LYRI KA
LYRIra ČBsrÁ
]ŤvŤo í1tsfí.l}rapdt lwý(&'e'hÍormt,'lroíť l *'|! }"nÍ'.lŤigflv áfsnnr
..isgiffiošffi* re"v ďn tvc 6 rrt.slrrol}r,, o9''. rray/a !e$ýc t7ot.
l*:
#j
;Hltť.ffiW '.qíÍb
v druhé polovině 14. století docháa k rozkvětu lyrické poesie; vznikají tu i nové thematické okruby. Především ie nápadný vznik a vzrůst lyrické poesie světskéozejména milostné, jež má místo tak významné, že jeji motivy pronikají i do lyriky duchovní. Pěstiteli teto milostné lyriky byli hlavně příslušďci soudobé inteligence (studenti), ale zčásti to byla i poesie českéšlechty; protože pak veďe skladeb psaných složitou formou máme dochováno i několik skladeb prosqých, připomínajících píseňlidovou, lze souďt, že proces stále většíhouplatňování lidovych prvků v literatuře se nezastavoval ani před světskou poesií lyrickou.Vztah zde byl zřejmě oboustranný neboéna druhé straně nacházíme později v lidové písni typické formn které poukazují přímo k r'mělé lyrice staročeskéa dosvědčují'že umělá lyrika staročeskápůsobila na lidovou worbu. Zdá se, že prostředníkem tohoto vlirtr byla i píseň duchovní. Vedle poesie milostné a duchovní se ztrácejí svým rozsahem písně reflexivní a satirické;isou však velni přfunačnépro pochopení společenských poměrů. své doby, neboťse v nich odrážeiírozpory mezi šIechtoua měšéanstvea(Pieseňod pana Stembrka) a mezi měšťanya seďáky (Sedlá,ci). Tato větev lyriky připravovala bojovnou poesii husitskédoby.
MI Lo STNÁ
řrr&o.t lFn pr
r.:trrpq
rea, Praha)
LYRI KA
Milostné lyrické básně, jež se nám dochovaly z našístředověkéliteratury' pocházejí z druhé poloviny 14. a z prvé poloviny 15. století a zailádajl se téměř bezvýhradně na představách a částečněi na terminologii, jakou vywořila milostná lyrika provensálská, totižpojetí lásky jako milostné služby;úctak ženě,ovšem urozené,patří ke znakůrn pravéhorytíře, a projevem úcty je i milostná píseň. Básně jsou stylisovány většinou jako monolog autola' jenž|ičicity, iakév něm vzbuzuje láska- zpravidla je to smutek a žďost způsobená nepřítomnostínebo nepřístupností milé' úklady závistníků a klevetníků - a ujišéujesvou paní o své nezlomné věrnosti. Dialog nacházíme jen v písni Noci milá ve dvou posledních verších,a ve třech skladbách, ježpatří k druhu zvanému ,,alba.. (svítáníčka)a líčíloučenírnilenců na úsvitě nového dne po noci spolu strávené (Milý jasný dni; Přěčekaje pšě zlé stróžě; ŠIadva tozlařišě); v albách jsou i prvky epické a v písni Milý javtý dni i dosti rozsáhlé ličeni přírodní. Tato píseň je zaiimavá i tim, že je dochována ve dvou versích značněoďišných, třebaže obsahověúplně shodných; neustálenostjejíhotextu (svědčící ostatně takéo značnémrozšířenískladby) připomíná charakteristickou vlastnost novodobépoesie lidové.- Z ostatních skladeb zaujme piseó' Slozlce M,v nižje užito prostředku oblíbenéhov pozdějšímilostné lyrice německé' totiž naznačeníjménamilé uvedením prvého písmene, a píseň Ztratilať jsem milého,jež se liší od ostatních tím, že v ní promlouvá dívka. Formálněnejvyspěleišía nejsložitějšíz milostné lyriky je Zóaišoz;apheň (Jižť mne ošě radost ostáoti)' jejíž autor používávydatně symbolických přirovnání (orel, fénix,labué' lev). - Nápěvy mi. lostné lyriky se dochovaly jen zřídka (na pr. u písně Dřěvo sě listen odieoó, z&sti i u Záz:išwy pisrlil.
393
zÁ'vIŠove pÍspŇ
l0
l5
Jižťmne všěradost ostává, jtžtmévšě útěchy stanú. Srdce v tužebnékrvi plavá: to všepro mú milú žádnú. Svýma zraky skrzě očko sílněéstřielé v mé srdéčko, bydlímťu plamennéjtúzě. Muoj život v túhách nemáhá: to všejejie krása drahá sílněťmě k tomu připúzie. Srdce bolí, sílně ve krvi plavaje i žádaje, žádná,wé milosti, ačsě móže státi. Jáť nikoli žívnebudu na dlúzě v tétúzě' kdyžťsě zmilitká neráčísmilovati. Túhaťmě po nie' kdyžťna ni zpomenu, div' žeékdy nesplanu, omďeje v túhách stanu: já pro ni v mé mladosti žalostívězahynu. Toť méneštěstie,že byvšev radosti i mám smutka dosti od nevěrnémilosti. Ach, žalosti!Chodím smutný vzdýchaje pro mú nevinu. Jižémézpievanie přěstane nynie, pyčtežÍnnepaÍrnyi vy, šlechetnépanie, žeťmi iest zahynúti pro milovánie. Slunéčkovzchodí, ářě vychodí' má zmilitká v mémsrdéčkuvévodí, sílněémi na mémysli uškodí, ačsě žádná nesmiluje. Bych měl na všemsvětě koho, jenžťby mi pomohl tižiti' měl bych utěšeniemnoho, chtělťbych mu s věrú slúžiti.
394
Ja tu v ta LU
v Z je a
p \ it
a Í i
T
s
i
I
65
l)
státi.
ati. zpomenu,
t'ězahynu. rdosti
zdýchaje pro múnevinu. tépanie, rie.
oď,
55
Jakož fénix oheň nietí, tu kdeŽ chce svúmladost vzieti, v ohniévzhoří v silné moci: takéžmuoj kvietek žáduci túžebnýplamen horúcí v srdci nietí ve dne v noci. Z mé mladosti jenžsrdci túhy přěji a nesměji pro zlých liď strach nikomému zjeviti. V tejéžalosti, ienů,ji nosím na útrobě a ve mďobě, najkraššiežádná' pro tě mi zahynúti. Zbožrýt má radost a já v túhách vadnu, to vše pro mú žádni; sám sebúnic nevládnu, juž pohřiechu nemáménikdy nižádnéhoutěšenie. Toé jest má núzě,ach hrozný osude, ktož tebe nezbude, tenéžalosti nabude. V srdéčku'žádrLá'pro tě iá mám tužebnémyšlenie. Mého tuženie nemám umenšenie: Pyč mne povětřie, pyč mne všecko sťvořenie, karbunkulus, zafiet i vše drahékamenie, slunce přěstkvúcie i všena světě' pyčmne lilium, pyč mne ruoŽe i kvietie, chceémi má zmilitká mój živótek odjieti' ačsě neráčísmilovati. orel ďvnú vášni mievá, svéděti v slunce obrátí, tuť|e v téhorkosti zhÍievá' davéjim v tu světlost hleděti. Kteréžjasně vzřieti nemóž v slunce, toésobě nespomóž, ihned je zhliezda vyvrátí. Takým orlem na4ívám ji' pro niŽťsrdcem v túhách lkaji, strach mne, žeérni život ztratí.
395
E---
90
95
l00
r05
Ach' mé oěko' má útěcho'má radost! Pro světlost, jtž má naikraššísvietí,mosím tužiti. Mé srdéčko sě leká bez přěstánie spadenie, jakožtoorlíčekspadna, tuému jest strach mieti. Jakožto lev' když koli svým hlasem zúpie, svéďetky vykúpí' ihnedéjich smrt odstúpí, já takéboje sě smrti žádám promluvenie. Labuť, divný pták, zpievá umíeraje, takéjá' smutný žák' umruť v tuhách zpievaje pro mú milú žádnú'když sě neráěí smilovati nade mnú. Ach, auvech, má milá, již si mě umdlila! Ještěby mě od smrti vykúpila' by se mnú jedinkéslovce promluvila. Slunéěko stkvúcie, ruožesvětlúcie' srdce i tělo dávaji v tvoje rucě, duši mú porúčějibohu milému, ačmne neráčíš živiti.
10
I osttioti opoušd _2 stanú přestanou _3 túžebnýtoužíď _ 4 žddný žádouci, drahý 7 bydlimťisem3túhaža\ost,zármutek _8nemdhá chřadne -|opřipúzie nutí_ 14 ač jesthžeL8 zmilitká milá- 19 túhaťmě po nie toužimé po ní, rmoutím se_21 stanu za|tynu_25 milost láska _ 29 pgčtež litujte - 3L azchodí vyc|táz1 36 bych měl kdybych měl - 39 s aěrú věrrrě _ 40 fénix báiečný pták eg1ptský, jenž se spalováním obrozoval; nietí rczněcuje _ 4L kdež kďyž; mladost z.lzieti omládnouti - 42 azhoři vzplane; o silné tnoci prudce - 48 nesnlěji neodvaŽuji se _ 49 nikomému nikomu _ 5| jenž ji kterouž; na útrobě na srdci _ 54 zbpžný bohatý, bohatě obdařený (láskou) _ 59 nezbude nezbaví se - 64 poaětřie vzduch _ 65 karbunkulus tmavočervený drahokani zafier saf.tr69 odjieti odejmouti 7Loóšeň obyčej, choutka _75azřietivzhlédnouti76 soběnespomóžleú mu pomoci80 strach mne boj1m sei ztrati zručí_ 89 zúpie zasténá, zafue _ 9I jich odstúpí od nich odstoupí _ 94 ždk student' klerik - 98 umdlila oslabila, učinila chorým _99 by oykúpila bys vykoupila _ 100 bg prolnluaila kdybys promluvila; s/ooce slůvko - L02 saětlúci zářld, zašivý _ L05 žixiti zachovati při životě
L dřěao strom_4 fooalhaléL_|6 četnu orioa '" _2L ýIastat
396
DŘĚvo sĚ LIsTEM oDIEvÁ
r jest strach mieti. lasemzúpie, 10
eráčísmilovati nade mnú. 15 rluvila. 20 t
íd'_ 4 žtidný žádoucí, drahý _ '0 připúzie nuť - 14 ač jestliže rtím se- 2| stanu zahymt_25 báiečnýptrík eg:yptsk1ý, ienŽ se it tszieti omládrtouu _ 42 ozhoří nikomu _ 5| jenž ji ,nikomému bdařený (láskou) _ 59 nezbud,e rvenýdrahokam; zafier safír běnespomóžnení mu pomoci tfve t 9l jich odstúpí od nich ďa chorým _ 99 by ojlkúpila ce slůvko_ |02 saěttúcí zářicÍ,
25
30
35
Dřěvo sě listem odievá, slavíčekv keřku zpievá. Máji' žaluji tobě a mécěsrdce ve mdlobě. Zvo|il sem sobě milú, ta tře mé srdce pilú. Pila řěže,ach bolí' a tvóiébudu, kdeťsem koli. Srdéčko,ďvi sě tobě' iže nechcešdbáci o sobě. Tvá radost, veseléhyne pÍo tu beze jmene. Ačébych já ii zmenoval' mnobýéby mě štráfoval a řka: Proě ty tak služíš? Čemu sě milostí chlubíš? Neustavičný milovník |ako u cěsty hřěpík: k čemusě koli přičiď' a tomu všemuuškodí. Ktoé sem, tenž nosímépílu' iáémám naikraššímilú' téénikomu nepoviem' sáméii s m:ftn srdéčcemviem. Viera vieřě pomáhá: kdeésú dva sobě věrna' on ií a ona iemu' nepoviedaj třeciemu. Mnohýť sě rád honosí, ten taiemstvípronosí. jmá' Ach, naň! Ztýťobyčějé nepřějteŽ mu, ktoéjeho zná. Poniž on vás tak hanie, prosímévás, panny i panie' přězdiec jemu ',rušínás.., vyscěrčmeŽjeho pryč od nás!
ldřězlostrom-4mécěmétie_9dbi,sědivlmse_13:jesďižebychjipojmenoval-L4 _ L9 sěpřičiní láska- L7 nautaaičnýnestá\ý L8 hřěpik|opuch_ foaalhané|_|6 čemuptoé;milosr přidáse -2Lpila*,".o..-30p,onosiptozrazuje_3íponižp,rotože-36agscěrčmežvystrčmeŽ
397
TAJNÁ Žar-ost Tajná žalostpři mně byďí' kdyžťmi jie nelzě vídati. Zleébude, ačťsě to prodlí, nebudu-l' u nie bývati.
10
Bych pobyl u nie do roka, zbylbych smutka i všienúzě' netbal bych na zlého soka, i nechajžťbyďí' ktož chce, v túzě.
10
15
Nepaměti, téťsě lekám' byťmne ke škoděnetáhla. Rač pomnieti' za toéprosím, tys mocně v mé srdce sáhla.
20
Jáépomním jedinkéslovo, toťmi přišlo k utěšení, za sto let v mém srdci novo, potom do méhoskončenie. 25
Srdceťsě nemóŽ děiiti, kdežťjest, tuťjest všísilú. Pěkná, račustavičnabýti' ačchcešslúti věrnú milú!
30
S šěrýmočkemsokolíku, toběésem v wú službu poddán! Najmilejšíandělíku, pán! ty si méhosrdéčka I bydlíje _ 3 aěťsě to prodlipotrvá.lito dlouho_ 5 bychpobylkdybychpobyl_ 6 zb1l
35
bydlí a túzě má tesknost, ža|-9 nepamět zapomenurJ_t3 pomním bych pozby| bych-8 vzpomenu si, pomyslím si _ L6 skončeniesmrÍ _ 19 pěkná krásná - 20 ač chcešchcešJi
SLOVCE M Srdce, netuž, ne|zět zbýti, pravímťcěle, aniésě jest lzě ukryti již veselé.
398
-3--*
ilí,
H,
t.
túzě, rri v tuzě.
m, .4.
o,
dán!
kdybych pobyl _ 6 zfuil .Pobyl tme.t zapomenutÍ_ 13 pomnlm sná- 20 ačchcešchcej-ti
Toé pravím: Za utěšeníe mněév světě milejšie nenie a za toémám, neŽ to mémilé slovce M, jenžpanuje v srdéčkumém a v tomésě znám. Aě pod nebem jest stvořenie, nerozomiem, róžě' jiný květ nic nenie, toésměle diem. Toť pravím: Za utěšenie mněév světě milejšie nenie a za toémám, neŽ to mé milé slovce M, jenžpanuje v srdéčkumém a v tomésě zrrrim. }estiťjí mílo slúžiti, ačz milosti, anaťdá dobr;;hnpožiti vždy v radosti. Toé pravím: Za utěšenie mněťv světě milejšie nenie a za toťmám, než to mé milé slovce M, jenžpanuje v srdéčkumém a v tomťsě znám. Rač to v svémsrdci zavřieti, ležbez smiechu, ežmně jiné nelzě mieti za útěchu. Toé pravím: Za utěšenie mněév světě milejšie nenie a za toémám, než to mé milé slovce M, ienž panuje v srdéčkumém a v tomťsě znám. Tedyé poviem otevřěně: V wéťslužběsem!
399
b--_
Aniť změním do skončenie mé milé M. 45 Toť pravím: Za utěšenie mněť v světě milejšie nenie, a zatotmám, l oymyšlénýdůmyslnj neŽ to mé milé slovce M, _ 9 nesmělsem neodvážr7js jenžpanuje v srdéčkumém trvalo - 18: kdybych věděl. 50 a v tomťsě znám. óy domnívášse' že (máš)L netužncrmuése:zblti zbavttise,pozbýti_ 2 cělezajisté_ 3 - 4 ukryti sěoeselé před ra. dostíseukť}hi-8sloaceMhtera'hláskaM_|orotomťsězntimktomusepřiznávám-ll ačjest jest-|t_ 23 požiti užíti - 33 ež že _ 43 skončenie smrt
JIŽ TAK VYMYŠLENÝ KvĚT Již tak vymyšlený květ jako ruožěprokvítá. Kdež ta ruožě prokvítá, odtud mému srdci svítá. s
. l0
Protož, milá radosti i mé milé utěšenie, vězlž,žetiiž od wé milosti mé všecko pomyšlenie, ačésem nesměl pověděti' ostydaje sě wé milosti. ProtoŽ, milá' račvěděti' žeésem tvuoi vždy v uostavnosti. l)
15
Mnohokrát lidem k libosti činímdobrú myslsobě; ačmi to na mysli nenie, tohoéchovám při sobě. Ach, nešéastnáŽalosti, bych tě vědělkomu dáti! Již tebe mám přieliš dosti! Ujalas mě k svélibosti.
2(
L strážě stráŽce' str IO skuoroťbrzy _ 19 buďz
Ža|ostt, mníš,by moc měla, že mě vždy chcešumořiti. Byť jediná paní ráčila' taťmi to muož zrušiti.
400
20 - Výbor
z č e s k él i t e r . r t l l r y
25
těšenie išienenie, vcetrÁ, čkumém
Ale onaésnad tomu ráda jest, žejá smutný po ní túžím. Dnes to beru na svú vieru, žeéjí nade všěcky služím.
L z:ymyšliný důmyslný'krásný _ 2 prokoíttirozkvétá- 7 od toémilostioď lásky k tobě
-9 nevnělsem neodvážiljsem se _Io ostýdajesáosqýchaje se - 12 zl uostazlnostistále, na. trvalo - 18: kdybych věděl, komu tě mám dáti _ 20 ujalas mě zmocnila ses mne _ 2L mníš, óy domnívášse, že (máš) _ 24 muož m:ů;že
liisté_3.4 uhryti sě aeselépřed ra. e zruim R tomu se přiznávám _ lt m
PŘĚČEKAJE vŠĚ ZLÉ, sTRÁŽĚ. Přěěekaje všě zlé sffážě puojduťk milé hrďo váŽě. Svuoj kuoň pustím po dúbravě, sám s nie sědu rozmlúvaje.
KvĚT
'5
sti 10
hvnosd. l5
t
Tiem zpievarúm, tiem voláním ubuďch tu krásnú paní. Když sě j' ze snu probudila, ke mně míle promluvila a řkúc: Brachku, časjest vstáti! Skuoroébude již svítati. Den sě blíží,ten já znaji' všěz1éstrážěvzhuoru vstávaií. Již ptáčkovévzhuoru vstali' vzhuoru vstavše zazpívalt, zazpievavšepryč letěli, mě smutnéhozde nechali. Rozlúčeniemezi náma klevetníčkómradost dána! Protož,milá' buďvaž věrna, Žádný z1ý sok mezi náma!
I strtÍžě stfáŽce' stsážný,- 2 hrdlo oážě nasazuje hrďo L0 skuoroťbrzy - 79 buďaaž aěrna (duáL) buďmež věrni
- 6 ubudich vzbudil jsem-
NoCI MILÁ Noci milá, pročstak ďúha! Po mémilé jest mi túha, že mi s ní nelzě mluviti. Komu sě mám utěšiti? 26 . Yýbor z českéliteratrrry
I
i
401
Již mé srdce bydlí v strastí, v Smutku' v túžebné žalosti. To -ušečiníneLý''lanie u ténajmiiejšípar.ie.
10
Milý boŽe, nedl:j dlúzě po mémilébýti v túzě!Brachku milý, nestyšť sobě, nad jinéťchcípřieti tobě.
4: od koho márr pro sebe žádati útěchrr- 5 bydli přebývá, je _7 nebýxat;ici.e nebývám _ 11 nesq,-št,soĎá lresdskej si _ 12 přieti pŤáti
Šr-apva ToVAřiIŠĚ Šh dva tovařišě v jedno rniestotíšě. Míle je přivítalí, dobrá slova dali. Dobrá slova davše dobřě položili' iednoho na rucě, druhéhona loži.
10
Tuť sta spolu hrála do třetie hocliny: oÚátiž sě ke mně svým líčkemčerveným. Tolroťneučiním, musíšpryčode mne.
i5
20
402
Již denničkazchodi, musímpryčod tebe. Jižémusímod tebe s velikúžalostí. Rač tě buoh želrnati, muoj milý pane! SkuoroJi sě vrátíš, muoj milý pane?
| šla dua toaařišě (duá1 milovali se_ 15 zchadí (azc
strasd, žalostl. ie
"ě éš: ťsobě, obě. ň':A].
| šla dua toaařišě (duál) šli dva druhové (t. j. milenci) - 9 sta spcltt }rrrila (drrál) hráli si" milovali se_ L5 zchodí (azcltodí) vycházi
ZTR'ATILAŤ Jselr ^4II-ÉHo j
4 ' ) c^ _ l 1 : e ? ý L , a | l i a ;.e nebý-
'?' 'Á
Prluy!
25
Jáť sě k tobě vrátím na zelenútrávu, jáésě k tobě vrátírn na každúhodinu.
Zttatt7atjsem milého, v tom srdci jediného. Jrněj sě dobřě' srdéčko!
;Ě
Ztratila-lis milého, pohledajžsobě jiného. Měj sě dobřě, srdéčko! Když tomu nelzě iinak zdieti, rnrrsímesě dobřě jmieti. Měj sě dobřě, srdéčko! 10
l)
Jáésě' milý' dobřě jmám, na tě srdéčkemzpomínám. Měj sě dobřě, srdéčko! Bielá ruožě prokvítá, mně náděje nesvítá. Jměj sě dobřě' srdéčko! Natrhajme z ruožě květ, milejšímilý nežveškensvět! Měi sě dobřě, srdéčko! Ach muoj milý, mocný pane bože, jinak to býti nemuože. Jměj sě dobřě, srdéěko! Ktož mi o tobě co propovie, srdéčkomévelmi mútí. Jměj sě dobřě' srdéčko!
403
E--
25
30
Ach muoj milý přěvelmi zúfa|ý' ne taks mi sliboval přěd mú milú matkú! Jměj sě dobřě' srdéčko! Ktož mezi námi to manželswozruší, nesmiluj sě, pane bože' nad tú duší! Jměj sě dobřě, srdéčko!
25
30
Bóh tě žehnaj,má panno milá! V mém si srdci sama ieďná. Jměj sě dobiě, srdéčko! 7 zdieti učiniti _ 13 prokaítri rozkvétá _ 22 propovie povi _ 23 mútí zarmuaýe
35
MILÝ JASNÝ DNI Milý jasný dni, pročstak ukvapil, žesmi méhoklevetníčkazbudil? A den Svéustavenie jmá; tu kdeŽ milých dvépřěbyvá. Všemohúcípane bože,milý bože, račjich bfi obú spuolu strážě!
10
t5
od východa sluncě větříčekvěje' a přěs hory, přěs doly sě chvěje' Horyéječí,lorn sě tiší' ptačswokřičí' zvěř pospieší, obádaje,znamenaje, žetmá noc od nás odstúpiti. Vyšlaťjest krásná, jasná dennicě' dalekoťmi u plano vyšla. Tať mi pospiechášeod hor. Všeckno swořenie, lidský sbor znamenajevzhuoru vstáti: časťsě n:áma,milá, požehnati! Jasný sě nám den ukazuje, nebesaťjsúsě zamodraly, slunečnáé zářě vychodí: po němťmě mé srdce bolí, po tom najmilejšiempánu! Brachku mily' bychva sě my dva spolu objala!
404
45
lo 3 ustazsenie řáď_9 vďmajíc, poznávajic _ |4 24 bychaa sě objala (duái) k spali jsme _33 milost|áska
LYRI
Veďe lyriky milostnt žejícídobové poměry; od husitského.Pro tuto poesii mezi lyrikou a epikou. Bez dobových vztahů motivů o protikladu pomi s tělem). - Plseň o Pravc jednotlivým stavům' jež j líčícímmarné putování Pr
zuťa|ý, númilú matkú! rdéčko!
Vyšlaéjest krásná, sličná paní, užaslaťsě, viděla svítanie, řekla: Proč sva tak dlúho spala? Zarmútiloésě srdce.její: ys1gnižvzhóru, choti miln radosti má, by sě nám žádná hanba nestala.
:lstvozruší, td túduší! :déčko! milá! É. déčko! pou-23 mútízarmucuie
35
kvapil, rudil? I
'bože,
40
ážě! věje, věje. 45
nicě, )r I
lva spoluobjala!
Naimilejší' poslechni rady mé a umysliž ty pevně mysli své, byésě nám nezrušila milost pro toho klevetníkazlost. Žaany nevie, coéon miení, slušieťsě nám jeho vystřiehati. V očiéklevetník s kaŽdým dobřě iest' máéna svémsrdci falešnúlest. Budiž muž' neb-li žena, byt iej každámrzkost jměla! Byléby každýtovařiš mói' ukrátilť by v mém srdci nepokoj. Ktožťrušíútěchu milých dvé' nedajžjemu bóh toho prospěchu! Po němémě mé srdce bolí, po tom najmilejšiempánu. Všemohúcípane bože,milý bože' račižbýti obú nají strážě!
pospieši pospíchá -ll 3 ustaoenie řád_9 lom bhlk_|O obcidaje větt7q znamenaje wímajíc' poznávajic - L4 u plano na plano, do ptázďna _ 18 požehnari sá rozloučiti se 24 bychoa sě objala (duál) kéŽ bychom se objali - 26 užaslaťsá ulekla se _ 27 saa spala (duál) spali jsme _ 33 milost láska - 43 útěcha potěšení _ 48 obú nají (duá|) nás obou
LYRIKA
REFLEXIvNÍ
A SATIRICKÁ
Veďe lyriky milostné představuje světskou lyriku poesie reflexivní a satira odrážejícídobové poměry; od takovéto satiry vede qývojová linie k bojovné satiře období husitského.Pro tuto poesii jsou příznačnéepické motivy' takžezde nejsou přesné hranice mezi lyrikou a epikou. Bez dobor,ých vztahůje z našich skladeb vlastně jen Smrt, stručnéshrnutí běžných motivů o protikladu pomíjivého života a nevyhrrutelnésmrti (nechybí tu ani spor duše s tělem). _ Píseň o Praodě podává kritiku soudobéhosvěta, ale r'íce než výtkami proti jednotlivým stavům, jež jsou ostatně málo určité, je pozoruhodná epickým rámcem, líčícím marnéputování Pravdy po světě zatwa|ým sídlem.
405
E---
