70Sk

No04.qxd

30.10.2003

20:22

StrÆnka 1

AIRSOFT č a s o p i s

ročník I.

číslo 4

p r o

v š e c h n y

srpen/září 2003

p ř í z n i v c e

a i r s o f t u

cena 50Kč/70Sk

No04.qxd

30.10.2003

20:22

StrÆnka 3

obsah

ÚVOD Tak nám pomalu končí léto. Doufám, že jste si všichni naplno užili sluníčko (toho snad letos až trochu moc), koupání, moře … no prostě pohodičku. A když už je řeč o moři, nabízí se nám termín námořní pěchota. A o námořní pěchotě bude právě toto číslo našeho časáčku. Vybrali jsme pro články tentokrát dokonce tři vzorové a dvě airsoftové jednotky, které mají slanou vodu téměř v krvi. No, ale nejen airsoftem živ je člověk. Nebojím se, že by jste si nevšimli, co se na nás toto léto přichystalo za „nepřátele“. Používají sice maskovací barvy, ale jedná se trošku o jiný druh. Navíc používají druh maskáčů, který je občas opravdu zarážející. Někdy dokonce maskáče, které si na sebe vezmou, změní maskovací vzor (viděl jsem jak se woodlendové tričko změnilo po oblečení na tigery). Je potřeba si na ně dávat opravdu dobrý pozor, protože mají techniky duševní infiltrace nebezpečně dobře nacvičené. Určitě máte taky pár známých, kteří podlehli rafinovanému protivníkovi a na manévrech jste je začali vídat čím dál tím méně, případně vůbec. Takže doporučuji podlehnout, ale nezapomenout: Nejen sexem živ je airsofťák … Riggs PS: Ještě jeden dodatek k minulému číslu. Natáčení Hellboye se zúčastnila i jednotka US NAVY SEALS 6. Tak a doufám, že už mi dá „šílenej“ Tony pokoj s tím, že jsem na ně zlehka pozapomněl.

OBSAH Úvod

3

Obsah AIRSOFTu č.4

3

Kluby - 2nd Recon Bn. USMC (Most)

4

Vzor - US Marines Recon

4

Historie - Sniper I. díl

7

Vzor - Moderní jednotky SEAL Kluby - Royal Marines Commandos

8-9 10

Vzor - The Royal Marines

12 - 13

Recenze - Colt M 733 Comando

14 - 15

Recenze - Sig 552 SEAL

16

Akce - Mogadišská míle

18

Akce - Dech magického draka

21

Novinky

24

Výstroj - Blackhawk Industries Výcvik - Jak se stát paragánem

26 - 27 28

3

No04.qxd

30.10.2003

20:23

StrÆnka 4

kluby

2nd RECON Bn. USMC (Most) 2nd RECON Bn USMC (Most) založilo pět nadšenců v roce 1995. Každý z nás již v dřívější době airsoft provozoval, ale zajímal se o jiný druh armády a období. Z počátku jsme nevěděli, nebo jsme se spíš nemohli dohodnout, jakou jednotku budeme kopírovat, nechtěli jsme nic komerčního a ani jsme neměli zájem podlehnout trendu kopírovat jednotky z filmů. Po delším fungování našeho teamu jsme zjistili, že všichni jsme „blázniví magoři“ a jedině tací jsou v celé americké armádě jen a jen mariňáci. Potom jsme již měli na 100 % jasno, náš team bude dělat současnou USMC. Konkrétní volba padla na 2nd RECON Bn. USMC, protože průzkum nás všechny bavil a zároveň to byl styl „války“, který jsme chtěli provozovat. Měli jsme jasno, kdo budeme. Teď jen zbývalo dokoupit a sladit potřebnou výstroj, abychom vypadali trochu k světu, protože při pohledu na nás jsme vypadali spíše jako teroristi než mariňáci. Tohle nám trvalo nějaký ten rok, shánění a hlavně šetření, protože jsme byli všichni školáci a peněz bylo pořád málo. Zbraně jsme měli od firmy Academy, a to „natahovačky“, protože elektrika byla pro nás finančně nedostupná, ale to nám nevadilo, měli jsme chuť válčit, to bylo to nejdůležitější. Jenže elektrika je elektrika, prostě božská, a člověk si s ní připadá blíže k reálnému boji. Jelikož v našem okolí nebylo moc lidí, co by airsoft provozovalo, a naše kontakty nesahaly za okres Most, museli jsme se spokojit s tím málem, co tu bylo. Jak čas plynul, výstroj se zlepšovala, přišla první elektrika a naše sehranost nám začala připadat dokonalá. Sice nebylo občas s kým válčit, ale náš volný čas jsme věnovali tomu, abychom zlepšovali a pilovali naší taktiku. Poté se náš team načas trochu zastavil, důvodem byla vojna a postupně každý z nás odcházel sloužit vlasti, to nebylo na škodu. Všichni jsme sloužili u výsadkářů, tím jsme získali cenné informace a zkušenosti, které jsme mohli uplatnit v airsoftu.

Potom přišel zlom, seznámili jsme s Martinem Jirsou a dostali jsme se do CASA, z našich malých manévrů jsme se dostali na velké akce pořádané asociací a jinými jednotkami. Díky prezentaci na internetových stránkách CASA, se naše kontakty z okresu Most rozšířily na velký kus naší republiky. To bylo pro nás super a konečně jsme měli velkou možnost využít a použít naše dosud získané průzkumné schopnosti a dále je zdokonalovat. Přineslo to s sebou i některá úskalí zejména ve výzbroji, protože jsme měli v teamu stále jen jednu elektriku firmy Academy a pak samý natahovačky. I když jsme leccos ustáli, elektrikám nebylo možno konkurovat, tak jak bychom si přáli. Následně jsme se do necelého roku vybavili elektrikami od firmy MARUI, vše bylo podle našich představ… Cítíme se být ortodoxními mariňáky, tak používáme jen zbraně typu Colt a H&K jako reálná USMC. Přes internet jsme se seznámili s našimi „kolegy“ z 1st RECON Bn. USMC, se kterými velmi úzce, dobře a rádi spolupracujeme, protože jednotek, které by dělaly USMC je opravdu poskromnu, a kluci z 1st RECON Bn. USMC jsou také „správní magoři“ stejně jako my a jsou dle naše gusta. Jinak také úzce spolupracujeme s Martinem Jirsou, kterému bychom chtěli touto cestou poděkovat, že nás vrhnul do víru airsoftu u nás. To je k vývoji naší jednotky do současné doby vše, co by o nás mohl potencionální nepřítel vědět. Proto jste zde nenašli konkrétní výstroj, výzbroj, taktické postupy ani styl boje, aby nebylo možno se na nás připravit. Také rouška tajemství dodává každé elitní jednotce to správné kouzlo nevědomosti, protože nikdo neví, co může čekat, to pomáhá při ničení nepřítele (to není z mojí hlavy, mám to z knížek). Těšíme se, až vás uvidíme skrze mířidla našich zbraní. Text: SSgt. E. Hurt, 2nd RECON Bn. USMC (Most)

US MARINES RECON Průzkum námořní pěchoty USA Historie průzkumných jednotek USMC sahá hluboko do minulosti. Před druhou světovou válkou bylo provedeno Námořní pěchotou USA zhruba 180 vylodění, z nichž pouze u tří byl proveden „průzkum“ před vlastním vyloděním. V roce 1941 byly v rámci 1. a 2. divize námořní pěchoty vytvořeny „výzvědné“ roty, tzv. „Scout Company“ (roty zvědů). Skládaly se ze 7 důstojníků a 132 členů mužstva. Tyto jednotky byly vycvičeny k provádění především mechanizované výzvědné a průzkumné činnosti, a to jak na motocyklech, obrněných vozech nebo pěšky. Organizačně tyto jednotky spadaly pod tankové prapory. Přesunutí na pacifické bojiště si vyžádalo změnu taktiky a zavedení nové výstroje a přepravních prostředků jako např. gumově čluny atd. V roce 1942 US NAVY založilo ve Fort Pierce speciální školu pro Amphibious Scout and Raider School, pro výcvik přepadových a průzkumných technik. Boje v Pacifiku a získané zkušenosti byly v roce 1943 důvodem vytvoření nových speciálních čet. Scout-Sniper Platoon (četa zvědů-odstřelovačů) měla 34 mužů, působili v rámci každého pěšího pluku. Ačkoliv tyto jednotky splňovaly požadavky na úrovni divize, vyšší velení USMC stále postrádalo specializované průzkumné jednotky. Jednotky na úrovni

4

obojživelných sborů hledaly vlastní řešení a v lednu roku 1943 byla zformována v rámci V. Amphibious Corps (V. obojživelného sboru) pod velením kapitána Jamese Logana Jonese jednotka nazvaná Amphibious Recon Company (obojživelná průzkumná rota) o síle 90 mužů, známá také pod názvem „Recon Boys“. Dne 8. 12. 1943 se tři čety této jednotky přepravené ponorkou vylodily a obsadily ostrov Apama. Tato akce byla později používána jako vzorový příklad pro obojživelné průzkumné operace. V roce 1944 byly „výzvědné“ roty přejmenovány na průzkumné roty a zařazeny pod velení velitelského praporu každé divize. Recon Company (průzkumná rota) měla 5 důstojníků a 122 mužů. Ve stejném roce vznikl také pod velením V. obojživelného sboru Amphibious Recon Battalion (obojživelný průzkumný prapor) o síle dvou rot. Celkem tedy 23 důstojníků a 291 mužů. V lednu 1942 byl 1st Battalion / 5th Marines (1. prapor / 5. pluku námořní pěchoty) přeorganizován na 1st Separate Battalion (1. samostatný prapor) a byl přidělen k obojživelným silám atlantické flotily k uskutečňování přepadových akcí. Velící důstojníci cítili potřebu vytvořit pro USMC útočné jednotky po vzoru britských Commandos. V únoru 1942 byl 1st

No04.qxd

30.10.2003

20:23

StrÆnka 5

vzor

Separate Battalion přejmenován na 2nd Raider Battalion (2. prapor „nájezdníků“). Během následujícího roku byly vytvořeny 3., 4. a 5. prapor Raiders. Během roku 1943 byl vytvořen 1. pluk Raiders, který se skládal ze čtyřech praporů Raiders. Následně vznikl i 2. pluk Raiders. Ve výbavě Raiders byly během WWII byly i balóny a kluzáky. Tito předchůdci průzkumu námořní pěchoty společně s USN UDT (Undewater Demolitions Teams - týmy podmořské destrukce - tzv. žabí muži, předchůdci dnešních SEALS) prozkoumávali pobřeží pro vylodění na ostrově Iwo Jima v roce 1945. Po skončení druhé světové války došlo k hromadné demobilizaci a ke značnému snížení početního stavu USMC. Díky těmto drastickým opatřením byly zrušeny prakticky všechny průzkumné jednotky USMC. Jejich potřeba se opět potvrdila při nasazení USMC ve válce v Koreji. Když začala válka v Koreji, byla jedinou dostupnou jednotkou Recon Company (průzkumná rota) 1. divize námořní pěchoty. Během války potřebovalo velení spojeneckých vojsk získávat informace ze Severní Koreje. US NAVY vytvořilo Special Operation Group (Skupinu speciálních operací) určenou k provádění misí a nájezdů na pobřeží Severní Koreje. Příslušníci průzkumné roty opět často spolupracovali s členy speciálních oddílů USN UDT při ničení železničních mostů a tunelů atd.. Nezřídka operovali až 200 mil za nepřátelskou linií. V roce 1951 provedli Recon Marines první vrtulníkové vysazení v historii USMC. Během války byly opět aktivovány Scout-Sniper Platoons (čety zvědů-odstřelovačů), a to pod velením pěších pluků. V květnu 1951 byla založena 1st Amphib Recon Platoon (1. obojživelná průzkumná četa) a v říjnu 1953 byla rozšířena na velikost roty, o rok později na velikost praporu. Válka v Koreji opět potvrdila potřebu Recon Battalions (průzkumných praporů) na úrovni atlantické a pacifické flotily, které byly aktivovány, ale již se nezapojily do bojů v Koreji. V roce 1957 došlo k další reorganizaci a Recon Battalions (průzkumné prapory) atlantické a pacifické flotily byly přejmenovány na 1st a 2nd Force Recon Company (1. a 2. průzkumnou rotu, slovo Force nelze doslovně překládat, jelikož zde označuje některý z větších ozbrojených celků, v tomto případě flotilu). Každá rota měla 14 důstojníků a 149 mužů. Během roku 1958 byly divizní Recon Companies (průzkumné roty) rozšířeny na Recon Battalions (průzkumné prapory) o síle 29 důstojníků a 491 mužů. Na základě získaných zkušeností a nového pohledu na úkoly a způsob vedení boje „speciálních“ jednotek došlo v roce 1963 k dalším změnám v organizaci obou průzkumných organizacích, tedy Force Recon Company (průzkumné roty) a Recon Battalion (průzkumného praporu). Při vylodění USMC ve Vietnamu v roce 1965 podporovali průzkumníci námořní pěchoty opět své jednotky. Ve Vietnamu byly nasazeny 1st a 3rd Recon Battalion (1. a 3. průzkumný prapor), které podporovaly své divize. Během Vietnamské války se ukázalo, že Sbor potřebuje vlastní síly k získávání informací o pohybu a síle nepřítele. Proto se začaly

vysazovat malé skupiny průzkumníků hluboko v nepřátelském území, obvykle na 5-6ti denní akce. Na zemi pak fungovaly jako pozorovací oddíly, shromažďovaly informace o pohybech a počtech nepřítele (obdobně fungovaly i USN oddíly SEALS). V některých případech organizovaly léčky a přepady za účelem získání zpravodajských dokumentů nebo zajatců k výslechu. Kvůli malému počtu musely týmy spoléhat hlavně na utajení a vyhýbat se přestřelkám. V případě přímého boje byly malé oddíly snadno zranitelné, proto měly k dispozici veškerou možnou dělostřeleckou a leteckou podporu. Ta umožnila průzkumným týmům uniknout, zatímco zběsilá palba podpůrných zbraní připíchla nepřítele k zemi. Akce průzkumných týmů byly nebezpečné, dlouhé a vyčerpávající, ale členové týmů se vždy cítili lépe v malých, pohyblivých a tichých skupinách, než ve větších, sice silnějších, ale hřmotnějších útvarech. Typické pro působení průzkumných jednotek USMC ve Vietnamu byly mimo LRRP misí i tzv. „Operace Stingray“, prováděné oddíly složenými nejčastěji ze sedmi mužů. V roce 1966 byly stejně jako v Koreji opět aktivovány v rámci pěších pluků Scout-Sniper Platoons (čety zvědůodstřelovačů). Vietnamská válka znovu potvrdila koncept průzkumných sil. Příslušníci průzkumných jednotek si ve Vietnamu získali díky svým kvalitám vysoký respekt nepřítele, který jim dal přezdívku „Zelení duchové“. Marines opustili Vietnam v roce 1971. Sedmdesátá a osmdesátá léta byla dobou s nízkou intenzitou konfliktů. V této době prošly průzkumné oddíly USMC řadou změn. Jako odpověď na snižování stavů po Vietnamské válce byly pod velením 1st a 3rd Battalion (1. a 3. praporu) vytvořeny 23 členné Deep Recon Platoon (čety hloubkového průzkumu). Základem byl stále 4 členný tým. V sedmdesátých letech došlo k většímu zapojení námořní pěchoty do operací NATO a účasti na vojenských cvičeních v Evropě. Když se v roce 1976 rozběhl program „záchrany rukojmí“ s podporou federálních oddílů, armádních SF (zvláštních jednotek), byly některé složky průzkumných jednotek přiděleny k plnění misí přímé akce. Od roku 1977 jsou opět součástí mariňáckých jednotek odstřelovači. Osmdesátá léta byla obdobím zvýšeného počtu útoků na americké ambasády a podobné cíle po celém světě. Ministerstvo obrany se rozhodlo posílit speciální operace. To nepřímo pomohlo i námořní pěchotě a průzkumným jednotkám. Došlo k posílení výcviku, rozšíření početních stavů a modernizaci vybavení. V říjnu 1983 se Recon Marines zúčastnili invaze na Grenadu, a v roce 1989 operace „Just Cause“ v Panamě. Během roku 1990 Recon Marines prováděli průzkum iráckých sil a možné způsoby průniku přes jejich linie při pozemní ofenzívě v zálivu. Ještě před zahájením pozemní části operace získali 238 iráckých zajatců. Až do roku 1998 existovaly dvě oddělené průzkumné jednotky, Recon Battalion (průzkumný prapor) a Force Recon Company (průzkumná rota). Průzkumný prapor plnil striktně průzkumné úkoly pro nadřazený celek. Úkolem průzkumného praporu bylo podporovat divizi v průběhu pozemních, nebo vylo-

5

No04.qxd

30.10.2003

20:24

StrÆnka 6

vzor

ďovacích operací. Úlohy průzkumných rot byly zaměřeny na pronikání hlouběji na území nepřítele, často daleko za linie, a zde prováděly průzkumné a sabotážní akce. Průzkumná rota jednala samostatně, obdobně jako jednotky SEAL. V současnosti, zkombinováním obou těchto jednotek do útvarů o velikosti praporu získala Námořní pěchota jednotky schopné podporovat operace Sboru námořní pěchoty z moře na břeh a daleko do vnitrozemí nepřítele. Force Recon Company (průzkumná rota) se skládá většinou z 12 důstojníků a 145 členů mužstva, rozdělených do velitelské roty (5/26), podpůrné čety (1/35) a šesti průzkumných čet (1/14), dělených dále na 3 čtyřčlenné průzkumné týmy. V každé četě jsou 2 - 4 odstřelovači. Typické příklady misí průzkumu námořní pěchoty: - hloubkový průzkum (LRRP) - T.R.A.P. (Tactical Recovery of Aircraft Personnel) - taktická záchrana sestřeleného leteckého personálu, - průzkum pobřeží a pobřežních vod - nejčastěji před vyloděním nebo za účelem sabotáží, - samostatné útoky malých jednotek, nejčastěji o síle čety, - získávání vybraných nepřátelských zajatců, - průzkum přístavů a oblastí pod hladinou (odminování, sabotáže), - evakuace ohrožených amerických občanů z nepřátelských území. Podmínky pro přijetí do průzkumných jednotek USMC: Příslušníkem průzkumných jednotek se může stát každý člen Sboru námořní pěchoty v hodnosti seržant a vyšší, výjimečně služebně starší desátník nebo Lance Corporal (tzv. desátnický „zástupce“, není odpovídající český ekvivalent) od komunikačních oddílů. Nejvyšší přípustná hodnost pro přijetí je kapitán. Všichni zájemci musí mít MOS 0311 Basic Infantry Marine (ČVO 0311 - pěšák se základním výcvikem). Zkratka MOS znamená Military Operational Speciality - vojenská operační specializace). Tito mariňáci mají za sebou minimálně 3 - 4 roky služby. Požadavky jsou v současnosti trochu nižší pro komunikační experty, neboť jich je nedostatek. V přijímacím kurzu se prověřuje fyzická připravenost, standardně běh, shyby na hrazdě a další. Následuje parašutistický a potápěčský výcvik a získání odborné kvalifikace (obdobné jako u US ARMY SF a USN Seal). Výjimečně schopní jedinci mohou být k výcviku u průzkumu přeřazeni přímo z pěchotní školy (Quantico, Virginia). Vybraní mariňáci jsou zařazeni do RIP - Recon Indoctrination Platoon (četa pro začlenění k průzkumu). Jde o proces obdobný BOOT Campu (základnímu výcviku). Adepti mají omezená práva, fyzické cvičení a výukové lekce probíhají neustále ve dne v noci. Uchazeči zůstávají u RIP dokud sami neodejdou, nejsou vyloučeni nebo postoupí do ARS - Amphibious Recon School (školy obojživelného průzkumu, která je buď v Little Creeku, VA , nebo Coronadu, CA). Po dokončení ARS získají absolventi MOS 0321 Reconnaissance Marine. Absolventi mohou následně pokračovat v dalším výcviku, který budou potřebovat (SCUBA, Airborne, MFF, Army Ranger, SERE, Sniper, Army Special Forces, Army jumpmaster,

6

Pathfinder, Jungle training, atd.). V současné době jsou průzkumné prapory USMC rozděleny do tří sekcí, resp. rot. První je A Company (rota A) zodpovědná za výcvik nových průzkumníků námořní pěchoty. Zde se noví adepti učí základní dovednosti používané průzkumnými jednotkami. Po ukončení výcviku jsou mariňáci odesláni k B Company (rotě B), kde začnou s opravdovou průzkumnou činností podporující operace divize. Poté, co tito průzkumníci získají více zkušeností, se mohou pokusit o přijetí do C Company (roty C), kde působí průzkumníci s největšími zkušenostmi. Roty C provádějí mise zaměřené na hluboké průniky do týlu nepřítele a příslušníci těchto rot získávají další rozšířený výcvik nutný k plnění těchto náročných úkolů. V současnosti existují pouze dvě Recon C Company (průzkumné čety C). O jejich misích můžeme slyšet jen zřídka, stejně jako o akcích armádní Delty. Příklady některých výcvikových kurzů: - SERE (Survival, Escape, Evasion, & Reconnaisance school) - škola technik přežití, úniku, útěku a průzkumu, - SSS: (Scout Sniper School) škola pro zvědy a odstřelovače, - JEST (Jungle Environment Survival Training) - výcvik technik přežití v prostředí džungle. V současnosti má námořní pěchota USA v činné službě tyto průzkumné jednotky: - Divison Recon Company 1st Marine Division (divizní průzkumná rota 1. divize námořní pěchoty), tato jednotka je neustále rozšiřována na 1st Recon Battalion (1. průzkumný prapor) a zase zpět, - 1st Force Recon Company (1. průzkumná rota), - 2nd Recon Battalion (2. průzkumný prapor), 2nd Force Recon Company (2. průzkumná rota) je nyní součástí tohoto praporu, - Division Recon Company 3rd Marine Division (divizní průzkumná rota 3. divize námořní pěchoty), - 5th Force Recon Company (5. průzkumná rota). Rezervní jednotky jsou: - 3rd Force Recon Company (3. průzkumná rota), - 4th Force Recon Company (4. průzkumná rota), - 4th Recon Battalion (4. průzkumný prapor). Marine Recon (průzkum námořní pěchoty) nepodléhá přímému velení SOCOM (Special Operation Command - jednotné velení pro speciální operace). Průzkumné síly patří mezi nejelitnějších složky námořní pěchoty USA. Jsou to muži, kteří dělají tajnou válku, a nikdy je nenajdete na prvních stránkách novin. Text: GYSGT Cooper P., 1st Recon Bn. USMC ASMCCR, Jaroslav Jochman, předseda USMC & USN Reenactors Association http://mujweb.cz/kultura/usmc, Foto: archiv autora, archiv redakce Literatura:Marine Recon 1940-90, autor - CH. D. Melson, P. Hannon Force Recon Central, Force Recon Association - webpages

No04.qxd

30.10.2003

20:24

StrÆnka 7

historie

ODSTŘELOVAČ / SNIPER I. část Sniper. Obávaný specialista, který rozsévá strach v řadách nepřátel, eliminuje specialisty protivníka, radisty velitele, obsluhy zbraní… Pro mnoho lidí bájná postava střelce, který si z povzdálí sleduje situaci a občas si někoho zastřelí. Podívejme se ale na historii těchto mužů. Jak vůbec vzniklo toto řemeslo. Tedy nejdříve bych vyjasnil dva pojmy, a to odstřelovač a ostrostřelec. Odstřelovač je nezavislý voják nebo skupina vojáků, která působí v bojové zóně nezávisle na hlavních silách a působí podle svého uvážení. Ostrostřelec je většinou vyčleněn v družstvu, působí s jednotkou a v případě střetu působí přesnou palbou na specialisty nepřítele. Má tu výhodu, že je schopen přesně střílet na větší vzdálenost než normální pěšák. Slovo sniper vzniklo z anglického „snipe“, což znamená sluka (poprvé ho ve významu vojenského odstřelovače použili Němci). Angličtí střelci se cvičili ve střelbě na tyto malé hbité ptáčky od tohoto sportu vznikl jejich budoucí název. Všechno to ale začalo už dříve v dobách, kdy ještě nebyly specializované pušky a ani optické zaměřovače. V dobách dávno minulých, konkrétně v roce 1859, založil anglický důstojník Col. Hiram Berdan slavnou jednotku Sharpshooters. V roce 1861 - 62 vedl osobně kurz, kterého se účastnilo mnoho osobností. Sharpshooters byli první jednotkou, která použila na své uniformy zelenou barvu. Podmínky pro přijetí k Sharpshooters byly velice tvrdé - zasáhnout kruhový terč o průměru 10 palců na vzdálenost 200 yardů (1 yard = 0,914 m). Za občanské války málem jeden z Jižanů zastřelil George Washingtona. Kdyby se nestyděl střelit muže do zad, mohlo být dnes všechno jinak. K rozvoji tohoto řemesla ale došlo v podstatě až ve dvacátém století. Došlo v něm k mnoha konfliktům a snad v každém byli odstřelovači nasazeni. V dobách 1. světové války byli odstřelovači v zákopech nedílnou součástí války. Byli i jedni z mála, kteří se na delší dobu podívali pryč ze zákopů. Mezi mužstvem však nebyli vůbec oblíbení, protože když nepřátelská strana zaznamenala přítomnost snipera, začala ostřelovat zákopy minomety a děly, což samozřejmě znamenalo pohromu nejen pro snipera. V zákopech se uplatnili zvláště němečtí „Scharfshützer“ s puškami Mauser Kar 98. K výcviku sniperů přistoupila i spojenecká vojska, když roku 1915, Maj. Hesketh Pritchard založil první britskou výcvikovou jednotku nazvanou „The First Army School of Sniping, Observing, and Scouting“. K širšímu použití sniperů došlo též za Dardanellské kampaně proti Turkům, a to na obou stranách. Ukázalo se, že turečtí snipeři dobře poslouchali své německé poradce. Na straně spojenců se vyznamenali australští snipeři, mezi nimi zvláště Billy Singh. Ještě před vstupem Ruska do války došlo k rusko - finské válce, ve které Finové jako střelci slavili obrovské úspěchy. Fin Simo Häyhä zaznamenal mezi lety 1939 - 1940 přes 500 zásahů, a to pouze s puškou Mosin - Nagant s otevřenými mířidly. Vysloužil si tak přezdívku „Bílá Smrt“. Ve 2. světové válce se odstřelovači uplatnili samozřejmě také a došlo

i k přehodnocení postupů. Snipeři začali působit nezávisle na velkých jednotkách a začali používat maskovací obleky. K největším změnám došlo na německé straně, kde docházelo ke specializovanému výcviku a vyvinutí speciálních taktik pro odstřelovače. Velkým problémem ale byla výzbroj. Střelci často používali staré pušky Mosin - Nagant 1903, poloautomatické SVT a podobně, jelikož armáda nebyla schopna dodat kvalitní pušky. Nejlepší střelci se scházeli v horských divizích - například Mathias Hertzenauer ze 3. divize, který měl 45 potvrzených zásahů. Zdá se to málo, ale v německé armádě se za potvrzený zásah považoval takový, který potvrdil důstojník nebo poddůstojník a alespoň dva vojáci. Specialisty v oboru byli též odstřelovači SS, kteří dosahovali výborných výsledků. Na straně spojenců byla situace podobná. Muži byli většinou vybaveni standardními puškami s optikou. Používaly se pušky Enfield Mk.4, S p r i n g f i e l d P 14 a Američané samozřejm ě p o u ž í v a l i M1 Garand. Na ruské frontě se děly při dobývání měst rozsáhlé sniperské souboje. Mezi nejslavnější ruské snipery patří Vasilij Zajcev s 242 zásahy. Mezi lety 1950 a 1953, kdy se bojovalo v Koreji, nedošlo k nějakému výraznému posunu. Američané stále užívali pušky M1 Garand s optikou a masově se používala Winchester 70. Důležitost sniperů se ukázala při bitvě o Inchon a dalších bitvách. V této válce také dostali poprvé střelci nápad k využití velkých ráží. Používali kulomet Browning M2HB v ráži .50 neboli 12,7 mm. S tímto kulometem vybaveným optikou se dařilo zasáhnout cíle až na vzdálenost 1000 m se slušnou přesností. V době války v Koreji byla založena v USA škola Maksmanship Training Unit v Quanticu. Těsně po válce v Koreji nastoupil nový konflikt a to válka v Alžíru. Trvala od roku 1954 do roku 1962. Ač byl terén Alžíru se svými polopouštěmi a hornatými oblastmi pro nasazení sniperů přímo ideální, k většímu použití nedošlo. Na několika fotkách jsou vidět muži vyzbrojení MAS 49 a MAS 49/56 s optickými zaměřovači, ale ti působili spíše jako ostrostřelci v místech bojů než jako nezávislé jednotky, jak je zvykem. Na počátku války ve Vietnamu se používaly postupy vyvinuté v Koreji. Bral se ohled na střelbu, ale taktika nasazení se silně zanedbávala. Používaly se staré pušky Garand, Springfield 1903A4 a M -14. Díky úsilí některých zapálených členů USMC začala úroveň amerických sniperů růst. Mezi snipery 1st Marines Division se objevila dvě jména, která jsou symbolem moderní historie sniperů. Byli to GySgt Carlos Hatchcock a Chuck Mawhinney. Ten má na kontě 103 potvrzených zásahů. Za dob války ve Vietnamu byla do výzbroje USMC zavedena puška M-40 A1 (civilní verze nese označení Remington M700). Armáda v té době používala buďto pušky M-14 nebo M-21, které vynikaly slušnou přesností a byly spolehlivé. Tyto zbraně byly nahrazeny až roku 1990 puškou M-24 SWS. Všechny zbraně byly na standardní náboj .308 který je standardem dodnes. Text: Vietnam, Foto: archiv autora

7

No04.qxd

30.10.2003

20:25

StrÆnka 8

vzor

MODERNÍ JEDNOTKY SEAL V minulém čísle jsme se zmínili o vzniku a působení SEAL teamů v konfliktu v Jihovýchodní Asii. Dnes vám přinášíme článek, který se zaměřuje na „novodobou“ etapu existence a působení těchto elitních jednotek. I v moderní historii se SEALs mnohokrát uplatnili. Při obsazování Grenady (operace URGENT FURY 1983) měli SEALs za úkol dobýt budovu rozhlasu a osvobodit guvernéra Sira Paula Scoona. Bohužel čtyři výsadkáři ze čtyřky byli zraněni a další čtyři utonuli po chybném výsadku, když měli provádět průzkumnou činnost pro vylodění. Při kampani proti Manuelu Noriegovi (operace JUST CAUSE 1989), prezidentovi Panamy, měly dva Teamy též důležitou roli. SEAL Team 2 měl za úkol zaminovat Noriegovy čluny a SEAL Team 4 vyhodit do povětří Noriegovo letadlo. To se povedlo, mimo plán byli Noriegovi gardisté s obrněnými transportéry. Vzhledem k tomu, že SEALs měli jen lehké zbraně, svůj úkol splnili s profesionalitou. Zaplatili za to vysokou cenu, čtyři mrtví a devět zraněných. V Perském zálivu působili opět jako průzkumníci a jako první vstoupili s SAS a Zelenými Barety do Kuwaitu. Největší machrovinka, kterou v zálivu provedli, byla klamná invaze v šesti lidech provedená v noci ze 23. na 24. února 1991. V noci se vyplazili na pláž na úseku 250 yardů, rozložili nálože s C-4 a poté se vrátili na lodě. O chvíli později začali pálit ze všech zbraní na lodích i svými osobními. Chvíli předtím, než začali útok, začala pozemní válka v Perském zálivu. Později se ukázalo, že tam poutali celou divizi elitních Iráckých jednotek, která mezitím mohla o pár kilometrů dál značně ztížit postup spojeneckých jednotek. To potěší. Též byli SEALs přítomni v Jugoslávii a Kosovu. V roce 1980, po selhání záchranného teamu Delta Force při záchraně rukojmí v Íránu rozhodla vláda o zřízení nové protiteroristické jednotky. Touto jednotkou byl SEAL Team Six. Ten byl od té doby povolán k mnoha akcím na moři i souši. Později v ranných devadesátých letech byl kvůli ztrátě utajení zrušen a nahrazen tzv. DevGroup, což je sice to samé, ale opět se jedná o utajenou jednotku, o které se ví jen to, že testuje nové vybavení, vynalézá nové taktické postupy a působí jako protiteroristická. Není v normálním řetězci velení, ale je podřízena pouze Naval Special Warfare Command, neboli nejvyššímu velení speciálních námořních operací. Tento 175-ti členný tým je neustále v pohotovosti pro případ nenadálého teroristického útoku. V roce 1988 vznikl SEAL Team 8, který též koná protiteroristickou činnost, ale dalo by se říci s menším stupněm utajení, a zabývá se též zkoušením vybavení pro týmy. Zvláštní kapitolu potom tvoří výcvik specialistů od USMC v metodách obsazování lodí a ropných plošin. V současné době působí týmy samozřejmě v operaci Enduring Freedom v Afgánistánu. Které týmy a v jakém počtu tam jsou, se asi nedozvíme. Ale můžeme si být jisti, že se tam nachází trojka jelikož je to oblast jejího působení. Proniklo ven několik fotografií i s popiskem od armády na kterých jsou zachyceni příslušníci ST-3. Jedna NSWG má přibližně 550 mužů na velitelství, kde je Štáb, oddíl rychlých lodí a dvě sekce pro výzbrojní otázky. Samotný SEAL Team má přibližně 250 lidí, z toho asi 100 jsou výsadkáři SEAL a zbytek je podpůrný personál. Tvoří ho velitelská sekce, podpůrná

8

a logistická sekce. Tým se dělí na 6 operačních čet. Modrá, červená a zlatá četa jsou útočné, šedá je transportní, černá zajišťuje průzkum a rozvědnou činnost a zelená výuku a výcvik. Každá četa má 4 družstva po 4 mužích to dává dohromady 16 mužů na četu. Teamy 1, 3 , 5 a 7 jsou dislokovány v Coronadu ve Kalifornii. Teamy 2, 4, 8 a 10 mají základnu v Little Creeku ve Virginii. Všechny teamy podléhají Naval Special Warfare Command (NSWC), neboli velení speciálních námořních operací. To se dále dělí na dvě skupiny speciálních námořních operací (Naval Special Warfare Group - NSWG) Výcvik probíhá na námořní základně Phila Buckelewa. Zde začíná jeden z nejtvrdších výcviků, jaké armády po celém světě znají - tzv. BUD/S neboli Basic Underwater Demolitions / SEAL. Tento kurs má čtyři fáze, které takzvaně oddělí zrno od plev. 60% adeptů neuspěje a to je na pováženou, když se vezme v úvahu, že do tohoto programu jsou vybráni jen ti nejlepší od svých jednotek. 1) fáze - kondiční testy: Tato fáze trvá osm týdnů. První čtyři týdny probíhá fyzická příprava na pátý týden, pověstný „HELL WEEK“, neboli pekelný týden. Je to souvislý fyzický a psychický záběr trvající pět a půl dne. Za celou dobu máte jen čtyři!! hodiny na spaní. Všechno se odehrává ve velkém spěchu. Na začátku vám bude přidělen společník, zvaný BUDDY, se kterým budete dělat všechno, a pokud se někde objevíte sám, čeká vás přinejlepším několik desítek kliků. Jeden není nic, dva jsou tým. V této fázi odpadá velké procento adeptů právě kvůli fyzickému vyčerpání a velmi časté je také podchlazení. Všude je spousta vody, plave se v oceánu atd. Adepti se pravidelně podrobují lékařským prohlídkám, aby se předešlo zbytečným ztrátám nebo komplikacím. Prostě jméno HELL WEEK opravdu vystihuje podstatu věci. 2) fáze - potápění: Výcvik v potápění trvá sedm týdnů. Učí se potápění s přístroji s uzavřeným okruhem na 100% kyslík od firmy Dräger typ Mk 25 LAR V UBA, i s klasickými otevřenými. Dále se vyučuje provádění různých činností pod vodou, ať už jde o vázání uzlů nebo umisťování náloží. To se cvičí v různých podmínkách, jako je působení vodních proudů a na různých površích (lodní kýl, mostní sloup atd.). Když projdete touto fází potopíte se do šestnácti metrů i s brčkem od coly. Ale doma to nezkoušejte, oni jsou profesionálové. 3) fáze - pozemní boj: V třetí fázi BUD/S se adepti učí pozemnímu boji. Při plazení, běhání a chůzi se učí zacházet se všemi typy zbraní od pistole po kulomet. Základy hlídkování a okamžitá reakce se učí jak v učebnách, tak v praxi. Okamžitá reakce je jistý krok k zjednodušení velení. V boji SEALs používají určité modely chování (podobně jako v americkém fotbale), kdy při střetu s nepřítelem velitel hlídky jenom zařve číslo a všichni vědí, kam mají jít a co dělat. Poté, jak je u SEALs zvykem, se soustředí maximální palebná síla, a nepřítele buďto rozstřílejí nebo se odpoutají a zmizí. Tímhle postupem se dá zvládnout i mnohem větší jednotka. Pravda, díky tomu je většinou náklad munice u SEALs úctyhodný. Kulometčík nosí až 1000 nábojů, palebný průměr na jednoho člena hlídky je 12 zásobníků, na delší hlídku i více. Dále se učí zacházet s těžšími typy zbraní jako granátomety M-79 a M-203, ručními granáty a protitankovými zbraněmi. Potom přijdou na řadu výbušniny. To znamená způsoby pokládání náloží, příprava min Claymore, použití usměrňovaných náloží (ty se používají při vnikání do místnosti) a také výroba improvizovaných výbušnin z běžně dostupných surovin. Další částí výcviku je boj muže proti muži (a to se zbraní i bez - tzv. styl SAFTA). V boji nožem se většinou cvičí nepříliš známá, leč velice účinná, škola Kali, původem filipínská. Po celou dobu též probíhá zvyšování fyzické námahy a už tak dost udření kadeti musí překonávat nové limity. 5,5 míle plavání a běh na 14 mil jsou

No04.qxd

30.10.2003

20:26

StrÆnka 9

vzor

milníky třetí fáze. První čtyři týdny této fáze tráví adepti na základně v Coronadu, kde se naučí základy. Poté se třída přesune na ostrov San Clemente do Camp Billy Machen (byl pojmenován po prvním příslušníkovi SEALs, který padl ve Vietnamu). Na tento tábor většina námořníků vzpomíná jako na prašné peklo s pár chatrčemi, které vás chrání, když máte dovoleno spát. Daly by se napsat romány o tom, co se děje v „Campu , kde nikdo neuslyší váš křik“, jak se mu přezdívá. V minulých časech to bylo ještě horší než teď, protože odlehlá pozice campu dovolovala instruktorům začlenit do výcviku několikero velmi nepříjemných, ba nebezpečných cviků. To je ale pryč a na San Clemente dnes stojí výcvikové středisko za mnoho milionů dolarů se vším komfortem. Dále se učí potápění bez přístrojů a to do hloubky až 20 stop (asi 6,5 m). S použitím znalostí hydrografického průzkumu třída provádí noční průzkum pláže. Druhou noc vyhodí do povětří vybrané cíle v této oblasti. Poté přichází studium nočního hlídkování, přípravy léček a přímé akce. Konečné polní cvičení (FTX - Final Training Exercise) - probíhá pět dní a pět nocí (romantické, že). Každé družstvo má čas na přípravu plánu a provedení, čtyři noční operace, při kterých jsou nuceni použít opravdu všechno, co se naučili v průběhu půlročního BUD/S. Většinou se jedná první den o průzkum pláže, označení míst na mapě a zbylé dny o jejich vyřazení, prozkoumání atd. Je to velmi vyčerpávající úsek a je to jedno z nejdelších a nejintenzivnějších pravidelných cvičení v americké armádě. Jestli jste viděli film G.I. Jane, tak scény z FTX jsou velmi dobře zpracovány a jsou jedny z mála reálných v tomto filmu. PROMOCE - den kdy si každý člen zavzpomíná na uplynulých pár měsíců. Zhruba 20 mužů teď stojí na stejném místě, na půdě NAVAN SPECIAL WARFARE CENTRE SIX Phil Buckelew, jako před rokem a půl, ale vůbec nevypadají jako vyjevená děcka jako tenkrát. Teď už následují jen Post BUD/s kurzy a poté přidělení k některému ze SEAL nebo SDV teamů, aby mohli prokázat, že jsou hodni nosit nejcennější odznak Trojzubec nebo jak se mu přezdívá „Budweiser“. 4) post BUDS kurzy: Když adepti úspěšně dokončí výcvik, čekají je oproti tomu, co zažili, jen samé procházky růžovou zahradou. Všichni prodělávají parašutistický výcvik ve Fort Benningu a dále pak prodělávají různé další kurzy jako přídavek k tomu, co už umí. Je jich alespoň 25 - zde jsou jen některé: Kurz Technika Speciálních operací (SOT) - Učí se zde diagnostikovat nemoc z dekomprese a zacházet s dekompresní komorou. Mohou ji projít jen adepti s předchozím vzděláním medika. Trvá dva týdny. Kurs v používání Mk 16 UBA - učí se zde zacházet s tímto přístrojem, možnosti jeho použití a jeho problematiku. Je to nejkomplexnější vybavení v inventáři Naval Special Warfare, tak se o něm musí něco vědět. SEAL Delivery Vehicle Operator Course - Trvá 10 týdnů a pořádá se třikrát do roka. Zahrnuje zacházení se všemi SDV (Stroje pro výsadky SEALs) a SOP a je vyžadován předtím než je povoleno studentům potápět se a řídit SDV. SDV Electronic Maintenance Course - Učí žáky údržbě všech elektronických systémů SDV i s tím, že jim dává možnost si všechny problémy zkusit na vlastní kůži. Trvá osm týdnů. Diving Supervisor Course - Trvá dva týdny a pořádá se čtyřikrát do roka. Je určen pro personál platové třídy E-5 a vyšší z velitelství Spojených Sil Zvláštního Určení (Joint Special Operations Force). Studenti se učí, jak dávat instrukce o potápění a inspekce na přístrojích s otevřeným i uzavřeným okruhem. Maritime Operations (MAROPS) - Trvá tři týdny a koná se čtyřikrát do roka. Studenti se zde učí navigaci na dlouhou vzdálenost, navigaci CRRC (Přepadový gumový člun) s použitím mrtvých výpočtů, kompasu a GPS. Static Line Jump Master Operator - Dva týdny během nichž se studenti naučí provádět operace s neřízeným padákem. SEAL Weapons System (SWS) - Trvá dva týdny a učí rozvinuté techniky podvodních demolicí s ohledem na různé překážky a s různým vybavením. Special Warfre Combat Crewman (SWCC) Program - zabírá

plných devět týdnů. Cvičí se zde osádky plavidel a jiných strojů tak, aby zajistili speciálním jednotkám odpovídající zázemí. Byl založen v roce 1993 a od té doby poskytuje výcvik námořníkům, kteří řídí rozličná plavidla, která slouží SEALs při jejich opatrných a často nebezpečných operacích. SWCC mohou mít kvalifikaci pro seskoky nebo jinou speciální bojovou kvalifikaci nádavkem k jejich normálnímu výcviku. Týmy Všem týmům velí Navy Commander (O-5 hodnost odpovídající majorovi). Oproti starším údajům jsou tu zařazeny dva nové týmy. V době války v Afgánistánu byly vytvořeny dva nové týmy. Původní počet osmi operačních čet na tým byl redukován na šest a ze zbývajících dvou z každého týmu byly vytvořeny dva nové týmy. Údajně kvůli výhodnějšímu rozložení šestiměsíčních turnusů ve službě střídaných 18-ti měsíci výcviku a odpočinku. - zdroj: US Navy SEAL Team ONE má základnu v Kalifornském Coronadu. Oblast jeho působnosti je jihovýchodní Asie. Poskytuje jednotky pro Naval Special Warfare Unit ONE na Guamu a zajišťuje odřady pro výcvik v Pacifiku a Centrálních oblastech. SEAL Team TWO sídlí v Little Creeku ve Virginii. Oblastí působnosti je Evropa. Poskytuje jednotky Naval Special Warfare Unit TWO v Německu na obojživelných lodích Druhé a Šesté flotily a zajišťuje výcvik v Evropě. Je to jediný tým, kde jsou všichni cvičeni pro boj v arktických oblastech. SEAL Team THREE má základnu v Coronadu. Oblastí působnosti je jihozápadní Asie. Poskytuje jednotky NSWU ONE na Guamu na obojživelných plavidlech Sedmé, Páté a Třetí flotily a zajišťuje výcvik v Pacifiku a Centrálních oblastech. SEAL Team FOUR sídlí v Little Creeku. Působí ve střední a jižní Americe. Poskytuje jednotky NSWU EIGHT v Panamě na lodích Druhé flotily, a podporuje výroční plavbu UNITAS. zajišťuje výcvik ve střední a jižní Americe. Je to jediný tým, kde výsadkáři plynně mluví cizím jazykem, španělštinou. SEAL Team FIVE sídlí v Coronadu. Oblastí působnosti je Severní Pacifik. Poskytuje jednotky NSWU ONE na Guamu na lodích Sedmé, Páté a Třetí flotily. Zajišťuje výcvik v Pacifiku a Centrálních oblastech. SEAL Team SIX sídlí v Little Creeku SEAL Team SEVEN sídlí v Coronadu SEAL Team EIGHT sídlí v Little Creeku. Oblastí působnosti je Karibik, Afrika a Středomoří. Působí z lodí Druhé a Šesté flotily a zajišťuje výcvik v Karibiku, Africe a Středozemí. SEAL Team TEN má základnu v Little Creeku. Text: Vietnam, Foto: archiv autora

9

No04.qxd

30.10.2003

20:27

StrÆnka 10

kluby

ROYAL MARINES COMMANDOS Nemám ani ponětí, kde začít. Nejspíše pěkně od začátku a pomalu. Promiňte mi mé výpadky paměti, ale můj věk a má rodina se na mně již podepsala. Píše se rok 1994 a já přicházím ze Slovenska za prací do matičky Prahy. Jako modelář a bývalý voják z povolání jsem našel kamaráda. Z rozhovorů o skutečnostech a po seznámení se Sigem 228 od Marui, jsme začali se Zikym kolem sebe sdružovat nám podobné lidi a individua. Nejdříve ve třech, pak ve čtyrech a náš počet se rozrůstal dál. A tady mě zklamala má paměť. Ne a ne si vzpomenout na jména!!! Ale sedm stabilních členů a další jenom příležitostně. Nákup manuálů se konal přes p. Nekolu. Byla to různá směs. Od prvně jmenovaného Siga, přes Glocka až po Colt XM177. Na plácku u Krče se cvičila sebeobrana a v parku jsme pořádali naše malé manévry. S postupem času se stal prostor malým a my jsme začali vyjíždět do okolí. S rozrůstajícím prostorem se začal rozrůstat i náš obzor. Začali jsme potkávat jiné party a kluby a tehdy jsme zjistili, že nemáme název a zaměření. Protože jsme byli dost různorodá směs od SAS, přes marínu až po Specnaz byla naše a spíše moje vidina v žoldácích. Začali jsme se nazývat Žoldáci z Prahy. Vzali jsme pod svá křídla i jednotku čtyř Rangers pod vedením M. Friče. A tady by mohl navázat se svou pamětí pan Doubrava. Byla to krásná doba s manuála-

10

ma, kdy se člověk učil, co je to airsoft. Začínáme jezdit i mimo Prahu na pozvání jiných klubů a je s náma spokojenost. Jenom si nás nemohou zařadit do historie... Taky jsem zaslechl hlášku, že s těma Pražákama se dá taky jezdit. Objevuje se i první AEG H&K MP5SD6 a vše dostává jiný rozměr. I když se to nezdá, pomalu se začínáme krystalizovat. Konečně máme oficiální název C.M.U. .Je organizován první Camp u VVP Doupov a dochází k bližší spolupráci s Rangers Jablonec. Po příchodu nového člena sgt. Tryka od USMC nabývá naše práce i nový rozměr. Chodí se stříle z ostrých zbraní. To jsme se stali registrovaným klubem KVH C.M.U. u MV a rozhodujeme se vstoupit do organizace CASA. Tak se i stalo a naše spolupráce se rozvíjí k spokojenosti obou. Ale utrpěli jsme v této chvíli jednu velkou ztrátu. Odchází od nás náš velitel Ziky. Velení se ujímá, a mám pocit že ú s p ě š n ě , Ž i d . Rozvíjíme tradici Campů C.M.U. a spolupráci s dalšími kluby sdruženými v CASA i mimo ni. V současné době začínáme sjednocovat výstroj a napodobujeme příslušníky Královského námořnictva a její speciální jednotku SBS. Pokud bych měl psát postřehy, bylo by to podstatně na delší článek. Ale to možná příště. Text: Jaromír „J.J.B.“ Šteflík Foto: Riggs

No04.qxd

30.10.2003

20:28

StrÆnka 11

výstroj

CO NOSÍME S SEBOU - COMMANDOS

Pohled zepředu: Voják na obrázku je oblečen do standardní uniformy používané během operací „Veritas“ a „Telic“ (účast na misích v Afghánistánu a Iráku), tzn. pouštních DPM kalhot a běžné letní DPM blůzy. Přes blůzu má oblečenou lehkou „flak“ vestu určenou primárně k ochraně proti střepinám. Kolem krku má shrnutý šátek „shemagh“ který má uvázaný jako kapuci, takže v případě náhle pouštní bouře či podobné nepřízně počasí jen vyroluje šátek zpět na hlavu. Na hlavě má standardní přilbu Mk. 6 GS (genereal service - obecné použití). Ozbrojen je útočnou puškou LeeEnfield L85-IW (individual weapon - zbraň jednotlivce), neplést s označením SA-80 (Small Arm for 80's - malá zbraň pro 80. léta), označením celého zbraňového systému, standardně vybavenou optickým zaměřovačem SUSAT (Sight Unit Small Arms Trilux), který umožňuje efektivní vedení bojové činnosti běžným vojákům na vzdálenost 2x větší než jejich kolegů z ostatních zemí NATO. Kolem pasu a na ramen můžeme vidět popruhy modulárního nosného systému PLCE v tomto případě v „lehké“ konfiguraci na boj ve městech, tzn. 2x malá sumka na 2 zásobníky SA-80 nebo M-16 (standardně se používá velká dvojsumka), 1x DPM sumka na čutoru, 1x OG univerzální sumka).

postraními kapsami (spojením dvou kapes zipem vznikne malá polní která se dá připojit na popruhy nebo přímo na vestu). Na jeho horní straně je připevněn dvoumístný DPM stan, nošený během operací samostatných družstev (4 střelci). Pod batohem můžeme vidět část nosného systému (v tomto případě univerzální sumka a sumka s čutorou). Voják má na pravé stehně připevněnou osobní zbraň USP Tactical spolu s náhradním zásobníkem. Voják je obutý do stále oblíbených a vyhledávaných US Jungle Boots, i když Afghánské hory mají k deltě Mekongu opravdu daleko :-) Text: Radan „Žid“ Doubrava, Foto: archiv autora

Pohled zezadu: Na pohledu zezadu vidíme batoh Bergen o objemu 80 litrů s dvěma

11

No04.qxd

30.10.2003

20:28

StrÆnka 12

vzor

THE ROYAL MARINES Počátky Nikdo už dnes nemůže s jistotou říct, které jednotky Marines byly první. Pravdou ale zůstává, že počátky dnešních Royal Marine Commandos sahají až do roku 1664, kdy byl zformován tzv. Admirálův Regiment (Admiral’s Regiment). Nechtěl bych snižovat hodnotu tradic ostatních speciálních jednotek, ale když se podíváte, jak dlouho je tady např. Cizinecká legie, myslím si, že je jasné že Marines už dělají svoji práci o trochu déle. Jak se historie postupně ubírala dál, měnily se názvy jednotek Marines ale jejich role zůstávala stejná: v malém počtu mužů zajistit jednotlivým lodím (flotilám) sílu schopnou okamžitého výsadku kdekoliv bylo třeba a v případě námořního boje znatelně posilovat obranu vlastní lodi a formovat útočné skupiny určené k obsazování nepřátelských lodí. (Už v té době se začala rozvíjet tradice ostrostřelců odstřelovačů v marines, jejichž hlavním úkolem bylo zabíjet kapitány a důstojníky nepřítele přesnou palbou vedenou z vrcholků stěžňů.) V roce 1755 vznikl Sbor námořní pěchoty Jejího veličenstva. Skládal se z 50 rot, organizovaných do tří divizí Chatham, Portsmouth a Plymouth, a byl pod přímím vedením admirality, což se dá považovat za základ dnešních Marines. O 47 let později, 29. dubna 1802 vznikly Royal Marines, Královští námořní pěšáci. Od té doby už z názvu jednotek Marines slovo Royal nikdy nezmizelo. Marines poté fungovaly bez větších reorganizací až do roku 1923, kdy byl sloučením všech Marines jednotek vytvořen Sbor královské námořní pěchoty (Corps of Royal Marines/Royal Marines Corps - RMC). Další změny s sebou pak přinesla až 2. světová válka. V letech 1942-1943 byly pěchotní prapory přeorganizován do podoby Commandos (v té době měla jednotky Commandos i armáda). V roce 1942 se také prvně objevuje zelený baret (konkrétně 26. září ) jako jednotná pokrývka hlavy příslušníků Commandos (do té doby nosili baret v barvách své původní jednotky, odkud do Commandos přišli a nástupy bývaly opravdu duhové). Od tohoto momentu také začíná rivalita mezi zelenými barety (Marines) a červenými barety (Paras-Parachute regiment). Za druhé světové války dosáhly Marines svého největšího rozmachu. Bylo zformováno mnoho samostatných jednotek jako například Special Boat Squad (zvláštní lodní oddíl, obdoba Specail Air Service) a hlavně 9 Command, z nichž některá přetrvala dodnes: 40. Commando [1942 - současnost] 41. Commando [1942 - 1981] 42. Commando [1940 - současnost] 43. Commando [1940 - 1968] 44. Commando [1940 - 1946] 45. Commando [1940 - současnost] 46. Commando [1942 - 1945] 47. Commando [1941 - 1946]

12

48. Commando [1940 - 1946] Tyto jednotky se za války zúčastnily většiny výsadkových operací jako například operace Overlord (největší přítomnost RM všech dob, cca 17500 příslušníků v jedné bojové akci), vylodění u Salerna a mnoha dalších operací od Pacifiku, přes Dálný východ až po operace v Norsku a obsazené Evropě. Za boje u jezera Commachio byl také udělen zatím poslední Řád královny Viktorie pro příslušníka Royal Marines (in memoriam). Elitní strážní jednotka, určená pro ochranu atomových ponorek a vrtných věží, která byla později vytvořena z řad příslušníků Marines a SBS byla podle této události pojmenována Commachio Troop. Po válce byla více jak polovina jednotek Commando zrušena (všechny armádní + několik od maríny) a nadále byl výcvik budoucích Commandos ponechán jen na Royal Marines. Se změnou politické situace po válce vyvstala opět potřeba malých soběstačných jednotek, které by mohly být rozmístněny kdekoliv po světě, většinou odloučené od zásobování, a které by zajišťovaly britskou přítomnost v oblasti. A tak se Marines vrátily ke své původní úloze. Kvůli rozvoji národněosvobozeneckého boje ale bylo nutné mít takovéto jednotky vycvičené tak, aby byly schopné zvládat úkoly protipartizánského boje a obecně plnit úkoly speciálních jednotek. Proto bylo v roce 1960 rozhodnuto, že všechny jednotky Royal Marines nadále projdou úplným výcvikem Commandos a zelený baret bude nadále používán jako pokrývka hlavy všech vojáků, kteří projdou tímto výcvikem. Jelikož Marines byly vždy jednotka relativně malá, často spolupracovaly (a spolupracují) s jinými jednotkami převážně z pozemního vojska.

No04.qxd

30.10.2003

20:29

StrÆnka 13

vzor

Výcvik těchto pozemních jednotek se postupně přibližoval standardům Marines, až nakonec několik jednotek náležejících k Royal Artilery Corps (Královští dělostřelci), k Royal Engineer and Radio Corps (Královští ženisti a radisti) a několik letek Fleet Air Arms (námořního letectva) a Royal Air Force obdrželo čestný status Marines’ a poté, co jejich příslušníci projdou Commando výcvikem, i právo nosit zelený baret a oblouček Royal Marines Commando. To už se ale dostáváme k současné podobě Royal Marines Corps, jako moderního relativně soběstačného ozbrojeného sboru schopného nasazení kdekoliv ve světě. Současná podoba Royal Marines Royal Marines jsou pro Velkou Británii jednotkou „hasičskou“, obojživelnou jednotkou a klíčovým prvkem Sil Rychlé Reakce (Rapid Reaction Force). Jako takoví, jsou cvičeni k činnosti v rozdílném terénu a podnebí, od ledových hor severní Evropy, přes horké a vyprahlé regiony Středního východu až po neprostupné tropické džungle Dálného východu. Každý příslušník Royal Marines (s výjimkou příslušníku Hudby Royal Marines) je ale především vojákem Commando jednotek. To znamená, že prošel tím, co je považováno za jeden z nejtěžších a nejnáročnějších pěchotních výcvikových programů na světe. Tento výcvik probíhá v Commando Trianing Centre Royal Marines v Lympstone, Devon na

západě Anglie. Jeho velká část probíhá v Datrmooru, pusté a nepřátelské krajině popsané v Psovi Baskervilském Arthura Conana Doyla. Vyvrcholením výcviku je Commando Course, řada testů fyzické připravenosti, výdrže a vojenského profesionalismu, které se v podstatě od 2. sv. války nezměnily. Jakmile námořní pěšák splní tento kurz, je mu dovoleno nosit zelený baret a nášivku na své uniformě. Život mladého „mariňáka“ v Commando jednotce je opravdu rušný. Jeho prvním úkolem je využít výcviku v reálném životě a stát se členem „týmu“. Tímto „týmem“ bude jeho čtyřčlenný „fire team“, základní kámen všech akcí Commandos. Bude pracovat se svým týmem v poli a žít s nimi na ubikaci. Během svého působení v jednotce Commando projde téměř určitě výcvikem v „horkém, suchém“, „vlhkém, junglovém“ a nebo „studeném, horském“ prostředí. Po skončení tohoto tréninku obvykle nastoupí k jedné ze tří Commando jednotek Commando brigády. V brigádě jsou 3 Commando jednotky: 40th Commando posádkou v Norton Manor poblíž Tauntonu v Somersetu, 42th Commando v Bickleigh, poblíž Plymouthu, Devon a 45th Commando v Arbroath na východním pobřeží Skotska. Tak tohle jsou první a poslední opravdoví mariňáci! Text: Radan Doubrava, Foto: archiv autora a redakce

Corporal (dočasný) Thomas Peck Hunter, 43rd Royal Marine Commando, Jezero Comacchio, Italy. V Itálii během postupu k jejich poslednímu cíli, byl desátník Hunter z družstva C zodpovědný za skupinu s kulometem Bren, vedoucí podsekce Commanda. Poté, co urazil více jak 400 yardů podél kanálu, zjistil, že nepřítel drží skupinu domů na jih od kanálu. Poté, co si uvědomil, že plocha, kterou právě překonal je rovná pláň bez možnosti úkrytu a že nepřítel by způsobil jeho jednotce těžké ztráty, okamžitě po zahájení palby desátník Hunter sebral kulomet a přeběhl sám 200 yardů otevřené pláně. Tři Spandauy (německé těžké kulomety) z domů a alespoň šest ze severního břehu zahájilo palbu a ve stejný moment začaly střílet nepřátelské minomety na zbytek družstva. Desátník Hunter přitáhl většinu palby na sebe a palbou z krytu demoralizoval nepřítele. Ukázkou naprostého ne respektu před nepřátelskou palbou, proběhl domy, za běhu si měníce zásobníky v Brenu a sám domy „vyčistil“. Šest Němců se mu vzdalo a ostatní uprchli přes lávku na severní stranu kanálu. Zbytek jednotky zaostávající za desátníkem Hunterem se stal cílem všech Spandaů ze severní strany kanálu. Znovu nabízeje sebe sama jako cíl, zalehl v zorném poli nepřítele na hromadu suti a zahájil palbu na betonové bunkry na druhé straně kanálu. Znovu na sebe přitáhl většinu palby, ale tentokráte už se větší část jednotky dostala do relativního bezpečí domů. Během této doby povzbuzoval zbylé kamarády a volal hlavně o zásobníky do Brenu, s kterým by mohl střílet po Spandauech. Stříleje s velkou přesností až do konce, byl desátník Hunter nakonec zasažen dávkou ze Spandau do hlavy a na místě zemřel. Nemůže být pochyb o tom, že se sám nabídl nepříteli jako cíl s úmyslem zachránit své spolubojovníky a jen jeho rychlost zabránila tomu, aby byl zasažen již dříve. Um a přesnost s jakou zacházel s Brenem se potvrdil tím, jakým způsobem demoralizoval nepřítele a později definitivně umlčel několik Spandaů, střílejících na jeho jednotku, která právě překonával otevřenou pláň. A to takovým způsobem, že pod jeho krycí palbou dosáhl jednotka svého hlavní cíle ještě před tím než byl zabit. Během operace byla jeho obrovská odvaha, příkladné vedení a kamarádství inspirací pro všechny jeho spolubojovníky. Thomas Peck Hunter je pohřben v Argenta Gap War Cemetery v Itálii. Král Jiří VI. udělil Viktoriin kříž jeho rodičům na soukromé audienci dne 26. září 1945 v Holy-rood House. Jeho památník sboru, ve formě lodního zvonu, byl odhalen v kasárnách RM, Lympstone v roce1946.

13

No04.qxd

30.10.2003

20:29

StrÆnka 14

recenze

COLT M 733 COMMANDO (TOKYO MARUI)

Na dalších řádcích se Vám pokusíme přiblížit novinku na našem trhu od firmy TOKYO MARUI CO.,LTD., která rozšířila naše sbírky AEG zbraní v naší jednotce C (Czech) Company 1/75 Ranger Regiment. Než se pustíme do samotného popisu makety, připomeňme si historii této karabiny. Do výzbroje byla zavedena roku 1987 a patří mezi nejkratší a nejlehčí z řady zbraní M 16 A2. Její tvarové možnosti umožňují snadnou manipulaci i skryté nošení pod oděvem s uchováním dostatečného výkonu a přesnosti útočné pušky. Je určená pro výsadkáře, týmy speciálního určení, ochranu VIP osob, osobní zbraň velitelů a obsluh zbraňových systémů, i pro další použití s výjimkou prvosledových pěchotních jednotek. Vzhledem k maximálnímu efektivnímu dostřelu 400 m je typ COMMANDO opatřen zjednodušenými mířidly pro dva druhy vzdálenosti. Model 733 umožňuje střelbu jednotlivými ranami nebo neomezenými dávkami. Do povědomí veřejnosti se tento typ zbraně dostal díky filmu a knize „BLACK HAWK DOWN“ popisující nasazení amerických ozbrojených sil v somálském hlavním městě Mogadišu 3. - 4. října 1993. Zbraň používá munici ráže 5,56x45 mm v různých typech M193, M855, M199, M196, M856, M200 a SS109 NATO. Vlastní popis musíme začít jako vždy od krabice dodávané na náš trh v zeleném zabarvení s pískově zbarveným nápisem COMMANDO M 733, pod ním je nápis THE DELTA FORCE in BATTLE OF BLACK SEA, 1993 SOMALIA s vyobrazenou siluetou již zmíněné repliky. A na levé straně krabice se dočteme: NSN - UNOFFICIAL, OCTOBER 1992, CARBINE 5,56 - MM, EXPERIMENTAL MODEL, M 733 COMMANDO. AMMUNITION: BALL M855 62gr. RANGER PENETRATOR 5.56x45 mm NATO (SS109) RA556 - U.S. STD. OVERALL LENGTH: 30.4 in (BUTTSTOCK EXTENDED) 27.1 in (BUTTSTOCK RETRACTED). BARREL LENGTH: 11.5 in (RIFLE TWIST 1 in 7 in). WEIGHT: 5.38 lb. U.S. ARMY ARMAMENT MATERIAL READINESS COMMAND. U.S. ARMY SPECIAL PERATIONS COMMAND (Fort BRAGG). Lot. 19931003/8009569. PRODUCT BY TOKYO MARUI CO.,LTD MADE IN JAPAN Popis M 733 a porovnání s M4 A1: Zbraň M 733 má klasický tlumič záblesku vyrobený jako předchozí typy M16 A2 a M4 A1 z kovových slitin společně s hlavní, která je v tomto případě znatelně zkrácena (je to vlastně jeden z nejmarkantnějších rozdílů oproti jmenovaným typům, délka vnější hlavně je s tlumičem

14

záblesků k mířidlům dlouhá pouhých 90 mm). Mířidla jsou kovová a výškově nastavitelná pomocí malého drážkovaného mnohohranu, pod nimi je držák, taktický popruh, který je stejně jako u M 16 A2 umístěn ve spodní části. Pohledem se posouváme k nově přepracovanému chladiči vyrobeném z nového ABS plastu, který se dělí na vrchní a spodní díl. Spodní díl má ve spodní části autentické ventilační otvory a drážkování pro snadný a neskluzový úchop zbraně (výrobce se držel skutečné předlohy), uvnitř chladiče je vyroben držák na baterii typu MINI a oproti chladiči na M4 má i nepatrné zploštění pro lepší uložení akumulátoru. Horní díl je totožný, ale bez vnitřního držáku. Uvnitř chladiče se skrývá nově zpracovaná vnější hlaveň vyrobená z kovové slitiny s přechodným zúžením vedoucím k tělu zbraně, která dává M733 větší pevnost. Nový tvar dostal i držák na pojistku z neprůhledného plastu přichycený k hlavni pomocí stahovací pásky. Převratnou novinkou je stahovací kolečko umístěné u tělka zbraně (jedná se o ozubené kolečko s typickými zuby - podobné naleznete na kolech sloužících k pohonu řetězů) a je zajištěno tyčkou ve tvaru plynové trubice vedoucí horní částí chladiče. Plastové tělo zbraně je převzato z M 16 A2, na levé straně je nápis M16 A2 CAL. 5.56 MM 8009569, má typický držák pro všechny řady typu M 16 na konci zakončený nastavitelnými mířidly ve dvou směrech. Přímo u mířidel je kulatá matice (na pravé straně) s jemným drážkováním, kterou je možné regulovat boční úchylku od záměrného bodu, pod ní je přímo v těle otočná matice s jemným drážkováním sloužící k regulaci výšky mířidel. Na pravé straně u krytu závěru je výstupek pro usměrnění vyhazovaných nábojnic, za krytem závěru, který se uvolní zatažením napínací páky, se nalézá HOP-UP zařízení a je zde možné redukovat jeho nastavení. Na rozdíl od M 4 je redukce kolečka nastavení HOP-UP systému trochu tužší, ale samotné nastavení je stále dosti problematické jako u všech typu M 16. Pod závěrem se nachází držák zásobníku jednotný pro všechny typy COLT řady. Na těle se nachází dva čepy, které umožňují delaboraci jako u originál zbraně, pro snadnější čištění. Přepínač režimu palby je umístěn na levé straně, má tři stupně nastavení ZAJIŠTĚNO / SAFE, režim střelby JEDNOTLIVÉ / SEMI a plně AUTOMATICKÉ / AUTO je poněkud tužší než u M 4. Chránič spouště se dá povolit tak, aby umožňoval střelbu i v rukavicích. Úchyt pro zásobník se nachází v těle jako u všech typů M 16, na standardní zásobník odpovídající reálnému 30 rannému u zbraně je dodáván v provedení tlačného zásobníku s kapacitou 68 nábojů, ale dá se zaměnit s ostatními typy vyráběnými firmou MARUI pro řadu COLT v AEG provedení. Elektromotor je umístěn v držadle pistolové pažby a v tomto případě se

No04.qxd

30.10.2003

20:29

StrÆnka 15

recenze

jedná o typ EG 1000. Pažba je shodná s typem používaným u M 4 R.I.S., tedy výsuvná s čtyřmi polohami vysunutí. První je zcela zasunutá, druhá poloha pažby umožňuje vysunutí o 40 mm než se zachytí, třetí nám dovolí nastavení o dalších 20 mm a poslední čtvrtá poloha se posune o 20 mm, to znamená, že pažba nám umožní maximální rozptyl 80 mm. Na konci pažby narazíme na protiskluzové výstupky. Popis uživatele: Nejprve si musíme říci, že tento popis je subjektivní názor jednoho uživatele, který není inženýrem v oblasti mechanických a elektronických součástí, nýbrž řadový spotřebitel s touhou podělit se o své poznatky s ostatními. Jistě se na začátku zeptáte, proč si někdo koupí M733?

Zajisté za to může několik aspektů, zaprvé to, že to je nádherný kousek esteticky velmi vydařeného provedení navrhnutého firmou COLT s kompaktní velikostí, která dovolí i skryté nošení pod oděvem a přestřelky v zastavěných oblastech. Dalším aspektem byla schopnost kompatibility výměny zásobníků s ostatními členy jednotky používajících zbraně typu M 16. Velmi přijatelná cena oproti M4 A1 R. I. S. a podobné střelecké vlastnosti jako u ostatních typů AEG zbraní. Samozřejmě si každý splní svůj osobní sen o dokonalém malém smrtícím stroji od firmy COLT používaný jednotkami DELTA FORCES. Vyniká M733 oproti M4 A1 nějakými vymoženostmi? Ve své podstatě se od M4 A1 zas tak moc neliší, až na rozměrové rozdíly jsou většinou díly stejné, velkým bonusem je tělo s M16 A2, které nemá sundavací držadlo a tím i vystouplé šrouby na levé straně. Díky nové vnější hlavni a její velikosti by se dalo říci, že uložení hlavně je pevnější a méně namáhané vlastní vahou realistické hlavně. Na začátku byl trochu problém s pootočeným tlumičem záblesků, ale povolením šroubku s vnitřním šestihranem M 3 (1,5 mm - doporučuji si zakoupit, jelikož slouží na dotažení všech šroubků v M 733) se dá opravit do správné polohy. Také přepínací mechanizmus jde poněkud ztuha, což chce jen cvik. Jako u všech typů je potřeba trénovat i výměnu zásobníku a baterie, jelikož nesprávné zacházení může vést k osudovým chybám. Nejmarkantnější je stejně vnější hlaveň, která je zkrácena o dobrých 20 mm. Velmi zdařilé je i nové uchycení pojistkového držáku, je to opravdu

lahůdka. Jak se chová zbraň při střelbě? Stejně jako ostatní AEG prostě nekope, nelítají z ní nábojnice a střílí i bez nábojů (nikoliv bez baterie). Ne, opravdu nemůžeme a nechceme všechno. Prostě střílí stejně jako např. M 4, není

tam žádný rozdíl v dostřelu ani v rozptylu, pokud ovšem používáte stejné baterie. Má však poněkud tvrdší zvuk při střelbě, malinko by se dal přirovnat k AK, ale zase není tak markantní. Na řádné nastřílení do terčů nebyl čas a prostor a stejně hodně záleží na střelci. Nemyslete si, že pokaždé dokážete nastřílet stejné hodnoty. Co je na zbraní špatné? Ještě nebyla v akci tolikrát, aby se na ní projevili nějaké markantní nedostatky, trochu špatná je váha zbraně, která je oproti originálu lehčí, těžiště se nachází malinko ve přední části středu zbraně, není již tak vepředu jako u M 4 A1, samozřejmě seřizování HOP-UP systému, které je náročné na zručnost a samotné seřízení je velmi citlivou záležitostí, ale oproti MP 5 je to zlaté. Bohužel se do zbraně nevejdou velké baterie, ale už se vyrábějí vysokokapacitní akumulátory v provedení MINI a i zde se nabízí možnost vestavěného elektrického zdroje. Náchylnost na vodu a mráz (ale to je chyba všech AEG zbraní) Hodnocení? Zbraň má samozřejmě nějaké nedostatky, ale přesto je to nádherný kousek pro sběratele a lidi, kteří tuto zbraň opravdu milují. Střelecké schopnosti zbraně závisí na jejím uživateli, jelikož dostřel i kadence jsou srovnatelné se všemi ostatními AEG zbraněmi v základním provedení. Zbraň je trochu omezována malým prostorem pro baterii a pracným seřízením HOP-UP systému, ale dovoluje vést boj na všech pěchotních bojištích, ať již se jedná o pláně, horské výběžky, nebo boj v městských aglomeracích. Tam se kvůli své velikosti a váze hodí snad nejvíce, vždyť je to zbraň používána specialisty na CQB, stejně jako zdravotníky a specialisty na zbraňové systémy. Cena je opravdu dobrá, pokud můžete nějakou cenu za dobrou vůbec považovat vzhledem k nákladům na pořízení a potřebným doplňkům (akumulátor/zásobník). Co dodat, je to novinka, ale za pár měsíců jistě ovládne srdce a mozky i ostatních válečníků, a tak se sní budete moci setkat stále častěji ať již jako střelci, nebo oběti. Podklady: Vojenská technika pro 21. století a manuál dodávaný firmou MARUI přímo ke zbrani. délka hmotnost délka hlavně kapacita zásobníku náboje úsťová rychlost střely kadence

Airsoftová M 733 774/690 mm 2.400 g 300 mm 68 nábojů 6mm kuličky 90 m / sec. 750 až 850 ran / min.

Skutečná M 733 984 mm 3.300 g 538 mm 20 nábojů 5.56mm x 45 (cal. 223) 990 m / sec. 750 - 850 ran / min. Text: Michal Frič Foto: Kosák

15

No04.qxd

30.10.2003

20:30

StrÆnka 16

recenze

SIG 552 SEAL (TOKYO MARUI) Další model Marui, kterým se rozšiřuje rodina zbraní SIG už na tři. Přídomek SEAL je velice chytrým marketingovým tahem Marui, neboť cokoliv, u čeho jsou tato magická písmena, se prodává lépe. SIGa jsem dostal v krabici, ne klasické černé, ale v barvě papíru stejně jako Colt M733 Commando. Zbraň je zasazena do dvou polystyrénových bloků zasazených do kartónu.

Pažba má gumovou botku a zdá se býti bytelnější než u modelů 551 a 550. Pojistka je stejná a stejně jako u předchozích typů se nacvakává na výstupek na těle podobně jako u G-36. Ve složeném stavu je to zbraň vyloženě na boj v budovách. Tlumič ohně je zcela nový.

Všude na vás koukají nápisy Naval Special Warfare Carbine a podobně… přijde mi to dosti okaté, ale což. Ještě dřív, než jsem nového SIGa viděl, jsem si říkal, že je to vcelku další zbytečná zbraň. SIGy jsou rozvrzané, a když je máte v ruce přijde vám, že se musí každou chvíli někde něco ulomit. Plasty vržou a celá zbraň je taková „gumová“. Nový SIG ovšem z řady značně vybočil. Na nějakých AS stránkách jsem četl že by snad měl mít SIG vnitřní kostru z kovu. Tím si jistý nejsem - možná je zalisovaná do těla, ovšem nic to nemění na tom, že zbraň oproti svým předchůdcům působí velice masivně a pevně. Tělo nevrže, ani se nedá promáčknout a plasty předpažbí jsou též velice pevné. Otázkou ovšem zůstává, jak bude zbraň vypadat po několika měsících aktivního používání. Jak tělo, tak i předpažbí jsou vyrobeny z matovaného plastu. Tělo je tmavě šedé, předbažbí jde více do černé. U předbažbí bych se na chvíli zastavil. Kromě velkých děr k větrání, kterými je vidět baterie, jsou na předpažbí umístěny dvě 20 mm taktické kolejnice - jedna na pravé straně předbažbí a druhá na spodní straně. Je vidět, že se přímo počítá s umístěním dalších doplňků - minimálně s vertikální RIS rukojetí. Myslím, že to je první věc, kterou by měl majitel koupit, jelikož kolejnička je značně vystouplá a bez rukavic je držení vcelku nepohodlné, jelikož má poměrně ostré hrany. Druhá kolejnička, je pro změnu přesně v místě, kde člověk s velkou rukou opře prsty, a tudíž by to chtělo buďto nějakou krytku nebo např. svítilnu. Do SIGa se též dodává nová baterie, standardní malá baterie se do předpažbí sice vejde, ale není tam místo na nic dalšího. Na 9,6 V baterii můžete rovnou zapomenout, pokud si nenecháte udělat skládanou z menších článků. Možností by bylo připnout na postranní kolejničku „laser“ z M-4 RIS, do kterého by se dala větší baterie dát. Tělo SIGa opravdu nemá chybu. Je velice pevné a je vidět, že originál je vymyšlen hlavou. Velká páčka pojistky zásobníku (která má tentokrát silnou pružinu tudíž, se nestane, že by zásobník vypadl), otočný lučík pro použití v rukavicích, dobrá muška atd. Štelování HOP-UP mecha-

Výkon zbraně je stejný jako u ostatních elektrik od Marui. Zbraň střílí stejně jako všechny ostatní, přesnost je ale s tak krátkou hlavní velice slušná a je lepší než u řady HK MP5. SR-16 to ale samozřejmě není. Při střelbě se SIG drží dost pohodlně a střelba s ním je příjemná. Je to hodně vyvážená zbraň a díky tomu se s ní dobře manévruje. Není problém s ní střílet z jedné ruky a „machání“ v budovách vůbec není problém. Nyní k tomu, co se ukrývá vevnitř. Tam došlo k několika změnám. První a asi nejvýraznější je použití motoru EG-1000. Mechabox je verze 3, tudíž jeden z nejlepších jaké Marui má a tudíž vhodný na upgrady - tomu

nismu je též velice pohodlné, jelikož kolečko je dost veliké. Systém je podobný jako na P90. Páku závěru musíte stejně jako u jiných tipů držet v zadní poloze. Pistolová pažbička je dosti pohodlná a nesmeká se a není příliš velká ani do menší ruky.

16

ovšem lehce brání malá baterie. Nový motor zajistil rychlejší odezvu na stisk spouště a i kadence je vyšší než u předchozích typů. Další změnou bylo odstranění řízené dávky, která byla stejně vcelku k nepotřebě. Ke zbrani se dodává standardní nízkokapacitní tlačný zásobník, mimochodem s velice povedenou imitací nábojů stejně jako na P90, na 43 kulí. Zde potěším všechny, kteří spekulovali o tom, jestli ládovadlo bude v prodeji navíc nebo bude už v základu. Tedy ládovadlo převlečené za zásobník do pistole je v krabici též. Jeho používání je návykové. Naplnil jsem s ním několik zásobníků a vždycky jsem je vystřílel, abych je mohl znovu naládovat. Tedy jak to funguje. Zmáčknete tlačítko a vyskočí tyčka, otevřete dvířka, nasypete kuličky, párkrát zmáčknete tyčku a máte plný zásobník. Žádné nabírání kuliček do trubičky. Pohodlné a rychlé SUPER. Osobně doufám že bude v prodeji i extra, protože tohle prostě musím mít. Abych to tedy shrnul: Nový SIG 552 je skvělá zbraň do budov pro člověka, který nebude chtít super upgrady, a nebo mu nebude vadit nosit baterii venku. Je to zbraň pro všechny postavy, přesná, krátká, připravená na ověšení. Marui by měla dělat i novou montáž na optické zaměřovače. Pokud se vám tato zbraň líbí i opticky a nevadí vám pár malých nedostatků, nelze jí než doporučit, jelikož se jedná o opravdu slušný kousek. Pokud bude Marui pokračovat v trendu rozšiřování sortimentu, nebude to v žádném případě na škodu. Jen by mohli zaměřit svou pozornost na méně futuristické zbraně. A na závěr něco málo čísel: Délka: 720 mm s vyklopenou pažbou / 465 mm se sklopenou pažbou. Váha: 2,205 Kg. Motor: EG 1000. Mechabox: Verze 3. Baterie: Mini 600 mAh. Kapacita zásobníků: 43 / 60 / 220 Na konec bych chtěl poděkovat pánům z 1. AirSoftové prodejny za zapůjčení zbraně na test. Text: Vietnam, Foto: Riggs

No04.qxd

30.10.2003

20:30

StrÆnka 17

recenze

FN P-90 (TOKYO MARUI) Nejdříve vám nastíním něco málo o reálné verzi FN P-90 (PROJECT 90). Tato zbraň je výrobkem belgické továrny FN-Herstal. Náboje, jak je na první pohled vidět, nejsou umístěny rovnoběžně pod hlavní, ale jsou na ni kolmé, před vystřelením se tak každý náboj musí ve čtyřech krocích otočit o 90°. Náboje jsou 5.7 x 28, které umožňují prostřelit i „neprůstřelnou“ vestu a tím už je i jasné, kdo je používá. Na prvním místě to jsou vládní jednotky a zásahové týmy. Nyní však již k „ostré“ airsoftové verzi. Když jsem si vybíral své první AEG, říkal jsem si, že když mám utratit přes deset tisíc (deset tisíc, ještě teď jsem z toho nevzpamatoval), chci něco originálního. Kalacha nebo M 4 má každý, ale něco tak pěkného jako je P-90 už není tak časté. P-90 vypadá jako zbraň z nějakého sci-fi filmu (a opravdu, vidět ji můžete v X-MANech 2), je to prostě dílo pro 21. století. Po dlouhém hledání nejvýhodnější ceny jsem z b r a ň zakoupil

zcela novou za s k v ě l ý c h 10850 Kč. Zbraň je v kartónové krabici, s typickým maruiovským vzhledem, uprostřed stříbrný pruh, kde se dočtete co jste si vlastně koupili a po stranách dva černé pruhy, v levém je znak NATO (u M4 tam najdete znak SEALS). V krabici na vás čeká P90tka, zásobník, nabíječ zásobníku, čistidlo hlavně, kovový imbus a manuál se všemi těmi katalogy a varováními. Tělo je vyrobeno z kvalitního ABS plastu, který něco vydrží (na kontě má již dva pády a zatím ani jeden šrám). Kovu najdeme asi jako šafránu, kovový je přední rozptylovač plamene, kolimátor a R.I.S. lišta. Celé tělo je osově souměrné (až na malé detaily) a tak se leváci nemusí strachovat, že by se zbraň špatně držela (já sám jsem levák). Teď už rychle ke střelbě. Zbraň nám pohání baterie typu MINI, uložená v pažbě, místo je trochu větší než baterie sama, a tak je dobré ho vyplnit trochou vaty, aby se baterie nepohybovala. Já jsem zakoupil baterii Sanyo 8,4V/600 mAh za 800 Kč a nabíječku za 300 Kč, nyní se dají zakoupit baterie značky Graupner, které mají kapacitu až 1000 mAh. Všechny baterie jsou ale typu NimH, což znamená, že trpí tzv. paměťovým efektem. Baterii byste měli nabíjet po čtyři hodiny a poté ji nabíjet, až když je zcela vybitá, jinak jí rychle snížíte její trvanlivost. K vybití se dá zakoupit vybíječ přímo od maruie, je to jakýsi obvod, kde zdrojem je vaše baterka a ve vybíječce je odpor zalitý v materiálu, jenž je schopen pojmout velké množství tepla. Nevýhodou je cena: cca 500 Kč. Vám postačí dva dráty a žárovka a máte vybíječ postavený raz dva. Srdce tvoří nejvýkonnější motorek EG-1000 a mechabox verze VI., jenž je velmi podobný verzi III., je jen upravený, aby se vešel do zbraně. S touto sestavou si buďte jisti, že kadence je pekelně rychlá. Baterie vydrží v průměru 600 výstřelů. Pokud plánujete upgrade a nezměníte baterii, klesne číslo 600 na 400 a ještě se sníží kadence. Spoušť je podobná jako u Steyra, přepínač je hned pod spouští a má jako vždy tři polohy (zajištěno, jedna rána, automat), při volbě automat, při menším

stisku střílíte jednotlivými ranami. Při úplném stlačení již plně automaticky. Na svou relativně krátkou hlaveň je střelba velmi přesná. Hranice efektivní střelby je někde kolem 35 metrů a maximální dostřel je někde u 60 metrů. Ideálním střelivem jsou kuličky marui 0,25 g nebo kuličky Excel. Pokud možno se zdržte používání Super Kingů, jelikož se rádi zasekávají. Hop-Up lze jak jinak seřizovat, okénko skrývající kolečko k nastavení je skryto nad zadním úchopem zbraně. K seřízení postačí průměrně deset výstřelů a nemusíte se bát, že byste potřebovali hodinářské ručičky jako u M4. Zásobník je opravdu perlou, je průhledný a skrývá repliky ostrých nábojů, dokonce poslední náboj se už jakoby otáčí. Jenže, jak už to tak v životě bývá, žádná krása není zadarmo, a tak se stává, že poslední náboj se uvolní a začne hlasitě chrastit. Rozdělání zásobníku je opravdu snadné, nemusíte se bát, že pérko tlačící kuličky vám vylítne a už jej nikdy nenajdete, je totiž kryté ještě jednou vrstvou plastu. Takže: stačí rozmontovat, kápnout vteřinové lepidlo a je po problémech. Zásobník je tlačný a je schopen pojmout 68 kuliček. K nabíjení je dobré používat nabíjedlo, jenž je

dodáváno zároveň se zbraní. Nabíjedlo je poměrně křehké a může se snadno zdeformovat nebo zlomit, k transportu používám plastovou trubku o průměru 2 cm. Velkokapacitní zásobník k P-90 má obsah 300 kuliček. Oproti jiným „točákům“ má jednu velkou výhodu. Nejdřív nasypete do zásobníku kuličky, pak natočíte, zasunete zásobník, a střílíte, střílíte a střílíte. Až do konce, žádné dotáčení po půlce zásobníku. A především, žádné chrastění kuliček. Nevýhodou zásobníku je jeho velikost. Pouzdro, ať již opaskové či stehenní, v ČR neseženete, jedině si ho můžete objednat z USA na redwolfairsoft.com (výborný web, vřele doporučuji), ale pokud máte babičku, určitě vám, stejně jako mě, pomůže a pouzdro zhotoví na míru. Hlavní předností je bezesporu instalovaný kolimátor, napájený dvěmi mikrotužkovými bateriemi. Má dva stupně osvícení, míření je s ním opravdu hračka, nevýhodou se může zdát jeho menší průměr vzhledem k normálně prodávaným kolimátorům. Na pravé straně oblouku, na němž je kolimátor připevněn, se nachází RIS lišta, jenž se perfektně hodí k instalaci svítilny. Žádná originální se neprodává, a tak jsem si koupil svítilnu MAG-LITE (originál MADE IN USA) za 925 Kč a připevnil jsem ji montážními kroužky za 300 Kč. Jediné co nechápu je: proč lišta nemůže být i na levé straně, místo tam je, ale lišta ne! Ideální ještě je připevnit nalevo laserový zaměřovač (u nás bohužel nezákonné řešení), aby podtrhoval to, že P-90 je zbraní nového milénia. Celkovou konstrukcí se zbraň hodí, jak do lesů tak i do budov. Svou specializací je vhodná pro různé speciální jednotky (např. francouzská URNA neboli GIGN), nebo ji používají všechny SG týmy. Závěrem se dá charakterizovat jako velmi dobrá zbraň, jejíž největším záporem je menší místo na baterii. Cenou spadá do kategorie levnějších zbraní. Výhodou je kolimátor a motorek EG-1000. Klady převyšují mnohonásobně zápory, a tak ji mohu každému všemi deseti doporučit. Text: Mirek, SG1, Foto: Kosák

17

No04.qxd

30.10.2003

20:30

StrÆnka 18

akce

MOGADIŠSKÁ MÍLE O víkendu 8. až 9. srpna se v Mokré u Českých Budějovic odehrály manévry inspirované operací IRENA z Mogadiša roku 1993. Tyto manévry měly na svědomí pánové kolem Petra z 2. průzkumné jednotky z Písku a Billyho z pražského SEAL team 2 T.R.T. Díky naší příslušnosti k neamerické jednotce jsme byli přiděleni k somálskému davu. Abychom se na akci náležitě připravili, shlédli jsme ještě večer film „Černý jestřáb sestřelen“ a sledovali, jak nejlépe Američanům vyprášit kožich. Jednotky TASK FORCE měly hlavní sraz již v pátek a Somálci se sešli v Mokrém v sobotu dopoledne. Jak je dobrým zvykem naší jednotky, dorazili jsme na sraz samozřejmě pozdě, takže jsme se k somálskému davu připojili až v samotném komplexu budov, který měl simulovat Mog. Následovalo krátké seznámení se situací a byly nám předány do opatrování dokumenty a deset pytlů s humanitární pomocí. Jak již mnohé napadlo Američané se k těmto věcem neměli dostat. Při poradě jsme určili deset budov, kde jsme ukryly pytle s humanitární pomocí. V každé budově nesměly být umístěny dva pytle. Dokumenty měly být uschovány v hotelu Olympic. Recyklace byla pro Američany určena na každou sudou hodinu, Somálci recyklovali každou celou hodinu. Spolu se svými somálskými bratry jsme se rozmístili po budovách a čekali na útok Američanů. První a také nejmohutnější nápor jsme očekávali na hotel Olympic. Na střeše hlídal Sky, Haff a Kosák. Pro zvýšení naší morálky a pro demoralizaci útočných týmů jsme používali megafon a také magnetofon. Africká hudba se nesla celým širým okolím a motivační proslovy vyzívaly k likvidaci každého Američana, který bude spatřen. První útok začal asi hodinu po začátku operace. Naše hlídka na střeše Olympicu zpozorovala v lese pohyb. Igor ze 104.VD čtyři nepřátele zlikvidoval sám, o několik dalších se postarali naši střelci z přilehlé budovy. Několik dalších se stáhlo hlouběji do lesa. Protože se blížil čas naší recyklace, rozhodli jsme se pro hromadný útok na jejich pozici. Pár dalších jsme zastřelili, ale několika se opět podařilo stáhnout. Při dalším a mohutnějším útoku se Američanům podařilo probojoval až do hotelu, ale všichni byli zlikvidováni, především díky „Somálcům“ z plzeňské Delty a JPP. Krátce po čtvrté hodině odpolední byl sestřelen americký vrtulník. Naším dalším úkolem tedy bylo zabránit americkým jednotkám v likvidaci tohoto stroje. Trosky vrtulníku byly považovány za zničené, pokud se pod auto, které vrtulník znázorňovalo, umístila dýmovnice. K naší smůle se vrtulník nacházel poměrně blízko jedné z budov, kterou jsme neměli obsazenou, protože nebyla příliš vhodná k obraně a byla poměrně hodně v dezolátním stavu. Toho Američané využili a po krátké době tuto budovu ovládli. Somálci se pokoušeli jejich snahu překazit střelbou z okolních udov. Američané nechtěli ztrácet čas a proto se rozhodli pro sebevražedný čin. Richie ze 2.průzkumné jednotky Písek se pod krycí palbou rozeběhl k vrtulníku a umístil pod něj dýmovnici. Při návratu do bezpečí byl však zasažen nepřátelskou palbou. Američané se poté stáhli dál od budov. Až do večerních hodin se americké jednotky pokoušely dobít hotel, ale

18

setkávali se s naším urputným odporem. Před osmou hodinou večerní se jim útok málem podařil. Z obránců Olympicu zbyl jediný muž a povedlo se mu ze zálohy zastřelit přibližně osm Američanů. Hotel byl dobit a dokumenty zajištěny až při dalším útoku, který se konal okolo desáté hodiny. Američanům se povedlo dostat do budovy. Většina útočného týmu při útoku sice padla, ale jednomu z nich se podařilo ukrýt v temném koutě jedné z místností. Somálci se na něj několikrát pokusili zaútočit, ale za vysokých ztrát a bez zřejmého efektu. Kdyby tak byl k dispozici granát, bylo by vše vyřízeno rychle. Granát však nebyl a poslední američan si zastřílel opravdu dobře. Postupně zlikvidoval všechny Somálce a nalezl potřebné dokumenty. V noci operovalo v prostoru několik skupin Somálců, většina však volila klidný spánek. V areálu se nalézalo velké množství nebezpečných kanálů. V další činnosti jsme se rozhodli pokračovat brzy ráno. Na čtvrtou hodinu jsme nařídili mobil, ale byla ještě tma, tak jsme se rozhodli ještě nevylézat ze spacáků. Dalším budíčkem bylo „Dobré ráno“ od hlídky SEAL TEAMu 2, který okolo nás procházel. V této době byli již na druhé hlídce a sbírali po budovách pytle s humanitární pomocí. Američanům se v časných ranních hodinách podařilo posbírat devět z deseti pytlů. Takže nám zbyl jediný pytel, který byl umístěn v polorozbořené budově poblíž hotelu. Naší klikou bylo, že Američané tuto budovu neprohledávali. Ono se ani nejednalo o budovu, ale spíš o garáže. Poslední pytel jsme přemístili do hotelu, protože nám tato budova přišla pro obranu ideální. TASK FORCE se pokusili ještě naposled o urputný útok proti hotelu a byli odraženy. Čas se tedy naplnil a útočné jednotky byly stáhnuty zpět na mogadišké letiště. Operace skončila. Takže sečteno a podtrženo. Američané úkol nesplnili. Byla to sice spíš náhoda, ale to se nedá nic dělat. Akce se podle mého názoru velmi vydařila a všichni zúčastnění si ji výborně užili. Bohužel někteří ze Somálců nevypadali dostatečně „civilně“, tak tento nedostatek řešili nošením uniforem naruby. Co se týká Američanů, musím podotknout, že jim to v pouštňácích fakt sluší a pohled na přemisťující se jednotky opravdu lahodil oku. Škoda bylo, že ne všichni Američané byli oblečeni do pouštních uniforem, objevili se woodlandy, ale i tigery a také české 95. No nic, odkládám svůj somálský obleček do skříně (prý mi to moc slušelo, no můžete sami posoudit dle mojí fotky v úvodu časopisu) a opět jej vyndám koncem října, kdy se má konat akce podobného charakteru. Tentokrát však v Milovicích pod taktovkou Milana. Doufám, že budu moct v příštím čísle napsat článek i o této akci a budeme mít srovnání. Takže na věčnou slávu generála Muhamada Farrah Aidida!!! Američané z Mogaiša neodejdou živí!!! Jednotky Task Force: Delta Force (Trutnov), 7thSpecial Forces (Trutnov), 2. průzkumná skupina, Úderná četa Predator (ČB). Somálci: 1. FJR, 1. průzkumná skupina (Praha), Navy Seals 6, Navy Seals CZ, 104. VD, Delta Force (Plzeň), JPP, 4th Psyops Group, a další. Text a foto: Riggs

No04.qxd

30.10.2003

20:31

StrÆnka 19

akce

NORMANDIE 2003 Je brzy ráno, začátek června roku 1944. Podívám se na hodinky, ještě není ani pět. „Šaize“, ulevuji si a vylézám z postele. Severní Francie je sice pěkné místo, ale právě dnes bych byl raději v Berlíně. Po chvíli vidím své německé bratry. Na jejich tvářích je vidět neklid. Ano, dnes je ten den, na který jsme všichni čekali. Dnes se to stane…. Čas i měsíc odpovídá, rok je jen trošičku jiný. Taky místo neodpovídá. Nasedáme na aut a odjíždíme do západních Čech, do Sokolova, kde je sraz účastníků akce Normandie 1944, kterou pořádá KVH „Viking“, jinak též 666. Panzergrenadier Regiment. Rekonstrukce bitvy je fiktivně situována do invazního sektoru „Sword“. Po srazu na nádraží odjíždíme do pískovny v Podlesí u Sokolova. Ještě před začátkem samotné bitvy probíhá modlitba za padlé během druhé světové války. Už jsme rozmístěni na pozicích na pláži. Objevují se první vyloďovací plavidla a už se z nich valí první vlna útočníků. Naštěstí jich není mnoho. Netrvá však dlouho a většina se jich válí po zemi a za výkřiků „medik“ se pokouší přivolat zdravotníka. Ze spodního bunkru jsou útočníci zasypáváni množstvím granátů. Z hlavního bunkru jsou vystřelovány rakety. První zraněný je však i na naší straně a naši zdravotníci mají tedy také práci. Po bojišti začínají operovat muži s nosítky a také dva jeapy, které přemisťují své zraněné do vyloďovacích člunů, kde probíhá jejich ošetření. Proběhne ještě několik dalších pokusů o přiblížení, které skončí nezdarem, a v našich řadách začíná narůstat sebevědomí. Už nevím, kdo první vykřiknul: „Provedeme protiútok, zatlačíme je do moře …“. Dávám dohromady skupinu paragánů a vyrážíme soupeři zatopit. Povedl se nám boční vpád do linie útočníků a navíc jsme se stáhli bez jediné ztráty „Schene“. Dostávám zákeřný nápad. Sám se odděluji od hlavní skupiny a obcházím z levé strany bojiště. Dostávám se tak až k vyloďovacím plavidlům. Nikdo si mě nevšimnul. „Zaútočím a rychle se stáhnu“, blesklo mi hlavou. Zlikvidoval jsem jednoho z amíků, pár dalších na jeapu a nestáhnul jsem se :o(. Dostal jsem to. Ležím na zemi a přemýšlím, jak mne odsud spolubojovníci dostanou. „Medíííííííík“, řvu z plných plic. Nestačím se divit, jak rychle se dává dohromady záchranná skupina. Dostávají se na pláž a přibližují se. „Rychle se stáhněte, nesmíme je sem pustit“, slyším jednoho z amíků, jak se pokouší mařit moji záchranu. Následuje urputná bitva, během které jsem byl naložen na Worllův hřbet a odnešen o pár metrů dál od vyloďovacích plavidel, kde za hromadou písku vzniklo improvizované „skladiště raněných“. Zdravotník mezi námi poskakuje a jak to jen jde, odesílá raněné do zázemí. Nalevo ode mne leží Cpt.Nosál a řve: „Napište mojí mámě“. Za chvíli mě nakládají na nosítka a už mě odnášejí. Podařilo se nám stáhnout všem. Záchrana mojí maličkosti proběhla úspěšně. Stálo tovšak zranění přibližně dalších 10 německých spolubojovníků. Podle rozkazu velení se nás polovina stahuje ke strategicky důležité křižovatce. Na křižovatce je vybudován zátaras a o kus vedle ošetřovna. Zatím je klid. Z pláže dostáváme zprávy, že se útočníci pokusili o další dva výpady s pomocí techniky, a že byli opět odraženi.

Dostáváme další rozkaz. V bunkru na pláži necháváme pouze malou skupinku a zbytek obránců zaujímá obranné pozice u křižovatky. Útočníkům se konečně podařilo vytvořit na pláži průlom a postupují zalesněným terénem ke křižovatce, kde jsou naše pozice. V lese se ztrhává poslední bitva. Američanům se přes urputnou snahu nedaří prorazit naše pozice. V těchto bojích jsem byl podruhé raněn (trefili mě do „náprdeláku“, ale naštěstí to přežil). Posledním pokusem spojenců o zvrácení bitvy je útok z jeapu, za kterým postupuje pěchota. Ani tento útok se však nepodařil a útočníci křižovatku nezajistili. Pokaždé se holt vylodění nezdaří. Po skončení hlavní akce proběhla ještě jedna menší, při které Američané bránili lesík, ve kterém se odehrála druhá část vylodění, a Němci se pokoušeli projet s jeepem a pěchotou za ním. Posádka vozidla padla hrdinskou smrtí, pěchotě se však podařilo okolí cesty vyčistit a eliminovat nepřátelský odpor. Jelikož byla celá akce prezentována jako rekonstrukce, byly pro zúčastněné jednotky určité podmínky, co se týká výstroje a uniforem. Co říci závěrem? Budoucnost se mění. Spojenci se nevylodili. Musím na jejich obranu podotknout, že jich bylo o něco málo víc než obránců a měli nevýhodu menšího počtu elektrik. Dohromady se akce zúčastnilo cca 60 bojovníků. Aby měli spojenci úspěšně provést vylodění, tak by museli obránce převyšovat minimálně 2:1, ale i tak by neměli jednoduchou práci. Ideální poměr by byl asi 3:1. Celou akci ovlivnilo zrušení účasti několika spojeneckých jednotek na poslední chvíli. Organizace byla na velmi slušné úrovni. Přítomnost techniky byla příjemným zpestřením. Dále bych chtěl vyzdvihnout bunkry a zákopy, na jejichž výrobě pořadatelé jistě strávili nejednu volnou chvíli. Kontajnery, které představovaly vyloďovací plavidla, také výborně dokreslovaly atmosféru. Pro příště bych doporučil přesněji a důrazněji určit, které části území jsou pro boj zapovězeny. Při boji došlo k několika zmateným situacím, které zbytečně kazily jinak perfektní atmosféru. V každém případě to byl super strávený den a chtěl bych proto poděkovat „Vikingům“ za jeho uspořádání. Text: Riggs Foto: Věra Bubnová

19

No04.qxd

30.10.2003

20:31

StrÆnka 20

akce

ÚDOLÍ STÍNŮ Situace: Rok 1968. Na území Jižního Vietnamu se pomalu infiltrují jednotky NVA (Severovietnamská armáda) a Viet Congu. V rámci protiofenzivy se začínají na nejohroženějších místech budovat předsunuté základny U.S. Army. To se však komunistickému severu nelíbí a proto je likvidace těchto základen prioritou… Takto prostě vypadal scénář akce, která se uskutečnila dne 14. 6. ve vojenském prostoru v blízkosti Benešova u Prahy. Celá operace se však nápadně podobala jednomu válečnému filmu z Namu, a tak tato bitva vešla do povědomí airsoftu jako Údolí stínů. Jako jednotkám U.S. Army nám připadl úkol zabezpečit LZ (přistávací zónu) tzn. po výsadku z helikoptéry zaujmout kruhovou obranu a uhájit ji do přistání dalšího výsadku. Naše Uháčko (helikoptéra UH-1 Huey) představoval vojenský skříňový náklaďák V3S. Po příjezdu na LZ jsme měli vyskákat ven a snažit se ubránit okolí auta (to již zůstalo na místě). Recyklace výsadku byla 15 minut uvnitř náklaďáku a prostor smělo opustit vždy pouze minimálně pět vojáků. Mělo to imitovat další posily z vrtulníků. Recyklace NVA a VC byla opravdu „vražedná“… pouhých 5 minut. Jakmile by byl výsadek do posledního zneškodněn byl konec akce. Přistávací zónu jsme měli ubránit alespoň dvě hodiny. Další zajímavostí bylo i zapojení úlohy zdravotníků jednotky. Jakmile byl někdo z nás zasažen do ruky nebo nohy, musel zůstat ležet na místě a přivolat medika. Ten po přiložení kousku obvazu na zasažené místo znovu obnovil „život“ a člověk tak mohl pokračovat v boji bez patnáctiminutové recyklace. Po nasednutí do naší „helikoptéry“ nás zachvátila opravdová válečná horečka. Terénní jízda docela simulovala let a my jsme okénky koukali s napětím ven, kam nás náš mixér vyhodí. Asi po patnácti minutách jízdy (teda letu) jsme konečně zastavili a boucháním na korbu se dozvěděli, že jsme na místě… Otevřeli jsme oboje dveře a hrnuli se ven… a hned to přišlo. Snesla se na nás nepřátelská střelba snad ze všech stran. Vyskočil jsem ven a ani nestačil zalehnout a BEEENG… jsem mrtvej. Vyškrábal jsem se na korbu a s úděsem zjistil, že většina výsadku je na tom stejně jako já… jsou mrtví. Jen pár statečných se urputně bránilovenku… V helikoptéře, do které bubnovaly nepřátelské dávky, začala

20

horlivá porada jak z této situace rychle ven. Tu si někdo (Kuncman?) vzpomněl, že Namový Uháčka měla ve dveřích kulomety M60. A tak to šlo rychle. Okénky jsme zjišťovali polohy nepřátel, ke dveřím se připravil nový výsadek. Po patnácti minutách začali dveřní střelci zasypávat Charlieho kuličkama a zbytek se hrnul ven. Perfektní! Ztráty se rapidně zmenšily a nám se pomalu začalo dařit vytlačovat nepřítele dále od LZ. Jednoduché to ale vůbec nebylo, nikdy nezapomenu na doslova sebevražedné útoky kluků z Benešova a Jarinova nadupanýho kalacha… Celou atmosféru umocňovalo dokonalé prostředí malého údolí s vysokou trávou a snaha o stylové oblečení našich protivníků. Nepřítel stále dorážel, kuličky cinkaly do auta a já netrpělivě sledoval hodinky. Takhle se snad čas nikdy nevlekl (no, možná ve škole)… S posledním vypětím sil jsme odolávali. Shodil jsem ze sebe střepinovku, malou polní a s pár zásobníkama po kapsách střílel do všeho, co se ve vysoké trávě hýbalo. Naštěstí ne nikoho z vlastních, i když pár vlastních sestřelů jsme v tom zmatku měli (já byl dokonce jednou z obětí friendly fire). Ještě pár minut… a je konec. Podařilo se nám ubránit LZ. Ztráty však na naší straně byly vysoké, o „mrtvých“ nepřátelích ani nemluvě. Po malém polním obědě jsme byli všichni seznámeni s další dnešní Namovou akcí. Měli jsme projít a vyčistit cestu džunglí pro další „smyšlené“ jednotky. Vysokou trávu teď vystřídala opravdová džungle a hlavně v ten den neskutečný horko a dusno. Střelba přicházela odevšad, nebylo vůbec vidět nepřítele… Pomalu, ale urputně jsme se prokousávali porostem. Na všechny padala únava, ani jedno tropiko nezůstalo nepropocené (ještě, že jsem si raději zapomenul helmu doma). Tentokrát nám však ale štěstí nepřálo a projít stezkou jsme ve stanovený čas nestihli. Tato část operace tedy skončila neúspěchem, který se projeví na dalších operacích v rámci Ofenzivy Tet. Závěrem bych chtěl poděkovat pořadatelům a asi padesátce účastníků za super strávenej den, a přání jen více takových akcí pro nás Namaře. Jo a taky požár Ponchovy helmy stál za to… A taky Hoblík jako nosič zraněných byl neuvěřitelnej… Fakt sanitka o dvou nohách. Text: MTJ, Foto: Jarin von Benešov

No04.qxd

30.10.2003

20:33

StrÆnka 21

akce

DECH MAGICKÉHO DRAKA Dne 5. 7. 2003 se konala nedaleko Lhoty nad Moravou akce s názvem Puff the magic dragon. Byla způli určena pro Vietnamáře a způli pro jednotky zabývající se moderními armádami. Jelikož jezdím Vietnam popíšu akci z naší strany. Akce začíala v 5.00 ráno, ale některé jednotky v tu dobu již byly v bojové zóně a plnili stanovené úkoly. To se týkalo zejména LRRP. Vzhledem k tomu, že na naší straně se akce účastnilo několik různých skupin, měla každá z nich svůj specifický program a časový plán. Skupiny měli postupovat nezávisle na sobě, ale pokud možno co nejvíce kooperovat. Ačkoliv jsem byl v „pěchotní“ skupině a plnil úkoly pro ni stanovené, myslím, že úkoly ostatních týmů vyplynou z dalšího textu. Vyrazili jsme v oněch už zmiňovaných pět hodin ráno a nejpozději do dvanácti jsme měli po levém břehu řeky dorazit do bodu Bravo. V případě kontaktu s nepřítelem jsme si neměli brát servítky. V bodu Bravo jsme měli zřídit opěrný bod a bránit ho do 17.00. Do 14.00 by na tuto provizorní základnu měli dorazit jednotky SOG a přivést zajatce. Pokud by se nepřátelským jednotkám podařilo získat zajatce zpět, odvést ho na neznámé, předem připravené, místo a odpálit dýmovnici, akce by skončila. Pokud by se situace na základně zdála být neudržitelná a hrozila by ztráta zajatce, měli jednotky SOG, podporované SEAL a LRRP, transportovat zajatce do bodu Charlie. Z počátku šlo všechno hladce a akce zdála být procházkou hezkou částí moravské přírody. Setkali jsme se s jednotkou LRRP, zaznamenali lehký kontak a pokračovali k cíli. Poté jsme narazili na most bráněný nepřítelem. Most byl klíčem k další cestě k bodu Bravo. Nějakou dobu jsme si lámali hlavy jak z druhého břehu protivníka vystrnadit. Most byl dost dlouhý na to aby se dal přehodit granátem, nebo přestřelit puškou. Chlapci z LRRP zkoušeli různé triky jak protivníka „rozpohybovat“ ale výsledek byl v podstatě nulový. Po dohodě jsme se stáhli několik desítek metrů proti proudu řeky a přebrodili na druhou stranu. „Průzkum“ zůstal u mostu a čekal až udeříme my a pak se měl pokusit přejít přímo po mostě. Na druhé straně jsme se rozvinuli do široké rojnice zasahující hluboko do lesa a doufali, že tak zabráníme tomu, aby nás protivník obešel a napadl zezadu. Začali jsme se přibližovat k předmostí a doufali, že my jakožto pěchota v tom nejsme sami. Delší dobu už totiž pokulhávalo spojení s některými jednotkami. Pak už se začali proti nám objevovat první postavičky ve woodlandech a vzduch zhoustl létajícím plastem. Z protější strany jsme slyšeli výkřiky povelů a rachot mnoha zbraní, který se mísil s našimi výkřiky, a naše zbraně se rozhodně také nedaly zahanbit. Skutečně to byl jeden z nejhustších kontaktů jaké jsem doposud asi zažil. Snažil jsem se rozpoznávat cíle a nějak rozumně na ně útočit, ale bylo to téměř nemožné. Protože jsem věděl kde „naši“ jsou, střílel jsem v podstatě na vše, co se přede mnou hýbalo. Příroda poskytovala přirozené možnosti krytí, a to i na zcela neočekávaných místech. Vodou vymletá koryta zarostlá travou poskytla útočiště nejednomu ležícímu střelci. Na obou stranách začali narůstat

ztráty. Ve chvíli, kdy už se zdálo, že úbytek pěchoty je katastrofální a útok se zastaví a rozpadne, jsem zaregistroval podivné hemžení nalevo od sebe. Vzhledem k tomu, že jsem byl na levém křídle mě přepadl neblahý pocit, že se nepříteli podařilo nás obejít. Ale vzápětí můj úděs vystřídala vlna úlevy, protože maník ve woodlandech se změnil v nezaměnitelnou obří postavu v tiger stripech s M60 v rukou... Společně se SEALy se nám podařilo podkovou uzavřít předmostí a zbytek živých obránců uvízl v jakési kapse, odkud prakticky nebylo úniku. Po hrdinném boji se hrstka zbylých pokusila o obdobu japonského Banzai útoku, ale to už bylo skutečně jen gesto. Tuhle „bitku“ asi většina z nás Vietnamistů považovala (a stále považuje) za vrchol dne, i když jsme nevěděli, co nás ještě čeká. Ale i kdyby to bylo sebelepší, už by jí asi nic stejně nepřekonalo. Po zrecyklování na obou stranách jsme se přesunuli k bodu Bravo, což byl v podstatě jakýsi ostrůvek mezi rameny řeky. Zde jsme měli počkat na SOGy a jejich zajatce. Mezi tím krapet sprchlo. Ale to po předcházejícím vedru asi málokomu vadilo. Uprostřed příprav na oběd někdo vykřikl „kontakt, kontaaaakt“... Překvapilo mě s jakou laxností jsem sebral zbraň a vlezl do hlubokého výmolu. Rozesmálo mě to, že jsem nebyl sám, kdo takhle „lenochodsky“ zareagoval. A opět vzduchem začali vířit šňůry plastových kuliček a rozléhalo se bouchání sádráků. Bylo to v pravém slova smyslu vražedné obležení. Člověk neměl nejmenší tušení odkud zrovna dávka přiletí a často nepomohlo ani schovat se do „díry“. První ůtok se nám podařilo se značnými ztrátami odrazit. Pak jsme recyklovali a SOGové mezi tím přivedli náramného Viet-Congského zajatce. Při druhém útoku nám opět hezky sprchlo. Přemohla mě lenost a pončo jsem nechal v batohu, čehož jsem posléze krapet litoval. Ale připadal jsem si hodně „real“. Promočený, po kotníky v pěkně mazlavém bahně jsem čekal na svojí příležitost. Lidé na obou stranách postupně ubývali, mrtvoliště se uspokojivě zaplňovalo a já přebíjel jako o život. Ale i na mě nakonec přišla řada a dávka odkudsi mě švihla přes rameno. Z mrtvoliště jsem se zbytkem sledoval konec bitvy. Naštěstí konec byl vítězný, i když jsem už několikrát zapochyboval jestli útočníci nestříli sami po sobě... Závěrem bych rád řekl, že akce to byla vskutku vydařená. Bylo to pro mě vlastně poprvé, kdy jsem byl na akci s moravákama a opravdu se ta téměř čtyřhodinová cesta mnohonásobně vyplatila. Odpoledne jsme odjíždeli sice polomrtví, ale já určitě se skvělým pocitem, že se vietnamákům zase jednou povedl udělat slušný kus dobré práce. Tímto bych chtěl poděkovat všem zúčastněným jednotkám: 4th Inf. Div., 9th Inf. Div., MACV-SOG CCN RT Alaska, MACV-SOG CCN RT Vermont, SEAL Team One, SEAL Team Two, Det. Alpha 7th Plat., SEAL Team Two, Det. Alpha 9th Plat., Australian 1st Reg., 3rd Sqn. S.A.S., LRP, Comp. E/51st, 23rd Americal Div., A Comp. 3/75 Ranger Reg., 120. Rota hloubkového průzkumu, 160gv. VDD, 22nd Reg., B. Sqn. S.A.S., S.O.T.-Aplha. Text: Witus, Foto: Charlie

21

No04.qxd

30.10.2003

20:34

StrÆnka 22

recenze

MAUSER KAR 98 (TANAKA WORKS) Druhá světová válka. Jen málokterý konflikt byl tak rozdělen na stranu dobra a stranu absolutního zla. Každá ze stran této války měla své symboly. Jakkoliv můžeme nesouhlasit s idejemi pro které vedli Němci dobyvačnou válku, nemůžeme

pochybovat o síle a kvalitě německé armády. Na tom se velkou měrou podílely ruční zbraně konstruované a vyráběné v německých zbrojovkách. Jmenujme například samopal Schmeisser MP10, kulomet MG42 a také pušku Mauser Kar 98. Souhrou šťastných náhod jsem se stal majitelem právě posledně zmiňované. Je to jednoranná opakovací puška s pákovým závěrem, kuličky jsou poháněny plynem. Vyrábí ji firma TANAKA WORKS známá především svými kolty. Na první pohled zaujme svým zpracováním. Celá je jen ze dřeva a kovu, nikde ani kousek plastu. Dřevo je velmi kvalitně opracováno a nalakováno. Má světlou, takřka pískovou barvu, na rozdíl od tmavě hnědě zbarvené reálné předlohy, kterou jsem měl možnost si prohlédnout na natáčení filmu Hellboy. Mauser Kar 98 je 110 cm dlouhá karabina, váží přibližně 3,5 kg. Jak už bylo zmíněno výše, je celá vyrobena ze dřeva a kovu. Pažba je zakončena kovovou botkou, na které je vyražena orlice s hákovým křížem. Botka je přichycena dvěma šrouby k pažbě. Přibližně uprostřed pažby jsou dva otvory. Kulatý vyplněný kovovým válcem (sloužící pravděpodobně k upevnění lícnice) a podlouhlý oválný se zábrusem pro provlečení a zachycení řemenu. Na mém exempláři tvoří letokruhy velmi pěknou texturu. Hlaveň, pouzdro závěru, závěr a spouštový mechanismus jsou uloženy ve vyfrézovaném zářezu v předpažbí. Uchycení je řešeno dvěma šrouby (za krytkou lučíku spouště a před zásobníkem) a dále půlválcem ze dřeva staženého kovovou obručí, sloužící také k uchycení popruhu. Pouzdro závěru působí velmi robustně a „ocelově“. Nevím z jakého je materiálu, ale myslím, že není vyrobeno z nějaké slitiny hliníku, čí magnézia. Všechny kovové díly mají matně černou barvu. Na hranách dochází vlivem otěru k zesvětlení což dodává zbrani patinu. Před pouzdrem závěru jsou stavitelná mířidla (až do 2000 metrů po 100 metrech pochopitelně využitelná pouze s reálnou zbraní) a bajonetový výčnělek na který se nasouvá montáž pro optiku. Uchycení hlavně je řešeno již zmíněným půlválcem, pod kterým hlaveň prochází a je sevřen první kovovou obručí, a kovovou botkou. Ta je široká asi 4 cm a obepíná hlaveň a konec předpažbí. Na svém místě je zajištěna proužkem plechu s čepem. Na konci kovové botky je držák bajonetu čtvercového průřezu s podélnými drážkami. Na konci hlavně je muška. To by bylo asi vše k výzoru zbraně. Nyní si popíšeme funkčnost. Reálná zbraň je jednoranná opakovací

22

kulovnice. Stejně tak i její airsoftová kopie. Natažení zbraně je prováděno pákou zakončenou koulí (u reálné zbraně svírá mírně odlišný úhel). Při otočení závěru směrem proti chodu hodinových ručiček je zřetelně slyšet kovové cvaknutí, tím dojde k natažení pružiny úderníku. Při natažení závěru do zadní polohy se odkryje pohled na trysku zásobníku a vršek zásobníku s kuličkami. Po zatlačení závěru směrem vpřed dojde k zasunutí kuličky ze zásobníku do hlavně. A závěrečným otočením závěru po směru hodinových ručiček dojde ke konečnému posunu závěru do jeho výchozí polohy a zároveň k těsnému dosednutí trysky do hlavně. Nyní je zbraň připravena k výstřelu. Po natažení je možné zbraň zajistit pojistkou. Pojistka je umístěna na samém konci závěru za pákou. Má tvar kvádru (3x1,5x0,5 cm) a otáčí se v ose závěru po 90 stupních. Má tři polohy. Při pohledu zezadu je označme třeba západ, sever a východ. V poloze „západ“ je zbraň odjištěna. V polohách „sever“ a „východ“ je zajištěná. V poloze „sever“ zakrývá

pohled na mušku a znemožňuje tak míření. Na konci pouzdra závěru je také umístěna pojistka proti vysunutí závěru, po jejím odklopení do strany je možné vytáhnout závěr ven stejně jako u pravé. Na rozdíl od reálné má Kar 98 výměnný zásobník. V něm je umístěn rezervoár na plyn a šachta na kuličky, kterých se tam vejde přesně 10. Pokud si odmyslíme rozměry je velmi podobný zásobníkům u plynových pistolí (svou funkcí a provedením). V zadní části zásobníku je kladívko pístu do kterého udeří úderník. Otvorem v horní části a přes trysku ve tvaru L v závěru dojde k výmetu kuličky z hlavně. Pokud ho chceme vysunout ze zbraně je potřeba natáhnout závěr do zadní polohy a stisknout pojistku zásobníku, která je před spouští.

No04.qxd

30.10.2003

20:35

StrÆnka 23

recenze Dokonalost repliky výborně doplňuje ražba na zbrani. Na pouzdře závěru jsou nápisy Mod 98 14015, BNZ 43,WaA 623 a malá orlice s hákovým křížem v pařátech. Stejný znak je i na botce pažby spolu s T W 145. Nápis ASGK MFG TANAKA

WORKS je vyražen velmi jemně a není příliš patrný. Jak střílí? Skvěle. Je to způsobeno dlouhou hlavní (60 cm) a velkou silou (zdroje na internetu uvádějí 550-600 FPS při použití 0,20 g střeliva). Moje zkušenost s ni je taková, že při použití 0,43g kuliček má stejný dostřel jako elektriky, při použití 0,36 je dostřel o dobrých 10 - 15 m větší. Zbraň také střílí velmi přesně (platí

spodní straně zbraně). Co říci závěrem? Je to opravdu nádherná zbraň, velmi dobře a kvalitně vyrobená. Až na několik maličkostí přesně odpovídá reálné předloze

ať už vahou, použitým materiálem, či ražbou na kovových částech. Je možné k ní koupit repliku puškohledu Zeiss, pravý bajonet, který lze nasadit, nebo popruh. Nevýhodou je plyn jako hnací médium při nižších teplotách. Doporučuji také přikoupit několik dalších zásobníku, protože 10 kuliček je opravdu málo. Text: Cow Foto: Kosák

pro první naplnění zásobníku). Do zásobníku se vejde 10 kuliček, zásoba plynu vydrží asi na 20 kulí, přičemž poslední dvě rány již nemají stejnou razanci jako předchozí. Střelba z ní je také velmi pohodlná a rychlá díky tomu, že je to plynovka, a není třeba ji natahovat silou jako manuální sniperky. Díky štelovatelnému HOP-UPu je možné střílet různým střelivem (ovládání HOPu je možné malým šroubem umístěným před zásobníkem na

-

zájmový a sportovní klub MORAVA místní sportovní Airsoft klub Nezamyslice - Koválovice - Osíčany pořádají

I. CELOSTÁTNÍ BURZU MILITARIE A AIRSOFTU kde: Sokolovna Nezamyslice kdy: sobota 13. září 2003, od 6.30 do 12.00hod. -

1km od nádraží ČD Nezamyslice, 50m o silnice č.47 Brno - Kroměříž informace a objednávky stolů: Jan Judas 608 170 877 koupě, prodej, výměna věcí pouze sběratelského charakteru (literatura, odzanky, vojenské modely, doplňky, uniformy, funkční airsoftové zbraně, repliky zbraní) ˇinfo z akcí airsoft a klubů vojenské historie

k účasti zvou pořadatelé a hlavní náčelník Jiří Metelka - Rumcajs

23

No04.qxd

30.10.2003

20:35

StrÆnka 24

novinky

Guarder Konverzní set Dragunov Konverzní set od Guarderu je velmi pěkně proveden, pažba i předpažbí jsou dřevěné, kvalitně opracované. Další části setu je prodloužená vnější hlaveň a ořech. Obě části jsou samozřejmě kovové. Pro použití doporučujeme delší hlaveň, nejlépe určenou PSG. Ta však v setu není. Set se montuje na pušku AK47S. Velmi pěkně vypadající set, nevýhodou je poměrně vysoká cena. Cena: 15.200 Kč

GRS Konverzní set HK G36 KE Jak již většinu z vás napadlo, montuje se tento set na G36C. Jedná se o delší předpažbí, než je u „C“, kam se samozřejmě vejde větší baterka. Dalšími částmi kitu prodloužená vnější hlaveň, ořech a rukojeť. Cena: 5.600 Kč

Guarder pružiny S100 až S170 Celá škála pružin s progresivním vinutím se pohybuje v cenách od 500 Kč do 730 Kč. Zajímavostí je pružina S110, pro jejíž montáž není zapotřebí výměny dalších silnějších dílů.

G&P tlačný zásobník na 130bb Tlačný zásobník na 130 kulí. Kuličky nechrastí, zásobník je spolehlivý, co si více přát. A navíc výhodná cena. Nabíjení kuličkami je trochu pracnější, než u standardního zásobníku od Marui. Zásobník je také o něco málo těžší než maruiácký. Na internetu se objevily zprávy o zásobníku na 100 kuliček pro MP5. Cena: 1.000 Kč

DTP kovová těla pro AK47 a AK47S Dvojice velmi pěkně provedených kovových těl pro kalachy od firmy, která je v našich krajích známá především kvůli velkokapacitním zásobníkům na poháněných baterií.Cena: 3.500 Kč / 3.700 Kč

Marui Desert Eagle .50 AE (Hard kick) Nová plynová verze oblíbené pistole je nabízena ve verzi Hard kick (silnější zpětný ráz při výstřelu je opravdu znát). Provedení z ABS plastu. Oproti první verzi je cenově příznivější. Cena: 6.200 Kč

Text: Riggs Foto: Riggs

24

No04.qxd

30.10.2003

20:36

StrÆnka 25

encyklopedie

BOJOVÉ UNIFORMY Bojové uniformy tvoří nedílnou součást výstroje každé armády. Zvláště maskovaných uniforem se v současnosti používá obrovské množství a používá je skoro každá (alespoň trochu moderní) armáda. Protože „maskáče“ k airsoftu neodmyslitelně patří, přinášíme vám od tohoto čísla malý seriál o těch nejznámějších a nejpoužívanějších. Bude se jednat především o typy, které se u nás nejvíce nosí a dají celkem bez problému v armyshopech sehnat. A tak, když v lese potkáte bojovníky v maskáčích, budete vědět o jakou armádu jde. „Jenom uniforma z Tebe vojáka neudělá. Musíš být duší válečník.“ Cpl.Michal Frič SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Za druhé světové války patřily americké bojové uniformy mezi jedny z nejprogresivnějších. Proto je s podivem, že USA nadlouho po této válce ustrnuly, a dlouho požívaly bavlněnou olivově zelenou uniformu pro všeobecné použití (Utility uniform). Během vietnamského konfliktu byla nahrazena (pouze v oblasti tropického pásma) tropickou uniformou s naprosto odlišným střihem, která časem prošla třemi modifikacemi. Od roku 1968 v nepárající se variantě Rip-Stop. Užívala je pěchota, týlové jednotky, piloti helikoptér a další. V této válce se taky začínají objevovat první americké oficiální maskáče s potiskem zvaným ERDL, nebo též leafpattern (mimochodem vyvinuté již v roce 1947) - předchůdce moderních maskovacích vzorů. ERDL byl velmi oblíben zejména u různých speciálních jednotek, průzkumníků a krátkou část konfliktu byl oficiální uniformou USMC. Od roku 1982 se začíná zavádět moderní maskovací vzor Woodland (lesní porost). Je univerzální bojovou uniformou pro všechny ozbrojené složky Spojených států amerických. Převážně je v použití dodnes, přestože nastupují nové vzory. Tento maskovací vzor byl použit ve všech konfliktech jichž se USA v tomto období zúčastnily. Zároveň je zaváděno i maskování do pouště složené ze šesti barev (tzv. Chocolate chip - čokoládový lupínek). To bylo v první polovině devadesátých let nahrazeno novým pouštním maskováním složeným pouze ze tří barev. Chocolate chip byl v nejmasovější míře k vidění během „první války v zálivu“, ale vyskytoval se zde již i tříbarevné maskování. To je asi nejznámější z dob konfliktu v Somálsku, Afgánistánu a „druhé války v zálivu“. Nejdále je s vývojem nových maskovacích vzorů námořní pěchota (USMC). Její příslušníci začínají používat nový digitální vzor MARPAT (MARine PATtern), ten však uvádíme pouze okrajově, protože je u nás zatím skoro nedostupný. MARPAT byl též použit v Perském zálivu a v Afgánistánu. Text a foto: MTJ

Tropická blůza Rip - Stop Poplin s ERDL potiskem, 100% bavlna

Woodland blůza v provedení 50% bvlna/50% nylon

Pouštní blůza „chocolate chip“ v provedení 100% bavlna

Tropická blůza v provedení Rip - Stop Poplin, 100% bavlna

„Tříbarevná“ poštní blůza v provedení 100% bavlna

25

No04.qxd

30.10.2003

20:36

StrÆnka 26

výstroj

BLACKHAWK INDUSTRIES V minulém čísle jsem Vám představil produkty Hydrastorm a Hellstorm a v dnešním článku bych se chtěl podrobněji podívat na produkty Blackhawk. Vesty Nabídka vest je opravdu široká. Škála obsahuje snad všechny druhy bojových vest, používané ozbrojenými složkami. Všechny vesty jsou dodávány v jedné velikosti. Vestu lze na jednotlivé typy postav přizpůsobit velmi jednoduše povolením či utažením regulačních přezek. Základní barva vest je černá (Black). Většinu vest je ale možno dostat i v dalších 3 barvách (olivově zelená, kamufláž Woodland a pouštní žlutohnědá). Většina taktických vest Omega je vybavena tzv. Sniper Shoulder Rifle Lock-In Pad. Jedná se o ramenní pěnovou výstuhu potaženou textilií HawkTex - neklouzavou tkaninou, umožňující pevné posazení botky pažby do ramene i u automatické zbraně. Posazení zbraně je pevné i v případě, kdy je pod taktickou vestou nošena vesta neprůstřelná. Většina vest je rovněž HydraStorm Compatible, tzn. má kapsu pro hydratační vak Hydrastorm. Přezky vest jsou vyrobeny z vysoce odolného netříštivého plastu a zipy jsou typu YKK, tj. pevný zip s tichým chodem. BlackHawk nabízí celkem 20 různých modelů vest od druhů pro pořádkové jednotky, přes víceúčelové vesty až po modulární vestu. Některé typy taktických vest a pyrotechnická vesta existují i v provedení s pouzdrem pro pistoli.

Mimo vest firma BlackHawk nabízí i tři druhy tělních popruhů se sumkami pro zásobníky samopalů a útočných pušek. Tyto popruhy umožňují nosit pohodlně a přitom i dosažitelně rezervní zásobníky do automatických zbraní.

26

Tašky a pouzdra Tašky a pouzdra od firmy BlackHawk slouží ke skryté přepravě zbraní a příslušenství používaných při speciálních operacích. Používaný materiál je opět vysoce odolný nylon NYTANEON. Většina pouzder a tašek má rovněž osvědčený zip YKK. Mnoho pouzder se dodává, kromě černého provedení, rovněž i v dalších třech výše uvedených barvách Jedná se o: - pouzdra pro dlouhé zbraně. Všechna pouzdra pro dlouhé zbraně lze zcela otevřít a rozložit. Tímto lze získat podložku pro ležícího střelce. - podložky pro odstřelovače. Tyto podložky sloužící zároveň jako přepravní pouzdro pro pušku jsou vybaveny neklouzavými potahy HawkTex a úchyty pro náboje. Existuje i provedení s kapsou pro hydratační vak. - přepravní tašky. Firma BlackHawk dodává celou škálu přepravních tašek, mající relativně diskrétní vzhled běžné cestovní či sportovní tašky, obsahující praktické kapsy a úchyty pro zbraně a jiné příslušenství, nezbytné pro speciální operace. Vhodné i pro civilní použití při cestování se zbraněmi. - malá pouzdra. Tato škála drobnějších pouzder je vyrobena ze stejného materiálu, a je šita na míru pro mobilní telefony, notebooky, vysílačky, teleskopické obušky, nože apod. Tato pouzdra mají též nenápadný zjev a předpokládá se i jejich použití v civilu. Popruhy, opasky a řemení - služební a kalhotové opasky z pevného nylonu a přezkou z netříštivého plastu Jsou dodávány v černé, olivové, pískové a šedé barvě. - slaňovací popruhy a sedáky. Jako doplněk lze dodat i vak, který pojme 200 stop horolezeckého lana. Tento vak může být uchycen u pasu, na noze nebo přes rameno - řemení. Vojenské a taktické řemení určeno pro nošení různých sumek, pouzder a jiných výstrojních součástek jednotlivce. Některé druhy řemení mají důmyslné pouzdro pro skryté nošení krátké zbraně. Doplňky CQD Duane Dieter je instruktor boje zblízka a speciální přípravy. Jeho firma CQD (Close Quarter Defence) pořádá speciální kursy pro vládní agentury a ozbrojené složky. Duane Dieter čerpá ze zkušeností nasbíraných při dlouhodobém působení u zásahové jednotky DEA. Je autorem známého bojového nože, vyráběného firmou M.O.D. a několika taktických doplňků. Tyto doplňky vyrábí firma BlackHawk a nabízí je se značkou CQD. Jsou to popruhy pro přichycení dlouhé zbraně k tělu (např. při slaňování, seskoku padákem apod.), pouzdra pro bezpečné skrytí zabavených předmětů při prohledávání zadržených osob, taktické popruhy pro dlouhou zbraň, speciální pohodlné široké a elastické popruhy s vylepšenými (nehlučnými) karabinami a přezkami. Dynamic Entry Náčiní určeno pro vyrážení dveří a zdolávání jiných překážek. Výrobky vyrobené z tvrzeného plastu jako beranidla a palice jsou vyvinuty tak, aby při minimální hmotnosti působily s co nejvyšším efektem a přitom zabraňovaly vzniku nežádoucích jisker při úderu (při použití v explozivním prostředí). Dále pak kovové výrobky (páčidla, sekery,kleště) mají izolované rukojeti chránící před případným úrazem el. proudem. Kromě výše uvedeného náčiní jsou v nabídce i lehké praktické stupačky pro překonávání drátěného pletiva. Pouzdra pro krátké zbraně Pouzdra pro skryté nošení i taktická stehenní vyrobená z odolného nylonu, vyvinutá dle požadavků speciálních jednotek. - opasková pouzdra vnější i vnitřní (pouze v černá) - podpažní (pouze černá) - kotníková (pouze černá) - ledvinky. Dodávají se ve třech velikostech, barvy dle typu: černá, tmavomodrá, tmavě červená a zelená. - taktická stehenní pouzdra Omega, pouze černá, jsou určena pro většinu současných typů služebních zbraní, standardní model, modely

No04.qxd

30.10.2003

20:37

StrÆnka 27

výstroj

s pouzdrem pro rezervní zásobník a pojistným řemínkem, model pro zbraň osazenou taktickým světlem, pouzdro s plastovou výstuhou, pouzdro s klapkou (též v olivově zelené barvě) a pouzdro na taser. Pouzdra na nože - jednoduché či dvojité pouzdro na zásobník nebo zavírací nůž - pouzdro na nůž s pevnou 5,5" či 7" čepelí. Toto verzatilní pouzdro je vyrobeno z NyTaneonu a může být uchyceno na noze, opasku nebo řemení. MOLLE R.A.C.K MOLLE systém nahrazuje v současné době systém ALICE. Jedná se o modulární systém osobní výstroje jednotlivce, jehož řemení připomíná vestu, na kterou se připevňují jednotlivé výstrojní součásti. Na rozdíl od ALICE nezatěžuje břicho a boky a rovněž není ukotvena k opasku. Sestava R.A.C.K. (Ranger Assault Carry Kit) se používá u 75. pluku Rangers i jiných amerických speciálních jednotek. Sestava je dodávána v kamufláži Woodland (některé doplňky jsou olivově zelené) a sestává se z následujících součástí: řemení samotné (hrudní, břišní a dvě boční plochy se třemi řadami úchytů),4 sumky pro 2 zásobníky M-16, každá s poutky pro dva brokové náboje r. 12, 3 sumky pro standardní ruční granát, 1 pouzdro pro vysílačku Saber nebo vysílačku podobných rozměrů, 1 víceúčelové pouzdro, 1 pouzdro pro U.S. polní láhev a 1 stehenní pouzdro pro plynovou masku nebo jiné příslušenství. K tomuto systému ještě existují následující doplňky: jednoduché nebo dvojité pouzdro na granáty r. 40 mm pro podvěsný granátomet, pouzdro na schránku s 200 ranným pásem pro SAW (M249), sumka pro 3 zásobníky M16 s úchyty pro standardní granát a dýmovnici, malé a velké víceúčelové pouzdro a pouzdro na schránku s nábojovým pásem pro M 60 (též použitelné i na schránku pro pás SAW). S.T.R.I.K.E Soldier Tactical Retro Intergrated Kit Enhanced (S.T.R.I.KE.) je novinkou v sortimentu firmy BlackHawk. Jde o výsledek spolupráce mezi výzkumným a vývojovým týmem firmy a několika speciálních jednotek. Jedná se o 3 modely vest, sestavu popruhů osobní výstroje jednotlivce a unikátní stehenní návlek. Na úchyty všech těchto platforem lze upevnit kterékoliv výstrojní součásti MOLLE. BlackHawk nabízí celou škálu modulů: zásobníkové sumky pro zásobníky pistolí, samopalů a útočných pušek, sumky pro ruční granáty, munici pro podvěsný granátomet, munici pro kulomety M60 a M249, víceúčelová pouzdra, pouzdra pro vysílačku a pistolová pouzdra. Batohy Batohy firmy BlackHawk jsou opět vyvinuty tak, aby splnily ta nejnáročnější kritéria příslušníků speciálních jednotek. Modelová řada se sestává z 13 různých typů batohů a jejich doplňků používaných speciálními jednotkami po celém světě. Každý model zvlášť byl vyvinut dle jiných požadavků pro konkrétní charakter operace. Všechny batohy jsou vyrobeny z NyTaneonu, což zaručuje maximální odolnost i v těch nejhorších podmínkách. Batohy jsou zkonstruovány tak, aby v co nejmenších možných rozměrech poskytovaly co největší a co nejpřístupnější úložný prostor. Batohy se vyznačují velmi pohodlným nošením, neboť batoh je dnes nedílnou součástí výstroje příslušníka speciálních jednotek i při plnění úkolů krátkodobého charakteru. Většina batohů má rovněž zádový větrací panel IVS (Intercooler Venting System) a úpravu pro použití hydratačních systémů HydraStorm. Doplňková pouzdra Pouzdra na zásobníky a jiná příslušenství systému BTS (BlakHawk Tactical System) umožňují rychlé a pevné připnutí ke služebnímu opasku nebo vestě BlackHawk. Široký sortiment produktů vyrobených z NyTaneonu obsahuje pouzdra, sumky, poutka a jiné úchyty pro vše, co dnešní příslušník ozbrojených sil nebo i obyčejný policista nebo příslušník bezpečností agentury potřebuje k výkonu svého povolání. Zbraňové popruhy Nylonové popruhy firmy BlackHawk umožňují pohodlné nošení dlouhé zbraně v jakékoliv poloze. Elastické popruhy umožňují snadnou ovladatelnost zbraně při střelbě i při jejím pevném uchycení na těle a jejich úchyty nevydávají žádný zvuk, což bývá problém u běžných řemenů s kovovými karabinami.

Taktická doplňková pouzdra Tato pouzdra jsou především určena pro pohodlné nošení na stehně, které umožňuje snadnou dosažitelnost příslušenství, které obsahují a přitom neomezují v pohybu, stejně jako taktická pistolová pouzdra Omega. Přitom ale umožňují i jiné způsoby nošení. Taktická doplňková pouzdra Omega mohou být nošena nízko na noze, vysoko na noze, na opasku a v systému A.L.I.C.E. (tj. uchyceno k popruhům, batohu apod.). Existuje mnoho různých variant: sumky pro zásobníky pistolí, samopalů či útočných pušek nebo brokové náboje, pouzdra na konvenční i omračovací granáty, pouzdro na plynovou masku - pouzdro pro zdravotnický materiál, případně kombinace výše uvedených pouzder. Škálu sortimentu firmy BlackHawk doplňují různé drobnosti, jako např.: návleky na pažby, nylonové krytky hlavní, chrániče na optiku, šňůra ke služebním pistolím, peněženka, pouzdro na doklady apod. Mezi propagační výrobky lze zařadit trička, čepice, bundu či hrneček s logem BlackHawk nebo působivé plakáty s tématy speciálních jednotek. Text: Riggs Foto: BlackHawk Industries

27

No04.qxd

30.10.2003

20:37

StrÆnka 28

výcvik

JAK SE STÁT PARAGÁNEM... Jeden z kluků z naší jednotky za mnou jednou přišel s nápadem, že když už děláme ty německý paragány, tak bychom si taky měli udělat parašutistický výcvik. Jednalo se o Petra Bubna. Jméno uvádím, protože se v další části článku ukáže jako důležité. Nápad se mi líbil, takže jsem začal mezi ostatními členy jednotky shánět dobrovolníky pro tuto akci. Zájemců přibývalo, tak jsme přistoupili k zamluvení data na kurz. V katalogu, z kterého si objednáváme různé části výstroje, které jsou u nás těžko k sehnání, jsem našel nášivky pro absolventy paravýcviku. To jsme přesně potřebovali. Přípravy na kurz vrcholily. Konečný počet účastníků byl 15. Ještě před povinnými lékařskými prohlídkami se udála jedna zajímavá věc. Byl jsem vysloveně „sprdnut“ Petrovou slečnou Hankou, co jsem to měl za …ilní nápad. Petr se pouze zubil v pozadí a Hance jsem to prostě nevysvětlil. Proto si dávejte na Němce pozor, jsou pěkně úskoční. Při zdravotních prohlídkách bohužel neprošli tři spolubojovníci. Jeden z neprojdivších absolvoval alespoň teoretickou část jako posluchač a dále seskok na tandemovém padáku z výšky 4000 m s až 60 vteřinovým volným pádem, takže paragánskou nášivku může nosit taky. A jednoho nepustila žena (četli jste úvod? No a o tom to je!!!). Takže v pátek ráno se nás před sídlem paraškoly sešlo 11. Výcvik se dá buď absolvovat jako dvoudenní (dvě odpoledne), nebo jednodenní (od 8:00 asi do 14:00 hod). Skáče se většinou o víkendu. Byla nám nabídnuta možnost skákat ještě v pátek po absolvování kurzu. To jsme samozřejmě uvítali. Celý kurz nás vyšel na 1.700 Kč + 400 Kč zdravotní prohlídka (dostali jsme množstevní slevu 200 Kč na osobu). Během části kurzu, která se odehrává v učebně, jsme nejdříve probrali části padáku, průběh letu a přistání. Shlédli a rozebrali jsme videa, na kterých byly zachyceny různé potíže, se kterými se člověk může při skákání na křídle setkat. Dále následovalo praktické cvičení úkonů, které člověk musí udělat po výskoku z letadla. Co vše zkontrolovat a na co si dávat pozor. Během tohoto cvičení jsme viseli v učebně v postrojích zavěšení ke stropu. Potom jsme v postrojích zkoušeli odhození hlavního padáku a vytažení záložního. Samozřejmě jsme znovu procházeli krizové situace, které mohou nastat a učili jsme se poznat, kdy se dá s hlavním padákem ještě něco dělat a kdy je potřeba jej odhodit. Dále jsme zkoušeli přistávací manévr. A nakonec jsme si vyplnili test. Test není těžký, stačí sledovat, co se probírá. Takže teorie skončila, jedem na letiště. Letiště, na kterém jsme měli skákat, se nachází kousek od Příbrami. Celí natěšení jsme se tam dostavili. Nejdříve jsme zkoušeli správný výskok z letadla. Nohy u sebe, ruce u těla a hup ze skokánku dolů. Na některých budoucích paragánech se začala projevovat nervozita. Skákali jsme jak vzteklý. Pak jsme šli zkoušet skok z letadla, které zaplaťpánbůh bylo zatím zaparkované na zemi. Šlo v podstatě především o to, aby si dal člověk pozor na poměrně nízké dveře. Letadlo, ze kterého jsme měli skákat je „Andula“ AN-2. Nakonec jsme si udělali několik desítek parakotoulů, pro případ, že bychom byli nuceni přistávat s pomocí záložního padáku a bylo po výcviku. Dalším krokem byl již samotný seskok. Křídlo, na kterém jsme měli seskočit, je studentský padák typu Falcon, který je dále vybaven zabezpečovacím přístrojem Cypres. Ten zajistí automatické otevření záložního padáku, pokud máte ve výšce 300 m příliš velkou rychlost. Dalším vybavením padáku je výškoměr a radiostanice pro komunikaci s instruktorem, který ze země řídí průběh letu. Skáče se z výšky 1200 až 1600 m a padák je uvolněn při výskoku z leta-

28

dla automaticky, za pomocí lana (jako v Bratrstvu neohrožených). Ukázalo se však, že nám příroda není vůbec nakloněna. Byl příliš silný vítr, takže jsme byli nuceni si vzít svá fidlátka a vrátit se domů. Další termín pro seskok jsme si určili na nedělní ráno. V určený den jsme se opět sešli na letišti. Vítr ušel, za to však mraky byly pod 1000 m. A to na náš seskok bylo trošku málo. Takže opět návrat. Příští pokus ve středu. Tentokrát jsme měli větší štěstí. Že je vysloveně „neskákatelno“, bylo jasné už z Prahy a telefonát na letiště vše potvrdil. Tak jsme alespoň ušetřili zbytečnou cestu. Domluvili jsme se na neděli po manévrech. Počasí se konečně docela vyvedlo. Mraky vysoko. Vítr sice foukal silněji, ale bylo to únosné. Znovu jsme si zkusili výskoky z letadla a šlo se na věc. Oblékli jsme si padáky a určili nám pořadí, v jakém budeme z letadla vyskakovat. Bohužel jsme nemohli skákat všichni najednou, dva z nás museli počkat na další let. Znovu jsme prošli kontroly po výskoku. Zkontrolovaly se vysílačky. Nastoupili jsme do Anduly. Jestli měl někdo smysl pro humor, tak teď ho bezpečně přešel. Ozývaly se poznámky typu „Kdo to vymyslel?“ apod. Mám pocit, že i od Petra. Nastoupali jsme s letadlem do 1200 m a jeden s instruktorů, kteří s námi v letadle letěli, otevřel dveře. Musím za sebe říct, že se mi pohled ven vůbec nelíbil. Podíval jsem se vedle sebe na Nosála, taky neměl radost. Dalo se to pochopit, skákal totiž první. Já měl jít hned po něm. Instruktor nechal srovnat letadlo, aby letělo proti větru a dal Nosálovi pokyn k výsadku. Vyskočil Nosál a asi po patnácti vteřinách instruktor kývnul na mne. Vyskočil jsem. Musím se přiznat, že jsem při výskoku zavřel oči. Jak tak letím, uvědomil jsem si, že bych měl odpočítat otevření křídla. Tak rychle „123, 124“ (měl jsem začít na 121, ale jak jsem se zapomněl, tak jsem dvě čísla přeskočil). Kontrola padáku: vše je OK. Kontrola výstroje: OK. Našel jsem dokonce i letiště. Super, tak jsem křídlo odbrzdil a začal směrovat k letišti. Naprostá paráda. Vykrajuju jednu zatáčku za druhou. Občas se mi z vysílačky ozve pokyn ke korekci směru. Už se dostávám nad letiště, začínám přistávací manévr. Výška ideální, tak se budu muset pomocí dvou zatáček natočit proti větru. Fouká docela dost (alespoň mě to tak přijde). Udělal jsem poslední obrat a už je mi jasný, že skončím v kukuřici. Země se začíná přibližovat. „121, 122“ slyším z vysílačky přistávací instrukce a hlaďoučce dosedám. Skvělý, přežil jsem to. Naprostej „nářez“. A navíc jsem kousíček od přistávací plochy. No kousíček, cca 70 m. A to jsem přistál z našich nejblíže. Ne nadarmo jsem Obrst (plukovník). Zbytek týmu je rozevlán po okolí. Všichni přistáli bez problémů. Dva kluci se nevešli do letadla, tak jdou na seskok oni. Vítr se zrychlil, takže se musí další dvě hodinky počkat. Aby se klukům v letadle nestýskalo, letím společně z dalšími s nimi. Tentokrát jsem již klidnější a můžu si vše mnohem lépe vychutnat, první let byl adrenalinovější, teď už mě nic nepřekvapí, vždyť už jsem skákal!!! O iluzi přicházím, jakmile instruktor otevře dveře letadla. A hergot! Teď musím nechat oči otevřené. A povedlo se. Znovu si užívám plachtění vzduchem. Přistál jsem trochu hůř než prvně, sice na trávu, zato však dál od letiště. Taky dopad byl trochu tvrdší. Výbornej zážitek. Jsem veterán, mám o jeden seskok víc než ostatní!!!!! :o) A to je asi tak všechno, co bych chtěl říct k základnímu kurzu na skákání na padáku. Je to super adrenalinová záležitost. Nechat se na nějakou akci shodit z letadla, to by byl nářez …. Prostě mohu všem doporučit. A teď už musím jít, za chvíli jedem na letiště. Ještě jednomu z nás chybí první seskok. A přece ho v tom nenechám!!!!! Text: Riggs, Foto: Cow

No04.qxd

30.10.2003

20:37

StrÆnka 29

komiks

SEZNAM AS JEDNOTEK 1. Mechanizovaná brigáda 1. Taktická rota - Olomouc 1. AVN brigade 1. Průzkumná takt. jednotka 10. divize BERSERKER 11. zpravodajská brigáda 173rd Abn. Bde. U.S.Army 1st Ranger bn Army club 1st Recon BN USMC 2. průzkumná jednotka Písek 2. prapor RANGERS 22nd SAS Reg./ A Comp 22nd SAS Reg./ B Comp 25th Tropic Lightning Club 25th Inf. Div. „Nam Ghosts“ 2nd Ranger bn 4.Brigáda Rychlého Nasazení 4th Infantry Division 4th PSYOPS Group 43. mechanizovaný prapor 45. Commando Royal Marines 5. DOČR 6. Spec. Brig. "gen. Moravce" 61th Infantry Troop: Team BETA 75th Ranger Reg. 2nd Bn. 96th SpecialOperationForce Alpha Team, 5th SFG B Comp. 1st Bn. 12th SFGA Black Hunters Blesk CAMU - formation of KSK C Comp. 1/75 Ranger Reg. CLAT Vipers DDT Delta force Detachment disposal terorist Devil’s brigade Divoke husy

Milovice Olomouc, Šternberk Praha Jaroměř Most Střední Čechy Praha Jablonec n N. Praha, Kolín, HK Písek Praha Praha Teplice Praha Praha Trutnov Praha Olomouc Praha Olomouc Karviná Praha 4 Frýdek-Místek České Budějovice Unhošť Praha Roudnice n/L Černilov Opava Holice Praha Česká Lípa Kralupy n/Vltavou Frýdek-Místek Kralupy Praha

604 71 57 24 605 74 66 95 602 64 24 61 607 13 84 31 603 14 02 38 605 17 99 40 777 67 62 12 603 57 59 47 777 23 65 13 604 67 78 57 721 48 47 34 606 34 02 79 606 91 47 73 777 94 29 74 603 88 62 26 439 73 36 95 723 53 02 42 605 42 99 95 608 23 71 11 728 76 99 79 737 36 95 62 732 72 78 22 724 22 27 24 728 12 98 89 604 64 89 74 723 61 63 46 608 05 41 09 724 08 45 24 605 86 64 79 607 57 51 64 721 90 75 37 737 44 20 32 737 83 28 99 777 72 80 66 605 55 45 43 607 57 96 69 603 82 74 61 603 92 82 25

DRAGON FORCE Eagle Team Elephantix FOX PATROL Ghost Recon GIGN GSG 9/1 Fallschirmjäger reg. Headhunters Hraničáři 1938 JPP (Jednotka průzkumu Plzeň) Klub Vojenské Historie C.M.U. KSK Legie slezsko Navy Seals Velké Hamry Navy Seals CZ OMON Poděbrady Panzergrenadier div. - Nibelungen PREDATOR Red Berets S.K.O.R.P.I.O TEAM S.O.T. -ALPHA S.T.A.R.S. SAYERET - Israeli Special Forces S.E.A.L. team 3 SEAL team 4 SEAL TEAM 6 Shadow commando Shadows of trees Sharpshooters Skull Hunters Spec Ops SPECNAZ Specnaz SSSR Tango Force Piranha T.E.T.(Taktický eliminační tým) T.N.T. (Taktický neutralizační tým) USMC Recon Vietnam WARRIORS

České Budějovice Praha Rudolfov Kladno Brno Praha Praha Ostrava Plzeň Praha Praha Ostrava Velké Hamry, okr. Jabl. n. N. Praha Poděbrady, Nymburk Pardubice, Přelouč BUDWEIS Brno Mariánské Lázně Brno Aš Praha Praha Praha Praha 4 Slaný Praha 4 - Kunratice Roudnice nad Labem Praha Varnsdorf Praha 4 Ml.Boleslav 29301 Praha Havířov Kladno Sokolov Chomutov, Jirkov

606 63 67 60 728 91 45 72 728 58 47 12 732 43 47 58 777 89 88 78 728 91 45 72 608 47 40 01 606 51 17 96 604 15 95 51 606 15 36 25 723 87 88 04 607 70 16 01 604 16 30 59 776 59 09 17 604 11 20 99 603 21 86 44 603 79 88 47 776 20 34 40 728 05 41 96 606 28 70 66 603 30 06 95 607 66 26 02 605 54 32 75 728 10 69 83 607 16 03 99 737 53 34 71 605 52 34 35 607 75 40 24 602 95 25 29 603 58 33 05 606 13 84 77 602 86 14 45 605 90 20 71 723 26 86 00 605 48 10 24 737 70 43 56 603 58 29 94 607 73 64 76

Pokud máte zájem o zveřejnění názvu a kontaktu na Vaší AS jednotku, kontaktujte naší redakci na tel.: 777 67 62 12 Zdroj: Internet

Redakce: MTJ, Riggs, Witus, foto: Kosák, grafická úprava a DTP: Witus. Email: [email protected], [email protected], [email protected] Kontaktní místo: I. Airsoftová prodejna, Melounová 2, Praha 2, 120 00, tel.: 224 94 13 52. Časopis vydává společnost Anareus CZ, s.r.o., Feřtekova 541, Praha 8, 181 00, IČ: 25779613, Krajský obchodní soud v Praze oddíl C, vložka 69519, datum zápisu 13. 7. 1999. Evidenční číslo : MK ČR E 14493. Rozšiřují společnosti PNS, a.s.

29

No04.qxd

30.10.2003

20:38

StrÆnka 30

příště...

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE NAJDETE... Kluby: Warriors

Neúspěšné operace

Recenze: Desert Eagle .50 AE Marui

Sniper II. díl

Reportáž: Milovické Mogadišu

Argentinské speciální jednotky

Recenze: Kovová těla HurricanE

Recenze: Glock 34 KSC

R OČNÍ PŘEDPLATNÉ ČASOPIS AIRSOFT Pokud si předplatíte časopis Airsoft, budete jej pravidelně dostávat poštou zdarma. Vyplněný formulář zašlete na adresu Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00. Platba poštovní poukázkou (složenkou): částka 300kč (6 čísel), jako příjemce vyplňte Anareus CZ, s.r.o., Melounová 2, Praha 2, 120 00. Platba bankovním převodem: částka 300kč (6 čísel), číslo účtu 579716103 / 0300 ČSOB, variabilní symbol rodné číslo / IČO Jméno, příjmení

Firma

RODNÉ ČÍSLO / IČO (var. symbol při platbě bankovním převodem)

DIČ

Ulice

Město, PSČ Telefon:

od čísla: 1 2 3 4 (označte, od kterého čísla chcete časopis předplatit)

30

5

6

No04.qxd

30.10.2003

20:39

StrÆnka 32