9 Představení autora

12. 06. 2016 15:48

1/9

Představení autora

Charles Robert Darwin – O vzniku druhů

Představení autora Charles Robert Darwin /12.2.1809 – 19.4.1882/. Charles Darwin je považován za zakladatele evoluční teorie vedle dalšího vědce zabývajícího se evolučním vývojem Alfredem Russelem Wallace. Evolucí je myšlen postupný vývoj života od prvního výskytu na naší planetě k mnoha jeho různým formám. Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organizmů včetně lidí tak dokladují jejich společný původ. Evoluce chápaná jako postupný vývoj živých organizmů podle něho není v rozporu s naukou o Stvoření. Přesto docházelo a dochází ke střetům s náboženskými teoriemi. Rozpory přicházejí tehdy, když se evoluční vývoj chápe jako plně naturalistický tzn., že nic zvenčí nemůže mít na vývoj vliv – není ničím řízen /např. boží vůlí/. Evoluce podle Darwina je však všeobecně chápána jako naturalistická teorie, mnoho jeho myšlenek je vysvětlováno z hlediska ateistického, přestože Darwin sám byl hluboce věřící člověk. Dnes se mluví o úpadku nauky Darwinovy. Je pravda, že nemůže být zachována v původní poloze, přesto se zřejmě navždy stala základem dalšího bádání, pokud se týká nauky o evoluci. Sám Darwin nepokládal svá díla za konečná, ale už během svého života je doplňoval a počítal s tím, že je budou doplňovat i vědci přicházející po něm. Zároveň ale věděl, že dobrat se konečných závěrů není možné. „Ke správnému výsledku můžeme dojít pouze tak, že zjistíme a uvážíme fakta i důkazy na obou stranách při každé otázce – a to je zde nemožné.“ V posledních letech je snaha o propojení evoluce a náboženství a hledání společných bodů pro účastníky lidské „moderní“ společnosti. Darwin se opíral o poznávání a dedukce svých vrstevníků, ale hlavně o poznávání svá. Porovnával jednotlivé druhy živočichů a postupně se snažil dokázat, že evoluční vývoj je dlouhodobý proces rozvoje a vývoje živočišných druhů od jednoduchých forem života k formám složitějším. Svoji teorii stavěl na principu neorientované variace – velké rozmanitosti druhů a principu výběru – selekce variant. A právě přirozený výběr a postupné zdokonalování forem života se stalo základem jeho teorie. “Druhy nebyly neodvisle stvořeny, nýbrž pocházejí jako varianty od druhů jiných.” Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Darwinova nejdůležitější tvrzení: * druhy živočichů se proměňují /vznikly postupně a přirozeně během dlouhého časového úseku/ * vývoj vznikal přizpůsobením se * rozmanitost vznikla z menšího počtu předchůdců /odvažoval se myšlenky, že prapůvodně pouze z jednoho předchůdce/

Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Last update: 06. 06. prirozeny_vyber_-_charles_darwin_-_hana_kristova http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=prirozeny_vyber_-_charles_darwin_-_hana_kristova 2016 10:16

* přežití nejlépe přizpůsobených jedinců /přírodní výběr/ Vycházel z toho, že organismy nejsou naprosto stejné, nejsou neměnné, mohou získávat vlastnosti svých předků, a že organismus, který získá lepší vlastnosti, bude mít větší šanci mít více a kvalitnější potomstvo. Jeho teorii je možno posuzovat z dalších dvou hledisek. 1. hledisko přírodního výběru 2. hledisko pohlavního výběru Přírodní výběr závisí na vítězství bez ohledu na pohlaví – soutěžení všech se všemi, zatímco pohlavní výběr je soutěž v rámci stejného pohlaví /např. boj mezi samci o samice, privilegia v dané tlupě nebo ve stádě/ Darwin pocházel ze zámožné rodiny, podporu měl hlavně od svého dědečka, později od svých profesorů z přírodovědeckých kurzů. Shromažďoval biologický materiál osobně, pět roků cestoval po celém světě, zkoumal mořská pobřeží, usazeniny a fosilie a zdokumentoval obrovské množství neznámých živočichů. “Když jsem se jako přírodovědec plavil na lodi Beagle, silně na mě působily některé skutečnosti v rozšíření rostlin a živočichů Jižní Ameriky a geologické doklady o vztazích dnešních a minulých obyvatel na tomto světadílu. Zdá se, že tato fakta vrhají trochu světla na původ druhů – onu nejzáhadnější záhadu”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Po návštěvě Ohňové země si myšlenkově dotvořil vývojový most mezi zvířetem a člověkem. Svoje poznatky zpracoval vědecky a vydal několik obsáhlých esejů. Získal pověst renomovaného přírodovědce. Bohužel na této cestě onemocněl a od té doby měl občas zdravotní problémy, které byly někdy překážkou při průběžném psaní a vydávání jeho vědeckých prací. Nicméně jeho závažné dílo “O vzniku druhů” /původně se jmenovalo “O vzniku druhů přirozeným výběrem”/ bylo poprvé vydáno v roce 1859. Kniha byla vydávána několikrát po sobě a následující vydání bylo vždy upraveno o nové Darwinovy poznatky s přihlédnutím k reakci ostatních vědců, laické veřejnosti, dokonce se některá vydání konfrontovala s náboženskými názory ve společnosti. Kniha byla překládána do mnoha jazyků a na to, že se jednalo v podstatě o vědecké dílo, měla i obrovský komerční úspěch a dobře se prodávala. Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin

Obsah knihy a hlavní myšlenky V úvodu se pojednává o chovu zvířat a pěstování rostlin. Darwin zde podává důkazy, že mnohá vyšlechtěná plemena zvířat vznikla výběrovým chovem ze společných předchůdců.

http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 12. 06. 2016 15:48

12. 06. 2016 15:48

3/9


Jako příklad demonstrativně použil holuba, neboť ho udivovalo velké množství holubích plemen, přičemž pro něho byly důležité pouze nenápadné změny jako velikost zobáku nebo nohou. Mezi druhy a odrůdami libovolně rozlišoval a vyslovoval se pro všudypřítomnost změn v přírodě. “Správnou asi cestou nahlížení na tuto otázku je dívat se na dědičnost každé a jakékoliv vlastnosti jako na pravidlo a nedědičnost jako na odchylku”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Porovnává domácí a divoká zvířata. “Nevěřím, že celá míra rozdílu mezi různými plemeny psími byla přivoděna v domácím chovu, jsem přesvědčen, že malá část jejich rozdílnosti je následkem toho, že pocházejí od různých druhů. U význačných plemen některých jiných zdomácnělých druhů máme silné důkazy, že vznikly z jediného divokého kmene”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Sledoval i křížení rostlin a porovnával například listy /poměrně stejné/ a květy /různé barvy/ vzniklé křížením. II Ujasňoval pojmosloví a vysvětloval “druh” jako dosud neznámý prvek určitého aktu stvoření a “varianty” jako množiny společného původu. III. Dále se zajímal, jak se odrůdy stávají novými odlišnými druhy. A tady již pracoval s pojmoslovím “přírodní výběr”. “Díky boji o život budou odchylky /pokud jsou v nějakém stupní prospěšné jedincům určitého druhu v jejich nekonečně složitých vztazích k ostatním organizmům a životnímu prostředí/ směřovat k sebezáchově a jejich vlastnosti většinou zdědí jejich potomci. …. Nazval jsem tento princip, kterým se zachovává každá užitečná odchylka, výrazem přírodní výběr, abych tím odlišil umělý výběr, jehož aktérem je člověk”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Popisuje neustálou soutěž o přežití a rozmnožování se, boj vyplývající z nárůstu populace a zjišťuje, že boj o život je nejkrutější mezi jedinci a odrůdami stejného druhu. IV Všímá si, jak je proměna organismů těsně spjata s prostředím, ve kterém žijí. Změní-li se životní podmínky po fyzické stránce, některé druhy vymizí a jiné se objeví. Některé druhy se ale dokáží přizpůsobit a v delším časovém horizontu dokonce fyzicky pozměnit. Myslí si, že pokud člověk dokáže různým křížením vypěstovat nové zvířecí plemeno, dokáže to sama příroda také. “Když člověk může výběrem dosáhnout výrazného výsledku, proč by nemohl mít stejné účinky přírodní výběr? Člověk může působit jenom na vnější a viditelné znaky. Příroda – jestliže mi dovolíte zosobnit pochod přírodního chování nebo přežívání nejzdatnějšího – se nestará o vnějškovosti kromě případu, že jsou některému organizmu užitečné. Příroda může působit na každý vnitřní orgán, na každý odstín změny v tělesné stavbě, na celý mechanismus života”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Při tom všem si Darwin nemyslel, že nová vývojová stadia jsou nutně lepší než původní, pouze je měl Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


za lépe přizpůsobivá a přizpůsobená. Při tomto vývoji používal pojem rozbíhavosti původních vlastností na vlastnosti nové – rozbíhavost druhů. Napsal, že čím více budou tvorové rozrůzněnější ve skladbě těla, tím více míst budou schopni zabrat, a tím více vzroste jejich modifikované potomstvo. Konečný výsledek je, že každý tvor tíhne k tomu, aby byl víc a víc zlepšován ve vztahu ke svým životním podmínkám – přičemž všichni mezi sebou soupeří. Při svých úvahách upozorňoval, že nejde jen o proces rozšiřující, tudíž vznikající, nýbrž také proces zanikání. Odmítal Watsonovu teorii o sbíhavosti druhů Zároveň ale použil myšlenku, že “kterýkoli tvar, který se vyskytuje v malém počtu jedinců, má vyhlídku na úplné vyhlazení”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 V Ve své knize popisuje také “užívání a neužívání”, to je například větší či menší užívání konkrétních končetin. Neužíváním zakrňují a užíváním se zvětšují a myslel si, že takto získané vlastnosti jsou dědičné. Neexistovaly ještě dobré teorie upravující dědičnost, ale poznal, že chovatelé jsou schopni dobrým výběrem a křížením dosáhnout relativně rychle velkých změn, bez ohledu na dědičnost. Pozdější praxe potvrdila i teorie týkající se dědičnosti. Například zkřížíme-li domácího králíka s králíkem divokým, vznikne chutný a odolný jedinec, který své dobré vlastnosti předává ještě několika generacím domácích králíků. Zjistil mnoha pokusy a pozorováním, že některé živočišné druhy nabývají znaků svých prapředků. Pochopil to jako podporu teorie přirozeného výběru. Kladl si otázky, zda máme změny variant živočichů přičítat více souboji v přirozeném výběru nebo působení životního prostředí. U domácích zvířat ovšem do podmínek přežití musel zahrnout i vůli člověka – chovatele. Všímal si také aklimatizace zvířat – dokládal příklady, že druhy se rozšířily z teplejších do chladnějších pásem a naopak. “Ať je už cokoliv příčinou každého menšího rozdílu mezi potomstvem a jeho rodiči – a nějaká příčina pro každý rozdíl být musí – máme důvody být přesvědčeni, že jest to neustálé hromadění prospěšných rozdílů, které daly vzniknout všem důležitějším obměnám stavby těla ve vztahu ke způsobu života každého druhu”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 VI To, že mezi příbuznými druhy někdy neexistují žádné druhy s přechodnými formami Darwin připisuje soutěžení odlišných druhů právě s těmito přechodnými formami a jejich následnému konečnému vyhubení a také uvažoval o možnosti, že žily v izolovaných částech země. Ale svými pozorováními živočichů se snažil dokázat, že přechodové formy musí vždy existovat. V knize uvádí příklad netopýra, jehož předkem mohly být poletuchy a právě ty mohly být onou přechodovou variantou mezi nelétavými a létavými savci. Dalším příkladem mu byl vývin oka od oka nejjednodušších živočichů až k oku obratlovců nebo vývoj savého ústrojí u savců. Předpokládal, že původně měli savci pouze jakési vyměšovací žlázy na větší ploše těla, které se později vyvinuly v lokalizovaný prs. Stále se ovšem vracel k soutěži: “Každé ústrojenství živočichů je stvořeno ke škodě ostatním druhům http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 12. 06. 2016 15:48

12. 06. 2016 15:48

5/9


a prospěšnosti vlastní. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Nesouhlasil s tím, že některé rysy organismů jsou nepřizpůsobivé a nemohou být vytvořeny přírodním výběrem. Myslel si, že by mohly být vedlejším produktem adaptace na rysy jiné. Odsuzoval teorie o překotných změnách ústrojí, což prosazovali někteří vědci. Darwin uznával pouze pomalý vývoj. VII V další části knihy se zabývá vývojem v souvislosti s instinktem. Tvrdí, že jsou také získány přirozeným výběrem – pozvolna – přichýlením se, a že také variují, přičemž domácí půdy jsou méně stálé než přirozené. Například vývoj instinktu kukačky popsal tak, že instinkt kukačky americké stavět vlastní hnízdo a jen vyjímečně obsazovat cizí je instinktem, ze kterého se vyvinul instinkt kukačky evropské. Ta už se s tím vůbec nepárala a obsazuje pouze cizí hnízda. Snáší totiž jednotlivá vejce v delším časovém rozestupu, takže odchování cizími rodiči zaručuje přežití všech mláďat. Dokonce snáší menší vejce, než kukačka americká, aby nebyla v cizím hnízdě tak nápadná. Darwin uvádí příklady z otrokářského chování mravenců a instinktivní činnosti včely obecné stavěti buňky. “Konečně nemusí to být logická dedukce, ale pro mou představivost je mnohem uspokojivější nedívat se na takové instinkty, jako jsou ty, že mládě kukačky vyhazuje své nevlastní sourozence, že mravenci zotročují jiné druhy, že larvy lumkovitých se živí v živých tělech housenek, jako na nezávisle stvořené instinkty, ale jako na drobné důsledky jednoho všeobecného zákona vedoucího k pokroku všech živých tvorů, totiž měnit se, dát žít nejsilnějšímu a zemřít nejslabšímu”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 IX Uvádí, že druhy mají speciální vlastnosti, které brání hybridům, aby se množily za účelem zachování odděleně vytvořených druhů. Řekl, že obtíže ve vytváření hybridů příbuzných druhů a životaschopnost a plodnost těchto hybridů se značně liší, zejména u rostlin. Kříženci zplodili jen velmi málo nebo žádné potomstvo –zde přebíral výsledky pokusů od jiných vědců /botaniků/. Teorie byla později zpochybňována a bylo zjištěno, že u všech druhů neplatí např. u rhododendronů, a že tedy neplodnost křížených druhů nemá v tomto případě souvislost s přirozeným výběrem. A proč křížené druhy v přírodě jsou většinou neplodné a v domácím chovu naopak? Zřejmě záleží na prostředí, ve kterém se vyskytují. V přírodě jsou podmínky těžší. Neplodnost je podle Darwina způsobena poruchami pohlavního ústrojí u křížených druhů. Někdy to, co bylo všeobecně považováno za samostatné druhy, volně produkovalo plodné hybridní potomky a v dalších případech to, co bylo považováno za pouhé odrůdy stejných druhů, mohlo být kříženo jen stěží. Darwin došel k názoru: “Můžeme uzavřít, že plodnost při křížení nedělá základní odlišení mezi odrůdami a druhy. ” Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 X V geologických sedimentech nachází slepence a usazeniny tvořené stovky roků, ale pouze velmi malá část je prozkoumána. Ani v muzeích nenachází dostatek materiálu pro popis uceleného vývoje některých živočichů. Vysvětluje to nesmírnou časovou délkou jejich vývoje. Usazeniny nebyly dost rychle ukládány, aby pohřbily a zachovaly zbytky ústrojné. Nedostatek přechodných fosilií řešil nedokonalostí záznamů, jejich velkou vzácností a rozprostřením do extrémně dlouhých časových období. Pak se odrůdy, které se přemístily do vzdálenějšího prostoru, zdají být novými druhy. Hospodářská a kulturní studia (HKS) - http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/


Popřel tvrzení mnoha vědců o stáří některých druhů živočichů a dokazoval, že ve skutečnosti byly ještě daleko starší. Argumentoval také tím, že bylo prozkoumáno málo materiálu a samotných nalezišť. Uvádí i teorii o pohybu zemských ker – kde je nyní pevnina bylo dříve moře a naopak. Dokazoval příbuznost vymřelých druhů navzájem a souběžně i s druhy jinými. Doufal v další objevy v čase, které ještě více potvrdí jeho zkoumání a vyslovené závěry, přestože momentálně některé důkazy neměl. Přesto zkoumal, zda fosilní nálezy mají společný původ prostřednictvím přirozeného výběru nebo jde o stále vznikající nové druhy. Zjistil, že se podoba některých druhů za velký časový úsek téměř nězměnila, u dalších že se měnila velmi pomalu a domýšlel závislost na rychlosti změn životního prostředí a to, jak změna prostředí vadila tomu kterému organizmu. Jeho teorii podporoval i fakt, že zaniklé druhy se už neobjevují. Použil objevy svých předchůdců, týkajících se zkamenělin savců. Například v Austrálii – předchůdci žijících vačnatců nebo v Jižní Americe – předchůdci pásovce. Připustil, že v minulosti mohly vymřít celé rody /velká zvířata v pravěku/, a že se vymírání druhů mohlo týkat převážné většiny vyvinutých živočichů . “Když jednou nějaká skupina úplně vymizela, neobjeví se více, neboť řada plození byla přetržena”. Citace z knihy Charles Darwin „O vzniku druhů“, 1914 Vymřelé tvary jsou zřídka přimo uprostřed mezi tvary stávajícími, nýbrž jsou přechodnými pouze dlouhou a klikatou cestou přes jiné, vymřelé a rozdílné tvary. XI Zjistil, že bariery pro migraci jsou důležitější, než shodné přírodní podmínky. Nové druhy vznikají, protože získaly v něčem přednost před druhy stávajícími. XII Všímá si rozdílnosti živočichů v poměrně stejných podmínkách, ale tito jsou odděleni mořem nebo pohořím, takže jejich nepříbuznost je dána překážkami v pohybu. Počítal také s tím, že každý druh vznikl pouze v jednom prostoru a poté se stěhoval, dokázal-li to. Přitom prostředkem k rozšíření se stalo i moře. Mnohá semena rostlin vydržela podle pokusů působení mořské vody až několik desítek dnů, aniž by ztratila klíčivost. Stejná situace je při pozření semen ptáky – mnohá semena projdou zažívacím traktem a poté vyklíčí, mnohá přenesou dokonce ve zbytcích země na svých nohou. Další pohyby a rozšiřování příbuzných druhů přisuzuje posunu ledovců, které dříve zasahovaly hluboko do jižních částí Země. XIII Organismy žijící ve sladkých vodách jsou poměrně dobře rozšířeny a podobny si téměř po celém světě. Byly pravděpodobně rozšířeny ptáky, kteří mají schopnost putovat mezi sladkovodními zdroji. Obyvatelé ostrovů v oceánech a jejich druhy nejsou vzhledem k pevnině v tak velkém počtu. Nicméně http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 12. 06. 2016 15:48

12. 06. 2016 15:48

7/9


ostrovy bližší pevnině a s mělčím mořem oddělujícím ostrovy a pevninu mají stejné nebo dost příbuzné druhy živočichů, takže je možné se domnívat, že kdysi byly spojeny. Shledává větší příbuznost v případě fauny mezi územím Nového Zélandu, jihozápadního cípu Australie a Mysu Dobré Naděje a domnívá se, že kdysi byly spojeny s Arktidou, kde panovalo teplé počasí. Naproti tomu živočichové na Galapágách maji poměrně odlišnosti a vzhledem k hloubce moře mezi nimi není vyslovována domněnka, že byly kdy spojeny. Také vysvětluje na příkladu drozdů, že každý druh osídlil jeden ostrov a zbytečně si nekonkurovaly, neboť každý druh nalezl nejlepší podmínky pro život na svém ostrově. Některé rody starého původu jsou hodně rozptýleny a Darwinovi potvrzují jeho domněnku, že měly hodně času na rozptýlení a přizpůsobení se, přičemž nižší organismy jsou rozšířeny více, než organismy vyšší. Skutečně tedy neuznává nezávislé stvoření každého druhu, ale osídlení z nejbližšího zdroje a přizpůsobení se podmínkám. XIV Darwin se ve svém díle věnoval i roztřídění podle znaků – do rodů, podčeledí, čeledí, řádů a tříd. Všímal si přitom stavby těla a podobnosti živých tvorů. Vysvětluje, že malé odchylky v ústrojí organismů mají velký význam při jejich třídění. Vycházel z třídění podle Carla Linnéa. U znaků nezáleží na věku zvířat, přesto zárodečné znaky jsou nejdůležitější. Rozdíl je ovšem mezi skutečným příbuzenstvím a podobnými či adaptivními podobnostmi, např. podobnost mezi myší a vakomyší, podoba čínského a obyčejného vepře, přestože vzešli od rozdílných druhů. Teorii o postupném vývoji a přeměně odpovídají i zakrslá ústrojí živočichů, například zárodek zubů u velryb, zakrslá křídla u brouků. Tato ústrojí nemají žádný vztah k životu dospělého živočicha. Neužíváním některých ústrojí se tato stala zakrslými. I skutečnost, že v embryonálním stavu mají živočichové podobné části těl, podporovala Darwinovu teorii společných předků. XV V závěru knihy rekapituluje všechny svoje teorie, provází čtenáře od podobnosti ústrojí přes křížení druhů, jejich plodnost, přetváření povrchu zemského, geologické nálezy, varianty u chovu domácích zvířat, přechodových stupňů až k polemice o Stvoření. Zdroj: Charles Darwin - O vzniku druhů - 1914

Názory kritiků Darwin se musel také vyrovnávat s rozmanitými výtkami k teorii přirozeného výběru. Mnozí kritici odmítli dogmaticky téměř vše, ostatní přijali základní myšlenku, kritizujíc pouze jednotlivosti jako například v té době vynikající zoolog George Mivart.



Další argumentovali neexistencí přechodových druhů. Největší kritika přicházela od teologů. Například Benjamin Wiker, který nepochopil nebo nechtěl pochopit, že Darwin míní svoje myšlenky, tj. celou evoluční teorii jako celek, jako náboženství a vytýkal mu velice prezentaci ateismu a materialismu. Darwin doprovodil svoji knihu myšlenkou, že by mohla způsobit radikální změny v celých oblastech přírodních věd a jejich dějinách. Byl opatrný jen v případě původu člověka, nechtěl tvrdě narážet na mnohé předsudky čtenářů, ovšem v případě všech ostatních živých tvorů nepochyboval a uzavíral svoje teorie maximálně přesvědčivě. Věřil v existenci Boha, ale nevěřil v teologické tvrzení, že každý druh byl stvořen zvlášť. Mnoho vědců bylo ovšem proti této teorii, proti většině publikovaného se stavěla celá náboženská obec. Kniha nevzbudila už takové emoce jako její předchůdkyně na podobné téma, ale zájem vzbuzovala daleko větší. Zdroj: Charles Darwin - O vzniku druhů - 1914 Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Charles_Darwin

Můj kritický postoj Musel být úžasným pozorovatelem všeho živého po celém světě. Dovedl trpělivě sedět a pozorovat zvířata. Podle obsahu jeho knihy se zdá, že většinu života vedle psaní nedělal nic jiného. Slovo “darwinismus” se neodlučitelně spojilo s evolučním vývojem a postupně se tyto myšlenky staly přijatelnými pro celou vědeckou obec i laickou veřejnost. Myslím, že si více než kdo jiný z jeho souputníků uvědomoval život bytostí jako pouhé prchavé okamžiky v porovnání s vesmírným časem nebo v časovém úseku třeba s životem obyčejného kusu žuly. Přijmeme-li tuto filozofii, musíme nutně vidět Darwina jako vizionáře, který dohlédl daleko za obzor a za hranice svého života. Nové objevy například v genetice a v jiných podobných oborech v současné době vznikají závratnou rychlostí a téměř denně přinášejí nové a nové poznatky. Přinesly a určitě ještě přinesou mnohé změny v dohadech a teoriích Charlese Darwina. Přesto ale bude jeho poznání a teorie ještě dlouho nesmrtelnou záležitostí.

Doporučení pro potenciálního čtenáře http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/

Printed on 12. 06. 2016 15:48

12. 06. 2016 15:48

9/9


Darwinovo dílo odpoutá člověka od přítomného okamžiku, přenese jeho fantazii čtivou formou do věků dávno minulých a zároveň ho seznámí s jedním z nejvědečtějších pojednání o vývoji života ve své době. Čtenář musí nutně ocenit jeho píli, výzkumy, víru v sebe a usilovnou badatelskou činnost současně s velikým ohledem a respektem k výzkumům svých vědeckých kolegů. Každopádně Darwinovi připisovaná, notoricky známá věta, že člověk pochází z opice, vám po přečtení knihy bude znít hodně zprofanovaně.

Použitá literatura Charles Robert Darwin – O vzniku druhů - 1914

From: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/ - Hospodářská a kulturní studia (HKS) Permanent link: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki1/doku.php?id=prirozeny_vyber_-_charles_darwin_-_hana_kristova Last update: 06. 06. 2016 10:16


9 Představení autora

Recommend Documents