání obsaženo není, n ýbrž bývá uděleno od jiného podnětu, na jehož m ilosrdenství, b yť přikázaném , to jed in ě závisí? V skutku, m nohem v ě t­ ším práv em se nazývá svátost p okání sv átostí m ilo srd en stv í než svátostí pokání; příliš by nadržoval hříšníkovi ten, kdo by ch těl' povyšovati na sv á to st sílu opět a opět začínajícího pokání, když m ělo začíti jed n o u a nikdy nepřestati. Ovšem, kdo začíná znovu a znovu a není om rzelý ze své v lastn i bídy, vzbuzuje soucit. I když nem á p rá v a n a pomoc, přece rozněcuje obyčejné so u stra st u toho, kdo m á moc m u pomoci a m á srd ce m ilosrdné. Jenom že tu to pomoc nelze odvozovati z p okání jak o p říčin y , n ý b rž v ý h rad n ě z m i­ losrdného srdce m ocného pána, jem už p okání hříšn ík o v o aspoň není n e ­ milé. P řid á m e -li k tom u, že sam o toto pokání vychází z m ilosrdné Boží m ilosti, k te rá se d o tý k á h říšn ík a osvícením a povzbuzením , je st patrn o , jak velice, ja k po výtce, ja k v ý h rad n ě je sv á to st pokání s v á t o s t í m i ­ l o s r d e n s t v í , i když je st zapření sebe při n í obtížnější, složitější a v eře jn ější než při k řtu , p ři pom azání nebo p ři k terék o li jin é svátosti ži­ vých. N aše opakovaná n evěrnost nem ůže způsobiti, aby n aše hm oždění se zpytováním svědom í, jak éh o není třeb a při k řtu , naše zkroušenost zřetelnější, než bývá p ři p rv n í svátosti, naše p ředsevzetí výslovnější a výslovnější, naše v yznání viny vždy zahanbenější a stydlivější, naše zadostučiněnl vždy p řik áz an ě jší a naše polepšení vždy opožděnější, aby všecky ty to věci, jež o tolik p řesa h u jí povinnost, ja k o u jsm e m ěli jako katechum eni před p řije tím svátého k řtu , povýšily naši p říp ra v u k odp u š­ tě n í po k řtu na více, než by nám byly p la tn ý před e k řtem nebo při k řtu , totiž na činy svátostné před v lastn í svátostí odpuštění a nezávisle n a ní. A ť považujem e za sváto st osvobozující výrok sváto stn éh o soudce, či celý soudní proces ve vší jeho úplnosti až k rozsudku, vždycky jest i soud n a d hříšníkem , i jeho zproštění viny za u rčitý ch p o dm ínek záležitostí m ilosrdenství K ristova. Cílem tohoto m ilosrdenství, pokud jd e o soud svátostný, není ovšem rozsudek toliko prozatím ní, n ý b rž i p o sm rtn ý a definitivní. S m iřujem e se se Soudcem svým (Jn 5, 22. 27), dokud jsm e na cestě k něm u (srv M t 5, 25); d áv ám e se souditi od jeh o zástupce, ab y ­ chom zasloužili jeho m ilosrdenstv í posledního. K závěru, že svátost pokání je po výtce sváto stí m ilosrdenství, do ch á­ zím e ta k é jiným způsobem . J e s t jisto, že svátosti jsou p ro střed k y k n á ­ sledování K ristovu, ja k tím , co jsou a co je vy tv áří, ta k tím, co způsobují a k čem u vedou. A čkoli vím e, že V ykupitel u dělal ze sebe h říšn ík a, ne svou vinou, n ý brž p řije tím cizí viny, a ač nepochybujem e, že m ám e následovati B eránka, k te rý sním á hříchy světa, že se tedy m ám e oehot-

né stav ěti n a soud h říšník u, k te ří m ají od Boha moc, třeb a jí zneužívají, aby soudili K rista i apoštoly a učedníky, přece n ejv lastn éjší účel sv á­ tosti pokání není ten, abychom byli skrze ni odsouzeni jak o K ristu s od A nnáše, K aifáše a P iláta, a abychom tím to způsobem vykupovali lidi z je jich spravedlivého odsouzení od Boha a z moci ďáblovy. My p řijím á ­ m e sv á to st pokání, abychom byli skrze ni osvobozeni od své v l a s t n i sk utečn é viny a od věčného nebo časného trestu , a spolu s tím abychom obdrželi d a r vy trv alo sti v dobrém předsev zetí a statečn o sti ve všech svodech a pokušeních. D ávám e-li se klidně souditi od h říšn ík ů , jsouce bez viny, abychom nespravedlností tohoto soudu nad nám i zadostučinili sprav edln osti Boží za jiné, činím e dobře. B ůh p řijím á n aše zástupnictvi a orodování jako prosbu, podporovanou dobrým činem oběti, a dává h říšn ík ů m m ilost obrácení, ktero u všem zasloužil K ristu s svou sm rtí a svým u trp en ím za hříšníky. Ano, i když se dávám e souditi pro h řích y své, ale již odpuštěné, od h říšn íků, k te ří n em ají p ráv a nás souditi (Mt 7, 1), n ýbrž sam i budou jednou a m ožná již jsou odsouzeni (Jn 3, 18), činím e velm i dobře, cvičím e se v p o třeb n é pokoře, konám e hodné pokání, za b raň u jem e novým pádům , pro k azu jem e duchovní m ilosrdenství a n á ­ sledujem e p řík lad u našeho P ána. M ám e-li však býti následovníky K ris­ tovým i s k r z e s v á t o s t p o k á n í , m ůžem e jim i býti pouze tím nebo h lavně tím , že následujem e skrze tu to sv áto st m ilosrdenství Boží i K ris­ tovo h říšník ům , nebo tím , že hledám e, čekám e a p řijím ám e m ilo sr­ denství Boží jako jedinou spásu své hříšnosti, ja k dychtivě, pokorně, vděčně a obětavě, jako to učinil K ristu s, když hledal, čekal a p řijím al m ilosrdenství Boží pro spásu těch, jejichž h řích y a viny n a se vzal. P ro ­ střed n ík spásy všeobecné je st V ykupitel, jedin ý Člověk, k te rý m ěl p ráv o a k te rý si dobyl p ráv a n a m ilosrdenství Boží pro každého člověka. P ro ­ střed níkem spásy u jednotlivce je ten tý ž K ristus, k te rý se však d áv á zastupovati knězem , vyko návajícím jeho ú řad s plnou mocí. Ačkoli totiž by la sv áto st pokání d án a ku b lah u k řesťan sk é obce i každého jejíh o údu, je st jisto, že byla d án a tak, aby kněz konal v C írkvi Boží sk u tk y K risto ­ va m ilosrdenství obzvláště v svátostném soudu, a aby každý, kněz i laik, p řijím al m ilosrdný výrok tohoto K ristov a soudu je n skrze kněze jako m ilosrdného soudce, k te rý m á plnost moci, aby jeho sv áto stn ý výrok p la til za skutečný výrok K ristů v a Boží. V tom to světle chápem e lépe k a n o n i c k ý v ý m ě r s v á t o s t i p o k á n í (K. 870), k te rý zní tak to : V svátosti pokání se zprošťujícím rozsudkem oprávněného přisluhovatele odpouštějí člověku věřícím u, k te rý je v p a­ třičném rozpoložení, hříchy, k terý ch se dopustil po p řije tí sv áto sti k řtu . V šecky u sta v u jíc í p rv k y svátosti jsou dány v tom to popise: ustan o v en i K ristovo se p ředpokládá (Mk 2, 7, 10), protože p ráv o C írk v e je st právo ud ělené od K rista (M t 18, 17— 18; 28, 18—20). V iditelné znam ení jest osvobozující soudní výrok hierarch ick éh o činitele, k te rý m á n ejen p řed e -

psaný stu peň kněžského svěceni, nýbrž i pravom oc odpouštéti viny a tresty, o jejichž odpuštění běží. N eviditelná m ilost, k te rá se viditelným znam ením osvobozujícího rozsudku n aznačuje a působí, je st odpuštěni viny spáchané po k řtu i něk terý ch jejich následků a udělení nebo roz­ m nožení spravedlnosti. D ostává se ji ovšem je n člověku pokřtěném u, k te rý odklizuje všecky překážky, jež vadí je jím u p řístu p u do lidské duše. D uchovni práce, spojená s odklizováním překážek, čili p ř í p r a v a k p řije tí sváto stn ého rozhřešeni a m ilosti s tim souvisejících, jest p ráv ě pokání, k te ré se sk lád á při svátosti z různých předepsaných k ajících úko­ nů, k te ré všecky m ají c h a ra k te r p o k á n í . Ty úkony se v y počítávají v kánonech 901 a 902. P rv ý zní: K aždý je st povinen vyzpovídati se ze všech sm rtelných hříchů, jichž si je po pečlivém prozpytování vědom , jestliže se jich dopustil po k řtu a nebyli m u je ště přím o odpuštěny mocí klíčů církevních. J e ta k é zavázán u dati v zpovědi okolnosti, k te ré d ru h hřích u prom ěňují. — D ruhý kánon p rav í: H říchy po k řtu spáchané, ať sm rtelné, jež již byly odpuštěny mocí klíčů, či h řích y pouze všední, jsou dostatečným , avšak nikoli n u tn ý m předm ětem sv áto sti pokání. — P atří tedy ke kajícím úkonům sv átostného pokání: 1. zpytování svědom í; 2. zpověď; 3. pokání v užším sm yslu, totiž: lítost, p ředsevzetí a zadostučinění. O těchto třech věcech se v kánonech zvlášť nem luví, protože jsou sk ry ty v slově pokání; nebylo by možno m luv iti o svátosti pokání, kdyby p ři ní pokání nebylo. P o kání znam ená rozm yšlení, odvrácení od m inulosti, odhodláni k lepším u, oběť, n ah razu jící m inulý nedostatek. K áti se neb činiti pokání znam ená: lito vati, b ý ti sm u ten a zkroušen pro to, co člověk učinil; ale ta k é o b rat pro budoucnost a usilovné n ap rav o ­ vání m inulosti nejen životem beze skvrn, nýbrž i obětm i, odříkáním , konáním věcí obtížných, v n á h ra d u za spáchané věci nedovolené. Vše­ cky tyto sk u tk y jsou pouhá p říp ra v a k p řije tí sv áto sti pokání, nebo jsou je jí p ředepsaný doplněk po v ykonané zpovědi; av šak soud svátostný, nebo jeho konečný výsledek, osvobozující rozsudek, to je sam a p o d stata sváto sti pokání, lá tk a a tv a r tajem ství, k te ré vychází pokání vstříc, aby je korunovalo nezaslouženým , ač přivolávaným m ilosrdenstvím . (Pokračování) Tim otheus Vodička:

Regula mundi Mezi m nožstvím těch dobrých věcí, pro něž m á zp ronevěřilý m oderní duch jen nepochopení, ned ů v ěru nebo p ohrdání, náleží též řeholní život. J e to pro něho cosi cizího; u lp ív aje sám n a dlažbě života jak o škeble na skalisku, v idí ve výsosti řeholního života něco, co se odvrací od sk u te č­ nosti a popírá ji — něco, co je přím o nepřítelem života.

A přece je p rav d a p ráv ě n a opačném pólu. Ve skutečnosti n ejen že řeholní život spočívá na tý chž základech jak o lidský život vůbec, nýbrž je dokonce vyvrcholením , korun o u veškerého lidského života. T ato sk u ­ tečn ost vyplýv á n u tn ě z jeho povahy. K podstatě řeh olního života náleží tř i věci. P řed ev ším je to život u si­ lující o trv alo u dokonalost v n itřn ího, duchovního života, o stálé a vše ovládající zam ěření k nepom íjivým hodnotám věčnosti. Za d ru h é je to úsilí povahy odříkavé. K onečně je to nikoli úsilí, závislé na pouhém p ře ­ chodném chtění, na podm íněné vůli, n ý b rž úsilí, k něm už se člověk svo­ bodným úkonem vůle zavázal trv ale slavno stním slibem p řed Bohem. Ve sdružení těch tří věcí není nic náhodného ani libovolného; je to výsle­ d ek velm i reáln éh o a velm i p rak tick éh o u p la tn ěn í zákonů duchovní eko­ nomie. Aby člověk dosáhl skutečného úspěchu v čemkoli, m usí b ý t jeho úsilí co nejvíce soustředěno; každé rozptý lení v ex ten sitě je brzdou do­ konalosti a trv alo sti výsledku. To je jeden ze zákonů duchovní ekono­ mie. J in ý zákon opět učí, že člověk m usí každé dosažení, každé nap ln ěn í úsilí něčím zaplatit. J e třeb a zachovati rovnováhu; c h tít něco znam ená nem oci c h tít něco jiného; vznášeti n áro k na jed n u věc v yžaduje v řá d u ducha vzdáti se n áro k u n a jinou věc. K onečně učí duchovní ekonom ie, že velikosti n áro k u m usí též úm ěrně odpovídat stupeň závaznosti, kázně, poslušnosti, jíž se člověk pod ro b uje pro dosažení svého cíle. Čim větší věci chci dosáhnou ti a čím bezpečněji ji chci m ít, tím trv a le ji a tím důsažněji se m usím podro b it všem podm ínkám , jež jsou spojeny s je jím dosažením.* N ezávazné úsilí — úsilí, v něm ž si vůle v y h razu je m ožnost kdykoli zru šit nebo zm ěnit sv ů j cíl, m ůže v ést ta k é jen k nezávazném u, podm íněném u, nejistém u nebo je n částečném u dosažení. N ejvyššl cena a trv a lé zakotvení v šak si vy žad ují n ap ro stého a závazného oddání. V ím e-li to, m usí nám b ý t jasno, proč o d řík án í a slib náleží v řeholním životě n u tn ě k úsilí o dokonalost. N áleží k něm u p ráv ě proto, že jeho cílem je dokonalost vrcho lná a trv alá, dokonalost jak o s t a v . Poněvadž chce řeh o ln ík dosáhnout nejvyšších hodnot duchovního života, m usí se na ně soustřed iti a zříci se všeho ostatn ího jak o cíle (nikoli jak o prostředku). M usí se zří kati všeho vnějšího, aby dosáhl v plnosti života v n itřn íh o ; m usí se zřík ati všeho osobního, aby dosáhl vzácnějších hodnot nadosob­ ních. A m usí se z řík a t nejen proto, ab y m ohl soustřediti své úsilí, nýbrž i proto, aby zaplatil cenu co n ejp rim ěřen ě jší velikosti svých náro k ů . Chce dosáh no ut svrchované ceny svého života — pro to se nem ůže jen trp n ě vzdalo vat ostatních věcí z nu tnosti soustředění, n ý b rž m usí činně a do­ brovolně o b ě t o v a t i svrchovaně, úplně v ešk eru svou osobní a k sobě soustředěnou účast n a nich. A protože chce dosáh n o u t k o ru n y života trv a le a bezpečně, volí k tom u n e jtrv a le jší a nejbezpečnější způsob úsilí: to jest, zavazuje svou vůli slibem , a to slibem nejv zájem n ějším a n e j­ vznešenějším — slibem sklád an ý m Bohu.

K dyž v šak je tom u tak, nen í jasno, že řeholní život nejen není gestem pop ření nebo znehodnocení skutečnosti, n ýbrž n ao p ak v r c h o l n ý m g e s ­ te m s o u h l a s u s ž i v o t e m a lásky k životu? V ždyť o d řík á-li se řeh o lník něčeho, činí to jen proto, že chce od života to n ejlep ší; čím více se odříká, tím větší je n si čini n áro k y na nejvzácnější d ary života. N eodříká se dobrých věcí proto, že by je popíral nebo jim i p o hrdal, n ý b rž p ráv ě proto, že jsou dobré a m ohou ted y býti dobrou obětí. K oběti je zajisté tře b a dobrých věcí; obětovat věc špatnou není oběť, n ý b rž urážka. A n e­ od řík á se tak é věcí proto, že by chtěl býti toliko prost, p rázden všeho z n ějak é nechuti, n ý b rž opro šťuje se od m éně dobrého, aby byl nap ln ěn lepším. Řeholní o d říkání je tedy ve skutečnosti n ejn ád h e rn ě jším p ro je­ vem životní síly, nejvyšším dobyvatelským gestem člověka. A naopak pravým nepřítelem života je p ráv ě člověk, k te rý o d m ítá o b ěť a o d řík án í; neboť takový Člověk p řijím á od života jenom to nejnižší, to, co uspoko­ ju je toliko jeho žádost, nikoli to, co usp okojuje lásk u ; a chce toho do­ sáh n o u t jen přechodně, jen potud, pokud trv á žádost; když pom ine žá­ dost, p řestává toužit a m ilovat a je k věcem lhostejný. H ru b ý poživač, člověk, k te rý chce od života v lastn ě cokoli, co d áv á rozkoš, aniž si čeho váží natolik, aby si to vykoupil prav o u obětí — to ť p ra v ý n ep řítel života. N aopak zase lze říci, že každý, kdo m iluje život a vzdává náležitou úctu věcem , připodobňuje se řeholním u životu tím více, Čím opravdovější a hlubší je jeho láska a úcta. I obecný život ve své n ejp ro stší podobě m á svou řeholi, n a jejím ž zachovávání závisí jeh o síla a jeh o cena. To je p rav da, k te ro u lze u k áz at na k o n k rétn í povaze řeholních slibů. Řeholní sliby za h rn u jí v o d řík av é gesto všechny oblasti života. R eholnik se odříká věcí vnějších, toho, co je m im o něho, ale ste jn ě se o d ří­ ká i sám sebe, svého tě la a své duše ve všem krom ě toho, co je vlastn ím cílem jeho úsilí. A tři základ n í řeholní sliby jso u přím ým výrazem to ­ hoto odříkání. Slib chudoby se v ztah u je k v n ějším věcem ; jím se člověk zavazuje nejen k od řík án í b o hatstv í ve vlastním sm yslu, n ý b rž i k o d ří­ kání jakéhokoli m a je tk u vůbec — jakéhokoli d ržen í věci z v lastn i vůle a pro v lastn í rozhodování. Slib čistoty se v ztah u je k tělu; je to o d řík án í toho, co je n ejsiln ější žádostí té la a nejvyšší hodnotou života sm yslového. J e to zásadní a úpln á oběť v kladném sm yslu, neb o ť člověk se tu neodříká jen zlé žádosti, n ý b rž i dobrého užívání tělesné lásky. K onečně slib po­ slušnosti se tý k á duchovní strá n k y člověka; je to o d řík án í převzácné výsady vlastníh o chtění, v lastn íh o svobodného rozhodování — oběť n e j­ větší, protože se tu obětuje něco, co náleží n ejv lastn ěji lidském u duchu. N ení to ovšem zrušení, zahlazení nebo ochrom ení v ů le sam é; neznam ená to, že by řeh olník nem ohl chtíti, nýbrž že chce svobodně a ochotně to, co chce někdo jiný — co žádá řehole jeho družiny, k o n stitu ce jeho k lá š­ te ra a rozhodnutí jeho představeného. Nuže, všechny ty to věci najd em e v n ějak é m íře v řá d u obecného života.

K aždý člověk je podroben zákonu života a chce-li žít v souhlase s živo­ tem , chce-li r ů s t a tvořit, m usi zacho v áv at jistá om ezeni ve všech třech sm ěrech. Musí se om ezovat v žádosti v nějších věcí, ja k m u to u kládá jeho povaha bytosti společenské a m orální; a smí užívati d a ru života jen s m írou, nechce-li u škodit trv a le svém u tělu i své duši. M usí k ro tit žá­ dost těla a zachovávat přirozený zákon čistoty pod stejn ý m trestem ; a m usí konečně i svou vůli do jisté m íry podrobovati v ůli jin ý ch lidí i požadavkům obecného řádu, chce-li vůbec něčeho dosáhnouti. A co je nejdůležitější, m usí to vše Činit tím více, čím větší jsou jeh o náro k y a Čím výše m íří jeho úsilí. O m ezuje-li se jen z n u tn o sti — jen potud, pokud je k tom u nucen z věnči, u tk v í n a nejnižši rovině lidství a ne­ uskuteční an i tisícinu toho, k Čemu je povolán. Chce-li se d o sta t výše, m usí si z v la stn í vůle u k lá d at větší om ezeni a přizpůsobovat se d okona­ leji všem zákonům duchovní ekonom ie. N em ůže žiti n ejm en ší m írou p r a ­ vého duchovního života, jestliže se v n i t ř n ě neoprosti od lpěni na v n ě j­ ších věcech, jestliže nedovede tělesnou lásku podrobiti vyšším u duchov­ ním u cíli a jestliže se nesnaží i svou v ůli u v ést v plný souhlas s vůlí vyšší — to jest nesnaží-li se chtíti něco n e proto, že je to jeho žádost, nýbrž proto, že je to vůle Boží. A ta k každý člověk, k terý chce zachovat prav o u lidskou důstojnost, m á svou řeholi — to je st so uhrn zásad, jim iž říd i sv ů j život k v n itřn ím u povznesení a zdokonalení. Rozdíl mezi ním a řeh o ln ík em je je n ve stu p n i; on si ponechává vždycky aspoň něco z v lastn íh o užívání věcí a neváže se trv a le a neodvolatelně k pev ně stanoveném u stupni dokonalosti, kdež­ to řeholn ík se odříká n ap rosto a zavazuje se n eodvolatelně k jistém u způsobu života a k jisté form ě dokonalosti. O ba v šak jsou b ra tř í v úsilí o dokonalost skrze o d říkání a oběť. N ěkdy se m ůže tato obecná řehole života p řib líž it velm i těsn ě k řeholi zvláštní. J e možno i ve světě zachovávat n ěk terý ze tř í slibů nebo i vše­ chny tak, že p o d sta ta je táž, jenže se n ep ro jev u je viditelným i vnějším i form am i pospolitého řeholního života. J e možno ta k to žiti podle jakési neviditelné řehole — nem íti m a jetk u a nelpět n a ničem , žít třeb a i jako žebrák z ru k y Boží; zachovávat n ap ro sto u tělesnou zdrželivost a podro­ bovat svou vůli závazně nadosobním příkazům , af to jsou přík azy člo­ věka nebo p řík azy určitého díla — a nelišit se p ři tom n av en ek od m no­ ha jiných lidí, k te ří se trv á v ají na pouhém plnění zákona. To jsou ovšem výjim ečné p říp ad y obecné řehole světa. A le ta k či onak je jisto, že základ je vždy ste jn ý — a že každý člověk, v ěrn ý zákonu života, je n ějak ý m způsobem účasten téže kázně, k tero u v n ejvyšší a n ejzřejm ější podobě zjevu je život řeholní. NEJVÈTS I NEŘEST J E MĚLKOST

O scar W ilde

Ž I U O T K a to lic k á akce ve Fr anc ii D ostávám e prav id eln é aspoň jeden francouzský k atolický časopis »La vie catholique illustrée«. V ydávají je j p ařížští dom inikáni. J e to n áb o ­ ženský týd eník p ro k řesťan sk é rodiny. J e tištěn hlubotiskem se zdařilým i obrázky. Má i svou zábavnou a h u m oristickou část. V yjím ám e z ledno­ vého Čísla re fe rá t o sn ah ách francouzské K ato lick é akce. JO C francouzské si vzalo letos za svůj zvláštní úkol péči o zabezpečeni a pozvednutí zdraví m ladých d ěln ík ů um ožněním sportu, zdravým b y d le­ ním a p atřičn ým zotavením . V ytvořili akční výbory, vyžadující pro d ěl­ níky m ladší 18 let m ěsíční dovolenou a pro o sta tn í třín ed ěln í. B udují pro tento účel letn í i zim ní rek rea čn í tábory. V edle toho se ch tějí věnovati své oblíbené m yšlence, péči o nem ocné m ladé dělníky. B u d u jí pro ně sanatorium , ja k é již stojí péčí belgického JO C v B ruselu. JO C fran co u z­ ské chce u sp o řád a t pro te n to účel čtrn á ctid en n í propagační akci. U spořá­ d ají výstavu, k te rá bude p ak p u to v at po celé F rancii. P řip ra v u jí k rásn ý propagační film pro JO C »N ávrat k životu«. JO C stu d en tsk á K atolická akce bu d e se letos věnovati poznáni a poroz­ um ění m oderním u m yšlení a um ění. D ále si ch tějí p ro b ra ti otázku film u a pom ěru k něm u. Posléze ch tějí d áti poučení svým členům o soudobé k u ltu ře vůbec. M ají vybudovaný n árodní se k re tariá t, jem už v čele sto jí b iskup C ourbe. B iskupské konference v y p raco v áv ají p raco vní p ro g ram pro K atolic­ kou akci na celý rok. S e k re ta riá t p ak zp ro střed k u je spojení mezi diecésnim i K atolickým i akcem i a biskupským sborem . Letos zajím á K atolickou akci nejvíce, ja k koordinovati práci v K atolické akci s životem farnosti. S tu d en tsk á K ato lická akce je mimo rám ec farnosti. P ro n ě je je jich f a r ­ ností p říslu šná vysoká i stře d n í Škola, na nichž se sh rom ažď ují studenti. K atolická akce m á k disposici řad u V ěstníků a časopisů pro nejrůznějŠi odbory. M ají své prázdninové táb o ry pro m ladé i staré. V M arly m ají dokonce připojenou Školu JO C s letn ím táborem . K atolická akce sh ro ­ m ažď u je před stav itele nejrú zn ějšich odborů co n ejčastěji, aby ta k došlo k n aprostém u a dokonalém u soustředění. Ja k vidět, ve F ran cii dobře po­ chopili, že toto soustředění nem ůže v y rú sti z nad ik to v an éh o soustředění, n ýbrž že organicky v y rů stá z ak čn ě sam ostatných odboru. Ú středí K atolické akce b ud u je p ráv ě ta k é ú střed í propagační. Z jišťu je současné problém y, okam žité těžkosti a pro střed k y , k teťý m i by bylo možno nejenom ovlivni ti, n ýbrž i posvětiti v eře jn o st všem i dobrým i pro­ středky. K atolická akce po dpo ru je ze všech sil akci sociální a c h a rita ­ tivní. Z apom ínám e na tu to skutečnost, že na p řík la d n aše velké a dobře vedené a dobře fungující h n u ti C harity je velkou součástí K atolické akce, i když si to snad leckdo neuvědom uje. K dy se i u nás n ajd e tak

velká, silná osobnost, k te rá by dovedla n ás všechny so u stfediti a sjed ­ notit!, k te rá by dovedla touto spoluprací v y tv o řiti onu velkou a silnou jednotu, k te rá by p ak byla nesm írn ě m ocnou a silnou, ne aby strh o v ala moc na sebe, n ýb rž aby budovala královstv í Boží v duších, v povoláních, v životě soukrom ém , rodinném , stavovském i veřejném ? Teče u nás již tolik potůčků i říček. J e v ěru na čase, aby se našel n ějak ý v elk ý duch, k te rý by dovedl všechny ty to říčky a potůčky svésti v jed en m ohutný tok, po něm ž by mohly plo u t n ák lad y nejtěžších problém ů. — B r a i t o .

Zpytování katolického svědomí Pokoj na zem i! S k utečný pokoj? Nikoli, jen »pová­ lečné období«, abychom užili truchlivého, ale velm i v ý ­ stižného označení. J a k dlouho bude tře b a o d straň o v ati hm otný i m rav n í zm atek, aby se vyléčilo to lik ran ? Je ště včera šířili lidé rozvrat, neštěstí, b ídu n ad n e­ sm írným územ ím , a dnes, kdy m usejí znovu budovat, je n m lhavě si uvědom ují, kolik prozíravosti a bystrosti, kolik statečnosti a blahovůle je tře b a v ěn o v a t úloze, ab y přivedli svět od hm o tn é a duchovní záhuby a zni­ čení zpět k zákonu, p o řád k u a pokoji. P i u s X I I . v e v á n o č n í m p r o j e v u 1945. Je d n ím z n ejv ětších nebezpečí poválečné doby je, že v ětšin a lidí si neuvědo m uje p rav ý dosah důsledků, jež s sebou p řin áší každá v elik á válka. Ti, kdo nebyli válkou p říliš poškozeni, n ejra d ěji by ji vym azali ze své p am ěti a v rá tili se k svým p řed válečný m zvykům , zálibám , po­ hodlí — a neřestem . Ti, k te ří byli poškozeni, si nam noze n ep řejí nic jin é ­ ho, než aby dostali takovou n áh ra d u , k te rá by jim um ožnila týž n áv ra t. A kdo měl z v álky zisk, sta rá se, ja k by si jej zachoval. Velm i m álo je těch, k te ří se p ta jí, proč válk a p řišla, ja k é škody přinesla obecném u blahu, ja k á byla spoluvina jednotlivých národů, stav ů a tř íd na téch to škodách — a jak é povinnosti k obecném u b lahu u k lá d á te n to stav k až­ dém u jednotlivci. Toto nebezpečí se p ro jev u je zvláště silně na poli duchovním , protože i tam , kde se m yslí n a odstraň ován í škod, m yslí se především n a škody hm otné. Z aklád ají se celé složité a n ák lad n é in stitu ce pro n áp ra v u poli­ tických a hospodářských ztrá t, ale není nic sly šet o plánech n a n áp ra v u škod m rav n ích — aspoň ne o plánech na n áp ra v u v sk u tk u účinnou, to je st takovou, k te rá by šla ke kořenům zla — k porušování přirozeného m ravního zákona a k potlačování vlivu náboženství na v eřejn ý život. P ro katolíka, k te rý si jasně u v ěd om uje p řev ah u m a teriá ln íc h zájm ů v m oderním světě, to jistě není žádné překv ap en í. Tím více však je p rá v ě povinností katolíků, k te ří sled u jí opačnou cestu, aby se sta ra li o to, co zm aterialisovaný svět zanedbává. Jed n otlivec ovšem nem ůže pom ýšlet na obnovné plány, tý k ající se celého světa. M ůže a m á se v ša k s ta ra t

0 to, co je mu nejblíže — o duchovní obrodu svého p ro střed í, sv é společ­ nosti, svého národa. P rv n ím předpokladem k tom u je ovšem především sp ráv n é poznání stav u věcí, uvědom ení n ed o statk ů a rozbor je jich příčin. D obré zpytování osobního svědom í je předpokladem osobního m rav n íh o zdokonalení; a zrov na ta k je řá d n é zpytování náro d níh o svědom í p ředpokladem pro jakoukoli činnost, sm ěřující k m rav ním u prospěchu národa. A protože m á každý začít sám sebou, je p r o d o m o n o s t r a n u tn o začít zpytová­ ním českého katolického svědomí. N ení to práce an i sn a d n á ani p říjem n á, tím spíše, že by v lastn ě m ěla b ý t provedena za celé desítky let, ba za celé generace. A le začít se s ní jedn ou musí, a protože není vidět, že by s tím ch těl začít někdo na m ístech povolanějších, chcem e se o to aspoň v n ázn ak u pokusit m y — 1 když se tím leckom u nezavděčím e. I.

Devotio sentimentalis P ovinnosti k ře sťa n a lze sh rn o u t stru čn é do dvou zásad je d n án í: snažiti se podle svých sil pomocí přirozených i nad p řiro zen ý ch p ro střed k ů o v la st­ ní m rav ní zdokonalení — a snažiti se tým ž způsobem o zdokonalení jiných. M ůžeme se zab ý v at přím o toliko to u to d ru h o u snahou, protože o v n itřn í dokonalosti jednotlivce se m ůžem e něco d ovědět je n z jeho vnějšíh o díla, z účinku in d iv id u áln í činnosti n a p ro střed í, n a společnost, v níž jednotlivec žije. T yto účinky se m ohou p ro jev o v at v tro jí oblasti: za p rv é v oblasti náboženských hodnot v užším sm yslu (v řád u zbožnosti a jejích projevů), za d ru h é v oblasti hodnot in tele k tu áln ích (věda a um ění) a za tře tí v oblasti hodnot pospolitých (život politický a hospodářský). A p ro jev u jí se ja k v každé této oblasti jednotlivě, ta k ta k é v je jich vzájem n ém pom ěru. V šim něm e si n e jp rv e české zbožnosti, a to s h lediska zásadního, nikoli s h lediska n ěk teré duchovní školy. J e totiž m noho škol duchovního života a m noho způsobů, jim iž se p ro jev u je zbožnost; a žádný z nich si nem ůže osobovat v ý h rad n í p rávo jako jediný sp ráv n ý způsob, ste jn ě jak o žádný z nich nem ůže b ý t zavrhován jako nesprávný, dokud se n ep ro h řešu je p ro ti podstatě zbožnostii. A co je to sp ráv n á zbožnost, o tom se snadno poučím e ze svátého F ra n tišk a S aleského: »Zbožnost není nic jiného než duchovní čilost a živost, skrze niž láska působí v nás nebo my v ní h bitě a ochotně, a jako náleží k lásce, že nám d ává p ln iti obecně všechna p ři­ kázán í Boží, ta k náleží k e zbožnosti, že nám je d áv á p ln iti h b itě a h o r­ livě.« Č inná lá sk a k Bohu a pohotové plnění p řik ázán í — to jsou ted y dvě p o dstatné náležitosti zbožnosti, není v šak p o d statn o u náležitostí, zdali se to činí tím či oním vnějším způsobem , k te rý je sám o sobě nelišný. A přece už zde je p rv n í bolestivé m ísto českého katolického svědom í. P ra v á zbožnost by podle uvedeného m ěla b ý t vyznačována shodou a sn á ­ šelivostí jednotlivých vnějších forem zbožnosti. A f je takových způsobů zbožnosti sebe více, nem á býti mezi jejich zastánci řevnivosti, žárlivosti,

závisti nebo dokonce úsilí o zatlačení jedn ěch a n ad v lád u jiných; jediné p říp u stn é soupeřeni je soupeření v horlivosti a vroucnosti. A le v české zbožnosti m ůžem e pozorovat nejednu tendenci k opaku. M ůžeme to v id ě t na přík lad na nevyrovnaném pom ěru mezi ta k zvanou lidovou zbožností a mezi ta k zvaným liturgickým h n u tím nebo liturgickou zbožností; a je to zjevno už ze sam é term inologie. K aždém u z obou způsobů se p řiv la st­ ň u je něco, co náleží v zásadě oběm a — jako by nem ohl b ý t tře b a zpěv v n árodním jazyce vázán na ráz obřadu nebo jak o by p řesného sledování ob řadních te x tů nem ohl bý t účasten všechen lid či jak o by věřící s rnisálkem v ruce n ep a třil k »lidu«! P okusím e-li se objev it příčin y tohoto zjevu, jsm e p řivedeni brzy k ji­ ném u, hlu b ším u a osudnějším u rysu — totiž k nenáležité p řevaze cito­ vého p rv k u , k tom u zdůrazňování citového požitku ze zbožných úkonů, jež m ůžem e ta k Často pozorovat u českého člověka a jež o d p o ru je povaze zbožnosti. »Zbožnost nezáleží v sladkosti, líbeznosti, slasti a potěšení, jež cítí srdce,« p rav í sv átý F ra n tiše k Saleský. »Nikoli, Filotheo, zbožnost není totéž, co ty to věci; je m noho lidí, k te ří zakoušejí tu to sladkost a útěchu a přece zů stáv ají plni chyb, a p ro to n em ají prav o u lásk u k Bohu, tím m éně tedy pravou zbožnost.« Kéž by si to česká F ilo th ea v zala k srdci! K dybychom m ohli tu to sen tim en talitu zredukovat aspoň na polovinu, už tím by bylo m noho vykonáno, protože se n tim e n ta lita je jednou z n e jv ě t­ ších p řek ážek zdokonaleni v duchovním životě. Člověk, k te rý si lib u je sám v sobě, v svém zbožném zážitku, je spokojen sám se sebou; jeho spokojenost je j p ak zase u tv rzu je v dom nění o v la stn í dokonalosti — a to je konec duchovního pokroku. Z této p řev a h y se n tim en tality — k te rá je tím zhoubnější, je -li podpo­ ro vána těm i, kdo m ají v ru k ou v edení d uchovního života — si v y sv ě tlí­ m e m nožství jiných jednotlivých nedo statk ů české zbožnosti. P ředevším nám podává přirozené v y sv ětlen í zarážejícího n ed o statk u hrdinsk ých ctností, je jž někdy pociťujem e ta k bolestně v boji o nejvyšší duchovní zájm y. K m ravním u h rd in stv í je třeb a, aby člověk nebyl spo­ kojen se sebou a aby nebyl spokojen se stav em věcí kolem sebe; h rd in ­ ská ctno st je v yvrcholením lásk y k B ohu a k bližním u v řá d u činnosti. A le člověk, k te rý hled á v e zbožnosti uspokojení citu, je sám se sebou spokojen a o d ru h éh o se n estará, aby nem usil p ře ru šit ilusi svého u m ě­ lého rá je ; proto n ejen že se nesnaží v y n ik n o u t v ctnosti, n ý b rž p ro testu je rozhořčeně proti každém u, kdo ho chce po d n ítit k p rav é zbožnosti. Ba p ro testu je n akonec i p roti tom u, aby se na něm žádala aspoň nejm enší m íra v p ln ě n í m ravního zákona, protože pro něho je h lav n í m írou m ra v ­ ního života spokojenost se sebou. T ím spíše tedy selže, když se n a něm požaduje něco více než plnění p řik áz án í — když by m ěl tře b a v zájm u obecného d o bra osvědčit m rav n í h rdinství. C h tít popírat, že Český náboženský život projev u je značnou m ěrou ten to nedostatek, by bylo neupřím né. S etkávám e se s ním všude, ve všech oborech Činnosti a ve všech stav ech společenských — n ev y jím ajíc ani stav těch, kdo m a jí býti jiným i vůdci a vzory. Podle toho pak ovšem v y p ad á i stav dosažených výsledků.

S en tim en talita v ša k oslabuje i rozum, a proto se setk áv ám e s jejím i účinky i v oblasti hodnot in telek tu áln ích . T ím m yslím e především cha­ rak te ristic k ý nedostatek sm yslu pro hodnoty n ad p řiro zen éh o života kontem plativního, k te rý je vyvrcholením lásky v rád u sp ekulativním , jako je h rdinská ctnost vyvrcholením lásky v řád u činném — nedostatek, k te rý se p ro jev u je ch a rak te ristic k y třeb a v n ap ro sté p řev aze řeholí čin­ ných v dějinách českého kláštern ictv í, ale ta k é v české duchovní lite ra ­ tu ře a v celém zam ěření Českého náboženského života. V ím e-li, že kontem p lativ ní hodnoty jsou n ezbytné pro duchovní zdraví každé lidské společnosti, nem ůžem e jejich n edostatek zajisté n ija k podceňovati. Ale jsou tu je ště jin é nedostatky, vyp lý v ající z psychologického vlivu se n tim en tality n a rozum ové schopnosti. S en tim en talita o slabuje rozum dvojím způsobem : je d n ak jej činí om ezeným , schopným pojm outi jen m alý okruh idejí a m alý rád iu s jejich vztahů, jed n ak je j Činí m ělkým , neschopným v n ik n o u t k podstatě věcí a ch á p at něco více než jejich n a ­ hodilé a příp ad ko vé přívlastky . Co se týče p rvního účinku, p ro jev u je se v české zbožnosti zv láště silné neřestí, k tero u k á ra l už svátý P av el u k řesťan ů , h ád ajících se o výřeč­ n ost svých duchovních vůdců: »Míním pak to, že každý z vás řík á: ,Já jsem P av lů v ’, ,Já jsem A pollův’, ,Já jsem P e trů v ’. J á v šak jsem K ristův. J e s t K ristu s rozdělen? Byl P avel ukřižován za vás? A nebo jste byli po­ k řtě n i ve jm éno Pavlovo? . . . Co je Apollo? Co Pavel? Služebníci, skrze k te ré jste uvěřili. K aždý ta k , ja k m u dal P án : já jsem sázel, A pollo za­ léval, B ůh dal růst.« (I K or. 1; 12 n., 3; 5 n.) P řiln u tí k u rčité ideji nebo k u rčitém u o k ru h u idejí, h lásan ých nějakou vy n ik ající duchovní osob­ ností, není ovšem sam o o sobě nic nepravého; podm ínkou v šak je, aby se z těch několika částečných idejí nestala celá životní filosofie, v níž už nezbývá m ísta p ro p rav d y obecnější a jež nero zlišu je mezi tím , co je závazné a co je svobodné, co je n u tn o a co je jen možno nebo dovoleno svobodně vyznávat. K tom u v ša k p ráv ě dochází u rozum u zúženého p ře­ bujelou citovostí, p řiln e -li k ideji proto, že p řiln u l citově k jejím u h la ­ sateli: z několika částečných idejí si učiní zák lad n í p rin cip y celého v ě­ dění konání a chce na jiných, ab y si počínali ste jn é ; jestliže k tom u nesvolí, nepokládá je za po řád n é křesťany . M ísto »jednoty v nezbytném a volnosti v pochybném « si žádá »jednoty v pochybném «. M ůže to m ít n ejrů z n ější podoby. N ěkdo uznává třeb a jen theologii vy­ jadřovan ou pomocí sym bolů, a dív á se s p o h rd án ím n a scholastické th eo ­ logické tra k tá ty . Jin ý zase odvozuje p rav id la m rav n íh o jed n án í z p ra ­ videl um ěleckého vkusu, aspoň pokud jd e o um ělce sam é. Jin ý si lib u je v u rčitém k u ltu rn ím stylu, Čímž vzn ik ají podivné stolní společnosti k ato ­ lík ů gotických, renesančních, barokních atd. J in ý zase p řik lá d á na vše­ chno náboženské m ě řítk a politická, ztotožňuje náboženství s politikou nebo zam ěňu je jejich k rite ria . V šechny tyto o drů d y bychom nalezli u nás b ohatě zastoupeny, nem luvíc o jiných; ale toto b o h atstv í není nic potě­ šujícího. Co se týče d ru h éh o účinku, lze je j nejlépe doložiti na zarážející sk u ­ tečnosti, že český k ato lík je ta k m álo citlivý k v ý tce rozum ové in ferio rity ,

že jí někdy i sám používá jako v ým luvy pro svou pohodlnost, čímž se p řík ře odlišuje od českého nekatolíka. Ctižádostí n a p řik la d n ek ato lick é­ ho d ěln íka obyčejně bývá osvojiti si co nejvíce ze současné in tele k tu áln í k u ltu ry ; je citlivý k výtce nevědom osti nebo zaostalosti, snaží se v n ik ­ no u t i do složitějších oblastí k u ltu rn í tvorby, a nerozum í-li čemu, stydí se za to a sk rý v á to. N aproti to m u p rů m ěrn ý katolík, třeb a s jin a k řád n ý , je obyčejně spokojen se svou m yšlenkovou úrovní, n en am ítá nic proti tom u, aby se s ním zacházelo jak o s in tele k tu áln ím n em luvnětem , a ja k ­ m ile ho někdo n u tí trochu více n am áh a t mozek, obyčejně p ro testu je A přece je jasné, že p ráv ě od k ato lík a bychom mohli o ček áv at něco lepšího. M á přece lepší předpoklady k rozum ové k u ltu ře : učili ho vzne­ šeným p rav d á m viry, k te ré za h rn u jí b o h atstv í hlubokých id ejí; účastni se obřadů, jež jsou plny význam ných sym bolů, v y ja d řu jících velm i n á ­ zorným způsobem vztah mezi nejp ro stším i a nejvyšším i skutečnostm i; žije — nebo m á žít — podle p rav id e l rozum ného jed n án í, jež jsou mu stá le p řipom ín ána a v y k lá d án a — z k rá tk a celý jeho katolický život ho vede a povzbuzuje k pěstováni rozum ových hodnot. J e to tedy dvojnásob žalostné, že v tom zůstává v lastn ě pozadu za o statn ím i — nem luvíc ani o tom, že je v tom často ještě u tvrzo v án nerozvážným i h lasateli hesla *k lid u níž«. N ejhorší je, že ty to nedostatky o slabují u jed n o tliv ců sm ysl pro to, co je chloubou k řesťan stv í — totiž p ro ducho v ní společenství m ilosti. C írkev nesjednocu je k řesťan y jen jako vnější viditeln ou společnost, n ý b rž spo­ ju je je v e vznešenějším sm yslu jakožto údy m ystického T ěla K ristova, jako »přijaté syny Boží«. A duchovní společenství C írk v e je p rá v ě tou v lastn í silou, k te rá — je -li pln ě u p la tň o v án a v životě jednotlivců i n áro ­ dů — je schopna jediná přek len o u t a v y ro v n at všechny pro tich ů d n o sti rasy, národnosti, společenských forem i m yšlenkového zau jetí a n asto lit v lád u pokoje. N aopak zase tam , k d e je toto společenství mezi k řesťan y opom íjeno nebo zeslabováno, v y n ik ají rozpory silněji než ve společnosti k řesťan stv ím dosud nedotčené. O dtud snadno pochopím e, ja k veliký v ý ­ znam je tře b a p řik lá d a t vědom í křesťan sk éh o duchovního společenství — a ja k osudné je jak ék o li zeslabení tohoto vědom í. A le k takovém u zesla­ bení p rá v ě vede zbožnost so u středěná na v lastn í já, zbožnost in d iv id u alistick á v nejh o rším sm yslu toho slova. J e podivuhodné, jakým i oklikam i p ro n ik á Často te n to sen tim en táln í individualism us do m yšlení a jed n án í lidí jin a k velm i zbožných a h o rli­ vých. P řík la d : ja k často slyším e horlivého k řesťan a tv rd it, že se každý m á s ta ra t je n o v la stn í zdokonalení, že se nem á příliš zab ý v at vnějším i akcem i, n ý b rž že se m á jen m odlit a »Pán B ůh to už sám zařídí«! N e­ m yslí se při tom p ran ic na to, že Bůh zařizu je věci obyčejně p rá v ě skrze jednotlivce a skrze společenství, jem už byli k řte m přiv tělen i, a že ted y činná ú čast jednotliv ců na životě tohoto společenství je nezbytná; a ta k bývá p rom eškána m nohá d o b rá p říležitost k Činu. R oztříštěnost, p artik u larism u s, n ejedn o tn ost v m yšlení i skutcích, u s tr­ n u tí n a nízké úrovni m ravního i rozum ového života — to jsou tedy h la v ­ ní povšechné nedostatky, jež m usím e zaznam enat v českém náboženském

životě bez rozdílu m ísta, doby, tříd y a stavu. V šim něm e si teď blíže k o n krétn ího oboru, v něm ž se ty to n edo statky projev ily vlivem časových okolností zvláště m akavě — oboru katolické náboženské literatu ry . (Pokračování.) T im o t h e u s V o d ič k a .

Duchovní skutečnost Bůh, b ytost absolutně duchová, je p říčinou světa, hm o tn ý ch jevů, sk u ­ tečností, jim iž m y zp ětně Ho m ůžem e poznávat. Jestliže Člověk v y tv o ří dílo, příčin a jeho není v m ateriálu , z k teréh o je ono dílo zhotoveno, ale v duchu onoho člověka, k te rý dílo z těch čl oněch důvodů ve svém rozum u d řív e zkonstruoval, než je svou v ů li a m anuelní prací vložil ve hm otu. Bylo by ab surdní n aopak tv rd it, že čas vznikl p ro to a tehdy, až tu byly hodiny, že k rása jak o ta k o v á se zrodila, až když člověk v y tv o řil k n ih u Či obraz a pod. P řed každým úkazem , dilem stojí n ějak á příčina, řetěz důvodů, jichž je dílo následkem . Jim i docházím e k je jic h tvů rci. A tu m ůžem e ko n sta­ tovat, že za každou hm otnou realito u ex istu je sk utečn o st duchovní a zá­ roveň tv ů rč í v nejširším slova sm yslu. Ta fo rm u lu je onu každou chvilku se m ěnící a nahodilou skutečn o st hm otnou. A však hned připom ínám , že nelze tyto hm otné jevy opom íjet či jim i opovrhovat. M usím e si s M aritainem připom enout, že n aše inteligence není in tu itiv n í jak o u andělů a tudíž by bez sm yslového vidění vůbec nepoznala skutečnost duchovou, základní, jež je je jím v la stn ím p řed m ě­ tem. Jsou ta k to na sobě závislé a zvláště v um ění lze v id ě t jejich h a r­ monii. H arm onie ovšem neznam ená sn ad rovnost dvou či více věcí n a ­ vzájem srovnávaných, jí je soulad n estejn ý ch hodnot, složených podle jejich vlastností a důležitosti v organický celek. T ak je tom u ve výsled­ ku; v tv ů rčím postupu z vyššího násled u je nižší, ze zák lad n íh o doplňující. A tu m ůžem e n av ázat na v ěty před touto připom ínkou. D uchovní rea­ lita je tou skutečností základnější, důležitější, n eb o t ve své oblasti může existov at sam ostatně. N a své jsoucnosti nic n eztrácí ani tehdy, jestliže není »realisována« prací ve hm otu. S kutečn o st hm o tn á je je jim násled­ kem , výsledkem jejího tv ů rčíh o chtění, b y tím odvozeným , bez své n e ­ hm otné příčiny nem ožným a ja k z jakosti m a teriá lu vyplývá, více či m éně dokonalým , m ěnivým . R ealita duchovní je tudíž skutečnější, lépe snad řečeno p rav d iv ě jší než n ěk terá z m noha možností, jim iž se p ro jevuje, než n ěk terý je jí následný hm otný projev. J e to jakýsi prototyp, k te rý jasně a p ln ě zobrazuje sk u ­ tečnou re a litu té k te ré věci, či chcete-li ideu, p rin cip b ytí toho kteréh o jev u či úkazu. Umělec, jehož zák ladním znakem je, že vidí hlouběji, d ál za povrch sensuálně chápaný, že o bjevuje obzory sk ry té zrak u ostatn ích lidí, p ro ­ chází tím druhotným , hm otným k v n itřn í duchové stru k tu ře věcí. T a je mu tv á rn o u látkou, »formou« (chápáno scholasticky), » t. j. principem ,

k te rý tv o ří vlastní dokonalost všeho, co jest, k terý u sta v u je a dokonává věci v je jich po d statě i v jejich vlastnostech, k te rý je posléze, m ožno-li tak říci, ontologickým tajem stvím , jež nesou v sobě, jejich duchovním bytím , jejich účinným m ystériem — je st především v lastn ím principem duchovosti, v la stn ím jasem všech věcí« (M aritain). Inteligence um ělcova, operujíc touto tvárnou , životaplodnou látkou, jež je je jí v la stn í oblastí, přichází ve sty k s krásnem . I ono náleží do řád u nehm otného, m etafysického. K rásn o je umělci cílem a v duchovní re a litě se s ním stýká, nalézá jeh o v la stn o st duchové záření, sku tečn é bytí, k nim ž se p řid ru ž u je jednota, řá d a úm ěrnost. T ěchto zákonů se um ělec drží — sp ráv n ě ji: jim i v lád n e — když tvoří krásn é dílo. J e nespočetně m noho cest, jim iž lze d o jít k této skutečné re a litě duchovna, p ravdivém před p o k lad u všech věcí. N aopak stejn é m nožství je zase jejích projevů. U m ělec je objevuje, sm ě řu je k ní, usiluje o ni a proto nepopisuje toliko každou chvíli se m ěnící sk u tečn o st h m o t­ nou, povrch věcí. Chce d iv áka přím o bez oklik p řiv ést k zářivé stu d án ce duchovna, aby jeho inteligence m ohla bez n ám ahy p ít je jí křišťálový, ničím nezkažený nektar. M alíř n ezatarasu je m u cestu jednotlivostm i, v jejichž pozorování by m ohl zapom enout na cíl, nebo dokonce v prohlížení si jich zjevu by cíl nacházel. V ědom ě pom íjí všechny n edůležité průvodní zjevy, aby vynikl ten základní, prýštící přím o, skoro bychom řekli, nehm otnou cestou z tv ů r­ covy inteligence. N ěkdy je třeb a u čin it stu d án k u zřejm ější, z d alek a vid iteln o u učinit je jí neviditelnou duchovou náplň. T u k ní p řid áv á nápad n éh o ukazovatele třeb a s i sym bolicky naznačující znam ení. A tak se um ělec chápe deform ace příro d n ích skutečností, m ění je jich vzhled; jsou m u tv árn o u lá tk o u pro nové objevy z m etafysické říše krásy. Z veličuje, aby zdůraznil; ztitě rň u je, aby nen áp ad n ě doprovázel; ty p isuje, aby ch a rak teriso v al; pokřivuje, aby zaujal, ukázal sílu ducha; p ře­ m ěňuje, aby sym bolisoval; skládá, aby h a rm o n iso v a l. . . , odhm otňuje, aby zduchovňoval; znásilňuje hm otu, aby povýšil d u c h a ... A to vše n en í žádné opravování ani zkreslování Bohem d an é sk u te č­ nosti: jin a k by byl každý lidský k u ltu rn í čin, čili zduchovňování, ak tem proti stvořeném u a S tvořiteli. U m ění, jdoucí k h lu b in ám p odstaty věcí, k nad sk u tečn ý m duchovním obzorům , ke kráse, velm i m ocně zduchovňuje. A jelikož je přizpůsobeno lidské přirozenosti (smysly p řed k lád á inteligenci v y k rystalisované, z h m o­ ty uvolněné duchovno), p ro to působí na člověka takovou sugestivní silou a p ln ě usp ok ojuje nejen jeho smysly, ale i jeho duši u vádí do blaženství jí vlastních, p řivádí ji k zam yšlení nad božskou krásou, p ra v d o u . . . M ilo š S a x l.

Nevezmeš

jména

Božího nadarmo!

P R A C O II n fl N e v ě d í co č i n í N evěřím e sice, že by stačilo k povznesení a zlepšeni člověka, ab y byl poučen, a tím že by již jednal sp ráv ně a stále správněji. N evěřím e v zásadní dokonalost a d obrotu člověkovu. Člověk sto k rá t poučený ještě je lá k á n nižší svou strán k o u , je ště je stahován sobectvím , sklonem k po­ hodlném u, laciném u, lehkém u. N ezřízené vášně ho zaslepují, svádějí, od­ v ád ějí od dobrého. M nohý člověk všechno uznává teoreticky, ale je sla ­ boch a zbabělec, k te rý se bojí nám ahy, boje, sebezáporu nebo jen už sebekázně. A le přece m noho lidí chybuje, bloudí jen proto, že nebyli poučeni. M noho lidí odsuzuje k řesťan stv í a hledá si svoje cestičky, protože nem á o něm sp ráv n ý ch názorů, anebo příliš jisté přesvědčeni o sp ráv n o sti názorů svých, k te ré jdou vedle k řesťan stv í, když ne p roti něm u. M álo si hledím e poučování svých bližních p řiv ád ěn ím jich ke k řesťan stv í. H lavně m álo um ím e m luviti k dnešní době, k jejím dnešním bolestem , otázkám , p ře ­ devším neum ím e zaujm outi dosti přesvědčivě stanovisko k jejím řešením . P řízn ačn é jsou pro to u rčité p říru č k y theologické. P o d ro b n é p ro b íra jí bludy třetíh o až p átého století, filosofické p říru č k y p ro jed n á v ají všechny om yly racio nalistů století osm náctého, dotknou se ještě i století dev ate­ náctého, ale m á lo k terá k n ih a udrží k ro k s posledním i otázkam i, s posled­ ním i nesprávnostm i, nedostatečnostm i, nepřesnostm i, om yly a bludy. N evědí, co Činí. N evědí, koho odhazují, co opouštějí, když se o b racejí zády k e K ristu , k jeho učen í a k jeho řešeni. K olik om ylů bychom jim m ohli u še třiti, kdybychom chtěli se snažiti o řešen í ak tu áln ích otázek pro dnešn ího člověka, a to jeho řečí, m luvou dvacátéh o století! A jsm e jim tím povinni. N em ůžem e přece se spokojiti kazatelským , p ath etick ý m rozřeď ovánlm svátého evangelia. Jin a k my jsm e vinni všem i om yly a vším blouděním a všem i k a ta stro ­ fam i, jestliže se nevynasnažím e všechno vynaložit!, použiti všech p ro střed k ů , všech schopnosti a h la v n ě všech schopných lidí, abychom se dostali k m yslím a k srdcím lidí, svých b ra tří a ke všem jejich p o třeb ám a otázkám . B ra ito .

Znovuzrození jednoty Nic tolik Ježíš nezdůrazňoval a ani m y nesm ím e nic ta k zdůrazftovati, jak o posvátnou jednotu. K ní nás M istr povolal, ji n ám zasloužil v e své jednotící krvi svého synovství, k te ré i n ám získal. T vořím e o p rav d u ro ­ dinu povolaných za d ěti Boží a proto se m usím e ze všech sil snažiti o tu to jednotu. Nic není dnes ta k důležité, jak o toto živé uvědom ování sl, že toto je p o dstata křesťanství, že v jednorozeném S ynu Božím, jenž je

jedno s Otcem, i my jsm e byli povoláni k oné k rá sn é jed n o tě s ním a s Otcem a se všem i, k te ří jsou k této jed n o tě povoláni, tedy k celém u lidstvu. J is tě lidstvo ozdraví, až si živě, životně, do celého života p řev ed e tuto m yšlenku jednoty. P ro to je ta k důležitá láska, p ro to je ta k důležité m anželství, p ro to je ta k důležitá poslušnost ke všem u dobrém u a zákonitém u a sv átém u a krásném u a čistém u, protože tím vším se do světa p řivádí, ve světě u sk u ­ tečňuje, do světa d ává vkořeňo v ati a v rů s ta t ona p o sv átn á jednota, k te rá jedině dovede lidi spojit, obšťastnit, d á t zapom enout na různosti, um ožnit spojení těchto růzností. K aždým sku tk em lásky se u p ev ň u je a rozm nožuje tato jednota. K až­ dým úkonem poslušnosti k dobrém u a sp rávn ém u a svátém u o d straň u jí se propasti, jež tvoří práv ě sebeláska, k te rá vidí jen sebe a všechny jen potud, pokud m ohou sobci sloužiti ja k o pro střed ek k u p la tn ěn í jeho v la stn í osobnosti. Měl by sis denně uvědom ovati tu to povinnost k řesťan a k u skutečňování k řesťan sk é jednoty, m ěl by sis denně ř ík a t večer, ja k jsi d n es přispěl ke svaté jednotě, ja k jsi dnes p řib lížil svým bližním , k te ří jsou s tebou spojeni, pocit svaté jed n é rodiny povolaných za d ěti Boží, rodiny synů Božích v tom, jenž učinil všechno jedním , ja k řík á sv átý Pavel. B r a i t o.

Či stý jak andel, p y š n ý jak ďábel T ak to n ě ja k napsal jeden b isk u p o sestrách k lá šte ra P ort-R oyalského, k te rý p ro p ad l zpupném u a tv rd o šíjn ém u jansenism u. O různých lidech bychom m ohli něco podobného říci vzhledem na různé dobré vlastn o sti, protože o ctnost tu nejde, když je p o ru šen a základní ctn o st lásk y v m rav ­ ním ohledu a op atrn o st v řá d u rozum ovém . R ůzní lidé u divují velkou horlivoti, velkou zbožností. Z d ají se b ýti obětav í jako apoštolově, ale není to obětavost, protože n eu m ějí ob ěto v at to hlavní, to jest, sebe, svou ješitnost, svou pýchu, své sobectví a sebe­ lásku. N eum ějí odpustit, neum ějí se pokořit. Z dají se b ýti čistí ja k andělé, nebo aspoň jak o lilie, ale to n en í čistota pravá, protože se p o sk v rň u jí m arnivosti, tv rd ostí, protože n em ají lásky, bez níž p anenství je naprosto bezcenné, něčím pouze fysiologickým a protože o duchovní čistotu se tu nem ůže jedn ati, neboť není čistá mysl, k te rá je p ln á sebe, tvrdosti, m a r­ nivosti. Z dají se býti zbožní jako andělé, ve dne v noci klečí před tv á ří P áně, ale n ejed n á se tu o pravou zbožnost, protože zbožnost v id í v B ohu a v jeho lásce a v jeho plánech a v oběti Ježíše K rista a v posláni, k terý m Otec seslal S yna n a svět, všechny své b ra try , vidí všechnu jejich bídu, jejich slabost a proto je to láska ja k objím ající, ta k rozum ějící a od­ pouštějící. A ta k bychom m ohli jiti do nekonečna. N ěkdy je člověk sv ád ěn při pohledu na ty to dom nělé, n a ty to kašíro v ané ctnosti ironicky se pousm í-

v a ti a m luviti n euctivé o »svátých«, ale spíše je tu n a m ístě hluboká lítost, s těm i, k te ří m ají tolik schopností, tolik přirozených předpokladů p ro ctn o st a je jí život, ve který ch dílo m ilosti tolik již vytvořilo, že zbytky je jí ta k k rásn é vy p ad ají. P roto, kdo se dom níváš, že stojíš, hleď, abys nepadl. A v ěřící neposu­ zu jte jen podle zdání a rovněž podle zdáni neodsuzujte, čili vůbec n e ­ po suzujte a neodsuzujte! B ra ito .

Láska k Ježíši dává lásku k duším K dyž odevzdává S pasitel svátém u P e tru nejvyšší ú řad pastýře, který m m á zastu p o v ati Jeho, jenž je dobrý p a stý ř a u sku tečn ěn í na zemi onoho pastý řstv i, k terý m je sám H ospodin pastýřem lidu svého, netáže se P etra, zdali m á lásk u k ovečkám , k lidem , k te ré m u svěří, nýbrž zda m iluje jeho více než ostatní lidé. J e n ten, kdo m iluje Ježíše opravdu, jen kdo ho m ilu je n esm írn ě mnoho, n ade všechno více než druzí, jen ten je hodný p ásti ovečky K ristovy, jen te n ta k é by se měl sm ět odvažovat k apoštolátu. Jin a k to bu d e jen pasení v la stn í ješitnosti, bude to sport, bu d e to stříh á n í oveček, k te ré p řed stříh á n ím laskavě a m edusladce k ovečkám prom louvá. Vím, že nikdo se nesm í odvážit řík at, že m ilu je Ježíše nade všechno. K dyž jsem byl p řed lety v L urdech, bylo tam n ějak é m enší procesí. T rap n ě na m ne tehdy působilo, když kněz s kazateln y n esčísln ěk ráte za sebou opakoval s takovou jakousi jistotou: M ilujem e tě, o Ježíši! ftekl jsem si, lidičky, tohle se ta k h le stá le n ev y k řik u je a nevykládá. A h lav n ě ta k h le v eře jn ě stále neopakuje. To m usí náš život, naše stanovisko ke kříži K ristovu, k jeho p řán í sv a té jednoty nás všech s O tcem mezi nám i v y d á v a t svědectví, zda opravdu m ilujem e Ježíše, zda o p rav d u náš život sebezáporu a věrn o sti k celém u d u ch u jeho učení n ás o p rav ň u je k tom uto v ý k řik u nejsladší jistoty, že P án a m ilujem e P ak te p rv e m ůžem e jít klidn ě k duším , protože pak nebudem e p ři tom h le d at sebe, svého prospěchu, své slávy, abychom se dušem i jakoby svý­ mi, jakoby svým i m učedníky honosili, m luvili o nich jako o svých sto u penkynich a přívržencích. N eboť jen kdo m ilu je Ježíše, zam ilu je si jeh o sv a té rány, k terý m i duše vykoupil, pochopí jeho žízeň po spáse duší, po tom , aby P á n poslal d ěl­ níky na vinici, n a pole, k te ré se již bělá těžkým i klasy, neboť dávno již nebyli lidé obtíženi poledním letn ím žárem , dusnem tíh y p rac h u v šed ­ ního dne, ja k dnes. T en učiní vše možné, odváží se i nem ožného, ale ta k é zároveň bude nesm louvavě vůči všem hlásati celého K rista a je n K rista, a všem, protože nem ožno čekat, až budou p řip ra v en i n aň lidé, u m írající bez něho. Braito.

Tím okamžikem, kdy se již nesnažíme býti lepší, přestávám e býti dobři

Po z n

a

m Hv

Tažení proti Vatikánu D ru h á světová válk a n ep řinesla s sebou je n obvyklý rozm ach tech n ic­ kých výzkum ů, jak ý násled u je po každé m oderní válce. T e n to k rá t p ři­ nesla něco jiného — neobyčejné zdokonalení tech n ik y p ro ticírk ev n í p ro ­ pagandy, o něž se nesporně zasloužil h lav n ě H itlerů v režim. Lze to pozo­ ro v at n a n ynějším tažení proti V atikánu, k te ré začíná p ro b íh at i u nás. N ěkdejší n eo b ratn é štv an í zřejm ě už náleží m inulosti. D nes se začíná podle pravidel nap řed pečlivě p řip ra v en o u diversí, jež m á u p o u ta t po­ zornost n a vedlejší záležitost, aby se p ak znen ad án í udeřilo s jin é stran y , což se m á opakovat tak dlouho, až se »vnese zm atek do řa d nepřítele«. N ačež se m á provést h lav n í úder. T ak se n a přík lad začne útočením p ro ti katolický m spisovatelům — ovšem nap ro sto ne proto, že jsou katoličtí spisovatelé, nýbrž proto, že v době ohrožení rep u b lik y k ritiso v ali K arla Č apka nebo se snažili v ysvétlit, odkud to ohrožení vzniklo. K dyž se tím u p o u tá pozornost, nastan e d ru h á fáze: útoky proti papeži, p ro ti chování V atikánu za války a podobně. To bude p a trn ě tr v a t ta k dlouho, až se ti kato ličtí dobráci, k te ří nic netuší, n ad tím pořádně dostanou do v aru ; p ak to dostanou n áh le s jiné stran y . Proč by ne? V čera to bylo útočení na katolické spisovatele. D nes je to útočení n a V atikán. Z ítra to m ůže být tažení p ro ti církevn ím u školství. Pozítří to m ůže být tažení p ro ti círk ev n ím u m ajetk u . A ta k dále. Bylo by chybou, kdyby se katolíci dali zaujm o u t jednotlivým i fázem i tohoto boje do té m íry, že by jim u n ik la souvislost. J e tře b a sledovat jednotlivosti a odpovídat n a jed n o tliv é útoky nejú čin n ějším způsobem — věcnou arg u m en taci; ale zároveň je tře b a si stá le uvědom ovat, co je h la v ­ ním cílem téchto útoku: oslabit svobodné postavení C írkve jak o n a d n á ­ rodní, nad státn í, nade všechny rasy a tříd y povznesené společnosti, jež Je jedinou h ráz í p roti totalism u. V.

K a t o l í c i ve V e l k é B r i t a n i i N a konci 18. století bylo v Anglii, S kotsk u a W alesu celkem asi 60.000 kato lík ů. D nes je jich 3,020.000, ted y p a d e sá tk rá t více. To je jistě už sam o o sobě význam ným znam ením i slibem do budoucnosti. Z vláště zajím avý — a pro naše běžné p řed sta v y o S k u tk u neočekávaný — fa k t jest, že rela tiv n ě je více k ato lík ů ve S kotsku než v A nglii a W alesu. K dežto v těch to dvou zem ích p řip ad á jeden k ato lík na L7 nekatolíků, ve S kotsku p řip ad á jeden k ato lík na každých sedm obyvatel (z celkového počtu 4,900.000 obyvatel je 621.000 katolíků). S ám o sobě není ovšem počet tří m ilionů k ato lík ů příliš veliký; p řesto se m ohou angličtí katolíci ch lu b it k u ltu rn ím životem , jím ž předčí k ato -

llky m nohých jiných zemi. M ají Čtyři v ynik ající tý d en ík y : T a b l e t , z a ­ ložený 1841, U n i v e r s e , založený 1860 a vycházející v e 145.000 výtisků, C a t h o l i c H e r a l d , k te rý vychází v 69.000 vý tisk ů a C a t h o l i c T i m e s (50.000 výt). V edle toho vychází celá řad a m ěsíčníků: B l a c k f r i a r s , T h e L i f e of t h e S p i r i t , T h e M o n t h , T h e C l e r g y R e v i e w , T h e C a ­ tholic Gazette, The Rosary, People and Freedom, L iturgy a n d t h e P e o p l e , T h e S w o r d o f t h e S p i r i t , a čtv rtle tn ík ů : T h e D u b l i n R e v i e w (k terý m á b ý t přem ěněn na m ěsíčník), T h e D o w n side Review, Pax, The Sower, T h e Cross and th e Plough, Music a n d L itu rg y , A rt Notes. V.

N á b o ž e n s k á l i t e r a t u r a za v á l k y V ydávání náboženských knih bylo za války om ezováno více než v k te ­ rém koli jiném oboru literatu ry . Poslední dva roky v álk y bylo p rak tick y v lastn ě vůbec zastaveno. To, co mohlo v yjít, vyšlo v nedostatečném n á ­ kladu, takže knih a byla často rozebrána dříve, než se čten á ř dověděl, že vyšla. T aké propagace náboženské knihy b y la různ ý m i způsoby om ezo­ v á n a a znem ožňována. N ebude ted y na škodu, zopakovat si, co ho d n o t­ ného bylo vydáno za posledních p ět let. Z papežských p rojevů vydali olom oučtí dom in ikán i slav n o stn í řeč P ia X II. k oslavám svátého D om inika (Bojovník p ra v d y sv. D om inik); v n a ­ k lad atelstv í V elehrad vyšly v novém v y d án í dvě encykliky P ia X I.: O křesťanském m anželství a O k atolickém kněžství. Edice A kord po kračovala ve v y d áv án í biblických p řek lad ů D r H egra (Jerem iáš, K niha přísloví, K n ih a Tobit). V oboru dogm atiky vyšly tři publikace, u rčen é pro laiky: L. Rudloff, M alá věro u k a pro laiky (Vyšehrad), poslední svazek D acíkovy V ěrouky pro laiky, jejíž n ěk teré svazky vyšly v dalších vydáních (Edice K rystal), a A. S alajk a: Ve světle v íry (Velehrad). V p rvních letech v álk y vyšlo ta k é několik hodnotn ý ch publikací hom iletických: J. H louch, M atka Boži v řá d u spásy a života (Velehrad), K. K ubeš S. J., S b írk a hom iletických p řík la d ů (tam též), M. Laros, Zde je evangelium pro dnešek (tam též), Silv. B raito O. P., Z áklady II. v ydání (tam též). Z oboru k řesťan sk é apologie: M. M inutius Felix, O k tav iu s (Kuncíř). Z oboru k atech etiky a katolické pedagogiky: Resi, K atechese pro obec­ nou školu, T. Tóth, Ježíš K ristu s (Vyšehrad), F r. Tom ášek, U čitel náb o ­ ženství a zájem dětí (V elehrad), V. M artinů, Do života (tam též), L. W olpert, P ě t m in u t k řesfan k é n auky (B. Rupp), A. P elik án S. J .f H ra o duši, J. H louch, K onverse a k o n v ertité (Velehrad). Z oboru hag io graíie: I. H erw egen O. S. B., S v atý B enedikt (B řevnovské opatství), J. D urych, Cesta svátéh o V ojtěcha (tam též), bl. Jo rd á n Saský, S vatý D om inik (Edice K rystal), Zd. K alista, Bl. Z dislava (tam též), Fr. Sigut, O bran a bl. J a n a S a rk a n d ra (Velehrad). Z oboru asketiky a m ystiky: A. P iny, O devzdanost do v ů le Boží (Edi-

ce K rystal), Sv. J a n z Kříže, V ýstup n a h o ru K arm el, T em n á noc, D u­ chovni píseň (tam též), B. S páčil S. J., O sallite Regi n o stro (R ozjím ání n a žalm y, V elehrad), G. H evenesi, Jis k ry sv. Ignáce (tam též), J. Gross, V ýstup duše k B ohu (tam též), D uchovní cvičení svátého Ignáce (Vyše­ hrad), V ýbor z listů a in stru k c í svátého Ignáce (tam též), nové v y d án í N ásledování K rista (tam též), K vítk y sv átéh o F ra n tišk a (K uncir). Z oboru církevních d ějin: Bl. R áček S. J., C írkevní d ějin y (Vyšehrad), V. svazek A lbertiho D ějin papežů (Společenské podniky), B. Vašek, D ě­ jin y k ře sta n sk é ch a rity (Velehrad). Z oboru litu rg ik y : B enediktini em auzští v y dali nové v y d án i S ch allero v a M issálu, olom oučtí dom inikáni knížku A. Galy, M še sv átá, n ak lad a­ telstv í V elehrad další v y dání kancionálu Boží cesta. J a k vidět, je v tom to výpočtu (k terý ovšem neni podrobný) m noho dobrých knih, k te ré bychom si p řá li m ít v nových vydáních. T ak zejm é­ na všechny encykliky P ia XI., N ásledování K rista, Jis k ry svátéh o Ignáce, C írkevní d ějin y atd. T aké v šak mezi těm i vypočítaným i k niham i chybí n ě k te rá n ejd ů leži­ tě jší d íla náboženské lite ra tu ry , jež svědčí o tom, že v y d av atelsk ý p ro ­ gram českých katolických n ak lad a telů n ebyl dosti soustavný. Na p rv n ím m ístě chybí nový, všem požadavkům vyhovující p řek lad Písm a. Dále d ů k la d n á p říru č k a m orální theologie a podobná p říru č k a apologetiky. T aké obor hagiografické lite ra tu ry je velm i chudý. K atoličtí n ak lad a telé m ají tedy m noho co dohánět, aby vyplnili m e­ zery v náboženské lite ra tu ře a aby uspokojili hlad po dobré náboženské knize. T im o th eu s Vodička.

N á b o ž e n s k á l i t e r a t u r a na S l o v e n s k u P odle K a t o l i c k ý c h N o v i n v ydal Spolok sv. V ojtěcha v T rn av ě k vánocům ty to náboženské kn ihy: A n d rej R adlinský: N ábožné výlevy (m odlitební kniha, k te rá se dočkala 14. vydání), J. H olzner: S v atý P avol (překlad znám ého životopisu sv. P avla, k te rý vyšel před válkou i u nás), Písm o sv até v obrazech, P ram eň z Boha (m odlitební k n ih a p ro inteligenci). Mimo to vyšlo šest beletristických publikací p ro dospělé čte n á ře a šest pro m ládež. R adu jem e se, že p řes zv láště těžké pom ěry bylo možno na Slovensku vyd at tolik katolických knih. A le nem ůžem e se při tom nepodivit, ja k to, že u nás, v českých zemích, jsm e dosud skoro ani neuviděli na k n ih k u ­ peckém trh u nějakou novou náboženskou knihu? O dpověď na tu to otáz­ ku by jistě zajím ala v ětšinu čten ářů . Nelze přece tv rd it, že podm ínky k v y d án í kn ih jsou u nás horší než n a Slovensku.

Svatému Serapionovl dávali peníze za nějakou službu. Peníze — ne, řekl štítivč. Peníze špiní ruee i duši.

ioho své dovolené a pošlete co n ejd řív e p řihlášk y . K rom é toho u sp o řá­ dám e aspoň jedny exercicie pro muže a ženy v Cechách. S led u jte H lu ­ binu. NPM — Nová pracující mládež, m á p ro n ik n o u t m ladé lidi až do z á k la­ dů duchem apoštolátu, dův éry a odvahy. NPM m á b ý t p ro m ládež nové zjevení, ja k řík á A. C ardijn, je jí zakladatel. K on statu je, že dosud nikdo nehovořil s m ládeží tím způsobem , k terý jí pln é odpovídá a o c e l é m životě až do nejm enších podrobností, o radosti a zábavě, zam ěstnání a potřebách duševních i tělesných, o p říp ra v ě na práci, o lásce k práci, o společnosti, o duševních k v alitá ch m ládí, o kráse, ale též o špatnostech života, o lásce a rodiné, o prostředí, v něm ž m ládež žije a p racu je, o v li­ vu atd. NPM m á svůj dokonalý systém , podle něhož chce, aby m ládež novým a správným způsobem viděla, aby dobře soudila o do b ru a zlu, o správnosti a nesprávnosti, o životě a jeho projevech, aby z toho vzešlo n o v é j e d n á n í , nový člověk s vyšší ú rovní duševní i hm otnou, s p ev ­ ným k ara k terem a přesvědčením náboženským , sociálním a m ravním . C e l ý ž i v o t m u s i b ý t d á n do r e v o l u c e , a b y s e z m ě n i l od z á ­ k l a d ů . NPM o d haluje m ládeži svět, v něm ž žije, do něhož je ponořena a do něhož vchází často jak o slepá, neuvědom nělá a osam ocená. NPM od halu je problém y života a práce, jim iž m usí b ý t m ladý člen NPM plně p ronikn ut, aby si nové h n u tí zam iloval, aby je h á jil a v něm vydržel p řes všechno zklam ání a p řes neúspěchy v apoštolátě. Členové NPM m usí bý t p ro n ik n u ti m yšlenkou, ja k za ch rá n it m ládež pro K rista, pro společnost, národ. Speciální ráz m á při tom d ělnická mládež, jejíž stav a okolnosti jsou těžší než jinde. P ostup a vývoj událostí v Evropě je takový, že se šíří nové n auk y o životě, o lásce, o společnosti, o práci atd. N árody ztrosk o táv ají pod falešným i n au k am i; m iliony m ladých lidí je udržováno n esprávností n au k od náboženství, od m rav n ích hodnot a od k rásy dobra. H ledám e-li příčiny, odhalím e, že m ládež od 14 do 25 let, často už m nohem dříve, je opuštěna, je ponechána sam a sobě v době, kdy se dějí v ní velké přem ěny tělesné i duševní. R adí si sam a, odhodlává se sam a, p řip o ju je se k dru h ým , vliv, slova a p ro střed í je strh u je. P ro ­ blém m ládeže je tu ; systém y životní jej n etvoří, jen ho zneužívají proti C írkvi a p roti Bohu. A poštolát je nevy h nutelný, a to nový, k terý nechce ani b rá n it ani znem ožnit jin é dru h y apoštolátu; NPM k lad e do popředí apoštolát mezi dělnickou m ládeží a m á nový způsob i pro jinou mládež. Ü kolem m ladých apoštolů N PM je pom áhat řešit problém y k am arád ů , sloužit jim, stud o v at problém y, rozum ět jim a zasah o v at účinně všude. 2ivot m ladých m usí je zaujm ou t docela dnem i nocí, aby viděli m iliony opuštěných a zanedbaných dělníků, učňů, stu d en tů a venkovské mládeže, k te ří se ztrá ce jí v m oři života. To je základní po h n u tk a jocistické práce, ta inspirovala A. C a rd ijn a k nové pracovní m etodě mezi mládeží. U nás se h n u tí NPM připojilo k světovém u h n u tí JO C a K atolická Akce je p řija la za svou so u č á st Ú středí je pro M oravu v Olomouci: B. K ulíšek, Olomouc, Slovenská 14, pro Cechy: M iroslav Němec, P ra h a II., V oršiská 1. Stříž: Římský misál. V ydal V yšehrad, P ra h a 1946, cena 140 Kčs, vázané. Díky Bohu, že zase m ůžem e d á ti do rukou lidem m isálky, po k terý ch

tolik toužili. P ře k la d S třížův je poněkud jiného ražení nežli S challerův, rád a úm yslně archaisuje. N ěkom u se to líbí, m ně ale ne. Ale to není nejdůležitější. Jin a k je p řek lad velm i věrný, zachovává litu rg ick ý ku rs řeči. J e tu m éně latiny, ale ani to není na závadu, protože m álokdo i z in ­ telig en tů klasicky vzdělaných sledoval latin sk ý text. Jsm e zvědavi, co je se S challerovým m isálem . U nás je dnes taková poptávka, že klidně vedle sebe se snesou různ á vydání tak p otřebn ý ch knih, jak se dnes stal m isál a Písmo. V odička: P rin cip y sociální eth ik y I.—III. K ry stal, Olomouc, K čs 32. K onečně knížka, k tero u člověk není nucen po p řečten í odložit neuspoko­ jen. V lastně ji nelze vůbec odložit po p řečtení. J e to p ř í r u č k a pro dneš­ ní dobu. N eocenitelnou přednosti d ílka je okolnost, že a u to r om ezuje své vývody na n ejn u tn ější m íru a d áv á m lu v it především au to ritám , t. j. zde sv. Tom áši a papežům . V u spořádání p o stu p u je au to r od všeobecnéhe úvodu k v la stn í sociální filosofii, jež d nes m usí zau jm o u t každého. Z ájem čten á ře neutuchá, af čte kterouk o li kapitolu, a diví se, ja k je m ožné tyto jasn é zásady nechápat, a vidí, kolik zlé k rv e by bylo u šetřeno, kdyby toto lidé znali. Jedinečnou názorností v y n ik á kapito la o svobodě (22—23) nebo kap ito la o pom ěru jedince ke společnosti (30—32) a j. Č tenář, který pozná te n to prvn í svazek, dychtivě bu de o čekávat další. C tibor M ařan: D av - lid - osobnost. A forism y a n áčrtky. Edice Rozprav, P ra h a 1945. K nížka svým podtitulem aforism ů a n á č rtk ů nedělá si vel­ kých náro k ů n a d ůkladnější zpracování různých problém ů ethicko sociál­ ních, přesto však tato řešení jsou v n í v já d ře obsažena. S koro můžeme říci, že je to velk á škoda, že ta k dokonalé zásady a principy, k te ré knih* obsahuje, jsou psány jen aforistick y a n áčrtem . D aly by se u p o tře b it v po­ drobnostech lidského života a sociálního dění. P odrobnosti m ají své o b tí­ že a problém y a lidském u du chu nestačí obecné p rav d y a zásady na to, aby viděl ja sn ě a sp ráv n ě i podrobnosti složitého dění m rav n ě sociálního. Proto, i když kniha M ařanova chová v sobě poklady věků i m yslitelů (M aritain, C hesterton, Pascal, C arrel atd.), získala by na ceně, kdyby ne­ byla jen v aforism ech a náčrtech. M ařan je sociolog, k te rý počítá s k řes­ ťanstvím a jeho prvky, k te rý pozoruje, že ú p ad ek znam ená rozchod s k řesťan stv ím , že velikost lidská i n árod n í je podm íněna k řesťan sk o m ravním i zásadam i. P eřích: Naše Slezsko. S ch u tí jsem si četl v P eřichově knize o S lezsk a N ení to knih a tendenčně slezansky p san á a p ři tom slezský vroucí. P eřich snesl bohatý a spolehlivý historický m ateriál, k te rý um í kriticky tříd it a hodnotit. V ývody politické plynou z vědeckých pozn atk ů samy. A jsou jasn é a m yslím i zavazující pro n aše politiky ú střed n í i zem ské i m ezinárodní. V ydal V yšehrad v P raze. S tra n 170, cena 54 Kčs. El. A nděla z Foligno: O svetle n epristup n om a o láske bez medzí. Edice V eritas, Košice, cena 60 Kčs. P řek lad díla velké italsk é světice Anděly. Podle jejích zápisků, podle je jích vidění, jak je zachovali je jí duchovní otcové. K n ih a p a tří k p erlá m katolické m ystiky. U kazuje, až k am Bůh vede, k ja k é in tim itě spojení se sebou p řivádí Bůh duše, k te ré se mu bezelstně naprosto oddají. Na h lubinu vydává dom inikánský řá d československé provincie. O dpo­ vědný re d a k to r je D r S. Braito. T iskne E dm und K ra m á ř v O lom ouci N ovinová sazba povolena řed itelstv ím p ošt a teleg rafů v B rn ě 8. III. 1926^ Č. 18.070—VI. Podací a dohlédací úřad O lomouc 3.

na hlubinu revue pro duchouní iiuol

Zásady:

Miklík: Svátost milosrdenství 97 - Ohm: Nesnáze

indických misií 101 - Hlouch: Anna Marie Zelíková, dobrovolná oběť lásky a smíru za duše 107 - ž i v o t : Zpytování katolického svědomí 114 - Papežský palác v Avignonu 118 - Ghetto nebo kvas ducha? 120 - Hoc est hodie. . . To Jest d n e s... 121 - Obnova světa 123- P r a c o v n a

R E V U E Vt d o u c I r e d a k t o r : Spalar edakto r :

NA

H L U B I N U

P. Dr S I L V E S T R M. B R A I T O O P. P. Dr R E G I N A L D M. D A C Í K OP.

Redakce: 0 lomouc, S l o v e n s k á 14 Administrace: O l o m o u c , S l o v e n s k á 14,

-

T e l e f o n 626

Vychází m ěsíčné. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d en ti 40 Kčs. Šekový ú čet pošt. spořitelny v P raze: R evue Na hlubinu, Olomouc, 83148. V y š š í n á b o ž e n s k ý kur9 v d u b n u : V P R A Z E , v k lá šte ře dom inikánů: dne 6. d u b n a: A pologetika (Dr B raito); 13. d u b n a: Písm o svaté (Dr Š krabal); 27. d u b n a. D uchovní život (Dr Dacík). Z ačátek o 7. hodině večer. V B R N É , v U m ělecko-prům yslovém m useu, H usova tř. 14: dne 3. d u b ­ na: Písm o svaté (D r Š krabal); 13. d ub n a: D uchovní život (Dr Dacík); 17. dubna: Filosofie (Dr H abáň); 27. d ub n a: A pologetika (Dr Braito). Z ačátek o 7. hodině večer. V O L O M O U C I , W urm ova 24 (Domov bl. Anežky): d n e 4. dubna: D r B raito: P ostava K ristova. Z ačátek o p ůl 8. hodině večer. M Še s v á t á . R ed ak to r slouží prav id eln ě patn áctéh o každého m ěsice mši svátou za celou naši rodinu. S pojte se v ten den obzvláště v m odlitbách, ve svátém p řijím ání, v e mši sv a té a v obětech denního života. V eledůstojné pány prosím e o zvláštní m em ento v ten den na úm ysl naši duchovní rodiny 0 posvěceni všech. N á b o ž e n s k ý t ý d e n na S v a t é m K o p eč ku . Od 3. do 10. srp n a pořádám e na S vatém K opečku u Olomouce N ábo­ ženský týden pro m uže i ženy. P ředcházejí oddělené exercicie ve dvou ženských k lášteřích, načež se p o k raču je čtv rtéh o d n e v p řednáškách, k te ré vám podají náboženské odpovědi n a současné otázky a problém y. Ü stfední them a jest: Vše obnoviti v K ristu. V y h razujem e si rozhodovat! o p řije tí na ten to náboženský kurs. P řija tí obdrží později potvrzení přihlášky. N epřihlášení nebudou zásadně připuštěni. Záliba v nevkusu. M orovou ran o u katolík ů dnešních dob je um ělecký nevkus a neporozum ění pro um ění, k teré p ro jev u jí mnozí lidé, m ající dávati lidem i krásu vnější, krásnou form u v n itřn í k rásy k řesťan sk é pravd y a jejích projevů. Mohl bych tu citovati kousavé slovo Claudelovo, že tito křesťan é na otázku, zkazí-li se sůl, čím bude osolena, odpovědí klidně: Cukrem . N eboť cu k ru jí v písních, básních, sochách, obrazech 1 knihách. J e vám hořko, když čtete rů zn é básničky, v eršovánky a d i­ vadelní k usy náboženské. D nešní m ládež hodně čte a čte nejm o d ern ější básníky. Ja k p ak na ně tra p n ě působí, když se za katolické vy d áv ají naivní říkanky, k te ré se docela i rým ují, ale b ásn ě to rozhodně nejsou.

Z fl S fl D V K o n s ta n tin Miklik CSsR:

Svát ost mi l os r d e n s t ví IIP ři uvažování o č tv rté svátosti neuchází nám n ik te ra k poznatek, běžný O tcům p rv n í církve, že pokání, k te ré je st podm ínkou rozhřešení a jeho doprovodem , je »znovuzrození lopotné« (reg en eratio laboriosa). J e s t o p rav ­ du lopotné a svízelné, slzavé, zdlouhavé, ba k rv a v é v u rčitých případech. Z p y t o v á n í svědom í m á býti pečlivé, k ra tší nebo delší, podle času, pozornosti a povahy života k řestano v a. M á se m u v ěn o v ati píle, ja k é si zaslu h u je důležité dílo. To, co je člověk povinen v e zpovědi vyznali, m usí především poznati p ři zpytování: počet h řích ů těžk ý ch ; d ru h h řích u ; okolnosti, k te ré prom ěňují h řích všední v těžký, nebo h řích jednoduchý v e vícenásobný. M orální nem ožnost om louvá od přesn o sti dokonalé, avšak nikoli od přibližné. L í t o s t k rozhřešení m usí b ý ti opravdová, v n itřn í, nadpřirozená, účin ­ ná. N em usí býti sice dokonalá, ale m usí vycházeli z nadpřirozených po­ hnutek. V n itřn í odklon od hřích u stačí sice k lítosti: ale toho, kdo m á dobré v ůle málo, bude stá ti m noho nám ahy, než d ojde k vůli dostatečné. Ü éinná vůle se sice nem ěří výsledkem ; ale působí-li na vůli světské po­ h n u tk y strac h u a n ad ě je zřetelně více než bázeň Boží a n ad ěje života věčného, vyplý vá z toho, že účinnost lítosti m usí m iti odraz v dalším chování a že její p ra k tic k á neúčinnost m usí b ý ti vysvětlena, aby neza­ k lád ala podezřeni, že líto st byla neu přím ná. L íto st se m usí v ztahovati na všecky hřích y těžké, aby byla všeobecná, a aspoň na jediný z hříchů všedních, jestliže se zpovídám e pouze z nich. I p ř e d s e v z e t í m usí b ý ti všeobecné v tom to a je ště širším sm yslu, a m usí se tý k a ti nejen zanechání viny, n ý b rž i jejíh o n ap rav en í. P ře d ­ sevzetí si lze m ysliti za h rn u to v lítosti, je -li p rav á a účinná, a le nem ůže býti vědom ě zanedbáváno a přehlíženo. N edostatek předsevzetí k n a p ra ­ vení účin ků h řích ů těžkých zanech áv á v duši indisposici a bývá příčinou, že m ilost do duše n evstupuje, nebo že p e n ite n t ztro sk o táv á žalostně hned po dom nělém obrácení. K do řík á, že litu je, kdo se vyznává a nezapírá, ale kdo lpí na opaku dobrého a nechce věděti nic o tom, že by se nem ěl oblíbeného h řích u už nikdy dopustiti, kdo se ra d u je aspoň ze špatných následků těžké viny a nechce od nich up ustiti, jich se v zdáti, je n ap ra viti a za ně ještě jin é oběti přinésti, o tom nikdo neřekne, že je to člověk

kající, že činí p o kání a že m u B ůh m usí býti m ilostiv podle svého m ilo­ srdenstv í, svého slibu a své dobroty! III. P rá v ě tak, a možná ještě více než peni ten t, m á k a ž d ý z p o v í d a ­ j í c í k n ě z po kládati sváto st pokání, k níž věřící p řistu p u jí, za školu trpělivo sti a je d n u z h lav n ích p říležito stí k následování božského vzoru S p a s i t e l o v a . V ždyť Ježíš přišel n a svět především , aby zachránil, co zahynulo (M t 1, 21; 18, 11; L k 1, 77—79). P řišel to h le d a t a z a ch rá n it (Lk 19, 10; 15, 1—6), n e jp rv e dom a v e své v lasti (Mt 15, 24), potom po celém širém světě (Mt 28, 19—20; Mk 16,15; Lk 24, 46—47; J n 11, 51—52). P řin esl lidem zvěst o B ohu a srdce m ilosrdné (Lk 4,18—21), jh o rad o stn é a pokoj duši (Mt 11, 28— 30), vysvobození od d u chů nečistých (Mk 1, 24), život spraved livý a věčný, a přek y p u jící b o h atstv í tohoto nového života m ilosti (Jn 1, 17; 10, 10b; E fes 1, 7—8). P řip o m ín ati a odpouštěli h řích y lidem, to bylo jedno z hlavních zam ěstnání V ykupitelových n a jeho m isijních cestách. P řim ěl k přiznán í n eb vyznání hřích ů v ětšin u zástupů, jim ž k á ­ zal pokání (M t 4, 17; 4, 23—25; 8, 16— 17; 8, 34); an i P etr, Ja k u b a Ja n (Lk 5, 8— 10), ani S avel z T a rsu (Sk 9, 3—6; sr 1 Tim 1, 13— 16) nebyli s to nevyznati před ním svou h říšn ost a nepodčkovati mu za jeho slitov­ nost. O dpustil v eře jn ě hřích y o ch rn ulém u (Mt 9, 2), protože zástu p y v e­ ře jn ě prosily o jeho uzdravení. P ovolal M atouše od celní b u d k y a jedl s ním , aby m u prokázal m ilo srd en ství a učinil z h říšn ík a sprav ed liv éh o (M t 9, 9— 13). Vida tolik bídy duchovní i b ídy tělesné, k te rá pocházela z nedostatečné péče o lid, ustanovil, aby i apoštolé konali m isie (M t 10), a učedníci aby chodili p řed nim do m íst, kam chtěl sám p ři jiti (Lk 10, 1—12). Mimo to vyzýval všecky, aby prosili P án a žrií za rozm nožení d u ­ chovních děln ík ů k zastán í celé obrovské p ráce p asto račn í (Mt 9, 38; L k 10, 2), i za to, aby Otec nebeský odp u stil všem lidem , k te ří v něho věří, všecky jejich hřích y (M t 6, 12; L k 11, 4), jak o zase oni odpouštějí každém u jeho p rovinění (M t 6, 14— 15). Ja k ý v z o r p r o k n ě z e je st nejvyšší velekněz K ristus, k te rý je tichý a pokorný srdcem , k te rý všecky zve k sobě a k te rý nem ůže nem íti sou­ cit s našim i slabostm i, protože nikdo nezkusil to lik lidských věcí jak o On. krom ě h řích u (Mt 11, 28—29; 2 id 4, 15). Chce m nohem více m ilo srd en ­ stv í než oběti (M t 12, 7), je st m írn ý a shovívavý (M t 12, 18—21), odpouští i ro u h án í p ro ti S ynu člověka (Mt 12, 31—32; sr L k 9, 55), káže odpouštět! zkroušeným b ezpočtukráte (M t 18, 21—22; sr Lk 17, 4). Volá na vinici i ty, k te ří p ro m rh ali jed en áct d v an á ctin života (Mt 20, 6—9), povzbuzuje dceru Siónskou, aby se nebála, ježto jest k rá l tichý (Jn 12, 15; M t 21, 5), celníky a n evěstky v ítá do k rálo v stv í Božího ta k dobře, jak o nevinné a sprav ed liv é (Mt 21, 31; s r L k 15, 1—10!). Pláče n ad zatv rzelo stí Je ru s a -

lem a (Mt 23, 37; L k 19, 41) a chtél by spasiti i sam ého zrádce Jin d áše (Mt 26, 21. 50; L k 22, 48); a ve svátosti eu c h aristie v y d áv á své tělo a vylévá svou krev na odpuštění h řích ů (M t 26, 26—28), ab y to, co učinil jed en k ráte, bylo opakováno vždycky a bez u stá n í (Jn 11, 50—52; L k 24. 47). N ikdo není t a k h ř í š n ý , aby m u nem ohl neb nechtěl odpustili, p ro sí-li za odpuštění. P řijím á veřejn o u hříšnici a u jím á se jí p ro ti do­ m nělým spraved liv ým (Lk 7, 36— 50; 11, 38— 42; M k 13, 3—11; sr J n 12, i —8!); ponechává neplodném u fíku ještě jen rok času k u polepšení (Lk 13, 7—9); p řijím á n a m ilost každého syna m a rn o tratn éh o , v rac í-li se k něm u, a h ájí ho proti synu spravedlivém u, ale stu d en ém u (Lk 15, 11— 32). O sp ravedlňuje a povyšuje k ajícího celníka před farise jem (Lk 18, 9—14), odpouští Zacheovi po vyznání v iny a n ap rav en í nespravedlností, a h á jí ho před rep tajícím i spravedlivým i (Lk 19, 7—10); obrací P etra, k terý ho zapřel, pohledem lítosti, jim ž ho d ojím á k pláči (Lk 22, 61—62), odpouští těm , kdo ho u k řižu jí (Lk 23, 34), a slib u je rá j k ajícím u lotru, ukřižovaném u po jeho boku (Lk 23, 40— 43). To nám n am átk o u zachycují 0 něm evangelisté jeho m ilosrdenství, M atouš a L ukáš. Ale ani J a n , k terý si vším á jiných strá n e k svého M istra a p říte le než synoptikové, nezapom íná n a »přítele hříšníků« (M t 11, 19; L k 7, 34), když líčí, jak Ježíš p řivádí ku pokání S am a ritán k u u studnice Ja k o b o v y (Jn 4, 5—26), ja k dvojnásob u zd rav u je dlouholetého nem ocného u ry b n ík a Bethezdy (Jn 5, 1—14), ja k se sm ilovává í nad ženou cizoložnou, aniž d osahuje pokorného p řizn án í u fariseů, jejichž h říšn o st odhalil při této i při jiných příležitostech (Jn 8, 2—11; sr M t 6, 1—5; 23, 1—36; atd.). I Ježíš M iláč­ kův um ývá nohy apoštolům , ab y je očistil i od všedních poskvrn (Jn 13, 3— 11), prosí za spásu a se trv á n í všech, k te ré m u O tec dal, aby ani jeden z nich nezahynul (Jn 17, 1—26), p řiv ád í k rozum nosti um íněného Tomáše, aby z něho učinil velikého evangelistu víry (Jn 20, 24—29), a na konec v eře jn ě prokazuje a u kazu je svou věrn o st P etrovi, k terém u odevzdává nej vyšší moc v C írkvi podle svého slibu, nic n ed b aje na jeho pád a jeho nevěrnost ve chvílích nejrozhodnéjších (Jn 21, 15— 17; Mt 16. 13— 19; M k 14, 66—72). T akový m á býti kněz jak o s p r á v c e t a j e m s t v í B o ž í h o m i l o s r ­ d e n s t v í , n ástro j K ristů v a podílník jeho ctností, jako živý obraz S p a­ sitele světa a op atro v n ík či p ěstoun tě la K ristova, C írkve bojující, trpící 1 vítězící. S vátost p okání i pom azání jsou sice pro jednotlivce, jehož dobru a zách ran ě slouží celá círk ev ní ú stav a a sou stav a; ale jsou pro něho jak o pro ú d K ristova těla. S h ledisk a kněze jakožto živitele údů K ristových jsou obě svátosti jakoby n ej vlastn ější záležitosti kněžskou, jako úkoly a opatření, týk ající se těla K ristova, aby toto tělo nem ělo žádné rá n y otevřené, žádného ú d u uhnívajícího, žádné rato lesti u sy ch a­ jící a odpadávající od V inného K m ene. Je -li kněz »žárlivý na svou c ír­ kevní obec žárlivostí Boží, protože ji zasnoubil jed in ém u Muži, aby ji

přivedl ke K ristu jako p an n u Cistou« (2 K or 11, 2), zda »m aje sto ovec a z tra tiv jednu z nich, n en echá d ev ad esát d ev ě t na poušti a nejd e po té, k te rá se ztratila, až ji nalezne? A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na ram en a a p řijd a domů, svolá p řá te le a sousedy a ře k n e jim : R a d u jte se se m nou, neboť jsem nalezl ovci, k te rá se ztratila« (Lk 15, 4—6). Jestliže je spolehlivé a hodné všeho p řije tí to slovo (1 T im 1, 15—16), že Ježíš K ristu s přišel na ten to svět sp asit h říšn ík y , z nichžto p rv n í byli apoštolé, a jestliže proto došli sm ilování, aby na nich jako p rv n ích ukázal v ešk eru shovívavost svou pro p řík lad těch, k te ří sk rze ně uvěří v něho, ab y d o ­ sáh li života věčného, ja k by nem ěli oni a je jic h n ástupci vynaložit! v še ­ cko, ab y všecky přivedli ke K ristu a udrželi u K rista? C hce-li kněz K rista následovati, nem ůže b ý t lh o stejn ý k záležitosti hříšn ík ů . Oni se m ohou p řip ra v iti na odpuštění, ale nem ohou si h řích y odpustiti. S v áto st pokání není jako m anželství, kde dvě osoby společně v y tv á ře jí sváto st (K. 1081); nýbrž j e d i n é k n ě z j e s t p ř i s l u h o v a t e l s v á t o s t i p o k á n í (K. 871). Jestliže pouze ten, kdo obdržel d ru h ý stu p eň h ierarchického posvěcení a kdo se nazývá P re sb y ter čili S tarší neb S oud­ ce lidu křesťanského, m ůže uděliti odpuštění zbloudilým a prosícím , je st na něm , aby ten to ú řad m ilosrdenství konal a rozsudky m ilosrdenství pronášel. N ikdo ho nem ůže n a h ra d iti a zastoupiti ani v p řípadě, že se k ajicn ík dovede řá d n ě p řip ra v iti n a p řije ti svátosti pokání ta k dobře, že ho kněz je n vyslechne a dá mu rozhřešení. A ni kdo vzbudí dokonalou líto st n ad hřích y a d osah u je ihned odpuštěni od Boha, n en i zbaven zá ­ vazku podrobiti každý těžký h řích soudu kněžském u a skloniti duši svou před knězem ; m ohl by kněz u tík a ti před touto svou mocí, k te rá není jin ém u d án a a bez níž sv ět nem ůže o b státi p řed Bohem, aby nezahynul jako Sodom a a G om orha, jak o veškeré lidstvo, u rčené k potopě pro hříchy nevyznávané a neodpuštěné? P o k řtíti m ůže člověka i pohan. N e k apoštolům , n ýbrž k Nikodém ovi pronesl K ristu s v ý ro k o všeobecné potřebě nového zrození z vody a z D ucha (Jn 3, 3— 5). Pouze k ordino­ vaným v šak se o b rátil Pán, když se jim ukázal po zm rtv ý ch v stán í, aby jim udělil poslání v raceti lidem pokoj (Jn 20, 21 násl.). Dechem svým je uschopnil, aby m ohli vydechovati slova odpuštění, slova v p rav d ě Boži, protože je m luví skrze ně D uch Boží, onen Duch, k teréh o jim dal K ristus, když na ně dechl a jim řek l: P řijm ě te D ucha svátého! K om u odpustíte hříchy, tom u jsou odpuštěny, a kom u je zadržíte, tom u jsou zadrženy! (tt 22—23). Ne nad arm o vyzbrojil K ristu s apoštoly a jejich dědice tak úžasnou mocí, nýbrž aby jí užívali k dobru všech. I když m ám e za to, že P avel m á v listu ke G alatským (6. 1) na m ysli n ejen kněze, nýbrž i sta rší věřící, když jim káže nap rav o v ati novokřesťany, stržené z p ren áh len o sti k n ě­ jak ém u poklesku, v duchu m írnosti, aby nebyli ta k é sam i pokoušeni, jest jisto, že p ředevším kněz m á zachovávat! jedno z O sm era b lahosla-

v enstvi (B lahoslavení m ilosrdní, neboť oni m ilo srd en stv í dojdou, M t 5, 7), a že především on, k te rý p řin á ší D ary a O běti za h řích y (2id 5, 1), má »miti lítost nad nevědom ým i a bloudícím i, j s a t é ž s á m o b k l í č e n s l a b o s t í « (Mt 5, 2). V ždyť i on d o sahuje odpuštění h řích ů skrze sv áto st kněžského rozhřešení a bývá uzdravován od své slabosti v soudu zpo­ vědním , takže se n apom enu tí apoštola Ja k u b a (5, 16), aby si věřící n a ­ vzájem vyznávali h řích y a m odlili se za sebe, aby byli uzdraveni, v z ta ­ h u je i na kněze, o jehož dvojí službě svátostné jest řeč bezp ro střed n é před tím (viz J k 5, 14—16!). Všem lid^m bylo řečeno, ale zdali ne nám kněžím obzvláště a d ů razn ěji: »B uďte m ilosrdní, jak o i Otec váš m ilosrd­ ný jest! (Lk 6, 36). B uď te *k sobě vespolek dobrotiví, m ilosrdní, odpou­ štějíce jeden dru hém u, jakož i B ůh odpustil v ám v K ristu (Efes 4, 32). B uď te soucitní, b ra trů m ilovní, m ilosrdní, p o ko rn í; neoplácejte zlým za zlé, ani spiláním za spílání, nýbrž n aop ak žehnejte, ježto jste povoláni k tom u, abyste požehnání obdrželi dědičně (1 P e tr 3, 8—9)?« Toliko nepo­ slušné, m luvky a podvodníky káže A poštol k á ra ti p řísně (Tit. 1, 10—13)

T. O h m O. S. B. :

Nesnáze i ndi ckých misií Poněvadž Indové opravdově h led ají Boha a náboženství Ježíše K rista nabízí p rav d u a m ilost v božské plnosti, m ohl by Člověk předem p řed ­ pokládat, že H indové budou p řijím a t k ře sta n tv í s otevřenou náručí. Ve skutečnosti však pok raču je obrácení Indie n a v íru velm i pom alu. O n ě ja ­ kém »sklonu ke k řesťanství« nebo dokonce o touze po něm není ani stopy J a k si to vysvětlit? . . . Ja k o h lav ní překážka rozšíření k řesťan stv í v Indii se často a rádo uvádí nedostatek m isijních pracovn íků a pom ocných p ro střed k ů , katolických tiskových podniků, nem ocnic, Škol atd. N a tom je m noho pravdy. Ú spě­ chy katolických m isií by byly jistě větší, kdyby m ěly k použití více sil a pro střed ků . Ale h la v n i p řek ážk y m isijn í činnosti nejsou v této věci. Na m nohých m ístech není nap ro sto nedostatku m isijních praco v n ík ů atd. V jednotlivých střediscích m isií je dokonce m nožství kněží, jsou tam skvělé katolické školy a znam enité ch a rita tiv n í ústavy, aniž je proto po­ čet obrácení p o d statn ě vyšší než tam, kde m isie nejsou ta k dobře o p a­ třeny. V lastni překážky k obrácení Indie m usí tedy b ý t něk d e jinde. Na p rv n ím m ístě je m usím e h le d a t v oblasti duchovní. V elikou p ře ­ kážkou jest především indický způsob m yšlení. In d byl vždycky velmi snášelivý v otázkách světového názoru. P řísně dogm atické vázanosti n e­ zná a n em ilu je ji. Proč ne? Nuže, vím e ze zkušenosti, že hlubokou m yš­ lenku obyčejné nem ůžem e v y já d řit jediným slovem nebo větou, nýbrž

potřebujem e k je jím u plném u ztlum očení rozm anitých obratů. Podobné v ěří i H indu, že m yšlenku Boha nelze v y já d řit jediným náboženstvím . Jed n o tliv é náboženství může podle jeho názoru zrcad lit vždy jen jed n u strá n k u Boží reality. Je n spojena dohrom ady m ohou náboženství do jisté m íry v y ja d řo v a ti b o h atstv í Božství. H induism us a zoroastrism us m ají pro něho stejn ou cenu. Jsou pro něho, abychom použili p řiro v n á n í indické ženy S arodžini N aidu, »jako rozličné b arv y v k rásn ém opálu. O brátíš-li jej n a je d n u stran u , vidíš m odř, o b rátíš-li na druhou, vidíš růžovou, o b rat jej je ště jednou a uzříš zeleň polní trávy.« (Viz A. C. U nderw ood, Con­ tem p orary T hought oř India, London 1930, 143.) P ro to se dom nívá Ind, že jed n o tliv á náboženství se n em ají nav zájem potlačovat, n ý b rž doplňo­ vat. J e člověkem naskrze sy n thetickým a v idí v rozličných téhož p ře d ­ m ětu se tý k ajících názorech, ba i v d ia m etrá ln ě p ro tich ů d n ý ch n au k ách jen různ é aspekty tohoto předm ětu. V šechny naše pojm y jsou jen p ř i­ bližné form ule. T udíž i všechna náboženství jsou jen je d n o stran n é a p ři­ bližné form ulace Božství. V tom je v y sv ětlení fak tu , že H indu n ev áh á p řijim ati do svého náboženství p rv k y cizích náboženství, ba že je dokonce pyšný na tu to asim ilaci. T aková snášelivost je v šak m álo p řízn iv á ro z­ šířen í náboženství, k te ré m á ráz výlučný. P odle S atise Č an d ra Boye n e ­ m á k řesťan stv í vyhlídky, že se stan e obecným indickým náboženstvím , protože Indové se vyznačují duchem synthesy a značnou absorpční čin ­ ností vůči všem věcem, s nim iž p řijd o u do styku. Jis tý vzdělaný k o n v er­ tita, k te rý si dal m noho práce, aby získal pro K rista své příbuzné, k te ří zůstali hin du isty, si mi postéžoval jednou v dopise se zřetelem k h in d u ­ istické dogm atické snášelivosti a sy n k retism u tak to : »V prav d ě, non in dialectia p lacu it Deo salvare m undum . M oji hind u ističtí odpůrci dovedou o b ratn ě v y h n o u t všem m ým argum entům . Je jic h p rincipy jsou ta k zm a­ tené a neurčité. N epřipouštějí v náboženských věcech ani p rincip k o n tradikce. S tále více docházím k názoru, že ob rácení na p rav o u v íru je dílem milosti.« Casto se zdá b rá n it obrácení i jistý fatalism us. Podle indického pojetí urču je osud nebo zákon odvetné k au sality (K arm a) náboženství každého člověka. O sudu se však m á člověk podrobit. K tom u p řistu p u je ješté m yšlenka p řevtělování. K čemu, p tá se H indu, p řijím a t v tom to životě jiné náboženství? V ždyť život je jen pom íjivá episoda s přechodným význam em . Kdo m á m éně dobré náboženství, může se přece p ři příštím p řev tělení n aro d it v lepším náboženství. K do p ron ik á hlouběji, postřehne ve vylíčeném duchovním postoji a zp ů ­ sobu m yšlení h in d u isty odraz jeh o id eje Boha. A ta k by v lastn ě b y la hinduistická idea Boha jednou z překážek nebo docela jednou z hlav n ích překážek misií. Z ejm éna veliké jsou překážky, na něž narážejí katolické m isie u m ladé generace. Ta je totiž nejen dogm aticky snášelivá, nýbrž dogm aticky

lhostejná. S taří H indové projevovali, ja k ukázal K eyserling, v m nohých věcech katolický způsob m yšlení. Měli pochopení p ro a u to ritu a tradici, pro askesi a evangelické rady, pro k u lt a obřady. Docela jin á je indická m ládež. T a už nem á sm ysl pro trad ici a instituce, p ro ob řad y a kněžství, n ýbrž hold uje individualism u a subjektivism u. (Srv. V errier Elwin, The C ontribution oř Catholicism to M odern India. T he W eek 9, 1931.) K aždá dogm atičnost, každá v ázanost je jí odporná. K dosud u vedeným p řek ážk ám se d ruží je ště celé m nožství in te le k tu á l­ ních překážek zvláštního rázu. P řije tí k řesťan stv í p ředpok lád á v iru v absolutnost. Indům je v šak za­ těžko poznati tu to v la stn o st k řesťan stv í, a to z rozličných důvodů. Z od­ povědi, jež byly d án y n a dotazník tričinopolských stu d en tů , znělo osm a­ dvacet asi tak to : N evím e, co by bylo n a katolicism u zv lášť přitažlivého. J in á náboženství se nám zdají ste jn ě p rav d iv á a dobrá. K ře sťa n é nejsou šťasnější a bohatší než ostatní. Proč tedy m ěn it náboženství? A le k řesťan stv í nejen že nem á pro m nohé nic přitažlivého, n ý b rž m á m noho nesrozum itelného a odpuzujícího. T ak na př. učení o věčnosti pekla a o účasti na zásluhách jiných lidí. N esym patické je H indovi i učení, že K ristu s je soupodstatný Bohu. O stré k ritice bý v á někdy podrobována bible, ačkoli je jin a k velm i o b líb e n a . . . Ale ještě více než jednotlivým i k řesťansk ý m i n au k am i jsou H indové brzdéni v poznáni absolutnosti našeho náboženství životem křesťanů. H indové se dom nívají, že m ají p ráv o tv rdit, že k ře sťa n é nežijí o nic m rav n čji než H indové. N ejen v hinduism u, n ý b rž i v k řesťan stv í ex istu jí ta šk á ři a darebáci. N em ůže b ý t tedy k řesťan stv í lepší než hinduism us. Mimo to m ohou H indové pou k ázat na následující fakta. S tá v á se, že katolíci střed n ích v rstev se nechovají k svým souvěrcům z nižších vrstev jak o ke skutečný m b ratřím . C an d ra Roy dokonce v ytýká m isionářům , že často ponechávají v p latn o sti kasto v n í p ravidla. Myslím, že lze pochopit, o d razu je-li pohany ten to ned o statek b ratrstv í. Velm i n epříznivě působí ta k é p řík la d k řesťansk éh o Z ápadu. Indové, k te ří p řijdo u do Evropy, ta k p rav í C andra Roy, vidí ta m bezm ocnost a nestoudnost ta k zvaných služebníků K ristových, b íd u a n eře st m ěstských periferií, obchod s bílým i otroky, slyší válečná kázání duchovních a m od­ litb y k B ohu o požehnání zbraní. M isionáři by p rý měli n ejp rv e o b rátit Evropu. K řesťan stv í se stá v á pro v ětšn u H indů něčím opovrženým z toho d ů ­ vodu, že v ětšinu svých p řív rž en c ů nalézá mezi pariy. K ře sťa n stv í je pro m nohé »náboženstvím bezkastovnich čili páriů«. Ja k o tak o v é nepřichází v ú v ah u pro In d a vyššího postavení. P oznání všeplatnosti a nepřekon atelnosti k řesťan stv í je m im o to v el­ mi ztíženo rozštěpením k řesťan stv í. K dyby bylo jednotno, působilo by m nohem im posantněji a přitažlivěji. Rozkol m á tím horší účinek, že

k řesťané n av zájem p roti sobě bo ju ji duchovním i zbraněm i. T akový boj je n utno sti pro každou církev, po p říp ad ě společnost, k te rá v ěří v sebe a nechce se vzd át sam a sebe. Ale přesto je překážkou pro poznání p ra v ­ divosti k řesťan stv í. (O n epřízn ivém v livu anglické lite ra tu ry na pom ěr H indů ke katolicism u viz P. D ’Souza S. J., Influence de la litté ra tu re anglaise s u r le N éo-Indouism e. In: O bstacles à i’apostolat. Com pte ren d u de la 7. sem aine de missiologie de L ouvain. L ouvain, 1929, 92— 103.) Mnozí jsou naplněni nechutí k e křesťan sk ý m m isiím už proto, že jejich nositelé p řicházejí ze zemi bělochů. Vidí v k řesťan stv í jen jed n u z život­ ních sil a jednoho ze spojenců b ritsk éh o im perialism u. M isionáři jsou zčásti v podezření, že tu jsou je n proto, aby zastupovali a podporovali obchodní a politické zájm y E vropanů. N em álo Indů se konečně p o horšuje i nad západním rouchem , v něm ž k nim k řesťan stv í přichází. Ind ů m je v ítá n K ristus, nikoli em pirické křesťanství. V edle jiný ch stinných s trá n e k v životě »křesťanských« n áro d ů b rán í Hindovi v nalezení cesty ke k řesťan stv í i jisté p rv k y prav d y , d o b ra a krásy, jež hinduism us obsahuje, ať sku tečně nebo zdánlivě, p řes vše­ chno šp atn é a nepravé. V ětšina H indů pokládá své náboženství za n ej­ lepší. V jednom hinduistick ém časopise byly kdysi uvedeny následující body pro n ad řazen o st hinduistického náboženství: P rv n í předností h in duism u je p rý okolnost, že za své jm éno neděkuje žádném u člověkovi, druhou, že nezná žádného p ro střed n ík a mezi Bohem a člověkem , třetí, že H indové u ctív ají Boha v každé době, ve všech věcech, v radostech, v strastec h a ta k é ve sm yslových rozkoších. K dežto svaté k n ih y jiných náboženství p o d trh u jí pěstování zbožnosti a ctnosti poukazem na věčnou blaženost, h induistická písm a požaduji, aby Bůh byl m ilován pro sebe a ctnost p ěsto vána p ro ctnost sam u. Mimo to p řik az u je h induism us nejen blahovůli k Člověkovi, jako jin á náboženství, nýbrž všeobecnou blahovůli. K onečně se doporučuje hinduism us i svou v y nik ající snášelivostí a svou velikou starobylostí. (E. L ight, N atu ral Religion, T he L ight of th e E ast 1 (1923) 24—26.) V Časopise T he In d ian R eform er bylo možno jednou čisti: »Byli jsm e vždy toho názoru že učení Ježíše K rista p řed sta v u je Čistý výsledek vrcholné filosofie hinduism u, výsledek, k te rý je srozum itelný národu, jenž je zcela nevzdělaný a nem á náklonnosti k m etafysice. V K ristově nauce není nic, co by bylo cizí h indu istick ém u duchu. N aopak H indu, k te rý se snaží podle m ožnosti p ln iti Ježíšovy předpisy, u sk u teč­ ň u je zároveň nejvyšší nauku svého v lastn íh o náboženství.« Naši m isionáři m luví In d ů m o »kráse« k řesťansk éh o dogm atu. A le H indové odpovídají: »My m ám e ste jn é pravdy jako vy, ba m ám e je v m nohem k rásn ě jší fo r­ m ě než vy křesťané.« N em álo H indů trp ce nese, že p ra v é a d o b ré prvky jejich náboženství jsou tak m álo uzn áv án y a že m isionáři odsuzují jejich náboženství, aniž je důkladn ě znají. Mezi m isionáři jsou dva sm ěry. T y­

pickým p ředstavitelem jednoho byl P. Lacom be S. J., d ru h ý p řed stav u je P. Jo h a n n s S. J. L acom be pokládal s h lediska prak tick éh o m isionáře za výhodnější u kazovat In d ů m šp atn o st jejich náboženství. Jo h a n n s naproti tom u m á za to, že je třeb a řík a t prav du, tedy připustit, že v hinduism u je leccos p ravd iv ého a dobrého, ačkoli ta to m etoda je poněkud nebez­ pečná, ježto Indové m ohou říci, že jejich filosofie je dosti d o b rá a nem usi b ý t ted y n ah razena jin ým učením . Ale Lacom bova m etoda m á ta k é své nevýhody. M isionář se tu zdá nespravedlivý a tím to způsobem m nohé odrazuje. H indové byli velm i utvrzeni ve v íře v své náboženství i bělochy, kteří byli nadšeni indickou m oudrosti nebo dokonce přestoupili k hinduism u. P řipo m ín ám A nnii Besantovou, sestru N iveditu, Jám ese Cousinse a jiné. Čeho p o třebujem e podle toho, co bylo uvedeno, tof n ez au jaté a s p ra ­ vedlivé posouzení hinduism u. Je n p rav d a a sp rav ed ln o st m ohou přesvěd­ čit. A já myslím, že je m ožno klidně uznat všechno, co je v hinduism u p rav d iv é a krásné. N eboť i p ak ještě je možno u k áz at přesvědčivě, v čem je jedinečnost k řesťan stv í a nedostatečnost hinduism u. A spoň objektivně. S u bjek tiv n ě to m á už větší obtíže. Z ejm éna v příto m n é době. H induism us se totiž v jistém rozsahu zm odem isoval a »pokřesťanil«. S ta ré h in d u istic­ ké věroučn é zásady a zvyky jsou dnes v y klád án y v m oderním nebo do­ konce v k řesťansk ém sm yslu. P roto není nižší ráz h ind u ism u ta k zjevný jako dříve. V zdálenost mezi oběm a náboženstvím i není zdánlivé už tak veliká. K tom u p řistu p u je je ště jin á věc. D om nívám e se, že hluboké stin n é strán k y h induism u m usejí přesv ěd čit jeho přívržence, že nepochází od Boha. A le nepočítám e tu zase se zvláštní povahou indického m yšlení a cítění. C hováni G ándhího je v tom to sm ěru typické p ro v ětšinu H indů. G ándhí chválí K rista n ejk rásn ějším i slovy, ale výslovně odm ítá zm ěnit své náboženství. V y jád řil se jednou, že člověk se m usí d rž e t svého náboženství, i když není nejlepší. C hy­ by zděděného náboženství nesm ějí b ý t podnětem k tom u, aby bylo toto náboženství opuštěno, n ýbrž m usejí pobízet jen k tom u, ab y byly tyto chyby odstraněny. Jednou řek l G ándhí: »Stavím h induism us výše než jin á náboženství. B yla kdysi doba, kdy jsem kolísal mezi hinduism em a křesťanstvím . K dyž jsem v šak o p ět nabyl duševní rovnováhy, bylo mi jasné, že mohu bý t vykoupen je n skrze hinduism us. A m á v íra v toto náboženství byla stá le hlubší a osvícenější.« (Underw ood, C ontem porary T hought of India, 192.) Podobný postoj zaujím á v ynik ající filosof S. R adakrišnan. I on p řip ou ští chyby a n ed o statky hinduism u, dom nívá se však, že m ají je n akcid entální povahu a že m ohou býti o d stran ěn y re ­ form ou. Popudem k opuštění h ind u ism u p rý nem usejí a n em ají být. Na jednom shrom áždění m isionářů — bylo to v K alk u tě ro k u 1925 — p ro ­ hlásil R adakrišnan: »H induism us se snaží zb av it se pověrečných prvků a očistit se. N ení pro vás většího m isijního posláni než po m áh at mu při

tom to procesu. N ení ani tak vaši úlohou u d ě la t z H indů k řesťan y jako očistit, a je-li pro vás tento v ý raz přijateln ý , p o k ře sta n it hinduism us.c K rom ě uvedených in telek tu áln ích m om entů je tu ještě m nožství m o­ ráln ích okolností, jež ztěžují ob rácení Indů. Zde je tře b a u v ést n ejp rv e příchy lnost In d ů k jejich předkům . M usím e, ta k řík ají, žiti i zem říti v n á ­ boženství svých předků. N a dotazník tričinopolských stu d en tů , o něm ž jsm e se už zm ínili, došlo třin á c t odpovědí asi tohoto obsahu: N em ám e proti kato lictv í nám itek, p řip o uštím e docela, že je to znam enité nebo i n ejlepší náboženství. A bychom se však stali katolíky, k tom u bychom potřebovali odvahu, kterou aspoň pro tu to chvíli nem ám e. K aždý, kdo zná Indii, ví, čeho se bojí tito Hindové. H induističtí staro v ěrci se bojí k řtu i proto, že se obávají tre s tu bohů a kouzelníků. K onečně se nesm í zapom ínat na jisté m rav n í zvyky, jež m noha H indům znesnadňují, aby se stali k řesťany. A konečně je tu zákon nečinnosti, k te rý p latí nejen v oblasti hm oty, nýbrž i v oblasti ducha. H lavn í překážky m isii v ša k jsou sociální povahy. Měli bychom nepo­ chybně již v Indii m nohem více křesťan ů , kdyby k o n v ertité nep ro b ad ali společenském u ostrakism u. P řijeti k řesťan stv í m á za n ásled ek vyvrženi z kasty. To v ša k je nejh o rší věc, k te rá se m ůže Indovi přihodit. K do se dá p o k řtít, je bez kasty a proto obyčejně ani nem ůže u zav řít sňatek. A i když se m u podaří získ at ženu, vynoří se pak n esn ad n á otázka: Co bude s dětm i? O brácení dále zb avuje In d a vy h líd k y n a k ariéru . Casto mu odnim á dokonce i m ožnost nalézt práci a o b sta rá v at živobytí. K p ři­ je tí k ře sťa n stv í je tedy často tře b a p řím o h rd in sk é odvahy. K onečně p řisp ív ají i současné politické pom ěry nem álo k znesnadněni m isijního díla. V neklidu dnešního politického života se zvolna ztrácí zájem pro náboženství. Jestliže až dosud stálo náboženství ve střed u ce­ lého m yšlení a života, v stu p u je teď zvolna na jeho m ísto politika. Ano, náboženství se m á dokonce p o d říd it politice. P ro m nohé je zásadou: »Hin­ duism us je národní náboženství a proto m usí b ý ti náboženstvím všech Indů.« »K atolické náboženství je nepochybně dobré, ale jenom pro Evropany.« T ím jsm e uvedli překážky indických misií. N enapadá nás v ša k dom ní­ v at se, že bychom jim i m ohli úplně v y sv ětlit pom alost obráceni n a víru. N áboženství je věcí n ejv n itřn ějši d uše člověka. T ajem stv í lidské duše se n ám v ša k neprozrazuje. K tom u ještě p řistu p u je m y stériu m in iq u ita tis a m ystérium gratiae. A tato ta jem stv í jsou a zůstanou n ám sk ry ta. Viděno čistě lidsky a přirozeně, n eo p rav ň u jí indické m isie předběžně k žádným velkým nadějím . P řekážky jsou p říliš Četné a příliš veliké. A le Bohu není nic nem ožné. J e v jeho moci o d stra n it ty přek ážk y — v e chvíli, kdy to uzná za dobré. Kdy p řijd e ta to chvíle? Veni D om ine e t noli ta rd a re ! Přeložil T. V o d i č k a .

Dr J o s e f H l o u c h :

Anna Marie Zelíková, r ol nická dcera, dobrovol ná oběť lásky a smí ru za duše t 11. září 1941 v Na paj e dl í c h Č rta m ých vzpom ínek i svědectví jiných. K o m en tář om ezuji na m inim um ; stačí, d á -li čten ář v y zn ít kráse, ja k á m luví ze slov zvěčnělé. V dobách, kdy nám B ůh d áv á svaté všedního dne, žila a sm írnou láskou zem řela jed n a z našich řa d — 181etá A nička Zelíková, Členka III. řád u karm elského. V nějším způsobem života n en ápadná, žákyně m ěšfan sk é školy, později pom ocnice na poli a v dom ácnosti, sv ětu sk ry ta ro ste do plnosti duchovni krásy v heroism u lásky a oběti. B ůh n a ní ukazuje, že pro svou milost a své d ary nehledá vždy nádob nápadných. D ítě A nička v y n ik á jem ností svědomí. P ře d I. sv. zpovědí přichází celá zděšená do k lá šte ra ke své učitelce, zda jí bude moci velebný pán odpustit, že m á v elký hřích. »U tí­ kala jsem se sestřičkou a vedla ji po kam eni a ono ji to bolelo.« — Od útlý ch le t ro ste A nička pod v liv em E ucharistie. C htěli jsm e za každou cenu n a A ničce n alézt nějakou chybu. Rodiče sd ělu jí: »Ta vám byla svéhlavá a závistivá.« J a k dlouho? »Jenom do I. svátéh o p řijím án í; p o ­ tom už ne!« Již v n ejú tle jšíc h letech — zatím co si o statn í hráv ali, A nička u tík a la do kapličky se ster sv. Kříže. D enně adoruje, den n ě p řijí­ má, den n ě je st na mši svaté. K dyž b yla na zotavené n a S v atém Kopečku u sester P re m o n strátek , proklečela celé hodiny p řed svatostánkem . T am se naučila stále se d ív a t n a K rista, stále s ním hovořit. A potom ležela nem ocna dom a: »Není vám d lo uhá chvíle?« »Ne, ani m l den nestačí, stále si v y p rav u jem e s P án em Ježíšem.« M ěla m ilost v lité m odlitby. To jsem zjistil v roce 1939! V nočních adoracích p řed I. p átk y od 11—12 hodin se jí dostávalo nejvíce m ilostí. N ejvíc čerp ala krom ě svých ro zjí­ m ání z Evangelia, N ásledování K rista P ána, z G ráfova: Ano, Otče, a životopisu sv. Terezičky. V životě A ničky rozhodly 2 velké m yšlenky: »An o , O t č e ! « a » E c c e J e s u s ! « V h rd in n ém rozhodnutí »Ano, Otče« vyzněly exercicie, k te ré k o ­ nala v roce 1939 pod tím to heslem . Zm ocnila se ho celou m ladou duší. J e s t jí sam ozřejm é nejen splnit, co B ůh chce, ale ta k é d át, v y trp ět, co B ůh žádá. Ježíš byl poslušen svým utrpením ! »Ano, Otče,« — se zav řen ý ­ m a očima, otevřeným i dlaněm i i srdcem ! »Není třeb a nic h ledat, každý okam žik p řin áší ta k mnoho! S tačí jen odpovídat n a vše »Ano«. Myslím, že tím způsobem m usi n ejd řív e u m řít naše »já«, poněvadž zapom ínám e

na n è a nedám e mu ani kouska sousta; m ám e jen zájem o v áli Boži.« V roce 1939 celé plíce zedrány. L ék aři již n ech tějí léčit. Ale A nička; »Vím, že m ne nechá P á n B ůh ještě dlouho t r p ě t . . . ale já chci trp ět Lépe je trp ě t nežli zem řít. Ja k je to krásné, že se m ě lék aři vzdali. A le­ spoň se nebudou P á n u Bohu do toho plést.« V této nap ro sté odevzdanosti se ztratilo každé je jí osobní p řán í. Je ště tři dn y před je jí sm rtí puto v al ta tín e k n a S vatý H ostýn. Rodiče ji v y ­ zvali, aby napsala prosbu P an n ě M arii o zdraví. A nička píše: »Matičko, znáš mou nem oc a m é u trp en í a víš, že chci jen vůli Boží. Se mnou ať činí m ůj d ra h ý Ježíš, co chce; jen a ť potěší m ých drahých.« »Myslím, že dětem je možno jen jedno v eliké h rd in stv í, a to je oddanost. Č ím více m ne necháš trp ět, tím více jsem T v á . . . Činit vše, co na nás jest, a n e ­ s t a r a t s e o v ý s l e d e k . A t je nám podáno cokoliv, vše uch o p it s radosti a n e s ta ra t se, zda tím získám nebo ztratím .« Ve svatopostní době ro k u 1941 P á n Bůh ja sn ěji vyslyšel je jí prosbu o opuštěnost. Z ačala trp ěli velkou duchovní tem notou, plností pozem ského v y h n an stv í, ale přitom řík ala: V šechno na m ně chválí P á n a Boha. J e stejné, je -li den či noc, svítí-li slunce, nebo je -li kol nás h lu b o k á tm a! »Lze ve tm ě h rá t na h u ­ dební nástroj?« táže se. »Ano!« »Tak já h raji, k o n ce rtu ji P án u Bohu .. v hluboké tmě!« N ejvětší nepochopeni náboženství spočívá v tom, že mnozí v něm vidí příležito st něco si vypro sit a že se náboženství točí kolem osudného »já«. »Z lásky k P á n u Bohu« ch tějí, ab y jim P án B ů h sloužil a pro ně divý činil. A kdož nic nepotřebuji, d om nívají se, že n ep o třeb u jí náboženství. A však střed em náboženství n en í člověk, n ýb rž Bůh! P rv o tn ím p řed m ě­ tem i cílem je st Bůh! Z ůstan e tu d íž vždy z n ejk rásn ějších ry sů A niččiných je jí n ap ro stá nezištnost. »Nechci žádnou o d m ě n p . . . jen tobě chci p ů sobit radost. Nechci, aby přicházel ke mně, aby m ne těšil, n ý b rž aby sebe potěšil u mne!« A nička zná dvdjí způsob Ježíšovy lásky: 1. Ježíš tisk n e d uši na své srdce, za h rn u je ji něhou, takže nesm írnou slastí opojena u sín á v jeho náruči. 2. N echává duši s a m o tn o u . . . jak o by nalézal rozkoš, vida ji tak bezmocnou, slabou, potácející se v tem n u ze­ mě. Zde nelze usnout, zde n u tno stá le sv á d ět b o j . . . stále m yslit na Něho. T ento d ru h ý způsob je k r á s n ě jš í. . . J a k k rásn é, nem ít v lásce žádného ukojeni, m ilovat a dávat, aniž vím e, že jsm e m ilováni. (Sbírám pro J e ­ žíše růže, vinu pro něho k o ru n u z růží — a vezm u si pro sebe jeho k o ru ­ nu z trní.) M ilovat jej a netoužit, touž lásku m ít s p la c e n u . . . Toužím, abys ty byl Šťasten . . . bych n a tv á ři tv é vykouzlila úsměv. N ezáleži na tom, za jako u cenu oběti toho dosáhnu. M usím e d áv a t mnoho, ale ne­ zištně.« V roce 1939 o vánocích: »Jsem n yní úplné v ru čk ách Ježíškových. N em yslím na to, co se se m nou děje; m ou slastí je n ech tít nic jiného, leč p ů sobit Jem u radost. N em ít žádné t o u h y . . . jen souhlasit s Je h o vůlí.

Viďte, že není nic krásnějšího, než n au čit se zpívat ono velk é M ariino »Fiat«. Myslím, že rad o stn é »Fiat« učiní více, než všechno úsilí, ch tít dokázat to, co činili velcí světci.« (O A niččině úctě m arián sk é více v ži­ votopisu.) K dyž se A nička osvědčila v plnění odevzdanosti do v ů le Boží, bylo možno u k áz at jí výš: »Ecce Jesus!« A nička věděla, co to znam ená. Z nala Ježíše z evangelií, k te rá denn ě rozjím ala po d ů k lad n é v ečern í p řípravě, znala Je j z N ásledování a od sv. T erezičky — a snad sm ím říci i z v n itř ­ ního světla. P ro to je A nička zcela v zajetí Ježíše! To »Ecce« jest jí p o ­ bídkou, p a třit na K rista — jem u se připodobnit. Bylo to u p o u tán í na K rista obětovaného. K dyž se jí vyhodil na tv á ř hnisavý v řed : »Aničko, co bys řík ala, kdyby se takových v ředů objevilo několik a n a celém obli­ čeji?« A nička se zadívala — snad až n a K alvárii. P ra v í: »Nebylo na N ěm vzhledu ani krásy.« H orečka jí zm ítá, A nička trp í — a přece se stále usm ívá: P rav ím : »To je krásné, že se v bolestech usm íváte,« »VŠe, co se s nám i děje, podává n ám Ježíš. A co Ježíš podává, n a to se přece m usím e usm ívat. A t nám pošle radost nebo bolest, usm ějem se na Něho. Ponechám e se zcela na m ilost a nem ilost Je h o vůli. Z ran ěn í od Ježíše, to nem ůže jen bolet, to n ap lň u je duši radostí.« V lednu 1941 prosí: »Dej mi m ilost, býti každé chvíle p řip ra v en a , abych byla obětována.« A nička byla uch v atitelk o u Boží lásky. U m ěla — lze-li ta k říci — »zasko­ čit« K rista. T u již v id ě t heroism us, účinek d a rů D ucha svátého: Ecce Jesus! Ne ta k ve večeřadle — jak o na h oře O livové, na K alv árii — opuš­ těný — rozedraný! V k v ětn u 1941 dostalo se jí poznání, jakou cenu m á m ilost u trp en í a v n itřn í opuštěnosti a tem noty. Jem n ý pokyn Ježíšův stačil, aby po tom to u trp e n í v ztáh la ta k m ladičké své ruce! U vědom í svého nic, ale v d ů v ěře v pomoc Boží, prosí n a kolenou za ony chvíle, k te ré by ji zašlapaly v zemi. Jso u to, po lidsku souzeno, strašn é chvíle nekrvavého m učednictví. »P rázdnota všude, všem u jak o by byl konec, bezcenný každý k r o k . . . i m á láska se mi zdá výsm ěchem . Ježíš jako by chtěl za šlap at svou oběf lásky. Ale ona se v rh á v Jeh o n áru č, volajíc: »Cím více mi vezmeš, t í m v í c e m i m u s í š d á t S e b e . « P o rozjím ání 0 P á n u Ježíši: »Obětoval se, poněvadž chtěl,« za p řísah a la Boha, aby své m alé oběti nešetřil. B ůh ji zdán livé odstrčil. UjišCovala ho svým štěstim , 1 když oči nem ohly zadržeti slz. »On je ta k dobrý, nevýslovně dobrý. M ůže se m nou ěiniti cokoliv. Cím více m ne bude obkličovat hustou mlhou nejistoty, tím více m u b u d u dů věřo vat. D ovedu již je n m ilovat, 6, k d y ­ bych dovedla m luvit o lásce! Spoléhám , že Ježíš je se m nou. N enechám se od N ěho ničím o d trhnout, b y t j e h o l á s k a b y l a j a k o n ů ž o s t r á . « — J e jí opuštěnost byla p řeru šen a n a p rv n í p átek v srp n u 1941. R áno v stala a vždy vykonala ve světničce pastoraci sm ěrem ke sv ato stán k u kostela n ap ro ti oknu světničky. T ento den ro zp jala ru ce a volá: »Pane Ježíši, já T ě tolik m iluji!« — N ajednou v y ch rlila m noho krve. K rev

zachytila na své dlaně a s blaženým úsm ěvem je pozvedla k nebi a obětovala, p řešťastn á, že vidí svou krev, že ji m ůže oběto v at: »Musím vše pozd rav it jak o převzácný d ar, i když vidim , jak jsem d r c e n a . . . »nič m ne svou láskou« . . . J e krásné, jít v před trn ito u cestou v e tm ě, kde n e­ m ůžem e vidět, ja k jsm e rozdrásáni.« N utno nepozbýt v íry v Slunce, i když je kolem nás úp ln á tm a « Jso u c vězněm K ristovým , pochopila cenu u t r p e n í a o b ě t i . To není sentim en talita, co p rav í nebo píše ta to 14— 171etá dívka. V roce 1939 p atn ác tile tá prosí, aby P án B ůh odm ěnil těm, kdož jí (ubližovali, ale dle ní) »pro něho sk lá d ají k v ítek lásky do rukou«. U trp en í jest nesm írn é dobro, k te ré ud ělu je Bůh svým m iláčkům . O dcizuje srdce sv ětu a v rh á v n áru č Boží. J e s t n e jk ra tší a nejbezpečnější cestou k lásce Boží. U trp en í posky tuje m oudrost ducha a cvičí člověka. S v ět nazývá trp ící ubohým i, leč já je b la h o sla v ím . . . V m ých m ukách je to lik útěchy!« V botkách nosila A nička kam énky. N ikdo to nepoznal. K dyž se objevily nebezpeč­ né pu ch ý ře a sestřička jí k am én ky zakázala, řek la A nička: »A m é u trp e ­ ní? N em ám jiné bolesti. V šichni jsou ke m n ě ta k h o d n í . . . Zde pokvetou růže.« A nička um í p řin u tit každou situaci, aby z ní vypučel k v ě t S v ato st — to t sv átý život — svátý život, to t so u h rn sv átý ch okam žiků. »Každý okamžilc m usí v y d a t květ. Večer pod at Ježíši n áru č růží. R uce budou snad zraněny jejich trn y . P ro m ne trn y , pro Ježíše růže.« 8. b řezna 1941 opět píše ta k podivuhodně. C těte je jí souvětí — závětí o byčejně p ře k v a ­ puje. »Spínám ruce ve svém bolu« (čekali bychom : o pomoc, ale) »s p ro s­ bou o úplné zničení a ukřižování. Máš právo, abys d rtil v jakém koliv lisu. J á budu m ít je n je d n u sn ah u (opět překvapení) své m učednictví si zasloužit. Cím trp č í mi učiníš toto vy h nan stv í, tím více růží zde n alez­ neš . . . U trpěni není vždy hrozné, u trp en í je též krásné. Na k říži se naučím e nejvíce m ilo v a t...« 6. července 1941: »Nyní sto jím již v těch m ístech, kde lze b ý ti je n šťastnou, kde lze trp ě t jen s úsm ěvem .« N ení rány, jež by A. přiv ed la ke sm u tk u ; ctno st pozbyla obtíží, k říž tíže. A. to v y sv ětlu je: »Bůh mi dává m ilosti, že jsem jej m ilovala i te n k rá t, když mi bylo ta k strašn ě sm utno.« Sm ím e jistě tv rd it, že bu d e vždy k perlám duchovních v ý ro k ů čítáno, co řek la A. něk o lik dní před sm rtí, kdy zm í­ tá n a horečkam i, za stálých m dlob, kašlala poslední krev: »Již n em ám nic! (Viděla, že již um írá.) N e m o h u s e m o d l i t . S t a č í to, ž e v i d í B ů h (opět překvapující!), ž e s e n a v š e c k o , c o m i b e r e , j e n u s m í v á m . « A B ůh b ral m noho. Dech se k rátil, srdce v y n e c h á v a lo . . . ú těch a Boží se s k r ý v a la ... »Snad již brzy n eb u du moci Ježíši nic d ávat, pak m ůj klid dostoupí vrcholu. D ovedu ny n í b ý t přešťastn o u , protože se d ěje jen v ů le Boží.« S nem A. byl K arm el. V ěděla, že na K arm el se nelze rozhodnout! Do řehole m usí b ý t člověk volán — a k řeholi se m usí r ů s t ! A. žila od 14. roku dom a jako řeholnice. K olik otázek to přivedlo je jí m am ince:

»Proč to d ítě přichází s každou m aličkostí, k te ro u dostan e nebo chce dát?« B lahoslavení chudí! V záři 1939 se A nička na sv. H ostýně zavázala slibem čistoty. T en den jí byl vždy svátým . Svou sv ětn ičk u vždy vyzdo­ bila je n bílým i květy. O vánocích 1939 se zavázala u jesliček k zachování denního pořádku, jakési m alé řehole, k te ro u svědom itě zachovala — ač nikdo z dom ácích a p řátel nevěděl, že vidí v lastn ě řeholnici. V roce 1941 po 9 denních exerciciích, k te ré soukrom é konala, složila na p rv n í pátek soukrom ě své sliby. M ám e tu to slibní listinu: »Ježíši, znám bezm eznost Tvé lásky, jako ty znáš veliko st m é bídy (opět p řekvapující). To vše m ne v šak n ap lň u je důvěrou v Tebe. V rhám se v T vou náruč, neb odtud m ne už nikdo neuioupi. T oužím T ě bezm ezné m ilo v a t. . . a proto, aby každý okam žik byl plný lásky, ab y již n a zemi nebylo nic, co by m ne mohlo přip ou tat, slibuji ti n aprostou poslušnost a úplnou c h u d o b u . . . Jsem n e ­ volnicí Tvé lásky. Udílej sm ěle rozkazy své oběti. N eváhej a nešetři mne!« K rátce před sm rtí jsem ji p řija l do III. řád u karm elsk éh o a d al jí jm éno: S estra M arie od svátostného S rdce Ježíšova. Ježíš — duše — kněží. »Dej m i ty d u š e . . . požehnej kněžím,« volá! To ji vede k apoštolátním obětem . Stačí za m nohé k n ih y : »Pane Ježíši, p ř i­ poutej m ne trn ím k svém u kříži. Můžeš na m n e zapom enout, jen n eza­ pom eň na duše.« V kládám svů j m ladý život na obětní paten u , ab y byl obětován za duše. Cílem apoštolátu A niččina je st p řiv ést d u še ke sv a to ­ stánku, aby pochopily lásku Ježíšovu. A. ap o što lu je již ve své třídě, kde vede u charistický kroužek, p rac u je i na bolestném loži. Ač je ta k těžko nem ocna, p řijím á náv štěv y všech vrstev! N ikdo nesm í poznat, že n av štív il tak velkou trp ite lk u . A. v ě n u je každém u zájem o jeho duši i časné s ta ­ rosti — usm ívá se, kvete. V ě ř í , ž e t y n á v š t ě v y j í p o s í l á J e ž í š . V šak až p řijd e noc a skončí se je jí denní apoštolát, dovolí A., aby si ji bolest podala. T rp itelk a p ije v elkým i doušky z kalicha hořkosti. T rh a jí se ry sy tváře, A. sm rte ln ě bledá. H orečka stoupá. Ta dívka žije láskou rozdávající se! »Když je m i zd rav o tně lépe, spím jen asi 2 hodiny v noci — více nem ohu. K dyž je m i šp atně, nespím nic, an i v noci ani ve dne. Ale je to k rásn é — já m u sím bdít, aby druzí m ohli spát. N eváhej m i odejm out vše, Čeho je p otřeb í se v z d á t pro zách ran u jiných. Vše snáším ráda, jen když tě jiní naleznou.« A nička žizní po n ejv ětší oběti, i když je jí srdce, rozpůleno šípem lásky, dá všechnu k rev za duše a z a k n ě z e ! Od roku 1939 prohlubovala a podporovala A. sv ů j apoštolát nočním i ado­ racem i, na něž byla zvyklá od m ladých let. O podm ínkách apo što látu píše své p říte lk y n i (1938): »Pán Ježíš n ás chce m ít p lny sebe, aby pak mohl posílit ty, k te ří je ště neokusili jeho lá s k y . . .« K aždý okam žik m á nesm írnou cenu. I v je d n é m inutce m ůžem e m noho v y k o n a t . . . P á n Ježíš n ás v e své všem ohoucnosti nepotřebuje, a přece nechce n ik am jít bez nás, jako by čekal na naši oběť, ab y m ohl d á t h říšn ík ů m m ilo s t. . .« Když 26. d u b n a 1941 šly spolužačky h r á t »Veliké divadlo světa« a zvaly ji:

»Sia bych rád a . ale pro m nè už n en i společnost. B udu se v šak za vás m odlit a vše obětovat za do brý výsledek, zvláště v šak aby se n ěk terá duše ke K ristu P án u o b r á tila . . .« Je jí dopisy (k teré hodlám vydat), psané Často do noci znám ým , m luví o v elkém srdci, k te ré touží p o m o c i. . . (Jsem přesvědčen, že apoštolát A. nepřestal.) Zdá se, že P á n Ježíš slyší A., kdykoli ho poprosí za m ilost obrácení. Láska nikdy nepřestává Tolik svatosti, kolik lásky a pokory! A niččina pokora je ta k k rásn á, poněvadž není křik lav á, není to pokora toužící po odhození, odsouze­ n i . . . nýbrž pokora spojená s dů věrou v m ilost Ježíše K rista. »Já jsem nic, ale když se k tom u nic schýlíš, ono ti m ůže u d ělat radost. Vím, že nic nejsem a nic nem ohu; spojím -li však svou ubohost s bolestm i Ježíše, jsem jista, že bude tato oběť p ř i j a t a . . .« (11. 7. 1941.) »Jsou okam žiky kdy cítím , že už tu ze m ne není nic. U trp en í těchto chvil m ne u sm rtit n e­ může. Ježíš je zde se svou mocí a s ilo u ...« A. se ch těla ob ěto v at ve skrytu, aby o jejím u trp en í nikdo nevěděl. P ro sila o u trp e n í v noci. »Jsou pro m ne větší m uka, ch v álí-li m ne svět. Nechci u m íra t v n áru čí světa. S k ry j m ne ve stín u vysoké tráv y , abych všechnu k rásu, k tero u jsi mi dal, m ohla m iti jen pro tebe. J a k je to krásné, sm ět zem řít sám . — Je n B ůh a d u š e !. . . Chci všem Činit rad o st a usilovat o ště stí jiných, za to vše chci, aby se m nou bylo p ohrdán o a za všechno d o b r o . . . mi splaceno nevděkem . Snad pochopíš, ja k je to krásné, býti v očích světa pouhé nic!« (1938)... Jsem ta k m alá, nem ohu jít sama.« A. touží při tom hořet a svítit, m lčet v šak o svém spalování. « . . . ó Bože, ať nikdo neví, že jdem e cestou oběti. M aria, je n připom ínej Ježíši m ou n e s c h o p ­ nost a víru ! T aková pokora m luví v íro u a vyzní v lásku. N esráží k m alom yslnosti, ale živí d ů v ěru v Boha — a dů v ěřo v at, L j. v ě řit v Boží moc a lásku, to o slav uje Boha; je to vznešená bohopocta. U A ničky ta k é vše vyznělo v nejčistší h rd in n o u lásk u k Bohu V tělené­ mu. M ěsíc před sm rtí prav í sestřičce sv. K říže: N ajd ete m ne ještě živou; jsem na kříži, ale ještě neni vztyčen. Vězte, na světě neni nic, co by mne m ohlo p o tě š it K éž lásk a Ježíšova m ne cele z n ič í. . . Pozem ské radosti pom inuly, nyní jsou již je n nebeské.« K dyž jest Bůh duši jediným p r a ­ m enem Štěstí, stá v á se též jediným předm ětem lásky. D uše se stá le více u zavírá zemi, o tv írá se nebi — tím více koná pro zemi, čím více p řijím á s výšin. A niččiných obětí si nebe nev ynu tilo ; A nička si je v y p r o s i l a a podávala je z lásky. Čistá, nezištná láska byla form ou všech o statních ctno stí A niččiných a dodala jim p rav é krásy. »Chci býti o bětována z lás­ ky, jak o ty ses z lásky za n ás cele nechal zničit.« »Miluji K rista,« to jest dostatečným důvodem , všecko Bohu dát. A. v lásce roste. Od srp n a roku

1941 — ode d ne velkého ch rle n í k rv e se láska k Ježíši sta la Aničce výhní, v níž se spalovala pouta k životu, k zemi. »M áj život je st již jen sam a láska. N ení chvíle, kdy bych nespočívala na p aten ě lásky.« Pod vlivem H vězdy z L isieux touží po sm rti z lásky. A ví, že život jest nejcennějším přirozeným darem . Je st jí líto, zem řít proto, že p rch ly síly, touží ze sm rti učinit oslavu Boží, u m řít z vyššího důvodu, ani ve sm rti n e p ře sta t býti Boží služebnicí; touží i sm rt, a zvláště sm rt u čin it prostředkem a n ástro jem k v ětší lá s c e — ano, k v rch o lu své lásky k P á n u Bohu. P á n Ježíš ji vyslyšel. Je jí slova jsou tím n ejk rásn ějším , ja k lze naposledy prom luvit. Byla to životní bilance, ale ja k blaživá! A nička vidí svůj mizící život. Byl jí rám cem , do něhož vsad ila p řek rásn ý obraz života nevinného, pokorného, apoštolského. Byl jí kap itálem , za nějž duše získávala, zm ocnila se Srdce Božího. A nička n em u sila nic o d volávat n em usila si p řát, aby to neb ono bylo bývalo jinak. Z áří nadzem ským ště s­ tím. P řirozeně nelze v y sv ě tlit onoho jasu, jak ý hleděl z jejích očí. V ždyt oči u m írajících hasnou, b ý v ají skelné, ztm u lé! A nička jak o by sam é k věty viděla, Či spiše lze říci, viděla rad ost a odm ěnu, jakou jí K ristu s uchystal, proto v olala: »N elituji, že jsem se o b ě to v a la . . . Ja k je to v še­ chno krásné, s nikým bych nechtěla m ě n i t . . P a k políbila křížek a pom alu, tiše, p řerý v an ě : »Miluji J e ž íš e ... m ám ho tak r á d . . . « Skonala! S nad to a (rád—a) si ponechala k vítězném u allelu jah , jež zanotila v n e­ b i . . . Zvonili A nděl P áně. Do ra k v e jsm e jí dali na p rsa obraz Božského S rdce P áně — od I. svátého p řijím án í. Na h lav u závoj od I. svátého p ř i­ jím ání, do ru k o u k říž s růžencem , k levém u boku, k srdci, palm u, do nohou tr s rudých růží. K dyž A nička zem řela, nap sala je jí n ejlepší p říte lk y n ě: *Za A ničku se m odlit n e b u d u . . spí š e. . . « H rob A niččin tone v květech. M noho m la­ dých lidí již tam klečelo a m odlilo se na hrobě, jehož pom ník m á po­ dobenku um írající, k te rá však se blaženě usm ívá. P roč tam jednotlivci p u tu jí, nevím. M yslím , že stačí, nesou-li si od toho hrobu m yšlenku: »N elituji, že jsem se obětovala.« P ohřebních ob rázků, ale již ne sm utečně lem ovaných, si m ladí vyprosili 40.000! N estalo se mi, aby zůstal zatvrzelým , kdo pozoroval ště stí této 171eté dívky, u m írající láskou k Ježíši. — »S nikým bych nechtěla m ě n it...« Svoboda N ení císařské o dp írati svobodu a není kněžské zam lěovati své m ínění. Nic ned ělá vaše veličenstvo ta k p o p u lárn í a m ilované, jako m ilu je-li svobodu. To odlišuje dobré a šp atn é vladaře. D obří v la d aři m ilu jí svo­ bodu, šp atn í otroctví. A le nic není pro kněze tak nebezpečné p řed Bohem a ta k potupné před lidm i, jak o n eh lásati v lastn í m ínění. Sv. A m brož, List. 40

Z I U O T Zpytování katolického svédomí II. Nedostatky náboženské literatury Z koum ám e-li českou knižní p rodukci v oboru katolického písem nictví za období mezi dvěm a světovým i válkam i, zjistím e v ni brzy dva základní neg ativ n í rysy. Za p rv é v ní ob jevujem e ned o statek p ro m y šle n o sti. a soustavnosti; a za d ru h é pozorujem e, že se ten to ned o statek p ro jev u je p rá v ě v lite ra tu ře n ejpo třeb n ější — v produkci knih, jež by m ěly tvořit základ každé katolické knihovny. Vezměm e si tře b a český přek lad bible. Byl sice v y dán nový přek lad (Hejčlův), a to v několikerém vydání, ale žádné z nich nevyhovovalo po strán c e v n ější ú p rav y p rak tick ý m požadavkům , a mimo to bylo tem po v y d áv án í ta k pom alé a n ák lad ta k nedostatečný, že když bylo za v álk y v y dáván í náboženské lite ra tu ry p rak tick y zastaveno, n astal rázem n a ­ p rostý n edo statek bible. Čeho jsm e potřebovali, bylo kapesní v ydání bible na dobrém tenkém papíře, vydané ve statisícovém n ák lad ě a p ro d áv an é za cenu, jež by m ohla soutěžit ceně biblí pro testan tsk ý ch . M ísto toho jsm e mèli ú ctyhodné několikasvazkové v y d án í na velm i šp a tn ém p ap íře za dosti vysokou cenu a ved le něho »lidovět v ydání na ste jn ě špatném p ap íře a v nevhodné ú p rav ě za cenu, k te rá je ště stá le několikanásobně p řev yšovala cenu k ralick é bible. P odobně tom u bylo s v y dáván ím theologických kom pendií pro laiky. Počet děl toho druhu, vydaných za těch d v ac et let, by bylo možno spočítat na p rstec h jedné ruky. K do h ledal dílo toho d ru h u , m usil se obyčejně spokojit dílem sta rším a po m noha strá n k á c h nevyhovujícím ; n ěk teré zvláště důležité obory, jak o k ře sťa n sk á filosofie, apologetika, srovnávací dějiny náboženství, katolick á pedagogika, sociální ethika, nebyly zasto u ­ peny vůbec; o n ějak ém jednotném , p rak tick y u sp o řád an ém v y d án í sou­ borných kom pendii všech hlavn ích oborů theologie nebylo an i řeči. N ejdůležttější klasická díla ask etické lite ra tu ry n ebyla b u ď vůbec přeložena nebo byla p řístu p n a jen v p řeklad ech sta rý c h a nedokonalých. Životopisy Svatých, k te ré obyčejně tvoří ta k početnou část p ra k tic k é náboženské li­ te ra tu ry , byly rovněž zanedbávány. P odobně tom u bylo v m noha jiných oborech. Z koum ám e-li příčiny tohoto ned ostatk u , n ajdem e je ja k u čten ářů , ta k u v y d av atelů i autorů. J e nesporno, že katolický čten á ř n ebyl v p rů m ěru příliš ochoten v y n ak lád a t peníze na náboženskou lite ra tu ru ; o tom svědčí fakt, že m nohé cenné dílo zůstalo n ev yprodáno p ro desítky let, ačkoli nebylo vydáno ve velkém nákladě. V ypadalo to tak, jak o by se čten á ř

by l docela dobře obešel bez duchovní četby, dokud se m u vedlo dobře; te p rv e když dolehla duchovní tíseň v álky a poroby, zdálo se, jak o by byl pojednou objevil prospěšnost náboženské knihy. A to nebylo jistě příznivé znam ení. To ovšem om louvá jenom zčásti v y d av atele náboženské literatu ry . N e­ bylo jistě snad n é ani zaručeně výnosné soutěžit náboženskou knihou na knižním trh u , k te rý nabízel čten áři m nožství lite ra tu ry n avenek lá k a ­ vější, pokoušející více jeh o zvědavost a slib ující větší potěšení sm yslů. A le na d ru h é stra n ě to n eb yla situ ace ta k nesnadná, aby se jí nedalo čeliti. V ýchodisko tu bylo; nebylo přece tře b a žádného genia k provedeni vydav atelskéh o plánu, v něm ž by zisk z p ro d ejn ější literatu ry , dejm e tom u beletristické, vyvažoval dočasnou z trá tu z v y d áv á n í nau čn é lite ra ­ tu ry náboženské. P ra v ím d o č a s n o u ztrá tu , protože je d in á sku tečn á nevýhoda byla v tom , že poučná náboženská lite ra tu ra se neprodávala obyčejné ta k rychle, aby m ohla o bratem za p la tit n ák lad n a ni vynaložený, zato však bylo možno p o čítat u ní s trv alý m odbytem po více let. A le ve skutečnosti se katolický v y d av atel často nedostal přes p rv n í polovinu plán u, a když už začal vy d ěláv at na katolické beletrii, zůstal pro jisto tu u toho. Byly ovšem výjim ky, a pozoruhodné. A le takoví v y d av atelé buď m usili zápasit s těžkostm i, k te ré je nakonec p řin u tily k resignaci, nebo ned o ­ vedli s ušlechtilým zám ěrem sp o jit p rak tick é po d n ik atelsk é schopnosti, anebo byli více m éně nuceni se om ezit na o p atrn é v y d áv án í n en á k la d ­ ných děl pro omezený počet odběratel. Ale i tehdy, když n astala n ějak ý m sběhem okolností p řízn iv á situace pro v yd án í n ějak ého důležitého díla, nebyla náležitě u p la tn ěn a často proto, že nebylo v hodných děl k v y d á n i M nohé obory katolické vědy byly tém ěř úp ln ě opom íjeny, a je dosti zvláštní, že to byly p ráv ě obory, jež poskytovaly n ejv ětší p ra k tic k é vyhlídky, jako hagiografie, misiologie nebo církevní dějiny. To všechno vedlo k stav u , v něm ž jsm e dnes: k n ap ro stém u n edostatku hodnotné náboženské lite ra tu ry a zejm éna k n ap ro stém u n edostatku nejdůležitějších p rak tick ý ch pom ůcek apoštolátu. N a jedné stra n ě to ovšem poskytuje veliké m ožnosti v y davatelsk é; n ik d y nebyla tak vhodná p říležitost k plánovitém u vydáván í náboženské lite ra tu ry jak o dnes. Ale i to m á své stíny. N ež b u d e moci b ý t jakýkoli ediční p lá n uskutečněn, u plyne ještě dosti času; a m im o to jisté přízn ak y n asvědčují tom u, že ediční plány budou p říliš jed n o stran n é. Jestliže si na n ě k te rá důležitá díla nevzpom něl po č tv rt století žádný vydavatel, je nebezpečí, že se na ně nyní v rh n e několik v y d av a te lů najedn o u — s tím výsledkem , že b u ­ dem e m ít příliš m noho v y d án í téhož díla, n akvap pořízených, z nichž ani jedno n ebude uspokojivé. Ale o to zde konečně nejde. Všimli jsm e si podrobněji této věci, jen abychom ukázali, Jaké jsou prak tick é důsledky nejed n o tn o sti a n ed o sta­ tečné in tele k tu áln í a m rav n í příp ravy , jež m ají nakonec ko řen y v nedo­ statcích v n itřn íh o života.

Spása skrze politiku? R ozum ím e-li politikou um ěni fid iti občany k obecném u dobru podle zákonů spravedlnosti, p ak je jasno, že politik a je v ěc dobrá a užitečná. A poněvadž společné sledování obecného dobra je nezbytnou podm ínkou p ro zdar každého jednotlivce, nem ůže se an i kato lík v y h ý b at povinnostem a úkolům , jež m u u k lád á politika. N a d ru h é stra n ě je však ta k é zrejm o, že vznešenost katolické v íry se m usí p ro jevo vat i v politické činnosti katolíků, k te ří se snaží žít v ěrn é podle p řik áz án í své víry. M ilosti, jichž se dostáv á katolickém u k řesťan u , působí zajisté i v jeho životě pospolitém ; a proto by m ěl každý dobrý kato lík v politickém životě p ro jev o vat dokonalejší v lastn o sti než občan nekatolický. Lze zh ru b a říci, že kato lík m á je v it v politice dva k ladné znaky. Za prv é se m á u něho jasněji a p ln ě ji než u jin ý ch p ro jev o v at politická ne­ zištnost; m á um ět dobře rozlišovat mezi dob rem obecným a soukrom ým , m á si b ý t vědom nadřazenosti p rvního nad d ru h ý m a vědom í této n ad ­ řazenosti ta k é dosvědčovat svým je d n án ím větší m ěrou, než kdokoli jiný. Zde jde ovšem jen o rozdíl stupně, neboť v zásadě m á k a ž d ý občan dovést rozlišovat obojí dobro. Za d ru h é — a zde už nejd e jen o rozdíl stupně, nýbrž o rys specificky katolický — m á si kato lík dobře uvědom ovat rozdíl mezi obecným dob­ rem a časným a obecným dobrem duchovním , zejm éna duchovním dob­ rem nadpřirozeným , a p rim á t tohoto dobra nade všem i dobry ostatním i. K atolické učení m u poskytu je dokonalou a úplnou stupnici hodnot; p ři­ pom íná m u neustále, ja k n esm írný je rozdíl mezi dobrem n adpřirozeným a jaký m ko li dobrem přirozeným ; a pou ču je ho rozm anitým způsobem o tom, že přirozené dobro je je n p ro střed k em k dosažení d o b ra n a d p ři­ rozeného. Tím je i jeho p rak tick é — a ted y i politické — činnosti vytčen cíl n a d jin é vznešenější, ale tak é je mu uložen závazek nad jin é odpo­ vědnější. K ato lík nem ůže jako agn o stik v id ě t cíl politiky jen v časném prospěchu, n ýb rž m usí uvažovat, že časné sta tk y m u byly sv ěřen y jen jak o p ro střed k y k pěstování života nadpřirozeného. Není tedy odpověden je n za zisk nebo ztrá tu , jež se dá v y já d řiti v číslicích; je odpověden za zisk nebo ztrá tu , jež se váží n a vážkách věčnosti — a to i v politice. Je h o odm ěna je vyšší; ale i jeho odpovědnost je těžší. P orozjím ám e-li trochu o těchto věcech, nem ůžem e bez zachvění po­ m yslit na to, ja k z této h řiv ny těžili čeští političtí katolíci, řek n ěm e jen v posledním čtvrtsto letí. J e v sk u tk u m álo důvodů k spokojenosti, a ť u v á­ žím e otázku politických idejí nebo politické ta k tik y , kázně v sledováni obecného d o bra nebo důslednosti v n adřazování dobra duchovního nad časným . Co se týče idejí a taktik y, mohl každý v období mezi oběm a světovým i válkam i pozorovat ten podivný paradox, že v p rak tick ý ch idejích po­ litických — jež sam ou svou povahou jsou cosi relativního, prom ěnného a

nahodilého — p řev lá d al sm ěr k extrém ům , zatím co v otázkách politické ta k tik y vládl sm ěr opačný. O časových politických sm ěrnicích se katolíci dovedli p řít do om rzení a bez kom prom isu — ovšem jen mezi sebou! — v tak tice v šak se soupeřící katolické táb o ry podivuhodně shodovaly v ochotě ke kom prom isům — ovšem jen s jiným i politickým i skupinam i — jak m ile se zdálo, že by bylo možno u ch y tit ždibec politické moci. A. podle toho ovšem ta k é vypadal výsledek. Byl to p rav ý opak politické m oudrosti, jež by byla vyžadovala spíše o p atrn o st v teo retick ém zevše­ obecňování p raktických sm ěrnic a větší nekom prom isnost v taktice. 2 e tím trp ělo i zachovávání p rav é stupnice politických hodnot, je po­ chopitelné. P rojevovalo se to n a p řík lad už v ta k zák lad n í věci, jak o je rozlišování mezi způsoby soukrom ého života a způsoby života veřejného, mezi soukrom ou svobodou tem peram en tu , zvyků, zálib a mezi omezeními, jež tom u všem u u k lá d á v eře jn á činnost. Rozum ný člověk ví, že v pospo­ lité činnosti m usí svůj soukrom ý tem p eram en t podřizovat společné kázni; často jste však mèli dojem , jak o by celý politický život u rčitéh o o k ruhu záležel v tom, že se každý snažil v n u tit d ru h ý m své soukrom é záliby a p řed sudky ve jm én u společného dobra. P olitický op tim ista vylučoval každého, kdo nebyl stejn ě optim istický, ten, kd o m ěl zálib u v organisaci, pohrdal každým , kdo nevěřil, že politická organisace všechno zachrání; a n ep řítel ta k tik y prohlašoval m álem za zrádce každého, kdo s ním n e ­ souhlasil. Byl by to v ě ru dlouhý seznam , k d yby se někdo chtěl pokusit vy po čítat všechny škody, jež způsobily d o bré věci soukrom é nedostatky, přen ášen é do politického života; n ejho rší z téch škod v šak jistě bylo, že tím byl vyvoláván a posilován duch n ešv áru i na tom to poli. N ebude v šak jistě sporu o tom, že horší než to všechno byl fakt, že nebyl vždy jasně uvědom ován p rim á t duchovního n ad časným . S ekularism us byl nesporně nejtěžším b řem enem našeho politického života. Bylo někdy v sk u tk u těžko rozeznat politického k ato lík a od politického agnostik a; a člověk m ěl někdy velm i odůvodněné podezření, Že »zájem k u ltu r­ ní« a »zájem náboženský« znam en ají u n ěk terý ch lidí totéž; nebo že se podle josefínského vzoru ztotožňuje dobrý kato lík s dobrým občanem . A k ato lík je přece více než občan, a náboženství je více než k u ltu ra ! D ůsledek tohoto sek u larism u — jehož souvislost s jo sefin stv ím není jen n áhodná; ale to už je jin á k ap ito la — b y l především ten, že v p raksi za b írala často technická strá n k a p olitiky — organisace a ta k tik a — m ísto a síly, jež jí nenáležely, ba že vyložený zájem duchovní m usil u stu p o v at zájm u politickém u — jak o když byl v h án ěn do organisační politické čin ­ nosti kněz, k te rý už i ta k měl sotva dost Času n a p ln ěn í svých v lastních kněžských funkcí. P olitika se p ak v p rak si jevila p ro stším u člověku m á­ lem ja k o n ejdů ležitější součást náboženského života; byla v něm v zb u ­ zena, a ť vědom ě nebo nevědom ky, dom něnka, jak o by se politikou dalo v y říd it a za ch rá n it všechno, i náboženství «— nebo jak o by politická čin­ nost dostačovala k životu o p rav du katolickém u. A to se p ak nakonec projevilo n u tn ě i v úp ad k u duchovního Života.

Lamen Christi N epochybuji, že předešlé řád k y vzbudí v čten ářích rů zn é dojm y podle tem peram entu , podle duchovních zálib, podle stu p n ě citlivosti katolického svědom í; ale nepochybuji také, že čim bu d e reak ce jednosm ěrně jší, tím jasn ěji p o tv rd í tu to analy su v něk terém bodě. Jistě si ta k é m nohý po­ m yslí, že výpočet sam ých n ed o statk ů není zrovna n ejv h o d n ějším p ro ­ středk em duchovního povzbuzení a že to tedy n ebude k valn ém u užitku. A le není tom u tak . Z m éřím c-li na je d n é stra n ě všechny n ed o statk y a vidím e-li n a d ru h é straně, co všechno zůstalo p řesto uchováno nebo bylo rozhojněno, m usí to být pro n ás povzbuzením , protože z toho ja sn ě po­ znávám e za prvé, že prospěch katolické věci nezávisí jen n a m íře lidských sil nebo lidských nedostatků, n ý brž na síle, k te rá je mimo dosah všech lidských kalk u lací; a za dru hé, že všechny n ed o statk y m ají nakonec je ­ diný společný zdroj, totiž zanedbání duchovního života, zatem n ěn í toho životadárn éh o světla, jež p rý ští z pln o sti v íry K ristovy, a že tedy stačí se soustředit n a tu to jedinou p řekážku, aby se katolickém u životu dostalo nového rozm achu. P oznání p rá v ě těchto věcí p rá v ě v této době je ú tě š­ nější a prospěšnější než každá jin á kalkulace. P rv n í fa k t u tv rzu je naši naději, d ru h ý fa k t d ává prostou a snadnou sm ěrnici činnosti. J e po­ tře b í jediné věci: zesílit a o zdravit duchovní život, u čin it je j reáln ějším ve sm yslu nadpřirozeném , h led at ve zbožnosti Boha, nikoli sebe, sh ro ­ m ažďovat věčný zisk časným i obětm i, k lá st za základ ctnost, nikoli zbožný cit; všechno ostatn í z toho vyplyne. K dyž bude usilováno jen o to, nepochybujm e, že se postupně rozptýlí všechny m rak y a že zazáří plně ono světlo K ristovo, jehož sym bolem jsou tr i velikonoční svíce. T im o th e u s Vodička.

P a p e ž s k ý pa l ác v A v i g n o n u b yl po p ů l d r u h é m s t o l e t í vrácen kultu K aple v papežském paláci v A vignonu, v níž se od dob francouzské revoluce před více než stop ad esáti lety nekonaly bohoslužby, bu d e v rá ­ cena svém u původním u účelu. J. S. P iu s X II. v y já d řil avignonském u biskupovi M sgru Liobetovi svou radost n ad tím, že bu d e opět sloužena m še ve střed ov ěkém sídle jeho předchůdců. U stanovil, aby ji sloužil nový arm énský k ard in á l Msgr. A gaianian 12. b řezna p říštíh o roku ve výroční den jeho korunovace. V atikán tím dokazuje, ja k mu leží na srdci m ěsto, k te ré jedině u p íralo Řím u jeh o duchovní prvenství. O něch sedm desát le t pobytu papežů v A vignonu — nové »babylonské zajeti« — je op ravdu jed n a z n ejb arv itě jšíc h a n ejm éně znám ých kapitol dějin C írkve. V rhla n a toto sta ré p rovencalské m ěsto odlesk záře věčnosti, ktero u je oblit apoštolský stolec.

M istral opěvoval A vignon, »km otřence Sv. P etra, k te rý viděl lodTku apoštola zakotvenou ve svém p řísta v u a nosil k líče od ní za svým opas­ kem z cim buří; m ěsto, k te ré zůstalo chladn é k e vší té slávě, jíž bylo zahrnuto.« F rancouz z G uyanny, arcib isk u p v B ordeaux, později K lim en t V., pojal m yšlenku uchýliti se s papežským dvorem do A vignonu a un ik n o u ti ta k sv á rů m v Rimé. Ve srovnáni s V ěčným m ěstem byl A vignon podle sou­ časných histo rik ů pouhým hnízdem . A le život v něm byl p říjem n ější a m éně slavnostní. A k ra jin a kol m ěsta, oživená b y stro u a slavnou Rhonou, přip om íná zářivou velebno st m íst v Itálii. J a n X X II., n ástupce K lim enta V. a rovněž F rancouz, vyhověl n aléh án í k rále francouzského a vy b ral si za sídlo A vignon, k te rý se ta k stal v očích střed ov ěku »druhým Římem«. Jedinou p am átk o u na n á d h e ru této papežské doby zů stal h rad , jehož nadpozem ské rozm ěry a holé zdi prom louvají dnes spíše k o b razotvor­ nosti než ke sm yslům . A přece hostila ta to n esm írn á spousta k am ení jeden z n^jrafin o v an ejších a nejboh atšich dvorů, k te ré kdy byly. Jeh o dějiny jsou pro tk án y legendam i. U zavřen v e svých h rad b ách ze XIV. století byl A vignon znějícím ostrovem «, k te rý v ysílal v d áli m ohutný hlas svých zvonů«. P řístu p do něho byl m ožný pouze čty řm i b ran am i, k teré byly n a noc zavírány. Toto dočasné h lav n í m ěsto k řestan sk éh o sv ěta bylo jedním z ohnisek středověké civilisace. Mělo svou knihovnu a u n iv e rsitu . Theologové, b ás­ níci, gram atik o v é v něm přednášeli. P utovalo se ta k do k lá šte ra F ra n tiš­ kánů, o něm ž šla pověst, že o p a tru je h rob L aury, n esm rteln é m ilenky P etrarcov y. V ětšina a rc h ite k tů a sochařů, k te ří pracovali na stav b ě paláce, byli F rancouzi. A le fresky byly dílem Ita lů a A vignon byl ta k jed n ím z o hni­ sek p rv ní renesance. S v a tá K ate řin a ze S ienny p řim ěla roku 1376 papeže Ř ehoře XI. k tom u, aby opět obnovil Věčné město. K slavno stním u n á v ra tu papežovu došlo ro ku 1377 a od té doby si Rím uchoval d efin itiv n ě své p rvenství. P o odchodu papežů ztra tilo m ěsto sice svou prestiž, nikoliv však svou pověst p říjem ného a bohatého m ěsta. I potom byl v něm život snadný, lid bezstarostný, společnost kultivovaná. A vignonští vítali papežského legáta tančíce farandolu. P odle svědectví M adam e de S evigné vedli život »skvělý a rozm ařilý«. P ro to se také do jejich m ěsta uchylovali d o b ro d ru ­ hové, spiklenci a cizinci, k te ří toužili po svobodě a lehkém Životě. 2idé tu žili v pokoji pod podm ínkou, že budou dodávati d řív í p ro sv ato ján sk é ohně, že budou zásobovati arcib iskup a kořením a k ap itu le v N otre D am e p osílati hovězí jazyky z kusů, k te ré ve svých řeznických obchodech porazí. Cizinci a o byvatelé severn ích k ra jin byli okouzlováni jasem nebe, bě­ lostí kam ení, duchem snášenlivosti a m asopustní náladou, kterou vy d y chovalo toto gotické m ěsto, v něm ž vládl italský k ard in á l a v něm ž žil lid z celé P rovence n ejp estřejší a nejživější. P rovázen h a la p a rtn ík y v k a ­ b átcích z poloviny Červených a z poloviny žlutých a šarlato v ý m perem na

klobouce, byl leg át dobro tivý m pánem tohoto m ěsta zbožnosti a rozkoše. F rancouzští králové n ěk o lik rát — L udvik XI., L udvík X II., L udvík XIV. — snili o připojeni tohoto územ í. Toto p řip o jen í bylo v ša k u sk u teč­ něno te p rv e N árodním shrom ážděním za revoluce, v záři ro k u 1791. Od té doby, přesto, že byl n ěk o lik rát poškozen a n ešťastn ě opravován, jest A vignon jedním z m useálních m ěst F rancie. N a jeho sta rý c h kam e­ nech je vep sána p říliš m álo zn ám á strá n k a dějin, v níž oživuje nejen p am átk a papežů, k te ří tu žili, nýbrž i p am átk a na různé konklave a k o n ­ cily, na proces Rienzi a na boje V elkého schism atu. S tou to bohatou m inulostí je st A vignon zároveň m ěstem , v něm ž k v etla renesance provencalského hum anism u, a lite rá rn ím střed isk em felebrige. Je n m álo francouzských m ěst bylo od dob renesance ta k trv a le sp jato s vývojem duchovního života. V zpom ínka n a M istrala se tu d ru ží k p a ­ m átce P etrarco v ě a toto střed isk o jihofrancouzské civilisace připom íná pět století života um ěleckého i literárn íh o . K aple papežů, v rác en á účelům bohoslužebným , oživí vzpom ínku na jeho úžasnou slávu střed o v ěk u a připom ene n áv štěv n ík ů m A vignonu, že byl dočasnou m etropolí k řesťan stv í v dobách, kdy ovlivňovalo dějiny tohoto světa A lb ert Mousset.

K nevěřícímu! J í t s apoštolským úm yslem k tom u, kdo nevěří nebo bloudí, neni snadné. Jistě neni nouze o příležitost, a l e . . . M usíš v něm v zb u d it d ů v ěru , často i značnou osobní sym patii, ozbrojit se trpělivostí, věděním , pokorou — a spoléhat n a rozhodující vliv m ilosti Boží. I když několik měsíců, třeb a i let, není n av e n ek vidět výsledku, něco se obyčejně přece děje. Z aseté sím ě někdy vzklíčí v poslední hodině. N evěřící nechce b ý t k p rav d ě d o ­ veden, — p řip ad á m u to ponižující, — chce se k ní d o p raco v at sám. K olik je tu třeba apoštolského tak tu , abychom p rav d u ukazovali a přece se ch rán ili sebem enšího násilného gesta. Jeden apoštol přesvědčoval kohosi o prav d iv o sti své víry, o zjevení, o nezm ěněné C írkvi, o světu a o Bohu. A odpověď? »Teď p ráv ě nevím , co je na vašich vývodech nesprávného ; okam žitě proti tom u nem ohu nic uvést. N icm éně vím, že tom u ta k není«. To byl konec debaty. M yslíte, že te n člověk, »zatvrzelý« proti všem důkazům , n ejednal norm álně? N ení pravda, že je lidské a vždy přirozené se d á t přesvědčit, když slyším e pro něco důvody. Jsou knihy, kde n a jd e te h ladké a zd án ­ livě přesvědčivé důvody pro n ejv ětší lži. L idské je p řijm o u t něco v bčhu Života, životem , časem , zkoum áním , uvážením . Jd e o m orální p řip ra v e ­ nost, poctivost srdce a mysli, jd e -li o uvěření. B uďm e ted y skrom ní v p řed sta v ác h o účinku svých argum entací! M ůžem e uvést dobré a p ra v ­ divé důkazy pro ony Boží věci, ale nebudem e ček at o k a m ž i t é a úplné obrácení. N aše n etrpěliv o st obyčejně pochází odtud, že chcem e zadost­ iučinit své ješitnosti. N e o d s u z u j m e nikdy, abychom si ve skutečnosti jen ulevili, že jsm e nad ním nezvítězili. To, co se d ěje v hloubi bližního,

120

je vždy lidsky posvátné, n ed otkn u teln é h ru b ý m a rukam a. To, že m y jsm e obdrželi m ilost a on nikoliv, v nás nesm í b u d it povýšenost, n ý b rž touhu pomoci. C hcem e-li proň něco udělat, pak se především zřekněm e této povýšenosti. T eprve, když jsm e si tohle uvědom ili, sm ím e m lu v it o tom, že krom ě tohoto světa je ta k é B ůh nad ním, že C írk ev kato lick á je p rav á církev. Člověk rád p rac u je p ro sebe. P ud po apoštolováni p ak často vzniká z toho, že chcem e, aby ostatní v ěřili tom u, čem u m y, aby se od n ás n ep říjem n ě nelišili; ab y byl klid! Cítíte, to není ryzí práce p ro Boha! To je sn ad po­ třeb a přesvědčovat o svém m ínění, snad d ru h ě přesvědčováním i p o tla­ čovat, z a jis tit před ohrožením svůj osobní pocit m éněcennosti. J e nutno, abychom p ráv ě ve sty k u s nevěřícím i (jsou citliví) si na* to dali pozor! Je ště jinou p o vinnost nám u kládá lá sk a k zbloudilým b ra třím : úctu! N em ůžem e se k nim blížit s jakým si stínem nadřazenosti. M luvím e k b r a t ­ ř í m ! A ni tehdy, jsm e-ii napadeni, n ed ív ejm e se pohrdavě. »Polem ika je vůbec pro apoštolát neplodná. P ráce, výkon, p řík lad je vše!« říká Sonnenschein. A poštolát nesm i sloužit naší sebelásce! Jak m ile té roztrp č u je neúspěch, nevděk, je to znám ka, že p rac u ješ pro sebe! Sch.

Ho c e s t h o d i e . . . To j e s t

dnes...

T ak se m odlí kněz p ři mši svaté na Z elený čtv rtek . Z p říto m ň u jc K rista: »K terýž v předvečer, nežli trp ěl, to jest dnes, vzav chléb do svých sv á­ tých r u k o u . . . « — To jest dnes! — Těžko pochopitelné to slovo. C írkev tím zajisté nechce jenom p řip o m ín at výročí — jak o by slavnostní řečník řek l: dnes před stodvaceti lety se naro dil p ro feso r G ebauer, znám ý v y ­ nálezce staročeské m luvnice. M yslí to docela vážně: dnes. A v tom duchu slaví celé velikonoční svátky. »V stalť je st této chvíle!« — A p ak si zkuste uvědom it, a p ři tom nepodlehnout závrati, co p řed sta v u je to »Dnes« biblického příběhu. Dnes, p rav í C írkev; že to p rav í, že ex istu je, na to jsm e zvyklí a nedivím e se tom u; pokládám e ji za součást dnešního světa, m luvím e o budoucím papeži A m eričanu a ta k velice v id ím e v katolické C írkvi věc současnou, že n ěk teří z nás se zahloubají do orien táln ích círk v í a do h u sitských vzpom ínek, aby lépe v y ch u tn ali kouzlo historie. Dech zašlých časů je p a trn ě lépe cítit v prorockém horování V avřince z B řezové nebo ve staroslov an ských rytm ech východních ex arch átů , nežli ve zvuku rad iové stanice V atikánského m ěsta, k te ré vysílá dnes. Dnes! K ristu s lám e chleba ve večeřadle, a tentýž ch léb dnes se lám e na k ato ­ lickém oltáři. Ale co Je obsáhnuto tím to Dnes! Jeru salem , v něm ž stálo večeřadlo, byl řím ským císařem dobyt, a n ezů stal k ám en n a kam eni; řím ští císařové své sídlo p řenesli do Nového Ř ím a C ařih rad u a řad a cařih rad sk ých p a tria rc h ů byla řím ským i papeži usvědčena z bludu; císa­ řové ztratili vládu nad Jerusalem em , a vedle večeřad la vzrostla m ešita; křižácké k rálovství jeru salem sk é vzniklo a zašlo; tu rec k é hordy opano­ v aly S vatou zemi, a p rv n í světová válka na jejich m ísto uvedla A ngli­ čany; mezi R im em a Jeru salem em se p řeh n a ly ocelové bouře d ru h é

světové v álk y ; a K ristu s lám e chleba svým učedníkům — to je st dnes... Za panován í císaře T iberia, kdy řím sk é oštěpy střežily středom ořský okrsek — to že je Dnes: v době atom ové pum y a S pojených národů? Jso u přece jen ro zd íly !. . . Nu, d e jte pozor, zda je poznáte; nebo zda je něco, co se nem ění a nezm ění. — »K rajský vedoucí m ěl po m ěstě poho­ tovost, ab y mě ch y til; ale spustili mě v nůši z okna v opevnění — a ta k jsem se dostal z jeho rukou.« To je episoda z p ersekuce v této válce? Ne, to je verš z listu svátého Pavla. »M usíme se m noho za ně modlit, neboť nevědí, co činí!« To je ú ry v ek z m učednické legendy? Ne, to je ze vzpom ínek na sm rt red a k to ra L idových listů. — »Aby m ezi syny A b ra­ ham ovy, a k israelitském u d ůstojenství, přešla p lnost celého světa.« T ak se m odlili v ú stra n í svých synagog Židé, ko najíce ta jn é p říp ra v y p ro ti řím sk é nadv ládě? Ne, ta k se každoročně hlasitě zpívalo po všech kostelích Evropy, obsazené nacisty. »Kdyby měl o p ravdu sm ysl p ro duchovní hodnoty, věděl by, jací jsou to lidé.« T ak píše tisk jed n é stra n y o p re lá ­ tovi, k te rý se stý k á 3 N ěm ci? Ne, ta k m luví fariseo v é o Ježíši, k te rý obcuje s anim írkam i a zřízenci finanční správy, v době císaře T iberia — »to jest dnes.« L ačn í-li n ep řítel tvů j, n ak rm ho; žízní-li, n apoj ho — ta k m luví Ježíš na pohořích galilejských ke svým u čedníkům — to jest, dnes; ta k m luví tedy P ius X II. k A m eričanům v N ěm cích. »Neboť všichni n árodní bohové jsou zloduchy: kdežto Bůh stv o řil nebesa.« T ak se zpívalo, když Féničané obětovali M olochovi n em lu v ň ata a K réťan é slavili sm ilné orgie s posvátným i býky? Ano — ale ta k se ta k é zpívalo, když nacisté sestavili M ythus XX. století — N ěm ecké poznání boha, a podkuřovali tom uto božstvu dým em osvětim ských k rem ato rií. »K depak jsou n árodní vůdcové, k te ří opanovali živočichy po zemi, k te ří si z a h rá ­ v ají se vzdušným prostorem , k te ří hro m ad í d ra h é kovy, nač se lidé spo­ léhají, a není konce jejich expanse; k te ří rozm nožují oběživo a sta ra jí se o ně, a n ed o p á tráš se jejich podniků? Jsou vyhu b en i a dostali se do pekla, a jiní nastoupili na jejich m í s t o . . . Byli tam ta k zvaní nadlidé, m ohutné postavy, v ojenští odborníci. T y Bůh nevyvolil, a nedovedli zachovat p o ­ řád e k — proto zahynuli. A poněvadž nem ěli rozum , zhynuli p ro svůj nerozum .« T o je popis loňských událostí? Ano — ale je to čtení z p ro ro ­ ka B arucha, jež C írkev čte na Bílou sobotu. N eboť to je n aše C írkev: ne církev, ja k é bý vají — jsou to tiž lidé, k te ří ten p ravopisný rozdíl n e ­ chápou. Tedy: církev je na př. anglikánská, k te rá v roy alistick ém XVII. století v y hlásila trp n o u poslušnost vůči k ráli za hlavní věroučnou zásadu; nebo M üllerova »lidová« církev, h lásající něm ecké, m užné k řesťan stv í v nacistickém N ěm ecku; nebo k v ak e rsk á církev, dovolující svým věřícím neom ezené k apitalistické obohacení; nebo církev, k te rá pod socialistickým m in isterstvem učí, že její členové sam ozřejm é budou v o lit socialistické stran y — to jsou církve. K dežto C írkev je ta, k te rá na př. m á ze střed o ­ v ěk u dochovaný seznam hřích ů do n ebe volajících; učí tedy za nacism u, že do nebe volá úm yslná vražda, za kapitalism u, že do nebe volá zadržo­ v án í sp rav ed liv é mzdy dělníkům , za feudalism u, že do nebe volá u tisk o ­ vání chudých, vdov a sirotků. To je C írkev: a ta m á p ráv o své m odlitby

končit opakovaným závěrem : »Jakož bylo n a p o čátk u i nyní i vždycky, až na věky věků. Amen.« A no točí se hlava zá v ratí a třeso u se kolena, když člověk v této C írkvi p řistu p u je k p řijím án í T ěla a K rv e P án a Ježíše: »kterýž v předvečer, než za spásu nás a všech trp ěl, to je s t dnes, vzal chléb do svátý ch a ctihodných svých r u k o u . . . řk a: Vezměte, a jezte z toho všichni.« To je st d n e s . . . »Dnes-li uslyšíte hlas jeho« — ta k ale zve k této hostině lásk a — lá sk a u m írající a neodolatelná. L áska pohlcuje strac h z těchto ta jů velikonoční slavnosti, láska z nich činí úsm ěvné sv átk y radosti, a kolem vítězného kříže se zelenají rato lesti a m odrají p rv n í k v ěty jara. J i n d ř ic h Středa.

Obnova světa K řesťan sk ý svět a rá d budoval na nadp řiro zen u . J e tře b a toto n a d p ři­ rozeno lidu přiblížit, dát, n au čit je žiti z něho a zladit dle něho, a p o ­ zd ra v it a pozvednout jím přirozené. P ro ti literism u , prom etheism u, k risto forstvi — obléci K rista, jít za K r is te m ... N eboť všecky stv ořené věci nejen m usejí, n ýbrž i mohou býti p ře tv o ­ řen y duchovním a nadpřirozeným . To dokázal svátý A ugustin, když přesvědčil své m nichy, že toto je opus Dei o jednolitosti celého dne, práce i m odlitby. N ejedná se tedy o to, aby C írkev působila »m ezinárodně, k u ltu rn ě , so­ ciálním vyrovnáním , um ěleckou podnětností.« Je jím úkolem je nesm írně více, totiž přem ěn iti, p řetv o ři ti svět, n eru ší-li tím rozdíly a protivy, n ý ­ brž v y ro v n áv á je v nové, vyšší jednotě v K ristu. K řesťan žijící z C írkve vše oceňuje a v e všem je d n á pod oním obecným cílem slávy Boží a našeho dosažení jeho. Pokud si k řesťan é na Z ápadě uchovali te n to obecný cíl a tu to jednotu, neztráceli se v podrobnostech. P ře tv á ře li dle K rista nejenom sebe, n ýb rž také všechny věci. T ak nedáv á k řesťan stv í k u ltu rn í p ro g ram ani nějak é jako takové nezav rh u je, nýbrž d áv á cíl a tím i du ch a v ešk eré­ m u k u ltu rn ím u snažení. T o nejdůležitější, oč se m á člověk pokusit a čeho se m á odvážit, je snaha o sy nth esu přirozeného a nadpřirozeného. To je ale více než k u ltu ra , protože zde p řistu p u je ta k é u sk u tečň u jící to ía k to r Boží. K ristu s p řinesl život sv ů j jako d ar. A to je n áš úkol, žít z tohoto života a p řin ést d ru h ý m te n to život a n au čit je žít celý jejich život tím to životem . K ristu s dáv al svůj život k o n k rétn ím lidem s k o n k rétn ím životem , do skutečností životních, aby to vše bylo jím prom ěněno. To je sm ysl K ristových slov, že nás nechce vžiti se světa, ale že nesm ím e b ýti ze světa. I my jsm e totiž ja k o on posláni ke světu s poselstvím v y d ati sv ě­ dectví pravdě, nejvyšší pravdě, že B ůh je p rv n í a poslední cíl. Z p ro ud u života a m ilosti Ježíše K rista m á člověk vždycky m ožnost prom ěnit svět, ja k rik á M aritain, tra n sfig u re r 1’o rd re tem porel. K ristus zanechal tu to svou silu v m odlitbě, své oběti, ve společenství života C írkve, v učeni a ve svátostech. Člověk se k řtem sta l účastn ý m života K risto v a i C írkve, m odliteb, lásky i obětí obou. Ale te n to život m á ta k é d ále dát, roznést.

N esm ím e ovšem v této prom éně svéta č e k at vše od velkých činů, dále, že by m ěli pro tu prom ěnu u silov at o n á v ra t starých, středověkých forem , za třetí, že by se to mělo diti čistě objektivně, netendenčně. K řesťan ale n eopovrhu je m alým i věcmi. L ásce není nic malé. Dělá m alé věci jak o velké, to je st s velkou láskou. T rp í a čeká u m alých věcí, protože ona trpěliv o st u m alých věcí p řip ra v u je věci velké. M ám e k p o ­ moci m odlitbu, očišťování i prom ěnění. To vše je dosud nevypotřebováno. D nes se ovšem jedná n e o přím é dobývání, nýbrž o p řip rav o v án í cesty tom u, jenž p řijd e shrom áždit! vše rozptýlené. M usím e ta k dlouho a h lu ­ boko kopat, to jest jít až k základním věcem , až v y try sk n e pro lidi živo­ ta d á rn ý pram en. M usím e se p ro k o p at ke zřídlu, k p o dstatě k řesťan stv í, k tajem stv í v tě ­ lení, ke spojení K rista P án a s nám i, k E ucharistii, k m ilosti, ke spojení v Církvi, k nadpřirozeném u životu ctností, k d arů m D ucha svátého. Sam i se k tom u p rok opat a d ru h ý m k tom u u k áz at cestu. Z arazit sekularisaci všedního, rodinného i profesionálního i v eřejn éh o života. Ani ve střed ověku nebyla syn thesa přirozeného a n ad přirozeného bez práce, n ám ah a oběti. I dnes to bu de jako tehdy p ráce jednotlivců, jak o to bylo tehdy, ale nebude to p ráce isolovaná, protože k řesťan sk ý jedinec není isolován, nýbrž živě zasazen do m ystické jed n o ty T ěla K ristova. R ozkladná tendence sm ě řu je od střed ověk é celistvosti a je d n o ty k r e ­ nesančním u, ilu m in átn ím u a pokrokovém u individualism u, k d ik tatu ře, čili k v y vrch olení osobnosti. T ak byla pěstěn a osobnost, že se zapom nělo n a je jí souvislost s celkem , v ztah k celku a závaznost vůči celku, takže ta k je n byly p ěstovány silné osobnosti, ta k byly potlačovány osobnosti ostatní, ta k ja k to p ráv ě dovede d ik ta tu ra . P roto je te ď ta k důležité u k áz at důsto jn o st k řesťan sk é osobnosti i je jí závaznost vůči celku. M usí­ m e p řip ra v o v a t cestu novém u k řesťan sk ém u hum anism u. T ento nový hum anism us bu de se diti jak o reh ab ilitace člověka v Bohu. Ovšem , to se d á usku tečn iti jen ru k a m a svátý ch sk rze kříž, ale n e křižem co ozdobou n a prsou neb n a konáních k rálů , nýbrž křížem srdce, to je st u trp en ím a bolestí, p řija to u s pochopením . Cím více se vše ry ch le sek u larisu je, tím je důležitější začíti od buněk, od nej m enších skupin a zam ěstnán í a okolností jedinců. K řesťan m usí být m ístodržitelem a vyslancem K risto vým ve světě a u tvorů. K řesťan bude všude, v rodině, škole, v e svém zam ěstn án í Božím zástupcem . K tom u ovšem tep rv e sm ěřujem e. C írkev je podle svátého A ugustina na cestách k nebi, aby tam byla nap ln ěn a. Člověk si tu nesm i navyknout, jak o sl učinil domov, nýbrž m usí se n ec h at svou neklidnou touhou v ést ke své p ra v é dom ovině, k te rá je p řip ra v e n a těm, k te ří celým srdcem Boha hledají. N eboť zde nem ám e trv aléh o bydliště. To je v nebesích. T ento život je celý označen prozatím ností. člo v ěk je pod kontrolou věčnosti a soudu. K ře sťa n sk á m orálka nedá se proto cele v y já d řit an i jen ethikou, ani m etafysikou. Je jím sm yslem je prožití skutečnosti Ježíše K rista. Je jí pravou hloubkovou dim ensí je lásk a Ježíšova. To je víc než jen m orálka určitých náležitostí: žije ve m ně K ristus. Braito.

p R fi c o u n o Obrodnó síla K ristovy chudoby S vatý FrantiSek z Assisi obrodil křesťanstv o , pro p ad lé nádheře, svým doslovným p řije tím K ristova E vangelia. Věděl, že nejvíce lidi od Boha odvádí p řiln u tí k věcem , k m a jetk u a ke všem u, čeho lze m ajetkem dosáhnouti. Viděl ta k é n a ustav ičný ch v álkách, bojích a n ep řátelstv í ve své vlasti, že ona k le tá žízeň po zlatě svádí lidi, p ro p ad lé sobectví, ke všem hřích ů m p roti lásce k bližním u. Viděl zřetelně, ja k odběhli k řesťan é od E vangelia a ja k si svůj útěk o spraved lň ují anebo již an i nepozorují. J a k se tito všichni lidé pokládají za d obré křesťany, když vpleto u do svého života sobeckého snažení jen o své a k tom u je ště Časné několik úkonů náboženských. Bylo m u z ře j­ mé, že toto není k řesťan stv í, tím m éně k řesťan stv í dokonalé. Viděl, jak m álo k řesťan ů plní doslova E vangelium . N echcem e-li, aby bylo k ře sťa n ­ stv í pouze snem, anebo dokonce přeludem , m usím e ja sn ě prohlásiti, že se dá celé usk u tečn iti a že jeh o ideály nejsou jen p ro h rstk u , nýbrž že chtějí a m ají p ře tv o řiti celý svět, m usím e m y n ejp rv e vžiti doopravdy zásady K ristovy. Jsou to zásady, že duchovní m á nejvyšší cenu, že co nám prospěje získ at celý svět, když bychom p ři tom z tra tili svůj život, k te rý m á te n to svět p ro m ěn it a n ap lnit, neboť sm yslem našeho života je h ledání duchovního, králo v stv í Božího, a že ostatní, pokud toto p o ­ třebujem e, bude nám p řid án o láskou Boží, n eb o ť toto k rálo v stv í Boží, aby B ů h kraloval v našem životě a v celém světě, jest oním jediným potřebným . K dyž na tom to duchovním , n a h ledání a budování k rálo v stv í Božího ve svém životě postavím e sv ů j úm ysl, nebudem e ta k sobecky jak o dosud liberálové i liberalisu jící m o ralisté a sociologové sch v alo v ati a jednati, c h tít tolik u rv a t svými penězi ze zdraví a sil a schopností svých bližních, když se duchovně obrodím e dobou K ristovou, ja k ji u k azu je sv. F rantišek, osvobodím e se od o troctví a otročení zlatu a hm otě, p ak rad o stn ě a ochotně a s porozum ěním p řijm em e zdravé pokusy o nové řešen í a um ož­ nění lepšího života všem. Je n duchovní chudoba, to je st osvobození se od p řiln u tí ke svém u, dá n ám sílu i své obětovati, i sv ým p řisp ěti k lepším u spořádání m nohých věcí tohoto světa. Braito.

Osamoceni pravdy A i kdybych sám tu stál, není tím slabší věc viry. Ve S tarém Zákoně jen tř i se opřeli královském u rozkazu. Hosius císaři Konstancovi.

Kd o n e m i l u j e , n e n í z J e ž í š e V šichni, k te ří u p řím n ě m ilu jí Ježíše, m usejí se nakonec m ilovati n a ­ vzájem a m usejí si porozum ěti, m usejí porozum ěti i svým různostem , aby je nedělily. K do je totiž zakotven v Ježíši, kdo tv o ří živý ú d jeho Svatého Těla, k te rý m je C írkev, k terý m je velké ono společenství jeho života a p ro střed k ů jeh o života, m usí poznati o statn í své spoluúdy a m iluje je v Ježíši. N eboí sv a té společenství společnosti K ristovy jest dílem K ristovým , je st jeho svátým , ale nejenom pom yslným , třebaže m ystickým tělem . P rá v ě protože je m ystickým tělem , protože je to Tělo, k te ré je zkloubeno D uchem svátým , protože D uch sv átý p ak je D uchem lásky, všichni, k te ří opravdu žijí v C írkvi a z C írkve, a v K ristu a z K ris­ ta, m usejí hořeti podobnou láskou, onou láskou, k tero u K ristu s žije ve své C írkvi, a k te ro u tedy m usí žiti všichni, k te ří žijí v K ristu a v C írkvi. To je h lav n í rozeznávací znam ení učed n ík ů K ristových. Protože ani p ravověrnost nikom u není nic p latn á, nem á-li se vší svou p rav o v ěrn o sti lásky. Co ti pomůže, že m noho víš o Bohu, n em áš-li lásky, k tero u tv ů j Bůh jest, k te ro u ti chce dát, a ktero u chce, aby i ty jako jeho syn, tedy syn věčné lásky, rozdával dále. N em áš-li této lásky, nic ti to nepom ůže, ani jestli napodobuješ tv ů rčí činnost Boži svou prací, svou horlivostí a svým apoštolátem , i třeb a ja k řík áš, Bůh tv ů j totiž p rac u je láskou, p ů ­ sobí láskou a proto to je je n zdán livá podobnost s ním . K do nem iluje, již je p roklet, je totiž již m rtv ý , n ep a tři k Bohu, jest m rtv o u v ětv í stro ­ m u K ristovy C írkve, protože jeho C írkev je tajem n ý m jeho tělem . Bez lásky jsem je n m rtvým údem , jehož Čeká odřezání a vržení na oheň pro­ kletí, jenž p a tří všem , kdož nepochopili, že co p látn o člověku, kdyby celý sv ě t získal, ale u trp ěl škody n a své duši. D uše žije láskou. Š koda na duši je úbytek anebo odum ření lásky. Braito.

hTelni k d a r ů m B o ž í m , n ý b r ž k d á r c i j e j i c h M noho tu ristů po m ystických paloučcích se stále n aléhavě, d o těrn ě a až povážlivě dom áhá okoušení Boha, pokoje a sou střed ěn í poskytujícího ta ju p ln é uspokojení. P ro toto uspokojení, pro tu to slast jsou ochotni jít všem i sm ěry, p rita k a ti všem opovážlivostem i nerozum ům , všem k a c íř­ stvům a všem pokrouceninám , je n když se n azývají m ystické a slibují ukojení, spočinutí a tajem n é nasycení. Koho h led ají nebo co hledají tito lidé? J is té n e Boha. H ledají jen sebe. H ledají totiž v Bohu je n své uspokojení. Jse m d alek od h lásán í ta k zva­ né čisté lásky, o ja k é snili jansenisté, jejíž h ledání trýznilo takového P ascala, A rnaulta, ale rozhodně m y sam i se nesm ím e stá ti střed e m svého duchovního života, svého duchovního snažení. K rásn ý je pokoj P áně, je sladké spočinouti v jeh o objetí, okusiti jeho svaté nesm írné blízkosti, ale pro toto vše nesm íš h led ati Boha. D ává to občas, dá to m nohým , dá to snad i tobě, ale on tě n estvořil pro tebe, nýbrž pro sebe. N esm íš proto sám sobě býti cílem . T v ů j duchovní život

m á býti především oslavou P áně, nesm íš jej stahovat! k sobě. To bys jej stá h l do nížin a zanedlouho by se Bůh jistě odm lčel, protože ta k to trestá Bůh ty, k te ří h le d ají sebe m ísto Něho. V eškerou duchovní m lsnost tre stá B ůh nenasyceností, k te rá je trýzní, protože přitom člověka trýzn í ono pevné p řip o u tán í k sobé sam ém u, jež člověk cítí ja sn ě a zřetelně jak o břem eno, a jež b rán í v ro zletu k Bohu a v dokonalém spočinutí v Bohu. Pokud je ště spočíváš v sobě, nem ůžeš spočinouti v něm. P ro to nem ysli v duchovním životě to lik na sebe, n a svou ctnost, na svou slast z Boha, n a své okoušení jeho, n a své spočinuti v něm , nýbrž je ště více než toto vše m ysli n a něho, na jeho oslavu, na to, abys n ap ln il vůli jeho naprosto a dokonale, protože pro to jsi byl stvořen. Ne pro sebe, nýbrž p ro Boha. Braito.

Slova marná a zbytečná K dyž se člověk rozběhne planým m luvením , cítí potom docela fysickou ošklivost. J e m u jakoby k dávení, a h lav n ě p ro b u d í se v jeho duši n e­ určitý nepokoj. Cítí, že tím to m luvením se jak si oddálil od Boha, že jaksi zplaněl a zpovrchněl, že byl jak o b y okrad en za onu m alou chvilku. T akové b ýv ají následky v duchovním životě planého, p rázdného neboli m arnéh o m luvení. B ů h se odm lčuje, protože On je p rav d a a stvo řil slova k tom u, ab y se jim i sdělovala p rav d a a h lavně nejvyšší prav da. Ja k m ile ale p ro p ů jčím e svá slova prázdnotě, m arnosti, nepravdě, v y p razd ň u jem e p rav d u , k te rá je dítětem Božím. P ro to se odm lčuje Pán. P án, k te rý byl Slovem a sta l se Tělem. P ro to v y žad u je velkou úctu ke každém u slovu. K do si um í váži ti slova, kdo zabiji jejich p rázd n otou hlas Boží, p ro cítěn í Boží přítom nosti, nem ůže očekávati, že by m u B ůh sdělil ve slovech, k te rá znevážil, sv á ta ­ jem ství, že by mu sdělil do těchto znevážených slov sv ů j hlas. B ů h m luví v tichosti, v sebranosti, k te rá ukazuje, že člověk b ere vážně svůj život a všechny jeho schopnosti a prostředk y , že jim chce dáti n ej­ vyšší a plný cíl, že jim chce d áti Boha a že jich nechce zneužívati n ap l­ ňo váním m arnostm i, zbytečnostm i, m alichernostm i. Bůh nám dal proto naše schopnosti, abychom je n ap lnili jim a abychom jim i a jich n ap ln ě­ ním v Bohu přišli k něm u, oslavili jeho, a n e abychom se ztráceli jen ve tvorech a k tom u ještě ve šp atném užívání tvorů. Z neužíváni slov je ta k é vzpourou p ro ti Bohu, jenž m á n ejvyšší a sv rch o ­ v ané právo na své tvorstvo a tedy i aby jazy k a a slov bylo užíváno k n ejvyšším u naplnění tím N ejvyšším . K do ro zplýtvá svůj čas a schopnosti poznávání, obrazivosti, m yšlení a m luvení na vše m ožné a n ev ěn u je je službě nejvyšší, p ro p ad á pom alu strašn é prázdnotě. O dtud ona hloupost lidi um luvených, lidí m nohom luv­ ných, lidí prázdných, že je n ám z je jich řeči dokonale špatně. T i lidé jsou docela n ep řístu p n i nějak é vyšší, n adp řiro zen é prav d ě. J e jim nap ro sto cizí, n ep řijateln o u . Braito.

Jak o b l á č e k m ě n i v ý Jacopone da Todi si n a řík á v jed né ze svých Lodi n a sebe, n a svou neu rčito st v předsevzetích, v rozhodnutích, v p ráci nebo v m odlitbě. N a­ řík á si, že n ení ani M arií ani M artou. Myslím, že bys to ta k é k o lik ráte m ohl či m él podepsati za sebe. K dyž se začneš modli ti, zazdá se ti po­ jednou, ž e -jsi povolán k apoštolátu. K dyž doléhá p ak apoštolská práce s celou jed notvárností, zdánlivou beznadějnosti, nevýnosností, lituješ, že se nem ůžeš věnovati životu rozjím avém u a jsi ochoten n a řík a ti nad sebou, ja k jsi nešťasten, že bys ta k rá d d lel u nohou P á n ě a že tě tvé povinnosti a tvé povolání odvádějí od něho, od spojení s ním . Ovšem, neučiníš ničeho, abys zůstal se svým P án em spojen i p ři své práci, n e­ um íš odolati roztržitosti, rozptýlenosti, k te rá tě odvádí. P ráce tě neod­ vádí, nem usí, nem á odváděti od Boha, ale odvádí tě od něho tv á ro z tr­ žitost v práci, že p ři ní zapom ínáš na Boha, anebo že se do ní ta k po­ noříš, ta k h ltav ě zakousneš, že ztrácíš B oha docela s dohledu. A to by nem ělo a nem usilo být. Ja k m ile bys začal usk u tečňov ati jedno předsevzetí, rozběhneš se za ji­ ným , protože prv é tě bere p říliš vážně za slovo. M ěníš pobožnosti, m ěníš duchovní otce podle toho, ja k by se ti m ohla jedna pobožnost stá ti poviností, jakm ile by tě kněz chěl o p rav d u vésti, ne pouze schvaiovati tvé n áp ady a cestičky. T ak h le ovšem n ikam nedojdeš, ta k h le z tebe, obláčku m ěnivého, nem ož­ no v y tv o řiti k rá sn ý obraz stálých tv a rů , k rásn ý obraz Boží. Braito.

V í r a a p o h o d l í . »Kdyby v šak přece chtěl člověk zk o u m at rozum em , prostým předsudků, věci tak , ja k jsou, ihned by přišel n a luto p rv n í sam ozřejm ost: že je nekonečně sn ad n ější nevěřit! než věřiti. S vět v id i­ telný na n ás d o tírá se všech stra n ; je sn ad n é n ev id ět nic m im o něj. Mocné pudy nás o v ládají; není nic pohodlnějšího než jim hověti. K ato lík naproti tom u žije ve světě a ve skutečnosti, kde je nucen se stá le p ře ­ m áhali. Musí se stů j co stů j snažit p o d říd it to, co je v jeh o přirozenosti horšího, tom u, co je lepšího; žije podle zásad, což je už definice života rozum ového. T yto zásady nejsou u rče n y jeho rozm arem , což by je zba­ vilo opravdovosti a ráznosti, ale sam ým Bohem, o něm ž není n ija k zpoz­ dilé se dom nívati, že jsa S tvořitelem , je zároveň Z ákonodárcem a že, když n ám dal ten to veliký d a r byti, m ůže nám dáti je ště větší, totiž život, ve k te ré m je náš sm ysl dokonale určen.« P Claudel.

K. P.: N ení všechno gotické, co je špičaté. G otičtí svati nem usejí v y p ad a ti jak o příšery, k te ré b yste se báli p o tkat o půlnoci. Dost už téh le tr u ­ h lá řsk é gotiky či pscudogotiky! M. K.: T ak to nebylo m ínčno, ab y ste n eřík a la svém u P ánu, že ho nade všechno m ilujete. J e n jsem chtěl říci, aby to volání bylo p ln é pokory jak o v ý k řik touhy, abychom je j ta k to dokonale m ilovali a abychom si při takovém volání vždycky byli vědom i, že tento v ýkřik je jen a jen p řán í a že do dokonalé lásky m ám e všichni nesm írně daleko. V n itřn í rozkol: N erozlišujte církve v n itřn í od círk v e h ierarchické. Jest je n jedna C írkev, společnost společenství K ristova. A ta je v iditelná, a viditelným , to jest h ierarchickým způsobem , to je st p ro střed n ictv ím po­ sv átn é kněžské služby se vám dostáv á m ilostí a h lásán i pravdy. M áme své chyby my knéží, ale p ři tom zůstávám e nositeli slova i m ilosti Páně. Nemožno se v n itřn ě o dtahovali od kněžstv a a hierarchie, anebo jen trp n ě p řijím ati od nich jen svátosti a n estáti příliš o je jich slovo Boží, n estarati se o pokyny biskupské nebo sm ěrnice papežské. V ěřte, že si D uch svátý zvláštním způsobem, stavovskou m ilosti, k tero u přislíb il svým apoštolům , řídí, och raň u je a osvěcuje svou Církev. Z ápas: K ře sťa n stv í nezakazuje p ostav iti se p ro ti křivdě, bezpráví a násilí. I K ristu s se ozval, když ho biřič bil před soudem . M áme však p rem áh ati zlé dobrým . N em ám e odporovali zlém u zlým , protože ta k by sa tan dosáhl dvojího vítězství. Docílil by k řiv d y n a nás a je ště toho, že my se opět hříchem bráním e. N aše zbran ě jsou p ra v d a houževnaté se trv á ­ v án í p ři spravedlnosti zákonité, láska, m írno st a dobrota. A le to vše není slabostí uhýbající na všechny stran y a považující nestatečnost za ctnost pokory nebo tichosti. P áteční půst: D ispens od zákazu požívání m asa v pátek, udělená svátou Stolici po dobu války, byla prodloužena. T ážete se, zda m ůžete bez h ř í­ chu jisti m aso v pátek, i když m áte něco jiného. Ano, protože kde záko­ nodárce nerozlišuje, an i my rozlišovat nem usím e. O všem že kdo m á ducha kajícnosti a sebekázně, rá d přinese tu to oběť. O pohoršení by n e ­ bylo tře b a dbáti, protože se dostatečně tato dispens p ro h lašu je v kostelích a proto se již nem ůže je d n ati o pohoršení »maličkých«. P ro odběratele, k te ří se p řihlásili k odebíráni H lubiny od 7. č í s l a XIX. ročníku, je cena jednoho čísla 4 Kčs. P rosím e je, aby n ám za tato čísla (do konce m inulého ročníku) zaplatili při nejbližší příležitosti. Z NOVÝCH KNIH: M iklík: M anželství P an n y M arie. V ydala M. R. Ju n o v á v T asově 1946, str. 52, cena 30 Kčs. — M anželství Jo sefa a M arie je zde pro b rán o o aplikováno s m noha hledisek, a to takovým způsobem , že je jejich m a n ­ želství zdůraňováno jako vzor pro všechna m anželství m inulá, p říto m n á i budoucí. L udvík: če sk é kato lické kněžstvo s národem a lidem v bojí, u trp en í a práci pro lepší zítřek. A rcidiecésní pasto rační ú střed í, P ra h a 1946, stra n 82, cena 20 Kčs. — D okum enty, projevy, sm ěrnice. Je ště úplnější by m ěly

být ty to údaje, je ště p řeh led nější a názo rn ější by m ěly být ty to statistik y , aby z nich bylo vidět, že kněz p a tří lidu, že je j nesm í o p u stit ani v do­ bách a chvílích nejtčžších. S m u tn á d a ta a ke každém u skoro řád k u , ke každém u jm énu co bolesti, co zloby se víže! H eger: K niha m oudrosti. A kord, B rno 1946, stra n 62, cena 27 K čs. — H egrova p řek la d atelsk á práce m á již své m ísto v Českém díle p řek lad ů Písm a. K aždý nový svazek je st jen v ítán , a ja k svědčí záložka knihy, odsouzen k brzkém u rozebrání. Jörgensen: S vatý F ran tišek z Assisi. K uncíř, P ra h a 1945, str. 420, 100 Kčs. »Svatí tvo ři dobu«, bylo zde napsáno. Zde je životopis jednoho, k te rý tvo řil a tv o ří dobu. I tehdy, když žil, p řed osmi sty lety, byly v álk y a byli lidé zlí a dobří. A nikdo nebyl u še tře n této zloby světa. Z m noho­ tvárn o sti, kolísání, rušnosti a až neuv ěřitelno sti osudů tu v y sv ítá půso­ bení m ilosti, jež p řivád í až k v rcho lu lidských m ožnosti a ukazuje, ja k z divokosti nevázaného života m ůže v y rů st n ejk rá sn ější duchovní květ. F. Ž ilka: Ježíš K ristus. K alich, P ra h a. Ja k ý m způsobem se dá m lu v it o K ristu jin ak , než ja k dosud bylo o něm m luveno? Ž ilka si klade sv ů j v lastn í problém úvodem . Chce se říd it h lav n ím účelem p ři práci: »N evtírati se a nestav ěti se mezi čten áře a mezi naše biblické p ram en y ; p řistu p o v ati a p řiv ád ěti přím o k nim bez před su d k ů a bez hotových, ta k nebo jin ak zabarv ených názorů.« Chce: »Zjistiti a zpřítom niti obraz Ježíše K rista, ja k n ám je j zachovala synoptická evangelia. Jso u a zů stanou jediným zdrojem našeho poznání o zaklad ateli našeho náboženství. »Jeho práce je historická, ne dogm atická, ja k sám praví. H odnotím -li theologicky k n i­ hu Žil kovu, zjeví se kritick ém u posudku jak o k n ih a velm i plýtká, v m no­ hých v ý kladech libovolně n esp ráv n á a su bjek tiv n í. To, co Ž ilka v y tý k á v úvodu některým dílům o K ristu , že jsou jed n o stran n á, tom u podléhá sám přím o až prim itiv n ím způsobem . O dv rátím e-li se od v ý k lad u p atristick éh o písm a sv., nikdy se nem ůžem e uvazovat su b jektivnosti, protože p atristic k á trad ice m á v sobě re a litu u skutečněnou de facto a ta k dopl­ ňuje n u tn ě a objek tiv isu je výk lad P ísm a sv. P řes všechny úm ysly a u to ­ rovy, že se nechce sta v ět mezi čten á ře a mezi biblické p ram eny, n eu v a ru je se svých vkladů a in terp retací, k te ré p řip o ju je jak o doplňky, kde se m u zdá, že toho tex ty vyžadují. Tedy předpoklady jsou nedodržitelné. T aké ráz vlastni theologie p ro testan tsk é je p a trn ý při výk lad u n ěk terý ch sta tí nebo n au k y o K ristu, zvláště p ři výk lad u sm íření a dostičinění atd. N ásilně zk rácená exegese je p a trn a i při jiných událostech K ristových, na př. p ři v ý k lad u textů , týkajících se k řtu K risto v a a svědectví o něm, že je S yn Boží. M noho nep řesn osti a neúplnosti je i ve výk lad u o p řích o ­ du P áně, o pojetí církve u K rista. N ejvíce se tý k á tato n eú p ln o st a zá­ m ěrná nep řesn ost toho, že K ristu s je S yn Boží, zvláště vyloučením ev a n ­ gelia sv. Ja n a, ale též um ělým v ýkladem pro testan tsk ý m o psychologic­ kém sm yslu synovství Božího. J e v dokum entech biblických rozhodně víc! Tedy k n ih a Ž ilková n epřin áší tu originalitu, k tero u slibovala, nýbrž o p a­ kované a zúžené názory p ro testan tsk é o K ristu. Nic nem á originálního ani z vědy, an i z theologie, ani z kontem place, ani z p rosté četby P ísm a svátého o K ristu. N a h lu b in u vydává dom inikánský řád československé provincie. O dpo­ vědný red a k to r je D r S. Braito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena řed itelstv ím pošt a teleg rafů v B rn ě 8. III. 1926, č. 18.070—VI. Podací a dohlédací ú řad Olomouc 3.

ubimi r e u u e pr o d u c h o v n i žiirof

Z á s a d y : Jurčínová: Tři z Italie: Ghirlandajova »Večeře Pán è, Giottova františkánská legenda v Santa Crosse 129 - Před dílem Tintorettovým 130 - Diadochus: Býti obrazem Božím a podobat se Bohu 131 - Braito: Nová láska 132 - Miklík: Svátost m ilosrdenství 134 -M erell: Do Soluně 138 - Svach: Celistvé křesťanství 142 - Ž i v o t : Svátky v květnu 147 - Svatý Otec k postním kazatelům 148 - Dvojí obecnost 149 Katolická literatura v USA 150 - Návrat k pramenům 151 - Velký nezná­ mý: P. Aupiais, »Bratr černochů« 153 - Novinky z Francie 155 - P r a c o v n a

R E V U E Vedoucí re d ak t o r: Sp o l ur e d a k t o r :

NA

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M . B R A I T O P. D r R E G I N A L D M. D A C Í K

Redakce: Ol o mo u c , S l o v e n s k á 14 Administrace O l o m o u c , S l o v e n s k á 1 4 ,

-

O P . OP

T e le fo n 626

Vychází m ěsíčné. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d e n ti 40 Kčs. Šekový účet pošt spořitelny v P raze: Revue N a hlubirvu, Olomouc, 83148 Vyš . 4 i n á b o ž e n s k ý k u r s v k v ě t n u V P R A Z E I., v k lá šte ře dom inikánů, dne 4. k v ětn a: A pologetika (Dr B raito); 11. května: Písm o svaté (D r SkrabalV, 18. k v ětn a: D uchovní život (Dr D acík); 25. kv ětn a: Sociální nau k a C írkve (Dr H abáň). Z ačátek o 19. hod V B R N É , v U m ělecko-prům yslovém m useu, H usova tř. 14 dne 4. k v ět­ na; D uchovní život (Dr D acík); 8. kv ětn a: Filosofie (D r H abáň); 18. k v ět­ na: A pologetika (Dr B raito); 29. kv ětn a- Písm o sv até (D r Š krabal). Z a­ čátek o 19. hodině. Svoboda školství v Anglii. O béžnik m in iste rstv a n árodního vyučováni připo m íná a precisuje p rávo rodičů voliti školu, k terá se jim líbí v ohledu náboženském . Školský zákon z rok u 1944 uznal slavnostně toto právo, podobně jako právo učitele svobodných škol b ý t placen státem z fondu V eřejného vyučováni. H olandsko. Ja k m ile došla zpráv a o jm enováni M sgra Ju n g a kardinálem , napsal předseda m inisterské rad y holandské: Těm , k te ří by to ještě n e ­ věděli, lé ta okupace by ukázala jasně, že církev jak o církev m á sice na p rv ém m ístě péči o spásu duší, ale zároveň zvláštní význam pro náš národní život, v něm ž zaujím á vyn ik ající místo. S větový sněm p rotestan tský ch a pravoslavných církví. Po p rv é od v álky konal se sněm p ro testan tsk ý ch a p ravoslavných círk v í v Zenevě od 21. — 24. února. T řicet národů vyslalo své zástupce. Čím vším se zabíjí. K ard in á l Saliege z T oulouse za v álk y v eře jn é napsal a pronesl: Z abíjí se tím, že se nechává m řít hlady, zabíjí se tím , že se nechává zem řít zimou. Z ab íjí se soudem a bez soudu. Z ab íjí se jen proto, že jsm e silnější. Z abíjí se udavačstvím . Z abíjí se pom luvou. Z abijí se vyhazováním na ulici. Z ab íjí se radiem , tiskem , i slovy nenávistným i Z NOVÝCH KNIH: F asbindcrová: S v atá M onika. Edice V eritas, Košice, 1946, str. 90, ce­ na 35 Kčs. P a tro n k a všech zarm oucených a u staran ý ch našich m am inek, k te ré pláčem , m odlitbam i a trpělivou láskou vyprosily svým d ětem n á ­ v ra t k Bohu. A utork a zvláště um í čisti v posvátné m a teřsk é duši ta k o ­ vých m atek, jakou byla M onika

Z fl S fl D V Eva Jurčinová:

Tři z I t al i e G h i r l a n d a j o v a «Večeře Páně« S ad oliv v sou m rak u mdlou vůni sytě dýše a duši k duši v in e nejasný, plachý stesk. Slavičí akordy sto u p ají snově výše, do síně p rvních hvězd se vloudil bledý lesk. M ír v apoštolů n itra p adá s vůní v ín a; — jen v srdci jed in ém sk rý v an á zra d a bdí, jen v srdci jedin ém dozrává zvolna vina: v srdci, jež polibkem zbaběle zavraždí. Bezděčně Ja n o v a h la v a na zemi láska tíži duši N a zemi láska je vždy m á p ac h u ť h ork é k rv e

k h ru d i se níží: svou plností. p řib ita na kříži, a p ach u ť m arnosti.

S m rt rukou m razivou po lásce stále sahá a v ja rn í vůně m isí ztlelého listí pach: na zemi lásku rosí horkých slz trp k á vláha, ja k h o řk á m ořská rosa pobřežních růží nach.

G io t t o v a f r a n t i š k á n s k á l e g e n d a v Sant a Croce Jižní noc bdí mezi cypřiši, noc h o rk á a noc snivá. V k lá šte rn í síni lidský den se tem ně připozdívá. Z tem nělou klenbou h lasy zní b r a tř í ve zbožném chóru: tu duši, k te rá odchází, vem ’ K riste, do svých sborů, tu duši, k te ré lidský den se tem n ě připozdívá, tu duši, v jejíchž h lub in ách svit země dohořívá.

Pošli jí v stříc ja sn ý p aprsek, pošli jí an d ěla svého, k te rý ji pro v ed e zbytkem tm y života pom íjivého, k te rý v anem svých p eru tí, ochladí ji h o rk é skráně, k te rý ji podá m ilosrdně poslední kalich P áně. Jižn í noc bdí mezi cypřiši, noc h o rk á a noc sn iv á: ozař, K riste, náš lidský den, když se n ám připozdívá.

Před d ílem T l n t o r e t t o vým J d e p outník strm o u cestou h ustou tm ou, k ra jin o u beze hvězd, prázdnou, neznám ou, noc je jak černý sráz, bezedná, daleká, v skalách i pro pastech echo vzdálené bouře lká. C hvílem i osvětlí blesk tem ný nebesklon. Do noci beze hvězd s tříb rn ě zazní zvon a p o u tn ík v chrám ové p řed sín i pokleká, poslední síly m u vzala noc hluboká, srdcem mu ještě zni vzdálené b o u ře zpěv, n a rozebraném p lá šti m á p rach a uschlou krev. P o u tn ík u um dlený, vzchop se a p řistu p blíž! Z a srdce p ro k letá K ristu s nesl svůj kříž, třp y tiv o u m onstranci kněz stav í na oltář, třp y tiv á m onstrance m á ve tm ě tichou zář, jak o tv á ř anděla, jenž vede černou tm ou, jež vede v bezpečí i duši prokletou. A ndělské h a rfy tón se s vý šin k zemi snes’. Ve stínech p ro pastí zakvílel v ě trů běs. A p outník se přec’ v rá til v hustou tm u, na strm ou cestu bez hvězd, na cestu k neznám ém u, do skal a propastí, kde echo b o u ří lká a kam ho vede touha p ro ra d n á, daleká.

Diadochus:

Byti obrazem Božím a podobat se Bohu S vatá m ilost znovuzrozeni skrze k řest d áv á n ám d v a dary, z nichž jed en nekonečně v y n ik á nad druhý. P rv n íh o se nám dostáv á h n ed ; obno­ v u je nás totiž v sam é vodě a v šechny rysy duše, totiž to, co jest k obrazu, vy jasň u je, o d straň u jíc z nás každou v rá sk u hříchu . D ru h ý d ar, totiž po­ dobnost Boží, vy čk áv á (nedostává se n ám ho hned), aby mohl s nám i spolupracovat. K dyž tedy m ilost počne silně zakoušeti dobroty D ucha svátého, vězme, že to m ilost začíná jak o b y m alovati na obraze podobu Boží. Ja k o totiž m alíři n e jp rv e jednou b arv o u n ačrtn o u podobu člověka a potom pom alu p řid áv ajíce b arv u k barvě, zachycují podobu zobrazo-. váného až k vlasu, ta k sv á tá m ilost Boží uzpůsobuje sk rze k řest to, co bylo k obrazu, tak , ja k bylo, když byl učiněn člověk. K dyž potom nás vidí, ja k všem ožně toužím e po k ráse podobnosti a jak stojím e nazí a bez dojetí v je jí dílně, tu k ctnosti ctn o st uv íjejíc a od jasu k jasu p ře tv á ­ řejíc podobu duše, d ává jí ráz podoby Boží. A ta k zkušenost ukazuje, že se v n ás děje připodobnění, av šak dokonání podobnosti poznám e z osví­ cení. N eboť m ysl p řijím á zkušeností všechny ctnosti, v zrů sta jíc podle jakési m íry a nevyslovitelného ry tm u ; duchovní lásk u v šak nem ůže ni­ kdo ziskati, leč kom u se dostan e plného osvícení od D ucha svátého. Je stli­ že totiž m ysl n ep řijím á dokonale podobu Boži skrze světlo Boží, může m iti sice všechny ostatní ctnosti, av šak zů stáv á nad ále bez dokonalé lásky. N eboť kdykoliv se p řipodobňuje ctnosti Boží, pokud se vůbec m ůže člověk B ohu připodobniti, teh d y nese podobu Boží lásky. Ja k o totiž na podobiznách b arv a n ad všechny b arv y líbeznější přiložená na obraz zachovává přes všechno podobu obrazu až k napodobení i sm ějícího se, ta k v těch, k te ré m ilost Boží m a lu je k podobenství Božímu, světlo lásk y (jsouc přidáno) ukazuje, že ten, kdo byl učiněn k obrazu Božímu, jest dokonale okrášlen podobností Boží. N eboť žád ná ctnost nem ůže zbaviti duši ú trap , leč jen láska. »M ilování totiž jest nap ln ěn ím zákona.« (fUm. 13, 10.) A ta k den ze dne obnovuje se náš v n itřn í člověk v okoušení lásky, n ap lň u je se však v je jím naplnění. P o z n . : B iskup D iadochus z Fotiky (Epirus) žil v p rv n í polovici p átéh o století po K r. (Zem řel kol r. 450.) V yňato z jeho jediného díla K efalaia gnostika 100, jež bylo určeno řeholn íkům a pojednávalo o získání duchov­ ní dokonalosti.

Hcuezmei

jména

Božího nadarmol

D r S i l v. M. B r a l t o :

Nová láska V ětšina lidí dnes o K ristu již ví jen to, že učil lásce. H lavně to vědí když ji v yžadu jí od druhých. Sobě tu to k řesťan sk o u povinnost m álokdo připom íná. Řekl kdosi: Š lápněte če rtu na ocas a bude jistě pištět: To je n ě ja k á k řesťan sk á láska! A i to by se chtěl někdo p o k u sit K ristu u p říti tvrzením , že tím K ristu s n eřekl a ani nechtěl něco nového říci. L áska k bližním u p rý byla prohlášen a ve S tarém Zákoně. T ady je m alé nedo ro zu m ěn i Stojí sice psáno v e S tarém Z ákoně: M ilovati budeš, ale: nejbližšího svého. T eprv e když K ristu s toto slovo »nejbližší« n ap ln il podobenstvím o m ilosrdném sa m aritá n u n a všechny, k te ří jsou kolem nás a p otřebuji naší pomoci bez rozdílu n árodnosti a náboženství, tep rv e p ak se rozlišuje toto slovo a Čeština cudn ě nachazi nové slovo »bližní«. To je p rv n í rozdíl mezi starozákoním přik ázán ím , k teré velelo m ilo­ v ati nejbližší, to jest soukm enovce, ale n enáv id ět n ep řátele, protože to byli zároveň n ep řátelé boží. K ristu s ale o p rav u je a d o p lňuje toto p řik á ­ záni, když p rav í: M ilujte n ep řá tele své, dobře čiň te těm, k te ři v ás n e­ návidí. B ýt p řáte lsk ý jen k těm , k te ří jsou m ilí k nám , to n e . . . T o je ono nové, ona velká novinka K ristova. Jeh o láska se v ztah u je na všechny lidi. I na nepřátele. I tehdy, když je třeb a je tre sta ti, i teh d y m usím e v tom b ý t vedeni láskou. N e pom stychtivostí, k řesťan stv í není ovšem slabostí, k te rá by nechávala bez trestu lidi zlé, ale i ten tre s t je řízen láskou k nim , aby se n ap rav ili, a aby nem ohli n ap ách ati je ště více zla a ještě více p o sk v rn iti svou duši. N em ůžem e totiž ta k m ilovati n ep řátele, abychom tím poškozovali a ohrožovali své dobré bližní. Ale jedno v tom p ak zaru ču je K ristus, že si Bůh sám och rán í ty, k te ří je d n ají s láskou i vůči nepřátelům . K ristu s P án ud áv á důvod této povinnosti vesm ěrné lásky, že totiž všichni lidé jsou povoláni za boží dítky, že jsou všichni m ilováni n ebes­ kým otcem , že tedy všichni mu p atří, jsou jeho a tedy i my se k nim m usím e chovati jako k božím dětem a ke svým b ratřím . K ře sťa n sk á láska je st založena n a hlubokém m ystickém já d ru , že totiž v k rv i P áně, v jeho vykoupení, v n áru čí nebeského O tce jsou všichni lidé více než jenom tvory, než jen členy jednoho náro d a, že jsou p řed e­ vším povolaným i za boží děti, jsou povoláni, aby žili b o h atstv ím a plností účasti n a životě sam ého Boha. To je zároveň ta k é podkladem a pobídkou křesťan sk é charity. Oč u silu je k řesťan sk á ch arita? N evidí je n to časné, jen to lidské, jen to hum anu m v člověku, proto n en í jen hum anitou, je více. Vidí v člověku definitu. Vidí v něm božské určení, p ečeť božské krv e K ristovy, synovství Božího. P ro to se k něm u sk lán í s nesm írnou úctou a láskou, proto k řesťan sk á c h a rita dovede viděti v bídném ne

jeho h ad ry a cáry, nýbrž sam ého K rista, proto k řesťan sk á ch a rita n ed eb a tu je o tom, zda m ají neb n em ají býti chudí, nýbrž když jsou, ihned léčí jejich bídu, a to tím , že je zvedá v je jic h osobnosti. To je první úkol lásky k řesťan sk é charity, že pozvedá d ů sto jn o st těch, k terý m slouží. Ti potřební nejsou pro ni n ejp rv e chudí, bídní, opuštění, nýbrž K ristu s s á m . . . On totiž ztotožnil něk o lik ráte se sebou všechny chudé, všechny potřebné, ta k to viděli svati, ta k to zachytily k rásn é legendy, podle k te­ rých se prom ěnil žebrák, m alom ocný ch u dák v k rálo v sk ém loži v krále králů. P ro to je tak hluboká ta k é úcta v k řesťan stv í k d ítěti. Je st pro nás božím dítětem . P ro to ta k é se snažím e o to, aby se jeho duši dostalo poznání nejlepšího jeho přítele, toho, jenž je v každém z těch nejm enších. Ale k řesťan sk á láska jde je ště dále. S pasitel odkazuje svou lásku k bližním apoštolům a celém u svém u společenství jako svůj odkaz, a zase ten p řík az lásky doplňuje a vyvrcholuje. M ilujte se vespolek tak, jak o já vás m i­ loval. A on nás m iloval až k sm rti. T outo láskou k bližním u byli zap á­ leni svati apoštolově, h lavně svátý Pavel, k te rý toužil stále víc a více se d ávati, stát se všechno všem . S vatý P avel byl nejblíže K ristu ; k rásn ě p rav il Eossuet: P avlovo srdce bylo srdcem K ristovým . C htěl se stá ti všechno všem a nikdo ta k k rásn ě nevyzpival hym nus K ristovy lásky, ja k sv átý P av el ve své epištole ke K orintským , když jim praví, že láska všem u rozum í, všeho se naděje, všem u uvěří, všeho se odváží, že je v el­ korysá, bez ž á r l e n í . . . Kdo prožije cenu bližního v K ristově lásce, v K ristově m yšlence, je ochoten vše učiniti také sám pro své bližní, všeho se pro ně odvážiti, ten je nem ůže vykořisťovati, vyssávati. K řesťan stv í by mohlo opravdu u zd rav iti svět, jen je třeb a je vžiti vážné a nespokojiti se je n s všeobecným výkladem a papouškováním o n ějak é lásce K ristově, n ýb rž postavit! tu to obecnou ta k hluboko zalo­ ženou lásk u K ristovu za základ celé své bytosti, celého svého života, užíváni všech svých schopnosti a v eškerého chováni se k bližním u. To ovšem žádá ustavičný boj se sebou, ustav ičn ý boj s vrozeným , žel, našim sobectvím , k te ré ta k rád o vidi jen sebe, nebo n an ejv ý š docela v židovském d u chu jen své nejbližši, jen své soukm enovce nebo p říslu š­ níky své církve, a to je ště jen tehdy a v takových okolnostech, když to neklade na m ne nějak é požadavky. Bez dokonalé prom ěny celého srdce, celého jednání, chápáni 6vého m ajetku, schopnosti, postavení, v tom to duchu, nem ůže m iti k řesťan stv í p ronik av ý účinek na lidstvo; nedivte se, Když si pak svět, když si p ak lidé nedočkaví ch tějí řešiti svět po svém , když k řesťan é již ta k dlouho byli h říšn ě n eteční k vážném u řešení otev řený ch a vyzývajících otázek. L áska k bližním u žádá, aby k řesťan é se chopili všech spravedlivých p rostředk ů a pom áhali všem i silam i a p ráv ě ja k o k řesťan é s použitím

k řesťanských zásad k vyřešeni lepši budoucnosti. Pohoršení p ro ti s p r a ­ vedlnosti a lásce od křesťan ů bolí dvojnásob a jsou nesm írn ě nebezpečná, protože sto jí jako důvod p roti životnosti k řesťan stv í, protože nám b ra tří s opačného b řeh u budou stále vytý k ati, že k řesťan stv í je jen k rásn ý sen, iluse, ale u sk u te čn it se nedá, když jej nedovedou a n ech tějí u sk u lečn iti ani ti, k te ří m ají ke K ristu aspoň svým ú řad em nebo svou v íro u n e j­ blíže. O všem tu jsm e opět na rozcestí. N esm ím e p rá v ě p ro tu to povinnost lásky pouštěti se zřetele tyto časné potřeb y svých bližních, ale zároveň zase nesm ím e v nic utonouti. K ře sťa n stv í zvedá výše, m luví k duši, h led á duši, tu chce n ap ln iti synovstvím Božím. To je náš p rv n í úkol jak o k řesťan ů . Jenom že je n utn o d á t zase pozor, nesm ím e vyvozovat z toho pohodlný názor těch příživn íků křesťanstv í, k te ří ústy v y k lá d ají o této svrchovanosti duchovního v k řesťan stv í o tom, že ne sam ým chlebem živ je člověk, že náboženství n em á na sta ro sti hm otné podm ínky lidské, a tím se již cítí je d n ak dispensováni s ta ra t se o to, ačkoliv ja k m ile m ají zam ěstnance, jak m ile m ají m ajetek , jsou povinni to vše v y ře šit v čas­ ném ohledu podle nejvyšších duchovních sm ěrnic a ty nem ohou být nespravedlivé, nebo u tík ati od skutečnosti, nebo snad dokonce pod zá­ stěrk o u péče o duchovní, to p rv n í a n ejdůležitéjší duchovní u d ru h ý ch sam i b y zanedbávali a p řičinlivě zobali to Časné bez všech ohledů na přirozenou i n adpřirozenou strá n k u věci. Sociální zpytování svědom í a m ystika? Ano, protože m y stik a je život a nejvyšší život, jem už nic nesm i uniknouti.

Konstantin

M iklík CSsR:

Svát ost Mi l osr de nst ví IV. P řislu h o v atel odpuštění n en í — ja k by se ledakdo m ohl dom nívati — m éně ustanoven za h lasatele Boží svatosti než za p řed stav itele Boží sli­ tovnosti, a stra šliv á pravom oc, jíž je st obtížen, n en í proň m éně nebezpe­ čím než ozdobou, m éně zkouškou než výsadou. M á-li b ýti d ru h ý m K ris­ tem, u cítí jak o p rv ý K ristu s nesm írné*břem eno vy k u p itelsk éh o poslání. A však ani to ho nem á odrazovati, a m nohonásobné úkoly prorockého, kněžského a pastýřsk éh o ú řad u m ají m u spíše ukazovati vyšší cestu k následování K ristovu, než ja k á je st p o p řán a o statn ím věřícím , k te ří neobdrželi nezrušitelného ch a ra k te ru kněžství. U čitelské, sv áto stn é a k r á ­ lovské p o v i n n o s t i p ř i s l u h o v a t e l e r o z h ř e š e n í jsou daleko těžší než jsou povinnosti kajícníkovy i v příčin ě jeho v lastn í zpovědi a jeho

vlastníh o p řije tí svátosti, zatím co přislu h o v atel sv áto st n ep řijím á, n ý ­ brž udílí. K něz v duchovní sp ráv ě se m usí p řičin iti už o to, aby se h říš­ ník k p řije tí svátosti pokání rozhodl. Musí ho často tep rv poučiti o tom, co ta to svátost je st a ja k se na ni tře b a p rip ra v iti. K něz m usí d báti o ú plnost a u p řím n o st p řizn án í kajícníkova. O líto st postačující k tom u, aby rozhřešení nepřišlo na zm ar. O předsevzetí ta k silné, ab y líto st n eusvědčovalo z p řetv á řk y . O zadostučinění uložené při zpovědi, nebo o v y ­ konání uloženého pokání je ště p řed rozhřešením . O v y k o n án í všech p ří­ kazů, k te ré on sám nebo jin ý zpovědník dal kajícníkovi k zachování posvěcující m ilosti Boží nebo k splnění předpokladů, vyžadovaných ještě před p řije tím svátosti pokání. O to, aby nebylo zasahováno do vyšší p ra ­ vomoci, vyh razu jící si p říp ad y, hodné soudu zv láštn íh o , přísného, p řísn ě j­ šího nebo nejpřísnějšího. O splnění všech podm ínek k dosažení tohoto rozsudku, v y hrazeného vyšší instanci, nebo o n ap rav en í n ěk teréh o nebo m nohých svátostných soudů, neplatný ch z té nebo oné nebo nejedné příčiny. K do z kajícníkú ocení p řík az stu d ia a oněch vědom ostí, jichž p o třeb u je posvátný soudce k v y kon áv ání svého pověření p rá v ě ta k jako ten, kdo soudí občany podle norem p rá v a občanského? Co vše je st uloženo o p a ­ t r n o s t i zpovědníkově p ři v ý b ěru m ravovčdných theorií a při aplikaci kanonických ustanovení, při svobodě kajícníkově i k o ch ran ě této svo­ body, při chování k zpovědním dítkám , ab y an i m ez dobroty, ani mez přísno sti nebyla překročena! J a k é požadavky sprav ed ln o sti, lásky, h o rli­ vosti, nebo péče o obecné duchovní blaho se kladou n a uděiovatele sv á­ tosti pokání, ja k é úkoly vy šetřu jícíh o soudce, poučujícího, nap o m ín ající­ ho nebo k árajícího m istra, pom ocníka p říp ra v y na p řije tí m ilosti, svrcho­ vaného původce odsouzení, odložení rozsudku, osvobození podm ínečného, naprostého, lehce n eb těžce obtíženého! R ozm anitá je s t povinnost s h o v í v a v o s t i i s p r a v e d l n o s t i při po­ suzování dobrovolných zlých příležitostí, šp atn ý ch n áv y k ů a zpětných pádů, n á v ra tů z církví n ep rav ý ch neb úplné bezbožnosti, lidí posedlých, úchylných, zbožných, úzkostlivých i zvlášť vyvolených, lidí postavených ve zvláštním nebezpečenství věku, stavu, ú řad u neb rozpoložení tělesn é­ ho, duševního neb životního. J a k toho, jenž koná ú řa d zpovědníka z p řísné povinnosti sm ěnné, ta k toho, kdo jen z nezbytného neb dobrovolného m ilosrdenství b ere na sebe úkol soudce svátostného, stíh á nezrušítelný závazek m lčení pod n ejp řísn ějším trestem , závazek n ap rav en í chyb i n á ­ h ra d y hm otných škod. K něz d o p l ň u j e z lásky i to, co m á učiniti h říšn ík sám od sebe: po­ m áh á hříšníkovi zpytovati svědom í, lekati se m n o h o stran n o sti vin, v y zn áv ati nejchoulostivější prov iny, vzbuzovati lítost, o d hodlávati se k n áp ra v ě m inulosti i k životu ctnostném u, p lniti podm ínky zadostučinění p ředběž­ ného i následného.

C írkevní t r e s t y na určité zlé Činy m ají arci postihovati hřešícího, a bylo by proti úm yslu zákonodárcovu i sm yslu zákona, kdyby m ěly h lavně postihovati a zatěžovati sv áto stn é soudce. K ajícnik, k te rý nechce nic věděti o tíži těchto trestů , zaslu h uje odsouzení, nikoli m ilosrdenství, a nechce-li an i jak o vin n ík následovati se svým křížem K rista nevinného, k te rý nese k říž jeho, ať pováží, že se trpěliv o st k ajícníkova končí ro zh ře­ šením a životem , kdežto K risto v a končila odsouzením a sm rtí. P řes to je Často třeba, aby k něz pomohl nésti ten to nebo jiný kříž h říšn ík o v i (nevy­ jím a je ani kříž zadostučinění), jak o Sim on C yrénský pom áhal nésti těžký k říž N ejnevinnějším u z lidí. N ení snadné s p o j o v a t i v s o b ě v j e d n é o s o b ě úkol soudce, lékaře, učitele, vůdce a otce, úkoly S yna Člověkova a Syna Božího; ale je st nepochybno, že kdo je všecky zastáv á aspoň dostatečně, v stu p u je do sboru těch, k te ří jako M ojžíš před K ristem a P e tr po K ristu drží lid Boží ve věrnosti k H ospodinu a v poslušnosti k Z ákonu. Co jest v ětšího a m ilo­ srdn ějšíh o než p řijim ati zbloudilé do ovčince K ristova, udělovati m ilost ospravedlnění, ch rán iti a u držo vati m ilost posvěcující v d u ši označené křtem , ch rá n iti a oČišťovati od h řích ů všedních, shlazovati nesčetné lidské slabosti, vésti po duchovní cestě k dokonalosti všecky lidské d ěti a stavy? P o m áh ati nejopuštěnějším a nej neschopnějším je s t m ilosrdenství n ejm i­ losrdnější, řezání nem ocného údu n ev y luču je srdečnou účast, odsouzeni rozpustilých a nevázaných je st někdy p rá v ě ta k zách ran o u skutečného v in n ik a jako osvobození n evinných úzkostlivých, k te ří p řísah ají, že se dopustili zločinu. Vzorcové řešeni m orálních p říp ad ů ex istu je zříd k a ve školské jednoduchosti, a i když dva učitelé zákona řeší ten tý ž p říp ad a řeší jej p latně, neřeší jej vždycky n a vlas stejně, n ý b rž podle odlišného d a ru m oudrosti a rozum nosti duchovni. Jenom o jed n é věci n en í sporu: že m istr, k te rý ovládá své řem eslo, je st jed in ý schopen udělá ti sv ů j vý­ robek ta k podle vzoru, aby se m u zároveň podobal i nepodobal, p ráv ě tolik obojího, kolik je třeb a a kolik se snese. A přece i p r o s t ý v ě ř í c í , k te rý není knězem , nebo knéz, k te rý nem á zpovědní ju risd ik ce a nem ůže leč v k ra jn ím nebezpečí udělo v ati svátost pokání, m ohou učiniti m noho p ro hodné a úro d n é p řije tí této svátosti, jestliže p řisp ějí hříšníkovi, aby po svátosti zatoužil, aby se na ni p ři­ pravil, ja k náleží, aby se dostal ke vhodné osobě zpovědníkově, aby nalezl zpovědníka p řipraven éh o na svůj případ, aby um čl a stačil zachovati to, co m u zpovědník uložil nebo poradil. L eckdo m ůže pro k ázati bližním u tuto předběžnou službu, k tero u m u snad ani kněz pro k ázati nem ůže, protože bucT nem á kdy při n ed ostatk u kněži a m nožství kněžské práce, nebo nem á p řístu p u k osobě, k te rá se kněze štítí pro svůj n ešťastn ý v n itřn í stav. S nad více zm ůže spolužák a d ru h ze studií, snad lé k a ř neb ošetřující sestra, snad blízký příbuzný, nebo dobrodinec, nebo p řítel, nebo osoba, ktero u h říšn ík chová v úctě; snad m ilosrdný b r a tr nebo člověk nahodile

požádaný o pomoc, snad b ra tr nebo sestra z pomocné pastorace, kteři um ějí n alézti m noho způsobů, ja k se dostatí k duši jin ak n ep řístu p n é; snad konečně ten, kdo m á au to ritu , nebo obdržel od Boha dar, že mu nikdo nic nem ůže odepříti. T akto i zástupným zadostučiněním můžeme m iti ú čast v svátostném soudu a v m ilosrdném rozsudku podobně, jako m ají ú čast v eu charistické oběti všichni, k d o p ř i s p í v a j í něčím k je jí­ mu uskutečnění, i když ji an i neslouží, an i n ed áv ají sloužiti. Stačí nám k tom u všeobecné ono kněžství, o k te ré m m luví sv átý P e tr v svém p rvním listě (1 P e tr 2, 9), kde nazývá k řesťan y vůbec vyvoleným rodem , k rálo v ­ ským kněžstvem , svátým lidem a Bohu náležejícím národem . Vším tím jest zajisté v y b ran á Četa horlivých katolíků, k te ří nejenom chodí ke správě Boži svým časem, ab y se přibližovali k ideálu života K ristova, nýbrž n ásled u jí svůj božský vzor i v tom, že h led ají jak o K ristu s ztra ce­ ných ovcí, aby je o b rátili k tém už P astý ři a S trážci duší svých (1 P e tr 2, 25), u něhož sam i nalézají m ilost, spásu a život, život, k terý získán a vydobyt zde, dochází svého prodlouženi v životě věčném , to jest v životě věčně blaženém . S vátost pokání je svátost, k te rá zasluhuje, ab y stá la n ejen pod o ch ra­ nou h ie ra rc h ie a věřících dobrovolníků, nýbrž celé k ř e s ť a n s k é o b c e a každého, kdo vi, že jen skrze ni m ůže dojiti Božího m ilo srd en stv í po ztrá tě nevinnosti k řestni a v politováníhodném p říp ad ě nedodržení k ře st­ ního slibu. Ü cta k této svátosti m usí býti veliká, jd e-li^n ám opravdově o to, abychom po vzoru K ristově m nožili Boží slávu. K do by ji p řijím al svatokrádežně, ví, že sám nad sebou p ro náší rozsudek zavržení. K do by jí zneužíval k světským nebo h říšným účelům , kdo by ji nechal hanobiti slovy n espravedlivým i nebo sk u tk y nepočeštným i, kdo by ji ostouzel udáním i lživým i a p řed stírá n ím nepravdivým , kdo by zošklivoval sv á to st­ ném u soudci jeho úkol tlach án ím o věcech ze zpovědi, kdo by p řekážel věřícím v ,iejím svobodném užívání nebo znem ožňoval kněžim je jí záko­ nité udělování, věz. že páše věc n ej horší a hodnou soudu n ej vyššího, že hřeší p ro ti dobru veškeré C írkv e a že m aří vzácné účinky vykupitelské sm rti K ristovy a p rávo k rv e Boha U křižovaného. N edojde pravděpodobně m ilosrdenství ten. kdo na sebe svolává zlořečení m nohých a nebude asi odpuštěno tom u, kdo za b ra ň u je D uchu svátém u odpouštěti lidem hříchy! »Je práv em C írkve, jehož se nem ůže vzdát, a povinnosti, k tero u nem ůže zanedbati, aby bděla n ad každou výchovou, jíž se dostává je jím dětem , to je st věřícím , ve v eřejn ý ch i soukrom ých ústavech, nejen co do náb o ­ ženské výuky, jež se tam podává, nýbrž i co do kteréh o k o li jiného oboru nebo zařízení, pokud m á n ějak ý vztah k náboženství a m rav n ím příkazům .« P ius XI., D i v i n i i 11 i u s Z k n ih y T. V odičky: »Principy sociální ethiky«, k te rá právě vyšla v edici K rystal.

D r Jan Merell :

Do Soluně P a v e l a T h c s a l o n l č t í (2, 1-3, 13.)

2, 1 Vy zajisté sam i víte, b ra tři, že naše vystoupení u vás nebylo chabé. * Ačkoliv jsm e, ja k víte, p řed tím ve F ilipech trp ě li a byli pohaněni, přece jsm e se vzpružili (důvěrou) v našeho Boha, aby­ chom vám hlásali Boží evangelium p res m nohý těžký zápas. * V ždyt naše kázán í n en í z bludu ani z nek aléh o úm yslu, ani ze lsti, 4 n ý b rž tak m luvím e, ja k jsm e byli uznáni od Boha za hodné, aby nám bylo svěřeno evangelium . N echcem e se zalíbiti lidem , nýbrž Bohu, jenž zkoum á naše srdce. 5 V ždyt jsm e nikdy nevystoupili s řečí pochlebnou — ja k v íte — ani se zastřenou zištností — B ůh je st svědek. • N ehledali jsm e lidské slávy ani u vás, an i u jiných. 7 Ačkoliv jsm e jak o K ristovi apoštolé m ohli vystoupiti s vážností, počínali jsm e si mezi vám i ta k něžně jak o m atka, když hýčká své dítky. 8 Tak po vás dychtíce, byli hotovi sděliti se s v ám i nejenom 0 evangelium Boží, nýbrž i o sebe samy. T ak jste se nám sta li m ilým i. * P a m a tu je te se zajisté, b ra tří, na naši p ráci a nám ah u . Ve d n e v noci jsm e pracovali, abychom nikom u z v ás nebyli na obtíž. Tak jsm e hlásali mezi vám i evangelium Boží! 10 Vy a B ůh jste toho svědkem , ja k svatě, sprav ed liv ě a bezvadně věnovali jsm e se vám , k te ří jste uvěřili. 11 V ždyť víte, k te ra k jsm e jednoho každého z vás, jako otec své d ítk y , 11 napom ínali, povzbu­ zovali a zapřísahali, abyste žili život d ů sto jn ý Boha, k te rý nás povolal do svého královstv í a své slávy. 13 P ro to ta k é m y děkujem e B ohu bez u stá n í za to, že vy, slyšíce od nás h lásan é slovo Boží, n ep řijali jste je jak o slovo lidské, n ý b rž — ja k v rra v d ě je st — jak o slovo Boží; a ono jev í se ta k é čin y ve vás, k te ří věříte. 14 N eboť vy, b ra tří, stali jste se napodobiteli církví Božích, k te ré jsou v Ju d sk u v Ježíši K ristu (shrom ážděné). V ždyť 1 vy jste u trp ěli od svých soukm enovců totéž, ja k i oni od Židů. 15 O ni zabili dokonce i P án a Ježíše i p ro ro k y a nás pronásledovali. P ro to se nem ohou libiti Bohu a na všechny lidi nevraží. **Nám b rán í kázati pohanům , aby došli spásy; tím ustavičné d o v ršu jí m íru svých hříchů. J iž na ně však dopadl hněv Boží v celé své velikosti. N ásledující dvě kapitoly působí dojem strá n e k deníku. P avel vzpom íná na svůj pobyt a působení v Soluni a na sv ů j pom ěr k věřícím po od­ chodu z této církevní obce. P avlovy vzpom ínky jsou o stře zahroceny apologeticky. Židům se sice podařilo nenáviděného P avla ze S oluně v y ­ šív at, ale jeho dílo p rek aziti nem ohli a p ro to se alespoň snažili pošpinit apoštola náro d ů a tak p o drývati jeho autoritu . V p rv n ích v erších (1—12) d ru h é k ap ito ly se svátý P avel h ájí proti výtk ám svých nep řátel, ve d ru h é Části téže k apitoly (13—16) p ak d ěkuje B ohu za požehnání, k terý m provázel jeho apoštolát v T hesalonice. T uto skvělou apologii, v níž se apoštol n eu stále dovolává svědectví čten ářů

a svědectví Božího, možno sh rn o u ti ve slovech d ru h éh o listu ke K o rin t­ ským : »Nekážeme sam i sebe, ale K rista Ježíše P án a; sebe pokládám e za vaše služebníky pro Ježíše.« (4, 5.) P av el přišel se svým i spolupracovníky do S oluně z F i l i p , kde t r p ě l a b y l p o h a n ě n . P avel m á na m ysli nejenom m uka tělesná, ale i po­ tu p u a ú tra p y duševní, h lav n ě h ru b é po ru šen í čestného p rá v a řím ského občanství. P avel byl totiž ve F ilipách zm rskán a tim jak o řím ský občan pohaněn. P ro to když p řed sta v en í m ěsta, poznavše svou chybu, chtěli ho z vězeni ta jn ě p rop ustiti, P avel jim vzkazuje: »Z m rskavše nás v eřejn ě bez (předchozího) v y šetření, nás, občany řím ské, vsadili do vězeni a nyní ta jn ě n ás v yh án ějí? N e tak, ale a t sam i p řijd o u a nás vyvedou.« (Sk. ap. 16,37—28). Jin ý by snadno po těchto nezdarech ve F ilipách klesl na mysli a ztra til důvěru v Boha. Ne ta k Pavel. P řišel do m etropole M akedonie s nezlom nou d ů v ě r o u v e s v é h o B o h a a p ro to jeh o v y s t o u p e n í n e ­ b y l o c h a b é . T ato d ů v ěra v Boha byla P avlovi a jeho spolupracovníkům v z p r u h o u , a b y h l á s a l i B o ž í e v a n g e l i u m p ř e s m n o h ý těžký z á p a s , 1 k te rý m useli v Soluni podstoupiti. Za dob P avlových se potulovali po m ěstech kočovní učitelé a filosofové, k te ří prod áv ali svou »vědu za čest a za peníze« (Hejčl). Již apoštolově v d ek retu jerusalem ského koncilu v arovali k řesťan y z pohanství před sm ilstvím , jež mnozí p o tu ln í filosofové prohlašovali za dovolené. (Sk. ap. 15,20.) K e skupině těchto učitelů n ep a tří P avel, vyvolený Bohem ke sv é­ m u apoštolátu, a n a pom luvy svých n ep řátel m ůže k lid n ě vyznati: N a š e k á z á n í n e n í z b l u d u a n i z n e k a l é h o ú m y s l u n e b o ze lsti, n ý b r ž t a k m l u v í m e , j a k j s m e b y l i u z n á n i o d B o h a za h o d n é , aby nám bylo sv ěřen o evangelium. Jm é n em svým i svých spolupracovníků m ůže p ro h lásiti: N e c h c e m e s e z a l i b i t i l i d e m , n ý b r ž B o h u , j e n ž z k o u m á n a š e s r d c e . A tak jak o je sám P av el uznal věrným i a u p řím ným i a za hodné hlásán í evangelium , ta k s celou věrn o stí a upřím ností srdce ta k é evangelium v Soluni hlásali. 2 e nikdy mezi nim i n e v y s t o u p i l i s ř e č í p o c h l e b ­ n o u , toho svědkem jsou Solunští, a že je jich apošto lát snad nebyl p lá š­ tíkem z i š t n o s t i , toho s v ě d k e m j e s t s á m B ů h , k te rý jediný zná i n itro člověka. O dvrátiv od sebe podezření zištnosti, ste jn ě d ů razn ě se b rán í po m lu ­ vám , jak o by vyhledával slávu lidskou: N e h l e d a l i j s m e s l á v y l i d s k é ani u vás, an i u jiných. P avel d ále připo m íná S oluňským své vystoupení v Thesalonice. Bylo 1 en pollo agoni p řek lád á V ulgata in m u lta solhcitudine = p ři m nohé starosti. Řeckém u originálu je bližší p řek la d : p ř i m n o h é m z á p a s e , neboť P avel, užívající často m e tafo r ze sportovního života, m á zde spíše na m ysli překážky, jež se m u stavěly v cestu, než staro sti jiného druhu. P ro to na př. V etus L atin a přek lád á: in m agno certam ine.

srdečné a p řátelské, nepožadoval au to rity , ale sklonil se k nim jako m atka, hýčkající své dité. J a k m ile se čtou slova apoštolova: A č k o l i v jsm e jako K ristovi apoštolé mohli v y sto u p iti s vážností, p o č í n a l i j s m e si m e z i v á m i t a k n ě ž n ě , 2 j a k o m a t k a , k d y ž h ý č k á s v é d í t k y 3. A jako m atk a lpi na svém dítěti, po něm touží a s m lékem m aterským je hotova m u věno v ati sebe sam u, ta k i Pavel. D y c h t i l i j s m e p o v á s , píše, a b y l i j s m e h o t o v i s d ě l i t i s e s v á m i n e j e n o m o e v a n g e ­ l i u m B o ž í , n ý b r ž i o s e b e s a m y . T ak se stali SolunŠtí Pavlovi milými. Znovu a znovu se dovolává sv átý P avel svědectvi S oluňských o svých čistých úm yslech a nezištnosti. Jesliže ho jeho n ep řá telé házejí do je d ­ noho p ytle s potulným i an tickým i náboženským i řečníky, k te ří ze zišt­ nosti procházejí zemí, p ak jest to pom luva n ejh ru b šíh o zrn a a P avel se může klidně podívali T hesalonickým do očí a říci: P a m a t u j e t e s e z a j i s t é , b r a t ř í , n a n a š i p r á c i a n á m a h u . Ve d n e v n o c i j s m e pracovali, a b y c h o m n i k o m u z vás nebyli na obtíž.4 T ak jsm e h l á s a l i m e z i v á m i e v a n g e l i u m B o ž í ! P avel, k te rý po d ru h é po­ žadoval, aby jim byla posk y tn u ta obživa z oltáře, sám tohoto p rá v a pro sebe n ech těl u p la tn iti a byl h rdý na p ráci svých rukou, jak o na p řík la d v M iletě p ři loučení se starším i efeské církve, když jim ukázal mozoly svých rukou se slovy: » S tříbra a zlata nebo ro u ch a nežádal jsem od nikoho, ja k sam i víte; neboř p ro p o třeb y m oje a pro ty, k te ří byli se m nou, sloužily ruce tyto«. (Sk. ap. 20, 33—34.) V n ásledujícím verši svátý P av el ještě jednou zd ů razň u je u p řím n o st svého apoštolátu v Soluni a znovu se dovolává svědectví nejenom S o lu ň ­ ských, ale i Božího, poněvadž o v n itřn íc h věcech m ůže souditi toliko B ůh: V y a B ů h j s t e t o h o s v ě d k e m , j a k s v a t ě , s p r a v e d l i v ě a b e z v a d n ě v ě n o v a l i j s m e se vám, k t e ř í j s t e u věř il i. A poštol vidí v Soluňských své duchovní déti. Po m etafoře m atky, hýč­ kající své dítě, m im oděk přechází k m etafoře otce, n ap om ínajícího a zapřísah ajícíh o své dítky, aby v edly život d ů sto jn ý svého vyvolení: V ž d y ť víte, k t e r a k j s m e j e d n o h o k a ž d é h o z vás, j a k o o te c své dít ky, 2 N ěkteré řeck é ru kopisy m ísto épioi = n ě ž n ě , čtou népioi ( - d ět i). T ak V ulgáta vedena tím to čtením p řek lá d á: facti sum us p arv u li, stali jsm e se m aličkým i (Sýkora). V ětšina k ritick ý ch vydání (M erk) v ša k p ři­ jím á čteni épioi. Rovněž p řiro v n á n í m atk y hýčkájicí d ítě je bližší to­ m uto čtení. 3 V erš m ůže m iti ještě d ru h ý sm ysl. Slova en barei ( v y s t o u p i t i s v á ž n o s t í ) možno tak é přeložiti: b ý t i n a o b t í ž (V ulgáta: vobis oneri esse) požadujíce totiž od vás výživy. S nad chtěl apoštol těm ito slovy v y já d řiti oboje, jak požadování výživy, ta k vystupování s apoštolskou vážností. 4 S rv. Sk. ap. 18. 3; 22, 33.

n a p o m ín a l i, p o v z b u z o v a l i a z a p ř í s a h a l i , a b y s t e žili živ o t d ů s t o j n ý Boha, k t e r ý n á s p o v o l a l do s v é h o k r á l o v s t v í a slávy. Celá tato perikopa je st apologii svátého P avla a jeho d ruhů. M luví o svém apoštoláté v Soluni, ne aby se chválil, ale protože byl napaden. Tón této apologie je klidný, daleko k lid n ější než v listě ke G alatů m nebo ke K orintským , jistě proto, že pom luvy nenalezly v T hesalonice odezvy a n ep řátelů m se nepodařilo ohroziti v íru soluňských neofytů. Ti zůstali v ěrni a tak apologie P avlo va přechází v d íkůvzdání Bohu za po­ žehnání, který m provázel jeho dílo v Soluni (13— 16): P r o t o t a k é m y d ě k u j e m e B o h u b e z u s t á n í z a to, ž e v y , s l y š í c e o d n á s h l á ­ s a n é s l o v o Boží, n e p ř i j a l i j s t e j e j a k o s l o v o l i d s k é , n ý b r ž — j a k v p r a v d ě j e s t — j a k o s l o v o B o ž í . Co zvláště sv átý Pavel pod­ trh u je, je rad o stn á skutečnost, že je jich v íra j e v í s e t a k é s k u t k y . U trpením podstoupeným pro v íru dokázali, že v írs v nich působí. S vatý P avel dokonce srovnává jejich u trp e n í s u trp en ím m a teřsk é círk v e p a ­ lestinské. T ak jako k řesťan é v P alestině trpí, ste jn ě trp í i věřící v So­ luni, a to od svých vlastních .5 N e b o ť vy, b r a t ř í , s t a l i j s t e s e n a p o ­ d o b i t e l i c í r k v í Božích, k t e r é js o u v J u d s k u v K r i s t u J e ž íš i ( s h r o m á ž d ě n é ) . V ž d y ť i v y j s t e u t r p ě l i od s v ý c h s o u k m e n o v c ů t ot é ž , j a k o o n i od Židů. S vatý P avel se nem ůže zdržet, aby se ned o tk l židovského problém u. Vidí se strašnou jasností o třásající vinu Izraele a ve své duši ještě nese bolesti u plynulých dnů, jež m u p řip ra v ili Židé. P ak není divu, že tón následujících v ět je ta k rozhořčený: O n i z a b i l i d o k o n c e i P á n a J e ž í š e i p r o r o k y a n á s p r o n á s l e d o v a l i . P r o t o se n e m o h o u li b iti Bohu. Apoštol se nebojí říci o tev řeně p rav d u do očí. N e m o h o u s e l i b i t i B o h u a j s o u v n e n á v i s t i u lidí, p r o t o ž e s a m i n a v š e c h n y l idi n e v r á ž í . Že ta to tv rd á slova apoštola národů nejsou n ija k p řeh n án a, dokazují svědectví antick ý ch spisovatelů. T ak T acit píše, že Židé ne­ znají m ilosrdenství a k o statn ím lidem m ají n ep řátelsk o u n enávist. Tyto vlastnosti udává T ac it jako důvod jejich zbohatnutí. (Hist. 5, 5.)® N epřáteli lidi jsou Židé i proto, že když sam i n ep řijali zvěst spásy, b r á n í dokonce P avlovi a jeho spolupracovníkům k á z a t i p o h a n ů m , a b y došli spásy. T ím u s t a v i č n ě d o v r š u j í m í r u svých hříchů.6 6 Srv. Lk. 6, 22; J a n 9, 22; 12, 42; Sk. ap. 9, 1. • K této n en ávisti nebyli vychováni S tarý m Zákonem , nýbrž rabíny, jak m ožno doložíti četným i doklady talm udu. T ak zakazovali pomoc pohanské rodičce (Aboda z. 2, 1), v rácení nalezené věci (Sandh. 76a), vy­ svobození pohana zasypaného v sobotu v tro sk ách dom u (Jom a 8, 4) a j. T uto rabínsk ou m oudrost a zákonodárství p o tírá K ristu s v m ohutném horském kázán í a přik azu je lásku ke každém u bližním u, nejenom k soukm enovci, nýbrž i k cizincům.

T uto neúprosnou obžalobu Ž idů u za v írá P av el větou: J i ž n a n ě v š a k d o p a d l h n ě v B o ž í v c e l é s v é v e l i k o s t i . V p řítom nosti m ěl apoštol asi na mysli nejv ětší tre st Boží, totiž vyloučení Židů z d o b er m esiánského království. V budoucnosti vidi apoštol prorockým d uchem i časné tresty , jež stihly te n to národ, p ád Je ru sa le m a i o statn í tresty Boží, jež se v d ě ­ jin ách nejednou ta k ja sn ě projevily.

Prokop Š vach:

Celi st vé k ř e s ť a n s t v í I. K ř e s ť a n s k á o s o b n o s t K ře sťa n stv í jako světový názor, k te rý dává světlo na životní problém y člověka a společnosti, m á své poslání v každé době. Z ah rn u je v sobě řešení všech problém ů, tý k ajících se jednotlivců i celku, problém ů po­ znání i m orálky, teorie i prakse. Jin ý m i slovy je to řešen í všech záhad na základě, že K ristu s p řib ra l lidskou přirozenost, ne snad jen ideální, nýbrž tak , ja k je ve skutečnosti se všem i jejím i ran am i i záhadam i. N ejvětším om ylem by ovšem bylo od dělovat rů zn á h led isk a z celistvosti tohoto názo ru a b rá t je jako projev celého k řesťan stv í, bez ohledu na jin é složky, jež jsou stejn ě nebo i více závazné. T ak by bylo nepochope­ n ím k řesťan stv í tv rd it n a př. větu, že B ůh je všechno a človék je nic, nebo k řesťan stv í spočívá jedině v sebezáporu a zničení svého já, zrovna jak o řík at, že pokora je n ejv ětší ctnosti, zatím co lá sk a je jí ve sk u teč­ nosti. Jin o u zkresleninou je sofism a, že Bůh nezakazuje lásku, a proto, cokoliv se p řed sta v u je jako láska, je dovolené, ačkoliv jde o nezřízenou lásku. O m ezováním tohoto názoru je tv rzen í, že k řesťan stv í spoléhá je n na život věčný, zatím co ve skutečnosti vyžaduje již zde na zemi vy ro v ­ nání různých nesrovnalostí. P odobně výtk a, proč k řesťan stv í n ep řetv o řilo dosud lidskou společnost v sociálním ohledu, není zcela o p rávněná, p ro ­ tože jeho posláním přím ým je duchovní povzneseni člověka v jeh o v ztahu k Bohu, i když řád n ě plněné křesťan ství, protože je náboženstvím lásky, se m usí p ro jevovati i ve společenském životě. To, co je vždy n u tn é a od k řesťansk éh o názoru neoddělitelné, je ce­ listvý pohled na ně. A te n to úplný pojem je tře b a č e rp at především z pram en ů zjevení, n a nichž je vy b udo v án ten to světový názor. Vždy b u ­ de p a třit k největším problém ům záhada nepom ěru mezi teorií a praksí, a to se p ro jev u je též v k řesťan stv í, jež je dáno pro lidi a jež je jim i uskutečňováno. A le zase je pravda, že m á-li n ějak á n au k a pečeť p rav d y a životnosti, m usí vykazovat též vždy u rčité procento těch, kdož jsou vynikajícím i před stav iteli n áp ln ě tohoto názoru.

Z jeveni Boží se podává člověku jak o poučení, ale též jako život. Samo sebou se rozum í, že jed n á především o Bohu, neb o ť to je jeho posláním , ab y byl člověk znovu obnoven podle svého původního obrazu, k něm už byl stvořen. M nohé nepochopitelné prav d y se v něm p řed k lád ají jako skutečnosti, i když je rozum nechápe. P o dávají se v šak jak o životní sk u ­ tečnosti, jež působí a ex istu jí, i když nejsou pochopeny. A le to nezna­ m ená, že zjevení Boží je dáno Člověku je n jako něco cizího, co se m u pouze před klád á, kde Člověk je je n nucen p řijm o u t tato tajem stv í pod trestem svého zničení. N ezjevil Bůh svou p rav d u proto, aby jí cele zničil Člověka v jeho snaze po poznáni a v jeho svobodné vůli. V ždyt p rav d a Boží se podává jako osvobozující a jako světlo. I když cílem zjevení je Bůh, n ep ře stáv á p latit, že proto se Bůh zjevil Člověku, aby jej obnovil. A le nezapom eňm e, že již n a p rvn ích strán k á ch zjevení je napsáno, že Bůh stvořil člověka k svém u obrazu a k sv é podobnosti, ted y především jak o bytost rozum ovou a svobodnou, protože v tom spočívá především boží bytnost. T ato p ravda, že člověk byl stv o řen k obrazu Božímu, zů­ stá v á dále platná, i když K ristu s p řin esl další p rav d y pro duchovní obnovení člověka a pro střed k y k tomu. J e zajím avé, že ve zjevení se n ikde nedokazuje existence Boži. K ristu s n epřišel dokazovat svým v rstev n íkům , že B ůh je. To všichni připouštěli a vyznávali, o tom se m ohli p řesvědčit pozorováním přírody. To, co K ristu s přišel zd ů ra zn it a zjev it lidem , je, že B ůh je jejich Otec. N ejen že je, nýbrž je Otec. T ak sv. P avel p rav í o pohanech, že nejsou om luvi­ teln í ve svých zlých skutcích, protože m ohli poznat Boha z jeh o v id itel­ ných účinků. Ale, co bychom nazvali nějakým i přím ým i d ůkazy ex is­ tence Boží, není ve zjevení. Z jevení nových, rozum přesažných p rav d není popřením jiných, k nim ž rozum dospívá. T ak jak o pojem »nového člověka« v duchovním sm yslu, v nějž se m á p ře tv o řit k řesťan , není po­ p řením fysické ex isten ce Člověka. V ýstavba duchovního řád u v n ad p ři­ rozeném sm yslu p ředpokládá skutečného člověka v řád ě přirozeném . K dyž se pokouším e o n á ry s k řesťan sk é osobnosti, je tře b a b ý t ve stálém sty k u práv ě s pram eny zjevení, kde se u k azu je křesťan sk ý ideál ve své původnosti a kde je možno je j vždy ověřovat. O všem je n u tn o spojovat, co je řečeno na různých m ístech, a ne v y b íra t jen n ěk teré složky. J e jistá stupnice hodnot, jsou něk teré podm ínky n a vyšším stupni, ale tím nejsou popřeny o statn í hodnoty, jež jsou též závazné, k te ré byly na ji­ ném m ístě zdůrazněny nebo k te ré byly ponechány v p latn o sti z řád u přírody. N ení ani jin ak m ožné než aby byl Bůh střed em zjevení, jehož p řed ­ m ětem je u k áz at lidstvu prav d u Boži a d át mu Boží život. K ristovo »všechno p otáhn u k sobě« bychom m ohli říci o všech složkách člověka, ab y byl celý člověk a celé lidstvo přivedeno k svém u nejvyŠŠímu cíli. Posvěcení Člověka ve všech jeho vztazích a schopnostech, jeho zducho-

vnéni a znovuzrozeni je rovněž před m ětem zjevení, jež se nejeví je n jak o p rav d a poučující, nýbrž též lá sk a a v ý k up n á činnost. Ale toto obnoveni není zničeni fysického člověka ja k v jeh o přirozených v lastnostech, tak v m orálních indiviuáln ích nebo sociálních projevech. D uchovni život p ředpokládá skutečného člověka tak, ja k je v přírodě. Fysický člověk není zničen, není zm ěněn, n ý b rž aů stáv á jak o základ, na něm ž je v y b u ­ dován nový život. T ato skutečnost fysické existence člověka není nějak vědecky rozebí­ rán a v e zjevení, ale že člověk se sklád á z duše a z těla je rů zn ý m zp ů ­ sobem jasně v y já d ře n a. Zase zde nem ám e nějak ý ch zv láštn ích důkazů pro existenci duše jako sam o statn éh o principu, ale sm ysl zjeveni je založen n a této skutečnosti, k te rá je v y já d ře n a p ři zp ráv ě o stvoření Člověka: »Stvořil tedy P á n Bůh člověka z hlíny země a vdechl do jeho tv á ře dech života a člověk se stal živoucí duší«.. (Gen. 19, 7). D vojí pod­ s ta tn á složka lidské bytosti je zde v y jád řen a. Člověk je jako jin í živo­ čichové složen z hm oty, m á proto sk u tečn é tělo, podrobené fysickým zákonům . A le ta to složka není ještě celý člověk, protože dechem božím se stal člověk nefeš chaia, živoucí duší. N ení tedy člověk cháp án jen jak o hm ota a tělo, protože byl člověk stvořen, »k obrazu Božímu« (Gen. 1, 27) a B ůh byl ch áp án jak o duch. Ani ta k é ne jen jak o duše, protože člověk je složen ze sk utečné hm oty, z těla. Bylo ve S tarém Z ákoně ještě m noho nejasností o povaze duše, ale to, co bylo vždy zdůrazňováno, je sk u teč­ nost, že člověk není jen hm ota, nýbrž že je obd ařen duší, jež je z p ří­ m ého v lastního zásahu Božího. Byl to spíše zápas o výrazy, jak v y já d řit ty to skutečnosti, ale i v e S tarém Zákoně, tře b a dosti nejasně, byla vy­ ja d řo v án a v íra v n esm rteln o st duše. T ato term inologie zů stáv á v p la t­ nosti i v Novém Zákoně, k te rý je též celý založen na skutečnosti, že člověk vedle těla m á duši, k te rá je nesm rtelná. Ve S tarém Zákoně to bylo především v pojm u šeolu, jakéhosi podsvětí, kde duše žily jakým si m lhavým a sm utným životem , zatím co v Novém Z ákoně tato p ra v d a je v y jád řen a především skutečností věčného života nebo jak o tre st geheny, m ísta trv aléh o utrpení. N ení to v šak nějaký neblahý d u alism us lidské bytosti, jakoby člověk byl složen z hm oty, p rin cip u zla a z duše, p rv k u dobra. I když se ve S tarém Z ákoně objevuji snahy v y ja d řo v a t v pojm u hm oty a těla rů zn é zlé strá n k y lidského života. Bylo to v p řílišném zdůrazňováni, že člověk je prach, tělo, a že B ůh je duch, jakoby tělo bylo sam o sebou něco zlého. Vždy je třeb a si uvědom it, že i podle těla byl člověk stv o řen od Boha, že hm ota není šp atn á nebo nositelkou zla. J e prav d a, že svou hm otnosti je v y d án m noha neštěstím ja k v řád u přírody, ta k v m rav n ím řád u práv ě pro různé nedokonalosti hm oty v pom ěru ducha, jenž ji ovládá. A byl to především p řílišný p říklon k hm otě, k te rý pak dáv al p ejo rativ n í název tělu. V tom duchu je napsáno o úm yslu Božím v y h la d it Člověka,

protože se lidé oddali zlobé: »Můj duch nezůstane n avždy v člověku, pro­ tože je tělem« (Gen. 6, 3). P odobné je tom u v Novém Zákoně, kde se též zdá, jakoby tělo bylo považováno za něco špatného. To se především může zdát v nauce sv. P avla, k te rý tak často stav í proti sobě sk u tk y těla a sk u tk y ducha. Ovšem m ůžem e říci již napřed , že ta to n au k a nem á nic společného s pojetím platónského dualism u, podle něhož duše je za tre s t v těle. N ovozákonní n au k a je stá le n a stejn ém základě, že člověk je celý od Boha, i podle těla i podle ducha a že h m o ta a tělo sam y v sobě nejsou nic zlého. V ždyt na pr. sv. Ja n , k te rý ta k v ýrazně praví, že »Bůh je duch« (4, 24), a to, co se rodí z těla, je tělo (3, 6), dospívá jako k vrcholném u p rojevu sdělování lásky Boži k lidem ve sk u teč­ nosti, že »Slovo se stalo tělem «. (Jan, l, 14). Použil v ý razu sarks, tělo z m asa a kosti, aby nebyla pochybnost o jeho skutečnosti. Podobně sv. Pavel, k terý ta k často staví p roti sobě »skutky těla« a »skutky ducha«. Na prvý pohled by se zdálo, že v nauce sv. P av la je též onen dualism us, k terý v id í princip zla v hm otě a v těle. H lavně v epištole k Ř ím anům zdůrazňu je te n to apoštol, že nem ohoucnost člověka vychází z jeho těla a lék p roti tom u, že je v duchu. N ěk teří dokonce vidí, že P avel zde podlehl řecké filosofii, h lav n ě stojicism u. A přece je těžko m yslitelné, od n auky, jež byla v y jád řen a, že Člověk i podle těla i podle ducha je dílem Božím. M ám e-li se u v a ro v a t různých nesrovnalostí, jež by vy­ plývaly z takového výkladu n a u k y sv. P av la, nem ůžem e b rá t ten to roz­ por mezi tělem a duchem ve fysickém sm yslu. V ždyť přece tentýž apoš­ tol ta k jasně to lik rá t zdůrazňu je, že K ristu s k nám přišel v těle, že naše tělo je chrám em D ucha svátého, »Snažně v ás prosím , b ra tří, pro m ilosr­ denství Boží, abyste podali svá těla v oběť živou, svátou, B ohu m ilo u . . .« řítím, 12. 1). Ani to není sp ráv n ý výklad, k něm už se n ěk teří theologové utíkali, jakoby výrazy »vy jste lidé« a »vy jste tělesni« znam enali lid ­ skou ‘přirozenost, jež jako stv o řen á m á v sobě z vrozené nedokonalosti, p říležitost a m ožnost p ostavit se proti Bohu. Potom však by to platilo o všem stv ořen í i o andělech. Není možno, aby to byla m yšlenka Pavlova, vždyť přece dobře věděl, že ve stv ořen í »všechno bylo dobré«. Jestliže ta k soustavně klad e proti sobě sv. P avel tělo a ducha, je to ne ve fysic­ kém nebo ontologickém sm yslu, nýbrž protože pod obrazem těla m ěl na m yslí člověka v onom duchovním znovuzrozeni, k d e je člověk v K ristu »novým stvořením «. A tak jak o ve S tarém Z ákoně to byl Duch Boží, k te rý povolal všechny věci k životu a k te rý vdechl člověku »dech života«, tak v Novém Z ákoně je to dílo duchovního znovuzrození k nadp řiro zen é účasti na synovství Božím, jež je dílem D ucha svátého. Clově tělesný je zde v pro tik lad u s duchovním člověkem ne jak o bytost obd ařen á tělem , nýbrž jako člověk bez D ucha Božího, k terý podle svědectví P avlova »svědčí našem u duchu, že jsm e dítkam i Božími« (Rím, 8, 16). D uchovní člověk je ten, k te rý m á v sobě D ucha Božího, princip posvěcení a lásky

a takový člověk soudí o všech věcech podle D ucha Božího. To je člověk, »duchovníc p n eum atikos — od pn eu m a — D ucha Božího. Nové stvo řeni a nový člověk, jehož ideál je n ám podán v Novém Z á­ koně, nic n eztrácí n a své fysické přirozenosti. N aopak, viděli jsm e, jak důležitou roli h ra je ve vykoupení p ráv ě V těleni ve skutečnou lidskou p ři­ rozenost. Nic n eu b írá ani duchu, jenž je předpokladem p ro m ožnost no­ vého života v lidské bytosti na základ ě oné spojitosti, jež je mezi naši duší a Bohem, k jehož obrazu jsm e byli stvořeni. Z áv ěr tedy je, že k ře s­ ťan n ep řestáv á být tím, čím je v řád ě p říro d y , rozum ová tělesná bytost. A p la tí to též v m oráln ím řádě, že zů stáv ají nedotčeny též všechny p ři­ rozené složky a vlastnosti lid sk é bytosti. Ale na tom to přirozeném zá­ kladě je vybudován nový člověk. J e to nové stv o řen i člověka v m ilosti podle D ucha Božího, kde Člověk se stá v á účastný, božské přirozenosti. V zpom eňm e si na obraz K ristů v o km eni a ratolestech, jež žijí novým životem z km ene. To je to synovství Boží, ne však z vůle tě la nebo Člo­ věka, n ý b rž »z Boha jsou narozeni«. (Jan, 1, 13). »To, co je narozeno z ducha, duch je«. (Jan, 3, 6). D uše je dechem Božím. N adpřirozený život Boží v duši je z D ucha svátého jako posvětitele. O sobnost k ře sťa n a není vym ezena je n čistě v n itřn ě náboženským po­ stojem , k te rý by se om ezoval na několik p ro jev ů vzhledem k B ohu a k te rý by se projevoval záporným postojem ke všem u dění p říro d y nebo svých přirozených schopností a vloh. N epřestal b ý t k řesťan fysickým člověkem , jehož tělesné i m ravn í vlohy přirozeného řád u jsou n ejen nedotčeny, n ý brž jsou sam y v sobě dobré. J e tře b a je n o d stran it nelad, disharm onii, zasaženou ran am i hřích u, aby člověk nebyl více tělesným než d uchov­ ním, t. j. aby jeho bytost se neklonila více k tělu, jež sice sam o v sobě je dobré, ale m á vztah ke h řích u p ro p rv o tn í hřích a psychologický vztah ke skutečném u zlu, k něm už n ak lán i p rá v ě pro rán y dědičného hříchu. .Mohli bychom říci, v jak ési obdobě, že jak o K ristu s v tělen ím p řib ra l lidskou přirozenost, ale n ep ře stal b ý t tím , čím byl dříve, ta k také k řes­ ťan je nový člověk v K ristu , ale tak, že není zničena jeh o lid sk á p řiro ­ zenost, nýbrž zapojena do nového ideálu synovství božího. V m rav n ím ohledu jak o důsledek vyplývá, že duchovní člověk není dispensován od žádné m rav n í ctnosti a ť již osobni nebo společenské, n ý b rž na jejich zá­ kladě je v ystav ěn a výstavba duchovních m ohutností. »Podle n au k y evangelia záleží rovnost lidí v tom, že se všem dostalo téže přirozenosti a že všichni jsou povoláni k téže převznešené d ů sto j­ nosti syn ů Božích; a m ajíce všichni stanoven jed en a týž cíl, budou jed ­ notlivě souzeni podle téhož zákona, aby se jim dostalo podle zásluhy tre stu nebo odměny.« Lev X III., Enc. Q u o d a p o s t o l i c i Z k nihy T. Vodičky: »Principy sociální ethiky«, k te rá p ráv ě vyšla v edici K ry stal.

Ž I UOT Svátky v květnu P rv n íh o k větn a slaví C írkev odedávna sv á tek sv. apoštolů F ilip a a Jak u b a. O svícená doba josefínská ovšem zru šila zasvěcené svátky apoš­ tolů a zm ěnila 1. k v ěten v obecný den pracovní. N euplynulo ani d v ěstě let a s obecným souhlasem všech n áro d ů a režim ů se te n to den zase sv á ­ tečně slaví, a dělník je oproštěn od své práce: ta k dovede osud o p a třit lidem čas, aby m ohli jít do ko stela na den apoštolů. — T ře tíh o k v ětn a si připom ínám e N alezení sv. kříže, když po třec h stoletích pronásledování veliký K onstan tin toto m učidlo učinil prap orcem své světovlády. Od té chvíle už se C írkev nevzdala náro k u o b rá tit na svou v íru , o b rá tit k zá­ sadám lásky a spravedlnosti n ejen lidi, n ýbrž i náro d y : i prozpěvuje toho dne: »H lásejte m ezi národy, že H ospodin zavládl se dřeva«. — P átéh o k větn a uctívám e svátého P ia V., papeže protirefo rm ace a trid en tin sk éh o barokního rozm achu. Za jeho duševního vedení pod p rap o rem sv. kříže D. J u a n R akouský ro zd rtil v b itv ě u L ep an ta voje nevěřících, ohrožu­ jící křesfanskou E vropu. L oňského roku se n a tento den rozhořívalo povstání v Cechách, zatím co se C írkev m odlila: »Bože, k terý ž jsi k po­ třeb í n ep řátel své C írkve, a k obnově služby Boži, ráčil vy b rati za n ejvyššího velekněze blahoslaveného P ia: dej, abychom byli b rán ě n i jeho ochranou, a ta k abychom setrv ali ve tvém poslušenství: abychom p řekonajíce veškerých n ep řá tel úklady, rad ovali se z věčného míru«. V ysly­ šel Bůh volání své C írkve: a kdy? Ž ádost posledních nacistických arm ád o m ír byla dodána Spojencům dne osm ého kv ětn a, kdy C írkev připom íná si na p am átn é hoře g argan ské zjevení sv. M ichala, b o jovníka proti duchu zla. Soud vítězů dolehl na vrahy, anglické lodi pod křížovou vlajkou plnily p řístav y invase, jejich děla d rtila něm ecká m ěsta, a něm ecká říše se zhro u tila v den, kdy C írkev pěla: »Svatý M ichaeli archanděle, b raň nás v boji, ať nezhynem e ve strašn ém soudu: allelu ja. O třeseno bylo moře, a zachvěla se země, když arch an d ěl M ichael sestoupil s nebe: alleluja«. T ak vítězoslavilo p rávo nad b ezprávím : ta k se zřítila ro u h av á stav b a nadčlověka a všech nietzscheovských im m oralistů, ta k své zneucténé meče m useli v y d a t h lasatelé hrdo sti a h rd in stv í v den, kdy v C írkvi m luvil Ježíš: »Amen p ravím vám , n e o b rá títe -li se, a n estan e­ te -li se jako m aličcí: nevejd ete do královstv í nebeského. K do ted y se pokoří jako te n to m aličký, te n je větší v k rálo v stv í n eb esk ém « . . . A tuto »m orálku otroků« C írkev hlásala d ále n ad zříceninam i panského n áro ­ da. Z atím co 9. k v ětn a Rusové přijím ali vzdání vojsk, p ro něž bylo »právem to, co prospívá něm eckém u národu« — zpívala C írkev ke ctí sv. Ř ehoře N azianského: »Blažený muž, k te rý se bojí H ospodina; po jeho přikázáních n ára m n ě touží«. — Na 16. k větna p řip ad á sv á tek sv. Ja n a N epomuckého. Jesuité, ta k se tv rd í, našim p řed k ů m v n utili jeho úctu,

k te rá je shrom ažď ovala na ten to den ve slovanské P raze k velkým vlasteneckým schůzkám a v n u k la jim verše: Svatý Je n e z N epom uku, drž nad nám i Cechy ruk u , by n ám B ůh dal, co d al tobé, by náš jazy k n eh n il v hrobě .. Myslím, že o tom to dni v m inulých letech leckdo, vida p lan o u t ko­ lem světcovy sochy pětin ásobn é hvězdy slavnostních svítilen, vzpom něl na tyto verše: — P apež ftehoř V II. m á sv ů j sv átek n a 25. k větna. P ři­ vodil si odsudek všech liberáln ích dějepisců a b ásn ík a H eineho za to, že na h ra d ě Canosse podrobil něm eckého p anovníka pokořujícím u po­ kání za spáchané křivdy, než ho rozhřešil. I p rohlásil zak lad atel nového N ěm ecka, kníže B ism arck: »N epůjdem e do Canossy!« — N u ta k ne. N ě­ m ecko nešlo do Canossy, nepokořilo se, nebylo rozhřešeno: když nechtělo! — K onečně je 30. k v ětn a sv átek pom ěrn ě nový: d en sv. Jo h a n k y z Areu, p atro n k y F rancie. T ak zpívá C írkev během její m še: »Zpívejm e H ospo­ dinu: neboť slavně byl zveličen: Silou mou a chválou mou je Hospodin, i stal se m ou záchranou. — Nové vojny vyvolil Hospodin, a b rán y n e­ p řáte l sám podvrátil. K de se srazily vozy, a by Jo škrceno vojsko n ep řátel, tam ať jsou v y p ráv ěn y rozsudky P áně, a m ilost jeho vůči ju n ák ů m israelským . — B lahoslavený jsi, H ospodine, k terý ž neopouštíš ty, k te ří na tebe spoléhají: a pokořuješ ty, k te ří jsou si sebou jistí, a honosí se svou silou«. T ak sledujm e církevní m odlitby jednotlivých dnů, abychom i sam i měli z nich přítom ný prospěch a pomoc v každodenních pracích. Jindřich Středa

S v a t ý O t e c k p o s t n í m k a z a t e l ů m r o k u 1946 To je p rávo a zároveň povinnost p o d sta tn á C írkve, poučovati věřící slovem i písm em , o všem, co se tý k á v íry a m rav ů , o všem, co je n eslu ­ čitelné s naukou křesťanskou, co je n ep říp u stn é pro katolíky. V ykonávání hlasovacího p ráv a je st úkonem velké m rav n í odpovědnosti, neboť při n ejm enším jde o to, zvoliti ty, k te ří m ají d áti lidu ú stav u a zákony, k te ré se tý k a jí svěcení a svátků, m anželství, školy, rodiny anebo řešení m nohých sociálních otázek podle zásad spravedlnosti. C írkev se m usí vysloviti o m rav n ích závazcích, které plynou z tohoto volebního práva. C írkev se nehodlá vm ěšovati do ryze politických otázek, p o n e­ chává k atolíkům jako takovým plnou volnost názorů a jed n án i. Ale s d ru h é stra n y se nem ůže vzdát p ráv a n a věci, jichž jsm e se dotkli, ro v ­ něž také nem ůže přip u stiti, aby stá t je d n al je d n o stran n ě s kněžím i pro vykonávání jejich úkolu. K atoličtí kněží nem ohou býti p řiro v n án i k úřed n ík ů m o p atřen ý m určitou mocí pro veřejn é funkce. Ú ředníci zastu p u jí stá t, od něhož závisejí. P ro to jim může p ak stá t předpisovati, jak m ají jed n ati i v otázkách politic-

kých. K néží jsou v šak služebníky círk v e a jejich úkol se v z ta h u je na celý soubor otázek a povinností náboženských i m ravních. Ve vykonávání tohoto ú řad u m ohou b ý t zavázáni d áv ati ra d y nebo pokyny, k te ré se tý k a jí ta k é v eřejného života. Z toho plyne, že výstřelky, který ch se m ohou d o p u stiti v tom to ohledu, n ep a tří souditi sv étské moci. Jin a k by byli duchovní p astý ři vystaveni šik an ám a těžkostem skupin nepříznivých círk v i pod zám inkou, že kněží m ají b ý t oddáleni od politiky. N ezapom ínejm e, že nacionální socialism us pod zám inkou, že p o tírá politický katolicism us, snažil se p o tříti círk ev a rozpoutal proti ní celý a p a rá t pronásledování, tram p o t, policejního slídilstvi, p ro ti kterém u se statečn ě bránili se svých stolců církevní představ en í, jejichž h rd in stv í obdivuje celý svět. S jasným a klidným odsouzením všech ničem ných násilnosti a zločineckých zbabělostí, jichž se dopouštěl ta k v elk ý národ, jejž chtěli šp a tn í vůdcové zavésti do m odlářstv í rasy, zahřm ěl pojednou hlas jakoby ze S inaje osm desátiletého starce, aby připom něl n ezad ateln á p ráv a V těle­ ného Slova, jehož odkaz zdědil nejvyšší Velekněz. L a C r o i x z 19. března 1946.

Dvojí obecnost R ůzné systém y n ek ře sťa n sk é se tv á ří podobně u n iv e rsá ln ě jak o je u n i­ v ersá ln o st k řesťan sk á a katolická. U niversálnost, obecnost řá d u p řiro ze­ ného, a ť již b u d u je n a hm otě nebo na duchu, protože je to u n iv ersáln o st sta v ějící pouze na člověku, a tedy na jeho nedostatečnosti a k rátk o d e chosti, ta to u n iv ersalita stav í pouze na Člověku a p ro to je n u tn ě úzkoprsá a proto zužující, svazující a om ezující. N utně je uvězněna do h ran ic a to lidsky hodně omezených. Ze začátk u sice h o ru je pro hum anitu , lidstvo, celé lidstvo, ale, protože vychází z porušené lidské přirozenosti a docela tv rd ě na ni a jen na ni buduje, nejsouc si vědom a lidské přirozenosti a omezenosti, stáv á se fa tá ln ě sobeckou, ať úzce osobně sobeckou, indiv id u áln ě egoistickou, nebo ko lektivně — nos — (my) Istickou, sobeckou. Neum í, protože nem ůže u m ě t snésti odlišné názory, bojí se svobodného projevu, protože by m ohl b ý ti odlišný a protože nedokonalá (a tu m usí p rak tick y p řip u stiti p o ru ­ šenost a ohraničenost lidskou) lidská přirozenost by se m ohla p řik lo n iti k tom uto opačném u m ínění. T ato obecnost se snaží o dvojí: b uď všechnu obecnost obecně pro sebe zaujm out, zajm o u t a upotřebit, nebo se snaží všem lidem v n u titi svůj názor a své m ínění. J e k ra jn ě ned ů tk liv á a n edůvěřivá. T ak stojím e před uzavřenou zdánlivou obecnosti strany, tříd y nebo národa, nebo i skupiny, sek ty a hn u tí. Bojí se o sebe v je jích sku p in ách , h n u tích a národech. Docela jin o u je a m ůže býti u n iv e rsa lita křesťan sk á. Chce v y rů sti ze společenství všech lidí, národů, dob, sta v ů možností, hodnot a pro střed ků . J e obecná svým v n itřn ím ustrojen ím . J e schopná všecky po-

jm outi a p ři tom nepohltiti, všem v y hověti ve zdravém tíh n u ti a všechna nezd rav á h n u tí korigovati a n ah rad iti lepším i. Může zach y titi a uspoko­ jit: v šechna dychtění všech lidí, všech národů, povah, stav ů i dob. N aopak po třeb u je jich všech a um í jich všech u p o třebiti. V ychází totiž ze společenství jednoho cíle, p rav d y a života. Ví, že všichni m ají žiti pro všechny a všichni ze všech. P ro to p ě stu je vše zd rav ě osobité. Je jí spole­ čenství však pro všecky, pro n ejv ětší obohacení všech p o třeb u je co n e j­ větší rozm anitosti, k te rá nic neničí, nesro v n áv á p arn ím válcem totali srnu, jednoznačného a jednosm ěrného chápání. A i kdyby n ěk teří i z v edou - f cích třeb a tohoto svátého společenství občas n echápali této katolické v el­ korysosti, v n itrn í svátá obecnost K ristova společenství sam a d áv á p ro ­ raziti o práv něném u osobitém u ro zv inutí, u p latn ěn í všech schopností a m ožností, z ducha K ristov a prožitého n a tolik způsobů a tím i obohacení druhých, k te ří sam i by k tom uto všem u nepřišli. N akonec se m usejí stře tn o u t ty to dvě u niv ersality . S tře tly se již to lik rá t a vítězem i po občasných, okam žitých porážk ách byla u n iv e rsa lita jedině un iv ersáln íh o Boha.

Katolická literatura v USA O kato lické lite ra tu ře ve S pojených státech , a ť knižní Či časopisecké, jsm e byli i p řed válkou inform ováni velm i málo, ačkoli bychom si ji mohli v zít v n ejedné věci za vzor. P oválečné pom ěry zn esn ad ň u jí ještě dnes p řístu p k inform ačním pram en ů m ; ale i z toho m ála, co se m ůžem e dovědět, je zřejm o, že ediční činnost katolických n ak lad a telstv í v USA m á dvě základní vlastn osti, jichž n ed ostatek u nás pociťujem e ta k b o ­ lestně: soustavnost a časovost. P okusím e se to u k áz at na přehledu důležitějších k n ih z oboru n áb o žen ­ ské lite ra tu ry , jež vyšly v letních m ěsících m inulého roku. To, co jsm e p rá v ě řekli, se p ro jev u je ch a rak teristick y tře b a hned na výboru z děl svátého Tom áše A kvinského (Basic W ritings of S ain t T h o ­ m as A quinas. E dited and A nnotated, w ith an In tro d u ctio n by A nton C. Regis), je jž vydalo ve dvou svazcích v y dav atelstv í R andom House. Jsou to v ý ň atk y z různých spisů sv átéh o Tom áše, v y b ran é tak , aby Čtenář m ohl poznat z v lastního v ý k lad u U čitelova jeho n ejv ý zn am n ější ideje, jeho m etodu i jeho základní prin cipy ; celá jeho n au k a je ta k v lastn ě zhuštěna do dvou příru čn ích svazků, přito m však se s ní č te n á ř sezn a­ m uje přím o z původního pram ene. E n j o y i n g t h e N e w T e s t a m e n t od M. T. M onro (Lonfm ans, G reen & Co) je jinou ukázkou. J e to v lastn ě in tro d u k ce N ového Z ákona, ale usp o řád an á podle p raktick ý ch zřetelů jako p říru č k a p ro soustavnou četbu bible. K výročí N ew m anovy k onverse vydalo n ak lad a telstv í A m erica P ress jed n ak v ý b o r nejlepších a nej p ro slulejších kázání N ew m aňových (Favo­ rite N ew m an Serm ons, edited by D aniel M. O ’Connell S. J., jed n ak jeho pozoruhodné p o jednání o principech výchovy, lite ra tu ry a vědy a o jejich

v ztah u k p rak tick ém u životu: The Idea of a U niversity. T aké zde se tedy u p la tň u je zřetel k p ra k tic k é potřebě. Totéž n a k lad a telstv í vydalo p řek lad N ásledování K rista podle původní v erse G erard a G roota v přek lad u J. M alaise S. J. Z jiných pozoruhodnějších publik ací zaznam enávám e Čtvrté v y d án í p říru č n íc h dějin C írk ve (Joseph M cStorley, O u tlin e H isto ry of the C hurch by C enturies .H erder B ook Co, St. Louis); J o h n P. D elaney S. J.: We O ffer Thee (k rátk é v ýklady nedělních evangelií, A m erica P ress); D aniel S argent: M itri (život D im itri je A. G alicina, Longm ans); A ndrew G reen O. S. B.: A R e trea t for R eligious (m editace p ro exercicie řeholníků, H er­ d er Book Co.). Z lite ra tu ry svéživotopisné je tře b a zazn am en at au to b io g rafii E rica G illa (The D ev in -A d air Co N ew York) a p řek la d vzpom ínek R aisy M aritain o v é n a v y n ik ající k o n v ertity (A dventures in G race, Longm ans). N o v ý ž i v o t o p i s k a r d i n á l a N e w m a n a (John Moody: Jo h n H en ry N ew m an) vydalo katolické n ak lad a telstv í S heed & W ard v Londýně. V tém že n ak lad a telstv í vyšlo znovu N ew m anovo auto b io g rafick é dílo A pologia p ro v ita sua, a stu die o O xfordském h n u tí od Chr. D aw sona (The S p irit of th e O xford M ovement). V.

Návrat k pramenům N ezasvěcený pozorovatel náboženského života ve F ran cii se v y d áv á v n e­ bezpečí, že bude považovati vedlejší věc za h lav n í nebo při nejm enšim účinek za příčinu. N áboženský život sk rý v á své tajem stv í. Mohlo by se m ysliti, že m asová hn u tí, n a jejichž důležitost jsem sám upozornil, že náp ad n é m anifestace zástupů, k te ré doprovázely p řes všechny p ařížsk é čtv rti »N ávrat P an n y M arie«, uk azu jí jeden z p odstatných typů n á ­ boženství dnešní doby, k te rá by tak to vyp ad ala jak o obnovení střed o ­ věku. T akový ú sudek je ukvapen ý a povrchní. P ro histo rik a, k te rý se snaží čisti spíše v srdcích než ve vlajících praporech, bude podstatným rysem nynějšího náboženství prohloubení v n itřn íh o života, jak ý si n á v ra t k pram enům . J e to obecný zjev ve všech dobách zm atku a zkoušek, kdy činnost je obtížná a zítřek nejistý, že bohatý člověk m ění způsob svého života. Z ůstává co nejvíce ve svém dom ě a ob dělává zah rad u , m á-li nějakou. Je -li m u m ilá sam ota, stává se poustevníkem nebo p ro v ád í povýšenou laickou secesi po způsobu m užů z P ort-R oyal. A píše, m á -li zálibu v psa­ ní, »N ásledování neboli tr a k tá t o stálosti m oudrého v obecných po­ hrom ách«. M oudří tohoto věku neodcházejí do ú stra n í a nežijí jen pro sebe. D u­ chovní prohloubení, k te ré zde zjišťuji, m á před em v ý značný rys: je to společenský ba dokonce jaký si řeholní rá 2. D vacet, třic et ro d in z jednoho m ěsta nebo z jednoho k raje, sp řízn ě­ ných podobným sm ýšlením , se sdružuje, aby si n avzájem přesn ě vyslo­ vilo společné m yšlenky, a ja k se běžně řík á, je prožívalo. Skončily

kroužky m užů a spolky žen. Rodina, m už a žena je st jed n o tk a v duchu křesťan sk éh o m anželství a tyto ro dinné jednotky tv o ří kroužek. Scházejí se čas od Času bez přinucení, se svobodou srdečného úsm ěvu, ne v šak pro pobaveni. Rozhovor m á nám ět, k te rý byl p řip ra v en stu d iem nebo přednáškou. K aždý tam prostě řekne, co m yslí a co cítí. N ení to zbožné shrom áždění, ja k je vídám e v kostele pod vedením kněze. K roužek m á duchovního rádce, k te rý je s t žádán o radu , když je třeb a. Zde jsou spolu sam otni, rodiny s rodinam i — je to jakýsi du ch světského k láštera. V ěstník je st poutem mezi Členy, k te ří se scházejí a p řin áší obraz sm ýš­ lení kroužku těm, k te ří se nem ohou zúčastnit. T yto v ěstn ík y jsou četné a m áji m noho hm otných prostředk ů . S ta tistik a není zde m ožná, ale velm i bychom p řek v ap ili toho, kdo stu d u je svou dobu v divadle, v k in ě nebo na koncertech, kdybychom mu řekli přib ližn á čísla. Jsm e vědky opravdové duchovní obrody. C hcem e-li poznat! povahu a úro v eň těchto kroužků, postačí n ám n ahléd n o u ti do knih, určených jejich obecenstvu. Jso u to stu d ie exegetické, liturgické, theologické, k te ré byly d řív e vyhrazeny odborníkům a k teré dnes docházejí m nohem širšího rozšíření, jež nenechává lh o stejn ý m i vy­ dav atele rom ánů. K dybychom podle tohoto p lá n u p okračovali ve svém pozorování, n e­ byli bychom p řekvapen i tím, že napočítám e více než deset edicí, k teré v y d áv ají d íla duchovních spisovatelů všech k řesťan sk ý ch období, a to i n esnadn é spisy. S tačí čisti »La B ibliographie de la France« a budem e o tom inform ováni. O prav du zde jde o n á v ra t k pram enům . Toto duchovní hnutí, na něž upozorňuji, jsou zjevy ro d in n é a p ře d ­ sta v u jí tendence a záliby dospělých. P ozorovatel se táže, jd e -li tu o p ře ­ chodnou m ódu neb o n ějakou instituci, k te rá b u d u je své základny. Pozoru je m e -li katolickou m ládež — vím , že m ůžem e říci totéž o m ládeži p ro testan tsk é — vidím e, že se u b írá po těchže cestách. T voří se kroužky, aby společně studovaly duchovní nám ěty z d o gnatiky nebo liturgie. Není říd k ý m zjevem , že stu d e n ti (vysokoškoláci) společně začínají den mší a p řijím án ím a zakončuji je j zpěvem kom pletáře. T ak to v ypadá sk u te č­ nost v roce 1946. U važte události posledních padesáti let a řek n ěte, zda by se tehdy daly očekávat tato fak ta , jichž jsm e svědky. Není pochyby o tom, že náboženské proudy, k te ré počaly p řed třiceti neb dvaceti lety, trv a jí stále, avšak nezískáv ají n a in ten sitě. A ti z jejich vůdců, k te ří m ají sm ysl pro psychologii, si uvědom ují, že m ohou obrodit toto h n u tí jen tím, že je zam ěří k v n itřn ím u životu p rožívaném u v krouž­ cích. Vím dobře, že m ládež jest obrazem země. A ť je to kdekoliv, velm i m álo se s ta rá o věci duchovní a věčné. A le jd e-li o Francii, m ám e u nás deset tisíc m ladíků a dvacet tisíc d ívek tak to oduševnělých, k te ří se snaží žiti duchovním životem tím to způsobem , k te rý je s t nový a jakoby p a ra ­ doxní v naší době plné p ragm atism u a m aterialism u. J e s t to skutečnost, k te ro u bychom n epráv em zanedbávali, je jí důsledky budem e zítra vidčt. Za posledních deset let poklesla u m ladých k ato lík ů prestiž svalů a vzrostla prestiž ducha. M ládež se v rací k p rav ém u zdroji. M luvilo se

-,

o m alom yslnosti m ládeže před nejistotou budoucnosti a p řed nesnázem i každodenních povinností. D okonce se hledal projev nebo důsledek této z trá ty odvahy v n á v ra tu k v lastn ím u n itru a v o ddání se duchovním u životu. I když duchovní n au k a N ásledování p ro jev u je poněkud rozčaro­ vaným tónem znechucení m a rn ý m úsilím v určitém světě, přece p ráv ě ve v n itřn ím životě, a t se m u člověk oddal z jak ék o liv po h n u tk y , se ob­ novují duchovní sily. K ře sťa n sk á m ládež zítřk a bu d e silná tou m ěrou, jakou bude duchovní. J. C a I v e t , rek to r K atol. In stitu tu v Paříži.

V e l i k ý N e z n á m ý : P. A u p i a i s , » B r a t r č e r n o c h ů « . J e tom u asi p ad e sá t let, co u p ro střed n anteskéh o k ra je sn il m alý B retoněc o černém světadílu. Ve své dětské obraznosti si p řed stav o v al tro ­ pické houštiny, suché jak o slam níky, ště rk pouště uhlazený větrem , králo v stv í Žízně a S m rti, — blad el asten f ou el m aut, — i vysokou sav an u kolem N igru, kde n ad zrcadlem velikých vod táh n o u klidné lety růžových plam eňáků. A le co d ítě především »vidělo« v těchto sm avých nebo sežehnutých k rajin ác h , byli lidé černé pleti, duše stejn ě cenné před Stvořitelem , vykoupené touž božskou krví, k te ré se však vlekly ubohé a opuštěné, podle slov sv. Jero n ým a, v tem notách stín u a sm rti. Ja k m ile dosáhl potřeb n éh o věku, odebral se m ladý A upiais do B audonne mezi borovice laudesk ých lesů. B audonne, to byl d ů m p ř í p r a v y a v ý c h o v y jednoho m isijního ú sta v u nově zřízeného, ale již bohatého pracem i i plody, a k te rý se nazýval M issions A řfricaines de Lyon. *

•

*

B yla to zajím av á společnost, tyhle A frické misie. Byly založeny roku 1856 třicetiletý m světcem , m y stickým a realisáto rsk ý m L yoňanem , P. A ugustinem P laquem , a odvážným prelátem , M sgrem de M arion — B résillacem a »rozběhly« se neobyčejně ry ch le a dobře. A frik a se do­ k o řán otevřela jejich odvaze: B enin, Slonové pobřeží, Z latonosné po­ břeží, D ahom ey, N ilská d elta, Liberie, K um asi, západní L ib e rie . . . Až do S pojených S tá tů se vy daly h led at ubohé černochy. Je jic h Otcové hlásali evangelium »barevným « v Georgii a v S ain t - Louis. A jak o m no­ ho velikých francouzských řá d ů (sulpiciáni, lazaristé, b ra tří N ejsv ětějšího S rdce z Issoudun, atd.) poskytly záhy v e svých řad á ch m ísto ře holnikům jiných národností, — zajím avé, že te n to k rá t Irčanům . Což nesp atřu jem e dnes mezi jejich čelným i postavam i muže, jejichž pouhé jm éno: P. S latery (generální superior), P. Collius, P. K erm is, P. P atric k U loylan, stačí, aby prozrad ilo příslušnost ke sta ré m u , nebo spíš k no­ vém u »O strovu svátých«? *

*

•

Z vláště D ahom ey požívalo oddané přízné p á te ra A upiais. Písečné a jílovité území, k te ré se tá h n e mezi Cotonou a N ikki, bylo tep rv e před

k rá tk ý m časem uklidněno. Dodds a jeho zástupci zbavili zemi lstivého

a u k ru tn é h o ty ra n a B ehanzina, n ástu p ce G le-gle-ova, a n ěk d ejší O trocké pobřeží až p říliš dobře pojm enované se mohlo konečně o te v řít civilisaci. Zasloužilo si toho. Mezi africk ým i rasam i ta k nestejným i sto jí rasy D ahom ejců v n ejp ře d n ější řadě. N ěkteré z nich, jako P euhlové, se jeví jako dokonalý ty p černé krásy. P rá v ě Peuhlky, veliké a štíhlé, čistých tahů, v y b rala m oderní soch ařka si. A nne Q u in q u an d za m odel čty ř če r­ ných andělů, k te ří drží p o rtál k a te d rá ly v D akaru, nazv an é S ouvenir a frica in (A frická vzpom ínka). A le m im o fysickou dokonalost m ají D ahom ejci vlastnosti inteligenční, živost, jem n o st a vyváženost. Z vláště však jsou pozoruhodným i um ělci; je jich m éděné předm ěty, te p an é sošky nebo p la k ety se vyznačují p řesností ja k v pozorování, ta k i ve stylisaci a to nám často připom íná u rčitý d ru h čínských p řed m ětů z bronzu. D odávám , že oblékají dlouhá skvělá o břadn í roucha, b arev n á a zlatém vyšívaná, k te rá jsou p rav ý m opakem v k u su »negerského krále«. J e tom u několik let, co p. F ran cisq u e G ay m ěl te n v ýb o rn ý nápad, seznám it nás s tím to um ěním a s těm ito lidm i — ba d n es i s dahom ejským i cocktaily — a m ohli jsm e na důkazech zjistit, že P. A upiais n ik te ra k nep řeh án ěl, když pěl nadšené chvály o »svých« D ahom ejcích. *

*

•

Něco nám m isionář nepověděl, ale pověděli n ám to hosté p. Gaye, že totiž D ahom ey vděčí za mnoho, za nesm írn ě m noho p ráv ě P. A upiaisovi. To on v p rav d ě »objevil« D ahom ejce, poznal v nich v y b ran ý lid a p ř i­ blížil je poněkud civilisaci, stu d iu a um ění. B ylo-li tam n a 50.000 k ato ­ lík ů opravdových a poučených, 150 kaplí, 32 lék áren pro chudé, siro tčin ­ ců a ú tu lk ů a nadto zcela m oderní sem in ář v S ain t-G all-Q u id ah — ba dokonce i noviny — bylo to valnou m ěrou dílo P. Aupiaise. On totiž m ožno-li ta k říci, »věřil« ve své D ahom ejce. Věřil v jejich dobrou vůli, v je jic h vrozené dobré vlastnosti. »Veliká přirozená dokonalost«, tak píše, »složená ze silného náboženského založení, veliké úcty k au to ritě a hlubokého i jem ného sm yslu pro m ravnost. V ěřil i v lidskou hodnotu jejich trad ic (sám se stal katolickým m isionářem , d ík štěd ro sti židov­ ského peněžníka A lberta K ahna, obdivuhodného zak lad atele kroužku T o u r du monde, učeného národopisce) a n echával »své« dahom ejské s tu ­ denty, n ad nim iž bdčl jako o chránce s péčí skoro m ateřskou, pracovati n a sbírkách a vědeckých stud iích této čern é civilisace, do té doby tém ěř neznám é. P ařížsk á akadem ie koloniálních věd nem ěla společníka p raco ­ v itějšíh o a zároveň otevřenějšího. C hcete se dovědět příklad? P. A upiais se c h rá n il jak o učenec pohrdati, i jako kněz úplné zatracovati ob řady fetišských přisluhovačů, k te ré přece jen v y vo lávají krvavou vzpom ínku n a B ehanzina. P oznal totiž, Jak po­ dotkl s hlubokým porozum ěním M sgre Charpoulie, p řes zkaženost n áb o ­ ženského cítěni P rozřetelno stí v n u k n u té tíh n u tí ke spasení. •

•

•

V rátiv se za č tv rt století do F rancie, sloužil d ál D ahom eyi, d ále p raco ­ val pro své Černochy. S tále v práci, n a cestách, rozdával se, zap íral se a ničil. Je h o poslední cesta do francouzské Z ápadní A friky učinila jej v nadšen í poslancem ú stavodárn éh o shrom áždění : pohané, k ře sta n é i m oham edáni jásali vstříc sta ré neeleg an tní sutaně, b rýlím ze sta ré módy, prošedivělém u vousu, dlouhé klidné tváři, přem ýšlivé a zároveň roznícené. A le to bylo přespříliš. Z a několik dní, te p rv e na p ra h u stá ří, u m íral velm i pokorně v pokojíčku nem ocnice svátého Josefa. A jeho ubohé v et­ ché tělo bylo přineseno do k o s te la . . . Cekal jej tam m inistr, p. Soustelle, obklopený černochy, p ánové L am ine G ueye a Senghor, poslanci za Senegalsko, p. A pithy, poslanec za Dahom ey, M me Éboné, vdova velikého odpůrce — černocha — generálního g u v ern éra Éboné. P řed několika lety p rý bylo lze tam s p a třit k ap itán a pěchoty B ehanzina, syna někdejšího dahom ejského tyran a. M ůže b ý t působivější doklad koloniální závěti, kterou zanechal P. A upiais: D áti se prod ch nou t b ra trsk o u láskou, úctou k lidské osobě, čehož poznání, p řík lad a zářen í n ajd em e pouze v ev a n ­ geliu? C h a rle s Pichón.

Novinky z Francie V e francouzském p arla m e n tě neprošel jen třetin o v o u většinou návrh, aby zákon o svobodných školách byl p o ja t do ú sta v y o základních p rá ­ vech občanských. Za to však stra n y socialistická, kom unistická a ra d i­ káln ě socialistická prohlásily, že svoboda škol zůstává, že je Sam ozřejm á a že jen z důvodů taktick ý ch n echtěli ten to zákon p řijm o u ti do ústavy. Již to je velký pokrok, že vůbec svobodné Školy jsou a že se je jic h ex is­ tence považuje za ta k sam ozřejm ou, že nepovažuji m nozí ani za n u tn é zaručovati si toto p rávo v ústavě. Ovšem katolíci s tím spokojeni nejsou a nem ohou býti, protože svoboda školská je st jednou z hlav n ích svobod lidských, o k te ro u bo ju jí francouzští katolíci již od dob N apoleona III. za vedení L acordaira. N ezapom eňm e ale, že lidé, n av y k lí na u n ifikování všeho, si jednou zam anou vnucovati něco, co se zase n ebude libiti těm , k te ří dnes oktro ju jí, co se nelíbí druhým . Časopis těch, k te ří slouží: V P aříži VI, B ue G uénégaud 9, vychází zvláštní, ale důležitý Časopis »Servir«, pro všechny, kdož slouží činnosti ve prospěch rodiny dělnických odborů, k te ří jsou p rostě ve službě sociál­ ní. S eznam uje se sociální naukou křesťansk o u, se sociálním zákonodár­ stvím i se všem i sociálním i problém y, k terý m m a jí se tito lid é věnovati. S tal se zároveň jed ním z orgánů N árodní jedn o ty sociálních se k re tariá tů . Myslím, že by se n áš Časopis C harita m ohl ro zšířiti v takový Časopis a n a h ra d it tak zaniklé Sociální rozhledy a p ak Rozpravy. B ernanos vydal nový rom án , M onsieur Ouine. Po dlouhém odm lčení vydává ten to rom án, k te rý vyšel za m ořem v p ůvodním nadpise M rtvá farnost. J e to opět rom án typicky bernanovský, zahleděný do psycholo­ gie dem onism u v lidské duši, otev řen é sa tan u hříchem a h lav n ě lží a pokrytectvím . T u je B ernanos oslnivý m istr v odhalováni satan sk ý ch

d rá p ů ve společenské zm ěti lží, nepravosti, pokrytectví, halící se za b u ržoustskou slušnost a povýšenenckou sam ovládu m ocných tohoto světa. Líčí m rtv ou osadu, k te rá tvoří m rtv o u h rad b u ledové lhostejnosti kolem svého p astý ře duchovního. T ak je osada vhodným rejd ištěm N edobrého. Jeho pom ocníky jsou n otáb le vesnický a jeho m ilenka, k te ří tv o ří spolu p árek a dílo hodné zatracenců. P ři tom je ten p a n profesor sám m ed a vlídn ost k fa rá ři a ona v eře jn á hříšnice, ja k je h n u sn á ve svém jed n án í, působí přece je n docela zřetelně zhoubným vlivem zlo, než ab y od zla odpudila svou hnusností. B ernanos skvěle liči ď ábelská m uka zoufalství člověka, jehož neuspo­ k o ju je jeho p rázd n o ta ni zloba an i jeho satan stv i. N ejvíce ho m rzí, že nem ůže vniknouti do tajem stv í duší a proto žárlí na kněze, o něm ž tuší, že to m ůže nebo že by to mohl. P ři tom z toho člověka kape zlé, zlé se k o ­ lem něho rodí jako v ropuším bahně. B ernanos u k azu je strh u jícím způso­ bem, že není m ožno n ah ra d iti k rálo v stv í Boží k rálo v stv ím lidským . N a­ h rad ím e je jen králo v stv ím satanovým . T ertiu m non d atu r! B ernanos to u k azu je a dokazuje všem nám , všem současníkům s v isio n ářstv ím prorocké jasnozřivosti.

S o c iá ln í tý d e n ve Št r a sb u r k u Sociální týd ny francouzských katolíků m ají již slavnou trad ici a dobrý zvuk. Již loňského roku dva tisíce posluchačů studovalo v Toulouse p ře d ­ nášky n a základní them a: P řem ěn a společnosti a osvobození osobnosti. Sociální tý d en bude se kon ati od 29. července do 3. srpna. L etos bude zák ladn ím them atem »N árodní společenství«, a bude se tý k ati otázek pom ěru osobnosti k náro d ní pospolitosti, ke skupinám , jež jsou mezi je ­ dincem a národem . Bude se stu dov ati otázk a osobní svobody s n áro d n í jednotou. B yla již sezvána d o b rá p racovní skupina, k te rá se sešla 10. b řez­ na k v yp racov ání předběžných p lán ů stud ijn ích . O inform ace si p ište na S é c re ta ria t p erm a n en t des Sem ines sociales, Lyon 2, 16 R ue du P lat. N e p ř i j í m a t č a s t o ? P ra v id la v zatá z Písm a svátého odráží útoky těch, k te ří lidi o d tah u jí od každodenního nebo častého p řijím án í, nebo jim je rozm louvají. J e to totiž úplně zřejm é, že odcizovat k řesťan a od této svátosti je vzdalo vat ho od Ježíše K rista, jak o zase je zřejm é, že často p řistu p o v a t k této Boži sv átosti je spojovat se s P án em Ježíšem ukřižovaným , jakož je psáno: »Kdo jí m é tělo a pije mou krev, ve m né přeb ý v á a já v něm.« A dále: O dv racet člověka často od společenství s K ristem , jež se n ám d áv á skrze tu to svátost, m á tyto následky: p ustost v duši, ro zrušování kázně, uvolňováni dozoru n ad sm ysly, zp lan ěn í zbož­ nosti, vy h asn u tí lásky, u m rtv e n i dobré touhy, opom íjení dobrých skutků, sklonnost k hříchům , m ocná pokušení, útoky dém onů, zapom ínání na Boha, za tv rd n u tí srdce, zatem nění rozum u a h ro m ad u vší špatnosti. M a t ě j z J a n o v a (Regulae I, tr. 2, r. 3.).

PRPCOUnR Bouře, oheň a záplava. V šechno velké poznáni dospívá v p ru d kých bouřích. V šechny m oh utné síly působí n ejlépe zapalujícím ohněm , všechna lásk a vychází ze srdce a zap lav u je druhé. Čím více lásky, tím jde zá­ plav a širším i k ru h y a snaží se všechno zach y tit a všechny oblažit. N ej­ rad ě ji by byla všude, p ři všech bolestech a příčinách, ch těla by o všem věděti a m luviti všem i jazyky. Ž ádný apoštol není u še tře n této tro jí snah y a tohoto tro jíh o napětí. M usí rů sti v bouřích života i poznání. N em ůže si p řáti k lid n é duchovní pohody ve svém v zrůstu. M usí prožitím velikosti a nesm írnosti Boží žehnali a hořce v y ch u tn ati ubohost všeho, co o B ohu nem ůžem e poznati a říci. N epro trp í-li sám v sobě lidskou bídu a je jí otázky, neporozum í b ra třím a oni neporozum í jem u, neobrátí je ta k a nep ro sp ěje jim tak, ja k by bylo možno čekati od plnosti, ktero u sk ládá B ůh do n áru čí svých poslů. O heň strav u jící stru sk u polovičatosti, pohodlí, m alosti až m alichernosti jedině osvobodí člověka od sobectví. O všem to n ejp rv e zraní vlastní naše n itro a srdce, než se bolestným p ropalováním dostane k bolestem druhých. V ohni osobního o d řík án í a seb etrý zn ěn í člověk se zoceluje, zpevňuje, aby unesl mnoho, všechno, ab y se dovedl sta ti vším. P ro to m usí stále růsti, stá le d áv ati, o všechno se děliti, všechno obětovati a stá le v ztahovati paže šíř a šíře těm , k te ří jsou určeni, abychom my je obohatili a naplnili. T eprve až dám e všechno všem, tep rv e p ak jsm e dali něco. B r a i to

Bůh je život a kdo je boží a co je boží, působí život. Působí oživujícím obrodným , oblažujícím , životodárným způsobem. S ata n p ak život brzdi, zotročuje, snižu je k sobectví a jen k přízem ním u a Časnému. Snaží se všechno duchovní a boží aspoň zpom aliti, rozřediti, v y já d řiti n evkusně a ne­ chutně. T ak je tam , kde je B ůh, m ládí, svěžest, pokus, rozvoj, kdežto tam , kde není Boha, je nuda, om rzelost, šedá všednost, u stav ičn é brzdění, zpom alování všeho duchovního, každého rozletu. S atan je skutečně nejenom reb elan t, nýbrž ta k é kyselý p atro n . Duše propadlé satan u nerozum í hum oru. Rozum ějí jen sark asm u a jedovaté n elaskavé ironii. To sa tan je ustavičný počtář od začátku a uči své v ěrn é stá le počítat. To on postavil před Jid á še tu to strašn o u početní úlohu: Co z toho m ám , že jsem až dosud šel za Ježíšem ? a onu sprostou otázku k velekněžíra:

Co m i chcete dáti To on počítal ta k é p ři pom azáni nohou Ježíšo­ vých a p řesn é m ěl odhadnuto, kolik tu bylo vyhozeno peněz, a volal: »K čem u je z trá ta tato! Lépe by bylo pro dati to a d á t c h u d ý m . . .« T ak stá le slyšíte tyto jid ášsk é duše, k te ré se táží n ad veškerou Boží oslavou, nad n ádherou obřadů, chrám ů: K čemu je z trá ta tato? L épe by bylo prodatí to a d áti chudým . O ni sam i by ovšem chudým nedali nikdy nic a nep řeji jim ani. by se jejich duše ohřály v k rásn ém chrám ě a na k rásných obřadech, k te ré p řip o m ín ají zvěstovanou slávu a n ád h e ru nebeského Jeru salém a. T ito věční počtáři stále a stále počítají, jak m ile se jed n á o věc Boží a o velkodušné podání jem u mnohého. Z apom ínají že Bohu je třeb a d á t ne mnoho, n ý brž všechno. To je zase nebeská m atem atik a. Bratto

Pozdní návrat R eptá hodný syn v podobenství m a rn o tra tn éh o syna n ad láskou otce zah rn u jícíh o m a rn o tra tn éh o syna nesm írn ou radostí a dobrotou, re p ta jí dělníci ranných hodin nad stejnou odm ěnou děln ík ů hodiny d v anácté, re p tá Sim on farizej nad láskou, se ktero u se sklání K ristu s k té, k te rá byla velkou h říšn icí ve m ěstě. Do toho zaznívají ještě pošklebky: V áš m istr je přítelem h říšn ík ů a sto lu je s nim i a v ý čitk a: q uod ad hom inem peccatorem diverisset, že se S pasitel uch ý lil k Člověku h říšn é m u ... N ebudu n a to odpovídati tím , ja k K ristu s sám odpověděl, že n ep řišel h led at spravedlivé, zdravé, k te ří se dom nívají, že jsou zd rav í a proto nepo třeb u jí lékaře, že přišel h led ati ztracených ovcí dom u izraelského, protože tím se sv a ti a dokonalí jen ta k nespokojí, protože se dále p ta jí, proč se k nim tolik sklání, proč se jich tolik ujím á. Zdá se jim totiž, že se jich u jím á více než spravedlivých, nežli jich svátých. N ejp rv e již to je znám kou, že ti sv a ti a sp rav d liv í nejsou svati, když m ohou nékom u n ep řá ti odpuštění. N ení v nich totiž lásky. V ní je celá svatost, k te rá d ává člověku sp ráv n ě jednati. S p rá v n ě vůči Bohu. Ale není lásky k Bohu, když n em ilujem e Boha tak, ja k jest, tedy Boha m ilosrdného a láskyplného, plného odpuštění. K dyž n eu šetřil svého v la st­ ního Syna, ale vyd al je j za nás všechny, ja k by se m ohl někdo odvážiti chtíti om ezovati ram eno této lásky, jež se přece n ezk rátilo od věčnosti. Což to nebyla jen a je n láska, k te rá u ch rá n ila tyto ctnostné a sprav ed liv é oněch p ád ů a hříchů, nad k terým i se u bližních rozhořčují. A když ta tá ž m ilost a síla a láska, k te rá d ru h é zachrán ila p řed pády, jiné z nich pozvedá, sm ím e najedn o u žárliti na tu to lásku a ch títi ji om ezovati? Co je nebeskou odm ěnou? P řece si pod ní n ep řed stav u jem e arm én sk é nebo tu rec k é nebe. B ůh je ta m vším odm ěnou i láskou i štěstím i p ře d ­ m ětem . Což to není oslavou Boží, když m noho a m noho lidí p řijd e k n ě­ mu, v rá tí se k něm u a složí u jeho nohou sv ů j vzdor a svoje m arn é bloudění daleko od něho? L ásk a m á nesm írnou sílu, protože je to podíl na lásce a n a životě sam ého Boha, jenž je láskou tak, jak o je pravdou. K dyž se zjeví tento

B ůh lásky člověku, k te rý až dosud se válel v b látě ubohosti a pojednou se m u otevřely oči, prohlédl a poznal, ja k sladký je Pán, což takový o k a­ m žik skutečné lítosti a horoucí lásky nespálí všechno, čím d řív e Člověk Boha nem iloval a čím od něho daleko bloudil? Braito

Ideál a prostředky k jeho dosažení To nejsou m oudři zákonodárci a objevovatelé nových m yšlenek, k te ří chtějí ta k zabezpečiti svou m yšlenku, že ji obklo p u jí lesem prostředků, pokynů a zajištění. N akonec se v celém tom stro m u o p atře n í na ochranu a prosazení ideálu ideál sám ztratí. T ak se ztra tilo vědom í sm yslu litu r ­ gie onom u přirozeném u liturg ick ém u hnutí, jehož h o rlitelé ubili své h n u tí titěrnostm i, nezákonným i novotam i a postupem honícím církev zase zpět bezpodm ínečné a nesm louvavě do 4. století. T aké n en í sp ráv n é stále se v tíra ti s duchovním poselstvím . Ja k ý m ­ koliv. M yslím tu o pravdu dotěrnost, nedozírnou vznešenost m yšlenky, h lavn ě boží pravd y. H ospodář ponechává klíčení a zráni síle zrn a sam ého a působení slunce a deště. My vím e, že zrno boží p rav d y je sam o v sobě životné. P roto, když p řip ra v í h lasatel eveangelia půdu zrn u božího slova a řád n ě je zašije, pak doufá v nadpřirozenou sílu tohoto zrn a sam ého a v sílu slunce a v láhy boží m ilosti. N ezneklidňuje se, n etáp e p řek o tn ě mezi pro střed k y a nem ění je bezhlavě a nehrom adí. Ví, že m usí v d ůvěře oráč orati. Řekl bych to po pu lárn ě tak , že se nesm í žádný apoštol ani laický ani posvěcený dom nívati, že ovoce jeho působení závisí jen na něm, na jeho duchovně odborné zručnosti. Nesm í se dom nívati nebo je d n at tak, jak o by se dom níval, že B ůh ponechává apoštola sam otného se lopotit, že nebdí n ad zrnem a n ek y p ří sám a nezalévá a n ezah řív á lid sk á srdce, k te rá jsm e otevřeli pravdě, nebo do k terý ch jsm e zašili pravdu. A poštol si vyžaduje sice m noho péče, ale je ště více d ů v ěry a m odlitby v sílu toho, k něm už chcem e lidi o tev řití a přivésti. Braito.

I duše chce žiti 2 e n a u studnice Jak u b o v y zatoužila po živé vodě, ab y nem usila chodit ke studni a v ážit vodu. K ristu s totiž sliboval živou vodu, trý sk a jící do věčného života. Na to odpovídá žena touhou po pohodlné vodě, k te rá by uhasila veškerou žízeň. K ristu s na to slib u je novou vodu, živou, vodu, vodu věčného života, k te rá u tiší na věky v šechnu žízeň, protože Je to voda božského věčného života. P odobně ta k é chléb slibuje. K á rá ty, k te ří podobně jako žena po vodě zatoužili po chlebě, kteréh o by neubývalo, k te rý by byl vždycky poho­ tově. S pasitel jim řík á s hnusem : » Z e jste jedli z chlebů, proto jste přišli.« — »N epečujte o chléb, k te rý pom íjí, nýbrž o chléb věčný.« »Chléb k te rý já dám , je ch léb života věčného«. A když p rav í učedníkům , že m á

svůj pokrm , totiž plnění vůle Boží, p ak porozum ím e, co je chlebem pro křesťan sk o u duši a proč a ja k se m á stá ti K ristu s svým tělem sv á to st­ ným chlebem našeho nového života. I duše chce žiti. T a především . Je ště vice a ještě n aléh av ěji nežli tělo. Duše se živí p ravdou a láskou. P ro to Bohem. P ozn áv án ím jeho, a láskou k něm u, jež se projev u je plněním jeho vůle, když totiž člověk nechce jen sebe a především sebe, n ý b rž Boha a tedy jeho vůli. Toto m á b ýti ovo­ cem sv átého p řijím ání, abychom sestupovali stále h louběji Ježíšem , v ěč­ nou pravdou, do h lu b in sv átých tajem stv í, abychom stále lépe Ježíšem , k teréh o přijím ám e, stále více se přibližovali k Bohu, stá le více se s ním sžívali, stále dokonaleji m u rozum ěli a ta k p ln ě poznávali. A pak, ab y ­ chom se m u otevřeli dokořán, a snažili se té duši žíznící po lásce a Štěstí, po nějakém velkém dobru, abychom té duši a její žízni dávali Boha. A bychom rostli touto v ůlí Boží k vesm ěrnosti Boži lásky, k te rá všechny chce oblažiti. N epřijím ám e d řív e dobře, pokud nezahořím e to u to obec­ nou všeslitovnou láskou Otcovou. To je znam ením , že naše duše žije in ten siv n ě uvědom ěle důsto jn ě božího d ítěte z plnosti ta k těsně p říto m ­ ného Boha v nás. Braito.

Chvátání k duším s p ř íz n ě n ý m ... J e s t to s ta rá p rav d a a docela všední zkušenost, že se člověk volbou p řá te l m im oděk vyznává ze svých zálib, cílů, z obsahu svého n itra , ze svých zásad, ftekl to již sta rý A ristoteles, že si každý volí cíl podle toho, jak ý sám jest. Č tem e o M arii, že odešla s ch v átán ím do judských hor ke své příbuzné A lžbětě, ja k m ile počala Ježíše ve svém lůně. K do je plný Boha, nem ůže si ponechati pro sebe tu to plnost. Chce se o ni rozděliti se všem i. A le n e j­ prv e s těm i, k te ří jsou podobné plni Ježíše, Boha, jak o oni. To jsou ona sv á tá přátelství, sv a té B ethaníe, zde sedím e u nohou K risto v ý ch s těmi, k te ří jsou s nám i jedno srdce a jedna duše v Bohu. T ak je jisté, je p rasta ro u zkušeností, že se opravdu Boží, o p ravdu svati vždycky u Ježíše sejdou, i když n ebu d e mezi nim i n ap ro sté shody v n á ­ zorech a v m ethodách, i když bude M arta ž e h rat n a nečinnost M ariin u a M arie se bude d ív a t nechápavě na M artin o p ach těn í se. M aria P an n a odešla k A lžbětě s n eu v ěřiteln o u zvěstí, že p řijd e V yku­ pitel, ale jiný, než jak jej čekali Ž idé kolem ní. A lžběta p a třila se Z achariášem , ja k je viděti z jejích i z jeho slov, ke sk upině zbožných Židů, k te ří očekávali duchovního m esiáše, v y k u p itele z hříchů . . . P ro to si tolik rozum ěli. N eodhánějm e od sebe lidi, chtějící spočinouti u nás jak o v příkazu, v jed no tě dychtění, cíli i lásky. B ůh je jednotícím p o jítk em a v něm se m usejí scházeti duše jím zapálené a hořící. Braito.

H ynek Dr: Muž bolesti. F ran ci, P raha, 1946, str. 230, cena 240 Kčs. D r H ynek tu sh rn u l všechny své dosavadní stu d ie historické i lékařské o tom to nejpo svátnějším tajem ství, totiž o tajem stv í výk u p n é sm rti P áně na Golgotě. H ynek se dotýká velm i pietně, zbožně svátých ra n a staví celé u trp en í P án ě do rám ce řím ských i židovských rep resálií. P rostudoval k tom u velm i rozsáhlou odbornou literatu ru . P ředch ázejí dobře p ro p rn cované kapitoly o postavě a v eřejn é činnosti Spasitelově. I zde je v ý ­ borné zasazení do zvyků a dění oné doby. Je n bych rad il ještě větší j a ­ zykovou pečlivost, aby si dal a u to r k n ihu d ů k la d n é prohlédnouti ja z y ­ kovým znalcem . K n ih a by Um je n získala. Velmi p říp ad n é jsou většinou neznám é reprodukce hlubotiskové, k te ré činí k n ih u je ště názornější. Stašek: K ázání u sv. V avřinecká v osvobozeném Chodsku. Rupp, 1946, str. 32, cena 15 Kčs. V lastenecká řeč na pouti u sv. V avřinečka po osvo­ bození. J e téhož rázu jako kázáni na začátk u okupace. S tašek: Když křižovali český národ. A tlas, P ra h a , 1946, str. 130, cena 120 Kčs. P rom luvy vlasteneckého rázu, k te ré byly velm i oblíbené a shrom áždily m noho posluchačů. M agre S tasek jim i zapaloval vyděšená lidská srdce. U něk terý ch kázáni převlád á nota v lasten eck á nad slovem Božím, a to ruší. Ale i p ři tom uměl S tašek n en áp ad n ě několika slovy přím o náboženským i vyvážiti ten to nedostatek, tak že jeh o posluchači, kteří toužili především po notě vlastenecké, m im oděk spolkli i m yšlenku náboženskou. Jin é ale prom luv y jsou rázu zase poctivě naukového. Řeč­ níkem je Stašek velm i zkušeným , a kdo hledá vzory ke svém u poučení kazatelském u, n ajd e jej. L isty o poesii a kritice. V zájem né dopisy F. X. S aldy a F. Chudoby. Rupp, P rah a, 1946, str. 210, cena 90 Kčs. — N aše lite rá rn í h isto rie byle d o k u m en tárn ě obohacena touto korespondencí dvou ušlechtilých hlubo­ kých m užů, kteří znam enají m noho pro obohacení a tv o řen í České lite ­ rá rn í k ritik y a tím i české lite ra tu ry vůbec. Listy d o k reslu jí profil sou­ časné České lite rá rn í a m yslitelské a vůbec um ělecké společnosti. Kopp: Založení U niversity K arlovy v Praze. A tlas, 1946, str. 50, cena 65 Kčs. S četným i fotografiem i. Kopp je náš výborný znalec d ějin s tře ­ dověkých, hlavně po strán c e historicko právní. D okazuje přesvědčivě a d o ­ konale, že pražská u n iv e rsita byla zřízena pro český národ, takže vše­ chno o sta tn í v y kládáni je tendenční a nevědecké. K niha u vádí tex t za­ kládací listiny i dek retu K utnohorského. O tto K a rre r: Duša ženy. Ideály a problém y ženského života. M isijný dom M atky Božej v N itře, 1946, cena 45 Kčs. Z nalost ženské duše dává autorovi m ožnost ra d it m ladým dívkám a ženám , ja k m ají k ráčet do života. N ejde zde jen o m anželství, nebo o a lte rn a tiv u m anželství — ži­ vot řeholní, nýbrž i ostatní otázky běžného života, jako společnost, vý­ chova, četba atd. P roste P á n a žni. Svaz žen a dívek. U spořádal D r Tomíáko. Je d n a z vel­ mi záslužných prací. S bírk a m odliteb pro naše kněžstvo, za kněžské po­ volání. Je st jimi v y já d ře n velm i sp ráv n ě a životně vztah, povinný a toli­ k rá te neznám ý anebo opom íjený vztah věřících ke knězi.

Druhý

PKinciPv

svazek

knihy

sociňmí ethikv T. V O D I Č K Y p r á v é v y S el.

U vádím e z obsahu: P rá ce a m ajetek, T řídění práce, P ráv o na soukrom é vlastn ictv í, O bchod a sm ěna peněz. Filosofie k u ltu ry : P řirozená stu p nice hodnot, Ž ivot činný a k ontem plativní. — S tá t: T rojí úkol státu , O m ezení stá tn í moci, S tá t a C írkev, S tát a p ráv a jedince, S tát a pracovní společenství, M ezistátní vztahy, S prav ed ln o st a lásk a atd. N ezbytná p říru č k a pro každou, především však pro sou­ časnou dobu. — C ena tohoto d ru h éh o svazku je 48 Kčs. expedu je se počátkem k v ě tn í. D O M I N I K Á N S K Á E D I C E K R Y ST A L V O L O M O U C I , S lovenská ul. č. 14.

Velm i citelnou m ezeru v odborné knihovně českého k ato ­ líka v y p lň u je dlouho čekané dílo P D r R. D A C Í K A O. P.

M R A V O U K A Dilo čítá p řes 400 s tra n velkého fo rm átu . Cena brožova­ ného výtisku 120 Kčs. N ejen okolnost, že dílo vychází v do­ bě, kdy je nedostatek knižního pap íru , nýbrž i ta okolnost, že již po několik d esetiletí nevyšla žád n á podobná m ravouka česká, způsobí, že celý n ák lad bud e v k rá tk é době rozebrán. O bjednávky přijím ám e od března a budem e dílo expedovat v d ru h é polovině května. Na tu to k n ih u m ám e již původní vazbu, takže zájem cům m ůžem e zaslati dílo vázané. O b jed ­ n ávky p řijím á a vyřizuje: D O M I N I K Á N S K Á E D I C E K R Y ST A L V O L O M O U C I , Slovenská ul. č. 14.

na hlubinu r e v u e p r o d u c h o v n í ži vof

7

Z á s a d y : B albulus: Píseň sv ato d u šn í 161 - L hotská: L itanie nevěsty 162 - Sv. Ja n Z latoústý: V ýklad n a 18. kapitolu sv. M atouše 164 - B raito: K ristu s učitel p rav d y 165 -

D acík: D uchovní vedení 169 - Pecka: P rob lem atik a m oderního stu d ia 173 - M ereli: Do Soluně 178 - Svach: Celistvé k řesťan stv í 181 - Veselý: K řesťan a k u ltu ra 186 - Ž i v o t : K sv á tk u sv. P e tra a P a v la 189 - C írkev a režim y 192 - P rogram y katol. n ak lad a telů 194 - L áska heroická 196 - O sek tu nebo C írkev 197 - H lava stá tu d áv á za p řík la d evangelium 199 - P řiila hodina 201 - Z katolického sv ě ta 201 - P oslání no v in ářů 202 - P r a c o v n a

r. XX.

čeruen-čeruenec

1946

R E V U E Nedouci r e d a k t o r : S po lu r e d a kto r :

NA

,

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M . 0 R A I TT O P. D r R E G I N A L D M. D A C l K

Redakce: Ol o mo u c S l o v e n s k á 14 Administrace : 0 l o m o u c 9 S l o v e n s k á 14,

-Telefon

O F3. OP.

626

Vychází m ěsíčné. P ře d p latn é 60 KČS, stu d en ti 40 Kčs. Šekový učei pošt spořitelny v P raze: R evue Na hlubinu, Olomouc, 83148 Exercicie pro učitelky a dámy v Kutné Hoře. — Od 5.—9. Července 1946 d ává v k lá šte ře sester V oršilek re d a k to r P. Braito. P řih lášk y a dotazy posílejte na k lá šte r Voršilek, K u tn á Hora.

Č t v r t ý n á b o ž e n s k ý t ý d e n na Sv. K o p e č k u u O l o m o u c e v e d n e c h 3.— 11. s r p n a 1946 V álečná a poválečná doba otevřela a pro b u d ila m nohé otázky, na k teré kato lík hled á n ejjistější odpověď v jasném učení církve. Jsm e pevně přesvědčeni, že by lidstvo tolik nekleslo, kdyby bylo p ro n ik n u to doko­ nale křesťanským i zásadam i. Vím e však, že se nezastavím e v tom svém poklesu, k te rý ohrožuje z trá to u vědom í d ů stojnosti lidské, k tero u p ráv ě k řesťan stv í přineslo, vím e, že všechna o statn í jen lid sk á řešeni jsou m lhavá, dočasná, prozatím ní, neúplná, že nesou všechny jizvy lidského sobectví. P ro to vás svolávám e ke čtv rtém u náboženském u tý d n u na sv. Ko­ pečku. V k rásn é poloze u p ro střed m ohutných lesů s p řek rásn ý m okolím bude vám těchto osm d n í zároveň i dobrým zotavením . N áboženský týden začíná třídenním i exerciciem i, jež pak p řecházejí v k u rs p řed n ášek stříd an ý ch s kázáním i a jiným i náboženským i úkony. PROGRAM: Dne 7. srpna — po exerciclích: Člověk. 1. Člověk ve zm atk u filosofického m yšlení. (Prof. D. Pecka) 2. Člověk je tv o r náboženský. (Braito) 3. P řiro zené náboženství a přirozená m rav n o st nestačí. (M sgre D r K arel Reban) 4. K ře sťa n stv í d ává nejvyšší d ů sto jn o st člověku a nejvyšší sm ysl jeho životu. (D r Dacík.) 8. srp n a: Bůh. 1. Ryzí pojem Boha. (Dr Dacík.) 2. D ůvěrný a živý pom ěr k Bohu. (D r P rokop Svach) 3. K ře sťa n sk á m ravn o st činí Člověka podobným Bohu. (Prof. Pecka.) 4. M ystické spojení s Bohem. (Dr Braito.)

Notcerus

Balbulus

(830—912)

Píseň svatodušní Duchu svátý, m ilosti při nás buď a z našich srdcí učiň sobě příbytek . Ty vypuď z nich v eškeré hříchy duchovní. D uchu dobrotivý, osvěcovateli lidu, zbav duše naše tem not hrozivých. M iluješ zbožné m yšlení a stálou rozvahu. Rozlij pom azání své m ilostivě po našich smyslech. Ty O čišťovateli všech neřestí, D uchu svátý, očist náš v n itřn í lidský zrak, bychom zříti O tce nejvyššího hodni byli, neboť je j poznat m ohou jenom čistých srdci oči. P ro ro k ů m ty sám jsi vnu k n u l, aby hlásali nám slávu K rista zpěvem svým. A poštoly povzbudil jsi, aby v ítězný znak K ristů v celým světem nosili. K dyž slovem svým Bůh stv ořil kdysi díla svoje,

nebe, zemi, moře, ty n ad vodam i, je oplodňuje svou velebností, ses vznášel, Duchu. T y oduševnils, oživil jsi úro d n á vodstva, ty dechem svým člověku vdechnuls duchovní byti. S vět rozdělený jazyky a m ravy znova spojils. Pane. I pohany zpět přivolal jsi k u ctív án í Boha, nejlepší učiteli. P ro to i naše prosby příznivě vyslyš, D uchu svátý, ty, bez něhož p ro sb y všechny m a m y jsou a nehodný d o jiti Božího sluchu. Ty, jen ž jsi všech véků světce svou velebností ta k štěd ře poučoval svým i vn u k n u tím i, D uchu, a jenž jsi dnes A poštolům K rista uštěd řil d arů nevídaných a neslýchaných za dřív ějších věků, dnešní den sv átk em jsi učinil. P ř e l o ž i l O. F. B a b l e r.

Věra Lhotská:

Litanie nevěsty Sestře Stanislavě.

S tvořiteli toho, jehož m iluji, sm iluj se n ad nám i ! S tv o řiteli můj, sm iluj se n ad n ám i! O tče těch, k te ré se z nás zrodí, sm iluj se n ad nám i l Synu, U stanoviteli našeho svazku, sm iluj se n ad nám i I D uše Svatý, D árče lásky, P ram en i sm ilování, sm iluj se n ad nám i ! Bože T rojjediný, k něm už m ám e společně dojiti, požehnej n ám ! Bože, obrazem jehož tro jjed in éh o života poznáváni a m ilo­ vání m á náš svazek býti, požehnej n ám ! M aria, k te rá nezapom ínáš na ty, jež m ají n ést život tvého Syna, pros za n ás! M aria, Domove žen a dětí, pros za n ás! M aria, S k ry tá a Tichá, pros za n ás! M aria, N ositelko života, pros za n ás! M aria, Rozdavatelko světla pocestným , pros za n ás! M aria, záštito m ilujících, pros za n ás! M aria, pom ahatelko m atek, pros za n ás! M aria, žehnatelko rodin, pros za n ás! P ra m á ti Evo. m atko všeho lid stv a a p rv á m anželko. pros za n ás! S pravedlivé ženy israelské, k te ré jste žily v očekávání Pom azaného, pro ste za nás !

S vaté m atk y a ženy, k te ré jste poznaly v o lán í M istra, následujíce ho, pro ste za n ás! Světice Boží, k te ré jste stály pod křížem , pro ste za n ás! S v atá 2ofie, k te rá s vychov ala své dcery v tak o v é věrnosti, že položily život za K rista, pros za n ás! S vatá m atko M oniko, k te rá s n ep ře stala d o u fat v moc Boží, přev racející lidská srdce, pros za nás ! V šechny p rv o k řesťan sk é ženy, k te ré jste m ilovaly Boha nade vše a své d ra h é pro něho, proste za n ás! S vatá Ludm ilo, p rv n í k řesťán sk á m atko a ženo naší země, pros za n ás! S vatá Ludmilo, přem o u d rá vychovatelko a učitelko svátých pravd, pros za n ás! S v atá Ludm ilo, rozm nožovatelko v íry v srdcích okolostojících, pros za n ás ! S vatá Alžběto, k te rá s v ě rn a zůstala, i když kolem tebe byl chlad, pros za n ás! C tihodná k rálo v n o Blanko, k te rá s znala řá d lásky a proto jsi ch těla vid ět svého syna rad ě ji m rtv éh o než hřešícího, pro s za n ás! Všechny k řesťan sk é ženy dob posledních, k te ré zn áte úzkost dnešních m atek a m anželek, pro ste za nás ! Vy, jejichž jm éna jsou m ně ochranou, pro ste za n ás ! M ůj A nděle strážce, k te rý jsi dechem Božím p ři mné, pros za nás ! Bože dobrotivý a všem ocný, od všeho zla m ou rodinu vysvoboď, od všeho h řích u m ou ro dinu vysvoboď, od hněvu a sv á ru m ou ro dinu vysvoboď! P rosím e Tě, lásku a v ěrn o st nám uděl, Pane! Prosím e Tě, sílu k snášení zlého i d o brého nám uděl, Pane!

P rosím e Tè, pokoj a rad o st n ám B erán k u Boží, k te rý lásku uděl! B erán k u Boží, k te rý pokoj uděl! B eránku Boží, k te rý sílu uděl!

uděl, Pane! sním áš h řích y svéta, sním áš hříchy světa, sním áš h řích y světa,

M o d l e m e se : Bože, T vů rče a Dárče, P osvétiteli našeho bytí, nevzdaluj svou žehnající d la ň od tohoto svazku a uděl n ám sp lněn í poslání, k teré jsi n a nás vložil. P řijm i m ilostivě p řím lu v u M arie P anny, všech svátých žen a m atek a o d v ra t od nás všechny úk lady toho, k te rý je nositelem nenávisti a rozkolu. S krze K rista, P á n a a S pasitele, k te rý žije s tebou, Otěe, v jed notě D ucha, P ram en e lásky a síly. * Am en.

Sv. J a n Z l a t o ú s t ý :

Výklad na 18. kapitolu evangelia sv. Matouše Vidíš, kolika způsoby nás P án vybízí, abychom m ěli péěi i o nejm enši b ra try ? N eříkej proto: Je to chudák, nebo švec, sedlák, hlupák, abys jím proto opovrhoval. A bys však n eu pad l do té chyby, uvažuj, kolika způsoby tě vybízí, aby sis vedl skrom ně a sta ra l se o ně. S tav í do p ro střed chlapce a p rav í: »Staňte se m aličkým i«, a »Kdokoliv p řijm e takového m aličkého, m ne přijím á«, »Kdo jej pohorší, bude trp ěti nejvétšim i tresty*. Jestliže tedy B ůh se ta k ra d u je z m aličkého, k teréh o našel, proč ty p oh rd áš těm i, o k teré B ůh ta k starostliv ě pečuje, když bys v la stn ě m ěl d á t svůj život za jednoho z těchto m aličkých? T ak m noho se Bůh sta rá o duši, že neušetřil ani svého Syna. A proto, prosím , hned ja k za úsvitu vyjdem e, m ějm e ten jediný cil a především tu starost, abychom pom ohli tom u, kdo je v nebezpečí. N em luvím zde o nebezpečí, k te ré hrozí tělu, neboť toto ani nebezpečím není, n ý b rž o nebezpečí, k te ré hrozí duši,

k te ré stro ji lidem ďábel. Řekneš: Je st těžko sn ášet šp atn éh o člověka. A však p ráv ě proto se m áš k něm u s láskou sklonit, abys jej odvedl od špatnosti, abys jej o b rátil a přivedl k dobrém u. A však on neposlechne, řekneš, a n edá si poradit. O dkud to víš? V ybídls jej a snažil ses jej n ap rav iti? Vybízel jsem jej Často, řekneš. K olik rát? H odně často, znovu a znovu. Tom u řík á š hodné často? I kdybys to dělal po celý život, nesm ěl bys ochabnout! ani zouřati. Nevidíš, ja k nás B ůh stá le napom íná skrze proroky, skrze apoštoly, skrze evangelisty? Co tom u řík áš? J e d ­ nám e správně? Poslouchám e ve všem ? V ůbec ne! P ře sta l nás proto napom ínat? V ždyť nic není ta k d rahocenného jak o duše. N eboť co prospěje Člověku, kdyby celý svět získal, na duši však u trp ěl škodu? Všechno však p řev rací a poráží láska k penězům , ničí bázeň boží a do­ bývá si duše jako vojevůdce tvrz. P roto se n estarám e o spásu dětí ani o svou vlastní. Ja k á pošetilost! Děti p ak m ají pro nás m enší cenu než otroci. A co m luvím o otrocích? M á-li n ěkdo m ezka, velm i se sta rá , aby proň opatřil nejlepšího oslaře, n e d are b ák a , ne zloděje, n e ožralce, ne takového, k te rý by nebyl obeznám en se svou prací. Jestliže však je třeba d á ti svém u synu otro k a — vychovatele, bez v y b írán i p řijm em e kohokoliv, kdo se nám p rv n í n am ane; třeb aže žádné um ění není větší než toto. Co se v y rovná onom u um ěni, k te ré u siluje o vedení duše m ladíka, o u tv á ře n í jeho du ch a a povahy?* K do m á tu to schopnost, m usí vyvinouti více úsilí, než k terýk o liv m alíř nebo sochař

D r S. M. B r a i t o O. P. ;

Kristus učitel pravdy Slovo p rav d a se ozývá často z ú st P áně. P řišel vy d ati svědectví pravdě, je p rav do u samou, učí pravdě. K do jde za ním, n ek ráči v tem ­ notách. D uch svátý vyučí učedníky vešk eré pravdě. P ra v d a nás osvo­ bodí. P ra v d a Boží, p ravda, k te rá vyšla z Boha a p oučuje o Bohu, u kazu je v celém bohatství, Čím Bůh jest. u k azu je sm ysl našeho života, bolesti, práce, rodiny . . . T ak je naší prvn í povinností k řesťan ů p řijm o u ti od K rista pravdu, jeho p ravd u, celou pravdu . J e naší povinností postavili jako učedníci Spasitelovi celý svůj život do sv ětla jeho pravdy . P ra v d a je shodnost naší m ysli a celého p ak života s p ravdou samou, ja k je v m ysli Boží, jak se nám p ro jev u je ve skutečnostech, k teré m ů­ žeme přesn ě poznati, ja k On n ám ji zjevil o všech skutečnostech. P ra v d a Bohem zjevená je podáním nejvyšších skutečností o B ohu a o jeho ži­ votě a lásce k nám a i o naši cestě k něm u, o tom, ja k se m ám e d ív a t na svět i n a celý svůj život. N ejsm e tedy odkázáni v h ledání prav d y

živoucí je n na sv ů j rozum, na své om ezené schopnosti. Jim i bychom téžko vystačili nebo vůbec n e na všecky otázky a h lav n ě na nek o ­ nečné, věčné a nesm írné. K ristu s nám tedy p řin esl ty to pravdy, jisto tu prav d y . A le přinesl nám ji jak o závazek snažit i se o je jí rozum né a poctivé p řije tí do celého svého života. V šechno neštěstí nás, lid stv a i světa, p ram en í z n ep rav d y a ze lži. HlavnČ z p rv n í a základní lži, ktero u zhřešil sa tan n a začátk u dějin. C htěl se v y ro v n a t Bohu, chtěl se obejit bez Boha, postavil sebe za cíl, stačil si sám, nesloužil Bohu, n ýb rž sobě. Lží svedl p rv n íh o člověka, když m u doporučoval tu to svou prvou a základní lež, že ne Bůh, S tvo­ řitel, nýbrž tvor je prvním . Pism o sv a té v y stih u je tohoto satan a, že je lh á ře m od začátku. M álo si uvědom ujem e strašn o u skutečnost, že touto lží se sa tan dále opíjí, jí že se drží a ji že žije svým strašn ý m rozpolcením . Ví, nem ůže nevědět, co je Bůh, a přece si to stá le zastírá touhou b ý t bez něho, b ý t n ad nim , nebo se m u aspoň v y ro v gat. Z této zák lad n í lži nechtějící viděti skutečnost, n euznat ji, nep ostav it ji jako základ života vy p lý v á vešk erá n epravda, lež. A naopak zase z této zák lad n í n ep rav d y p lyne veškerá slepota vůči skutečnostem , vůči v eškeré pravdě. A kdo se stav í p ro ti jak ék o liv skutečnosti svou nepravdou, odevzdává se stá le více tom uto otci v ešk eré lži. S tále více a jistěji se člověk zap létá do osidel nepravdy, až jí nakonec docela propadá. P ro to to lik zd ů razň u je S pasitel potřeb u prav divo sti a p ravdy : V aše řeč budiž: Ano, ano, Ne, ne! B ernanos líčí ve všech svých dílech tu to osudnou h rů zu lži. Lež každá n ám za stírá pravdu, zatem ň u je sm ysl pro veškerou prav d u , z a d á n í jasn ý pohled na pravdu. Lži se staví lidé pod p říšern ý p řísv it slunce satanova. Z trácejí sm ysl p ro p rav d u , rad o st z p rav d y a lásku k pravdě. Jso u p ak schopni a stá le schopnější všech obludností lži. Zvy­ k a jí si na prostřed n o st až ničem nost ve svém životě. P ro p a d ají hořkém u p o krytectví, k te ré navenek žije z u rčitý ch zásad přirozené nebo i k řes­ ťan sk é m ravnosti, ale je jich m rav n o st je tím vy tržen a z kořenů, visí ve vzduchu, ta k řk a v neživotném , vzduchoprázdném prostoru. Je jic h roz­ dvojenost nestačí ovšem na nárazy, obtíže. N ezvedne se h rd in stv í, k te ­ rého si žádá p rav d a v to lika životních okolnostech P ro to je na světě stá le tem něji, stále více vítězi násilí, křivdy. Lidé si stá le n av y k a jí více n a slouženi a otročení je n tělu, jen hm otě, jen pozem ním cílům. S tále více se spokojují s frázem i, s polopravdam i. P rotože si odvykli p ravdě, a nějakého řešení, aspoň mnozí, přece p o třeb u jí, protože si n e­ uvědom ují, že p rav d a je ta k vzácným pokladem , že tře b a o ni usilovati a pro ni m noho i všechno obětovat, proto vůbec nem yslí a žijí jak duchovní p ro letáři den ode dne a z ru k y do úst, nebo se spokojují

s f r á z í anebo se n echají p roste u n ášet davem , otcovým m íněním a m ó­ dou a řešením i, k te rá slib u jí a d áv a jí okam žité uspokojení a naplnění. T ak se stává svět stále dokonalejším cirkusem nebo blázincem . Ovšem ale ta k é zároveň šedou, jedno tv árn ou pouští anebo bojištěm , kde každý chce na základě prav é lži o p rv en stv í svého já u rv ati, co může, z h m o t­ ných sta tk ů a výhod, tře b a i za cenu k řiv dy a nespravedlnosti. K do chce b ýt k řesťanem , učedníkem , vyznavačem a následovníkem K ristovým , m usí n e jp rv e m ilovati p rav d u, neb on je P rav d a. Musí m ilovat každou p rav d u a ve všem p rav du. M usí ve všem h le d at a p ak u skutečňovat p ravdu, v poznání věcí, světa, cíle sebe i světa a života, p rostředků k dosažení tohoto cíle. P roto m usí bý t p rav ý k řesťan otevřen celé a veškeré i nej vyšší p ravdě, ja k ji Je žíš přinesl svým zjevením , svým poselstvím . T ím se dostane našem u životu nejenom nejvyššího, nejlepšího cíle, n ýbrž i zladěni a ta jem n é krásy. P ro to lidé m ilující p rav d u šíří kolem sebe ovzduší jistoty, ale tak é ovzduší Boží. P ro to se dnes ta k těžko dýchá, protože lidé m ilu jí více frázi, n epravdu , polopravdy a lež. P ro to je ta k é K ristovo zdůrazňování p rav d y n ejjistějším osvobozením lidstva. N ejenom jeho n ejdokonalejším obohacením . P ro to odsuď m e podle n apom enutí svátéh o P av la veškerou lež a k ráčejm e ve světle pravd y , ve sv ětle nejvyšší, boží, zjevené pravdy. T ím m ůžem e prisp éti k rad ik áln ím u o zdravění sv ěta a očištění a po­ zvedn utí života, světa, lidstva. Jsm e tím povinni jak o k řesťan é, k te ří m ohou a m ají zn áti cenu i p rak tick o u cenu pravdy. T ím se učiním e i sam i vním aví vůči božím u působení, volání pravdy. B udem e jí stále lépe životněji rozum ěti a stále více důsled k ů pro život z ní vyvodím e. B udem e ta k é schopni účinně p risp ěti k řešen í problém ů srdce, k teré se n atrv a lo dají řešiti jedině pravdou, nejvyšší pravdou. Až budem e křesťany, bude, jistě bude, m usí b ý t lépe na světě. Jenom revoluce přivede na zem kousek ráje, ale K ristova ráje. Nepom ůže m ate rie ln í sen o m aterielnim ráji, protože nevěřím , že by dokonalý hm otný r á j byl m ožný n a zemi. N eboť vždycky tu budou lidé sm utní, ubozí, n e­ šťastní, opuštění, k terý m my budem e m u sit b ý t přáteli, otci a b ra try či sestram i. Vždycky tu budou chudí, k te ří z n ejsp rav ed liv ějších příčin budou m ít jen to nejnutnějŠf. A le i kdyby všichni všechno hm otné m ěli, kdo d á lidem m írnost, dobrotu, tichost, snášenlivost a lásku, kdo spojí vášn iv é zau jetí pro m yš­ lenky, spraved ln ost a boj p ro ti zlém u s láskou rozum ějící i lidem zlým, jakožto především nešťastn ým ? K do d á tro sečn ík ů m života, štěstí a lásky útulek, kdo je zahřeje? K do se slitu je n ad b íd n ík y a i v nich se bude op ět a opět pokoušet v y k řesa t jisk ru božího obrazu a božího povoláni? Je n velká revoluce m yslí, srdcí a životů n ás všech m ůže p ře tv o řit svět. Mnozí jsm e si s k řesťan stv ím dosud je n h ráli. Mnozí p řed ním zavřeli

obezřetné své peněženky, své pozem ky a m ajetky. To dovedli hned cito­ v a t slova p rá v a božského i círk evníh o o posvátnosti soukrom ého m a­ jetku. Nezdá se vám , b ratří, že jsm e více zdůrazňovali k o lik rá te ne snad slovy, n ý b rž v p rax i tu to »posvátnost« než vyšší m ystičnou a p ři tom tak skutečnou posvátnost člověka, obrazu božího a v krvi K risto v ě povolaného shora za boží dítě? P rá v ě proto je tře b a p řip rav o v ati a u skutečňovati tu to velkou revoluci m yslí p rav ěk ý m a poctivým p ro žitím K ristových pravd. Aby se stalo k řesťan stv í živým zdrojem v eškerého hodnocení, oceňování všeho. Aby bylo sku tečn ým postojem k životu, k bližním , k m a jetk u . A bychom vy­ chovali sebe a tře b a h rstk u odvážných p rů k o p n ík ů k rálo v stv í božího v duších, v životě a ve světě. N em ám e se spokojovati jen theo retick ý m odm ítáním všech systém ů usilujících o revoluci hodn o t a pom ěrů ve světě. N eprovedem e-li d u ­ chovni revoluci skutečným a rad ik á ln ím n ap ln ěn ím k řesťan sk ý ch pravd, ničím nezachráním e jiným , třeb a i krv av ý m revolucím . N esem e odpovědnost za K ristovy p rav d y p řed dnešním světem , a h lav n ě před budoucím i věky, za K ristovy p rav d y a za jejich životnost a p ro to i za jejich p řija teln o st u těch, k te ří především podle životnosti soudí p řija te ln o st pravdy. My jsm e přesvědčeni o p řija teln o sti a v é řitelnosti K ristových pravd. Ale o to se dnes nejedná. N ení o ní p ře ­ svědčeno tolik bližních, k te ří vidi život a jeho smysl v šu d e jin d e nežli v křesťan ství. B uď m e up řím n í a p řísn ě sp raved liví k sobě, k těm to bližním a ku pravdě: Co jsm e učinili my, k řesťané, abychom u sk u tečn ili to, ja k v ě­ řím e a dle toho, co věřím e, své zásady? K ře sťa n stv í nezklam alo. N em á sm yslu tv rd it, že hierarch ick á církev, a to je m íněno, když se m luví o církvi, neuskutečnila rá j n a zemi. A le m á sm ysl se tázat, kolik každý z n ás k tom u přispěl svým i schopnostm i, d ary a m ožnostm i. N eboť církví není jen hierarchie. H iérarch ie zů stan e zplnom ocněnou vůdkyni a d árk y n í a učitelkou, a ť jed n á dobře nebo špatně, ale m y jsm e dob­ rým i nebo špatným i, nebo je n položivým i údy C írkve, jestliže r^euskutečň u jem e K ristovy p rav d y v životě. K ristů v příkaz lásky k B ohu a k bližním u je v ša k silný, neboť p ři­ kazuje nejen m ilovat Boha z celého srdce, n ý b rž i bližního ta k jako On m iloval, to jest až k vrcholném u sebeobětování, ja k On zavazuje, abychom se snažili všechno, vším, všem dáti, co je našeho. T ep rv e tak jsm e K risto vi následovníci. Jin a k je n jeho vyznavači, nebo je n ko n ­ fesním i příslušníky. K tom u n ás zavazuje božská, n ap ro stá p rav d a K ristova, k te rá nesnáší polovičatosti !

P D r R eg . D a c í k O. P.

Duchovní vedení O dhodlá-li se člověk vystoupit na vysokou horu, na k te ré je ště nikdy nebyl, rozhodne-li se p o dnikn o ut cestu do neznám é k rajin y , hledá p r ů ­ vodce, táže se o ra d u zkušených. D uchovní život je vysokou horou, jejíž vrcholky se ztrácejí ve věčností, je dalekou k rajin o u , plnou tajem ného neznám a, jejíž cesty vedou k nekonečném u Božství. K olik n eviditelných nebezpečí se sk rý v á v těchto cestách pro p o u tn ík a věčnosti! Jestliže je dosti obezřelý, hledá si průvodce, táže se o rad u , neboť jediný chybný krok m ůže m ít n eblahé následky, jedno poblouznění m ůže znam enat, že nedojde nikdy k cíli. Ve věcech ta k vážných, jako je dosažení Boha, není radn o sp oléh at je n na sv ůj vlastní úsudek, neboť v e vlastní při nikdo n en í dobrým rozhodčím — nem o in causa p ro p ria iu d ex — řík áv ali staří. A ta k m ůžem e pozorovat v celých d ějin ách svatosti, ja k je vždy oce­ ňováno duchovni vedení a ja k se chápou tohoto p rostřed k u k bezpečným v ý ­ stu p k ů m na h oru dokonalosti všechny duše, k te ré u silu jí o skutečný pokrok. D uchovní vedení je m orální pomoc, k tero u posk y tu je člověk člověku n a jeho cestě k Bohu. »Vésti duši*, p raví P. G rou, »znam ená doprovázet ji na cestách Božích, učit ji, ja k m á naslou ch at v n u k án ím Božím a ja k na né odpovídat, n av á d ět ji ke ctnostem , k te ré odpovídají je jím u stavu, v něm ž p ráv ě j e . . . z k rá tk a p řisp ív a t podle m ožnosti k tom u, aby se pozvedala k svatosti, ke k te ré ji B ůh určil«. * T ak duchovní vůdce p ů ­ sobí ja k na rozum, k te rý osvěcuje svým i rad a m i a poučením i, ta k tak é na vůli, kterou povzbuzuje případným i napom enutím i podle potřeb y vedeného. Úkolem duchovního vedení je p o m áh at duši, aby dospěla tam , kde ji chce m ít Bůh, a nikoliv tam , kde by ji chtěl m ít duchovní vůdce.' Člověk m ůže být jen pom ocníkem v lastn íh o duchovního vůdce, který m je a m usí být vždy D uch svátý. I. I. P o t ř e b a d u c h o v n í h o v e d e n í O tázka duchovního vedení není tak jednoduchá, a proto není divu, že během dějin k řesťan sk é svato sti bylo o něm proneseno m noho n á ­ zorů, m nohdy i vzájem ně si odporujících. N a jed n é stra n ě se vždy v y ­ skytovaly sm ěry odm ítající duchovní vedení, k te ré vyvrcholily ve šp a ­ nělských illum inátech a francouzských kvietistech. V XVI. a XVII. století bylo Španělsko zaplaveno illum ináty, k te ří zavrhovali jak o n e­ m ístné jak ék oliv lidské vm ěšování do. v n itřn íc h záležitostí duše, k te rá je osvěcována a vedena přím o D uchem svátým . K vietistická nauka •

t M anuel des àm es intérieures. P aris 18Ö5, str. 100

M olinosova je velm i podobná. V ylučuje rovněž vn ější vliv C írkve na v n itřn í dění duše, k te rá je vedena přím o D uchem svátým . A ni zpovědník nem á prý práv a zasahovat do čistě v n itřn íc h záležitostí duše, neboť tak by jen ru šil Boži působení. C írkev zav rh la ja k učení illu m in átů , tak kvietistů jak o nebezpečné a škodlivé skutečn ém u pokroku duše. 2 P ro ti této k rajn o sti v otázce duchovního vedení jsou jistá tv rzen í n ě­ který ch duchovních spisovatelů, podle nichž se zdá, že bez duchovního vůdce nelze vůbec d ojít spásy, a práv ě ta k p ra x e n ěkterých nábožných duši, k te ré by neučinily k ro k u bez duchovního vůdce. Jestliže bude o takovéto naprosté n u tn osti duchovního vedení přesvědčen zpovědník, p ak bude držet jako v kleštích kajícnika, k te rý se m u svěří a bu d e ch tít u rčo v at každý jeho krok, a to jm énem poslušnosti. Duši zbaví vešk eré svobody a n ah ra d í ji svou vůlí. B ude-li m iti ten to n ázor o duchovním vedeni duše vedená, p ak se neodváži sam ostatného m yšleni a rozhodo­ váni a sta n e se pouhou lo utkou v ru ce svého duchovního vůdce. N avenek se p ak jeví takovéto duchovni vedeni jak o n eu stálé ro zpravy vedoucího s vedeným a stálý strac h vedeného, aby neučinil sam o statn éh o kroku. J a k ve věcech spekulativních, ta k ve věcech p rak tick ý ch bývá oby­ čejn ě p rav d a u prostřed mezi dvěm a krajn o stm i. Není pochyby, že je tře b a jistého vedeni v duchovním životě. P ro ti illu m in átů m a k v ietistů m je tře b a zdůraznit, že Boží P ro zřeteln o st ja k v řá d u přirozeném , tak v řá d u m ilosti peču je o lidi p rostřednictv ím lidí, ta k jak o v celém ves­ m íru používá B ůh d ru h o tn ý ch p říčin k dosažení cílů, k te ré stan o v ila jeho m ou drá vůle. P ro ti těm pak, kdo p ře h á n ě jí ve zd ůrazňováni potřeby d uchov­ ního vedeni, je tře b a si uvědom it, že člověk je tv o r svobodný, o b dařený ro z­ um em , a že ve svědom í m á jistého vůdce od Boha. Mimo to nesm ím e zapo­ m enout, že vlastním vůdcem duchovního života m usí býti D uch svátý, a proto všude, kde se člověk p říliš m ichá do jeho činnosti, n u tn ě chybuje. Sv. Tomáš, když jed n á o ctnosti opatrnosti, k te rá m á neobyčejně d ů ­ ležitou úlohu v duchovním životě Člověka, zdůrazňuje, že pomocí o p atr­ nosti a ctností pom ocných je člověk schopen so u d it o svých záležitostech a oceňovat svou čin n o st.3 P roto, čim více duše p o kračuje, tím m éně p o třeb u je lidského vedeni, protože tím více je ved en a Bohem. V tom sm yslu píše ta k é sv. T om áš: »Když člověk jed n á nikoliv podle v lastn íh o rozum u, n ýbrž veden rad o u druhého, není ještě jeho čin d o b rý co do řídícího rozum u a co do pohybující žádosti. P roto, ko n á-li dobro, nekoná je jednoduše dobře, což jest d o bře žiti«. 4 A ndělský učitel ta k é velm i rozhodně tvrdí, že B ůh d á v á všem lidem tolik rozu m u a tolik schopností p o rad it si ve věcech nutných k e spáse, kolik n u tn ě p o třeb u je. & T yto 2 Srov. Denz. 1279, 1286. — 2 Theol. sum m a, II. II ot. 49, čl. 4. 4 Theol. sum m a, I. II. ot. 57, čl. 5, k 2.

5 Theol. sum m a, II. II. Ot. 52, čl. 1, k 2.

vývody jsou jen důsledek pojetí člověka jakožto bytosti, k te rá je ob d a­ řen a rozum em a m á od Boha svobodnou vůli. N ezdá se však po těchto tvrzen i veškero duchovni vedení zcela zb y ­ tečným ? — Nikoliv. J e však třeb a si ty to zásady zdravého thom istického názoru připom enout, abychom porozum ěli, v jak ém sm yslu je duchovní vedení potřebné a ja k é budou p rak tick y jeho meze. A bychom lépe pochopili ja k to, co jsm e řekli, ta k ta k é m nohá tvrzení svátých O tců a církevních spisovatelů o n u tn o sti duchovního vedení, je tře b a rozlišovat jeho různé druhy. P ře d n ě se může m lu v it o d uchov­ ním vedeni kolektivním a individuálním . C írkev vede svým učením všechny věřící, a o dm ítati toto je jí vedení by znam enalo buď bloudit ve víře, jestliže jde o p rav d y věroučné, nebo zjevn ě h ře šit neposlušnosti, jestliže je jí vedení m á ráz disciplinární. V užším sm yslu vede kolektivně biskup svou diecési, fa r á ř svou farn o st, řed itel T řetíh o řád u své te rc iá řské S družení atd. M luví-li někdy O tcové o n ap ro sté n u tn o sti vedení, m ají m nohdy na m ysli toto kolektivní vedení, h lav n ě takové, kde C írkev m luví ve vědom í své božské au to rity . N ám nyní však jde o ind iv idu áln í vedení. A to může rovněž býti rů z ­ ného druhu. Jistéh o obecného vedeni se d ostáv á k ajícn ík u při každé svaté zpovědi, i když se zpovídá vždy u jiného kněze. P rá v ě ta k se dostává rad y tom u, kdo o ni p říležitostn ě požádá, protože ji právě v tom to okam žiku potřebuje. To je vedení všeobecné, k te ré je jistě po­ třebné, protože každý h říšn ík p o třeb u je poučení a povzbuzení ke konání dobra, a každý, kdo si nedovede sám poradit, ví dobře, že m á h le d a t r a ­ du u zkušeného. I to p a tří k pojm u ctnosti opatrnosti, aby se človék ra d il v těch věcech, v který ch si sám nestačí. A konečně m ůžem e m lu v it o duchovním vedeni v úzkém slova sm yslu, totiž o soustavném řízem v n itřn íh o života duše tak, aby snáze a bezpeč­ něji pokračovala na cestě k řesťan sk é dokonalosti. Toto vedení se m ůže diti je d n ak ve zpovědi v předpokladu, že k ajícn ík m á jednoho zpověd­ níka, k te rý jej vede, což je způsob nejvhodnější. Anebo ta k é m im o zpo­ věď, jso u -li k tom u dostatečné důvody, aby m ěl někdo m im o zpovědníka je ště zvláštního duchovního vůdce. M luvím e-li n yní o duchovním vedení, m ám e na m ysli především ten to způsob soustavného řízeni duše na cestách svatosti v užším sm yslu slova. T akovéto vedení je jistě velm i prospěšné v duchovním životě, ale nelze říci, že by bylo nep ro sto nutné. V tom sm yslu m luvil sv. Tom áš, když zdůrazňoval, že B ůh n ám dal rozum , k terý m bychom se řídili, a že v tom , co je člověku n u tn é ke spáse, nenechá jej bez p otřeb né rady. O statn ě d éjin y k řesťan sk é svatosti jsou svědkem , že m noho duši dospělo k velk é svatosti i bez tohoto soustavného vedeni. B ůh si je vedl a posvěcoval, a ť byli na poušti nebo v prostředí, k te ré jim nedopřálo m noho lidské pomoci. S cházela-li jim lidská pomoc, nescházel jim Bůh.

P ra v id eln ě však je třeb a m yslit na u rčité vedeni, chce-ii človék sk u ­ tečné p o kračo vat a nechce-li m a řit čas sam ostatným hled án ím toho, co druzí nalezli a v čem m ohou p ro to u k áz at cestu hledajícím . K dyž S au d reau u važuje o tolika zbožných duších, k te ré jsou pozvány k vyšším u duchovním u životu a přece nedojdou tam , kam by mohly dojit, protože se rozptylují ve věcech m álo užitečných a chodí po cestách, k te ré nevedou k cíli, vidí h lav n í důvod tohoto neužitečného bloudění v n ed o statk u duchovního vůdce. »Kolik pohanů«, praví, »kteří by m ohli b ý t spaseni, nebudou spaseni, jestliže se n esetk ají s n ějak ý m horlivým m isionářem . A p ráv ě ta k kolik věřících je pozváno k dokonalosti a ne­ dosáhnou jí z nedostatku osvíceného vůdce«. « B ůh chce v é st člověka k sobě pro střednictvím člověka. T akové jsou p rav id eln é p lány Boží p ro ­ zřetelnosti. J e sice p rav da, že mnozí došli velké svatosti i bez opory duchovního vůdce, ale to jsou přece jen p říp ad y výjim ečné. A výjim ka nem ůže b ý t pravidlem . O d m ítat duchovni vedení, když se n ask ý tá k něm u možnost, bylo by bezpochyby znám kou pýchy a n adm ěrného sebevědom í, a o pyšných je řečeno, že se jim Bůh protiví. M ilost však d áv á pokorným . K dyby se někdo odvážil n a vysokou h o ru sám bez p rů ­ vodce, bylo by označeno jeh o počínání jak o neprozřetelné. A odváží-li se kdo n a horu Boží, k te rá se d o týká nebe, sám bez průvodce znalého cesty, nebylo by jeho počínání ste jn ě neprozřetelné? C esty k řesťan sk é dokonalosti jsou cesty tajem n é a skryté, a tu není na m ístě obava p řed zahanbením , přizná-Ii se člověk, že p o třeb u je pomoci druhého, že věda svátých není tak dokonale jeho m ajetkem , aby m ohl sp o léh at je n na sebe. V ýhody duchovního vedení jsou o pravd u veliké. P ro to psal sv. F ra n ­ tišek Saleslcý: »Chceš se d á ti s rozvahou n a cestu zbožnosti? H ledej si n ějak ého člověka věrného, aby šel s tebou a vedl tě. Toto p řip o m en u ti jest n ade všecka jin á důležité«.? Ten, kdo je veden, jde s jistotou, bez pochybování, a to není m alá věc. P oslušností k duchovním u vůdci se cvičí ve ctnosti. Je h o duchovni rozvoj se v y v íjí soustavné, bez ch v atu a nebezpečných skoků, bez p ředbíh ání, s klidem a rozvahou, neboť tam , kde je poslušnost, je ta k é v n itřn í pokoj. Jestliže klesá, je n abádán k povstání, jestliže m alom yslní, je povzbuzován k důvěře, jestliže up ad á v duchovní lenost, je burcován ke zvětšené činnosti. V duch o v n ím vedení je člověku d án a silná opora, k te rá m u zaru ču je v y trv alo st na těžké cestě k svatosti. Z ůstane-li kdo v ěrn ý svém u duchovním u vůdci a nep reb íh á bez vážných důvodů, z pouhé nestálosti nebo přirozených sym ­ patií, od jednoho k druh ém u, m ůže být ubezpečen, že bude p o kračovat ta k rychle, ja k mu určil Bůh, a vystoupí až tam , kam jej B ůh chce pozvednout. A to je v lastn i sm ysl duchovního vedení. • S an d reau : Les degrés de la vie spiritu elle, P aris, 1905, IL 253. 7 N avedení k životu zbožném u, I. 4.

Dominik Pecka :

Problematika moderního studia V ědecká práce se dnes specialisuje. N ení již vševědů. L idské věděni je příliš obsáhlé a rozsáhlé, než aby stačil na ně jedinec. T u platí: A r s l o n g a , v i t a b r e v i s. Ja k o u m ěrou ubývá vědců, takovou p řib ý v á tak zvaných vědeckých pracovníků. Vědcem se totiž rozum í Člověk v sk u tk u vědoucí, nikoliv pouze v e vědě p racující. Již O rtega y G asset upozornil, že rozdělení vědy n a speciální obory um ožňuje vědecky p rac o v at i duchům prostředním . Specialisace tedy znam ená i vpád p ro střed n o sti do říše vědy. V ědecký specialism us je u rčité nebezpečí. To nebezpečí n en í v tom , že specialisté p racu ji na svých úzkých polích, n ýbrž v tom , že své část­ kové věděni pokládají za věděni celé nebo že pojm y získané a p latn é v jednom oboru beze všeho p řen ášejí na obory jiné. T ak vznikají zm atky a velká nedorozum ění. N elze přece pojm y m echanistické p řen á šet na výzkum bytostí živých, ste jn ě jak o nelze pojm y p la tn é v zoologii bez­ v ý h rad n ě p řenášeti na vědu o člověku. J a k osudné m ůže b ý t takové počínání, poznali jsm e n a theoriích rasových. P ojm y biologické, přesněji řečeno, pojm y biologického m aterialism u a zkušenosti získané pěstěním zv ířa t byly bez ostychu aplik o vány i na Člověka. Člověk byl redukován na pouhého nadživočicha, u něhož stačí docílit u rčitý ch v lastn o stí tě ­ lesných a znaků rodových — k v ality duševni a m rav n í se už objeví jaksi sam y sebou. Jin ý m i slovy: m aterialistick ý biologism us vytvořil m aterialistickou sociologii. Vědci dnes cítí nebezpečí specialism u a snaží se m u čelit, seč jsou. V olá se n a p řík lad po u n iv ersitn ích klubech, »kde by si ch iru rg občas popovídal s theologem , elek tro tech n ik se sochařem , p ráv n ík s chem ikem , národohospodář s m atem atikem , zem ědělec s filo­ sofem, neboť naše m oderní věda je do nem ožnosti ro zšk atu lk o v án a na bezpočet úzkých oborů, k te ré m nohdy n avzájem ztrácejí souvislost; snad by se časem podařilo n a jít cestu zpět ke sta ré vědecké U n i v e r s i ­ t a s ^ vědom í jednoty a sounáležitosti všech věd, k te rá v tom to sm yslu byla již tém ěř ztracena.« (Dr. J a n M. N ovotný, U n i v e r s i t n í k l u b . Svobodné noviny 4. I. 1946, č. 3.) T akový styk specialistů m ůže b ý t užitečný, ale nesm ím e p řeceňovat jeho m ožnosti. Pokud by se projevoval jako vzájem n é p ro lín án í oborů, mohlo by to v ést k jakési bastardisaci vědecké práce, kdyby výpomoc, kterou si různé obory vzájem ně nabízejí, se p řijím ala nek ritick y . Velmi dobře si to uvědom uje D r J a n B ělehrádek, když píše svou k n ih u Č l o v ě k v č í s l e c h . (Fr. Borový, P ra h a 1945.) K niha, jako je jeho, by se m ohla snadno stá t nějakou biologicky prioděnou m atem atik o u nebo biologií v plášti m atem atiky, kdyby si a u to r nebyl jasně vědom , že život je jev ta k složitý, že biologie se nikdy nem ůže d opracovat ex ak tn o sti m atem a­

tiky nebo chem ie. Čísly si ted y biolog pom áhá, ale nečeká od nich více, než m u m ohou dát. P okud by se styk specialistů projevoval jak o p řím á vědecká sp o lu ­ práce, mohlo by d o jít op ravdu k pěkn ý m výsledkům , ač ani taková spolupráce není bez nebezpečí. S p řá te lí-li se n a p řík la d m atem atik s biologem — (m ám e tu na m ysli k o n k rétn i p říp ad vědecké spolupráce mezi m atem atikem Borovičkou a biologem Herčíkem ), m ůže se stát, že buď m a tem atik začne m atem atisovat biologii nebo biolog biologovat m atem atiku. V případě, o k terém jsem se zm ínil, biolog pod v liv em n auky o čty řrozm ěrném prostoru vypracoval theorii, podle níž je život č tv rtý rozm ěr hm oty a dom nívá se, že toto pojetí je lepši a názornější než tře b a D rieschova entelechie, k te rá p rý jako jakýsi d e u s e x m a ­ c h i n a m á vysvětlovat život, ale ve skutečnosti n ev y světluje nic. (F er­ d in a n d H erčik, Ž i v o t n a r u b y . L. Mazáč, P ra h a 1945, str. 69.) I la ik u je zřejm o, že ja k před pok lad entelechie, ta k před p o k lad Čtvrtého ro z­ m ěru nem ůže sloužit k vysvětlení, co život jest, n ý b rž snad jen k po u ­ čení, co život není. A by spolupráce specialistů byla plodná, je nezbytno, aby příslušní vědci pracovali n a společném základě filosofickém . S filosofujícím i vědci se dnes setkávám e dosti často. F iloso fu je-li vědec, není to sam o o sobě neštěstí: ale neštěsti je, filoso fu je-li po svém a n euvědom uje si, že ve svém filosofování je vázán oněm i zákony myšlení, jež p la tí ve filosofii. Jin ý m i slovy: vědcům chybí filosofická p rů p ra v a. To se jeví je d n ak tím , že vědci zavádějí nové term ín y , ve filosofii dosud neužívané, nebo term ín ů m dosavadním p odkládají jin ý smysl, anebo dokonce — prozrazujíce neznalost dějin filosofie v y d áv ají za původní a nové n á ­ zory, k te ré byly vysloveny dávno před nimi. T ak soudobý d ialek tick ý m aterialism u s neni nic jiného než obm ěna dynam ického m aterialism u sta ré stoy, ja k jej hlásal Chrysippos ze Soloi a jeho žáci Zenon z T arsu, Diogenes z B abylonu a H erillos z K arth ag a. A ta k nám filosofující vědci přip om ínají stavitele věže babylonské, kteří si p řestali rozum ět: bez přesn ých pojm ů není m ožné dorozum ění. A nelze v y b řed n o u t z b ah n isk hononym ity, n epropracu jem e-li se k p ravém u význam u slov. N am ítá-li se, že i v e filosofii je m noho pro tich ů d n ý ch hledisk a sou­ stav, takže filosofie nem ýže z té p říčiny b ý t základnou dorozum ění, je třeb a říci, že žád n á soustava filosofická není absolutně bludná. B lud je p rav d a částková a jen proto m ůže existovat, že m á jakousi ú ča st na p rav d ě obecné a objektivní. P odle n au k y Tom ášovy m ůže zlo ex isto v a t jen na n ějak ém dobru: na p řík la d nem oc nem ůže se vznášet ve vzduchu — obrazně řečeno — nýbrž m ůže se o b je v it jen n a nějak ém organism u. T ak i blud je jakým si cizopasníkem n a organism u pravdy. A úkolem filo­ sofické k ritik y je zhodnocovat ty úlom ky a Částky prav d y a sp o jo v at je v ú stro jn ý celek, v synthesu. k te ro u nazývám e p h i l o s o p h i a p e r e n n i s.

Ve své knize C o n e b u d e v d ě j e p i s e (K arel Šm olka, Brno 1945, str. 262) se zm iňuje B edřich Golombek, že za okupace se tázal vysoko­ školského profesora, čim to, že z české inteligence pozorujem e n ejslabší odpor u techniků. Tázaný odpověděl, že je to tím, že inženýrům chybí povětšině ta oktáva. P rá v ě v oktávě že se u zav írá ch a rak te r Člověka a že je dobře, když tak o v ý člověk je ještě pod dozorem. Nelze up řít, že nikom u neškodí, je -li pod dozorem a pod vlivem střed o ­ školské výchovy o n ějak ý rok déle. Ale p resto je ono vysvětleni zcela povrchní. N ehledě k tom u, že škola sam a an i n ev y tv áří, ani n euzavírá ch a rak te r, nýbrž krom ě školy i rodina, společnost, lite ra tu ra a um ěni — tisíceré vlivy form ující m ladou duši — zdá se, vysvětleni, proč te ch ­ nikové selhali, je prostě v tom , že jsou typickým i p řed stav iteli doby technické, tedy doby stro jařsk é, šoférské, pilotské, chem ické a atom ické. V naší době vrcholí proces dehum anisace. Člověk se odlidšťuje. V eškeré úsilí m oderního člověka je obráceno k ovládnutí vnější přírody. N aproti tom u člověk starov ěký i středověký se snažil o vládnouti sebe. T ak v y ­ tv o řil staro v ěk typ m udrce, středo v ěk p ak ty p m nicha a ry tíře. Vědy technické odvádějí člověka od člověka. U tv rzu jí nás v p ředstavě, že pokrok je v tom, oč dokonalejší m ám e stroje, a n e v tom, jsm e-li dnes lepší, než jsm e byli včera. N edávno mi napsala jed n a stu d entk a, jejíž láskou je m edicina: »Člo­ věk jd e n a m edicínu s touhou p om áhat bližním u — a p ak uboze trčí nad nem ocným , n en í-li to práv ě nejběžnější p říp ad . K a ta r p rů d u šek vyléčit nedovedem e, ale um ím e rozbíjet atom y; ta k co?« Z ávažná slova tryskající z hlubin ženské intuice, v nichž se obráží celá p ro b lem atik a doby a chvěje úzkost o člověka, jem už nelze pomoci jen rozvojem věd technických. L idé techničtí selhali. A selhali proto, že z tra tili sm ysl pro nábožen­ ské, m rav n í a práv n í základy života. I v tom jsou ovšem sy n y své doby a jejich zrada ukazuje, na ja k nebezpečné cestě jsm e všichni, technikové i netechnikové, odcizujem e-li se sobě sam ým — vítězové na poli věd přírodních, poražení n a poli m ravním . K om isařský správce, k te rý za okupace vládl na rad n ici ve Slezské O stravě, si pozval jednoho d ne staro u pro davačku cukroví pani K ocho­ vou, aby jí oznám il za účasti četných hostí, že b u d e d o stá v at starobní pensi 300 K m ěsíčně. — A za co já to bu d u d o stáv at? p ta la se paní K ochová. — Za to, že jste sta rá . T ak pečuje říše o sta ré lidi. — A kdo je prosím , ten hodný Člověk, k te rý m i b u d e d áv a t tolik peněz? — N áš vůdce, A dolf H itler. P aní K ochová pohnula sta ro u vyschlou rukou, jako kdyby o dháněla m ouchy. Potom se n aro v n a la a p rav ila: — Ze nechám děkovat, od toho p ána já nic nechci. P rosím za p rom inutí. A pozdravivši, odešla z radnice. T a paní K ochová byla obyčejná, nevzdělaná osoba. A le m ěla ch arak ter. Je jí gesto sice nem ělo vliv na běh dějin, ale v době, kdy vzdělanci se

zaprodávali, bylo důkazem , že lepší je c h a ra k te r bez inteligence než inteligence bez ch a rak te ru . M ůže škola někoho n au č it číst — ale čte-li te n Člověk k nihy bludné a nem ravné, bylo by lépe, k d y b y číst neum ěl. M ůže škola někoho n au č it p sá t — ale píše-li ten člověk p ornografické povídky nebo udavačské dopisy, bylo by lépe, kdyby p sá t neum ěl. J e -li někom u záhadné, proč vzdělanci zradili, je to tím , že nevi o m rav n ím nebezpečí studia. S tu diu m je úsiln é soustředěni m ysli n a u rčitý předm ět. P am ěť, soudnost, v ů le — všechny duševní schopnosti jsou po­ staveny do jeho služeb. K do stu duje, p rac u je na nějak ém v n ějším p řed ­ m ětu, ale n ep ra cu je ovšem na sobě. V šecky své síly v ěn u je rozřešeni n ějak ého problém u, ale nezbývá m u již sil, aby se věnoval vlastním u zdokonalení m ravním u. V tom je tra g ik a člověka, že nem ůže u sk u tečn it všechny hodnoty a že je nem ůže u sk u te čn it dokonale. K aždé plus se získává za cenu n ějakého m inus. A ť se to ví nebo ne, a ť se to uznává nebo ne, je tře b a říci otevřeně: stu d iu m je velkým nebezpečím m ravním . S vatý F ra n tiše k si vážil vědy a ctil b ra try , kteří v y n ik ali učeností, b ra tra A nto nína nazýval dokonce biskupem pro jeho veliké vědění, ale věděl, že ne každý b r a tr se hodí pro studium . S tále se obával, že učení b ra tří upadnou v pýchu, k te rá je nejh o rší ze všech neřestí. S e i e n t i a i n f l a n s — to je nebezpečí pro zák ladní křesťan sk o u ctnost, to jest pro pokoru, a tu d íž i nebezpečí pro ctnosti ostatní. P ro to stu d iu m n adm ěrné, věda p ro vědu, vědění pro zisk. vědění pro slávu, vědění z nezřízené zvídavosti — je a vždy bude m rav n ím nebezpečím , pokud si nejsm e v ě ­ domi, že praco v ati na sobě je důležitější než praco v ati na čem koliv jiném , a pokud své stu dium neuvedem e v soulad s úsilím o dokonalost. 2 á d a l-li P y th ag o ras od svých žáků, aby den n ě zkoum ali své svědom í a cvičili se v sebevládě, věděl p atrn ě , že stu d o v at m usí celý člověk, nejen mozek, n ý brž i srdce, a vyslovil ta k požadavek stu d ia in tegrálního. V idím e často pilné ženy, k teré chvilku nezahálejí — v čekárně, ve vlaku, v sadech, ve voze pouliční dráhy , kdy a kde mohou, stá le něco pletou, háčk ují, zašív ají — a stále nosí svou p ráci s sebou. U čm e se od nich. Sebe m ám e ustavičně s sebou. K dykoliv a kdekoliv je vhodná příležitost, p řem ýšlejm e o sobě, věn u jm e čas sobě, p rac u jm e n a sobě. Všichni o p ravdu m oudří lidé vědí a souhlasně vyznávají, že základem našeho života je m ravnost, a ť už se defin uje jako sn ah a konati dobro a v aro v ali se zlého, nebo jako správ n ý pom ěr k Bohu, sobě a bližním u. J e nepochybné, že lze m rav n o st odůvodnit čisjě rozum ově — p ro rozum . Ale nelze m ra v ­ nost odůvodnit jen rozum ově — pro vůli. V zpom ínám , jak se o té věci p řeli stu d e n ti na p rázdninové konferenci v D alečíně. S por ukončil studu jící filosofie, k te rý poukázal, že kolegové, k te ří stu d u jí m edicínu, jsou odborné poučeni o tom, co škodí zdraví, — a přece že je mezi nim i pom ěrně větší počet jedinců, k te ří žijí nep o ­ řád n ě, či chcete-li nehygienicky, než tře b a mezi p ráv n ík y a filosofy.

Je divné, že i ti, k te ří n a jedné stra n ě odm ítají m etafy sik u a nábožen­ stv í p ro h lašu ji za opium , požadují od m ládeže píli, poctivost, čestnost, pravdom lu vn ost a jiné ctnosti. A přece — zbaven ta k zvané m etafysické přítěže je člověk jen bytostí z nicoty se vynořivší zrozením a do nicoty se pohřižující sm rtí, tedy ja k W erfel řekl, pouhou nulou na dovolené. A ta nula m ůže říci: P roč u všech všudy m ám b ý t hodná, proč se m ám zdokonalovat, proč m ám v sobě d ělat pořádek, proč m ám n a sobě p r a ­ covat, když jsem jen jepice, a proč si nesm ím činit, co se mi zam ane, jen proto, že vy si to p ře je te — a k azit si dovolenou? Člověk není nula. N ení ani pouhé nadzvíře. J e bytosti stvořenou k po­ dobenství Božímu. J e obrazem Božím — a to p la tí n ejen v řá d u bytí, nýbrž i v řá d u činnosti. A ta k je úkolem člověka přip o d o b ň o v at se B ohu m oudrém u, spravedlivém u, dobrém u a m ilosrdném u. A člověk není nula osam ocená. J e tvo rem společenským . A požaduje-li se od něho, aby hledal správ n ý pom ěr k druhý m , nelze to požadovat jen ve jm énu lidstva, společnosti, národa, k u ltu ry , příro d y , zdraví, a dokonce ne jen ve jm én u rozum u. P ou hý rozum , jakko liv osvícený a vytříbený, nevede k m ravnosti, nýbrž jen k vypočítavém u sobectví a chladném u up latň o v án í osobního zájm u. Není rozum ového důvodu, k te rý by m ne pohnul, abych se zřekl vlastn ích výhod ve prospěch d ruhých. L ásku nevyrozum uješ. V oboru m rav n ím rozum bez lásky p ráv ě ta k nic není jako láska bez rozumu. L áska — c a r i t a s — není pouhá h u m a n i t a s . P řesv ěd ču jící důvod b ra trstv í lidského je v synovství Božím. T ep rve když vím a věřím , že B úh je otec lidí, vím a chápu, že lidé jakožto d ítk y jednoho a téhož otce jsou m oji b ra tři a sestry. H u m an ita bez di vi ni ty neni caritas, »Rekneli někdo: M iluji Boha a nen ávidi-li b ra tra svého, je st lh á ř; nebof kdo nem iluje b ra tra svého, k teréh o vidí, k te ra k m ůže m ilovati Boha, jehož nevidí?« (1 J a n 4. 20.) Zákon lásky je sice podvojný, u k lá d a t m ilovat Boha a bližního, Boha p ro něho sam ého a bližního pro B oha, ale není dvojí, n ý b rž jediný: m ilovat Boha v člověku a člověka v Bohu. H u m a­ n ita bez divinity, to je st m rav n o st om ezená na vztah člověka k člo­ věku. je dům na písku a v elk á životní lež. Jakožto živý a životní vztah k Bohu živém u je náboženství živou silou, jež d o tv o řu je a dovršuje c h a ra k te r člověka a d áv á p o stu látů m m rav ­ nosti onu sankci, posvátnou závaznost, k tero u jim pouhý rozum dáti nem ůže, a školou srdce, bez níž je škola rozum u pouhým získáváním vědom osti. Kdo z té školy vyjde dobře vyučen, neselže a nezradí. Člo­ věk náboženský je práv ě člověk, je jž lá sk a pudí, aby se vm ýšlel, v cito val a vžival v postavení d ru h ých a činil, co sám si p řeje, aby druzí činili jem u, a nečinil, co nechce, aby dru zí nečinili jem u. N estuduje jen pro sebe, ani pro studium : věděni neni m u cílem , n ý b rž p ro střed k em k cíli — službě b ratřím .

Dr Jan Merell :

Do Soluně P a v e l a T l i e s a l o n i c t í (2,

- 2, 12)

17 B ratří, na k rátk o u dobu byli jsm e od vás odloučeni — tělem , nikoli srdcem — tím více s velkou touhou jsm e se snažili vás sp a třiti. i® P ro to jsm e chtěli k vám p řijití, totiž já, P avel, a to ne jednou, ale sa tan nám to překazil. 19 N eboř kdo jest — ne-li ta k é vy, n aše naděje, rad o st nebo k o ru n a chlouby před P án em naším Ježíšem (K ristem ) při jeho přichodu? 20 Ano, vy jste naše sláva i radost. 3 ,1 P rotože jsm e to již nem ohli déle snésti, rozhodli jsm e se zů stati sam i v A thénách 2 a poslali jsm e T im otheje, našeho b ra tra a služebníka Božího v evangeliu K ristově, ab y v ás u tv rd il a po­ vzbudil ve vaši víře,3 aby nikdo nekolísal v těchto souženích. Vždyf sam i víte, že jsm e k tom u určeni, « J i ž tehdy, když jsm e byli u vás, p ředpov ídali jsm e vám , že na nás p řijd o u soužení. A vy víte, že se ta k stalo. »P ro to ta k é nem ohl jsem toho déle nésti, poslal jsem ho (k vám), aby se mi dostalo zp ráv y o vaší víře, zdali snad nepokusil se o v ás pokušitel a zdali naše n ám aha n eby la m arná. ö N yní v ša k přišel k n ám od vás T im othej a přinesl n ám ra d o st­ nou zprávu o vaší v íře a lásce i o tom, že n ás m áte ustavičně v dobré pam ěti a že si p řeje te nás viděti ste jn ě jako my vás. ; P ro to jsm e se potěšili, b ra tří, z vás — p ři veškeré své strasti a tísni — vaší věrou. 8 N yní zas o pravdu žijem e, když vy (pevně) sto jíte v Pánu. 9 Ano, ja k é dí ky m ůžem e v zd áti za v ás B ohu za všecku radost, ktero u m ám e p ro vás p řed svým Bohem? io Ve d ne v noci co n ejv ro u cn ěji se m odlím e, abychom vás sp a t­ řili a m ohli doplniti n ed ostatk y vaši víry. h S ám v šak Bůh i Otec náš P án Ježíš (K ristus) u p ra v cestu naši k vám. V ás p ak n aplň sám bohatou a hojnou láskou vespolek i ke všem lidem, ja k i m y ji m ám e k vám . 18 K éž u tv rd í v aše srdce, ab y ste byli bezúhonní a svati před Bohem a O tcem naším , až p řijd e náš P á n Ježíš (K ristus) se všem i svátým i (Amen). P avel nechce dále prodlužovati p řísný tó n listu a proto se opět vrací ke svým vzpom ínkám na soluňskou církevní obec, od niž byl zlobou odloučen, a po níž stále to lik touží. Ja k o častěji v tom to listě, oslovuje věřící srd ečným slovem : B r a t ř í , a píše: n a k r á t k o u d o b u b y l i j s m e od v á s o d l o u č e n i i — t ě l e m , n i k o l i s r d c e m — t í m v í c e s v e l­ 1 Český p řek la d (byvše odloučeni) ani lat. V ulgata (desolati) n ev y sti­ huji dosti v ýrazn ě celou něhu Pavlových slov. A poštol po m etafo ře m atky a otce užívá m etafory sirotk a ap o fth an istn en stes (orfanos = sirotek) osiřevše po vás (Sušil). H ebrejské šakhol odpovídající výše uvedeném u řeckém u term inu, v y ja d řu je zbavení se velm i d rah é bytosti, jako m atky, otce anebo dítěte. U sem itů se ta k é nazývala m atka, k te rá z tra tila své děti, osiřelou od svých dítek.

k o u t o u h o u j s m e s e s n a ž i l i v á s s p a t r i t i . Cím více bylo překážek, tím více a častěji toužil apoštol po obci. P av el m luví v m nožném čísle, m aje asi n a m ysli T im otheje a Silvána, s nim iž společně ch těl se v rá tit do Soluně. I kdyby však za ně snad nem ohl m luviti, o sobě m ůže n apsati: c h t ě l i j s m e k v á m p ř i j i t í , t o t i ž j á P a v e l , a t o n e j e d ­ n o u . S a t a n n á m t o v š a k p ř e k a z i l , dodává bolestně sv. Pavel. Hekli bychom asi bezbarvě: R ůzné překážky, politické pom ěry. P av el však nezná n ijak ých náhod, žádných překážek, ať politických či klim atických, nebo z důvodů zdravotních; jem u nic není neosobním a lhostejným . Vidí, ja k všecko světové dění je působeno živými osobním i silam i, pracujícím i pro Boha nebo proti Bohu. B ůh nebo Satan! V p o d statě n en í nic jiného. J e to životní názor úžasně prostý. J e to rozhodnost velk ý ch duší rázu tako vého Ignáce z Loyoly v jeho základ n ím názoru o dvou p raporech: Zde Jeru salem , tam Babylon! Podle P av la n en í neosobních hvězdných sil, ani nervů, ani dědičnosti a naprosto n ijak ý ch pozem ských sil, nýbrž osobní, nadzem ské moci, k te ré řídí lidské osudy. Za jevištěm světa stojí v la stn í ovladatelé d rá tk ů . 2 D ůvod P avlovy touhy po shledání se S oluňským i i jeho lásk y k nim je vzo rn ý stav této církevní obce. T ento stav ho o p rav ň u je k naději, že se splní to, o čem m luvil již ve 12. verši, že totiž B ůh povolá Soluňské do svého království, kde budou p ro P av la k o r u n o u c h l o u b y p ř e d P á n e m n a š í m J e ž í š e m ( K r i s t e m ) p ř i j e h o p ř í c h o d u . P av lů v sloh jest živě pohnutý a v 19. verši m luví k Soluňským otázkou: Z d a ž i v y n e b u d e te naše naděje, rad o st a k o ru n a chlo u b y p řed Pá­ n e m ? 3 v následujícím verši na tu to otázku odpovídá: A n o , v y j s t e naše sláva a radost! P ra v á láska se jeví činy. P av el zná potíže S oluňských a ví dobře, jak n u tn á by byla jeho přítom nost. S ám se zatím do T hesaloniky v rá tit n e­ m ůže a proto volí řešení jiné. Z bavuje se svého m ilého spolupracovníka T i m o t h e j e a z ů s t á v á s á m v A t h é n á c h . O desláni T im otheje do S oluně #bylo sice pro P avla obětí, ale on ji rá d p řin áší, protože je p ře ­ svědčen, že T im othej, jehož nazývá s l u ž e b n í k e m B o ž í m v e v a n ­ g e l i u K r i s t o v ě , je nejzpůsobilejší k tom u, aby S oluňské u t v r d i l a p o v z b u d i l v j e j i c h víře, a b y n i k d o n e k o l i s a l v t ě c h t o s o u ­ ž e n í c h , a aby jim připom něl, že tyto jsou údělem k řesťan ů . V ž d y ť s a m i v í t e , ž e j s m e k t o m u u r č e n i ! P av el je na u trp e n í přip rav il, jsa ještě v je jich stře d u a oni m ají nyní p říležito st se přesvědčit, že jeho předpověď se splnila: A v y v í t e , ž e s e t a k s t a l o . P řipom enuv věřícím , že u trpení, k te rá nyní trp í, jsou ona, jež jim již d řív e předpověděl, vrací se k tom u, co řek l v p rv n ím verši, a p řid áv á 23 2 J. H olzner 302-3. 3 P odobně m luví sv. P avel o církv i ve Filipech, k tero u rovněž v u tr ­ pení získal K ristu.

ještě další důvod, proč k nim poslal T im otheje, aby m u totiž podal žp rávy, jak ý účinek m ělo pronásledováni, jem už byli věřící v y stav en i: a b y se m i d o s t a l o z p r á v y o v a š í ví ř e , z d a l i s n a d n e p o k u s i l se o v ás p o k u š i t e l a zdali n aš e n á m a h a n e b y l a marná.-1 A poštol se shledal s T im othejem v K o rin tě a s radosti vyslechl jeho zprávy nejenom o v í ř e a l á s c e S oluňských, ale i o tom, že m ají P av la u s t a v i č n ě v d o b r é p a m ě t i a že si ho p ř e j í u v i d ě t i s t e j n ě j a k o o n je . Je jic h v íra byla pro apoštola ú t ě c h o u v j e h o s t a r o s t e c h a t í s n i , jež na něho doléhaly v A cháji. Je jic h p evnost ve v íře ho n ap ln ila ta ­ kovou útěchou, že jim m ůže rad o stn ě n ap sati: N y n í z a s o p r a v d u ž i j e m e ! Chce tím říci: Ačkoliv se nalézám v n eu stálém nebezpečí sm rti pro úk lady a n ástra h y m i činěné, tak že o sobě m ohu říci, že každodenně u m írám (1 Koř. 15, 31), přece na to vše zapom ínám a zdá se mi, že znovu ožívám , slyše o vaší v íře (Sušil). P av el si je vědom , že to je m ilost Boží, k te rá mu skrze S oluňské způ­ sobila tu to rad o st a proto ve své vděčné pokoře volá: J a k é d i k y m ů ­ ž e m e v z d á t i z a v á s B o h u z a v š e c k u r a d o s t , 45 k t e r o u m á m e p r o v á s p ř e d s v ý m B o h e m ? Je h o ra d o st přechází v m odlitbu, v níž prosí o dvě věci, aby ještě jednou m ohl sp a třit své neotyfy a dokončit poučeni o k řesťanských pravdách, jež bylo p řeru šen o nedobrovolným a předčasným odchodem apoštolovým ze Soluně. V e d n e v n o c i , píše sv. P av el s řečnickou hyperbolou, co n e j v r o u c n ě j i s e m o d l í m e , a b y c h o m vás s p a t ř i l i a m o h l i d o p l n i l i n e d o s t a t k y vaš í víry. Sám sa tan zm ařil jeho dílo v Soluni (2,18), proto apoštol prosí P án a: S ám v š a k B ůh i Otec náš a P á n náš Je žíš (Kristus) u p r a v c e s t u n a š i k vám. V slavnostní m odlitbě sv. P av el p o k raču je p řán ím lásky a poukazem na opětný příchod P áně: V á s p a k n a p l ň s á m b o h a t o u a h o j n o u l á s k o u v e s p o l e k i ke v š e m l i d em , j a k i m y ji m á m e k vám. K éž u t v r d í v a š e srdce, a b y s t e byli b e z ú h o n n í a s v a t i p ř e d O t c e m na š ím , až p ř i j d e n áš P á n J e ž í š ( K r i s t u s ) se v š e m i s v á t ý m i s v ý m i . A m e n sice v nejlepších řeckých rukopisech nestoji, je v ša k znam ením , že apoštol u zav írá u rčitou řad u m yšlenek a činí od­ dech v diktování. 4 T en to k ráte, píše sv. P av el v p rv n í osobě jednotného čísla a n e (jako ve v. 1 a 2) v čísle množném. J e to opět p řik la d živého konv ersačn ih o slohu Pavlova. T ato zm ěna m im oděk v y ja d řu je zvláštní péči a staro st o Soluňské. Posílá k nim T. v dohodě se Silou, ale byla to h lav n ě p ráce Pavlova. 5 P ře k lad V ulgáty in omni gaudio n ev y stih u je řeckého originálu. V ýstižnější jest p řek lad V etus Lat.: su p e r om ne gaudium .

Dr Prokop Svach .

Celistvé křesťanství II. V n itřn í bo hatství křesťan a. Člověk, k te rý vyšel ze stvoření, se jeví jak o vrchol všech tvorů, jim ž m ěl v lá d n o u t svým h lav n ím znakem , rozum ovou převahou. Totéž »vše­ chno bylo dobré« se vztahovalo i na člověka, a to tím více, že on byl nejen stvořen, nýbrž stvořen jako vrcholné dílo a k obrazu sam ého T vůrce. Již n a prvn ích strá n k á c h bible, a to jen s hlediska přirozeného, znam ená člověk m noho ve zjevení božím: bytost v y n ik ající n ad všeehny jiné tvory svým stvořením , d ůsto jností i posláním , aby ovládal a sp ra ­ voval všechny jin é věci přírody. N ení zjevení jen oslava boží, i když n a ­ konec všechno k n í tíhne, n ý b rž i člověk m á v něm velké poslání i svou slávu. Již zde je možno zahlédnout skutečnost a poslání člověka v p ří­ rodním životě. Ve zprávě o stv o řen í je řeč především o hodnotách ves­ m íru a přírody, k nim ž náleží člověk, ale na nejvyšším stupni, obdařený krom ě účasti n a životě též na poznání, čímž p řev y šu je všechno ostatní. N ikde není řeč o tom, že by duše člověka b y la d án a za tre s t do těla, ja k to vyznávaly n ěk teré filosofické sm ěry, nikde není psáno, že by jakékoliv stvořené věci sam y sebou byly pro člověka kám enem úrazu nebo h říšný m i sam y v sobě, nýbrž bylo řečeno člověku, aby tyto věci spravo val a aby jich užíval. M usím e ovšem přiznat, že již v této zprávě je zd ůrazněno sp ráv n é užívání věcí, jež i když sam y v sobě jsou dobré, m ohou se stá t špatn é pro n esp rávné užívání, p roti poslání, k nim ž byly svou povahou určeny nebo když by se m ěly s tá t cílem pro toho, kdo jich uživá. Toto u rčité om ezení je obsaženo již v úkolu, aby člověk všechny věci ovládal, ne ab y jim i byl ovládán, a v tom, že člověk dostal ú čast na rozum u božím, a ta k m ůže poznat povahy věcí, jejich řá d a určení. A le věci sam y o sobě, i kdyby to byla jen hm ota, nejsou nikde označeny jako šp atn é nebo dokonce vyšlé ze zla. Zde je též v id ě t jasn á nau k a zjevení božího, k te rá nikdy neviděla zlo v řád ě p říro d y jako takovém , a k te rá zřejm ě ukazuje, že stv o řitelem tohoto rád u je Bůh. Zlo vzniká z nesouladu a n espráv n éh o užívání věcí a d o b er v přírodě. Již ty to p rv n í strá n k y zjevení božího ukazují fysickou sk u tečn o st člo­ věka a jeho úkoly v práci o využiti přírody. V ylučují jakýkoliv id ealis­ mus, zrovna ta k ovšem i m aterialism us, protože Člověk byl obd ařen duší a stvořen k obrazu božímu. A v řád ě poznání a ch těn í je člověk povolán též k v ešk eré p rav d ě a dobru. Není to negace, není to je n sebezápor. To m ěl asi n a m ysli sv. Pavel, když psal F ilipanům (4, 8): »O statně, b ratří, cokoliv je pravdivého, cokoliv je počestného, cokoliv spravedlivého, cokoliv posvátného, cokoliv láskyhodného, cokoliv dobré pověsti, je -li

k d e n ějak á ctnost, nebo něco chvályhodného, to sm ýšlejte«. N ikde neni zákaz obohacovat se pravdou nebo dobrem . Sebezápor, k te rý je p řed e­ psán, je vzdání se sebe, své p řílišn é ctižádosti, sobeckosti a nezřízeného užívání hodnot přírody. A le ělověk se ve zjevení p řed sta v u je je ště jako něco více, n ejen s bo­ h atstv ím rád u a hodnot přírody. Zdá se sice, že p rv n í strá n k y zjeveni jed n ají jen o tom to stvoření člověka k životu přirozeném u. Ale výraz »k obrazu božímu« neobsahuje jen ú čast na poznání, jehož se člověku dostalo se stv ořením jeho duše, i když tato ú čast je tam obsažena v p rv é řad ě a je nám nejpřístu p n éjší. Z toho, co člověk obdržel p ři stvoření, to sice není ta k jasné, jako spíše z toho, co pak z tra til a co bylo tře b a v člověku obnovit. Ze dostal člověk do své v ýbavy při stv o řen í ještě více než jen v lád u nad přírodou, život a poznání, to vyplývá z toho, že svým odbojem z tra til něco, co měl, ne v ša k jak o fysická bytost, n ý b rž jako duchovní osobnost. Ve S tarém Z ákoně se tato z trá ta podává spíše v pojm u n ep řátelstv í, do něhož Člověk upadl svým hříchem vzhledem k Bohu. Z ato v šak Nový Z ákon je cele budo v án na obnově člověka podle ducha, na novém stvoření. Jestliže se v e S tarém Z ákoně p ři stv o řen í jeví více tvů rčí činnost boží v díle p říro d y a v tom je obsaženo též duchovní vybavení člověka vyšším i dary božími, v Novém Z ákoně se před p o k lád á p říro d n í existence člověka, ale po p isu je se jeh o nové stv o ­ řen í podle obrazu božího, a jeho vykoupení z poroby, do níž člověk upadl. J e v í-li se člověk vyšlý při stv o řen í z rukou božích v p rv é řad ě jako bytost v y nikající n ad ostatní tvory přírody, v díle duchovní obnovy vychází člověk v p rv é řad ě jak o bytost B ohu podobná v jeh o n e jv n itř­ nějším životě, v řád ě m ilosti. T ento řá d m ilosti na rozdíl od řá d u p ř í­ rody se p řed sta v u je v biblických pram enech jak o ú čast na novém životě. Ve S tarém Z ákoně se ukazuje spíše v záporném pojetí, že totiž člověk z něho vypadl svou neposlušnosti a odbojem proti Bohu. U kazuje se tam n a n u tn o st obrody, obnovení toho řádu, z něhož se člověk vyloučil. V N ovém Z ákoně se ten to řád m ilosti podává na několika m ístech jako duchovní sk utečnost, k níž Člověk nem ůže svými silam i, ale k am je tře b a jej pozvednout, protože to je jeho původní místo. Z k rá tk a nový sta v věcí, života a hodnot, převyšující schopnosti lidského rozum u i vůle, ale p ře d ­ sta v u jíc í se jako skutečnost. T ento řád nazývám e nadpřirozeným , ne ve sm yslu řá d u nějakých pom yslných tajem n ý ch bytostí jak o jsou vily nebo duchové přírody, ja k tento pojem d ětin sk y zk reslu jí něk teří, n ý b rž v pojetí takového stavu pravdy, života a dění, jež p řev y šu je přirozené schopnosti člověka, jak v poznání, tak v chtění. N ení to ú těk od n e­ vysvětliteln ých pojm ů nebo jevů k takovém u řádu. I když je naprosto přesažný, a nepochopitelný ve svém v n itřn ím obsahu, dá se jak si tu šit a zahlédnout ve své existenci rozum em , snažícím se p ro n ik n o u t až v pod­ sta tě p rv n í příčiny. U važován s h lediska božího, je to v n itřn í život Boha,

ja k je sám v sobé. Rozum ové dospívám e k závěru, že nekonečnost Boží p řesah u je nesm írn ě všechny účinky, jež n ám d áv ají p oznat existenci p rv n í příčiny a zdůvodněni všeho dění, pohybu a života. Ale p ráv ě tato nekonečnost a p řesažnost boží d áv ají tu šit specificky odlišný život boží, jím ž se Bůh liší od všech o statn ích tv o rů a k něm už není možno dospět z pozorování účinků, jež nem ohou v y ro v n at m ožnosti n ejvyšší příčiny. Asi ta k jako z um ěleckého díla m ohu sice poznat, že jeho a u to r je velký um ělec, ale nikdy nem ohu zcela p oznat a za ch y tit jeho v n itřn í a osobni život. M ohli bychom bez zjevení tu šit jakousi nesm írnou, v n itřn í, odliš­ nou velikost božího života, ale nikdy bychom nem ohli poznat, jak ý ten život je, kdyby se Bůh sám člověku nezjevil n ejen ve svých účincích přírody, nýbrž ta k é ve svém v n itřn ím osobním životě, zahaleném v m ra ­ ky n ep ro n ik n u teln é záhady. Se stra n y člověka se jevi te n to n ad p řiro ­ zený život jak o povýšení člověka k účasti na v n itřn ím životě božím. Toto povýšení není v linii přirozeného života člověka a jeho dokonalosti, i když není p roti jeh o přirozenosti. P roto se nazýv á ten to sta v věcí řádem m ilosti, že k něm u člověk byl povýšen z d obroty boží a že do tohoto života může v ejít jen s pomocí božských d a rů a schopností. P ro to jsm e řekli, že onen vý raz G enese, »k obrazu božímu« o b sah u je v ětší rozpětí než jen ú čast n a přirozeném poznání. A zapadá te n to řád i do rozsahu schopností člověka, protože i když v la stn ím před m ětem jeho rozum u je přírodní jsoucno, v nejvyšším rozpětí jeho duchovních schopností je všechno, co se podává jak o jsoucno, a t přirozené nebo vyššího řádu. T ento nový řá d se p řed sta v u je h lav n ě v Novém Zákoně, ja k o to, z čeho člověk vypadl, a le do čeho m á b ý t v rácen. Bylo k tom u třeb a celého onoho zásahu vykoupení, ja k se p řed sta v u je v ekonom ii spásy. Již ta skutečnost vykoupení z duchovní poroby a n av rá ce n í člověka do jeho původního stav u u kazuje, že člověk byl stv ořen k větším věcem než jen přírodním a že ten to řá d ho dno t a života je člověku u rčen jako jeho vrchol i spása. K dyby se jednalo je n o n ějak ý p říro d n í nesoulad, jistě by člověk nebyl ta k zcela neschopen tuto d ish arm o n ii n ap rav it. T ento pojem duchovního vykoupení se jev í ja k v evangelijích, ta k v nauce sv. P avla. J e p ravda, že Loisy chtěl oslabit ten to v ý k u p n ý ráz u sv . M arka, k te rý píše (10, 45), že K ristu s p řišel d á t svů j život jak o »výkupné za m no hé-lytron an ti pollon«. D om nívá se totiž te n to m odernista, že M arek tu to n au k u přev zal od sv. P avla, jem už se vytýká, že původní křesťanskou n au ku o K ristu-M esiáši již theologicky zpracoval do jiných pojm ů. A le touto výtkou se je n potvrzuje, ja k n a u k a P av lo v a je sou­ hlasn á s ostatním zjevením a názory jiných spisovatelů evangelií. V ýraz »lytron-výkupné* se n ev y sk y tu je nikde u sv. P av la a M arek mohl zn á t tento ráz výkupné sm rti K ristovy ještě odjinud než od sv. P avla, p ro ­ tože už lsa já š m luvil o trpícím S lužebníku Ja h v e (kap. 53). A na jiných m ístech zjevení božího se p řed sta v u je ten to nový řád, do něhož je člo­

v ěk povolán, různým i pojm y, k te ré u k azu ji buď nem ohoucnost člověka, ab y v něm působil nebo v podobě nového zrozeni. T ak K ristu s poučoval N ikodém a o n u tn osti znovu se n aro d it (J a n , kap. 3). Ti, kdož jsou d ítkam i božími, nejsou zrozeni ani z krv e an i z vůle tě la an i z vůle muže, n ý b rž z Boha (Ja n 1, 13). Bůh jako tv ů rc e p říro d y je přece vid iteln ý ze svých sk u tk ů , ja k na to ta k é upo zo rň u je sv. Pavel. A přece praví sv. J a n : (1, 18) »Boha nikdo n ikd y neviděl. Jednorozený Bůh, jsoucí v lůn ě Otcově, te n vypověděl (o něm).« I zde je naznačen vyšší život boží, nedozírný sm ysly nebo jen okem rozum u. Život, jejž p řišel zjevit K ristus. Jin d e zase používal K ristu s obrazů o p řeštíp en í na km en. Bez něho nem ůžem e nic v tom to novém životě. Podobné sv. Pavel ta k často zdůrazňoval n u tn o st m ilosti v životě s Bohem , ja k jej ch těl K ristus. P ovolání člověka k tom uto novém u životu se p odává ve zjevení jako něco, co n ep a tří k přirozené dokonalosti člověka, nýbrž je to dáno z dobroty a z lásk y boží. Ale toto povýšení člověka k účasti na v n itřn ím životě božím se p řed sta v u je jako závazné. A le tak , že není ani zničena an i pohlcena jeho přirozená osobnost, n ý brž je zdokonalena a posvěcena. Ani není ta k m íněno, jak o by «člověk zůstal dvojí osobností, fysickou a duchovni, že by z poloviny náležel B ohu a z poloviny zůstal obyčejným člověkem . N adpřirozený cil je m íněn jako nejvyšší, ale na základě p ři­ rozené osobnosti člověka, k te rá m á b ý t harm onick y zladéna podle tohoto nejvyššího cíle. Vidím e to z opaku, že jak ý koliv zlý sk u tek p o ru šu je tuto harm onii a zasahuje rušiv ě až do sam ého nejvyššího cíle. Něco obdob­ ného, jako když člověk sk ládající se z duše a z těla, není d v o jí osob­ ností, protože tělo m á b ý t nástro jem duše a jí sloužit, ta k tak é v d u ch o v ­ ním životě. Sv. P avel již učinil toto p řirovn áni, když nazval p říro d n íh o člověka duševním , kdežto člověka, k te rý p řija l dílo vykoupení, d uchov­ ním . C htěl tím říci, že to, co u člověka zastává duše, to u k ře sfa n a d u ­ chovní život, k te rý je odrazem Ducha Božího jak o d árc e tohoto nového života. (I. Koř. 2, 10). P rá v ě v těchto m ístech se ukazuje, že hloubky života božího, n ep řístu p n é lidském u duchu, byly zjeveny D uchem Božím a v tom to D uchu Božím k řesťan též soudí jin a k o věcech než pouze p ři­ rozený člověk bez tohoto D ucha Božího. J e zde zdůrazněn nadpřirozený řád , ú čast n a něm u věřících a konečně sm ýšleni podle ducha tohoto řádu. Povolání do tohoto nadpřirozeného řád u se u sk u tečň u je včleněním osobnosti Člověka do tohoto řád u . Víme, že je to křest, jenž znam ená znovuzrození, obnovení člověka a p řije tí za syny. A le tento nový život nespočívá jen v novém sm ýšlení podle Boha. Z nam en á i nový rá d d u ­ chovních hod no t v člověku, odpovídající p řirozen ý m schopnostem , p ro ­ tože nebyly zničeny, nýbrž povýšeny. V novozákonní term inologii, h lav n ě u sv. P avla, neznam ená Duch Boží vždy jen božskou osobu, k te rá v nás působí, n ýbrž i u rčité duchovní jsoucno v naší duši, jež je vytvářeno

D uchem Božím. T ak na př. v listě ke K olosanum 3, 10 p rav í sv. Pavel o k řestanech, že »oblekli nového Člověka, k te rý se obnovuje v poznáni podle obrazu toho (Boha) jen ž jej s tv o ř il. . .« Tak ta k é tento duch, »který vychází od D ucha svátého, podle něhož se podobám e Bohu, jehož jsm e dítk am i a K ristu, jehož jsm e b ratřím i, m á v nás v zrů sta t až k plnosti dospělého Člověka, k výši věk u plnosti K ris to v y .. -« (Efes. 4, 13).. J in d e o tom m luví sv. P etr: »Protože jeho božská moc n ám d ala všechny dary, tý k ající se života a zbožnosti, a dala n ám poznali toho, jenž nás povolal svou v lastn í slávou a svou mocí, jim iž nás učinil v la st­ níky vzácných a ta k velkých zaslíbeni, abychom se jim i stali účastni božské přirozenosti.« (II. P etr, 1, 3). Působení boží v n ás tedy v y tv áří něco nového, nový stav véci, ú ča st na sam é božské přirozenosti. To, co nazývám e m ilostí posvěcující. N e ted y jen nové sm ýšlení, jež je spíše výrazem nových skutečnosti v naší duši, n ýb rž též nové duchovní jsoucno. V tom to svétle chápem e lépe p řiro v n án í, že tato ú ča st na bož­ ské přirozenosti, je duší nového života podle K rista. T ak se řád m ilosti p řenáší i do n itra člověka nebo lépe řečeno, človčk je k něm u povýšen. A to je velikost křesťan sk é osobnosti a jejíh o bohatství. Z ů stáv á n e ­ dotčena ve své skutečné p říro d n i existenci, ale n adto je zapojena do božího řá d u novým i duchovním i skutečnostm i, novým životem ja k ve stru k tu ře, ta k ve sm ýšleni. A poněvadž je povolána n ejen k účasti na tom to životě, n ýb rž i k práci v něm, jsou jí d án y všechny ostatní schopnosti, o nichž se dovídám e z biblických p ram en ů a z theologie. Duši je milost, jež je základ. Ale jako duše působí svým i m ohutnostm i, ne svou podstatou, ta k tento řád je zachován i zde. Z m ilosti v y v ěra jí ostatní n ad přirozen é m ohutností. Jso u to božské ctnosti víry, n ad ě je a lásky, jimiž je člověk spojen s Bohem v p říslu šných úkonech a v lité m rav n í ctnosti, podle nichž jed ná v nadpřirozeném řádu. O božských ctnostech jedná sv. P av el výrazně, (I. Koř. 13, 13) o m rav ních ctnostech m luví ro ztro u ­ šeně na různých místech. J e tedy osobnost člověka ve zjevení božím nedotčena, není zm ařena na ú k o r Boha. nýbrž nesm írně vyvýšena a obohacena. Je jí přirozená práv a a povinnosti jsou zachovány, ale n adto je ště se stá v á k řesťan m ajitelem nových d arů a netušených vyhlídek.

Pokora je ostnem, bíkem v botě, který člověka pochybovati horlivostí. A le nová ho úplně zastavuje.

který nedovolí člověku se zastaviti, a nikoliv hře­ mu brání kráčeti vpřed. Neboť stará pokora učila o svém úsilí a to jej pudilo pracovati se stále větší pokora dává člověku pochyboval o jeho cíli a tím C heskrton: Orhodoxie.

P. J i ř í M a r i a V e s e l ý O. P.

Křesťan a kultura K ř e s ť a n e m je každý člověk, pok řtěn ý »ve jm énu Otce i S yna i D ucha Svatého«, k te rý se snaží žiti sv ůj »trojický« k ře st v každém okam žiku svého života. T ak to činili i sv ati a Ježíš K ristu s: »Otec je ve m ně a já jsem v Otci« (Jan 10, 38). A jind e: »Jestliže m ě kdo m iluje, bude p ln it m é slovo a m ůj O tec ho bude m uovati a přijd em e k něm u a zů stanem e v něm«. (14,23). Jso u k řesfan é — a m ám e na m ysli in telek tu ály — k te ří zůstali věrni a svati od začátku až do konce jak o tak o v ý sv. Tom áš A uquinský a pod. Jin í toužili též po věčných hodnotách, ale zbloudili: oklam al je život, zbudovali si šp atnou ideologii, zoufali v e tm ě bolesti, podlehli vášni. T akový sv. A ugustin. A p ak našli m ilost. U znali znovu kladnou hodnotu věcí i poznání, avšak uvědom ili si, že obraz člověka, jak je j podává ex p erim en táln í věda, p řed sta v u je sice b y to st sym patickou, ale zlom kovitou, beze sm yslu své existence, jako když děcko rozbije zrcadlo, srovná kousky a pak se v nich shlíží. M oderní filosofie stoji p řed člověkem dále jak o věc v elik á a úžasná, ale ne už jak o zisk, n ý b rž jako šílené uvěznění v našich sm yšlených ap rioristickýeh form ách rozum u (Kant). Ja k o trag ick á sam ota bez útěchy, kde člověk se rodi a u m írá a neví proč. T rů n Boží je prázd n ý v tom to nebi a proto vše je tam m rtvé, Boha tam nezachytíš a nestojí za úsili h le d a t něco jin éh o než snad přítele, k terý by p o ch o p il. . . (Heidegger). Ve světle m ilosti zbloudilá duše n ajd e znovu zdravou m yšlenku, filosofii skutečnosti, podle níž v esm ír je h arm o n ie a n e sam ota, P ro z ře te l­ nost a n e osud, vykry stalo v an á Boží láska a ne náhoda. Člověk je osob­ nost zrozená ne k o vlád nutí světa a svého života. L idské štěstí je v po d ­ le h n u tí nekonečné k ráse Božího pohledu. Zlo v e světě, hřích, porušení řá d u a bolest, všechno to se chápe a p řijím á v Ježíši K ristu U křižova­ ném , prav ém Bohu a prav ém člověku, jen ž je st O tcovým Slovem , Slovem odpuštění, O dpuštění samo. Ježíš, oběť za n aše hřích y , vzkříšený, živý, vččný, král. Ježíš, chléb d u še v E ucharistii. N ejsvětéjší T ajem ství, jehož p řije tím život křesťan a — in tele k tu ála se stáv á heroism em víry. naděje a lásky. H rd instvím v íry : člověk m á je n je d n u otázku: »Kdo jak o Bůh?« a sklání se do Boží dlaně, jež vede svět, n eb e i zemi. H rd in stv ím n aděje: člověk d ů v ěřu je je n v Boží pomoc a hledá jen tuto, a všechno před ní padá a všechno u stu p u je a všechno se o tv írá na cestě, ktero u nám určil Bůh. H rd in stv ím lásky: každý ú d er ubohého lidského srdce stoupfe až k Bohu. P ro n ik á skrze tvory až do nebes, všechno se stáv á k rásn é, jasné, prosté a tiché. \

A ta k k řesťan jako in tele k tu ál se zm ocňuje všeho poznatelného a nač nestačí jeho rozum , to n a jd e darováno. N eboť jak o k řesťan řeší problém y viditelné skutečnosti ve sv ětle S kutečnosti neviditelné, k te rá je p rv n í i poslední pravdou, alfa a om ega, ve Světle, k te ré o zařu je každého člo­ věka přicházejícího do tohoto světa. K řesťansk ý in telek tu alism u s tíh n e tedy k celistvém u, harm onickém u spojení p rav d y přirozené a zjevené. K syntesi, k te rá n a venek je stá le tatáž, poněvadž je oživována stále stejným duchem K ristovým . V iděna v šak z v n itřk u , je po každé nová, osobitá, tvořivá, rů zn á v jednotlivých křesťanech podle různých, nových pojetí, nových tušení a tužeb n a začátku a podle vlastních, konečných závěrů. K řesťan sk ý in telektualism us, křesťan sk ý pom ěr ke k u ltu ře znam ená bratrsk o u spolupráci všech inteligencí, bez vylučování, bez d rancování cizích pravd, bez ubíjení odpůrců. V tom to sm yslu »nejhodnotnějším d ímel A ristotelovým je k řesťan sk á filosofie, tom ism us«. T om ism us je syntesí v eškeré p rav d y a A ristoteles ji připravil. K ře sťa n — in tele k tu ál dovede v y sv ě tlit božsky rozšířeným postřehem defin itiv n ě prázdnost zla plností a podkladem skutečnosti, d o b ra a bytí M nohotvárné uvésti v jednotu s Jedním , s ním ž sp o ju je Všechno. P od­ m íněné odůvodnit N epodm íněným , A bsolutnem a tím d o jít ke S třed u ži­ vo tn í expanse, k te rý nazývám e Bohem. Dovede zasta v it se p řed Ním v tichém klanéní, jež je jedinou naší chválou N ejsvětějšího, dokud se nerozezpívá v nás duch v nové zemi a v novém nebi naší p řetv o řen é, posvěcené bytosti. P a k ovšem věda a v íra v yústí v ja sn é vidění, v Bohu. kde všechno je Světlo a L áska. L áska je příčinou výbojného Božího díla, lásk a d o v ršu je a u zav írá sjednocení v Bohu, k te ré on připrav il. Všecko je z lásky a pro lásku. L áska je ukončením všech věcí, v záři věčného Božího přicházení. Z nam ená tedy k řesťan stv í v řád ě rozum u ladný so u h rn lidského a Božího světla. V řád ě m ravním znam ená rad o st a optim ism us, v y já d ře n ý sm í­ chem dítěte, «zpěvem andělů a Štěstím N ejsvětější Trojice, jehož vůní mezi nám i jsou d ary D ucha svátého od Otce v těch, k te ří věřili Slovu a žili z něho. K u l t u r a ve svém původn ím la tin sk é m význam u znam ená pěstění, vývoj, zdokonaleni, v y tv á ře n í podoby, vzdělání: věci se dává dokonalejší tv a r a opouští se stav hrubosti. L idská k u ltu ra znam ená ted y pěstění lidskosti, lidství v bytosti, k te ré se řík á člověk. S ta ré k l a s i c k é m yšlení (řecká filosofie) v y ja d řo v a la k u ltu ru slovem »K allokagathia«, jež znam ená stav, v něm ž je Člóvěk k rásn ý , dobrý (a statečný). V e s t ř e d o v ě k u p a třil ke k u ltu ře souh rn vzdělání um ěleckého, filo­ sofického a theologického. H um anism us vyloučil z k u ltu ry zjevení Boží, n ap ře d jen p rak tick y ,

později i th eoreticky a omezil pojem dokonalého lidství na vzdělání filosofické, etické a estetické. A však b rzy bylo zjevno, že odpad od k řesťan stv í je odpadem od lidství. K ristu s byl p ra v ý Člověk, a kdo za­ p írá K rista, zapírá Člověka. P latím e to téžce v lastn ě ješté dnes. M o d e r n í d o b a trp í rozpadem a rozkladem hodnot. P odle m oderní e x p e r i m e n t á l n í v ě d y spočívá k u ltu ra v harm onickém vývoji a v ochraně života tělesného, rozum ového a duchového (fysického, n e u trá l­ ního a psychického). K u ltu ra těla znam ená hygienu výživy a plození, pohlavního života. K u ltu ra psychického řád u sh rn u je v sobě vzdělání rozum ové ja k po strán c e logicky spiatého m yšlení, tak schopností in tu i­ tivních, m etapsychických. Sem p a tří též výchova k u k ázn ěn é lásce a k m ravní odpovědnosti; rovněž očištění, vytříb en i um ěleckých vznětů a estetického vkusu. A konečné povznesení náboženského života aske­ tickou kázní až k m ystickým zážitkům . N ep řek len u teln o u h ran ic í pro ex p e rim en táln í vědu je zázrak. V ším á si též fu n k cí života společenského a hospodářského. M o d e r n í f i l o s o f i e rozlišuje mezi kultu ro u přirozenou a n ad p řiro ­ zenou, duchovou a fysickou, posvátnou a p ro fán n í in d iv id u áln í a spole­ čenskou, rozum ovou a m ravní. To vše, podle různých hodnocení a cílů. M luví se též o k u ltu ře všeobecné a speciální nebo specialisované. P o ­ han sk á klasika znala »artes liberales« t. j. k u ltu ru lidí svobodných, šlechticů, a »artes sordidae« t. j. všední, šedou nízkou robotu lidí n e ­ svobodných. M oderní filosofie rasov á obnovila toto rozdělení svou k u l­ turou rasy nebo tříd y vyvolené, m esiášské, rodící se bez hřích u , a pro­ hlášením u rčitý ch náro d ů či tříd za nižší, za rozené otroky odsouzené k práci nebo k zániku, k te ří m ěli p ráv o jen na tolik vzdělání, kolik bylo třeb a k p lnění jejich životního poslání. To je člověk bez K rista. M oderní definice k u ltu ry jsou různé: Rozm ach rozum u, m rav n í dob­ ro ta a estetická citlivost. — Z ákladní poznání poznatelného. — V ypěstění a pokračov án í života ducha. — Ž ivot ducha jako věc celistvá (totalitní). — Společné sm ýšleni nějak ého národa. — Výchova duše a ducha. — Vývoj lidství, jím ž se opouští sta v h ru b é bestiality. Zrození filosofa, um ělce a světce v nás u v n itř i navenek. — Z dokonalení přirozenosti. Jsou lidé, k te ří ztotožňují k u ltu ru s civilisací, jiní je zase rozlišují. C ivilisace však je pojem širší než k u ltu ra a znam ená k u ltu ru ducha, náboženský, společenský a hospodářský život a p řed p o k lád á bo h atstv í a přepych. * Z á v ě r je jasný: křesťan sk ý intelek tu alism u s u silu je o p ln o u a h a r ­ m onickou syntesi p rav d y přirozené a zjevené. N a poli m rav n ím vede k dokonalosti a k vypěstění, k obnovení Boží podoby v Člověku. K u ltu ra znam ená snahu o zdokonalení všeho, co se dá v člověku zušlechtit. P om ěr

k řesťan a ke k u ltu ře je proto kladný. K u ltu ra je k řesťanovou povinnosti, k řesťan stv í lidskou k u ltu ru předpo k ládá a zdokonaluje, a posvěcuje a dává jí božskou m íru. P o z n á m k a : Č lánek je ú ry v ek z před n ášk y pro italsk é akadem iky v M iláně r. 1943 v cyklu předn ášek »I problem i del cristiano«. L ite ra ­ tu ru úm yslné neuvádím e.

Ž I U 0 T K s v á t k u sv. P e t r a a P a v l a O pětovně jsm e zdůraznili tu m yšlenku, n ep ostrad ateln o u pro pochopení řim ské litu rgie, že C írkev nepodává v m ešních tex tech snad jen d ě jin ­ nou připom ín ku m inulé události, n ýb rž vždycky zároveň nem ěnný, živý nám ět. M ešní biblický te x t je vždy aktualitou . To nem luvím e jen o té um ělecké dram atičnosti, s níž C írkev slaví na př. p ráv ě m še sv. apoštolů — ted y v Římě slouží mši v jejich basilikách, pod obrovitým i podobam i jejich na zlaté k lenbě apsid a z a h a ju je mši slovy jednoho i d ru h éh o apoštola: »Nyní vím v p r a v d ě . . .« a »Vím, kom u jsem uvěřil« — jako by p ráv ě p říto m n ý apoštol ta k m luvil k církev n í obci. Ne, m íním e tím , že ty to te x ty p řed sta v u jí skutečnost, že apoštolově d ále svou C írkev řídí, ano že K ristu s dále ve své C írkvi žije: že cokoli o nich p rav í Bible, není tedy historie, n ýb rž život. — T ak ted y m ešní te x ty o sv. P e tru nejsou životopisným i d aty ry b áře ze k ’fa r N ahum , n ýb rž historickým i obrazy d ějů papežství. Poslyšte: » . . . a P e tr sice byl chován v žaláři; m odlitba však se dála bez p řestán i od C írk v e k Bohu za n ě h o . . . by l P e tr spící mezi dvěm a vojáky, spoután dvěm a řetězy: a strážn í před bran o u ostříhali žalář.« To je přesné v y lí­ čení situace, v níž se octlfl papežství 20. záři 1870. T ehdy — sam ozřejm é za podpory vítězné, p ráv ě vzniklé N ěm ecké říše — v trh li do Ř ím a italští pokrokári. táhnouce za sebou sa vojské krále, dosud panovavší jen nad alpským i svišti, a dovršili vítězství G aribaldiho a onoho M azziniho, jehož si M ussolini vybral za vzor p ři u stavení Ita lsk é Sociální R epubliky. V trh ­ nuvše do Rima, piernóntští uspořádali je d en z oněch k rásn ý ch plebisciti!, kde vlád a dostává 98 a půl °/* hlasů, a teď to šlo pěkně dáL K rá l svišťů se usadil v papežském paláci quirinálském , a po sm rti jeh o pom ník v podobě grandiosního m oučníku potupil tisícileté úbočí kapitolského vrchu; »nedotknutelný Rím« jak o kap itála novotného italského s tá tu se stal předm ětem nepřestáv ajícíh o p říliv u pokrokové vým luvnosti. C ír­ kevní statky, toto dědictví chudiny a vědy, se dostalo do sp ráv y státn ích orgánů, v jejichž ru k o u ovšem tak prospívalo, že d an ě byly n esro v n a­ telné vyšší než pod neschopnou, zaostalou vlád o u kněžskou. V Římě, v Neapoli, všude se konaly sjezdy organisací bezbožníků, k te ré se za jí­

kaly rad o stí nad pádem papežství a posm ívaly se papežovým pom ocní­ kům , jak o nea polské dynastii, vyh n an é, poněvadž se n ech těla zú častn it záboru papežského státu . V Ř ím ě zřídili pom ník G io rd an a B ru n a, G aribaldiho, a spoustu ulic pojm enovali jm ény an tik le rik áln ích ag itáto rů . A konečně k rá l italsk ý »z Boží m ilosti a z v ů le lidu« (to měl b ý t jako ten plebisciti se v trojdohodě sta l spojencem něm ecké říše; a k ráčel d ále k dalším úspěchům . S větová v á lk a m usela b ý t o dva roky prodloužena, ab y slovanská Istrie a rakou sk é T yroly zm nožily územ í »regno ď Italia«; a po d alších přepadech bylo »regno« povýšeno n a »Impero« a zvětšeno o Albánii. A nikoho nem ýlily výrazy o »svobodné církvi v e svobodném státě«. K aždý básník schopný zrým ovat p atrio tick ý popěvek n a G arib aldiho. M am eliho, C ialdiniho, O berdana, F elix e O rsiniho a spol. zpestřoval své v erše úvaham i o posledním papeži — k te ré si n aši M achaři rádi p ře ­ váděli do češtiny. Z atím něm ečtí tu risté s rozkoší k onstatovali, že svato­ p etrsk é nám ěstí, kde něm ečtí v la d aři střed o v ěk u m useli p řid rž et papeži uzdu jako m ezka, je hlídáno policií m oderní Italie. B yla to v ě ru situace, k d e se K ristovu nám ěstk u hodila slova P án ě na kříži — žalm 21: »Bože m ůj, shlédni na mě: proč jsi m ne opustil? — V šichni vidouce mne, p o ­ sm ívali se mi: hovořili pysky, a pokyvovali hlavou. D oufal v Boha, ta k ať ho v y trh n e : af ho zachrání, když m á v něm z a l í be ní . . . O bklopila m ne te lata m nohá: býkové tuční obklíčili mne. O tevřeli n a m ne h u b u svou: ja k o lev uchvacující a řvoucí. N eboť obklopili m ne psové mnozí: rada nešlechetníků oblehla m n e . . . Oni p ak rozvážili a prohlédli si m ne: rozdělili sobě ro u ch a má, a o m ůj oděv m etali lo s . . .« (P řečtěte si jáso t staréh o M om m sena, co ta k pěkn ě psal o Ceších, ohledně zab rán í k lá š te r­ ních budov italskou vládou). A ja k ten žalm konči? »Neboť H ospodinovo je králo v stv í: a on bude v lád n o u t národům . O hlášeno bude H ospodinu pokolení p říští: a oznám í nebesa sp rav ed ln o st jeho lidu, k terý ž se narodí, k te rý stvořil Hospodin.« N eboť už tehdy, kdy katolické velm oci byly drceny pruským i agresem i a po jejich porážce pod záštitou k u ltu rn íh o bojovníka B ism arcka v táh li Savojci do Říma, — už te h d y veliký V euillot ohlašoval budoucnost. Rím, ta k psal, je m ěsto Boží — jednou pro vždy; a*kdokoli se tam v n ějak ém paláci usadí jakožto vláda, zůstane vetřelcem nebo aspoň hostem . Papež zůstane tím , čím je Rím. Ano, m ůže se p řih o d it leccos — i něm ecká svétovláda (psal Veuillot) — ale m usím e doufat, že Bůh nakonec za­ ch rá n í svět a Itálii. A to znam ená, že R ím bude m ěsto papežovo. A co se stalo? N acionalistická Italie,, k te rá začala oloupením papeže a skončila v područí něm eckých novopohanů, udělala kotrm elec. Řím u hrozila sm ršť m oderního bojiště — plam enný vichr, k te rý by věčné m ěsto byl obrátil v ssuť. Kdo zach rán il Rím? Nikoli savojský k rál, sk ry tý někde n a pensi. Ne vůdce Sociální republiky, sk ry tý někde mezi u stu ­ pujícím i hordam i G erm ánů. N ikdo z učed ník ů G aribaldiho an i D ’A n nuzia ani M arinettiho. Ale povstal ten, kdo Rím zachránil za dob A ttily a L ongobardů a S aracenů: povstal papež, a Rím byl ušetřen. Byl u šetřen, poněvadž je m ěsto papežovo. N ikdo se neptal po dvacátém září. po p lebiscitu a »nedotknutelném Rimu« někdejších italianissim o. Rím b y l

nedotknutelný, poněvadž je papežův. P ro to čtem e, že P e tr byl spící v ža­ lá ři: klid ně odpočíval, n enechal se ru šit: nenechal se d o n u tit P iu s IX. aby odvolal své z á s a d y . . . »M odlitba však se dála bez p řestá n i od C írkve k Bohu za něho«. To byl totiž h lav n í v ýsledek událostí r. 1870: V atik án ­ ského sněm u a záboru R im a — že věřící těsněji, p evněji nežli kd y jin d y byli s papežem spjati, a že abych tak ře k l od té doby v sk u tk u p rak tick y je papež obecným duchovním sp ráv cem katolického o k rsk u zem sk é h o . . . Nelze si dnes p řed sta v it k ato lík a bez osobního pom ěru k papeži. Ano, papež se ukázal bý t vším , co bylo Piovi IX. upiráno. J e h lav n í osobou ftím a — je jedinou n ad ějí italsk éh o národa — je n eom ylný — je vše­ obecným b isk u p e m . . . A ta k ho vidí celý svět. Kdo m á uši k slyšení, slyší: slyší du n iv ý p ád oněch Něm ců, k te ří si 1940—44 prohlíželi v ftím ě v atik án sk ý palác jak o něco zajim avého, co brzo přestane. T yto zkušenosti jsou znám é. Víme všichni, když k nám loni přišla R udá arm ád a, jak o u jsm e měli rad o st z jejího chování vůči naší C írkvi. K e kněžím se chovali p řátelsk y , ke kostelům uctivě; nestalo se, aby někde poškodili k říž nebo sv. obraz. A to není, věřte, jen účinek osobní slušnosti ru sk ý ch vojáků. Sovětská vláda se zajisté neob rátila na katolickou víru. Ale — zásadně chce svou politiku říd it dle vědeckých poznatků. A věda d ějep isn á učí velm i jasn ě »de m o rtib us persecutorum « o koncích pronásled o v atelů C írkve. Mezi ty tedy nechce tato vláda být zařazena. A z toho my m ám e velkou rad o st — poněvadž slovanském u národ u a tedy jeh o vládě p řejem e úspěšnou budoucnost a jsm e rádi, když sp ráv n é oceňuje skutečnosti. — U nás jsou, pravda, lidé k te ři u suzují jinak. U nás jsou lidé, k te ři rád i zdobí své Časopisy přísným i odsudky nebo břitkým i v tip y na P ia X II. V šelijací lék árn íci jako p an H om ais a výrobci kýlnich pásů, d ro g isté a m aterialisté, dokonce dialek tičtí (a jakým děsným d ialek tem dovedou psát!) všelijací zvěrolékaři a podzvěrolékaři si m yslí, že fUm m usí b ý ti Čechem souzen a odsouzen. Snad si dokonce m yslí, že se dočkají konce papežství. T ak to si počkají. M ožná že ovšem uvidí zříceniny v atik án sk éh o paláce a svatopetrského kostela. To je možnost, ktero u vůbec n epopírám e p ři pokroku m oderní te c h n ik y . . . vzpom ínáte si na doby, kdy se vynálezcům stro jů stavěly pom níky jak o dobrodincům lidstva? Tedy vím e, že tento p o krok dospěl tam , že s pomocí několika ch y trý ch inženýrů jak ý k o li ty rá n e k zapadlé země m ůže i řtím o b rátit ve sk lád k u rum u. Ale, ja k už ten sta rý V euillot n apsal: bud e tedy na chatrči z p rk en a došků napsáno: M atka a hlav a všech církv í m ěsta a světa. Jin éh o rozdílu nebude. J in d ř ic h Středa. »Kde nevychází reform ní h o rliv o st z hloubi v n itřn í osobní ryzosti, nýbrž je výrazem a výbuchem vášnivých nálad, působí zm atek m ísto očisty, boří, m isto aby budovala. N ezřídka bývá východiskem k bludům , jež jsou zhoubnější než škody, k te ré ch těla nebo p řed stíra la ; že chce odstraniti.« P i u s XI. 14/3 37.

Církev a režimy Jed n o u z nejsložitějších, ale tak é nejvážnějších otázek je pom ěr C írkve k rů zn ým ú tv a rů m lidské společnosti. Zdá se na p rv ý pohled, jak o by postup C írkve tu byl p rotichůd n ý: na jed n é stra n ě to lerovala zřejm ou n esp ravedlnost jak o otroctví, na d ru h é s tra n ě si osobovala p ráv o soudit národy a sesazovat císaře. N utno říci, že C írkev s n á š í skoro vše rad ěji, než by svolila k násiln é vzpouře; proto také staro v ěk é o troctví nezrušila přím ým zákazem an i náh lý m p řev ratem , nýbrž p o stu p n ě neodolatelným tlak em své m ravouky. P ři tom však m á C írkev své přesné názory na to, ja k m á b ý t společnost u tv o řen a ; a o dhodlájí-li se n áro d y u čin it C írkev učitelko u svého svědom í (jako se stalo za středověku) p ak ona ovšem ochotně převezm e ten to úkol, s ta rá se o znem ožnění ty ran ie, a n árodům pom áhá ke svobodě a spravedlivém u řádu, m ateřsk y se o ně sta ra jíc — quasi m a te r honorificata. Co p la tí o režim ech politických, lze říci i o hospodářských. C írkev snáší v še lijak é hospodářské pom ěry, a nezoufá si ani nezmizí ze sv ěta, jsou-li nespravedlivé nebo neprak tick é; je docela p rav d a, že ponechává světské věci světským zákonodárcům a nežádá přím o ten či onen systém . P řece však lze říci, že u rčité form y jsou k řesťansk ém u svědomí, nebo přesněji katolickém u m ravním u citu (který p rá v ě v ekonom ických otázkách je rozdílný od n ěkterých heresí) bližší, a n ěk teré vzdálenější. — E vropské d ějin y k řesťan sk é éry zn ají tř i hospodářské soustavy: feudalism , k ap italism a socialism . T ak za sebou n ásled ují vývojově: ideově ovšem stojí p ro ti sobě jednak kapitalism , je d n a k feudalism se socialism em . N eboť je tu následující zásadní rozdíl. V k ap italistick é soustavě m a jetek je abso­ lutnem — tím . nač zákonodárce nesm í sáhn o u t; a z m ajetk u ja k o z p rv é skutečnosti je odvozováno sociální, to jest společenské a politické p o sta­ vení občana. Jsi boháčem , k apitalisto u ? Budeš ted y náčelníkem závodu, vzdělancem , příslušníkem společenské sm etánky, politickou osobností a chceš-li, nositelem titu lů a vyznam enání. Jsi chudák, p ro letář? B udeš nám ezdným otrokem , vyloučeným ze společenského života a p řib ližn ě i z k u ltu rn íh o , b uď nebudeš h laso v at vůbec nebo jen podle pokynů tisku, k te rý p a tři kapitalistovi. — O pačně ve feudální a socialistické soustavě je sociální funkce základ, na něm ž je budován stá t a podle něhož je osobně přid ěleno hospodářské postavení. Ve feu d áln í soustavě: jsi ro b o tník ? d ostaneš lán nebo pololán, tam budeš pracovat. Jsi »miles« — jízdní v o jín Čili ry tíř? dostaneš zem anský sta te k na vyd ržo v án í bitevního koně. Jsi vévoda? dostaneš dávky z vévodství. A v socialism u: jsi d ěl­ ník? m áš n áro k na práci, na její m zdu a sociální pojištěni. Jsi um ělec? dostaneš stá tn í titu l a p řim ěřen ý plat. Jsi vojevůdce? b u d e ti p řidělen prostorný byt a osobní auto, m aršálsk á hvězda a šavle posázená dém anty. — Tedy: tam m ajetek u rču je zařazení ve společenském organism u, — zde zařazeni ve společném ústro jí u rču je m ajetek, p říp ad n ě důchod. N epo třebu je m yslím dlouhého odůvodnění, proč k ap italism katolickém u vědom í vyhovuje nejm éně. P ro k ato lík a m ajetek je n ástro jem a tak é odm ěnou práce, a jin ak věcí m rav n ě nebezpečnou: »spíše p ro jd e v el­

b lo u d ...« ; u čin it tedy m ajetek rozhodujícím k rite rie m občanova p o sta­ veni, — a to m a jetek ničím nespoutaný, p říp ad n é naprosto bezpracny a je n lichvou zúročený — to se katolické m ravouce příčí. Z bývá nyni otázka, proč ze dvou opačných sou stav fe u d a lism C írkvi (celkem) v y ­ hovoval, a proč jí nevyhovuje socialism. P ravím socialism jakožto so u ­ stav a; neboť že socialistické stra n y se s církev n ím i činiteli neshodují, m ívá svou jednoduchou příčinu. P řid á v a jí se začasté k p ro tik lerik áln ím útokům , a nem ohou čekat, že to u v ítám e s rad o stí; ale m ohli by toho nechat, m ohli by s nám i žít v dobré shodě, a pořád by socialism jak soustava nebyl katolickým ideálem . Proč? O dpověď je v hesle, kterým socialisté rád i k ritis u jí katolickou ch aritu . »Nechceme m ilodary, chcem e práva«. Ano. N orm ální člověk chce práva, a C írkev m u je chce zajistit. Jen že socialism dosud zp rav id la lidem ned al p ráv a — to jest všeobecně uznané, stá te m zaručené, n ezru šiteln é náro k y ; n ýbrž dal jim revoluční vym oženosti a státem p o skytované výhody. A v tom je rozdíl. P ro h lásí-li se dnes, že s tá t jed n ěm bere věci, jež jim dosud přizn ával a zaručoval, a že je dává dru h ý m ; p ro h lásí-li se, že stá t d áv á dělníkům , dokonce v zestátn ěn ém podniku, ty a ony výhody — p ak nezbytně se ptám e: a co zítra? Změní-Li se situace? Docela d rastick y ře ­ čeno: zm ocni-li se d ik ta tu ry m ísto p ro le ta riá tu H itler — kdo p ro letariátu g a ra n tu je jeho vym oženosti? J e znám o, že nikdo. A le i bez H itlera: je docela správnou m arxistickou poučkou, že člověk ekonom icky závislý není politicky svobodný. A le jsou-li všichni občané státn ím i zam ěstnanci — pak, podle této poučky, jsou všichni politicky na stá tu závislí. A co to znam ená? D okud je v čele stá tu svědom itý člověk, je všechno v p o řádku; dělníci do stávají své přim ěřené mzdy, své nem ocenské požitky, své po­ díly na zisku. Ale je -li vlád a zkorum pována — p o třeb u je-li peněz na politické am bice nebo prostě na h ý řen í: co potom ? V láda řekne, že situ ­ ace — a třeb a s o b ran a ohrožené vlády, nebo co — v yžaduje snížení mezd. Psohlavci, když jim vláda u p írala zapsan á p ráv a, m ohli se odvolat n a n e z r u š i t e l n é m ajestáty sta rý c h k rálů ; a to je ta výhoda feudalism u. Tu, dosud aspoň, socialism nem á; neboť co by v obdobné situaci děl­ níci nam ítli? Zákon? Ale vždyť ho vláda zm ěnila; — a vžd y ť socialism učí, že zákon m ů ž e z ru šit dosavadní právo. R evoluční akt, k terý m svá p ráv a získali? Nuže, novým fak tick ý m počinem b y la zru šen a — a basta. Z bývá vzpoura, tedy opráv n ěn á vzpoura; ale m á-li v lá d a více kulo­ m etů? P oražené legitim itě zbývá te n ztro u chniv ělý p erg am en — to je snad m álo; ale poražené revoluci zbývá co? To je ted y ve zkratce důvod, proč katolíci n ep řijím a jí socialism. Proto, že jeho revoluční m e n talita popírá stáv ající p rá v a (NB. k ap italis­ tické n eřád no sti ovšem n e j s o u p r á v a ! ) — a pro to nem ůže d á t lidu, co p otřebu je, totiž práva. D okud se socialism n ev yro v n á s touto otázkou, nebude p ro nás p řija te ln ý jak o idea. Ja k o p ra x e ovšem m ůže b ý t nejen p řija teln ý , n ýbrž i v ítan ý ; je d n ak p ráv ě že pom ůže zru šit ty k ap italis­ tické zlořády, k te ré jsm e sam i z ru šit nestačili — poněvadž papež nem á dnes výkonné moci! — je d n ak protože vůbec nem ůže p řin é st m noho užitečných věcí a zařízeni. To v še u v ítám e s radostí, neboť »láska ra -

d u je se ž dobrého« di sv. P avel — ať to dobré přišlo ta k či onak. Ale n ep řestan em e usilovat, aby dobro a sp rav ed ln o st m ély základ pevný a nezrušítelný. A krom ě toho ovšem : za všech režim ů C írkev p racu je, aby lidé byli lepší. B udou-li, bude lepší i režim ; n ejd řív e v p rax i a brzy i v zásadě. N eboť i to je prav d a: jsou režim y — jak o H itlerů v — k te ré n a t r v a l o nem ohou existo v at spolu s C írkví. Jed en z obou m usí zm izet; a C írkev to dosud nikdy n e b y l a . . J in d ř ic h Středa.

Programy katolických nakladatelů Dotkli jsm e se zde už jednou n ed o statk u katolické náboženské lite ra ­ tu ry u nás i příčin, k te ré jej vyvolaly. Byly to jed n ak příčiny v n itřn í — jak o nedostatek soustavnosti ve vydávání a d istribuci k n ih nebo šp atn á výchova čten á řů — jed n ak příčiny v nější, z nichž poslední bylo potlačení katolického tisku a náboženské ediční činnosti za okupace. T ato poslední příčin a je dnes už o d stran ěna, a byli jsm e ted y pochopi­ telně zvědavi, ja k velikou h orlivost a d ům y sl vyvinou k atoličtí n a k la d a ­ telé, aby n ap ra v ili povážlivý n ed ostatek náboženských knih. Bohužel m usím e říci, že jsm e byli hodně zklam áni, a to ja k co do v šestran n o sti program ů, tak co do rychlosti, s níž bylo přistoupeno k jejich u sk u teč­ ňování. P očet nových náboženských děl, k te rá jsm e m ohli s p a třit na knihkupeckém trh u do konce m inulého roku, by se dal zareg istro v at na p rstech jed n é ruky. Po Čtyřech dalších m ěsících n a tom nejsm e o m noho lépe; a p ro b írá m e -li se prog ram y katolických n ak lad atelstv í, abychom zjistili, co m ůžem e očekávat pro nejbližší dobu, vidím e, že na m noho po­ třeb n ý c h věcí budem e m uset asi dlouho Čekt, zatím co jiných, m éně po­ třebných věcí se nám dostane d řív e a v počtu zbytečně velikém . To je m álo rad o stn á vyhlídka. Pozoruhodným rysem těch program ů je, že kupodivu p ráv ě m enší n a ­ klad atelé v ěn u jí náboženské lite ra tu ře pom ěrně větší m ísto než n a k la ­ datelstv í veliká — a dále, že n ak lad a telstv í m oravská jeví větší p ro ­ m yšlenost a soustavnost ve vý b ěru než n ak lad a telstv í pražská. T ak n a p řík la d v pro g ram u n ak lad a telstv í V yšehrad m á náboženská lite ra tu ra d o st skrom né m ísto a je jí program není příliš rozm anitý. H lavn í pozornost je zřejm é věnována p rak tick ý m p říru čk ám , n a úkor li­ te ra tu ry stu dijní. T ak se o hlašuje v y d án í nového p řek lad u m isálu a nový přetisk Sýkorova přek lad u N ového Z ákona, dále nové v ydání dvou m od­ litebních k nih (Kubeš, Ve šlépějích nep o sk v rn ěn é a U rban, K Bohu), Tom íškovy prom luvy pro dětské besídky (D ětským duším ) a A ugustinovy školní učebnice m ravouky, věrouky, litu rgik y a apologetiky. To jsou ne­ pochybně díla velm i užitečná, ale z a h rn u jí jen jed en úsek náboženské lte ra tu ry . Bylo by ta k é m ožno se p tá t, bylo-li tře b a nového p řek la d u m isálu nebo zdali stačí p řetisk n o u t S ýkorův p řek lad N ového Zákona, k terý po m noha strán k á ch již nevyh o vuje dnešním m ěřítkům . V rozsáhlém program u n ak lad a telstv í L. K u n ciře n ajd em e sice přes dvacet náboženských děl, ale n ěk terá jm én a nás m usí více než zarazit.

O hlašuje tři p řek la d y ze svátéh o A ugustina (E thické ú v ah y (?) O obci Boži, Vyznání), d ále dvě dílka sv. G rigniona z M ontfortu, Liliové údolí T om áše K em penského, H eliová Slova Boži, M eynardovu S um u theologie m ystické, F abero vy k nihy Vše pro Ježíše a O n ejsv ětéjši S vátosti o ltářní, D udenova sv. Ignáce z Loyoly, R ezendův Flos sa n cto ru m a jin á d íla — z větší části nová vydání kn ih již d řív e přeložených. V edle toho však tam k u podivu najdem e v knižnici Z áklady i d íla L osského a Solovjeva — dvou au torů, jichž spisy p řes m nohé pozoruhodné strá n k y p o strád ají zdravého filosofícko-theologického základu a nem ohou tedy b ý t p ře d ­ k lá d án a katolickém u čten á řstv u — k tom u je ště pod titu lem Z ákladů. K otrbovo n ak lad a telstv í oznam uje na čty řstrán k o v ém p rospektu zatím jen tř i díla: sb írk u m arián sk ých lidových písni K v ětn ice m ariánská, K ulačovu sb írk u nám ětů pro m ájo vá kázání K v ěten ve F atim ě a d ru h é v y d án í O večkovy Cesty do m ystiky. B. R upp v y dává dru h ý d íl Reslových K atechesí, U rbanovo U čení víry (návod k vyučování konvertitů ), T óthovo Čisté dospíváni a G erelyové D ospívajícím dívkám . Ze stu d ijn í lite ra tu ry jen dílo J. K adlece: B y zan t­ ské k řesťan stv í u slovanských národů. P ro g ram n a k lad a telstv í B rněnsk é tisk árn y se n ap ro ti tom u vyznačuje větší m nohostrannosti. O znam uje zah ájení několika knižnic náboženské lite ra tu ry — edici lidově asketické lite ra tu ry , d ále »řadu v y b ran ý ch děl náboženské lite ra tu ry světové« (Faber, E m m erichová, N ew m an, Balmes), kn ih o v n u C írkev a v last (m onografie o význačných osobnostech z řad českých knězi), hagiografickou edici P řá telé Boží, dále četn é sb írk y k á ­ záni, obnovenou E xercični kn ihov n u a nové v y d án í zpěvníku Cesta k věčné spáse. N ejsystem atičtější po strá n c e stu d ijn í je n esp o rn ě p ro g ram Edice K ry stal v Olomouci. Je v í se v něm sn ah a v y d á v a t jed n ak klasická díla z oboru asketiky a m ystiky, jed n ak soustavné p říru č k y zák lad n ích filo­ sofických a theologických disciplin. Po V odičkových P rin cip ech sociální eth ik y vychází p ráv ě D acikova M ravouka; m im o to se o znam uje pro příští období Ha báň: Úvod do filosofie, D acikova v ěrouka, G alova M ariologie, Š vachův úvod do Písm a, B raitova C írkev. Z klasických duchovních spisovatelů čtem e v pro g ram u jm éna: sv. J a n z Kříže, Ruysbroek, sv. H ildegarda, sv. R obert B elarm in, sv. F ilip N eri, sv. F ra n tiše k Saleský. Mimo to se o h lašu je vydáv án i p atristick é knihovny, v niž m ají v y jít v y b ra n á díla více než třic eti církevních Otců. To je tedy slibný program , jehož realisace pom ůže značnou m ěrou k o dstran ěn i n ed o statk u dobré duchovni literatu ry . K atolický čten á ř jistě bu d e vděčen za každou z k nih zde uvedených. P rá ­ vem v šak bude moci připom enout, že n ěk teré obory zásadní důležitosti ne­ jsou v uvedených program ech vůbec zastoupeny. N en ajd e tam p o řádný k u rs srovnávací vědy o náboženství, ani dů klad n o u p říru č k u apologetiky, a f teoretické či praktické, ani in stru k tiv n í d ějin y filo so fie . . . ani m noho jiný ch potřebn ých věcí, jež mohly b ý t během v álk y d ávno p řip rav en y k vydání a dnes už se m ohly tisknout — zatím v ša k nejsou dosud ani ohlášeny. A soustředění n ěk terý ch n ak lad a telů na p rak tick é p říru čk y

vyvolává m im oděk otázku: B ude se zase při v y d áv án í náboženské lite­ ra tu ry m y slit víc n a výdělek než na apošto lát k nihy? M ají to b ý t zase m enši a chudší podniky, k te ré ponesou risiko spojené s v y d áv án ím stu ­ d ijn í lite ra tu ry , zatím co velké podniky se budou d rže t bezpečného a za­ ručen ě ren ta b iln íh o v y dávání prak tick ý ch příruček? NB. P ro g ram n ak lad a telstv í V elehrad zde neuv ád ím e z toho prostého důvodu, že jsm e nenašli u knihkupců dosud jedinou jeho poválečnou p u ­ blikaci a také jsm e nik d e nečtli program chy stan ý ch publikací. Edice A kord o h lašuje zatím pokračování v H egrových p řek lad ech S ta ­ rého Z ákona, nové vydání N ew m annových m editací M aria v litan iích a H abáň ov a S ex uálního problém u, d ále p řek la d C hestertonovy knihy o svátém F ran tišk o v i z Assisi. nk

Láska heroická N ěkolik slov o dom in ikánk ách z B ethanie. V záři 1864 konal m ladý dom inikán P. L a ta ste duchovní cvičení uvězněným ženám v ú středním vězení C adillac sur G aronne. N edal se o d strašiti zatvrzelým i obličeji a neřekl, že se nedá nic d ělat s padlým i a zkaženým i dívkam i a ženam i, n etv rd il s ostatním i, že ty to bytosti dovedou jen pro k lín at, že p o třeb u jí nepravosi jak o vzduch a vodu a že dovedou jenom nenávidět. P řiblížil se k těm to nešťastn ý m bytostem , k těm to padlým jak se řík á dív kám a ženám jako otec a m luvil k nim o velkém m ilosrdenství bo­ žím a zvěstoval jim poselství, že i pro ně K ristu s zem řel a zasloužil jim sílu ku povstání i z jejich poníženi a že i ony jsou povolány k synovství Božímu. Bekl p ře k rá sn ě svým dětem : B ůh se n eptá, chce-li k něm u někdo p řijití, čím jsm e byli, n ýbrž co jsm e, ja k sto jím e p řed ním. Je h o úspěch byl neslýchaný. Ze 380 uvézněaých 340 jich přistoupilo ke svátostem . To byl začátek velikého díla, k teréh o se P. L ataste podjal hned po tě ch to úspěšných duchovních cvičeních. Je h o dílo vidělo vyrůsti d evatenácté století. P. L ataste objevil na poušti vzácné k rásn é květy, hotové oasy. Našel tam několik žen, k te ré obm yly slzam i lítosti m inulost a chtěly začíti novým , k rásn ý m a čistým životem . C htěl o tev řití těm to vyděděnkám lidské společnosti nový k rásn ý život, m ožnosti k tom uto novém u životu, protože obyčejně svět p řijím á ty to lidi s nedůvěrou, s pohrdáním a trv á n a svém odsouzení, k terý m je jednou vyv ržen ze své společnosti. P racoval horlivě v různých útulcích, k te ré p řijím aly s k řesťan sk o u láskou tyto nešťastnice, ale L ataste jim ch těl o tev řití více než jenom shovívavý a m ilosrdný útulek. C htěl jim o tev řití celou p lnost svatosti, ba svatosti kláštern í, řeholní. J e to neslýcháno v d ějin ách církve, n e ­ jenom z nich uciniti kajícniee, nýbrž sk u tečn é řeholnice. A aby nebyly z a h rn u ty opovržením , našel si pro sv ů j p lán d ív k y stejn ě h rd in sk é a krásné, jak o byl on sám svou apoštolskou duší. C htěl v rá titi těm to ženám jejich čest a o tevřití jim to, co je jin a k těm to ženám uzavřeno.

Roku 1868 založil ve F resnes poblíž Besanconu novou kongregaci dom inikánek z B ethanie. Začal se dvěm a sestram i. N esm írné obtíže fi­ nanční i se stran y všech těch, kteří se hrozili této p říliš ja k se zdálo odvážné m yšlenky, že tím bud e znesvěcena, znevážena m yšlenka řeh o l­ ního života. N ašel si několk dívek čistých a h rdinských, jako byl sám, a ty to dívky p řijaly s otevřenou náručí do svého střed u ty , k te ré si od­ pykaly své, k te ré vyšly z věznic, k te ré zanechaly n em rav n éh o života a ch těly se kátí, chtěly se v ěn o v ati nejvroucn ějším u duchovním u životu v řeholi. Tak jsou v této kongregaci d v o jí sestry: ty , k teré p řijím ají a pozvedají, očišťují a vychovávají, a druhé, k te ré se v racejí, h ledají a chtějí nejenom odčinit m inulost, n ýb rž tak é žit novou svátou b u ­ doucností.

0 sektu oebo církev Cím déle stu d u ji české dějiny politické, k u ltu rn í i náboženské, tím více m ne p řek v a p u je pom ěrný n edostatek v n ašem obecném sm ýšlení 1 v m yšleni našich vynikajících jedinců sm ysl pro u n iv ersáln o st a tím i tedy pro kato licitu a následkem toho i ono pom ěrn ě zakořeněné odci­ zení se českého člověka obecné neboli katolické církvi. Z eptal bych se velm i opovážlivě: N ebylo u řad y v lasteneckých knéží vlastenectví převažující skutečností, převažující nejenom nad m yšlenkou obecnosti církve, n ýbrž i n ad nadpřirozeném sam ým , takže u m nohých z nich jsm e se setk áv ali s náboženstvím venkoncem přirozeným , civil­ ním, laickým ? A le i u lidu, což není lid ochoten uzná ti naše kněžstvo ne proto, že podává křesťan ství, že ud ělu je život K ristů v, že p řislu h u jem e jeho p ra v ­ dam i a svátostm i, n ýbrž jsm e-li vlastenečtí? P ři tom je toto slovo velm i ošidné. Lid si totiž pod pojm em vlasteneckého kněze p řed sta v u je o hni­ vého kazatele, k terém u je slovo a heslo v last a n áro d nejvyšší sk u teč­ ností, b a jedinou skutečnosti, k te rý o ní srdceryvně, k slzám dojem ně rozpráví. Z apom íná p ři tom , že p rav á láska k v lasti n ezů stáv á při připom ínání s l o v v last a národ, p ři slzeni nad těm ito slovy, n ý b rž že slouží celé skutečnosti v la sti a n áro d a a touto skutečností je m ísto a úkol, k terý dal a d á v á vlasti a náro d u T v ů rce její, k něm už m usím e vésti í vlast i národ, celý sobě svěřený lid. P rav é vlasten ectv í znam ená vésti lidi aby naplnili sebe a skrze sebe celý národ n ejv y šším cílem , nejvyšší hodnotou, zam ěřením k Bohu, připodobňováním se k něm u sam ém u. To ovšem už není tak líbivé, p ři tom se nedá lacino p la k a t a p o sm rk á v a t »o žádá kázeň, sebezápor, práce na svých slabostech a špatných sklonech, na svém so b e c tv í. . . P ři tom zase nebuď m e nespravedliví. Byli jsm e a jsm e m alým n áro ­ dem. Byli jsm e v ystaveni tolika útokům , nebezpečím . P ro to jsm e m usili m ysliti m noho na svou v last a na sv ůj národ. A m ysliti m usím e dále í dnes. I to je boží vůlí. P án nás postavil sem, do tohoto srdce Evropy,

to je naše vlast, v jejím objetí m ám e žiti, n a ni m ám e pracovat. Ona je naše s našim i m ěsty, vesnicem i, chrám y, poli. N árod náš za h rn u je všechno naše duchovni snažení a zápolení. Tedy ta k é a především naše úsilí duchovní, náboženské, m odlitby a zpěvy předků, jejich h ledáni i bloudění, duchovní vítězství i porážky . . . vedle celých o statn ích p o ­ hanských dějin bohatých na boje, útoky a vývoje. Cím m enší národ, tím více se v něm lidé shlu k n o u v pevnou, ovšemže m alou jednotu. T ím více se bojí m yšlenky obecnosti, jednoty, u n iv e rsá l­ nosti. P roto tolik kvete u nás se k tářstv í v e všech oborech a ohledech. M noho n ašich vynikajících jednotlivců v y tv o ří kolem sebe skupinu, sektu, k o lik rá t aniž by to zam ýšleli. A nejenom v náboženském ohledu. S ek tá řstv í je oblíbeným společenstvím českým i v ohledu k u ltu rn ím , politickém , tě lo v ý ch o v n ém . . . V círk ev ním ohledu se vyznam enává od­ porem p ro ti obecným zákonům církevním , proti jed n o tn é litu rg ii, proti společné liturgické řeči. H orliví bojovníci za obecnost katolickou u n ás si dobře n euvědom ují příčiny této české se k tářsk é n álady a skup in ářsk éh o našeho zam éření. P ro to jejich napom ínání b ý vají často h lu c h á a stížnost n a k acířstv í a n ecírkevnost našeho lidu tak theoretická. J e tře b a ro zšířiti našeho ducha velkorysého, velkodušného a potom snáze p řijm e základní m yšlenku katolickou. N ení in tern acio n áln í, ja k se někdy m ylně prohlašuje, je něco lepšího. J e u niversální. 'Chce všecky shrom áždit, p ro všecky chce něco m iti a n ějak je obohatí ti, a le zároveň chce, aby se všichni živě shrom áždili v té to obecnosti a snažili se všecky obejm ou ti, a obdarovat. Je tře b a bu d iti v našich k řesťan ech vědom í našeho společenského života božích dětí v jedné velké a sku tečn é ro d in ě dětí Božích a povolaných za Boží děti, aby ta k h le rozšířili sv á srdce. P ak pochopí sp ráv n ě i cenu a sm ysl svého v lastn íh o n áro d a ve spojení s onou katolickou obecností, universalitou, aby to své zv láštn í dobré vypěstoval co nejdokonaleji a dal to v e prospěch společného, obecného bohatství katolické universality. P ro to je důležité vzájem né poznáváni národů, h lav n ě slovanských. P roto to lik rá t jsm e již positivně ukázali n a hodnoty, k te ré nashrom áždili slovanští katolíci. P ro to jsm e čerp ali v m inulosti tolik z katolické F rancie, k te rá se konečně ve F ran cii dostává ke slovu. P ro to jsm e ukazovali stále, a nejenom my, nýbrž v šechny katolické rev u e pro jev y katolického života v cizině, abychom lidem vštěpovali vědom í sounáležitosti k velké katolické rodině a proto p o třeb u zájm u o to, co se děje v této rodině a Čeho bychom my m ohli u n ás z toho použiti, u p latn iti, podobně zaříditi. To vše v nás u tv rd í vědom í našeho spojení a společenství s katolickou obecností. Braito.

»Ježto společenské dobro má býti takové, aby se lidé Jeho dosažením stali lepšími, je zajisté třeba je hledat v ctnosti.« Lev X III., Enc. R e r u m n o v a r u m

H l a v a s t á t u d á v á za p ř í k l a d E v a n g e l i u m P ři příležitosti fed e ra tiv i^ ra d y k řesťan sk ý ch círk v í v Columbii v Ohio p rom lu vil dne 6. III. p resid en t T rum an. J e zajím avé zm ínit se o tom. ja k se p resid ent dívá na problém dem okracie. Zde jsou h la v n í ú ryvky z této ře č iZ a c h rá n ili jsm e naši svobodu svědomí. Jsm e národ, k te rý u ctívá Boha různým způsobem . A le jsm e spojeni všichni v jedinou jed n o tu : jednotu in d ivid u áln í svobody v dem okracii. Je ště jsm e nevyšli z desítiletí, v něm ž síly zla ve všech částech sv ěta se spojily, aby v rozhořčené b itvě v y h n aly ze země ty to dva ideály zá­ roveň: náboženství a dem okracii. V tom to dlouhém boji mezi dvěm a d oktrín am i věc počestnosti a p rá v a zvítězila. Boj o záchranu našich p ráv byl nesn ad n ě v y h rán . V ítězství vyžádalo si pop latek lidských životů, a poklad ta k velký, že n ás poučilo p ro p odru hé o drahocennosti naší svobody, k tero u jsm e chápali d řív e jako sam ozřejm ou. Nyní. když jsm e byli zach rán ili naši svobodu sv ě­ dom í a náboženství, a naše p ráv o žiti dle zákona m orálního a duchov­ ního dle našeho výb ěru ( v ů le ) , vyu žijm e pln ě této svobody. Použijm e ji k zách ran ě světa! V našich vztazích s cizinou a v našem v n itřn ím hospodářství ob jevují se znovu síly egoismu, hrab iv o sti, nesnášenlivosti. U tv áře jí situace, k te ré v yžad ují pevných rozho d n u tí o dvahy a snahy. A le nad to vyžadují jedno b ez čeho jsm e ztraceni. V yžadují probuzení m orálního a duchovního, v životě jedn o tliv ce a rad ách světa. H m o tn é objevy a síla ducha P osledních p ět le t přineslo strašliv é objevy v oboru hm oty. Ale bylo řečeno, a to s m nožstvím pravdy, že velké objevy budoucnosti se naplní v oblastech ducha. N ení n a této zemi problém u d o statečn ě nesnadného, aby odporoval znovuzrození v íry náboženské. A jistě problém y dneška nevedou k ničem u jiném u než k tom uto d ru h u obrození. M á-li tento sv ě t ž ít dále, m usí býti ona g igan tická síla, k te rá byla člověkem získána v atom ické energii, vyvážena tím větší silou duchovní. V eškeré lidstvo je st u b ran zničení — nebo n a p rah u v ěk u v historii jedinečného. Je d in ě zvýšená m orálka m ůže zvládnouti tu to novou m ocnost vesm íru a dosici, aby tato sloužila v eřejn ém u b l a h u . . . J e to pro vás, k te ří víře v y u ču jete velký ú k o l . . . C írkev p ro testan tsk á, C írkev katolická, S y n a­ goga židovská, sloučené v am erickém b ra trstv í, m ají b ýti základnou tohoto m orálního duchovního probuzení. Ž ádný jin ý organism us toto nem ůže. A jestliže toto probuzení n en astane, jsm e odsouzeni ke zkáze, ktero u si potom ovšem zasloužíme. Mravní probuzení nutné Toto m ravní probuzení je n u tn é pro všechny a všude, ale h lav n ě pro m ládež dneška, na níž záleží budoucnost. U dálosti velk é v álk y m ají vždy za následek v zrů st m ladistvé zločinnosti. A ť je tom u jakkoli, p o třeb a

m l a d é g e n e r a c e je n u tn á a bezprostřední: a t a t o p o třeb u je m rav ­ ního probuzeni (důkladného). A jedním z pro střed k ů , ja k pomoci nejen m ládeži národa, ale všem lidem, všem ženám , je zabezpečeni slušného dom ova (krbu). Aby bylo vykom pensováno p řeru šen i v ýstavby během války, pojaly USA pro g ram výstavby civilních obydli jedinečný v naší historii. D uchovni blaho lidstva zítřk a bude záviseti n a rodinném životě dneska. P roto je ta k nesm írn ě důležité, aby všechny círk v e A m eriky spolupracovaly n a národním dile: »P oskytněte svůj domov . . .« P ra cu jíce ve svých m ístních obcích dle tohoto základu, dopom ůžete tom uto pro g ram u k tom u úspěchu, jejž m á získati. N eboť život n áro d a odráží život rodiny. A tento m á se u tv á ře ti dle stále vyššího a vyššího niveau. K d y b y lidé žili dle E v a n g e l i a . . . Pozvednouti úroveň je stálým cílem v lády a základem je jí politiky. A její ú kol by byl m nohem snadnější, kdyby lidé mezi sebou up latň o v ali zásady sociální spravedlnosti a p rav id la etiky, s jakým i se setkávám e v dobách biblických. Problém stávek, p latu , pracovních podm inek b y byl velm i u snadněn, kdyby lidé chtěli u p la tn iti p řík lad Evangelia. K dybychom v ěřili opravdu v b ra trstv í lidí, nebylo by n u tn é zaváděti zákony o n estra n n ém p řijím án í zam ěstnanců. K dyby jisté zájm y nebyly ta k chtivé zla ta, m nohem m enší n á tla k by stačilo v y konávat, ab y bylo zahájeno jed n án í o zrušení cenové kontroly, nebo o udržení nízkých platů, nebo dovoliti kon centraci hospodářských sil. V roucnost v p rav d ě náboženská našeho lidu by n esm írně přisp ěla k n ašem u zd ravotním u n á ­ rodního p rogram u a k u lepším u pro gram u sociálního pojištění. J a k je tom u s lidmi, tak je tom u i s národy — nic n ep řisp ěje k udržení m íru více, leč p řísn á aplikace zásad našeho staréh o náboženství. P okusili jsm e se zanésti do C h arty spojených národů to h lav n í z tohoto náboženství. Z am ezení přepadení, u d ržen í m íru, pokrok sociální sp rav ed l­ nosti a in d ivid uálních svobod, zám ěnu rozum u a spravedlnosti za ty ra n ii a válku, o chranu m alým n árodům ; tedy těm ito zásadam i postavily S pojené N árody ch a rtu na sk álu zásad náboženských. V krisi světové v álk y lidé celého světa se sem kli v jedno velké b ratrstv í. Nyní, kdy již přišlo vítězství, čekají m iliony mužů, žen a d ětí ještě na pomoc národů bohatých a mocných. Z vláště p ak o ček áv ají pomoc od n áro d a USA. Ja k o V áš p resid en t obracím se n a V ás a n a všechny A m eričany, do­ kažte svou v íru tím, že pom ůžete zach rá n iti m iliony h ladovějících v Evropě, Asii a Africe. Rozhodněm e se pracov ati vždy v tom též duchu, v d u ch u snášenlivosti a porozum ěni vůči všem lidem a všem národům , v duchu náboženství a náboženské jednoty.

Neuezmes

¡ ména

Boží ho nadar mo!

Přišla hodina R ůzné círk v e a sekty vyu žívají n ed ostatk u katolických kněži a v y ­ sílají do pohraničí učitele a učitelk y svého náboženství, k te ří tam káží a ko nají své bohoslužby. L idská duše p o třeb u je n ějak éh o boha, a proto tito proroci m áji n ěk d e značný úspěch: kalolíci odpadají. Němečtí k a t kněží odcházejí a českých knězi bylo a je málo. Je d en kněz m á i několik farností. To znam ená dvě zlé véci: nem ůže konati svou p rác i tak, jak by bylo třeba, lidé odvykají kostelu a m odlitbě, ztrácejí v iru a stáv ají se oběti bludů. A d ru h á věc: K něz si zničí p řed časn ě zdraví, padá u prostřed práce vysílen a bez nástupce. Dnes ted y p řišla hodina laických katech etů a katechetek, katolick á akce tře tíc h řád ů a všech těch různých S družení a b ra trste v , jež dosud většinou jen ty ly z kněžských d rah o ­ cenných sil a kostelů a n ěk teré bez vypětí svých m ožností, bez splněni toho poslání, k te ré jim dala C írkev, líbíce se obyčejné více svém u řed iteli než Bohu. Dnes přišla hodina všech ženských řeholních kongregací, aby si uvědom ily, že nic neprospěje, získá-lí se celý svět, ale z tra tí-li se jed n a duše. P ohraničí volá apoštoly. Kdo může, a je schopen rozum ově a m ravně, d ejte se k disposici biskupům a kněžim . Z ach rán íte duše, pom ůžete K ristovým kněžim , sp ln íte-sm y sl své v íry . P ohraničí volá i ty katolíky, kteří nem ohou jít učit, co p řik ázal P án . Volá k n im o m od­ litb u a oběti, aby tím to ohněm lásk y psali Boží rozsudek nad nenávistí satanovou. B ratři, nem ilujm e slovy, nýbrž srdcem a životem . P řišla hodina. P. J i ř í V e s e l ý O P.

Z katolického světa U n i a t é a l v o v s k á » s y n o d a « . — N edávno se objevily v rozhlase a v tisku zprávy, podle nichž se uniaté usnesli na synodě ve Lvově na zrušení unie s katolickou církví a na spojení s círk v í pravoslavnou. Tyto zprávy neodpovídají skutečnosti. To vyplývá zřeteln é z několika zák lad ­ ních faktů. Všech u n iatských kněží je asi 2.000. N a ta k zvané synodě lvovské bylo podle zpráv všeho všud y 216 kněži — a to ještě je po­ chybné, zdali všichni tito účastníci byli sku tečn ě kněžím i. Mimo to nebyl n a této »synodě« ani jed en ze sedm i u n iatsk ý ch b isk u p ů — prosté proto, že čty ři z nich zem řeli a ostatní byli ve vězeni nebo ve v y h n an ­ ství. Ú častnici zm íněného shrom áždění tedy nem ohli nap ro sto zastupovat u n ia ty jako celek. T ato fa k ta byla ovšem většinou zam lčována, ste jn é jak o ostatnj sk u ­ tečnosti, jež by m ohly podat pravý obraz o tom, co se událo. J e veliký rozdíl mezi »odloučiti se« a »býti odloučen«. K om entář, jejž podal ke zpráv ám o odluce u n ia tů k ard in ál T isscrand, p od p refek t K ongregace pro V ýchodní církev, svědčí o tom , že na u n ia ty je v y k o n áv án p rudký ofi­ ciální n átlak , jehož cílem je potlačeni katolického života a včleněni u n ia tů do p ravoslavné oficiální církve. D eportace kněži, řeh o ln ík ů a ře ­ holme, zabírání uniatských kostelů ta k zvaným in iciativním výborem

pro p řestu p reckokatolikù k p ravoslaví, agitace mezi věřícím i — to jsou pro střed ky , jichž se p ři tom používá. O ficielní p rav o slav n á církev m á být zřejm ě jediným dovoleným náboženským útvarem , a to bez ohledu n a to, co ch tě jí nebo nechtějí sam i u niaté. C í r k e v v J u g o s l á v i i . — S klidnou, ale působivou otevřeností je vyloženo p ostavení C írkve v Jugoslávii v pastý řsk ém listě katolických biskupů jugoslávských, vydaném na k onferencích biskupů v Z áh řeb ě 20. záři m. r. S tru čn ě sh rnuto, je toto postavení ch arak teriso v án o n á ­ sledujícím i rysy: 1. Celkem 343 kněží bylo p opraveno v dů sled k u rozsudků vojenských nebo civilních ú řad ů , 169 jich bylo uvězněno, 89 je nezvěstných. 2. K atolický tisk prak tick y neexistuje. Ze sta časopisů vycházejících před válkou nevychází an i jeden. K atolické tisk árn y jsou většinou zavřeny. 3. V yučování náboženství bylo na všech školách prohlášeno za n e ­ povinné a m ísto dvou hodin tý d n ě m ůže b ý t vyučováno jen jednu hodinu. Ve výročních zprávách je náboženství u váděno na posledním místě. 4. U siluje se o to, aby soukrom é katolické školy s p ráv em v eřejn o sti byly zrušeny. V ětšina katolických in te rn á tů a jiných výchovných ústavů je zrušena nebo jsou spravovány kom isaři. V tisk u je v ed en a silná kam paň p ro ti katolické školní výchově a proti činnosti ženských řeholi. 5. Pozem ková reform a zb avuje C írkev n ejvětší části pozem kového m ajetk u bez jak ékoliv n áhrady. P řesto hledí katoličtí biskupové v Ju gosláv ii s důvěrou do budouc­ nosti, v čemž je posiluje probuzený náboženský život v širokých v rstv ách věřících, zejm éna v zrů st k u ltu m ariánského. N epřejí si ani k u ltu rn íh o boje, ja k p ro h lašu jí v závěru svého listu, nýbrž dožadují se jen dodrženi základních katolických svobod: svobody katolického tisku, katolických Škol, vyučování náboženství, svobody shrom ažďovací, svobody osobnosti a svobodné činnosti ch aritativ n í. MZ

P oslání novinářů V rozhovoru s am erickým i žu rn alisty 3. k větna, když p ro jev il sv. Otec svou rad o st n ad tím , že m ůže u v íta t ta k v ynik ající p řed stav itele am eric­ kého tisku, p rohlásil: J s te povoláni k zam ěstnání, ovládající moc, k te rá působí dobro i zlo. B ud ete v y d áv a t počet ze své odpovědnosti před Bohem i lidem , ke k te ­ rém u náležíte. Z povahy prostřed k ů , k terý m i disponujete, plyne, že m iliony Čtenářů jsou den n ě poučovány vašim i zprávam i a v několika m in u tách jsou inform ováni o tom , co se děje ve světě. V stu p u jete do všech dom ů. Z a ­ sa h u jete nespočetné m nožství duchů a srdci. Ú častníte se ta k důležitým způsobem kování duše národa. N ení m noho těch, jejichž c h a ra k te r a vzdělání jim dovolují posuzovat

to, co jste napsali. Zda není většin a těch, k te ří p řijím a jí hledisko vám i předložené? P ro to tisk m usí b ýt loyální k pravdě, ab y se vyhnul tom u. že by veliký v liv tisk u byl využit ve prospěch zla. P rav d a, o niž m luvím e, je p rav d a viditelná, to jest m áte p o d áv at události tak. ja k vidíte, že se staly, a n ek o m entovat je leč podle p rincipu spravedlnosti a lásky. P ra v d a stoji m im o vášeň. N ení stran ick á. M á se d rže t skutečnosti a nikoli fantasie. P ra v d a je n ep ro d ejn á a nikdo nem á m ít obavu p řed poznáním pravdy. N evyžaduje, leč aby byla p o dána jasně, taková ja k á je v objektivním světle, bez v livu před su d k ů a předpokladů. P ra v d a je d isk rétn í a ví, že skutečnost m á b ýti p o d án a s takovou opatrnosti, aby zlo nebylo postaveno do popředí, zatím co p ra v d a by byla o b ratn ě zakryta. P ra v d a je skro m n á a ta k i sm rt může v n ik n o u t do duše bránou oči. Z kušenost nám ukázala, kolik hrozného zla v nik á do společnosti tisku, k te rý nem á n a zřeteli požadavky pravdy. P rosba, k te ro u v y ja d řu jem e z celého srdce k V ám p ánové a k Vaším spolupracovníkům zni, abyste svoje zam ěstnání mohli v y k o n áv ali vždy ve světle těchto zákonů. Aby ten, k te rý je Cesta, P ra v d a a Život, mohl V ás vždy provázet, aby ulehčil Vaši velikou odpovědnost. (A. F. P.)

PRßcounß Kritika. P o ho ršu jete kritikou. Spíše m yslím , že poh o ršu je ten, kdo dělá věci, vůči k terý m nem ožno m lčeti, než ten, kdo ví, že je třeb a p ro h lásiti vůči slabým a kolísajícím ve víře, že takové a onaké p řeh m a ty nejsou křesťanské. Jed n ak , aby druzí nebyli jim i ta k é nakaženi, jed n ak abychom neuvedli v omyl lidi stojící opodál, že m áji vý m lu v u stá ti d ále a i v jiných d ů le­ žitějších věcech opodál křesťanství. D om nívají se totiž, že nem ohou přijm out! k řesťanstv í, k te ré se jim jeví jako zosobněné a zpodstatnělé v oněch chybách, ke kterým mlčí a k te ré by tím b y ly jak si kanonisovány. Sv. B e rn a rd p rav í ve svém 78. listu, že je bezúčelné ch v áliti lid a lháti, že není moru, když už je j všichni cítí na svých chřípích. Ne v y týkejm e k ritik ů m n ešvarů mezi nám i ned ostatek církevního sm ýš­ lení nebo katolického ducha, protože to se těžko n ejp rv e dokazuje a za d ru h é je to povážlivá láska k nem ocném u, z a stíra li mu skutečný stav jeho nemoci. K dyby věděl, na čem je, dal by se léciti a v y střih a l by se škodlivého pro sebe. N epronásledujm e ta k é bezhlavě a au to ritářsk ý ty, k te ří vidí sk u te č­ nost, nedostatky, nebo dom n ív ají se m iti dobré nápady, k terý m i to sv a tě s církvi mysli. K o lik ráte někdo nevidí, necítí n ed ostatky, nepodá dobrých

n á v rh ů nebo léků, ale běda, když někdo s nim i přijde. D ostane polenem p řes hlavu. V bouři reform ace p rav í velký d om inikánský theolog a budovatel základů nové polosekty, to je st d ůkazu o rozum ové v ěřiteln o sti naší víry, M elchior Cano (f 1506), že tehdejší theologové m ěli m ísto m ečů jen dlouhé p ru ty , s jak ý m i si d ěti h ra jí na voják y , a pak dí: P ro to se jim právem všichni v y s m á li. . . N eboť je zle s věci, jestliže Je h ájen a věc, k te rá si žádá ducha a vzdělání, lidm i, k te rý m chybí i duch i vzdělanost (De laicis Theol. IX. 1.)

Jakého jste vyznání? N a tu to úřední otázku odpovídám e vypsáním své p říslu šn o sti k u rčité n á ­ boženské společnosti. Schválně užívám tu b análního tohoto v y já d ře n í-K d o se ale zam ysli, vidí, že toto slovo vyznání je nesm írn é závažné a závazné. Spasitel řekl, že kdo ho vyzná před lidm i, vyzná ho i on p řed n eb e­ ským Otcem. T ak se dostává slovu v yznání nového naplnění. S pasitel tu slibuje, že vydá sobě v ěrn é za své, že se k nim p řih lásí p řed svým nebeským Otcem, že se za ně postaví. Z toho ale plyne, že podobné m usí býti i naše vyznání K rista, když nám slibuje K ristu s takovou odm ěnu. N aše v y zn án í tedy nesm í býti jenom ú ředním štítkem , jedním z ú řed n ích Štítků, n álep ek n a naší vnější Životni stránce. V yznati K rista znam ená ta k é se p ostav ti za K rista, ale dokonale a všem i schopnostm i. U znati jeho p rav d u a žiti podle ní, fid iti se podle ní ve všech okolnostech životních. To je te p rv e sp ráv n é a dokonalé vyznání, když naše oceňováni véci, skutečnosti, hodnot, n áš pom ěr k lásce, práci, rodině, povolání i k v eřejn ém u životu, abychom v e všem jed n ali jako stoupenci K ristových pravd. To je úkol církve, toto confessio, toto vyznáni a proto bylo ztotožněno od nejstarších dob k řesťan stv í toto v yznání s církví. C írkev, to jest, v ě­ řící její. údové její byla živým vyznáním K ristových zásad a K ristova příkladu. V yznávali ta k to K rista vedoucí i vedení v Církvi. Svědectví pro K rista, vyznáni K rista prv é církve dovedlo svésti k řesťan y až k oběti i života, k p řije tí n ejtrp čich strá d á n i a n ejk ru tějších muk. V yznání toto totiž prohlašovalo, že K ristu s a jeho p rav d a m ají větší cenu než naše pohodli, p říje m n o st i než náš život, že si zasluhuje, ab y ­ chom obětovali pro něho. pro p řiznáni se k n ěm u i život. S ata n pokouší stále svým nabízením svět, svým přehodnocováním chleba« jeho jediné sta ro sti slávy jakožto nejv ětšíh o úspěchu, o nějž je tře b a především se starat. Leckdo podlehne. V prvých dobách k řes­ ťanských mnozí v ěřící neuznali K rista za nejvyšší dobro a sta te k a volili rad ěji chvilk u života. O dpadli ja k se řík á. Jin í si o p atřili legitim aci, že p a tří mezi ty hodné, poslušné občany, obětující nesm yslným m odlám , k te ré ani předpisující neb rali vážně, uznali božství řím ského stá tu proti božství K ristovu. ! dnes mnozí k řesťan é buď sk u tečn ě za p írají K rista

bez v n itrn íh o přesvědčení p ro nebo proti, za hm otn é výhody i o p atřu jí si legitim ace v ěrn ého zbožštění a k lanění se stvořené hm otě, m ísto jejím u Tvůrci. To všechno jsou odpadlici od všem ohoucího Boha, nestvořeného, duchového, nesm írného a p ři tom osobního. P ro ti této m alosti, m alodušnosti je tře b a postaviti nové vyznavače statečné, ne m nohom luvné, ale m noho dobrého konající, vše obětující, celý život soukrom ý i v eřejn ý K ristu a jeho pravdě. Toto vyznání zvítězilo n ad m odlářstvím antickým a nad antickým zbožštěním státu . J e i dnes jed in ým obrodným zárodkem nového života p rav é svobody, protože jen B ůh je nekonečný a jen v něm a v jeho oblasti m ůžem e se svobodně, to jest, bez h ran ic a omezení rozvijeti, v y v íjeti a růsti. B ra ito

Spodní v r s tv y M luvil jsem o českém odporu, českém se k tářstv í a sk u p in ářstv í p ro ti obecné církvi. V každém n áro d ě m usí církev bojovati se spodním i proudy, se spodním i vrstv am i, s tím vším, co je nashrom ážděno v duchu nezdravého porušeného ve zvycích lidu, v obecném m ínění, v obecném oceňování n ejrů zn ějších skutečností. T ak jsou v našem lidu silně zastoupeny je ště k aln é p roudy starých pověr. Z božňování přírody, v různ ý ch zvycích, obyčejích a v írách je předchůdce onoho k lanění se svátém u zákonu přírody, k te rý b y l to lik rá t pivním hlasem vykřikován. J e důležité znáti tyto spodní v rstv y našeho lidu. To je n u tn á součást naší pasto ráln í apologetiky, ne apologie. A pologetika m á podati rozum ové zdůvodnění naší víry, p řija te ln o st a rozum nost jeji. Z a d ru h é m á odpověděti na otázky a n ám itk y p ro ti jeho rozum né včřiteln o sti a p řija te l­ nosti našich pravd. Ale jsou ta k é n ám itk y a obtíže nevyslovené. P roto jsou nebezpeč­ nější. Takovou nevyslovenou těžkostí nebo obtíží náboženskou a m rav n ě náboženskou je st ten to d ru h p říliš hm otařsk éh o založení, zbožňující chléb, práci, přírodu, rod, p o le . . . nebo je to d ru h p řílišn éh o p řiln u tí k úzkém u společenství rodovém u, skupinovém u, což. jsm e nazvali českým se k tářsk ý m druhem . S tím to dru hem m usím e bojovati, proti sta rý m i novým pověrám vystupovati, aby se lidé nedívali na náboženství jak o na nebezpečnou a a lacinou pojišťovnu a na církev jako na účinnou a lacinou h lasatelk u přirozené, úzce v lastenecké nebo široce všelidské m ravnosti. T ento d ru h hm otařský nerozum í duchu, nem ysli na cit, nechápe znam ení a symboly, neví o jejich nadpřirozené působivosti. Jin a k bychom vyhovovali n ep atřičně slabostem spodních p roudů svého lidu. B ra ito .

Přirozené a nadpřirozené Bůh stv ořil človéka ke svém u obrazu, to jest, do jeh o tě la vdechl ducha, duši rozum nou a svobodnou. A te n to obraz pozvedl ke své p ří­ buznosti. Povolal človéka za své dítě, aby žil podobným životem jak o Bůh sám , aby n ejv lastn ější předm ět Člověkovy činnosti byl v n itřn í, intim ní, božsky pln ý život. T ak je podle om ilostněni božího dokonalý člověk n ejp rv e člověk žijící z plnosti p rozíravé blízkosti Boží. A le zároveň m usí ten to člověk blízký Bohu svou účastí, n a jeho n ejin tim n ější povaze a na jeho životě žiti jak o dokonalý obraz Boží ve své v lastn i přirozenosti, ne, že by se nadp řiro zen é mohlo vy ví jeti te p rv e v dokonalé rozvin utí v la stn í přirozenosti, nýbrž p ro ­ tože n aopak m ilost vede člověka, aby si vážil své v la stn í přirozenosti, a sn a­ žil se o je jí pokud možno n ejv ětší dokonalost. M ilost sam a zdokonaluje Člo­ věka, aby jednal podle toho, co Bůh sám vložil zdravého, dobrého do lidské přirozenosti a aby to nezdravé v ní léčil a pro toto p o ru šen í n e­ zavrhoval celou lidskou přirozenost. M ilost proto n ap lň u je rozum nejvyššim i p ravdam i, ale užívá k jejich poznání základní logiky, epistem ologie, m etafysiky. M ilost n ad n áší vůli k nejvyšším u dobru, k intim ním u spojení s ním , ale používá beztak zase jí zvedaného, ukáznění vůle, k te rá p řed tím si podrobila sm yslovou strá n k u a cíl. M ilost zvedá a posvěcuje člověka, ale jen v ko n k rétn ích , skutečných okolnostech životních. B ere ho tak, ja k jest. N ev y trh u je ho z jeho prostředí. P rá v ě to jeho p ro střed í chce n ap ln iti a posvětiti jej ta k to tím to n ap lňováním jeho prostředí. P ro to jej posvěcuje ja k žije, to jest, v rodině, obci, statě, farnosti, diecési. M ilost d áv á každém u tom uto pro střed í zv láštn í pomoc a člověk žijící z m ilosti by si m ěl uvédom iti, že m á povinnost posvětiti každé z těchto prostřed í. P ro to ono voláni po tom, ab y věřící se opět sešli se svou farností, aby prožívali křesťan sk o u in tim itu a stavovskou m ilost rodinného ži­ vota, aby si uvědom ili svou povinnost posvětiti svou osobou, svým osobním a osobitým prožitím své pracovní p ro střed í a okolí. S tu d en t m á m luviti svým životem z m ilosti ke stu d en tu , jak možno b ý t dobrým stu d en tem a křesťanem , dělník děln ík u a podobně. T ak nep rch á světec ze světa, nýbrž snaží se posvěcovati a posvěcuje všechno, do čeho je postaven a čeho se dotkne. P ro to sv átý není ten, kdo prožívá chvíle posvátného v zrušení jen v m im ořádných chvílích, n ýbrž kdo žije z blízkosti Boží ve všech po­ drobnostech svého života, k te rý um í p o sv ětit především sv ů j všední ži­ vot a um í jej prom ěniti v jedinou bohopoctu. S vatý je jenom ten, kdo um í p ln iti povinnosti všedního dne, ale n eutone v nich a n ao p ak je n ap lň u je Bohem a p ři tom p ln í tyto své povinnosti z p osvátného klidu a ja su svého jednolitého svědom í, jež n e trp í rozpolceností mezi láskou ke stav u a k Bohu. Obojí m usí u něho sply n o u ti v jedno a jed n o určití navzájem druhé. Podm ínkou k tom u je zase zdravé užívání zdravého rozum u, ukáznění

dobré vůle a podřízeni, ale nepotlačení vášnivé a citové strá n k y oběma tém to schopnostem . Boží p rav d y a zásady a boží d o b ra nem ohou býl zjišťovány jinou logickou cestou, jiným i m yšlenkovým i pochody. K dyby — p ak se jed n á o trh lin u , o rán u, o něco nezdravého. T ak jak o je n přirozené posuzování a označování zase nestačí k v y ­ tv ořen í k řesťan sk y plné, dokonalé osobnosti. S vatým se sta n e ten, kdo se nechá svátým u tv á ře t. M usí k tom u ovšem uchopiti celou vůli boží, ja k se mu zjeví a čím k n ěm u mluví. I všechny přirozené úkoly, u p o tře b it m usí všech přiro zen ý ch darů. aby se jim i přiblížil, přip rav il, ovšem vzdáleně, na p řije tí nadpřirozených darů . T yto p řirozené úkoly a schopnosti ale n en ech áv á při zemi, pouze v přirozené sféře, nýbrž je n ap lň u je n ad přirozen ý m i hodnotam i a za­ m ě řu je je k nejvyšším u cíli. T ak je každý světec originálem , protože uchopil nejdokonalejšim zp ů ­ sobem své v lastní, osobité vlohy, schopnosti, dary, a h lavně m ilosti, k te ­ rý m i nesm írn ě očistil a pozvedl a k dokonalosti dovedl tyto osobité p řirozené vlohy a dary. Braito

Antikrist A n tik rist bude se podobat K ristu. Bude napodobovat jeho moc i lásku. Bude p rostě žiti z K rista. V šichni an tik risto v é žijí vždycky z K rista. Z jednoho jeho pohledu, z jed n é jeho skutečnosti nebo z jed n é jeho m yšlenky. Od zjevení K ristov a znám e, co činili s ú tržk y K risto v a roucha, kterým i p řik rý v a jí an tik risto v é svou ubohou nahotu. To nejnebezpečnější u b lu ­ dů n en í to, čim po p írají k řesťan stv í, nýbrž tím , co si z nčho vypůjčuji. D ovedou to p ostav it do líbivého světla, p řistřih n o u t podle hesel a módy doby a okam žiku. Z baví to celé souvislosti a těžké závaznosti. Dnes jak o před staletím i. A h lasatelé boží p rav d y a strážci n a Siónu nebdi vždycky dosti obezřetn é nad tím to nebezpečím splašených prav d , p řelh an ý ch p rav d a proto již polopravd. K o lik rát se h ád ají o věci p o dru žn é a biji se mezi sebou, anebo i pod­ lé h ají an tik risto v u m eduslad kém u hlasu, k terý m se sk rý v á za dom nělé K ristovy zásady. A pologetica si m á v šim ati an tik risto v ý ch důvodů, k te rý m i o p atřu je svou věrohodnost, a odhaliti jeho nectné výpůjčky, defraudace, in te r­ polace a plagiáty. S tojím e vůbec p řed velkým i úkoly dnešní apologetiky. N ehlásám v y ­ tv ořen í nové apologetiky, protože ta je a zů stane věčně stejnou. Má roz­ um ně a rozum ově d okázat p řija teln o st p rav d K ristových a n ep řijate ln o st cesty an tikristovy. P rotože ale a n tik rist se točí každou chvíli jiným sm ěrem , m usím e m iti vedle školní apologetiky i apologetiku p asto ráln í, k te rá si vším á lidu, jeho řeči, po třeb , těžkostí nám itek, k te ré ho dnes p řep a d ají a sužují, k te rá dovede m luviti k Člověku dnešním u jeho řečí, řeči jej a ne pouze posluchače fun d am en tálk y přesvědčující

P asto ráln í apologetika se m usí vážné zam ysliti ve spojení s vědeckou a statistickou a anketovou spoluprací kněží z duchovní správy, p ro fe­ sorů náboženství, katechetů, p racovníků mezi dělnictvem a m ládeží nad tím , ja k se dnešní člověk dív á nebo vůbec nedívá na náboženství a proč a podle toho je j opět získati a přesvědčiti pro m yšlenku nábo­ ženskou. Jin a k budem e m luvili k hluchým nebo ke stinům . Braito

Bůh ml č í M odlím se a modlím , ale Bůh mi neodpovídá. Bůh je o p rav d u Bohem m lčehvým . A měl bys být rád, že ti neodpovídá po tvém . J e nekonečný, nesm írný a v ětšin a slov by tě u kolébala v k lam n ém dom nění, že ses dobral skutečných božích hlubin. N etoužil bys dále, nevolal bys dále usilovněji. Nej lepší m odlitbou je přece prosba k B ohu o Boha. P o stav itá se p řed jeho nesm írnou velebnost, p řed jeho nesm írn o st sam u a stá ti před ní v tichém vědom í své nicotné ubohosti. K dyž ti B ůh odpoví tím , že tě zalije, zaplaví touto svou nesm írností, m ěl bys mu b ý t vděčný za tu to jeho n ejbohatší odpověď. V denn ím životě se ti pak ukáží podrobnosti této v eliké odpovědi. V konkrétn ích těžkostech, zápasech a snahách pojednou vidíš a víš, ja k m áš jedn ati. To si p ak své ponoření se do Boha p řek lá d á do řeči denního života onu n ejv lastn ější a nejvyšší odpověď. O dpověděl ti ale již ta k é jednou předem , když se vtělil jeho S yn a když ti Boží Syn ukázal, ja k se sm íš (nejenom máš!) m odliti, že pečuje o n ás v e všech ohledech, protože o všechny p o třeb y sm ím e se m odliti, ale všechny tyto naše prosby se sb íh ají ve velebném sep n u tí lidských dlaní k Otci. To je odpověď Boží n a všechny n aše m odlitby. Jsem Otec a v*děním životě tě přesvědčím o své otcovské pečující lásce. H ledej n ejp rv e mou čest a vůli a království, ne své, ne svoje uspokojení. Ani to zbožné uspokojení nehledej ve své m odlitbě. M odlitbou se zvedáš, m áš zvedati p ro stě k Bohu nesm írném u, velkém u a uznáv at! ta k jeho velikost. N a to ti odpovídá v n itřn í jistotou, klidem , vyrovnaností, k te rá ti d áv á sílu zam ěřiti celý život k nejvyšším u cíli. k te rý přirozeně nem ůže b ýti v tobě, tím m éně v oněch věcech, o k te ré jsi stále ochoten ta k výlučn ě stá le žebrácky škem rali. K dyž prosíš o Boha, dá se ti. K dyž prosíš o prostředky, hleď pří jiti k něm u, dovede tě k sobě. Proč bys ted y tolik stá l o to, aby k tobě m luvil Bůh n ějak, ja k si m yslíš srozum itelněji? B yla by to potom slova tvá, slova n u tn ě om ezená a proto nedo statečn á k v y já d ře n í v lastn í o d ­ povědi Boží, ktero u se B ůh d ává člověku. K dyž se m odlil světec: N echť mi zm lknou všichni tvorové, ty sám m luv ke mně, P ane, v y ja d řu je tím i odpověď na ten to n ářek m no­ hých z nás v těžkých našich chvilkách, že Bůh mlčí. Ano, kéž zm lknou m á slova, ve k terý ch bych chtěl slyšeti odpověď Boha samóho. Nechci,

nechci již slyšeti slov svých, n eb o t jediné Tebe, Tvé jediné slovo, které je nesm írn é jako Ty sám a působí p rá v ě touto nesm írností, k tero u mne um lčuješ, srážíš na kolena třeb a do tem noty p řem íry svého světla. V tom to svátém v ý m luvném m lčeni jsem sobě nejbliž! Braito

zen w

w

F r. Agnostino Gem eli O. F. M. »II francescanesim o« — 5. p řeh léd n u té a rozm nožené vydáni. Soc. ed. »Vita e Pensiero«. Milano. 1945, stran 540. C ena 85 lir. A utor, znám ý všem, vším á si doby a postavy sv. F ra n ­ tišk a. P ro b írá základní rysy svatosti tohoto věčně živého světce (lásky, m odlitby, chudoby, ra d o s tn o s ti...) . P ak sled u je fra n tišk á n sk ý řád v d ě­ jinách: jeho veliké postavy, boje o vůdčí fran tišk án sk o u m yšlenku, činnost, snahy o obrodu, sym patie m inulého stoleti k d ílu F ran tišk o v u a dnešní úsilí n a jít seraíského světce tak , jak sku tečn ě byl. D nešku u k azu je au to r základní rysy fra n tišk á n sk é duchovni školy, jejím ž stře ­ dem je K ristus. Z dů razň u je ducha svobody, řeši pom ěr řád u ke studiu, jež m á byti ovocem lásky a pokory a m á p om áhati v ap o što láte k roz­ šířeni křesfan ské radosti. Z akladatel a re k to r katolické u n iv ersity v M i­ láně, jež se vepsala i do čs. d ějin svou pomocí v čs. odboji v Itálii, plní touto knihou svůj dluh vůči řád u za vše, co mu rá d dal. Nechce psát ani dějiny, ani filosofii, ani theologii, chce v y já d řit fran tišk án slv í, ja k je chápe on. P lné fra n tišk á n stv í pochopí podle něho člověk jen n a m ístech, kde se ve sv. F ra n tišk u spojilo nebe se zemi, v Assisi, ve V ěrně. K niha m á p áté vydání, 22.000 výtisků a vyšla v sedm i jazycích. To ukazuje nejlépe její hodnotu. P. J i ř i. B. B a ttista - C am illa da V arano. La v ita sp iritu ale (M ilán 1944), slr. 77, cena 18.— 1ir. Ú p rav u te x tu provedl G. B occanera, úvod napsala univ. prof. M. Sticco. B lahoslavená zachycuje svoji konversaci a dává n ah léd n o u t prostým , ale k rásn ý m způsobem do sve duše. T ypicky fra n tišk á n sk ý květ. C ollana di testi francescani — M ilano, 1944— 1946. Soc. editr. »Vita e Pensiero«. K prohloubení znalosti ducha sv. F ra n tišk a v jeh o původní form ě v y dává K at. u n iv e rsita v M iláně soubor te x tů spjatých se za­ čátk y fran t. řádu. O blíbený rozhlasový řečník a p a k b isk u p v T ripolsku, P. F acchinetti o. f. m. p řek lá d á dílko sv. F ra n tišk a : Gli scritti di S. F rancesco ď Assisi — (M ilán 1944) str. 212, cena 30.— lir. Spisek obsa­ h u je předpisy pro řeholní život, prom luvy, listy, hy m n y a m odlitby. D ruhý svazek S. B ern ardino da Siena, T ra tta to delle ispirazzioni. — (Mi­ lán 1944), str. 135, cena 22.— liry. Přeložil P Dionosio P acetti o. f. m. úvod od P. M elaniho. Jd e o znám ý tra k tá t o v n u k n u tích v duchovním životě od sv. B e rn a rd in a ze Sieny.

Colliri: Vie com m unautaire. — Bonne P resse, P aris 1946, str. 120, cena 15 frs. Ve F ra n ci se shrom ažď uji kněží v okresních m ěstech v jakýsi řeholní, to jest h lav n ě společný život. Je d n ak tím má b ý t odpomoženo n edo statku kněžstva, jenž znem ožňuje obsazení všech far. což ale při dobré org an isaci tohoto společného života a technickým i pro střed k y m oderním i se lehce zvládá. Je d n a k se tím to společným životem odpom áhá oné bolestné k o lik rá te kněžské osam ocenosti, k tero u někdo někdy bolestně citi. P sal jsem svého času o tom do D obrého pastýře, ale p o ­ znám ky zapadly docela bez ozvěny, ačkoliv u nás se nedají dlouho obsaditi p ravid elným dosavadním způsobem všechny farnosti. P roto tím naléhavěji doporučuji tu to knížku ku přečtení, přeložení a vydání. Sv. F ra n tiše k z Assisi: Spisky. — F ra n tišk á n ští bohoslovci v 2ilině. Z áslužný čin pro Slovensko. Bude to jen povzbuzení pro české v y d av a­ telství, aby znovu vydala tyto spisky svátéh o F ran tišk a. O dráži se v nich duch svátého serafínsk éh o Otce, k te rý zů stáv á věčně vzorem obhajujícím m ožnost vžiti a u skutečniti K rista doslova za všech pom ěrů a ve všech dobách, protože ani F ra n tišk o v a doba n ebyla svým sv ětáctvím a požívačností o nic p říznivější než dnešní k prosazování ideálů svátého evangelia. I fioretti di S. Francesco d ’ Assisi — (M iíán 1945), str. 220, cena 35.— lir. K vítky sv. F ra n tišk a jsou výtažkem z latin sk éh o A ctus B. F rancisci et sociorum eins. Liči nenapodobitelným způsobem Sv. F ra n tišk a , jeho p rv n i d ru h y v lásce k P aní Chudobě, začátky řádového života, p ro k m itá z nich an dělská postava sv. K láry. Je jic h dom inikánskou obdobou jsou »Životy bratří«. T exl je podle ú p rav y J. Joergensena, p řehledný a věcný úvod napsal sám P. Gemelli. Joscfis: P ů lhodinka soukrom é adorace u P ražského Jezu látk a, — Vy­ šehrad, P rah a, cena 9 Kčs. H ezká sb írk a m odliteb k P ražském u Je z u látku. K veten ve F a ti mě. — 32 m ájové prom luvy. Pro tisk p řip rav il T hD r J a ­ roslav K ulač. CM. tiskárna, P ra h a 1946, cena 60.— Kčs. Za v álk y pod vlivem fatim ských zjevení a n a p řán í sv. Otce jsm e se zasvěcovali Nep. Srdci P. M arie. N yní péčí D r K ulače vyšla k n ih a ve form ě m ájových prom luv, v níž se dočtem e o podrobnostech fatim ských zjeveni, o jejich účelu a význam u ja k pro křesťan sk ý Život P o rtu g alsk a ta k celého světa. F atim sk á zjevení jsou zdůrazněním a připom enutím zjevených pravd. M odlitba sv. růžence, k tero u ve F atim ě Šířili dom inikáni a jež je pťoživánim tajem ství života K ristova a jeh o M atky, je znovu a znovu doporučována nejen tře m fatim ským dětem , nýbrž všem věřícím . Tnž. V. K ubašta zpestřil tu to k n ihu titu ln í kresbou. AMS. L athoud: Je an Bosco. — Bonne Prese, P aris 1946, stra n 200, cena 36 frs. J is tě bylo napsáno m noho životopisů tohoto světce, i u nás m ám e výborný, ale p řes to třeb a upozorni ti na tento nový životopis, k te rý má své vynik ající přednosti. Je st to k n ih a zároveň pro m ladé, aby měli důvěru ke svatosti, že neni jen pro usedlé velebné pán y a vážné sestřičky

v klášteřích, a p ak aby povzbudila m ladé i sta ré kněze, aby se pro duše a pro Boha všeho odvážili, protože B ůh a duše sto jí za to, a B ůh se nikdy n edá zahanb iti naši šlechetností. L egenda dei tre com pagni — (M ilán 1946), str. 75. V ěrní druhové sv. F ra n tišk a , b r a tr Lev, A ngello a R ufino »ti, k te ří byli s ním «, popisuji život svého m istra od začátku až do svatořečeni. Ovod napsal p ro ř Franceschini. S pisky jsou znám y většinou i v Českém přek lad ě, ne ovšem z m ilánského vydáni. P řejem e jim dosažení cíle, jím ž m á b ýti podle P. G em elliho obnoveni b ra trstv í mezi lidm i n áv ra tem ke K ristu a k ev a n ­ geliu, a podle Franceschiniho uskutečnění fra n tišk á n sk éh o hesla P ax et bonům : pokoj a dobro. F ra te Leone, Lo Specchio di perfezione — (M ilán, 1945), str. 175, cena 30.— lir. Zrcadlo fra n tišk á n sk é dokonalosti, připisované jednom u z p rv n ích učedníků světcových, br. Lvovi, je tu otištěno v p rav ém te x tu P en nacchiho. Úvod n ap sal red ak to r celé serie, un i v. prof. F ranceschini, p řítel čs. n árod a a pom ocník v čs. zahr. odboji v Itálii, jenž zach rán il m noho českých životů. O týpka K arel: P. M artin S tředa. — B rn ěn sk á tisk árn a, Brno, 1946, str. 100, cena 36 Kčs. Láskou a po dobrém stu d iu psan ý život této velké postavy vřelého vlastence a bojovníka za m yšlenku katolického obno­ vení našeho n ároda v 17. století. O týpka se velm i zasloužil tím to n a ­ psáním dobrého životopisu, k te rý líčí v celé m ohutnosti k rásn o u postavu svátého a právě proto ta k k řesťan sk y lidského bojovníka P. M artina S tředy, o jehož blahořečení bychom měli usilovat. K niha k tom u přím o vybízí. P ius XII.: O rien tales omneš, — Brno, M useum. D ěkujem e brněnským bohoslovcům za jejich krásn é v y dání p řek ladu O kružního listu sv. Otce P ia XII. k jub ileu spojeni U k ra jin sk é církve s řím skou v u nii B resiIitevské. K aždý, kdo se zajím á o spojení východu se západem , m usi si přečisti tu to necykliku, v e k te ré se dočte, n a jakém základě se stala tato jed no ta a ja k ý m sm ěrem do b udoucna se m usí b rá ti naše snaha jednotící h lavn ě nás, střed a srdce Evropy, jež m á zvláštní poselství a úlohu jako m ost mezi východem a západem . Ressi: K atechese II. dii: — Rupp, P ra h a. Cena váz. 90 Kčs. Na Čtyři­ cet katechesí pro 2.—5. tříd u obecných škol. P sal ji kněz zkušený v d u ­ chovní správ ě z nejbližšího okolí Plzně, zanícený p ro svátou pravdu. K atechese v y try sk ly z hluboce věřícího kněžského srdce a po důk lad n é příp rav ě stud ia věroučného i didaktického. Psoto jsou k atechese tak životné a daji m noho všem, h la v n ě m ladým katechetům . N aučí je m im o­ to d ů k la d n ě se p řip ra v o v ali na posvátný úkol lám án í chleba života m a­ ličkým, jichž p říslu h a m á býti naší první starostí. U rban: Život P án a našeho Ježíše K rista. — V yšehrad, str. 66, cena 15.— Kčs. Zdálo se mi. že není nezbytná tato kniha, ale P. U rban je zkušený muž v potřebách těch, k te ří jsou daleko od K rista a h ledají ho, a proto je jisté dobrá ba důležitá tato kniha, k te rá m á d áti p rv n í ko n ­

tak t s m yšlenkam i Ježíše K rista těm . k te ří by nepřečetli ješté celé evangelium , tím mcně, aby si přečetli dokonce n ějak ý »traktát« o něm. P ro to díky za tu to k n ih u uvádějící do hlu b in lásky a m oudrosti Páně. M arguerite V erdat: Charcot, le ch ev alier du pole. — Bonne Presse, Paris. 1946, str. 185, cena 66 frs. V ědecký i lidsky k rásn ý život velkého polárního badatele. Sv. A ugustina: Rozhovory duše s Bohem. — F ranci. P rah a 1946 Milá knížka, k te rá nám opět podává něco z bohatství svátého A ugusti­ na. V ytryskla ze zanícené duše, prožívající blízkost člověka, pozvednu­ tého m ilosti s Bohem. S vatý A ugustin tu vyzpíval svou vděčnost za tu to boží blízkost a poodhalil cíp tajem stv í, k te rá působí Bůh v duši. k te rá se dá zapiaviti to uto jeho d ů věrnou blízkosti. P řek lad je velmi dobrý, n e s tírá ničeho z b o h até vyzařu jící k rásy duše zanícené Boží blízkostí. Jsou to kontem place k řesťan sk é duše o základních k ře sťa n ­ ských pravdách, ale v d u ch u theologie prožité, prom odlené. K nížečka pro tiché chvilky duše se sebou a s Bohem . Jacq u es C hristophe: Celle que to u t le m onde aime. - B onne P resse. Paris, 1946, str. 210, cena 66 frs. N ikdy n en í dosti k nih o velkých světcích. N estárne a nevychází z módy, ja k kdosi hnu sn ě očekával, když se roz­ letěla velká úcta k této světici. Vim, že ji mnozí rozum ěli docela sen­ tim en táln ě a sobecky, ale za každým sluncem táh n o u stíny. T ato kniha znovu opakuje, že světice je práv em ctěn a a m ilována, a že sen tim en ­ ta lita jí byla nesm írně vzdálena, že to b y la d ívka h rd in n á a veliká a že je jí recept svatosti je jen zdánlivé jednoduchý. Je st jednoduchý jak au to r ukazuje, ale za cenu, že člověk dá jako ona — všechno. Tedy toto je jednoduché a není, podle toho, ja k kdo m á m ilosti a odvahy a velkorysosti. V incent: Rence Bažin. — B onne P resse, P aris, 1946. str. 200, cena 36 frs. Dobrý a výstižný p o rtré t i u nás znám ého spisovatele Bažina. J e to p o rtré t jako člověka i jako spisovatele. U kazuje jeho píli. ušlechtilost. K niha c h a rak te risu je jeho spisovatelskou činnost jeho h lavním i díly, které výborné analy su je a u kazuje v nich psychologickou hloubku i křesťan sk o u základní jistotu ve všech řešeních osobních* i fabulačnich problém ů. II. K oželuhova: Sněžná rom ance. — A tlas, P rah a, 1946, stra n 164, Kčs 60. A utorka nazývá te n to ro m án detektivkou. T rochu sam osta ný druh d e te k tv k y N a začátk u je položena záhada sm rti dvou lidí, kterou řeší venkovský četník. A kolem tohoto bodu krouží a u to rk a svým lehce hum orným slovem, jako by chtěla pomoci sobé i čtenáři z tíže denního života. D r J iř í S iaba: S tátní zřízeni SSSR. — C. A. T., P rah a, 1946, str. 30, Kčs 12. Z atím co tento 6. svazek politické knihovny »Nové dílo« se zabývá se stručností, jež je spíše ke škodě díla, zaviňujíc nesrozum itel­ nost, je věnován 5. svazek (Dr M. Skácel: D em okracie a politické s tra ­ nictví) podrobnější úvaze o politické stru k tu ře nové rep u b lik y . Cena tohoto svazku je 12 Kčs.

1. 2. 3. 4.

9. srp n a: K ristus. V znešená postava K ristova. (Dr. Braito.) K ristovo poselství v Evangeliu. (Dr P. Škrabal.) N ejvětší dobrodinec lidstva. (Dr J. Hlouch.) K ristovy odpovědi na dnešní otázky. (Dr Dacík.)

1. 2. 3. 4.

10. srp n a: C írkev. C írkev není in ternacionáln í nýbrž univ ersal ni. Nejideálněj.ší společenství zachovávající o so b n o st (D r Reban.) U čitelka m ravnosti vedoucí k sociální spravedlnosti. (Dr P. Švach.) Povinnost naší spolupráce s C írkvi v K atolické akci. (Dr Kosatík.)

11. srpna: Kultura. 1. E th ik a literárn í. (Tim. Vodička.) 2. D ar um ění. (A lbert Vyskočil) 3. U m ění a náboženství. (Jan Z ahradníček.)

N ak ladatelský program Dominikánské edice Krystal Po válce jsm e vydali: E ncykliku svátého Otce P ia XI. o sv. V áclavu, (5 Kčs). P aul Claudel: S vaté obrázky z Čech, (7 Kčs). T učín: Nicole C lotaire (9 KČs). P. F o jtů Josef: V yšehradský hřbitov. (10 Kčs) Vodička: P rin cip y sociální eth iky ; (I. d íl 32 Kčs, II. díl 48 Kčs). D acík: M ravouka. 420 stran, cena 120 Kčs, váz. 150 Kčs. V tisku jsou: Cep: Rozptýlené paprsky. (Essaye a stu d en tsk é epištoly). B raito: Církev. V elké dílo asi 400 stran. C ala: D uchovní hudba. H abáň: Úvod do filosofie. R uysbroeck: Z rcadlo věčné blaženosti. K niha m ystických kontcm plací. S vatý Ja n od K říže IV. a V. svazek jeho sebraných spisů. Ze svátých otců, jež budem e soustavně v yd áv ati, v y jd e po p rázd n i­ nách první svazek S vatého Ř ehoře: H om ilie na evangelia. Chystám e druhé vydání knih: B raito: Sv. F ilip N eri. C ala: M še svátá. D acík: V ěrouka, v jednom svazku i jednotlivě. Dále přip ra v u je m e: Sv. F ra n tiše k Saleský: Úvod do zbožného života. C ala: Mariologie. B raito: P o d stata křesťanstv í. B raito: K apitoly o m anželství pro snou­ bence. Sv. B elarm in: P láč holubice. O věčné blaženosti. Š vach. Úvod do P ísm a svátého. A lbert Vyskočil: KriŠtof K olum bus. Posléze pak chystám e lidové a k rásn ě vázané, co nejlacin ější vydáni P ísm a svátého. Clen našeho konventu D r P. Š k rab al, jed in ý la u e rá t u nás Biblické kom ise a žák Je ru salem sk é biblické školy, p řip ra v il nový přek lad Nového Zákona, k te rý vydám e hned, jak m ile bude dostatek tenkého p ap íru a dobrého p lá tn a na dostatečné m nožství.

Ve sbírce V ítězové vyjdou tyto životy: K ard in ál N ew m ann o d D rW e iricha, život ju n á k a h rd in y ve F ran cii T ra v e rsa ta a S estry C onsum m aty. Dále m ám e zařazeny do pro g ram u skvělé theologické k n ih y M iklikovy 0 m odlitbě a o P lnění vůle boží jakožto naplnění zákona a svatosti. V edle toho ještě asi dalších dvacet rukopisů čeká na další uvolnění pap íru a na příliv sazečů do tiskáren.

Studijní letáky M ají n a h ra d it časopisy, m ají být pohyblivější a živější nežli časopisy, ve k te rý c h se m nohdy u v e ře jň u jí i výplně, jen ab y číslo vyšlo. Č ty ři velké stra n y podají dobrou studii o u rčitém úseku vědním . B udem e ty to le ták y řad iti podle Čtyř hlavních úseků: N áboženství, filosofie, věda a um ění. V ydám e na leták y časem desky, do nichž si budou čten á ři tyto 1 jiné stu d ijn í le ták y v ydávané katolickou akci p ořádati. V ydali jsm e dosud tyto leták y : Co je filosofie, P o d stata C írkve, Sociální otázky a p ři­ rozená m orálka, P ojem a podstata náboženství. T isknou se další: K něžství, Písm o sv a té a Češi, C ;rkev a stát, V íra a věda; a m noho jiných m ám e p řipraveno. O b jed n ejte je šté dnes. P oslali jsm e n a všechny m ěstské farn í ú řad y oznám ení těchto letáčk ů s p ro s­ bou o jich o b jednání pro lišty, ale z n ěk olik a set jsm e obdrželi jen dvě přihlášky. P ro to se obracím e na laiky přím o. Budem e p o kračovati ve vydávání n ejrůznějších těchto letáků, ze kterých p ak v y ro ste lety k ato ­ lická encyklopedie, po k te ré se tolik volá a k tom u d ů k lad n á, protože o každém heslu bude v y dán leták. Jed en le tá k stojí 2 Kčs.

Ohrazení a protest V Čísle z 19. k větna K u ltu rn í politiky se m ohli dočisti jistě p řek v ap en í čtenáři, že N a h lubinu h lásá ten to kacířský názor, že »N em ám e n ě ja ­ kých zvláštních důkazů pro existenci duše jako sam ostatného p rin ­ cipu . . .« T ak citu je K u ltu rn í politika. A n yní si přečtěte co bylo n apsáno v H lubině číslo 5. stra n a 144 v článku D r Š vacha: Celistvé k řesťan stv í: »Tato skutečnost fysické exis­ tence člověka neni n ějak vědecky ro zeb írán a v e z j e v e n í , ale že člověk se sk lá d á z duše a z těla je různým způsobem, jasn ě v y jád řen a. Zase z d e (toto rozhodující slůvko je v citaci K. P. vynecháno) nem ám e ně­ jakých zvláštních důkazů pro existenci duše jako sam o statn éh o principu, ale sm ysl zjevení je založen n a této skutečnosti, k te rá je v y já d ře n a při zprávě o stvoření č lo v ě k a . . . S o uhrnem : D r Svach m luví v celém článku o Z jevení a praví, že v e z j e v e n í , z d e , v e z j e v e n í , nem ám e n ějak ý ch zvláštních důkazů pro existenci duše jako sam ostatného p rin cip u a K. P. nám z toho vytržením ze souvislosti a vynecháním rozhodujícího slův ka vyrobila agnostické prohlášení, jako bychom tv rd ili, že vůbec nem ám e zvláštních d ů k a z ů . . . Písm o svaté, zjevení není učebnicí v ě­ deckou. To je věcí theologů a filosofů křesťanských, aby ten to důkaz podali. T aké ho podali. Ja k ý m á sm ysl ta k to nás citovat? To je m aten í lidi a protestu jem e proti tom u co nejrozhodněji. Dostal jsem již řad u přípisů spílajících m ně katolíků, jaké to zm ateniny že h lá s á m e . . . Po­ dobně již urážlivé bylo citováni naší poznám ky o II. řádě. Na h lub inu v y dává dom inikánský řád československé provincie. O dpo­ vědný re d a k to r je Dr S. B raito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena řed itelstv ím pošt a telegrafů v B rn ě 8. III. 1928. č. 18.070—VI. Podací a dohlédací ú řad Olomouc 3.

na hlubinu revue pro du ch o v n í život

9

Z á s a d y : C laudel: M odlitba na n edělní ráno 213 - B raito: K řesťan sk á v yro vnano st 214 - D acik: D uchovní vedení 218 - M iklík: S váto st polehčení 225 - Pecka: K řesťan a

společnost 231 - M erell: Do Soluně 235 - Ž i v o t : Z pytování svědom í a pokušení k m alom yslnosti 238 - N eboj se. stádečko! 239 - K ap ito la b o h u ­ žel ak tu á ln í 240 - Proč? 240 - C írkev a po litik a 242 - K atolické p o ­ znám ky 244 - Č ínská h ierarch ie 246 - K řesťan sk ý existencialism us 247

R E V U E

NA

H L U B I N U

P . D r S I L V E S T R M . B R A I T O OP . P. Dr R E G I N A L D M. D A O Í K OP. Redakce: Ol o mo u c , S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c , S l o v e n s k á 14, - T e l e f o n 6 2 6

Nedouci redaktor: Spol ur cdaki or :

Vychází m ěsíčně P ředplatné 80 Kčs. stu d en ti 40 Kčs. Šekový účet pošt. spořitelny v P raze: Revue Na hlubinu, Olomouc. 83148 HOVORNA

V posledním čísle bylo zanecháno v te x tu několik chyb. N evím , na koho jiného bych nejlépe svedl vinu. Aspoň n ejh ru b ší chyby, k te ré n ej­ více kazily smysl, opravuji. Tak v článku o nové apologetice, byl u v e ře j­ n ěn nesm ysl, že M elchior Cano byl au to rem m oderní polosekty. T ak to vyčetl sazeč z m ého rukopisu, k te rý chtěl říci, že Cano byl zakladatelem m oderní apologetiky, což je ovšem věc jiná. Rovněž n enapsal k n ih u De laicis theologicis, nýbrž De iocis theologicis, což ovšem již d áv á smysl. S tu d ijn í archy. — Vydali jsm e zatím nové stu d ijn í archy a dalši jsou v tisku. Na skladě jsou. D acík: Původ člověka. S vach: C írkev a stát. Š k rabal: Znovuzrozeni člověka v Novém Zákoně. B raito: Kněz. D ialektický m aterialism us. D rahonovský: Věda a víra. B raito: P o d stata Církve. B raito: Pojem a p o d sta ta náboženství. D acík: K řesťan stv í jako form a lidského života. N ezakládejte a nezah azu jte jednotlivé archy, nýbrž si je u k lá d ejte jako katolickou naukovou encyklopedii. B udem e p o kračovat rychlým tem pem ve vydávání těchto archů. V ydám e v ětšin u p řed n ášek náboženského týdne na Sv. Kopečku. P řip rav ím e odkládací desky na ty to archy. Raďte si archy podle tohoto systém u: N áboženství, Filosofie, Věda a uměni. O b­ je d n ejte ještě dnes, protože se archy brzy rozprodávají. O b jed n ejte rad ěji vždy více exem plářů. Mohli jsm e snižiti cenu. takže prodávám e teď le ták y po 1 Kčs. U pozorňujem e všechny důsto jn é pány, řed itele k ů rů a v arh an ík y , že jsm e vydali i vkusn ě vázanou k n ih u D r Cala: D uchovní hudba. J e to velm i důležitá kniha, po k te ré se m noho volalo. D r C ala je výborným znalcem jak hudby sam é, ta k ta k é všech cirkevních p řed p isů a vždy se vyznačoval p řísn ě církev n ím sm ýšlením v posvátné hudbě, jakož i v ře­ lým sociálním cítěním se stav em varhanickým , jehož sociální otázkn v knize rovněž zpracovává. K niha stojí 85 Kčs, v ázaná 110 Kčs.

Paul Claudel:

M o d l i t b a na n e d ě l n í r á n o Amen! Ve jm énu Otce i S yna i D ucha svátého! Jsem to já, jsem p řipraven! Můj Bože, v stal jsem ze sp án k u a s T ebou jsem i v tento den! Ležel jsem a spal jsem a v noci jako m rte v jsem byl. Bůh pravil: »Budiž světlo!« a já procitl, jak o b y člověk v ý k řik vyrazil! P rocitl jsem a p ro bu dil jsem se a s p o vstáv ajícím dnem vstávám ! M ůj Otče, jenž jsi m ne zplodil před zořou, do p řítom n osti Tvé se odevzdávám . S rdce m ám svobodno, ú sta čista, na těle i na duchu lačen jsem. Jsem zproštěn všech hříchů, jež vyzpovídal jsem jed en po druhém . P rste n svatební je na m ém p rstě a m á tv á ř je čista. Jsem jako bytost nevinná, jež je si Tvou m ilosti jista. Oč prositi Tebe, jenž nem ůžeš mi dáti to, co není Tvým! O ten to ku s zlata, ražený jm énem Césarovým , a slovo, jim ž všem se zalíbím. A le bud u m iti sam o slunce, ro ztah u ji paže až ke T vé rozloze. Vidím jako v den N anebevstoupení Tvého zlatý bod na vysoké obloze. P řijím á m svět takový, jak ý je, a m ěn it n a něm nechci nic. H ospodine, jen dej m i sebe sám, a já už nežádám si víc. Polož na šest dní sedmý, jejž sobě jsi v y h rad il po práci vší. N ení to Sobota, je to N eděle, a zvonit už budou k p rv n í mši ! L ucifer září zcela sám upro střed na V ýchodě opuštěném a novém . K ohout zpívá a M aria M agdalena spěchá za Božím rovem. D iam ant vzduchu, jenž se rozvíjí! Zrozeni dne nadskutečné! P řich ázíš konečně, jitro m é svatb y věčné! Cas je k rá tk ý a slunce vyšedší za chvíli n astoup í vládu. P roto, co u čin it m ám e, učiňm e bez odkladu. J a k vážný a hbitý kněz, jenž se sb írá a šatí k sv até Oběti, v y stro jm e se bez v áh án í a spěchu k té části služby, již je nám sdíleti. J a k člověk, jenž p ráv ě byl učiněn, ja k vynález nový a nedotčený, každá schopnost ve m ně m á p řed m ět svůj a každá m odlitba je nekonečné ceny. Bože, jeden ve třec h osobách, s K ristem , jenž na kříži Ční v nebe, Slovo, v něm ž pravdou všechno je, co říkáš, v ěřím v Tebe.

Ty jsi to Slovo dané a p řik o v an é h řeby železnými. N árok, v nějž složil jsem svou naději, činím rozpřaženým i pažem i svými! J á jsem p r s t v rán ě Tvé, jsem ru k a na srdci, jež sv ět Ti ranil. Ty, jenž jsi všem ohoucí, nejsi s to, bys m é lásce k Tobě b ránil. A ť obřad rychlý se dokoná, jím ž na T vé věčnosti ú čast mohu mit. Nic není p říliš k rá tk é p ro tu chvíli Boží v nás, jež nem ůže rozdělena být. Z achovejm e tu přísah u mezi sebou, a abych se nerozptýlil, m ě zapečeť. L idství B oha na m ém jazyku, poznač m é srdce a původ m ů j teď. V ten to Sedm ý den, jejž stanovil jsi po práci svrchované, kde jin d e bys odpočinul, n e-li v m ém srdci, P ane? Přeložil O. F. B a b i er . P. D r S i lv . M. B r a i t o O. P.:

K ř e s ť a n s k á v y r ovnanos t Co se všechno d á vyčisti z P ísm a svátého a co již tak é z něho n e jrů z ­ nější k acíři i fantasto v é vyčetli! V y trhno u v ětu ze souvislosti, a ještě k tom u ji přeženou a nadto ještě jí d ají prv é m ísto v celé soustavě K ris­ tova učení. V šechny bludy, všechny sekty p ovstaly tak, že zd ůrazňovaly příliš jed n o stran n ě jednu prav d u, jed n u m yšlenku, a aby ji m ohly tak to jed n o stran n ě zdůrazňovati, m usily si ji v y trh n o u ti ze souvislosti. A to je p ráv ě zásluhou katolické C írkve, že dovedla všechny p rav d y K risto v y ziaditi systém em , k te rý v nich byl, ovšem u tajen , a proto bylo n u tn é K ris­ tovy p rav d y u spořádali podle tohoto systém u. To je k ato lick á theologie, to jest je jí úkol i zásluha i celý je jí smysl. M á uvésti v systém prav d y , k te ré jsou ve svátých knih ách a v círk ev n í trad ici zachovány porůznu, ta k ja k to p rá v ě potřeby, p ro k te ré u rčité sv a té k n ih y byly napsány, kázaly, nebo jak m usilo učení apoštolské, učeni O tců a sněm ů p rav d y podávati. Ale ona vyrovnanost, ona k rá sn á živo tn á vyváženost je s t obsažena v P ísm ě svátém sam ém , jest obsažena v celém učení P áně. Již v tom je k rá sn á vyváženost učení P áně, že jsou třeb a n ěk teré p rav d y h o dně zdů­ razňovány p ro ti ostatním . K ristu s dovedl zdúrazniti p rav o u věc v p rav ý čas, i když toto zdůrazňování bylo p ro ti d u chu tehdejší rab ín sk é zkost­ n atělé tradice. Z ajím av é jsou n ám itk y proti k atolickém u učení. Jed n i v y tý k a jí z trn u lá dogm ata, druzí nálezky lidské. Jed n i v y tý k ají, že učí n ě­ čem u neživotném u, co nedopustí se rozvíjeli, a druzí jí hn ed tým iž ú sty třeb a v ytý k ají, že skreslila, znetvořila, pozm ěnila učení Páně* T ak na p řík la d stále budou velebiti H usa, že zem řel za p rav d u , ale neuvědom í si, že H us neobyčejně ztrn u le lpěl na lite ře Písm a. T ak se na p řík la d táže,

kde že je v P ísm u řeč o mší, o o rn átech a p o d o b n ě . . . P ři tom zapom í­ nají, že v P ísm u je řeč n a p řík la d o obřadech starozákonních, že tedy H ospodin sám bděl ve S ta ré m Z ákoně n ad dů stojnosti bohoslužby, k te rá by la jen předobrazem a stínem oběti N ového Z ákona, k tero u zvěstoval p rorok M alachiáŠ, že n a zák ladě p řán i a rozkazu Božího, jenž byl odvo­ lán, jen pokud se tý k á oněch obřadů, ne v ša k principu obřadu, bylo roz­ um né, dobré a dovolené, b a n u tn é oslavovati P án a i v Novém Zákoně obřady. A p ak zapom ínají, že Písm o sv a té n en í jediným sh rn u tím všech K ristových pravd, že K ristu s neposlal apoštoly p sát, nýbrž u čit a že psalo jen několik apoštolů a že nikde n en ajd o u m odláři písm a v Písm ě doklad pro svou zák ladn í nauku, že jediné Písm o je st zdrojem v eškerého poznání Božího, veškerého zjevení. A p ři tom ovšem n ám nesm í nikdo v y tý k a ti neúctu k P ísm u svátém u, protože nevím , kdo to lik zd ů razň u je důležitost a p o třeb u číst Písm o svaté, jako my zde a tře b a i já osobně. A le i ta k najd em e v P ísm u svátém Nového Z ákona k rásn o u v y ro v n an o st všech p rav d a všech zásad k řesťanskéh o života. To chci v tom to článku zdůrazniti. Jin a k se lehko dá n am ítati p roti učen í P áně, že je n eprovedi­ telné, neuskutečnitelné, a proto neživotné a třeb a i nepravdivé, protože co je neživotné a neuskutečnitelné, je nepravdivé, v n itřn ě n epravdivé. Z dá se, že podle K rista je tře b a p rch a ti ze světa, že k řesťan stv í doslova vzaté by ro zv rátilo svét. T ak to aspoň n aznaču je D ostojevského Velký In k v isito r v B ra tříc h K aram azových. To stá le slyším e i dnes, že k řes­ ťan stv í je náboženství rom an tick é, že stále je n zvedá oči k nebi, a tím že d áv á lidem zapom ínat n a zem a tím je v y d áv á v ru ce o b ratn ý ch k ejk lířů s p ráv em i s theologií, k te ří ovšem neobracejí oči k nebi, jak učí prostý lid, nýbrž se čiperně o hánějí při zemi a p řičinlivě zobou, co tu na zemi je roztroušených dobrých zrníček. Byli v k řesťan stv í lidé, k te ří ta k to chápali k řesťan stv í, jak o byli tak é zase takoví, k te ří chtěli učesatí přísnost, s jakou K ristu s o p ravdu u k azu je n a jedno n ejn u tn ější, na jedno potřebné, ja k učí nepečovat, n e s ta ra t se úzkostlivě, všechno o p u s titi. . . N a jedné stra n ě nesm ím e řík a t: »Tomu se m usí rozum ět!« Byli theolo­ gové, k te ří i podobenství o velbloudu a uchu jehly chtěli n ějak lidštěji vyložiti, ačkoliv je jasné, že S pasitel rá d užíval paradoxů. A tento p a ra ­ dox je o pravdu n a m ístě, nebo ť kdo m i ukáže tře b a jen h rstk u bohatých lidí, k te ří by nem ěli srdce zatvrzelé, srdce p řiro stlé k zemi? K olik těch zapeklitých v yznavačů svátého zákona půdy, k te ří o k rád ali za v álk y chudáky o poslední peníze a prádlo, se ste jn ý m klidem se h lásí mezi budovatele nového spravedlivého řá d u s v ě ta . . . Člověk by se usm ál nad těm i starostlivým i »theology«, k te ří ch tějí mocí m erm o n ějak zach rán í ti ty to u p íry lidské společnosti. A le něco p la tí všem a něco p la tí jen těm , kdož ch tějí být dokonalí učedníci P áně. V šem platí, že n em ají pečovati úzkostlivě, že m ají hleděti

n ejp rv e n a svou duši, protože co je p latn ý všechen o statn í zisk třeb a i celého světa, kdyby si poskvrnil člověk svou duši? V šichni m ají b ý t duchovně chudí, ale ti, k terý m byl svěřen m ajetek, m ají si n a d ru h é stra n ě činiti p řá te le z ničem ného m am onu, m ají ho upotřeb iti k dobrým skutkům , dnes bychom řek li pro dobro obecné, protože cokoli kdo má, m á to jako správce a je podle svátého T om áše povinen vše, co m u přeb ý v á při slušném stav u p řim ěřen ém životě, up o třeb iti pro obecné dobro. To jest ještě rad ik á ln ě jší nežli učení m arxistické. K ristu s učí n astav iti pravou tv á ř, když jsm e b iti v levou, a sám se po­ staví p roti bijícím u žoldnéřovi. Proč m ě tepeš? To tedy znam ená, že i on vyvážil a vyrovnal pokoru s povinným obh ájením v lastn í d ů sto jn o sti a v lastn íh o práva. Učí m odlit se v koutku kom ůrky, ale sám se m odlí tak é v ch rám ě a před učedníky a před davem , když se m odlí p řed zázraky. J a k to srovnati? J e n tim , že K ristus m luvil o něk terý ch okolnostech, v k terý ch tedy se m ám e m odliti ve skrytu. Jsou tedy m odlitby skryté, a je čas k m od­ litb ě veřejn é. Učí neu žív at m nohom luvných m odliteb, a sám se m odlí celé noci k Bohu. Tedy, co tu K ristu s odsuzuje, ja k v y v ážit obojí? K ris­ tus za v rh u je sáhodlouhé jen fo rm alistn í o d řík áv á n í m odliteb, ale d o poru­ čuje co n e jtrv a le jší styk s Otcem, jak ho sám p rováděl a ja k ho dopo­ ru č u je později Apoštol, když rad í: M odlete se b ez ustání. K ristu s doporučuje pokoru, a sám se b ráni. Jso u okam žiky, kdy o p rav ­ du je lepší m lčet; K ristu s tu doporučuje, abychom se n eh ájili stále a stů j co stůj, abychom spíše láskou a dobrotou odpovídali na zlobu n e ­ přátel. To K ristu s konal stále, když se m odlil za své nepřátele, když uzdravil žoldnéře M alcha, k terý ho chtěl zajm out, když klidně d isp u tu je s farizeji a zákoníky a p řijím á i jejich pohostinství. A le když stojí před ním zloba, ničem nost a záludnost, k te rá odvádí lidi od k rálo v stv í Božího, rozežene se d ů tk am i a hněvem proti záškodníkům k rálo v stv í Božího. K ris­ tu s rad í n a sta v it d ruhou tv á ř těm , k te ří nám spílají, ale ja k m ile jednou stoji p řed soudci, p ak vyžaduje p řesný soudní postup. T ím u k azu je k ře s ­ ťanům , že pokora neznam ená slabost, že by se snad nesm ěli nikdy h ájiti, že by si m usili d á t líbit všechno od těch, k te ří jim ú řed n ě m ají b ý ti otci, p řáteli, pom ocníky, ale přesto u žív ají svého postavení k tom u, aby ve své stařeck é nebo om ezené zaslepenosti a pýše sami chtěli všem u jedině n e j­ lépe rozum ěti, k terý m život dále již unikl a kteří b ijí jak o Don Qui jot do v ětrn ý c h m lýnů, kteří v dobách nejv ážn ějších si h ra jí na vojáčky a obtěžují věcm i naprosto v e d le jš ím i. . . K ristu s P á n dlel celé noci n a m odlitbách, ale nic lidského m u neuniklo. O všem věděl, znal úplně staro sti a bolesti života rolnického, vojenského, rybářského, znal bolesti šestinedělky, dom ácí staro sti chudé ženy. A n ejenom že to znal, pro všechno to m ěl slovo pomoci a účasti. S tále byl spojen s O tcem nebeským , a přece nic lidského mu nikdy

nebylo cizí. T ak i nás učí, že není dokonalý jeh o učedník ten, kdo by ta k chtěl Otce ctít, že se nechtěl vůbec s ta ra t o svého bližního, kdo by chtěl jen a jen sebe spasiti. Isolovaný k řesťan n en i vůbec křesťan, p ro to ­ že všichni lidé jsou podle slov a podle je d n án í K risto v a spojeni ja k s Otcem, ta k s K ristem , k terý se vidí ve všech našich bližních. P ro to nem ůže nikdy podle k řesťan stv í lá sk a k Bohu odváděti od lásky k vlasti, od lásky k bližním u, protože se tyto dvě lásky vůbec n ed ají oddělit. R ovněž zase není křesťan sk y dokonalé lásky k bližním u, když není za­ kotvena, p o stavena na lásce k Bohu, protože jen v tom to spojení s Bo­ hem , s jeho vůlí, s povoláním k jeh o synovství n ab ý v á tato naše láska nejvyššího posvěcení a nejvyšší krásy a trvání. N ikdo nem ůže m ilovali bližního z vyššího důvodu, nežli p rá v ě tom u učí k řesťan stv í, k te ré vidí v každém člověku tvora povolaného za Boží dítě, zástupce trpícího, po­ třeb n éh o K rista. K řesťan stv í neni náboženství zasm ušilé, i když K ristu s volá: B lahosla­ vení l k a j í c í . . . K ristu s tu v a ru je před tím, abychom n ez tratili svůj život v nem írné radosti, protože tu na zemi op ravdu neni m ísta k n ějak é p ře­ b u jelé radosti, protože není te n to život bez u trp e n í a tolik našich vin o p rav d u si žádá pokorného, kajícího lk án i p řed Bohem, vůči něm už se proviňujem e, ale s d ru h é stra n y sám jde n a svatbu, kde p ro m ěň u je vodu v e víno, aby se ud ržela rad o stn á sv atebn í n á la d a . . . S tav i nám před oči nesm írn ě vysoký ideál, všechny jeho m yšlenky jsou výzvy k neobyčejné m rav n í velkom yslnosti a ušlechtilosti, ale p řitom ví o naší ubohosti. P řes tu to ubohost, k te ro u v y ja d řu je stá le slovy: N eobrátíte -li se, všichni z a h y n e t e . . ukazuje, kde je síla k tom uto nadlidském u. S pojení totiž s ním a s O tcem d ají n ám sílu. Bez něho nic nem ůžem e a svátý P avel to sám na sobě vyzkoušel, když volá: V šechno m ohu v tom, k te rý m ne posiluje. S libuje své C írkvi i pronásledováni, ale zároveň tak é svou ustavičnou p říto m n o s t P ředpovídá, že se bu d e sa tan stále pokoušet, aby tříb il C írkev P áně, ale d áv á ji oporu v P etro v ě ú řa d ě a v D uchu svátém , k te rý připom ene všechno, cokoliv K ristu s byl učil, a vyučí nás v ešk eré pravdě. Duch je u K rista všechno, a le resp e k tu je i p o třeb u člověka, složeného z ducha a z těla, p řip ín á své m ilosti, nový život Božích dětí, odpuštění otcovo n a v iditeln á znam ení, k řtu a p rohlášen í ap o što lsk é h o . . . T ak učí nás, abychom n ep ropadli p řeh n an ém u sp iritu alism u , k te rý po h rd á vším vn ějším v C írkvi, neboť ani K ristus tím n epo h rd al a sám těchto v id itel­ ných znam ení užíval a sám je u sta n o v il. . . B yl panicem , ale nepohrdal ženou, n ýbrž se skláněl ke všem d ru h ů m žen, an i hříšnou n e v y jím a jíc . . . K ristu s se ničeho neštítil, an i hříchu, protože ten vzal n a sebe a zaň zem řel. A bychom nebyli tak povznešeni, že bychom nechtěli ru k u p odat hříšníkovi, toužícím u po povstání. K ristu s nenáviděl hřích, ale n eštitil se ho, neboť zaň zadostučinil.

T ak bychom m ohli jít dále a dále. M yslím však, že stačí ty to ukázky k tom u, abychom si učinili obrázek o k řesťan sk ém učeni, o jeh o v še stra n ­ nosti a tím i o jeho životnosti, protože k řesťan stv í v éru nic neuniká, n ep řik lán í se k ničem u tak, aby nevidělo i d ru h é strá n k y věci nebo p ro ­ blému. T ak je k řesťan stv í dokonalým vyvážením všech pro tiv a p ro tik lad ů . T ím ovšem neučím e zlaté prostřednosti, n ýbrž jen nejd o k o n alejším u v y ­ ro v n án í obou ex trem ů jak napravo, ta k nalevo, ja k p řeh á n ěn í jedné strán k y , ta k nedoceňování strá n k y druhé. N ejk rá sn ěji se to jeví ve vyvažováni strá n k y božské a lidské v k ře s­ ťan stv í a v C írkvi a ve všech požadavcích K ristových. K ristu s nás volá k ú časti na O tcové dokonalosti, ale m ám e si p řitom b ýti védom i, že sam i ze sebe ničeho nem ůžem e, že vše to koná v n ás Boží síla, a le od nás zase žádá P án pohotovost k p řije tí Boží v ůle a Boži pomoci. D ává Boží m ilost, ale p řijím á ji p ro nás lidi n a lidsky postižitelná znam ení. Volá nás k Otci, ale n em ám e zapom ínati n a své bližní. M áme se přiv in o u ti k Otci v důvěrné m odlitbě, ale tato m odlitba m usí býti správ ná, a proto nás učí sp ráv n é form uli. C írkev m á býti k rálo v stv ím Božím, ale je složena z lidí. S m ěřuje k věčnosti, kde bu d e nap ln ěn a, ale zde m á obsahovati i hříšníky. M á býti rodinou d ětí Božích, ale ty Boží děti m á te p rv e zroditi a vychovávati. T ak ještě nikdo nezladil božské a lidské. Božské n en í sníženo a lidské není vyřazeno, božské není znehodnoceno a lidské neni přetíženo. I to je důkazem božskosti K ristovy, neboť nikdo p řed nim an i po něm ned o ­ vedl ta k dokonale, řekněm e, ta k božsky dokonale vyvážiti a slad iti bož­ ské a lidské. P ro to je snaha o toto slad ěn í jednou z n ejzák lad n ějších povinnosti křesťanských.

P. D r R e g . D a c í k O. P.:

Duchovní vedení II. P o v a h a a h r a n i c e d u c h o v n í h o v e d e n í T ak jak o je tře b a zd ů razn it prospěšnost duchovního v edení n a cestě k Bohu, ta k n u tn o v aro v at p řed nezdravým přeh án ěn ím v tom to ohledu. Jso u jisté duše, k te ré chápou duchovní vedení jako n ap ro sto u p asiv itu vůči duchovním u vůdci, a jsou ta k é duchovní vůdcové, k te ří vyžadují od vedeni neom ezenou poddanost. D uchovní vůdce nedovoluje vedeném u nejm enší projev, vycházející z v lastního rozhodni^tí, a vedený se neod­ važu je h n o u t p rstem bez jeho schválení. N echť tedy odejde od něho a najd e si jiného, řek n e někdo? J is tě že by m ěl k tom u do statečn ý důvod,

jenže jsou takové duše, k te ré touží po takovém to vedení, k te ré by snad i byly schopny se sam y rozhodovat, ale buď z pohodlnosti nebo z touhy stále a stále m luv it se svým duchovním O tcem , d áv ají p řed n o st tom u, že s každou m aličkostí jak o s b ů hv íjak ý m problém em spěchají k něm u. N ěkdy je to ovšem p řirozená úzkostlivost a ta omlouvá. D á-li se duše vést, pozvolna dospěje k jisté schopnosti sam ostatného života. N ěkdy je to n esprávn ě vychované svědom í a dom ění, že je n u tn é se vším se svě­ řo v at a v každé m aličkosti žád at řešeni od duchovního vůdce, k te rý by m ěl ta k řk a n ah ra d it svědom í svého pen iten ta. A n ěk d y je to pouhá p ři­ rozená touha po rozhovorech s duchovnim O tcem a tu by m ěl on sám vědět, kde jsou hranice. K správném u stanovení h ran ic duchovního v edení je třeb a si uvě­ dom it, jak ý úkol m á duchovni vůdce nebo zpovědník v podporování duše na jejích cestách k Bohu. V duchovním životě m ůžem e u važovat tro jíh o činitele: p rv n ím je Duch svátý, d ru h ý m je duše sam a a n a třetím m ístě přichází duchovní vůdce. Toto pořadí nelze p ře v rá tit. T ím je však tak é řečeno, jaké m ísto zaujím á ve v ýstu p u duše k B ohu duchovní vůdce. N adpřirozený život m á svůj p ram en jedině v Bohu. D uch svátý je jeho tvůrcem , svou m ilostí a svým i vnu k án ím i. Bez jeh o vedeni a bez jeho pomoci není duchovní život m yslitelný. P ůsobení D ucha svátéh o je v n itřn í, zasah uje sam u duši. Člověk m ůže p ů so b it jen zvenku. Je d n a t p ro ti působení D ucha svátého by znam enalo p rac o v at ke zkáze duše. N ásledkem toho činnost duchovního vůdce se m ůže a m usí om ezit jen na to, že se snaží podporovat činnost Boží v duši. D ruhým činitelem v duchovním životě je p ak d u še sam a. I pod vlivem m ilosti zůstáv á svobodná. Mimo to B ůh ji obdařil rozum em a soudností, vložil do je ji duše schopnost po zn áv at dobro a zlo. Duše sam a se m usí rozhodovat. Z ajisté, duchovni vůdce ji m ůže b ýt nápom ocen v tom to roz­ hodování tím, že jí ukáže, kam ji volá B ůh a kde ji chce mít. Ale roz­ hodovat se m usí sam a. D uchovní vůdce nikdy nesm í n a h ra d it činnost rozum u a vůle, nesm í zastupo v at svědom í toho, jehož vede a nesm i v n i­ čem seslabovat jeho v la stn í činnost. Radí, ja k vidí, že m usí radit, po­ vzbuzuje, když je duše sklíčená, u k az u je cestu, na k te ré ji chce B ůh m it, ale rozhodnout se m usí každý sám. P roto pravím e, že duchovní vůdce je pořadím tep rv e třetím činitelem v duchovním životě. Je h o význam rozhodně není ta k veliký ja k se m noh­ dy m yslí nebo m luví. N apřed je Duch svátý a duše a p ak te p rv e d u ­ chovní vůdce jako pouhý pom ocník. K dyby ch těl b ý t něco více, podporoval by je n trp n o st duše, ja k sp ráv ně poznam enává P. Plus.s Vedl b y ji k v lastn í neodpovědnosti, tedy k duchovní lenosti. M ůže-li se kdo spo­ lehnout na druhého, proč by se snažil sám ? J e to ovšem pohodlné, zbavit 8 8 P lus: La direction d ’ap rè s les M aitres spirituels, P aris, 1933, str. 53.

se odpovědnosti, a le neodpovídá to Božímu rádu, k terý stav í duchovního vůdce teprve na tře tí m isto a vym ezuje m u úkol pouhého pom ocníka. 2 á d á -li duše více, žádá p rav id eln ě n ep ráv em a žádá tak é ke své škodě, protože se zbavuje vešk eré iniciativy ve své Činnosti. P ro to rad í zkušený duchovni vůdce Adlofí, aby občas k ajícník řešil své problém y a pochyb­ ností sám pod dohledem svého zpovědníka. T akový způsob jed n án i p ři­ spěje k tom u, aby spíše a snáze dosáhl duchovní dospělosti a byl schopen sam ostatně se rozhodovat, což je velm i důležitou věci ve vývoji m ravního života.» D uchovní vedení ani nem á zotročit duši ani ji zbavit v lastn i iniciativy v duchovním životě a u čin it ji pouhým n ástro jem názorů duchovního vůdce. Tohoto náhledu jsou všichni význační učitelé duchovního života, kteri v a ru ji velm i důrazně p řed všem i m alichernostm i ta k zvaného d u ­ chovního vedeni. Kdo by se odvážil b rá t v pochybnost a u to ritu M arm ionovu? A ten to benediktin, jehož b lah o dárný vliv zakoušel za jeho života a zakouší i po sm rti tolik duší, m luví o otázce duchovního v edeni takto: »D uchovni vůdce není tv ůrcem s v ě d o mí . . . nesm i nikdy n ah ra d it svědom í vedeného. Ten zůstává konec konců po Bohu a s Bohem příčinou své spásy a své dokonalosti. J e nap ro sto nutné, aby ho naučil jiti sam o stat­ ně, alespoň v hlavních liniích, a u tík a t se k duchovním u vůdci v p ří­ padech těžkých, v okam žicích n ejbolestnéjšich . . . J e to nebezpečné o b ra ­ cet se na duchovního vůdce ve věcech, k te ré by m ohl člověk řešit sám ; ta k nech áv á o d u m íra t své svědom í.«10 To jsou slova velm i jasná, k te rá nepo třeb u ji m noho výkladů. Jsou výsledkem m nohaletých zkušeností ve vedení duší, v něm ž h le d ají mnozí jen a jen sebe, m ísto aby hledali Boha, ja k u k azu je M arm ion. P řílišn é vedeni m ísto aby přivádělo k Bohu, ve skutečnosti od něho odvádí, p ro ­ tože učí nezdravé introspekci a odvádí m yšlenky od Boha na člověka. Čím více řeči je v duchovním vedeni, tím m enší procento je jich o Bohu a tím větší o lidech. D uše se zam otává sam a do sebe a hledá sebe v sobě. A na to všechno m yslel M arm ion, když p rav il, že není velkým přívržencem přílišného vedeni. Cítím , že D uch sv átý je jediný vůdce, schopný d á t p rav é světlo a v n u k n u tí. Podle toho pak d áv á p rak tick ý návod, k te rý by měl m ít vždy na m ysli jak vedoucí ta k vedený: »Je nutné, aby duchovní vůdce poznal dokonale duši. Jak m ile se to jednou stalo, m á ji n aznačit cestu, kterou by se ubírala, a pak ji p onechat D uchu sv á­ tém u. Čas od času v delších obdobích bude k o n tro lo v at je jí pokroky.«11 » Adloff, A rs artium , il confessore d ire tto re (italský překlad) Torino 1930, str. 71. 10 D om T hib au t: Dom Colum ba M arion, vie. chap. XI. Le d irecteu r S p irituel, str. 263—266. 11 Tam též. — To platí jistě v obyčejných případech. V edení m im o řád ­ ných p říp ad ů, jakož i vedení úzkostlivých a skru p u lo sn ích d u ší m á ovšem své výjim ky.

T ak m luví všichni zkušení učitelé duchovního života. P řip o m en u ještě z m oderních M sgra Gaye, jehož slova mohou b ý t v ý strah o u pro všechny duše, k te ré se u táp ějí, abych řekl, v duchovním vedení. »Velmi vážnou příčinou omylů, praví, býv á zneužívání duchovního vedeni. M ám na mysli, aniž bych m luvil o citech především lidských, k te ré se tam v n á ­ šejí a k te ré m ohou všechno kom prom itovat, časté a dlouhé rozhovory a dopisováni s duchovním v ů d c e m . . . T akové to duchovni vedeni bývá pro duši osudným sklonem k příliš velkém u zabývání se sebou sam ou, p o tra ­ vou egoism u a m arnivosti, velkým nebezpečím , že bude šp atn ě p o k ra­ čovat ve ctnosti, že vzbouří mezi sebou a Bohem prach, tak že jej ztra tí z očí a vzdálí se od něho, což je zlem vrcholným . C hcete-li ted y jít přím o v p rav dě a neseslabovat v sobě m ilost, b u ď te střízliví, velm i stříz ­ liví ve věci duchovního vedení. Ja k ý m vůdcem se stá v á často Duch svátý duši prosté, chudé a osam ělé!«12 J e možno se tu zm ínit ješté o pom ěru mezi duchovním vedením a sv á­ tou zpovědí. S tru č n ě bychom m ohli v y já d řit těm ito zásadam i: 1. J e sice pravda, že duchovni vůdce nem usí b ý t n u tn ě totožný se zpo­ vědníkem , ale zkušenost učí, že toto spojeni je nejvýhodnější. P ro to jen z velm i vážných důvodů je možno p řip u stit, ab y duchovni vůdce byl od­ lišný od zpovědníka. N ikdo nezná a nem ůže znát k ajicn ik a ta k dobře, jako prav id eln ý zpovědník. N ikdo ho proto nem ůže tak dobře vést a mu radit. V opačném p říp ad ě v zn ik ají velm i snadno rozpory mezi rad am i zpovědníka a duchovního vůdce, a tím ta k é neklid v duši, když neví, podle koho se m á řídit. T ěchto obtíží nebude, jestliže p rav id eln ý zpověd­ ník je současně duchovním vůdcem . 2. N ejvhodnějším okam žikem pro duchovní vedení je sv á tá zpověď. V tom se rovněž shodují všichni duchovní vůdcové. Ve chvíli svaté zpo­ vědi je duše nejlépe disponovaná p řijm o u t rad y zpovědníka, k jejichž uskutečněni se jí dostává záro veň pom oci m ilosti Boží. Je n zřídka je do12 In stru ctio n s en form e de retraite. Tours, osm é vydání, str. 136.— P ak není divu, když P. Fa ber m luví o pověře duchovního vedení a o ne­ bezpečí této pověry. N evím však, zda m á zcela prav d u , když všechnu vin u svaluje jen n a duchovni vůdce, když píše: »Neslyšel jsem n ik d y m lu ­ v it o n ějak é osobě, k te rá by m ěla duchovního vůdce a k te rá by si n a ­ řík ala, že byla příliš m álo vedena. Počet těch, k te ré trp ěly násilným ve­ dením , by nap ln il nem ocnici značné velkého města.« C itováno podle fra n ­ couzského p řeklad u: P ro g rès de Fam e dans la vie spirituelle, Tcqui, P aris, 1920, eh. X V III. — J á jsem slyšel i n á řk y těch, k terý m se zdálo, že jsou m álo vedeny, když nem ohly s každou m aličkostí k duchovním u vůdci nebo když jim dal na jevo, že není vhodné, aby o takových m alič­ kostech rozhodoval. Jestliže je tu větší v ina na duchovním vůdci, p ak jen proto, že m á povinnost m ít více rozum u. P ozoruhodná jsou v tom to ohledu také slova P. V ondry v časopise Na hlubinu, roČ. VII, str. 44.: »Nejlepší duchovni vůbec je ten, k te rý vede duše tak, že ho n ep o třeb u jí. Cím m éně je duše na něho odkázána, tím lépe pro ni.«

voleno u sto upit od tohoto všeobecného pravidla, když toho vy žad u ji okol­ nosti a důvody o p rav d u vážné, ja k tom u je zvláště u m ládeže, k te rá po­ tře b u je někdy většího poučení, zvláště v době volby povolání. 3. P ra v id eln ě nelze ra d it duchovni vedeni na d álk u pomocí korespon­ dence, zvláště s kněžim i m ladým i, nedosti zkušeným i v o tázkách vedení duši. III. P o m ě r v e d e n é h o k d u c h o v n í m u v ů d c i Dosud jsm e si vším ali duchovního vedení spíše se stra n y duchovního vůdce; je tře b a se ještě několika slovy zm ínit o disposicích a v lastn o s­ tech duše vedené nebo o jejím pom éru k duchovním u vůdci. Tyto vztahy bychom m ohli v y já d řit třem i slovy: dův ěra, ochota k poslušnosti a v y ­ trv alo sti v této d ů v ěře a poslušnosti. K dyž m luví sv. F ra n tiše k S aleský o důvěře, n u tn é v duchovním vedení, zdůrozňuje, že tato d ů v ěra m usí b ý t spojena zároveň s úctou k d uchov­ ním u vůdci. >3 Bez dův ěry si nedovedem e vůbec p ře d sta v it duchovní vedení. D ůvěra sam a v šak nestačí, jestliže n en í spojená s úctou. Z v rh la by se snadno v pom ěr plný nezdravé sen tim entality , k te rý je velm i v zdálený d uchov­ ním u vedeni, jehož cílem je pom oc duši n a cestě k Bohu. Z ajisté, bez určitých, i přirozených sym patií není vůbec m ožná volba duchovního vůdce. Jestliže se kdo odhodlá sv ě řit své n ejtajn ější h lu b in y duše d ru ­ hém u člověku, m usí k něm u m it jisté sym patie. Je jic h východiskem však nesm ějí b ý t jen čistě lidské a tím m éné pouhé světské důvody. Z kuše­ nost, zbožnost a vědění, to jsou poh n utk y , k te ré vedou duši při volbě duchovního vůdce. S vatý F ra n tiše k Saleský dáv al vždy p řed n o st zpověd­ ník u u čeném u před světcem . J e tře b a se m ít velm i na pozoru p řed u r ­ čitým sentim entalism em , k te rý se rád zah alu je ve falešný p lášť n ad p ři­ rozené duchovní lásky, zatím co n ejd e o nic jiného, než o Čistě přirozené sklony nebo dokonce o neuvědom nělou n áh ra d u za to, co si člověk od­ pírá. N echci ovšem říci, že by duše m usela ihned, ja k m ile pocítí k své­ m u zpovědníku nebo duchovním u vůdci jisté příliš lidské sym patie, jej opustit. P ravděpodobně u d ru h éh o by se tyto city opakovaly a ta k by m ohla b lo u d it do nekonečna. J e však třeb a d rže t ty to city pev n ě v r u ­ kou, n ed á v at jim žádný průchod a spíše je po m íjet nevším avosti, než se jim i zabývat a je rozp itv áv at. V ynasnaží-li se duše dosazovat p ro stě na 13 N avedení k životu zbožném u, I. 4. — »On p ak ti m á b ýti vždycky a n d ě le m . . .« N epovažuj ho je n jako za pouhého člověka a nespoléhej na něj sam ého a n a jeho lidské um ění, n ý b rž na Boha, k te rý ti bu d e po m áh a ti a tobě m luviti jeho prostřed n ictv ím . . . »A ty poslouchej ho jak o a n ­ děla, k te rý sestoupil s nebe, aby té vedl do nebe. Měj vůči něm u srdce otevřené s veškerou u p ř í mn o s t i . . měj k něm u zároveň posvátnou úctu, tak, aby úcta neum enšovala dů v ěry a důvěra, aby n evadila úctě.«

jejich m ísto city vděčnosti a zachová-li jak ve svém m yšlení ta k ve svém zevnějším chování náležitou úctu k něm u, plnou zdrženlivosti, n ebude-li se p o u ště t do různých p rojev ů dů věrnosti a sentim en tality , dostan e se její d ů v ěra k duchovním u vůdci do náležitých kolejí. V ztahy mezi duchovním vůdcem a duší vedenou jsou založeny n a d ů ­ věře, řízené úctou. A úcta je vždy reservovaná. N em luví zbytečně, n ezachází do nem ístných důvěrností. J e velký rozdil mezi d ů v ěro u a d ů v ě r­ ností. D ůvěra je prostá, ja k sm ýšlí, tak m luví, nem yslí nic zlého, nezná úkladů, protože nem á po stran n ích m yšlenek. D ůvěrnost zachází dále než přip o u ští úcta. N ebývá vždy upřím ná, schází jí prostota, je v ní něco um ělkovaného, protože na je jím dně se sk rý v ají city dosud nespoutané. P ro to d ů v ěrno st je neukázněná. M luví více než je o p ravdu třeb a a proto m luví zbytečně. D uchovního vůdce o k rád á o vzácný Čas. A nakonec tato spousta m alicherných řeči, k te ré se v la stn ě točí stá le okolo člověka, m ísto aby vedly k Bohu, jsou spiše na škodu než k prospěchu. Velmi výstižně ře k l P. Faber, že kajícníci, k te ří nejvíce m luví, jsou n ejm én ě poslušní. J im sam ým n epřináší duchovní vedení nic a duchovního vůdce o krádá o čas.** M luvím e-li o poslušnosti v duchovním vedeni, vidím e s jed n é stran y je jí nap ro sto u nezbytnost, ale n a d ru h é s tra n ě si m usím e b ý t vědom i, že pom ěr mezi duchovním vůdcem nebo zpovědníkem a duši vedenou není pom ěr p ředstaveného k podřízeném u. Z povědník a duchovní vůdce radí, n ejd e-li o věc, k te rá je p řik ázán a zákonem Božím nebo církevním . Své rad y n e v y ja d řu je způsobem rozkazovacím , alespoň tehdy, když je dosti m oudrý a když to není napro sto nutné. Z povědník žádá od kajicníka n a ­ prostou poslušnost k Bohu, ale nikoliv k sobě sam ém u. To je zcela sam o­ zřejm é po tom, co jsm e řekli o povaze duchovního vedení. Rozum ný zpovědník popřává duši co nejvíce svobody ja k to žádá dnes i církevní zákonodárství v tom to ohledu. N echce zotročovat, nýbrž v ést ve sm yslu svobody dětí Božích. »Poslušnost a poddanost vůči duchovním u Otci, píše Adloff, se nesm ějí ch á p at ve sm yslu, že by osoba ved en á n ech áv ala duchovním u vůdci sta ro st c h tít a m yslit za ni, že by odevzdala do jeho rukou své svědom i a veškerou odpovědnost, aby sam a žila blaženě v d u ­ chovním pohodlí. D uchovni vedení nesm i u sp a t m ohutnosti duše, nýbrž m usí je povzbuzovat, bu rco v at a u v ád ě t je n eu stále ve službu Boží.«Js i* Bylo by dobře, aby si občas n ěk teří kajícníci, nebo spíše k ajícnice připom něly slova Fénelonova: »Kdyby mnozí věděli, co je to čas kněze, jenž m á povinnost m odliti se za sebe a za C írkev, hluboce ro zjím at o zá­ konu Božím a p racovat pro záchranu tolika h říšn ík ů , o bávali by se zn esvěcovat čas ta k vzácný a u žív at ho k zbytečným rozhovorům . K dyby hledali jen evangelické rady, potřebovali b y m álo času k duchovním u vedení. Málo m luvit a m noho konat, to je úkol duší přím ých.« L ettres su r la direction. 15 Cit. dílo str. 232.

Z těchto důvodů jakož i z m noha jiných nelze doporučovat slib po­ slušnosti zpovědníkovi, protože p rav id e ln é jen p o d p o ru je sklon duše k nezdravé pasivitě. Je -li snad n ěkdy vhodné ten to slib vykonat, pak m usí být přesné vym ezený, neboť jin ak se m ůže stá t v budoucnosti p r a ­ m enem m noha zbytečných pochybnosti a úzkosti. Jestliže se kom u podařilo nalézti duchovního vůdce, p ak je třeba, aby mu zůstal v ěren a neopouštěl ho bez velm i vážných důvodů. Sv. Alfons učí, že kněz nem á p řijím a t vedení osoby, k te rá opoušti svého duchovního vůdce bez těchto velm i vážných p o h n u tek .1o O vážném důvodu ke zm ěně duchovního vůdce ovšem nem ůžem e m lu v it tehdy, když duchovní vůdce neposlouchá nápadů vedené duše a nem á chuti ve všem h ovět je ­ jím to u h ám nebo když duše u něho nenalézá dosti lidské útěchy. P rá v ě ta k nelze m luvit o dostatečném důvodu, když duše zatouží b ý t vedena nějako u význačnou osobností nebo když se k něm u cítí p řitah o v án a čistě lidským i sym patiem i. M ění-li kdo z takových a podobných důvodů často svého duchovního vůdce nebo zpovědníka, ukazuje, že nem á dosti stálosti a v y trv alo sti a nem ůže očekávat, že v duchovním životě n ěkam dospěje. V ážným i důvody ke zm ěně duchovního vůdce m ůže b ý t zm ěna b y d ­ liště jednoho nebo druhého, neboť v takovém p říp ad ě by bylo možné vedení jen pomocí korespondence, což je způsob m im ořádný a m álo do­ poručení hodný. Podobně by m ohl b ý t důvodem ke zm ěně nedostatek vědom ostí nebo zkušeností u duchovního vůdce, o p ráv n ěn á pochybnost o sp rávn osti jeho učení nebo konečné ta k é odůvodněná obava m orálního nebezpečí. »Kdyby k ajícn ik zpozoroval, že jeho v ztah y ke zpovědníku nebo duchovním u vůdci se staly příliš lidským i a kdyby se m u nepo­ dařilo v tisk n o u t jim onen nadpřirozený k a ra k te r, k terý m usejí mít, pak by byla zm ěna n u tn á .« 1? Jin a k je třeb a v y trv a t v d ů v ěře a poslušnosti k duchovním u vůdci nebo ke zpovědníku a tato v y trv alo st přinese nepochybně plody, jako ostatně každá v y trv alo st bý v á požehnaná.

16 P ra x is C onfessarii c. 7, 3, n. 100. *7 C it dilo str. 234.

»Ať koná křesťan sk ý člověk cokoli, třeb a s i v rád u pozem ských věcí, nesm í za n ed b á v at d ob ra nadpřirozená, nýbrž m usí všechno říd it podle p řík azu k řesťan sk é m oudrosti k nejvyšším u dobru jako ke konečném u cíli; a všechny jeho Činy, pokud jsou d ob ré nebo šp atn é ve sm yslu m ra v ­ ním , to je st pokud se shoduji nebo nesh odu jí s práv em přiro zen ý m a bož­ ským, po d léh ají soudu a pravom oci Církve.« P i u s X., enc. S i n g u l a r i s q u a d a m

K o n s ta n tin Miklík CSsR:

Svát ost polehčení i.

Poslední pom azání (ex trem a unctio) nem á své jm éno odtud, že by to byla poslední věc Člověka na tom to světě, nýbrž odtud, že v řadě litu r­ gických čili posvátných m azání jest m azáni těžce nem ocných (nebo s tá ­ řím sešlých) k řesťan ů olejem posvěceným k tom uto účelu, doprovázené p řim ěřen ým i m odlitbam i přisluhovatelovým i, obyčejně posledni, a že vzhledem k postavení člověka, jenž je v pravděpodobném nebezpečenství sm rti, p řed sta v u je toto m azáni poslední či k r a j n í p o mo c , jejím ž účelem jest posílení a polehčení nem ocném u. Poslední pomoc neznam ená pomoc, jež nikdy nepom áhá ke zdraví, nýbrž takovou, k te rá jediná může ještě býti p la tn á a bývá p latná. N echuť špatn ý ch věřících k p řije tí svátosti pom azání není tedy odůvodněna ničím. A le povážím e-li, že strac h z n u ­ ceného opuštění tohoto života je spojen se lpěním na jeho nepořádnosti a se spokojeností s jeho prázdnotou a bohaprázdností, že zam ítání svátosti pom azání je nerozlučně sdruženo se zam ítán ím zpovědi, p řijím án í a získáváni odpustků, pak možno prip u stiti, že by zv rh lí katolíci jen te h d y byli ochotni p rijím ati pom azání nem ocných, kdyby to byla svátost pouze n a uzdravení těla bez u zdravení duše a kdyby m ohli z dopuštění Božího býti p ráv ě jen ta k dlouhý čas bez vědom í a bez pohybu, jak ý by stačil, aby jim m ohla býti udělena podm ínečná absoluce (bez podání eucharistie), a p ak pom azáni čela nebo pěti údů, po něm ž by následovalo rychlé zlom ení neduhu a brzké obnovení tělesných sil. Bohu díky, n em ů­ žeme jim říci, že sváto st pom azání jest ono zvláštní charism a, d an é v ěro ­ zvěstům p ři vstupování K ristově n a nebesa, kde bylo řečeno: Na nem ocné budou ru ce vzkládati, a ti se uzd rav í (Mk 16, 18); — přesto, že i při zp ráv ě o ustanovení svátosti pom azáni jest výslovně zm ínka o uzdravení nem ocného (Jak 5, 14— 15) a že je tam také řeč o tělesné nem oci a o tě ­ lesném uzdravení. T ělesné uzdravení není totiž ani prvním , ani h lav n ím účelem sv á to st­ ného pom azání tělesně nem ocného, p ráv ě jako k ře st není ustanoven jak o tělesná koupel, biřm ování jako pom azání k tělesném u zápasu, eucharistie jako pokrm a nápoj těla, pokání jako soud vnější spravedlnosti, svěcení k n ěžstv a jako prostředek jm enování ú řed n ík a a sv á to st m anželství jako pouhá civilní sm louva s civilním i účinky. Ja k o všecky svátosti, ta k i p o ­ m azání nem ocných m á účel duchovní, totiž udělení neb rozm nožení m i­ lostí posvěcující a právo n a udělení p říslušn é m ilosti pom áhající, k te rá odpovídá zvláštním u účelu svátosti. Z v láštn í účel sváto sti nem ocných jest d u c h o v n í p o m o c , které m á nem ocný potřebí v duchovní příčině, protože

jest nem ocný. V příčině tělesné pom áhají nem ocném u lékař, léky, léčení a ošetřující osoby. Ti všichni, seč jsou, p rac u jí k zlepšení tělesného stavu nem ocného, nebo pečují alespoň o to, aby se tělesné u trp e n í nem ocného nezhoršovalo, n ýbrž bylo co nejm enší, a to í v p řípadě, že n ad ěje na u zdraveni není žádná, nebo že je m alá. Po duchovní strán c e se však nalézá těžce nem ocný obyčejně v situaci, k te rá v yžaduje několikerou po­ moc řád n o u a jednu pomoc m im ořádnou. Těžce nem ocný člověk p o třeb u je ste jn ě j a k o z d r a v ý , ab y byl za dobře s Bohem a aby oslavoval Boha svým i činy. P o tře b u je svátosti po­ kání, aby nabyl spravedlnosti, nebo aby si ji uchoval. P o tře b u je svátosti o ltářn í, aby byl živ (Jn 6, 52), a požehnání apoštolského, ab y um ořil d u ­ chovní dluhy. Toho všeho p o třeb u je nem ocný člověk jak o zd rav ý člověk, netoliko, ab y p lnil první účel svého stvoření, nýbrž aby p ln il i d ru h ý účel, zajišťoval si své v lastn í dobro. A le těžce nem ocný člověk je v po­ stavení dvojnásob h o r š í m než zdravý člověk: rozhodnutí jeh o věčného osudu je st blízké a v p říp ad ě konce neodvolatelné, n ástra h y a překážky, jež se kladou v cestu posledním u cíli, jsou zesilovány se stra n y n ep řátel, a tělo, h lavni pom ocník duše v boji o palm u, je m dlé a svou slabosti a m alátností, anebo i bolestí strh u je d uši k nečinnosti, ano ke vzdání. Sam o p okání nem ocného, p rav í sv. Jeron ý m , bývá nem ocné: proto i zá ­ vazek p řijm o u ti n ěk teré sv áto stn é posily roste s nebezpečím a p rom ěňuje se v přísnou povinnost pod těžkým hříchem , když nebezpečí konce jest už velm i pravděpodobné. T ehdy n a l é h á božské přik ázán i zpovědi ta k é z toho důvodu, aby ne­ m ocný m ohl p řijm o u ti h lavn í S váto st živých (Jn 6, 54—55), E ucharistii, jisté v stav u m ilosti, to je st po sv áto stn ém rozhřešení, k teré odpouští hříchy i p ři lítosti nedokonalé. P řije tí E uch aristie na cestu do věčnosti (Viaticum ) jest p rá v ě ve velikém nebezpečí sm rti, ať pochází z p říčiny jakékoli (i když nikoli z nemoci), p řikázáno co n ejp řísn ěji (K. 864). Vším způsobem p ak jest doporučováno i těm, kdo se nalézají je n v nebezpe­ čenství pravděpodobném , třeb as uzdravení je st rovněž pravděpodobné nebo prav děpodobnější (tt § 2—3, K. 865). V těch tedy případech, kdy jest rad n o a žádoucno p řijím ati V iatikum , jest rad n o a žádoucno přijm outi i sváto st pom azání, jen když nebezpečí sm rti pochází z nem oci neb stáří, nebo když jedno těžké nebezpečí pom inulo a d ru h é vážné n astalo (K. 940, § 1—2). S v áto st pom azání je st v šak n ěkdy vůbec j e d i n á z b ý v a j í c í p o m o c k novém u n ab y tí milosti, a v tom p říp ad ě se spasitelnost a b lah o d árn o st této sv átosti p ro jev u je n ejzřeteinéji. To bývá tehdy, když nem ocný není při vědom í a nem ůže se zpovídati, litoval však n ěk d y zkroušeně svých těžkých hříchů a nezrušil této lítosti žádným novým těžkým hříchem , n e­ bo litu je -li aspoň po uděleni S vátostí, když p řijd e k sobě, všech těžkých vin, k te ré n a sobě má. N ěkdy vzbuzuje nem ocný, dokud je p ři sm yslech,

líto st dokonalou, ale m ýlí se ve způsobu nebo odhadu, a p ak up ad á do bezvědom í. Zde by nic neprospělo kněžské rozhřešení, k jehož p latn o sti se požaduje zkroušenost současná, nikoli pouze h ab itu áln í nebo vzbuzená te p rv po uděleni absoluce. Ani absolucí by tedy nebyl spasen a zachráněn pro život věčný leckterý člověk, k te rý bude zachrán ěn pom azáním ; ale i te n k rá t, když pom azání jest pro věřícího, jenž byl p o k řtěn a dosáhl užívání rozum u — neboť jen takový může p latn ě p řijim ati sv áto st po­ m azáni! — výpomocí nikoli nezbytnou, nýbrž je n užitečnou, i te n k rá t je sv á to st pom azání nem ocných j e d i n e č n o u pomocí k snazším u a jistější­ m u zdoláni všech m im ořádných nesnází, v nichž se octl člověk, kterého životní síla začíná opouŠtěti a o něhož se, by ť jen zdaleka, pokouší sm rt se vším průvodem oblud, čekajících na její vítězství. P oslední pom azání není v sk u tk u p rv o tn ě u stanoveno an i k uzd rav o ­ vání těl, ani k nabývání ospravedlnění, nýbrž k posílení a polehčení těžce nem ocného, k te rý v ěří v K rista a p a tří k jeh o tělu, ale jak o Člověk došlý k u žívání rozum u nahrom adil slabosti, který ch dosud žádná sv áto st n e­ m ohla sm azali. V čem toto posílení a polehčení záleží, lze v y já d řiti dvěm a slovy: v rozm nožení m ilosti posvěcující a v p ráv u n a duchovní pomoc. S m ilostí posvěcující se rozm nožují i v lité ctnosti božské a m ravní, i d ary D ucha svátého; m ilost sv áto stn á za h rn u je v sobě p ráv o na všecky m ilosti výkonné, k te ré p a tří k nadpřirozené s í l e d u š e , k oné síle, jíž je třeba, aby těžce nem ocný mohl v y trv a ti v dobrém až do konce a přem oci všecky nesnáze, které pocházejí: a) z nezřízených vášní; b) z n ed o statk u milostí, obvyklých v době zdraví, nebo plynoucích dále, ale nepostačujících v do­ bě nem oci; c) ze zá rm u tk u a strac h u těžce nem ocného; d) ze zvýšených nebo obvyklých pokušení ď ábelských; e) ze slabosti tělesné, k te rá m á neb lah ý vliv i n a síly ducha (M t 26, 41; L k 22, 45).I II K rom ě hlavního účinku, pro nějž je sváto st poslední posily n ejv lastn ěji ustanovena, ex istu je ještě jiné a to velm i vzácné ovoce té to svátosti, pro k te ré m á b ý ti velebena a toužebně v y hledáván a: odpuštění h řích ů v šed ­ ních a odpuštění trestů časných. I tyto d v a účinky p a tří k prvotným účinkům posledního pom azání, kdežto odpuštění tre stů věcných (spolu s těžkou vinou) a udělení tělesného zdraví p a tří k ú činkům toliko d r u ­ hotným , pokud se vůbec vyskytu jí. Jelikož je st poslední pom azáni sv á­ tost živých a p ředpokládá sta v m ilosti posvěcující (svátosti m rtvých jsou je n k ře st a pokání!), d osahu je se jejího n ejh lav n ějšíh o účinku, rozm no­ žení m ilosti posvěcující a posílení duše k sm rteln ém u zápasu, pouhým přijetím , avšak v různém stupni, podle nižšího či vyššího stu p n ě dispo­ sice. Ú činků d a l š í c h , ja k prvotných, ta k dru hotných, n abývá se pod­ m ínečně, podle m íry a povahy zkroušenosti a podle jin ý ch okolností,

stojících ve spojitosti s d ů stojnosti té to sváto sti nebo s důstojností, p ří­ stupností a naléhavostí jiných svátostí. Co do odpuštění hřích ů tře b a p am ato v a ti o b e c n é , že se žádný h řích neodpouští bez pokání, a že se každý odpouští jen m ilostí posvěcující; dále, že se žádný h řích těžký neodpouští bez jiných h řích ů těžkých, jim iž je svědom í současně obtíženo, a že se s odpuštěním h řích ů těžkých čili s dosažením ospravedlnění odpouští zároveň vždycky i tresty věčné. Pokání, o něm ž je řeč, záleží v ošklivosti a bolesti nad spáchaným h ří­ chem , s předsevzetím již nikdy h řích neopakovali. K do n elitu je zlého a nem á úm yslu se ho v y stříh a ti, není hoden odpuštění, i kdyby šlo jen o odpuštění jediného hřích u všedního. P osvěcující m ilost, k te rá sh lazu je h řích těžký, dotud neodpuštěný slu je m ilost p rv á; k te rá odpouští znova hřích těžký, nebo ponejprv či opětovné hřích všední, slu je m ilost d ru h á. P rotože se m ilost posvěcující snese s hříchem všedním , jest možno, aby se odpustil h řích těžký a aby se neodpustil žádný n,ebo n ěk terý hřích všední. Záleží n a tom, jak lítost n ad hřích y těžkým i zasahuje nebo n eza­ sa h u je h řích y všední, jak velice je vylučuje, zru šu je nebo pom íjí. O dpouštějí se t u d í ž h ř í c h y všední dvojím způsobem : sv áto stn é nebo m im osvátostně. S vátostn é se odpouštějí všední hříchy, na nichž člověk nelpí, jichž litu je a jichž by se rád zbavil, při k řtu , biřm ováni, při p řije tí E u ch aristie nebo kněžské absoluce, při p řije tí svěcení kněžského nebo svátosti stav u m anželského. P odm ínkou je st líto st aspoň nedokonalá (zkroušenost), tý k ající se všech h řích ů vůbec, nebo toho, jenž m á býti odpuštěn. S tějn é jako p ři jm enovaných svátostech, avšak v ětším právem , m ohou býti v šední hřích y odpuštěny jakožto *p o zůstatky hříchů*. Tom áš A quinský počítá k »pozůstatkům « slabosti zapom enuté h řích y těžké, všed­ ní hřích y, tresty za hříchy a o statn í n ásledky hřích ů , k jejich ž sm azání nebo sp ou tán í byla svátost posledního pom azání ustan o v en a (Suppl. q. 30. a. 1). V šední hřích y m ohou zajisté b ý ti odpuštěny p ři sv áto sti posily, jejím ž n ejh lav n ějším účinkem jest duchovni u zdravení jako základ k boji posledním u a rozhodujícím u. Ano, je třeb a m ít za to, že i m inim ální zkroušenost m á při svátosti posily účinek větší než při jiných svátostech, protože sm azání všeho, co d uchovně o slabuje člověka, jest p rá v ě speci­ fickým cílem této svátosti. Tím nem á býti zlehčována m i m o s v á t o s t n á účinnost n ěk terý ch p ro ­ střed k ů , jim iž docházím e jin a k odp u štění hřích ů všedních. K aždý h řích všední m ůže býti najisto vyhlazen lítostí dokonalou, nebo dokonalou láskou, v níž je st lítost zah rn u ta. T ak é zkroušenost nad h řích y všedním i nebo hříchem všedním m ůže o dpykati a sm azat! h řích všední, když se ho d o týká přím o a cele a když je jí stupeň je st úm ěrný velikosti h řích u všedního. Posléze i každým dobrým sk u tk em m ůžem e dosici odpuštění toho hřích u všedního, p ro ti něm už jest dobrý čin n am ířen nebo jehož od m ítn u tí dalo vzniknouti m yšlence na čin dobrý. Dobrý sk u tek m ůže

zajisté obsahovati odpor a ošklivost k hřích u všedním u objektivně, a tím opravdovou lítost, k terá, i když není výslovné v y jád řen a, je st více ztě­ lesněna sk utkem a více dokladem v n itřn íh o pokání než bý v á někdy výslovná i vyslovená líto st bez vnějšího sk utk u . K e cti a ch v ále svátostí, zejm éna svátosti posily, budiž poznam enáno, že ony sm ývají h řích y všední i při m enšim stu p n i zkroušenosti, kdežto ne každý stu p eň lítosti nedoko­ nalé dovede sh laditi m im o sv á to st jisté všední hříchy, k te ré svou blíz­ kostí těžkým , svou dobrovolností a rozvážností, svým opakováním nebo trv án ím , svou m im ořádnou nečestností a nesro vnalo stí se stav em h řeší­ cího vyžaduji zajisté zkroušenost přim ěřeně větší, delší, trv alejší a vzne­ šenější, to je st vy věrající více z po hnutek vyšších a duchovnějších než jso u pouhé dobré nižší a sobecké poh n u tk y nadpřirozené. Č a s n é t r e s t y za hřích y se odpouštějí ve svátosti pom azání b u d vše­ cky, nebo aspoň jejich Část, podle toho, ja k veliké je st duchovní rozpo­ ložení p řijim ate le svátosti. O odpouštění časných tre stů platí totiž zásada, že se žádný trest za žádný spáchaný h řích neodpouští drive, než je st odpuštěn h řích sám , a že zároveň a přím o, jak m ile a kdykoli mizí h řích odpuštěním , mizí a odpouští se i část tre stu Časného, a to část tím větší, čim větší je st bolest nad hříchem . To všecko se tý k á každého čas­ ného tre stu za hřích, a ť jde o h řích těžký, s jehož odpuštěním se odpouští zároveň i věčný trest, Či o h řích všední, jenž podléhá vůbec jen časném u trestu. N esejde též na tom, p ři k te ré příležitosti se h řích a časný trest za hřích odpouští. Ale to, co jsm e řekli p ráv ě o v ětším účinku litosti, sv á­ to stné než lítosti m im osvátostné, m ůžem e říci i nyní, kdy už nejde jen o odpuštění viny (a p říp ad n ě i věčného trestu), n ý b rž o odpuštění trestu , k te rý m á stihnouti h říšn ík a b uď ješté na této zemi a v tom to životě, nebo až v očistci, v životě budoucím . Cím větší je st bolest nad hříchem , tím jistěji se hřích sm azává, a s hříchem i trest. A poněvadž poslední pom azání má p řip ra v iti člověka k vstupu před tv á ř Boží, je spolupůso­ bení s touto sv átostí i se vším, co předchází a n ásled u je (zpověď, p řijí­ m ání, apoštolské požehnání), nejlepší p ro střed ek k zaplacení každého d lu h u a každého účtu před Bohem. Ne n adarm o se však p ředpisuje, aby se nem ocným udělovala tato sváto st (a ovšem i o statn í dvě sv áto sti um í­ rajících), dokud jsou plně při sm yslech (Kán. 944). N eboť ačkoli není n u tn á nezbytností p rostředku, přece jí nelze po h rd ati (tt): a láska, kterou m á m iti z v ů le Boží každý k své osobě, vyžaduje, aby se chápal této příležitosti se vší pílí a pečlivosti a byl při n i p říto m en veškerou živou přítom no stí těla i duše (tt), protože práv ě na tom tolik záleží, zda člověk dojde úplného očištění duše i tě la p řed očistcem. O dpuštění h ř í c h ů t ě ž k ý c h a věčných tre stů za h řích y p a tří v p ří­ padě už zm íněném sice k dru h o tn ý m účinkům Pom azání, avšak nikoli k účinkům vedlejším , nýbrž hlavním . T ím se pom azání liší od biřm ování a E ucharistie, k te ré nejsou stanoveny k tom u, aby přím o p říp ra -

vovaly na vstu p do slávy, a m oud rá lask av o st S pasitelova jev í se obzvláště v tom, že pom azáni m ůže za ch rán iti člověka v k ra jn í nouzi, kde by ho jiné svátosti za ch rán iti nem ohly. Kdo jsa pfi sm yslech litu je zkroušeně všech těžkých h říchů , a u p ad n a do bezvědom í obdrží milost, že mu kněz udělí poslední pom azání, bu de neom ylně zach rán ěn pro nebe. P odobně ten, kdo neví, že je ve stav u h řích u sm rteln éh o a p řijím á k a ­ jícně pom azání bez zpovědi. B ůh m á moc ho spasiti, aniž je třeb a zázraku, a m ilosrdenství K ristovu d ěk u je h říšn ík za to, že nepřišel do Propasti. Bez spolupůsobení člověkova v šak se ned ěje ani to. Z kroušené odvráceni od h řich u m usí předcházeti, a obyčejně předchází i v y trv alá prosba h říš­ níkova nebo někoho jiného za šťastn o u hodinku sm rti. K dyž někdo obdrží pom azání v sta v u bezvědom í a p ro bere se aspoň k tom u, aby vzbudil zkroušenou líto st dodatečně, je st m ilo srd en stv í Boží tím p atrn ě jší. K dyby však m ísto toho zhřešil znovu těžce, sváto st pom azání neoživuje, a n e ­ m ocném u nezbývá jin á cesta k odpuštění než kněžské rozhřešení po zkroušené zpovědi, neb lítost dokonalá s úm yslem co n ejd řív e se vyzpo­ vídat!. Z dá se však, že i po hodném p řije tí svátosti p okání nový těžký hřích ru ší její účinlivost do té m íry, že už jen úp ěn liv á p rosba o lítost dokonalou — krom všem ohoucnosti Boži! — m ůže duši n ajisto za ch rá­ n iti a n a h ra d ili n edostatek zpovědi nebo opětovaného pom azání, k teré ovšem není dovoleno opakovati leč při novém n áv alu nem oci nebo p ř i­ družení nem oci jin é (K. 940). T ru ch liv ý pád do h řich u p o p ř i j e t í sv átosti pom azání, jež m ěla nem oc­ ného ochrániti, zavdává n ěk terý m podnět k m ínění, že jd e o p říp ad y akadem ické, k te ré se nestávají, protože p rý Člověk je st d uchovně posílen, nebo už není schopen těžce hřešiti. R ádi bychom tom u v ěřili, k d y b y proti tom u nem lu vila politováníhodná zkušenost, že i člověk zao p atřen ý p održuje své h říšn é návyky a že jim podléhá, jestliže proti nim nebojuje. Ž ádná sváto st není na to, aby se skrze ni dály divý, a div by se m usil státi, kdyby n ávyk m ěl zm izeti jin ak než opačným i úkony ctnosti. S v á ­ tostí pom azání se tedy ani v n ejm enšim n eum enšuje povinnost m o d lit­ bou, újm am i a alm užnam i vykupovat! a h o jiti duševní a tě lesn é sklony, a užívati svátostí pokání jako p ro střed k u nad jin é účinného k vyhlazení zlých náv y k ů a získání duchovní síly p ro ti pokušením , ať přicházejí odkudkoli. A ť se tudíž nebojí nem ocný, když se tom u nenaučil dříve, volati kněze i v íc ek ráte v době nemoci, a a t nem ysli, že tím p řijd e o čest a dobrou pověst, když i světci bývali plni úzkostí před svým koncem a potřebovali utišiti své svědom í pokorným vyznáním toho, co je snad tížilo. S nad p rá v ě toto vyzn áv án í je st pokáním největším , a snad p ráv ě na toto pokání čeká Bůh, aby nám odpustil h řích y i očistec. Oč více má ta k učiniti k řesťan , který ani dříve, ani po zaopatření nebyl dosti bdělý a svou m alou kajícností zavinil sv ů j nový p ád a u razil znovu těžce Boží dobrotu!

N echybělo theologů, k te ří z tohoto p říp ad u m ěli ch u ť pomi uviti kan o ­ nickou zásadu o jediném pom azání v téže nem oci a v tém že nebezpe­ čenství. N ěkterým se zdá, že by se m ělo z n o v u u d ěliti pom azáni nem oc­ ném u, k te rý (po novém těžkém hříchu) up ad l do bezvědomí, aniž se znovu vyzpovídal, protože je to m ožná jeho poslední zách ran a, odvolal-li aspoň obyčejnou zkroušeností onen nový těžký hřích. »Svátosti jsou pro lidi, všeho se tře b a chopiti pro zách ran u duše.« — Z de b y snad bylo možno říci, že u p ad n u ti do bezvědom í jest totéž jako nové nebezpečí, a že nové pom azání je tudíž přípustné. I jin ak lze dosti široce v y k lá d ati kánon 940 o »pozdravení a novém nebezpečí«; totiž tak, že je -li věc pochybná, m ůže býti pom azání uděleno znova s podm ínkou: J si-li schopen. — Za toto osvědčené m ínění B enedikta XIV. a sv. A lfonsa z L iguori v šak jiti nelze, protože kánon 940, § 2 se opírá o rozhodnutí T rid en tsk éh o sněm u Ses. 14, de E xtr. U nct. cap. 3., stejn ě jako Ř ím ská o břad n í p říru č k a (Rituál) a Ř ím ský katechism us. Na konci úvah o odpuštění hřích ů těžkých sk rze sv áto st pom azání budiž ještě podotčeno, že v p říp ad ě spěchu, kdy života kajícn ík o v a jest na m ále, třeb a spěchati s pom azáním ještě v í c e než s podrobnou zpovědi, protože tato v yžaduje splněni více podm ínek n ež sv áto st pom azání, a m ůže býti doplněna, jestliže po pom azání nem ocný dále žije. K rom ě toho jest užitek pom azání větší než rozhřešení a nevy žad u je tolik n ap jaté po­ zornosti jako zpověď. I když se tedy žádá z p řík azu R ituálu, aby nem ocný vykonal zpověď před pom azáním , nebo obdržel v sta v u bezvědom í pod­ m ínečné rozhřešení před sv átosti poslední posily, je tom u rozum ěti tak, že předepsaný pořad zavazuje v norm álních okolnostech. Božském u p ři­ kázání zpovědi lze učiniti zadost potom , aspoň povšechnějším vyznáním , ja k é připouští slabost tělesná, a kněžským rozhřešením , k te ré následuje.

Dominik Pecka:

K ř e s ť a n a společnost 1 Národ N árodnost bývá definována buď znaky vnějším i nebo v n itřn ím i. V něj­ ším i: národem jsou lidé téhož jazyka, rasy, územ í, náboženství, déjin, zvyků. V nitřním i: národem jsou lidé, k te ří m ají vědom i společného úkolu dějinného. N árodnost je st důležitým činitelem osobním i společenským . O sobním — protože člověk se n ejpřiro zen ěji a nejlépe rozvíjí v přiro zen ém p ro ­ střed í národním , d aném půdou, m ateřsk ým jazykem , tradicem i k ra je a země. rodu a národa. Společenským — neboť vědom í n áro d n í sounáleži-

tosti a společného úkolu d ějinného v n u k á odvahu a silu k velikým dílům sociálním , k te rá by jin ak nebyla uskutečn ěn a. Život lidstva by nic ne­ získal setřením rozdílů národ n ostn ích : naopak, ztra til by v šechny m ož­ nosti p řirozen ého a svérázného vývoje. M yšlenka n árodní se však m ůže zv rhn o uti v pohanský nacionalism us, k te rý svou rasu, své zvyky a svůj jazy k p oklád á za jediné sp ráv n é a vůči jiným n árodnostem d ává najevo opovržení. A le zrovna tak nezdravým zjevem jest internacionalism us, k te rý přeh líží hodnoty u ta jen é v n á ro d ­ nosti a chce bu dovati vše jen na n eu rčité všelidskosti. K řesťan stv í nejenže uznává přirozené p rv k y národnosti, nýbrž pěsti je a povznáší. H lásání slova Božího bylo vždy a dosud je spojeno s pěs­ těním jazyka. V příkazu K ristově: Učte všechny národy — je st obsažen i p řík az kázati rozličným i jazyky. A co zvyků a tra d ic různých národů se týká, je znám o, že k řesťan stv í je neporušilo, nýbrž posvétilo a vyšším duchem naplnilo. C írkvi není národnost věcí bezvýznam nou. C írkev n en í in stitu ce m eziná­ rodni, nýbrž vŠenárodní a nadn áro d ní. K dyby byla in stitu ci m ezinárodní, p ak ovšem by neuznávala přirozené rozdíly mezi národy: jazyk, tradice, dějiny. Ti, kdož vidi v C írkvi nebezpečí pro svoji národnost, p a trn ě si nejsou dosti jisti svým n árod n ím přesvědčením a uvědom ěním . C írkev je st jed no ta náro d ů v K ristu. B ud e-li m iti každý n áro d svou víru, svou p ra v ­ du. svou C írkev, octnem e se na cestě k n ejstrašn ě jším sporům mezi národy. V přirozené náklonnosti člověka k ro d né půdě a m ateřsk ém u jazyku m á základ cítění vlastenecké. V lastenectví však neni jen pouhý cit, nýbrž i m ravní povinnost, kterou k řesťan sk á e th ik a nazývá p ietas — úcta, v d ěč­ nost a láska. Od lidí svého rodu a n áro d a p řija l každý z nás život a m ožnost obživy, z tradic a d ějin národn ích se vzdělával, z k u ltu rn ích hodnot n áro d n ích čerpal povznesení ducha. J e tedy vlasten ectv í p řed e­ vším úkonem vděčnosti a úcty. N em ám e sice ve Z jevení Božím výslov­ ného p řík azu m ilovati vlast, ale zato četn é p řík la d y a doklady, že láska k vlasti je st vznešenou povinností. S vaté jsou slzy, jež ronil Je re m iá š nad zříceninam i Jeru salem a. N ebyly zapom enuty h rd in n é boje Ju d y a b ra tří jeho za osvobození vlasti a očistu n áro d a od m odloslužby. A sám S pasi­ tel byl v ěrn ý syn svého národa, nebo ť žil jeho životem , dbal jeho zvyků, zachovával jeho zákony. Je h o soukm enovci byli mu bližší než cizinci. Jim především kázal a dobře Činil. P lak a l nad Jeru salem em , když si uvědom il jeho strašno u budoucnost. B olel ho n evděk a n ev ěra lidu. Ač ho n áro d zavrhl, přece um řel jako jeho král. V lastenectví neni pouhý cit, nýbrž i m rav n í povinnost. C elek sk lád á se z částí. H odnota celku záleží na hodnotě částí. V n ejh lu b ším význam u nám u k lád á láska k vlasti povinnost býti lidm i dobrým i, řád n ý m i, p octi­ vým i, svědom itým i. Lenoch, nepoctivec, nevzdělanec, b y ť se i vychloubal vlastenectvím , neni národu ke cti, n ý brž k hanbě.

2. S p o l e č e n s k ý ř á d Bůh jest všem ohoucí S tv o řitel nebe i země. V pojm u všem ohoucnosti je st obsažen i pojem svrchovaného p an stv í Božího nade vším tvorstvem . Vše, co vyšlo z ru k y Boži, je st podrobeno Bohu. Celý sv ět je st jediným královstvím , jehož jediným a p rav ý m vládcem je st Búh. Vše stvořené, od nejdokonalejších bytostí duchových až po nejm enši prášek jest Božím vlastn ictv ím a v ladařstvím . Člověk jest tv o r Boží. A byl stv o řen jako tv o r společenský, m ající žiti v uspořádaném společenství všech se všemi. Ja k o jedinec, tak i společnost jsou od Boha. A proto jediné B ůh jest pram enem , z něhož výhrad n ě vychází moc a v lá d a lidská. V láda v lidské společnosti nem á přím ého základu ani ve vladařích, ani v poddaných, nýbrž jen v Bohu. V eškera moc v lad ařů lidských jest jen ú časti na všem oci božské a veškero p an ­ stv í je n obrazem a odleskem svrchovaného p an stv í Božího. T uto p rav d u v y ja d řu jí k ře sta n šti panovníci, n az ý v ají-li se k n ížaty a k ráli z Boží m i­ losti. A jen n a této p rav d ě se zaklád á povinnost poddaných poslouchati vladařů. Bez Boha n em ají vlad aři auto rity . »Se m nou nem luvíš?« tázal se P ilá t Ježíše. *Nevíš-li, že m ám moc tebe p ro p u stiti a moc tebe ukřižovati?<*. Ježíš m u odpověděl: >Neměl bys nade m nou moci žádné, kdyby ti nebylo dáno shůry.« (Jan 19, 10—11.) V šechna lidská moc je odleskem Boží podstaty. A nejen jest, nýbrž i býti má. B ůh jest harm onie, k rása a rád. Dva jsou p rv k y krásy a řád u : jedn ota a různost. Neni krásy bez jedno ty a n en í krásy bez různosti. N eni krásné, čem u chybí soulad, a není krásné, čem u chybí rozm anitost. B ůh obsahuje v irtu á ln ě nekonečný počet v lastn o stí a dokonalostí, které všechny spolu a každá zvláště jsou totožný s Boži podstatou a proto jsou ta k é jednou á touž věcí. A tak jest v Bohu jed n ak nekonečná roz­ m an ito st vlastno stí a dokonalostí, jednak ta k é n ap ro stá jednota a jed ­ noduchost. A v tom to sm yslu je st Boži p o d stata p ráv ě pro nejvyšší roz­ m an ito st soustředěnou v n ap ro sté jedno tě objek tiv n ě nekonečnou krásou, řádem , ladem a harm onií. A ta k i řád v lidské společnosti m usí býti odleskem Boží harm onie, m usí p řed stav o v ati jednotu v různosti. P ouhá je d n o ta bez různosti, to jest bez zřetele k rozm anitosti lidských cílů, schopností, p o třeb a tužeb není řádem , nýbrž tyranií. Rovněž i pouhá různo st bez jednoty, to jest bez zřetele k společným cílům a potřebám obecného b la h a není řádem , nýbrž an arch ií. Ani tyranie, ani an a rch ie nem ůže b ý ti vládou legitim ní, po n ě­ vadž n ep ře d stav u je Boží podstatu. T vrzeni, že moc pochází z lidu, je p říp u stn é je n v tom sm yslu, že ve státech dem okratických m á lid možnost a podle ú stav y i p ráv o a povin­ nost hlasováním označiti osobu, nebo sbor osob, k te ré jsou nositeli a v y ­ k o n av ateli v ladařské moci, k te rá sam a o sobě pochází od Boha, nikoli

z »lidu«. K dyby v la d aři přijím ali moc ne od Boha, nýbrž od lidí, byli by pouze pověřeným i vykonovateli v ů le lidu. P án n eře k l P ilátovi: »Neměl bys nade m nou moci žádné, kdyby tobě nebyla d án a od lidu.« O statně, odkud je lid? N ení od Boha? S tvo řil se sám ? M ůžeme jen o jediném vlasu své h lav y říci, že jsm e ho neobdrželi od Boha? L idovláda je popí­ rán ím skutečnosti stvořeni. A konec konců i pop írán ím jsoucnosti Boží. N ení-li B ůh T vůrcem , není ho vůbec. A n ení-li Boha, není jin é sv rch o ­ vanosti než svrchovanost lidská. A to je b u ď sv rchovanost v la d a řů nebo svrchovanost lidu. N ení-li odpovědnosti k Bohu, m ůže v la d a ř činiti, co m u libo, a to vede k ty ran ii. A nebo m ůže lid činiti, co m u libo, a to vede k anarchii. 3. K ř e s ť a n a s t á t S tá t je st společnost pod jednotnou au to rito u , vy b av en á svrchovanou mocí p řikazovací a donucovací, m ající za účel pečovali o obecné blaho pozem ské a pokud možno v lastn ili i u rčité území. A by člověk žil ve státě, je st potřebou lidské přirozenosti, poněvadž v osam ocenosti by si nem ohl opatřiti, co je st p ro něho nezbytno k slušném u živobytí, k rozvoji těles­ ných a duševních schopností. I když ob last působnosti stá tu je st rozsáhlá, m á své v n itřn í i vnější hranice. S tá t m á i u rčitá p rá v a na duši, ale nem á p rá v a n a duši celou. S tá t n en í posledním cílem , k něm už by m ěla sm ěřovati lidská společnost: stá t je st jen p ro střed k em k uskutečňování obecného blaha. Ve svém oboru je stá t svrchovaný. P roto bylo řečeno: »D ávejte, co je st císařovo, císaři.« Ja k o ind ividuum je st člověk Částí společnosti a náleží stá tu a m usí p lniti všechny povinnosti a závazky k něm u. Ale jak o osob­ n o st náleží člověk Bohu. P ro to bylo řečeno: »D ávejte, co je st Božího, Bohu.« 2 á d á -li se od člověka, aby dával co je st Božiho, císaři, je to tím, že se císař p okládá za boha. N áboženský člověk vůbec a k řesťan zvláště se p odrobuje au to ritě státu , ale ne jako a u to ritě původní, n ý brž jako au toritě, jež jest účastí na a u to ­ ritě Boží. I když je to a u to rita odvozená, je to p rav á a u to rita a zavazuje ve svědomí. V členiti se do společnosti občanské a p ln iti povinnosti k s tá tu znam ená leckdy n ejen zříci se egoismu, ale i kom oliti osobnost, potlačovati je jí vyšší snah y a om ezovati rozlet ducha. Na jedné stran ě sto jí jedinec s nároky na svobodu, n a d ru h é společnost se svým m rav n ím a p ráv n ím řádem . Na jed n é stran ě duch tv o řivý a výbojný, na d ru h é dav zaostalý a tupý. Na jedné stra n ě svědomí k řesťana, na d ru h é požadavky sv ětsk é moci. K řesťan chce a m usí sloužiti společnosti občanské. K tom u ho váže sp rav ed ln o st zákonná. J e tak é povinen spolupracovali, aby společnost občanská, v níž žije, zkvétala. K tom u ho sice neváže spravedlnost, ale je k tom u povinen z důvodů sociální lásky.

Dr Jan Merell :

Do Soluně V ů l e B o ž i : V a š e p o s v ě c e n í (4, 1—12). 4. i K onečně vás, b ratři, prosím e a zap řísah ám e v P ánu Ježíši: Od nás jste se naučili, k te ra k m ám e vésti život m ilý Bohu. Vy tak žijete. B uď te však ještě dokonalejší! 2 Vždyť znáte příkazy, k te ré jsm e vám d ali skrze P án a Ježíše. 3 N eboť toto jest vůle Boží: V a š e p o s v ě c e n í . Z d rž u jte se sm il­ stva. 4 N aučte se každý sv atě a počestně získati svou ženu, $ nikoli ve vášnivé chlípnosti, jak o činí pohané, k te ří n eznají Boha. 6 Ať nikdo nepřek ro ču je m íru a neklam e v této věci svého b ratra. Ne­ boť m stitelem toho všeho je st Pán, ja k jsm e vám p rv e řekli a osvědčili. 7 V ždyť nás B ůh nepovolal k nečistotě, nýbrž ke svatosti. 8 P roto, kdo tím pohrdá, nepo h rd á člověkem , nýbrž Bohem, k te rý nám dal svého svátého Ducha. 9 O lásce b ra trsk é není potřebí vám psáti, neboť sam i jste poučeni od Boha, ab y ste se m ilovali vespolek, io V ždyť to ta k é činíte ke všem b ra třím po celé M akedonii. P řece vás však, b ratří, prosím e, abyste se v tom je ště rozhojňovali. 11 P o k lád ejte za svou čest žiti v pokoji, konati své povinnosti a pracovati svým a rukam a, jak jsm e vám přikázali. *2 Tak b ud ete žiti čestné p řed těmi, k te ří jsou vně, a nebudete p o třeb o vati od nikoho pomoci. Č tvrtou kapitolou počíná m ravou čn á část p rv n íh o listu svátého P avla T hessalonickým . P avel zde sám hlásal evangelium a naznačil základní podm ínky m ravníh o života, a proto stačí, aby se v listě dotkl pouze nejbolestivějších strán e k k řesťan ského života v Soluni, totiž m rav n í čistoty a pracovitosti. V edle sklonu k n em ravném u životu, k něm už byli sváděni pohanským okolím , byla to h lav n ě zahálka, již mnozí z věřících se oddávali, očekávajíce brzký konec světa. Pouze několik m ěsíců uplynulo od chvíle, kdy apoštol založil tu to cír­ kevní obec, jeho kázání bylo je ště v živé pam ěti a p ro to je v listě p řip o ­ m íná. B r a t ř í , p r o s í m e a z a p ř í s a h á m e 1 v á s v P á n u J e ž í š i ! H ned ta k é dodává, že požadavky, k te ré n a ně klade, nejsou jeho ro zk a­ zem, nýbrž vůlí Boží: O d n á s j s t e s e n a u č i l i , k t e r a k m á m e v é s t i ž i v o t m i l ý B o h u . P avel sice slyšel o jejich ctnostech a v m nohém sm ěru vzorném k řesťan sk ém životě, takže jim m ůže p sáti: V y t a k ž i j e ­ t e, j a k j s e m v á s u č i 1? ale přece jeho vroucím p řán ím jest: B u ď t e j e š t ě d o k o n a l e j š í . A znovu jim připom íná, že napom enuti, k te rá jim dal, jsou příkazem K ristovým : V ž d y ť z n á t e p ř í k a z y , k t e r é j s m e v á m d a l i s k r z e P á n a J e ž í š e . Tyto příkazy jso u v ů l í B o ž í a svátý P avel je sh rn u je ve dvě slova: V a š e p o s v ě c e n í . 1 V ýraz Častý v řeckých p ap y rech této doby.

Další v erše p atři opět k nejtěžšim v Pavlových epištolách. O bsah apoš­ tolova napom ínáni je sice jasný, ale vym ezení jedn o tliv ý ch m yšlenek je ztíženo g ram atick ý m pojetím věty a neobvyklým způsobem P av lo v a v y ­ jadřováni. V erš 4.—6. bývá různě p řek lá d án a vykládán. Ve Čtvrtém verši je to slovo oxtvos, n a jehož pojetí záleží výklad verše. N ěkteří p řek lá d ají žena (m anželka), jiní nádoba, to jest v lastn i tělo. Podle p rv n íh o pojetí chce svátý P av el říci, že každý m á počestně ziskati (xráa&cu) svou m anželku a v počestnosti užívali m anželství, a ne jako pohané dáti průchod svým vášním . P odle pojetí d ru h éh o ovládati svou nádobu, to jest své tělo ve svatosti a počestnosti, a nikoli ve v ášnivé chlípnosti jak o pohané, kteří n eznají Boha. P ro p rv n í pojetí m luví rab in istick é knihy (M egilla E sth er I, 11) — v nichž slova »nádoba« se užívá o ženách. I v P ísm ě sv átém slovem nádoba se rozum í žena. (Přisl. 5, 15; srov. 1. P e tr 3, 7.) G ram a­ tické spojení podstatného jm éna »nádoba« se slovem xxac.friu (ziskati a nikoli ovládati- anebo držeti3 ve svatosti) doporučuje spíše p řek lad : N a­ u č t e s e k a ž d ý p o č e s t n ě z i s k a t i s v o u ženu.-* O m luvou pro m rav ­ nostní vý střelk y pohanů je jejich neznalost pravého Boha. U T h essalo n ických, k te rý m P avel přinesl v iru v p rav ého Boha, tom u ta k již není. P odobné ani sm ysl šestého v erše n en í jistý pro P avlovu therm inologii, n ám ne dosti jasnou. Řecké slovo n p ä /fiu pojím ají n ěk teří (vedení la ­ tinským i překlady) jako p řestu p e k a nepoctivost ve věcech m ajetkových. A však souvislost se sedm ým veršem i užíváni slova u svátého P av la (2. K oř. 7, 11.) spíše d o poručuje v y k lá d ati ten to verš o cizoložství, pokud bližní se jím zkracu je a podvádí ve svém m anželském práv u . Zdá se, že ty to nejasnosti jsou zaviněny jem ností P avlovy m luvy, k te rý n e­ chce jm enovati ty to věci je jich vlastním i jm ény a proto užívá nám ne dosti jasných, ale čten á řů m srozum itelných opisujících výrazů. Sm ysl těchto veršů tedy je: P o s v ě c e n í Soluňských j e v ů l i Bo ž i . P ředm ětem této vůle je čistota, neboř n e k n e č i s t o t ě , n ý b r ž k e s v a ­ t o s t i n á s p o v o l a l P á n . N apom enutí stra n čistoty, jež dává P avel Thessalonickým , jsou: 1. J e třeb a se v aro v ati sm ilství, 2. m anželky p o jí­ m at! v počestnosti, 3. nepožadovati m anželky bližního. P řed těm ito h řích y m usí věřící zadržovati bázeň před Bohem , n e b o ř o n j e m s t i t e l e m t o h o v š e h o . 2*45 A poštol jim znovu připom íná, že m yšlenka na poslední soud byla p o dstatnou částí jeho kázán í v Soluni. N a jeho slova n echř si vzpom enou, kdykoli budou v pokušeni upadnoúti do starý ch chyb a h ří2 Hejčl. 5 Sýkora 4 Tohoto výkladu se p řid rž u ji: Sv. A ugustin, Tom áš, E stius, Dobschütz, K naben bauer, Vosté, T illm ann. V ýkladu d ru h éh o : T ertu lián , sv. Ja n Chrysost., Pelagius, Bengel, M illigan, Sýkora, Hejčl. 5 Srv. Mt. 10, 28; 18, 35; FIL 2, 12; Kol. 3, 6; Efes. 5. 6.

chů. V pohanském okolí, jím ž jsou obklopeni, jsou tyto h řích y všedním zjevem , ale S oluňští si m usejí uvědom iti, že oním okam žikem , kd y se stali k řesťan y, m ilostí Boži byli povoláni ke svatosti a ne k nečistotě. To je d ru h á pohnutka, aby n eupad ali do starý ch chyb. T ře tí pohnutkou, kterou jim Pavel důrazn ě připom íná, je d ů stojno st k řesťan ů , k te ří jsou chrám em D ucha svátého: P r o t o , k d o t í m p o h r d á , n e p o h r d á č l o ­ věkem, n ý b r ž Bohem, k t e r ý v á m dal s v é h o s v á t é h o Ducha. V Čistém srdci p řeb ý v á D uch svátý jak o ve sv ato stán k u a proto hříchy p roti čistotě nejsou jenom hříchy proti Bohu, nýbrž i hříchy proti D uchu svátém u a ta k o řk a svatokrádeží a znesvěcením jeh o chrám u, ja k píše apoštol jinde: A neb nevíte-li, že tělo vaše je st chrám em D ucha svátého, k terý jest ve vás, k teréh o m áte od Boha? (1. K or. 6, 19.) V následujících verších m luví svátý P avel o lásce b ratrsk é. S radostí uznává, že S oluňští v této věci jsou bez v ý tk y a že, vedeni D uchem sv á ­ tým , osvědčují b ratrsk o u lásku k věřícím v celé M akedonii: O l á s c e b r a t r s k é není p o t ř e b í vám psáti. V ždyť sami jste pouče ni od Bo ha , a b y s t e se v e s p o l e k m i l o v a l i . V ž d y ť to t a k é č i n í t e k e v š e m b r a t ř í m p o c e l é M a k e d o n i i . Aby v šak apoštolova chvála je nezkazila, vybízí je svátý P av el: P ř e c e v á s v š a k , b r a t ř i , p r o s í ­ me, a b y s t e s e v t o m j e š t ě r o z h o j ň o v a l i . Zdá se, že i potomci a d re sátů tohoto listu vzali si P avlova slova k srdci, protože ještě svátý Jero n ý m chválí b ratrsk o u lásku a pohostinnost m akedonských křesťan ů . P ovažuje však za n u tn é je n apom enouti v jedné věci, totiž v p raco­ vitosti. J a k vím e z d ru h éh o listu k Soluňským , mnozí z věřících, očeká­ vajíce brzký příchod P áně, oddávali se nečinnosti a zahálce a mnozí se dokonce spoléhali na pom oc d ruhých. Toto je d n án i ovšem bylo pro po­ h an y pohoršením a pro zám ožnější věřící břem enem . Pavel, bojící se o dobré jm éno soluňských k řesťanů , proto p řipo m ín á čten ářů m listu: P o k l á d e j t e za s v o u č e s t ž i t i v p o k o j i , k o n a t i s v é p o v i n n o s t i a pracovali svýma rukama, jak jsme vám přikázali. Tak b u d e t e ž i t i č e s t n ě p ř e d t è m i , k t e ř í j s o u vně« a n e b u d e t e p o t r e b o v a t i od n i k o h o pomoci.

ftecké rots' Z fa (kteří jso u vně) odpovídá h eb rejsk ém u hachisonim , jež bylo běžným rabin istick ý m výrazem a označovalo pohany.

Z Iü OT Zpytování svědomí a pokušení k malomyslnosti N ěkolik dní po volbách chodili ho rliv í katolíci jak o om ám eni, jako vrto šiv é ovce. Zhrozili se fak tu, že se p řes polovičku n áro d a přihlásilo pro m arxism us, pro h m o tařsk é vyznání. Ale, copak již dávno před m arxism em nevyznávali m nozí a mnozí svátý zákon půdy, neklaněli se ta k é přem nozí výlučně a v ý h ra d n ě jenom řepě, n epřiznávali se jen ke hm otě přem nozí z ta k zvané inteligence? Ja k é byly zájm y našeho lidu, většiny lidu? D aly b y se v y já d řiti jediný m slovem : D obře se m í t . . . Tohle tu všechno bylo a dobře, že to bylo v y jád řen o tak zřeteln ě zp ů ­ sobem, k te rý jedině snad trk n e p řem nohé odpovědné lidi, když si nechtěli tu to skutečnost uvědom iti před tím , že v ětšin a našeho n áro d a je odcizena jakékoliv n adpřirozené m yšlence, i když třeb a ze zvyku nebo z pověrčivosti, nebo z bázně nebo z vypoČítavosti chodí do kostela, a když si p řejí náboženské výuky u svých dětí, (ale ovšem jim náboženskou výchovu nedají a o ni se nezajím ají,) je n proto, že jsou přesvědčeni, že je dobré, aby se děti něčeho bály, aby nerostly bez bázně a kázně. T u h le tu »potřeb­ nost« náboženství vyznávali dlouho a ode d áv n a různi n ad u tci a vy zn a­ vači bezbožectví, že je dobré, aby v ěřil m alý lid, aby se n eb o u řil a n eokrád al a plnil svědom itě své povinnosti. To vše je dnes odhozeno. T ito lidé si už ani nepřejí, aby jim náboženství délalo laciného policajta, protože m ají dnes policie dost, k te rá m ůže zam eziti všechny p řeh m aty , protože dnes se kloní k tom u, ať se d ítě svobodně vyvine, a ť se i vyb o u ř í. . . T eď ale k tom u zpytování svědomí. V ětšina n áro d a se rozhodla pro m arxism us. Z n ají ho? M yslím že ne. A le p ráv ě ta k neznají k řesťan stv í, protože by se pak nem ohli p řih lá siti k m arxism u, jehož dobře neznají A jestliže se přihlásiti, protože jej znají, pak tím spíše p ro h lašu jí, že k řesťan stv í neznají. Proč ale zn ají tedy m arx ism u s lépe než k řesťan stv í? Z části je tu vina naše, že jsm e neum ěli podati ja k k řesťan stv í, ta k m a r­ xism us v p rav ém světle. Málo jsm e poučovali lid. N edá se ovšem ta k lehce n avázati poučení o m arxism u na laciné rozvedení nedělní perikopy, ačkoliv leck terá přím o volá ke sro v nání k rálo v stv í tohoto sv ěta a k rálo v ­ ství Božího; jsou tu slova o jednom potřebném , o tom, co p rospěje získati celý sv ě t a u trp ě t z trá tu n a své duši, a p erle na poli, za něž je nutno všechno d á t a všechno p r o d a t . .. Ale, prostě jsm e to nedovedli. Náš náboženský tisk ta k é neum ěl soustavně, zám ěrně a s u rčitou úrovní jednotlivé stav y našeho lidu, našeho n árod a poučiti a im unisovati před m aterialism em . Pobožným řík án ím se to jistě nespraví. Rok byl čas na jasné stře tn u tí se s m arxism em . Až na dva nebo tři lidi, k te ří jasn ě a filosoficky řekli, co je st m arxism u s a co je k řesťan stv í, v čem je ne­ správ no st m arx ism u podle k řesťan stv í a proč filosofický a historický m aterialism u s je nesprávný, neslyšeli a nečetli jsm e jasného slova.

T rpím e velkým nedostatkem lidí, k te ří by dovedli dobře a v tip n ě a přesvědčivě i odborně p sá t tak, aby jejich slovo přesvědčilo. A zdá se, že ten to nedostatek se bude stále stu pňo v ati, protože nevidím nových talentů, nových statečných a pohotových lidí, k te ří by byli ochotni stu ­ dovat tyto otázky a p ak obětovat čas i schopnosti tom uto poučování a uvědom ování. P řipom ínám tu znovu n u tn o st školení našich lidí i všech lidí dobré vůle vyšším i i nižšími náboženským i kursy, které by zachytily lidi, k te ří dnes do kostela již nepůjdou, a kursy, ve který ch by se daly p ro b írati otázky, k te ré do kostela přím o n ep atří, nebo k te ré nem ožno p ro b íra t v kostele pro ustálenou u nás kazatelskou form u, k te rá znem ožňuje m em orování ta k těžkých otázek. T yto konference dnes m usejí b ý t zavedeny ve všech větších m ístech a na vesnicích k řesťan sk á cvičení m usejí podati poučeni i nejprostším , aby se neopakovaly p řípady, že tak o v á zbožná babička volí kom unisty, protože »ona m á ta k rád a P án a Ježíše a on b y l ta k ch u ­ dý jak o k o m u n isti. . .« P ři tom chodí den n ě ke stolu P án ě a ve všech svých p o třebách chodí dále k panu faráři, aby jí pom áhal a in tervenoval. N evědom ost náboženská je h rozná i u těch prazbožných a podobně velk á je jejich nevědom ost politická. D oufám , že tato m á u p řím n ě m íněná slova nezapadnou ani že za ně nedostanu, jak si někdo u n ás teď v poslední době zvyká svrchované zasahovat, polenem p řes hlavu. D nes dostanu polenem já, za chvíli, nebudou -li vzaty na vědom í ty to varovné hlasy, p řile tí to poleno i na hlavy jiné. Braito.

N e b o j se, s t á d e č k o ! Že již dávno nem ám e politické moci a síly a význam u? Co n a tom? Co ta k é na tom, jestliže někde p řijd o u k moci lidé, k te ří si řík a jí, že stojí na půdě k řesťan sk é dem okracie a potom je noviny sty d liv ě rád y nazývají pokrokovým i katolíky, nebo na půdě k řesťan skéh o hum anism u. To vše­ chno nepřiblíží k rálo v stv í Boží. M ohou sice hodně za b rán iti na čas rů z­ ným nepřístojnostem , různým zákonům , ohrožujícím svobodu a vnější rozvoj C írkve, ale to v la stn í se děje u v n itř duší. P o tře b u je k tom u jistě C írkev svobody, p o třeb u je k tom u jakéhosi volného dechu, ale C írkev Boží roste pod kam enem , ro ste v katakom bách. Nic ji nezničí. M ůže sice zm izeti z určitého úseku, ale m yšlenka K ristova p o letu je jak o sémČ, k te ­ rý m vane Duch Boži, jenž vane, k d e chce. K de se lidé učiní nehodným i k řesťan stv í, tam ted y dopustí Bůh, aby se tedy lidé říd ili sam i sebou a zbytkem křesťanství, aby se ted y rvali a štv ali a dřeli jak o něm á tv á ř a lité šelm y, aby tedy viděli, ja k chu tn á cesta bez Boha a bez jeho zá­ kona. A le po všech těch zkušenostech vrací se zase lidstvo zpět ke sv é­ m u úhelném u kam eni, jenž stv o řil nový svět, jenž v y stříd al sv ět p o h an ­ ský. A kdyby zůstalo pět vyznavačů k řesťan stv í, ale pět svátých, p ět v ěrn ý ch v m yšlení i v životě, ti budou kvasem a lidstvo jednou, aniž to bude tušit, kdy již bude já s a t P án světa, že zničil jm éno k řesťan stv í, a kdy se o k řesťan stv í třeb a bude jen v y p ráv ě t v dějepisech, tehdy p ráv ě p řijd e

doba k zatoužení po tom to sobiti stále několika lidmi. jsou já d re m a jsou kvasem stádečko, neboť tobě p a tří počátku ny n í i vždycky až

u b itém a pošlapaném . K řesťan stv í bude p ů P rav ý ch k řesťan ů je přece jen m aličko. Ale a jsou příslibem budoucnosti. P ro to se neboj, ja k m inulost, ta k budoucnost, jakož bylo na na věky věků. Braito.

Kapitola bohužel aktuální Jakožto katolický orgán m usím e říci několik slov o protižidovských hovorech, k te ré p ořád znovu bývá slyšet. Od slov k činům se sice nep o ­ stu p u je, poněvadž stá tn í moc velm i v iditeln ě hrozí takovým útočníkům ; ale to n ám nem ůže stačit. Jd e o v n itřn í slušnost v našem národě. Budiž nám dobře rozum ěno! N echcem e p a třit k lidem, k te ří to jisté m yslí moc dobře a k te ří se d oufají od nacistických zvířeckostí neom ylně odlišit tím, když vůbec potlačí každou k ritik u jakéhokoli židovského počínání. K dyž i pro m inulost prohlásí židovství za živel Cechům vždy příznivý nebo vůbec od nich neodlišitelný. N edom nívám e se, že by n ějak á věc, tedy i věc židovská, m ohla získ at n epravdam i. D louholetá zám ěrn á p rotičeská činnost židovského org án u »Neue F reie Presse« za R akouska zůstane p ráv ě ta k historickým faktem , jako spoluvina židovského m in istra N aq u eta s jeho rozvodovým zákonem na vylidněni F rancie, nebo židovská účast v rozvoji kapitalism u. Ale p ráv ě když jsm e toto vše p řip u stili, m u ­ sím e dodat, že dnes je skutečnost zcela jiná. N acism us zasadil židovstvu rán y ta k strašné, způsobil m u k řivd y ta k nepředvídané, že lidstvo je dlužno tom uto zm učeném u plem eni ne již kritik u , nýbrž lásk u a odškod­ nění. Aspoň zbylým o statkům m usí být život um ožněn, ba usnadněn. K dyby dokonce n ěk terý z těch m ála zbylých m ěl ch u ť na n ějak ý p ře ­ h m a t (a slyšeli jsm e skutečně, že ten či onen zaujal funkci, kde si n a ­ prosto nem ůže získat popularitu), přece sebehorší rozpínavostí by nikdy nem ohl d o sta t zpět ani zlom ek toho, co nacistické běsnění zničilo. Za těchto okolnosti je protižidovský postoj nap ro sto neom luvitelný. A ř e k ­ nem e je ště něco. Jso u -ii totiž lidé, k te ří kdysi vůči v liv n ý m a četným židovským živlům mlčeli, ale dnes se dom nívají, že m ohou š tv á t a k o řistit na ú č e t skoro ubitých a obraných; m ysli-li si, že vše je dovoleno vůči lidem , k te ří nestačí už na m asový pro jev — pak je to taková odpor­ ná podlost, že n ejen křesťan, nýbrž člověk vůbec zatín á pěst. Nebo snad platí i v této věci, že jen k řesťan d ává záru k u zů stat člo v ěk e m . ..? Jsm e nad tím vším zam yšleni dost zasm ušile. Jindřich Středa.

Proč? K lást otázky je někdy prospěšnější než d áv a t odpovědi. I tehdy, a snad p rá v ě tehdy, když to jsou otázky nepříjem né, na něž se dá odpo­ vědět jen zahanbeným mlčením . Rok uplynulý od konce války ukázal, že je na čase, aby si čeští k ato ­ líci položili několik takových otázek.

V k v ètn u tohoto roku byly volby, p ři nichž se ukázalo, že polovina n á­ roda dala své h lasy stranám , m ajícím p ro gram m arxistický, a jen ne­ celá Čtvrtina dala hlas straně, hlásící se, byť nesm ěle, k p ro g ram u k ře s­ ťanském u. P ro m nohé politické i nepolitické kato lík y to bylo p ře k v a ­ peni; byli zvyklí slý chat stá le cosi o národě ze tři č tv rtin katolickém . N eptám e se teď, ja k došlo k tom uto výsledku, an i proč se to řík alo v době, kdy nebylo takové stran ick é konstelace, aby volební výsledky byly ta k vým luvné. P tám e se jen: P roč se ještě dnes stále m luví v katolických časopisech o národě ze tří č tv rtin katolickém ? P roč se stále je ště pěstu je pohodlná iluse, m ísto aby bylo počítáno se skutečností? M ám e celkem asi deset časopisů, jež je možno n azv at katolickým i. Je to počet celkem n e p a trn ý a nevyhovující p ro ti m nožství katolických časopisů, k te ré vycházelo před válkou; a p řitom úkoly katolického tisku byly m nohonásobeny, zejm éna pokud jde o kontro v ersi a apologetiku. N ázorový zm atek je větší než jindy; p ro ticírk ev n í pro p ag an d a také; základní katolické svobody jsou ohroženy se všech stran . Bylo by potřebí, aby katolické časopisy nejen dovedly odrážet ú to k y již podn ik n u té, n ý ­ brž aby dovedly p řed v íd at, v a ro v a t včas. p řip ra v o v at předem katolíky na to, co přijde. Bylo by třeb a, aby katolický tisk zněl jak o válečná polnice, m obilisující všechny šiky duchovních sil českého katolictví. Proč se to neděje? Proč se m ísto toho p ěstu je v ta k veliké m íře katolický idylism us? Proč se píše v lidových náboženských časopisech tak, jako kdybychom žili v poklidných dobách ú řed ně ch rán ěn éh o au stro k ato licism u? K atolický dělník, rolník nebo stu d e n t slyší se všech stra n n ejrů znější útoky na papeže, na »vatikánskou politiku«, na katolickou náro d n í tradici, a když se chce dočíst v katolickém tisku, ja k m á na to odpoví­ dat, najd e odpověď na je d n u otázku z deseti. P ro tik ato lick á p ropaganda p ra c u je n eustále; katolický tisk se jí zabývá občas a v ětšinou jen po­ všechně, avšak v ěn u je p ravid elnou pozornost na celých sloupcích vě­ cem podřadným . Proč? P ro tik ato lick á pro paganda používá pečlivě propracovaných m etod, p ro ­ h lu b u je neustále své zkušenosti, m ění neustále své pro střed k y , využívá pohotově všech příležitostí, nev áh á ani napodobili m etody svých p oli­ tických n epřátel, z nichž dovedla vytěžit velm i m noho znam enitých n á ­ padů. Češti katolíci jako by se dom nívali, že stačí si prostě propagandy nevším at. Proč se jen katolíci nedovedou poučit od svých n ep řátel? Proč je apoštolát v eřejného m ínění u n ás tém ěř neznám ým pojm em ? Podíl kato líků v českém slovesném um ění naší doby je značný; to se u kazuje p rá v ě p ři pokusech vyloučit účast katolických spisovatelů z důvodů stran ick é politiky. N ejvětší slovesné výboje jsou označeny jm ény b ásn íků katolických. Ale proč m ám e ta k m álo dobrých au to rů nižších poloh? Proč nese k atolické slovesné um ění ta k zřetelnou znám ku su b jek tiv n í výlučnosti? Proč je lidová lite ra tu ra , p rozaická i básnická, po nechána zcela n a pospas duchům podprům ěrným ?

Nevezmeš j ména

Božího

nadar mo!

Církev a politika Z m atení pojm ů, jež je ta k ch a rak te ristic k é pro m oderní dobu, se p ro ­ je v u je i nejasn o stí a dvojvýznam nosti pojm u ta k důležitého, jako je po­ litika. P rá v é to je však dobrou příležitosti k různým k ejk lů m p ro tik a to lické propagandy; proto je tře b a si toho všim nouti. »Politika« je původně pojem ethický; tím to slovem bylo ve sta ré filo­ sofii označováno to, čem u řík ám e sociální ethika, to je st eth ik a, jež se zabývá v ztahy lidí jakožto členů občanské společnosti. P ro ti tom uto v ý ­ znam u stoji dnes nejběžnější, čistě u tilitá rn í pojetí p o titik y jako čin ­ nosti, jejím ž účelem je získati určité zájm ové skupině co n ejv ětší podíl vlivu na obecné věci. P olitika se už v praksi nehodnoti p rim á rn ě podle m ěřítek ethických, nýbrž podle m ěřítek stranického zájm u. Mezi tím to dvojím význam em je tře b a pečlivě rozlišovat, kdykoli u v a ­ žujem e o pom ěru C írkve k politice. O politiku v p rv n ím sm yslu m usí m ít C írkev přirozeně vždycky zájem , třeb a s je n do u rčité m íry. T a m íra je u rčena význam em , jejž m á časné obecné blaho p ro m rav n í dobro spo­ lečnosti, jehož strážcem je C írkev zrovna tak. jak o je strážcem m ra v ­ ního dobra jednotlivce. To znam ená, že C írkev se m usí za jím at o všechny politické problém y, jež m ají vliv na náboženský život, na m rav n í zá ­ klady výchovy, na m ravn í život v rodině, na m rav n o st v lite ra tu ře nebo um ění, n a základní katolické svobody. M usí se o ně za jím at ne proto, že by tím chtěla n ab ý t n ějak ých časných výhod, nýbrž proto, že se ty věci d o tý k ají jejíh o m ravního a duchovního poslání; a když tedy ta k činí, nem á nikdo p rávo jí to v y tý k a t a ť z jakýchkoli důvodů politických. C írkev je nejvyšší a nejobecnější společenský ú tv a r n a zem i; je jí obecné dobro je vyšší než kterákoli jin é obecné dobro, a je přece p rv n í výsadou prav é politiky, že dobro vyšší a obecnější je nadřazen o d o b ru nižším u a om ezenějším u. A n aop ak zase platí, že p olitiku v d ru h ém sm yslu C írk ev n ep ěstu je a p ěstov at nem ůže. N em ůže ztotožňovat své zájm y se zájm y n ějak é stra n y an i se zájm y nějakého časného režim u; neb o ť těm jde o p a rtik u lá rn í zájm y, C írkvi však jde o zájm y obecné; jim jd e o časné zájm y, C írkvi jde o zájm y duchovní. Je d in ý způsob, jím ž C írkev m ůže spo lu p raco v at se stran a m i nebo s režim y, je péče o to, aby jejich činnost byla řízena vyšším i zájm y, aby sledovala své zvláštní zájm y ve shodě s m rav n ím zákonem . To jsou obecné pravdy, k te ré by m ěly b ý t běžně uzn áv án y ; není-li tom u tak, je to tře b a p řičíst dvěm a p říčinám : úm yslně m atoucí stran ick é propagandě novodobých politických sm ěrů a nevědom osti sam ých k ato ­ líků, k te ří si někdy neuvědom ují dost jasn ě rozdíl mezi zájm em obecným a zájm em částečným , a nechápou, jak ý n esm írn ý rozdíl je mezi společen­ stvím Časného zájm u a společenstvím T ěla K ristova. N epochopení se projev u je už tím , že mnozí političtí katolíci se d o m n í­ vají, že zd ů razň u je-li se n ad stra n ic k ý c h a ra k te r círk ev n í politiky, chce se tím vyloučit jak ák o li ú ča st k ato lík ů v politickém životé. To je ovšem om yl; co se požaduje, to je je n základní věc: aby se k ato lík říd il ve své

politické činnosti p řík lad em C írk ve v tom, že i on bude m ít na zřeteli před ev ším zájm y náboženské a jim bu de podřizovat zájm y časné, že n i­ kdy nebude k lást soukrom é nebo stran ick é výhody nad duchovní zájem obecný. To m á m noho p rak tick ý ch důsledků, jichž zaned b áv án í je h lav n i p ř í­ činou, proč ta k často ú čast k ato lík ů v politice ned o sah u je žádoucích výsledk ů — jak o zase n aopak tam , k d e se těm ito důsledky katolíci řídí, do sah u jí výsledků překv ap u jících nejen jejich protichudce, nýbrž i je samy. H lavni důsledek katolického pojetí politiky je ovšem ten, že k ato lík se nem á nikdy sp o léh at jen na hm otné nebo vn ější p ro střed k y m ocen­ ské. nýbrž že m usí svou posici bu d o v at na moci m orální. To je zcela p ři­ rozený důsledek jeh o katolictví, a je to rys, k terý m by se mél odlišovat od nekatolíků p ři nejm enším všude, k d e jde o zásadní otázky a zásadní sm ěrnice jed n án i; jin ak se nem ůže práv em o d v o láv at na své katolictví. V ždyť kato licita neznam ená žádnou časnou moc, žádné hm otné b o h at­ ství, žádné zvláštní n ad án í p ro politickou ta k tik u nebo diplom acii, p řed ­ sta v u je však n esm írnou m rav n í silu, jíž m ůže b ý t každý jednotlivec ú čas­ ten bez ohledu na své časné d ary a schopnosti. Ja k o z ničeho nevyplývá, že by katolický k rejčí dovedl z titu lu své kato licity d ě la t lepší šaty nebo že by katolický te n n ista m usil m ít z téhož důvodu větší úspěchy než n e­ katolický, ta k také z ničeho nevyplývá, že by katolický politik byl jen pro své přesvědčeni už schopen lépe o v ládat p rak tick é politické um ěni než politik nekatolický. Jestliže však účinně u p la tň u je své přesvědčení v praksi, žije-li vyspělým m ravn ím životem podle své v íry , m ůže m ít snadno p řev ahu i nad zkušenějším a o b ratn ějším politikem tam , kde p ů jd e o věci nejdůležitčjší, o základy politického života. M usí ovšem své zásady u p la tň o v at činem , m usí být politikem ve sm yslu katolickém , to jest někým , kdo se především s ta rá o blaho obecné, kdo u p la tň u je v po­ spolitém životě příkaz lásky k bližním u tak, ja k m u učí C írkev. N esm í bý t jeho snahou n ed ělat nic jiného než p olitiku v m oderním sm yslu, a především nesm í provozovat p olitiku účasti n a moci za každou cenu nebo dokonce užívat svého katolictví jak o pouhé politické k a rty ; nikoli, i zde platí, že n ejp rv m á h led at k rálo v stv í nebeské a ostatn í mu bu d e přidáno. Z ákladem jeho činnosti m usí b ý t náboženství a náboženská k u ltu ra ; jen ta k to m ůže očekávat, že něčeho dosáhne jak o k ato lík i v oblasti m ocen­ ské. R ozvinuta k u ltu rn í, sociální, ch a rita tiv n í činnost je n u tn ý m zák la­ dem úspěšné katolické politiky v dn ešn ím světě; o tom svědčí úspěchy katolíků francouzských, belgických i holandských. Je -li ta k to zachováno sp ráv n é pořadí hodnot, p ak n abý v á i pojem politiky svého p rav éh o v ý ­ znam u a term ín »katolík politický« svého znevažujícího p řízvuku. To je pro nás věc zvláště n aléh av á; bylo by osudné, kdyby a d jek tiv u m poli­ tický m ělo podržet trv a le význam světskosti nebo vlažnosti, jak ý m ělo už jednou v době pro národ stejn é k ritic k é — m ůžem e-li tak soudit podle výroku V ilém a S lav aty o českém pánovi, »který ta k p o l i t i c k y a n e b r a d ě j i h o v a d s k y na světě živ byl, že nikdy do kostela nepřicházel.« T im o th e u s Vodička.

Katolické poznámky Český periodický tisk nikdy nev y n ik al přesnosti m yšleni; po válce n e­ ja sn o st a zm atenost vzrostla n etušenou m ěrou, a ja k se zdá, není ten rů st ještě ukončen. Poněvadž se této zm atenosti využívá proti nábožen­ ství a protože zasahuje i tisk katolický, je tře b a si v šim nout aspoň n ě­ kolika jejích p ro jev ů z poslední doby. I. V n ěk terý ch periodických tiskovinách se po volbách setk áv ám e s podivnou výtkou, o níž je těžko říci, zdali je p rojevem tu p o sti nebo neom alenosti. J e to výtka, že katolíci »staví zřetele církevní a náboženské nad zřetele a potřeby národa a státu«. Čímž se ovsem chce in sinuovat, že církevní a náboženské zřetele odporují zájm ům stá tn ím nebo n áro d n ím a že tedy katolík, k terý zachovává pravo u stupnici hodnot, k te rý d áv á Bohu, co je Božího, a císaři, co je císařovo, je šp atn ý občan a m él by být vyloučen z politického života. K aždý k ře sta n ovšem ví dobře, že n ad řazen í ho d n o t duchovních ho d ­ notám časným je základem veškerého zdravého života in d iv id u áln íh o i pospolitého a že tedy špatn ý m občanem a škůdcem s tá tu n en í ten, kdo n ad řa zu je náboženské zájm y politickým , n ýbrž ten, kdo m u v tom b rán i, kdo jej za to p ronásleduje a kdo se snaží p o stav it politické zájm y na p rv n í m ísto. K am vede každý takový pokus, o tom se m ůže každý snadno poučit z osudu nacistického N ěm ecka. J e vsk u tk u zvláštní, že je je ště tolik lidí, k te ří jsou k tom uto poučení hluší — k te ří se n a p řík lad rozčilují nad tím , že ve V ysočanech m á b ý t postaven nový katolický kostel, ačkoli tam není k u ltu rn í d ům ani lázně, nebo n ad tím , že je ště ani jeden S lovan se nestal papežem (jako by D uch svátý postupoval podle rasistických principů!) a k te ří rozčileně p ro h la ­ šují, že n a chrám ech a na sep jatý ch ru k o u se nev y b u d u je život státu . K dyby m ěli oči k viděni, poznali by, že dnešní stav itelé věží zů stáv ají trče t p rá v ě proto, že kladou lázně n ad kostel. II. V červ n u byl v Praze u spořádán sjezd českých spisovatelů. Byl výslovně vyh lášen za sjezd všech spisovatelů, »shrom ážděných po p rvé v dějinách svého národa ve svorné pracovní obci«, ja k se výslovně p rav í v e sjezdovém m anifesté; ale z téhož m anifestu je patrn o , že se sjezd p řih lá sil k je d n o stran n é politické ideologii, aniž se sta ra l o to, zdali s tím o p rav d u souhlasí celá spisovatelská obec. Je tedy třeb a p ro h lásit zře­ telně, že uvedený sjezd nem ohou k ato ličtí spisovatelé p o k lád at za sjezd všech českých spisovatelů, nýbrž je n za sjezd spisovatelů hlásících se k socialistické ideologii. K atoličtí spisovatelé se k ní přirozeně h lá sit n e ­ m ohou a m an ifest sjezdu te d y nem luví je jich jm énem . III. H usovy oslavy byly doprovázeny obvyklým i fan fáram i českého po­ kroku, mezi nim iž p rv n í m ísto jistě zau jím á po strán ce stylové společný m an ifest ke dni H usovu, podepsaný několika desítkam i k u ltu rn íc h i po­ litických organisací. Náleží mu to p rv en stv í proto, že se jeho neznám ém u stylisátorovi podařilo uvést H usa v p řek v a p u jíc í spojení s jihočeským i volky v této větě: »Jan H us byl synem české země, synem českého jihu, k de jeho předkové chodili těžkým krokem ve stopách volků a úporně

hloubali o věcech náboženských.« To však jen ta k m im ochodem ; je tu te n to k rá t něco závažnějšího, protože je to m aten i pojm u, jež vychází z tisk u katolického. M áme na m ysli článek A. H eidlera »Hus, k le rik alism us a katolictví«, otištěný ve 14. čísle časopisu »Katolík« a p o jed n á­ vající o H usovi a kostnickém koncilu nebezpečně nejasn ý m způsobem . Ř íká se tam , že v době H usova procesu nem ěl kostnický koncil k anonic­ kého oprávnění, protože »v Z ikm undově K ostnici P e tr nebyl, leda jako obžalovaný«, a proto »nebyla to C írkev, k te rá v ed la k o n k rétn í soudní proces s osobou H usovou a k te rá jej vy dala k upálení. T ehdejší kostnický sněm nelze s katolického h led iska považovat za p řed sta v ite le Církve.« Z čehož au to r vyvozuje, že je třeba, abychom h led ali i zde řešení irenické »postojem v p rav d ě objektiv ním a katolickým .« A utor neříká, co si pod tím k o n k rétn ě p ředstav u je, ale celá arg u m e n ­ tace je už sam a o sobě pochybná při nejm enším svou zbytečností. J e s t­ liže papež uznal dodatečně výrok koncilu nad H usem za spravedlivý a p ravoplatný, a p rohlásil-li, že m usí být za takový pokládán od každého katolíka, jaké nové hledisko zde m ůže p řin é st zjištění, zdali 6. července 1415 ještě koncil byl nebo už nebyl prav o p latn ý ? Z toho m ůže v zejít jen zbytečné m atení myslí. A že p ráv ě odsouzení H usovo bylo C írkví p ln ě sankcionováno, je ja sn é z bully I n t e r c u n e t a s , zejm éna z tohoto článku: »Dále, zdali věří, že odsouzení J a n a W iclefa, J a n a H usa a Jero n ý m a Pražského, jež vynesl n a d j e j i c h o s o b a m i , k niham i a u čením s v á t ý o b e c n ý k o n c i l k o s t n i c k ý , bylo vyneseno p o d l e p r á v a a s p r a ­ v e d l n o s t i a že m á býti za takové pokládáno a pevně drženo od k až­ dého katolíka?« M yslím tedy, že jediné objektiv ní a katolické pojetí H usova odsouzení je to, k te ré uznává, že H us byl prav o p latn ě a sprav ed liv ě odsouzen na kostnickém ekum enickém koncilu jako zjevný k ac íř (viz Denz. 661!) a že ten to rozsudek m usí být všem i katolík y u zn áv án ta k jak o všechno o sta t­ ní, co uvedený koncil odsoudil jakožto odporující v íře nebo dobrým m rav ů m (srov. Denz. 658!) Č lánek A. H eidlera je po této strán ce pochy­ bený. IV. K dyž už jsm e u »Katolíka«, m usím e ta k é p ro testo v at proti tvrzení redak ce (v poznám kách k úvodním u článku), že zprávy o pronásledování C írkve v Jugoslávii jsou »do značné m íry výplodem em ig ran tsk é ag i­ tace«. To, co čtem e ve společném pastý řsk ém listě jugoslávských biskupů, nelze přece p o k lád at za nic takového, a přece to n ejsou věci, jež by se daly označit stydlivým eufem ism em »obtíže«. K čem u vůbec třeb a eufem ism ů? »U nder w hich king?« Tim otheus Vodička »Časné statky, jim iž Bůh o b d aru je člověka, náleží člověkovi co do v lastnického p ráva, ale co do u žívání m ají býti n ejen jeho, nýbrž i jiných, k te ří se z nich m ohou živit tím , co mu přebývá.« T. Vodička: P r i n c i p y s o c i á l n í e t h i k y II.

Čínská hierarchie (Z proslovu P. M at. Cena ve v atik án sk ém rozhlase) S historického hlediska bylo rozhod n utí nejvyššiho P a stý ře C írkve o zřízeni čínské h ierarch ie nepochybně určováno v n itřn ím vývojem do­ savadních Čínských m isii. Ve 363 letech, jež u p ly n u la od příchodu v eli­ kého jesuitsk éh o m isionáře, P. M. Ricciho, do Cíny, naplnilo dílo a oběti hlasatelů K ristových a k rev m učedníků několik nejsk v ělejších strá n e k v historii C írkve bojující. Za toho půl č tv rtá století došlo k m nohým zvratům , zejm éna od polovice 17. do polovice 18. století, ale v íra n eu stále postupovala, diky neustávajícím u p říliv u nových apoštolů. Po jesuitech přišli dom inikáni, fran tišk án i, aug u stin ián i a p ařížská Společnost zám oř­ ských m isií — to všechno v p rů běhu sedm náctého století. Sm louvy u zavřené se západním i m ocnostm i po anglo-čínské válce v roce 1842 uložily Č ině náboženskou snášelivost, a ta k se mohly u jm o u t činnosti nové m isijní společnosti . . . P ro následován i v šak zbavilo čínské m isie pomoci cizích m isionářů v n ejk ritič tějším bodé je jich historie, a teh d y to byli dom orodí čínští kněží, k te ří vyvedli C írkev bezpečně z bouří. T akovým knězem byl Ř ehoř Lo, k te rý se roku 1685 stal p rv n ím čínským biskupem , v n ásled u jícím století O nd řej Li, proslulý svým deníkem , a kněží čínské koleje v N ea­ poli, založené M atoušem Ripou 1732. A nesm ím e zapom ínat, že C írkev v Číně Čerpala život a sílu ze slavného šiku m učedníků, kněží i laiků, k te ří osvědčili v dlouhém a zavilém pronásled o v án í v íru a stálost, jež lze sro vn ati jen s vírou a stálostí prvních k řesťan sk ý ch m učedníků. Rozvoj m isií zesílel v každém sm ěru po boxerském p o v stán í na po­ čá tk u tohoto století. N áhlé zhroucení m andžuské dynastie, tak za ry tě ne­ p řáte lsk é k řesťan stv í, a úžasný rozvoj m oderní k u ltu ry p řip ra v ily čínskou společnost pro p řed v íd av é encykliky B enedikta XV. M a x i m u m i l l u d a Pi a XI. R e r u m E c c l e s i a e, jež daly ta k mocný im puls sk ry té mocné síle misií. P ak došlo k prvním u sněm u, svolaném u arcibiskupem Celsem C onstantinim , p rvním apoštolským delegátem v Číně. T am b yly určeny jed no tn é sm érnice pro postup misií, p rovedena koordinace různ ý ch čin ­ ností, rozhodnuto o u tvoření čínského episkopátu a organisaci sem inářů. P iu s X I. korun ov al dílo tohoto sném u, když osobně posvětil p rv n ích šest čínských biskupů v roce 1926. Ja k ý je nynější stav C írkve v Číně? V roce 1900 bylo jen 41 církevních oblastí, n y n í je jich 138, z nich 28 je svěřeno v ý h rad n ě péči čínského d u ­ chovenstva a 21 je spravováno čínským i biskupy. T řia třic e t m isijních ú sta v ů proti 10 v roce 1900, šest ú stav ů pro b ra try -la ik y , 58 ú stav u m isij­ ních řeholnic a dalších 60 pro čínské řeholnice, p racu je n yní pro apošto­ lát. K něží je celkem 3.064 cizích a 2.073 dom orodých p ro ti 470 kněžím na počátku století. D va m iliony katolíků v roce 1921 vzrostlo na 3,500.000 nebo s k atech um eny tém ěř na 4,000.000. Budoucí biskupové a kněží z je ­ jich v lastn í k rv e jsou nyní vy chováváni v šestnácti větších sem inářích s 1.164 stu d en ty a ve 108 m alých sem inářích s 5.386 stu d en ty . Jso u tu dvě katolické university a jeden u n iv e rsitn í ústav, jež n av štěv u je 3.689

stu dujících a jež tv o ří pevný základ katolické výchovy. Skol všeho d ru h u je 14.058 a nav štěv u je je přibližně 470.000 studujících. N ápadný pokrok, jehož bylo dosaženo v letech předválečných, u k azu je zřetelně, že všechno záviselo na sp ráv n é organisaci, jed n o tn ě řízené čin ­ nosti a důk ladn ějším školení budoucího duchovenstva. R ad ik áln í otřes, jejž způsobila poslední válka, vy řadil dosavadní m isionářské pojetí i m e1hody. Aby m ohla čeliti potřeb ám a okolnostem n ynější doby, m usí b ý t C írkev v Cíné vym aněna ze svého dosavadního p ráv n íh o postavení svě­ ře n e c k é h o . . . Je n řá d n ě u stavená h ierarch ie se svou plností odpověd­ nosti a moci m ůže stm elit celé m isijní úsilí v Číně v n á stro j apoštolátu k šíření K ristova království. Vznešeným úkonem apoštolské odvahy vy­ řešil vládnoucí S v atý Otec čínský problém . P e tr p ro m lu v il a čínští apoštolští v ik ářo v é se stali arcibiskupy a bisk u p y nové h ierarch ie, jež stav í m ladou C írkev ve sta ré Č íně na roveň sta rším k řesťan sk ý m církvím . P ř e l . T. V.

K ř e s ť a n s k ý e x i s t e n c i a l i s mus E xistencialism us ‘je st filosofie, k te rá stav í člověka jak o p řed m ět i záro ­ veň jako podm ět poznání. S tav í jej nad to, k Čemu se tak rád a p řip ín ala trad ičn í filosofie, totiž n ad sv ět idei, jež vytvořil lidský duch. Zde nabývá velkého význam u otázka rozlišení mezi bytím a esse a existere, mezi by­ tím a bytností, a otázka, zda byti sto ji nad bytností. T vrdí, že člověk je a m usí být. aby m ohl poznati, co jest, že tak poznání vychází z člověka ex istu jícíh o a zase se k něm u v rací a že b y tn o st se u sk u tečň u je v té m íře, v jak é žije a jedná. A ta k nejsou život a sm rt velkým i problém y, nýbrž skutečnosti, že já žiji a že já um írám . V tom sm yslu všechna filosofie p řiv ed en á ke svým základům m ůže slouti existenciální. S okratovo »Foznej sám sebe«, jenž dokazoval pohyb z chůze, jenž tvrdil, že nap řed je třeb a žiti a potom tep rv e filosofovat, rovná se zák ladů m existenciální filosofie. T u možno n ajiti k řesťan sk o u spřízněnost. T ato spřízn ěn o st jest všude tam , kde se k řesťan stv í jeví především jak o život zasazený do nauky. Z toho neplyne, že by stu d iu m n auk y sam é o sobě, jak o zvláštní předm ět poznání nem ělo sm yslu. Ale jsou dnes lidé, k terým více vyho v u je au g u stinism us nežli thom ism us. Luc E stang je toho názoru, že duchovní po­ třeb y m oderní h led ají odpovědi u svátého A ugustina a P ascala a ne již u svátého Tom áše a Bossueta. Ovšem nejdo jem nější n a celém tom to p o k řiku je, že je to ro m an ­ tický útěk od o b jektivity a jisto ty lidského m yšlení, k te ré však je opět um ožněno jedině onou objektivitou, na ktero u b u d u jí tito ex isten cialisté. J e to s ta rá zkušenost, že agnostik, aby m ohl v y b u d o v at svůj sy s­ tém , b u d u je na neagnosticism u, skeptik na o b je k tiv itě a jisto tě poznání, m a terialista na duchu, k terý m je j popírá. P. D aniélou zaznam enává tyto d va n ejvýb o jnější proudy, totiž dnešní m arx ism u s a existencialism us, a snaží se z obou v y získ at pro nábožen­ skou m yšlenku, co jen je možné, ne ovšem, aby s oběm a systém y učinil

kom prom is, n ý b rž aby vybral, co obě tendence, oba sm ěry, obojí h n u tí m ají v sobě cenného a obohatil tím v y já d ře n i prav d y , jež se m ění, tře b a ­ že p rav d a sam a zůstává nezm ěnitelnou. Filosof Jo liv et stu d u je ex istenciáln í filosofii ve spojení s K ierk e g aa rdem. E. M ounier rý su je vývoj existencialism u tak to : Jeh o kořeny jsou So­ k rates, sv. A ugustin, sv. B ern ard . K m en tv o ři P ascal a M aine de B iran a K ierkegaard. Zde p ak n astáv á děleni. A theistický existencialism us jde proudem N ietzscheho, H eideggra a francouzského m yslitele S a rtra , k d ež­ to d ru h ý proud u d ržu je spojení s křesfan stv im a to je st proud Ja sp e rsův; jeden prou d je dokonce v yžaduje s G abrielem M arcelem . S em p atří ta k é B erdjajev, Péguy, Bergson a Blondel. Z toho je vidět, že jsou různé d ru h y existencialism u a že atheism us není s nim i n u tn ě spojen. U K ierk eg aard a k řesťan stv í a existencialism u s b u d u jí nav zájem na sobě způsobem docela dram atick ým . T ážem e se, ja k se m ohou ex isten cialisté. k te ří v širokém publiku jsou ztotožňováni s nihilisty, jej dovolávat? U K ierk eg aard a hlavní je, že si jedinec uvědom í sebe sam ého jakožto existujícíh o; stále stojí p řed ním požadavek svobody a n u tn o st volby. Zíti znam ená voliti v každém okam žiku a úzkost, že m usím e voliti, takže p ak tu n astáv á n eúm ěrno st a n ap ětí mezi nekonečnou touhou po svo­ bodě a mezi skutečnostm i, k te ré se nabízejí k volbě se sm rtí na konci a s tím i ab surdn ost a zoufalství. Podle v íry nebo nevěry je tu p roti těm to hrů zám lék anebo ho není. U S a rtra jak o u N ietzscheho je člověk vězném sebe sam ého a snaží se o staicism us, k terý ho činí bohem. U K ierk eg aard a je tu víra, k te rá člověka vede ke skoku do tm y a do absu rdn a. P řichází tu znova k p latn o sti T ertuliánovo: Credo q u ia ab surdum . Ale v íra může b ý t i jin ak vyložena než jen skokem do ab su rd n a; m ůže b ý t skokem m im o absurdno, a tak se stá v á skutečně náboženství, religio, protože relig at = spojuje člověka s tím, co m u d řiv é bylo n ep řá telsk é jakožto nepochopitelné. T ak je člověk hned vyrovnán. K ierk eg aard m ísto toho zasévá neklid do víry sam é, neklid a zoufalství. Ovšem hodné tu spolupůsobila výchova u K ierkegaarda a vliv luth eranstv í. U P ascala n arazil jan sen ism u s jeho na podobný problém , totiž na dědičný hřích. Oba dva se snaží učinili srozum itelným tento pojem. A tak, ačkoliv K ierk eg aard b o ju je proti H egelovi, přece jen podlehl jeho dialektism u, podobně jako se P ascal po­ stavil p ro ti D escartovi, a p řesto přece je nakažen jeho racionalism em . O všem P ascal nechce p řip u stiti absu rd n o st ve víře, kdežto K ierk eg aard se n espokojuje postaviti víru m im o rozum, n ýb rž klade ji proti rozumu. A le oba, ja k au to r M yšlenek, tak a u to r T ra k tá tu o zoufalství, přem ýšleli o náboženství. Oba dva postavili problém tak, že je n u tn é se rozhodnouti mezi B ohem a světem , oba d va zdůrazňovali m ravn í cenu odvahy a odvážení se. N akonec to není nic nového. J e to sta rý diletan tism u s, v y h ý b ající se jasném u, objek tiv n ím u a jistém u a holdující citu, dynam ism u a v o lu n ­ ta ris m o ale to vše je bez egidy rozum u, jenž je účastí na sv ětle Božího ruzum u, tedy něco p ree x isten tn íh o p rv n í existenci p rv n íh o Člověka a pro to uspokojí rom an tik y a z toho je třeb a m oderního Člověka l é č i t . . . Observer

P ñ R c o u n fl Boj s v á t é h o M i c h a e l a Za v álk y mnozí kněží vk ládali celou svou h o rliv o st a celý sv ů j odpor před bohorovným nacism em do výrazného vyslovování m odlitby ke sv á ­ tém u M ichaelu archandělu. Uvrz satana i jin é du chy z l é . . . S vatý archand ěl M ichael totiž bojoval proti duchům , k te ří se vzbou­ řili p ro ti Bohu, k te ří se chtěli v y ro vnati Bohu, k te ří se vzbouřili proti jeho lásce, když tušili její ú ra d k y vtělení a vykoupení, a nechtěli sloužit ani B ohu ani jeho lásce ani člověku touto láskou vyvoleném u. Od té doby si sa ta n b u d u je své království. A ti, kdož se nejvíce sm ějí m yšlence o jeho existenci, nejvíce jeho existenci po tv rzu jí, přím o křičí skutečnost této existence, ja k p atrn o z jejich zločinů, z jejich proradnosti, z jejich opovážlivostí, cham tivostí, s jakou polykají sousta nejtučnější, pom stychtivosti, usurp áto rstv i, prolhanosti, ktero u staví p rav d u n a hlavu, popřou nos mezi očima, n eštítí se žádného překru co v án í, žádného v y trh o ­ vání ze souvislosti, žádné lži. J e to boj p án a tohoto světa proti P án u nebes i země, p án a hm oty p ro ti P ánu lásky, p án a pouhých atom u v íří­ cích ve vesm íru p roti P án u d ětí Božích. A stá le se u sk u tečň u je slovo K ristovo, že synové tohoto světa jsou chytřejší než synové světla. My opravdu neum ím e u žiti sta tk ů tohoto světa a lži u žívat nesm ím e. J iž ironie užívám e s v áh án ím a velm i opatrně. K o lik ráte d ávám e hlavy dohrom ady a rozčilujem e se, co všechno by se m ělo a dalo u d ělat a kde k tom u všude jsou p ro střed k y , a ja k ta m a onde m áji ta či ona velkolepá zařízení. Ale to je všechno vedlejší. Jistě se m usím e snažiti použiti i časných p ro střed k ů p ro sv até k rálo v stv í Boží. A le vžd y t dodneška se apologeté a apologetisující círk ev n í dějepisci v potu tv á ře tuží, aby dokázali, že ta moc, k te ro u C írkev m ěla, byla p ře­ vážnou m írou prospěšná m yšlence Bo ž í . . . C írkev m á p rávo na časné pro střed k y p otřebn é k usk u tečň o v án í svého poslání, ale m ýlil by se ja k katolík, tak n ep řítel C írkve, kdyby budovali n a tom, že s odnětím časných p ro střed k ů je st znem ožněno duchovní ší­ řen í králo v stv í Božího. N ejprve, vždycky se najd o u věřící, k te ří d ají C írkvi to n ejn u tn ější k je jím cílům a potřebám , a za d ru h é, duchovní hlásání králo vstv í Božího potřeb u je nakonec m inim álně časných pro střed k ů . L ás­ ka, statečnost a h o rlivost a pohotovost služebníků k rálo v stv í Božího a prostých věřících zase prokvasí třeb a zpohanštělou společnost, je jí sm u t­ né zkušenosti, otevřou třeb a po letech, ale přece nap ro sto jistě oči těm několika, k te ří si uchovají jasn ý pohled na věci a ti budou špendlíkem k o p at a prstíčk em h rab a t. Tu, o k te ré se dom nívali, že byla pohřbena od otců jejich. A pak zase se dostane C írkvi moc a zase se k ni připlíží ti, k te ří jdou jen za mocí a časným prospěchem a zase budou zneužívat této moci, jak o ve středověku, kdy se zm ocnili to lik rá te lidé ham ižní a ničem ­ ní církevních úřadů, hodností a moci. S ata n jim k tom u napom áhal,

aby p ak po staletích ještě na to ukazoval prstem . Vidíte, taková je C ír­ kev, taková je ohavnice, ta k zneužívala své moci. Nic jim p ro to n ed á­ v ejte a nic jim nevěřte! To je ru b satan ova příslibu. Toto všechno ti dám , pakliže padneš a budeš se m i klaněti. S vět totiž nestojí a sa tan po­ třeb u je stále nových klanitelů, m odlářů satanových. P ro to jim m usí za čas zase odnití, co jim propůjčil. A protože jsou to p řislu h o v atelé sa­ tanovi, zase satanovým i zbraněm i, násilím , záludnosti o d straň u je své do­ savadní vyvolence, aby zas přib y l jed en n a hrom adu pro k letý ch lidstvem i dějinam i, k te rý m byl d án celý sv ět 2a cenu krutosti, křivd, surovosti, bezohlednosti a utvrzení ve lži. C írkev zůstáv á věčně klidnou a usm ěvavou. To vše už tu bylo, a koli­ k ráte, a všechno přečk ala a všechny sýčky, věšticí jí zánik, všechny n a­ konec v ycpala a u kazuje je ve svém pan optik u blázínků, k te ří chtěli zuby rozdrobiti P etro v u skálu. D obré ch u tn án í k tom u soustu a dobré zažití. N ebot od věků platí a vždy se u sk u tečň u je to p rav d iv é pořekadlo f ra n ­ couzské: Qui m ange du p ap e en c r e v e ... Kdo pojídá z papeže, p u k n e z něho... Ale p řes to pokorně prosím e, jak o tys prosil: Im p eret illi D e u s ... Kéž P á n sám sa ta n u poručí se stáh n outi konečně z bojiště a neškodí ti více b ra třím a k rálo v stv í Božímu.

S y n e m k Otci N ikdo nezná Otce leč Syn a ten, kom u se zalíbí Synu je j z je v iti. . . Bez živé v íry v božství K ristovo n ev ním ám e ani Boha jak o Otce ani D ucha svátého. Podobně jen v D uchu svátém volám e k Bohu A bba, otče, a jedině v D uchu svátém jsm e schopni vyznati K rista jak o P ána, jak o Boha. Jenom v živém spojení s K ristem , jenom ve sžití se s ním m ůžem e poznati co je on sám o sobě a pro nás a co je ve spojení s O tcem a D uchem svátým . M álo m ůžem e poznati o K ristu , b udem e-li jej stále po­ znáv at jen zvenčí, jen z Četby, byC i to byly k n ih y n ejsv ětější. P rá v ě ta k je tře b a čisti evangelium jeho a poselství apoštolů o něm v živém spojení s ním, prožíváním jeho slov a slov o něm. Prožíváním , ale k te ré on sám nám dává, poznáváním jeho m ilosti. D uch svátý tep rv e nám d áv á poznati tím to způsobem Ježíše K rista, ja k slibuje K ristu s apoštolům a jak bylo pozorovati u nich. T ep rv e po osvícení a zapálení D uchem sv á­ tým počali m u rozum ěti. Bez D ucha svátého dívám e se na S pasitele očim a příliš lidským a a p ron iknem e jen do toho. co buď jin í neb my sam i m ůžem e svou silou o něm poznati. A to je málo. protože to je jen poznání lidské. On ale je B ůh a p ro to k dobrém u poznání jeho p o třeb u ­ jem e Boha a jeho zvláštní pomoci. K tom u p ráv ě slouží d ary D ucha sv á­ tého, těm i nás vede Duch svátý sám , jim i jsm e vedeni D uchem sv átý m a dávám e se vésti jen jim i a jen jejich vedením n ezůstávám e v zajetí lidského poznání tře b a o K ristu a tře b a i svátých jeho slov. P roto rad i K ristus, abychom se uzavřeli do kom ůrky svého srdce a tam

se m odlili. Podobně ta k é jen v kom ůrce svého srd ce porozum ím e dobře Ježíši. V šude jin d e slyším e příliš lidi a zvuky lidské. T ep rv e tam , v p o ­ korném schoulení se u jeho nohou, m ůžem e slyšeti jeho. S pasitel ta k é v soukrom í o tv íral P ísm a i tajem stv í svého učení. N ej­ hlubší slova řek l apoštolům ve chvílích p řed svým rozloučením v in ti­ m itě Poslední večeře. V tom je celý věčný život, v tom to ale živém po­ znáni Otce i Syna. P ro to plnost věčného života je p lnost tohoto po­ znání a každé hlubší a životnější poznání Otce a S yna a D ucha svátého p řib liž u je člověka k věčném u naplnění. Ale jak o byl Ježíš jedno s Otcem, jen tom u se ukáže ta k to Ježíš ve své plnosti, kdo se tak to sjednotí s O tcovou vůlí, kdo se ta k to sjednotí s tím , ja k K ristu s tu to vůli jen hledal, a plnil. S žívat se proto s K ristem znam ená sžívat se s Otcovou vůlí, ja k ji hlásal, s Otcovou svatostí, abychom ji napodobili. V tom to sjednoceni p ak o tevře se n ám K ristu s docela novým způsobem . P ak mu porozum ím e, porozum ím e i zdánlivé tv rd ý m p rav d ám jeho učení, poroz­ um ím e i zdánlivě těžko p řija teln ý m řízením Otcovým . Sžijem e se tak s Otcem, že s n ím budem e tv o řiti jakoby jedno a v tom to sžití se s ním a s jeho vůlí rozum p ak uzří pro p asti tajem stv í tohoto Boha, jehož vůle ta k dokonale láskou objala. P ro to sv ati ta k hluboko v n ik li do K rista a jeho Písem . To je cesta k řesťansk ého d uchovního života i veškeré k ře s­ ťan ské m ystiky. K ristem v D uchu svátém k Otci! Braito.

Apoštolská společenství Ve F ran cii se u sta v u ji již delší dobu m enší společenství m ladých d ívek i mužů, k te ří žijí ve společném životě s jakousi p rim itiv n í řeholi, k tero u si sam i dávají, jejichž hlavním cílem je společný duchovní život a ap o š­ tolské působení v nejbližším okolí. Jsou to ponejvíce kroužky jocistické n^bo obdobné kroužky vysokoškolských stu d en tů s podobným duchem i zřízením . Něco z kam arád stv í, něco z nadšeni společenství p rv n ích k řesťan ů a hodně z jejich apoštolského ducha, k te rý chce se n avzájem podporovali v duchovním životě, u snadňo v ati si hm otný život, a u sk u tečn iti ducha k řesťan sk é rodiny, k řesťanskéh o společenství. T yto kroužky jsou záro d ­ kem apoštolského působení v #okolí. T am za členy k roužku přicházejí je­ jich p řá te lé a spolupracovníci, ale i ti, k te ří je poznali a k te ří jsou jim i získáv áni i získáni pro m yšlenku K ristovu. N evím blíže, ja k jsou tyto sku p in y organisovány jinak , ale na tom mi celkem ani teď nezáleží. P ře d k lád á m je jenom jako k rásn ý pokus, o usku tečn ěn í živých buftek svátého k řesťanského společenství společného života i společného výboje. Vím jen, že duchovní vrchno st o nich ví a že je p řijím á s radostí, a d u ­ chovní že hodně podporují zřizování těchto společenství. Což kdybychom podobná společenství zřídili i u nás. K dyby se sešli m ladí, k te ří n em ají v lastníh o dom ova buď vůbec nebo dočasně jsouce m im o sv ůj domov, pro studium nebo práci. A kdyby se o takové spole­ čenství pokusili naši m ladí velební páni, k terý ch něk d e žije více v místě.

kdyby vytvo řili takové duchovní rodiny. Vzorů círk ev n ě schválených pro tak o v á společenství kněžská je d o st a dost. O statn ě m ohou-li žiti isolované s církevním schválením , m ohli by jistě i žiti pohrom adě. Byli by si podporou v těžkostech duchovních i hm otných, vytvořili by si ro ­ dinu. K dyby si zavedli n ěk teré společné duchovní úkony, m odlitbu n ě­ k terý ch částí b reviáře, duchovní čten í nebo konferenci duchovní a p ak p rav id eln é p o rad y co a ja k je m ožné a p otřeb n é zaříd iti v m ístě půso­ bení. T aková rodina m nohdy chybí duchovním , kteří n em ají v lastn í do­ m ácnosti ani nebydlí na faře, protože nejsou z přím é duchovní správy. M yslím, že by naše duchovní v rch n o st ničeho n en am ítala p ro ti této m yšlence. Bylo by škoda nepokusiti se usk u tečn it! co je dobré, co se jin d e osvědčilo. B udu čekati, kde a kdo se p rv n í ozve s pokusem u sk u ­ tečnění této m yšlenky b uď z řad duchovních nebo laických. B r a i t o.

O s v o b o z e n í od c e l k u N ebojte se, nebudu h lá sat pyšné odvrácení se od celku, vym lo u v án í se bezstarostnosti o celek, vyvyšování se n ad celek. Ale. n eb u d e s tá t celek za nic, n ep řin ese-li m u jedinec zralé, vyzrálé, sam o statn ě žijící osobnosti, čím by celek sám m ohl rů sti a se obohacovat. Žijem e příliš stádovitě. P řeh án ím e kolektiv. T ak jej p řeh n al n acis­ m us i fašism us. To je p rá v ě prů vod n í znám kou fašism u, že vidi p ře d e ­ vším celek, nade vše celek, a nakonec jen celek, že zbožští celek, a t stá t nebo národ, nebo třídu. M noho lidí dnes m ysli jen celkem . O p ak u jí jen fráze ostatních, m yslí celkem , m yslí jak o druzí, boji se m ysliti jinak, bojí se vůbec h ledati jinak. Jsou otroky obecného m ínění, toho, co se říká, co se nosí, obecných hodnocení, obecných soudů. N eum ějí žiti osobitě, nejsou svoji. N eum ějí se sam o statn ě d ív at, sam o­ sta tn ě usuzovat. N eum ějí se osobitě ani radovat. M usejí b ý t v celku, v mase, s k te ro u p ak povykují, ď ábelsky p itv o rn ě se šatí. Tohle vše m usí vést nakonec k velkém u ochuzení celku sam ého. Je stli každý je d i­ nec se spokojí jen s tím , co n a jd e v celku, co m u celek p řip rav í, n eb u d e-li se n am áh a ti ze svého svou prací, svým přičiňováním o b o h atit celek, za chvíli bude ten to celek nesm írn ě povrchní, fádní, brzo vyčerpá, co dostal do v ínk u od velkých osobností, k te rý oner) celek dali dohrom ady velkou m yšlenkou, dům yslným organisováním a propagandou. To p la tí pro každý celek i pro celek věřících. P ro ty píši ty to řádky. Mnozí naši věřící jsou příliš passivním i čísly celku. N eum ějí s Bohem m luvit po svém, neum ějí mu srdce v y lit jak o to p ráv ě cítí, n eu m ějí sam i postaviti do u rčitéh o příhodného sv ětla příslu šn é své životní události, neum ějí z víry n a jiti si práv ě u rčité světlo pro u rčité okam žiky, okol­ nosti. Žijí z celku, aniž se snaží m u něco svého p rin ésti,sv ý m jej obohatit. Vím sice, že v m ystickém těle obohacujem e všichni všechny tím , co m ám e, ale když se nebudem e snažiti něco m ít a použiti všech p ro stře d ­ ků, aby se to d ru h ý m dostalo, za k rátk o nebude m ít z n ás m ystické tělo příliš m noho. N eboť v k řesťan stv í je st to dvojí. M ilost a naše spolupůso-

beni. U vědom ělé spolupůsobení, protože m ilost jest zasazena do rozum né, do žijící bytosti, do tv o ra žijícího rozum em a vůlí, rozum em osvíceným vírou a pozvednutým láskou a n ad n ášeným n a d ě j í . . . T ak se m usím e cititi členy, údy svátého společenství a žiti z něho, ta k tak é m usím e do tohoto celku co nejvíce ze svého dovati, protože jsm e tím povinni ja k m ilostem , k te ré dostávám e pro sebe, ale jakožto spojení s ostatním i a tedy p ro ostatní. Tedy osvobození od celku? Od slepého p ro p ad n u tí celku bez ro zv in u tí osobnosti, k te ro u B ůh dal každém u a pro néž d á v á osobité m ilosti, ale p rá v ě tím obohacení a chtění a zám ěrné obohacení celku. B r a i t o.

Jsme jed en c hl éb a jed no tělo T ak jeden chléb jako jedno tělo. D idaché později rozvádí tu to k rá s­ nou m yšlenku svátého P avla, že jsm e jedním chlebem a jed n ím tělem . Ja k o tvoři m nožství rozem letých zrnek z n ejrů zn ějších končin pole a země jedno těsto a jeden chléb, jako z n ejrů zn ějších údů, to jest údů i jejich úkolů jedno tělo, podobně je ta k é C írkev složena z n ejrů zn ějších lidí, shrom ážděných od čty ř v ětrů , se všech stra n a všech povah a všeho stavu, a zároveň z lidí nej rů znějších schopností a proto ta k é n e jrů z n ě j­ ších úkolů k vybudování ta jem n é jednoty. K dyž jsm e údy jednoho těla, v něm ž každý m usí sloužit celku a d ru ­ hém u údu a všem údům , podobně také m usím e tv o riti ta k jeden chléb, aby všichni n ás m ohli okusiti, abychom všem m ohli býti k posile, k ob­ čerstvení. A bychom byli sobě n avzájem chlebem , ovšem jedlým , chle­ bem, k te rý by d ru h é opravdu občerstvil, potěšil a posilnil. Jsm e povinni touto svátou živnou a oživující a posilující jednotou svým spoluúdům v Církvi. K dyž jsm e jeden chléb a jedno tělo, m usím e cititi svou vzájem nou sounáležitost, abychom cítili se svým i b ratřím i, se všem i jejich potřebam i, se všem i je jich bolestm i i radostm i. A by i druzí v nás m ohli poznati ch léb P án ě, chutný, lahodný a jedlý chléb Páně. I ti, k te ří sto jí mimo, neboť všem je o tevřena lodička P áně, všem tu m á býti po­ hotový chléb P áně, a tělo K ristovo m á přijm o u ti všechny údy, je s to všechny pojm outi, protože m á b ýti jeden ovčinec a jed en p astý ř. J a k ale m ají ovečky, bloudící daleko od pastvy K ristovy, ja k m ají poznati, že se tu je d n á o p ravdu o onen jed en jednotící a živný chléb? M usím e býti ta k p řija teln í, ta k dobří, abychom byli sam i svou dobrotou důvody v ěřitelnosti a přijateln o sti k řesťan stv í. Mnozí katolíci b ý v ají velm i špatným doporučením k řesťan stv í svou ježatostí, svou povýšeností. P říslu šn íci ji­ ných vyznání jsou sice na nás ještě ježatější, o m noho set procent ježatější než my, ale to není ani om luvou ani odůvodněním . My m usím e býti chlebem dobrým , p řija te ln ý m a strav iteln ý m . Cech obzvláště rád posu­ zuje náboženství podle jeho nositele, podle jeho chování. P ro to s tím budem e počítati v celém svém jednání. Braito.

Laciná pojišťovna B olestně působí n a člověka, k te rý přichází s celým a p ln ý m poselstvím P áně, docela h m o tařsk é a zhm otněné ch ápání náboženství. Již m odlitby m nohých lidi. J is tě sm im e a m ám e p ro šití o věci časné. Vždyť jsm e žebráčci Boži a je správné, abychom uznali Boží štědrost, že od něho p o ­ cházejí v eškeré dary. V ždyť řek l S pasitel, »Proste a bude vám dáno.« ale proč se m odlitby tolika k řesťan ů om ezují jen a je n na věci časné, jen na jejich věci osobní s vyloučením všech ostatn ích p o třeb duchovních a s vyloučením o statních lidí? I oné m odlitby svátého společenství, jakou je O tčenáš, používají přem nozí jen ke šk em rán í pouze o časné a pozem ­ ské, k o lik rá t ta k m alicherné a sobecké zájm y a potřeby. P ře d stav u ji si m odlitbu jako autom at, ze k teréh o ihned m usí v y p ad ­ no u t co chcem e, nebo jako pojišťovnu proti pohrom ám , proti čekaným i n e ­ čekaným nepříjem nostem . P ok lád ají náboženství a m odlitbu a kněze za pojišťovnu a pojišťovací agenty proti nebezpečím n ejrů zn ějšíh o d ru h u , h lav n ě p ro ti tom u, aby Boží všem ohoucnost n evpadla do je jich života p roti vůli, jin a k než si oni p řed sta v u jí Boží péči o nás, od níž ček ají to li­ k rá te jen vyplnění toho, ja k my rozum ím e štěstí. K do p řijd e k Bohu s oslavou, s láskou, s odprosem , kdo se p tá v m odlitbě dětinně, ale ta k é závazně: P ane, co chceš, abych učinil? O nen postoj k Bohu ovšem nevystačí tam , kde Bůh se sk rý v á, kde jeho ru k a dopadla ta ju p ln ě a nepochopitelně na nás. N erozum ění, že Bůh je láska i tam , k d e n av štěv u je křížem nebo i katastro fo u , že rozum í jin a k našem u štěstí, ale vždycky že ve všem se k n ám chová jak o otec. P roto je jejich v íra a k řesťan stv í tak neživotné, nevystačí n a p řísn é povinnosti v životě soukrom ém i veřejném . Pane, dej nám živou v iru rozum ějící své lásce i tam , kde nechápem e, a právě tam a práv ě proto, že nerozum ím e. Braito.

P r o s v ě c e n í v š e d n í h o dne N edal n ám B ůh určitého m ísta, kde bychom ho nenalezli nebo nalezli, a proto je j m usím e všude h ledati a p ak je j též všude najdem e. Člověk nem ůže býti bez Boha. B ůh nás staví do různých okolností a posílá nás k různým úkolům . P roto m usí býti možné všude ho n ajiti. T ak není vlastně všedního dne. Ve všem m ůžem e se setkati s Bohem, ve všem bychom měli se dom luviti a spojití s Bohem. V šechno bychom mèli prosvítiti vzpom ínkou na ného. m yšlenkou jeho sv até a ta ju p ln é , ale proto o nic m éně živé přítom nosti v nás a ve všem, co nás o b klopuje a do čeho jsm e zasazeni. S vátečni den znam ená stá ti p řed Bohem. A le vždyť m ůžeš ta k to státi před Bohem každý den a ve všech příležitostech, ve všech pracech a na každém m ístě. To znam ená, abys dovedl n ejp rv e viděti svátou vůli Boži v tom, co je ti sesláno, co je od tebe žádáno, do čeho jsi postaven, co máš zvládat.

M áš to zvládat nejvyššim cílem a nejvyšším n aplněním , tím , že vše přijm eš z rukou dobrého, o vše i o te b e až do podrobností pečujícího Boha. T ak stojíš před nim a p řijím áš místo, úkol a p ráce z jeho rukou. S tojíš p řed nim a nikdy tě nem ůže tvá práce ta k p ohltit, že bys pro ni zapom něl na je jí i n a své určení. Budeš si vědom Boží pom áhající přítom nosti a budeš se k ní u tík á ti ve své slabosti. N ebudeš k lesat zoufale pod vědom ím své slabosti, p ro ­ tože prožiješ sílu Boží a blízkost této Boží síly. P orozum íš všem u i bez­ m ocnosti a nem ohoucnosti, že i to je od P ána, že i s tím m á své svaté plány a že í ona bezm ocnost m uže býti n esm írn ě m ocná v dů v ěřiv ém p řije tí jejím z ru ko u Božích. P a k a ť trv á tv á křížová cesta dny a měsíce a léta, a bolest se ti stává všedním pokrm em , ani to tě nezabije, ani v tom nepropadneš zvolna k rvácející všednosti, protože p ráv ě v tom víš o svém m im ořádném spojeni s m im ořádnou láskou a blízkostí její. P ře ce jsi četl v žalm ech, že P á n je obzvláště s tím , k te rý trp í. M álokdo ovšem si učiní z všednosti dennodenního, opakovaného u trp e n í své tak, aby si připom ínal očišťující ru k u Božích n avštíven í, že na nás B ůh také proto dopouští utrp en í, abychom při u trp e n í aspoň poznali ho řk o st pom íjejícnosti stvořených věcí. T ehdy je člověk n a sp ráv n é cestě k Bohu, jenž je vroucí lásk a s v ěč­ ným působením . Z ůstává v Bohu a přece vychází ke všem tvorům všeobepínající láskou, ctnostm i a h lav n ě spravedlností. A to je nejvyšší stupeň v n itřn íh o života. Ti, k te ří n em ají klidu i činu v n ějak ém úkonu, nedosáhli této spravedlnosti. K dyž z lásky k B ohu p řijím ám jeho vůli a jd u k lidem , k úkolům , tím se jen o to inten sivněji vracím k B ohu a i v n ejru šn ě jší činnosti jsem ta k v něm . N eboť, kdo m ne odloučí od lásky K ristovy, volá sv. P avel. P rochází nebe i země a vítězí nad veškerou mocí a silou, protože kdo v B ohu jest, pevně a celou svou bytostí, n ik dy se od něho nevzdaluje. P ro tohoto člověka není všedního dne. Braito. N ék teří p řepečliví lidé se libí sobé, m yslíce si, že jsou sp rav ed liv í a svati, hlubocí a m oudři v jed n án í a opom íjení, nad jin é lidi. Ti nejsou osvíceni od Boha a proto sebe a své sk u tk y považují za veliké. M ají n e j­ častěji n ápadné způsoby, neboť se ch tějí zdát svátým i a býti považováni za svaté. C htějí m ít vždy p ředn o st před d ru h ý m i ve zpovídáni a v p řijí­ m ání svátosti. K dyž p ak je někdo předčí, stěžují si a rm outí se, neboť se dom nívají, že se jim d ěje bezpráví, když někdo n ad né vyniká, protože oni jsou urážliví a citliví, a chtějí chválení, nikoli ponižování. Rádi slyší, že jsou svati, když jsou chváleni, rádi m ají hověni přirozenosti. V žádné věci n echtějí být řízeni, k árá n i nebo poučováni, n ý b rž oni sam i chtějí řídit, poučovat a k á ra t každého, kdo se k nim přiblíží. Ačkoli se v kostele zam ěstnávají četbou, m odlitbou, k lek án ím a k rásn ý m i způsoby, když p ři­ jdou domů, jsou zlí, hrubí, rep ta jí a sv á ří se a těžko je s nim i b ý t jejich služebníkem a vůbec být s nimi. Z k nihy » R u y s b r o e c k : Z r c a d l o v ě č n é b l a ž e n o s t i « .

Ž E ň Jaro slav K adlec: B yzantské k řesťan stv í u slovanských národů. — B. Rupp, P ra h a, 1946, str. 176, K čs 70. H istorická studie, jež ve zjed n o d u ­ šené form ě p řed sta v u je p odstatu problém u unionism u. J e tedy sam a cen ­ ným přínosem k jeho řešení. Bude nás za jím at zvláště proto, že vychází na p ra h u nové doby a nových n ad ějí na splnění dáv n é touhy celé Církve. S ch ríjv ers J., CSsR: Ježíš m edzi nám i. — D om inikánská edícia V eritas v Košicích, sv. 12., str. 76, 25 Kčs. — D ílko povstalo v k ru tý ch válečných dobách a chtělo v é st k p rav é bezpečnosti a klidu, k te rý je v K ristu , jenž přebývá stá le mezi nám i h lavně v E uch aristii a Církví. Řečnické podání je vhodné k ro zjím ání p ro m éně náročné duše. vk G arrig o u -L ag ran g e Reg. O. P.: C esta dokonalosti podl’a sv ä tej K atarín y Sienskej. — D om inikánská edícia V eritas sv. 13., str. 27, 10 Kčs. Znám ý au to r rozebírá v této k ra tší studii n au k u sv. K ate řin y S. o k ře s­ ťan sk é dokonalosti, ktero u vy jád řil h lavn ě ve svém díle Dialogy, a sro v ­ n á v á s nau k o u sv. Tom áše Akv. Dochází k závěru, že jejich n au k a je shodná a neodporuje an i sv. Ja n u z K říže. vk J. E. D r K arol K m eťko, 25 rokov biskupom v N itře. — S tr. 130, B ra tis­ lava, 1946. S borník neobyčejně význam ný ja k pro d ějin y n itra n sk é diecése, ta k p ro celé Slovensko. N ejde zde jen o oslavu, ač i ta to strá n k a je zde hodně zdůrazněna, nýbrž především o d í l o , jež rostlo po č tv rt století v biskupu D r K m etkovi. N a t a k o v é dílo by m ohl b ý t h rd k te rý ­ koliv jiný p astý ř. Z právy, statistik y , přehledy, rep ro d u k ce jsou v ý m luv­ né: Díla jak o Spolok svátého V ojtěcha, sem ináře, obecný rozkvět d u ­ chovního života (dočtem e se zde hodně i o n itran sk ý ch dom inikánech) to vše se ned ěje v každém k ra ji každého biskupa. S b o rn ík uspořádal Doc. D r V ojtech Bucko, B ratislav a, G ajova 9, na jehož ad resu jest zaslati ta k é ob jednávky. P ro čten áře H lubiny se po sk y tu je zvláštní sleva. V ilhulm F. X.: Čeští m isionáři v E gyptě a H abeši. — V ydala Českosl. společnost zem ěpisná, sv. 13., str. 59, K čs 54. — Po K alistových Cestách ve znam ení kříže, k te ré rozšířily znám ost o velké práci českých m isio­ nářů , vychází dílko d r V ilhulm a, jež si vším á h lav n ě dvou českých m i­ sionářů fra n tišk á n ů P. R em edia P ru tk éh o a Ja k u b a R im are. M á jin ý cíl než dílo K alistovo, neboť chce ukázat, čím tito přispěli k zem ěpisným znalostem E gypta a H abeše. P ro to a u to r prostudoval d ů k lad n ě jejich velké Itin e rá ře , jež by »pro svůj k u ltu rn ě historický obsah a jak o p ů ­ vodní vzácná díla českého au to ra zasloužily pu b lik ace po p říp ad ě i čes­ kého překladu«. vk D r J a n D rábek: M oravský gen eráln í sem inář. — S polečenská k n ih tis­ k á rn a v L ošticích 1946, str. 155, K čs 75.—. K u ltu rn ě historický obrázek, zasazený do obrozeného p ro střed í m oravsko-olom ouckého, jehož v rch o ­ lem a středem , zdá se, zůstává Josef D obrovský. J e to dobrá m onografie, jen ú p ra v a knížky je poněkud nezvyklá u h istorické studie.

A brah am a S an ta C lara: Dělníci knihy. — F. O bzina, Vyškov 1946, str. 80, KČs 54. Přeložil O. F. B abler. S lavný vídeňský kazatel pozůstavil ve svých spisech nepřeberné m nožství m ateriálu, z něhož možno č e rp a t pro n ejp estřejší sm ěsici oborů. V šude však je věc p o dávána sub specie ae te rn itatis. Tak i zde. M osaikovité obrázky »okolo knihy« jsou mu pří-, ležitosti k naučení, šlehům a tepům , jež zasáhnou účinně i dnešního člo­ věka. Dr A ntonín N ovotný: Ja k život P rah o u šel. — VI. 2ikeš, P rah a, 1946, str. 220, K čs 120. K do zná N ovotného díla ze sta ré P rah y , rá d sáh n e i po tom to m osaikovém svazku, přinášejícím obrázky z P ra h y 16.—18. století, doby, v níž žili lidé život slzavého údolí stejn ě jak o ve d v acátém století. Je n ta bída snad nebyla ta k v y stupňována, v y h ran ěn a, jako je tom u dnes. A tak čten á ř najd e v této četbě u k lid ň ující ún ik ze současnosti p o ­ dobně, jak o a u to r při je jím psaní. Ú p rav a a obrazový doprovod V. K u bašty dělá z dilk a m ilou knížku. Z věřina F.: S borník Vysočina. — Sv. I. V ydala Vysočina, spolek ro d ák u a p řá te l Č eskom oravské vysočiny v P raze 1946, 60 Kčs. S borník p ro p a­ g u je k rásy a k u ltu rn í boh ato st Č eskom oravské vysočiny ukázkam i z děl um ělců, k te ré inspirovala, i ukázkam i jejíh o lidového u m ěn í a n áro d o pisu. Le scuode cattolicke di sp iritu alita. S ouh rn p řednášek, uspořádaných m ilánskou katol. u n iversitou v Řím ě v d ubn u 1943, XI. vyd., M ilán 1945. S tra n 325, cena L ir 80.—. P o řad í p řed n ášek bylo voleno chronologicky, podle vzniku jednotlivých škol duch. života: Š kola sv. A u g u stin a (M a­ riani), škola b en ed ik tin sk á (kard. Schuster), dom in ik án sk á (Gordovani), fra n tišk á n sk á (Gemelli), duchovní škola T ovary šstv a Ježíšova (Filograssi), K arm el (P. G abriele), škola B eru llsk á (Fr. Em iliano), duchovni škola sv. A lfonsa z L ignori (Cacciatore). P ře d n ášk y byly u rčen y pro laik y a m ěly veliký úspěch. Je jic h pokračování bylo znem ožněno válečným i pom ěry. Ú spěch se dá vysvětlit vybran ým i řečníky, ale snad ještě více touhou laického světa po hlubším , odborném pohledu do duchov. života. Vznik jednotlivých škol duchovního vedení m ožno vysvětliti vůlí jed in ců v d ě­ jin ách m ěn it podle sebe rů st m ilosti v duši, n ýb rž vůlí Boží u k ázat světu m no ho tv árno st své lásky, k te rá vede každou duši svým způsobem. Ř ev­ nivost mezi jednotlivým i školam i je ted y hříchem proti oslavě Boži a ke škodě duše a Církve. Je d n o tliv é školy vznikaly tak, že n ap řed tu byl život a p ak jeho svérázné theo retické v y já d ře n í a ne naopak, ja k vidím e jasn ě u dom inikánů: Sv. Tom áš d efin u je dílo a zbožnost sv. D om inika. D okonalá je ta škola, k te rá je nejblíže svým začátkům . j. v. R ivista del clero italiano, red. Fr. A gostino G em elli O. F. M. a M sgr F ranc. O lgiati, ročník 1944—1945. Za n áletů v srp n u 1943 byly zničeny tři č tv rtin y M ilána a mezi oběti p a třila i katol. u n iv ersita B. S rdce P áně. S hořela tém ěř celá, ale nejb o lestn ější ztrá to u byl požár sk lad u u n iv e r­ sitn íh o v ydavatelství, čímž u n iv e rsitě byly zničeny všechny dosud vydané k nihy a sklad papíru. T ato d rtiv á rán a byla p řek o n án a heroickou vírou a statečností vedoucích u n iv e rsity (P. G emelli) a m im ořádnou obětavostí italských katolíků, jejichž m ilionové sbírky k ry ly tém ěř zcela op rav u škod.

Č innost katol. u n iv ersity nebyla je n vědecká, nýbrž i apoštolská, a ta se jevila v y dáván ím časopisu » R i v i s t a d e l c l e r o i t a l i a n o « s přílohou » P e n s i e r i s u i V a n g e l i d e l l e D o m e n i c h e « . Obojí povstalo k no­ vém u životu i po zničeni edice. Ročník 1944— 1945 si vším á současných bolestí veřejn éh o života, p ro b írá základní otázky pasto račn í a m rav o ­ učné, n azn aču je účinné zbraně pro apoštolát. Spolupracovníky jsou pro­ fesoři z katol. u n iv ersity nebo z arcidiecésní theologické fak u lty a kolem nich se druží zkušení knězi. P ro to časopis je všeobecně rozšířen a je velikou oporou duchovenstva. j. v. G iuseppe Toniolo, sluha boží — vědec — apoštol. — D ruhé ro zšířen é v y ­ d á n i M ilán 1944, stra n 160, cena L it 25.—. M ilánská katolická u n iv ersita se zrodila z velikých obětí a z n eú navné práce. Mezi ty, k te ří se za­ sloužili o je jí vznik, p a tří Josef Toniolo, univ. profesor v Pise. D nes od­ počívá v u n iv e rsitn í k ry p tě spolu s něko lik a spolubojovníky jak o sym bol duchovního základu ital. katol. in tele k tu áln íh o života. Začalo řízení o jeho blahoslavení. S pisek obsahuje několik m onografií o Toniolově životě a činnosti: K ard in á l P elleg rin etti, O náboženské v íře Toniolově. Biskup B ernareggi, Je d n o tn o st mezi Toniolovým m yšlením a životem . Prof. Vito, N árodohospodářská nau k a Toniolova. Prof. F anfani, D ějiny hospodář­ ských n a u k u Toniola. Prof. Pico, A ktu áln o st m yšlenek Toniolových. Doc. Sacco, Rozbor sociální činnosti Toniolovy. M sgr A nichini, Toniolo v katol. akci. R ektor Gem elli, Toniolo p řip ra v u je pů d u pro katol. u n iv ersitu . Jo sef Toniolo jest jedinečným vzorem katolického in tele k tu ála, k te rý n ám má co říci h la v n ě dnes, kdy m aterialism u s p od rýv á základy k řesťan sk é k u l­ tu ry . j. v. S an B ernardino da Siena, saggi e ricerche, u v eřejn ěn o v p átém sto ročí od jeho sm rti (1444—1944), M ilán, 1945, stra n 480, cena L it. 150.—. Sienská a m ilán ská u n iv e rsita chtěly p o rád ati soubor před n ášek k tom u­ to výročí, ale v álk a to znem ožnila. P roto je vy d áv ají tiskem . V ynikající znalci fra n tišk á n sk ý ch d ějin stu d u jí postavu sv. B ern ard in a z různých hledisek, náboženského, lidského, theologického, řeholního a podobně. Tím p řib ližu je sv. B e rn a rd in a dnešním u člověku. j. v. M aria Sticco, San Francesco ď Assisi, úvod od P. G em elliho, O. F. M. M ilán, 1946. — Žena, k te rá žije dlouhé roky ve fra n tišk á n sk é atm osféře v Assisi a na katol. u n iv e rsitě v M iláně, podává obraz věčně živého m ilovníka sestry chudoby tak, ja k jej vidí a žije, spíše srdcem než roz­ um ovou úvahou a rozm nožuje fra n tišk á n sk o u hagiografii o nový poklad. Jo liv et: Intro d u ctio n a K ierkegaard. — E ditions de F ontenelle, P aris. Jo liv e t p a tří ke k říd lu vo luntaristickém u , dynam ickém u sm ěru ve filo­ sofii francouzské. Jeho vývojovou k řivk o u je Plato, A ugustin, Pascal. B londel, K ierk egaard. P a tří k filosofům , k te ří se snaží o k řesťan sk é ch á ­ pání existenční filosofie p ráv ě pod vlivem K ierkegaardovým . Jo liv et líčí K ierk e g aa rd s jako m yslitele, um ělce i proroka. P řito m n ás seznam uje s jeho životem , dílem a m yšlenkam i. J e to p rv á dobrá katolická studie, k te rá ani n ev y n áší nekriticky, ani n ezastírá sku tečn é velikosti tohoto náboženského m yslitele dánského.

Je a n Salles, N otes et souvenirs. — P aris, 1946, B onne P resse. P lnost d u ­ chovního až m ystického života v člověku tohoto století, neb o ť se narodil 1906, život stu d e n ta žurnalisty, a profesora, jenž v tom všem dokázal, že možno plně křesťan sk y žiti n a každém m ístě a ve všech povoláních. J e to život neobyčejně do jem n ý a k rásný , tím pravdivější, že tu hovoří je n jeho zápisky a vzpom ínky jeho kolegů a těch, k te rý m prospíval. Ryl vzorem apošto látu studentsk ého i apo što látu mezi k am arád y v k asárnách. U kážem e jej čten ářům v n ěk terém čísle Vítězů, jež sn ad brzo obnovím e. Collin: Vie com m unitaire. — B onne Presse, P aris, 1946. M alá ale in fo r­ m ativní knížka o požehnání i o m etodách společného života světských kněži, k te ří se scházejí ve F ran cii v okresních m ěstečkách a o dtam tud jako ze střed u všem i m oderním i dopravním i pro střed k y , společným živo­ tem , společnou m odlitbou um ožňují duchovní sp ráv u v elkých úseků, k te ré by jin a k zůstaly duchovně neobdělány. Proč se nechopím e tohoto je d n o ­ duchého pro střed k u k p asto rov ání našeho pohraničí, o něm ž jsm e sly­ šeli tyto prázdniny, kdy jsem m ěl tolik exercicií a slyšel tolik n á řk ů a pláče se všech stran ? Q uenard: Le C h rist est venu. — Bonne, P resse, P aris, 1946. G enerál au g u stin ián ů assum ptionistů, k te ří m ají ta k velký význam p ro Francii, píše tu to živou knihu, zasazující život a působení P án ě do d ějin topo­ g rafie a archeologie řím ské a židovské. Velmi cen n á pom ůcka pro k a te ­ chety a profesory náboženství. E stiennc: A ctualité du m cssage de L a S alette. — B onne P resse, P aris, 1946. N ikdy nebude dosti knih o tak naléhavém poselství La Salettském , jež m usím e m editov at die et nocte. K n ih a podává h isto rii La S alettského zjevení životních osudů jeho zvěstovatelů, rozšíření úcty, taju p ln ý c h divů, obrácení na hoře L a S alettské. P řito m je to k n ih a kreslící celý duchovní život na základě tohoto poselství. Card. P ietro De Bérulle, Le grandezze di M aria. — M iláno, 1944, vyd. »Vita e Pensiero«, stra n 310, cena Lit. 20.—, přeložil a poznám kam i o p atřil M aurilio A ndreoletti. — K ard in ál D u pcrron p ro h lásil: »Chcete-li p ře ­ svědčit bludaře, p řiv eď te je ke mně. C hcete-li je o b rátit, jd ě te k ženev­ ském biskupu (sv. F ra n t. Sales.). Ale chcete-li je p řesv ěd čit a o b rátit, pošlete je k P etru de Bérulle.« T ato duchovní hlo u b k a se odráží i v díle o P. M arii, sebraném z různých jeho spisů italsk ý m p řek lad atelem tak, aby tvořily jednotn ý celek. M aria je tu stu d ován a jako snoubenka v ěč­ ného Otce, m atka S pasitele a pom ocnice D ucha sv. Z ák lad em velikosti M ariiny je to, že jest m atko u Boží. Z této skutečnosti vyplývá je jí těsné spojení s K ristem , je jí moc nad jeho životem a dovršení tajem stv í v y ­ koupení vtělením . K niha končí závěrem o n u tn o sti u ctív án í P. M arie a několika poznám kam i o po stavení m arián sk é úcty v círk ev n í liturgii. Lo stim olo dell’ am ore divino, M ilán 1945. II. vydání. Je d n o tliv á sb írk a z několika ducho v. au to rů z X III. a XIV. století, d řív e p řip iso v an á sv. Bonaven tu ro v i pro m ystickou hloubku. Č ást p rv á vede k řesťan a k Bohu rozjím áním o K ristově um učení, d ru h á učí dokonalé lásce ve slově, v m yšlení a v jed n án í, a tře tí se obírá dosažením Boha kontem plací až k spojení s Bohem v p rav é m m íru. j. v.

C arlo Sauvé S. S., L’E u caristia intim a, ital. p řek lad od P. G. S. Nivoli O. P., tře tí vydání, M ilán 1944, vyd. »Vita e Pensiero.« K n ih a se obírá N ejsvětějši S vátostí pod tro jím zorným úhlem : E u ch a ristie jako svátost, jako oběť, a jak o obojí současně. Jin ý m i slovy: p o d stata E u ch a ristie a účinky E u ch a ristie v jednotlivých duších a ve společnosti. Cílem au to ro ­ vým je, aby se pochopilo, že duše v nebi i na zem i jsou jed n a jediná věc, spojen á K ristem eucharistickým . Rozdíl je jenom v tom, že tím to poutem v nebi je štěstí, n a zemi bolest. F r. V alentino M aria L ebreton O. F. M., L’im itazione di C risto alla scuola di S. Francesco. — IL vyd M ilán 1943. S tru čn é, p řeh led n é p ojed­ n án í o následování Spasitele ve stopách serafského světce, k te rý snad nejvíce mezi Božími vyvoleným i se přiblížil k ideálu U křižovaného. *

A poštol nás poučuje také o tom, s jakou úctou m ám e zacházeti se slo­ vem Božím, řk a: »Kdo m luví, a t m luví Boží řečí.« N esm ím e zde užívati podle svého obyčeje běžné snadnosti, n ý b rž když m luvím e o tom, co jsm e čili a čem u jsm e se vyučili, vzdejm e čest původci pečlivou řečí. Způsob jed n án í lidského ú řa d u n ám u k azu je názorně, jak é m á býti n ebeské učení. Jestliže totiž někdo vy k lád á slova k rálo v a a snaží se bedlivě a p atrn ě jeho rozkazy tlum očili lidu, aby ú ctou k svém u řád u zadostučinil k r á ­ lovské důstojnosti, aby všechno bylo uctivě a vznešeně podáno a slyšeno, čím spíše jest vhodné, abychom my podali dů sto jn é lidském u poznáni Boží slova? Jsm e totiž n ástro jem D ucha svátého, jím ž m ají lidé slyšeti různou řeč a různ é učení. P ro to se střežm e říci něco nedůstojného, b o jí­ ce se zákona tohoto výroku: B uď p roklet, kdo koná n ed b ale dílo Boží. Z atím co n aproti tom u jsou p řislíbeny odm ěny péči a bedlivosti těch, k te ří p řijím a jí s velkou úctou a bázní sv á tá P ísm a jak o slova Boží a s příslu šn o u d ůstojností je v lév ají m yslím posluchačů podle slov P án ě: *Na koho vzhlédnu leč na pokorného a tichého a bojícího se slov mých?« P ro to si m usí kazatelé uvédom iti, že m luví pro lidi, a posluchači m usejí védět, že jim nejsou podávána slova lidská, n ý b rž že je to Boží hlas, Boží příkaz, Boží zákon a že p řísluší obojím u úkolu v elk á úcta. Je to n ejn e­ bezpečnější věc, če rp ati z poklad ů Božích, ze sk ry tý ch tajem stv í, z věč­ ného zákona něco prázdného aneb o n edbale naslouchati. V šechno m usí býti zvěstováno duchu, zvěstováno m yslím , protože není slova Božího, jež by nebylo tře b a naplní ti, a všechno, co bylo řečeno, je n u tn é u sk u tečniti, protože slova Boží jsou zákony Božími. S v . H i l a r i u s . In ps. 13.

P om ozte nám! D oléhá i na nás fin Réni tíseň. N estydím e se za to. Mohli jsm e m iti k rásný sklad knih. ale český' lid volal po české knize a my prodali celý sklad. M ám e zato vázaných v k lad ů kolem půl m ilionu. T ak ostatn é je d ­ nali všichni knihkupci, k te ří se za v álk y neobohatili, k te ří se ukázali b ý t stavem důstojným českého člověka. Ale chcem e-li v y d áv at nové knihy, potřebujem e peněz. Tož je hledám e. N ejprve prosím e všechny lidi, kteří nám dluží ještě z dob válečných značné částky, aby zaplatili, co jsou dlužni, za d ru h é prosim e všechny ty, k te ří o d b irají N a h lu b in u a ješté n e ­ zaplatili předp latné, aby ta k učinili co n ejdříve, nem ám e vůbec rese rv a jen naši p řátelé nás drží. Za třetí, m ůžete n ám pomoci o b jed n áv án ím knih. stud ijn ích archů, obrázků a pohlednic. V elební páni si m ohou ob­ jednali vzorníky obrázků, jichž jsm e vydali na 70 a jež se dokonale v y ­ rovnají obrázkům francouzským a něm eckým . Posléze klepem e na b rán u srdce svých drahých přátel, k te ří nás nikdy neopustili, nýbrž v nejtěžšich dobách vždycky nám pomohli. Pomozte i nej m enší částkou. N ezapo­ m eňte, že nás velm i zatěžuji stu d en tsk á p řed p latn á ja k H lubiny, ta k Filo­ sofické revue. N eoslyšte nás. Vím, že čtete nejpozornéji obálku, proto kéž to cítí naše pokladna. M ám e roztišténo m noho k nih a p o třeb u jem e jen peněz. T aké prosím e pány knihkupce, aby nám nezadržovali naše peníze, které n ám p atří, protože tisk á rn a n ám ta k é nem ůže ta k dlouho čeká ti. Vyšší náboženské k ursy budem e konati v Praze, Brně, Olomouci a chcem e je konati v Mor. O stravě, B atově a jinde. Jsm e v p ln ém v y jed ­ návání s ostatním i m ísty. Jsm e ochotni poslali přednášky, k te ré mohou sloužiti m ístním velebným p án ů m za předlohy. R uysbroeck Podivuhodný: Z rcadlo věčné blažeností. — K onečné opět k n ih a duchovní četby. Po tolika letech m ůžem e opět v y d ati k n ih u d u ­ chovní četby. Těm ito kniham i jsm e začali a jen pro potřeby doby jsm e vydávali i jiné knihy. P. Soukup přeložil z flám ského originálu tuto perlu m ystické lite ra tu ry z doby D evotio m oderna. Je to naučení o d u ­ chovním životě pod zorným úhlem nebeské blaženosti. M ile u p rav en á knížka stojí 40 Kčs. O bjednávk y pošlete co nejdříve. Možno objednati i vázané. B raito: C írkev. — Vim, že m nohý z vás již na m ne žehrá, že neplním daného slova o vydání této knihy. N ejprve jsem stále otálel a stále o p ra­ voval a doplňoval knihu. Teď konečně začla tisk á rn a již pracovati na této knize, takže, pů jd e-li vše dobře, v listopadu b u d ete m iti již dílo v rukou. S libované Písm o svaté vydám e po v y jití lidového vydání, jež chystá P. Schikora. N áš p řek lad D r Š k ra b a la bude z originálu, h lav n ě pro in­ teligenci. Další novinky: P rá v ě byla d á n a do tisku nová d ů k la d n á stu d ie o velkém českém theologu M atěji z Ja n o v a a jeho slavném zápasu o Časté svaté p řijím ání. U pozorňujem e předem na knihu. V nejbllžší době (v září), v y -

dám e P. D r Reg. D aeíka studii o v n i t ř n í m \ ~ , ’tè světců, pod titulem Duše světců, ve k te ré stu d u je autor d u c h o v r ^ duševní život svátých po strán c e psychologické. J e to p rv n í česká p ^ in i k n ih a o psychologii svátých a m ystiků Nový český hom iletický a katechetický Časopis Logos v ydává P ražské arcidiecésni pastorační ústředí. R edaktorem je P. V áclav Zima. kněz z velkom ěstské pastorace, k terém u se p odařile shrom áždi ti řa d u dobrých spolup racovník ů z řad k léru světského i řeholního, z ra d vědců i p ra k ­ tiků. U pozorňujem e knéze na ten to časopis, k te rý slibuje b ý t něčím více než jen m agazínem lehko m em orovatelných i lehko potom zapom enutelných předloh ke kázání. P řeji red ak torovi vedle sv até trp ěliv o sti i h o j­ nost nejenom odběratelů, nýbrž i spolupracovníků. Nová jm éna: T ak é jsem na né zvědav, ale upozorňuji všechny, kterých se to týká, že po dobu 20 le t se neobjevil n ějak ý nový literárn í sp o lu p ra­ covník, ani sam ostatně píšící ani p řisp ěv atel do n ějakého časopisu. To bude problém za k rátk o neobyčejné vážný, nen í katolického dorostu spi­ sovatelského. není ho hlavně pro naše lidové časopisy. N ad tim bychom se m ěli všichni zam ysli ti, neboť n ám bylo povoleno m álo časopisů a i ty trpí nedostatkem spolupracovníků. T ím ovšem nevolám , aby mi posílali stu d en ti a stu d e n tk y a bohoslovci básně, k te rý m nechybí nic, krom ě p o e s ie . . . H. L. — V ykořisťovatele m ůžete n ajiti dnes tam , kde se nejvíce vy­ k řik u je o vykořisťováni. Kdo p obírá p lat a peníze za něco, co nezasluhuje ani polovičku pro p odprům ěrn ý výkon, je vykořisťovatelem aspoň státu a tím nás všech, protože ostatní p ak m usejí n aň d o p lá c e t. . . R. K. — T aké si nepřed stav u ji činnost K atolické akce v tom, že o ní neuslyším e celá léta. až když někdo začne něco dělat, že mu pošleme připiš, že jeho činnost není za katolickou akci uznávána. H rdinové: — M ám tyhle h rd in y ve velkém střehu. V zpom ínám , ja k by nám byli znem ožnili za války náš vyšší náboženský kurs, k te rý běžel pod patro n ací spolku, v ném ž byli n ějaký m i funk cio n áři a z h rd in stv í nám odepřeli p ro p ů jčo v ati firm u, ač to byly v tom m ěstě jediné české v eřejn é projevy . . . T akoví hrdinové by měli vyvodí ti z této své zbabělosti d ů ­ sledek a odejiti na zasloužený odpočinek a n eo trav o v at lidi m ající chuť p raco v at a hlavně vidoucí odpovědnost za n u tn o st pracovat. S. L. — N estačí jen řík ati: k řesťan nem ůže býlí kom unistou, nýbrž je třeb a říci proč. A to jsm e za celý rok neslyšeli a nečetli. K om unisté o statn ě sam i očekávají, jaký je náš ideový postoj vůči nim. N estačí, když tv rd í, že nejsou p roti různým náboženským projevům , nýbrž je třeb a ukázati, že m ateria listick á ideologie stojí v n u tn ém rozporu a pro tik lad u s náboženstvím . Ovšem nesm ím e si n ech at věšet n a šosy lidi, k te ří znají jen jedno z k řesťan stv í: učení o soukrom ém v lastn ictv í (a ještě k tomu, ja k chápané!), k te ří by z n ás rád i udělali laciné zachraftovače svého ne­ sp ravedlivě nabytého soukrom ého v la s tn ic tv í. . . N a h lubinu vydává dom inikánský řá d československé provincie. Odpo­ vědný re d a k to r je D r S. B raito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena ředitelstv ím p ošt a teleg rafů v B rn ě 8. III. 192$, č. 18.070— VI. Podací a dohlédací ú řad O lomouc 3.

na hlubinu 0

revue pro duchovní život

^ Z 1

á s a d y : Q uartes: M ystické vytržení 261 - Bruito: Důkaz lásky 261 - Švach: C elistvost k řesťan stv í 268 - M iklik: Svá-

■ tost polehčení 272 - M erell: Do Soluně 275 - Ž i v o t : Výklad na žalm LXXX. 283 - V ydávání katolické lite ra tu ry 285 - Z katolického světa: P řeklady z p atristik y v A m erice - T ažení p ro ti V atikánu 286 - Z F rancie 287

R E V U E Vedoucí redaktor: S po lu r e d a k to r :

NA

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M . B R A I T O D rR E O I N A L D M . D A C ÍK

P.

,

Redakce: O l o m o u c S l o v e n s k á 14 Administrace: O l o m o u c S l o v e n s k á 14,

,

-Telefon

OP. OP.

626

V ychází m ěsíčně. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d e n ti 40 Kčs. šek o v ý účet pošt. spořitelny v P raze: Revue n a hlubinu, Olomouc, 83148. VYŠŠÍ n á b o ž e n s k ý k u r s v ř í j n u V P R A Z E , v k lá šte ře dom inikánů: dne 5. D r S. B raito: V ěrouka; d n e 12. D r P. Š k rab al: Písm o sv até; dne 19. D r R. D acik: D uchovní život; dne 16. D r J. Veselý: E xistenciální filosofie; dne 26. D r M. H abáň: P sy ­ chologické úvahy. V B R N Ě , v sále U m ělecko-prům yslového musea, H usova tř.: d n e 5. D r R. D acík: D uchovní život; 12. D r J. Veselý: E xistenciální filo­ sofie; 19. D r S. B raito: V ěrouka; 23. D r C ala: Sociologie. N aše novinka: V říjn u budem e ex p edovati novinku olom ouckého lek ­ to ra P. O nd řeje P e trů O. P.: M A T É J Z J A N O V A o častém svátém p řijím ání. Je to d ů k lad n á stu d ie historicko-dogm atická, poctěná cenou D uchovni České akadem ie v Praze. M atěj z Jan o v a, v rstev n ík svátého J a n a N epom uckého, m á význam nejen pro české dějiny, nýbrž ta k é pro círk ev n í dějiny. V m nohém sm ěru je práce P. P etrů objevitelská, a sáhne po ní každý, kdo chce znát duchovní proudy 14. a 15. století. K niha bude m it rozsah asi 100 stran . O b jed nejte ihned!

Náboženský týden Rozneste pravdy, k te ré jste slyšeli. To byl účel Náb. týdne, i když jej n ěk teří chápali jako svou rekreaci. P o k ra ču jte v jeho duchu účastněním se našich V yšších náb. kursů, k te ré se p ráv ě rozjíždějí v P raze, Brně, Olomouci, Mor. O strav ě a brzo i jinde. P řiv á d ě jte na ně i druhé, kteří h ledají poučení. P říštíh o roku uspořádám e týdny dva, abychom mohli vyhověti všem a provedem e ještě přísn ější výběr, aby se k u rsu účastnili opravdu je n ti, k te ří mohou b ý t šiřiteli slyšeného slova.

Nevěřící V ytýkají nám nevěřící, ja k ulpívám e na ztrnulých dogm atech. Ale nevím , v čem jsm e u strn u le jší než oni. My přece si rozum ově zdůvod­ ň u jem e p řija teln o st těchto p rav d a zároveň se snažím e je v y jád řiti době přizpůsobeným způsobem . Ale nevěřící si ani nedokázali výlučnou sp rá v ­ nost své nevěry a jejích principů, ani nedokázali nem ožnost ani našich principů an i důsledků či vývodů a o našich cestách, kterým i zdůvodňu­ jem e, a ta k činím e nepřim o sice, ale přece jen dostatečně a rozum ově p řija teln é ta k zvaná z tm u lá svá dogm ata. P io to se tak é nem ůžem e s n e­ věřícím i dohodnouti.

M ystické vytržení F r a n c i s Q u a r l e s (1592— 1644) J a k potůčky dva tekou ve skalách, oblázky m yjí bu jno u vlnou svou, a dokončivše k lik a tý svůj tah, konečně vteko u v Tem ži stříb rn o u , kde splynou v proudu v ětším společném : T ak Zeních m ůj je, ta k já jeho jsem. T ak jsm e se sešli, když už byl n áš čas, ta k splynuli jsme, naleznuvše cíl. O bnovit nem usil se žádný z nás, neb já jsem byla len, on p lam en byl; splynuli v jedno v objetí jsm e svém. T ak Ženich m ůj je, tak já jeho jsem. I kdyby v la d ař zem ě vší a král, jenž pánem je všech sta tk ů pozem ských, ten celý m a jetek mi tře b a dal, já poklad svůj s ním nem ěnila bych — svět jeho buď i všechno, co je v něm : Mé blaho Ž enich je, já jeho jsem. Přeložil O. F. B a b i e r P. T)r S i lv. M. B r a i t o O. P.:

Důkaz lásky Jso u bludy, k te ré se nepotxrají důvody rozum ovým i, nýbrž životem , protože jsou to omyly, k te ré povstaly pochybením i k řesťan ů . M noho b ludů se rozšířilo, protože k řesťan é nebyli dosti k řesťan y . . . T ak napsal p rav d iv ě francouzský k ard in ál Saliége. Bylo by žalostným om ylem , kdybychom se postavili p ro ti kom unism u do jedné fron ty se všemi občánky, k terý m jd e jen o jejich žlábky a o lib e­ ralism u s a kapitalism us, k te rý k ry jí zájm em o dem okracii a někdy jsou ochotni i nám n a n ějaký čas p řizv u k o v at v našich obavách o náboženství se stra n y kom unism u. T uhle léčku je d o b ré p ro h léd n o u t a nespojovat se v ta k vágní k řesťan stv í a náboženství s těm i, k te ří jsou ochotni jít s nám i p roti kom unism u pod tím to nejobecnějším p láštík em náboženství, jejž rádi nazývají nekonfesijn í k řesťan stv í, k ře sťa n sk á dem okracie nebo křesťan sk ý hum anism us.

V aru ji úpěnlivě k ato lík y před tím to om ylem . Je -li pro nás kom unism us n ep řijate ln ý ideově, stejn ě je p ro nás ideově n ep řijate ln ý liberalism us, protože n en í hospodářského liberalism u bez lib eralism u náboženského. In teg ráln í k řesťan stv í se n edá slučovat se žádným jen vlídným postojem k náboženství, protože m ám e zkušenost, že jak m ile nebudou našich slu ­ žeb potřebovat, postaví se třeb a s kom unism em v dané chvíli otev řen ě p roti náboženství, k te ré je ste jn é odsuzuje svým celým po jetím života jak o kom unism us. A le i kdyby toho nebylo, jakože to není náš h lav n i důvod, naše stanovisko k lidem, věcem a ke spravedlnosti je st docela jiné, abychom se sm ěli b yť i jen tak tick y a b y ť i je n na k rátk o u dobu spojovat s theoriem i, k te ré jsou stejn ě m aterialistick é, i kdyby se sto ­ k rá te dušovaly, že jsou spiritualistické. N em ůžem e se spokojit s tím, že tito noví spojenci budou zaru čo v at svobodnou školu, svěcení sv átk ů a církevní m ajetek , protože o to jde až v d ru h é řadě. V prvé řad ě jd e o n ep řijate ln ý postoj liberalistický k celém u životu, a s tím se nesm ím e spojovati ani takticky. N aše stanovisko je dáno k řesťan sk o u láskou, k te rá ovšem není ani jen alm užnictvím ani jen sentim entalitou, k te rá nic nestojí, ale ta k é ničeho nevyřeší. K om unisté nám v této věci nerozum ějí. N aše k řesťan sk á láska žádá n ejp rv e sp rav ed ln o st n aprostou a úplnou a úpornou sn ah u o sp ra ­ vedlnost, protože K ristu s blahoslav! ty, kteří lačněji a žízní po sp rav ed l­ nosti. K ře sťa n sk á lá sk a znam ená nejvyšší pochopení lidské d ů stojnosti a proto nejvyšší zdůrazňování všech lidských p ráv , aby se m ohl člověk rozvinout co nejsvobodněji a n ejd o kon aleji k nejvyšším cílům , naše k řesťan sk á láska velí nám d ív a t se na bližního jak o na Boží dítě, jak o na toho. jenž m á m it ú čast v Boži přirozenosti, v životě sam ého Boha. Může se tom u kom unista usm át, může to n az v at ro m antism em a theolo­ gickou konstrukcí, ale neupřou, že ta to úroveň m usí n u tn ě zab rán iti veškeré snaze o vykořisťování lidí. Ja k m ile se ukáže, co je vše v ykořisťo­ vání, nebude a nesm í k řesťan skutečn ý a opravdový, k te rý n ep řísah á na hodnoty tohoto světa a nevidí jen sebe, protože to by již nebyl k ře sťa ­ nem , v yk orisťo vati svého bližního a u žív at m etod, k te ré jsou skutečným vykořisťováním . A le to ještě není vše, křesťan, k te rý m ilu je o p ravdu svého bližního jako povolaného za Boží dítě, m usí pro něj učiniti vše, aby se tom uto Božímu d ítěti dostalo všeho, nač m á právo, aby se mohlo svobodně rozvinouti k této důstojnosti. To je sm ysl k řesťan sk é lásky i lásky pom ocné a m ilosrdné, k te rá ví, že zákony, i nejlepším i zákony, se nezm ění lidská srdce, že se n eod stran í bolest, opuštěnost, osam ocenost, sm utek. P ro to m u pom áhá tam , kde nestačí zákon a zákonitá spravedlnost. A tato láska bude m ít vždycky dosti činnosti. T ato láska, ale ú činná a bez zadnich v ráte k , bez politických tendencí, jest naším program em , naší silou. Chcem e a budem bojovati p ro ti ko­ m unism u účinnou láskou. L épe řečeno proti kom unism u je třeb a po-

stav iti účinnou k řesťanskou lásku začínající k řesťan sk o u spravedlností. Jin a k je všechen boj docela m arn ý a nikdo n ám neuvěří, když budem e odsuzovat učení kom unistické, že nám nejd e je n o d ržav y a politický vliv a strach o něj. V šichni křesťané, k te ří m ají m ajetek, m usejí ho ta k užívat, aby ho neužívali liberalisticky a kapitalistick y, n ýbrž ve svátém védom í, že jsou je n jeho správci a že hlavním jeho účelem je láska, protože ona je a zůstáv á p rv n ím K ristovým přikázáním , a že m usejí um ět tu lásku dokazovat tak, jak to dovedli sv ati v dobách, kdy byli lidé ohroženi a oni m ohli tom u ohrožení odpomoci. M usím e ideově b ojo v at s kom unism em , a bojovali jsm e dosti m álo dosud, ale h lavn ě m usím e s ním zápoliti účinností k řesťan sk éh o učení. K om unism us m á ovšem p ro ti n ám výhodu s tá tn í moci a státn íh o ap arátu , k terý m chce zjed nat sprav edlno st dle svého pojetí. My jsm e tu moc již dávno ztratili, ale zpytujm e svědom í, zda jsm e vše učinili v oboru lásky tím a v tom, co jsm e dosud měli. T ak je p o ­ vinností politiků k ře sťa n ů podporovat všechny sociální reform y. Více, ony by m ěly z nich vycházet i za cenu, že se od nás o d v rátí liberálové, kteří se nám věší na šosy a jsou ochotni jít s lidovou stran o u , protože je jedinou stran o u občanskou a jsou pro čas i ochotni spolknouti její pro g ram náboženské defensivy a i velebné pány v ni. K om unisté ch tějí revoluční cestou p retv o řiti sv ět v lepší; nem éně revoluční je k řesťanství. T ak je chápali césarové, k te ří se ho báli a tři staletí je pronásledovali. A le k řesťán k o v é si vyseděli v k řesťan stv í p ří­ jem ný dolíček, až si v ném n ašli sv ůj statick ý klid. J e tře b a stále b u rcovati křesťany, stále je zvedati od jejich n av y k lé zvykové zbožnosti a od m inim isujícího náboženství k rad ik áln ím u p řetv o řen í sebe, života, svého povolání a celého světa a celé lidské společnosti ve společnost dětí Božích, kde nám nesm í b ý t lhostejný žádný osud, žád n á bída, žádná potřeba, žádný spravedlivý požadavek. M usím e naučí ti lidi prožiti o p rav ­ dově krásn o u n au k u o svaté jednotě všech ve svátém tajem n ém těle K ristově, kde tvo řím e všichni jedno, jedno tělo s živou spoluprací všech vším , co m ají pro všechny. Věřím, že se nám po d aří trv alý m usilovným vychováváním a opakováním lidi při vésti k vědom í nejsv ětějšíh o a n ej­ více zavazujícího kolektiva povolaných za d ěti Boží, jestliže se nespoko­ jím e je n s m oralisováním , jen s laciným rozřeď ováním nedělních perikop a jestliže my, h la satelé křesťan ství, a my, k te ří jsm e vážně a p ln ě a h lu ­ boce pochopili a p ronikli k řesťan stv í a d ali se k řesťan stv ím proniknouti, ukážem e lidem co je křesťan stv í a ja k á je jeho moc a síla a h lavně že se dá uskutečnit! a že jeho uskutečněn í m ůže sv ět p řetv o řítí k lepším u, až k nejlepším u. I k řesťan stv í m á svou dialek tik u , ale ne dialek tik u p ro tik lad ů , an i ne d ialek tik u bezohledné revoluce, nýbrž p řitah o v án í všech nezachycených

a n ep řátelsk ý ch a protikladný ch a p ro tiřečn ých sil k dokonalé jednotě spolupráce všech, vším pro všechny, ke všem u k lad n ém u a dobrém u až nejlepším u. To je dialek tik a tajem n éh o těla K ristova, jím ž m á b ý t církev, k řesťan sk á společnost K ristova společenství. V šichni lidé m ají ž í t jak o b ratří, protože jsou bratřím i. M noho lidí nežije jak o b ratří, a tím není dosa­ ženo oné jedn oty hodnot d u chů a p ro střed k ů k jednom u obecném u štěstí všech. To je antithese, a nyní je tře b a p ro d uk tiv n í láskou zavazující a zap řah ající všechny k účinné spolupráci na jednotě účinné všech k je d ­ nom u ště stí k nejvyšším u štěstí všech, aby byla v y tv o řen a sy n th esa svaté a oblažujíc! jednoty. A ntithesa je d ána dědičným hříchem , porušenosti lidskou, k te rá ze sebe nem á oné jednoty a nehledá oné jednoty, n ý b rž spíše sebe. K ře sťa n sk á jednotící láska je synthesou onoho povolání p řes všechny odstředivé snahy lidského sobectví k jed n o tě Bohem ch těn é a určené. T ento jednotící p rv ek je třeb a u vésti do všeho, je třeb a o te v říti m u všechny schopnosti, celé povoláni, všechny prostředky, všechny hodnoty, i ty, k te ré jsou dány jedincově užívání a správě, ro d in u i stát. J e třeb a vyléčiti sobectví, k te ré se u tík á jen do sebe nebo tře b a ta k é je n do jedné rodiny, do jediné tříd y , do jednoho jenom národa. Ale je tu i zdravá antithesa. totiž práv ě jedince, stavu, rodiny, jichž všech p o třeb u je p ráv ě onen celek a bez jichž zdárn éh o a dokonalého n ap ln ěn í a vývoje nem ohl by se v yv íjeti a n ap ln iti ani celek, nebylo by možné dosáhnouti svnthesy. J a k je vidět, je p lá n křesťan sk é sy n thesy daleko velkolepější než plán m arxistické synthesy a k tom u je lidštější, a co je hlavní, je božštější, protože vychází z božského principu, totiž z účasti všech anebo z povo­ lání všech na božském principu a zam ěření všeho i n ejhm otnéjšího, osob­ ního i rodinného i stavovského i n áro d ního k oné k rásn é sy n th ese n a ­ p lněn i všech lidí všem i p ro střed k y i hm otným i, k teréžto poslední m ají člověku u sn ad n iti naplňování duchovní, spojení všech v nejvyššim , v d u ­ chovním , božském. Tohle m usí b ý t ideálem a plánem všech katolíků, h lav n ě pak těch, k te ří ch tějí p racovati v K atolické akci, k te ří ch tějí zlepšiti svět a zdokonaliti lidskou společnost. M usejí být přesvědčeni o k ráse a velikosti toho­ to p ro gram u , m usejí být p ro n ik n u ti velkolepostí těchto m yšlenek o svaté jednotě všech v povolání všech k nejvyšším u štěstí a n ap ln ěn í božským. T ím ovšem neodvádím e n ija k lidi od země, od časných staro stí, protože i když nám pozem ské a časné věci nejsou nejvyšší sk u tečn o stí a n ejvyšším naplněním , přece jen jsm e a zů stávám e ve světě a m ám e p ráv ě tím časným a lidským a stvořeným a pozem ským , posvěceným a n ap ln ě­ ným uskutečnit! vůli Boží, k te rá nás ponechala ve světě, postavila do těch a oněch schopností, skutečností, po třeb , prací a povinností a protože bližní byli s nám i spojení p rá v ě abychom jim byli zástupci Boží lásky a péče.

K om unisté získávají p ráv ě p raktický m p ro v ád ěn ím své revoluce, p ra k ­ tickým u skutečňováním oné nové beztřídní společnosti. R ovněž i my m u ­ sím e získati lidi ne pouze theoretickým h lásáním n ěk terý ch křesťan sk ý ch pravd, k tom u ještě nesourodé, neorganicky podávaných, nýbrž činoro­ dým skutečným revolučním p řetv á ře n ím lidské společnosti ve společnost povolaných za děti Boži. M usím e h o řeli pro p rá v a lidská, hořeti pro usn adnění a naplnění života všech a účinně se o to sta ra ti, což se neděje ovšem jen alm užnictvím , nýbrž účinným a činorodým p řetv á ře n ím světa na svých m ístech, ve své ro din ě svým i k o nkrétn ím i vloham i, p ro střed k y a hodnotam i v nový svět. T ak to konali p rv n í k řesťan é, ta k získali i svět nap ro sto cizí křesťan sk ém u učení, S v atí byli vždycky h lasateli této věčné revoluce křesťanské. Učili b rá ti k řesťan stv í doslova, odvraceli lidi od toho, aby se nespokojili s přítom ným stavem , aby v ném neutonuli, aby v něm neviděli definitivní u sk utečněn í a n apln ěn í k řesťan stv í. Isolovaný k řesťan není vůbec křesťanem , protože nestojím e nikdy sam i před Bohem, nýbrž stojím e spojeni se všem i b ratry . P ro to je třeb a v y ­ chováv at lidi k tom u, aby cítili tu to svou k řesťan sk o u sounáležitost, aby z n í vycházeli ve svém jed n án í a nikdy nep řestali činiti všechno a po­ užívat všech dobrých p ro střed k ů k tom u, aby p ro své b ra try učinili všechno, co mohou. N ejedná se přece o to, aby n aše h ierarch ie a kněžstvo vládli, aby jim byla vzdávána bohorovná pocta, ab y vládli pozemsky. To žádný z našich hierarchů, nikdo z našich kněží přece nechce! Zde p řip ad á k rásn á úloha naší Charitě. N aše m ládež, a h lav n ě ak a d e­ m ická, by se m ěla zde svatě a plně začlenit. E x istu jí n ejru zn ější akce so­ ciální pomoci venkovské, pro naši m ládež, pro stydící se chudé, pro opuštěné chudé. M ám e k tom u školené sestry, ale ja k by bylo krásné, kdyby k této pomoci podali ru k u všichni stud en ti, lék aři, p ráv n íci a po­ m áhali C h aritě nejenom rozdáv at alm užnu. P řece C h arita se s tím nechce n ikdy spokojit. Nové vedení charity, ja k se p ro jev u je a u sk u tečň u je a u p la tň u je v celé republice, chce býti více než jen ro zd áv án ím nevkusných šatiček dávno odložených po hodných bohatých dětičkách. H rd o st ch arity se sk lání ke všem potřeb ám a nebojí se ani n ejv ětších m ěřítek pomoci. T am p ráv é se m ohla rozvíjet nejdokonaleji. Č tu se zájm em všechna čísla C harity, sleduji je jí činnost a působnost u různých našich h lu b in ářů , k te ří v ní působí, a vidím , že by zde byla jed n a z velkých m ožností ukázat, co znam ená křesťanství, že znam ená nejenom okam žitou pomoc okam žitým potřebám , nýbrž především výchovu k onom u duchu, aby nám nebyla cizí žádná bolest a p o třeb a ničí. a abychom vytvořili nové prostředí, h lav ně abychom dali lidem nové m ožnosti slušného života. V takové spolupráci s charito u by naše stu d en tstv o vědělo, ja k se m usejí vážně p řip ra v o v at na to, aby později ve svém povolání učinili vše, aby všem lidem s v eřejným jejich povoláním um ožnili co nejdokonaleji jejich šťastný, i časně šťastn ý život.

To je pak vychová k tom u, aby i oni i ostatní m ládež rolnická a d ěl­ nická učinili ve svých odborech, v různých sam osprávách obecních, okresních, zem ských i celostátních vše, aby byl n astolen nový řád. Ř ek ­ nete mi, že my jen budem e spo lup racov at a kom unisté tře b a že p a k seberou sm etánku, že jim se přičtou veškeré zásluhy. N ějaký čas m ožná, ale když budcm v y trv ale spolupracov at i s těm ito kom unisty, a ť je to kdokoliv, třeb a i s čertem , kdyby mohl křesťan sk y m ilovat, poznají tito naši o d ­ půrci, že to m yslím e opravdu vážně s tím znovuzřízením světa, a oni budou prv n í, kteří to světu sdělí, protože znám m noho kom unistů, kteří jim i jsou jen protože nevěří, že jim to dosud nikdo h m a tateln ě n edoká­ zal, že by k řesťan stv í bylo schopno toho, oč oni usilují. K dyž uvidí, že k řesťan stv í chce blaho všech, ale nejenom tělesné, nýbrž i duchovní, m usi tato naše sn ah a získati resp e k t k naší synthese, k našem u řešení. V ěřím e přece v poctivost lidskou a ve spravedlnost. Oči se přece n e ­ m ohou k la m a t a p řes oči i rozum p ak uvěří. To byla vždycky síla k ře s­ ťanství. P rv n í jeho silou byly jeho činy. Slova jeho b y la p řija ta až dohřm ély příklady. Jin a k je k řesťan stv í p říliš vznešené a téžké, než aby lidé se m u jen tak beze všeho oddali. M usejí bý t p řija ty důvody k ře sťa n ­ ství, když se ukáže takto p rak tick é a velkorysé, krásné. P ak m ůžem e p řijít s k řesťansk ý m učenim , když jsm e u kázali touto plodností a životností jeho p řijateln o st, n ejd řív e jeho pravděpodobnost a potom působením m ilostí Božích i jeho pravdivost. P ře tv o ře n í lidského n itra děje se v ý h rad n ě Bohem a p řije tí pod m ilostí Boží oněch taju p ln ý ch pravd, ze k terý ch vychází síla našeho křesťan sk éh o snažení o zlepšení světa a života všech lidí, čili naše k ře sťa n sk á synthesa, k te rá je st jedním úsekem k řesťanského učení. K řesťan totiž, k te rý žije z Boha, jenž všechny volá a p ro všechny poslal svého Syna, k te rý se v lidském těle za všechny obětoval, nem ůže se n e ­ zajím at o osud a podm ínky životni těch, k te ří jsou jako on m ilováni O tcem a vykoupeni S ynem a posvěcováni jed n ím žárem jednoho D ucha svátého. Podle toho m usím e říci, že když tolik k řesťan ů bylo sobeckých, bez­ ohledných, bez zájm u o osud svých b ra tří, o jejich životní časné p o d ­ m ínky, k te ré to lik rá te honily lidi z práce do práce, nep o p řáv ajíce jim ani možnosti se zam ysliti nad vyšším sm yslem života, že tito k řesťan é bořili svým i činy, co hlásali svým vyznáním , že pak nebylo k řesťan stv í viditelné jakožto náboženství této jednotící lásky. A jestli není k ře sťa n ­ stv í uskutečňováním lásky, protože K ristu s nic ta k nezdůrazňoval jak o lá sk u a jak o staro st všech o všechny, pak nevím čím je, protože spole­ čenství n adpřirozené se nedá odloučiti u n á s lidi s tělem a duší od čas­ ných okolností, pro střed k ů a podm ínek. N akonec pak, ale teprve až nakonec, až jsm e něco ukázali, m ůžem e říci, hlásali, ja k é jsou naše pohnutky, odkud vychází n aše činorodá láska. T ak te p rv e naplním e zákon K ristů v a jsm e něco jiného než jen p řísiu š-

nici k řesťanského vyznání. P a k žijem e z posvěcující svatosti, k tero u roštem ve svém duchovním , křesťansk ém , náboženském životě. T ak ne­ bude naše sociální pomoc je n sk u tk em lidského, nýbrž nadpřirozeného soucitu, či bude více než jen soucit, bude vědom ím povinné péče vy v ě­ rající z nadpřirozeného vědom í n ad přirozeného našeho spojení, naší n a d ­ p řirozen é obecné sounáležitosti, protože vím e, že m ilost neničí, n eo d straň u je přirozenost, n ýbrž ji předpokládá, posvěcuje ji a zdokonaluje, a proto zdokonaluje a povznáší i n aše lidské vztahy, že ona n a tyto vztahy ukázala v celé jasnosti a p řísnosti a vesm ěrnosti a závaznosti. Mohli bychom tu citovat řad u výroků K ristových o tom, že je třeb a viděti jeho v každém potřebném , ba v každém člověku i v očich lidí nejm enším , že on bude podle toho nás soudit, ja k jsm e co kom ukoliv i nejm enším u učinili, jako bychom to učinili jem u, slova sv. Ja n a , že ten, kdo koná sp ra ­ vedlnost, je z Boha zrozen, že kdybychom u zav řeli své srdce m ajíce sta tk y tohoto světa před potřebným , že nem ám e více lásk y v sobě, a že podle toho pozná se, zda jsm e K ristovi učedníci, i to co p rav i opět sv átý Jan , že po tom poznám e sami, že jsm e přešli ze sm rti k životu, protože m ilu ­ jem e bratry. Jsou to výroky nesm írn ě závažné a závazné. Potom ještě jedno: K dyž činím e dobro, nesm ím e zajedno se dívati, kom u je konám e, n ýbrž jen že potřeb u je n aší pomoci, a za d ru h é n e­ sm ím e konati dobro jen jako příslušnici vyznání, aby toto vyznání v y ­ padalo k rásn ě nebo abychom získávali jak o pro p ag an d o u příslušníky. To nesm í bý t naším cílem , to je jen důsledek, že m yslící lid é budou ch tíli uchopiti onu p rav du, že zatouží po oné pravdě, k te rá je ta k b lahodárná. R ovněž nesm ím e pracovati jako členové spolku C harity, nebo jiných organi sací, n ýbrž protože tv ořím e tajem n é tělo K ristovo, protože jsm e tím povinní Bohu i bližním . Svaz či spolek nebo s tra n a nebo cokoliv jiného je st nám tu jen prostředím , jen nástro jem , k terý m působím e, ale ne p r o k te ré jako pro cíl bychom pracovali. To by bylo opět ono ne­ zd rav é spolkařství, k te ré k o lik ráte zam ořilo i k ato lík y a rů zn é jejich dobré a dobročinné a podobné užitečné instituce. P ro to podají p říslu š­ níci těchto in stitucí, svazů a spolků ochotné ru k u k dílu všude, kde je možno něco dobrého vykonati a kde jd e o společné dílo, i když sláv a a chvála pad n e i n a jin é nebo tře b a výslovně n a jiné. Je n ta k si zacho­ vám e velkorysou k ato lieitu k řesťan sk é jednotící a všechny zah rn u jící a ke všem se vztah u jící lásky. K onečně m usí láska, vše jednotící a u silu jící o nejvyšši možné štěstí všech, stá le h ledati nových cest, m usí p říjím ati vděčně a pohotově vše­ chny nové m etody, m usí je aspoň zkoum at a zkoušet a když je shledá dobrým i, je i přijm out. A bychom n eu strn u li ve starý ch vyježděných ko­ lejích. protože k řesťan sk á láska m usí být vynalézavá, protože lásk a je něco živého a stá le živé, a proto stále nové m usejí b ý t je jí cesty, jak o se m ění okolnosti a potřeby, k terý m m á pom áhati.

To ovšem všechno žádá ustavičné p o tírá n i jen sobeckého osobního zájm u a m alého osobního nebo rodinného štěstí, abychom byli stále schop­ nější, stále být pohotovější, o tevřen ější a obětavější. J e to cesta tv rd á a těžká, ale taková je st už cesta K ristova. P roto právě, že jsm e si ji chtěli zjednodušovat, u sn ad ň o v at a spojovat s k ře s­ ťanstvím co možná n ejvětší rozvinu ti sebelásky a sobectví, in d iv id u ál­ ního nebo om ezeně kolektivního, proto bylo n aše k řesťan stv í ta k n e ­ účinné, neživé, m rtvé, neprůkazné. N auka o duchovním životě m usí b ý t stá le časová, m usí um ět lidi za ­ sadit s jejich životem a snahou o svato st k řesťan sk o u do sku tečn é situace, do skutečných okolností, do ko nkrétna. Toto je dnešní konkrétno, zvý­ šený zápas o štěstí pozemské. Běží o to, abychom se zúčastnili tohoto zápasu, abychom ale získali tím to poctivým zápasem co nejvíce lidí, kteří by jin a k se oddali hledání tohoto štěstí s popřením ale Boha a duše a vyšších hodnot.

P. P r o k o p Š v a c h O. P. :

Celi st vost k ř e s ť a n s t v í III — Osobní prožívání d uchovn ích hodnot Člověk je svět sám p ro sebe a všechno, co přijím á, prožívá svým osob­ ním způsobem. Nic není zjevnějšího, než že všichni lidé touží po štěstí a po blaženosti, ale cesty, po který ch se k tom uto cíli u b írají, jsou různé. T ak ja k je vy tv o řen a lidská osobnost indiv iduáln ím i v lastnostm i a pod­ m ínkam i, podobně ta k é nás zajím á takové štěstí, k te ré je předloženo rozum em jako dosažitelné p ro .nás a jež m á pro nás svou působivost. K a b stra k tn ím u do b ru zůstávám e necitelní, jak o by se nás netýkalo. S hodujem e se všichni v tom, že chcem e štěstí, blaženost a dobro, ale poněvadž p řijím ám e jen k o n k rétn í dobro, ja k je n ám p ředstaveno v la st­ ním rozum em , liším e se ve vý běru dobra podle různých záb ěrů svého rozum u pod vlivem okolností, osobních vlastn o stí a zájm ů, jež působí p ři tom to výběru. I v duchovní oblasti se odehrává tento psychologický postup. Z jevení se nepodává jen jako osvěcující prav d a, nýbrž též jako životná pravda, jako štěstí a blaženost. T ento shon po štěstí, jím ž je vyznačen lidský život, je též důkazem nutno sti ab solutního blaha, jehož odrazem jsou tak hluboce v lidské povaze zakořeněné tužby po štěstí. A toto n ek lid n é h le­ d án í dokonalého štěstí se k ry je s vyznáváním existence Boží v podobě absolutního blaha i u těch, kdož ji výslovně popírají. Ve S tarém Zákoně se podával B ůh člověku jako nejvyšší štěstí a bla-

ženost. Ale tento pojem nebyl chápán ta k duchovné jak o je p ředstaven v N ovém Zákoně. Izraelský lid byl veden k Bohu pod vlivem různých pozem ských vyhlídek. T ak to ště stí Boží m u bylo podáváno jaksi v ý ­ razněji a působivěji v zaslíbení odm ěny, jež se tý k ala též pozem ských výhod. J e tře b a si uvědom it, že sm louva Boha s lidem S taréh o Zákona se netý k ala v p rv é řad ě jednotlivců, nýbrž je jich n áro d a jako celku. P ro to ta k é nejčastější m yšlenka starozákonních k n ih je, že když národ bude v ěrný p říkazům Božím, že bude p rospívat, že obstojí p řed n ep řáteli a že se m u bude dobře d ařit. Jestliže však odpadne od Boha. že bude v y d án různý m nehodám , že se m u bude zle d ařit a že m usí p ro jit útiskem a soužením . T ak na př. : . . . »Pán tě dnes vyvolil, abys m u byl zvláštním národem , ja k k tobě m luvil, a abys zachovával jeho příkazy. A učiní tě vznešenějším n ad všechny národy, jež stv o řil p ro chválu, jm éno a svou slávu, abys byl svátým národem P á n a Boha svého, ja k m luvil« (Deut. 26. 18). Tedy ve S tarém Z ákoně dobro Boží bylo ja k si k o n k retisováno pod pojm em národního blaha, pokud totiž izraelský národ byl nositelem a nástro jem božských plánů. P ro to tak é S tarý Z ákon nem ohl p řin ést do­ konalost a ani se v něm B ůh nep řed stav il v p rvé řa d ě jako odm ěna věčného života, jehož zjevení bylo dokonáno v N ovém Z ákoně, protože takové blaho by nebylo působivé pro jednotlivce v n áro d ě izraelském , jak o spíše, když se božské štěstí představ o valo v m yšlence náro d n íh o blaha, jež ovšem nebylo považováno za zcela pozem ské, n ý b rž i duchovní, pokud idea izraelského národa byla těsně sp jata s božskou ideou. To bylo spíše již jako důsledek, jestliže se věřilo, že jednotlivec dosáhne odm ěny za svou věrn o st k Z ákonu, ja k n a př. čtem e v 1. žalm u: »Š ťastný muž, k te rý m á zálibu v Z ákonu P án ě — všechno se m u bude dařit«, pokud jed n o tli­ vec byl obsažen v pojm u národa. 1 K ristu s navázal na ideu štěstí p ři svém zahajovacím proslovu, kde oznám il svůj p ro gram a obsah své zvésti. Bylo to při horském kázání, když pronesl své osm ero blahoslavenství, v nichž se přím o dotkl pod­ statn éh o štěstí a také možnosti jeho dosažení, a to za takových okolností, jež se zdají n eštěstím anebo opakem štěstí, ja k bývá často hledáno. U pozornil na vztah, k te rý je mezi plnosti absolutního štěstí, jež je v Bohu, a mezi tužbam i, jež se k něm u odnášejí. T yto tužby budou naplněny tehdy, jestliže se budou odnášet k nejvyšším u štěstí nejen objektivně, pokud lidská duše svou bytností k tom uto štěstí sm ěřuje, n ý b rž též sk u ­ tečným výběrem a výslovným vyvolením tohoto štéstí. Ale rozdíl je v tom, že blaženost, kterou u k azu je K ristus, se n etý k á jen celkově izrael­ ského národa, nýbrž každého jednotlivce, protože toto štěstí je pro k až­ dou duši, ja k vyšla z rukou Božích se svým obrazem Božím a ta k é se svou touhou po svém Tvůrci. N ení to už p řib lížen í božského štěstí jen určitém u národu, nýbrž každé duši. N evolá již n ikde K ristus: »Slyš, Iz r a e li. . .«, nýbrž m luví prosté ke každé duši, k te rá chce p řijít k doko-

nalém u štěstí. J e pravda, že on přišel n e jp rv e k zahynulým ovcím Izra­ ele p ro jeho zaslíbení prvenství, ale svou n au k u a svou cestu k vyšším u štěstí podává prosté každém u, kdo chce za ním p řijít. Š těstí, k teré on podává, není vnější ani pozemské, nýbrž zasah u je sam u duši, a to v jejích nejvyšších tužbách. A tý k á se každé jed n o tliv é duše, n e snad jen určitého celku, sku p in y nebo národ a: »Jestliže nékdo m ne m iluje, bude zachovávat m é slovo, a m új Otec jej bude m ilovat, i p řijd em e k něm u a učiním e si u něho příbytek.« (Jan, 14, 23). J e jisto, že k tom u, ab y si člověk vyvolil dobro Boží jak o p řitažliv é pro sebe, je třeb a zvláštního popudu Božího. K tom u n estačí je n onen všeobecný pohyb, pokud Bůh je cílem tužeb naší vůle. Ale přece ani zvláštní Činnost Boží neničí lidskou psychologii. J a k ted y dobro Boží se stáv á p ro člověka přitažlivé, a ja k člověk m á m ilovat Boha nade všechno, když přece nedovede m ilovat dobro, k te ré n en í jeho osobním dobrem . A zda láska k B ohu není založena v lastn ě na sobectví a sebelásce? Řekli jsm e si, že žádné cizí dobro, podané jen ab stra k tn ě , n ezasah u je vůli člověka. Z ůstává m u cizím, vzdáleným , chladným dobrem . A také je pravda, že m ůže-li vůbec Člověk m ilo vat dobro Boží, že m usí n ejp rv e být schopen lásky. A třeb as by svou bytostí člověk stále toužil po Bohu jak o ob jek tiv n ím štěstí, přece ve svém sk u tečn ém vý b ěru b y se nikdy k Bohu nedostal, kdyby se m u B ůh n ep řed stav il jak o jeho v lastn í b la ­ ženost, dokonalost, osobní štěstí. A bstrakce, pojm y nebo celky nem ohou nikdy člověka pohnout k určitém u rozhodování nebo činnosti. M ůžem e říci, že kolik je lidských srdcí, tolik je cest k Bohu, protože každé lidské srdce je zvláštní ve svých tužbách. I člověku jako všem jiným bytostem byl vložen do n itra pud sebezáchovy, tak že všechno v tom to celku sm ě­ řu je k dobru celé bytosti. P roto ta k é n en í třeb a, aby si člověk osvojoval zvláštní ctnost, k te ro u by m iloval sebe sam ého, protože k tom u je celou svou bytostí nakloněn. A ta to láska k sobě je jakým si vzdáleným z á k la­ dem všeho našeho jednání. J e pravda, že to není z popudu naší sebelásky, že dobro Boží se nám jeví jako osobně vábivé, jako naše dobro, n ý b rž v tom je vliv m ilosti, jež nám dovede Boží dobro přiblížit, takže nás p řita h u je jak o m ag n et železo. Ale přitom m ilost še tří naši psychologii. T ak o p ravdu i n aše lásk a k Bo­ h u vychází ze sebelásky, ale sp ráv n ě chápané, ne již v tom horším v ý ­ znam u, ja k se jí dává. Theologie v y ja d řu je zásadu, že »spořádaná láska začíná sebou samým«. N edovedli bychom p rostě ani Boha m ilovat, k d y ­ bychom nebyli schopni m ilovat sebe, protože bychom nem ohli c h tít ži­ votně dobro Boží. A B ůh n ám nedává svou lásk u jak o něco násilného, cizího, n ýbrž tak, že se stá v á našim osobním štěstím a dokonalostí. K dyž p řijm em e dobro Boží jak o své dobro, je to proto, že jsm e schopni lásky. A jestliže jsm e přijali Boží dobro jako své, znam ená to, že na nás zapůsobilo. V yrůstá tedy láska k B ohu z naší sebelásky, ale neznam ená

to, že to je její dokonalost. Dobro Boží se nám p řed sta v u je o b jek tiv n ě jako nejvyšší dobro a zároveň jak o nejv ětší naše osobní dobro. P ro to jsm e vybízeni k lásce k B ohu z celého srdce a ze všech svých schopností. A tak láska Boží v našem srdci n ejp rv e jaksi lidsky zakořeněná zapouští své ko řen y a roste do hloubky. Je -li lidsky p řija tá , je to proto, že je d ­ nám e jak o lidé a p řijím ám e tak i dobra Boží. To je naše povaha. L áska Boží v šak jednou zakořeněn á v srdci člověka není nečinná a je d n á též svým vlastním způsobem , a ten je božský. D ává se nám jak o láska p ř á ­ telská. »Nebudu vás nazývati služebníky, n ýbrž přáteli« (Jan, 15, 15), T ato p řátelsk á lásk a se v srdci ro zrů stá do nekonečna a člověk je v y ­ bídnut, ab y jí věnoval všechny své síly, pokud je toho Člověk a jeho srdce schopno. Počínám e m ilovat Boha, poněvadž v něm vidím e své n ejvyšší dobro. Ale lá sk a Boží p řetv áří, p řipodobňuje s božským p ředm ětem a sjednocuje. A to je ten božský postup, n ad p řiro zen á psychologie lásky, jež působí v duši. P ro to duše, k te rá začala Boha m ilovat, poněvadž z to­ hoto dobra Božího m á prospěch, je-li v ěrn á p opudům lásk y Boži, n e ­ ustáv á n a tom to počátečním stadiu, n ýb rž p o k rač u je — a ta k její láska k Bohu zduchovňuje, p ro h lu b u je se a zušlechťuje. Vidí v Bohu ne snad je n své prospěšné dobro, nýbrž sku tečné nejvyšší dobro, a ta k tříd í v sobě tyto hodnoty podle jejich stupnic, aby nejvyšší dobro bylo m ilováno nejvyším způsobem . A tu, ačkoliv začala duše m ilo v at Boha pro sebe, lásk a Boží ji p řetv á ří, aby dovedla m ilovat Boží dobro n ad sebe a vůbec nad všechno ostatní jako svrchované dobro, jež si za slu h u je nejvyšší lásky, ale jež je v duši též nejvyšší láskou. Víme, že není třeb a citové lásky. N ěkdy n a nás působí nižší věci citově daleko p řitažliv ěji pro svou blízkost a pro svůj hm otný půvab. A le sk u tečn á lásk a duše k Bohu se dovede všech těchto d ober zříci pro nejvyšší dobro. T ento postup duše se v m nohém podobá onom u postupu apoštola Tom áše, k te rý si ověřoval totožnost K rista a též své lásky k něm u. N ep řijal K rista, dokud se osobné nepřesvědčil o jeho skutečnosti. Ale když se dotkl jeho ran, jakoby ru k am a uchopil své božské ště stí a svou lásku, a p ro to zvolal: »Pán m ůj a Bůh můj!« (Jan, 20, 29). V yjadřoval v tom své osobní štěstí. P oznával a přijím al je pom aleji, ale tim živěji a opravdověji. P ro to jeho slova: »Pán m ůj« sk rý v ají obojí, jak osobní Štěstí, jež si ověřil, ta k též v ý k řik jeho lásky, kde se sk rý v á vyznání, jež by se mohlo v y já d řit: P án a Bůh cele m ůj, z celého srdce milovaný. Pod vlivem této sp ráv n é ch áp an é a prožívané lásky duše u p ra v u je v sobě stup nice hodnot. Tedy v p rv é řad ě láska k Bohu jak o nejvyšší. P ak sp ráv n ě chápaná láska k sobě sam ém u, aby se člověk m iloval pro Boha a tedy n e jp rv e to, co m á největší cenu, duši a duchovní dobra, pak tělo jako n á stro j duše, jeho udržování, zd rav í atd. A p ak p řijd e bližní, jejž m ám e m ilo vat jak o sam i sebe. Z nam ená to skutečnou lásku, jak sk utečn ě sam i sebe m ilujem e, ale též sp ráv n ě u p rav en o u lásku, jak

m ám e sam i sebe m ilovat. A zde též postu pujem e svým vlastn ím způso­ bem. N ěkdy se zdá, že ten, kdo dá život za druhé, vice je m iloval než sebe. A le i zde vychází Člověk ze sebe sam ého, a je d n á svým způsobem. »V ydati sebe sam ého na sm rt za p říte le je nejdokonalejší úkon ctnosti. Pročež ten to úkon si více žádá ctnostný než v lastn í tělesný život. P roto když někdo o b ětu je vlastn í tělesný život za přítele, to nepochází z toho, že někdo m iluje více přítele než sebe sam a, nýbrž protože v sobě m iluje více dobro ctnosti než tělesné dobro.« (Sv. Tomáš, III. Sent. d. 29, qu. 1, a. 5 ad 3). To je ukázka, ja k člověk prožívá Boha ve své duši a ja k B ůh p řetv á ří duši podle sebe. Zdálo by se, že je to sobectví lásky. A le je to psychologie člověka. T ento postup však p řisp ív á k větší životnosti a hloubce prožití toho, co přijím ám e. O pravdu životné prožité duchovní b lah o získává na své oduševnělosti a hloubce. P o v rch n ost je tam , kde zů stáv á duchovní život jak o něco cizího. A tak tato počáteční sebeláska n en í na škodu prožívání duchovních hodnot, n ý b rž přisp ív á k jejich p rohlubování. Čím csobnéji jsou prožity, tím jsou tyto hodnoty plodnější p ro druhé.

Dr K o n s ta n tin Miklík CSsR:

Svát ost polehčení ni. « T ě l e s n é u z d r a v e n í je st při p řije tí sváto sti posledního pom azáni účinek sice častý, ale dru hotný , podm ínečný, v edlejší a nepřím ý. Cčel pom azání jest u zdravení mysli. Pokud ted y jest uzdravení duše prospéšno tělu, potud m ůžem e tvrditi, že se bez zázrak u — k terý ovšem n en í vy­ loučen ani při svátosti, když je m ožný bez ní! — u zd rav u je nem ocné tělo pouhým oním posílením a ulehčením ducha, k te ré jest p rv n ím a hlavním účinkem této svátosti. P ro těsné spojení dvou p o d stat v člověku, mysli a těla, v jedinou lidskou přirozenost, je st zajisté přirozeno, že se pohoda a útěcha m ysli přelévá i na tělo, a že i ono čerp á výhodu z od­ stran ě n í kletby a tíhy, k te rá lpěla a ležela na duši. P odle toho můžeme u rčití povahu nemocí, k teré i bez zázrak u m izejí z těla sv áto stn é pom a­ zaného, jestliže jsou splněny dvě podm ínky. K aždá nemoc, k te rá pochází jediné z hřích u (avšak nejen ta), může býti vyléčena odpuštěním hříchu a sm azáním nebo spoutáním jeho pozůstatků, pokud n epřekročila ten s tu ­ peň svého vývoje, že jí už přirozeně léčili nelze. P o d m í n k y k ta k o ­ vém u uzdravení nem oci sv átostí posledního pom azání jsou: 1. Aby n e ­ mocný p řija l sv átost pom azání, dokud jeho nem oc je v stad iu přirozeně léčitelném , nejlépe hned na počátku vážného nebezpečí, kdy ještě p řiro -

zenost je při síle a odolnost nepodlom ena. 2. A by sv áto st byla udělena v době, kdy nem ocný je při rozum u a při sm yslech, nebo tak, že ještě p řijd e k plném u vědom í a m ůže se sv átostí spolupůsobit!; ú konné milosti, jež sváto st uděluje, působí totiž ú těchu a posilu duchovní tehdy, když nem ocný jich užívá a využívá, a když důvěru, k tero u sv áto st pom azání vlévá, udržuje a rozm nožuje ta k é v lastn ím přičiněním . 3. Aby nem ocný nežádal n a svátosti pom azání u zdravení těla stů j co stůj, n ý b rž jen tak, ja k je st vůle Boží při svátosti. A ť to ponechá Bohu a zcela a ú plné Bo­ žím u rozhodnutí nebo uznáni. Nebo ať prosí s důvěrou, ale s podm ínkou lepšího d o b r a S vátost posledního pom azání působí zajisté již sam a od sebe (a tím více s pom ocí nem ocného) spolu s u zd rav en ím m ysli u zd ra­ vení těla, jestliže toto uzdravení je zdraví duchovním u a spáse člově­ kově užitečno. Je st m iti za to, že se člověk uzdraví, když by s tím to uzdravením dosáhl většího duchovního prospěchu, než kdyby bez u z d ra ­ vení um řel v posvěcující m ilosti následkem své nemoci. Poslední podm ínce nerozum ím e tak, že by u zd rav en ý žil působením svátosti posledního pom azání lépe nežli žil před tím , nýbrž že se alespoň neobrátí k h o r š í m u . S etrv áv á n i v dobrém jest nepochybné rozm nožo­ vání zásluh, i p ráv n a další stu p n ě nebeské blaženosti, a n edostatek větší zm ěny lze n ěkdy vyložiti i tím , že se nem ocný n eu zd rav il následkem posledního pom azání, nýbrž přirozeným účinkem lék ů a léčení. V žádném p říp ad ě nem ůže hodné p řije ti svátosti pom azáni býtí n a škodu, i kdyby nem ocný později z tra til v lastn í vinou zásluhy získané pomoci svátosti; m ůže jich dobýti znova polepšením , a věc m ůže býti v ý strah o u , aby n i­ kdo nespoléhal na sebe, dokud nedokoná n eodvolatelně tu to d ráh u po­ zem ské životní zkoušky. P ředp o věď polepšení při svátosti pom azání n e­ záleží ostatně na odhadu nem ocného nebo jiných lidí, n ý b rž jedině a v ý ­ h rad n ě na Boží vševědoucnosti, a lidské prosby a ctnostné úkony nejsou p ři p řije tí svátosti zbytečný, nýbrž na výsost užitečný. T řeb a však odm ítnouti názor, že by se sv átostí pom azáni dosahovalo uzdraveni jenom pro vroucí m odlitbu nem ocného, led a bychom sám v y n ik ající stupeň m od­ litby pokládali u nem ocného, jenž i k m odlitbě m á v nemoci m éně sil než v době zdraví, za zvláštní účinek sváto sti poslední posily. Ačkoli považujem e m ínění o m i m o z á z r a č n é m působení svátosti po­ m azáni n a lidské zdraví za pravděpodobnější, n en í p o třeb í toto učeni upřílišovati. B ůh m ůže činiti zázrak y často, ale ne jak o pravidlo. Z ázrak je st p ráv ě m im ořádný zásah Boží do dění přírodního, k te ré je st řízeno Bohem podle pravidla. K dyby sv átost pom azání vždy a po každé, pri splněni jistých podm ínek, způsobovala zázračné uzdraveni, stá v al by se zázrak pravidlem , ovšem podřízeným n adp řirozen ém u řádu. Jin a k nelze n am íta ti nic proti m ožnosti tělesného působení sv áto stí vedle působeni duchovního, když jak O tcové církevní, ta k zkušenost k řesťan sk á ukazují, že n ěk teré svátosti, jako eu ch aristie a poslední pom azáni, takovou p ů ­

sobnost p ředpokládají. O statně, pokud se týče sam é všem ohoucnosti, o té nelze říci, že by vždycky p o třeb o vala zázraku k dosažení účinku podivuhodného, ba zázračného. Jelikož B ůh vidi nem oc v celé je jí pod­ sta tě v každém stadiu, a p ráv ě ta k všecky přirozené p ro střed k y k jej i mu vyléčeni nebo oslabení, je st mu zrovna ta k snadno užiti k u zdravení n e­ m ocného člověka platných zákonů příro d n ích a norm áln ích cest v n u ­ káni a zařizováni věcí, jako zásahů o pravd u a v plném sm yslu a význam u zázračných. V světle těchto poznám ek o vlivu sváto sti na tělo budem e lépe chápati jisté obraty slovní, jež se v y sk y tu ji v l i t u r g i c k ý c h k n ih ách v sou­ vislosti se zao patřováním těžce nem ocných. N em ám e sice nic v R ituálu o tom, že by se i rozhřešením prospívalo tělu, ačkoli b y ani tak o v á m yš­ len k a nem usila p řip a d a ti nem ožná, když mohli služebníci C írk v e uvaliti nem oc n a hříšníka, aby se kál a dosáhl odpuštění, a s o dpuštěním ta k é vzdálení tv rd éh o p rostřed ku, k te rý měl h říšn ík a zk ru šiti k lítosti (1 K or 5, 5). Z ato při udělování V iatika, ano i p ři obyčejném podávání eu ch a­ ristie člověku nem ocném u, ležícím u n a loži, m odlí se C írkev, dokončujíc posvátný obřad: S vatý P ane, O tče všem ohoucí, věčný Bože! P rosím e té snažně a věrně, aby našem u b ra tru (naší sestře), k te ří p řija li svátostné Tělo P án a našeho, Ježíše K rista, tvého Syna, byla tato sv áto st ustavičným lékem těla i duše! — Podobně, ale s větší obšírností, prosí kněz z rozkazu C írk ve po udělení posledního pom azáni, aby V ykupitel, p am ětliv slov apoštolových (Jak. 5, 14— 15), k terý m i oznam uje u stanovení této svátosti, »uzdravil m ilostí D ucha svátéh o neduhy nem ocného nebo nemocné«, »za­ hojil jejich rány«, »odňal od nich všecky bolesti duše i těla« a »navrátil jim m ilosrdné v n itř i zevně ú plné zdraví, aby pomocí jeho sm ilování byli zotaveni a m ohli se v rá titi k d řív ějším povinnostem «. »Shlédni, prosím e P ane, na služebníka svého (neb služebnici svou), k te ří v tělesné chorobě své um dlévají a občerstvi duši, k tero u jsi stvořil, tak, aby se tresty cítila n ap ra v en a a lékem tvým zachráněna! Skrze K rista, P án a našeho. Amen.« — »Svatý P ane, Otče všem ohoucí, věčný Bože! Ty, jenž zachováváš ro z­ množenou dobrotou svou to, co jsi stvořil, tím , že do chorých těl vléváš m ilost svého požehnání: p řisp ěj m ilostivě, když vzývám e tvé jm éno, aby služebník tv ů j (neb služebnice tvá) byli zbaveni nemoci a obdařeni z d ra ­ vím! Pozdvihni je svou pravicí, upevni je svou silou, o ch raň je svou mocí! N a v ra t je sv a té C írkvi své ve vší žádoucí svěžesti a s obnoveným i silam i! S krze K rista, P án a našeho. Amen!« — J a k p atrno, m yslí nevěsta K ristova, C írkev, p ráv ě ta k na zdraví tě­ lesné jak o na duchovní, i když toto, a nikoli ono je st h lav n ím cílem svátosti. A je zřejm o, že m á právo ta k é n a u zdravení těla, pokud duše tím není ohrožena, nem ocný nebo nem ocná, n ad nim iž C írkev sk rze slu ­ žebníka svého kněze řík á p ětk rá te , aby vina žádného sm yslu nezůstala neočištěna: S krze toto svaté pom azáni a své nej dobrotivější m ilosrdenství

o dpust a prom iň tobě Pán, co jsi zavinil (neb zavinila) tím to sm yslem : zrakem , sluchem , čichem , chuti, m luvou, h m atem a chůzi! — Podobně zni řecká f o r m a svátosti: Otče svátý, L ék aři duší i těl, k te rý jsi poslal svého jednorozeného Syna, P án a našeho Ježíše K rista, aby u zdravil každý n eduh a zbavil nás sm rti, u zd rav ta k é slu žeb n ík a svého N. od tělesné nemoci, k te rá ho drží, a oživ ho m ilosti K rista svého n a p řím lu v u těchto ( . . ) a všech Svatých. Amen.« — N ení tém ěř form y pom azání mezi všemi, co jich znám e (viz M artène, De antiq. eccl. rit. 1. 1, c. 7, a. 4, p. 301 sqq!>, aby zdraví tělesné nebylo v ní více nebo m éně zřeteln ě vyprošováno od přislu h o v atele svátosti, k te rá jediná jest p la tn á toliko v případě, že ji p řijím á člověk, k te rý se ocitá následkem své nemoci v nebezpeči těles­ ného konce.

D r J a n M e r eli:

Do Soluně D r u h ý p ř í c h o d K r i s t ů v (4, 13—5. 11) P o s l e d n í n a p o m e n u t í (5, 12—22) Z á v ě r (5, 23—28) 13 N echcem e vás také, b ratří, n echati v nevědom osti o těch, kteří zesnuli. N etru ch lete (nad nim i), jak o ostatní, k te ří n em ají naděje. 14 K dyž Ježíš, ja k my věřím e, zem řel a v stal z m rtvých, pak B ůh v Ježíši zesnulé přivede (spolu) s Ním. **Toto vám pravím e jak o slovo P án ě: My, k te ří žijem e, k te ří se dožijem e příchodu P áně, nepředejdem e těch, k te ří zesnuli. 16 Až b u d e d án rozkaz, až zazní hlas arch an d ělů v a polnice Boži, P án sám sestoupí s nebe. Pak, v K ristu zem řelí v sta n o u nejprve, i? P otom my živí, k te ří se toho dožijem e, spolu s nim i budem e uchváceni v oblacích P ánu v stříc do vzduchu. A ta k budem trv a le s P ánem . T ěšte se tedy vespolek těm ito slovy, 5, i O době a hodině, b ra tří, p sáti vám nem usím . 2 Vždyf sami dobře víte, že den P án ě přichází jak o zloděj v noci. 3 Až budou lidé řik a ti: »Jest pokoj, bezpečí«, tehdy zn enad án í na ně dolehne zá­ huba, — jako bolest na rodičku — a neuniknou. 4 Vy však, b ratři, n ejste ve tm ě, aby vás ten den jak o zloděj překvapil. 5 V ždyť vy všichni jste dětm i světla a dětm i dne. N e­ p atřím e ani noci ani tm ě. 6 Nuže tedy, nespěm e jako ostatní, nýbrž bděm e a buďm e střízliví. 7 O spalci spi v noci a opilí se opíjejí v noci. 8 My však, děti dne, chcem e býti střízliví, oblečeni v p an cíř v íry a lásk y a přilbou nad ěje ve spásu. 8 V ždyf Bůh nás neurčil k tom u, abychom propadli hněvu, n ýbrž k tomu, abychom nabyli spásy skrze P ána našeho Ježíše K rista, to On zem řel za nás, abychom žili spolu s Ním, af bdím e, a t spíme. 11 P roto p o těšu jte se ve spolek a vzd ěláv ejte jed en druhého, jak to i činíte. 12 P rosím e vás, b ratří, ctěte ty, k te ří p rac u jí mezi vám i, jsou

vašim i p ředstavený m i v P án u a nap om ín ají vás. t3 V ažte si jich v y ­ soce v lásce pro je jich dílo. Mezi sebou žijte v pokoji. 14 V ybízím vás, b ra tří, napo m ín ejte neukázněné, těšte m alom yslné, u jím e jte se slabých, ke všem b u ď te shovívaví. 15 H leďte, a t nikdo nikom u neoplácí zlem za zlo, ale vždycky u silu jte čin it dobro mezi sebou a ke všem. *6 s tá le se rad u jte, i ' Bez u stán i se m odlete, i« Ve všem buď te vděčni. To chce od vás B ůh v K ristu Ježíši, i» N ezhášejte oheň D ucha, n ep o h rd e jte proroctvím i. *i Z koušejte vše, co jest dobré, toho se držte. 22 K aždého d ru h u zla se zdržujte. 23 s á m pak B ůh pokoje posvětiž vás dokonale, aby váš duch i d u ­ še vaše a tělo vaše byly zachovány zcela bez úhony pro příchod P án a našeho Ježíše K rista. 24 V ěrný jest ten, k terý vás povolal. On také to učiní. 25 B ratří, m odlete se i za nás! 26 P o zd rav u jte všecky b ra try svátým políbením . 27 Z ap řísah ám vás skrze P án a: D ejte ten to list přečisti všem* bratřím ! 26 M ilost P á n a našeho Ježíše K rista budiž s vámi! Od třin á cté h o v erše čtv rté k apitoly je ráz listu dogm atický. J iž d řív e se sv. P avel dotkl otázek eschatologických (2, 12; 2, 19; 3, 13), v n ásled u jí­ cích verších eschatologický c h a ra k te r p rv n íh o listu k S oluňským vrcholí. J e to pod statn ý ú ry v ek z P avlovy n auk y o posledních věcech. T en to k rá te jsou to dvě dogm atické otázky, k te ré sv. P av el řeší: o věřících, k te ří ze­ m řeli je ště před dru h ý m příchodem K ristovým (4, 13— 18) a době tohoto p říchodu (5, 1—11). A bychom porozum ěli těm to veršům , je n u tn o si zp řítom niti eschatolo­ gické názory té doby a vžiti se do pom ěrů v soluňské círk ev n í obci. P rv o tn í k ře sťa n stv í žilo pod dojm em všeobecné v íry v blízký konec světa, jejíž odraz nalézám e na př. v židovských spisech apoštolské doby (4. k n ih a E sdrášova, Jo sef Flavius). V těchto názorech k řesťan y u tv rzo v aly události politické, jako císařské šílení K aligulovo, za K laudia řád ě n í M essaliny a A grippiny, pronásledování církevních obci a slova P avlova, že m nohým u trpením m usím e p řijití do králo v stv í Božiho (Sk. ap. 14, 22). Ani soluňská církev nebyla prosta těchto p ředstav. I zde Pavel zaplatil daň svého apoštolátu. Zde byla vyslovena p ro ti Pavlovi a jeho průvodcům zlom yslná obžaloba velezrady: »Jednají p ro ti ustanovením císařovým , pravíce, že králem je st jiný, a to Ježíš«, jež zůstala lp ě t již na celé obci a p řip ra v ila P avlovým v ěrným nejedn u trp k o u chvilku nejisto ty a bázně. Nebylo d ivu, že v zrů sta la touha po parusii, která se záhy p řem ěn ila v jisté očeká­ vání d ruh éh o příchodu P ána. V císařské době náv štěv a panovníkova v něk terém m ěstě byla n azý v án a »parusii«. O znam ovali ji hlasatelé, byly konány slavnostní h ry a p řin ášen y oběti. Sochy, nadace, mince, nové k alen d á řn í počítáni připom ínaly na dlouho tu to událost. T ento n á ­ zev byl přenesen na trium fáln í, opětný příchod K ristův. Dožiti se p a ru * V ulgáta s některým i rukopisy dodává: v š e m s v á t ý m b r a t ř í m .

sie, p atře n í na P án a v jeho slavnostním triu m fu se stalo touhou k řesťan ů a útěchou v utrpení. K aždý doufal, že se se svým i d rah ý m i dožije tohoto okam žiku. Z atím však p řišla sm rt a v y rv ala n ěk teré b ra try ze střed u soluňské církevní obce. T hessaloničtí, jsoucí pod vlivem pohanských a židovských (saduceové) názorů, dom nívali se, že sm rt je jakým si spánkem , z něhož není p ro citn u tí a že zem řelí nebudou ta k svědky triu m fu K ris­ tova. T ato m ylná p řed sta v a je n ap lň ovala zárm u tk em nad sm rtí sou­ věrců, k te ří podle je jich před stav byli v nevýhodě proti těm , k te ří se příchodu Ježíšova dožiji. K dyž se o těchto m ylných před stav ách dověděl sv. P avel, považuje za n u tn é n e n e c h a t i j e v n e v ě d o m o s t i o t ě c h , k t e ř í z e s n u l i . l P ro ti pohanské a saducejsk é beznadějnosti staví apoštol n aději křesťanskou. S olunští křesťan é n em ají důvodů, aby truchlili jak o ostatní, t. j. ti, k te ří nejsou z věřících. I k řesťan smí tru c h lit — ta k é P avel se třásl o život E p afroditův (Filip. 2, 27) — ale jeho zá rm u tek je m írn ěn n a d ě j í , k te rá je opřena o sm rt a zm rtv ý ch v stán í P áně. K řesťan, jak o úd m ystic­ kého těla K ristova, je spojen s K ristem a toto spojeni n ep řestáv á ani sm rtí. Bůh, k te rý vzkřísil Ježíše, vzkřísí i ty, k te ří v Ježíši, s vírou v Ježíše zesnuli a p ř i v e d e j e s p o l u s N í m do dědictví věčné slávy. J e to oblíbený P av lů v a rg u m e n t — n u tn o st našeho vzkříšení pro vzkříše­ ni K ristovo — k terý apoštol podrobně rozvádí v 15. kapitole p rv n íh o listu ke K orintským . Pavlovo tvrzen í není pro něho pouhou dom něnkou nebo p ravděpodob­ ností, pro něho je jistotou p ro s l o v o P á n ě , jehož obsah u d áv ají vv. 15— 17. N eznám e blíže těchto Ježíšových slov. P odle n ěk terý ch exegetů jsou v erše odezvou eschatologické řeči K ristovy z 24. kap. M atoušova evangelia a p araleln ích m íst u sv. M ark a a L ukáše (Lcm onnyer, Tous­ saint), nebo p a tří mezi t. zv. ag rafa (nenapsané slovo Páně). P odle sv á­ tého Ja n a Chrysostom a sv. P avel zde m luví na podkladě zvláštního z je ­ vení, jehož se mu dostalo. O těchto zjeveních píše apoštol častěji, zvláště v epištolách do K o rintu (1 Koř. 2, 10; 2 Koř. 12, 1). V erše p a tří k nejtěžším m ístům P avlových listů. A poštol m luví v p rv n í osobě m nožného čísla: M y, k t e ř í ž i j e m e , k t e ř í s e d o ž i j e m e p ř í ­ c h o d u P á n ě , n e p ř e d e j d e m e t ě c h , k t e ř í z e s n u l i . T ato slova vzbudila u něk terý ch vykladačů dojem , jak o by P avel hlásal blízkost konce světa a počítal i sebe mezi ty, k te ří se p a ru sie dožijí. Snad apoštol i V ýraz: N e c h c e m e v á s n e c h a t i v n e v ě d o m o s t i se v y sk y tu je 6 X u sv. P avla, kdykoli chce čten á ře dů razné na něco upozorniti (Rím. 1, 13; 11. 25; 1 Koř. 10, 1; 12, 1; 2 Kor. 1, 8). O bdobný výraz: G i n ó s k e i n d e t h e l ó = chci, abys věděl, se v y sk y tu je častěji v papyrech. K t e ř í z e s n u l i , v řec. p e r i k o i m ó m e n ó n , t. j., k te ří usnuli. S pánek byl obrazem sm rti v antice (Ilias, 681—683) i u Židů (Gen. 47, 30. Jer. 51, 39).

žil z počátku — jako mnozí k řesťané — v p řed stav ě blížící se parusie. ale n ija k v těchto verších netvrd í, že bud e svědkem d ru h éh o p říchodu P áně. Vc d ru h é epištole ke K orintským již píše o svém vzkříšení s J e ­ žíšem. U žívání m nožného čisla je spíše P avlovou řečnickou figurou. Sv. P av el se s oblibou ztotožňuje s těm i, k terý m píše (enallage personae). V naši epištole na př. v 5. kap. v 5, 8, 9—10. S olunští rozdělovali věřící ve d vě skupiny, v e skupinu téch, k te ří zem řeli a ta k byli p řip rav en i o p a tře n í na sláv u parusie, a nás žijících, šťastnějších, s n ad ějí dožiti se parusie. A poštol o p rav u je jejich n esprávn é n azírání, zd ů razň u je rovnost obou sk u p in a užívá při tom jejich způsobu v y jad řo v án i. Chce rici, že v době příchodu K risto va budou m iti stejnou ú čast n a parlisi! ti, k te ří již zem řeli, i my, k te ří ještě žijem e a ti, k te ří se jednou dožijí parusie. N em luví zde o době parusie, její blízkosti, což je ta k é zjevno z 5, 2, kde píše, že d en P án ě p řijd e jako zloděj v noci. P íše-li n e p ř e d e j d e m e t é c h , k t e ř í z e s n u l i , chce tím říci k ú tě še Soluňských: N etru ch lete n ad svým i zesnulým i. Ti, k te ří se dožijí p aru sie — ani m y tře b a mezi nim i nebudem e — nedojdou slávy ani před nim i, ani bez nich. Ti, k te ří se dožijí parusie, zároveň s našim i zesnulým i pů jd o u v stříc P ánu, jak p rav í ve v. 17. O kam žik p aru sie popisuje sv. P av el v 16. verši s koloritem soudobé židovské ap okalyptiky a tém ěř slovy jako P á n u sv. M atouše 24, 30: A ž b u d e d á n r o z k a z , a ž z a z n í h l a s a r c h a n d ě l ů v a p o l n i c e Boží, P á n s á m s e s t o u p í s n e b e . P rvn ím aktem eschatologického d ram a tu bude v zkříšení m rtvých : V K r i s t u z e m ř e l í v s t a n o u n e j p r v e . D ru ­ hým ak tem p aru sie bu d e u c h v á c e n í těch, k te ří se toho dožijí s p o l u s n i m i — vzkříšeným i zesnulým i — v o b l a c í c h P á n u v s t ř í c . To bude ono odění, prom ěnění těla v nepom íjejícnost, o k terém píše v 1. K or. 15, 52. O pět, když P avel píše m y s p o l u s n i m i , m á na m ysli zesnulé S o lu ň ­ ských. T ito zesnulí budou ste jn ě účastni triu m fu K ristova, jako my, k te ří dosud žijem e. P av el počítá sebe i T hessalonické k e členům všecky časy obsahující společnosti věřících, k id entick é jednotě se všem i budoucím i, posud nenarozeným i, ať již p arusii sám prožije, ja k kdysi doufal, či ne, ja k se obává v druhém listě ke K o rintským .* Cíl oslavení a po d stata štěstí je naše spojeni s P án em (Fil. 1. 23; 1 Kor. 1. 9; 2 K or. 5, 6—8; Kor. 3, 4), a tak zároveň s nim i — našim i zesn u ­ lým i — b u d e m e t r v a l e s P á n e m . V tom to věčném spojení s K ristem je naše útěcha a pouze nedokonalé pochopení této p rav d y bylo příčinou zárm u tk u soluňských. Po těchto slovech není více důvodu rm o u tit se nad osudem zesnulých a proto volá apoštol: T ě š t e s e t e d y v e s p o l e k t é m i t o s l o v y . N echť zmizí sm utek, kde je tolik útěchy (Sv. A ugustin PL. X X X V III, 939). 2 H olzner, 1. c. str. 309.

Je ště jin á otázka sužovala solunské neofyty. K dy n ad ejd e okam žik p arusie? O čekávali ji záhy. To je vhodná p říležito st pro sv. P avla, aby ji využil pro duchovní prospěch věřících. Je m n ě chce jim pripom enouti, co o statn ě dobře vědí, nejistotu doby p aru sie (v. 2—3) a z n i učiniti závěr: J e tře b a bdíti, býti p řip ra v en (4—8), abychom si zasloužili věčný život s K ristem {9— 10). D en a hodina p aru sie jsou tajem stv ím Božím.'* P avel n eřík á věřícím nic nového, připo m íná jen to, co vědí z podobenství S pasitelových (Mt. 24, 37; Lk. 12, 35): d e n P á n ě , t. j. poslední den tohoto světa, p ř i c h á z í j a k o z l o d ě j v n o c i . O braz v y ja d řu je n eočekávanost příchodu a nelze z těchto slov — jako činil L ak tan ciu s34, sv. Je ro n ý m 56a jin í — usuzovati, že příchod K ristů v k posledním u soudu b u d e sk u tečn ě v noci. P aru sie nastan e ve chvíli, kdy mnozí ji budou n ejm én ě očekávati. A ž b u d o u l i d é ř i k a t i : » Je st p o k o j a bezpečí, « t e h d y z n e n a d á n í na ně dolehne záhuba — jako bolest na rodičku — a neuniknou. H rozný bude tento okam žik pro děti světa a tm y. Pro ně bude dnem k atastro fy — K ristovi však v ěrn í — d ě t i s v ě t l a a d n e — m ohou s útěchou a radostí očekávati příchod P ána. Jsou p řip rav en i, n e p a t ř i a n i n o c i a n i t m ě , t. j. nežijí v noci, h řích u a tm ě odcizení od Boha a proto se nem usí obávati parusie. Nesm í ovšem olej bdělosti v jejich lam pách vyhasnout. P avel m luvil ze zkušenosti, znal věřící, k terý m došel olej bdělosti a m useli zpět do tm y, z k te ré vyšli, a p ro to znovu prosí: N u že tedy, n e s p ě m e j a k o o s t a t n í , n ý b r ž b d ě m e a b u ď m e s t ř í z l i v i. A znovu připom íná způsob jed n án í d ěti noci a tm y: O s p a l e i s p í v n o c i a o p i l í s e o p í j e j í v noci. P roti nim staví apoštol způsob jed n án i d ětí dne. P av el označuje toto k řesťan sk é chování jak o zvýšenou p řip ra v en o st k útoku vojenským o b ra ­ zem řím ských stráž í v pancíři a přilbě: C h c e m e b ý t i s t ř í z l i v í , o b l e ­ č e n i v p a n c í ř v í r y a l á s k y a p ř i l b o u n a d ě j e ve s p á s u .0 Sv. Pavel ud áv á též důvod naší nad ěje v dosažení spásy. J e to naše p řed u rče n í a přání Boží: V ždyť B ůh nás neurčil k tom u, abychom pro­ padli hněvu, nýbrž k tom u, abychom nabyli spásy skrze P án a našeho Ježíše K rista. P oslední příčinou našeho života je sm rt Ježíšova. J e to hluboké a oblí­ bené them a P avlova kázán í a listů, k te ré zde apoštol po p rv é p ro h lašu je: O n z e m ř e l z a nás, a b y c h o m žili s p o l u s Ním, a ť b d í m e a ť s p í m e . N ikdo n epronikl m y stérium k říže ta k hluboce jak o Pavel, to je jeho zvláštní dar, k te rý p řija l od Boha (P. Batiffol). K ristu s ukřižovaný 3 ftecké c h r o n o s k a i k a i r o s d o b a a č a s je běžný biblický Pleo­ nasm us (hendiadys). * In stit. VII, 19 •r> In M atth. XXV, 6. 6 Š irší popis těchto duchovních zbraní je v Efes. 6, 13 násl.

a vzkříšený je středem a pram enem celé P avlovy theologie (H arnack). Z ávěrečným i slovy a t b d í m e či s p í m e t. j. a t žijem e nebo jsm e již m rtv í v dobu, kdy se P án dostaví k soudu, v y ja d řu je apoštol m yšlenku, k te rá je S oluňským k útěše, že totiž v K ristu , skrze K rista a s K ristem se nám dostáv á p ravého života zde na zem i i n a věčnosti. M ystické spo­ jen í věřících s K ristem ke slávé Boha Otce je cílem K risto v a m esián­ ského d íla a našeho vykoupení. Náš budoucí život s K ristem a vůbec vše, co sv. P av el řek l od 13. v erše č tv rté kapitoly o příchodu P áné, jsou příčinou útěchy ste jn ě naší jak o S oluňských, jež vyzývá: P r o t o p o t ě ­ š u j t e se ve spolek. P odle sv. P avla všichni věřící jsou stavbou Boží (1 K oř. 3, 9), proto je třeba, ab y v z d ě l á v a l j e d e n d r u h é h o p řík lad n ý m životem . Apoštol již něk o lik ráte pochválil v tom to listě S oluňské (4, 1. 10); ab y povzbudil čten á ře ukončuje tu to p eriko p u opět výzvou a chválou: j a k to i č i n í t e . E pištola se blíží k závěru a sv. P av el přem ýšlí, co by zv láště vložil na srdce čtenářům . D ává jim n apom enutí ch a ra k te ru sociálního, a to jak věřícím (12—13), ta k duchovním (14— 15) a píše o radosti, m odlitbě, vděč­ nosti (16—18) a o užívání ch arism atick ých darů. (19—22). Sv. P avel m á n a mysli zvláště ty, k te ré sám , anebo sk rze T im othea u stano vil p ředstaveným i náboženské obce. P řipom íná věřícím , že jejich povinností je c t í t t y, k t e ř í p r a c u j í m e z i n i m i . j s o u j e j i c h p ř e d ­ s t a v e n ý m i v P á n u a n a p o m í n a j í je . Je jic h a u to rita a moc je z Boha. Je jic h úřad je ch a ra k te ru nadpřirozeného, a p ro to si zaslouží lásku věřících, ne v ša k otrockou a pokryteckou, nýbrž čistou, k ře sťa n ­ skou : V a ž t e si j i c h v y s o c e v l á s c e p r o j e j i c h d í l o . Ovocem lásky je pokoj, k te rý m usi býti v lastn i všem věřícím , proto apoštol prosí: M e z i s e b o u ž i j t e v p o k o j i . 7 Zdá se, že následující slova jsou adresována h lav n ě duchovním a p ře d ­ stavený m církevní obce.8 Apoštol je vybízí: B r a t ř í , n a p o m í n e j t e n e u k á z n ě n é , 9 t ě š t e m a l o m y s l n é , 19 u j í m e j t e s e s l a b ý c h ( v e víře), ke v še m b u ď t e s h o v í v a v í . 7 P ře k lad m e z i s e b o u p ředpokládá řeck é čtení e n h e a u t o i s , ja k čte v ětšina kodexů. V n ěkterý ch rukopisech (S, D, P,30 řa d a m in u sk u lních, Vulg.) je e n a u t o i s s n i m i . Č tení snad vzniklo ze snahy zůstati u ste jn é látk y , t. j. vztahu věřících k představeným . 8 T ak soudí již sv. J a n Chrysostom , sv. Tomáš, Estius, K n ab en b au er a j. 9 Řecké ad jek tiv u m a t a k t o s v klasické řečtin ě znam ená n espořádaný, vojín bez discipliny, vystu p ující z rady. V N. Z. se v y sk y tu je je n zde, p ak jak o adv erbium v 2 Thes. 3, 6, 11 a jak o sloveso v 2 Thes. 3, 7. U P lato n a a X enofonta se užívá výrazu ve sm yslu m ravním (nezřízenost). J e nesnadné určiti vlastní sm ysl tohoto výrazu u sv. Pavla. B u ď m á na m ysli neukázněnost v jedn án í a m yšlení, nebo n eu kázněné v práci, ve vykonávání povinností (srv. 4, 11). P a k by měl n a mysli ony lenochy, k te ří očekávajíce p arusii zanedbávali svých povinností a oddávali se n e­ ukázněným eschatologickým p ředstavám .

P řík az lásky k bližním u a zv láště lásky k nep říteli byl cizi p o hanské­ mu i židovském u sv ě tu a jistě m nohdy velm i těžký i novým k řesťan ů m . P ro to sv. P avel tém ěř v žádném listě neopom ine tu to lásk u zdůraznit: H l e ď t e , a ť n i k d o n i k o m u n e o d p l á c í z l e m z a zl o, a l e v ž d y c k y u s i l u j e č i n i t d o b r o m e z i s e b o u a k e v š e m . Asi Soluňští, h lav n ě ti, k te ří přestoupili ze židovství, byli zvyklí na zákon odvety — oko za oko, zub za zub —, že Pavel považuje za n u tn é zdůraznit, aby zlo n e­ bylo opláceno zlem. P ak násled uji tř i výzvy. Ja k o by byly řečeny m oderním u člověku, k te­ rý jich tolik p o třebuje: S t á l e s e r a d u j t e . Do Filip (2, 18; 3, 1; 4, 4), do K orintu (2 Kor. 6, 10), do ítím a (5, 3) stá le volá P avel: R ad u jte se, opět p rav ím vám , ra d u jte se.11 B e z u s t á n í s e m o d l e t e . Apoštol podle slov K ristových, že je st po­ třebí vždycky se modi iti a n eu stáv ati (Lk. 18, 1), m á na mysli ne mod­ litbu slov, ale srdce stále spojeného s Bohem. V e v š e m b u ď t e v d ě č n i . Č astěji ve svých listech 12 doporučuje sv. P avel vděčnost za vše a v každé době, jež je uznáním Boží dobroty. Radost, m odlitba a vděčnost v y zařuji ze života prav éh o k řesťan a, pro něhož jsou vůlí Boží v K ristu Ježíši. M im ořádným zjevem p rv o tn í církve bylo ch arism atick é om ilostnění. Je d n ím ze zjevů těchto nadpřirozených stavů byl d a r proroctví. N ad p ři­ rozeným osvětlením se dostalo některém u z věřících hlubšího poznání zjevených p rav d a schopnost je vy k ládati. T ento d ru h charism atických d a rů se tak é vyskytl v Soluni. Snad zde byl podceňován. P ro to P avel zaujím á k ch arism atu své stanovisko: N e z h á š e j t e o h e ň D u c h a , t. j. n eb ra ň te eharism atikům , n e p o h r d e j t e p r o r o c t v í m i . Ne vždy je od D ucha sv., co se zdá býti od D ucha sv. P ro to P av el dodává: Z k o u ­ š e j t e c o j e s t d o b r é , t o h o s e d r ž t e . A naopak: Z d r ž u j t e s e k a ž ­ d é h o d r u h u z l a . O bchodně založení Soluňští, k te ří si m useli d á ti dobrý pozor na četné falešné mince, jež byly v té době v oběhu, asi dobře porozum ěli tom uto P avlovu napom enutí. S nad znali i nenapsané slovo P án ě (agrafon) »Buďte dobrým i penězom ěnci«, k te ré se v y sk y tu je třik rá te ve spisech sv. C yrila A lex. Z ávěr listu odpovídá prologu epištoly. T ak jak o v úvodu listu p řál S oluňským m ilost a pokoj, ste jn ě i v závěru: S á m p a k B ů h p o k o j e i

To byli ti, k te ří byli úzkostliví o osud zesnulých b ra tři (4, 13, 18; 5, 11) i spásu vlastní (2 Thes. 2, 2, 13). 11 R adost pram ení z lásky. Kdo m ůže m iti vice rad o sti než ten, kdo m iluje a je m ilován láskou samou. Není náhodné, že v p rv n ích k ře sťa n ­ ských dobách se v yskytu jí ta k často jm éna G audentius, G audiosus, H ilaris, H ilarius, H ilarinus, Ju cu ndu s, Laetus, L aetitia, jejichž obsahem je pojem radosti. 12 ftim . 14, 6—8; Efes. 5, 20; F i l 4,6; Kol. 3, 17.

p o s v ě t i ž v á s d o k o n a l e , a b y v á š d u c h i d u š e 13 v a š e a t ě l o v a š e byly z a ch o v á n y zcela bez úhony pro přích o d P á n a našeho J e ž í š e K r i s t a . P avel věří, že toto jeho p řá n i bu d e splněno. V ždyť p ráv ě B ůh povolal Soluňské ke spáse a dá jim jistě m ilost, aby byla dokonána, v ž d y ť v ě r n ý j e s t t e n , k t e r ý j e p o v o l a l . O n t o t a k é učiní. Poslední v ěty byly n ap sány pravděpodobně v lastn í ru k o u Pavlovou. P ro sb a o m odlitbu: B r a t ř í , m o d l e t e s e z a n á s a pozdrav s krásn ý m k řesťan sk ý m : P o z d r a v t e v š e c k y b r a t r y s v á t ý m p o l í b e n í m , jsou důkazem srdečného v ztah u sv. P av la k Soluňským . J e to p rv n í P av lů v list a p ro to je nutno, aby dal pokyny o četbě epiš­ toly. P ře je si, ab y list byl p řed čítán v bohoslužebném shrom áždění: Z a ­ p ř ís a h á m vás skrze P á n a : D ejte te n to list p řečisti všem b r a t ř í m ! J e nutno, aby všichni slyšeli slova apoštolova, nejenom proto, že jsou jeho obhajobou p ro ti nařčen ím , ale h lavně protože obsah listu se týká celé soluňské obce, kde nejisto ta v eschatologických otázkách m ohla m iti zlé následky. Slovy pak: M i l o s t P á n a n a š e h o J e ž í š e K r i s t a b u d i ž s v á m i , uzav írá apoštol p rv n í list do S oluně.14

13 D u c h , p n e u m a, princip života in telek tu áln íh o (rozum, vůle). D u š e , p s ý c h é , princip života sm yslového (cítění). Více viz R F estugière, L ’ idéál ťeligieux des G recs et 1’Évangile. 14 A m e n , jež se v řeckém te x tu nevyskytuje, vniklo do V ulgáty p ra v ­ děpodobně z liturgie.

Ž I U O T V ý k l a d na ž a l m LXXX. (Ke dni 28. října). Žalm osm desátý je pro n ás pam ětihodný tím , že ú ry v ek z něho je částí n ejslavn ostnějšího p rojevu staročeské stá tn í sam ostatnosti - obřadu korunovačního; a hodí se, abychom si dnes pročetli pozorně tento žalm, podávající přehled nedávných d ějin našeho národa. N eboť v dnešní den, ve sv á tek sv. J u d y Tadeáše, p atro n a v p o třebách zoufalých, zlíbilo se Bohu v roce 1918 obnovit naši sam ostatn ost; a k tom u sv átém u jsm e se za ni po šest setm ělých let m odlili. A nyni te n sv átek slavím e svobodni. Veselte se Bohu, pomocníku našemu : jásejte Bohu Jakubovu. Vezměte žalm, a dejte buben : Žaltář lahodný s kytarou. Trubte na nový měsíc polnicí : ve. význačný den slavnosti vaší. Neboť zákon je to v Izraeli : a soud Bohu Jakubovu.

V čem záleží rozsudek P án ě, za k terý m ám e sla v it sv á tek — a to dě­ kovný sv átek Boží? K dy byl B ů h naším pom ocníkem , Bohem svého n á­ roda? Svědectví r Josefovi zřídil jemu , když vycházel ze země egyptské: jazyk , kterého nebyl znal, slyšel.

V den 28. říjn a 1918 vyšel náš národ z m ocnářství rakouského, v něm ž m usel naslouchat cizí řeči něm ecké. B ůh ho zbavil cizoty, kterou nebyl znal za starých časů. Odvrátil od břemen záda jeho: ruce jeho s nůší robotovaly.

To byl začasté úkol národa, k te rý ném eckorakouský b ásn ík Hebbel sm ěl za řad it mezi »Bedientenvölker«. Ale n ez tratil v íru — v íru v Boha a své svaté zem ské dědice, víru svato jansk ý ch poutí a svatováclavských písní, v íru všech těch zapadlých vlastenců a knězi — b u ditelů. P rav í tedy B ůh svatováclavském u národů: V soužení vzýval jsi mne, a osvobodil jsem tebe: vyslyšel jsem tě v hlubině bouře: zkusil jsem tě u vody odporu. A ny n í slavnostní výzva, k te rá zaznívala kolem sv atováclavské kaple, když v nachu a h erm elínu nový k rá l šel v p rů v o d u pán ů a biskupů zasednout na trů n ; slavnostní slib, že věrný n áro d bude u ch rán ěn od nového božstva D eutsche G otterkentniss, a od cizácké W eltanschauung, že dědictví otců zachová nám P án, a nestanou se slovanské k lá šte ry síd ­ lem k u ltu a k u ltu ry vetřelců — za u rčité p o d m ín k y . . . T ak p rav í Hos­ podin: Poslyš, národe můj, i zapřísáhnu tě: Izraeli, budeš li mě slyšet, nebude v tobě boha novotného, aniž se budeš klanět bohu cizímu

T ak řk a d otěrn ě nabízí n ap ln it národ svým požehnáním , — jen po něm sáhnout; n aléhavě připom íná, že když bylo zle, když šlo o život, teh d y že nikdo n eřík a l »nedám e zahy n out sobě ani budoucím «. Za chm u rn ý ch dob Balbinových, za palčivého m razu josefinism u, za bachovského pláče koruny České, ještě i za h řm ěn i světové války se n ad ěje n áro d a n ep řipínaly ke sm rteln ý m věcem a osobám. Neboť já jsem Hospodin Buk tvůj, kterýž /sem tě vyvedl ze země egyptské: rozevři ústa svá , a naplním je. A neposlechl národ můj hlasu mého: a Izrael nedal pozor na mne.

Kříže, hozené na popelářské vozy, zp řerážen é sochy svatojanské, strže­ ný m arián sk ý sloup (m aledictio autem m atris era d ica i fundam enta) — h eretický p rap o r na H radě sv. V áclava; to byly první kro k y do nového života. A po této cestě se chtělo jít dál. I propustil jsem je podle přáni srdce jejich : půjdou ve vynálezech svých.

D vacet let ta k šli; — a slyším e n áhlý vzlykot říjnových d n í roku 38, n áhlý zásah bolesti, a líto st B oha plačícího n ad Jeru salem em dokola ob­ klíčeným : Kdyby národ můj mne byl poslechl: Izrael kdyby byl po cestách mých kráčel: V niveč bych byl asi nepřátele jejich byl pokořil: a nad sužující je byl bych vztáhl ruku svou.

M ísto toho zhroutilo se vše ve v elkém tom nezapom enutelném zk la­ m ání, s který m se vlastně p ořád ještě nem ůžem e v n itřn ě v ypořádat, pořád ještě nem ůžem e připu stit, že se vůbec mohlo stá t; přišla ta n e­ sn esitelná chvíle n ek rv av ě odložených m ečů, a p rap o rů v nejlepšim p ř í­ padě! p o tají u krytých. N a troskách p o hraničních tvrzí, a již i v síních L ibušina h ra d u stanulo něco, co se zdálo novým , nepřem ožitelným po­ řádkem . A le nebylo. N ebof byla to lež; byla to v ýstavba n am ířen á p ro ti Bohu a Církvi, a když sebe nazývala záštitou evropské k u ltu ry , dědičkou k řesťanského im peria, dějin n ý m řádem — tedy byla lží. Nepřáteli Páně selhali jemu: i bude Ihůta jejich na věky.

Na věky budou zatraceni, a jak jin d e p rav í žalm ista: p řán í h říšn ík ů pomine. Z ato národu svém u znova p o skytuje H ospodin své požehnání: I nakrmil je ze žírnosti pšenice: a ze skály medem nasytil je.

Z nění tohoto příslibu není beze v ztah u k otázce české tradice. M luví se tu o nejsv. svátosti toliko pod způsobou chleba, k tero u p ro tire fo rm ační buditelé, Š tu rm a C hanovský a Beckovský a ti všichni, rozdělovali rekatolisovaném u národu, a k te rá ta k é dnes zůstává jedinou živou d u ­ chovní potrav o u tohoto národa. A praví se výslovně, odkud je n áro d d u ­ chovně živen. Ze skály: de P etra. Z P etra, ze skály, z řím sk é C írkve je národ nasycován pravdou k životu. O braz sv. V áclava vedle hrobu sv. P etra, chrám y řím ského papeže sv. K lim en ta na staročeských h ra ­ dištích, to jsou naše životni střediska. P ov stali jsm e proti G erm anii, k te rá

byla sta v ěn a »ohne Ju d a, ohne Rom«. S p řátelili jsm e se s Moskvou, k te rá je třetím ítím em nazývána, a zach ránila v této válce evropskou, to je st naši, katolickou vzdélanost. Svobodni d ěk u jem e sv. Judovi T a­ deáši. A snad mu brzy ten kostel na pražsk é periferii postavím e! Jindřich Středa P. S. — On ale již je ve střed u P rah y , je to ch rám M ilosrdných b r a t ř i (Pozn. red.)

Vydávání katolické literatury V poznám ce »Co nám chybí« si všim á 17. čislo K ato lík a nedostatku vzdělávací lite ra tu ry pro katolického inteligenta; sp ráv n ě se tam v y ­ týká, že tato strá n k a ediční činnosti je p ro ti sta rším dobám silně zane­ db án a a že »dnešní m ladá generace těžce p o strád á toho, co získala gene­ race předchozí duchovním stykem se S tarou Riài, s postavam i rázu Bloyova, Bellocova, C hestertonova, M aritainova, B erď ajevova, G u ard iního a podobných vykladačů doby.« A n a v rh u je se, ab y se v y tv o řil »ne­ závislý redakční k ru h katolických osobností, k te rý b y . . . m ěl stá le po ruce v ý b ěr důležitých děl, dovedl je n ak lad atelů m vhodně doporučit podle požadavků je jich p ro gram u a povšechné obchodní situ ace a na k te rý by se n ak lad atelé m ohli o b rátit, kdyby sam i p ro jev ili zájem.« J e to návrh, o něm ž je možno uvažovat; ale m usím e si n ap ře d uvědo­ m it, že kritick ý bod je v něčem jiném než v nedostatku orientace. Za prv é je to nedostatečný zájem katolických n ak lad atelů . N akladatel, k te rý by chtěl opravdu v ěn o v a t své síly vydávání n au k o v é literatu ry , by si snadno m ohl o p a třit odbornou spolupráci i po třeb n o u orientaci. Ale fa k t je, že jako dříve i dnes se d ává předn o st b eletrii a p rak tick é lite ­ ra tu ře se zaručeným odbytem před díly náročnějšího d ruhu. N ěkdy ovšem i p řílišn á kalkulace škodí; ta k na p řik lad C hestertonova díla by dnes m ěla jistě velký odbyt, a kdyby byl něk terý katolický n ak lad a tel přesto, že před válkou po nějako u dobu C hesterton »nešel n a odbyt«, vy d al C hestertonova d ila ve v ětším nákladu, byl by je za války i dnes prodal se zaručeným ziskem. Nebo kdyby sì aspoň byl včas zajistil autorisaci! T ak to však ani dnes to p a trn ě nebudou k atoličtí nakladatelé, k te ří budou v y d áv a t C hestertonovy knihy. V jednom katolickém n a k la ­ d atelstv í leží p řek lad jedné C hestertonovy k n ih y už d ev ět let. P rav d a, nutno z toho odpočíst asi p ět let, kdy přek lad nem ohl v y jít; ale už před válkou ležel nevydán aspoň dva roky, a teď už čeká zase p řes rok. D ruhý důvod je tře b a h led at v n ed ostatk u hodnotné původní lite ra ­ tury. V ydávání překladů, u nichž je třeb a autorisace, bude jistě ještě dlouho d ělat potíže; proto by bylo třeb a vyd áv at věci původní. T ěch je však nedostatek p rá v ě v oboru, o k te rý jde. A ten to n ed o statek se ovšem n edá n a h ra d it ihned. J e vidět, že úkoly n avrh ované redakční rady by zah rn o v aly problém y těžko řešitelné. tv

Z K a to lic kéh o světa P ř e k l a d y z p a t r i s t i k y v A m e r i c e . — K atolíci Spojených stá tů budou m ít hned d vě edice anglických p řek la d ů z církevních Otců. Vy­ davatelem i red ak to rem p rv n í z nich je D r L udvig Schopp, red a k to r rev u e T r a d i t i o ; ta to edice bude m ít asi sedm desát svazků. Je ště letos m á v y jit p řek lad O tců apoštolských a tří svazku ze svátéh o A ugustina. D ruhou edici, k te rá m á název A ncient C h ristian K. W riters (Staří k řes­ ťan šti spisovatelé), říd i P. J. Q uasten S. T. D. a P. Jo sep h C. Plum pe. Vy­ davatelem je N ew m an Bookshop, W estm inster, M aryland. Ja k o p rv n í svazek byly ohlášeny listy sv. K lem enta Řím ského a sv. Ignáce z A n ti­ ochie. Podivným om ylem byla v listě »La Croix« p rv n í z těchto edicí o h lá­ šena jakožto edice původních te x tů podle způsobu M igneovy Patrologie, a tato m yln á zp rá v a byla o tištěna i v našem katolickém tisku. Bylo by dobře, kdyby zprávy o anglických věcech n ečerp al katolický tisk jen ze sloupců »La C roix.« T a ž e n i p r o t i V a t i k á n u p o k raču je obvyklým způsobem ; lze v něm pozorovat teď nový p řízv u k k řečo vité zběsilosti, k te rá se ch y tá už každé sebeslabší zám inky. K dyž odsouzený n acistick ý fu n k cio n ář G reiser podal svátém u Otci žádost o p řím lu v u a žádosti bylo vyhověno, strh l se v p ř í­ slušném tisku ihned pokřik, že papež ch rán í n acisty — ačkoli doručení žádosti zprostředkoval polský vyslanec u italsk é vlády, tak že je zřejm o, že se to stalo se svolením polské v lád y — nehledě k tom u, že papež plnil jen sam ozřejm ý přík az křesťan sk é lásky, když prohlásil, že G reiser byl sice zuřivým nepřítelem a pronásled o vatelem C írkve, ale že přesto prosí o ušetřen í jeho života, »následuje p řík lad u Božského M istra, k te rý se n a kříži m odlil za své katy.« Z ajím avé je, že proti katolický tisk se n ik dy nepohoršil nad úsilím šp a­ nělských bisk u p ů a kněží o zm írnění rozsudků nad muži, k te ří zabíjeli španělsk é kněze, řeholníky a řeholnice. Ba dokonce ten dotčený tisk šel ještě dále — on o tom to úsilí docela pomlčel. T eď v šak spustil naplno. P odobně je tom u s in fám ním obviněním , že protižidovský pogrom v K ielcích p rý podnítila C írkev. To už je svou nesm yslností jen sm ěšné. R ádi bychom věděli, jak ý by v tom b y l smysl, aby katolíci po celou v álku všem i způsoby Židy u krý v ali, ch rán ili a podporovali často s ne­ bezpečím v lastn íh o života — a aby je p a k začali po skončení války najednou pronásledovat. T aké u nás nalézají zprávy tohoto d ru h u ochotnou odezvu, a je p ří­ značné, že n ejv ětší odezvu m ají v orgánu ta k zvané církve českosloven­ ské »Český zápas«. Ale p řes všechno úsilí celý ten ko n cert zní jaksi falešně. Z dá se, že in ten sita je přeexponována, je to p říliš siln á m uzika n a ta k m alý podnik. MZ

Neuezmes

jména

Božího nadarmo!

Z F rancie 1. Z áležitost P. de F oucaulda bude co nevidět p řed n esen a p řed papež­ ským dvorem . A by m ohl b ý t podepsán dek ret, p o třebný k předložení, je třeba, ab y byly přezkoušeny všechny jeho spisy, aby m ohla b ý t dokázána pravo v ěrn o st jeho učení. T rib u n álu nebylo ještě předloženo velké m nož­ stv í spisů. V šechny osoby, k te ré m ají n ěk teré jeho rukopisy, k te ré nebyly ještě uveřejněny', se vyzývají, aby ty to rukopisy nebo ověřenou kopii církevním notářem , zaslali R. P. Coudray, M aison C arrée, Alger. 2. P ři příležitosti n á v ra tu M atky Boží G ran d R etour, k te rá postupně byla v ystavena ve všech hlavních farnostech okresu V elká P aříž, od m ěsíce říjn a, svolává kněžstvo p ařížské diecése věřící n a obrovskou m a­ nifestaci, k te rá se bude kon at 29. června na S tade de Colombes. P ad esát farností, k teré m ají Svatou P an n u za p atro n ku, budou tv o řit průvod. V ě­ řící se odeberou na stadion v procesí, kde d ram atick ý chór bude p ři­ pom ínat zla, k terým i trp í n aše doba. V , rů v o d u bu d e neseno plátno 12 m dl., na něm ž budou zobrazeni h lav ní bvatí. S lav n o st bude zakon­ čena slavn ostní mší slouženou k ardinálem S uhardem , arcibiskupem p a říž ­ ským. Z této m anifestace bude odnesen se stadionu k říž p řes Seinu a M arnu až do sv aty n ě Vezelay, kam ž bude sneseno dalších 14 křížů z F ra n cie a z ciziny. Ve Vezelay se budou k o n at od 18. do 22. července slavnosti na pam ět osm istého výročí d ru h é cruciáty, v y p rav en é v r. 1146 sv. B ernardem . 3. K atolické dni, uspořádané v P aříži S yn d ikátem francouzských spiso­ vatelů, byly zahájeny mší, slouženou v k ry p tě k arm elitán sk éh o chrám u, kde je st hrob F rcd erica O zanam a. Dp. P. R eginald Omez, dnes rádce korporace křesťansk ých publicistů, proslovil řeč o odpovědnosti k ato ­ lického spisovatele, k te rý m á v m oderním jazyce sdělovati věčnou p ravdu. Za předsednictví M sgre C alveta, p ro re k to ra katolického In stitu tu , pojednal De Cour G randm aison, předseda n áro d n í federace katolické akce, o postavení katolicism u proti bezbožeckém u m aterialism u a k u ltu penéz. K této záležitosti v y jád řili tak é svoje stanovisko p ředseda Sociál­ ních týdnů Flory, předsedky ně Ženské Ligy katolické akce paní De G urel a šef kabinetu F rancisque Gay pan Jacq u es M adaule. 4. V domě Invalidů je u spo řádán a výstava, k te rá p o trv á až do konce července. B yla zorganisována bývalým koloniálním d ůstojníkem abbé Louisem a jsou zde vystaven y předm ěty, které kdysi p atřily C harles de Foucauldovi, jako rukopisy, zbraně, m apy, šaty a fotografie, vztahující se ke kolonisačním u dílu, dom orodém u p rostředí a k raji, k d e de Foucauld působil. Jso u ta k é vystaveny d veře pevnůstky, kde byl zavražděn.

Jenom tehdy n en í dovoleno p řijím a t eucharistii, když m ysl je držena chtěním hřešit a m inulým hříchem , jehož člověk lito v at nechce, a podobně když je držena hříchem přítom ným nebo budoucím , o k te ré m je už ro z­ hodnuta, že ho spáchá. Matěj z Janova

p R f l c ii u n f l Obraz uk řiž ovaného O brazům se neklaním e, m odlam i nám nejsou a proto nám nem ůže nikdo přip o m ín ati starozákonní zákaz tv o řiti si modly a k lan ěti se jim. Může být, že n ěk terý prostoduchý nebo spíše n ěk terá v ěřící p řeh án í význam obrazů, o tom vím e sam i nejlépe a bojujem e proti tom u, ja k nejlépe dovedem e, ale obrazy n ám m ají je n p ro b u d iti v n aší obrazivosti, našem n itru , v našem poznání a konečně i lásce onen duchovni obraz, k te rý m ůžem e a m ám e m iti. Když se K ristu s vtělil a když m ěl sku tečn é tělo a m y dnes skutečné osobnosti znázorňujem e s jejich tělem , třebaže hlavně připo m ínám e i jejich m yšlenku, jejich ducha, jejich význam , m ů ­ žeme si znázorni ti i Ježíše K rista, jako si znázo rň u jem e všechny o statn í své d ra h é a milé. T ak si znázo rñ ujem i K rista ukřižovaného. Od n ejsta rších dob, ještě z dob p řed k on stantinovských m ám e obraz K ristův, z k atak o m b a p ak z Pom pejí. Jsou to nejrůzn ějši dru h y znázorňování K rista ukřižovaného. Doba K arolingů, doba velkých írán sk ý c h k rálů , si znázorňovala K rista jako velkého krále, protože K ristu s k ra lu je s kříže, protože zvítězil křížem , protože je králem lásky. To zn ázo rň u je jeden k rá sn ý k ru cifix český z poslední doby. S nad si vzpom enu n a jeho jm éno před red ak čn í závěrkou. Jin ý vidí v trpícím K ristu všechnu h rů zu hříchu, k te rý vzal S pasitel n a sebe, jak u kazuje obraz ukřižovaného od G rünew alda, jenž otřese i člověkem nejotrlejšim . Ale nesm ím e znázorňovati K rista tak zatíženého utrpením , jako by je n u trp en ím podlehl; K ristu s je vítěz nad bolestí, protože trp ěl tak, že lo tr s kříže byl o brácen způsobem jeho utrpení. K ristu s n ení jen nebožtík, ja k jej znázorňuje tře b a k říž M yslbekův. S m rtí K ristovou byl nám získán nový život a tento nový život se m usí o d rážet i v trp ícím Spasiteli. To n ejlép e v y stih u jí k říž F ra A ngelicův a V elasquezův. Pod křížem se seskupila p rv á rodina d ětí Božích, a ta k p a tří pod k říž P án ě M aria, zbožné ženy a jeden ze sloupů rodící se C írkve, M iláček P á n ě sv átý Ja n , a to naznačují jeho ro zp jaté paže, k te ­ rým i zachycuje Ježíš všechny lidi všech dob a jim iž se p ro d lu žu je n áru č tajem ného jeho tě la — C írkve, k te rá se m á rozrůst podobně v paže roz­ p ja té do šíře věkovité a nesm írné od východu k západu . . . K říž nese K rista trpícíh o ve svém člověčenství, ale toto člověčenství je spojeno s božstvím , prozařováno, naplňováno božstvím , k te ré dává trpícím u člověčenstvu p ráv ě jeho význam a cenu jeho oběti nekonečně božskou. N ajde se um ělec, k te rý toto všechno spojí? To by m usil b ý t světec, hluboký rozjím atel tajem stv í P án ě a lásk y a hlu b in jeho. T ohle m usi um ělec m odelovat ve vlastních slzách s hlubokou vírou a um ěním , p ro ­ syceným n adpřirozeným nazíráním . N akonec mu b u d e rozum ět jen ně­ kolik lidí, ale bude to u m ěn í důsto jn é nejvznešenějšího tajem ství. B r a it o

Potoky potekou z útrobžíznivýcli Z izní-li kdo, potoky potekou z ú tro b jeho. J e n ten, kdo o p rav d u žízni po věčných a živých vodách, jen ten, komu nestačí k uhašen í jeho p al­ čivé žizně po velkém , nesm írném , svátém a čistém vody všech pravd, rozkoši, útěch a velikosti celého světa a nebe, kom u stačí jedině Bůh k uhašení žízně, jen ten pozná dobře, co je Bůh, jen te n v n ik n e do jeh o ta je m ­ ství, jen ten porozum í hlubinám Božím, jen ten ta k é porozum í propastem lid ­ ského žíznivého srdce. Je n ten ta k é dá pak dobrou p ram en ito u vodu svým bližním , k te ří se stále ohlížejí, kdo by jim přiblížil n ějak ý p ram en živé vody. K om u stačí m álo z věčného poznání, kom u stačí k uhašení jeho žízně zahlédnout jen lem Boží velebnosti v jeho tvorech tře b a nevím jak do­ konalých a velkých, nem á p ra v é žízně. P rav á žízeň k řesťan sk á, pravá žízeň svátých a m ystiků, jest žízní po B ohu sam ém , ne po jeho darech, ani po jeho obrazech nebo náznacích. Touží spočinouti v Bohu samém, v Bohu živém a stanouti, spočinouti v něm , uto nou ti v něm. M ilost Boží, láska n adpřiro zen á vyh lu b u je v duši onu propast, kterou Bůh sám vložil do lidského srdce, aby jen nic stvořeného, nic m enšího než Bůh, a to Bůh sám v sobě, nem ohlo nap ln it. M ilost posvěcující, k te rá n ás činí účastny Boží přirozenosti a Božího života, o tv írá nekonečné ob­ zory- J e n ten, kdo živě, celou svou bytostí uchopí tento účinek posvě­ cující m ilosti, jen ten v p rav d ě dokonale a Boha d ů sto jn ě žízní, je n ten p a k tak é dovede p řik lo n iti s celou vroucností a vášnivostí rty své ke zřídlu božských hlubin. Je n te n p ak tak é dovede tolik načerpati, kolík jen je člověk schopný. Ovšem p ak neudrží, nem ůže udržeti v sobě bož­ ského bohatství. Potoky jeho rozkoše z Boha objatého, uchopeného tekou na všechny, ke který m je poslán, se kterým i je sp ja t svým životem. To jsou p ak n ejv ětší dobrodinci b ratří, kteří m ají vždycky pohotově p ro ně osvěžující vody, k te rá sice dává stále žízniti, ale žízní, k te rá je zároveň nejvyšší slasti. — B r a i t o

Mystika a mysticismus J e podivné, co se vše nazývá m ystikou. P opletená theosofie w ein fu rtro v sk á, převážně pantheisu jící, je velm i oblíbena výstředním i lidm i, h lavn ě paničkam i, k te ré z nudy, z bujnosti, hlouposti a p udu n ap o dobovacího pleskají nesm ysly náboženské. V yhovuje jim ta ju p ln é u m ysticism u a pak celková m rav n í nezávaznost. P rc h e jte p řed každým , kdo se nazývá m ystikem . Jistě vás o tráv í dokonale. P ra v ý m y stik se Bohu dává a ne aby si dal Boha sobě, stáh l si B oha k sobě. Z nám po­ dobné m ystiky a hlavně m ystičky (prom iňte to ohavné slovo!), k te ří do­ vedou se m edusladcc rozplývati o h ledání Boha v sobě (to je st, sebe jak o boha, jako jeho části), o h led án í svého n adjá, o sv átém b ra trstv í veške­ renstva, ale služky (pokud d řív e byly) a ostatní bližní, k te ří ještě jsou na jejich dosah, pom louvají, u tisk u jí, p ro h án ě jí až to není lidské. A znal jsem i šm elináře přím o ligové, kteří cítili posv átn ý oheň každý týden něk d e jin d e a m ystické vůně, ač jejich k řesťan stv í sm rdělo pekelnicky!

zen W

W

Z duchovního života G. M ichoneau: P aroisse com m unauté m issionnaire. — Les É ditions du Cerf, P aris, 1945. S tra n 484. T ato kniha, k te rá sh rn u je výsledky něko lik aleté zkušenosti au to ra i jeho spolupracovníků n a poli p astorace podle nových m etod, je velmi pozoruhodné dílo; třebaže se v ní přihlíží především k francouzským po­ m ěrům , její závěry platí ve značné m íře i pro naše náboženské pom éry a m ohla by našim knežím p osky tnou t neocenitelnou pomoc. These, z níž au to r vychází, je tato : V elká část dnešních k řesťan ů jsou k řesťan é jen podle jm éna nebo podle vnější form y; ve skutečnosti jsou však p ro n ik n u ti duchem pohanským . P roto je třeb a praco v at m ezi nim i na základě m etod m isijních. Poněvadž tito lidé vcházejí ve sty k s k n ě­ zem převážně p rostřednictvím farn í pastorace, je třeba, aby se tato m isie rechristianisačn í prováděla skrze ni. J e tedy třeba, aby farn o st se za ta ­ kových okolnosti sta la farností m isijní, to jest, aby se pastorace neom e­ zovala jen na duchovní správ u v lastních »praktických« katolíků, nýbrž aby zasáhla všechny obyvatele farn o sti; nem á tv o řit uzavřený okruh, k terý je střediskem skutečných věřících, nýbrž m á b ý t živou buňkou, k te rá pron iká svým působením celé p ro střed í té k te ré farnosti. K tom u je však nutno, aby se farn o st sta la skutečným společenstvím , skutečnou obcí, spojenou a pro n ik n u to u křesťan skou láskou a zah rn u jící všechny stavy, všechny tříd y obyvatelstva, podobnou p rv o tn ím obcím k řesťan sk é­ ho starověku. V ětšina k n ih y je věnována podrobném u p ro b írán í m etod a p ro střed k ů , jichž je možno použít k tom uto obnovení farn í pospolitosti, a t už jde 0 p ro střed k y liturgické nebo o činnost různých organisací sportovních, výchovných, ch aritativ n ích nebo propagačních, nebo o přím ou činnost katechisační. D ůkladně se tak é pro bírají překážky, jež knězi brání v úspěšné m isijní pastoraci. V ýklady jsou zam ěřeny hodně p rak tick y a podány se vzácným realism em , k terý si nic n ezastírá a nebojí se řík a t 1 prav d y nep říjem n é na adresu »dobře sm ýšlejících«. K něz zde m ůže n a jít m noho vzácných poučení i pokynů pro všechny obory činnosti, ať jde o náboženskou výuku nebo o činnost ch aritativ n í, o pom ěr ke sportu, k činnosti »osvětové« atd. tv M. E. Dal V erm e: L a lib ertà n ell’ atto di fede. — M ilán 1945. A utorka, dobrovolná asisten tk a na filosofické fak u ltě katol. u n iv ersity v M iláně, p ro b írá otázku svobody v úkonu v íry (nadpřirozené) v Boha, aby si od­ pověděla, ja k je možné, že Bůh jak o zjevující se nekonečná p rav d a vahou své nekonečnosti a pravdom luvnosti n ero zdrtí lidskou svobodu. U vádí názor sv. Tom áše A quinského, K ajetánů v , Baňezův s Ja n em od sv. T o­ m áše a p ak několik au to rů m oderních. V závěru p řijím á thom istické ře­ šení d om inikána P. G arrigou-L agrange, k te ré p řekonává n edostatky a vady ostatních řešení. j. v.

Giraiid, Victor: Sainte Jeanne de Chanta!. — B onne Presse, P aris 1946. S tr. 128. 30 frs. — Životopis duchovní dcery sv. F ran tišk a, zachycující její osobnost a je jí život v hlavních obrysech. Dílo pro p rv n í inform aci; do podrobnosti životního díla světice a do hlubšího rozboru jejíh o d uchov­ ního života se a u to r nepouští. tv Fr. A. Gemelli O. F. M.: L’anima d ell’ insegnamento. — III. vydání, M ilán 1945. Jd e o so uhrn přednášek, jež proslovil rek to r katol. university m ilánské v N eapoli na doplňovacím k u rse pro učitele obecných škol. Byly zachyceny je d n ím z posluchačů, ta k ja k byly předneseny. D ávají se v nich pokyny pro základní orientaci v obyčejném učitelském životě: n u tn o st v nitřního, duchovního života. Z pytování svědom í, rozjím ání, li­ turgický život, zpověď, sv. p řijím án í. Den m ěsíční sam oty, základní pravdy o životě, k u ltu ra a v n itřn í život. Ú vahy a předsevzetí. S krze M arii k Je ží­ šovi. N ávody pro vyučování náboženství n a škole obecné a střední. T řetí vydání vc velm i k rá tk é době svědčí o tom, jak o u odezvu našlo toto dílko mezi k ruhy, jim ž bylo určeno. j. v. Antonio Tersteniak: La metodica dell’ insegnamento religioso. — M ilán 1945. S lovinský kněz (Lublaň) podává výsledek svých dlouhých a svědo­ m itých zkušenosti a stu d ií z psychologie náboženského vyučování. U rčuje pojem a vývoj m etodiky, p a k p ro b irá cíle náboženské výchovy, stanoví vlastnosti dobrého vychovatele-učitele, jem už pom áhá (nebo škodí) ro ­ dina a prostředí, v niž žák žije. S tu duje rů s t duše a problém u u m ládeže a d efin u je hodnoty, jež m a jí býti výsledkem dobré náboženské výchovy. N ezapom íná stanovil, zákony a pravidla, podle nichž se m á postupovati v tom to důležitém díle. Celá náboženská výchova má sm ěřovali k vy­ tv ořen í osobnosti ve sm yslu nadpřirozeném a k získání křesťan sk éh o názoru na život a svět, k probuzeni k řesťan skéh o sebevědom í. K niha je u rčen a specificky problém ům vyučování náboženství na střed n í škole. M ěla by vzbuditi náš zájem už i z toho důvodu, že jd e o dílo slovinského původu, k teré T erstin lak vydal italsk y za svého stu d ijn íh o pobytu na katol. u n iv ersitě v M iláně. j. v. Grazioso Ceriani: Il mistero di Cristo e della Chiesa. — M ilán, 1945. Don C eriani, profesor theologie na arcidiec. fak u ltě a prof, nábdženské výchovy na katol. univ ersitě v M iláně, rozebírá s vědeckou důkladností encykliku P ia X II. »Mystici Corporis Christi«. Rozděluje sv ů j výklad na tři části. Po delším úvodu (proč papež prom luvil) část p rv á pojednává o C írkvi jako m ystickém těle K ristově. D ruhá část m á za n ám ět jednotu věřících s K ristem , a závěr obsahuje tře tí část, p astý řsk é výzvy, upozor­ nění n a m ožná nebezpečí a povzbuzení k lásce. Jenom prožití skutečnosti Těla K ristova, jenom správ né chápání C írkve vyvede lidstvo z dneš­ ního sobectví. V ítězství C írkve je vítězství lásky, av šak za cenu obětí a m ožná i krve. j. v. Fr. Agostino Gemelli: S. Francesco ď A s s is i... — M ilán 1945. N esm írně bo hatá postava assiského světce je zde podávána, ja k je p řija l a n ásle­ doval jeden z jeho nikoli posledních synů. J e to vlastn ě osobní d odatek k d ílu »II francescanesim o« od téhož P. Gemelliho. J e to Četba v každém p říp ad ě poučná a p ou tav á pro každého. j v.

Z ah radníček: S tará Země. — A kord, Brno, 1946. str. 112, cena 54 Kčs. Z ah rad n íček kom entuje z h lo ubky zdánlivou všednost jednoduchého ry tm u věcí. V jeho v erších odhalíte velkolepou slávu služby kráse, jak ji h áji v básni Spor. Oči básníků jsou odleskem arch an d ělo v a b leskotavého meče. U vízne v nich ztajen á velebnost Boží lásky, z k te ré jen a pro svou slávu Bůh všechno stvořil. T ak opěvuje obyčejnou jabloňovou halouzku (str. 12). T ak jde k rok za krokem boží přírodou a i když n e ­ v y řk n e nejvyššího Slova, cítíte z v eršů Z ahradníčkových v elebné posvě­ cení víry, k te ré dává básníkovi tep rve v iděti p ro p asti a teprve ho učí po­ k o rn ě se divit, naslouchat a p řijím a t výrazy, jež B ůh nasel do srdcí básniků. Jsou to verše už vyzrálé, ale bohudíky nepřezrálé. Braito P ecka: N eviditelný p rsten . — V yšehrad, 1946, str. 380, cena 110 Kčs. R om ánového je v knize, bohudík, málo. M álokterý národ se m ůže p o ­ chlubí ti ta k krásn o u knihou o sv. K ateřin ě Sienské. N av rh u ji docela d ů tk liv ě n akladatelství, aby si ob starali italsk ý p řeklad. T akový M ondadori by to rá d vydal. P ecka pom íjí m ládí světice a je n nepřím ým i v su v ­ kam i o něm inform uje. Pecku p řita h o v ala sienská světice svou vášnivou až heriockou láskou k C írkvi. U kazuje, ja k v K ateřin ě p ram en il celý její život z K rista, jehož stále oblékala, k terém u se stále o tv íra la celou svou láskou. V této lásce našla svou podivuhodnou lásk u k Církvi. P ecka dobře ukazuje, ja k ta to jed n a láska jí dáv ala světlo, slova i odvahu říd iti obec, vésti kněžny i královny, biskupy, řeholníky, učence a i sam é papeže za ru k u dovést do Říma. D nes v době katolické akce je P ecková k n ih a k la ­ sickou čítankou všech, kdož chtějí p raco v at pro k rálo v stv í Boží. Po strán c e slohové se Pecka šťa stn ě vyvaroval každé m ěkkosti, ja k se to sluší statečné m užnosti jeho i jeho hrdin k y . Braito M aria Sticco: Il dovere e il sogno. — M ilán 1945. Č trn ácté v y d án í této k n ihy v několika m álo letech svědčí n ejlép e o jeji hodnotě, tím více, že je to- k n ih a obracející se k mládeži, mezi k te ro u se zájem o výchovná, poučná p o jednání nedá vnucovat. Není ani souhrn suchých rad, ani p ed a­ gogický tra k tá t, je to pokus ženy d á t dospívající dívce ucelený pohled na je jí problém y. Pohled, k něm už se a u to rk a p ro p raco v ala ne tak s tu ­ diem jako spíše m editováním n ad svou zkušeností. P o stu p u je takto: Úvod — S e n a p o v i n n o s t . D o m o v , se vším , co to slovo znam ená (dům, rodiče, sourozenci, zánik d ětstv í,za čá te k nového úseku). N a p r a h u do m ládí se setkává dívka se školou a společenství. L á s k a o tv írá říši snů i zklam ání. P o v s t á n í zavazuje k práci. L á k á n í s v ě t a b udí p ro ­ blém y. V í r a je klíčem ke sp rávném u řešení. Je n ta k se d ívka p ro p racu je k vědom í odpovědnosti za svůj život a zaujm e sp ráv n ý postoj k životu »na d ru h é straně«. j. v. Discorsi c radiom essagi di Sua S an tità Pio XII. — voL I—VI. M ilán 1941—1945. K aždý svazek p řin áší všechny pro jev y (veřejné) sv. Otce P ia X II. Jsou rozvrženy podle časového postupu. K rom ě toho v každém svazku je též rozvrh pro jevů podle obsahu. M ilánské v y d án í p odává p ro ­ jev y sv. O tce v původním jazyku, v něm ž byly proneseny. J a k je známo, sv. Otec m luví v tém ěř všech evropských jazycích. j. v.

Diagnosa doby K o lik rát mi připadá, že my katolici se opravdu stran ím e doby a Jejích bolestí. Aspoň jako katolíci. Aspoň teď. Ja k ý rad o stn ý a živý postoj se zaujím al ke všem u, co se objevovalo v poesii, filosofii, theologii, politice, v lite ra tu ře a v um ění vůbec. V zpom ínám je n na 2 iv o t K riín ů v a D urychův Rozmach. To byl radostný junácký m ejdan. T eď se mi zdá všechno jakoby m rtvé, ospalé, unavené. S nad m ladí kolem otce H abáně se postaví ta k h le živě a up řím n ě k době, k jejím problém ům , k jejím pokusům o řešení. Aspoň někdo by m ěl u nás d ělat diagnosu naší doby a je jí m entality. To je ta k é nutné a naprosto n u tn é k postavení dobré, životné p asto ráln í fu ndam entálky. F u n d am e n tálk a chce uk ázat rozum ovou v ěřiteln o st a p řijateln o st křesťan ství. P asto ráln í fund am en tálk a m usí n ejp rv e zn át dobře, jak é těžkosti a t u přím né nebo pózerské m ají lidé naší doby. A by­ chom nedokazovali věci, čeho dnešní lidé n epop írají a citujíce stále h erese 18. a 19. století zapom ínali n a opravdové těžkosti člověka století 20. P roto je třeba, aby si n ě k te ří z nás docela p rav ideln ě vším ali literárn ích novinek, i brožur, provádění přednáškových cyklů, k u ltu rn ích časopisů, nových divadelních her, hovorů, zájm ů, z á b a v . . . současníků. Je n ta k nebude naše akce donquichotským zápolením s v ětrn ý m i mlýny. O statně to se čeká od nás. Je stli neprosvítím e svým křesťanstvím , jeho světlem a řešením řízení naší doby, je stli jí p a k neukážem e, že jsm e jí pochopili a co pro ni m ám e, nepoznali jsm e se světa chvíli navštívení. To by byl úkol k atolíka a D obrého pastýře. — B r a i t o

Pište N ebuď te jen trpným i čten á ři H lubiny. Pište redaktorovi, m á te -li nějak é těžkosti, o kterých b yste zvláště chtěli b ý t poučeni. Pište, ja k é jsou vaše zkušenosti o duchovním životě podle našich pokynů a sm ěrnic. Je n tak vytvořím e nejenom čtenářskou obec, nýbrž rodinu, protože dnes již po 20 letech m ůžem e ml uviti o hnu tí, k te ré vyrostlo z H lubiny a kolem ní.

Kněží m Z am yslete se, b ratří, hlavně m ladší, n ad sm utnou skutečností, že od asi 20. let se objevilo jen několik duchovních spisovatelů ja k z řad kněžstva světského, tak řeholního. P ražsk á arcidiecése pouze m á několik nadaných i nadějných duchovních spisovatelů. Z vláště žalostný je nedo­ sta te k duchovních spisovatelů lidových. Vím, že jste zam ěstnáni přehojně, ale p ráv ě proto m áte hodně životních zkušeností a za d ru h é vidíte sam i nejlépe naléhavost tohoto pastoračn íh o odvětví. P okoušejte se o zpraco­ vání různých náboženských them at. Kdo si p řip ra v u je písem ně svá k á ­ záni, má dobrou p říp ra v u n a napsání náboženských stu d ií a článků. Je to rozhodně důležitější než se pokoušeti o pochybnou prosu a ještě po­ chybnější poesii, protože vím e již poučeni katolickou m odernou, že k ato ­ lická lite ra tu ra se n e v y ro b í. . . N evyrobl se sice ani duchovní písem nictví, ale kněží vidící, slyšící a m yslící a prožívající těžkosti a potřeby svých v rstev n ík ů m ěli by um ět i písem ně n a to odpovědět.

Baron von Hügel, Man Of God, An Introductor? Anthology, compii«! with a Biographical Preface by P. Franklin Chambers, — London 1941 (naklad. G eoffrey Bles, 182 str., cena 5 s). B aron von H ügel (1852—1925), oddaný žák a ctitel kard in ála N ew m ana, byl jeden z n ejvětších m yslitelů a filosofů katolické A nglie a zároveň jed n a z n ej zajím avějších nábožen­ ských postav prvního čtv rtsto letí našeho věku. Je h o dílo T he Mystieal E lem ent of Religion (1923) je chloubou theologické lite ra tu ry anglické a ta k é jeho publikovan á korespondence zůstane vždy živou stu d n ici myš­ lenek a poznatků náboženských. Nyni uspořádal P. F ran k lin C ham berí v ý b ěr n ejk rásnějších m ist ze spisů a dopisů H ugelových a připojil k tomu dobrý životopisný úvod, v něm ž v y kreslil jeho zajím avou a okouzlujíc! osobnost. Ú ryvky zde podané ‘tvoří k rásn o u čítan k u , po níž rá d sáhne každý, kdo touží po soustředěnosti, stu d iu i m editaci. O. F. B. Deyl V áclav: Do čty ř úhlu světa. — V yšehrad, P ra h a, 1946, str. 240, Kčs 93.—. T ulácká dobrodružství z nejneobvyklejších koutů této země, ale p rá v ě proto velm i přesvědčivá. A jsou p sána tak lehce, že čtenáři ani nenapadne p á tra t po tom. jsou-li p ravdiv á či ne. M. Ilolicrová: Kamenná valcha. — N ak lad atelstv í A tlas, P rah a, 1946. str. 344, K čs 105.—. Knap Josef: Dívčí hlas. — A tlas, P rah a, 1946, str. 182, K čs 75.—, vydání páté. Rom án rozvráceného m anželství a lásky otcovské. Proč stále tento negativní m otiv? Radostné m ládí. — A tlas, P ra h a II., Na příkopech 12. Č trnáctideník pro katolické děti. O brázky, bohatost, pestrost, to je pro mládí. F. M. Vojan: Byla jsem s a m a ... — N akladatelství A tlas, P rah a, 1946, str. 64, K čs 96.— O brázková k n ih a o dětech a pro děti, podávající jim dědictví této hrozné války. O sudy všech nešťastných dětí, oloupených o nejdražší poklady životní, jsou zde sh rn u ty a volají po n ez ap o m n ěn í. . . Timotheus Vodička: Vítr a voda. — M arie Rosa Ju n o v á, Tasov, 1946, str. 100. N ejen vnější úprav a, jež je velice zdařilá, b o hatá a jistě n áklad­ ná, nýbrž i v n itrn í obsah d áv á dílu ráz n aprosté exklusivnosti. I mimo­ řá d n é duše v f ody je třeb a ke Čtení takové věci: abychom se nedali o d radit od četby m ísty, kde v nás au to r vyvolává nesouhlas se svými konklusem i. N eboť hlavní význam k nih y vidím e v způsobu m yšleni a podání. Vodička klene m yšlenku s lakovou rafinovanosti, řek li bychom až bravurou, jakou si m ůže dovolit jen Člověk s opravdu důk lad n ý m fon­ dem filosofického a theologického vzdělání a náboženského života. Timotheus Vodička: Křupěje. — M arie Rosa Junová, Tasov, 1946, str. 60. T ato knížečka se váže svým obsahem k předchozím u svazku essavi »Vítr a voda«. Jistě »Krůpěje« vznikly n a jeho okraji. Jso u to útržky z du­ chovního deníku, to rsa m yšlenek, jež m noho n aznačují a ch tějí b ý t do­ mýšleny. Vatikánská politika ve světle papežských projevů. — ARKA, Olomouc, 1946. Zde m luví sám svátý Otec. Jeh o slova jsou tu p řesn ě citována a dokládána. A tím jsou již odsouzeny všechny ty nechutné, skreslující, neprav divé a lživé novin ářsk é rozbředliny, k terý m ostatn ě m ohl v ě řit jen Člověk nevzdělaný. Na hlubinu vydává dom inikánský řád československé provincie. Odpo­ vědný red a k to r je D r S. Braito. T iskne Edm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena řed itelstv ím pošt a teleg rafů v B rné 8. 111. 1926. č. 18070—VI. P odací a dohlédací ú řad Olomouc 3.

na hlubinu

Z á s a d y : Z ahradniček: B iblická 293 - R itter: Č eskosloven­ ském u lidu 294 - B raito: Nová sv atost 295 - M iklík: Svátost polehčeni 298 - B ureš: S tu dentům 302 - Vodička: »Katolík« a koncil kostnický 304 - 2 i v o t : Ne nám , P ane 308 - Z katolického světa: Ú tok n a církevní školství v M aď arsku 309 - Pogrom v K ielcich a k ard in ál Illo n d 309 - B ohdan C hudoba a české dějiny 310 - P u to v án í za K atolic­ kou akcí 314 - M učedník českého n áro d a 315 - P r a c o v n a 318 - 2 e ň 321

R E V U E Vedoucí redaktor: Spolur edakto r :

NA

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M. B R A I T O P. D r R E G I N A L D M. D A C Í K

Redakce: 0 lomouc, S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c S l o v e n s k á 14.

,

-Telefon

OP. OP.

626

Vychází m ěsíčně. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d en ti 40 Kčs. Šekový účet pošt. spořitelny v P raze: R evue N a hlubinu, Olomouc, 83148. V Y S S i N Á B O Ž E N SK Ý KUKS V L I ST O P A D U PRAHA. V sále u dom inikánú, P ra h a I, Jalovcová uL, v 7 hodin večer: d n e 9. B raito : Je d n o ta C írkve; d n e 16. H abáň: Psychologické úvahy; dne 23. D acík: P řekážky duch. života; dne 30. Veselý: D ostojevskij — íilosof. BRNO. V sále um ěl. prům . m usea, H usova tř., v 8 hod. večer: d n e 9. D a­ cík: P řek ážk y duch. života; dne 13. V eselý: D ostojevskij — filosof; dne 16. B raito: Je d n o ta C írkve; dne 20. Š k ra b al: S tarý Z ákon; dne 23. Pecka: Člověk jak o m ikrokosm os. K niha o C írkvi vyjd e kolem vánoc. Mělá své těžké a d ivné osudy. D louho jsem ji psal, dlouho trvalo, než zakotvila v tisk á rn ě k vytištění. Vím, že ji všichni čekají n etrpěliv ě. K dyby bylo po mém, ještě bych o ní pracoval aspoň rok, ale už se mi všichni dom a sm áli, ja k dlouho jsem si h rál s touto knihou, k te rá bude mou lab u tí písní, dlouholetým dílem , snad i životním dilem . P řijím ám e již teď přihlášky. G. P.: N epodceňujte ideje. V střed o v ěk u bojovali mezi sebou ex trém n í realisté thom ističtí a nom inalisté. K dyby byl býval zvítězil zdravý thom istický realism us, k te rý není ani lehkom yslným agnosticism em , h a lí­ cím se třeb a do vážnosti zádum čivého pesim ism u, ani p latónským sym ­ bolism em , nebylo by bývalo oněch těžkých o třesů nábožensko-politických ani u nás. P roto se m ýlí D r Bartoš, když píše ve své nejn o v ější knize o H usovi, že dom inikánský realism u s p řip rav o v al realism u s V iklefův. N aopak. K dyby byl zvítězil náš rozum ný, um írněný realism us, nebylo by došlo k takovém u, jen čistě ideově duchovně chápaném u pojm u Církve. Kdo kdy slyšel o Hegelovi, a přece jeho ideje způsobily všechny to talismy, a ť idealistické, a ť m aterialistick é, a k tom u ještě nád av k em oblou­ zení pseudom ystické, zam íchané indickým pantheism em . V elký inkvisitor. Jed nou to řík a jí o Vodičkovi, po d ru h é o Braitovi, ale což si m yslíte, že to dělám e pro osobní potěšení? Ani citování francouzského pana kanovníka, jež je řečí plnou om ylů a polopravd, tu nic neřík ají. P olopravdy jsou naším největším nebezpečím , a proto právě k nim nem ůžem e m lčet! A kdo nás oprávnil? N ěkoho třeb a to, že je členem tiskového odboru K atolické akce, jiného zase to, že 20 let se snaží být živým svědom ím k ato líků a jiný zase z jiného oprávnění. Souhlasím však. že m usím e m ilovat! lidi, i když p otírám e om yly a nepřesnosti.

Jan Zahradníček

Biblická T ak u nás, ta k všude, kde trp ě t m á Bůh před zapřením kohouti k okrh ají, d en svítá. Z nížin sk u tk ů sto u p a jí K alvárie. V zduch k p ohřb u slzam i balzam ován. V k říž sb itá ram ena strom ů těch lotrů blažených, těch lotrů po p r a v ic i. . . T ak u nás, tak v k rajin ác h z d ějeprav y blíž k ráji, blíž k rá ji prosebně vztažených podoben jem u h lav u zvedá den plavý, strá ň sv ětlem a krví m okvající. A neohlíží se. Rozlévá. Sytí a šatí všecinko, všechny, takže bílí jsou ještě bélejší, černí černější. Zlí horší. Svým třp y tem zlatí obludnou m odlu, jež každou nohou na jednom k o n tin en tu postavena se konejší, že jenom p ro ni, p ro bláto, pro ubohou p o trav u červů a rezi den sedm erosvicnem d u h y se rozehrál, že jen om ona h ře je a svítí sytíc diam antovým m lékem hvězd, jen ona — ta k ja k ji kázal postaviti N abuchodonosor k r á l . . . To aby u strašen í se více báli, to aby spravedliví se s m á li.----------DrchniČko, kapko krve v strn išti n a dně oceánu světla ztracená, vesel se! Jsi v počet vzata, a ne ta k bezcenná, ja k m yslil svět. Neb ještě d řív a prve, než k rálo v stv í zlaté, k rálo v stv í stříb rn é, k rálo v stv í m ěděné vystříd alo železným obrem , co nohy m á hliněné, ty bylas, ty budeš — pro tebe práv ě slunce svití, a ječm en požat na poli Boozově. Co po rouhavosti m odloslužebné, křičící vyzývavě? H vězdy vycházejí, hvězdy hasnop. Vše sk ry to je v e Slově.

C s. a p o š t . n u n c i u s M s g i e S a v e r i o R i t t e r :

Československému lidu N a svátek sv. V áclava byly u pražských dom inikánú děkovné slavné bohoslužby za obnovení přátelsk ých sty k ů mezi CSR a Sv. stolicí a za n á v ra t J. Exc. M sgr. X av. R ittera, velikého p říte le Cechů. Jeh o E x ce­ lence m ěl p ak na sv átek K rálovny sv. růžence v tómže kostele p ontifi kalní m ši sv., p ři k te ré pronesl italsk y svůj p rv n í v eřejn ý p ro jev k českém u národu. P ro m lu v u přeložil p říto m n ý m p řev o r D r J iř í M aria Veselý O. P. U vádím e ji v plném znění: J e pro m ne vždycky velikou radosti a ctí, kdykoliv m ohu v y sto u p it v eře jn é při bohoslužbách v n ěk terém ze starobylých ch rám ů k rásn é P rahy. A však na m oji rad o st padá stín, protože nem ohu v ás oslovit vaším rodným jazykem , a ta k p ro n ik n o u t dokonale k vašem u srdci a k vaší duši. N áš P án však m ůže všechno, m ůže p řek o n a t i tu to p ře­ kážku. Je h o m ilostí se tedy n aše duše a naše srdce m ohou sp o jit stejn ě dokonale, a to n a prvním m ístě společnou m odlitbou. S pojím e se tedy v této m ši svaté, abychom poděkovali za to, že B ůh nás opět svedl na společnou cestu a abychom prosili Boha o m ilost, aby tu to cestu každý z nás prošel podle Boží vůle. J e dnes slavnost sv. růžence. N aše spojeni v B ohu bu d e proto tím hlubší a p řáte lště jší, neb o t sv átek sv. růžence je sv átk em ro d in n é lásky. Nemůže se m yslit na tajem stv í růžence bez spojitosti s tajem stv ím lásky Otce a Syna v D uchu sv., bez m yšlenky na radosti, k te ré n ap l­ ňovaly n az are tsk ý dom ek, a k te ré budou jednou našim životem v ráji. S lavím e sv á tek sv. růžence v ch rám u toho řádu, jem už b y la tato m od­ litb a svěřena nebeskou M atkou jak o zv láštn í výsada a zbraň, d an á sv. D om iniku. C hrám sv. J iljí m á svou staro u trad ici v ěrn o sti k sv. r ů ­ ženci a je střediskem , z k teréh o úcta k P an n ě M arii vítězné v y zařu je i dnes. S vatý růženec byl d án sv. D om iniku v dobách velm i těžkých pro C ír­ kev, kdy na ni útočili n ep řá telé zv lášt u rp u tn í a tv rd í. Růženec byl zbraní, k te rá m ěla p o třít ty to nepřátele. Z b raň lid sk á zabíjí, zraň u je, rozdvojuje, ničí. Růženec je zb ran í Boží, k te rá hojí, u zd rav u je, pom áhá, spojuje a d áv á lásku a život. R ůženec je jako P an n a M aria: na jedné stra n ě sladká, p řívětivá, dobrotivá a něžná, na d ru h é stra n ě ta k é » terribilis sicut acies ordinata« — h rozná jako šik sem knutého vojska. Růžencová slavnost je oslavou vítězství. P ůvodně to bylo vítězství nad viditeln ým nepřítelem u L epanta. A však svou podstatou je poslání této zbraně čistě duchovní a její účinnost se u p la tň u je h lav n ě v rád u ducha. To p la tí p ředevším dnes. Od m inulého století se obracejí proti C írkvi zvlášC n en áv istn é útoky tem ných sil: liberalism us, racionalism us, k ap italism u s a pod. P ro ti libo-

ralism u P an na M aria V ítězná vy stu p u je v L u rd ech a podává světu ru k am a prostičké p astý řk y B ern ad etty jako zb raň m odlitbu a pokání. Tou m odlitbou je růženec. V Itálii se moc M atky Boží V ítězné ro zšiřu je z Pom pejí, a p roti dnešní bolesti P ře čistá P an n a d áv á sv ětu lék ve Fatim ě a zase p ráv ě růženec, z jejího rozkazu zd ů razň u jí a p řin ášejí h říš­ ném u světu děti. Z těchto důvodů P iu s X II. vyzývá všechny věřící a vůbec všechny lidi dobré vůle ke křižáckém u taženi růžencovém u na zách ran u světa. Jeho posledním otcovským pokynem je, »zachránit svět m odlitbou sv. růžence«. T ak é my se m usím e p řid a t k tom uto tažení. T ak é my m usím e splynout s těm i dušem i, k te ré jdou bojo v at láskou a p o k án ím o lepši zítřek pro všechny. Pom ůžem e tím nejenom světu, nýbrž zach rán ím e i sebe. N aše duše tam najde chléb ve svém hladu. U tišení své žízně, sv ětlo v každé tm ě a útěchu v každé bolesti. V ítězství n ade vším . P ik á se všude, že jsou dnes zlé doby. To konečně cítím e všichni. Není ted y třeb a opakovat stále tyto věci, n ezach rán í n ás u stav ičn á k ritik a , je n utn o sta v ě t a pom áhat. V tom m usí každý z nás začít sám od sebe. K dyž se obnoví každý jednotlivec a začne lepší život, bude obnoven celý svět, poněvadž svět jsm e my. K této obnově není skutečně žádné jin é cesty než sv. růženec. Růženec obsáhne celý náš život. P ře ­ m ůže lidskou bolest, lidské útoky a posvětí lidskou radost. Toto tažení pro vybojování lepšího života m usím e činit s optim ism em . B ůh je i dnes vševědoucí, i dnes je všem ohoucí, i dnes je dobrý, p o ­ něvadž je věčná m oudrost a láska. Světlo k pochopení těchto p rav d v y zařuje nejú činněji z růžencových tajem ství, k te rá o zařu jí ja k tento život, ta k i život budoucí. P ann o M aria, v ítězná K rálovno, k rálovno m íru a sv. růžence, vezmi nás do svých rukou, veď n ás Boží cestou, p řip o u tej nás k sobě, a ne­ opouštěj nás. Učiň, ať tím to poutem mezi nám i a Tebou, k te rá jsi b rá n a nebeská, je sv. růženec. V ypros nám , abychom s Tebou žili a s Tebou um írali. A po životě s Tebou zde na zem i abychom byli s Tebou i v ráji, aspoň na posledním stu p ín k u tajem n éh o v ý stu p u do n ejv n itřn ějšíh o Božího života, v něm ž B ůh je všechno a Ty jsi k rálo v ­ nou andělů a všech svátých. P. S i 1v. M. B r a i t o :

Nová svatost »Nesmíme zaspat dobu. N edat se předběhnout. M usím e u sn ad n it p řije tí k řesťan stv í dnešním u Člověku. P roto nesm ím e m u tolik m luviti o sebezáporu, u m rtv o v á n í. . . M usím e konečně zúčtovati se zb y tk y m anicheism u,

k te ré o tra v u jí k řesťan stv í a nám za v írají d v eře lidských srdci. Je třeb a n aučiti lidi. že m ohou bý t dobrým i k řesťan y a přito m uživati s v ě ta . . .« T enhle am erikanism us, k te rý rad í o p atrn é se přib ližo v at k nevéřicím , k polověřícím a h lav n ě k m ládeži, hrozí nás dále o travovat. Ti, k te ří užívají jeho m etod, vždycky zaplakali n ad výsledky této »nové svatosti«. Do všeho tohoto líbezného sm louvání s porušeností v nás zní v ý stražn é: kdo chce za m nou p řijití, b er denně sv ůj k ř i ž . . . kdo n ebere sv ů j kříž, nem ůže b ý ti m ým učedníkem . Z apři sebe s á m . . . Üzká a k am en itá je cesta . . . U tni si ru k u , vylup si oko . . . N ezem ře-li zrnko, samo zůstane . . . Kdo nem á v nenávisti otce svého a m ateře své a nakonec i své v lastn í duše, nem ůže b ý t m ým učedníkem , a kdo se ohlíží, není m ě h o d e n . . . Tož holoubci, cuk ru jící o sm íšení k řesťan stv í s duchem dnešního člo­ věka, neskřípe vám to vše do vašeho cukrování m edusladkého? K ristu s rozděluje všechny cesty životní. B uď s ním, nebo proti něm u. S m utný je zástup těch, k te ří kolísají mezi obojím , mezi K ristem a mezi světem . A ť se nem ýlí! T ak, jak o jim řek n e K ristu s: N eznám vás, podobně ani svět je n euzná za své, pokud se k něm u n epřihlásí s celou stoprocentností. Ne, je st je n jed n a svatost, sebezáporu vlastn í sebelásky, u m rtv o v án í všeho porušeného v naší přirozenosti, otevření se m ilosti Boží poctivou součinností. K tom u je třeb a jak o základního postoje p rav é k řesťan sk é pokory, k te rá uznává naprostou Boží svrchovanost, žc od ni ve všem závisím e, a zároveň, že ze sebe m ám e jen ubohost a hřích, že i v p ř i­ rozeném řád u Boží tvůrčí činnost v n ás působí vše dobré a že v n a d ­ přirozeném řád u si nevystačím e ani s to u to obyčejnou Boží pomocí, k te ­ rou B ůh složil do u strojení naší přirozenosti. T am vše závisí navíc Boží tvůrčí činností na nadp řiro zen ém pozvedání Boží m ilosti ja k základní, ta k pom áhající. N em ožné se stydlivě otáčeti od slov sebezápor a u m rtv o v án i. Jsm e p o ru ­ šeni. H luboce zraněni nevědom ostí, slabostí vů le a uvolněnou žádostivostí. Jsm e všichni zraněni vzpourou A dam ovou, k te rá položila své já do středu snažení a života. V šichni trp ím e p řem íro u sebelásky, falešné ovšem sebe­ lásky, k te rá chce v sobě viděti vrchol a sm ysl svého života i celého světa, a ť již b ere člověka b u ď jako jed in ce nebo jak o kolektiv — lidstvo. T ato sebeláska chce p řá ti jen sobě, rm o u tí se n ad úspěchy druhých, chce d ru h é předstihnouti, ud ržeti si v ru k o u moc, a n ejp rv e jí ovšem nabýti. A protože v id í především sebe a chce především sebe a své po­ zvednutí, poslouchá tohoto tíh n u tí a neohlíží se n a Boží zákony, k te ré člověka m oudře odvádějí od sebe a od h led án í velikosti ve vlastní ubo­ hosti a ohrožováním spolubližních, z k terý ch si takový bezohledný sobec chce u d ělat jen služebníčky, pro střed k y, m ů stk y pro svou velikost a osobní povznesení. K dyž člověk chce jen sebe a k tom u se říd í jen svým rozum em , za-

pom íná, že jeho rozum je zraněn nevědom ostí. S ám od sebe člověk nezná sebe, nezná dokonale svůj cíl a pro střed k y k jeho dosažení. O poznání nadpřirozeného cíle už ani nem luvím . P řito m je te n to rozum ohrožován uvolněnou žádostivosti. Ta ještě více zavádí beztak již slabý a nevědom ý rozum na scestí, aby hledal a p řijím al, co se hned vyplácí, co lahodí ži­ vo tu uvolněné sm vslovosti a živocišnosti. T ak vidim e tohoto člověka p řísahajícíh o na svůj rozum a dom nívajícího se, že žije te p rv e důstojně sebe, žije-li jen podle uznání svého rozum u, nepoznávajícího, že se n e­ říd í pouhým rozum em , ja k se vychloubá p ro ti věřícím lidem, nýbrž rozum em , k te rý stojí pod vlivem neurovnanýeh vášní, neukázněné, po­ rušené žádostivostí a přeb u jelé živočišnosti. A co b yste očekávali dobrého od vůle, k te rá m á ta k nespolehlivého vůdce, nevědom ý totiž rozum , zm ítaný nadto sm yslovou p o rušeností a žádostivosti? T íh ne k dobru jen zdánlivém u, a všechno o statn í dobro, dobro skutečné, podle Božího středu, zdá se jí odporující lidské p řiro ­ zenosti, nedů stojn é člověka, a pak ř í ká ovšem: m oderního člověka, jako by se vůbec m ohla zm ěniti lidsk á přirozenost, jak o by b y la m rav n o st m oderní a nem oderní, štěstí nem oderní a m oderní. V ůbec to slovo »moderní« je velm i ošem etné. M oderní — nem oderní. O to nejde. N ýbrž: sp ráv n é — nesprávné, dobré — zlé, pravdivé — lživé. To jsou jed in é sp rá v n á m ěřítka! Tedy člověk m usí se znát. To stá le doporučovala sv. K ate řin a Sienská. Z nát svou ubohost, porušenost, závislost na Bohu. Potom nebudem e ani uražení ani pohoršeni křížem P áně. C hcete-li tu h o řkou p ilulku oslazovat novou term inologií, zk u ste si jen ty h le docela zbytečné kroky! L idé jsou dnes ta k zhlouplí frázem i novin, rozhlasu, řečníků, že spolknou ta k to velm i oslazenou pilulku K ristových varování. Po v ašem sach arin o vém oslazujícím obalu bude jim ste jn é šp atně a stejn ě n estrá v í k ře sťa n ­ ství, nerozkoušou je, neprožijí. A ti, k te ří se přece přes v aše dražé do­ stanou k hořkém u, ale živém u já d ru K ristovy prav d y , budou jen s uctivým uplivováním vzpom ínat vašich sladin. T ak nezbývá nic jiného, nežli si uv ědom it svou ubohost i to, že Bůh je střed em a pánem a ne my, a že tedy m usím e p otlačovat ja k svou sebelásku nezřízenou, ta k s m ilostí Boží a svou poctivou součinností léčit zran ěn ý rozum v nevědom osti, oslabenou a zavedenou vůli a rozpouta­ nou žádostivost. P roto si k řesťan odpírá i občas věci dovolené, ab y vychoval svou po­ rušenou žádostivost a vůli, aby byly schopné odolati n árazu žádostivosti sm ěrem ke všem u nedovoleném u. P ro to nem ůže o d stran iti k ře sťa n »zbyt­ ky m anicheism u« a o d stran iti ze slovníku u m rtv o v án í a sebezápor. U žívá tvorů, ale jako stop Božích, jež ho vedou ke T vůrci, ale zříká se jich, jakm ile jej odvádějí od něho. M iluje tv o ry jako závdavek Boží lásky a snaží se spočinout až v sam é Boží lásce. U žívá tv orů, ale jako

p ro střed k ů k udrženi, osvěžení života Bohem nám svěřeného. Ja k m ile n ajd e Člověk Boha jako střed a sm ysl svého života, p ak umí i »užívat tvorů«. A le jak o Jin d řic h Suso, jak o A lžběta L eseurová a P ier G iorgio F rassati. M iluje Boha v nich, užívá uvědom ěle Boha v nich. P ak jich užívá, ale tak , jako by jich neužíval, podle sv. Pavla. N epropadá jim, nevěn u je jim vie, než zasluhují. D ivíte se strohosti K ristových požadavků: O pusf v š e . . . K do chce b ý t opravdu dokonalý, m usí všechno d á t a všechno opustit. J e n kdo se všeho vzdá, všechno nalezne. V té m íre se n ám Bůh dá, v ja k é se vyprázdn ím e od své sebelásky, od vlastn ího já, od h ledání sebe, otročení sobě. To je také sm ysl požadavků sv. J a n a od K říže v jeho spisech. M nohý, kdo četl jeho spisy, dom nívá se, že už je svátý, zkoum á svůj stav a stupeň svého stavu podle stu p ň ů svátéh o Ja n a . A le kdo se jen piplá se sebou a zabývá sebou, je daleko od oné h rů zn é noci mysli i sm yslů, onoho todos a n a d a . . . Kdo chce todos, vše, nesm í c h tít nic svého, stv o ře n é h o . . . n apro sté nada . . . J e to p říšern é? P ro ty, kdož n e ­ chtějí o p rav d u Všechno. Kdo chce celého Boha v celém svém životě, nem ůže m ít slitování se svou sebeláskou a porušeností. Ale, kdo m ůže být spasen? I ve svatosti jsou stupně. N ejnižší jest, abychom nechtěli nic víc než Boha a p roti Bohu. To je m inim ální n a ­ plnění přikázání, m ilovat z celého srdce a ze vší sily. Ale to nem ůže sta čit velkodušném u člověku, k te rý prožil, co je B ůh a že si zaslu h u je nás celých.Sproto se snaži, aby nejenom nem iloval nic p ro ti Bohu, nýbrž ani ne vedle něho. To ovšem v yžaduje těžký, dlouhý zápas, v něm ž po­ tře b u je člověk krom ě Boží m ilosti hodně trpělivosti se sebou sam ým . Ten boj s naší sebeláskou a s jejím i pom ocníky v lidské porušenosti bude tr v a t až do konce života. P ro to se n ed ejte m àsti v tom beztak těžkém boji takovým i heresem i am erikanism u, k te ré chtějí doporučovat svato st »lidskou«, m oderní, p ři­ jatelnou dnešním u člověku, snad dokonce i učesanou a naparfum ovanou. A le konce toho jsou kocovina a prokletí, protože dopadne P án jak o těžký k ám en na všechny, k te ří se vyd áv ají za jeho učedníky, nebo dokonce i apoštoly, a stydí se za K říž Páně! D r K o n sta n tin Miklík CSsR:

Svátost polehčení IV. O následování K rista skrze sv áto st posledního pom azání m ůžem e říci celkem totéž, co jsm e řekli u svátosti pokání. Ř ecká form a slov, p ro v á ­ zejících p osvátné m azání nem ocných, up ozorňuje na p ř í k l a d K r i s t ů v výslovně, a kdekoli v evangeliích u zd ra v u je K ristu s nem ocné vzk lád án ím

ru k o u (na pr. Mk 6,5; L k 4,40), nebo dotykem nem ocného ú d u (Mk 7, 32—35; 8, 22—25; J n 9, 1—15), vždy činí něco, co jest podobno dotekům při pom azání a co m á asi stejn ý účinek. P rá v ě tři posledně jm enovaná u zd raveni (hluchoněm ého, slepce v B etsaidě a slepého od narození), p ři nichž se p rsty S pasitelovy v k lád ají do uší, na jazyk a na oči, p ři nichž se sliny užívá m ísto oleje a m azání čidel děje s obřadností, p řip o m ín ají silně ritu s pom azání a m álem m ohou býti považovány za p řed o b raz b u ­ doucí svátosti, k te ro u již nebude udělovati K ristu s, nýbrž jeho učedníci. J e s t však jin á událost v Písm ě N ového Z ákona, k terá, pokud se týče látky, je ště více předobrazuje, podle ú sudku sam ého trid e n tsk éh o sn ě­ mu (viz Enchiridion!), sváto st pom azání. K dyž K ristu s p o n ejp rv rozeslal a p o š t o l y (Mk 6, 12— 13), oni šli a kázali pokání. T ak é v ym ítali m noho du chů zlých a »mazali olejem m noho nem ocných a uzd rav o v ali je«. — N em ohli ještě udělovati svátost, protože ještě nebyli kněžím i. Ale n a s ti­ ňovali to, co m ěli činiti později, a prokazovali o p rav d u m ilosrdenství podle vzoru a rozkazu božského S am aritán a, k te rý se nevy h n u l člověku upadlém u mezi lotry, nýbrž p řisto upil k něm u a ovázal jeho rán y , nalil na né oleje a vína a vynaložil v eškeru péči na to, aby je j zach rán il a vyléčil (Lk 10, 30—37). A ť nic nezaráží nem ocné, k te ří m ají p řijm out! sv á to st posledního p o ­ m azání, že se m ají vm ýšleti do p o s t a v e n í p o l o m r t v é h o člověka, k teréh o lupiči obrali o vše. nebo že m ají ček ati n a příchod apoštolů, jak o nezhojitelní neduživci, k te rý m jin ak není žádné pomoci. Jsm e v sk u tk u obojí, jestliže jsm e se dožili dospělých le t po dědičném h řích u a jestliže jsm e i poklad získaný při k řtu docela neb Částečně ztratili vinou svých duchovních n ep řátel a v la stn í neopatrností. N aše bída je šťa stn á aspoň v tom sm yslu, jak o byla šťa stn á v ina A dam ova; »neboť kde se rozhojnil hřích, tam se rozhojnila ještě více m ilost; aby jak o h řích slavil vltézství skrze sm rt, ta k í m ilost slavila skrze Ježíše K rista, našeho P ána, vítězství v ospravedlnění k životu věčném u« (ítím 5, 20—21). Je st zajisté pro nás vyznam enáním , že K ristu s-S a m aritán přichází v posledním pom azání zhojit naše rán y a obnovit naši přirozenost, a nic nem ůže býti lepši p ř í­ pravo u n a p řije tí této svátosti než pokorné vědom í, že n u tn ě p o třeb u ­ jem e K ristovy pomoci, a než ona důvěra, ktero u bychom m usili m iti, kdybychom se nalézali pod dotekem fysických ru k o u skutečného těles­ ného K rista. Ci nejsm e, pro své m inulé hříchy, v podobné beznadějnosti jak o onen člověk opuštěný před Jerichem , v podobné m alom yslnosti pro přítom nou slabost a v podobném strach u, že se lupiči v rátí, aby dobili svou oběť? Nuže, K ristu s-S a m a ritá n chce p řijití, aby n ám dodal důvěry, síly a jistoty, protože nešetří ničeho v své všem ohoucnosti, aby nás zachránil! Budeš m ožná i ty ležeti bezvládný stran o u Je ric h a i Jeru salem a, a kněz, k te rý tě sp atří, n e s m í tě pom inout!! A ni levita, ani obyčejný k ře s-

fan, m ající dvojí c h a ra k te r K ristův, nesm í tě pom inouti, nýbrž m á volati kněze, aby ti přišel na pomoc jm énem K ristovým . Jenom těm polo­ m rtvým , k te ří d á v a jí najevo, že chtějí zů stali v sm rti, to jest ve h řích u sm rtelném , nem ůže b ý ti udělena svátost posledního pom azání; ale n en í-li jisto, že zůstáv ají ve svém vzdoru, může se u d ěliti i takovým k řesfanům , k te ří ještě do n edávná žili nekajícně, protože se m ůže pred p o k lád ati, že jim blížící se konec otvírá oči. V této pochybnosti se u d ělu je sv áto st po­ m azání podm ínečně (jsi-li schopen); kdežto nem ocným , k te ří jsouce při sm yslech, žádali aspoň nepřím o, by byli zaopatřeni, nebo k te ří by žádali 0 to pravděpodobně, kdyby byli při vědom í nebo p ři rozum u, m á se udě­ liti sváto st pom azání bezpodm ínečně (K ánon 942—3). Z á v a z e k u d í l e t i nem ocným věřícím sváto st pom azání je značný: m ístní fa r á ř jest povinen ze spravedlnosti posloužili touto sv áto stí k až­ dém u fa r ní ku (který o to rozum ně žádá), buď sám, nebo skrze své pod­ řízené kněze, a to pod těžkým hříchem , a někdy i s nebezpečím v la st­ ního života, je -li pom azání jediný p ro střed ek duchovní záchrany. A však 1 v případě, že nem ocný není v nebezpečí věčného zah y n u tí, h řeší těžce farář, k te rý udělení této svátosti od dalu je s nebezpečím , že nem ocný u m ře bez ní, protože p řip ra v u je nem ocného o veliký duchovní poklad, ač je st ustanoven k tom u, aby věřícím pom áhal. V p říp ad ě n u tn o sti, když není po ru ce fa r á ř ani jeho zástupce, m á každý kněz, k te rý je st o to žádán, povinnost pomoci nem ocným z lásky; podobně m ůže uděliti sv á­ tost pom azání kterýkoli kněz, jenž m ůže aspoň rozum ně p red p o k lád ati dovolení m ístního fa rá ře nebo b iskupa (K ánon 9, 38—9). Povinnost duchovního p a stý ře a jeho pom ocníků jest přísná. M ají pečovati n ejen o ty, k te ří sam i žádají o zaopatření, n ý b rž i o ty, za k te ré prosí jini. Ty, o jejichž nebezpečí fa rá ř ví, m á napom enouti, aby co n ej­ d řív e sv átost pom azání přijali, a m á vynaložiti vše, aby je k tom u přim ěl, leč by se trv á v ali v n ekajícno sti a odm ítali svátosti zásadné. D obra, jež poslední pom azání zjednává, jsou tak veliká, že m usí býti u d ělen a včas, to je st v době, kdy je ještě nem ocný m ůže získati svým spolupůsobením , totiž dokud je při sm yslech a p ři rozum u. D uchovni posílení nem ocného, pomoc k trpělivém u snášení tělesných bolestí, výzbroj proti ď ábelským ú k ladů m a pokušením , v y trv alo st v posledním zápase nebo n ab y tí tě­ lesného zd rav í — to jsou statky, k te ré jistě stojí za to, aby je p astý ř duchovní o p atřil sv ěřeným ovcím. N ení sice, vyjm a jm enovaný už p říp ad nezbytné potřeby, zavázán k tom u s příliš velikým i n e s n á z e m i ; ale ke k ra jn í nezbytnosti, v níž je v n edo statku farního d uchovenstva každý kněz povinen vypomoci pod těžkým hříchem a s nasazením vlastn íh o života, p a tří každý p řípad , kde zanedbaný a m álo zbožný křesťan, k te rý se nem ohl vyzpovídati ze svých těžkých hřích ů , u p ad n e do bezvědom í, aniž jest m orálně jisto, že bude opět přiveden k sobě. J e š t ě j i n a k se s ta rá K ristu s, aby nem ocným , pro něž je st pom azáni

pravděpodobně jediný p ro střed e k spásy. byla tato svátost udělena i za okolnosti, kde bychom ji považovali již za nem ožnou. V n ed o statk u oleje nem ocných, posvěceného m ístnim biskupem o posledním Zeleném Č tv rtk u k tom uto účelu, lze v nouzi a spěchu užiti oleje staršího, nebo p řid ati, i opět a opět, m e n š í m nožství oleje neposvěceného, ovšem olivového, k v ě t­ ším u m nožství oleje posvěceného (K. 734). V nouzi a spěchu lze ta k é užiti k ratší form y svátostné a jed iného pom azáni na čele se slovy: S krze toto svaté pom azáni odpustiž tobě Pán, čím koli ses provinil. Amen! (K. 947, § 1). — Ale pak, žije-li nem ocný dále, třeb a doplniti nejen pom azáni jednotlivých čidel s příslušnou formou, nýbrž i o statn i m odlitby R ituálu (tt). V svrcho vané nouzi lze užiti podm ínečné látky, k te rá je je n p ra v d ě ­ podobné platn á (křižm a nebo oleje katechum enů); jistě však je platn o u látk o u olej nem ocných, posvěcený knězem zplnom ocněným od S vaté Stolice, nebo kterým koliv biskupem p latn ě vysvěceným (K. 937, 945). Je li­ kož stačí k p latn é svátosti posily pom azání na jednom jediném čidle těla (K. 947), nezaráží n ik terak , že R ituál Ř ím ský p řik az u je z nouze pom azali m ísto nejbližší onom u údu, k terý byl nějaký m n eštěstím o d ň at (tit. 5 c. 1 n. 18). P rotože jest p r a v d ě p o d o b n o , že i v tém ž nebezpečí sm rti lze ne­ m ocném u p latně udělit! sváto st pom azání (Kern, De sacram . ex t. unct. 1. V. art. 2. p. 331—353), není čin p ro ti m ravouce, u d ělí-li se pom azání p o d ­ m ínečně člověku v n e jk ra jn ě jšim nebezpečí, podle zásady, že svátosti jsou pro člověka a že třeb a všecko zkusiti pro zách ran u lidské duše. R ovněž je st pravděpodobno, ba velm i pravděpodobno, že člověk zdánlivě m rtvý, k te rý již naposledy vydechl, žije ještě půl hodiny poté, co skonal následkem své dlouhé nemoci, a dvě i více hodin poté, co skonal sm rti náhlou nebo násilnou. J e s t tudíž dovoleno, ba přikázáno, uděliti ta k o v é­ m u podm ínečně pom azáni v užitečném čase, a poučiti p říležito stn ě v ě­ řící, aby v takovém případě volali kněze na pom oc ubožákovi, jen ž ne­ p řija l svátosti a je st již m rtev podle m ínění sam ých lé k ařů neb jiných lidí zkušených. K o n e č n ě třeb a vědětí, že jest dovoleno uděliti sv áto st pom azáni n e­ m ocném u, k te rý m úze žiti ještě dlouho, třeb a s celý rok po p řije tí sv á­ tosti, jen když jd e o nemoc, na k tero u se zhusta um írá, na p řík lad o úbytě. Toho lze užiti zejm éna v krajích, kde katolický kněz se objeví zřídka, na přik lad v m isijních územích. P ráv é ta k lze uděliti pom azání ženě těžce nem ocné před porodem , člověku těžce nem ocném u p řed chi­ rurg ick ý m zákrokem , člověku hodně starém u , u něhož nelze určití, jak dlouho ještě bude žiti. P odobně m á býti uděleno poslední pom azáni dě­ tem , k te ré došly užívání rozum u p řed sedm ým rokem , třeb a s nebyly dosud přip uštěn y k zpovědi a k p řijím ání, a rovněž ta k lidem chorom yslným , k te ří m ívají nebo pravděpodobně někdy m ají světlé okam žiky, k teré přip ouštějí spolupůsobení se svátostí.

P ro povzbuzení duchovních p astý řů lze p řipojiti, ja k znam enitou záslu­ hu získává každý kněz tím to nejvyšším sk u tk em duchovního i tělesného m ilosrdenství, při něm ž hříšn ík, ač není obrazem K ristovým nevinností svědom í, přece nese na sobě ono nezrušitelné z n a m e n í , pro než K ristu s bude počítati dobrodiní pro k ázan á nejm enším u k řesťan u za sk u tek p ro ­ kázan ý sobě (Mt 25, 45). Jestliže M ariino pom azání K rista k p o h řb u (Mk 14, 8—9) je st hlásáno všude, kam vniklo evangelium , i s je jí ch v á­ lou a obhajobou, ja k by nebylo hlásáno po věky, že jsm e k životu v ěč­ ném u pom azali nebo pom áhali pom azati člověka, k terý nesl na své duši znam ení T rojice a za něhož K ristu s p ro lil sku tečn é svou drahocennou krev?!

Dr Karel Bureš :

Studentům... V D obrém p astý ři r. 1946, č. 28, str. 433n podává F. H., asi kněž, k rá tk ý obsah rozhovoru, k te rý měl s posluchačem filosofie, jin a k p ra k ­ tický m katolíkem . S tu d en t si stěžoval na protináboženské zao střen í p ře d ­ nášek n ěk terý ch univ. profesorů, k te ré uvádějí m noho posluchačů ve zm atek. P ro to dává pisatel člán k u rad u profeso rů m náboženství, resp. jejich in stru k to rů m , aby p rev en tiv n ě co nejlépe p řip ra v ili stu d e n ty již na střední škole na nejrů zn ější nám itky proti víře. K této dobře m íněné rad ě lze toliko poznam enati: když profesor náboženství d ů k la d n é pro b ere náboženské pravdy s přihlížením k dnešním otázkám , ja k to m á p řed e­ psáno osnovam i, p ak seznam uje s obsahem n auky a přesn ý m výkladem odstran í v ětšin u nám itek. Myslím, že se většinou ta k d ěje na našich středn ích školách. O všem d obrá v ůle ani ho rliv á sn ah a a pečlivá p ří­ p rav a profesorů náboženství na hodiny nestačí. J e n u tn á součinnost stu d en tů . P rá v ě tu m á tak é leccos říci clericus laico, profesor náboženství studentům . P ře d n ě je nap rosto nutno, ab y se stu d e n ti katolíci všichni do n áb o ­ ženství, zvláště nepovinného, p řih lásili. N eboť celá řad a stu d e n tů a s tu ­ dentek, chodících do kostela i ke svátostem , n ep ro jev u je o nepovinné náboženství zájem . P rý již všecko znají, p ro b íra jí se tam jen věci n á ­ boženské, m á se p rý p ro b íra t filosofie, zavád ět debaty, nebo profesor náboženství je jim nesym patický, nechce se říd it jejich radam i a pokyny. N ebo se vym louvají, že nem ají kdy, ač n a jin é podniky si čas najdou. P ro náboženské poučení nech tějí obětovati ani m inuty. P ro stě je p lno všelijak ých vým luv, k te ré i jejich rodiče ještě rozm nožují. N áboženské vzdělání se podceňuje. Ú řední znehodnocení náboženské výuky dosáhlo jíž svého účelu: u čit se náboženství je ztrá ta času, k te rý lépe v ěn o v at jin ém u zam ěstn án í nebo zábavě. X náv štěva kázání v neděli svědčí o nevážnosti k náboženském u poučení. Chodí se nam noze d ů sled n ě až po kázání, i když je prom luva přím o pro stu d en ty a dobře d ělaná. Ja k o by

se necítila p otřeba náboženského vzdělání pro lidský život. P a k je těžko vzbuditi z á je m . . . M nohý stu d e n t se do nepovinného náboženství p řihlásí, ale chodí do něho velm i nepořádně: však je to nepovinné. T akový nem ůže m iti u ce­ lený obraz o nauce, poněvadž se lá tk a náboženská m usí p ro b íra ti sou­ stavně, nem á-li býti něco důležitého opom inuto. O pět jiní chodí do nepovinného náboženství, ale n ed áv ají pozor, ne­ sled u jí výklad. (O těch, kdož úm yslně vy ru šu jí, se nezm iňuji, poněvadž se sam i vylučují z řad slušných studentů.) J e p rav d a, na vyšším stupni je třeb a napnouti pozornost v náboženství, protože se p ro b íra jí p rav d y hluboké, ano, náboženská v ý uka un av u je, je někdy th eo retick á, ale bez řádného seznám eni s náboženským i p ravdam i neni možno náboženství ch á p at a není možno odolat n ám itkám . M nohém u, ba velmi m nohém u stud entu, je něco neznám ého učit se poctivě náboženství, v n ik a t do jeho problém ů, nespokojit se pouze slovním odříkáním . O důvodňuje se tato povrchnost tím , že se z náboženství nem ůže p ro p ad n o u t. P ro to se velm i m noho stu d e n tů v nižších tříd á ch učí je n proto, aby m ěli pěknou znám ­ ku z náboženství, a ta k é rodičům nam noze je n o to jde, ale o o p ravdo­ vém zájm u a prožití náboženských p rav d není m nohdy ani zdání. P ro to jsou náboženské vědom osti ubohé již v nižších třídách, kde je je ště náboženství aspoň rela tiv n ě povinné. V nepovinném náboženství bývá sn ah a náb o ­ žensky se vzdělat, ač je to tém ěř nepochopitelné, ještě menší. N ebof mnozí do něho chodí z všelijakých příčin, ale ne z těch pravých. K onečně sam a nepovinná hodina svádí k m enší péči a svědom itosti ve studiu. Nedivno, že každá nám itk a, vyslovená au torito u , jakou je univ. profesor, způsobí u stu d en ta při nejm enšim zm atek, n e-li úplnou z trá tu náboženství. K onečně i na vysoké škole, a obzvláště tam , p o třeb u je stu d e n t dalšího a důklad nějšího náboženského vzdělání. S ta rá se v šak o ně? N enabízí mu ho sice vysoká škola sam a; jsou akadem ické bohoslužby s prom luvou, I o řád ají se náboženské k u rsy a p řed n ášk y v roce i o prázd n in ách pro vzdělané. Je n n ep a trn é procento stu d en tů se jich v šak zúčastňuje. U v ě t­ šiny není zájm u, proto ta k é ochotně p řijím ají a tlesk ají všem výpadům p ro ti náboženství. 2 á d á tedy clericus a laico p řed n ě zájem o náboženské vzdělání, a tedy i poctivé studium náboženských p rav d na střed n í škole v nižších i ve vyšších tříd ách. S tudium se zájm em a důkladné. N áboženské stu d iu m a zájem o ně nesm í p ře sta t ani na vysoké škole, p ráv ě tam by se m ělo je ště prohloubit. P říležitost k tom u je v každém u n iv ersitn ím městě. Anebo se dá zjednat. P ak zrovna prosí clericus stu d en ta, aby ho seznam oval s n ám itkam i a útoky proti náboženství, aby si je n enechával u sebe, n ý b rž aby se poradil o nich s knězem . P roto je třeb a většího a u p řím n ějšíh o styku stu d en tů s knězem . Z dá se často, že se stu d en ti sty d í p řih lá sit se ke knězi nebo dokonce se s nim jít p o radit ve věcech náboženských. (Když teče do b o t z n ěkterého předm ětu, na př. z latin y — to i rodiče znají kněze, o k te ­ rého jin a k ani nezavadí.) N eplatí tu vým luva, že nezná žádného kněze, k te ré m u by se m ohl s v ě ř it V každém m ěstě, zvláště u niversitním , lze

v y h le d at v yh ovujícího kněze. K onečně se m uže o b rá tit na kněze ze své farno sti nebo n a svého bývalého profesora náboženství. 2 á d n ý neodm ítne. A le b rá n í tom u nedostatek upřím nosti, snad i pýchy. Není přece hanba ani pro vysokoškolského stu d e n ta o b rátiti se ve věcech náboženských na odborníka, n a katolického kněze. I proto n u tno seznám iti kněze se slyšeným i nám itkam i, ježto o m no­ hých kněz neví. T ím upozorněním prokáže stu d en t dobrodiní n ejen sobě, n ý brž i veřejnosti, poněvadž se může na ně reag o v at v širším k ru h u . D ixit tedy clericus laico -stu dentu : M ěj zájem o náboženské vzdělání a vzdělávej se v náboženství aspoň tak, ja k v jiných důležitých p ře d ­ m ětech světských, využij každé příležitosti k náboženském u vzdělání. U držuj styky s některým , sobě im ponujícím knězem , sv ěř se m u se všem i těžkostm i a obtížem i své náboženské v íry a života. N euškodí ti p ak ani seberafinovanéjší ú toky pronesené kým koliv.

Timotheus Vodička:

»Katolík« a koncil kostnický »Katolík« odpověděl na mou jedinou poznám ku o člán k u A. H eidlera o Husovi celkem už třik rá t, naposledy delším článkem prof. J. H ájk a »P ravoplatnost kostnického snčm u a H usův proces« v 19. čísle. Velm i ochotně bych přenechal k o n trov ersi o této věci odborným th eo ­ logům . P rotože však redakce »K atolíka« o své újm ě o p atřila uvedený článek p od titulkem »H radec rozhodčím mezi P rah o u a Olomoucí« a protože m á poznám ka je v něm n esp ráv n ě posuzována — n ehledíc k m e­ ritu věci — p o kládám za svou povinnost prof. H ájkovi odpovědět. Č lánek proí. H ájk a obsahuje jed n ak p rav d iv á tvrzení, jed n ak tvrzení m ylná, nep řesn á nebo neúplná. S p rá v n é jest, že koncil kostnický byl řád n ě svolán legitim ním papežem 4. července 1415 a že n ěk teré H eidlerovy věty zní »opravdu nejasně«. (Bylo by však žádoucí, aby jejich p rav ý sm ysl stanovil především jejich autor.) N esprávný je především úvodní odstavec, opakující H eidlerovy om yly a tvrdící, že »Hus m ěl proti sobě nezákonné soudce, jejichž rozhodnutí bylo te p rv e dodatečně schváleno.« N esprávné je, že by historický^, výklad o různých obdobích kostnického sněm ováni zm irňoval strohý p ro tik lad mezi H usem a sněm em . N esprávné je také, že by m é n ám itk y p ro ti H eidlerovi vyplývaly »spíše s hlediska dogm atického.« Mé nám itky se stejn ě ta k týk á ji i hlediska historického; co nam ítám p roti článkům A. H eidlera i J. H ájk a je p ráv ě to, že s k r e s ­ ili j í h i s t o r i c k o u s k u t e č n o s t , protože neu v ád ějí h isto rick á fakta, jež m ají rozhodující význam pro posouzení zákonitosti H usova odsouzení, a že nerozlišují dosti přesně podm ínky a sm ysl ekum eničnosti a zákoni­ tosti církevn ího koncilu. V jejich pojetí je celá věc n esp rá v n ě zjedno­ dušena, což se dá velm i snadno ukázat. 1. K sp ráv n ém u chápání ck um enicity čili obecnosti kostnického koncilu je tře b a n ejp rv e vědět, že tu to eku m en icitu lze ch áp at v tro jím sm yslu.

N ejprve m ůže b ý t koncil ekum enický q u o a d c o n v o c a t o n e m, jestliže k něm u byli svoláni papežem katoličtí biskupové celého světa. Za d ru h é může být ekum enický q u o a d c e l e b r a t o n e m, jestliže p řed sta v u je celou C írkev, to jest, jestliže se ho účastní v ětšin a b isk u p ů nebo aspoň biskupové ze všech končin k řesťansk ého světa v e s p o j e n í s papežem. Za tře tí m ůže být ekum enický q u o a d c o n f i r m a t i o n e m ( a p p r o b a t i o n e m ) , jestliže — a pokud — jeho výnosy byly p otvrzeny papežem, a tím nabyly obecné závaznosti a neodvolatelnosti. Z těch tří podm ínek jen jed n a je naprosto n evy h n u teln á, totiž papež­ ské schváleni; ostatní dvě m ohou b ý t n ah razeny au to rito u C írkve nebo papeže, takže koncil m ůže být ekum enický co do au to rity — to jest, jeho výnosy platí závazné pro celou C írkev — ačkoli nebyl ekum enický co do ostatních podm ínek. Rovněž m ůže b ý t koncil koncilem ekum enickým jen v něk terý ch svých částech či v n ěkterý ch výnosech, a to zase v každém z uvedených tří význam ů. To jest, m ůže b ý t ekum enický jen z části q u o a d c o n v o c a t i o n e m , jestliže se sešel sam ovolně a tep rv e později byl řá d n ě svolán prav o p latn ý m papežem ; p ak je totiž ekum enický q u o a d c o n v o c a t i o n e m te p rv e od tohoto řádného svolání. S te jn ě je e k u m e ­ n i c k ý q u o a d c e l e b r a t i o n e m jen zčásti, jestliže se n ěk terý ch zase­ d án í účastnila jen m enší část bisk upů a papež nep o tv rd il je jich jednání, nebo zasedal-li koncil bez schválení nebo bez účasti — osobni nebo zástupnické-pap eže jako hlavy C írkve a hlavy koncilu; konečně je částečně ekum enický q u o a d c o n f i r m a t i o n e m , jestliže byly papežem po­ tvrzeny jen n ěk teré jeho dekrety. E kum en icita koncilu tedy m ůže m ít různé odstíny význam u. Ve sk u ­ tečnosti jsou ta k é koncily, jež jsou ekum enické jen q u o a d c o n f i r m a l i o n e m (cařihradský I. a II.), jin é q u o a d c e l e b r a t i o n e m e t c o n ­ f i r m a t i o n e m , atd. N ěkteré m ají ovšem všechny tři podm ínky; všechny však slují ekum enické čili obecné, i ty, jež byly schváleny je n v ně­ který ch částech, protože celek je zván podle své n ejlep ší části, jak v y ­ sv ě tlu je k ard in á l K aje tá n (Thom as de Vio C aietanus, De com paratione au c to rita tis P ap ae et Concilii, c. V ili). P osuzujem e-li podle těchto hledisek koncil kostnický, je zřejm o, že to byl ekum enický koncil v každém sm yslu, i když nebyl ekum enický ve všech svých částech. Byl ekum enický q u o a d c o n v o c a t i o n e m od 4. července, kdy byl svolán p rav o p latn ý m papežem íteh o řem X II. jako řád n ý ekum enický koncil a kdy se obedience sesazeného Ja n a X X III. spojila s obediencí Ř ehoře X II. Do té doby ekum enický q u o a d c o n v o ­ c a t i o n e m nebyl. Byl ekum enický q u o a d a p p r o b a t i o n e m , protože M artin V. schválil všechny jeh o d ekrety, jež byly usneseny ve věcech víry »concilialiter e t non aliter« — to jest za účasti zástupců celé C írkve a se souhlasem k ard in álsk éh o sboru. (R. M. Schultes, De Ecclesia Cath., p. 502.) Mimo to výslovně sch válil p ráv é d ek rety proti Viklefovi, Husovi a Jeroným ovi (bully I n t e r c u n e t a s a I n e m i n e n t i s). N eschválil v šak d ek rety p átéh o zasedání, jež nebylo konciliárni, protože se ho ú čast­ nila toliko obedience J a n a X X III., a to ještě neúplná. K onečné byl e k u ­ m enický q u o a d c e l e b r a t i o n e m zcela jistě 4. července a p ak od zvo-

tem M a rtin a V., protože m u p ředsed al p rav o p latn ý papež, a v obdobi mezi těm ito dvěm a daty z titu lu zvláštní pravom oci, k tero u m u udělil Ř ehoř X II., ja k ukážem e dále. Z tohoto rozboru je vidět, ja k velice je třeb a d b át přesnosti, kdykoli m luvím e o ek um enicitě kostnického koncilu, zejm éna p ronáším e-li o ní soud záporný. R eknem e-li povšechné a obecně, že koncil kostnický byl ekum enický, je to vždycky n ějak ý m způsobem p ravdivé, protože v n ě­ k te ré m ze tř í význam ů mu ek um enicita příslušela od 4. července vždycky. N ebyl-li n ěkdy ekum enický q u o a d c e l e b r a t i o n e m , nem ěnilo to zajisté nic n a řád n o sti jeho svolání, jak o zase fakt, že n ěk teré d ek rety byly schváleny dodatečně, nem ění nic n a tom, že byly usneseny c o n ­ c i l i a r i t e r již d říve; kdyby nebylo usnesení, nebylo by ani schválení a nebylo by ani jejich konciliarity. R eknem e-li však povšechné a obecné, že koncil n e b y l v něk teré chvíli svého p rů b ěh u ekum enický, aniž u rčí­ me, v jak ém sm yslu, p ak to snadno vede jen k zm atení čten ářů , od který ch nelze žádat, aby sam i ihn ed věděli, ja k á ek um enicita se tím myslí. Za d ru h é — a to je ještě dů ležitější — nesm ím e p řeh lížet při posuzo­ vání kostnického koncilu jisté průvo d ní okolnosti resignace Ř ehoře X II., jež m áji základní význam pro H usův proces. Z ásadní chyba uvedených článků »K atolíku« je p ráv ě to, že tato fak ta přehlížejí. Stačí se je n za ­ m yslit nad tou zvláštní procedurou, k te rá se o d eh rála ve 14. a l 16. zase­ d án í d ne 4. července 1415, abychom pochopili, ja k je to důležité. Ř e­ hoř X II. tehdy podle úm luvy s císařem Z ikm undem řád n ě svolal koncil — a vzápětí se sám vzdal papežské hodnosti. Podle zjednodušovací m e­ tody »K atolíka« pozbyl koncil touto resignací kanonického o právnění a jeho další jed n án í, zejm éna p ak odsouzení Husovo, bylo nezákonné. To je sice pohodlné jednoduché, ale stav í nás to p řed záhady, jež se od­ tud nedají vysvětlit. M arné se p ak totiž p tám e: Ja k ý sm ysl mèlo řád n é svolání koncilu, jestliže m ěla b ý t ještě týž den jeho činnost skončena? B ylo-li papežovým úm yslem , aby se koncil rozešel, proč jej n ap řed au to risoval a potom se trv ale vzdal m ožnosti n ě ja k do něho zasahovat? Nebo proč neprotestoval potom p roti jeho další činnosti? N a to nenajdem e v »K atolíku« odpověď; tu n ám dá jen zkoum ání skutečného historického p rů b ěh u Ř ehořovy resignace. A je to odpověď velm i zřeteln á a pro historiky neobyčejné zajím avá. F ak ta jsou tato: Ve 14. zasedání koncilu p řečetl n ejp rv e papežský legát konstituci, již byl kostnický sněm zahájen jak o řád n ý ekum enický koncil, jehož úkolem m ělo b ý t o d stranění papežského schism atu a dosažení jednoty; zároveň bylo touž konstitucí schváleno a potvrzeno před em všechno, co koncil rozhodne ve shodě s papežským i instrukcem i. Načež koncil tak to p rav o ­ p la tn ě ustanovený rozhodl v 16. zasedání z moci jem u papežem udčleně, že pro p říští volbu papeže p říslu ší koncilu sam otném u sta n o v it způsob a form u této volby. Potom byla p roh lášena resignace Ř ehoře XII. Tím byl papežský stolec u prázd něn a k o n c i l m o h l p o d l e p r a v o m o c i sobě u d ě l e n é u s p o ř á d a t v š e c h n o p o t ř e b n é k o d s t r a n ě n í r o z ­

kolu a k volbě je d in é h o p r a v o p la tn é h o a n ep o c h y b n é h o p a p e ž e ! (Srv. L. Billot, De Ecclesia C hristi, ed. V., p. 625.) Z toho je tedy zřejm o, že resignací Ř ehoře X II. se n estal kostnický koncil žádným nezákonným shrom ážděním bez círk ev n í au to rity , nýbrž že zůstal i n ad á le shrom ážděním zákonitým a au to ritativ n ím a že tato jeho zákonnost a a u to rita tiv n o st byla založena n a p rav o p latn ém rozhod­ n u tí ekum enického koncilu, sankcionovaném p rav o p latn ý m papežem. P r o t o n e n í p r a v d a , že H u s b y l s o u z e n n e z á k o n n ý m i s o u d c i ; ve sk u te čn o sti byl souzen z á k o n n ý m sh ro m á ž d ě n ím c írk e v ­ n í m a j e h o o d s o u z e n í bylo l e g á l n í i s p r a v e d l i v é , j a k to bylo později v ý slo v n ě p ro h lá še n o v bulle I n te r cunetas. A je ku podivu, že historikové tv rd í něco jiného a že jim n estačí zřeteln é a závazné prohlášení papežovo. Dodatek Koncil a volba papeže Podle úsudku vynikajících a u to rit by byl v lastn ě m ohl koncil provést p říp ra v u papežské volby i tehdy, kdyby k tom u nebyl měl zvláštní po­ v ěřen í od Ř ehoře X II. Podle k ard in á la K aje tá n a je totiž tře b a rozl šovat mezi au to ritativ n ím sněm em , k te rý je dokonalý prostě ( c o n e i 1i u m p e r f e c t u m s i m p l i c i t e r ) a m ezi sněm em , k te rý je dokonalý »podle exis­ tu jícíh o stavu Církve« ( s e c u n d u m p r a e s e n t e m s t á t ů m E c c l e s i a e ) . (Srv. De comp, au c to rita tis P ap ae et Concilii, c. XVI.) P rv n í se skládá z hlavy i z údů C írkve a m ůže rozhodovat obecně o všech věcech C írkve; dru h ý se sk lád á z údů C írkve a m ůže rozhodovat jen o n ěk terý ch věcech ve stavu k ra jn í nouze — to jest, m ůže p rak tick y (vyloučím e-li hy pothetický případ papeže-h eretika) rozhodovat o uznání pravého p a­ peže nebo o uspořádání volby papeže v p řípadé, kdy nelze p ro v ést volbu no rm álním způsobem . A u to rita takového sněm u je založena n a principu sebezáchovy: není-li možno u p la tn it předpisy p on tifik áln íh o p rá v a o volbě papeže, p ak přechází stanovení podm ínek a provedeni volby p e r d e v o l u t i o n e m na nejbližší a u to ritu — na obecné shrom áždění C írkve bez papeže. T ak tom u bylo podle K aje tá n a p ráv ě v době koncilu kostnického. (Srov. ty to texty : » Q uaeritu r vero quid iuris, si fo rte e x tra o rd n ariu s casus in quo ad electionem Pontificis procedere op p orteret, q uin am plius possibile esset serv are conditiones q u as antecendes lex pontificia d eterm inaverat, sicut plures contigisse ex istim an t tem pore m agni schism atis in electione M artin i V. Porro, supposita sem el taliu m o ccu ren tia circum sta n tia ru m , sine d ifficu ltate ad m ittendum , quod po testas electionis de­ v o lv e r e te ad concilium generale. Ex ipso enim iure n a tu ra li est, quod in eiusm odi casibus a ttrib u tio p o testatis su p erio ris d ev en iat p er devolutionis viam ad potestatem p roxim e sequentem , q u an tu m praecise re q u iritu r u t possit societas conservari et ex trem ae n ecessitatis angustias evadere.« L. Billot, De Ecclesia C hristi, V. ed., p. 624— 625. »In c a s u . . . am biguitatis, q uia n esciretur, si aliq u is est veru s C ardinalis e t sim ilium ev entu um ,m ortuo vel incerto P apa, u t tem pore m agni schis-

m atis inchoati sub U rbano VI contigisse v id etu r, in Ecclesia Dei esse potestatem ap plicativam p ap a tu s ad personam , serv atis d ebitis req u isitionibus, ne p erp lex a sit, asseren dum est. E t tu n e p er viam devolutionis ad un iv ersalem E cclesiam potestas haec d ev en ire v id etu r, tam q u am non ex isten tib u s electoribus d eterm in a tis a P ap a ad rep rae sen tan d u m illam in hoc acto pro bono ipsius Ecclesiae.« T hom as de Vio Card. C aietanus, De comp. auct. P ap ae et Concilii, c. X III. S ecundus (casus) est, q uando P apa un u s vel p lu res in certa electione la b o ran t, u t contigisse v id e tu r in m agno schism ate U rbani VI e t aliorum . T une enim , ne p erplexa sit Ecclesia, illa m em b ra Ecclesiae q u ae in v en iu n tur, potestatem h ab e n t iudicandi verum , si p o test sciri, si sciri nequit, providendi quod electores in unum eorum vel alium conveniant; et si certi electores nescirentur, cum electio ad Ecclesiam dev o lu ta sit ex ipso electorum defectu, Concilium sic im p erfectu m eliget, u t in Concilio Constan tien si factum v id e tu r in electione M artini V.« Ibid. c. XVI.) S nad toto vysvětlení postačí k v ytvoření d efin itiv n íh o sp ráv n éh o n á ­ zoru n a zákonitost H usova odsouzení. M ohou-li naši odborníci v c írk e v ­ ních d ějinách uvést n ějak á fak ta, jež by doplnila nebo pozm ěnila tento výklad, dám se rád poučit.

Ž I U0 T Ne nám, P a n e ! Ne nám , nýbrž jm énu svém u dej slávu! — Toto staré heslo tem p lářsk é m u ­ sejí si v eře jn í pracovníci katoličtí dobře v štíp it v pam ěť, a p ak se jim bude dýchat při všelijakých nepohodách. N ejde jen o to, že ne vždy, ba jen v ý ji­ m ečně d ává P án svým učedníkům vid iteln á vítězství. Jd e o to, že i v C írkvi sam é n e všichni, dávno ne všichni, k te ří se pro ně obětovali, jsou předm ětem v eře jn é úcty. Ne každý sv átý je svatořečen, a ne n adarm o prav í Písm o: »D rahocenná je sm rt svátých p ř e d o č i m a P á n ě « — ne tedy vždy i před očima věřících! Tedy nikdo a ť se nepohoršuje, když za těch a oněch časových okolností se troch u na n ěk teré katolické oběti zapom ene. O běti velké Revoluce, totiž kněží, um učení v koncentrácích jako bínsk ého režim u, byli ovšem kanonisováni, ale nikdo nečeká, že je slovutný M RP bude zvláště Často přip o m ín at: a to je jen jed en p řík lad z m noha. A le zásadní katolíci na to vše byli vždy p řip rav en i. K dyž před stodeseti lety integráln í katolíci šp an ělští jm enovali Sedm ibolestnou P. M arii v rch n í velitelkou svého vojska, ted y tím nevyslovili pověrečnou jisto tu vítězství. N eříkali »Mit u nseren F ahn en ist d er Sieg!« n ý b rž pod jejím p rap o rem naopak byli ochotni n ásledo v at i n a Golgotu a do všeho ponížení. A to je správ n ý postoj zásadního katolíka, když zájem C írkve žádá, aby p rá v ě i u v n itř C írkve byl odsunut stran o u a snad posedli výše souvěrci obratn ější. Tu n u tn o říci: Elegi ab jectu s esse in domo Domini — v y b ral jsem si být pohozen v dom ě Božím, rad ěji než b ý t u b ytován ve Stáncích bezbožníků. — Jindřich Středa

Z katolického světa Ú t o k n a c í r k e v n í š k o l s t v í v M a ď a r s k u . — H lavní úsilí p ro ticírk evního tažení v M aď arsk u bylo v poslední době n am ířeno p ro ti k a ­ tolickém u školství pod zám inkou, že katolické školy jsou ohnisky »pod­ v ra tn é fašistické činnosti.« J a k násilná je režie tohoto ta ž e n í,-je v id ět z toho, že jak o jeden z vůdců dom nělého p o dv ratn ictv í byl označen fra n tišk á n sk ý kněz, k te rý byl za války d v a k rá t souzen vojenským sou­ dem za to, že ve svých kázáních útočil na nacism us. K ard in ál M indszenty odpověděl důstojným způsobem na tato obvinění v svém k v ě t­ novém pastý řsk ém listě: »O bracím e se k těm , kdo p ro jev u jí obavy o dem okracii v souvislosti s našim i školam i a naší náboženskou výukou. U jišťujem e je, že církevní školy a círk ev ní náboženská v ý u k a nem ohou bý t nikdy v rozporu se sk utečné dem o kratický m duchem . . . Ja k á je to však svoboda, když katolíkům není dovoleno m it své Školy, když jsou připouštěn y jen stá tn í školy v systém u, v k te ré m vládnoucí stran y , a do­ konce strany, k te ré jsou v m enšině, m ohou v n u co v at dětem v ětšiny svůj světový názor? To není dem okracie; n en í to ani svoboda. Ti, kdo s obli­ bou pohlížejí na C írkev jako n a hnízdo reakce, by nem ěli h led at reakci v Církvi, nýbrž spíše v takových útocích na svobodu.« P o g r o m v K i e l c í c h a k a r d i n á l H l o n d . — J a k známo, byl v čer­ venci učiněn v Polsku pokus využít proti C írkvi i protižidovských bou­ řích v Kielcích. Biskupové byli obviňováni, že n ep o tíraji an tisem itism u s a že souhlasili s pogrom y. K ard in á l Hlond v ydal 12. července p ro h lášen í k zástupcům zah raničního tisku, z něhož lze ja sn ě p oznat stanovisko polského episkopátu: »K atolická C írkev odsuzuje vždy a všu d e jak ék o li vraždy. I v P olsku je tře b a je odsoudit, bez ohledu na to, kdo se jich dopouští a zdali jsou pách án y na Polácích nebo Židech, v K ielcích nebo v jin é části republiky. P rů b ěh neblahých událostí v K ielcích ukazuje, že nebyly způsobeny r a ­ sovými důvody, n ýb rž že m ěly zcela jiný, bolestný a trag ick ý původ. J e to tragedie, k te rá m ě n a p lň u je sm utkem a lítostí. K atolické kněžstvo v K ielcích konalo svou povinnost, jak m ile se do­ slechlo o události. P. Rom an Zelek, kněz k ated ráln í farnosti, pospíšil k m ístu výtržností, ale byl zadržen vojáky. K dyž byly vojenské kordony odvolány, pět kněží se odebralo na m ísto incidentu a našlo tam už jen m enší hloučky lidí; zástupce biskupa je vyzval k rozchodu. N a d ru h ý den, 5. července, sestavil biskupův zástupce spolu s ú řad y a m ěstskou správ ou prohlášení, k te ré mělo u k lid n it obyvatelstvo, a toto p rohlášení bylo p řija to m ístní vládou. Ú řady však toto p rohlášení n eu veřejnily. 6. července vydal sám biskup prohlášení, jež bylo čteno v neděli dne 7. července s kazatelen všech katolických kostelů ve m ěstě. Jestliže m i­ nulého tý d n e vládl v K ielcích pořád ek a klid, p řes předchozí b o uřlivé nepokoje, má o to zásluhu n a p rv ním m ístě u k lid ňu jící vliv kněžstva. P ři vyhlazovací k am pani za něm ecké okupace pom áhali Poláci, ačkoli byli sam i pronásledováni, u k rý v a t Židy s nasazením v lastn íh o života. M noho Židů dnes žijících v P olsku vděčí za svůj život pomoci P o lák ů

a polských knězi. F akt, že te n to vzájem ný pom ěr se zhoršuje, je zaviněn z velké části Židy, k te ří dnes za u jím ají vedoucí m ísta v polské vládě a u silu jí o zavedení v ládn í stru k tu ry , ktero u si v ětšin a lidu nepřeje. To je n eb lah á politika, poněvadž tím vzniká nebezpečné n apětí. J e třeb a litovat, že několik Židů přišlo o život v osudném boji na polské politické frontě. A le počet Poláků, k te ří v něm ta k é přišli o život, je n eú m ěrn ě větší. M ůj osobní pom ěr k Židům je znám z mých předválečných projevů. V době svého vyhnanství, za svého pobytu ve F ran cii v letech 1940— 1944 jsem zach rán il m noho polských i něm eckých a francouzských Židu před deportací do táb o rů sm rti. U snadňoval jsem jim odjezd do Spojených států , u k rý v al jsem je v bezpečných ú k ry tec h a snažil jsem se o p a třit jim doklady, k terým i jim byl zachráněn život. P ře ji si z hloubi srdce, ab y poválečný židovský p roblém nasel sp ráv n é řešení.«

Bohdan Chudoba a české dějiny (B. C hudoba: Jin d y a nyní. V yšehrad, P ra h a 1946. S tra n 464 -ř 1 m apal P sá t posudek o Chudobově v ýklad u d ějin českého n áro d a je zam ěst­ nání nad m íru m elancholické. Na jedn é stra n ě totiž vidím e, že toto dílo si vyžádalo značné p říp ra v n é práce, že a u to r k něm u čerpal z rozsáhlé četby příslušné lite ra tu ry ; jeho zn alost n ěkterý ch d etailů je pozoruhodná a pozoruhodné jsou i n ěk teré d etailn í postřehy o české lite ra tu ře nebo um éní. A le na d ru h é stra n ě n ás četba Chudobovy k n ih y až příliš p ře ­ svědčuje o tom, že její přednosti v detailech nem ohou v y v ážit její n e ­ dostatky, jež se tý k a jí věcí základních. C hudoba si položil jako cíl p od at so uhrnný obraz nejen d ějin politic­ kých, n ýbrž d ějin k u ltu rn íc h vůbec, v k terý ch je politika sp ráv n ě p o jata jen jako je d n a jejich součást. A to je jistě cíl sym patický, jehož zdárné dosažení by znam enalo v sk u tk u veliký a užitečný lite rá rn í čin. J e v ša k ta k é zřejm o, že takový zám ěr si v yžaduje osobních předpokladů, k te ré nelze ta k snadno s p ln it Sčetlost nebo pile nebo sebedůvěra k tom u n e­ stačí; na p rvním m ístě je k tom u třeb a du ch a ve zvláštní m íře schop­ ného odhalovat jednotu a řád a sta n o v it jejich principy, a hned potom si to vyžaduje dobrého vyškolení v theologii a filosofii, bez nichž přece — to je zřejm é — nelze ch á p at historii n áro d a křesťanského. A tep rv e potom přichází erudice a jin é p o d řad n ější podm ínky. S labinou Chudobovy knihy však je p ráv ě jak n ed o statek so uhrnného filosofického sm yslu, tak nedostatečné theologické i filosofické školení. T ento n edo statek se projevu je nejen v jeho výk lad u skutečnosti, nýbrž i v jeho vědoslovných zásadách. Je n nedostatečná znalost základních principů vědění m ůže v y sv ě tlit tu sebedůvěru, s níž a u to r v úvodní kapitole »Obraz a sm ysl českých dějin« p rese n tu je čten áři svou filosofii dějin — zejm éna pak svou základní zásadu, že »není žádné p říčinné souvislosti mezi dvěm a dějinným i příběhy, neboť p rav á p říčin n o st je pouze vztah mezi rozum nou vůlí a jejím cílem , nikoli mezi nesčetným i okolnostm i a něk tero u jejich sestrou.« (Str. 13) Člověk filosoficky sp ráv n ě

školený by si jistě m usil uvědom it, že takové tvrzen í o d poruje ax ióm atu C a u s a c a u s a e e s t e t i a m c a u s a c a u s a t i a že svobodná lid sk á vůle sice je hlavním přirozeným činitelem v d ějstv í, ale nikoli činitelem jediným . Snad chtěl au to r je n zd ů raznit význam lid sk é v ů le v dějinách p roti výkladům , k te ré kladou na první m ísto činitele hm otné; ale tak, jak to form uloval, je to tv rzen i zcela pochybné, jež krom ě jiného by v důsledcích vedlo i ke skepticism u v oblasti theologického poznávání, na p řík lad v apologetické arg um en taci o přené o h istorický fak t vtěleni. Podobný nedostatek přesného filosofického m yšlení se u k azu je v tvrzení, že dějepisec nem á právo posuzovat nebo odsuzovat kteroukoli z d ě jin ­ ných postav »právě proto, že zná i v nejlepšim p říp ad ě je n m alý zlomek jejího v nitřního života.« (Tamtéž) Na to lze p rostě odpovědět, že n eznám e-li v n itřn í život osobnosti z přím ého poznání, znám e aspoň její sk u tk y nebo její dílo, a že podle ovoce poznám e strom , ílečeno filosoficky, mezi účinkem a příčinou je vztah analogie, účinek se vždycky n ějak »podobá« své přičíně; a ježto i podle B ohdana C hudoby ex istu je »pravá příČinnost mezi rozum nou v ůlí a je jím dílem«, ja k m ůže tv rd it, že n e ­ m ůžem e s jistotou posuzovat nebo i odsuzovat tv ů rce podle jeho díla? P odobně pochybená je další Chudobova argu m en tace: »Velmi zřetelně vidím svou povinnost a povinnost každého dějepisce v posuzování všech vý tv o rů a m yšlenek, k te ré n ám m inulost skýtá, a to ne snad v n ějakých jejích vztazích k okolí, v něm ž vznikly, n ýb rž ve vztazích, které my k nim m ám e; odsudkem takového m inulého ideálu n ijak neposuzuji jeho původce, k te rý svou věc tře b a m yslí velm i dobře, ba snad ji ani jin ak m yslit nem ohl, ale není nám ani možno zjišťo vat to, nechcem e-li se d át vést čirou libovůlí vlastní představivosti. Za p áté: d ějep isn á hodnota všech m inulých věcí tk v í tedy v je jich význam u pro nás« (13—14). Zde opět C hudoba sm ěšuje zřejm ě p řím é p oznávání p o h n u tek s poznáváním po hnutky z činu, nebo vůbec poznávání úm yslu s poznáváním výsledků, a m im o to se dostává svým závěrečným tv rzením do rozporu sám se sebou. V ždyť m ají-li historické události význam pro nás, m ěly jej i pro naše předchůdce a budou je j m ít pro p říští pokolení. A m ůžem e-li zjiš­ ťo v a t m y význam , jejž m ají m inulé události pro nás, p ak to m ohli činit i naši předchůdci; a stejn ě jako naši následovnici budou — třeb a na zá­ kladě Chudobovy knihy — zjišťo v at n aše hodnocení historie, m ůžem e zase m y zjišťovat, jak ý význam m ěly d ějin y p ro naše předchůdce. Nech ám e-li stran ou jiné aspekty, už v tom je ja k ý si společný základ noetick o -h isto rick é kontin u ity ; i kdyby nebylo nic jiného, m ůžem e pak aspoň zjišťovat, v Čem se m inulé hodnocení shoduje nebo rozchází s n a ­ šim. A je už tím ta k é dáno rozlišení mezi dvojím d ru h em nebo dvojím pojetím historického hodnocení: hodnocení, jež zkoum á význam dějství pro m inulé generace, a hodnocení, jež zkoum á význam d ějstv í pro p ří­ tom nost. Potom v šak je n espráv n é tv rd it, že dějep isn á ho d n o ta v š e c h m inulých věcí tk v í j e n v jejich význam u pro nás. Ze B ohdan C hudoba přezírá historické hodnocení v p rv n ím sm yslu, pochází z jeho om ezeného pojetí tradice. »N árodní tradice,« praví, »pro nás je to, co my dnes z národ n í m inulosti znám e a n a Čem budujem e;

jestliže lu nebo onu věc z ní znala již n ěk terá pokolení nebo n ěk teří je­ dinci předchozí, tím lépe pro nás, poněvadž jsm e si více jisti svou věcí; jestliže naopak jin é údobí z n árod n í m inulosti če rp at nedovedlo, a tedy trad ici ztratilo, m ůže nás to rm ou tit, ale na trad ici sam é to vůbec nic nem ění, poněvadž dvacáté století m ůže přím o n av ázat třeb a s n a m yš­ lenky století desátého, aniž se sta rá , zda tyto m yšlenky byly znám y v dobách m ezitím uplynulých« (14). Ze m ůžem e n avazovat n a trad ici, k te rá byla v u rčitých dobách opom íjena nebo i p otírána, je p rav d a; ale je to jen počáteční pravda, pouhé východisko, aspoň pro histo rik a, k te rý chce být něčím více než politikem . H istorikovi přece m usí ihned n a ­ padnout otázka: Proč dnes tu a onu věc znám e a jinou nikoli? A proč tře b a fak ta desátého století m ají pro nás v ětší význam než fa k ta století p atnáctéh o? J e to jen náhoda, že si v y bírám e p ráv ě tu to trad ici a ne jinou? Je to jen náhoda, že tradice vznikají, nab ý v ají význam u a zase se ztrácejí, že n ěk teré události m ají význam trv a lý a jin é jen dočasný? A je p r o n á s zcela bez význam u, zdali se n ěk teré trad ice v m i n u l o s t i osvědčovaly k trv além u prospěchu národa a jin é nikoli? N ení naši povin­ nosti d b át při svém rozhodování zkušeností, jichž nabyly s trad ici m inulé věky? A je-li, ja k se potom m ůžem e o b ejít bez zkoum ání m inulého vý­ znam u historických dějů? A to ještě nem luvím e ani o význam u, k te rý m á trad ice a je jí h istorická k o n tin u ita pro křesťan sk o u theologii všech v ěků. P ro k ato lík a m á otázka, co a ja k věřili k řesťan é před p ěti sty lety a jak ý oni p řik lád ali význam historick ým událostem , význam p o d statn ý ; a poznávání těchto skutečností v theologické nauce je p odstatn ě poznáním z příčin. K dyby si to Bohdan C hudoba uvědom oval, pak by asi tak sn ad n o neoznačoval k ausálni v ý ­ klad dějin za pověru. N eboť odtud jest jen m alý krok k závěru, že tedy p a trn ě h istorická theologie je ta k é pověra. Ú hrnem tedy: Chudobovo p o jetí histo rie je filosoficky n esp ráv n é a p rak tick y zhoubné. N ebudem e rozvádět a r g u m e n t u m a d h o m i n e m a u k azo v at po­ drobně, ja k m álo se drží sám a u to r svých zásadních připom ínek. V šim ­ nem e si je n několika jednotlivostí, jež u kazu ji vážné n edostatky jeho theologické erudice. Bez theologického vzdělání nelze sp ráv n ě ani v y ­ k lá d a t ani hod n o tit k u ltu rn í dějiny, jichž nej význam nější částí jsou n á ­ boženské dějiny — to se ukázalo zcela ja sn ě i u ta k v y n ik ajícíh o h isto­ rika, jak o byl P ekař. C hudoba za v rh u je P ek ařo v u »historii pro historii« a stav í proti ní p ravý opak, něco, co by bylo lze n az v at »historií pro B ohdana Chudobu«; a přece, ku podivu, osvědčuje touž chybu ještě n á ­ pad n ějším způsobem. T rap n ý je n a p řik lad povrchní C hudobův v ý k lad o scholastice: »Mnozí učenci lpěli do té m íry na logice, že se z jejich vědom ostí sta la m rtv á a nezáživná látka, p řem ílaná n eu stále na m lýnech ú sudků a slovních v ý ­ m ěrů. A le takové úpadkové školení — řík alo se m u pohrd av ě .scholas­ tik a ’ — nikde zatím nepřevládlo« (107). T ak h le p ráv ě by to n ap sal n ějak ý positivista, k te rý za h rn u je do společného odsudku scholastiku pravou i nepravou, scholastiku svátého T om áše A kvinského i scholastiku ú p ad -

kové doby. Od B ohdana C hudoby bychom však m ohli očekávat, že aspoň stru čn é upozorní n a to, v čem byla p rav á sláva scholastiky a jakým způsobem lze m luvit o scholastice nepohrdavč. A le m isto toho m usím e jen konstatovat, že vůbec celý vý k lad C hudobův o středověké filosofii a theologii je povrchni a nejistý. C tem e-Ii n a p říklad , že J a n z Dražíc »ne­ hledal svého vzoru mezi scholastickým i učenci, nýbrž v jednoduchých a přece pronikavých knih ách sv. A u gustina A urelia* (112), m usím e z toho soudit, že au to r nezná dobře ani scholastiky, ani svátého A ugustina, je­ hož »jednoduchost« asi posuzuje jen podle V yznání; a neuvědom uje sl asi, že scholastika je pokračováním p atristik y a že svaty A ugustin je pro scholastiku jednou z h lavních autorit. Více než trap n ý je C hudobův su m árn í úsudek o koncilu kostnickém : »Toto scholastické slovičkářstv í nem ohlo ovšem d o jit pochopení ani v K ostnici, kde mezi zpustlým kněžstvem , k te ré se tam sjelo z celé Evropy k hýřeni, několik idealistů zápasilo o n áp rav u k řesťan sk éh o života« (124). M luv it ta k to o ekum enickém koncilu, k terý dovedl přím o g eniálním způsobem rozřešit situaci zdánlivě neřešitelnou, je pro křesťan sk éh o čte­ n áře přím o pohoršlivé. A pohoršlivě je také, co řík á C hudoba o ko n flik tu mezi J iřím P oděbradským a papežem Piem II. Ačkoli uvádí, že J iř í slíbil před korunovací poslušnost papeží, přece tv rd í, že »zavržení kom ­ p a k tá t bylo skutečně je n svévolí tohoto renesančního kněze, k terý podle svých v lastn ích slov, než se stal řím sk ým biskupem , byl ochoten pod n átlak e m světské moci za p řít K rista i s jeho nám ěstkem . K rál J iř í proto docela oprávněně (!) nechtěl od k o m p a k tát ustoupit« (135). Zde tedy k a­ tolický historik docela klidně tv rd í, že k rál, povinný poslušností papeži, se »docela oprávněně« vzpíral papežském u rozhodnuti ve věci círk ev n í kázně! A aby dovršil své dílo, tv rd í nadto, že odm ítn u tí k o m p ak tát bylo »svévolí«, ačkoli P ius II. uvedl ve v eřejn é konsistoři 31. b řezna 1462 poselstvu k rá le Jiříh o m nožství přesvědčivých důvodů pro své od m ítn u tí a vůbec si počínal v celé věci způsobem svrchovaně m oudrým a d ů sto j­ ným ! Podle C hudoby ovšem »Jiří z P o débrad setrv al při své p rav é po­ vinnosti, a tak došlo vinou řím ské k u rie k zápasu, k te rý znovu zpustošil české sily« (136). Hle, ja k vy k lád á historickou p rav d u B ohdan Chudoba, v sk u tk u povolaný soudce n ad vinam i »řím ské kurie«! A je pozoruhodné, že práv ě v této věci m u jeho koncepce d ějin n ija k n ebrání, aby p říčinně nespojoval »dva různ é historické příběhy«. Bylo by možno pokračovati v tom to výčtu n esprávností, nehledíc k m nož­ stv í m enších věcných om ylů — m nožství ta k velikém u, že by bylo k jejich v ýčtu a vyv rácen í tře b a d esetk rát více m ísta, než hodlám e zde Chudobovi věnovat. N ení toho však potřebí; uvedené doklady stačí k form ulaci závěru sice bolestného, ale nutného: že totiž C h u d o b o v a k n i h a j e pochybená právě v nejzákladnějších věcech — a pochybená do té m í ry , že p o c h y b n é , š k o d l i v é a p o h o r š l i v é n á z o r y z e j ­ m é n a n a c í r k e v n í v ě c i z a t l a č u j í to, c o j e v k n i z e d o b r é h o , t a k ž e p r o k a t o l i c k é h o č t e n á ř e je to č e t b a n e v h o d n á . T im otheus Vodička

P u t o v á n í za K a t o l i c k o u a k c í C hystala jsem se na dovolenou do východních Cech, do svého rodiště. »To m usíte zajet tam a tam a tam,« vyjm enovaly mi ve Svazu katol. žen řá d k u míst. »Máme tam odbočky a nic o nich nevím e, m usíte je trochu rozhýbat.« P rá v ě jsm e m arn ě p u tovaly po úřadech a shán ěly povolení časopisu pro katolické ženy. A z toho p u tov án í bylo jasné: u nás, v naší dem okratické republice, m usí být n a všechno organisace. M ám e nepoli­ tické ÜRO, m á asi 3 m iliony členů ze všech politických stran . Je jic h jm énem , v jakém duchu víme, m luví pan poslanec Zápotocký. L istů m ají celou řad u. Potom jednotný svaz zem ědělců, Svaz m ládeže, jsou organisovani filatelisté, ry b áři a nevím kdo ještě. V šichni m ají svůj časopis — jen katolické ženy zůstaly n a suchu. N ezbývá, než jít do houfu po řádn ě se organisovat. A proto s n áram n ý m elánem jsem se chystala rozhýbat ty spící odbočky. O zbrojená balíkem pap íru , leták ů , jsem se rozjela n a dovolenou. Byla jsem jak o ten V ávra, když šel po mezi — plná plánů, přesvědčená, že všechny ženy zahoří velikou touhou d á t P án u Bohu všechen svůj volný čas. C hystala jsem se, co jim všechno povím , v y b írala pro ně n ejk rá sn ější s lo v a . . . V jednom z největších m ěst k ra je mě důstojný p án n ep řijal p ráv ě vlídně. N esm ěle jsem se odvolala na projev, k terý m pan biskup dopo­ ru č u je katolickým ženám své diecése, aby vstupovaly do S vazu k atolic­ kých žen. V elebný pán jen m ávl ru kou: »To my znám e, to tad y už m ám e dávno! J e pravda, že od roku 1925 m ám e u nás odbočku Svazu, ale my tady teď m ám e lidovou stranu!« N esm ěle jsem se snažila zas v y sv ě tlit rozdíl mezi Svazem a odborem žen při lidové straně, a proč ten odbor nem ůže praco v at v K atolické akci. D ůstojný p án si mě m ěřil ne p ráv ě vlídně. »Slečno«, h la s velebného p ána se stal důrazným , »slečno, n ás tad y nikdo nem usí n u tit do práce, ani n ep otřeb ujem e povzbuzování! K atolic­ ký tisk? P há, k sm íchu! U nás prodám e 700 Nedělí!!! A těch Š títů ! O no­ viny se u n ás sta rá kostelník. Slečno,« zas to v h lase zaskřípělo, jsem slečna, kterou je jí dva kluci p ře rů sta jí, »na m ne už jich přišlo! J e to tad y velk é město, m usíte m ít odbočku Svazu, p řijd e jeden, dobře, za­ ložím odbočku. Za čas zas d ruh ý : u vás nem áte M ariánskou družinu? To je hrozné! A já sam ozřejm ě založím M ariánskou družinu. Potom K atolickou akci — dobře, založím K atolickou akci. A ke všem u ještě: u vás není odbor žen při lidové stran ě ? N eslýchané! Založil jsem i len — ale teď už toho zakládání m ám práv ě dost! M ám e tad y lidovou stran u , s tou pracu jem — a o ostatním nechci slyšet!« A byla jsem v y říz e n á . . . * Mám vám vypsat ještě další putováni? Podobalo se skoro nav las prvním u. U kostelů se prodává katolický tisk, mezi nim i všude Štít, k rajsk ý list lidové stran y . K atolická akce? P rá v ě je ve stad iu rozdávání funkcí. Dnes, p ůld ru h éh o roku po válce. Po válce, v k te ré byl čas vše Drom yslit, přip rav it, organisovat a hned po revoluci se rozjet naplno. Kolik je to let, co svátý Otec volal laik y do práce, do K atolické akce?

Bylo mi hořko, když jsem porovn áv ala pom ěry třeb a v socialistickém prostředí, ten elán a obětavost, s jakou se tam h rn o u do práce. Jsem k o n v ertitk a, bývalá přesvědčená sociální dem okratka. H rnou se do práce, a p ro co? A naši? Květa Milenovská

Mučedník českého národa T ak to n apsaly — jin ak dobře vedené — slovenské K atolické noviny č. 39. M íní snad sv. V áclava, V ojtěcha nebo J a n a N epom uckého? Ne. U žívají toho názvu o jednom českém politickém vězni. J e to však m atení pojm ů. P ro nás m učedníkem je ten, kdo podstoupil z a v í r u sm rt. Kdo byli usm rceni nebo trp éli pro jinou vznešenou m yšlenku, ku př. národní, jsou m učednici jen ve sm yslu přeneseném , n evlastním . M ůžeme je n a ­ zývat n a p ř. n árodní trp ite lé , hrdinové a pod., ale pojm enování »m učed­ ník« vyhrazujem e pro oblast náboženskou. To byl zvyk nacistů, že sta­ rý m k řesťanský m slovům d áv ali svůj, nový obsah. T ak slova z j e v e n í , véřit i, n e s m r t e l n o s t , d ě d i č n ý hřích, kříž, p okora, milost, zněla stejn é v ústech n áro d n íh o socialisty a k řesťan a, ale každý pod tím m yslil něco docela jiného. O hrad il se proti tom u už papež P iu s XI. v p rotinacistickém okružníku S palčivou staro stí: Z v l á š t ě b d ě l é o k o mě jte , c t i h o d n í b r a t ř i , a b y se z á k l a d n í n á b o ž e n s k é p o j m y n e o l u p o v a l y o s v ů j p o d s t a t n ý o b s a h a n e d á v a l se j i m v ý ­ z n a m ji ný, sv ět s ký . Sem p a tří i to, když se jm éno p o s v á t n ý d áv á třeb a funkcím biolo­ gickým , jak někdy čítáv ám e i u au to rů dobrých. N aše pojm y nesm ějí m ít ko n tu ry m lhavé. D át vždycky to jm éno, k te ré tu věc vystihuje. Z p ře sn it m yšlení i m luvení. O. M. P e t r ů

Z á v ě r y 33. S o c i á l n í h o tý d n e ve Š t r a s b u r k u 1946 Z ákladn í them a bylo N árodní společenství. 1. P řija li rozdělení společenství a společnosti. Společenství působí na člověka poutem , aniž je vyhledává, třebaže je p řijím á, a pak závazky společnosti, jež vycházejí z lidské iniciativy. O bojí je v každé lidské skupině. N árod je st společenství, stá t společnost. Je jic h h ran ice nem usejí se n u tn ě shodovat. Shodování jich není ab so lu tn ím ideálem . A le i když se shodují v n árod ním státě, zů stáv ají odlišené skutečnosti, k teré tvoří n árodní společenství i politickou společnost. Ale vždycky p o třeb u je spo­ lečné náro dn í dobro ke svém u zachování i ke svém u rozvoji státu . F rancouzské společenství, otřesené stoletím in d iv id u alism u a ohrožované dnes opačným i ideam i, m usí být obnoveno, ale daleko od toho, čím je to talitn í m ysticism us zanesl. 2. N árodní společenství koření v k rajo v ém společenství, neboli v užší vlasti, jež m á odevzdati n áro d n í hodnoty člověku z lidu a m iti podíl na

k u ltu ře , na základě k onkrétních skutečností, jako rodiny. Ale k tom u je třeb a m ístní elity a university ne tolik uniform ní. U rčitá d ecen tralisace a d m in istra tiv n í m uže jen prospěti tom uto krajo v ém u společenství, jež ne­ ničí n áro d n í jednotu, n ýbrž ji obohacuje. 3. N árody m ají v lidstvu ráz p a rtik u ia ristn í, nebof trh a jí jednotu. Ale ten to p a rtik u la rism u s dle těla odpovídá přirozeném u lidském u řádu, ja k se projev u je v dějinách. Z ároveň se v něm jeví výzva k obecnosti a zárodek spojení, jež poutá organicky náro d y k ještě širším u společenství lidském u, protože společenství náro d ní zůstává lidským . Toto společen­ stv í národů, k te ré je podkladem společenství států , je st je ště v zárodku. V šechny n árodní elity m usejí si uvědom iti jeho historickou sk u tečn o st a n u tn o st jeho rozvoje pro lidskou civilisaci. 4. Se tý k á různých národních společenství ve F ran cii: Provencalové, B retonci a p ak kolonie. 5. V národním společenství v y v stáv á konflikt: n áro d n í život si v y žad u je jednoty; osobní život a rozvoj přechodných skupin, jež v y rostly je jich přičiněním , si vyžadují svobody. K vyřešen í tohoto k o n flik tu je tře b a n e j­ prv e uvážiti, že svoboda není libovůlí a že jed n o ta není stejnosti. P ro občana není úkonem svobody nezájem o společné n áro d n í dobro. P ro národ p ak dusití svobodu pod ro uškem společného d o b ra znam ená za­ pom enout, že k tom u, aby společné dobro zůstalo dobrem , m usí býti dob­ rem svobodných bytostí. Z ů stane ovšem vždycky u rčité n ap ětí mezi svo­ bodou a jednotou v národ n ím společenství. P roto m á ta k é stát, jenž m á za úkol společné n árodní dobro, se snažiti o sladění osobních iniciativ a ne vše uniform ovati, ch tít je všechny n ah rad iti. A když sám jedná, m usí zavésti u rčito u m nohost do svých zřízení v té m íře, v ja k é je to n u tn é pro svobodu. 6. Toto m nohostní zřízeni stá tu jeví se ve zřízeních jak o zřízení v p rav d ě dem okratické. P onechává ona napětí, ale sta rá se, aby se zladila v ro v n o ­ váze různých orgánů funkcí. T ato ro vnováha je ovšem n estálá jak o život sám , ale je n to zladí vládu většiny s úctou k zák lad n ím svobodám m en ­ šiny. D áti takové zřízení je p odstatným p ředm ětem ústavy. 7. Ú stava m á n ejp rv e zaručí ti p rá v n ě a účinně svobodu osobní i k olek­ tiv n í tím, Že uskuteční zkoum ání ústavnosti zákonů, znem ožnění v ý ji­ m ečných soudů, nezávislosti úřadů, zák o nito st trestů a nem ožnosti zp ě t­ ného působeni zákonů. 8. P lu ra listn í zřízení, ovšem v různý ch podobách se jeví v různých obo­ rech m ládeže, školy, inform ací a propagandy, aby byla zaru čen a pod k o n tro ­ lou ovšem stá tu a ve snaze o společný život všech občanů resp ek to v án í n ejzák ladnějéi svobody, totiž svobody duchovní. Pro n áro dn í společenství se n ejed n á o výchovu m ládeže mimo její přirozený rám ec, n ýbrž o p řetv o řen í životních podm ínek, ab y byly co nej lidštější pro všechny a n ejp řízn iv ější pro m ladé, k te ří m ají vstoupit! do života, aby si mohli založiti existenci a rodinu. R ůzná h n u tí m ládeže tu budou spolupracovat! ve společném úsilí na zlepšení zřízení a m rav ů , když se budou všechna rid iti svým v lastn ím ideálem . 9. N esm ím e h ledati v jednotné stá tn í škole podm ínku nové národní

soudružnosti, n ýbrž m ožnost naprosto svobodného pole kontrolovaného ovšem v národním zřízení výchovy, v něm ž by soukrom é podnikáni bylo laděno, doplňováno, kontrolováno státem , zatím co by obecné školy pěstovaly zřetelnou n eu tra litu , ja k si to ro diny obvykle p řejí. Sjednocení n áro d a by tu uskutečnily školní rady a otevření u čitelských ú stav ů pro budoucí učitele soukrom ých škol. 10. Aby p ro střed k y inform ace a p ropagandy byly použity ve prospéch opravdové n áro d n í jednoty a k u tv á ře n í v eřejnéh o ducha je nutné, aby přesn é inform ace n ejp řesn ější vy stříd aly propagandu a aby byl vypěstěn u občanů k ritick ý duch, k te rý by jim dovolil odolati p o p řípadě i v ý stře l­ kům propagandy. I zde se jeví bohaté členění zařízení rozlišené o uží­ vání pro střed k ů v oboru stá tu , stra n a m ezičlenných skupin jako p ro ­ střed ek ne sice neom ylný, ale přece n ejm éně nedokonalý k dosažení cíle. 11. Je d n o ta n áro dn ího společenství si žádá o d stran ěn í p ro letariátu , jenž povstal rozdělením tohoto společenství od celého jednoho století. To se u skuteční reform am i stru k tu r, jež zm ění obecné životní podm ínky a do­ volí obzvláště dělnickým rod inám život opravdu lidský. 12. Rovněž je tře b a si p řáti, aby snaha dobré v ů le m ěšťan ů i rolníků nasto u p ila na m ísto vzájem ného obviňování se, a lepší zároveň pocho­ pení vlastních těžkostí a m ožnost lidské vzájem né pomoci, ja k toho vy­ žaduje vzájem ně se doplňující ráz jejich prací. 13. Ale toto p řetv o řen í n áro dního společenství je st n u tn ě vázáno na jeho hospodářský stav. T ento je značně ochuzen a m ůže se pozvednouti jen smělou politikou zam ěřenou k budoucnosti, jež bude zah rn o v ati rol­ nictví znovu vybavené, zobchodněné a více specialisované, prům ysl lépe op atřený stro ji a učiněný pevným , zladěn m ezinárodní hospodářskou po­ litikou, hospodářskou spoluprací stra n evropského celku, a brzkou spolu­ prací se sousedním i národy, k te ré jsou jeho nejlepšim i o dběrateli svou situací sociální i zem ěpisnou. 14. Toto zladění svobod v jednotě národn ích společenství a v jednotě velkého společenství lidského nem ůže býti zaručeno, jestliže se budem e snažiti uzav řití toto společenství v nich sam ých a n edati se jim rozvinouti v duchovním společenství, k te ré je přesah u je. J e n k řesťan stv í, ukazující přirozenost lidského u rčeni a učící lásce k něm u um ožní n ajiti rovnováhu osobám i společenstvím . Je n církev, k te ré je svěřeno toto poselství, k terá je v ro stlá do časných dějin n áro d ů a celého lidstva m ůže je vésti k jejich cíli, jím ž jest králo v stv í Boží.

Neuezmež

j ména

Boží ho nadar mo!

p R fi c o u n fl Láska a pravda L áska dovede pod at p rav d u každém u podle jeho potřeb a schopnosti. Dovede n a jiti cestu ke všem srdcím a tím pak i ke každém u sluchu. J e si totiž vědom a své závazné povinnosti k ta k vznešeném u pokladu, k terý m je p rav d a a k lidem , který m je určena. T ahle lásk a získává p rav d ě posluchače, o tv írá jejich m ysl ke svaté pohotovosti. T ato láska um ějící a chtéjící se ke všem skloniti, všecky zachytiti a získati pro K ris­ tovu p rav d u je ideálem C írkve. T outo láskou se stá v á p rav d a m oudrostí. D ívá se totiž s cim buří lásky, nejvyššího v rch o lk u k řesťan stv í, s v rch o l­ ku svaté jed no ty všeho a všech v božím zvolení a povstání. Je n tato láska přesvědčuje lidské srdce. Je n ona je o tv írá a jen ona jich dobývá pro Boha. L áska se poznává ihned. J e něčím sam ozřejm ým . Něčím, co se pozná hned n a prvn í pohled. A ta k h le posvátně sam o zřej­ mou se stá v á p rav d a v ú stech lidí žhnoucích nadpřirozenou láskou Boží. I p rav d a se stá v á ta k lehce p řija teln o u , p o d áv ají-li ji m ěkké, třebaže pevné ruce lásky. K ře sťa n sk á láska si nechce k u p ovati duše za kus chleba, nýbrž srdcem o tv írá si srdce, aby se otevřela Srdci Božímu. — B r a i t o

H l e d e j t e n e j p r v e k r á l o v s t v í Boží To bylo všem řečeno a pro všechny platí, že co p rospěje člověku, kdyby získal celý svět a u trpěl škodu n a své duši! P ro všechny platí, že opravdu šťastn í jsou jen duchovné chudí, že jenom jejich je nebeské království. K této duchovní chudobě, k tom uto duchu chudoby váže nás podstata křesťanství. Bez n í n en í křesťanů. Podobně p la tí pro všecky, aby nepečovali úzkostlivě o časné věci a aby hledali n ejp rv e králov stv í Boží. Všechno o statn í nám bu d e přidáno. T ím vším nám K ristu s klade na srdce, abychom nepodlehli ja k čas­ ným věcem, tak starostem o né. M usím e bytí všichni duch o v n ě chudí, abychom nelpěli na časných statcích tak, že bychom jen o ně pečovali, nebo aby sta ro st o ně zau jím ala prvn í m ísto v našich životních s ta ­ rostech. A le to p la tí i o všech časných prostředcích našeho apoštolátu. I d u ­ chovní osoby lehko by se m ohly d át o šálit dom něle nu tn o u staro stí o p ro střed k y k apoštolátu, ke katolické akci. Jsou p o třeb n é časové p rostředky, ale n ikdy nechyběly svátým , k te ří hledali n ejp rv e o p rav d u králo v stv í Boží; n epřinesly však požehnání, jestliže jejich d ržitelé nebo správci se pro ně považovali za prin ce a k d o víjak důležité. K o lik ráte vídám e, ja k třeb a i v klášteřích se takoví hospodáři považují za p rv n í osoby a shovívavě se d ív ají na duchovní práci a a p o š to lá t. . . A le takové peníze obyčejně č e rt sebere, a ještě s ostudou.

K do na nic nesp ek u lu je a hledá jen k rálo v stv í Boži, tom u dá Bůh všechno, co p otřeb u je jeho horlivost a práce. A nedá-li, pak jeho p ů ­ sobení ničeho takového nepotřebovalo a u p la tn i se pouhým rozléváním zásluh na základě svátého společenství v tajem n ém těle K ristově. Z této nové m ravn osti K ristovy nesm ím e nic slevovat, nic p řekum štovně vy kládat, až by z velikosti K ristovy velkodušnosti nic nezůstalo. To vše platí doslova, a čím kdo chce b ý t blíže K ristu a více v stoupiti do králo v stv í Božího, tím více se m usí sn ažit o doslovné plnění tak doslovné chápaných slov M istrových. B ra ito

Nebezpečí sektářství katolického N espletl jsem se? J e n částečně. S ek tá řstv í přece není katolické. Baže není a práv ě proto již je st odsouzeno každé se k tářstv í všech, kteři shrom ažď ují lidi kolem svých osob. V y tv ářejí ta k skupiny, k te ré žijí svým vlastním odloučeným životem , životem odloučeným od velkého společenství celého kněžství, od oné k řesťan sk é obecnosti a katolicity. Bylo by pochybené, kdyby hnu tí h lu b in ářsk é m ělo vychovati lidi, po­ važující se za elitu, za néco lepšího, kdyby se ch těli spojovati kolem osob toto h n u tí vedoucích. A le totéž p la tí o všech ostatních skupinách. O všech třetích řádech, m ariánských družinách, o zbožňovatelích vy nikajících kněží, kolem ja k é ­ koliv jiné sdružující m yšlenky. M usím e db áti pečlivě toho, abychom lidi n ep řip o u táv ali na sebe, na své osoby, a nejenom to, abychom lidi nevychovávali k p řílišn ém u spo­ jení v tom to společenství, zapom ínajíce na základ v eškerého našeho spojení, totiž ve společenství povolání za boží děti. My m usím e positivně lidi vychovávati k tom u, aby se shrom ažď ovali v m enších celcích proto, aby tím vice přinesli onom u velkém u společenství, onom u velkém u celku C írkve. M usím e ta k vychov ávati lidi, aby si uvědom ili, že přes osoby vedoucí m ají vid ět m ilosti a d ary pravdy, k te ré p a tří celé Církvi, k teré ani nejvíce v ynikající kněží sam i nenašli, sam i ze sebe n ed áv ají, a to, co d áv ají vc výřečnosti, lite rá rn í pohotovosti, pasto ráln í obratnosti, není skoro ničím ve srovnání s K ristovou pravdou, s m ilostí jeho, a že proto m usím e viděti a učiti se um ět viděti skrze lidi D árce oněch darů, k te ré n ás ta k uchvacují, i oněch osobních vloh a schopností, k te ré oceňujem při rozdávání těchto darů. Jin a k se n ám v y tvoří sek ty lidí, k te ří budou rozčarováni, desorientování p ři zklam ání, selhání těchto osobností nebo při jejich odchodu. M u­ sím e ta k vychovávati lidi, k te ří se shrom ažď uji kolem nás, aby dovedli klid ně jiti si ke všem p ro ty též prav dy a pro ty též m ilosti, k te ré jim pro ně, v jejich očích nejdokonaleji zv ěstu je jejich oblíbená osobnost. Aby ňeignorovali všechny o statní jin é kněze, jejich podněty, jejich k á­ zání a přednášky, aby nepodceňovali všechny o statn í duchovní. K do toto nevidí a nebo vid í-li, nevychovává lidi proti tom uto nebez­ pečí, p řip ra v u je sektu. O všem tím to slovem se h odně pohazuje a hodi se

velm i snadno po knězi, jehož úspěchy a ovoce jsou p ředm ětem obdivu, ale ne čistého, nýbrž závistivého a žárlivého, ale p ro st tohoto nebezpečí není nikdo z nás a žádné naše h n u tí. P roto h lu b in áři nebudou toto na nikoho jiného p řevalovat, n ý b rž se sam i se svým i duchovním i otci za­ m yslí nad tím to nebezpečím . P ře s nás ke K ristu k o statn ím kněžím je ště věrn ěji, ještě obecněji a šíreji a oddaněji, a ještě oddaněji obecné C írkvi, z niž jedině a v níž jediné a p ro niž jediné m ůžem e žít a v níž v jejím ž spojení a společenství m ůže m ít sm ysl h n u tí naše. B ra ito

Starý Zákon a Církev K ristu s n epřišel Z ákon ru šit, n ýb rž n ap ln it. A le zákon znam ená p řed e­ vším úm luvu H ospodinovu s jeho lidem. T uto úm luvu s lidem Božím ne­ přišel K ristu s zrušiti, nýbrž nap ln iti. N ová úm luva, u zav řen á v nové obětní K rvi nové oběti — B erán k a neposkvrněného, byla ta k to pový­ šena k novém u spojení Božího lidu s H ospodinem , ke spojení n a d p ři­ rozeném u, účasti ve v n itřn ím životě sam ého Boha, Boha tro jjed in éh o a n ap ln ěn a povoláním všech náro d ů k účasti v Božím vyvolení. Z této úm luvy nepřišel K ristu s zrušiti ani nejm enší písm enky. O p ět úm luva, nedostatečně p řed k lá d an á jak o zákon, ale úm lu v a s novým lidem k no­ vém u králo v stv í povolaných za Boži děti. To je K ristova C írkev — nové k rálo vství Boží v nové úm luvě. J e ovšem též zákonem , protože takové spojení s Bohem n u tn ě zavazuje, a to celého Člověka. P ro to postavil S p asitel za základ této úm luvy sta ré p řik ázán í sta ré úm luvy: M ilovati budeš P án a Boha svého, z ce­ lého srdce svého, ze vší síly své a ze vší m ysli své a bližního svého jako sebe sam ého . . . N aplněn je ten to zákon lásky povoláním a závazkem k ú časti na O tcově životě, tedy k lásce celého synovského srdce, synovské mysli, synovské síly, to je sily z D ucha svátého. N aplněn je rozšířením pojm u bližního na všechny, k te ří jsou povoláni k Božímu synovství a k m ilo­ vání jich láskou K ristovou, to je láskou obětujíce se až k sm rti za ně a aby byli p řivedeni co nejblíže k tom uto Otci. P ro to je důležité studo vati S ta rý Zákon. Vše, co B ů h učinil pro sv ů j lid, jak ho vychovával a vedl, to vše ukazuje, ja k B ůh ch těl ono svaté společenství se svým lidem teh d y a ja k je chce i dnes. Pochopím e, proč si Bůh dále vychovává sv ů j nový lid, své nové k rálo v stv í — C írkev, proč si ji očišťuje, a ja k podobně m usím e žárlivě d báti o to, ab y B ůh byl střed em celého života celého tohoto nového lid u a nás všech, jeho údů. Málo si uvědom ují k řesťan é tu to životnou souvislost m ezi S tarý m a Novým Zákonem , staro u a novou úm luvou, vyvoleným lidem jednoho n áro d a s vyvoleným lidem obecného k rálo v stv í Božího, obecné C írkve. K e škodě dokonalého porozum ění skutečnosti a sm yslu C írk v e . . . B ra ito

zen w

«r

B aar: Ja n C im bura. — H upp, P ra h a 1946, str. 400. Za 93 Kčs. Jsm e vděčni za nové v ydání tohoto klasického rom ánu našeho českého k řes­ ťanského selství. J e to knih a veliké um ělecké úrovně, p ln á života i krásy tohoto života, čistého, pracovitého, přím ého, protože křesťanského. K niha B aarova jest ja k oslavou, ta k zároveň program em a závazkem p říto m ­ nosti vůči k rásn é a silné m inulosti. O přeni o takové postavy m ůžem e být klidni o svou v last i je jí budoucnost. V ypravěčské um ění B aarovo zde dosáhlo svého vrcholu, p rá v ě protože je knih a psána k rv í srdce a v n itrn í poctivou pravdivostí. H ník: E dvard Beneš. — M elantrich, P ra h a, str. 200; za 90 KČS. K niha je hodna našeho velikého rea listy a učitele realism u naší m ládeže i nás všech ostatních. Jm éno Benešovo bylo nám za v álky zárukou, že náš spravedlivý boj bude vítězně dobojován. Beneš byl a je živým svědom ím evropských i světových stá tn ík ů . Beneš je tu dobře líčen ja k o ty p České rozum nosti a sm yslu pro skutečnost. H ořká, L udm ila: Heká. — Vždycky si rádi p řečtem e knihy živého a zdravého folklóru. T akové je dílo L udm ily H ořké. Nic um ělého, neži­ vého, lite rá rn ě papírového není v této knize, v k te ré d efilu je p řed nám i skutečný život, barvitý, i když jsou ty barvy n anášen y n a tv rd ý podklad těžkého života našeho drahéh o slezského lidu. V ydal V yšehrad, 1946. Za 70 Kčs. H rom ádka: O nové Československo. — Věřící filosof, věřící evangelický m yslitel. Jeh o slova o tom , ja k náš nový život p o třeb u je všech oněch nadpřirozených hodnot křesťanstv í, vycházejících z božství K ristova, jsou velkým upozorněním a napom enutím m ladým , k terý m H rom ádka vždy tolik rozum ěl a k te ří n aň hodně dali. Jso u to slova statečn á v době, kdy se tolik lidí shovívavě usm ívá nad oněmi hodnotam i, k teré zdůrazňujem e jako k řesťan ští theologové. U kazuje správně, ja k p rav á dem okracie m usí vycházeti ze správ n éh o resp ek tu k Člověku, k te rý je p ráv ě k řesťan stv ím vynesen nesm írně vysoko učením o synovství Božím, k te ré nám není h u m a n itn í frází, n ýbrž základem našeho pom ěru k člověku, a tedy i k s tá tu a jeho úkolům a našim povinnostem k v eřejn ém u životu. S právně u k azuje H rom ádka, že věřící k řesťan nesm í pozbyti zájm u o ve­ řejn ý život, i když se m usí v y stríh a ti veškerého nebezpečí klerikalism u, jež nebezpečně blízko se plíží za zdůrazňováním náboženství vc v e ře j­ ném životě. H rom ádka: Mezi V ýchodem a Z ápadem . — K alich, P ra h a 1946, str. 90; za 36 Kčs. H rom ád ka se pokouší poctivě a sp rav ed liv ě postaviti vedle sebe, ne proti sobě, hodnoty dvou světů, k te ré ovšem zdaleka nejsou ta k p ro ti sobě, ja k bývají rád y stavěny, a pokouší se je zvážit a u rčit, co z obou je trv alé, a proto pro nás p řija teln é až závazné. Jso u užitečné a p otřebné takovéhle studie, zv láště jso u-li tv o řen y takovou poctivou vůlí. O všem já vidím ten problém Z ápadu a V ýchodu poněkud jinak, vidím

stále zřetelněji, že n edostatk y obou sv ětů an i nepocházejí z p řep ě tí v la st­ ního sm ěru, jako spíše z nedokonalého vzájem ného vypůjčování si obou sm ěrů. P o d trh u ji to slovo, z nedokonalého, a chci tím říci, že tu byla šp a tn ě postavena ona vzájem ná infiltrace. Na Z ápadě jsm e často za­ pom ínali na to, co Východ p řehnal, totiž skutečnost n ejsvétějšiho spole­ čenství v králo v stv í Božím, jak o Východ zase nedovedl spojití svou zá­ libu ve společenství navenek v obřadnictví, kdežto skutečný život byl n a ru še n čistě západnickým personalism em . M ohli bychom si, p an e p ro ­ fesore, spolu pohovořit! K adlec: B yzantské k řesťan stv í u slovanských národů. — Rupp, P ra h a, 1946, str. 180; za 70 Kčs. Jsm e opravdovým m ů stk em mezi Z ápadem a Východem. K řesťan stv í nám přišlo z V ýchodu, a proto n ás stá le zajím á křesťanský, hlavně slovanský k řesťan ský Východ, označovaný jak o by­ zantský. K adlecova studie nám vnáší hodně sv ětla a nových pohledů do těchto historických otázek. Z knihy jasně v ysvítá, že m usím e dobře zn áti cno postavení m ůstku, k te ré nám Bůh dal, a znáti stá le lépe východní křesťany, a ja k se dostati k je jich srdci. Kopec: P ohled k Východu. — ČAT 1946, str. 28; za 12 Kčs. K rásn ý po­ hled k Východu, ukazující, ja k se může a m á k ato lík k V ýchodu dívat. Dr Jiří S laba: O dborářská p o litika v SSSR. — P ra h a CAT; 1946, str. 20. P řesn á relace o odborářské organisaci v Rusku. M an datář českého národa M sgre D r J a n Š rám ek. — U niversum , str. 100. V rychlých záběrech je zachycen život vůdce lidové stra n y a jeho život. K niha je dok u m en tárn ím pokusem , ačkoliv dílo Šrárokovo si žádá d ů ­ kladnějšího zpracování a hodnoceni, k něm už jistě dojde. P říto m n o st Š rám kovu v L ondýně jsem vždy považoval za plnom ocnou sm ěnku pro České katolíky. K řesťan se nesm í vy h ý b ati v eřejn ém u životu, n ý b rž se m usí snažiti n a p ln it jej k řesťan sk ým i zásadam i n a svém m ístě a dle svých schopností a možností. D r M ařan; Naše k řesťan sk á tradice. — CAT 1946, str. 60; za 20 Kčs. Letm ý pohled na naše dějiny, o nichž u k azu je M ařan, že byly vybudo­ v án y k řesťanstv ím . Z toho plyne prav d iv ý závěr, že tedy je n u tn o udržet! n áro d u toho zdroje, z k teréh o vy rů stal. Je n bych si přál, aby se M ařan očistil ú p ln ě od laciné žu rnalistické term inologie, k te rá hyzdi jeho jin ak dobrá díla. Nečas: My před dvěm a tisíci lety. — Jelín ek , B lansko 1946, str. 150; za 50 Kčs. Ja k o je knih a S k utilova knihou archeologických d ů k azů o n a ­ šem výsostném p ráv u n a naši vlast, je k n ih a N ečasová knihou h isto ric­ kého zpracování této otázky. A uto r shrom áždil z n ejstarších , jin ak m álo zpracovaných pram enů, důkazy pro tu to historickou pravdu. Obě knihy by měli čisti především naši m ladí, k te ří vy ro stli po rad u let v dusné atm osféře b u d m lčení nebo lží o našich h istorických právech. T rýb: Loňské listí. — Jelínek, B lansko, str. 135; za 78 Kčs. Básník jde naší krásn o u k rajin o u všech ročních počasí a u p ijí ze všech otevřených kalichů našich k v ětin a odposlouchává jim, co zpívají v ry tm u našich bolesti i naději.

D ocent D r Skuti!: N aše p ra v la st je střední Evropa. — Blansko, Jelínek. 1946, str. 60 te x tu a 20 stra n vyobrazení. V ědecká, ale přitom n ik terak suchá stu d ie o naší m inulosti, vyvracející b áje o našem p řistěh o v án í do střed n í Evropy. K niha je p sána na základě nesm írného m a teriá lu arch eo ­ logického a anthropologického, jejíž závěry jsou dobře podloženy. P echáček: Co chce lidová stran a . — CAT. Za 10 Kčs. S taněk: Děti žádaly sobě chleba. — Brno, B rn ěn sk á tisk árn a, 1946, str. 170; za 54 Kčs. V ypracované katechese odborníkem n ad jiné v y n ik a ­ jícím . Vážil jsem si vždy přísných, ale vědecky a zkušenostně odůvod­ něných k ritik pana profesora S taň k a všelijak ých k atechetických řešení, pokusů, katechesí a příruček . Zde teď je před nám i k n ih a tohoto odbor­ níka. P řečetl jsem si s chuti tu to knihu a říkal jsem si: T ak h le jsm e m èli být poučováni, když jsm e byli učeni náboženství. K atechese S taňkovy totiž se řídí zásadou, že nesm ím e jen náboženství učiti, n ý b rž jím vychovávati. Tom u zcela odpovídají katechese prak tick é, logické a psycho­ logicky dobře podložené. P ře ji je do ruk y každého učitele náboženství i do ru k o u našich rodičů, aby nenechali jen kněze učiti, nýbrž ab y sam i um ěli vychovávat! nábožensky. T hom son: C hurchil. — K uncíř, P ra h a 1946; str. 361; za 125 Kčs. O b­ sáhlá a p řitom levná knih a um ožňuje všem přečisti si toto dílo, po k te ­ rém jsem sáhl s dychtivosti. Víme, čím nám za v álky všem bylo toto jm éno; bylo nám zárukou, že nezvítězí v A nglii dědáčkové lordští, k te­ rým je nade všecko pokoj a renty , že A nglie nebude jen bojovat do posledního Francouze, n ý b rž že sam a přitáh n e. K n ih a líčí icho politický vývoj, jeho základní politické a ideové zásady, k terý m i se řídí jeh o ži­ votní zápas. C hurchil je typický liberál, jeho ideje nem iluji, ale jeh o tra ­ diční ry tířsk ý postoj vůči p ráv u a lidskosti ve světě byl krásný. T ó th : Cistě dospíváni. — Kupp, P rah a 1946, str. 200; za 60 Kčs. Dal bych tu to k n ih u každém u m ladém u Člověku, aby mu byla vůdkyni v k ritický ch letech dospívání. M ládež je dnes op u štěn ější než kdy jindy, protože m noho rodičů je bezradných, nepoučených a nepoučitelných, a nechává m ládež na pospas poučování ulicí nebo k am arád ů m nebo f rá ­ zím. Těm n ejčastěji. T óth b ere celého m ladíka, s duši i s tělem , a sk lán í se ke všem jeho potřebám , ke všem jeho nejasnostem , zápasům , a na vše mu dává odpovědi, lék. P řesné i přijatelné. Za tu to k n ih u jsm e Či­ lém u n ak lad atelstv í R uppovu. k te rá nás chce vážně obohacovat dobrým i kniham i, velm i vděčni. W agner: U m ělecké dílo m inulosti a jeho ochrana. — 2ikeš, P ra h a 1946, str. 60 te x tu a 30 vyobrazení. Skolený znalec našeho um ění a dlouholetý jeho ochránce a h istorik podává v k rátk é m přeh led u um ělecké snažení, jež táh lo našim i zemémi, s tím , co u nás zanechaly, v jakém stav u jsou dnes ty to p am átky a co vše je ještě třeb a učiniti k jejich bezpeč­ ném u zachováni. W eirich: Ú čast zam ěstnanců na zisku a kap itálu . — CAT, P ra h a 1946, str. 84; za 28 Kčs. V ědecký a h istorický přehled vývoje této otázky dnes velm i ak tu áln í. Řeší ji zn am en itý národohospodář světové úro v n ě a k řesťan skéh o přesvědčení. Cenný přísp ěv ek náš k této otázce.

Igino G iordani: I p ro testan ti alla co n quista ď Italia. — D ru h é vydání, M ilán 1944. S nad se zdá n eu v ěřiteln ý m m lu v it o postupu p ro testan tů v Itálii. A přece před válkou p ro te sta n tsk é m isie byly vážným nebez­ pečím , k terém u propadly nékde celé vesnice. G iordani o d h alu je slabiny p ro te sta n tů a d ává katolík ům m ožnost o drážet jejich útoky. Počítá se, že po válce, k te rá zarazila rů st různých sekt h lav n ě an glo-am erického p ů ­ vodu, p ro te sta n té se vzchopí k novém u náporu. T aké tom u ta k už je. Z ařizu ji se různé p ro testan tsk é ú stav y , především pro opuštěnou a ch u ­ dou m ládež, k te rá pom alu pro p ad á b lu d u a stane se jeho Šiřitelkou mezi italsk ým lidem . A u to r ve své knize p ro b írá vznik p ro testan tstv í, pokusy p ro testan tů pronik n o u t do Italie, sta v p ro te sta n tů v Itálii a pom ěr n o ­ vých náboženství k zákonodárství. v. j. A n tonín Šorm : O úctě an d ěla strážného. — II. vyd., str. 70, K čs 10.—. O bjednávky v y řizu je P. A ntonín P rokeš, kaplan, Sušice. T ento svazek vyd al zesnulý7 m sgre J a n M ottl, o ch rán ce p am átn é poutní sv aty n ě A ndělů S trážných v Sušici. J e určen p řed ev ším pro děti. O bsahuje však i cenná d ata o úctě an dělů strážných v českých krajích. Dieu v iv a n t: Živý Bůh Z v láštn í časopis vycházející v P aříži. P řin á ší články náboženského snažení, náboženské spolupráce lidí všech vyznání. Vedení je složeno z katolíků, ale redakce z katolíka, p ro te sta n ta a znalce posledních m yš­ lenkových sm ěrů. Časopis chce vésti k Bohu, vychovávati k žitém u n áb o ­ ženství, k oceňování, co m á k te ré náboženství hodnotného a živého. S ch á­ zejí se ve třech bodech: ve v ěrn o sti k Písm u, jež ovšem v y k lá d ají spíše sym bolicky, p ak v zam ěření světa a života mimo ten to sv ét a za tře tí vědom í společenství svátých, osob, věcí i m yšlenek. Časopis je ovšem někdy roztodivná m íchanina. P rv n í číslo p řin áší studii M onchaninovu o duchovním životě v sam otě. S etk áv ám e se tu s L onstojem , k te rý v y ­ kládá sv. Ř ehoře Palm ase, ta k ovšem po svém, ja k znám e Lonstyho. V d ru h ém čísle čtem e dobrou studii M a rtin a B ubera o židovském obrodném náboženském hn u tí, zvaném Chassidismus, jež je h n u tí z 18. století a snaží se prohloubiti duch. život dnešních židů. A. M. Schm idt sezna­ m uje v širokých rysech se základy k alv ín sk é theologie, zatím co P. L ubac, znám ý svým i studiem i eklesiologickým i, upozorňuje n a spojeni p ří­ tom nosti s posm rtným životem . P. F é re t h á jí p ro ti k ritik á m P. H ubyho výklad P. Alla, jenž asi zůstane stá le nejlepším i když rů zn í ro zu m b radové a sam orostlí a h lavně sam ozvaní exeg eté jsou s tím to v ýkladem nespokojeni a ch tějí čisti v celé A pokalypse jen poslední dny, jež vidí ovšem již za dveřm i. Ve třetím čísle dotčený již M onchanin stu d u je vztah indického nábo­ ženství k e katolictví a možnosti jejich sblížení. M. H yppolite seznam uje s Jasp ersem , jehož odlišuje od všech o statních forem všeho toho, co se dnes s oblibou nazývá existentialism em . Z ávěrem si možno přečisti sk v ě­ lého anglického básníka jesu itu H opkinse, z něhož sliboval S koum al kdysi více přeložit! — B r a i t o

Náš v y d a v a t e l s k ý v ě s t n í k

Novinky Edice K rystal:

Cep: Rozptýlené paprsky. — Essaye. Cena asi 60 Kčs. Cala: D uchovní hudba. — Neváz. 85, váz. 105 Kčs. Lev X III.: H erum nova rum : Sociální encyklika. — N ezbytná p říru čk a pro všechny, kdož chtéjí pracovati v K atolické akci, mezi dělnictvem . P ro všechny, kteří se zajím ají o sociální otázky. P řek lad p. přel. D r B Vaška. Než bude toto číslo ve vašich rukou, m ůžete si o b jed n ati doplněk této encykliky: list P ia XI. Q uadragesim o anno, jež d o p lňuje encykliku Lva X III. m oderním i těžkostm i. O dřej M, P etrů : M atěj z Jano v a. — 60 Kčs. R uysbroeck: Z rcadlo věčné blaženosti. — Za 40 Kčs. D r W eirich: K ardinál J. N ew m an (Vítěz).

Studi jní archy ... Vydávám e je dále. Seznam: 1. P odstata C írkve. 2. P ojem a p o dstata náboženství. 3. Sociální otázky a přirozená m orálka. 4. Co je filosofie. 5. Znovuzrození člověka v Novém Zákoně. 6. Původ člověka. 7. K řesťan stv í jako form a lidského života. 8. Věda a v ira 9. Kněz. 10. P apežství v dějinách. 11. C írkev a stát. 12. D ialektický m aterialism us. 13. Filosofie kom unism u. 14. K om unism us a náboženství. Cena každého letáku jest 1 Kčs. — O dialektick ém m aterialism u 2 Kčs. Kdo si p ře je tyto stu d ijn í archy, m usí si je objednati. protože ne­ můžeme posílati na ukázku. P rosím e pány faráře, kap lan y a profesory náboženství, aby si je objednali p ro kostelní lištu, a doporučili je s tu ­ dentům a inteligenci vůbec. Z těchto archů bude brzo dobrá katolická encyklopedie. V ydám e k nim vkusné desky, kam ž si m ůžete tyto s tu ­ d ijní arch y odkládali. Zim ní exercicie. — Ja k o obyčejně uspořádám e zim ní exercicie. Jedny před N ovým rokem po vánocích a d ru h é od 30. prosince, jedny v Ce­ chách a d ru h é na M oravě. V prosincovém čísle budou u v eřejn ěn y po­ drobnosti. Jsou h lavně určeny těm, k te ří se nem ohli o p rázdninách dostati n a exercicie. Naše novinky: Dlouho nepřišlo nic z duchovní literatu ry . P ro to jsm e vydali velkého vlám ského m y stik a Ruysbroecka. V ydali jsm e jeho n e j­ k rásn ější dílo Z rcadlo věčné blaženosti. K niha je skoro rozebrána. M ám e jen několik stovek vázaných výtisků. O b jed n ejte si proto knihu co nejdříve. Dále doporučujem e Calovu k n ihu všem knéžim i v a rh a n í-

kùm a řed itelů m chóru. T aková kniha vychází u nás po prvé, a prot* i vy si o b jed n ejte k n ih u ještě dnes. Z náte jistě všichni našeho spisovatele J a n a Cepa. V této knize essayi, kterou nazval R ozptýlené pap rsk y a kterou jsm e vydali, rozmlouvá o um ění, o životě. Velmi krásné a naléh av é jsou jeho epištoly ke stu d en tstv u . D ruhé vydání nebudem e moci poříditi, proto nem eškejte a ihned objednejte. K nih a se vám hodí jako dobrý d áre k ke sv. M iku­ láši nebo k Ježíšku. H lavně m ladým ji d áv e jte jako velm i příhodný dárek. K onečné upozorňuji n a naše nové vydání sociálních papežských encyklik. T ed p ráv ě jsm e vydali Lva X III. H erum n ovarum , onu slav­ nou encykliku o sociálních otázkách, kde se volá po spravedlnosti vůči všem, h lav ně vůči zam ěstnancům . T u to k n ih u nebudem e posílat» na ukázku. P roto si ji objednejte sam i. H lavně spolky m ládeže, skupiny m ládeže, d ělnické kroužky se neobejdou bez této encykliky. P oužijte všichni přiložených objednacích lístků. B udem e je vyřizovat! postupně. D ejte svým d rahým , dětem ke sv. M ikuláši a k vánocům, dobrou a krásn o u knihu; naše k n ihy tu v lastn o st m ají. V poslední chvíli ještě hlásím e tu to novinku, k te rá p ráv ě vyšla M ladý dom inikán, lekto r theologie O ndřej M. P etrů , napsal výbornou, h istoricko-věroučnou studii o našem velkém náboženském m ysliteli z doby předhusitské, M atěji z Jano v a. Byl to p rv n í p rů k o p n ík častého sv átéh o při­ jím ání a h rá l velm i důležitou úlohu v našem Českém náboženském životě. P ro stu d ijn í kroužky o čes. církev, d ějin ách je to k n ih a n epostradatelná. Brno. P ře je te si články o rodině a výchově. Od p říštíh o čísla bude je psát pro H lubinu olom oucký p an profesor D r Bureš. Naši biskupové. P tá te se, proč stále ještě je nem ám e? J á se ptáno také. Ale véřte, že S vatá stolice tím v in n a není. M odleme se všichni za to, aby n ám P á n dal nové biskupy, kde je nem ám e, a k te ré máme, aby sílil a osvěcoval. H. L. J a k se chovat k n ep řátelů m se p táte? N ejp rv e k řesfan nemá m ít n ep řátele. M ohou bý t protivníci, mohou se i oni n azý v at našim i ne­ přáteli a i cho vati se jak o naši nepřátelé, ale m y se na n ě sm im e dívati jen jako na lidi jiných názorů, třebaže tedy jako na p rotivníky, pokud se tý k á oněch názorů, ale m usím e se snažiti proměnit» jejich n ep řá tel­ ství v pochopení a v přátelstv í. To je rad a K ristova, abychom shrnovali řeřav é uhlí na hlavy svým nepřátelům . A bychom se nedali přemoci jejich zlem, takže bychom chtěli tak é jejich zlo svým zlem p o tíra l T ak by m ěl sa ta n dvoje vítězství, zla, k te ré nám ublížilo, a zla, kterým my splácím e ublížení. A ve světě by p ak nebylo nikdy pokoje a klidu. My m usím e um ět p řetrh n o u t onen začarovaný kruh, řetěz ustavičného honění za pom stou nebo dom nělou spraved ln o stí; jin a k se všichni zalknem e v pom stychtivosti. M odlem e se za nepřátele, za lidi n ám ne­ p říjem n é a protivné, za ty, k te ří nám zlé činí, aby se obrátili, a lidé nevinn ě n ám nepříjem ní, aby nám byli s pomocí Boží snesitelnější! N aprosto se n ehádejm e s protiv n ík y stů j co stůj, tím m éně urputně. D isputujm e jen tam , kde je n ad ě je na n ějak ý úspěch přesvědčení. J i­ n ak n em etejm e svátého ani sviním , ani psům , to je st lidem , k te ří ne­ myslí. a jsou zlí a hloupí. S těm i deb ato v at je škoda Času, a ještě se vydávám e v nebezpečí rozčilovati se, h n év a t a p ác h at jin é hříchy. N a hlubinu vydává dom inikánský řá d československé provincie. Odpo­ vědný re d a k to r je D r S. Braito. T iskne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinová sazba povolena ředitelstv ím pošt a telegrafů v B rně 8. III. 1926. č. 18070—VI. Podací a dohlédací ú řad O lomouc 3.

na hlubinu r e u u e p r o d u c h o u n i ži uof

-„e"7/r

12

Z á s a d y : Ke konci ju b ilejn íh o ročníku 325 - B raito: D obrým nástro jem králo v stv í Božího 326 - B ernanos: K ázání faráře

z m rtv é farnosti 328 - M erell: Do Soluně 331 - Pecka: O m a­ je tk u 334 - Ž i v o t : Š edesátiny Ja ro sla v a D urycha 337 - Školní m ono­ pol 338 - S tu d ijn í dny řeholních sester ve F rancii 340 - Přem ozm e pasivitu svých věřících 341 - K atolické poznám ky 342 - K ontroverse mezi k a to ­ líky 342 - P lu s X II. o úloze Č eskoslovenska 343 - Nebezpečí laické výchovy 343 - V Č eskoslovensku je 70 ■/• katolíků 343 - Spisovatelé, knihy a čten áři 345 - N áboženská nevědom ost 347 - M učedník 347

f ^XX

pr osi nec C .

1946

R E V U E Vedoucí redaktor: Spoluredakto r :

NA

H L U B I N U

P. D r S I L V E S T R M. B R A I T O P. D r R E G I N A L D M. D A C Í K

Redakce: Ol o mo u c , S l o v e n s k á 14 Administrace : O l o m o u c , S l o v e n s k á 14.

-

OP. OP.

T e l e f o n 626

Vychází m ěsíčně. P ře d p latn é 60 Kčs, stu d en ti 40 Kčs. Šekový účet pošt spořitelny v P raze: Revue Na hlubin u , Olomouc, 83148.

VYŠŠÍ N Á B O Ž E N S K Y

k u r s

v p r o s in c i

PRAHA. V sále u dom inikánü, P ra h a I, Jalo v co v á ul., v 7 hodin večer: dne 7. B raito: N eporušitelnost C írkve; dne 14. D r Š k ra b al: S tarý Z ákon; d n e 21. D r D acík: P řek ážk y duchovního života; dne 28. D r J. Veselý: D ostojevskij — prorok. BRNO. V sále Uměl. prům . m usea, H usova tř., v 7 hodin večer: d n e 7. prosince D r D acík: P řek ážk y duchovního života; dne 11. prosince D r Veselý: D ostojevskij — prorok; dne 14. prosince prof. Pecka: Člověk jako duchovně tělesná jednota; dne 21. prosince B raito: N eporušitelnost Církve. Z im ní exerclcte; R edaktor P. B raito d áv á ja k obvykle zim ní exercicie, letos p rozatím je n pro čten ářk y . V Čechách, na Sv. Hoře u P říb ram ě, v exercičním domé, od 29. prosince 1946 do 2. ledna 1947, a p a k na Mo­ rav ě v exercičním dom ě sester p rem o n strá te k na sv. K opečku u O lo­ mouce, od 2.—6. ledna 1947. T echnické pokyny pošleme p řih lá šen ý m co nejdříve. P řih lášk y jen na redakci revue Na hlubinu, Olomouc, Sloven­ sk á č. 14. K aždý č te n á ř přivede jednoho nového. P oužijte přiloženého lístku a n apište nám adresy svých dobrých znám ých, k te ří by m ohli o dbirati náš časopis. A le ješté lépe uděláte, když je přím o a závazně získ áte pro H lubinu. Chcem e rozšiřiti H lubinu od p říštíh o ročníku aspoň o osm s tr á ­ nek, a p ro to p otřebujem e hodně nových o dběratel, abychom stačili s d e­ chem. Těm , k te ří nám získají nového odběratele, pošlem e k rásn ý v á^ noční tisk gratis, ja k jsm e p řed válkou Činívali každého roku. V yrovnejte p ředplatné! P ře d p latn é sluje od toho, že se platí předem . Český nechvalný zvyk je p la tit pozadu, a h lavně časopisy. Ale posílali jsm e v ám Časopis, a celý rok. Psali jste si oñ, p řih lásili jste se sami, jen velm i m álo jsm e poslali na ukázku, nebo starý m odběratelů m v d o ­ m nění, že se zapom něli prihlásiti; nyní potřeb u jem e n u tn é svých, a říkám j ž jasně, s v ý c h peněz, abychom m ohli dýchat. Vánoční pohlednice! Marne čtyři d ru h y po 1.— Kčs. Hned objednejte! Boxan: O ltá ř vděčnosti. — M ile v y p rav en á kniha, k te rá je pom níkem ja k vděčnosti sester sv. K říže v Mor. O stravě, tak sestrám této kongre­ gace a umělci, k te rý vytvořil p ře k rá sn é dílo; je nutné, aby se svět o tom dověděl, že jsou stále umělci, kteří chtčji tvořili pro slávu Páně. M istr Obšil je velký um ělec a upozorňuji na něho spolubratry.

Ke konci j u b i l e j n í ho ročníku Co jsm e chtěli a čeho jsm e dosáhli? To poslední rozhodne Bůh sám a sprav edliví posuzovatelé náboženských dějin českých od dob prvního p řev ratu . Co jsm e chtěli, ja k ý byl náš plán a ja k jsm e se snažili jej vy plniti? Název, k terý dal časopisu P. E m ilián Soukup, skutečný otec celé dnešní dom inikánské generace, v y ja d řu je náš program . C htěli jsm e lidi p řiblížiti k opravdovém u životu z k řesťan sk é plnosti. P ro to jsm e m luvili i o nejvyších vrcholcích duchovního života. O všem n en í p ra v ­ divý výrok, k te rý V yšehrad opaku je po Josefu F lorianovi, že jsem cpal do lidí m ystickou kontem placi, k te rá je dílem m ilosti. M luvili jsm e ta k é o ní v souvislosti učeni asketickom ystického, ale kdo čte pozorně H lu ­ binu, ví, že ten to vý ro k nem ěl být opakován, protože n en í ve shodě s pravdou. N aopak, zůstali jsm e velm i střízliv ě u skutečností, s kterým i jsm e m useli počítati, z který ch jsm e m useli vycházet, i když jsm e p řip o ­ m ínali křesťanům , že p rů m ěrn é křesťán k o v stv í není k řesťan stv í celé, protože Spasitel nám přinesl život, a chtěl, abychom ho m ěli v hojnosti. Oas od času jsm e se vracív ali k zák ladů m a vším ali jsm e si všech otázek, k te ré byly otevřené a živé. N eopom inuli jsm e se podivati do oči všem těžkostem , všem chybám a nesrovnalostí kato lík ů jsm e nikdy n e ­ šetřili. Způsobilo nám to m noho n epřátel, a m noh o k ráte jsm e byli u d á ­ v án i církevní i řádové vrchnosti, až i na nejvyŠŠích m ístech. T ak é jsm e byli přehlíženi oněm i k atolíky in telek tu ály , k te ří se spokojí s jakým si n eu rčitý m katolíkofilstvím , k te ří snesou rozklady literárn í, n a ­ nejv ýše ještě sociologické, ale k terý m je a zůstane pohoršením a tvrdou řečí k říž a jeho poselství o sebezáporu a poctivém p ře tv á ře n í našeho života podle celého učení K ristova. Ti ovšem m ohou p ak v y d áv a t za m ystiku tře b a jen připom ínání katechism u. A le přece jen nějaké ovoce vidím e: P oselství sv a té T erezie Ježíškovy, k te rá prostince přetlum očila světu poselství svátéh o P av la o našem synovství Božím, dnes je obvyklým them atem kázání, poučování, m yš­ le n k a o tajem n ém těle C írkve, k te ro u jsm e stá le vštěpovali, se uchytila tak , že z m noha našich čten á řů vyrostli nadšení dělníci K atolické akce. N ebyli jsm e jistě sam i, nepřičítám e to jen sobě, to by bylo sm ěšně naivní, ale H lubina k tom u jistě značně přispěla. V yvolali jsm e h n u tí proti braní jm éna Božího n ad arm o (které v nejbližší době opět obno­ vím e), probouzeli jsm e porozum ění pro liturgické hnuti. Z H lubiny vyrostly naše exercicie, n aše Vyšší náboženské k u rsy a N áboženské týdny. N ejvětší útěchou jsou četné dopisy bohoslovců a řeholnic, děkujících H lub ině za p řiblíženi k m ilosti kněžského nebo řeh o ln íh o povolání. D ěkujem e vřele všem spolupracovníkům , všem těm dobrým sazečům, tisk ařů m , fak torům , s k terým i jsm e za ta lé ta pracovali. V Lidových zá-

vodech byl to pom ěr ta k řk a rodinný. D ěkujem e všem dobrodincům , kteří nám d v a k rá te pom ohli značným i d ary, když se povážlivě zakym ácely finanční vážky naší revue. P rosím e nakonec za odpuštěni, jestli jsm e někdy někoho pohoršili nebo zarm outili. A pak prosím e o v ěrn o st; b udem e ji oplácet.

P. S i l v e s t r M. B r a i t o O. P. :

Dobrým n á s t r o j e m k r ál o v s t v í Božího Je docela zbytečný zápas mezi M arii a M artou. Docela zbytečné do­ hadování, zda je důležité teď se věnovali činnosti nebo v ý h rad n ě službě Boží úcty a lásky. J e -li duše n ap ln ěn a Bohem, n u tn ě se z ní bu d e rozlévati tato lá sk a Boží, ta to p ře m íra lásky. N em ůže ji zadržeti v sobě. Sam a se z něho rozlévá oním n ad přiro zeným obcováním a svátým spo­ lečenstvím a krom ě toho ještě jej jeho lá sk a k Bohu n u tn ě p u d í v en k bratřím , aby i druzí tohoto B oha m ilovali, ja k toho zasluhuje, a aby i d ruh ým se dostalo štěstí z blízkosti a lásky Boží. D uše zanícená spojením s Bohem, duše oddaná Bohu tak, že ji B ůh vede, že je o tev řen a tajem ném u, m ystickém u zásahu Božímu, ve k te ré m si B ůh duše po dm aňuje tak, že člověk ve sv até pasivitě, tak , ja k je n je zde n a zem i m ožná (dokonalá tu není, protože jsm e bytosti odlišné od Boha, duše s v lastn ím rozum em , m ající postihnouti Boha, ja k m ůže býti postižen zde n a zemi) oddá se dokonale Bohu, že m u p o nechává vě­ dom ě iniciativu , že jím ta k řk a dýchá, že si s ním jakoby v ů li vym ěnil, že jím je j p o stih uje a p ro n ik á do něho. T ento tedy člověk, ta k h le pono­ řený do Boha, jak m ile se sta n e poddaným n ástro jem Božím, jest zároveň dokonale p řip ra v en , aby byl dobrým apoštolem . N em usíte se b áti an i nejvyššího duchovního života, n em usíte se ted y b áti n ejzáv ratn ějších výzev k plnosti duchovního života. Člověk naplněný sk u tečn o u láskou Boží, vedený Bohem, jenž všechny chce spasiti, bu d e hořeti touto v še­ stran n o u a všespasitelnou vůli Boží. A le zároveň se ta k člověk, k te rý je pohotový k v ů li Boží, k te rý se d áv á Bohem věsti, k te rý plni jeho poky n y o apoštolátě, o horlivosti pro spásu duší, p řip ra v u je k tom u, aby se ho B ů h dokonale zm ocnil m ysticky, aby si jej vynesl k nej vyšším vrcho lk ů m duchovního života: ta k m ůžem e říci s d ru h é strany, že ti, k te ří podle slov svátéh o Tom áše uk azu jí šp a tn ě lásku k příteli, když pro n ěj n ech tějí jiti tam , kde je p řítel potřebuje, nechtějíce se zbavovati rozkoše p řeb ý v án í s přítelem . P ra v ý p říte l Boží. p ra v ý m iláček Boží, n aplněn ý láskou Boží, vedený pohotovostí k lásce Boží, Bohem přebý v ajícím m ilostí v duši, ten p ů jd e všude, te n vždycky uchopí volání Boži, jak m ile uslyší n ějak o u duši kdekoliv štk á ti úzkostí, tázati se nevědom ostí nebo v o lat duchovní žízní a hladem . T ato pohotovost k Bohu, toto o tevření se jeho volání, jeho působení

je základem ap oštolátu a základem ta k é spojeni apoštolského života s ži­ votem rozjim avým , jen ta k to se sta n e apoštolská h orlivost zároveň tak é cestou a školou svatosti. J e n ta k se p řed ejd e nebezpečí, že se z n ás stanou ag itáto ři, potuln í h lasatelé několika p rav d . . . P řipom enem si tu, co sv átý Tom áš p rav í po A ristotelovi o n ástro ji a nástro jo v é p říčině a činnosti. N ástroj m á svou v lastn í činnost, jak o se­ k era m á sekat, a p ak m á činnost, ktero u m u ud ělu je ten, kdo n ástro jem vládne, totiž tím to sekáním vytvoří třeb a k rásn ý nábytek. Od n ástro je se jen žádá, aby byl dobrým nástro jem , aby měl všechny v lastnosti po­ třeb n é k vykonávání v lastního úkonu a aby byl pohotový k tom u, aby m ohl človék ho užívající s n ím libovolně n ak lád ati. K tom u, ab y z něho m ohl učiniti něco k rásného a dobrého, p otřebu je, aby d o b ře konal svou věc, aby k tom u byl dobře u p rav en a pohotový k použití. A bychom m ohli být apoštoly, m usím e b ý t dobrým i n ástroji. Tedy n e j­ p rv e m usím e b ý t schopni slovo Boží dobře h lásat, u m ět je podat, um ět je přib lížit lidem , ke k terý m se s ním přibližujem e. D ále p ak m usím e b ý t pohotoví, aby ten to Bůh, jeho slovo a jeho služba nás ta k proniklo, že Boží posvěcení bude pro vázeti náš apoštolát, Boží požehnání že na nás skane. Jistěže m ají lidé poslouchali i špatného kazatele, i nehodného kněze, to je všechno hezké, m ůže se sto k rá te českém u člověku vyk lád at, že nezávisí m ilost n a osobní svato sti toho, k te rý m ilost rozdává, m ůžete sto k rá te se m rzeti na H usa, že s tím u n ás začal, ale jednou s tím již m usím e počítati, že lid oceňuje hodnotu p rav d y podle hodnoty h lasatelova života. S d ru h é stra n y v šak v ěřím e ve zvláštní požehnání Boži, k teré provází svaté služebníky Boži, k te ré neprovází zřejm ě lidi hříšné, a za dru h é, ze svátý ch lidí try sk á zásluha a sv ato st tajem n ý m kolováním společenství obcování svátý ch na celou C írkev, jako v m ystickém těle, a za třetí, lidé opravdu vycítí, vytuší tu to skutečnou pravou svatost a o tv íra jí se, kde ji najdou. Tak řík á svátý Ignác z Loyoly ve svých K onstitucích, že prostředk y , k te ré nás sp o ju jí s Bohem, jsou účinnější, než které nás u v ád ě jí ve sty k s lid m i. . . T ak je tedy tře b a n ejp rv e se stále častěji a ab solutněji spojovat s Bo­ hem , aby se jeho hlediska, jeho vůle, jeho p řá n í stále více stá v ala naší vůlí, naším přán ím , naší touhou. P oznáním , studiem , rozjím áním pak poznám e stále d okonaleji tu to vůli Boží a jejíh o du ch a a jsm e p ak p ř i­ prav en i stát se dobrým i nástroji, učiniti všechno, a to ta k dobře, ja k to p rá v ě Bůh vyžaduje. Kdo žije z něho a v něm , ten tak é žije a působí skrze něho. Jeho činnost p ak m usí býti silnější a požehnanější, a když se neprojeví účinek hned n a m ístě, někde v tajem n ém těle K risto v ě se jistě projeví, a o to h lavně j d e . . . Může se stát, že ti, ke k terý m m luvím e, již p ro m arn ili tolik příležitostí a m ilostí, že Bůh jim již zav írá svou ru k u v našich slovech. A ani pak nejsou ztracen y n aše nám ahy. I tak z nich vzejde někdy někde požehnání. My věřím e, že pokud bude několik spravedlivých v našem lidu, že nikdy nebude n ad arm o pro náš lid žádn á oběť apoštolské horlivosti. A p ak se přičiniti, abychom byli dobrým vyvoleným n ástrojem . A by­ chom byli co nejblíže Boha, jen ta k mu m ůžem e nejlépe rozum ěti a jen

ta k ta k é m ůžem e rozum ěti, čeho p o třeb u jí naši věřící a ja k se k nim m ůžem e a m ám e přiblížiti. Za druhé, abychom pak se snažili b ý t co n e j­ lepším i n ástro ji důstojným i Boha, tedy n ástro ji vzdělaným i, kteří se sklánějí s péčí a trpělivostí a pochopením ke všem, ke k terý m ch tějí nésti Boží poselství, aby se snažili n ajiti nejlepší p ro střed k y k získání všech pro Boha, aby byli ta k oddáni Bohu, že budou naslo u ch ati h lasu D ucha svátého, k te rý posvěcuje lidi, ja k m ají jed n at, co m ají u čin iti a co podniknouti, ab y byli získáni n ejrů z n ější lidé v různých dobách z rů z ­ ných tříd a stavů a s n ejrůznějším i potřebam i. To vyžaduje nejd ů k lad n ějšíh o a n ejširšíh o vzdělání, znalosti doby, lidí a všeho pokladu Božích p rav d a p ro střed k ů , jak je učiniti p řija te ln é a přesvědčivé pro naše posluchače. P a k jsm e dobrým n ástro jem a B ůh koná p ak divý skrze své apoštoly. N ejenom že nebudem e m látiti p rázdnou slám u, ale ta k é n ezůstanem e schouleni v své v lastn í jistotě, n ý b rž půjd em e ke svým b ra třím s Bohem v srdci, n ebudem e opouštěti B oha pro své bližní, nýbrž s ním pů jd em e k n im a u nich budem e s ním a v něm jsm e s nim i. P a k se všeho odvážím e, všechno podniknem e pro své b ra try , protože nás bude p u d iti láska Boží, k te rá nám nedá pokoje, k te rá nám dá všeho se odvážiti, všechno učiniti, všechno podstoupiti, protože B ůh i jeho duše stojí za to, abychom pro ně toto vše vykonali.

G. B e r n a n o s :

Kázání f a r á ř e z m r t v é f arnosti K do jste? Co jste sem dnes přišli hled at? Co chcete od svého kněze? M odlitby pro tohoto m rtvého? Ale já nem ohu nic bez vás. N em ohu nic bez své farnosti a žel, nem ám farnosti. To už není farnost, m oji b r a t ř i . . . to je n an ejv ý š obec a farář, ale n e farno st. Ano, chtěl bych vám slouží ti, m ám v ás rád, m iluji vás tak, jak jste, m ilu ji vaši bídu, někdy se mi zdá, že i m iluji vaše hříchy, vaše hříchy, jež dobře znám , vaše h řích y bez r a d o s ti. . . J e pravda, že trp ím a že se m odlím za vás ze všech svých sil. Žel, tu i onde řeknou, že to stačí, že se m ám jen m odlit a trp ě t tak dlouho, pokud mi budete o do írati své duše. T ak aspoň m ě n aučili moji vychovatelé ze sem ináře. Sm ýšlím snad jak o oni, ale ta m yšlenka n ejd e již do hloubky; je konec. Co jsem mezi vám i? Již jste někdy viděli biti srdce m im o tělo? Nuže, já jsem to srdce, p řátelé! S rdce je jak o pum pa, k te rá čerp á krev. Mé srdce bije, ja k může, ale k rev již nestoupá, nedýchá, srdce se pohy bu je jen větrem . A vy? P ravda, ještě jste neslyšeli od kněze takových slov. Je p rav d a, že jsou tv rd á a těžká. P ro to jich nem ohu zadržeti. Kéž by p ad la na v aše hlavy, a n ejed n ám -li dobře, kéž m ne B ůh p o trestá i s vám i. Měl jsem velký strac h z vás, přátelé. Ano, než jsem v ás poznal, měl jsem z vás strach.

J e tře b a rozum ě ti. Hoši, k te ří stu d u jí ve školách, p řip ra v u jí se na své povolání. M ají přesn ě stanov en ý plán, vše je určeno; cesta, k tero u se m ají n ejp rv e u b írati, a p ak povolání, rodina, o p ráv n ěn é tužby, jsou ve světě tak, neu razte se m ým p řirov n án í, jako červi v ovoci. My ale, knězi, nem ám e m ísta a nikom u nepatřím e. O pustili jsm e rodiny, své příb y tk y , své vesnice a když jsm e skončili se svým i sešity, se svou latinou a řeč­ tinou, poslali nás k vám s jediným pokynem : P ro tlu čte se, dělejte, jak n ejlépe dovedete. A m yslím , safra, že není možno d á t lepší heslo. Když jste učinili své dílo, jehož je třeba, když jste zorali, zašili, okopali, když jste ošetřili svůj dobytek, klidně uléháte. Vaše denní lopota je skončena. I m y m ám e svůj denní úkol, ale když je ukončen, zů stáv á nám ještě je­ den: získati vaše duše. Byli jsm e m ladí, horliví, plni dobré v ů le a s í l y . . . a proč bych neužil toho slova, i když nem á pro m nohé z vás význam u, plni lásky, o níž jste, ja k se obávám , ztratili už i pojem, lásky, k te rá bdí ve dne v noci a jež bolí. V této lásce je ta k é Boží podíl i lidská část: láska člověka, k te rý mezi vám i chodí stá le sám. N eboť vy m i m ůžete m luviti o svých tram potách, o svých radostech, o tom, co je jejich, žel, m ěřítkem , o penězích, jež jsou tvrdým , n eúprosným pánem , zákonem vašeho života, ale o čem já m ám s vám i m luviti? Vím, že se o tom, o čem práv ě m luvím , obyčejně nem luvívá. P ro to ině poslouchejte co nejlépe, neboť to d v a k rá te neuslyšíte. N ikdy jsem vás neviděl a neuvidím tolik shrom ážděných, celou svou ubohou farn o st p řed se b o u . . . K dyž jsem se k vám obracel při D om inus vobiscum , abych vám p řál pomoc a sílu Boží, n ap a d la m ě m yšlenka, ne to n en í dosti, vešla ve m ne jak o paprsek, že naše farn o st již neexistuje, že již n en í farnosti. Ano, jm éno osady ex istu je v re jstřík u na arcibisk u pstv í, ale farn o sti už není. J s te svobodni. J s te svobodni, moji přátelé. Svobodnější než divoši a po­ hani, jste docela svobodni, jako — h o v a d a . . . To n en í od včerejška, to se tá h n e dlouho. To trv á dlouho, než se u b ije farn o st. A teď už je m rtv á. O dpovíte mi, že a ť je živá nebo m rtvá, že to n ebude p řek ážet vašem u obilí zráti a že n epřestan ou padati s vašich stro m ů jab lk a na jabčák. Ano, hrozba se n e tý k á těchto nevinných věcí, to, co vás ohrožuje, je ve vás, ve vašem n itru , ve vaší k ů ž i. . . že jsou mezi vám i hříšníci, a velcí hříšníci, to není rozhodující. K aždá farn o st m á své h říšníky. Pokud trv á pevně farnost, hříšníci a ostatn í tvo ří velké těleso, v něm ž koluje m ilo­ srd en stv í a m ilost Boží jak o míza ve strom ě. N eboť člověk není osam o­ cenou bytosti, a ť si řík áte, co chcete. Člověk nežije sám nebo v p árech jak o plazi či tygři. A ni nejubožejší shrom ážděni lidské se neobejde bez ničem nosti; co říci o m ěstech a velkých m ěstech? K dyž pak n astan e noc, m ěsto se probouzí a vydech u je všem i svým i póry ohavnost dne, k te rý skončil. V aří tu ohavnost ve svých příkopech, takže se nakonec stá v á jedním blátem , jež se plouží nesm írným i podzem ním i toky až k moři. A ni nadpřiro zený život, život duší, život ubohých duší, žel, neobejde se

bez ohavností. J e n eře st a je hřích . . . K dyby n ám Bůh otevřel oči pro neviditelný svět, kdo by nepadl m rte v p ři pouhém jediném pohledu na tu ošklivost a hnus, ja k se plodí zlo! A ni n ám všem dohrom ad y se to nepodaří zm ěniti. B ůh to dopustil. P ro to ustano vil svou C írkev. F arn o st pak je církev v m além . Není farn osti bez velké C írkve. A kdyby u m řela poslední farn o st, což je ne­ možné, nebude již C írkve, ani velké an i m alé a nebude již vykoupení. S atan navštív il svůj lid. Ale je st ještě hodně farno stí ve světě. T ato však je m rtva. S nad již dlouho. N echtěl jsem tom u v ěřiti. Myslil jsm e si, pokud jsem tu já. 2el, jeden člověk n etvoří farnosti. N echávali jste mě chodit sem a tam , m yslíce si: P latím e přece aspoň tolik, co ti z Noyelles, A rey anebo ze S ain t V aast. M ůžem e si vydržovat svého fa rá ře jak o jiní. A trp ěliv ě jste čekali, až si p řijd e te na své, m yslíce si: N estojí mnoho. M ám e ho stále po ruce, snad nakonec bude s lo u ž iti. . . K dyž však byl odhalen zločin, nepřišli jste h led ati mne. Zločin, p rav da, se tý k á je n sp rav ed ln o sti a žurn alistů , p rav d a? J e třeb a jen trochu více kvasnic, aby zkvasilo celé těsto. Zlo již bylo ve vás, ale vylezlo jakoby ze země, ze zdí. A ze začát­ ku se vám to ani neprotivilo. Bylo Vám dobře, docela teple. Ves se podo­ bala úlu v dubnu. P ři m yšlence, že p achatelem je někdo od vás, snad váš soused, krev vás svědila v žilách. K dyž jsem večer vídal v aše okna ozářená podél našeho údolíčka, m yslil jsem si, že podezření, nenávist, žárlivost a strac h jsou v p lné činnosti, takže policie může z ítra p řijít jen se b ra t svů j m ed a pak, p ak přišel nový úder, dvoji rán a , dvojí sm rt (společná sebevražda m ilenců ve farnosti). Ale teď vás zlo již netěší, cítíte se jako ve snu, ozáblí. M luvi se stále o ohni pekelném , ale peklo, m oji přátelé, je studené. Je ště včera noci nebyly dosti dlouhé, aby vyčerpaly vaši zlobu a vstávali jste každého jitra s h ru d i ještě plnou jedu. P ro to i ď ábel se vzdálil od vás. Ja k jsm e strašn ě sam i ve zlém, b ratří! L idé sní od věků do věků, jak by roztrhli tu to sam otu zla, ale m arně. Ď ábel, k te rý m ůže tolik věci, nem ůže zalo­ žit! svou církev, církev, k te rá by dala do jednoho společného celku záslu ­ hy pekelné, k te rá by dala dohrom ady hřích. Dnes jak o od věků je třeba, aby každý h říšn ík hřešil sám, vždycky sám . H řeším e sam i, jako u m írám e sam i. V idíte z toho, že ď ábel n en í přítel, k te rý zůstává až do konce. A ta k jste si pom yslili na svého fa rá ře a na svou farnost. P odezírali jste se, pom louvali jste se, udávali, nenáviděli jed en d ru h éh o a n yní n astala ta to n u tn o st bojovati společně p roti chladu, ab y ste se zahřáli. Nuže, co vám m ám říci? O bejdete odsud tak, ja k jste přišli. A le já n e­ jsem nic bez vás, bez své farnosti. 2 e požehnám dnes tohoto n ešťastného m alého nebožtíka? K čem u vám to poslouží? Byl nevinným n ástro jem vaší ztráty. J e to váš společný hřích. N ebudu žehnati hříchu. Z rom án u »M onsieur Ouine«.

P. S.: Theolog by n ad leckterou větou a n ad stavbou celých odstavců zav rtěl hlavou. A le nechtěl jsem trh a ti souvislost strašn é vise B ern an o sovy, vise m rtv é farnosti, jakých i u n ás jsou snad desítky, snad stovky, k zam yšlení nás kněži i vás laiků. Z ávěr kázán í nechce zapochybovat o účinnosti požehnání. B ernanos tu chtěl p říše rn ě u kázat, jak lidé oče­ kávali od pouhého požehnání jakoby zažehnání hrůzy, k te rá je v n itrech a ktero u nebyli ochotni zrněni ti, takže jim ono požehnání, p rosté požeh­ náni m rtvého těla s přím luvou za živou duši, nepom ůže, jestli oni n ev rá tí své m rtv é duše a svou m rtv ou farn o st k životu. Redaktor.

Dr J a n M erell:

Do Soluně (P řeklad a výklad d ruhéh o listu sv. P av la k Soluňským ) N adpis a díkučinéní (1, 1—12). 1, 1 Pavel, S ylvánus a T im othej církvi thessalonické v Bohu, Otci a P án u Ježíši K ristu : 2 M ilost vám a pokoj od Boha Otce a P á n a Ježíše K rista! 3 B ratří, je třeba, abychom děkovali B ohu za vás stále. Sluší se to, neboť vaše v íra velm i v zrůstá a vzájem ná lá sk a jednoho k až­ dého z vás m ohutni. 4 P ro to i my se honosím e vám i v církvích Božích pro vaši vy trv alo st a v íru ve všech pronásledováních v a ­ šich a souženích. S nášíte je, r*aby se ukázal spravedlivý soud Boží: M áte se stá ti hodným i k rálovství Božího, pro něž také trp íte. 6 V ždyť je hodno Boži spravedlnosti, aby těm, k te ří vás sužují, odplatil soužením , 7 vám však, k te ří jste souženi, spolu s nám i úlevou, až se zjeví P án Ježíš s nebe s an d ěly své moci 8 v plam eni ohně. P ak p o trestá ty, k te ří neznají Boha, i ty, kteří o d p írají poslušnost evangeliu P án a našeho Ježíše. 9 Ti budou p o trestán i záhubou věčnou: b u ­ dou (vzdáleni) od tv á ře P án ě a od slávy jeho moci, 10 až p řijd e v onen den, aby byl oslaven ve svých svátý ch a podivuhodným se ukázal ve všech věřících. (I ve vás), ježto n aše svědectví došlo u vás viry. 11 P roto se stále m odlím e za vás, aby Bůh náš učinil vás ho d ­ ným i svého povoláni a dovršil (ve vás) m ocně zálibu v dobrém a (všeliké) dílo víry. 12 P ak bude jm éno P án a našeho Ježíše oslaveno ve vás a vy v něm podle m ilosti Boha našeho a P án a Ježíše K rista. Úvodní pozdrav d ruhého listu Soluňským je velm i podobný pozdravu z listu prvního. Pouze po slovech: ,v B ohu O tci' p řid áv á apoštol zájm éno ,našem ’ a po slovech: .M ilost vám a pokoj’ jak o v jiných epištolách p ř i­ dáv á: ,od Boha O tce a P á n a Ježíše K rista ’. Sv. P avel těm ito slovy udává p ram en m ilosti a pokoje, jež v y prošu je čten ářům . Není to pouhé ch airein R eků nebo šalom H ebreů, p řán í dobra časného, n ý b rž p řán í ch a ra k te ru

duchovního. I zde, jako častěji v listech Pavlových, jm éno Ježíše K rista je spojeno jednou předložkou se jm énem Boha Otce. A poštol tím v y ­ ja d řu je svou v íru v K ristovo božství. Podobně, jak o v p rv n ím listě (1, 2— 10), i nyní d ěk u je za víru a vytrvalost, kterou si S oluňští dovedli uchovati v pronásledováních. P avel cítí přím o n u tn o st a p o v innost děkovati Bohu, protože d a r v y trv á n í je ta k é Boží m ilosti: je třeb a, je slušno stá le B ohu za vás dékovati. B yla to jistě tak é tato slova, k te rá d ala podnět k liturgickém u zvoláni před m ešní prefací: Díky vzdávejm e P án u , Bohu našem u, jem už odpovídá lid: H odno a spravedlivo jest, a kněz p ak počíná každou prefaci slovy: V ěru hodno a spravedlivo j e s t . . . Pavel d ěk u je za v zrů st v íry a m ohutnění lásk y .i T ento p o krok v k ře s­ ťan sk ém životě n ap lň u je sv. P av la takovou radosti, že nejenom Bohu děkuje, n ýbrž se přím o chlubí a honosí svým i S oluňským i v jiných církvích : P ro to i my se honosím e vám i v církvích. Z pozdějších n ázn ak ů v listě se dovídám e, že vše ta k é v Soluni nebylo v pořádku, ale nebyla to tak vina a zlá vůle Soluňských, jako spise zm atení a svedení n e sp rá v ­ ným výkladem dom nělých slov P avlových o očekávání konce sv ěta (2 Thes. 2, 2). A poštol je dobrým vychovatelem a pastýřem . D říve, než v y tk n e chybu, pochválí, co může pochválit. V eliký učitel p astý řsk é m oudrosti sv. Řehoř V. používá tohoto m ísta epištoly k výstižné p asto ­ rá ln í zásadě, k te ra k se chovati k m alom yslným a svedeným : »Podle P av lo v a příkladu«, praví sv. Ř ehoř »ne h n ed k ára t, n ý b rž d řív e pochváliti, co je dobré, p ak tep rv e v y tk n o u t chybu, a to n e jak o spáchanou, n ýbrž v aro v a t před ní, jak o by je ště u činěna nebyla. T ím se rozmnoží v zrů st horlivosti v dobrém a n áp ra v a ve zlém« (Liber Regulae p asto ralis III, 8). V násled ujícím pojednání d áv á sv. P av el odpověď na p alčivý problém bolesti a utrp en í. Jsou m u jistým důkazem , že sp rav ed ln o st zde na zemi neni n ap ro stá a že po tom to životě m usí býti ještě spravedlivý soud Boží. Jestliže zde na zemi spravedliví trp í a nejednou zloba a Špatnost zd án ­ livě trium fuje, je m u jasno, že po tom to životě m usí b ýti ještě život jiný, k de dobří budou odm ěněni a zlí p o trestán i podle slov Spasitelových: »Blahoslavení, k te ří nyní pláčete, neboť b udete se sm áti« (Lk 5, 21). B udou-li S oluňští trp ěliv ě a s odevzdanosti do vůle Boží sn ášet u trp en í, stanou se hodným i Božího království. Bůh je absolutně spravedlivý. V den soudu Božího budou úlohy p ro ­ m ěněny: Vždyť je st hodno Boži spravedlnosti, ab y těm , k te ří vás sužují, odplatil soužením , vám však, k te ří jste souženi, spolu s nám i úlevou. P avel se řad í spolu se Soluňským i mezi trpící. O kam žik odplaty n astan e 1 1 Řecký term ín h yperauxanei, supercrescit (Vulg.), v zrůstá, v y ja d řu je v zrů st v n itřn í, organický, te rm ín pleonazei, ab u n d a t (Vulg.), m ohutní, v y ja d řu je spíše v zrů st vnější. Obojí term ín je vhodně volen. Ovocem víry je láska. Cím hlubší jsou kořeny strom u víry, tím bohatší plody lásky.

ve chvíli, až se zjeví P án Ježíš s nebe s anděly sv é m oci2* v plam em ohně. V ohni se zjevoval B ůh ve S tarém Z ákoně5 a proroci popisuji H os­ podina soudícího ohněm zemi a národ y .4 T otéž p řip isu je apoštol zde K ristu. B ude to hrozná podívaná pro n ep řátele Boži a p ro tiv n ík y kříže K ristova. Ale ještě hroznější než příchod, bude tre st: P ak p o trestá ty, k te ří neznají Boha i ty, k te ří od p írají poslušnost evan g eliu P án a našeho Ježíše. Sv. P avel rozlišuje ty, kteří n eznají Boha, a ty, k te ří o dpírají poslušnost evangeliu P án a našeho Ježíše. M ůže to b ý t buď obvyklý způsob P avlov a vyjadřováni, k te rý rád touž věc, v tom to p říp ad ě vinu, v y ja d řu je několika způsoby, nebo těmi, k te ří neznají Boha, m íní pohany, a těm i pak, kteří neposlouchají evangelia, rozum í židy. K tom uto d ru ­ hém u výk ladu se kloní Sušil i Sýkora a je možný, n eb o t neznalost Boha je v biblické řeči v lastn í hřích p ohanů (Gal. 4, 8 a j.), kdežto p ro tiv en í se m esiánském u evangeliu bylo zase hříchem židů (Rím. 10, 3, 16). T i budou p o trestán i záhubou věčnou. V rchol je jich u trp e n í bude v ode­ pření patřen í na tv á ř Boží: Budou vzdáleni od tv á ře P án ě. T ak jako b la­ ženost vyvolených bude v p atře n í na P án a-v isio b eatifica-,5 tak bu d e pro odsouzence hrozný rozsudek: O dejděte ode mne! V ten to den bude u skutečn ěn cíl všeho stvoření: O slava Boží v K ristu. V onen den bude P án oslaven ve svých svátých a podivuhodným se ukáže ve všech věřících. K rásn ě k tom uto m ístu poznam enává náš Sušil: »Tehdá, v onen soudný den, se ukáže moc Boží m ilosti, jež učinila z bázlivých lidí tak veliké a vznešené hrdiny. Bude objevena, všem na odiv vystavena a ode všech poznávána sta tečn o st a u d atn o st sv. V avřince, jenž jsa na rožni vzdával díky Bohu a pěl: O hněm jsi m ě zkoušel a nenalezl n e ­ pravosti. T ehdá se v yskytne sv. A nežka a bude všem u sv ětu k podivení a k h lásán í slávy P ánu, jenž v takové m ladici působil divý cudnosti a m užnosti. T ehdá se budou lidé udivovati čistotě panen, zachované v n á ­ ram ných nebezpečích, horlivosti apoštolů, přísno sti po u stev n ík ů a vůbec ctnosti všech světců a světic se vyjeví a na obdiv a podiv sv ětu vyjdou; a ježto všecky ty ctnosti z m ilosti K ristovy vyšly, všecko to obdivováni na K rista p řejd e a v oslavování jeho se obrátí«. K útěše svých čten ářů sv. Pavel dodává — ježto jeho svědectví došlo u nich víry, že i Soluňští jsou povoláni k této slávě. P avel zasel v Soluni sím ě evangelia, S oluňští m usí s m ilostí Boží spolu působit, aby se staly hodným i svého povolání ja k k evangeliu, ta k k o ­ nečného povolání k větší slávě. A poštol ví, že je k tom u třeb a mnoho m ilosti a síly od P ána, a proto se s nimi sp o ju je v m odlitbách: »Stále se 2 t. j. k te ří jsou k jeho službě (Mt. 4, 4, 11; 25, 31; J a n 1, 51). 5 Gen. 15, 17; Ex. 3, 2; 19, 16; Deut. 4, 36. 4 Iz. 10, 17; 29, 6; 30, 27, 30; podobně i apokryfy, jako Apok. B aruch 44, 15; 48, 39. 5 Mt. 5, 8; Fil. 1, 23; 1 J a n 3, 2; Apok. 22, 4.

m odlím e za vás, aby Bůh náš učinil vás hodným i svého povolání a do­ vršil (ve vás) m ocné zálibu v dob rém a (všeliké) dílo víry.« Apoštol zná lidskou křehk o st a slabost, p ro to prosi Boha o d a r v y tr ­ valosti pro věřící, radost z dobra, jež učiní plodnou jejich víru. V ždyť P án působí chtěni i konáni podle dobré vůle své. jak apoštol napsal později do F ilipp (2, 13). Jeho p rosb a o dary, k te ré sn ad tato m o dlitba vyprosí Soluňským , sm ě­ řu jí k jednom u cíli: k oslavě Boží. S p lní-li se tato P avlova prosba, pak bude jm éno P á n a našeho Ježíše oslaveno ve vás a vy v Něm. P ři parusii bude oslaveno jm éno P á n a našeho, t. j. podle biblické m luvy osoba Ježíše K rista v S oluňských a oni opět jako údové m ystického těla v hlavě, v Ježíši K ristu . V závěru své m odlitby ud áv á sv. P av el pram en a poslední p říčinu všeho dobrého konání a vší slávy nadpřirozené. J e to m ilost Boha našeho a P án a K rista.

Dominik Pecka :

O ma j e t k u 1. H m o t n é s t a t k y H m otné sta tk y jsou pro střed k y k záchově života. J e to velký omyl, p o k lád ají-li se sta tk y tyto a zájm y s nim i souvisící za n ejvyšší věc na světě, za m odlu, před k te ro u vše ostatn í m usí ustoupiti. N ejbližším cílem , jem už hm otné sta tk y m ají sloužiti, je blaho člověka. A to tak , aby člověk m ohl zachovati a rozvinouti sv ů j život po všech strán k á ch a podle všech schopností, jakožto b y to st rozum ová a m ravní. H m otné sta tk y neskýtá B ůh lid stvu vždy hotové. J e třeb a, ab y i člověk spolu pracoval při jejich získáváni a nebyl pouhým spotřebovatelem d arů příro d n ích . Č innost hospodářská, k te rá sm ěřuje k získ án í hm otných sta tk ů , není nedůsto jn á člověka, poněvadž cíl této činnosti, blaho člověka, je m rav n ě dobrý a záslužný. Vždyť k tom u, aby se člověk mohl věnovati věcem duchovním , m usí m iti p o staráno o své potřeb y tělesné. N áboženský a m ravn í život ve společnosti je podporován jistým stu p n ěm b lah o b y tu hm otného. S v atost v bídě je velikým h rd instv ím . 2 2. V l a s t n i c t v í V lastnictví je p ráv o n ak lád a ti s věcí jako svou v m ezích stanovených zákonem přirozeným a positivním zákonem božským i lidským . V last­ nictví m ůže býti a) soukrom é, b) veřejné, c) společné. V lastnictví sou-

krom é získává Člověk b uď přisvojením věci, jež dosud nebyla ničí, b u ď prací, buď d arem nebo dědictvím . »Od přírody, a tedy od S tv o řitele sam ého, bylo lidem dáno právo sou­ krom ého vlastnictví, jed n ak aby se m ohli p o sta ra ti o sebe a své rodiny, je d n ak aby pom ocí tohoto zařízení sta tk y o p rav d u sloužily veškerém u pokolení lidském u, ja k je k tom u S tvořitel určil.« (E ncyklika P ia XI., Q uadragesim o anno, čl. 45.) S oukrom é v lastnictví m á svůj důvod v sam é přirozenosti lidské. J e p ř i­ rozenou touhou člověka vlastnitíT C lověk, k te rý m á něco svého, m á~vétší rad o st ze života, v ic e klidu v srdci a více zájm u o věci vyšší než človekT k te rý nem á nic, k te rý bydlí v cizím dom ě,“ používá cizího nábytku, j f cizí chléb a m ůže kdykoliv býti vyv ržen do nepohodlí, h lad u a op u ště­ nosti. Lidé, k te ří n em ají nic svého, stá v ají se nebezpečným i lidské společnosti, poněvadž jsou snadno p řístu p n i ro zv ratn ý m m yšlenkám a snahám . Soukrom é v la stn ic tv í um ožňuje člověku, aby se sta ra l o sebe, o svou budoucnost, své stá ří, svou rodinu, a m á tu d íž i důležitou strán k u v ý ­ chovnou, učíc odpovědnosti ve všech sm ěrech. M ožnost m iti něco svého podporuje v lidech p o dnikav o st a vynalézavost, jež jsou nejm ocnějším i pružinam i hospodářské činnosti. A tak m luví pro soukrom é v lastnictví i důvody sociální a hospodářské. 3. U ž í v á n í m a j e t k u Člověk je bytost individuální i sociální. P ro to ta k é m ajetek m á dvojí funkci: individuální i sociální. A ni jednu, ani d ru h o u funkci nesm ím e p řezírati, nem ám e-li upad n o u ti do nebezpečných bludů. Z d ů razň u je-li se totiž vý h rad n ě in dividuáln í strá n k a m ajetk u, jak o by m ajetek nem ěl jiného cíle, než sloužit i jedinci, vzniká b lud hospodářského individualism u, podle néhož právo vlastnické je neom ezené a naprosté. Z d ů razň u je-li se p ak přílišn ě sociální strá n k a m ajetku, jako by všechny sta tk y m ěly sloužiti jen celku, vzniká blud kolektivism u, k te rý je p opřením soukrom ého vlastn ictv í vůbec. S p rá v n é je uznává ti obojí strá n k u vlastnictví: osobní i společenskou. O sobní, to znam ená, že právo soukrom ého v lastn ictv í je p ráv em přirozeným , takže ani stá t nem á p rávo bez dostatečných důvodů do p rá v a vlastnického zasahovati. Společenskou, to znam ená, že m ajetek m usí sloužiti ta k é celku a proto že právo v lastn ick é m usí ustoupiti, stře tn e -li se s vyšším i p ráv y Člověka, zvláště s p ráv em n a život, nebo vyžadu je-li obecné blaho, ab y n ěk terý sta te k byl vyvlastněn. Jeliko ž krom ě íu n k ce in d ividuální m á m ajetek i funkci sociální, je zřejm o, že člověk nem á p ráv a užívati svého m a jetk u vždy jen pro sebe. M usí se rozlišovati dvé věci: v lastn ictv í m a jetk u a používání m ajetku. P řiz n áv á -li se člověku p řirozené právo soukrom ého v lastn ictv í, n ezn a-

m ená to, že by se svým m ajetkem m ohl činiti cokoliv. P řed ev ším smí člověk svých p říjm ů užívati pro sebe a pro svou rodinu, aby vedl život svém u sta v u přim ěřen ý ; zbývá-li mu však ještě krom ě toho něco, m usí toho užívati ve prospěch svých bližních. »Člověku se jeh o volné příjm y neponechávají tak, aby jich užíval podle libovůle a podle svých choutek, totiž ty p říjm y, k te rý c h již n ep o třeb u je k slušném u stav u a svém u p ř i­ m ěřeném u živobytí; naopak, lidi b o h até váže velm i p řísn é p řik ázán í konati sk u tk y alm užny, dobročinnosti a velkom yslné štědrosti.« (Ency­ klika P ia XI., Q uadragesim o anno, čl. 50.) K do svého přebytečného m ajetk u neužívá ve prospěch bližních, nehřeší sice p ro ti spravedlnosti, ale h řeší proti lásce. N ěkteří sv ati O tcové velm i přísně napom ínali k správ n ém u u žívání m ajetku. D okonce se u nich o b jev uje výraz: »m ajetek je krádež«, arc iť v tom sm yslu, že sta tk y ode­ přen é chudým a potřebným jak o by byly u kradeny, poněvadž nebyl splněn sociální úkol vlastnictví. P ln iti sociální úkol v lastn ictv í n ezn a­ m ená ovšem jen d áv ati alm užny, nýbrž tak é o p atřo v ati m ožnost práce a výdělku a podnikati věci, k te ré d áv ají novou pracovní příležitost. B ohatství sam o o sobě není hříchem . H říchem je st jen zneužívání m a­ jetku. P řísn é výroky P ísm a svátého o boháčích se tý k ají takových, k te ří svého jm ění n esprávně u žívají anebo výše cení sta tk y hm otné než d u ­ chovní. O těch ovšem platí: »Běda vám , bohatým , neb o ť již m áte p o tě­ šení své.« (Luk. 6, 24.) »Snáze je st velbloudu p ro jiti uchem jehelním , než boháči v ejiti do králo v stv í Božího.« (Luk. 18, 25.) »Boháčům toho světa přik azu j, a ť se nepyšní ani n esk lád ají své n ad ě je v n ejisté b o h at­ ství, n ýb rž v Boha živého.« (I. Tim. 6, 17.) 4. N e r o v n o s t v r o z d ě l e n í m a j e t k u B ůh dal lidem pozem ské statk y , aby z nich měli u žitek všichni, ne několik jedinců. O všem ú p ln á rov n ost m ajetk o v á n en í možná, už proto ne, že se lidé nerodí stejn ě schopní, ste jn ě pracovití a svědom ití, a p ak proto, že k udržení rovnosti m ajetkové by bylo tře b a n esm írn éh o násilí. A však je jisto, že každé rozdělení m a jetk u není dobré. V ylučuje-lt je d n a tříd a společnosti o statn í tříd y z účasti na statcích, nem ůže se ta ­ ková k řik la v á a nepřim ěřen á nerovnost shodovat! s p lány T v ů rce nejvýš m oudrého. (E ncyklika P ia XI., Q uadragesim o anno, čl. 5.) P řílišn é bohaství svádí k lenosti, poživačnosti, přepychu, pýše, pano­ vačnosti, vy ko řisťování a necitelnosti. B ída pak, zv láště když zachvátí celé vrstvy, vede k závisti, nevzdělanosti, n em ravnosti, ro zv ratu a zou­ falství. N ení pochyby, že dnešní rozdělení m ajetk u v yžaduje reforem . »K ráče­ jíce ve šlépějích svého předchůdce L v a X III., s veškerým důrazem zastali jsm e se v encyklice Q uadragesim o an n o zásady, že pozem ské sta tk y m ají

býti sp raved liv ěji a p řim ěřen ěji rozděleny.« (Pius XI., C a rita te C hristi com pulsi, 3, V. 1932.) Cílem n á p ra v y m usi byti, aby se co největším u počtu lidi um ožnila ú čast n a m ajetku. P odle v ý klad u svátého T om áše »má ten, kom u je sv ě­ řen a stá tn í sp ráva, pečovati o to, aby Široké v rstv y lidové, žijící v bídě, dospěly k zám ožnosti anebo aspoň aby nem ěly nouze, poněvadž jejich b íd a působí, že žijí m rav n ě špatně, neboť je nesnadno, ab y ten, kdo žije v bídě, žil m ravné, a proto je n u tn o úsilně o to se přičiňovati, ab y trv ale m ěli dostatek.« (Politicorum VI. 5 sq.) P řesn ě n aznačuje cíl n áp ra v y té P ius XL: od p ro letariso v án í p ro letariátu. (Q uadragesim o anno, čl. 59.) Pom oc je v tom , že p ro letáři získaji jm ěn í a tak se povznesou n ad existenční n ejistotu, k te rá jest jejich život­ ním údělem . »Rovnosti m ajetk ové by se ovšem mohlo dosáhnouti ta k é zrušením soukrom ého vlastn ictv í a zespolečenštěním všeho m ajetk u , ja k požaduje hospodářská so ustava rad ik áln íh o socialism u. N evýhody společného v la st­ n ictv í jsou: b y ro k ratick á těžkopádnost, neboť stá t se stá v á jediným p rů ­ m yslníkem a obchodníkem ; nebezpečí zpolitisování, poněvadž zespolečenŽtěný m ajetek se snadno stá v á k o řistí p říslu šn ík ů vládnoucí stran y ; n edostatek podnikavosti, přičinlivosti a zájm u, poněvadž o věci cizí nebo společné se prů m ěrn ý človék již ta k n e sta rá jak o o vlastní. Tím ovšem není řečeno, že by n ě k te ré d ru h y m ajetk u nem ěly býti ve v lastn ictv í společném . Ja k ý je to m a jetek a v jakém rozsahu m á býti ve veřejn ém vlastnictví, o tom rozhoduji zájm y v eřejn éh o blaha.«

Ž I U 0 T Šedesátiny Jaroslava Durycha

-7—

T-jv.tféz,

N em ám e ve zvyku oslavovati ju b ileu m kohokoliv, ale šed esátk a J a ro ­ slava D urycha nás n u tí učiniti výjim ku. H ned na začátk u H lubiny se přihlásil Jaro slav D urych ke spolupráci. V těch letech byli katolíci desorientováni a skládali veškerou svou n ad ěji v politiku. D urych se tehdy přihlásil statečn ě ke katolík ům bitým tehd}r za rak u šá ctv í n ě­ který ch svých p ředstavitelů. Byl literátem i bojovníkem , a v H lubině brzo poznal pom ocníka v tom to boji za pozvednutí za k řik n u tý ch katolíků, k te ří se tehdy podobali stá d u bez pastý řů , šiku poražené rozkolísané arm ády. Jeho h rd é p řih lášen i ke k ato líků m a ke k ato lictv í posílilo p ře ­ m nohé m ladé, k te ří po něm se rozběhli po um ění, žu rn alistice a védě, aby prosvítili k řesťan stv ím obory až dosud považované za vydržené m ísto nepřátel kříže K ristova. Ja ro slav D urych p a tří do české literatu ry , ktero u obohatil díly, jež

b y la n azvána m ontblancy české lite ra tu ry . Ve svých dílech chtél vždycky sloužiti nejenom um ěni, n ýbrž um ěním i k řesťan sk é m yšlence. P roto se snažil vyvažovat ve svých rom ánech živel lidský a božský v C írkvi, i když byl k o lik ráte kritiso v án p ráv ě v této věci. N esouhlasili jsm e s ním v jeho chápání pom ěru um ěni k m orálce, ale tento jeho postoj byl typický pro celou jeho generaci i pro generaci, k te rá z něho vyrostla. Leč, o jeho vroucí lásce k C írkvi nesm í nikdo pochybovat. T ento boj o závaznost m orálky v um ění m usí te p rv e Joýt dobojován; je to problém velm i složitý, a tedy nesm ím e jen ta k lehce posuzovat a odsuzovat um ělce s m orálního hlediska. M luvilo se o m ém neblahém v liv u na D uryéha um ělce. N em ěl prý jsem ho přid ržo v at k činnosti tra k tá tn ic k é v H lubině. To je o p ět omyl. D urych p říliš silně cítil svou sounáležitost k C írkvi a s katolíky, aby se m ohl ve své duchovní šíři n ez ajím a t o n á ­ boženský život a aby nezasáhl i svým slovem do otázek, k te ré jsm e v H lubině p rojednávali a k te ré se sam y ukazovaly v našem katolickém životě u nás. P ro to jsm e mu vděčni za tato jeho slova náboženských článků. Doufám e, že se n ad D urychem opět vyčasí a že — b ohatší o m nohou trp k o u zkušenost — dopoví ještě svou historii S lužebníků neužitečných. B r a i to

Š k o l n í mo n o p o l Už zase pokrokoví učitelé u p la tň u jí svůj sta rý p lán nuceného je d n o t­ ného stá tn íh o školství, k te ré by ovšem bylo v jejich laických rukou. S e stanoviska dem okracie bychom m ohli úspěchu těchto p lán ů jenom želet. N eboť znam enají docela jednoduše toto: že člověk je s tělem i duší m a jetk em _ státu . K dežto v d em okratickém stá tě občané svobodné podle viastníh o uvážení v y b írají a m ění vládu, a u d ržu jí stá tn í společenství ku prospěchu a ochraně svých v lastn ích rodin a své v lastn í svobody — zde n aop ak poddaný už před užíváním rozum u byl by nucené podroben duchovním u vlivu vládního orgánu, byl by o d ň at svým rodičům , a jen prém iem i by tito lidé byli je ště poháněni, aby stá tu plodili děti. K dyž dospěje, sm ěl by sice poddaný, vyrostlý v moci vlád n ích o rgá­ nů a organisací, občas h ázet hlasovací lístk y do u rn y ; ale i v tom případě, že by nebyly jednotné, nýbrž p a třily několika v lád n ím s tr a ­ nám , n eudělal by tento a k t z oněch m ladých státn ích nevolníků nikdy dem okratick é občany. Tedy jsou-li k řesťan ští politikové v našem stá tě u p řím n ým i dem okraty — a oni to n ep ře trž itě tvrdí — m usejí se velice o b áv a t úspěchu navrženého monopolu. A ten úspěch, p řipusťm e, je pravděpodobný. Tedy úspěch asi budou ti pánové m ít. Co si o tom m ám e m yslit jak o katolíci? M usím e především vzpom enout, že už m noho a m noho úspěchů bylo dosaženo p roti katolické C írkvi. M noho a m noho úspěchů bylo za­ znam enáno v boji proti ftím u. Už p řed 1700 lety n ařízením císařských ú řa d ů byla volba řim ských biskupů vůbec n ap říště zakázána. A od té doby — to bylo nějak ý ch úspěchů! A ještě n e d á v n o ... J a k vesele zpívali: »D neska je Německo n aše — zítra už celý svět!« S n ašim i p ra -

póry je vítězství! Věřili, citili, že s nim i je v ítězn á sila přírody. Proti nepřirozené, cizácké, jinorodé řím sk é C írk v i a jejím u neživém u (není-liž pravda?) dogm atu se zvedly síly p ůdy a krve. P ro ti orien tálsk ý m tra d i­ cím a přežilém obrazu sv ě ta v stal m ythus dvacátéh o století; vstávali z m rtvých sta ří bohové, a proti řím ském u řád u , p ro ti n azaretském u vetřelci, p roti jed u z Ju d e je p říro d n í bohové severského p ralesa se v divokém honu slunovrato vé vich řice vraceli na oblačné trů n y W alhallu. Šum ěly v ětre m duby g erm ánského lesa, v ětre m se třep a ly rudé p rap o ry se slu nn ým křížem pohanské viry, — s našim i p rap o ry je v ítěz­ ství! D eutschland erw ache! V stávali, zvedali se sta ří bohové a provázel je sk řek vítězných orlů a k rk av ců Odinových. V ítězné ru n y zářily s černých prap o rců Nové Š lechty z P ůdy a K rv e — p ro ti »Bezpudovém u« racionalism u a ju rid ism u Řím a vstal dionysiovský rej nietzscheovských n ad lidí — noví obrové v opojeni vítězných p u d ů sahali po světovládě a po sam ém nebi. A »germ ánské poznání Boha« zpívalo (na u k rad en é n ápěvy k řesťansk ých koled) o jáso tu srdnatých, hrdých a volných, jež oduševňuje božstvo: rodné, zem ité, pohanské. Ale i ten to zápas už byl obsažen v p rap red stav á ch lidstva. V ítězné síly nezadržitelné p řírody p ro ti řád u , p ro ti rozum u, p ro ti Slovu, proti světlu. A líčí ho sta rý H orác, a u k azu je nám všechnu sílu těch živelných sil. Nebylo pochyby, n a ktero u stra n u jde vývoj. Sed quid T yphoeus et v alid u s G igas co n tra sonantem P allad is aegida possent m e n tes? To je otázka, k te rá se k la d la a klad e nastáv ajícím vítězům . Ale p ři tom si všim něte toho verše! Jasn ý m i sam ohláskam i zvoní kovové zásahy střel a skal, k te ré m etají živelní netvoři, derouce se s ropotem a chrochtá n ím -ru en tes. hrnouce se vzh ů ru , kde v nedosažitelné výšině nad nimi blý sk á a zvoní kovový štít bojovné M oudrosti, p ro ti něm už se bouří: co n tra sonantem P allad is aegida! N em ůžem e se od toho v erše odloučit. Ř íkám e si ho znova a znova. A tady m áte konečně odpověď, co cítím e vůči úsilí pokrokového u čitel­ stv a v y v la stn it katolickým rodičům jejich děti. C ítím e upřím n o u lítost riad jejich nám ahou. V ždyť si s tím d a jí ohrom nou práci. K olik drobné p rác e po m ěstech a vsích ve službách p a rta jí, k te ré to v y v lastn ěn í m ají odhlasovat! K olik Článků prop ag an dy v časopisech! A co já ještě vím všecko: K u ltu rn í domy, pojízdné knihovny. A tělocvičné spolky, nebo v lastn ě jed no tn á tělovýchovná organisace. Dokonce arm á d a se do toho m usí n ě ja k zapřáhnout. S kutečn ě si s tím d a jí práci. A snad se to tedy v Č eskoslovensku zdaří. Ja k o se n edávno zdařilo o d cirk ev n it m ládež v N ěm ecku. T am doopravdy zúčtovali s Římem. A p řed 150 lety ve F ran cii podobně. N astolili bohyni Rozum u a řím ského b isk u p a uvěznili. D okonce po d v a k rá t P ia VI. a P ia V II. a P ia IX. ve V atik án e h lí­ dali Savojci a P ia X II. tam h líd ala W ehrm acht. K de jsou Savojci? K de je W ehrm acht? — A k de je P ius X II.? Ve V atikáne. N ám je těch učitelů líto. T olika práce!

V šak což p ak ohněm soptící obrové by na zvonící P allad io bleskný štít se rvouce z m o h li. ..? N atož učitelé a osvětoví fu n k cionáři s diapositivy. Ani ty diapositivy to nezm ění. J indřich Středa

S t u d i j n í d n y ř e h o l n í c h s e s t e r ve F r a n c i i A ni sestry, ani my, jejich knězi, nesm ím e zapom ínat, že i ony p o třeb u jí dalšího náboženského a sociálního a dobového školení. N ěk teré řeholní dom y nebo d ružiny se toho boji, boji se i knih. T ak mi v rá tila p ře d ­ sta v en á jed n é kongregace naše časopisy a k n ih y s poznám kou: My vůbec nic neodebýrám e! (Sic) A le to jsou jen výjim ky. N aše řeholnice Čtou duchovní knihy, s oblibou sice starší, ale čtou. S tu d u jí své odborné věci. A le sestry v nem ocnici, v y stav ované n ejnem ožnějším n ám itkám , m usejí d obře znáti učení C írkve a u m ět si je odůvodnit. P odobně sestry vyučující jsou dokonale n a své odborné výši! A le jsou dobře poučeny ta k é o katolickém řešení oněch odborných otázek, o k atolickém sta n o ­ visku vůči nim ? N ašli bychom v našich vzdělávacích ú stavech našich sester odbornou lite ra tu ru katolicko historickou, filosofickou, pedagogic­ kou, vyšší náboženskou? M nohé sestry již mi p ro jevily p řá n í, aby b yly d ů k lad n ěji vzdělávány v theologických otázkách a v katolickém řešení otázek odborných a časových. M ěli bychom v K atolické akci pom ýšleti na toto školení, ja k je ko nají v P aříži prav id eln ý m i týdenným i p řed n ášk am i a kursy, jak ý se konal v katolickém se k re ta riá tu zdravotní pomoci v P aříži ko n ­ cem června. P rv n í den byl v y h razen p řed stav en ý m a in stru k to rk á m novicek. P řed n ášk y byly o m e n talitě dnešní doby, o m e n talitě dnešní m ládeže, zvláště dívčí. S tudovaly se příčiny dnešní náboženské n ev ěd o ­ m osti i u dívek, a p ráv ě u těch, k te ré prošly k láštern í výchovou, stav a příčiny poklesu dnešní m ravnosti. P a k se jednalo o m ožnosti dalšího školení v theologii a křesťan sk é filosofii, psychologii, pedagogice a historii u řeholních sester. Z ajím avé byly p řed n ášk y o rozum ném ch á ­ pání poslušnosti a pokory se stran y před stav en ý ch , o d u chu sp ráv n é přizpůsobivosti ženských kongregací dnešním potřebám . (Tu bych řekl: ve F ra n cii stovky sester pom áhají ve vyučování náboženství. P roč u nás nepom ohou sestry vy d atn ěji v této bolesti v pohraničí?) P řed n ášející varovali p řed u strn u tím n a zvycích z let d ávno mi n u l ý c h . . . »jak to naše sv á tá zak lad atelk a stanovila«. T ře b a v roce 1868! Aby se zachová­ val duch je jí a ne detaily, k te ré se sto k rá t zm ěnily od oné doby a jim ž by se ona m oudrá zak lad atelk a již byla ta k é sto k rá t přizpůsobila! K rá sn é byly konference o dnešní m ládeži. S p ráv n ě p rav il referen t A bbé Bissonier, že nem á sm yslu n ařík a t n ad dnešní m ládeží! O statn ě to se řík á od staletí: K am ta dnešní m ládež spěje? M oralistům byla vždycky jejich doba a m ládež jejich doby nejzkaženější. V ezm ěm e p ro stě

m ládež, ja k á je, p rav í řečník. To, že je taková, je částečně i naší vinou i vinou přem nohých vychovatelek z řad řeholních. L ékaři měli též několik přednášek. M ne nejvíc zajím ala konference prof. D r L herm ite, jenž ukazoval, že řeholní život si žádá velké v y ­ rovnanosti, jež p o třeb u je zdravých nervu. M nohá řeholnice se sta n e neužitečnou kongregaci i C írkvi proto, že je to p o v ah a a b ytost vy šin u tá, pocuchaných nervů, pro k te ro u je trýzní b ýt v k lášteře, p ln it řeholní povinnosti a zároveň sloužiti p o třeb ám C írkve. P ro to lé k a ř upozorňuje sestry, aby byly i s hlediska lékařsk éh o o p a trn é při p řijím án i čekatelek. P. Omez m luvil k vychovatelkám . U pozorňoval je na skutečnost, že žena a dív k a jsou si dnes vědom y své ceny, že ženy pěstu ji hodně in tele k tu áln í život a že i život náboženský a výchova k něm u m usi být dnes reform ována v dívčích školách a pensionátech. M usí b ý t solidně rozum ově podezdéna, aby nebyla sentim en táln í, nesm í se přeslazo v at a h ro m ad it pobožnosti, nesm i se s dívčí d o rů stající m ládeži je d n at jako s dětm i. P ře d k lád á m tu to m yšlenku k uvážení a k u sku tečn ěn í i u nás. B r a i to

Přemozme pasivitu svých věřících N ešíastné ch ápání C írkve, kněží a laiků, vychovalo naše lidi za p rvé k posuzování C írkve podle chyb či d áv án í hm otných služeb kněží, a za d ru h é k naprosté trpnosti a nečinnosti našich laiků k potřebám , boles­ tem a snahám celého těla C írkve. C hápe totiž v ětšina lidí C írkev jako spolek p říslu šn ík ů katolického vyznáni, jehož jsou členy (jen členy a ne ta k é údy), spolek, jehož jsou h ierarchové předsedy a kněží jed nateli. A jak o chápe v ětšin a lidí své spolky za dílo, o tázku prestiže a zájm u předsedů a jed n atelů , sp o k o ju jíce se jed n ak s trp n ý m necháváním se vésti anebo n an ejv ý š se slepým plněním úkonů a úkolů, k te ré u rču jí tito vedoucí spolku, podobně se ta k é ta k chovají k Církvi. Ja k o vy stu p u jí ze spolku, když se nepohodnou s jeh o p řed stav iteli, p ro chyby sk utečné či dom nělé těchto vedoucích, podobně ta k é v y stu ­ p u jí z C írkve, jak m ile se jim znelíbí něco na jejich předsedech nebo těch jednatelích. Volám naléhav ě k živém u uvědom ění si této psychologie círk ev n í v ětšin y našich lidí. N evědí o tom, že C írkev nen í spolek, nýbrž společ­ nost, ale ne obyčejná k tom u společnost, n ýb rž společnost společenství K ristova, d áv ající toto společenství, žijící z něho, u tv rzu jíc a rozm no­ žujíc je. C írkev je m ystické spojení K rista, d árce života Božího synov­ ství, s nám i všem i a mezi nám i všem i ta k to povolaným i v K ristu — u údů C írkve — žijících tím to synovstvím Božím z K rista, aspoň vírou, třeb a už jen jak o posledním pozůstatkem z tohoto živého spojení s K ristem . Toto je tře b a p řip o m ín at našem u lidu, vštěp ov at m u v m ysl a srdce a n au čit je za říd it celý život podle této skutečnosti. K dyž je p řesv ěd ­ čím e o tom to životném spojení s K ristem a nás mezi sebou v K ristu ,

m usejí se věřící zapáliti láskou k této C írkvi a touhou, aby všichni dosáhli tohoto spojeni s K ristem a d arem jeho nového života Božího synovství. M usím e toho dosáhnouti, přizv ati totiž laiky k této ú činné spolu­ práci, k tom u, aby jsouce zasazeni do skutečného, dnes o d k řestan ěn éb o života, snažili se na svých m ístech, svým i schopnostm i a silam i d ru h é poučiti zase ta k životně o k ráse a velikosti svátého spojení s K ristem a s Otcem. To je základ K atolické akce! Bez něho bude K atolická akce zas jen heslem , s k terý m si nebudou věd ět rad y ani kněží, ani la ic i. . . Bra ito

Katolické poznámky K á m e n a b o l e s t . — V O lom ouckém »Našinci« jsm e se dočtli ve zp ráv ě o francouzském p řeh ledu české lite ra tu ry této věty: »Neradi se ta k é dovídám e, že Schulzův »K ám en a bolest« byl d án V atikánem na index; je znám o, že toto m ohutné a jed in ě vp rav d ě světové dílo českého rom anopisectví vzbudilo v náboženských kruzich siln é vzrušeni a m nohde i odpor, ale že by bylo oficielně dán o na závazný index, o tom prozatím nevím e.« P o kládám e za svou povinnost upozornit »Našince« i jeho čte­ náře, že nebyl-li Schulzův rom án d án na řím sk ý index, byl odsouzen o rd in ariá ty Českých diecésí. N etřeb a sn ad připom ínat, že i n ařízen í diecésnich církevních ú řad ů zavazují katolické věřící p říslušných diecésí a že k nih y ta k to postižené nesm ějí b ý t věřícím i čteny, přechovávány, ší­ řen y ani vydávány. O d s o u z e n i a r c i b i s k u p a S t e p i n c e vzbudilo o p ráv n ěn é rozhořčeni celého katolického světa — ba i toho nekatolického světa, k te rý ještě uznává, že přirozené zásady p ráv a a spravedlnosti n epodléhají d ik tá tu stran ick é politiky. A ni jedin ý sku tečn ý zločin nebyl dokázán; n ap ro ti tom u p ra v é pohn u tk y procesu zřeteln ě vysvitly z faktu, že arcibiskup S tep in ac byl odsouzen i za znám ý p astý řsk ý list, v něm ž nešlo o nic jiného než o p rav d iv é vylíčení nynějšího stav u katolické C írkve v Ju g o ­ slávii. P rá v em tedy napsal Osvobozený N ašinec (16. X.): »Jedno je tedy jasné po záhřebském rozsudku: P roces ten to vstoupil do d ějin p ronásledováni C írkve. 16 let nucených prací jugoslávského p rim asa a záhřebského a rc i­ b iskupa D r S tepince se řad í dů stojně k 243 popraveným kněžím (do 20. IX. 1945) a k dalším stovkám vězněných. K rev, p o t a ú pění p ro n á­ sledovaných katolíků n ap lň u je T itovy žaláře a popraviště. Celá C írkev se m odlí za své trp ící b ra try v Jugoslávii.«

K o n t r o v e r s e mezi k a t o l í k y N evidím důvodu, proč by se kon tro verse m usila v y v in o u t v osobni rozepři. Šach je form a kontroverse, ale šachové tu rn a je se zřídkakdy pro m ěň u ji v osobni šarv átk y . T ak é nevím , proč by tv rd ý ú d er m ěl b ý t

ctnosti v kon troversi mezi dvěm a boxery a Špatností v kontroversi mezi dvěm a křesťany. P rá v ě jsem dostal roztrpčený dopis od jistého m oder­ nisty, k terém u se nelíbí jeden m ůj článek o náboženství na v eřejných školách, otištěný v A n g l i c k é r é v u i, a k terý mi vy tý k á, že v své k am ­ pani užívám zbraní sarkasm u a ironie. Myslím, že by křesťanovi mohlo b ý t prom inuto, užív á-li zbraní, jichž užíval Z ak lad atel k řesťan stv í s tak ničivým účinkem p roti farizeům . M oderni názor, že je třeb a se vždycky chovat k náboženském u přesvědčení d ruh ý ch lidí s hlubokou úctou, nem á opory v E vangeliu. V zájem ná snášelivost vůči náboženském u přesvědčení je výplodem nikoli víry, nýbrž pochybování. Všiml jsem si však, že ti, kdo odsuzují kato lické útoky n a m odernisty, nevznášejí žádný p ro te s t když m o dern ista útočí na katolíka. A r n o l d L u n n : N o w I see.

P i u s XII. o ú l o z e Č e s k o s l o v e n s k a V této nové Evropě, této Evropě, k te rá se p rá v ě nam áh av ě v y n o řu je z p ře v ra tů a krisí v álk y a poválečného zm atku, m ají národy Českoslo­ venské repu bliky svou jasnou posici, svou stanovenou úlohu, a proto jsou postaveny p řed odpovědnost a nebezpečí, jež, d áv ajíce v sázku jejich úděl, vyžadují si nejusilovnějšího a n ejv y trv alejšíh o u p latň o v án í rozvahy i p rak tick é bdělosti, jakož i m orální odpovědnosti u v ů dců a ducha kázně a um írněnosti u všech občanů. Každý, kom u leží na srdci p rav ý zájem národ ů Č eskoslovenska, p řeje jim, aby si v této rozhodné chvíli svých dějin jasně uvědom ovaly, že přes všechny neshody zplozené válkou je nastoleni důstojného, k o n stru k tiv n íh o a trv aléh o m íru nerozlučně spo­ jeno s oněm i principy p ráv n íh o a m ravn íh o řádu, jež nem ohou b ý t nikdy nahrazeny žádným politickým dům yslem a úsilím celého světa. P ius X II. v n ástu p n í audienci čsl. vyslance u V atikánu 13. srp n a 1946.

Nebezpečí laické výchovy K řesťané se m usejí snažit vší silou, aby zam ezili rozšíření každé sou­ stavy, jež chce podkopat nebo zničit k řesťan skou form aci p říští generace nucenou a m onopolní soustavou stá tn í výchovy, jíž jsou podrobovány k řes­ ťanské národy. To se p rá v ě děje v e veliké části stře d n í Evropy. T řebaže se p rohlašuje, že bude ponechána om ezená náboženská svoboda, skutečný úm ysl je n ech at starší generaci dožit v její náboženské tradici, ale nové generaci d át postupně p ro tik řesťan sk o u form aci. Tablet

V Č e s k o s l o v e n s k u j e 7 0 °/t k a t o l í k ů V jednom z posledních čísel K atolíka m ě zau jal článek A ngličana o Č es­ koslovensku. V šechny n ás sam ozřejm é zajím á, co o nás cizina soudí. Už jsem to lik rá t slyšela: co chcete, nás je 70% , m usím e prorazit, atd. Ale m yslím , že je velm i důležito nezapom ínat, a nejen nezapom ínat, ale

stále si připom ínat, jaci to jsou katolíci a ja k á je povinnost téch o sta t­ ních, živých, p rak tick ý ch k ato lík ů : d á t P á n u Bohu všechno, své roz­ um ové schopnosti, svůj volný čas, své zdraví. Všechno p ro sláv u Boží, pro šířen í a p rohlubování Božího k rálo v stv í v nás. Potom te p rv e těch 70 % kato líků bude m ít svou váhu. Je n tak, na ukázku, ja k é katolíky n ajdem e v téch 70% . Inženýr. Vyšší m inistersk ý úředník, teď náro d n í správ ce význam ného podniku. Vzdělaný, ve svém oboru vy n ik ající odborník. O vládá několik řečí. Poctivý, dobrý člověk. K atolík. K atolík p ráv ě tak jen, že v ru b rice náboženství v y p lň u je řím skokatol. O bčas jd e do kostela, ovšem na mší svátou ne, jen se ta k »kouknout«. J e P án Bůh? Ano, to věří. Božství P án a Ježíše — to už p řijím á podm ínečně. D okazovat m u p rav d u citáty z evangelia — nechápe. »Prosím té, když něco d ik tu ji své písařce, co tam n aseká chyb! Co pak tep rv e evangelisté! A těch opisovačů!« P řip o ­ m enout mu, že jeho p ísařk a za n ějak ý spis o stav b ě lodi b y život nedala, ale apoštolově a evangelisté že je j dali do jednoho, to ho nepřesvědčí. Ja k á by to asi m usela b ý t m ilost, ab y pobořila zeď nedůvěry, předsudků, nepřístupností! M á tři děti, pokřtěné, na náboženství chodí, do kostela jen někdy, když se jim chce. M ladší chlapec chtěl, ještě ve válce, m i­ nistro v at. T atínek, ta k zvaný katolík, jed en z těch 70% , ho odbyl: »Ni­ kam nechoď! Budeš d ělat těm f .......... parádu!« D ruhý p řípad: S tředoškolský profesor. K atolík. Po p ře v ra tu n ev y sto u ­ pil z C írkve: »Když všichni skáčou do vody, proč bych to dělal také?« Věřil, nevěřil, do kostela se ta k é občas »koukl«. P ůlnoční n ik d y n ev y ­ nechal. Své dva chlapce nedal pokřtít. Až budou m ít rozum , vyberou si a on sám je p rý dovede ke křtiteln ici. L éta u tík a la a k v y b írán í se ne­ dostali. A le přišlo 12. září 1939. G estapo, P ečk árn a, P an k rác. A ú tržk y novino­ vého p a p íru s jedinou prosbou: M odlete se! Je h o sta rší syn. k v artán , naučil se te n k rá t od babičky Otčenáš. A potom křížová cesta po něm eckých věznicích, Lidový soud, káznice, 29 m ěsíců sam ovazby, hladový pochod, z k teréh o se ze 3.500 lidi v rátilo 1.200

V káznici četl evangelium , K em penského N ásledování K rista. Ja k m ohl, šel na mši svátou. Jeho dopisy byly plny krásné, pevné důvěry v Boží spravedlnost, pln y odhodlání b rá t s láskou všechno, co n ám P án Bůh ve své nekonečné m oudrosti dává. U jištu je: Až se v rátím , d ám to i s M ilanem do pořádku. V starším chlapci starost o tá tu p robu d ila velikou zbožnost. P řih lásil se na náboženství, dal se p o k řtít, chodil i den n ě na mši svátou, často ke svátým svátostem . T áta ho v dopisech napom ínal: M ám staro st, abys nechtěl P án a Boha podplácet svou zbožností, nem ysli si, dám néco za něco. A le p o k o řit se před P án em Bohem , co jsem já — a co jsi Ty, m ůj Bože, b u ď vůle T vá — do kázat říci to z plného přesvědčení, — v tom je p rav é štěstí! H och řek l m am ince, ja k je šťasten , že našel P án a Boha, že věří, chtěl by bý t knězem . M am inka a všechno příbuzen stv o se svorně pohoršilo.

Je ště takové neštěstí! N estačí, že je tá ta zav řen ý a nevím e, zdali se v rátí. A snažili se, jak mohli, v y h n at m u »ty hloupé nápady« z hlavy. T aneční, cigarety, biograf, divadla, dívky. A podařilo se jim to. A m am inka? Muž p ět let zavřený, plno staro stí, sam ozřejm ě, ale vcelku všechno šlo dobře. »Pán Bůh? J a k by m ohl n ějak ý být? J e to spravedlivé, že já m ám takové tráp en í a paní ta a ta a ta si skvěle žiji, m uže m ají doma, nic jim nechybí!« Na p řipom ínku, že sam a vypadá znam enitě a zaplaf P á n Bůh, nouzi s d ětm i nepocítila: »No jo, ale to ne P á n Bůh, to b ra tr, sestry, příbuzní, ale P á n Bůh ne! J á se už neobrátím !« M užovu horování v dopisech se shovívavě usm ívá. K atolička. T aké z těch 70 %>. 17. k v ěten 1945. M už a tá ta se jim vrátil. »Buď bez staro sti, M ilana dám pokřtít,« řek l te n k rá t. »I já sám si dám vše do pořádku.« Už jde od k v ětn a d ru h ý r o k . . . A P á n Bůh ještě č e k á . . . A potom prof. RNDR Ja ro m ír Sám al. Bez vyznání. 9. července letoš­ ního ro ku odhalili ve v estib u lu vysoké školy zem éděl. a lesního in žen ý r­ stv í pam ětní desku. N a p rv n ím m ístě jeho jm éno. A dole p ro stá slova: P adli za vlast. 5. června 1942 v řád ě n í po a te n tá tu na H eydricha byl popraven. P ě t dní po tom, co svého J iřík a dovedl do sem in árn íh o kos­ te la k prv n ím u svátém u přijím án í. Ano, dovedl své d ítě do kostela Vodil je na náboženství. Po narození je dal hn ed p o k řtít. Učenec, tichý, m írný, ušlechtilý člověk. »Jak bych je vychovával k plnění povinnosti, kdyby ty náboženské neplnil,« řík áv al a m noh o k rát opakoval s takovou prostotou, s přesvědčením , k te ré člověk přím o z jeho slov h m atal, že d áv á dětem to nejlepší: »Chci, aby m é děti byly katolicky vychovávány. Byl bez vyznání. V těch 70 % nebyl počítán. ^— Květa Milenovská

»Spisovatelé, kn ih y a č t e n ář i « S tím to názvem jste přin esli v nedělním čísle Svobodných novin člá­ n ek p. B ohuslava Pernici. M yslím, že by k něm u m ěli co říci i čtenáři, lidé z houfu. E. F. B u rian p rý míní, že p řeh rad u mezi spisovateli a čten áři, já bych řek la mezi některým i spisovateli a čten áři, sta v ějí tajem n íci politických stran . Ř ekla bych, že si ji stav ějí spisovatelé sam i. Jsem 19 let členkou D ružstevní práce, m at. číslo 3943. A m ůj vztah ke knize? T akový, ja k ý m ůže m ít člověk, k te rý se lé ta potloukal po za­ padlých koutech C hom utovska, M ostecka, Z atecka a k terém u k niha n a ­ h rad ila všecko to, co velkom ěšťákovi d áv á biograf, divadla, přednášky. A te ď je tady třeb a J a n D rda. N apsal sk u tečn é péknou knihu, k M ěs­ tečku na dlani by se člověk dokázal léta vracet. Je h o sloupky a články v L idovkách jsm e četli s požitkem . P očítali jsm e ho mezi spisovatele, k te ří se už svou p rv n í knihou zařad ili mezi naše nejlepší prosaiky. P očítali jsm e ho mezi ty, k te ří m ají p a třit všem . A le naše sym patie k D rdovi od loňska povážlivě vyprchaly. P oliticky se p říliš ex p o n u je — norm álním u Člověkovi nevadí, že spisovatel je v politické stran ě, že tam je činný, ale předpokládá, že nebude zaujatý, že dokáže vyslechnout

klidně jiný, odlišný názor. P an D rda nejednou vystupoval jako velm i tem p eram en tn í stran ík , přek řikov al, přerušoval, zesm ěšňoval d ru h é — a proto ta p řeh rad a , jistá nedůvěra. K onečně si potom i m yslím e, že spi­ sovatel D rda ani nechce p a třit všem, stačí mu, když p a tří jedné politické straně. P an P ern ica píše: »Mnozí spisovatelé zaujali m ísto vedoucích stá tn íc h úředníků.« To by, m yslím , nevadilo. K om u by n a p řík lad vadilo, že básník H alas, kom unista, je v jednom m in isterstv u odborovým p řed ­ nostou? K dyž to člověk četl, m ěl radost, že už je za nám i doba, kdy český b ásn ík dostával z bídy souchotiny. P rá v ě ta k nikom u nevadí, že básník S eifert je sociální dem okrat. Potom m ám e ještě jin ý p říp ad : Ja ro m ír John. N evím , jakou politickou legitim aci m á v kapse, n estarám se o to. Ve Svobodném zítřk u otiskli jeho sáhodlouhou povídku »Sestra Pacis«. Spisovatel Jo h n , snad z n e ­ d o statk u jiného nám ětu, v y tá h l ze zaprášených rek v isit několik řeholnic a teď je v e v yprávění, k te ré m ožná pokládal za duchaplné, líčil tak , že se člověku, poctivé řečeno, obracel žaludek. P o vídání bylo doprovázeno stejn ě »vtipným i« ilustracem i. Z ajím avé je: spisovatel Jo h n nezapom ěl si v y m y slit'd o st nehorázností, aby jen řeholnice d ost snížil, zesm ěšnil, ale nedal si ani tro ch u práce, ab y zjistil, ja k v y padá vlastn ě život v kláštere. T řeba tam líčí, jak sestra novicm istrová m ěla slavnou obláčku, na ktero u p řijel strejček biskup. To je tak o v á hloupost, k te rá člověka ne p ráv ě neznalého řádových zvyklostí, p ra ští přes hlavu. N ovicm istrová m á na sta ro sti výchovu těch, k te ré v stu p u jí do řádu. Vždycky to bývá starší, zkušená sestra, k te rá k an d id átk y asi ta k za půl roku, co jsou v klášteře, p řip ra v í k obláčce, t. j. k oblečení řádového h áb itu , později, za ro k i déle k složení slibů. T ak jak by m ohla někde b ý t novicm istrová, k te rá se sam a p řip ra v u je k obláčce? Vždycky jsem si m yslila, že spiso­ v atel m á p sáti o tom, co zná. A m á m ít tolik ú cty k svým čtenářům , že se d řív e poučí o tom, co nezná. A n e jen p sá t a psát, co inkoust přinese n a pero, je n když to je hodně hrubé, jedovaté a p o řád n ě uráží toho, na koho m ám e práv ě spadeno. Nevím , ja k p an Jo h n prožil válku. Jestli jeho okoli bylo jako on, nebo m ěl p rostě zavřené oči a neviděl, co jich, co n ás bylo, k te ří prostě, když jim te k la voda do bot, u tík ali k P án u Bohu. J a k to k rásn ě napsal S eifert ve »V ějíři Boženy Němcové«: T ěch bylo, k te ří na dosah sp atřili sm rt a v těžké chvíli ru ce jim sep jal n áh lý strach, ač nikdy d řív se nem odlili. P ak do svých dlaní poukryli své oči, tv á ř i h o rk ý dech, ač nikdy dřív se nem odlili, poklekli zbožně na schodech. T ekla nám voda do bot, u tík ali jsm e k P án u Bohu, a dnes se za to nestydím e. A práv ě proto nebudem e m lčet, když to, co je n ám d ra h é (kříž n a k arik atu ře!) je tupeno, uráženo, zesm ěšňováno. A p an u Johnovi bych ze srd ce p řála, aby byl jednou, až m u bude zle, p ráv ě na ty posm ívavé řeholnice odkázán, aby to, čem u se ta k jedovatě vyškliboval, k řes­ ťanskou lásku k bližním u, zakusil na v lastn í kůži. Květa Milenovská

Náboženská nevědomost S vatý Otec prohlásil nedávno, že hlavní a v lastn í příčinou žalostného úp ad k u m ravn iho v dnešní době a ú p ad k u náboženského, jenž je jeho základem , je náboženská nevědom ost. Jsm e rádi, že tak bylo potvrzeno, co jsm e stále připom ínali, co jsm e až do om rzení opakovali o potřebě naukových katech etických kázání, o p ořádáni vyšších i nižších nábožen­ ských kursů, konferencí, abychom přesvědčili lidi o k ráse a správnosti náboženství. M usím e zin tensivnili práci pro poučování věřících, používat všech p ro střed k ů a m etod, abychom ukázali lidem pravdivost, a to jedinou záchrannou p rav d iv o st K risto v a učení, nesm írnou k rá su i bohatství, p ři­ jatelnost, životnost a u sku tečnitelnost jeho pravdy. P ro to m usím e stále znovu a stále naléhavě zkoum ati, ja k é jsou p říčin y náboženské n evědo­ mosti. O p říčinách vnějších, o vlivech vnějších vím e dobře, ale m éně již si uvědom ujem e své v lastn í hříchy, svou v lastn í vinu, že jsm e u strn u li k oli­ k rá te ve svých m etodách a že jsm e nedovedli za ch y tit a přesvědčiti n e ­ vědom é, odváděné a sváděné, poštvané p ro ti nám , proti naší au to ritě a p rav d ě K ristově, k te ro u hlásám e, že jsm e nedovedli jít za lidmi, že jsm e stále čekali, až lid é sam i přijdou, třeb a u stav ičný m vysedáváním v k a n ­ celáři s ú ředn ím i hodinam i. B ra ito

Mučedník M učedník je křesťan , k te rý chce rad ěji, aby m ěl spojenou duši s Bohem než se svým tělem . K dyž běží o to, abychom se rozhodli pro to, zda je st pro naši duši největším dobrem véčný nebo časný život, nem ůžem e v áh a t, a chcem e-li sp ráv n ě oceniti B oha i věci, m usím e d át prostě p řed ­ nost Bohu. To je ovšem h rd in sk ý úkon lásky k Bohu a takový úkon zalévá celou C írkev a celé lidstvo, v y p ro šuje ob rácen í i těm , k te ří m u ­ čedníka tráp í a pronásledu jí. A toto je vítězství naše, když jsm e tupeni, odsuzováni. S v ět zdánlivě vítězí, ale m y vítězím e po p rav d ě n ad ním, protože on um í užívati násilí a my um ím e jen pro Boha snášet. On vidí jen časnost a okam žik, a proto n etrp ě liv ě nás p ro n ásled u je a zb avuje i života, kdežto m y jej zah rn u jem e do sítí věčnosti. M učedník m ilu je svou k rev pro Boha, proto ji o b ětu je jem u. D ává tím nejvyšší cenu své krve. P roto asi ta k é vyšší p řed stav en í církevní a v y ­ znam enaní hodnostáři nosí červené lingulum pod krkem , ne jak o pouhou ozdobu nebo pouhé odlišení od nás obyčejných h a la p a rtn ík ů Božích, nýbrž na znam ení, že jejich h rd la jsou p řip ra v en a a pohotová nejenom nositi zlatý řetěz, nýbrž ta k é se připodobnit! p ro lito u k rv í b arv ě náprsenky, ktero u nosí v červené b a r v ě . . .

Neuezmes

jména

Božího

nadarmo!

p R fl

cou

n fl

Velikost, obdiv a závist P řirozenou spravedlností pro skutečnou v elik o st je st obdiv. D vojí je obdiv, obdiv zasm ušilý p ro v lastn í m alost vůči viděné velikosti a pak obdiv radostný, děk u jící Bohu, že ta k k rásn o u velkou věc stvořil. Nebylo by svrchovaně hloupoučké žeh rati na velikost nebeské klenby, nebo n a v elik ost M arie P ann y ? Vděčni jsm e a m usím e b yti za tyto velikosti a děkovati Bohu, že dal ta k velkou k rásu člověku, že ¿i nám dal viděti, z ní se tèsiti, na ní se h řáti, v ní v id ět jeho velikost a záru k u jeho lásky. P roč se ta k h le n ed ív at i na velké lidi kolem sebe? Z ávidím e světcům ? P roč tedy závidím e apoštolům ? Co jim závidím e? V elikost jejich n ad m ěrn é práce? Ze n em ají dne ani noci pro sebe, že jsou stále obklopováni žíznivou m ládeží, že se jim m usejí stá le v ěn o v at i. všechny jejich stesky i dětsk á žvatlání vyslýchati, hledati ve volných chvílích, v tichých m odlitbách pro ně odpověď a cesty, jak je p riv ésti k prav ý m zdrojům ? N a to nikdo nežárlí. A le žárli již na to, že se ti lid é kolem toho apoštola shrom ažď ují, protože p ro závistivce již počet, již k ru h , již kolo lidí kolem něho jest trn e m v oku. On je sám ? Proč? Protože neum í m ilovat, a proto se neum í d áv at. P roto je sám a proto se kolem něho ta k neshrom ažď uji. P roto si ovšem m usí n a jít důkazy nesprávnosti tohoto shrom ažď ování se kolem apoštola. »To je dem agog, on ví, ja k na to, on těm lidem lichotí, on je nevychovává, on je n ekáre, nevede je, n ý brž je jim i veden. M luví jejich řečí, m ysli jejich m entalitou, podléhá je jich prostřednosti, nechává je v ní. P ro to se za nim hrnou.« Tedy, nem luv m noho a když vidíš takovou ohavnost zpuštění, přilož ru k u k d ílu a nap rav všechny tyto strašid eln é nedostatky. Ž árlivost je obdiv srdce pochm urného, nepřejícího, sobeckého, k te ré nevidí zájm y Boží a králov stv í Božího a nesm rtelných duší, nýbrž jen sebe. K dyž pracu je, p rac u je pro sebe, pro svou velikost, p ro svou sk u ­ pinu, aby tou on vyrostl. T a ho m á vynésti, ta mu m á býti jeho tělesnou stráží, klikou čili tleskacím odborem . A což, když se je d n á ta k é o Boži požehnáni? T aké se chceš p ro ti tom u stavět? M á o tobě p la tit slovo P áně o dělnících na vinici, k te ři pracovali od rá n a a p řija li stejno u m zdu jako dělníci hodiny d v an ácté a rep tali proti této nespravedlnosti: Či srdce tv é jest nešlechetné, že já dobrý jsem ? M iluj z celého srdce Boha a jeho království, dej se docela a- n a ­ prosto do služeb Božího královstv í a lá sk a tv á p řitá h n e k Bohu a k jeho p rav d ě tolik lidí, že je ani neuvlečeš a budeš h ledat, jak je duchovně uživit. A le závist plodí jen nešváry, nelásk u a proto zbavuje božího požehnání a proto budí jen a jen Boží kletbu. N eudělí B ůh svého p o ­ žehnání lidem , k te ří by si pak toto požehnání osobovali pro sebe, k te ří by se jím zbytečně jen nadým ali. B ra ito .

Me a c u l p a , . . B éda mi, n eb u d u -li kázat! Do našich ru kou, kněží především , ale i laiků, složil P á n své poselství. O Bohu Otci, o jeho lásce nekonečné k nám , o jeho vtělení, o sm rti v oběti lásky za nás. M áme s nim jiti ke svým b ratřím . P řece nám Bůh nedal, nezachoval, n ev rátil v íru a pochopení pro své poselství, abychom si je lenivě a nečinně uchovali p ro sebe. P říp a d nedbalého služebníka, k te rý h řiv n u nezpronevěřil, nýbrž ještě pečlivě o p atřil proti rzi a zachoval p řed zloději a přece byl odsouzen, hrozí svým odsouzením n ám všem. R uku na srdce, b ratří! Co jsm e udělali s pokladem n ám svěřeným ? Ja k o stra šn á sk utečnost stoji před nám i nevěra a p rázd n o ta statisíců. J e to je n jejich vina? »Jak u věří, neuslyší-li?« H lásali jsm e své po­ selství tak, aby uslyšeli a m ohli p řijm ou ti? N ěvym louvejm e se na to, že každý m á své p řesvědčení a své svědom í. Ty je m áš také. A tvé svědom í je přetíženo nesm írným darem . Z rukou Božích ale každý d a r je zá­ roveň úlohou. A ta k se ptám znovu nás všech: Co jsm e učinili se svým i poklady a se svým i b ratřím i? N evym louvej se na to, že v íra je d ar a že jsi někdy slyšel od pisatele těchto řádků, že v ira se nepridisputuje, nedá, tu že vlév á B ůh s á m . . . Ano, ale p řip ra v it se m ůže a m usí k ni člověk. A p řip ra v it k ni m usím e d ru h é my, h la satelé P áně. O d straňováním p ředsudků. N ejprve ovšem tím, že naučím e lidi řád n ě a sam ostatně a odpovědně m y slit a usuzovat. B urcovat ospalé svědomí! U kázati jim přesvědčivě a n aléh av ě neud ržítelnost jejich spokojení se s frázem i. P robouzet m usím e v li­ dech Bohem do srdcí vloženou touhu po absolutnu, po něčem n esm ír­ ném . U kazovat celou horoucností velikost a k rá su a životnost pravého křesťana, v d a ru Božího zjevení. Z atím jsm e se spokojovali se šablonam i, s vyježděným i cestičkam i citáty starý ch a u to rit (nem yslím tu sv até Otce!), přežvykováním starých, dnes naprosto neúčinných obrazů a t. zv. p řík lad ů . Spokojovali jsm e se s útržk y evangelia. N eukazovali vždy lidem celé evangelium . Dali jsm e se o d strašit nezájm em , odporem , odbojem , n ep řátelstv ím a posměchem. A le to vše nám bylo M istrem naším slibováno a p řesto nám uložil povinnost neu stáv ati, svititi na svícnu, b ý t soli a kvasem a m luviti vhod i nevhod. D ali jsm e se opravdu do poctivého zápasu s m aterialism em , nejenom ovšem dialektickým ? P roč jsm e m u nechali m iliony prop ad n o u t? N e­ bylo to snad proto, že i my sam i jsm e mu propadli, ne ovšem theoreticky. zato ale tím nebezpečněji, protože p rak tick y ? N ehledali jsm e i my k o lik ráte spíše k rálo v stv í světa a nezdůrazňovali jsm e sam i p rak tick y přiliš m ateriáln í až m aterialistick é podm ínky, ja k jsm e řík ali, království Božího? N ekladli jsm e i m y sam i příliš velkou v áh u na politické a hospo­ dářsk é předpoklady, či ja k jsm e řík ali základny? A nedopustili jsme. ab y i ty hm otné p ředpok lady či základny, k te ré jsm e měli, sloužily především nám , naším časným a osobním životním podm ínkám a všem u možnému, jen ne opravdu Bohu, chudým a úkolům C írkve?

Proč jsm e neum ěli ukázati poklady C írkve, je jí svátá, je jí velká díla, zázračné působení Boží? Proč jsm e si to lik h ráli s lite ra tu ro u a vším možným, m ísto abychom do ú padu m luvili o K ristu, o celém K ristu, učili lidi se m odlit celou duší a nejenom časným i staro stm i a p o tře­ bam i, m isto abychom učili lidi, co je O běť n ejsv ětější a jak ji spolu prožív at a spolu pod áv at s celým dnem a zam ěstnáním a celou svou bytostí? Je, b ra tří, čas. abychom povstali ze sn a a oblékli se zbroji v iry a silou lásky a světlem naděje! A abychom šli ke svým b ra třím a udělali pro ně vše, co můžeme. A bychom se ovšem n ejp rv e sami P á n u otevřeli a dali se nésti jeho silou, k te rá trh á h rad b y a dobývá srdcí! Jin a k bude vyžadována k rev a duše b ra tři našich z našich ru k o u a stih ne n ás osud lenivého služebníka. Braito

Kněz kněžství Páně Za hodným knězem , za dobrým řečníkem , za vlídným knězem , za vlasteneckým vým luvným řečník em knězem , za knězem literátem a i jin a k táhnou se lidé. Jso u ochotni pro tyto jeho lidské v lastnosti n ap ln iti kostel. 1 v ěřící zbožní rozplý vají se nadšením nad svým i vyvole­ ným i svátým i kněžím i. P ři tom vidi sv a to st v bledé h u b en é tv áři, černých očích, zbožných gestech. Koho P án B ůh jin ak opatřil, ten svátým není. * Lidé jsou ochotni uznati slovo Boží, p řijím a t svátosti a b ý t i štěd ři pro p o třeby knéze nebo i dokonce C írkve, pokud je k tom u vybízí n ě­ jaký ta k to pro tyto důvody sym patický kněz. Jistěže slovo Boží si žádá, ab y bylo dobře hlásáno, ab y knězi byli vlídní, laskaví, lidum ilní, aby byli v ěrn i svém u národu, ale toto vše není v lastn í poslání katolického kněze; ten je především rozdavatelem tajem stv í Božích a přisluhovatelem jeho m ilostí, h lasatelem jeho pravd. J e knězem kněžství P áně. To vlastní, co m á d á v a t a co m ají lidé od něho očekávat a proč si m ají k něm u přicházet, je Boží a ne jeho, to není knězovo. A toto v ětšina k řesťan ů si neuvědom uje, když je ochotna podle sym patičnosti nebo nesym patičnosti kněze buď v ěřit nebo nev ěřit, p ln ili náboženské povinnosti neb je opom íjet, p řijím a t slovo Boží nebo je vůbec nech títi slyšet. C hybují ovšem i kněží. když p řip o u tá v ají lidi n a sebe všelijakým i osvědčeným i trik y a p ro střed k y a nevedou lidi spíše ke K ristu a k Bohu než k sobě. Ale čím m éně bude ctitelů a c ti­ telek, členů a členek ustavičného klan ěn i kolem kněze, a čím více bude k lanitelů Boha a velebné svátosti, tím bude lépe pro duchovní a n á ­ boženský život. Braito

E v a n g e l i jn í chudoba N ení v ní dokonalost, ja k m oudře p rav í svaty Tomáš, na adresu těch, kteří p ráv em vidí je jí důležitost, h la v n ě jako důkaz pro p rav o st C írkve, že je jí členové doporučuji chudobu, v duchu K ristově, že nep ro p ad ají m ajetku, ale nčkdy zase ta k p řeháněli tu to dů ležito st chudoby, že v ní

viděli celou dokonalost. P roto p ra v í uvážlivé sv. Tom áš: S pasitel řek l: C hceš-li bý t dokonalý, jdi, prodej vše co máš, rozdej chudým , a pak p řijď a následuj mne. D okonalost jest v tom , co následuje, totiž v n á­ sledování K rista, ne v op uštěn í a prodání a rozdání všeho. To je jen prostředek, to je jen rem ovens prohibens. To je jen osvobození od všeho, co by človéka zdržovalo na cestě dokonalé lásky k P ánu. A le ona chudoba m usí bý t skutečnou. N eom ylná jsou dvě znam ení, jso u-li spojena dohrom ady. N ejprve tedy m usím e cititi svou chudobu, m usí nám p řin ášeti nějak é n epříjem nosti, a za d ru h é m usím e stále si p řip a d a t jak o velcí ještě boháči, k te ří m ají ještě příliš mnoho, více než p o třeb u ji a než si zasluhují. K ristu s P á n byl chudý z dvojího důvodu, nebo z tro jíh o . Vzal ji jako p o k a lí za všechny, k te ří kdy m ajetkem a všem i nespravedlnostm i a hříchy v h led án í a držení a užívání m a jetk u urazili Boha; za d ru h é přišel naučiti, že m ám e se osvobozovati od všeho stvořeného, abychom mohli svobodné jen Bohu sloužiti, za tře tí p ak chtěl se věnovati jen d uchov­ ním u poslání, jen duchovním u poselství, proto p rosté nem ěl, nechtěl a nem ohl m iti času pro věci tohoto světa, pro je jich starosti. P roto všichni, kdož ch tějí v tom následovali K rista, v tom jiti za ním, m usejí všechno um ěti opustiti a n e s ta ra t se o pozem ské a časné věci, a proto b ý t chudý. D ále K ristu s chtěl být chudý ještě p ro jed en důvod; aby totiž ukázal světu, že se neztotožňuje s v ykořistovatelským i m etodam i všech boháčů, všech, kteří chtějí nebo jsou bohatí. P roto ti, k te ří ch tějí sv ět učiti jít za K ristem , nelnouti k ničem u pozem ském u, m usejí b ý t podobně chudí jako K ristus. J e s t to velké volání našeho lidu. M ůžeme sto k ráte ř ík a t a kázat, že m á C írkev p ráv o n a m ajetek, že m á kněz p ráv o na slušné živo­ bytí. D aleko více přesvědčím e lidi skutečnou a naprostou chudobou C írkve a jejích p řed stav itelů až do těch nej nižších h ierarch ick ý ch příček, protože doby kněží m ilostpánů a jem n ostp án u jsou n e n á v ra tn ě nebo aspoň na dlouhou dobu pryč. V českém člověku zůstalo hodně z v ald ského a husitského p u ritá n stv í, žád ají od kněze naprostou, evan g e­ lijn í K ristovu chudobu. N evím , zda se spíše o b rátí ke K ristu , b udem e-li o prav du poctivě chudí, ale jisté je, že teď je to sk u tečn á překážka, aby nám lid naprosto uvěřil. Je stli budem e jako kněží a řeholníci h led ati především Boží službu, nebudem e m iti času na zbohatnutí. Tak, ja k žádali apoštolově a u sk u teč­ ňovali sam i vzdání se všeho a pomoc chudým , přece ani se neom ezili ani se nedali pohltiti touto časnou staro stí a péčí o chudé. Z řídili p ro ně řád n ý církevn í úřad, jáh en stv í, jež mělo v C írkvi konati to, co dnes koná ch a rita v Církvi, jáh en ství, k te ré m ělo za h lav n í úkol pom áhati v časných potřebách chudým , i když se ta k é věnovali kázání. N eboť k řesťan sk á ch a rita vidí vedle těla, jem už pom áhá, duši, kterou chce onou pomocí osvoboditi, aby se m ohla svobodněji ro zletět k vyšším úk o ­ lům duchovním . K tom u, abychom m ohli poučovati lidi, a u stav ičn ě a v y trv ale a na všech m ístech a ve všech stavech, k tom u je tře b a jen m inim álně p ro ­ střed k ů , jen toho, co udržu je život v existenci. Ani k n ád h eře chrám ů

není tře b a m noho peněz, protože tato n ád h e ra je sice d ů sto jn á Božího Stánku, Božího dom u, ale ona sam a nikoho neobrátí. N anejvýše Že unudění a om ezení tu risté budou choditi a naslo u ch at křičícím p rů v o d ­ cům na m ístě svátém , z jakého kam ene je ta či ona socha, od kteréh o m istra, z kteréh o století, a profesoři um ění nad tím p ak budou robi ti své velm i dům yslné rozbory, ale ke zbožnosti m álokdo tím bývá získán. A se n tim e n tá ln i n ád h e ra ta je te p rv e zhoubná pro lidi inteligentní. N aše chudoba m usí b ý t v yjád řen ím skutečnosti, že o p rav d u chcem e jen Boha a že přito m spoléhám e jen na Boha. A poštol kněžské chudoby P. C hévrie r p rav í v svém P rav ém učedníku: Nechci zanechat ani ren ty , ani b u ­ dovy, ani m ajetek; B u d ete-li svati, ničeho z toho n ebudete po třeb o v at a a b udete toho m iti vice, než b udete potřebovat. N ebudete-li svati, ne­ b u d ete m ít nic a dobře ta k bude, protože ničeho n ezaslu h u jete a šp atn ě b y ste toho užívali. T ak je lepší, aby zanikla díla, k te rá neslouží sláv ě Boží a n em ají Božího ducha. . . . P ra v í přísně: C heete-li žiti jak o b uržuji, je jisté, že B ůh není povinen živit! te n h le d ru h lidí. B ude o vás pečovat, jen když b ud ete o pravdu chudí a když b udete trp ě ti v tic h o s ti. . . J e nejvyšší čas, abychom se zam yslili n ad všem i p říčinam i dnešního odcizení se nám , služebníkům slova Božího a tím i p rav d ě K ristové sam é. Jednou z příčin je to, že nejsm e chudí. Ani řeholníci ne, protože těm sk u tečně ničeho obyčejně nechybí a dom nívají se, že se m usejí s ta ­ rati, aby byly dom y slušně zabezpečeny, že ani řeholníci dnes nechtějí, aby jim něco chybělo. 2 e ani kněží dnes nech tějí b ý t chudí, že tolik nás doufá v moc a sílu m ajetku. Dnes je lidstvo ožebračené a bu d e ještě chudší. M usím e aspoň my kněží ukázat, jak i v chudobě lze sloužiti Bohu, a ta k ja k budem e p raco v at k tom u, abychom zdůrazňovali sp ra ­ vedlnost ve mzdě a slušný život všem, ta k m usím e p rv n í o p u stit i všechny kapitalistické m ethody, počítající s m ajetkem jako základem m ísto p ráce a dův ěry v Boha. Br a ito

Kněz obětník K něz m á býti d ruhým K ristem a p am atu je na jesle m á si připom ínat, že m á být chudý v přebývání, šatě, strav ě a obsluze, že m á b ý t pokorný srdcem i m yslí vůči Bohu i lidem. Cím více se ponižujem e, čím jsm e chudší, tím více oslavujem e Boha a jsm e užitečnější bližním . K něz m á býti člověkem všeho zbaveným . P řip o m ín aje si K alv árii, m á m ysliti na to, aby um řel sobě, svém u tělu, svém u duchu, své vůli, své pověsti, své rodině i světu. M á se obětovat m lčením , m odlitbou, prací, trpělivostí, kajícnosti, u trp en ím a sm rti. Cím více zem řem e, tím více m ám e života a tím více dávám e života. K něz m á býti člověkem ukřižovaným . Když m yslím e na S vatostánek, m ám e si připom enouti, že m usím e z lásky d áti své tělo, svého ducha, svůj čas, sv ůj m ajetek, své zdraví, svůj život a v lév ati d ru h ý m život svou vírou, svým učením , svými m odlitbam i, svým příkladem . Má býti dobrým chlebem pro lidi. K něz m á b ý t člověkem požívaným . . . P. C h é v r i e r , p říte l sv. fa rá ře A rského

B ů h u v n i t ř p ů s o b í c ! při k á z á n í a r e t n é m o d l i t b ě U v nitř je učitel, jenž uči. To K ristu s učí, jeho v n u k n u tí nás učí. Kde není jeho v n u k n u tí a posvěcení, jsou všechna slova jen v n ější prázdný zvuk. T ak je to. drazi b ratří, se slovy, jež zevně pronáším e, jako je s práci rolníkovou na strom oví. N am ahá se zevně, zalévá je a všem ožně o ně pečuje. Ale, a ť se strom em podniká co chce, zdaž tím v y tv o ří jablka? O bsype tím holou k ů ru bohatým listovím ? Způsobí to u v n itř? Nuže, kdo to působí? Slyš apoštola-rolnika a uvaž, co jsm e a naslouchej v n itřn ím u učiteli: J á jsem sázel, Apollo zaléval, ale B ůh dal vzrůst. T ak není ničím ani ten, kdo sázel, ani ten kdo zaléval, nýbrž Bůh, k te rý d áv á vzrůst. T ak vám ted y toto p ravím e: A í svým i řečm i zalévám e anebo svlažujem e, nejsm e ničím, nýbrž jen ten je st vše, jenž d áv á vzrůst, Bůh. jenž dává své posvěcení, k te ré vás o všem poučuje. I n e p i s t . J o . t r . I I I . 13.

Oheň Ducha svátého J is tě byli svatě zvědaví apoštolově, jak ý bude onen D uch U těšitel, k te­ rého jim sliboval Ježíš K ristu s a k te rý měl brzo p řijít. P řišel, ale jako oheň, jenž všechno naplňu je, jak o duch prav d y , k te rý p ravdou a k p rav dě duši naplňuje, k terý zapaluje odvahu pro tu to p rav d u . V šechny předpoklady a všechny účinky Boží p rav d y m á a d áv á ten to Duch svátý. A kde vidíte, že je někdo i při šířen í a h ájen í a vysvětlování p rav d y v y ­ šinutý, těkavý, neurčitý, nepřesný, neukázněný, kdo m luví jak o žhavý valící se východní v ich r nesoucí sebou přívaly písku, k te rý sype do očí, aby zakryl svou prázd n o tu a nepřipraveno st, k d e není láska obětavá, um ějící se sklán ěti k nejnižšim , kde jest jen stud en é slovo, k te ré neum í a nechce se n aučiti zaplavov at srdce, tam všude není D uch svátý. Není D ucha svátého tam , kde je rozkolísaná b ezrad n o st a bázlivá zbabělost, k te rá nedovede ro zetnout otázky jasným přik lon ěn ím se k jed n é stran ě. Po ovoci poznám e každý strom a po ovoci poznám e i skutečnou p řítom nost D ucha svátého, nebot jeho ovocem je pokoj, láska, klid, shovívavost, o b ětav o st porozum ění a dlouhočekajíci trpělivost. Kdož jsi p řija l D ucha svátého, kom u byl v rácen snad po to lik áte sv á­ tostí pokání, žij z tohoto D ucha. Jin a k ho opět brzo pozbudeš, protože jen když budeš ta k to žiti z něho, budeš síliti jeho d ary , staneš se pod' d ajn ý m jeho n ástrojem , tak že si tě on sám povede, on sám si tě bude p řetv á ře t. A le p říčin y jsou tu souvztažné. Žij z D ucha svátého, aby on stá le více v tobě působil. A čím více bu d e v tobě působili, tím více budeš žiti z něho zase. Braito

»Jsem hotov za svoje přesvědčení — poněvadž je mé svědom í čisté — zem říti každou chvíli.« Z obhajovací řeči arcibisk upa záhřebského A. Stepince.

zen •yď

y*

Nad no v o u P e c k o v o u kni hou K dyž si p řeč tete P eckův jen trochu zrom anisovaný, ale v ryzí a životni k ráse n ap san ý život svaté K ate řin y Sienské, nazvaný N eviditelný prsten, d á te za p rav d u našem u d v acetiletém u volání k hlubokém u, až k n e j­ hlubším u duchovním u životu. S nad tato k n ih a ta k é pom ůže konečné rozptýliti rozpaky činných lidí, lidí hořících pro činnost, křesťan ů , vidících p o třeb u práce. Z e l, n ejčastěji odsuzují sn ah u o hluboký d u ­ chovni život v e jm énu potřeby apoštolské horlivosti a práce lidé, kteří nevedou ani život rozjím avý, an i činný. R ozjím avý odsuzují jak o n e­ užitečný pro »dnešní potřeby«, ak tivní je odvádí od m ožnosti života rozjim avého, jem už se poctivě vyhýbají. P řík lad sv a té K ateřin y ukazuje, že jedinou hybnou pákou katolické akce, apoštolské horlivosti je hluboká, až m ystická zbožnost. P rotože se sv. K ate řin a docela odevzdala až oddala K ristu, že jeh o vůle se stala nakonec její vůlí, že nech ala P ána se sebou dělati, co on chtěl, že p lnila i nejm enší záchvěv jeho přán i, proto nejenom m ohla řík a t papeži a k ard in álů m : J á c h c i , neboť věděla, že to chce z P ána a P ánem , ale ta k i prožila ve svém spojení s Ježíšem nesm írnou cenu lidské duše, jedn o tu a totožnost C írkve s K ristem , jehož je C írkev tělo, že se o d v a­ žovala n ejzá v ra tn ě jšíc h a nejsm ělejších činů. N eboť čeho bychom se n e­ odvážili p ro K rista, z něhož žijem e, s ním ž jsm e těsn ě spojeni, tak že se stal životem života našeho? P ak tep rv e půjdem e plni lásky ke druhým , až budem e docela oddáni K ristu, až budem e tak jeho, že všechno n aše bude jeho, až n ás bude p u d iti jeho láska. S vatá K ateřin a S ienská je pravým odrazem sv. Pavla, jenž se sta l všechno všem. T eprve světci jsou p rav í apoštolově. Ja k o objektivní svatostí kněžského svěcení P án posvěcuje lidi, ta k také objektivní svatostí Boha působícího v lidech i su b je k tiv n ě svátých vykonává ony divý přesvědčování a získávání lidí, ja k vidím e u svátých, a každá nesvatost olupuje o požehnání a božskou působnost třeb a i velkou v nější horlivost. Braito F. X. Ju rá n e k : D obrý řečník. — ČAT. — U niversum , stra n 211; za K čs 75. — D louhou dobu nevyšla u n ás žádná dobrá obecná k niha o řečnictví. A utor zde p ro jev u je neobyčejně širokou erudici evropské úrovně, zejm éna v oboru klasiků. I p ři svém pom ěrné m além rozsahu je k n ih a vyčerpávající. V yniká m ethodičností a na konci podává přehled obsahu všech kapitol. P riestley : S k ry tý sen. — Zikeš, P ra h a 1946, str. 64, za 28 Kčs. Z ajím av á essay o třec h základních snahách tří n ejvětších spojenců o am erické touze po rovnosti, anglické po svobodě a ru sk é po b ratrstv í. E ssay je dobrou konstru k cí ne bez podkladu a dokladů, a pom ůže pochopiti dané různosti aspoň nějak.

K ale n d ář katolického duchovenstva 1947. — R edigoval prof. Poul; shrom áždil odborníky, které kněžstvo m á rádo. T ak v y tv o řil dobrý a prak tick ý k alend ář. Už ale je na Čase, ab y byl v y d áv á n jen vázaný. T ento k a len d á ř by měli m iti i laici, k te ří p rac u jí v našich akcích, p ro to ­ že je tam m noho pro ně nedocenitelných inform aci o k at. un iv ersitách , o diplom atickém sboru v Římě, o řím ských ú řad ech a podobně. Tom íško: Čistým m ládím k m anželství nebo ke kněžství. — 1946, str. 70. za 12 Kčs. K rásná kniha na pohled i obsahem . J e výborným p řisnévkem k akci za um ravnění naší m ládeže a celého náro d n íh o života, jenž musí začíti především m ládeží. K n ih a je vážným rád cem našich rodičů a v y ­ chovatelů. D oporučuji co nejvřeleji. Tom íško: Ž ena a kněz. — Jem n ým způsobem Tom íško učí, v aru je, prosí a vychovává ženy, a p rá v ě te n to k rá te zbožné, k te ré se častěji po­ hy b u jí v kněžské blízkosti. W illam - M adačov: P án Ježíš na návštěvě. — Váz. za 40 Kčs. Vydal M isijný dom, N itra. K rásný d áre k pro děti. R oztom ilá pedagogicky v ý ­ b orně stav ěn á k n ih a ve form ě povídky. K niha je p říp ra v o u k p rv n ím u svátém u p řijím ání. J e to o p ravdu originelní pom ůcka k této p říp rav ě. U rban: D uchovní život. — A tlas, P ra h a , 140, za 57 Kčs. Spíše schem a­ ticky poučuje D r U rban o soustavě duchovního života. Jso u to přehledy a pokyny zkušeného duchovního vůdce, a proto budou spolehlivým vo­ d ítk em i poučením ja k pro začátečníky, ta k zárukou jistoty pro po­ kročilé. A ugustin: Z ák lad n í náboženská nauka. A pologetika. V yšehrad, P rah a, str. 108, za 40 Kčs. T hem aticky výborná kniha, i provedení důkazů je ja k trad iční, ta k m oderním dobám přizpůsobené, ale m ůže to b ý t jen učebnicí jakožto základ m inim álních vědom ostí. O všem a u to r ta k é n e­ m ohl podle d an ých osnov nic jiného zam ýšlet. H loubavějším pak m usí profesor doporučiti další četbu, především P eckovu Cestu k pravdě, k te ­ rou p rý vydá brzo opět V yšehrad. P im p er: K řesťanský solid a r ism us. — U niversum . P ra h a 1946, str. 150, za 50 Kčs. T uto k nihu jsm e čekali ja k nevím co. K dyž odm ítám e jiné sm ěry a jin á řešení sociální otázky, m usím e přece p odat sam i návrhy. Ale P im per bude m usit n ap sat novou k n ihu nebo rozšířiti tuto. P rv á totiž část se zabývá sm ěry opačným i, a pak te p rv e dosti rychle kreslí k řesťan sk ý solidarism us, což je sm ěr zdravého rozum u, vyhýbající se fantasiím , úzkoprsosti i sobeckosti. G ajdošová: S tříb rn ý sm ích. — B rněnská tisk árn a, str. 130; za 51 Kčs. K rá sn á knížka pro děti o sourozencích a k ráse lásk y rodinné. Velmi vhodný d árek pro děti ke svátk ů m nebo ke sv. M ikuláši. K niha je velm i vkusně ilustrována. Sv. T erezie Ježíškova: D ějiny duše. — R upp. P ra h a, str. 313, za 96 Kčs. N aklad atelstv í R upp sp lň u je teď rychlým tem pem , co slibovalo, když snaživý a nadšený pracovník začínal. T ak vydává znovu toto p řek rásn é dílo, k te ré již způsobilo tolik dobrého, jež u k azu je k rá su a snadnost vroucího života lásky k P án u Bohu. S v a tá T erezie je tak é duchovní m atkou celého našeho duchovního snažení v H lubině.

Angnstin: Věrouka. Liturgika. — V yšehrad, P ra h a 1946. stra n 210; za 52 Kčs. O riginální spojení dogm atiky s liturgikou. V ýborně se to autorovi podařilo. Docela m istrné. N em usím e se teď sty d ě ti za své střed o ­ školské učebnice náboženství. I vybavení věnovalo n ak lad a telstv í velkou péči a náklad. Kubiček: Katechetika. — N ávod k duchovní sp ráv ě školní m ládeže katolické. M atice cyrilom et. Olomouc, str. 355; za 120 Kčs. T řetí o p rav d u zdokonalené vydání. N estor našich katechetických th eo retik ú vydává tu tře tí v ydání své klasické knihy, všechnu svou životní zkušenost i p rác i a stu dium m noha let, studium , jež obsáhlo vše, co dom a i v ci­ zině a u to r m ohl n a jít; je to tu zpracováno přísn o u poctivou m etodou, jak je u K ubíčk a zvykem. Bez této k n ihy se neobejdou katecheté ani světští, ani duchovni. Igino Giordani: Krev Kristova. — KropáČ a K uchařský, P ra h a 1947, str. 170; za 34 Kčs. 2 á k Papiniho, ale k tom u ještě školený theolog, sklání se nad tajem stv ím u trp ěn i P áně, speciálně p řesv até krve. D ogm a­ ticky jistý a básnicky zanícený se zahlíží do b o h atstv í v ý k u p n é k rve P áně. K niha, k te rá chce b ýt proro zjím ána vděčnou láskou. D oporučuji obzvláště vřele. V alšiková: N aše betlem y. — P ra h a, F ran ci 1947, str. 60; za 36 KČs. Náš n árod si velm i zam iloval jesličky, ne strom eček; jesličky byly ty p ic­ kým českým oslavením vánočních sv átk ů , na k te ré se lidé p řip rav o v ali p ráv ě chystáním betlem a. P ři tom se četlo a zpívalo a rozjím alo o lásce přicházejícího božského dítěte. T uto práci a jejich výsledky stu d u je tu s velkou láskou V alšiková. P od ro b uje rozboru věcném u i um ěleckém u několik n ejznám ějších a několik i neznám ých, ale k rásn ý ch českých betlem ú. Kéž je knížka pobídkou k opětném u zavedení tohoto k rásného zvyku: p řip rav o v ati se v ro dinách na vánoce p říp ra v o u betlem a. N aše spolky m ládeže, junáci a pod., m ají tu pěkný n ám ět ke svým schůzkám . U rban: U čení víry. — P rah a, R upp 1946, str. 300; za 90 Kčs. P řeh led katolického učeni ve svém celku věroučném , m ravoučném i liturgickém . K niha p rv n í inform ace i k n ih a k p řipam ato v án í si k řesťan sk é nauky. M ně ovšem p řip ad á dílo příliš schem atické, m álo živé a m álo teplé. P ro to je n u tn é d oplniti četbu této k n ihy k n ih am i jak o V ěroukou D acíkovou a Rudlofovou a pod. v ostatních oborech. Ale p ráv ě to zam ýšlel U rban a to se m u podařilo dokonale, to co je roztroušeno v n ejrů zn ějších k n i­ hách sh rn o u ti do jedné knihy. P roto doporučuji, aby při d ru h ém v ydání byla zároveň podána dobrá bibliografie, co m ohou a m ají lidé dále čisti. Storna: Stará kapitula. — Brno, B rn ěn sk á tisk árn a. 1947; str. 45. S torm se rád vrací do ry tířsk ý ch dob. a tu popsal své vise z toho výletu a ne­ opom inul ro zdat několik špiček, jež si nese životem ze své záliby pro vše Špičaté, n ajm ě gotické. Newman: Maria v litaniích. — Brno, A kord, 1947; str. 80. M istrný b ás­ nický p řek lad D okulilův přiblížil n ám hlubokou duši N ew m anovu, k terý prožíval m ysticky plnost k řesťan stv í a podává tu v la stn ě p řek rásn o u m ariologii.

OBSAH XX. r o č n ík u (1946)

ZÁSADY: B A L B U L U S : Píseň svatodušní 161. B E R N A N O S : K ázáni fa rá ře z m rtv é farn o sti 328. B R A I T O : Ježíš K ristus, původce duchovního života 5, H led ejte n ej­ prv e králo v stv í Boží 35, Ke k o řen ů m 66, Nová lásk a 132, K ristus, učitel prav d y 165, K řesťan sk á v y rovn an o st 214, D ůkaz lásky 261, Nová svato st 295, D obrým n ástro jem k rálo v stv í Božího 326. B U R E Š : S tu d en tů m 302. C L A U D E L : M odlitba na nedělní ráno 213. S V . C Y P R I À N : L ist m učedníkům , odsouzeným do dolů 1, O dpověď b ra tří z dolů C ypriánovi 34. D A C Í K : P ro sto ta v m yšlení a jednání 42, D uchovní vedení 169, 218. D I A D O C H U S : Býti obrazem Božím a podobat se B ohu 131. F O L L I E T : S vatý Tom áš A quinský 65. G R A E F : S vatá G ertru d a, m ystička Božského Srdce 38. H A B A Ñ : O slavuji Tě, O tče 16. H L O U C H : A nna M arie Zelíková, dobrovolná oběť lásky a sm in i za duše 107. SV . J A N Z L A T O Ú S T Ý : V ýklad na 18. kapitolu sv. M atouše 164. J U R Č I N O V Á : T ři z Italie: G hirlad ajo v a »Večeře Páně«, G iottova fra n tišk á n sk á legenda v S anta G rosse 129, P řed dílem T in to retto vým 130. L H O T S K Á : Dnes, ó P an e, se m odlím já, n ev ěsta 18, L itan ie nevěsty 162. M E R E L L : Do Soluně 45, 73, 138, 178, 235, 275, 331. M I K L l K : S vátost m ilosrdenství 76, 97, 134, S v áto st polehčeni 225, 272, 298. N E G R I : V yznání lásky 33. O H M O. S. B.: N esnáze indických m isií 101. P E C K A : O filosofické antropologii 49, P ro b lem atik a m odem iho stu d ia 173, K řesťan a společnost 321, O m a jetk u 334.

Q U A R L E S : M ystické v y tržen i 261. R E B A N : D ůsledné 69. R E D A K T O R : K e konci ju bilejn íh o ro čn ík u 325. R I T T E R : Č eskoslovenském u lidu 294. Š K R A B A L : R adost z E vangelia 10. S V A C H : C elistvé k řesťan stv í 142, 181, 268. V E S E L Ý : K ře sťa n a k u ltu ra 186. V O D I Č K A : Regula m undi 79, »Katolík« a koncil kostnický 304. Z A H R A Ň Í Č E K : B iblická 293.

2IVOT: 20—25, 53—58. 83—89, 11&—123, 147— 155, 189—202, 238—247, 283—287 309—315, 337—347. P rojev P ia X II. k čsl. kolonii v Řím ě za v álk y 20, L aik a knéz v K ato ­ lické akci 21, V ojín hledá K rista 22, S p rav ed ln o st 25, K atolický dům 53, Růženec v rozhlasu 55, O pět nešporní rozjím ání 57, D luh 58, K ato lic­ ká akce ve F rancii 83, Z pytování katolického svědom í 84, 114, D u­ chovni skutečnost 89, Papežský p alác v A vignonu 118, G hetto nebo kvas ducha? 120, Hoc est hodie - To je st dnes 121, O bnova sv ěta 123, S v átk y v k v ětn u 147, S v atý O tec k postním kazatelů m 148, Dvojí obecnost 149, K atolická lite ra tu ra v USA 150, N á v ra t k p ram en ů m 151, Velký neznám ý, »B ratr černochů« 153, N ovinky z F ran cie 155, K sv átk u sv. P e tra a P av la 189, C írkev a režim y 192, P ro g ram y katol. n a k la ­ d atelů 194, L áska heroická 196, O sektu nebo C írkev 197, H lav a stá tu d áv á za p řík la d evangelium 199, P řišla hodina 201, Z katolického světa 201, P oslání n ovin ářů 202, Z pytování svědom í a pokušení k m alo­ m yslnosti 238, N eboj se, stádečko! 239, K apitola bohužel ak tu á ln í 240, Proč? 240, C írkev a politika 242, K atolické poznám ky 244, Č ínská hie­ rarch ie 246, K řesťan sk ý existencialism us 247, V ýklad na žalm LXXX. 283, V ydáváni katol. lite ra tu ry 285. Z katolického sv ěta: P řek lad y z p a tristik y v A m erice, T ažení p roti V atik án u 286, Z F ran cie 287, Ú tok na církevní Školství v M aď arsk u 309, Pogrom v K ielcich a k a r­ dinál H lond 309, Ne nám , P an e 308, B ohdan Chudoba a České dě­ jiny 310, P u to v án i za K atolickou akcí 314, M učedník českého n áro d a 315.

Šedesátiny Ja ro sla v a D urycha 337, Školní m onopol 338, S tu d ijn í dny řeholních sester ve F rancii 340, Přem ozm e p asiv itu svých věřících 341, K atolické poznám ky 342, K o n troverse mezi k atolíky 342, P ius X II. o úloze Č eskoslovenska 343, V Č eskoslovensku je 70 °/o k ato lík ů 343, Spi, sovatelé, k n ih y a čten áři 345, N áboženská nevědom ost 347. M učedník 347.

PRACOVNA: 27—29, 59—64, 91—93, 125— 128, 157—160, 203—209. 249—255, 288—289. 318—320, 348—353.

POZNÁMKY: 29—32, 94—96.

2EÑ: 209—212, 256—260, 290—292, 321—324. 354—356.

K niha jak o nejlepší dárek. N aše v k lád an é lístky s našim i knižním i novinkam i se v rá tily ve velm i potěšujícím počtu. A le i vy se rozhodujete, co dětem , co znám ým ke sv. M ikuláši a k vánočním svátkům . N em áte věru dnes nic lepšího než dobrou knihu. A naše knihy jsou dobré a ne­ jsou drahé, m ám e je ta k é velm i vku sně a n ěk teré již i m írově vázané. P roto použijte i vy objednacího lístk u v k lád an éh o do listopadového čísla, a n em áte-li, n elitu jte dopisnice. B udem e teď ta k é posílati větším knihkupcům prav id eln ě své novinky. P roto sled u jte výk lad y svých k n ih ­ kupců. II. G. O bcování svátých je um ožňováno našim společenstvím , účastí v jednom životě dětí Božích. K ristu s je hlava, z K rista try sk á tento nový život, stále try sk á a stá le se um ožňuje. V něm jsm e všichni spojeni. Z něho všichni žijem e nadpřirozeně, a proto tak , ja k jsm e všichni se všemi spojeni v K ristu a v jeho synovství Božím, jež on nás svou p řiro ­ zeností a m y p řije tím za syny. P ro to všichni žijem e ze všech, čerpám e ze všeho tohoto bohatství, k te ré oni z K rista načerpali, a druzí zase žijí z nás, pokud m y z K rista žijem e. Je to p ře k rá sn á nauka, k te rá podává nesm írně m noho n ám ětů ke zvroucnění našeho duchovního života i n a ­ šeho života blíženské lásky a posvěcení našeho povolání, především vašeho, učitelského. D iskuse: N ečekejte příliš m noho od jak ý ch koliv diskusí. Z vláště n e­ poučení, neškolení a nepohotoví d eb atéři spíše uškodí než prospějí. V m no­ hých diskusích neví těží vždy kdo m á prav du, nýbrž kdo je v ýřečnější a bezohlednější neb d rzejší ve své výřečnosti. Mnozí nevěřící d isk u tu jí jen proto, aby se u tv rd ili ve své sebejistotě. T ak é si neslib u jte m noho ú sp ě­ chu cd vyvrácení u rčitý ch n ám itek týkajících se osob duchovního stav u ať v m inulosti nebo přítom nosti. To byste debatoval do nekonečna. A všechno a všecky neobhájíte. Ale řek n ě te je n toto: C írkev nem á jen tyto ohavné lidi v sobě. Ale ani těch se nezříká, protože není p antheonem sv á­ tých, nýbrž m á shrom ažď ovat a posvěcovat hříšníky. N ení sv átá proto, že m á svaté (také) v sobě, nýbrž že je spojena životně se sv átý m K ristem a jím posvěcuje jako posvěcujícím i pro střed k y lidi. Ř ekněte oněm zlom yslným nebo šp atn ě poučeným lidem tendenční četbou, že vedle těchto ubohých hříšníků ze sta v u duchovního i světského je m nohem větší řad a těch. kteří se poctivě snažili obléci K rista a u sk u tečn iti K rista. Na všechny ty nám itky se zeptejte jednou: Co tím chceš říci? Že ted y C írkev nem á pravdu, když m ěla takové lidi? S tejným práv em tedy m u řek n ěte, že by bylo n u tn é zase říci: Tedy m á pravd u , když ti, k te ří žiji z její pravdy, se stali tak dobrým i a svátým i, kdežto oni špatn í z ní nežili. Jin a k se budete h ád ati do nekonečna. N akonec připom ínám , že sa tan oslepuje ty. k te ré chce o d v rátit od K rista a jeho prav d y a C írkve ta k o bratně, že se nedají poučiti. P roto bývají všechny ty diskuse většinou ta k bezúčelné. Je třeb a b uď ty diskuse prevésti s pole osobního a kritisu jícíh o na pole zásad, a nebo se spíše pom odlit za bloudící, protože, jak praví Basca!: Je dosti sv ětla k osvícení vyvolených a dosti tem noty pro jejich pokoru, jako je dosti tem ně v k řesťan sk é pravdě, aby se zavržení mohli zaslepit a zároveň dosti světla, aby při tom byli neom luvitelní ..

K. P. N a m ysticism u neodsuzuji m etody, jako spíše základ, východisko, cil a náplň. T y jsou nešťastné, nezdravé, nebezpečné. K aždé ztišeni při­ vede nás jaksi blízko i k tušen í Boha. A le m ilost jej d áv á prožít, dává nám jím sebe přetv o řit, napln it, prom ěnit. A to je více než jen sobecké osobní a osobité vych u tn áv án í oněch účinků duchovního ztišení v nesm írnu. Jin a k je dosti těch, k te ří čtou a četli W. a nepochopili jeh o bludy, a dokonce je četli katolicky a nepochopili jeho m agické v y kládáni svá­ tosti, jež doporučoval. P ro nás ale vrchol je st Ježíš; O n je cesta, on je vše, on je p rav d a i život. Kdo jde za ním plněním O tcovy božské vůle, dostane se n u tn ě nesm írně blízko k Bohu, hluboko se ponoří do něho, a ta k řk a celé m oře božství se p řelije do jeho duše a h lavně do jeho života. Üvod do studia: I. Theologie. IV. Psychologie a vychovatelství. — Vy­ šehrad, P ra h a 1947. str. 100 a 70. Za 54 a 45 Kčs. J e to velm i záslužné dílo Chudobovo, k te ré dalo velkou práci a k te ré p řes všechny překážky vychází. K aždý vědní obor předchází systém oné n au k y a p ak anebo p ři tom dobrá bibliografie. D oporučuji k n ihy obě laikům , ale i klášterním sestrám , aby si doplnily s katolického hlediska to, co p o třeb u jí a co stu ­ dovaly podle oficiálních p říru č ek a profesorů. Martinovský: Příroda, velké divadlo. — V yšehrad 1947, str. 250; za 192 Kčs. K niha jako na zavolanou, kdy se tolik m luví o hm otě a o životě. O byčejně přicházívali katolíci se vším pozdě, ale dnes, kd y je uvolněno v y d ávání knih, vidím e na pod nik av ém a v še stran n ě o rientovaném n a ­ k lad atelstv í V yšehrad, co vše se d á u sk u tečn it á že m á p racovníky dnes ze všech oborů. M artinovského dílo je dílo velkého odborníka, .který ale um í pod at svou vědu způsobem vysoké popularisace. K n ih a se čte jedním dechem jako nap ín av ý rom án. P řitom je jem ná apolegitisující tendence docela nepozorovatelná a nevtíravá. Věda totiž je prav d a, a té se víra nem usí bát. Je n s p řed su d k y a s polovědou se nedom luvím e. V odičk a: O b raz, m a sk a a p eč e ť. — Brno, B rněnsk á tisk árn a. 1947, stran 190; za 54 Kčs. Filosofií um ění nebo katolickou estetik o u bych nazval toto nové Vodičkovo dílo. Z pojm u a nejenom z pojm u, nýbrž z prožitku k rá sy vychází Vodička ke sro v n áv án í s Božím dílem a naším určením . Z ajím av á jsou jeho stu d ia S hakesp earov y koncepce um ění sm ěrem k ži­ votu. P ra v d a je pečetí um ění, k te ré nesm i b ý t m askou, nýbrž musí právě o d k rý v at m asky. Baby: Stateční hoši. — Brno, B rn ěn sk á tisk árna. 1947, str. 180. Starý sk a u t či ju n á k B aby v ěn u je tře tí vydání této knihy sym patickém u hnutí ju n áck ém u a chce p řisp ět k dobré, rozum né a statečn é výchově naší m lá­ deže. Jsm e vděčni autorovi za to, že p řisp ěl touto knihou ke k řesťanské náplni ju n áctv í. t Gajdoš: Ptačí legendy. — Brno, B rn ěn sk á tisk árn a, 1947; str. 30. za 35 Kčs. J e rad o st pohledět na tu to knihu plnou k rásn ý ch ilustrací, tak dětských, jež doplňují vždy m ilé legendy pro děti. Lorenz: Podle ducha žijte! —. S tu d en tsk é exho rty v roce 1942—43. Brno, B rněnská tiskárna, str. 140; za 39 Kčs. P ro m lu v y věcné, dobře stavěné, jež poslouží i jako vzor i jak o lá tk a k podobným prom luvám . N a h lub inu vydává dom inikánský řád československé provincie. Odpo­ vědný re d a k to r je D r S. B raito. T isk ne E dm und K ra m á ř v Olomouci. N ovinovou sazbu povolilo řed iteltv í pošt a teleg rafů v B rně 8. III. 192C, č. 1S070—VI. Podací a dohlédaeí úřad O lom ouc 3