58. Virus varicelly a herpes zoster

vypracovali: použito výpisků z 2.LF (zdroj Votava), Martina Panešová, Šárka Bohoňková, Dagmar Mocná, Tereza Koňasová, Markéta Lorenzová, Petr Grenar, Zuzana Marvanová, Alexandra Pitáková, 3.LF, 2012 Otázky ze speciální virologie, parazitologie a mykologie

58. Virus varicelly a herpes zoster • • • •

ČELEĎ: HERPESVIRIDAE

velké obalené DNA viry – lineární dvojvláknová NK (během množení se cirkularizuje) kubická kapsida (100 nm) kapsida v lipidovém obalu, ze kterého ční glykoprotein projekce - adsorpce na receptory, Ig virion 4 části - nukleoid, kapsida, tegument, obal tegument - útvar různé tloušťky, obsahuje asymetricky rozložený amorfní materiál • renukleokapsida získává obal pučením přes jadernou membránu • do okolních bb. se šíří plasmodemy, později i fúzí cytoplasm. membrán • po promoinfekci zůstavají celoživotně - latentní infekce • protilátky neznamenají imunitu • mohou být aktivovány za stavů imunologické nedostatečnosti • u některých je podezření , že se účastní vzniku maligních nádorů (EBV) • přenos pouze bezprostředním kontaktem s nákazou - malá odolnost vůči zevním vlivům • herpetické viry velmi rozšířené • většina z nich se dá léčit (!ale ne eradikovat!) známo 8 lidských druhů herpes virů: Herpes simplex hominis – typ 1 a 2 (ot.2) virus Varicella-zoster Cytomegalovirus (ot.3) herpes viry 6, 7 a 8 virus Ebsteina a barrové (ot. 19) Množení herpesvirů - virový obal přilne na receptory na povrchu b. a splyne s její plasmatickou membránou - uvolnění kapsidy do cytoplasmy - proteiny z tegumentu zastavují syntézu b. bílkovin, pronikají do jádra, indukují transkripce virové DNA - průnik vDNA do jádra, transkripce v jádře, translace v cytoplasmě - pučení kapsid přes jadernou membránu - vznik obalu, infekční částice - rozpad b. - latentni infekce - virový genom v kruhové formě, téměř žádná virová exprimace genů

virus VARICELLA – ZOSTER

(VZV)

• člověk je jediný nositel • nijak se neliší od Herpesviridae obecně • nejbližší příbuznost s HSV • po antigenní stránce existuje v jedniném typu • v nakažených b. přítomny eosinofilní intranukleární inkluze • vyvolává plané neštovice + pásový opar → plané neštovice (= varicella) primoinfekce • 90 % nákazy v dětském věku – benigní průběh • komplikace během adolescence dospělosti • těhotenství → možný přenos na plod → těžký až fatální průběh (nedostatečná imunita)

• šíří se kapénkově • nález svědivých neštovic v různém stádiu vývoje • komplikace - pneumonie (pomnožení viru v plicních sklípcích), meningoencefalitida sekundární infekce pustul (ex. streptokoky) • vnik do organismu respiračním traktem, pomnožení v b. respiračního traktu → lymfatické uzliny → primární virémie → játra a slezina → sekundární virémie → rozsévání lymfocyty a makrofágy do kůže a sliznic → množení viru v b. sliznic a kůže → typická vyrážka → pásový opar (= herpes zoster) rekurentní infekce (výjimečně jako primoinfekce) aktivace infekce, která latentně perzistuje v některém senzorickém gangliu aktivace → neuritida, neuralgie v inervované oblasti (~ pás, dermatom) může/nemusí být kožní výsev virus centrifugálně osou neuronu → zakončení nervu → do kůže→ exantém~neštovice nejčastěji postihuje některou z větví n.V (trigeminus), nervy z paravertebrálních ggl C3 –L2 paréza n. VII (facialis) = BELLOVA paréza (jedna možná příčina ) •Diagnostika → Elektron Mikroskop velmi rychlá X nízká specifita a citlivost + vysoká cena → Kultivace vysoce specifická, získáme kmen k další analýze pouze v kulturách lidských buněčných tkání pomalá (min 48h – týdny) metoda a z některých vzorků málo výtěžná → průkaz Antigenu rychlá a jednoduchá metoda – imunoprecipitací v gelu stanovení z tekutiny v pustulách, nebo ze suspenze tkáně X málo citlivý, a nízká specifita → Sérologie jednoduché provedení, snadno získatelný materiál možné vyšetření i mimo akutní fázi, přehled promořenosti X nespolehlivá u reaktivací, nerozliší typ infekcí → PCR (průkaz DNA) vysoká citlivost, specifita, rychlá metoda volby u těžkých infekcí X není běžně dostupná, komplikované provedení • Léčba specifická terapie v případě varicely jenom u významně imunosupresivních pacientů virus nelze léčbou eradikovat (= úplné vymizení) → Hyperimunní gamaglobulin → Antivirotika • Acyklovir: u těžkých forem pásového oparu a rekurentních aktivací; netoxický • Foscarnet: netoxický, pouze pro rezistentní kmeny • Prevence teprve nově vyvinutá – u nás ještě neregistrována živá očkovací látka proti VZV kmen OKA s oslabenou virulencí použití hlavně pro děti s imunitním defektem

59. Virus herpes simplex Čeleď: HERPESVIRIDAE • velké obalené DNA viry – lineární dvojvláknová NK (během množení se cirkularizuje) • kubická kapsida (100 nm) • kapsida v lipidovém obalu, ze kterého ční glykoprotein projekce - adsorpce na receptory, Ig • virion 4 části - nukleoid, kapsida, tegument, obal tegument - útvar různé tloušťky, obsahuje asymetricky rozložený amorfní materiál • renukleokapsida získává obal pučením přes jadernou membránu • do okolních bb. se šíří plasmodemy, později i fúzí cytoplasm. membrán • po promoinfekci zůstavají celoživotně - latentní infekce • protilátky neznamenají imunitu • mohou být aktivovány za stavů imunologické nedostatečnosti • u některých je podezření , že se účastní vzniku maligních nádorů (EBV) • přenos pouze bezprostředním kontaktem s nákazou - malá odolnost vůči zevním vlivům • herpetické viry velmi rozšířené • většina z nich se dá léčit (!ale ne eradikovat!) známo 8 lidských druhů herpes virů: Herpes simplex hominis – typ 1 a 2 (ot.2) virus Varicella-zoster Cytomegalovirus (ot.3) herpes viry 6, 7 a 8 virus Ebsteina a barrové (ot. 19) Množení herpesvirů - virový obal přilne na receptory na povrchu b. a splyne s její plasmatickou membránou - uvolnění kapsidy do cytoplasmy - proteiny z tegumentu zastavují syntézu b. bílkovin, pronikají do jádra, indukují transkripce virové DNA - průnik vDNA do jádra, transkripce v jádře, translace v cytoplasmě - pučení kapsid přes jadernou membránu - vznik obalu, infekční částice - rozpad b. - latentni infekce - virový genom v kruhové formě, téměř žádná virová exprimace genů

virus HERPES SIMPLEX (HSV) • přirozeným hostitelem pouze člověk • ve dvou antigenních podobách glykoproteinu gG, oba typy společné antigeny • T1 – infekce většinou na obličeji/ústa • T2 – perigenitální infekce • 2 důležité věci pro patogenezi - neurovirulence (neurotropní virus) a latence • infekce se šíří kapénkovitě, osobním kontaktem • místo primárního množení jsou sliznice (oči, ústa, nos, genitálie) • vstupuje nerv. zakončením → do senzorických ggl • latentní perzistence virové DNA ve formě epitopů • reaktivace vyvolána: UV, horečka, stres, hormonální nerovnováha- menstruace • tvorba mnohojaderných syncytií, balonová degenerace bb → nekróza a zánětlivá infiltrace • vznikají praskající puchýře, afty, většinou nezanechává jizvy

→ HSV 1 • primární inf většinou už v dětském věku, nákaza často asymptomatická • průnik obvykle sliznicí dutiny ústní nebo spojivkou, pomnožený virus pronikne do nervových zakončení a asi axonálním transportem proníká do ggl trigeminale • primoinfekce • akutní herpetická gingivostomatida • faryngitida, rýma – nediferencovaný katar dýchací cest • keratokonjuktivitida – infekce oční spojivky • herpetická encefalitida nejvážnější možný projev nekróza nervových buněk v temporální oblasti virus se do oblasti šíří ze zakončení čichových nervů při reinfekci nosní sliznice z ganglia trigeminu po reaktivaci infekce • rekurentní infekce • herpes labiale - rozhraní kůže a sliznice na rtech → HSV2 • nejčastější pohlavní nákazy • průnik obvykle sliznicí genitálu, pomnožený virus pronikne do nervových zakončení a asi axonálním transportem proníká do ggl podél křížové kosti • různé zátěže mohou infekci aktivovat, virus se vyseje do kůže nebo sliznice • progenitální herpes - ♂: výsevy na glans penis ♀: léze na cervixu, vagíně, vulva, perianálně při latentní reaktivaci- asymptomatické vylučování cervik. sekretem • vzácně transplacentární infekce plodu • infekce dítěte při porodu cervikálním sekretem, perinatální infekce → těžké generaliz. onem. • rekurentní herpes genitalis Diagnostika • izolace viru z tekutin puchýřů většinou na bb kulturách • monoklonální protilátky proti HSV1 a HSV2 – expresní a specifický průkaz infekce • PCR průkaz virové DNA • sérové protilátky – nízké hladiny jsou u většiny lidí po celý život • u prim i rekurent infekcí je významný vzestup IgG • primární infekce – vždy IgM (přetrvává cca 6 týdnů) IgM proti HSV1- typově specifické IgM proti HSV2 – reagují s oběma typy Důležitý je jejich průkaz zejména při perinatálních infekcí Léčení → acyklovir proti 1 i 2 - nejde odstranit latentní forma, ale zabránit aktivaci inhibitor syntézy DNA uplatňuje se přednostně v infikovaných bb ( podmíněn přítomností vir thymidinkináz) minimálně toxický → lokální antivirotika Prevence vakcíny – zejména proti HSV2 – v experimentálním stadiu důležitá je prevence HSV 2 žen ve fertilním věku

60. Cytomegalovirus -

lidský CMV napadá pouze člověka jako přirozeného hostitele typické intranukleární a cytoplasmatické inkluze, infikované b. se zvětšují charakteristický vliv na hostitelskou b: enormní zvětšení b. i jádra → název po primoinfekci perzistuje hlavně v bb slinné žlázy, ledvinných tubulů, leukocytů naprostá většina infekcí inaparentní,výjimka imunosuprimovaní,novorozenci,plod promořenost obyvatelstva 50-100 % (podle oblasti, způsobu života) možné vylučování viru slinami, močí

• Patogeneze - pomalé množení - reprodukční cyklus 48 až 72 hodin - na rozdíl od ostatních herpesvirů stimuluje b. metabolismus - zdrojem infekce: sliny moč, sperma, cervikální a poševní sekret, mateřské mléko - přenos infekce: úzký kontakt s nemocným, transplacentárně, transfuzí, transplantací - generalizace pomocí leukocytů - primární infekce inaparentní méně často spojena s příznaky infekční mononukleózy, hepatitidy akutní onemocnění doprovázeno lymfocytóza (hl T-bb→ tox. účinek na infik bb.) horečnaté stavy NE heterofilní protilátky, menší počet atyp. lymfocytů (X EBV) - po likvidaci produktivní infekce se virus v některých b. (monocyty, makrofágy) udržuje v latentním stavu - aktivace latentní infekce za normální situace rovněž klinicky němá, jen krátkodobé vylučování viru při intrauterinní infekci, kongenitální cytomegalie těžké malformace až úmrtí plodu → mikrocefalie, slepota, hepatosplenomegalie, purpura pozdní příznaky: duševní retardace, hluchota u imunosuprimovaných pacientů při přenosu transfuzí, štěpem, AIDS hlavně nebezpečí reaktivace – probíhá mnohem hůř než primární infekce oesofagitida, retinitida, encefalitida ( hlavně u HIV+) až fatální komplikace: pneumonie, kolitida, meningitida cytomegalové infekce po transplantacích zdrojem transplantovaný orgán nebo krevní transfuze přetrvávající teploty, jako syndrom infekční mononukleózy nebo invazivní onemocnění s těžkým postižením GIT, jater nebo plic nejzávažnější syndrom - intersticiální cytomegalová pneumonie, špatná prognóza • Diagnostika význam diagnostiky hlavně pro ↑ transplantací, ↑ imunodficientních pacientů → Kultivace : snadná kultivace roste s typickým cytopatickým účinkem za 5-25 dní za 24-48h lze prokázat jaderné inkulze monoklonální protilátky → urychlení daignost pro akutní infekci je klinicky relevantní hl izolace z krve průkaz CMV v moči, sekretech, slinách –může být známkou bezpříznakového vylučování i u zdravách jedinců → průkaz DNA kvantitativní stanovení

rychlé, spolehlivé, citlivější než kultivace → Serologie jen alternativní metoda; protilátky neznačí imunitu stanovení antigenů v leukocytech v periferní krvi IgG – anamnestické, pro stanovení reaktivace nejsou příliš významné IgM, IgA: jak u primární tak u reaktivace infekce → rozlišení prim a reaktivované infekce není jednoznačné • Terapie Hyperimunní gamaglobulin - (hlavně u transplantovaných osob) Antivirová léčba - ganciklovir (poměrně toxický), foscarnet (také toxický) při dlouhodobé léčbě (ex u AIDS) vznikají mutant-rezistentní kmeny • Prevence zatím neúspěšné pokusy o vakcínu Epidemiologická opatření pro příjemce orgánů se těžko dodržují vzhledem k vysoké promořenosti obyvatelstva CMV - pacient by neměl dostat orgán od CMV+ dárce

61.Papillomaviry dsDNA neobalené, patří mezi čeleď PAPOVAVIRIDAE (papillomavirus a polyomavirus) kapsida kubická ze 72 kapsomer HPV

•

schopnost latentně perzistovat v bb. -> indukce transformace bb (7 nestrukturálních polypeptidů kódovaných virem) • benigní tumory, hyperplasie kůže nebo sliznic, některé dysplasie (prekanceróza), • neinfekční pro laboratorní zvířata – kultivace na bb kulturách z lidské předkožky nebo orgánových kulturách lidské kůže • produktivní infekce pouze v plně dif. keratinocytech a epiteliích, v nezral. bb latentní infekce • aktivace latentní infekce: snížená fce T-lymf - pokles imunity, hormon.vliv (gravidita); UV záření, transaktivační účinek produktů replikace herpes simplex • zdroj infekce: oloupané epitelie, keratinocyty – kontamin. předměty, přímý kontakt, autoinokulace, sex • často inaparentně, inkubač. doba 1-20m, někdy spontánní regrese onemocnění, ale zůstává v bb histologie bradavic: • ohraničená prolif. epidermis, zbytnělé str. granulosum a spinosum (velké vakualizované bb), ve str. corneum hyperkeratóza, v bazál. vrstvrách možné prokázat DNA viru; kompletní virion v pseudokrystalickém uspořádání v jádrech rohové vrstvy (= bazofil. Lipschützovy inkluze) dg.: histologie, cytologie, imunocytochemie, PCR (nejčastěji) substrát pro rutinní průkaz není protilátky proti nestrukturál. polypeptidu E7 – vyšší u ca dělož. čípku terapie a prevence: bradavice: vymizí spontánně; kryoterapie, laser, chirurgie očkovací látky proti HPV 16 a 18, příp. 6 a 11 Lokalizace

Onemocnění

HPV

pozn.

kůže – ruce, prsty -paže,obličej,kolena

anogenitál

dutina ústní larynx spojivka

verruca vulgaris verruca plana verruca plantaris epidermodysplasia verruciformis

2,4,1 3,10 1,2 5,8

condyloma acuminatum atypie cervikální sliznice hyperplasie epitelu rekurentní laryngeální papilomatóza papilom

6,11

často malig.transformace do ca kůže při vystavení na slunci; imunosuprimovaní (transplantace, HIV)

16,18 -> ca dělož. čípku; očkování 13,32 6,11 11

62. Adenoviry dsDNA neobalené viry kapsida s kubickou symetrii patří k nejhezčím - dokonale pravidelný 20ti stěn rezistentní vůči fyzikálním i chemickým vlivům replikace v jádře s tvorbou specifických inkulzí časné nestrukturální virové antigeny inhibují přepis buněčných RNA → smrt hostitel b. lidské adenoviry dělíme do různých skupin podle schopnosti aglutinovat podle fyzikálně-chemických kriterií podle skupinově specifických antigenů adenoviry se zkoušejí jako účinné vektory genů k léčbě geneticky podmíněných chorob množení viru - přilnutí adenoviru na povrch b., endocytóza - únik z endozomu, pomocí mikrotubulů se virion dostane do jádra, rozpad kapsidy - virus přiměje b. vstoupit do S-fáze - tvorba virových proteinů, které chrání b. před protivirovou obranou organismu - syntéza enzymů k replikaci virionu (v cytoplasmě) - nová kapsida se skládá v jádře - zástava syntézy b. DNA a proteinů - smrt b., uvolnění virů -

schopnost adenovirů svými proteiny potlačovat b. odpověď na interferony ochrana nakažené b. před cytolytickým působením cytotoxických lymfocytů a TNFα usnadňuje dlouhodobé přetrvání adenovirů ve tkáních po akutní infekci

patogeneze, klinické příznaky • infekce kapénkovým, alimentárním, sexuálním přenosem, kontaktem s kontamin předmětem • primární pomnožení adenovirů - epiteliální bb spojivek, nosohltanu, střev • infekce prochází do hlubších vrstev sliznice, tonsil, lymf uzlin • množení viru → destrukce bb. a zánět • běžné reinfekce – protilátky však brání průniku do hloubky sliznice a do DCD • těžký průběh mají hlavně primoinfekce, hlavně u dětí od 0,5 – 7 let • po nákaze můžou adenoviry perzistovat v lymfoidních tkáních a ledvinách bez příznaků • akutní adenovirové infekce se projevují nejčastěji faryngokonjuktivální horečkou katar HCD

• •

• • • • •

tonzilitidy, laryngitidy, bronchitidy zánět spojivek bývá dominujícím symptomem (hlavně u nákaz z koupání) infekce může být spojena s rozvojem epidemické keratokonjuktivitidy + horečka, bolestivá lymfadenopatie periaurikulárních uzlin zanechání jizev na rohovce ex. přenos nedostatečnou sterilizací nástrojů očních lékařů přenos sexuálním stykem → uretritidy, cervicitidy častou příčinou kojeneckých a dětských průjmů (typ 40 a 41) komplikace (u imunodeficientních pacientů) - hemoragická cystitida, meningoencefalitida, perikard, adenovirová hepatitida a pneumonie adenovirové nákazy jsou běžné, po celý rok časté ohraničené epidemie ve vojenských kolektivech

• Diagnostika izolace virů z výtěrů nosohltany, spojivek, ze stolice kultivace na bb kulturách lidského původu některé kmeny se nedají kultivovat → přímý elktromikroskopický průkaz ve stolici praktický je aglutinační latexový test typově specifické protilátky se prokazují vyšetřením párových sér (HIT.KFR) • Terapie a prevence neexistuje specifické chemoterapeutikum v zahraničí se vakcinuje proti určitým typům (hl. u branců) nebyla potvrzena genetická stabilita vakcinálních kmenů → preventivní očkování není

63.Rotaviry Čeleď: REOVIRIDAE • dsRNA neobalené viry • dvojitá kaspida s kubickou symetrii (vnější kapsida je glykoproteinová) • velmi rezistentní k fyzikálně-chemickým vlivům • zachovávají si infekční aktivitu v širokém rozmezí pH a teplot

rod: ROTAVIRUS • • • • • • • • •

důležití vyvolavatelé gastroenteritid lidí i zvířat po celém světě obě kapsidy mají kubickou symetrii, kulaté (rota) ozubená kolečka (výběžky hemaglutininu) zevní, glykoproteinová, kapsida má hemaglutinační vlastností, typově specif antigeny vnitřní kapsida obsahuje skupinově specifické antigen podle elektroforetické motility RNA segmentů dělíma na 5 skupin A-E) podle antigenní povahy vnitřní kapsidy 2 podskupiny podle antigenů jsou nejdůležitější sérotypy P1A, P1B a G 1-4 lidský rotavirus napadá i selata, telata,.. přenos infekce mezi zvířaty a lidmi je však vzácná

• Množení v cytoplasmě, buňky nedovedou replikovat dsRNA, příslušný enzym je součástí virionu při pronikání do endoplasmatického retikula získává virion přechodný obal, ten je pak nahrazen zevní vrstvou kapsidy

• Patogeneze a klinické příznaky • nejdůležitější vyvolávatelé dětských průjmů • šířené infekce probíhá orofekální cestou a přes kontaminované předměty • nejvnímavější k rotavirům jsou střevní b. na vrcholcíh klků (receptor betagalaktosidasa) • virus se množí v povrchní vrstvě sliznice tenkého střeva → změna permeability, nedochází k rozštěpení cukerné složy, vznik plynů, rozpínání střeva → porucha sekrece vody, ztráty iontů • nedochází ani k viremii ani k generalizaci onemocnění • klinicky probíhá jako akutní gastroenterotida • u větších dětí a dospělých probíhá infekce často inaparentně • sérové protilátky nemají ochranný účinek → častá reinfekce • vyšší výskyt je obecně v zimním období • Diagnostika • diagnóza se nejčastěji provádí z přímého průkazu virů ve stolici (norm jsou ↑ vylučovaná) elektronmikroskopicky průkaz antigenů metodou ELISA • nejpraktičtější je průkaz aglutinací latexových partikulí pokrytých specifickými protilátkami • sérologické vyšetření párových sér se provádí hlavně pro epidemiologické účely • Terapie secifická terapie neexistuje rehydratace a kontrola acido-bazické rovnováhy a ztráty iontů • Prevence experimetnální očkování dětí zvířecími nepatogenními rotaviry musela být stažena - u několika dětí došlo ke vchlípení střeva

64. Ortomyxoviry Čeleď: ORTHOMYXOVIRIDAE patří sem hlavně viry chřipky, afinita ke sliznici dýchacích ceset (myxa- sliz) obalený ssRNA virus (80-120nm), negativní polarita, segmentovaná RNA helikoidální kapsida replikace v jádře obal získávají pučení na cytoplasmatické membráně → není cytotoxický (kompletace až pučením přes membránu) lidské druhy - viry typu A, B, C (považuje se za zvláštní druh – příliš se liší od A,B)

+ řada zvířecích druhů Antigeny a patogeneze

• •

•

•

• •

virion sférického tvaru - výběžky HA a NA HA (hemaglutinin) ◦ váže virion na povrch b. na kys. sialovou ◦ Ag změny brání účinku neutralizačních protilátek ◦ 15 podtypů - H1-H15, u člověka H1, H2, H3 NA (neuraminidasa) ◦ snižuje viskozitu ochranného hlenu → přístup virů k receptorům buněk ◦ odstraňuje k. sialovou z gp na povrchu nově vzniklých virionů - viriony by jinak vytvářely agregáty a byl by avirulentní ◦ 9 podtypů - N1-N9, u člověka zatím N1 a N2 vazba virionu na k. sialovou na b. receptorech → endocytóza → splynutí virového obalu s membránou endosomu → průnik do cytoplasmy, pak do jádra → syntéza mRNA a vRNA → syntéza bílkovin na ribosomech ER → úprava proteinů (glykosylace) → dozrávání virionů při b. membráně množení virů → zánětlivý infiltrát, edém, destrukce sliznice šíří se kapénkovým přenosem, inkubační doba několik hodin až 2 dny

Proměnlivost virů chřipky antigeny jsou proměnlivé → podmiňují rozlišení podtypů, u chřipky C relativně stabilní antigenní drift = menší změna ve struktuře povrchových antigenů • plynulé menší změny, objevují se každý rok • vznikají bodovými mutacemi u všech druhů chřipky • imunita mezi driftovými variantami je částečně zkřížená • drift vysvětluje možné reinfekce osob, které daný typ chřipky už prodělali • probíhá i u ostatních virů chřipky (X ne jenom u chřipky A) • proteiny nukleokapsidy a membránové proteiny jsou stabilní a druhově specif. určení antigenní shift (zlom) = velká změna povrchových antigenů, objev náhle a rychle převládne • u prasete se rekombinují ex. ptačí a lidský virus - nový virus (genetické přeskládání) • člověk je vnímavý ze zvířecích chřipkových virů pouze k praseti • jen u skupiny A, dosud identifikováno 14 druhů H a 9 N • ke změně dochází jednou za 10-30 let Imunologie • tvoří se protilátky proti povrchovým antigenům i nukleoproteinu • neutralizační efekt mají hlavně protilátky proti hemaglutininu blokují vazbu virionu na vnímavou buňku jejich přítomnost brání reinfekci • chřipka navozuje stav imunosuprese v časné fázi – plicní makrofágy jsou permisivní k replikaci viru → snížení fagocytární kapacity, zhoršená chemotaxe, nedostatečná kooperace s T-lymfocyty → zvýšená vnímavost k přidružené infekci stafylokoky, streptokoky, hemofily • imunita je druhově a typově specifická • není celoživotní – klesá s driftovou změnou virů Chřipky A

•

primární místo pomnožení - sliznice HCD, většinou zůstává u lokální infekce

Klinické projevy - náhlý začátek s teplotou nad 39 °C, bolesti hlavy, kloubů, svalů, zimnice, později projevy respirační infekce (př. pneumonie, laryngotracheobronchitis), celkové příznaky způsobeny interleukiny a interferony • generalizace je vzácná a velmi vážná (myokarditida, encefalitida) • nejčastější komplikace chřipky jsou způsobeny sekundární bakteriální invazí • zničení řasinkové výstelky virem, vdechnuté bakterie nejsou odstraněny • S. aureus, H. influenzae (dřív považován za původce chřipek), Str. pneumoniae • vysoká nakažlivost pro vnímavé osoby, riziko pro staré a chronicky nemocné pacienty • v době vzniku antigenního shiftu se objevují velké pandemie s vysokou úmrtností (ex. španělská chřipka, asijská chřipka) • každoročně vznikají epidemie (v ČR řádově stovky úmrtí) Chřipky B působí menší epidemie lokálního charakteru obecně méně závažný průběh celkově nižší výskyt komplikací → nižší úmrtnost Chřipky C vyvolává jenom lehké infekce HCD u dospělých většinou asymptomatický průběh Diagnostika průkaz antigenů z výtěrů nosohltanu ELISA, imunofluorescence v laboratoři rychlotesty v ordinaci – záchyt agens ve 40-70 % (! pro indikace léčby virostatiky) Průkaz RNA rychlé a velmi citlivé; zatím běžně nedostupné Kultivace → na tkáňových kulturách : růst bez cytopatického účinku průkaz monoklon protilátkami nebo hemadsorpcí → na kuřecím embryu: průkaz hemaglutinací sérologie na základě významného vzestupu hladiny specifických protilátek v párových serech z akutního a rekonvalescentního období) → KFR ( komplemetfixační reakce) – stanovení etiologické diagnozy, typově spec. → HIT (inhibice hemaglutinace) – hlavně pro epidemiologické účely hemaglutinin - schopnost shlukovat Ery (jen laboratorní jev) → IgM, IgA, IgG – rychlé rozpoznání etiologie některých komplikací - výrazné urychlení diagnózy • Léčba většinou pouze symptomatická, léčba komplikací antivirové preparáty - možné jejich profylaktické podávání amantadin, rimantadin k léčbě a profylaxi chřipky A inhibitory neuraminidázy k léčbě a profylaxi chřipky A a B • Prevence • jedinou účinnou metodou je vakcinace • vakcína musí obsahovat povrchové antigeny aktuálních kmenů • monitorování změna cirkulujících virů a odhady na změny v příští sezóně

• • •

k očkování se využívá – celovirionová formoliz. vakcína (lipidy způsobují vedl. reakce) - subjednotková – obsahuje pouze izolované antigeny - méně reaktogenní, ale i méně imunogenní ochranný účinek vakcíny se projevuje u 60-80% očkovaných hlavně brání v šíření infekce do DCD

Pandemie 1989: H2N2 1900: H3N2 1918: H1N1: "Spanish flu"-highly pathogenic strain (estimated 20-40 million deaths) 1947: H1N1 1957: H2N2 "Asian flu"-illness but low mortality 1968: H3N2 "Hong Kong flu"-illness but low mortality 1977: H1N1 Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE Virus parainfluenzy Rod: Paramyxovirus Virus příušnic rod: Morbillivirus Virus spalniček rod: Pneumovirus Lidský respirační syncytiální virus (RSV) Rozdíly oproti Orthomyxoviridae -

ssRNA(-) je v kontinuální, nikoliv segmentovaná HA a NA jsou na jednom řetězci přítmnost F proteinu – způsobuje spojování buněk a tvorbu syncytii

viry Parainfluenzy (PIV) • • • •

vyskytují se u lidí i u zvířat; lidské infekce – typ 1 a 3, vyšší riziko imunosuprimovaní, děti podílejí se na etiologii cca 40 % akutních respiračních nákaz dětí jediným zdrojem je člověk, šíření hlavně na jaře a podzim kapénkovým přenosem krátká inkubační doba (2-3 dny)

• • • •

zpravidla nedochází k hlubší invazi sliznic ani ke generalizaci infekce horečnaté onemocnění s rýmou a faryngitidou /laryngotracheitida /bronchitida / bronchopneumonie pseudokrup – edém sliznice laryngu – častá komplikace repiračních nákaz u malých dětí

• diagnostika kultivace a průkaz antigenu je obtížný sérologie je málo spolehlivá

65. Virus parotitidy

Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE Virus parainfluenzy rod: Paramyxovirus Virus příušnic (V. epidemické parotitidy) rod: Morbillivirus Virus spalniček rod: Pneumovirus Lidský respirační syncyální virus (RSV) Rozdíly oproti Orthomyxoviridae ssRNA(-) je kontinuální, nikoliv segmentovaná HA a NA jsou na jednom řetězci přítmnost F proteinu – způsobuje spojování buněk a tvorbu syncítii Virus parotidy Obalený ssRNA vir negativní polarity pouze 1 antigenní typ (podobný viru parainfluenzy), antigenně stálé viry hostitelem je pouze člověk značně labilní, citlivé k vyschnuí, teplotě, UV-záření viriony mají neuraminidázovou, hemaglutinační a hemolytickou aktivitu působí jako iduktory interferonů Patogeneze • šíří s kapénkovým přenosem • příušnice • generalizované onemocnění • 2-3 týdny inkubace • primární množení v sliznici nosohltanu – asymptomatická replikace viru • lymfatickou drenáží přestup do krčních uzlin → generalizace krevní cestou → viremie • afinita k slinným žlázám, žlázám s vnitřní sekrecí, meningám • vzestup teploty a oboustranné zduření slinných žláz (příušní, podčelistní) • častou komplikací: orchitis, pankreatitida, aseptická meningitida • komplikace se můžou projevit i bez postižení slinných žláz • 30-40 % onemocnění probíhá inaparentně, i inaparetně postižené osoby vylučují virus • po onemocnění dlouhodobá imunita s pozdní přecitlivělostí proti virovým Ag • orchitis po pubertě může způsobit sterilitu • v prvním trimestru těhotenství vede parotida k úmrtí plodu Diagnostika izolace viru ze slin, likvoru, moč kultivace na kuřecím zárodku (až po 24 h) rychlá diagnostika stanovení specifických IgM sérologické vyšetření – KFR. HIT, ELISA Prevence k očkování se využívá oslabená očkovací látka aplikace v kombinace s očkováním proti spalničkám a zarděnkám

66. Virus spalniček Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE Virus parainfluenzy rod: Paramyxovirus Virus příušnic

rod: Morbillivirus rod: Pneumovirus

Virus spalniček Lidský respirační syncyální virus (RSV)

rod Morbillivirus Obalený ssRNA virus negativní polarity, oválné viriony (150-350nm) povrchové glykoproteiny mají hemaglutinační a lytickou aktivitu (NE neuraminidázovou) zvláštností replikace je hromadění N-proteinu → tvorba jaderných inkluzí řada virů patogenních pro zvířata, jediný druh patogenní pro člověka - virus spalniček Virus spalniček je jen v jednom antigenním typu • Patogeneze - vysoce nakažlivý, šíření kapénkami (i v dlouhodobě zaschlých kapénkách sekretů) - 10 -11 dní inkubace - všechny infekce se manifestují - vstup respiračním traktem, množení v respirační sliznici → regionální lymfatické uzliny – hemolytická aktivita - vznik obrovských mnohojaderných b. Warthinovy-Finkeldeyovy → vznik viremie → vnitřní orgány a další lymfoidní tkáň → přestupem z endotelu jsou infikovány spodní vrstvy sliznic a epidermis - v krvi nekoluje volně, ale vázány na nakažené monocyty - imunitní reakce destruuje nakažené b. (hl. endotelie kapilár) → charakteristická vyrážka • Klinické projevy - 1. katarální stadium (konečné stadium inkubace) - rýma, zánět spojivek a kašel - 2. Koplikovy skvrny na bukální sliznici úst - 3. červený, lehce makulopapulární exantém se šíří od hlavy k nohoum - u nekomplikovaného průběhu kožní projevy po týdnu ustupují - možné komplikace: - množení viru v T a B lymf → lymfocytopenie, imunosupresivní vliv (3-6 týdnů po) - snížená odolnost vůči bakteriím → pneumonie, bronchitida, zánět středního ucha - výjimečně může přímo spalničkový virus způsobit pneumonii, encefalitidu - SSPE = subakutní sklerotizující panencefalitida - vzácně, u malých dětí (0,5-2 roky) pozdní důsledek infekce, po infekci virus přetrvá v mozku (inkluze, nukleokapsidy i spalničkový Ag v b. mozku) pomalu se rozvíjející onemocnění CNS, končí zpravidla letálně • Diagnostika - většinou na základě typického klinického obrazu Kultivace - zdrojem viru – sekret dýchacích cest, spojivek, krev, … Sérologie- průkaz protilátek KFR, HIT, ELISA testy, stanovení specifických IgM (ELISA;IF) • Prevence neživá vakcína - při setkání s divokým kmenem přecitlivělost, zhoršení průběhu onemocnění → užívá se živá olabená vakcína, součást smíšených očkovacích látek systematickou vakcinací je výskyt spalniček krajně vzácný, minimální pravděpodobnost projevu SSPE po aplikaci živého viru

67. Virus poliomyelitidy Čeleď: PICORNAVIRIDAE Rod: Enterovirus Poliovirus (typy 1-3) Coxackie A Coxackie b

Rod: Rhinovirus Rod:Hepatovirus

ECHO běžná rýma Virus hepatitidy A (nově zařazen)

ROD: ENTEROVIRUS

• • • • • • • • •

genom : ssRNA, pozitivní polarity replikace v cytoplasmě, vede k destrukci hostitelské b. ( = cytopatické) malé ( 27-30 nm), neobalené odolné k pH 3-10 a k éteru infekce enteroviry jsou časté – zejména inaparentní postihují buňky střevního epitelu a lymfatickou tkáň viry vylučovány stolicí = fekálně orální cesta (může být i kapénkové) zdrojem infekce: špinavé ruce, kontaminovaná voda a potraviny infekce zanechává celoživotní imunitu

• • • • • • •

poliomyelitis - přenosná dětská obrna přenos kapénkově, fekálně-orální cestou místo primárního postižení: sliznice nasofaryngu, tonsily sliznice tenkého střeva lymfatickými cestami do regionálních uzlin → do krve je-li viremie dostatečně dlouhá intenzivní dochází k infekci vnímavých tkání – hlavně CNS silně neurotropní virus (nejvyšší neurovirulence z lidských enterovirů) infekční proces, může být likvidován už ve fázi primárního množení (v GITu) → nákaza by mohla projít asymptomaticky, nebo jen lehkým zánětem v plně rozvinuté formě vede k postižení CNS a irreparabilní destrukci motoneuronů cca u 1 % se rozvijí paralytická forma (není-li chráněno očkováním) jsou 3 typy (mají rozdílnou neurovirulenci) - podle Ag složení povrchových proteinů kapsidy ve špatných hygienických podmínkách, horkém klimatu se virus vyskytuje endemicky (90 %) pasivně přenášené mateřské protilátky brání rozvinutí paralytické formy Po zahájení očkování (50. léta) byl poliovirus systematicky zlikvidován

POLIOVIRUS

• • • • • •

• Patogeneze vyvolává Poliomyelitis anterior acuta, dětská obrna při infekci poliovirem typický klinick obraz: 1. nespecifická chřipková fáze 2-3 dny většinou příznaky po této formě ustoupí = abortivní forma poliomyelitidy 2. meningeální fáze 4-7 dní (po 1. fázi) dostavuje se horečka – signalizace stadium sekundární viremie virus prochází krví přes plexus choroideus k meningám → aseptická meningitida většinou končí uzdravením 3. paralytická fáze za 2-3 dny paralýzy jsou známkou invaze viru do CNS pouze u 1 % afinity vůči motoneuronům → destrukce a následná fagocytóza přední míšní rohy, motorická centra oblongaty, mozečková jádra, mozkový kmen,… chabé obrny postihují v různém rozsahu různé svalové skupiny končetin/trupu vzácně zasaženy i svaly inervované hlavovými nervy → bulbární forma

• Diagnostika virus možno izolovat z výtěrů hrdla zejména v inkubaci a na začátku klin příznaků v průběhu akutního onemocnění izolace ze stolice (i 2-4 dyn po odeznění) z mozkomíšního moku ne tak častá → elektronová mikroskopie mozkomíšního moku nespecifická, méně citlivá pouze orientační, náročná a drahá → kultivace technicky nenáročná možnost další typizace, zjištění genetických vlastností, invazivitu,.. → PCR (průkaz RNA) rychlá metoda v prvním kroku neodliší druhy enterovirů ! Mlk biologická typizace kmenů pro epidemiologické účely → Sérologie průkaz typově specifických protilátek pracné ( každý typ se vyšetřuje zvlášť) není to časná diagnostická metoda ( v akutní fázi se protilátky často neprokážou → opakovat za x týdnů) • Terapie neexistuje specifická terapie intenzivní rehabilitace – navození kompenzační hypertrofie svalových skupin • Prevence → Salkova vakcína (1955) první neživá vakcína proti poliomyelitidě (X obsahovala aktivní opičí poliovirus  ) injekční, dobře imunogenní → Sabinova vakcína (1959) živá atenuovaná (oslabená) perorální • očkování probíhá v dubnu/květnu – nejmenší pravděpodobnost nakažení jinými enteroviry • ve vyspělých zemí se prakticky nevyskytuje (Evropa prohlášena za poliomyelitidy prostou) • onemocnění lze importovat z rozvojových zemí • stále hrozí riziko importu poliomyelitidy • viry jsou podávány očkovaným dětem → vylučovány → přenos ! upomínací efekt u dříve očkovaných, a k solidní imunitě populace kmeny jsou geneticky stabilní

68. Virus coxsackie, rhinoviry Čeleď: PICORNAVIRIDAE - ssRNA viry pozitivní polarity, neobalené, nesegmentované Rod: ENTEROVIRUS

Viry COXSACKIE (CV) nejsou tolik neurotropní jako polioviry - jsou polytropní stejné receptory jako adenoviry (CAR) podle patologických účinků na novorozené myšky (↑ citlivé na coxsackie) rozdělení: • viry coxsackie A (CVA) Paralytické onemocnění, horečka s exantémem Akutní infekce HCD

• viry coxsackie B (CVB) Myokarditida, perikarditida, pleurodynie Patogeneze podobná jako ostatních enterovirů • Vylučovány stolicí → orofekální přenos (špatné hygienické podmínky) • primární pomnožení ve sliznici nasofaryngu, tonsily, ten.střevo→lymf. uzliny → krev • Nejčastěji probíhají nákazy inaparentně, lokálně jako primární pomnožení v HCD občas doprovázeno nespecifickými příznaky → kongesce HCD, rýma. • Pokud nastává ↑ viremie → horečka s příznaky letní chřipky; ↑↑ viremie → rozsev a léze vnímavých orgánů (CNS - asept. meningitis, srdce…) • přímý průkaz viru v mozkomíšním moku, stolici, výtěr z nosohltanu, krev... Přehled syndromů vyvolaných coxsackieviry • postižení CNS • aseptické meningitidy (téměř všechny sérotypy) • zřídka paralytické onemocnění (hl. A7) • exantémy • herpangina (hl. A) • syndromy provázené vyrážkou (př. tzv. hand-foot-mouth disease- A16) • respirační infekce • infekce HCD (všechny typy) • zřídka infekce dolních DC (A9) • postižení svalů • pleurodynie neboli bornholmská nemoc (hl. B) • myokarditidy, zvláště těžké u novorozenců (hl. B) • jiné • lymfadenitidy (všechny typy) • netypická horečnatá onemocnění (všechny typy) • podezření • postižení beta-b.- vznik diabetes mellitus?? (B a asi enteroviry)

Echoviry ECHO - Entery-cytopathogenic-human-orphan (zdálo se, že k nim nenáleží žádná nemoc) všechny typické vlstnosti enterovirů člověk je výhradní hostitel většina nákaz má inaparentní průběh Enteritida, katar HCD, průjmy, aseptické meningitidy,… přenos kontaminovanou vodou např. při koupání - infekce hl. na konci léta a u dětí

RHINOVIRY A VIRUS SLINTAVKY A KULHAVKY Čeleď: PICNOVIRIDAE

Rod: Enterovirus Rod: Rhinovirus Rod:Hepatovirus

Poliovirus (typy 1-3) Coxackie A Coxackie b ECHO Virus hepatitidy A (nově zařazen)

rod: RHINOVIRUS patří do čeledě PICORNAVIRIDAE malý, neobalený, ssRNA vir replikace v cytoplasmě, vede k destrukci hostitelské buňky od enterovirů se liší labilitou v kyselém prostředí (enteroviry odolné pH 3-10) nízké pH působí rozklad jednoho ze strukturálních proteinů → při infekci nemůže pronikat do střev → není tedy vylučován stolicí přísněji druhově specifické než enteroviry zaschlé v nosním sekretu vydrží být infekční až několik dní • • • • • • • • • • • • •

nejčastější vyvolavatelé rýmy a „nemoci z nachlazení“ - 50% nejlepší podmínky pro rozmnožování 33-35 °C ~ nosní sliznice nejvyšší koncentrace infekčních částic v nosní sliznici - nosní sekret kapénkové šíření (infekční 3h po „odloučení“ od nosní sliznice) nešíří se do dolních cest dýchacích (u malých dětí a starších osob mohou způsobit záněty bronchů a plic, sinusitidy, záněty středního ucha) replikace viru → destrukce řasinkových buněk, překrvení,zánětlivá infiltrace,edém, sekrece příznaky způsobeny spíš reakcí organismu inkubační doba 2-4 dny produkce virových částic dosahuje maxima 2. - 3. den humorální protilátky - při promoinfekci až v 2. týdnu - při reinfekci okolo 7. dne → infekce proto postihuje vždy stejně projevy: rýma, kašel, zarudlý nosohltan imunita po nachlazení bývá krátkodobá úloha prochlazení - prochlazení končetin → reflexní vasokonstrikce cév nosní sliznice, rhinovirus se víc pomnoží, chladem se navíc snižuje aktivita řasinkového epitelu

rod: APHTOVIRUS na rozdíl od Enterovirů nesnáší kyselé prostředí rezistentní v mléce a zaschlém stavu, odolný zimě – až 2 měsíce přirozeně patogenní především pro hovězí dobytek a další přežvýkavce původce slintavky a kulhavky vysoce nakažlivé horečnaté onemocnění tvorba puchýřků na sliznicích úst, jazyk a kolem kopyt výjimečně je přenosný i na člověka u lidí vyvolává většinou benigní onemocnění – podobné příznaky jako u zvířat

69. Původci průjmových virových onemocnění (+ Toroviry → Caliciviridae) ROTAVIRY Ot 63. ADENOVIRY Ot. 62. ENTEROVIRY (polioviry, coxsackie, echo) NEZPŮSOBUJÍ GASTROENTERITIDY!!

Čeledi: CALICIVIRIDAE a ASTROVIRIDAE neobalené RNA viry, kubická kapsida rezistentní fyzikálním a chemickým vlivům → lidské KALICIVIRY • vyvolávají zvracení a průjmy hlavně u dětí • infekce se šíří orofekálně, kontaminovanou potravou a vodou • až 80% promořenost dětské populace • infekce je běžná a často probíhá inaparentně • infekce vede k trvalé imunitě → viry skupiny NORWALK(noroviry) • vyvolavatelé přenosných gastroenteritid všech věkových skupin • jen výjimečně onemocnění kojenců a batolat • infekce se šíří orofekálním mechanismem bez výrazné sezónní prevalence • typický je rodinný výskyt • virus je vylučován stolicí, zvratky • množení viru v proximální části tenkého střeva • villi a mikrovilli jsou destruovány – plně reverzibilní změny • náhlý začátek – nauzea, zvracení, průjem, horečky • sérové protilátky nechrání před reinfekcí

70. Viry klíšťové encefalitidy (+celkově arboviry) ARBOVIRUS = arthropode-borne virus RNA-viry řadíme mezi ně různé čeledě s 1 společným znakem - jsou přenášeny členovci označení má ekologický význam mají podobné šíření a cirkulaci nákazy infikace obratlovců (~ rezervoár) → saním krve infekce členovce → aktivní množení → celoživotní nákaza hmyzu a transovariální přenos na potomstvo → „rezervoár“ důležitý je přenos na potomstvo členovců = obnovení cirkulace po zimní přestávce člověk je pouze náhodný,“slepý“ článek řetězu řadíme sem některé z č. Bunyaviridae, č. Togaviridae, č. Flaviviridae Togaviry ◦ obalené RNA(+) viry s kubickou symetrií ◦ Alpha viry přenášené komárem ▪ WEE: Western equine encephalitis (western U.S., MA Canada). ▪ EEE: Eastern equine encephalitis (eastern U.S.) ▪ VEE: Venezuelan equine encephalitis (S and centr. America. S U.S.) ◦ Rubivirus – nepatří mezi arboviry, ot. 07 Bunyaviry ◦ obalené RNA(-) viry s helikální symetrií, přenos komáry, případně klíšťaty ◦ kalifornská encefalitida, Rift Valley fever, hantavirový pulm. syndrom Flaviviry

◦ ◦ ◦ ◦ ◦ ◦

obalené RNA(+) viry s kubickou symetrií Viry komplexu klíšťových encefalitid Virus Japonské encefalitidy Viry horečky dengue Virus žluté zimnice Západonilský virus

komplex virů Klíšťové encefalitidy • • • • • • • • • • • 1.

2.

• • • • • • • • •

obalené viry – obal získávají pučení do cytoplasmatických vakuol kubická kapsida lineární ssRNA genom s + polaritou, reprodukce v cytoplasmě snášejí lépe kyselé prostředí (pH 2,5-11) než ostatní flaviviridae (vydrží v tomto pH až 24h) antigenně příbuzné viry přenášené klíšťaty (na rozdíl od ostatních Flaviviridae) možný přenos nepasterizovaným mlékem většinou se replikují bez cytopatického účinku rezervoár infekce – divoce žijící savci v endemické oblasti způsobují 40 % encefalitid jednotlivé viry se liší závažností onemocnění nejdůležitější jsou dva typy: Virus klíšťové encefalitidy východního typu (ruská) na východ od Uralu, klíšťata Ixodes persulcatus u neočkovaných – těžké meningoencefalitidy (dvoufázová) jaro-letní mohou zanechávat trvalé paralýzy 20 % letální Virus evropské klíšťové encefalitidy (západního typu) na západ od Uralu, ohniska na okrajích lesů s křovinatým porostem vyvolávají klíšťovou meningoencefalitidu trvající léto – podzim rezervoárem infekce jsou myšovití hlodavci klíšťata mohou infikovat domácí dobytek → inaparentní infekce → mlékem na člověka na celém území ČR - klíšťata Ixodes ricinus, aktivita od pozdního jara do začátku podzimu

• Patogeneze zjevné onemocnění jen u 30% infikovaných infekce má dvoufázový průběh 1. fáze: • virus se množí v regionálních lymf. uzlinách → šíření infekce do lymf. tkání • probíhá jako lehká chřipka • často může scházet 2. fáze: • pokud není virus zlikvidován imunologickou obranou → sekundární viremie • virus skrz plexus choroideus do mozkomíšního moku, k meningám → množení • replikace v endotelu kapilár → přestup do tkání CNS • průběh jako meningitida, meningoencefalitida, encefalomyelitida • více postižena bývají bazální ggl, šedá hmota bulbu, mozeček • akutní fáze trvá 1-2 týdny

•

dlouhá rekonvalescence s příznivou prognózou, 1-5% mortalita

Diagnostika → kultivace • z mozku: velmi obtížná • z krve: prakticky nemožné (příliš krátká virémie v chřipkové fázi) → serologie • průkaz protilátek (specifických IgM) velmi účinné • z krve v prvním vzorku již u 80% pacientů • z mozku až opožděně (1-2 týdny od příznaků infekce CNS) • IgM se tvoří až 3. týden po přisátí klíštěte, hemaglutinačně inhibiční protilátky a IgG se objevují již v prvních dnech choroby • 4násobný vzestup titru- čerstvá infekce Prevence Očkování: celovirionová inaktivovaná vakcína (mrtvá očkovací látka) po dosažení dostatečné imunity – přeočkování 3x po 300 dnech velmi dobrá účinnost po první injekci možná reakce (horečka) Hyperimunní gamaglobulin po přisátí klíštěte v endemické oblasti ! u dětí byl po aplikaci sledován horší průběh ! Repelenty, rychlé odstranění přisátého klíštěte

71. Virus zarděnek Čeleď: TOGAVIRIDAE • obalený ssRNA virus, lineární RNA s pozitivní polaritou • infekční v izolovaném stavu • množení v cytoplasmě, do b. se dostává endocytózou, fuse virionu s membránou endosomu • dva rody: Alfavirus - arboviry RUBIVIRUS (virus zarděnek) • • • •

citlivý k éteru, teplu, vysokému/nízkému pH infekční aktivita je ideální při pH 7, teplotě -70 °C všechny kmeny jsou antigenně totožné většinou se rozmnožuje bez CPE

Patogeneze, klinické projevy • infekce postihuje hlavně děti • vyskytuje se sporadicky, nebo v epidemiích (hlavně na jaře) • šíření kapénkovým přenosem - sekret z nosohltanu • primární množení viru probíhá v sliznici nosohltanu, krční lymfatické uzliny • virémie až po 6. dni infekce • šíření viru do dýchacích cest, spojivek, kůže (event. jiné orgány) • po rozvinutí humorální imunity virus mizí • charakteristická makulo-papulární vyrážka je důsledkem imunopatologické reakce organismu • na imunokomplexy kožních kapilárách

• jen polovina nákaz se projeví zjevným onemocněním: zarděnkami • zduření lymfatických uzlin, zvýšená teplota • typický kožní exantém (na obličeji → trup, končetiny) • rýma, kašel, zánět spojivek • vzácně se mohou vyskytovat komplikace - artragie, artritidy, trombocytopenie, encefalitida intrauterinní infekce • při nákaze v 1.a 2. trimestru → infekce plodu teratogenní účinek, vysoká perinatální úmrtnost • srdce – defekty sept, dukty, stenozy... • oko – katarakta, chorioretinitida... • CNS – meningoencefalitida, mikrocefalie, hluchota a psychomotorická retardace se projevují až později • hepatosplenomegalie, nefritida… • intrauterinní nákaza nenavozuje toleranci → po narození virus často perzistuje (až 18 měsíců) → chronická adantní rubella, kongenitální • časté reinfekce ojediněle můžeme pozorovat SSPE (subakutní sklerotizující panencefalitidu) při průkazu intrauterinní infekce v 1. trimestru → aborce Diagnostika • izolace se provádí z výtěru z nosohltanu, z krve, moč, ev mozkomíšní mok, fetální tkáň • sérologické vyšetření se používá nejčastěji (KFR,HIT metody) ELISA test • při intrauterinní infekci se stanovuje IgM v séru dítěte • Prevence • používá se živá atenuovaná vakcína • vakcína se podává společně s očkovací látkou proti spalničkám a příušnicím (mezi těmito viry nedochází k vzájemným interferencím)

72. Virus vztekliny Čeleď: RHABDOVIRIDAE ssRNA obalené viry, negtivní polarita, střední velikost cylindrické – tvarem ~ projektil (na jedné straně zakulacené – na druhé ploché) kapsida helikoidální symetrie rozmnožování v cytoplazmě, obal získávají pučením v buněčné membráně dva rody patogenní pro člověka: rod: Vesiculovirus (VSV) rod: Lyssavirus – viry vztekliny a další lyssaviry

virus VZTEKLINY (v. rabies, v. lyssy) • • • • • • • •

virus rozšířen po celém světě charakteristická morfologie rhabdovirů inaktivace éterem, tukovými rozpouštědly, detergenty, kyselým pH, vysokou teplotou, UV glykoprotein G s hemaglutinačními účinky, jediný Ag zodpovědný za vznik protilátek protilátky proti povrchovým glykoproteinům, které mají ochranný význam, reagují zkříženě se všemi sérotypy viru rabies → vakcíny jsou proto účinné proti všem virům při replikaci vznikají v cytoplasmě charakteristická oválná inkluze = Negriho tělíska výrazně neurotropní virus, nakažlivý pro všechny obratlovce – jsou rezervoárem viru – hlavně psovité, kunovité šelmy- v ČR je rezvoárem liška ( v každé oblasti zpravidla jeden druh)

• •

z „rezevoárového“ zvířete se nákaza šíří na jiná divoká, domácí zvířata přenos na člověka je náhodný, mezilidský přenos dosud nepopsán

• Patogeneze, klinické příznaky nákaza se přenáší kousnutím, škrábnutím nakaženým zvířetem Reprodukce viru: přilnutí virionu na b. receptor (zřejmě receptor pro acetylcholin) - průnik do cytoplasmy svlékání virionu - transkripce (-) RNA na jednotlivé mRNA - syntéza virových bílkovin replikace RNA- tvorba kompletního (+) RNA, přepis do (-) - skládání nových virionů - pučení přes modifikovanou b. mebránu, získání obalu • ◦ patogeneze se liší od ostatních virových nákaz - neurotropismus viru, bez virémie, pozdní nástup imunitní reakce ◦ dlouhá inkubační doba v místě vstupu (10 dní až roky) - umožňuje zasáhnout před oběvením příznaků vztekliny - postexpoziční profylaxe, očkování, pasivní imunizace ◦ po reprodukčních cyklech virus přechází ze svalových bb. na nervová zakončení ◦ šíří se centripetálně axoplazmou do regionálních ggl → další množení → dosahuje CNS ◦ rychle zasahuje všechny bb. CNS → rozšíření do všech ostatních tkání ◦ po dosažení paravertebrálních a trigeminálních ganglií - masivní množení viru, napadení mozku a míchy, množení v neuronech, šíření likvorem ◦ centrifugálně axony do orgánů - př. slinné žlázy ◦ viremie se nerozvíjí, virus je dlouho chráněn axoplasmou před bb. imunitního systému ◦ u neočkovaný jedinců, Ig vznikají až současně se zjevným onemocněním ( po CNS) ◦ klinické příznaky zřejmě vyvolány poruchami nervových bb (ne zánětlivé změny mozku) ◦ zjevné onemocnění ▪ prodromální nespecifické symptomy ▪ parestezie v okolí rány, deprese, podráždění, nespavost → vážnější příznak postižení CNS – poruchy vegetativních fcí, hyperaktivita, meningeální příznaky,únava, anorexie, bolesti hlavy, horečka ▪ záchvaty křečí často u žvýkacích svalů, obrny asymetrické / generalizované ▪ smrt po 2-10 dnech objevení symptomů, zástava srdce a dýchání • Ekologie dva typy vztekliny městský - v Evropě se již nevyskytuje, u domácích zvířat přírodně ohniskový - v Evropě je zdrojem nákazy hl. liška • Diagnostika průkaz Negriho tělísek izolace viru z CNS, slin Sérologie – ve „zjevné“ fázi – specifické protilátky v mozkomíšním moku Virové antigeny - negativní nález nevylučuje infekci NEEXISTUJE LÉČBA, PRŮBĚH VŽDY FATÁLNÍ (3 vyléčení) • Prevence očkování psů, likvidace toulavých zvířat, vakcinace lišek, snížila výskyt vztekliny

po poranění podezřelým zvířetem: dezinfekce a ošetření rány → infiltrace okolí rány antirabickým sérem odchyt zvířete – 10 dní pozorování nebo vyšetření mozku zvířete na Negriho tělíska pasivní imunizace lidským imunoglobulinem aktivní imunizace mrtvým rabies virem účinek posteexpoziční vakcinace záleží na době inkubace - ! zahájí vakcinaci co nejdřív! vakcinace probíhá látkami připravenými na buněčných kulturách

73. Flaviviry a arenaviry FLAVIVIRIDAE – Flavivirus, Pestivirus, viry hep.C +ssRNA obalené genom překládán do jednoho polyproteinu – štěpen na (ne)strukturální polypeptidy – v cytoplasmě FLAVIVIRUS • arbovir • termolabilní • množení v novorozených myškách, kuř. embryích • flaviviry antigenně příbuzné – reagují zkříženě v testech inhibice hemaglutinace • 4 sk.: virus Japonské encefalititidy a spol., viry dengué, žlutá zimnice a komplex klíšť.encefalitid Japonská encefalitida • oblasti pěstování rýže – V a JV Asie • rezervoár: divocí ptáci, prase; přenašeč: komáři Culex • většinou inaparentně; průběh encefalitidy těžký • vysoká teplota, únava, nausea, spavost, delirium, kóma, hypomimie, ataxie, možné křeče a parézy HN i končetin • neurologická postižení přetrvávají u 30%, vleklý průběh = lepší prognóza • dg.: IgM v likvoru či séru(ELISA), PCR; v likvoru obraz aseptické meningitidy; na CT, MRI edém mozku, postižení zejména oblasti Th, BG, mozečku • očkování – inaktivovaná vakcína + Západonilská horečka: reservoárem ptáci, přenašeč komár; Afrika, Asie, J a V Evropa, USA • primární virémie - pomnožení v lymf. uzlinách, asymptomaticky odezní • sekundární – replikace v RES pokračuje, prostup i přes HEB • inaparentní; horečka, bolest hlavy, nausea, myalgie, artralgie, makulopapulózní vyrážka,... obrny periferie, meningeální příznaky • dg.: specif.protilátky v krvi, PCR krve a MMM • terapie symptomatická, není vakcína •

+ Murray Valley, St. Luis encefalitidy

horečka Dengué • „breakbone fever“ • 4 sérotypy (1-4); endemicky v tropech , letištní dengue • reservoár: člověk (opice), přenašeč: komár • febrilní viróza s exantémem(DF-dengue fever), hemoragická horečka (DHF) až sy šoku (DSS – dengue shock syndrome)

• • •

• • •

hlavně mladí, děti inkubač.doba: 4-7d => náhlá horečka s bolestmi hlavy, kloubů, svalů (1-3d, po jednodenní remisi 2.fáze 3-6d) + mokulopapulózní vyrážka na trupu ve 2.fázi DHF: projevy na kůži 3-7d, možný ascites, pleurál. výpotek, zvracení – vyléčení nebo progrese do DSS – hypotenze, hypovolemie, šok – opakovaná nákaza jiným sérotypem – IgG s viriony heterologního sérotypu tvoří imunokomplexy -> tvorba cytokinů v monocytech a makrofázích DHF a DSS častěji u astmatiků, diabetiků a při srpkovité anémii dg.: izolace viru, sérologie – specif.protilátky; dif.dg: malárie, exantémové rickettsiózy, spalničky, zarděnky terapie: symptomatická, ne kys. acetylsalicylová (kvůli hemorag. diatéze); prevence pobodání

Žlutá zimnice • endemicky tropická Afrika, J a Stř. Amerika • městský (hostitel člověk; komár Aedes) a džunglový (opice, vačice; komáři) typ • replikace v lymf.uzlinách => virémie a infekce tkáňových mfágů (hlavně Kupffer bb) => replikace v játrech, plicích, (nad)ledvinách, slezině, kost.dřeni • apoptóza hepatocytů – lobulární nekrózy, ale ne fibrotizace a cirhóza • inkubační doba 3-6d • náhle horečka, slabost, bolest hlavy a zad, zarudnutí na tvářích, překrvené spojivky, jazyk na okraji červený a uprostřed povleklý – „červené stádium“ • mírný průběh – konec do 3d a remise, těžší formy – horečka klesá 5.d a remise kratší(hoddny) • „žluté stádium“ – stadium intoxikace; horečka, bradykardie, hepatocelulární ikterus, přetížení ledvín -> albuminurie, oligurie, petechie, hematemeza (difuzní gastritis); apatie, delirium, křeče, koma • pokud člověk přežije, nezanechává následky • dg.: sérologie IgM, IgG; v ČR dg viru obtížně–pouze Národní ref.lab. pro klíšť.encef • terapie: sympt., • atenuovaná a lyofilizovaná vakcína Stamaril Pasteur– jediná povinná imunizace pro cestovatele • Komplex virů klíšťové encefalitidy • E, Asie, Sam; rezervoár: divoce žijící savci, vektorem klíšťata • infekční aktivita při pH 2,5-11,5 až 24hod • dobré množení v novorozených myších, bb liniích vepř.ledvin, kuřecích fibroblastech • druhy antigenně příbuzné – liší se závažnost onemocnění nemoc Kyasanurského lesa (Indie), Omská hemoragická horečka (Sibiř) – těžká onemocnění CNS s heorag. sy virus vrtivky (louping-ill) – u lidí inaparentní, jinak ovce ve VB; virus Powassan – Kanada a USA, průběh lehký klíšťová meningoencefalitida • „západní typ“, „Středoevropská klíšť. encef.“ • začátek léta až pozdní podzim; rezervoár: myšovití hlodavci, vektor: klíště Ixodes; domácí zvířata inaparentně infikována na pastvě – vylučování viru mlékem • množení v reg. lymf. uzlinách, šíření do ostatních – primární virémie • sekundární – přes choroidální plx do MMM a k meningám, replikace v endotelu kapilár CNS – přestup do tkání CNS

• ink.d.: 7-14d • 1.fáze: chřipkové příznaky, několikadenní remise => 2.fáze v CNS forma: • INAPARETNÍ (pouze protilátková odpověď), • ABORTIVNÍ (chřipkové příznaky, ne změny v MMM), • MENINGICKÁ (horečky špatně reagující na antipyretika, mening. příznaky, nauzea, světloplachost; patologie v MMM), • (MENINGO)ENCEFALITICKÁ (+ postižení zejména šedé hmoty, poruchy vědomí, útlum, delirium, hypomimie, třes prstů jazyka a víček, nepřesná taxe – kombinace mozečkových a extrapyramidových příznaků), • BULBÁRNÍ (porucha motoriky – n.IX,X,XI – huhňavá reč, porucha polykání; vzácné, ale nebezpečné), • ENCEFALOMYELITICKÁ (jako encefalitická + chabé parézy – léze před.rohů – nejčastěji 1 ramenní pletenec – nemožnost elevace nad horizontálu, abdukce) • • • • • •

akutní fáze cca 1-2t, rekonvalescence dlouhá dg.: izolace viru z krve na novoroz. myších(neprovádí se); specif. IgM v séru akutně nemocných (ELISA), PCR ne!; MMM: max lehce zamlžený, mírná proteinorachie, glc v normě, lymfocyty (v počátku granulocyty) terapie: sympt., antiedematózní manitol, kortikosteroidy, klid na lůžku smrt na edém mozku, prodl. míchy nebo komplikace srdeční, plicní očkování: celovirionová inaktivovaná vakcína, adsorbovaná na Al(OH)3; 3 dávky i.m. (mezi 1.a 2. 1-3m, 2.a 3. 9-12m), booster po 3r; zrychlená vakcinace během 21d postexpoziční profylaxe – specif Ig, podání do 48hod po přisátí – u nás ne

ruská jaro-letní k.e. • „východní typ“ – na východ od Uralu • virémie po celé období nemoci • často imunopatolog. reakce • i chronická forma s virem přežívajícím v nerv. bb • průběh prudší, těžší, alterace vědomí, křeče, hyperkineze, obrny, častější postižení krční intumescence • dg.: sérologie, kožní test s virovým antigenem HCV • viz. ot. 74, 77 ARENAVIRIDAIE – ARENAVIRUS • obalené, helikální symetrie, -ssRNA; lipidový obal s paličkovitými výčnělky ze dvou glykoproteinů, virion se zrny (ribozomy z hostitelské b) • část + polarita – kódování nestrukturál. proteinů, přepisování z komplementárního vl. • obal pučením na cytoplasmat. membr. • virus lymfatické choriomeningitidy, virus Lassa, viry komplexu Tacaribe – jihoamerické hemorag. horečky • rozlišení arenavirů neutralizačním testem – uplatnění protilátek proti druhově speif. povrch. antigenům virionu • reservoár: hlodavci, netopýři – perzistentní inaparentní infekce s trvalou virémií • zdroje infekce: voda, potrava, prach kontaminovaný exkrety zvířat; Lassa a Machupo – mezilidský přenos; ne hmyzí vektor • množení hlavně v lymf. a RES

Virus lymfocytární choriomeningitidy = Armstrongova nemoc • reservoár: myš domácí, syrský křeček • část nákaz inaparentně • ink.doba zjevných onemocnění: 6-13d => teplota, chřipkové příznaky s rýmou, broncitidou a myalgií, někdy aseptická meningitis (zmnožení lymfocytů v MMM) • dobrá prognóza • dg.: kultivace viru z MMM, moči, postižených tk.; sérologie • terapie: sympt. • Horečka Lassa • Z Afrika • z člověka na člověka – vzdušná cesta, kontamin.předměty –slinami, sputem, krví, močí(nejdelší, až 2 měsíce) • ink.d.: 7-12d • schopen infekce téměř všech tk. v těle – nejprve bb sliznice v místě vstupu -> krev-> další org. • DIC, mediátor z infikovaných makrofágů – systémová zánětlivá odpověď (SIRS) a šok • nekrózy v játrech, slezině, nadledvinách • 80% asymptomaticky • bolest v krku(tonsilitis – žluté povlaky), horečka, bolesti hlavy, svalů, malátnost, zvracení, bolesti v epigastriu – stupňuje se, zduření uzlin, hepatosplenomegalie , • horečka přetrvává až 2t • proteinurie, bazilární pneumonitida s výpotkem, zvýšení aminotransferáz až 10násob • dg.: 4násobný vzestup titru specif. protilátek – nepřímá IF, průkaz specif. IgM • terapie: sympt., úprava vodního a minerál. prostředí ! očkování není; i.v. ribavirin • izolace pacienta, HEPA filtry, dezinfekce • jihoamerické hemoragické horečky • rezervoár: hlodavci, vektor není • dg.: hlavně sérologie – kultivace ne – manipulace s infekčním materiálem nebezpečná • terapie: i.v. ribavirin; virus Junin: argentinská; na jaře, zemědělci virus Machupo: bolivijská; infekce lidí vzácně – pokud ano – zjevná a 30% letální virus Guanarito: venezuelská; vysoce letální, nepozorován mezilidský přenos virus Sabia: brazilská

74. Původci virových hepatitid +75. Virus hepatitidy A +76. Virus hepatitidy B +77. Virus hepatitidy C VIROVÉ HEPATITIDY: klinické známky hepatitidy se mohou nepravidelně objevovat u různých virových infekcí (EBV, CMV, rubeolla, enteroviry,…) hepatitida A B C D

RNA virus DNA virus RNA virus RNA virus

Picornaviridae /Heparnavirus Hepadnaviridae/Hepadnavirus Flaviviridae/Flavivirus HBV dependentní/Deltavirus?

• • • •

E RNA virus Caliciviridae G RNA virus Flaviviridae? TTV DNA virus Circoviridae? uvedené viry nemají žádné společné antigeny, nereagují zkříženě v imunologických testech člověk je výhradním hostitelem kultivace in vitro je nemožná /vysoce obtížná navzájem nerozeznatelné klinické projevy

fekálně-orální cestou: A,E krví: B,C,D Hepatitida 1. akutní – způsobují všechny typy 2. chronická – způsobují jen B,C,D Zvýšené jaterní enzymy • aspartát aminotrasferasa (AST) – hodně zvýšeny u hepatitid • alanin aminotransferasa (ALT) – hodně zvýšeny u hepatitid • gamma-glatamyl transpeptidasa (GGT) – méně u hep., hodně u žlučových kamenů • alkalická fosfatasa – méně u hep., hodně u žlučových kamenů

virus HEPATITIDY A (HAV) malý ssRNA(+) virus čeleď Picornaviridae geneticky homogenní oproti enterovirům: pomalá replikace bez cytopatického účinku výrazná termostabilita; tropismus k jaterním bb. • patogeneze, klinický obraz • nákaza se šíří orofekálním přenosem, vstupní branou je zažívací trakt • vylučuje se stolicí (maximálně ke konci inkubace – 15-45 dnů) • virus se primárně replikuje v GITu primární virémie (krátká) → jaterní bb • pomalu se množí v jaterním parenchymu → žlučí uvolňován do střeva • infekce probíhá často inaparentně • různý rozsah a míra poškození hepatocytů, dezintegrace žluč. kanálků → obraz hepatitidy • nevyvolává chronické infekce, nikdy nepřechází v nosičství • většinou probíhá bez komplikací do 3-4 týdnů uzdravení • jen výjimečně fulminantní onemocnění končící smrtí • pomoření obyvatelstva stoupá s věkem → častěji jsou infikované děti • diagnostika elektromikroskopický průkaz ve stolici v poslední třetině inkubační doby a krátce po začátku klinických příznaků průkaz antigenu a RNA ve stolici, ~ mikroskopie sérologie hlavní diagnostický marker – specifické IgM – akutní infekce, rekonvalescence – celkové Ig – rozvinutí infekce, imunita (očkování, inf.) • terapie, prevence • po kontaktu s infekcí – zabrání se rozvoji infekce podáním lidského Ig • prevence probíhá inaktivovanou vakcínou – účinné

virus HEPATITIDY B • • • • • • • • •

dříve se označovala za sérovou hepatitidu velký dsDNA virus, ikosaedrální kapsida, obalená v infikované b. vznikají - Daneovy částice (infekční je jen částice s HBsAg) ač obalený - vysoce rezistentí genom - relaxovaná, cirkulární, částečně dvojvláknitá mlk DNA, ne zcela symetrická enzymy - polymeráza a reverzní transkriptáza přepis DNA → RNA → DNA zralé viriony exportovány z b. aniž dochází k jejímu rozpadu onkogenita - chronická HBV vede k jaterní cirhóze, poté ke vzniku hepatocelulárního karcinomu (mechanismus nejasný)

• HBV - asociované antigeny diagnosticky velmi důležité: HBs – obal virionu 4 antigenní subtypy → epidem. význam zjišťuje se ze séra protilátky = imunita proti HBV HBc - nukleokapsidový protein lokalizován výhradně v cytoplasmě infikovaných bb., ne v séru HBe – solubilní glykoprotein, vzniká během množení HBV kódován stejným genem jako HBC jeho přítomnost v séru je důležitou známkou aktivity infekčního procesu zřejmě potlačuje imunitní reakci vůči viru

• patogeneze, klinický obraz • hlavní zdroj nákazy: krev, sekrety (mateřské mléko, sliny, sperma), šíří sexuálním stykem, injekčními jehlami, vzácně transplacentárně • velmi dlouhá inkubační doba - 2 měsíce a víc • infekce hepatocytů může vést k produktivní infekci a latentní perzistenci DNA viru • v akutním stadiu infekce – HBs prakticky ve všech hepatocytech, HBc jen někde • ve vzniku chorobných příznaků převažuje imunitní reakce hostitele (není jasné, co přesně probudí imunitní systém po tak dlouhé inkubační době) • tendence perzistovat v organizmu → způsobuje chronické záněty (5-10% přechod do chron.) → jaterní cirhózy, hepatocelulární karcinom… • u perzistujících zánětů kolísá počet infikovaných hepatocytů od 1-100 % • destrukce hepatocytů není přímým lytickým účinkem viru, ale až sekundárně –

• •

lymfocyty je-li T-lymf odpověď nedostatečná → asymptomatický průběh → chronická forma na infekci HBV jsou vnímavé i bb IS f lymfocyty – stávají se rezvoárem HBV

Diagnostika • nejčastěji se využívá sérologického vyšetření, markery HBV: Antigeny: • HBs Ag - tvoří se v nadbytku u akutní i chronické, známka nosičství • HBe Ag – akutní, silná inf. • HBc Ag – nová infekce Protilátky: • anti HBs - imunní, po očkování • anti HBe - v rekonvalescenci (ústup infekce) • anti HBc - celoživotní známka prodělané infekce • diagnostika – Kvalitativní - u mutantních kmenů - jinak má jen orientační charakter – Kvantitativní - vyšetření při indikaci léčby monitorování výsledku léčby:

Terapie, prevence • léčba kortikosteroidy sice potlačuje klinické příznak, ALE podporuje rozmnožování viru • v terapii se tedy používají ↑ dávky interferonu (u 25-40 % aktivní infekce vymizí) • léčba antivirotiky • jako preventivní účinek – kontrola krevních dárců • dojde-li ke kontaktu s infekcí, podává se hyperimunní globulin – ochranný účinek • k očkování se používá purifikovaný HBs antigen

virus HEPATITIDY C obalený ssRNA virus (rod: Flavivirus)

zatím nekultivovatelný heterogenní skupina virů (6 typů a 40 subtypů) prevalence jednotlivých typů se liší v různých oblastech světa citlivý k vnějším vlivům patogeneze, klinický obraz • strukturální obalové proteiny E1 a E2 - významné Ag epitopy, hypervariabilní rychle mutující oblast - znesnadňuje imunitě odstranit virus → vznik kvazidruhů v rámci jednoho organismu • až 80 % procent infekcí vede k chronické formě • infekce se šíří hlavně parenterální cestou • sexuální, vertikální přenos z matky na dítě jsou vzácné • přenos krví je díky kontrole dárců výrazně omezen • inkubační doby 7-8 týdnů • začátek infekce je nenápadný, často celý průběh inaparentní (anikterická forma) • časté vyústění do cirhózy jater a hepatocelulárního karcinomu (hl. u pacientů HIV) Diagnostika • laboratorní průkaz HCV se opírá hlavně o sérologické vyšetření – nejjednodušší vyšetření • vyšetření protilátek (metodou ELISA) – protilátky prokazatelné až 4-6 týdnů po infekci • sérologické testy ale nejsou dostatečně citlivé a nejsou schopny rozlišit chronické onemocnění • od stavu po překonané infekci • stanovení virové RNA v séru – nejcitlivější metoda průkazu aktivní infekce • pozitivní nález už 2 týdny po infekci → možná diagnóza i časné infekce • Kvantitativní stanovení počtu kopií RNA - monitorování aktivity viru a účinnosti léčby • •Terapie, klinický obraz • speciální terapie chronické HC – interferon (imunomodulační) – ribavirin (virostatikum) • nejúčinnější je kombinovaná léčba • zatím neexistuje účinná očkovací látka

virus HEPATITIDY D (HDV, Delta agens) • obalený RNA virus, cirkulární RNA • dependentí virus – samotný není patogenní • je závislý na HBV – koinfekce způsobuje těžké hepatitidy s fulminantním průběhem • nikdy nemůže jít o samostatnou infekci • očkování proti HBV působí protektivně i proti HDV • obal virionu tvoří HBs • šíří se parenterálním způsobem – krví( může být i sperma/poševní sekret) • inkubace 3-7 týdnů • HDV se množí i v hepatocytech, které produkují pouze HBs → těžší průběh diagnostika • průkaz infekce HBV • průkaz protilátek IgG, IgM (proti antigenu delta) – metodou ELISA • průkaz virové RNA

virus HEPATITIDY E (HEV) • • • • • • • •

neobalený RNA virus morfologicky podobný kalcivirům, hluboké rozdíly v enzymech nutných pro replikaci HEV rozšířené po celém světě – kmeny mají společné antigenní determinanty 3 genotypy- 1- Afrika a Asie, 2 a 3- S. Amerika poměrně labilní – destruován ↑ koncentrací solí a zmražením původce alimentárně přenosné hepatitidy – přenos or.fekální cestou inkubační doba 6 týdnů vylučován žlučí do střev – desintegrován proteázami → stolicí se vylučuje jen malé množství • nepřechází do chronicity závažnější průběh než HAV • u těhotných žen má 20% letalitu; v průběhu epidemií bývají postižené až 9x častěji • možná transplacentární přenos • naopak u dětí a dospělých (hlavně nad 40) průběh jako středně těžká hepatitida, chřipka • u dětí může probíhat inaparentně diagnostika • průkaz specifických protilátek v séru (Metoda ELISA) • na konci inkubační doba – průkaz viru v séru (PCR) - ve stolici • specifická terapie ani prevence dosud nejsou

virus HEPATITIDY G • • • • • • • •

obalené ssRNA viry podobné HCV pravděpodobně několik typů rozlišuje se HGV a GBV (A-C) patogenní je pravděpodobně GBV-C přenos krví (posttransfuzní) vyskytuje se i u zdravé populace Průkaz virové RNA Průkaz protilátek není zatím spolehlivý

78. Virus Epsteina a Barrové Čeleď: Herpesviridae (viz. ot. 58) • Morfologicky se neliší od ostatních příslušníků čeledi • Antigenně se liší (není blízký žádnému jinému lidskému viru) • Po celý život latentně perzistuje v těle (epitel orofaryngu, B-lymfocyty), možná reaktivace • Jediný herpesvir způsobuje transformaci buňky hostitele • - schopnost transformovat in vitro B-lymfocyty v nesmrtelné b. linie → pravděpodobně se etiologicky podílí na vzniku nádorů Burkittův lymfom ( první objevení EBV) • geny činné při lytické infekci se od genů latentní infekce naprosto liší - zřejmě pocházejí z buněčné DNA (př. jeden EBV gen velice podobný genu pro IL-10) • Patogeneze  přenos intimním kontaktem (líbání) – vstupní branou je sliznice ústní dutiny → infekce epitelu sliznice nosohltanu a slinných žláz

 epitelie nasofaryngu jsou nejdůležitějším typem bb., kde in vivo dochází k replikaci EBV a zároveň hlavním zdrojem infekce B-lymfocytů (hl. lymfatická tkáň)  EBV je lymfocytotropní • transformuje infekcí B-lymfocyty → jejich imortalita (neomezený růst) • virus na začátku infekce funguje jako polyklonální aktivátor B-lymf. → vznik autoprotilátek (rheumatoidní faktor, antimitochondr...) typický obraz primoinfekce je infekční mononukleóza (IM) – povlaková angína, lymfadentis, hepatitis, splenomegalie, – krevní obraz – silně zmnožené lymfocyty (50-70 tisíc), později převažují supresorové T-bb. - snaží se zničit nakažené B-bb. – proliferace B-bb vede k infiltraci dalších lymf. takání (slezina, játra) – může se projevit imunopatologické uplatnění autoprotilátek • • •

po prim. infekci perzistuje latentně virová DNA v klidových B-lymf a epiteliich reaktivace bývá s nespecifickými příznaky vzácně může nastat encefalitida, hemolytická anemie

po akutní infekci možný rozvoj syndromu chronické infekční mononukleózy fatální lymfoproliferativní syndrom • u osob s imunologickou nedostatečností, imunosuprese • nekrózy a zánětlivé procesy v thymu Burkittův lymfom • v oblastech rovníkové Afriky • nejčastější zhoubný nádor u dětí • pravděpodobná etiologická souvislost s EBV • Diagnostika → Kultivace: obtížná, málo citlivá → průkaz DNA: v leukocytech, plasmě, biopsiích; náročná – běžně se neprovádí → nespecifické testy: Paul - Bunnelova reakce – heterofilní protilátky Hemaglutinační test Krevní obraz- hl. bílá řada, jaterní testy → Serologie: nejčastěji využívaná diagnostika EBV průkaz specifických protilátek proti EBV kódovaným antigenům EA – časný antigen; marker probíhající infekce (50-60% akutních) přetrvává jen 2-3 měsíce po odeznění primární infekce (Bednář) → ??

VCA – kapsidový antigen IgM: marker akutní, reaktivované infekce IgG: prokazatelné u chronické IM, po akutní infekci přetrvávají měsíce anti-EBNA: známkou překonané infekce IgG – perzistují po celý život Terapie léčba IM – symptomatická u imunosuprimovaných lidí léčba acykloviry, interferony → min. úspěšnost •Prevence není dostupná; podíl EBV na vzniku malignit stimul pro vývin očkovacích látek

79. Retroviry + 80. Lidské viry imunologické nedostatečnosti Virus HIV • obalené ssRNA-viry, pozitivní polarity, nesoucí RT – Retroviridae – rod Lentivirus Popis viru virion • kulovitý tvar v řezu s průměrem 110 nm • uvnitř nukleoid (dřeň, kónický útvar se známkami ikosaedrální symetrie), užším konce připojen k obalu • prostor mezi nukleoidem a obalem vyplněn matrixovým proteinem • obal - glykoproteiny z buňky, vyčnívá 72 pravidelně uspořádaných výběžků genom • gen gag – prekurzorový polyprotein, virovou proteasou rozštěpen na matrixový, hlavní kapsidový a nukleokapsidový protein • gen pol – prekurozorový polyprotein > enzymy - proteasa, RT a integrasa • gen env – prekurzor > obalové glykoproteiny (zevní a transmembránový) proteiny • obalové glykoproteiny – ve výběžcích - větší zevní (gp120) nasedá na menší transmembránový (gp41) a ten ukotven v lipidové vrstvě obalu • glykoprotein gp120 – vazba na receptor – CD4 a koreceptory (receptory pro chemokiny a cytokiny) • gp41 – uplatnění při splývání obalu s membránou • matrixový protein – časná stadia replikace, transport do jádra • kapsidový protein – p24, hlavní kapsidový protein • nuklokapsidový protein – kondenzace genomové RNA a průběh RT • proteasa – štěpí prekursory proteinů • reverzní transkriptáza (RT) – přepis RNA na DNA (provirus) • integrasa – integrace proviru do buněčného genomu • přídavné proteiny – nestrukturální, aktivační a reg. fce (Vif, Tat, Vpr) množení • – časná fáze • obalový glykoprotein gp120 vazba na receptor CD4 makrofágů nebo T-lymfocytů a koreceptory (M-tropní viry – CCR5, T-tropní CXCR4) • fuze a uvolnění nukleokapsidy • reverzní transkripce, vytvoření proviru • provirus k jádru pomocí aktinových vláken buňky • protein Vpr vytvoří vstupy do jádra • integrasa včlení provirus do genomu • pozdní fáze – transkripce RNA z integrovaného proviru > translace v cytoplazmě > nezralé nukleokapsidy > obalí se pučením přes membránu > konečné štěpení prekurzorů variabilita – nesmírná • RT – nepřesná, není schpmá opravy chybně začleněného nukleotidu • gen env – hypervariabilní oblast (odpovídá za neutralizační epitopy gp120) • velký rozsah množení – 109 denně > quasispecies v jednom hostiteli (populace lehce geneticky odlišných virionů společného původu) typy – rozdíly ag, genetické i původem • HIV-1 – hlavní skupina M - subtypy A-K (Evropa B), sk.O – centrální Afrika • HIV-2 méně patogenní, horší přenos matka>plod, centrální Afrika • odolnost – choulostivý, v zevním prostředí labilní, ryvhlá inaktivace desinfekcí Onemocnění

patogeneze • v HIV jsou vnímavé buňky nesoucí CD4+ receptor, tj. makrofágy, lymfocyty • vstup hlavně přes sliznici genitálu > primárním cílem Langerhansovy buňky v lamina propria (vnímavé k M-tropním) • reakce s CD4+ lymfocyty - do uzlin - pomnožení > krev > rozsev do mozku, sleziny, lymfoidní tkáně střeva a ostatních uzlin, virémie vysoká (možno prokázat v krvi virový antigen p24) • pokles virémie a rovnovážný stav mezi množením a odstraňováním T-buněk (Tc CD8, Ig po několika týdnech) • vyčerpání organismu > snižování počtu CD4+ buněk > potlačení buněčné složky imunitní reakce > oportunní infekce (aktivované lymfocyty vnímavější k HIV) – mykobakteria, herpesviry (CMV), kandidy, Pneumocystis carinii, salmonely, Toxoplazma gondii, vznik Kaposhiho sarkomu, lymfomů patogenita akutní retrovirový syndrom – po inkubaci 3 týdnů, „chřipka“ klinická latence • po několika letech pre-AIDS – zvýšená teplota, hubnutí, zvětšení uzlin, noční poty a průjem, anémie, snížení CD4+, lymfopenie a trombopenie AIDS – kandidový soor, herpes zoster, CMV renitis, esofagitis a pneumocystová pneumonie, postižení CNS Klinická stádia A - Asymptomatický průběh, akutní infekce, benigní lymfadenopatie • nad 500/µl CD4+ lymfocytů B - Malé oportunní infekce (orofaryngeální nebo vulvovaginální kandidóza, průjem, vlasatá „hairy“ leukoplakie, periferní neuropatie) • 200-500/µl CD4+ lymfocytů C - Velké oportunní infekce (CMV retinitida, pneumocystová pneumonie, toxoplasmová nebo HIV encefalitida, tuberkulóza, Kaposhiho sarkom, lymfom, kryptokokové infekce..) • pod 200/µl CD4+ lymfocytů přenos • pohlavní styk (mikrotraumata sliznic) • krev (narkomani, transfuze) • matka>dítě (transplacentárně, porod, kojení) epidemie • přenos z opice při kuchyňské přípravě ve 30. letech, první případy nemoci popsány 1981, nyní pandemie • 1. vlna – přenos krví, homosexuálním stykem, nyní Sever, převaha muži • 2. vlna – přenos heterosexuálním stykem, nyní Jih, muži i ženy Léčba • prevence ◦ omezení expozice - kondom, výchovné programy, kontrola krve, sterilní jehly ◦ zabránění rozvoje ▪ léčba těhotných ▪ vakcíny - indukce buněčné imunity Tc - v budoucnu • povrchové antigeny – variabilita viru • poxvirus s expresí HIV antigenů – variabilita viru

• atenuovaný virus - riskantní • rezistence vůči HIV ◦ cytotoxický efekt T lymfocytů - závisí na dávce viru a gen. výbavě hostitele ◦ cytokiny blokující receptory pro HIV, závisí na kmeni HIV ◦ neutralizační protilátky proti konzervativním epitopům viru • terapie – léčba oportunních infekcí, podávání antiretrovirotik ◦ nukleosidové inhibitory RT – zidovudin, didanosin, zalcitabin, lamivudin ◦ nenukleosidové inhibitory RT – nevirapis, delavurdin, capravirin ◦ inhibitory virové proteasy – saquinavir, atanazavir, ritonavir ◦ inhibice vstupu do buňky – enfuvirtid ◦ inhibitory transkripce - ribavirine ◦ antiintegrasy, antiglykozidázy • x rychlý vznik rezistence > kombinace – tzv. vysoce účinná antiretrovirová terapie • i po terapii virus zůstává schován v genomu – rezervoár mozek • lab. průkaz ◦ průkaz Ig – Ig proti obalovým glykoproteinům (gp41) za 3 týdny ale někdy i za 3 měsíce, ELISA, při pozitivitě opakování, pak jako reaktivní vzorek na konfirmaci Westernblott ◦ přímý - ve specializovaných laboratořích ▪ kultivace na mononukleárech pupečníkových leukocytech ▪ průkaz kapsidového p24 když ještě nejsou Ig ▪ PCR – průkaz provirové DNA, hladina virové RNA v plazmě (virová nálož)

81.Infekční agens bez nukleových kyselin. Pomalé virové infekce (viz spalničky, zarděnky - SSPE → ot. 66 + 71) Pomalé vir. inf. - manifestace po dlouhé latenci→rychlá progrese→ vždy… v. zarděnek + v. spalniček- SSPE= subakutní sklerozující panencefalitida lidský poliomavirus JC: PML= progres. multifokální leukoencefalopatie HIV 1,2: AIDS Prionové choroby PRIONY= bílkoviny (žádná NK!); v organismu fyziologicky v α-konfiguraci (α-helix)→za určitých okolností změna na β-konfiguraci  β-konfigurace proteinu: - jiné vlastnosti - zásah do proteosyntézy a úpravy proteinů (asi autokatalyticky)→vznik stejných inf. proteinů - není toxický, ale hromadí se (hl. nervová tkáň)→NEURODEGENERATIVNÍ ONEMOCNĚNÍ - netvoří se proti němu xL 2 typy prion. proteinů (PrP): 1)PrPC- celulární, senzitivní vůči proteasam - normální membrán. glykoprotein neuronů a lymfat. tkáně 2)PrPSc- scrapiový, rez. vůči proteasam - patogenní izoforma; menší molekula, ↑ odolnost (denaturace až při 133°C!) - přenos: alimentární (potrava) + iatrogenní (lidský STH a gonadotropiny z hypofýz zemřelých,transplantace rohovky, neurochirurgie,…)

Patogeneze: - jiný metabolismus a hromadění PrP -3 způsoby vzniku on.: a) dědičně- mutace genu pro PrP b) sporadicky- spontánní konverze na patol. PrP c) získané on.(=infekční)- kontaktem patol. PrP s normálním PrP -šíření patol. izoformy: 1. vazbou PrPSc na prion. receptor zdravých buněk→indukce PrPC na PrPSc 2. shluky PrPC= krystalizační jádra (seeds), kolem nabalením PrPC změna na PrPSc - není integrace do membrán; hromaděním vznik amyloidních plaků Histologie: -tvorba vakuol (spongiformní degenerace) - ukládání amyloidu - žádný zánět! Klinika: - subakutní nezánětl. degenerativní on. mozku - inkubace několik let; vždy končí  - progresivní demence, svalové křeče, změny EEG Dg.: MMM, EEG, CT/MRI, histol., genetika; Fakultní Thomayer. nem Terapie: výzkum, pokusy na zvířatech (kongo červeň, β- sheet blokátory,…) Prevence: likvidace při 133°C, tlak 3bary; konc NaOH nebo 10% chlór

CREUTZFELDTOVA-JAKOBOVA NEMOC (CJD) - sporadický výskyt (např. Orava- „Oravské kuru“) - inkubace 4měs. až 4 roky (ale i 20 let…) Formy nemoci: 1) SPORADICKÁ (KLASICKÁ) CJD - nejčastěji, 1/1 mil.; 5.-6. dekáda, ženy 3:2 - spontánní konverzí 2) DĚDIČNÁ (FAMILIÁRNÍ) CJD - AD; mutací PrP genu, 20.chromosom - Židé libyjského původu - zároveň infekční (mozkem) 3) INFEKČNÍ CJD - iatrogenní 4) ALPEROVA NEMOC= dětská forma CJD, také jaterní steatosa Klinika: - plíživý nástup: - presenilní demence během 3-5 měs. - zrak. postižení - motorické obtíže – generaliz. myoklonie - extrapyramid. a mozečkové příznaky- porucha koordinace, parézy, inkontinence - abnormální EEG Dg.: MMM :biochemie a cytol. v normě

- PROTEIN 14-3-3 = marker neuronální smrti; už v časném stadiu sporadické formy - i u jiných mozk. on. … - neuron specifická enolasa- méně senzit., specif. EEG: bi/trifázické periodické komplexy, f=0,5-2 Hz; 100-300ms (u 60-80%) CT/MR: norma lab.: ↑ ALT, AST (v 30%) ! histologie: biopsie kůry nedominantního frontál. laloku - spongiformní degenerace neuronů (vakuoly; jako „mořská houba“) - astrocytární glióza bez zánětu - amyloidní plaky - atrofie mozku - imunohistochem.: PrPSc Terapie: clonazepam (potlačení myoklonů), sedativa, prevence dekubitů Prognóza: smrt do 1 roku 90%

NOVÁ VARIANTA CJD (vCJD, nvCJD) - po nákaze bovinními priony, u geneticky vnímavých jedinců - 2.-4. dekáda - změny chování, ataxie, dysestezie (↑ citlivost, brnění,...) - mimovol. pohyby, poruchy orientace→→demence,  za 8-24 měs. - není charakteristické EEG!! - biopsie: „kopretinové plaky“ – okolo plaků halo spongiformních vakuol

KURU „usměvavá nemoc“ - Papua Nová Guinea - rituální kanibalismus mozků zemřelých (ženy, děti x muži jedli svaly:) - mozečkové příznaky, demence

Gerstmannův-Strausslerův-Scheinkerův sy - extrémně vzácně; 4.dekáda - ataxie s demencí - bodovou mutací

Fatální familiární insomnie - pozvolná insomnie, bez demence! - atrofie neuronů v talamu - bodovou mutací

82. Trypanosomy (hmyz jako vektor infekčních chorob) aktivní přenos – biologický, specifický, cyklický přenos • agens závislé na svém přenašeči, množí se v něm, prodělává vývojový cyklus • nasávání zárodků chorob z krve nebo tkáňového moku – roznášení inokulace ústním ústrojím členovce • původce ve slinách (salivární přenos) – trypanosomy • protržení sosáku přenašeče (filárie) přenos přenašečovými výkaly (kontaminativní přenos)

• průnik poškozenou kůží po vpichu, škrábání • skvrnitý tyfus, Chagasova nemoc tělesné tekutiny přenašeče (kontaminativní přenos) • nákaza při rozmačkání členovce dělení podle toho, zda je přenašeč součástí vývojového cyklu • přenos propagativní – pouze mnohonásobné pomnožení (skvrnitý tyfus a veš šatní) • přenos cyklomorfní – prodělání části vývojového cyklu bez množení (filárie) • přenos cyklopropagativní – část vývoje i s množením (malarická plasmodia) pasivní přenos – mechanický • infekční agens přežívá ve vektoru • roznos bakterií, cyst prvoků, vajíček červů • hlavně mouchy a šváby

• Africké trypanozomy • • T. brucei gambiense, T. brucei rhodesiense – západní Afr., jižní Afr. – hranice velká jezera • přenašeč – moucha rodu Glossina - tse-tse • africká trypanosomosa - spavá nemoc, zdroj – nemocný člověka a rezervoárová zvířata (antilopy, skot) morfologie – štíhlí, 1 bičík tvořící undulující membránu, vybíhá vpředu výskyt – extracelulární paraziti - v lymfě, krvi a likvoru, množení binárním (podvojným) dělením, nevnikají do buněk životní cyklus - trvání 1-6 let

• krátké tlusté formy nasáty mouchou tse-tse • z člověka – gambiense • z kopytníků - rhodensieinse • ve střevě mouchy – přeměna na dlouhé štíhlé formy, binární dělení • za 2 týdny do slinné žlázy – množení – infekční forma patogeneze • trypanosomový šankr v místě bodnutí • lymfa >zduření krčních uzlin=Winterbottomův příznak>bolesti hlavy, kloubů, horečky • krev – bez příznaků – množení v krevní plazmě • plexus chorideus > CNS, variabilita antigenní struktury > vyčerpání imunitního systému > poruchy spánku, meningoencefalitida, letargie, kachexie, koma • - inkubační doba – rhod. – 8-21 dní, gamb. – i léta terapie – před nakažením CNS – suramin, potom melarsoprol lab. průkaz – jen čerstvý materiál, koncentrační metody – centrifugace > buffy coat • mikroskopie - barvení dle Giemsy – červeně barvená kinetoplast, světle modrá buňka, bičík

•

Krevní bičíkovci a výtrusovci

bičíkovci • trypanozomy – šíření extracelulárního stádia krví (ot. 82) • možno zahrnout leishmanie – napadají makrofágy a šíří se krví (ot. 83) výtrusovci – krvinkovky – přímé postižení erytrocytů • plazmodia (ot. 88) • babesie (klíštěnky) – obdoba plazmodií, přenašeč klíště, u imunokompetentních často asymptomaticky, může ale být i smrtelné • •

- výtrusovci – kokcídie možno zahrnout toxoplasmu – tachyzoiti se mohou šířit krví (ot. 87)

Americké trypanozomy T. cruzi – Chagasova nemoc Latiská Amerika • přenašeč ploštice čeledi Reduvidae (zákeřníkovití), krevní transfuze, matka > plod, transplantace morfologie • EXC stadium – krev, bičíkaté, dlouhé, undulující membrána, tvar C, U, S, nemnoží se

• INC stadium – drobná, bez bičíku, množení binárním dělením patogeneze • – defekace ploštice na kůži při sání > průchod při škrábání akutní • napadání svalových a tukových buněk blízko vpichu, ztráta bičíku a množení > zánět – chagoma, spojivka – jednostranné zduření obou víček – Romaňův příznak • destrukce buněk > krev > bičíkatá forma - jiné tkáně (CNS) • horečky, bolest svalů, vyrážka, podkožní otoky, akutní myokarditida chronické – po letech, dilatace srdce, méně často poruchy GIT (megajícen, megakolon), výjimečně CNS terapie – akutní – nifurtimox, benzonidazol epidemiologie – 60% nakažených bezpříznaková manifestace, rezervoárová zvířata – lenochodi, vačice, pásovci, zlepšení bydlení (ploštice v blátu) lab. průkaz • akutní - mikroskopie v periferní krvi, nativní preparát – pohyb, koncentrační metody, namnožení kultivací, PCR, xenodiagnóza (nasátí ploštice a průkaz vývojových stádií) • při chronické málokdy v krvi > průkaz IgG, PCR

83. Leishmanie

• tropy, subtropy, částečně mírný pás, ne Austrálie intracelulární parazit, kožní x viscerální forma leishmaniózy přenašeč – bodavý hmyz rodu Phlebotomus morfologie • v přenašeči – extrac. forma v GIT, bičík • člověk – intrac., binární dělení, bez bičíků patogeneze • nakažení při probingu před vpichem • počátek v kůži > vřed • makrofágy – množení v bezbičíkaté formě > prasknutí • buď se parazit nešíří (kožní) nebo do nasofaryngeálních sliznic (kožně-slizniční) • nebo se šíří - kožní afekce minimální a rychlý přenos makrofágy (viscerální), kolísavá horečka, hepatosplenomegalie, lymfadenopatie, anemie, kachexie • L. tropica, L. major – kožní leishmanióza Starého světa – suchý vřed, vlhký vřed • L. braziliensis – kožně-slizniční leishmanióza Nového světa – espundia (znetvořující kožní léze, metastázy do slinic, špatná prognóza) • L. donovani, L. infantum – viscerální leishmanióza Starého světa – kala-azar (horečka dumdum), dětská viscerální leishmanióza • L. chagasi – viscerální L. Nového světa – zavlečená L. infantum terapie – sloučeniny antimonu pentamidiny, pro viscerální amfotericin B (lipozomy) lab. průkaz – kultivace z kožních lézí, orgánové biopsie (viscerální), průkaz Ig pouze u viscerálních

84. Trichomonas vaginalis

• - bičenky • - geopolitně rozšířený bičíkovec, prevelence pod 1% v ČR morfologie – nepravidelně oválný tvar, 4 dopředu mířící bičíky, 1 vzad s krátkou undulující • membránou, axostyl středem buňky, netvoří cysty • množí se podvojným dělením, neproniká do sliznic patogeneze • přenos – pohlavní styk, malá odolnost mimo hostitele (mimořádně vaginálním sekretem nebo močí), termální bazény • množení příčným dělením na vaginální sliznici • ženy 20-50% asymptomaticky, vaginitis (kolpitida) – žlutozelený sladce páchnoucí výtok, množství leukocytů, pálení, svědení, překrvené sliznice, edematózní, tendence ke krvácivosti, macerace zevních genitálií • - muži – 50-90% asymptomatické, uretritis, vzácně epidimytis a prostatitis lab. průkaz – mikroskopie - stěr z vaginální sliznice in vivo nebo Gieamsa (MOP), močový sediment u mužů, výtěr z uretry, exprimát z prostaty • kultivace – speciální půdy pro trichomonády, transportní (a kultivační) medium CAT pro kandidy a trichomonády • nezanechává imunitu terapie – metronidazol, oba partneři

85. Entamoeba histolytica

• Měňavka úplavičná, améboidní prvok, kosmopolitní v tropech a subtropech morfologie • forma minuta – menší, tvoří cysty s 1-4 jádry (4jaderná je zralá), chromidie (tyčinkovité útvary), neinvazivní • forma magna – v plazmě fagocytované erytrocyty, netvoří cysty, invazivní

patogeneze – forma minuta - asymptomatické, klinická manifestace - forma magna • pozření cyst, které vyloučil jiný člověk, nemá zvířecí rezervoár • v tenkém střevě z cyst –> 4jaderné améby –> 1jaderné améby • forma minuta v tlustém střevě, potrava – bakterie, množení binárním dělením, v colon descendens encystace • změna ve forma magna > napadnutí sliznice > průnik hlenem, likvidace enterocytů > submukóza > ulcerace tvaru láhve • střevní onemocnění – akutní kolitida, dyzenterické průjmy, bez teploty, bolesti vpravo, malinová barva stolice (natrávená krev) • extraintestinální onemocnění - jaterní amébový absces – portální žilou, septické horečky s bolestí, vzácně jiné orgány terapie – bez léčení smrtelná, metronidazol, ornidazol, tinidazol, Endiaron pro lumen, chirugie v játrech lab. průkaz – mikroskopie trofozoitů v čerstvé stolici, antivní preparát obarvený trichromem, koncentrační metody pro cysty, kultivace, extraintestinální – Ig ELISOU •

v lidském zažívacím ústrojí žije dalších sedm dalších druhů měňavek – např. Ent. coli, vzácně patogenní

86.Měňavky, Naegleria fowleri Acanthamoeba kosmopolitní rozšíření, voda, půda morfologie - améboidní prvok • trofozoiti – tenké rozvětvené panožky • cysty – 1 jádro, dvouvrstevná paprsčitě prolamovaná stěna patogeneze • granulomatózní amébové encefalitidy • infekce CNS sekundárně z dýchacího traktu nebo ulcerací na kůži a sliznici • subakutní až chronické onemocnění

• • • • •

místí zánět mozku s plíživým nástupem nejasné symptomy (bolesti hlavy, teploty, bolest v krku) fokální granulomatosní léze v mozku (trofozoiti i cysty) sérum – IgM a IgG vážné onemocnění u HIV+, alkoholiků, těhotných, postižených jater, ledvin, TBC, u léčených chemoterapeutiky nebo steroidy keratitida dlouhodobý bolestivý zánět rohovky infiltrát stromatu rohovky nedostatečná hygiena kontaktních čoček

• • • • terapie • CNS - není účinná, clotrimazol • oči – oční masti s dibrompropamidem, kapky s neomycinem, intrakonazolem prevence – není, extrémně odolné, sterilizace čoček lab. průkaz • mikroskopie améb a cyst v likvoru, mozková biopsie > Giemsa nebo Gomoriho trichrom • kultivace – nevýživný agar a tepelně usmrcenými bakteriemi (E. coli) – jako Naeglerie fowleri, seškrab rohovky nebo roztok čoček podobnou infekci CNS způsobuje • Balamuthia mandrillaris – vzácná, dosud nebylo zaznámenáno přižití, neznámý způsob přenosu, prevence, terapie • Naegleria fowleri – v teplé vodě, celosvětově několik stovek nákaz ročně, ze sliznice nosní podél čichového nervu do mozku, téměř vždy smrtelné, rychlý průběh Entamoeba histolytica • Měňavka úplavičná, améboidní prvok, kosmopolitní v tropech a subtropech • morfologie • forma minuta – menší, tvoří cysty s 1-4 jádry (4jaderná je zralá), chromidie (tyčinkovité útvary), neinvazivní • forma magna – v plazmě fagocytované erytrocyty, netvoří cysty, invazivní patogeneze – forma minuta - asymptomatické, klinická manifestace - forma magna • pozření cyst, které vyloučil jiný člověk, nemá zvířecí rezervoár • v tenkém střevě z cyst –> 4jaderné améby –> 1jaderné améby • forma minuta v tlustém střevě, potrava – bakterie, množení binárním dělením, v colon descendens encystace • změna ve forma magna > napadnutí sliznice > průnik hlenem, likvidace enterocytů > submukóza > ulcerace tvaru láhve • střevní onemocnění – akutní kolitida, dyzenterické průjmy, bez teploty, bolesti vpravo, malinová barva stolice (natrávená krev) • extraintestinální onemocnění - jaterní amébový absces – portální žilou, septické horečky s bolestí, vzácně jiné orgány terapie – bez léčení smrtelná, metronidazol, ornidazol, tinidazol, Endiaron pro lumen, chirugie v játrech lab. průkaz – mikroskopie trofozoitů v čerstvé stolici, antivní preparát obarvený trichromem, koncentrační metody pro cysty, kultivace, extraintestinální – Ig ELISOU • - v lidském zažívacím ústrojí žije dalších sedm dalších druhů měňavek – např. Ent. coli, vzácně patogenní

NAEGLERIA FOWLERI

• • • • • • • • • •

onemocnění: primární amébová meningoencephalitis - PAME, naeglerióza charakteristika: tvoří odolné cysty výskyt: kosmopolit; teplá voda (bazény, teplé prameny, …) přenos: kontaminovanou vodou průběh onemocnění: ze sliznice dutiny nosní podél n.I do mozku → akutní purulentní meningoencephalitis bolest hlavy, horečka, zvracení, meningeální příznaky koma a smrt během několika dnů diagnostika: mikroskopicky nebo kultivačně z likvoru terapie: amfotericin B, pro rychlý průběh onemocnění ale většinou není nasazen

87. Toxoplasma gondii • výtrusovci (sporozoa) – kokcidie • celosvětové rozšíření, nakaženo 50% populace • způsobuje toxoplasmozu – morbus Janků – u imunokompetentních asyptomaticky, patří k nejčastějším příčinám úmrtí u HIVpozitivních morfologie • bez bičíků, panožek, pohyb klouzáním • k průniku do buněk – apikální komplex • tachyzoiti – půlměsícový tvar, při akutní fázi kolují v tělních tekutimńách a napadají hostitelské buňky • bradyzoiti – morfologicky jako tachyzoiti, klidová intracelulární stadia, shlukující se do tkáňových cyst • oocysty – konečné stadium pohlavního cyklu, uvnitř dvě sporocysty (každá 4 sporpzoity) přenos a patogeneze • ve střevních epitelových buňkách kočky (definitivní hostitel) – sex. vývoj • infekční oocysta - vylučování trusem po 7-20 dní, dozrávání na vzduchu • nakažení člověka pozřením zralé oocysty, vyloučené kočkou, nebo tkáňové cysty z nedostatečně tepelně upraveného masa jiných mezihostitelů • v tenkém střevě se z obou typů cyst uvolňují sporozoiti

• • • • • •

pronikají do epitelových buněk – přeměna na tachyzoity – množení – akutní fáze onemocnění tachyzoiti pronikají do tkání (oko, mozek, svalstvo) – tkáňové cysty vyplněné bradyzoity přežití, reaktivace při oslabení imunity - dělením se mění v tachyzoity akutní toxoplasmóza - 80-90% asymptomatické a benigní, zduření mízních uzlin na krku a šíji, horečka, bolest hlavy a svalů, únavnost, výjimečně – makulopapulózní vyrážka, hepatitida, encefalitida, myokarditida intrauterinní infekce plodu – při nakažení matky během gravidity - vzácně potrat, hydrocefalus, mikrooftalmus, encefalomyelitis, zpomalení duševního vývoje ovlivnění psychiky – pomalejší reakce

lab. průkaz – serologie – průkaz specifických sérových protilátek • komplement fixační reakce (KFR) – zjišťuje přítomnost nákazy • ELISA – určení stadia nemoci, IgG dlouho přetrvávají terapie – pyrimethamin v kombinaci s sulfodiazidem, spiramycin

88. Plasmodia, malárie • prvoci – výtrusovci (apicoplexa) - krvinkovky • tropy a subtropy, 200 milionů nakažených ročně Plasmodium falciparum (tropika), P. vivax + P. ovale (terciána), P. malariae (kvartána) • 80% P.vivax, 15% P. falciparum (nejzávažnější) z malarických infekcí celkově morfologie - sporozoiti, trofozoiti (v krvinkách), schizonti obsahující merozoity (játra), gametocyty, oocysta patogeneze a vývojový cyklus • v samicích komára Anopheles (definitivní hostitel) při příznivé teplotě – vývoj: splynutí gamet, vznik oocysty (makrogamety + mikrogamety > zygota > oocysta), rozpad oocysty na sporozoity • člověk mezihostitel – sporozoity ze slinných žláz komára > krví do jater • v jaterních buňkách vznikají schizonti plní merozoitů • hepatocyt praská – merozoiti uvolněni do krve • napadají erytrocyty (zdrojem živin hemoglobin), vyvíjejí se v trofozoity • v erytrocytech vznikají schizonti plní merozoitů • erytrocyty praskají – malarický záchvat – uvolnění merozoitů • po několika erytrocytárních cyklech se díky neznámému stimulu vytvářejí sexuální formy mikrogametocyty a makrogametocyty • ty jsou nasáty komárem • malarický záchvat – při vyplavení merozoitů - mrazení, třesavka (10-15 minut), vysoká horečka (2-6 hodiny), profusní pocení, bez léčby opakování po několik měsíců, různá časová periodicita • anémie, život ohrožující klasická malárie (P. falciparum) – erytrocyty adherujují k sobě a ke stěnám > obstrukce kapilár – nedokrvení orgánů – značná část poškození způsobena spíše reakcí hostitele než parazitem samotným (edém plic, hypoglykémie, tubulární nekróza ledvin), nadprodukce TNF • inkubace 1-2 týdny, možnost až za několik měsíců, bolest hlavy, fotofobie, bolesti svalů, nevolnost • P. ovale a P. vivax mají dormantní fázi v jaterních buňkách – hypnozoity lab. průkaz – mikroskopie

• tlustá kapka z periferní krve – určení pozitivity • krevím roztěr – barvení Giemsa – určení druhu • sérologie, PCR terapie • okamžitá i bez vyšetření, určení druhu plasmodia a stádia vývoje • základní lék chlorochin x rezistence • kombinace antimalarik - chinin sulfát kombinovaný se sulfoamidy • řada nežádoucích účinků prevence – populace reinfikována, cestování – anofely aktivní po soumraku a v noci, letištní malárie • chemoprofylaxe, moskytiéry, repelenty

89. Pneumocystis carinii

• nejasná systematická příslušnost • dříve prvok, nyní houba • pro fungi - lamelární struktura mitochondrií (u prvoků tubulární), homologní rRNA s askomycetami, cysty mají tělíská podobná askosporám • anti fungi - místo ergosterolu je cholesterol a pro houby unikátní steroly, slabá stěna trofozoitů (u kvasinek silná) • zvířecí kmeny - Pneumocystis carinii

• • • • • • • •

lidské kmeny – P. jiroveci Otta Jírovec ho roku 1951 objevil specifický parazit plicních alveolů, klinické projevy pouze u imunokompromitovaných (AIDS, transplantace, nedonošenci) způsobuje pneumocystovou pneumonii - hypoxie a intersticiální pneumonie trofozoiti – drobné buňky, velmi nepravidelný tvar s povrchovými výběžky, nasedají na povrch pneumocytů I (do nich zanoření výběžky – pevné uchycení) > zaplní celou dutinu alveolu precysty > cysty – zakulacení a zvětšení, ztloustnutí b. stěny > dělením 8 intracystických tělísek > vykašlání ? – přenos kapénkovou infekcí lab. průkaz – rtg a symptomatika > bronchoalveolární laváž > mikroskopie – cysty, barvení Giemsou, toluidinovou modří, stříbření, imunofluorescence, PCR, sérologie bez významu (většina populace pozitivní) léčba – co-trimoxazol (i profylaxe), pentamidin (aerosol)

90. MOTOLICE • • •

•

červi plochého těla dlouzí několik mm až cm přísavky a trny pro uchycení k hostiteli životní cyklus: vajíčka produkovaná hermafrodickými dospělci → vyloučení z organismu hostitele → ve vodním prostředí larvy (miracidium) → nepohlavní množení v mezihostiteli (plž) → plovoucí larva s ocáskem (cerkárie) → pokožkou nebo sliznicí do různých orgánů člověka NEBO s potravou v podobě encystovaných larev (metacerkárie) především tropy a subtropy

• •

onemocnění: schistosomóza, cerkáriová dermatitis charakteristika:

SCHISTOSOMA HAEMOTOBIUM

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

gonochoristé, žijí v žilním systému vajíčka v kapilárách urogenitálního systému → moč výskyt: Afrika, Střední Východ přenos: průnik cerkárií skrz kůži ve vodě, kde žijí mezihostitelé průběh onemocnění: akutní schistosomóza (2.-7. týden po infekci): horečka, urtikarie v místě průniku cerkárií chronická schistosomóza (6 měsíců-roky): hematurie antigeny z vajíček → lokální zánětlivá reakce → granulomy → fibróza → karcinom močového měchýře cerkáriová dermatitis: dermatitida při průniku cerkárií do kůže (svědění, makuly, papuly, erytém) při opakovaném pronikání vznik hypersenzitivní reakce výskyt i v ČR pro zmírnění příznaků antihistaminika diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček v močovém sedimentu, ev. sérologie terapie: praziquantel SCHISTOSOMA MANSON (1)I, SCHISTOSOMA JAPONICUM (2)

•

jako Schistosoma haemotobium, až na následující rozdíly: charakteristika: vajíčka v kapilárách střev a jater → stolice výskyt: Afrika, Arabský poloostrov, SV Jižní Ameriky (1), Čína, Indonésie, Japonsko (2) průběh onemocnění: akutní schistosomóza (2.-7. týden po infekci): horečka, urtikarie v místě průniku cerkárií chronická schistosomóza (6 měsíců-roky): krvavý průjem, hepatosplenomegalie, portální hypertenze diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček ve stolici

• • • • • •

onemocnění: fasciolóza charakteristika: parazit žlučovodů přežvýkavců výskyt: kosmopolit; u skotu běžně přenos: požitím metacekrárií na syrových vodních rostlinách průběh onemocnění: zánět jater, dyspeptické a žlučníkové obtíže terapie: bithionol

• • • • • • • • • • • • • •

FASCIOLA HEPATICA (MOTOLICE JATERNÍ)

FASCIOLOPSIS BUSKI

onemocnění: fasciopsilóza výskyt: JV Asie průběh onemocnění: průjmy a zažívací obtíže terapie: praziquantel CLONORCHIS SINENSIS (MOTOLICE ŽLUČOVÁ)

onemocnění: čínská jaterní distomatóza přenos: požitím nedostatečně tepelně upraveného masa sladkovodních ryb průběh onemocnění: zánět žlučových cest a žlučníku, hepatomegalie terapie: praziquantel OPISTORCHIS FELINEUS (MOTOLICE PSÍ)

onemocnění: opistorchóza výskyt: V Evropa, Sibiř, Thajsko, Japonsko přenos: požitím nedostatečně tepelně upraveného masa sladkovodních ryb terapie: praziquantel PARAGONIMUS WESTERMANI

onemocnění: paragonimóza výskyt: Dálný Východ, Afrika, Amerika

• • •

přenos: konzumací nedostatečně tepelně zpracovaného krabího masa průběh onemocnění: dyspnoe, bronchitida, postižení CNS terapie: praziquantel

91. Tasemnice (Cestoda) • • • • • • • • • • •

parazité ve střevech obratlovců, člověk obvykle definitivní hostitel (střevo – cestózy střevní), může být i mezihostitel (cysty v orgánech – cestodózy tkáňové) ploché článkované tělo chybí trávicí soustava, potravu přijímají osmoticky celým povrchem těla hlavička – skolex přichycení na sliznici - přísavné rýhy (bothria), přísavky (4, po obvodu) na horním konci - háčky (rostellum) vlastní tělo – strobila každý článek obsahuje kompletní sadu pohlavních orgánů (hermafrodité) najstarší zadní články – děloha s vajíčky články dozrávají, oddělování > stolice > píďalkovitý pohyb článků po kratší dobu > rozpad a uvolnění vajíček > larvy se líhnou v mezihostiteli nebo ve vodě (výjimečně vývoj v jednom hostiteli) v mezihostiteli (hovězí dobytek, prasata) cysty (boubel)

Taenia saginata (tasemnice bezbranná)

• 40 milionů lidí postiženo morfologie – 3-10 m, skolex se 4 přísavkami, rostellum bez háčků vývoj ◦ vajíčka s radiálními rýhami, střapatý obal + larva (onkosféra) ◦ přežití v půdě i měsíce, pozření larvy skotem ◦ boubel (Cysticercus bovis) – ve svalech skotu, mm-1 cm, patogeneze ◦ konzumace nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa ◦ pozření boubele ◦ v horní čádti tenkého střeva – vychlípení skolexu ◦ taenióza – někdy asymptomatické, GIT potíže, někdy eozinofilie, hubnutí lab. průkaz ◦ mikroskopie nálezem článků nebo vajíček v perianálních stěrech a otiscíxh (obvykle ne ve stolici) ◦ více větvená děloha než u T. solium terapie – niklosamid, praziquantel Taenia solium (t. dlouhočlenná) • 2,5 milionu lidí postiženo morfologie – 2-3 m, skolex se 4 přísavkami, rostellum s dvojitým věncem háčků, méně větvená děloha, až 1000 článků vývoj • žije až 25 let • mezihostitel – prase, člověk jako definitivní • boubel – Cysticercus cellulosae (váček s tekutinou, dovnitř vchlípena hlavička) - svaly, mozek, mícha, podkožně, plíce, srdce, oko • pozření boubele > v žaludku uvolnění z masa > vychlípení skolexu patogeneze • taenióza • dospěla tasemnice ve střevě • konzumace nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa cysticerkóza • boubel v orgánech (mozek, svaly, srdce, oko, podkožní vazivo) • forma izolovaného vývoje jednotlivých váčků – c. cellulosae • forma pospojovaných rozvětvených váčků – c. racemosus • vajíčka kontaminují potravu, vodu, autoinfekce fekálně-orální cestou • mozek - neurocysticerkóza – křeče, intrakraniální hypertenze se zvracením, bolesti hlavy, poruchy vidění, psychické poruchy - fatální v 50% • oko – víčko, spojivka, oční komora, při uhynutí - zánět • svaly - po 3-5 letech zvápenatí a částečně se resorbují diagnostika • taenióza - mikroskopie nálezem článků nebo vajíček v perianálních stěrech a otiscíxh (obvykle ne ve stolici), méně větvená děloha než u T. solium • cysticerkóza - sérologie, CT (např. v mozku), rtg (při kalcifikaci), sonografie terapie – praziquantel kombinovaný se steroidy (zmenšení zánětlivé reakce po smrti parazita), chirugie, hrozí nebezpečí autoinfekce Diphyllobothrium latum (škulovec široký) - největší lidská tasemnice – 10m i více, přichycovancí štěrbiny (bothrie) - velké řeky a jezera mírného pásma

- z vajíčka ve vodě – obrvená larva – drobní korýši (buchanka) > ryby - (zvířata) – člověk - patogeneze – dospělá - tenké střevo člověka – difylobotrióza - většinou bezpříznakově - někdy anémie (kompetice parazitů s hostitelem o vit B12) - lab. průkaz – mikroskopický nález vajíček a článků - terapie – niklosamid, praziquantel, vit B12

Hymenolepis nana (tasemnice dětská) • morfologie – drobná (7-40 mm), tenké střevo • patogeneze • vajíčka se většinou vyvíjejí přímo – larva se zavrtává do sliznice střeva – vývoj v cysticerkoidy – zpět do střeva – dospělá tasemnice • několik desítek tasemnic najednou • vývoj i přes mezihostitele (hmyz – potemník moučný) • hymenolepióza - slabé nákazy asymptomatické, silné – dyspnoe, periodické průjmy, bolesti břicha, hlavy, závratě, svědění a podrážděnost, anémie a kachexie (děti) • lab. průkaz – mikroskopicky vajíčka ve stolici • terapie – praziquantel, niklosamid Echinococcus granulosus (měchožil zhoubný) • • • • • • • • • • • • •

morfologie - malé (2-10 mm), 3-4 články, skolex se 4 přísavkami, dvojitá řada háčků vývoj jako dospělé ve střevě psovitých šelem (vajíčka na čenichu) člověk jako mezihostitel – ve střevě onkosféra z vajíčka > průnik do střevní stěny > krev > mozek, játra, plíce, svalovina, ledvina, slezina cysty – hydatidy – echinokoky (až 15-20 cm) - hydatidóza (echinokokóza) z vnitřní stěny pučí dceřinné zárodky (hlavičky) > dceřinné cysty nebo dospělé tasemnice tlustá vazivová stěna tvořená hostitelem patogeneze závisí na lokalizaci cyst (nejčastěji játra), jejich velikosti a alergické reakci často bezpříznakově svou velikostí boubel narušuje funkci poškozeného orgánu při prasknutí cysty může být anafylaxe a smrt, při přežití šoku může vzniknout generalizovaná hydatidóza lab. průkaz – serologie, CT, rtg, sonografie

• • •

terapie chirurgie (nejdříve vnitřek usmrcen formalinem) albendazol, mebendazol, x kostní cysty

Echinococcus multilocularis (měchožil větvený) • • • •

vzácně, definitivní – lišky a psi, mezihostiteli drobní hlodavci alveolární hydatidóza (alveokokóza) – podobný vývoj jako měchožil zhoubný většinou játra cysty tvořeny mnohočetnými septovanými měchýřky – prostor mezi měchýřky – granulační a pak fibrózní tkáň, střed nekrotizuje • hostitel nevytváří kolem cysty vazivový obal - proliferace cyst (metastatické cysty infiltrativní růst – jako maligní nádor) terapie - vysoké dávky albendazolu (jinak 90% smrt)Echinococcus a cysticerkózy Echinococcus granulosus (měchožil zhoubný) morfologie - malé (2-10 mm), 3-4 články, skolex se 4 přísavkami, dvojitá řada háčků • vývoj ◦ jako dospělé ve střevě psovitých šelem (vajíčka na čenichu) ◦ člověk jako mezihostitel – ve střevě onkosféra z vajíčka > průnik do střevní stěny > krev > mozek, játra, plíce, svalovina, ledvina, slezina ◦ cysty – hydatidy – echinokoky (až 15-20 cm) - hydatidóza (echinokokóza) ▪ z vnitřní stěny pučí dceřinné zárodky (hlavičky) > dceřinné cysty nebo dospělé tasemnice ▪ tlustá vazivová stěna tvořená hostitelem • patogeneze

závisí na lokalizaci cyst (nejčastěji játra), jejich velikosti a alergické reakci často bezpříznakově svou velikostí boubel narušuje funkci poškozeného orgánu při prasknutí cysty může být anafylaxe a smrt, při přežití šoku může vzniknout generalizovaná hydatidóza lab. průkaz – serologie, CT, rtg, sonografie terapie ◦ chirurgie (nejdříve vnitřek usmrcen formalinem) ◦ albendazol, mebendazol, x kostní cysty ◦ ◦ ◦ ◦

• •

Echinococcus multilocularis (měchožil větvený) • • • •

vzácně, definitivní – lišky a psi, mezihostiteli drobní hlodavci alveolární hydatidóza (alveokokóza) – podobný vývoj jako měchožil zhoubný většinou játra cysty tvořeny mnohočetnými septovanými měchýřky – prostor mezi měchýřky – granulační a pak fibrózní tkáň, střed nekrotizuje • hostitel nevytváří kolem cysty vazivový obal - proliferace cyst (metastatické cysty infiltrativní růst – jako maligní nádor) terapie - vysoké dávky albendazolu (jinak 90% smrt) DIPHYLLOBOTHRIUM LATUM (ŠKULOVEC ŠIROKÝ)

• onemocnění: difylobotrióza • charakteristika:  až 10 m  v dospělosti v tenkém střevě člověka  vajíčka vylučována stolicí → larvální vývoj ve vodě (mezihostiteli postupně korýši a ryby) → definitivní hostitel • výskyt: mírné pásmo a subarktické oblasti; oblasti velkých řek

• přenos: konzumace syrových nebo nedostatečně tepelně upravených ryb • průběh onemocnění: anemie (kompetice o B12) • diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček a článků terapie: niklosamid, B12 jako podpůrná léčba

92.Enterobius vermicularis, Ascaris lumbricoides, Toxokary Enterobius vermicularis • roup dětský - nematoda (hlístice) • enterobióza – nejběžnější parazitární onemocnění na světě morfologie – gonochoristé - samička 8-13 mm, sameček menší se spirálovitě zatočeným zadečkem, bělaví, na konci těla zúžení vývoj a patogeneze • spolknutí infekčních vajíček > dospělci ve tlustém a slepém střevě • produkce velkého počtu nerýhovaných vajíček – kladení v perianální oblasti hlavně v noci (v klidu a teple) • vajíčka – oválná, z jedné strany zploštělá, tvar krajíce chleba, dozrávání na vzduchu za několik hodin • nákaza - kontakt s vajíčky - dětské kolektivy, autoinfekce, zaschlá lehká vajíčka vzduchem • zažívací potíže, perianální pruritus, nespavost, vzácně apendicitis, dětský vaginální výtok lab. průkaz – průkaz vajíček Grahamovou metodou – seškrab Schüffnerovou tyčinkou nebo lepící páskou (před mytím!), vyšetření stolice na vajíčka není spolehlivé terapie – pyrvinium, albendazol (Zentel), benzimidazoly, léčení kolektivu, dekontaminace prádla (žehlení), dodržování hygieny, stříhání nehtů Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská) • nematoda (hlístice) morfologie - 10-30 cm (samičky), samci menší se zatočeným ocáskem, nažloutlé nebo narůžovělé barvy vývoj • dospělci - tenké střevo člověka, samička – velký počet vajíček > stolice • vnější prostředí – za 2-3 týdny ve vajíčku larva – infekční > pozření • ve střevě se larvy uvolňují • přes střevní stěnu do krve a lymfy > plíce > trachea > polknutí • dospívání ve střevě přenos – perorálně potravou kontaminovanou vajíčky, vajíčka měsíce infekční (půda), hnojení lidskými výkaly patogeneze - askaridóza • migrující larvy – poškození plicních kapilár a alveolů, lehké horečky, tvorba plicních infiltrátů, krev ve sputu, bolest za sternem, mohou proniknout i jinam (mozek, ledviny, oko, mícha) • dospělí červi – silnější infekce – kolika a GIT potíže, snaha pronikat do žlučovodů, pankreatu nebo slepého střeva > cholecystitida, pyogenní jaterní abcesy, pankreatitida, apendicitida, pronikání červů až do úst nebo análního otvoru, obstrukce střeva, někdy peritonitida lab. průkaz – vajíčka ve stolici, larvy v tkáni - serologicky terapie – benzimidazolové preparáty – mebendazol, levamizol, albendazol, možnost piperazin Toxocara canis (škrkavka psí), Toxocara cati (kočičí) • toxokaróza – 2. nejrozšířenější závažná parazitóza v ČR

• nakažení perorálně vajíčky, podobná migrace jako škrkavky dětské • u člověka nedokončí svůj vývoj a přežívají dlouhodobě v orgánech – původce tkáňových nematodóz • ohrožení dětí (hygiena, styk s prostředím – pískoviště), v ČR 20% psů a 50% koček • patogeneze – závisí na lokalizaci a stupni poškození orgánů ◦ většinou asymptomaticky ◦ viscerální forma - v akutní fázi celkové příznaky – teploty, eozinofilie, hepatomegalie, kašel, hypergamaglobulinémie ◦ oční forma (obtížná diagnostika, simuluje retinoblastom) – starší děti a dospělí, není doprovázena eozinofilií, nebolestivá endoftalmitida > poruchy vidění a granulomatózní léze sítnice ◦ vzácně při migraci srdcem nebo mozkem smrt • lab. průkaz – výhradně sérologicky – ELISA (metabolické ag) • terapie – benzimidazoly s protizánětlivými léky

93.Filárie (http://www1.lf1.cuni.cz/uim/mater-tropy/Filarie_filariozy.pdf) Wuchereria bancrofti, Brugia malayi onemocnění: filarióza, lymfatická filarióza charakteristika: • v lymfatických cestách • životní cyklus: živé larvy (mikrofilárie) → krevní řečiště → hmyzí přenašeč • výskyt: tropy a subtropy • přenos: inokulace při sání přenašeče, komáři • průběh onemocnění: • dlouhá ID • často asymptomatický průběh • lymfangitis, lymfadenitis, horečnaté stavy; vzácně elefantiáza • diagnostika: mikroskopický mikrofilárií průkaz v krvi • terapie: pyrazíny (dietylkarbamazin), antialergika • • • • • • • • • • • •

LOA LOA

onemocnění: filarióza, loaosis jako Wucherria bancrofti, až na následující rozdíly: charakteristika: v podkoží a orgánech přenos: ovádi průběh onemocnění: kamerunské nebo kalabarské boule ONCHOCERCA VOLVULUS

onemocnění: onchocerkóza, říční slepota jako Wucherria bancrofti, až na následující rozdíly: charakteristika: v podkožních nodulech přenos: muchničky průběh onemocnění: fibrózní noduly (onchocerkomy) v podkoží obsahující samičky diagnostika: mikroskopický průkaz mikrofilárií v kožní biopsii terapie: Ivermektin

• • • • • • • • •

TRICHURIS TRICHIURA (TENKOHLAVEC LIDSKÝ)

onemocnění: trichurióza charakteristika: ztluštělý zadní konec těla tkáňový parazit, žije v epitelu tlustého a slepého střeva; vajíčka vylučována se stolicí, vývoj bez mezihostitelů výskyt: tropy a subtropy; u nás jen jako importovaná infekce přenos: vodou a potravinami kontaminovanými infekčními vajíčky průběh onemocnění: krvavé a hlenovité průjmy, anémie, bolesti břicha, kolitida diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček ve stolici terapie: benzimidazoly (mebendazol, albendazol)

94.Trichinella spiralis, Dracunculus medinensis Trichinella spiralis (svalovec stočený) • onemocnění: trichinelóza • charakteristika: v epitelu tenkého střeva → larvy skrz stěnu střevní do krevních a lymfatických cév → usídlení v příčně pruhované svalovině → opouzdření • výskyt: divoce žijící masožravci a všežravci • přenos: pozření nedokonale tepelně zpracovaného masa s encystovanými larvami, často vepřové • průběh onemocnění: • střevní fáze infekce (první týden): nespecifická gastroenteritis • migrační a svalová fáze (druhý týden): horečky, myalgie, edémy • smrt obvykle v důsledku akutní pneumonie a srdečního selhání • diagnostika: klinické příznaky, ev. sérologie (ELISA, imunofluorescence), biopsie a mikroskopický průkaz cyst • terapie: • střevní fáze: benzimidazoly (mebendazol, albendazol) • svalová fáze: thiabendazol, není spolehlivá léčba • kortikosteroidy pro potlačení zánětlivých svalových reakcí • nutná hospitalizace • • • • • • • • • •

DRACULCULUS MEDINENSIS (VLASOVEC MEDINSKÝ)

onemocnění: drakunkulóza charakteristika: samičky až 80 cm, šířka do 2 mm v tělních dutinách nebo ve tkáních orgánů → migrace do podkoží → při kontaktu s vodou perforace kůže → kladení larev do vody → pozření buchankami → vývoj do infekčního stádia výskyt: tropická Afrika, J Asie přenos: vodou s nakaženými korýši průběh onemocnění: střevem do lymfatických uzlin a odtud do pojivové tkáně kopřivka, nauzea, zvracení, průjem; příp. alergická reakce terapie: nitroimidazoly (niridazol), benzimidazoly (mebendazol, tiabendazol); navíjení na dřívko

95.Přenos infekčních chorob členovci, parazitující členovci

Hmyz jako vektor infekčních chorob aktivní přenos – biologický, specifický, cyklický přenos • agens závislé na svém přenašeči, množí se v něm, prodělává vývojový cyklus • nasávání zárodků chorob z krve nebo tkáňového moku – roznášení • • • • • • • •

inokulace ústním ústrojím členovce původce ve slinách (salivární přenos) – trypanosomy protržení sosáku přenašeče (filárie) přenos přenašečovými výkaly (kontaminativní přenos) průnik poškozenou kůží po vpichu, škrábání skvrnitý tyfus, Chagasova nemoc tělesné tekutiny přenašeče (kontaminativní přenos) nákaza při rozmačkání členovce

• • • •

dělení podle toho, zda je přenašeč součástí vývojového cyklu přenos propagativní – pouze mnohonásobné pomnožení (skvrnitý tyfus a veš šatní) přenos cyklomorfní – prodělání části vývojového cyklu bez množení (filárie) přenos cyklopropagativní – část vývoje i s množením (malarická plasmodia)

pasivní přenos – mechanický • infekční agens přežívá ve vektoru • roznos bakterií, cyst prvoků, vajíček červů • hlavně mouchy a šváby

Význam klíšťat v patogenezi lidských onemocnění

• viry - arboviry – flavivirus klíšťové encefalitidy (i transovariálně ze samičky na potomstvo), orbivirus Tribeč, bunyavirus Uukuniemi, koltivirus Eyach • bakterie - Borrelia burgdorferi, Anaplasma phagocytophilum (lidská granulární ehrlichióza), francisella tularensis, Coxiella burnetii, Rickettsia helvetica • prvoci – babesie (patogeny domácích zvířat) Argas reflexus (klíšťák holubí), Argas polonicus • charakteristika: • ploší roztoči, samičky 1 cm, samečci menší, šedavě zbarvení • skrývají se ve stěnách holubníků a půd, odtud napadají holuby • výskyt: většina území ČR • přenos: v některých obdobích migrace do lidských obydlí a napadání lidí • průběh onemocnění: erytém, svědění • terapie: prostředky zklidňující kůži, dezinsekce holubníků a jiných postižených míst Ixodes ricinus • klíště obecné • pavoukovci – roztoči – klíšťatovití (ixodidae) morfologie a životní cyklus • dospělí – 5 mm, samečci menší a nepříjímají potravu, záda opatřena štítem • cyklus 3 roky – 3 hostitelé – 3 stádia: larva, nymfa, imago (dospělec) • samičky nakladou vajíčka na zem • larvy (3 páry nohou) – 3-6 dní na malém savci – po nasátí odpadnou • nymfy (4 páry) – větší savci • dospělí (4 páry) – pohlavní vyspělost, ještě větší savci • páření + velké sání krve (6-14 dní) – samičky 200x zvětší objem, odpadnou, kladou vajíčka • přenos stykem s vegetací (do výšky asi 1 m), na člověku mohou sát všechna vývojová stádia výskyt Evropa do 800-1000 m n.m., okraje listnatých a smíšených lesů, vrchol výskytu: dubenčerven, září-říjen patogeneze – erytém kolem přisátého klíštěte, často do papuly (mm), zpravidla po čase svědí (borrelióza v cm a tendence se rozšiřovat) Příbuzní • klíšťákovití – roztoči - sají jen krátkou dobu, často na ptácích (holubi), v chýších afrických domorodců • piják lužní, klíšť lužní – klíšťatovití – vzácný výskyt na jižní Moravě Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová) • pavoukovci - roztoči morfologie - velmi drobné (neviditelné okem), kulovité, silně zkrácené kuželovité nožky (8) patogeneze • chodbičky ve stratum granulosum kůže tvoří jen samičky (živí se tkáňovým mokem), ostatní vývojová stádia a samečci zůstávají na povrchu kůže • životnost týdny až měsíce • svrab - silně svědící dermatidy, dříve zápěstí, meziprstí a jemné části pokožky, dnes i jinde (vnější části pohlavních orgánů, dvorce bradavek) • netypické formy a ekzematizované a alergizující podoby, těžká forma u imunodeficitů (scabies norvegica, AIDS)

přenos – mezilidským stykem, prádlem lab. průkaz • lze vidět jemné, zarudlé chodbičky > vypíchnutí z kůže a mikroskopie • hlubší seškrab podezřelých míst po rozvolnění 5-10% KOH > nativní preparát, postačí průkaz prázných vaječných obalů terapie – mazání těla Tacutinem (lindan), sirná mast Neotrombicula autumnalis (sametka podzimní) • - pavoukovci - roztoči • morfologie • larvy – červení roztoči se 3 páry nohou, 0,2 mm, • patogeneze • po celý rok v zemi, dravci, v srpnu vylézají larvy na povrch a napadjí teplokrevné obratlovce • vyleptávání sací chodbičky do kůže – histisiphon, 2-3 dny, pustí se a vrátí se do země • srpnová vyrážka (trombikulóza) - erytém, svědění v místě přisátí, mizí po odpadnutí roztoče, vzácně vážnější alergické reakce ◦ - přenos - není přenos mezi lidmi, infekce dotykem s travinami • terapie – není potřeba, tekutý pudr na zklidnění Demodex follicuorum, Demodex brevis (trudníci) • charakteristika: • nápadně protažená zadečková část • žijí v luminu chlupových folikulů a mazových žlázek • výskyt: výskyt minimálně u 20 % populace • terapie: není třeba Dermatophagoides farinae, Dermatophagoides pteronyssinus • charakteristika: • malí roztoči žijící v lůžkovinách a matracích (vlhkost 70-90 %) • živí se mykotickými organismy z kožních odpadů • výskyt: kosmopolit • průběh onemocnění: jejich výkaly vyvolávají alergické reakce (alergická rýma, dermatitida) • terapie: vyčištění matrace a lůžkovin, pro symptomatickou léčbu antialergika

• • • • • • • • •

Insecta (hmyz) PEDICULUS CAPITIS (VEŠ DĚTSKÁ)

onemocnění: pedikulóza charakteristika: drobný bezkřídlý hmyz vajíčko (hnida), 3 nedospělá stádia (nymfa), dospělec – mají vyvinuto bodavě sací ústrojí a živí se sáním krve výskyt: kosmopolit; ve vlasech (i hnidy) přenos: mezilidský, často v dětských kolektivech nebo přes pokrývku hlavy průběh onemocnění: svědění, otok a zarudnutí v místě bodnutí; po rozškrábání často sekundární bakteriální infekce terapie: insekticidy (Diffusil) PEDICULUS HUMANUS (VEŠ ŠATNÍ)

jako Pediculus capitis, až na následující rozdíly:

• • •

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

výskyt: u lidí s nízkou úrovní hygieny; na oděvech (i hnidy), na těle jen při sání přenos: mezilidský, oděvy zamořené vešmi či hnidami může přenášet Rickettsia prowazeki (skvrnitý tyfus), Rickettsia volhynica (volyňská horečka), Borrelia recurrentis (návratná horečka) PTHIRUS PUBIS (VEŠ MUŇKA)

onemocnění: pthiriáza charakteristika: morfologie odlišná od vší výskyt: v ochlupení, ne ve vlasech přenos: nejčastěji pohlavním stykem průběh onemocnění: namodralé skvrnky v místě bodnutí, po rozškrábání často sekundární bakteriální infekce terapie: insekticidy (Diffusil), insekticidní šampony a spreje (Orthosan) CIMEX LECTULARIUS (ŠTĚNICE)

charakteristika: hnědavé ploštice s oválným tělem a redukovanými křídly, max 7 mm přes den ukryté ve škvírách, v noci sají na teplokrevných živočiších vajíčka kladená do úkrytů → nymfa → pětinásobné svlékání, před každým alespoň jedno sání → dospělec výskyt: kosmopolit přenos: v zavazadlech, prádle, nábytku, ale i ze sousedních bytů průběh onemocnění: svědivé narůžovělé pupeny v místě bodnutí u citlivých jedinců horečky, otoky, kopřivka terapie: symptomatická, likvidace štěnic insekticidy DIPTERA (DVOUKŘÍDLÍ)

Culicidae (komáři) charakteristika: proměna dokonalá (larva, nymfa, kukla, dospělec) živí se krví (napadají člověka hlavně v noci), jen samice výskyt: i mírné pásmo průběh onemocnění: svědění, erytém, otoky v místě pobodání (sliny obsahují vazodilatační a antikoagulační látky) terapie: symptomatická, v extrémních případech antihistaminika a kalcium i.v. přenos filárií (Wuchereria bancrofti, Brugia malayi) a u rodu Anopheles i malarických plasmodií Phlebotominae (flebotomové) výskyt: tropy a subtropy přenos leishmanií Simuliidae (muchničky) průběh onemocnění: zvlášť výrazné otoky přenos Onchocerca volvulus Glossinidae (glossiny, mouchy tse-tse) charakteristika: napadají samečkové i samičky výskyt: subsaharská oblast Afriky přenos trypanosom dále Muscidae (bodalky), Ceratopogonidae (tiplíci), Tabanidae (ovádi)

• • • • • • • • • •

SIPHONAPTERA (BLECHY)

Pulex irritans (blecha obecná), Ctenocephalides canis (blecha psí), Ctenocephalides felis (blecha kočičí), Cerratophyllus gallinae (blecha slepičí) charakteristika: drobný bezkřídlý hmyz tmavé barvy, ze stran zploštělý výlučně parazitický způsob života – sání krve teplokrevných obratlovců výskyt: kosmopolit přenos: v obydlích hostitelů nebo z jiného hostitele průběh onemocnění: papula se středovou hemorrhagií (purpura pulicosa), svědění terapie: symptomatická, likvidace blech insekticidy Xenopsylla cheopis (blecha morová) přenašečem Yersinia pestis, jiné druhy přenášejí Rickettsia conori (krysí skvrnivka) samičky Tunga penetrans (blecha písečná) se zavrtávají do kůže člověka a způsobují tungózu (bolestivý otok, ulcerace, těžké sekundární infekce, tetanus)

96. Candida albicans, Cryptococcus neoformans • •

hlavní původci povrchových i systémových mykóz další zástupci: C. tropicalis, C. stellatoidea, C. krusei, C. Glabrata

C. albicans • nejpatogennější druh kandid • G+ mikroorganismus • morfologie - závisí na charakteru prostředí ◦ kvasinkovité b. - oválné (blastospory) ◦ pseudohyfy (blastokonidie) → řetízky, i pravé hyfy ◦ množí se pučením i germinací (tvorba zárodečných klíčků z blastokonidií → pravé hyfy) ◦ pučení → pseudomycelia • kultivace - aerobní, nenáročné, smetanově bílé, mazlavé kolonie, chlebová vůně ◦ KA, Sabouraudův agar - 48 hodin • biochemie ◦ využití cukrů a nitrátů, kvasí cukry (glu, mal, sach, lak) • antigeny - komplex Ag v BS → sérotypizace, není moc osvědčená • patogenita - oportunní patogen (komenzál), u většiny jedinců v malém počtu bez příznaků (GIT, pochva) ◦ faktory patogenity ▪ adherence - manaprotein (adhezin, ochrana x fagocytosou) ▪ germinace, tvorba hyf - snažší invaze (klíčící hyfy snadněji pronikají, uvolňují se i po ingesci fagocytem) ▪ rychlé klíčení ve tkáních ▪ schopnost rychle měnit povrchové struktury ▪ proteináza - lysa keratinu, invaze do podkoží ◦ uplatnění se jako patogen ▪ u novorozenců, nedonošenců - není vyvinutá normální mikroflóra ▪ hormonální změny - těhotenství, diabetes mellitus, endokrinní poruchy ▪ déletrvající podávání ATB (širokospektrých) ▪ oslabení imunity ▪ místní poruchy bariér

•

• •

onemocnění - kandidózy, většinou endogenního původu ◦ u zdravých jedinců ▪ na kůži v místech vlhké zapářky ▪ vaginální kandidóza ▪ soor - moučnivka, bílé povlaky na sliznicích úst a jazyka ◦ u imunokompromitovaných jedinců ▪ kandidová oesophagitis, kvasná dyspepsie ▪ systémové kandidózy - vzácné, nejtěžší formy • krevní cestou → plíce, bronchy, GIT, ledviny → sepse ▪ chronická mukokutánní kandidóza - u T buněčného deficitu, ↑ postižení kůže, sliznic, invaze hlouběji do tkáně ▪ terapie - lokální léčba - imidazoly, systémové kandidózy - triazolové deriváty diagnostika – přímá - kultivace, mikroskopie ◦ odlišení - auxogramy, krátká pestrá řada ◦ citlivost k ATB - chromogenní půda, difusní diskový test

Cryptococcus neoformans • • • • • • •

kvasinka, množí se pučením, netvoří pseudohyfy hlenové pouzdro - ochrana proti fagocytose, ukrývá povrchové Ag před imunitou kultivace - růstově nenáročná, Sabouraudův agar epidemiologie - kosmopolitní půdní saprofyt, rezervoár často trus ptáků (holubi) → inhalace neopouzdřené houby patogenita - primární i sekundární mykózy (hl. u pacientů s AIDS) ◦ kryptokokózy - špatná prognóza, recidiva u 50% ◦ inhalace → plíce → rozsev krví → CNS → akutní těžká meningoencefalitis diagnostika - mikroskopie (ze sputa, moč, krev, likvor) → nativní preprát nebo v nátěru s tuší jsou vidět pouzdra ◦ v likvoru nalézáme kapsulární Ag. terapie - před zavedením Amfotericinu B vždy smrtelný průběh

97. Aspergilové infekce. Původci systémových mykóz Aspergilové infekce • •

• • •

Eumycetes – pravé houby pravé hyfy - dělené, septované mycelium ◦ mycelium vegetativní (bazální) - vrůstá do půdy a čerpá živiny ◦ mycelium vzdušné (reprodukce) - konce jeho vláken rozšířeny v konidiofory - řetízky konidií několik set druhů, kolem 20ti patogenních pro člověka kultivace - rychle rostoucí, chmýřovité kolonie, mohou difundovat daleko do agaru ◦ pestrá škála pigmentů (žluté, žlutozelené, modrozelené, černošedé...) ▪ pigmentace výrazná na Czapek-Doxově agaru patogenita - oportunně patogenní, těžší formy onemocnění u imunosuprimovaných ◦ systémové infekce - endokraditidy, aspergilózy, abscesy ◦ povrchové infekce ◦ produkce mykotoxinů - poškození ledvin, jater, karcinogenní

•

• • •

▪ aflatoxiny, ochratoxiny... ▪ občas zdrojem hromadných otrav onemocnění - aspergilóza ◦ inhalační infekce konidiemi → vyklíčí hyfy → mycelium… ◦ alergické reakce (asthma) – IgE zprostředkované ◦ primárně postižení DC → akutní pneumonie, sinusitidy, otitidy, pleuritidy, postižení orbity, sklon prorůstat do cév → postižení CNS ◦ aspergilomy v plicních kavernách po tuberkulóze ◦ častí původci nosokomiálních nákaz terapie - obtížná, rezistence na téměř všechny dostupná antimykotika, vorikonazol diagnostika ◦ přímá - mikroskopie, kultivace (sputum, bronchiální laváž, biopsie) ◦ nepřímá - imunofluorescence, ELISA zástupci - A. fumigatus, A. flavus, A. niger, blízký příbuzný - Penicilinum

Původci systémových mykóz • •

•

• •

•

•

mykóza - pravé infekční onemocnění vyvolané zpravidla mikromycetami ◦ povrchové mykózy - postižení kůže, adnex a viditelné sliznice ◦ hluboké, orgánové a systémové mikromyces ◦ houby mikroskopických rozměrů, typické eukaryotní organismy ◦ v membráně steroly (výchozí látkou ergosterol - ne cholesterol) ◦ buněčná stěna ze složitých cukrů - z chitinu ◦ schopnost střídat pohlavní a nepohlavní rozmnožování ▪ vegetativní - konidie ▪ sexuální - spory patogenita ◦ adheze na kůži, sliznice - nezbytné pro kolonizaci ◦ penetrace do tkání - změnou formy u dimorfních hub (z vláknité do kvasinkové změna metabolismu houby) ◦ schopnost množení ve tkáni hostitele ◦ překonání imunity hostitele (např. cytotoxiny proti imunokompetentním b.) ◦ poškození tkání - ne účinkem toxinů (mykotoxikóza), ale invazí s poškozením buněk, zánětem, mechanickým útlakem (obstrukce) imunita - základním mechanismem je fagocytóza, při jejím výpadku → disseminace ◦ buněčná - T-b., při nedostatku (imunosuprese, AIDS) → sekundární mykosy ◦ látková - význam spíše diagnostický nejdůležitější systémové mykózy - aspergilóza, podkožní a nosní fykomykóza, mukormykóza, chromomykóza, kladosporióza, adiasporomykóza. mycetomy, rhinosporodióza, klasická a africká histoplazmóza, kokcidioidomykóza, blastomykóza, parakokcidioidomykóza, sporotrichóza, kryptokokkóza, kandidóza, geotrichóza aj. terapie ◦ nejúčinnější antikymotika - nystatin, Amphotericin B, pimaricin, imidazolové deriváty clotrimazol (Canesten), miconazol... ◦ chemoterapeutika - jodid draselný Candida- viz otázka 96

• •

Cryptococcus neoformans -viz otázka 96 Aspergillus- viz otázka 97

Mucorales • ykomycety (pravé plísně) - vlákité houby, mycelium bez sept, spory v kulovitém sporangiu (endospory) • oportunní patogen - mykormykózy, zygomykózy • epidemiologie - všude, infekce vdechnutím, alimentární, kožní poranění • patogenita • systémové infekce sekundární (imunosuprimové) • vdechnutí spor → plicní forma (častá komplikace leukémií, lymfomu...) • rhinocerebrální forma (při DM, transplantaci orgánů), velmi invazivní • mycelium invaduje do cév → trombózy → nekrozy → smrt • systémová mukormykósa rychle prograduje a je téměř vždy smrtelná • terapie - amfotericin B • diagnostika - mikroskopie ze sekčního materiálu původci primárních systémových mykóz, dimorfní houby - striktně patogenní - Saprofytické stádium – v přírodě, při teplotě cca 20 0C, plísňová forma - Parazitická forma - ve tkáních hostitele (37 0C), kvasinkovité pučící buňky Histoplasma capsulatum - v povodí Mississippi Blastomyces dermatidis – v povodí Mississippi – nejvzácnější, nejvážnější Coccidoides immitis – JZ USA -

infekce inhalací, ne z člověka na člověka, ale z trusu ptáků, z půdy, vegetace antigeny - coccidioidin and histoplasmin – možno testovat jako tuberkulinový test 3 formy většinou asymptomatická plicní forma simulující TBC (granulomy, kalcifikace, kaverny) diseminovaná – vzácná, léze orgánů, kostí, meningitidy – u imunokompromit

8.Chorobné stavy vyvolané houbami (mykózy, mykotoxiózy, mykoalergózy, mycetismy) – definice, příklady -

CHOROBNÉ STAVY VYVOLANÉ HOUBAMI 4 skupiny: o mykózy  pravá infekční onemocnění, vyvolány mikromycetami o mykotoxikózy  stavy vyvolané mtb. produkty hub  houbové intoxikace • jednorázové poškození zdraví toxic. látkami v houbách, makromycety • Např: Otrava muchomůrkou hlízovou)  vlastní mykotoxikózy • toxickými metabolity uvolňovanými do prostředí, mikromycety; chronické, opakující se otravy nižšími dávkami; možné i akutní až smrtelné otravy nebo stavy s chronic. následky, které nejsou bezprostředním projevem intoxikace • Např. Intoxikace Aflatoxinem Aspergilu

o Karcinogenní  Hepatocel. karcinom o mykoalergózy  stavy přecitlivělosti na některé mtb. produkty, hmotné částice houbovitého původu - různé typy spor (konidie, aerospory); neliší se od jiných přecitlivělostí  Mykid • Alergická vyrážka způsobená mykózou, jež je lokalizovaná na jiném místě • Mizí po zhojení infekčního ložiska o mycetismy  vyvolány mycetickými elementy  tkáňové podráždění pouze svou mech. přítomností, aniž měly možnost se aktivně pomnožovat;  Např. adiaspiromykóza -

MYKOTICKÁ BB. základním sterolem membrány  ergosterol Rozdíl od bakteriální bb. o Eukaryotická bb.!  v bb. jádro s membránou, dělení mitoticky o není přítomen petidoglykan, místo něj chitin o nepřítomnost kys. Lipoteichové, lipopolysacharidu  Na místo nich – peptidomanany

-

MYKÓZY počet případů roste - nepřímé a přímé příčiny: nepřímé – o lékaři myslí častěji na možnost mykotické etiologie + zlepšování a prohlubování mykotické dg. → zvyšuje záchytnost mykóz přímé o zvýšení cestovních možností („zmenšení světa“)  přenos endemických mykóz na velké vzdálenosti - záleží na tom, aby v nové lokalitě byly podobné ekologické podmínky; takto přenesen např. původce kokcidioidomykózy (Coccidioides immitis) z Arizony do Itálie o iatrogenní faktory  používání širokospektrých ATB, kortikoidů a cytostatik; imunosuprese po transplantaci, operace na otevřeném srdci, hemodialýza, i. v. alimentace; ženy s hormonální antikoncepcí, kandidové nákazy u diabetiků; AIDS - smrtící komplikace o ekologické příčiny  změněné prostředí lidskými vlivy, rychle se rozvíjející technický pokrok → těžká narušení prostředí → poškození lidského zdraví; př. aspergilóza (plicní formy) - ovlivňujícím faktorem v městském prostředí je trvalá mikrotraumatizace dolních DC (prachové částečky, poleptání oxidem siřičitým, oxidy dusíku aj.), na venkově jiné faktory - technologie zemědělské výroby, spory v ovzduší

-

-

původci mykóz: Ascomycetes o imperfektní houby a houby vřeckaté; kosmopolitní; (výjimečně stopkovýtrusné) Mikromycety - endemité urč. oblastí - zavlečení (člověkem)

-

-

-

-

-

-

-

o pokud příznivé podmínky → součást místní mykoflóry → po nějaké době onemocnění Saprofytické druhy o hlavně sem patří i celá řada druhů označovaných jako oportunní houby o normálně saprofytické, ale za některých podmínek → parazité; zvrat závisí na stavu napadeného, na vlastnostech vyvolávajícího kmene a podmínkách prostředí) nové, dosud neznámé a nepopsané druhy - poslední skupina původců mykóz BĚŽNĚ ROZDĚLUJEME HOUBY NA makromycety o větší plodnice (hřib, bedla) mikromycety: o vláknité houby o kvasinky některé druhy hub v obou uvedených typech morfologických i kultivačních v závislosti na podmínkách prostředí = houby dimorfní (bifázické) - podstatným faktorem je teplota MORFOLOGIE MIKROMYCET Blastokonidie o Oválná/kulatá bb. charakteristická pro kvasinky Hyfa o Vlákno, může být větvené o Obsahující přepážky, bez přepážek Mycelium o Soubor hyf o A) vegetativní  ukotvuje houbu v substrátu o B) generativní „vzdušné“  nese rozmnožovací struktury houby Spory o Pohlavní rozmnožovací element o Askospory  Váčky obsahující vždy sudý počet pohlavních bb. o Oospory  Vznik spojením bb. samčí s buňkou samičí o Zygospory Konidie o Nepohlavní reprodukční tělíska o Jejich morfologie je typická pro jednotlivé druhy  významný diagnostický znak o Arthrokonidie  Vznik. Fragmentací koncových částí vláken o Blastokonidie o Chlamydokonidie  Silnostěnné útvary o Mikrokonidie o Makrokonidie

EPIDEMIOLOGICKO-EKOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA MYKOZ - dělí mykózy do 6 tříd (vychází ze stupně adaptace mykoorganismu na parazitickou existenci v lidském organismu): - I. TŘÍDA (Aspergiloza, mukormykoza)

o přirozená forma původce je saprofytická, i v organismu hl. jako saprofyt, adaptabilita na parazitický způsob života je oboustranně nízká; o v příhodných konstelacích (vlastnosti kmene, stav makroorganismu, podmínky prostředí) může vyvolat i těžká onemocnění; nákazu jen saprofytická stádia; přenos z nemocného na vnímavého (N→V) jedince není možný; o saprofytická existence v makroorganismu → jeho přítomnost neznamená funkci jako eitologic. agens; př. aspergilóza, mukormykóza o SUMA SUMARUM  Nákaza ze Saprofytických zdrojů  Nízká adaptibilita na parazitický způsob života  nutné výrazné oslabení imunity -

II. TŘÍDA (Histoplazmoza, Kokcidiomykoza, Severoamerická blastomykoza) o přirozená forma saprofytická o pokud v organismu - vždy parazitická existence + průnik do tkání/bb. = skutečné onemocnění; nákaza ze saprofyt. zdrojů, o přenos N→V není možný (jen arteficielně); o průkaz v organismu vždy průkazem jeho etiologické úlohy; histoplasmóza, kokcidioidomykóza, severoamerická blastomykóza, parakokcidioidomykóza o SUMA SUMARUM  Nákaza ze Saprofytických zdrojů (ne z člověka na člověka)  ALE! Průkaz v makro organismu ukazuje na majoritní eti. Úrovně v daném organismu

-

III. TŘÍDA ( sporotrichóza, geofilní dermatofytóza ) o původci saprofyti, v organismu vždy paraziti o přenos ze saprofyt. zdroje, ale vzácně už i přenos N→V o nález mykoorganismu v tkáních = průkaz onemocnění; o sporotrichóza, geofilní dermatofytóza

-

IV. TŘÍDA: ( dermatofytózy vyvolané zoofilními dermatofyty ) o původce specif. adaptován na urč. živočišný druh → přímý/nepřímý přenos na člověka; o prudká zánětlivá reakce → dobře léčitelná; šíření většinou ze zvířete na zvíře přísluš. druhu, o v menší míře na člověka; př. dermatofytózy vyvolané zoofilními dermatofyty

-

V. TŘÍDA: ( dermatofytózy vyvolané antropofilními dermatofyty ) o vysoká adaptace na parazitickou existenci v organismu člověka; o přenos na zvíře se spíše nedaří; o člověk též vysoce adaptován na přítomnost → nezabrání vzniku infekce, ale reakce mírné; o chronický obraz, nevelká zánětlivá reakce, obtížná léčitelnost; šíření výhradně z člověka na člověka; př. dermatofytózy vyvolané antropofilními dermatofyty

-

VI. TŘÍDA: ( Candidoza ) o oboustranně vysoká adaptace - úzký, o oboustranně prospěšný komensalizmus → nález v makroorganismu neznamená průkaz původce onemocnění; o za urč. podmínek vzestup virulence nebo pokles odolnosti makroorganismu → těžká až život ohrožující mykóza

o zdroj často endogenní, nákaza i exogenním kmenem (získal virulenci pasáží na vhodném terénu); mykóza pak vzniká jako sekundární komplikace jiného vážného onemocnění, nebo i primárně, jde-li o kmen o vysoké virulence → v poslední době často: přenos z jedné osoby na druhou, přičemž zdrojová osoba může být zdravá nebo jen s mírným projevem nemoci; o Např. mykózy vyvolané kvasinkovými mykoorganismy o SUMA SUMARUM o Vzájemná adaptace na velmi vsoké úrovni o Průkaz mikromycet neznamená průkaz půvdce onemocnění  Většinou se rozvijí jako sekundární komplikace PATOGENEZE: - invaze do hostitele, přežití, virulence - adherence o sliznice, str. corneum kůže = předpoklad pro kolonizaci - penetrace o dosažení cíl. orgánů, většinou netvoří zvláštní produkty sloužící penetraci; o některé houby přecházejí z vláknité formy do kvasinkové X invaze C. albicans o tvorba vláknitých forem - množení ve tkáni o musí snášet teplotu a fyz.-chem. podmínky prostředí, utilizace dostupných živin, překonávat obranu hostitel (cytotoxiny proti imunokompetent. bb.) - poškození tkání o nevylučují toxiny škodlivé pro hostitele, poškození zřejmě přímo invazí a zánětlivou reakcí; fungi mohou tvořit velké masy bb. → obstrukce (poškození ledvin, bronchů) o jiné prorůstají cévami → tromby, nekrózy (Např. Mukormykoza ) -

IMUNITA U MYKÓZ: o základní obranný mech. je fagocytóza (plicní MF - likvidace inhalovaných bb.) o specif. humorální i buněčná odpověď  protilátky významné pro lab. dg.,  pro imunitu důležitá spíše buněčná odpověď (T-lymfocyty) o při poruše buněčné odpovědi → sekundární mykózy (chronická mukokutánní kandidóza - nereagují testem pozdní přecitlivělosti na Ag kandidy, u norm. populace pozitivní v 80%) o u AIDS typický komplikace - kandidy, kryptokoky

99. Klasifikace mykóz dle lokalizace a příklady (povrchové, kožní, podkožní, systémové) POVRCHOVÉ MYKÓZY o Čistě kosmetická záležitost bez zánětlivé reakce - Ptyriasis versicolor o postižení kůže → depigmentované skvrny; Malassezia furfur o Nesvědí  čistě kosmetická záležitost o Léčba: Solutio Castelani - Tinea nigra o makulární, pigmentované léze; Cladosporium werneckii - Piedra

o tmavé/světlé noduly ve vlasech/ochlup. místech; Piedraia hortae -

-

-

KOŽNÍ MYKOZY o houby, které se množí v keratinových vrstvách kůže a jejích adnex, nepronikají hlouběji o Při postižení hlubších vrstev kůže  mírná zánětlivá reakce = svědění, zarudnutí o Mykid  Alergická vyrážka způsobená mykózou, jež je lokalizovaná na jiném místě  Mizí po zhojení infekčního ložiska DERMATOFYTA 3 rody: Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton skupina keratinofilních hub morfo o optovaná, větvená vlákna s mikro- a makro- konidiemi patogenita o relativně nízká o obvykle se uchytí v místech poškození kůže a velmi pomalu prorůstají do okolí o počátek: vniknutí mikromycet do stratum corneum o Hlavní nástroj patogenity  keratinolytické proteasy o Vzniklé kožní léze  následek zánětlivé odpovědi makrocytů Léčba kožních mykoz = TERBINAFIN (lamisil) v keratinové vrstvě - hyfy a tzv. arthrospory (hranaté bb.) - vznikají fragmentací hyf Sabouraudův agar: kolonie s bohatým bazálním a vzdušným myceliem, liší se povrchem a zbarvením, dg. význam morfologie konidií rodově a druhově specif. antigeny: Trichofytin - smíšený extrakt, obsahuje galaktomannan a peptid; v kožním testu vyvolává reakci přecitlivělosti pozdního typu → alergen pro ověření specif. buněč. imunity kosmopolitní parazité člověka/zvířat, některé tak adaptovány na parazitismus, že nejsou v půdě přenos přímým kontaktem, společnými předměty podle lokalizace: dermatomykózy, trichomykózy, onychomykózy vyvolané dermatofyty → dermatofytózy (tinea - t. capitis, t. barbae, t. corporis, t. pedis = noha atletů - interdigitální mykóza nohou, t. unguium)

-

rod Trichophyton o kolonie různě pigmentované, povrch zrnitý/práškovitý/vatovitý, reprodukční spóry mikrokonidie; původci infekcí o T. mentagrophytes (interdigitální, kůže, vousy), T. tonsurans (tinea capitis), T. rubrum (všechny struktury kůže), T. verrucosum (ze zvířat)

-

rod Microsporum o septované makrokonidie vřetenovitého tvaru; kůže a vlasy o M. audouini, M. canis, M. gypseum

-

rod Epidermophyton o jediný druh E. floccosum → kůže, nehty, kyjovité makrokonidie, kolonie zelenožluté až hnědé

-

JINÉ KOŽNÍ MYKÓZY: Candidové mykózy

-

-

o viz systémové dg. seškraby - kůže, nehty, kožní šupiny, vlasy; kultivace: Sabouraud + ATB, 20°C, 1-3 týdny SUBKUTÁNNÍ MYKÓZY houbami, které žijí saprofyticky v půdě (rozkládající se rostliny a dřevo), málo invazivní onemocnění jen pokud zaneseny do tkáně infekce podkoží, šíří se pomalu Hluboká zánětlivá ložiska, píštěle nichž vytéká hniz obsahující drůzy Obtížná léčba  NUTNÝ CHIRIGICKÝ ZÁKROK ! sporotrichóza - Sporotrix schenckii o dimorfní, Sabouraud: 3-5 dní - kolonie smetanové až černé barvy o Výskty: Ne střední Evropa, spíše USA o infekce člověka drobným poraněním; chronický granulomatosní zánět, infekce podél lymf. cév do uzlin, abscesy, ulcerace; profesionální povaha (zahradníci, zemědělci) o Léčba: Jodid draselný, Amphotericin B Chromoblastomykoza - chromomykóza o chronická granulomatosní infekce, pomalá progrese, bradavičnatá ložiska na kůži; původce Cladosporium carrionii; o Výskyt:v tropech o nákaza při poranění - vniknutí hub do tkáně (chodidla)

-

MYCETOMY infekce vyvolané houbami (fungální mycetom = maduromykóza) nebo aktinomycetami původce: Madurella, Allescheria boydii tropy, postihuje hlavně „bosonohé“ osoby (kromě chodidel - ruce, záda) houby poraněním do podkoží → lokální zduřelé léze až chronic. abscesy s píštělemi; v hnisu tuhá granula z mycelia houby

-

SYSTÉMOVÉ MYKÓZY A) Oportunní patogeny o rod Candida – viz. 96 o rod Asperigillus - viz ot. č. 97 o Mukormykoza B) Primární patogeny o Cryptococcus neoformans - viz ot. č. 51 o Histoplasma capsulatum

-

OPORTUNNÍ PATOGENY - MUKORMYKÓZA (Mucor, Rhizopus, Absidia): o infekce nejč. vdechnutím spor o sys. infekce sekundárně u již nemocných osob  Rizikové skupiny: DM, Leukémie, Lymfom - v imunosupresi jsou Mucorales velmi invazivní o Patogeneze  Prorůstání mycelia do lumen cév  infarkt  Velmi rychlý průběh, 100% smrtnost o nejobvyklejší forma rhinocerebrální - postižení nosu, paranasálních dutin, očnice a mozku; rizikovým faktorem

PRIMÁRNÍ PATOGENY -

CRYPTOCOCCUS NEOFORMANS o Kosmopolitní výskyt o Nakažení: inhalací ptačího trusu o Faktor patogenity: pouzdro – brání fagocytoze o Onemocnění  1. faze • Postižení Plic – Pneumonie, • CAVE! Totostádium často proběhne symptomaticky  2. fáze • Hematogenní rozsev  Akutní těžká meningoencefalitis

-

HISTOPLASMA CAPSULATUM o Endemické mykozy: S. Amerika, Afrika => tropické pralesy o histoplasmóza  Nastupuje jako lehké chřipkové onemocnění   onemocnění plic podobně TBC, ale více primárních komplexů(diseminace do RES)

-

BLASTOMYCES DERMATITIDIS o severoamerická blastomykóza o Primárně postihuje plíce  následuje diseminace do kůže o Diagnostika: Kožní test: Blastomycin

-

Paracoccidioides brasiliensis o → parakokcidioidomykóza (jihoamerická blastomykóza) - GIT

-

Coccidioides immitis o → kokcidioidomykóza - plíce (obraz bronchopneumonie), v 1% diseminace

100. Léčba mykóz - DĚLENÍ ANTIMYKOTIK - polyenová amk - antimetabolity - azolová amk - deriváty imidazolu - deriváty triazolu - lokální azolová amk - ostatní amk - zdroje - vysvětlivky - malé mikrobiologické ántré - Fungi ♦ MYKOTICKÉ INFEKCE - systémové - syst.onemocnění or napadení vnitřního orgánu - při oslabení organismu, terapii atb, cytostatiky, imunosupresivy, AIDS - histoplazma, aspergilus, kryptokoccus, blastomyces, mucormyces, candida - lokální - postižení kůže a sliznice - dermatofytózy, sporotrichózy, chromomykózy, rhinosporidiózy, trichomoniázy

♦ DĚLENÍ ANTIMYKOTIK polyenová antimykotikasystémová (tvoří hydrofilní póry v lokální membr., fungicidní) Antimetabolity azolová antimykotika systémová (inhibují syntézu ergosterolu → porušení b.stěny, fungist.) lokální

ostatní antimykotika systémová Lokální

amfotericin B nystacin pimaricin - natamycin flucytosin ketokonazol Mikonazol Flukonazol Itrakonazol Ekonazol Tiokonazol Klotrimazol Terkonazol Fentikonazol Oxikonazol Griseofulvin Terbinafin Ciklopiroxolamin

♦ A) POLYENOVÝ ANTIMYKOTIKA - MÚ - vytvářejí hydrofilní póry v buněčné membráně (vazbou na ergosterol) → FUNGICIDNÍ 1) AMFOTERICIN B - spektrum účinku - nejširší spektrum účinku, nejnižší výskyt rezistence - aspergilus, mukormykóza, Candida, cryptococcus - Blastomyces dermatitis, Coccidiodes immitis, Paracoccidiodes brasiliensis, Histoplasma capsulatum, Sporothrix spp., Leishmania, Plasmodium falciparum - ne dermatofyty - I – „Zlatý standart“ pro systémové mykózy, lokálně - kandidózy - profylakticky po protinádorové léčbě, po transplantaci orgánů (jater, srdce, kostní dřeně) - MÚ - vazba na ergosterol → rozpuštění stěny (fugicidní) - méně antifugálně specifický (cholesterol ⇒ toxicita) - indukce tvorby PGE2, IL-1 a TNF - lze zkřížená rezistence s natamicinem, fungicidinem - NÚ - vysoká toxicita!!!, použití prakticky vždy provázeno NÚ → pokud možno, tak užít imidazolová amk (viz dále) - akutní projevy - způsobené PGE2, TNF, a IL-1jejichž tvorbu indikuje - horečka, třesavka, rigor, nausea, zvracení, bolesti hlavy, svalstva, kloubů, průjem, alergické rce, tromboflebitida v místě aplikace - chronické projevy – nefrotoxicita ! s následnou elektrolyt.dysbalancí - tubulární nekrózy (reversibilita dle celkové dávky) - přímý vasokonstrikční účinek na kapiláry glomerulu - existují formy amf.B na tukovém nosiči - méně nefrotoxické (Ambizon -

lipozomální preparát Amf.B, nižší NÚ, u nás zatím ne) - normocytární normochromní anemie (↓ erytropoetinu), neurotoxicita - snížení toxicity - akutní projevy - premedikace (NSAF, kortikoidy) - doba aplikace (ne < 45 min, optim. 2 hod) - pomalé zvyšování dávek (opuštěno) - chronické projevy - monitoring (laboratoř + ekg + hydratace) - suplementace Na+, K+ - pentoxifyllin - na akutní i chronické projevy - (↓ cytokinů + renální vasodilatace PGI2) - zatím v experimentu - FK - aplikace - p.o. - nevstřebává se, sanace GIT - i.v. - systémové infekce - lze i podání do těl.dutin, endobronchiálně - distribuce - vazba na bílkovinu 90-95% (+ erytrocyty + cholesterol) - relativně špatný průnik do tkání a tekutin (lépe infikované) - špatný průnik do špatně prokrvených oblastí; hodně v játrech, slezině; velmi málo v bronch.sekretu, moči, CSF - velký distribuční objem (4 l/kg) díky vysoké vazbě na membr. struktury (cholesterol) - eliminace - nemetabolizuje - sérový poločas 18-24 hodin, poločas eliminace 15 dní - vylučován nezměněn žlučí, močí vylučován málo - interakce - antimykotický sinergismus s flucitosinem - lze snížení dávky amf.B v léčbě aspergilózy, těžkých kandidóz, kryptokokóz - trojkombinace s rifampicinem a tetracyklinem - aspergilóza - kombinace s azolovými amk se nedoporučuje - cyklosporin A, nefrotox.cytostatika, aminoglykosidová atb - potencována nefrotoxicita - dávkování - zpočátku 0,1 mg/kg po dobu 6 hod i.v.infuzí - postupně zvyšovat denní dávku na 0,5-0,7 mg/kg/den - u těžkých případů až 1 mg/kb/den or 1,5 g/kg/obden - léčba 6-8 tý 2) Nystacin - výhradně lokální použití - nevstřebává se při p.o. podání, působí ve střevě, nevstřebává se při lokální aplikaci na kůži or sliznici - aerosol při onemocnění sliznice dých.cest 3) Natamycin - výhradně lokální použití - Indikace: Candida Albicans ♦ B) ANTIMETABOLITY Flucytosin - I - systémové infekce - kandidy, kryptokokus - MÚ - antimetabolit - analog cytosinu - přeměna na 5-fluorouracil (5-FU), inkorporace do RNA a inhibuje syntézu nukl.kyselin

- v menší míře přímá inhibice synt DNA as antagonista cytosinu - FUNGISATITCKÝ - v nižších dávkách inhibuje adhezi kandid na sliznici - NÚ - GIT, poruchy jater (přechodné ↑ testů), leukopenie - interakce - synergie s amf.B, azolovými deriváty → potenciace účinku (fungistatický a fungicidní) ♦ C) AZOLOVÁ ANTIMYKOTIKA - antimikrob.spektrum - Candida spp., Blastomyces spp., Coccidiodes immitis, Paracoccidiodes brasiliensis, Histoplasma capsulatum, Phialophora spp., Plazmodium falcipari, Trypanozoma cruzi, některé g+ bkt a enterokoky - I - hl.kandidové infekce - ne aspergilóza krom itrokonazolu, nejsou účinná při mukormykóze - postupně roste rezistence - MÚ - inhibice syntézy ergosterolu - blok konverze lanosterol - ergosterol (ovlivňuje fci cyt. P450) → vliv na permeabilitu - malá antifungální specificita nežádoucí účinky u lidí buň.stěny mikroorg. - mikonazol - blokáda tromboxansyntetázy - ketokonazol - reverzibilní suprese steriodní syntézy - itrakonazol - ovlivnění imunitních fcí - NÚ - mikonazol, ketokonazol - ano; flukonazol, itrokonazol snášen dobře - Int - početná, metabolizace cytP450 3A v játrech - KI - přecitlivělost na azolová atm - dělení 1) deriváty imidazolu - ketokonazol, klotrimazol, mikonazol, ekonazol 2) deriváty triazolu - flukonazol, itrakonazol ⇒ 1) DERIVÁTY IMIDAZOLU - lokálně - krémy, vag.krémy, lotion - léčba týdny-měsíce - p.o - ketokonazol - krátkodobě - NÚ - neresorbují se, max.lokální alergická rce - dlouhodobě p.o. - těžké poškození jater a) KETOCONAZOL - širokospektré syntetické lipofilní imidazolové amk - I - systémové mykózy - slizniční kandidové infekce - profylaxe u pac. před transplantací - infekce kůže, vlasů, nehtů způsobená dermatofyty or kvasinkami (dermatophysis, onychomykosis, kandidová perionyxitis, pityriasis versicolor/capitis, folliculitis vyvolaná Pityrosporum spp., chronická mukokutánní kandidóza) - kvasinkové infekce GIT

- MÚ - inhibice syntézy ergosterolu - blok konverze lanosterol - ergosterol (ovlivňuje fci cyt. P450) - malá antifungální specificita nežádoucí účinky u lidí - působí jako reverzibilní inhibitor syntézy steroidních hormonů v nadledvinách - FUNGISTATICKÝ - NÚ - 10%  jaterních enzymů - vzácně nekrosy hepatocytů jaterní selhání - při vysokém dávkování jaterní steatosa - blokáda produkce steroidů -  androgenů a hydrokortisonu - vzácně nadledvinkové krize - nebezpečí lékových interakcí obdobných itrakonazolu - ?časté ale nezávažné NÚ - zvracení, bolesti břicha, alergie? - FK - as mikonazol - aplikace - pouze pro p.o. terapii - dobré vstřebávání z GIT (kyselé pH) - distribuce - výrazná akumulace v kůži - přetrvává až 5 dní po přerušení léčby - vazba na bílkoviny séra 98% - dobrý průnik do tkání a tekutin ( mimo CSF) - eliminace - biolog.poločas eliminace - 8 hodin - metabolizován játry, vylučování metabolitů stolicí - obvyklá dávka - 200 mg/den p.o. b) Mikonazol ⇒ 2) DERIVÁZY TRIAZOLU - I - lokální mykózy nereagující na léčbu - široké antimykotické spektrum - MÚ - inhibice syntézy ergosterolu a tím tvorby buněčné stěny mikromycetů - účinky už při nízkých dávkách - NÚ - poruchy GIT - FK - aplikace - p.o. - systémová terapie - dobře se vstřebává - velmi dobré FK vlastnosti, podávat 1x denně - dobře se snáší a) FLUKONAZOL - spektrum účinku - Candida spp.(nejcitlivější), Cryptoccocus spp., dermatofyty (Microsporumj spp., Trichophyton spp.), Blastomyces dermatitis, Coccidiodes immitis, Histoplazma capsulatum … - primárně rezistentní - Candida Krusei, získaná rezistence Candida glabrata - převážně neúčinný na - aspergilózy, zcela neúčinný na zygomykózy - I –Terapie systém. Mykoz  nahrazuje amphotericin B - kandidózy (systémové (orgánové), kandidemie, slizniční orofayngeální, chronická orální atrofická, jícnová, mukokutánní, kandidóza genitálu) - kryptokokózy (nitrolební, plicní, kožní) - dermatomykózy (tinea pedis/corporis/cruris/unguinum (onychomykóza)/versicolor) - systémové endemické mykózy (para/kokcidiomykózy, sporotrychózy, histoplazmózy) - primární i sekundární profylaxe u rizikových pac - MÚ - blok konverse lanosterol - ergosterol (P-450) FUNGISTATICKÁ - NÚ - vysoká antifungální specificita (netoxický)

- minimum - GIT projevy (nausea, rush, bolesti hlavy, břicha) - kožní projevy - častější u AIDS - asymptomatické ↑ ALT, vzácně toxické poškození hepatocytů - FK - od ostatních azol.amk se liší FK - je hydrofilní, nevyšší terapeutický index, nejméně NÚ a lék.interakcí - aplikace - p.o.- dobře rozpustný ve vodě - dobré vstřebávání z GIT (hladiny podobné i.v.) - ne vliv potravy a achlorhydrie na vstřebání - distribuce - vazba na bílkoviny séra 11% - velká biolog.dostupnost - 90% - dobře prostupuje do tkání vč. CSF, placenty a mat.mléka - vysoká koncentrace v moči a kůži, v kůži a nehtech dlouhodobý depot, hodně i ve fagocytujících bb. - eliminace - poločas 25-30 hodin (prodloužen při poškození ren.fcí) - vylučován z 80% glom.filtrací ledvinami v aktivní formě (nezměněn) - Int - rifampicin - snížení účinku flukonazolu (urychlení biotransformace) - cyklosporin A - zvýšení jeho nefrotoxicity - ↑ účinku sulfonylurey, warfarinu, midazolam, triazolam - nutnost snížit jejich dávku - kombinace - synergie s flucytozinem, mikonazolem - převážně antagonistický účinek s amfotericinem - dávkování - u syst.mykóz počáteční dávka 2násobná, aplikace ještě 2-3 dny po vymizení nálezu - 50-200(400) mg/den v jedné dávce dle typu, rozsahu infekce b) Itrakonazol - P.O. - léčba aspergilozy c) Vorikonazol - U život ohrožujících stavů - Podává se jako infuze 3) LOKÁLNÍ AZOLOVÁ ANTIMYKOTIKA - ekonazol, klotrimazol - imidazolová - fentikonazol, tiokonazol, oxikonazol, terkonazol a) KLOTRIMAZOL - I - dermatofytózy, kandidózy, pityriasis versicolor, interdigitální mykózy, paronychie, balanitidy, vulvitidy - účinek - fungistaticky až cidně na proliferující houby, plísně a kvasinky, nepůsobí na spory (konidie) - bktstatický na většinu g- bkt vč. Propiobacterium acnes - FK - tvoří depot v rohové vrstvě epidermis, nízká perkutánní resorbce - po resorbci měněn v játrech na neúčinné hydroxyderiváty, vylučuje se hl.stolicí, méně močí - nanáší se ráno a večer na postižená místa v 8-12 hod intervalech, pokračovat v léčbě i po vymizení příznaků a obtíží ♦ D) OSTATNÍ ANTIMYKOTIKA - systémová - griseofulvin, terbinafin - lokální - ciklopiroxolamin, tolnaftát

1) TERBINAFIN (LAMISIL) - spektrum účinku - dermatofyty (Epidermophyton floccosum, Trichophyton spp., Microsporum spp.) - kvasinky (Candida spp., Pityrosporum spp., Scopulariopsis brevicaulis) - pliísně (aspergilus spp.) - dimorfní houby (Sporothrix schenckii, Blastomyces dermatitis, Histoplasma capsulatum) - paraziti (Tripanosoma cruzi) - I - relativně široké spektrum - tineie (tinea corporis/cruris/pedis) - kvasinkové inf.rodu Candida - onychomykóza /houbová infekce nehtů) z dermatofytů - tablety na pityriasis versicolor - MÚ - brání tvorbě ergosterolu - inhibuje skvalen-epoxidázu → ic kumulace skvalenů → fungicidní - na rozdíl od azolových amk neinhibuje procesy závislé na cytochromu P450 → nesnižuje c ster.hormonů - FUNGICIDNÍ - NÚ - dyspepsie, alerg.exantémy, lze přechodné zvýšení jaterních testů - FK - aplikace - p.o. - vstřebání více něž 70%, ne podstatný vliv potravy - distribuce - vazba na plazmat.prot – 99% - lipofilní a keratinofilní → postupná koncentrace v tuku, kůži a adnexách - eliminace - poločas eliminace - 4-5 dní , zachování fungicidní c vůči dermatofytům ještě 3 tý - biotransformace v játrech (porucha fce → akumulace) - vylučován hl.močí, méně stolicí - Int - ketokonazol - synergie při inf. Trypanosoma cruzi (Chagasova nemoc) - potencuje účinek triazol.amk 2) Jodid draselný - KI - činné chemoterapeutikum všech orgánových a systémových mykóz, hlavně v dýchacím traktu - nutno vysoké dávkování - 5-7 g u dospělých, 3-5 g děti) - u nás se moc neužívá = zdroj - Lékařská mikrobiologie