ZAKAVKAZSKO a jeho konflikty Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie Abcházie, Adžárie, Jižní Osetie, Náhorní Karabach, Kistové
Obsah 1. Úvod .................................................................................................................................................... 1 2. Přírodní podmínky ........................................................................................................................... 2 3. Kulturní podmínky ........................................................................................................................... 2 3.1. Etnika .......................................................................................................................................... 2 3.2. Náboženství................................................................................................................................ 3 4. Stručný přehled dějin....................................................................................................................... 4 4.1. Arménie....................................................................................................................................... 4 4.2. Ázerbájdžán ............................................................................................................................... 4 4.3. Gruzie.......................................................................................................................................... 4 4.4. Sovětský svaz ............................................................................................................................. 4 5. Politická situace ................................................................................................................................ 5 5.1. Arménie ....................................................................................................................................... 5 5.2. Gruzie .......................................................................................................................................... 5 5.3. Ázerbájdžán................................................................................................................................ 5 6. Největší konflikty ........................................................................................................................ 6 6.1. Abcházie ...................................................................................................................................... 6 6.2. Adžárie ........................................................................................................................................ 6 6.3. Jižní Osetie ................................................................................................................................. 7 6.4. Náhorní Karabach ..................................................................................................................... 7 6.5. Kistové ........................................................................................................................................ 7 Zdroje ..................................................................................................................................................... 8
1. Úvod Oblast Zakavkazska, jak se říká třem menším státům na jih od hřebene Kavkazu – tedy Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie – je známa jako oblast neklidu. Vzhledem ke složité a vypjaté situaci se sem již mnohokrát upínala pozornost celého světa, a i když se aktuální problém třeba nějak vyřešil, k celkovému řešení povede ještě dlouhá cesta. Území obklopené ze dvou stran mořem a ze dvou stran horami plnilo během historie úlohu jakéhosi kulturního nárazníku. Etnické a náboženské konflikty vyústily nesčetněkrát do konfliktů ozbrojených. Historické území Arménie, stejně jako Ázerbájdžánu se rozkládá z větší části za hranicemi obou zemí.
2. Přírodní podmínky Oblast Zakavkazska se nachází jižně od hlavního hřebene Velkého Kavkazu, štítového pohoří dosahující výšky přes 5000 m. Zaujímá především jižní svahy tohoto pohoří, jeho podhůří, Kura-arakskou a Kolchidskou nížinu, jež oddělují Velký Kavkaz od Malého. Ten leží na jižním okraji oblasti a obklopuje tak státy z jihu – masiv dosahuje nad 3000 m. Všechny tři státy se rozkládají v subtropickém pásu, vzhledem k velkým výškovým rozdílům je však tato charakteristika složitá. V Kolchidské nížině, jejímiž osami jsou řeky Rioni a Inguri, na západě oblasti (Gruzie) při Černém moři, panuje vlhké subtropické klima; Kura-arakská nížina (řeky Kura a Araks; Ázerbájdžán) na východě při Kaspickém moři spadá spíše do stepí a polopouští. Na severních svazích Malého Kavkazu se rozkládají subtropické lesy, stejně jako jižní svahy Velkého Kavkazu, které ve vyšších polohách dostávají horský charakter.
3. Kulturní podmínky Oblast Zakavkazska je především z hlediska obyvatelstva nesmírně rozmanitá a nejednotná. Tato různorodost je následkem složitého a různorodého historického vývoje, který nejen v nedávné době vyústil do mnoha konfliktů. Ázerbájdžánci jsou z jazykového hlediska turkickým národem (píší latinkou, popř. arabským písmem), Arménština patří do skupiny indoevropských jazyků, od nichž se však značně liší a navíc má svůj vlastní zápis písma. Gruzínština patří mezi jihokavkazské jazyky, rovněž se zapisuje zvláštním písmem.
Obr. 1: ukázka písem
3.1. Etnika Více než 90% obyvatel Ázerbájdžánu jsou Ázerové, stejně tak jak Arméni mají zhruba 97% zastoupení v Arménii. V Gruzii je situace jiná – žijí zde i další etnické menšiny, mezi největšími například Abcházci (2%) a Osetové (3%). Samotných Gruzínců zde žije asi 70%, početnou menšinu tvoří též Arméni (8%), dále Rusové a Ázerové. Speciální kapitolou jsou pak Adžarští Gruzíni (7%).
Obr. 2: Rozmístění obyvatelstva
3.2. Náboženství V Arménii bylo křesťanství (arménská apoštolská církev) prohlášeno za státní náboženství již roku 301, má zde tedy značně dlouhou tradici. V Gruzii (díky vlivu Arménie) má převahu pravoslavná církev s vlastní hlavou (výjimku tvoří Adžárší Gruzínci, kteří pod historickým vlivem Turecka vyznávají Islám). Ázerbájdžán byl vystavován vlivu Islámu, a jeho obyvatelé jsou tedy téměř výhradně muslimové (65% z nich šíité).
4. Stručný přehled dějin Do jisté míry se minulost všech tří zemí prolíná, každá z nich však vykazuje trochu jiný charakter, který se následně projevil do mnoha rozdílů.
4.1. Arménie V první polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem se zde rozkládal otrokářský stát Urartu, 220 př. n. l. byl vytvořen stát Velká Arménie. Později došlo k rozdělení mezi Byzanc a Persii, posléze docházelo k invazím Arabů. Ve středověku byla Arménie střídavě samostatná a pod nadvládou větších říší, koncem 19. století se stala zájmem vlivu Ruska a Osmanské říše. V letech 1894-1896 vyvrcholilo turecké vyhlazování masakry, které pokračovaly v l. 1915-1916 (přes půl milionu mrtvých). Turecko genocidu dodnes neuznalo. Roku 1920 nastolen sovětský režim.
4.2. Ázerbájdžán Území státu bylo v 7. století dobyto Araby. V 16. století byl Ázerbájdžán (se střediskem Tabríz) zpočátku centrální a později hraniční částí Perské říše. Od konce 18. století sílí vliv Rusů, podle dohody z r. 1828 připadá Rusku území dnešního Ázerbájdžánu (zbytek zůstává Persii). Roku 1920 vyhlášena ÁSSR.
4.3. Gruzie Na černomořském pobřeží leželo na 60 řeckých kolonií, po r. 65 př. n. l. se západní Gruzie dostává pod vliv Říma. Ve 13. století zahrnovala Gruzie celou oblast mezi Černým a Kaspickým mořem. Od r. 1801 byla pod postupnou nadvládou Ruska, docházelo k systematické rusifikaci. Po pádu carismu r. 1918 vyhlásila Gruzie samostatnost.
4.4. Sovětský svaz Ke konci první světové války roku 1918 vytvořily Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán Zakavkazskou federaci, o tři měsíce později z ní však Gruzie vystoupila (ostatní dva státy dva dny na to); „rozpad“ federace se neuskutečnil bez ozbrojených konfliktů, především v pohraničních oblastech. Počátkem 20. let obsazují oblast ruské oddíly, ještě téhož roku se Gruzie stává státem Sovětského svazu. Roku 1922 se k ní v rámci Zakavkazské federace (ZSFSR) připojily Arménie a Ázerbájdžán a byly součástí Sovětského svazu pospolu, od roku 1936 pak jednotlivě. R. 1990 se všechny tři země prohlásily za samostatné.
5. Politická situace Všechny státy jsou parlamentními republikami, jako pokračovatelé Sovětského svazu však nemají příliš dlouhou tradici, co se týče demokracie. Snaha o místní samovlády v různých oblastech a etnické konflikty navíc snahy o další demokratizaci částečně maří.
5.1. Arménie Současná Arménie je pouze zlomkem staré říše, která se rozkládala na východ od řeky Eufrat (tj. zhruba východní třetina Turecka), až do nížin v Gruzii a Ázerbájdžánu. Většina Arménů (60%) žije mimo zemi, především na východě Turecka (které je z hlediska obyvatel také značně konfliktní, zmínit je záhodno třeba Kurdy). Například posvátná hora Arménů, Velký Ararat, leží rovněž v Turecku, s nímž má země značně vypjaté vztahy (např. kvůli genocidě – viz 4.1.), hraniční přechody jsou uzavřeny.
5.2. Gruzie Politika Gruzie se orientuje hlavně na západ, a to podstatně víc než ostatní dva státy. Žádost o vstup do NATO je snad průkazným dokladem. Zřejmý je rovněž odklon od Ruska. Demokracie ze všech tří zemí pravděpodobně na nejvyšší úrovni. Vnitřně politická situace dost nejistá (asi 22% území žádá samostatnost nebo větší autonomii).
5.3. Ázerbájdžán Většina území samotného Ázerbájdžánu se rozkládá ve východních provinciích Íránu (největší centrum Tabríz), kde žije zhruba stejně Ázerů jako ve státě Ázerbájdžán. K tomu náleží i poměrně velká (6% celkové rozlohy) exkláva Nachičevan, oddělená od zbytku území částí Arménie. Hospodářství značně orientované na těžbu ropy (Kaspické moře a jeho pobřeží – Abšeronský pol., na němž leží i hl. m. Baku).
Arménská republika
Ázerbájdžánská republika
Gruzie
3 250 000 obyv.
8 mil. obyv.
4 375 000 obyv.
29 750
km2
Tab. 1: Hlavička států
86 600
km2
69 700 km2
6. Největší konflikty Zmiňované rozdíly a střety zájmů v historii několikrát a na více místech vyústily do konfliktů, mnohdy vojenských. Vzhledem k jejich komplikovanosti nelze přehled seřadit chronologicky, je tedy uspořádán abecedně.
6.1. Abcházie Abchazové jsou národ z kavkazské skupiny jazyků, který je zapisován cyrilicí. V minulosti dosahovali různé míry autonomie, dnes mají v rámci Gruzie naprosto unikátní statut. Mezinárodně jsou součástí Gruzie, která zde však fakticky nemá prakticky žádnou moc. V současnosti je jich přes půl milionu. Abcházie byla autonomní oblastí již za Sovětského svazu, zpočátku dokonce jeden ze dvou států Abcházsko-Gruzínské federace (která později vytvořila ZSFSR – viz 4.4.). R. 1931 byl Abcházii odebrán statut svazové republiky a stala se autonomní republikou v rámci Gruzinské SSR. Oblast se dostala pod silný vliv Gruzie, byla zde potlačována abcházština a zavedlo se gruzínské písmo; rovněž docházelo ke značné rusifikaci a přílivu obyvatel z Ruska a Gruzie. Po Stalinově smrti (1953) se začala opět vyučovat abchazština a došlo k jistému uvolnění. V druhé polovině 80. let se byly zaznamenány snahy o přičlenění Abchazské ASSR buď k Ruské SFSR nebo vůbec o vytvoření samostatné SSR, setkaly se však s neúspěchem. R. 1990 vyhlásila vláda Abchazskou SSR, po rozpadu Sovětského svazu vyhlásila v červenci 1992 abchazská armáda samostatnou republiku (po neúspěšných snahách o větší autonomii v rámci Gruzie, která byla ustanovena unitárním státem). O měsíc později, v srpnu 1992 jako reakce na vyhlášení nezávislosti byla Abcházie obsazena gruzínskou armádou. Na stranu Abcházie se přidaly početné oddíly především ostatních kavkazských států, po neúspěšných snahách Ruska a OSN o příměří navíc znejistila vnitropolitická situace v Gruzii, což vedlo k proměnným úspěchům. Gruzie stanula na pokraji ekonomického zhroucení, což vedlo k podepsání příměří r. 1993. Stažení gruzínských vojsk využila abchazská armáda k ofenzivě, během níž vyháněla kromě armády i gruzínské obyvatelstvo. Během obrovského exodu bylo vystěhováno téměř veškeré gruzínské obyvatelstvo a etnické čistky, jež odsun doprovázely, si vyžádaly na desítky tisíc obětí. Situace se alespoň částečně umírnila po ekonomické blokádě Abcházie, především odstřižení elektrického proudu ze strany Ruska. Po dlouhých diplomatických jednáních byla nakonec stanovena nárazníková zóna při řece Inguri, kterou v rámci mandátu SNS hlídali ruští vojáci. Konečná Deklarace o opatřeních k politickému urovnání gruzínsko-abcházského konfliktu byla podepsána 4. prosince 1994 zástupci obou stran, Ruska, OSN a OBSE. Podle ní spadají veškeré pravomoci vyjma zahraniční politiky, energetiky, dopravy a několika dalších bodů do kompetencí Abcházie. Další vlnou byla válka v Jižní Osetii r. 2008, po níž byla Abcházie uznána suverénním státem Ruskem, Nikaraguou a posléze i Venezuelou a Nauru.
6.2. Adžárie Tři sta tisíc obyvatel Adžárie, na rozdíl od Abcházie nebo Jižní Osetie, netvoří vlastní národ. Mj. díky vyznávání islámu se v rámci Gruzie těší vysoké autonomii. Má úzké vztahy s Ruskem, které jsou trochu ztíženy geografickou polohou na jihu země při hranicích s Tureckem. Hlavním městem je Batumi, největší gruzínský přístav a jediný podnik na zpracování ropy.
Vztahy mezi gruzínskou vládou a představiteli Adžárie jsou značně vypjaté, nicméně díky vysoké autonomii a rovněž geografické izolovanosti k ozbrojenému konfliktu zatím nedošlo. V poslední době se navíc daří vést různá jednání.
6.3. Jižní Osetie Jako národ spadají Osetinci do Íránské skupiny indoevropských jazyků, vyznávají částečně křesťanství a částečně Islám. Oblast Osetie je rozdělena hřebeny Kavkazu na Severní (součást Ruské federace) a Jižní (součást Gruzie). Jihoosetinců je asi sto tisíc. Za dob Sovětského svazu byla Jižní Osetie autonomní republikou v rámci Gruzínské SSR, osetština však nebyla úředním jazykem (do r. 1989). Po jeho rozpadu chtěla původně J. Osetie vyhlásit sovětskou demokratickou republiku v rámci Gruzie, později však byl oznámen záměr vstoupit do svazku s SSSR (konkrétně se Severní Osetií). Gruzie toto rozhodnutí neuznala a situace posléze vyústila až k občanské válce, která trvala se střídavou intenzitou od r. 1990 do června 1992, kdy byly na základě dohody v oblasti rozmístěny smíšené rusko-gruzínsko-osetské mírové jednotky. Konflikt si vyžádal přes tisíc obětí, Gruzie během něj ztratila faktickou vládu nad územím. Situace po vyostření vztahů vyústila ve válečný konflikt znovu v roce 2004 a posléze v létě 2008, kdy byla Jižní Osetie po předešlých incidentech ostřelována gruzínskou armádou, na což následně odpovědělo Rusko invazí, během níž obsadilo Jižní Osetii a podstatnou část území ostatní Gruzie až k městu Gori (na spojnici hl. m. Tbilisi a moře). Po několikatýdenních bojích, které si vyžádaly přes 1500 obětí (zdroje se různí), se nakonec stáhla i ruská vojska. Rusko vzápětí uznalo nezávislost Jižní Osetie, posléze tak učinila i Nikaragua, Venezuela a Nauru.
6.4. Náhorní Karabach Historicky (Karabašský chanát) je Náhorní Karabach, území zcela obklopené dnešním Ázerbájdžánem, osídlen většinově Armény. Ti si r. 1923 vymohli na Sovětském svazu statut autonomní oblasti (NKAO) v rámci Ázerbájdžánu, koncem osmdesátých let pak rostly snahy o další autonomizaci. R. 1989 započal Ázerbájdžán vojenské operace proti těmto snahám; neukončil je ani po uznání samostatnosti Náhorního Karabachu v referendu a naopak převzal přímou vládu nad oblastí. Na protest proti tomu byly pořádány demonstrace v Baku, prezident byl posléze sesazen parlamentem. Jako reakci na obsazení oblasti zaútočila r. 1992 arménská armáda, která během dvou let obsadila kromě samotného Náhorního Karabachu i značnou část okolních oblastí, částečně obývaných Armény. Většina Ázerů byla vyhnána. V květnu 1994 byl uzavřen mír a rozmístily se mírové jednotky SNS, situace je však dodnes značně sporná a nevyřešená. Náhorní Karabach je dnes oficiálně autonomní oblastí v rámci Ázerbájdžánu, avšak de facto pod správou Arménie (i s dalším územím). Se zbytkem Arménie jej po zemi spojuju pouze tzv. Lačinský koridor. Má asi 150 tisíc obyvatel, z toho 95% Arménů.
6.5. Kistové Na východě Gruzie, na jižních svazích Velkého Kavkazu, žije nepočetná menšina Kistů vyznávajících islám (několik tisíc), kteří po rozpadu Sovětského svazu vyžadovali autonomii v rámci Gruzie. Ani po několika ozbrojených konfliktech však jejich prosby nebyly vyslyšeny.
Zdroje Universum, všeobecná encyklopedie. Praha (Odeon), 2002. Gruzie a její ozbrojené síly. ATM, odborný armádní měsíčník, 2008, č. 9, s. 20-25. Tomáš Haas: Gruzie, Jižní Osetie, Rusko a co s tím? Vyřeší to Unie! [online]. Dostupné z URL: http://www.cepin.cz/cze/clanek.php?ID=844 [citováno 19. III. 2010 ve 2.00]. Tomáš Vaško: Gruzínsko-Abcházský konflikt [online]. Internetový politologický časopis e-Polis, AS CPSSU Plzeň. Dostupné z URL: http://www.e-polis.cz/mezinarodni-vztahy/48gruzinsko-abchazsky-konflikt.html [citováno 19. III. 2010 ve 2.00]. ČT24: Jižní Osetie usiluje o nezávislost již od rozpadu SSSR [online]. Dostupné z URL: http://www.ct24.cz/o-cem-se-mluvi/24740-jizni-osetie-usiluje-o-nezavislost-jiz-odrozpadu-sssr/ [citováno 19. III. 2010 ve 2.00]. Abcházie [online]. Dostupné z URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Abch%C3%A1zie [citováno 19. III. 2010 ve 2.00]. Mezinárodní reakce na vyhlášení nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie [online]. Dostupné z URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_reakce_na_vyhl%C3%A1%C5% A1en%C3%AD_nez%C3%A1vislosti_Abch%C3%A1zie_a_Ji%C5%BEn%C3%AD_Osetie [citováno 19. III. 2010 ve 2.00]. Kist people [online]. Dostupné z URL: http://en.wikipedia.org/wiki/Kist_people [citováno 19. III. 2010 ve 2.00].
