a) Ideová koncepce V jednadvacátém století jsou města místem s nejhustším systémem sociálních forem. Jsou místem, v nichž je důvod starat se víc než kdykoli před tím o smysluplnou budoucnost, ve které budou v souladu lidské potřeby a rychlý rozvoj technologií. Lidé se během svých životů musí setkávat s různě působícími „plody civilizace“, které se odrážejí v jejich preferovaném způsobu žití. „Lepší“ město s přirozeným a vyváženým prostředím je k životu ideální. Chceme se v něm cítit dobře, bez stresu a doma. Český pavilon chce představit Českou republiku jako místo (jež symbolizuje právě město, struktura lidských vztahů a lidských činností), které má pozitivní budoucnost a v němž je především kladen důraz na člověka jako individuum, z nichž je strukturovaná společnost. Česká republika preferuje lidské zájmy, lidské potřeby. Doba globalizace přináší kromě neomezené sítě informací také „cynické“ sítě sociálních forem, v nichž člověk ztrácí své dřívější jistoty. Česká prezentace by měla být ukázkou pozitivních souvislostí lidského života, který je zastoupen právě městem, kde se tvoří, kouzlí, vyrábí, cestuje, pozoruje, poslouchá a kde se každý procházející může aktivně zapojit. Touto formou se představí různé české produkty od průmyslových výrobků až po umění. Divák má mít pocit klidu, útěchy, radosti a uvolnění. Ocitne se ve městě, kde je příjemně a nic ho neohrožuje. Design pavilonu a expozice vychází z urbánních městských struktur, které jsou v určité zkratce a nadsázce ztvárněny na fasádách, před pavilonem a v rámci expozice.
b) Opláštění pavilonu Fasáda je pojednána jednotným způsobem ze všech stran. Hlavním tématem je město, v souladu s hlavním konceptem Expa i české expozice. Na fasádě je vytvořena struktura města, která je přejata z jednoho z nejkvalitnějších celků v celosvětovém měřítku a centra českého státu. Setkáváme se tak s částí dochované historické Prahy, do níž vstupujeme Staroměstským náměstím, které se tak stává pomyslným těžištěm pavilonu. Ostatní fasády plynule navazují na Malou Stranu a Nové Město. Struktura je sestavena z malých jednotek, které dohromady vytvářejí jednotlivé městské bloky. Těmito jednotkami na fasádě jsou gumové puky, jakožto významný vývozní artikl našeho státu. Podkladová plocha je bílá, prázdný veřejný prostor je protikladem městských bloků a je dějištěm lidských vztahů i individuálních životů. Tato polarita je zvýrazněna kontrastem přeměny fasády pro noční vnímání. Celková kompozice puků předsazených před základní bílou hmotu pavilonu pomocí ocelových trnů dodává fasádě prostorový dojem živého a cenného výtvoru lidského působení v průběhu staletí v centru Evropy. Jednotlivé fasády jsou vnímány z různých odstupů, což převážně u hlavní jižní fasády umožňuje umístění v prostorách náměstí. Severní fasádu lze pozorovat pouze z vyvýšeného chodníku (tzv. Skywalku) a proto je zde urbánní obraz umístěn jen nad jeho rovinou. Západní a Východní fasáda navazuje na hlavní část a je vhodně doplněna okenními a dveřními otvory. Severní a jižní fasáda je doplněna plastickým světelným nápisem Česká Republika a to v Českém a Čínském jazyce v modré a červené barvě. Spolu s bílým podkladem vytváří tyto barvy symboliku české vlajky. Puky, vytvářející předsazenou strukturu, jsou jednoduše pomocí pokovených ocelových tyček se závitem našroubovány do závitových vložek. Ty jsou osazeny v předepsaném rastru v deskách na bázi dřeva (např. OSB) s bíle upraveným povrchem s mírně znatelným rastrováním. Předupravené desky jsou přes latě kotveny k plechové fasádě pavilonu. Střecha zůstává v návrhu nezměněna, není viditelná z žádného bodu v rámci plochy výstaviště.
c) Venkovní prostor Prostor před pavilonem upoutává a napovídá obsah a téma naší expozice. Je definován zvlněnou plochou zmenšených kubusů, odkazujících se na koncepci v interiéru. Zde se však architektura přímo dotýká země a má jednoduché praktické využití – snadnější usměrnění velkého množství lidí v hodinách návštěvní špičky. Krychle jsou tvarovány takovým způsobem, aby tvořily v pohledu souvislou plochu a jsou prořezány tak, aby umožnily výstup z fronty nebo její modifikaci podle počtu čekajících návštěvníků. Soustavu hranolů je také možné využít pro odpočinek během čekání před budovou. Instalace před pavilonem je rovněž v souladu se samotnou fasádou, která zůstává hlavním poutačem. V rámci řešeného prostoru lze na stožáru umístit vlajku České republiky.
d) Popis expozice Město představující lidskou civilizaci je závislé na přírodních zdrojích. Je místem života, který bezprostředně souvisí s okolní krajinou. V českém pavilonu připomínáme tuto spojenou a nevyhnutelnou dualitu uspořádáním pavilonu. Kráčíme po zvlněné krajině, tvořící pomyslnou základnu civilizace, nad ní se vznáší město, které z krajiny vyrůstá a nemůže se bez ní obejít. Město je ve skutečnosti i v expozici tvořeno plody, které nám civilizace přinesla a které ve své podstatě slouží k usnadnění lidského života. Tyto plody jsou obsaženy, zarámovány v zavěšených lehkých kubusech, tak jako architektura rámuje náš svět. Civilizační výstupy jsou přirozeně dvojí: pozitivní i negativní. Tento rozpor neodmítáme, expozice se pohybuje v rámci široké škály civilizačních plusů a mínusů. Na negativní elementy reagujeme s nadsázkou, vyzdvihujeme možnost změnit negativa v pozitiva samotnou lidskou činností představením pozitivních produktů České republiky. Návštěvníci v pavilonu měkce našlapují v umělé trávě a procházejí zvlněným terénem, který je tvořen dvěmi vyvýšeninami, jež mezi sebou vytváří prohlubeň. Na vlnách mohou lidé během návštěvy relaxovat, vnímat celkový prostor nebo pozorovat část expozice. Kromě travnatého terénu se v části pavilonu pohybujeme po městské dlažbě, která nás znovu upozorňuje na interakci urbanizované krajiny – města – a kultivované krajiny – venkova. Pavilonem je možno procházet bez omezujícího dávkování počtu lidí, pohyb návštěvníků v expozici je kontinuální. Nad terénem je vystavěno město z uniformních útvarů, které se snaží přes svou ortogonálnost přizpůsobit danému terénu. Naše město je vystavěno z jednotných bílých dutých tvarů a prostorů mezi nimi, které tvoří pravidelnou síť „ulic“. Mezi ulicemi se pohybujeme a v blocích narážíme, hledáme, nacházíme a vnímáme různé druhy vystavených exponátů, které se liší v mnoha směrech a záměrech. Jsou to plody naší civilizace. Exponáty nejsou prezentací umělců; mají představit jednotlivá civilizační témata poutavou až magickou formou: divák má být okouzlen, emocionálně zasažen a překvapen. Expozice na něj neútočí, ale vtahují jej do sebe. Pět kubusů sahajících až k zemi je částečně otevřeno do prostoru a obsahují expozici na téma technologie (úspěchy vědy), domov (prostor, ve kterém žijeme), doprava (její problémy i nezbytnost), energie (pozitivní využití) a smysly (je důležité, jak se člověk cítí). Expozice jsou spojeny se jmény umělců, tvůrců produktů i s jednotlivými výrobními technologiemi a vědeckými výzkumy, působí však pouze na divákovy smysly. Bez komplikovaných popisů a vysvětlení prochází pavilonem a nechává se okouzlit. Některé expozice jsou interaktivní a reagují na množství diváků, dětem je nabízena prolézačka, je možné ale jen pavilonem projít a zažít jeho atmosféru. Na vnitřní straně pláště běží časosběrný dokument nabízející pohled na různá místa České republiky.
e) Popis exponátů Témata libreta rozpracovaná do jednotlivých prostorových modulů, z nichž některé jsou spuštěny až k podlaze: 1 Technologie - představuje úspěch vědy a technologií, které zlepšují kvalitu lidského života, úspěchy české medicíny uprostřed modulu nad hlavami diváků levituje velké skleněné srdce v realistické podobě, mění se jeho osvětlení zevnitř i zvenčí, mění se zvuk (tep, tekoucí tekutina, symfonie), na stěnách kolem probíhá 3D simulace připomínající operaci, ale také jakýsi čilý technologický ruch složité výroby výtvarné zpracování: Federico Díaz hudba, zvuky: Hynek Šnajdr 2 Nejbližší prostor, ve kterém žijeme - zdůrazňuje lidskou touhu po vlastním soukromí uprostřed ruchu města, potřebu domova - prezentuje novátorský mladý český design v modulu je vytvořen reálný obytný pokoj v nadživotní velikosti, všechny designové projekty jsou vyrobeny speciálně pro EXPO (nábytek, lampy, doplňky, kubistické šachy…) realizace: UP závody (www.upzavody.cz) designové produkty: A. Tomášek, G. Vach, David Crla, Jaroslav Jurica, Jan Čapek (www.qubus.cz, www.whitefruits.cz, www.davidcrla.com, www.huberokororo.cz, www.jancapek.net) 3 Doprava - na jedné straně představuje technickou dokonalost a vytříbenost designu dopravních prostředků a jejich rychlý vývoj, na druhé straně s humorem konstatuje problémy zbytnělé mobilizace a) projekce - modely designových automobilů z historie české výroby (př. tatrovka, spartak, přívěs Otakar Diblík, vlakové soupravy Petr Tučný v kontrastu s ekologickými dopravními prostředky jako koloběžka, kolo apod.) realizace: archiv NTM, spolupráce s ateliéry produktového designu VŠUP Zlín instalace: Tomáš Džadoň, přívěs Roubenka, objekt v životní velikosti umístěn v modulu s projekcemi, který je divákům otevřen jen částí své stěny b) projekce videa Jakuba Nepraše, Generator P 730 (skutečný ruch města počítačově zasazený do miniaturních elektronických tištěných spojů), Fresco Plant (velkoformátový světelný květ promítaný na stěnu složený z lidského mraveniště sestřihů z různých míst města)
4 Energie - energie je představena jako aktuální téma upozorňující na její racionální a lidské využití
v modulu je umístěna na podlaze velká pohyblivá socha, jakýsi robot, který je krásný, ale možná i nebezpečný, pokud ho neovládáme rozumně
paralela mezi Golemem a robotem, který má svůj šém, objekt je interaktivní a funguje také jako dětská prolézačka, je zde umístěna fotobuňka, kde si každý návštěvník může vytvořit svůj portrét se sochou, výstupu budou ke stažení na webu výtvarný návrh: David Černý
5 Smysly a jejich ztráta či manipulace - čistě smyslová prezentace slouží k upoutání pozornosti diváka, jeho koncentrace na jiné než materiální požitky, sloužící k sebereflexi světlo, barva, vůně a zvuky se linou z modulu, který končí nad hlavami diváků, jejich intenzita reaguje interaktivně na množství lidí pod ním hudba: Jan P. Muchow speciální efekty: Artcom (www.artcom.cz)
Volná plocha: 6 Ekologie - žhavé současné téma možných ekologických katastrof je pojato varovně, ale s humorem ve volné ploše krajiny-podlahy pod moduly se v prohlubině objevuje černé jezírko, které reaguje na přicházející diváky záhadným bubláním (interaktivní instalace jezírka z obarveného glycerínu, elektronický strojek na vzduch na dně vloženého bazénu) v kontrastu se zrychleně rostoucí vegetací v okolí – přeměna ekologické zátěže v pozitivní produkt (3D simulace) instalace: umělecká skupina Rafani glycerín: Glycona zvláštní efekty: Avion Film 7 Česká republika - prezentace hostující země, která je pro většinu návštěvníků neznámá živé pohledy a časosběrné dokumenty z měst a krajiny ČR, promítání snímků na vnitřní strany pavilonu či strop (zrychlené i zpomalované dokumenty z běžného života, město x krajina, den x noc) nebo se objevují v „dírách“ v krajině, jimiž pohlížíme kamsi do hlubin v krajině vytvořené díry do hlubin země objekty: Jakub Nepraš, Ementál, video film: Vratislav Šlajer, Bionaut alternativa Sport nadživotně velké fotbalové míče naložené ve formaldehydu ve velkém skleněném kvádru (jako kompot, zároveň narážka na slavné dílo Jeffa Koonse) v některém z modulů či volně v prostoru
f) Autorský a realizační tým Odborný tým: Projektový manažer Designer Architekt Projektant Ideová koncepce
viz seznam členů odborného týmu Tomáš Veselý Jiří Buček Josef Franc Lenka Lindaurová
Architekti:
Jiří Chmelík (SIAL) Pavel Šťastný (SIAL)
Výtvarníci, designeři:
Federico Díaz, A. Tomášek, G. Vach, David Crla, Jaroslav Jurica, Jan Čapek, Otakar Diblík, Petr Tučný, Tomáš Džadoň, David Černý, Rafani, Jakub Nepraš
Hudba, zvuky:
Hynek Šnajdr, Jan P. Muchow
Film, video:
Vratislav Šlajer, Jakub Nepraš
Projekt Konstruktéři Statici Inženýring VZT, ZT
SIAL - architekti a inženýři M. Mašek, P. Dolenský, F. Bielik, V. Schneider, Z. Dřevěný, V. Šrámek J. Tauš V. Škoda, V. Rais
Realizace
veškeré realizace zajišťuje společnost FILM DEKOR a její subdodavatelé
