5. vydání Říjen – listopad 2015
Úvod Po delší době opět čtete náš oddílový časopis. Jak jsme slíbily na konci minulého školního roku, pokračujeme jak s oddílem, tak i s časopisem a doufáme, že se vám obojí bude zase líbit. V tomto čísle už na vás čekají články o tom, co vůbec letos děláme na schůzkách, jak jsme se vydali na výlet do jeskyně Pekárna a co jsme tam viděli nebo jak jsme dlabali dýně a s lampióny pak pomáhali čarodějnicím. Také se dozvíte o akcích, které pro děti plánujeme. Přečíst si můžete o letních táborech, na kterých jste někteří třeba i byli, ale také o dění na skupině. Na nic nečekejte a čtěte :) Vaše bublinkové vedoucí
1
Schůzky Letošní rok je oddílovou motivací Zelený ostrov. Při přípravě motivace jsme se inspirovali knihou, kterou vydalo centrum ekologických aktivit Sluňákov. Čerpáme nápady z této knihy, ale především jsme si vypůjčili jejich příběh o Zeleném ostrově. Mezi Jávou a Sumatrou v Indonésii je roztroušeno několik ostrovů. Největší z nich je ostrov Krakatau. Ostrov je krásný, porostlý nejrůznějšími květinami a žije zde spousta zvěře. Takový malý ráj na Zemi. Jak už to ale bývá, nic není tak růžové jak se zdá. Tři sopky se chystají k obrovskému výbuchu. Pár dní se jen valí obláčky dýmu ze sopek, ale pak, v srpnu 1883, to vypukne. Přijde obrovské zemětřesení, všechny tři sopky vybouchnou a zničí, co jim přijde do cesty. Ostrov se částečně potopí, vše na něm shoří a zahyne. Důsledkem výbuchu je také vlna tsunami, která zničí několik vesnic na dalších ostrůvcích v okolí ostrova Krakatau. Všude se zatáhne kvůli prachu a dýmu. Nejbližší města a vesnice musí svítit i přes den, aby lidé vůbec něco viděli. Vědci nepotřebují číst noviny, aby zjistili, že se někde odehrála obrovská katastrofa. Příroda je ale silná. Zvládne se ze všeho vzpamatovat.
2
Našim cílem je po celý rok sledovat, jak se ostrov postupně vzpamatovává a zase se z něj stává ten krásný zelený ostrov. Ve skutečnosti se ostrov z katastrofy vzpamatoval asi za padesát let, my to s dětmi stihneme během osmi měsíců. Doufáme ale, že nám všem to dá něco nového. Takže až vám budou děti povídat o sopkách, kamenech, půdě, o tom, jak se rozmnožují rostliny nebo se živí živočichové, nebuďte překvapeni. To vše, tím nejjednodušší způsobem, se děti dozvídají na schůzkách. Za ty dva měsíce jsme již stihli prozkoumat výbuch sopky, zemětřesení, kameny a půdu. Samy jsme byly velmi překvapené, jak si děti vše pamatují a každou informaci do sebe sají jako houby. Je až neskutečné, co všechno si pamatují po týdnu, když se jich na to znovu zeptáme. Už se začínáme bát, že brzy toho budou vědět více než my :o) Máte moc šikovné děti.
3
Výlet do jeskyně Pekárna 18. října 2015 Byla krásná podzimní neděle a na Staré osadě se pomalu scházela skupinka dětí a rodičů. Bublinky se právě chystaly na výlet do jeskyně Pekárna nedaleko Brna. Děti a vedoucí nastoupili do autobusu, zamávali rodičům a jeli užít si pěkný den v přírodě…
4
Autobusem jsme dojeli do Ochozu u Brna, odkud jsme se vydali pěšky k lesu. Cestou jsme míjeli ohradu s koníky a jednoho jsme si také pohladili. V lese jsme se učili poznávat stromy podle listí a jehličí, viděli jsme třeba javor, dub, buk, habr, borovici nebo smrk. Hráli jsme také různé hry a cesta nám rychle uběhla. Před námi se najednou objevil kopeček a na něm jeskyně. Z batůžků jsme vytáhli baterky a šli ji pořádně prozkoumat. Úplně vzadu jsme dokonce viděli několik netopýrů, kteří spali zavěšení hlavou dolů. Když jsme si jeskyni prohlédli, šli jsme do nedaleké základy na oběd, na kterém jsme si náramně pochutnali. Poté nás čekal velký kopec, který jsme ale zdárně vyšlapali a ještě nám zbyl čas na pár her, než přijel autobus, který nás nakonec odvezl domů zpátky k rodičům.
5
Dýňování 8. listopadu 2015 K podzimu patří dýně, takže jsme se jedno odpoledne sešli na klubovně a vyřezávali z nich strašáky a vařili polévku. Ale popořadě… Nejprve jsme společně nastrouhali zeleninu do dýňové polévky. Potom jsme každý dostali jednu dýni, tu pořádně vydlabali a namalovali na ni obličej, který jsme potom vyřezali. Sotva jsme měli dýňové strašáky hotové, už byla dovařená polévka – někteří ji moc neocenili, ale většině chutnala. Když jsme po sobě umyli nádobí, ozval se najednou hluk, rachot a zničehonic se u nás na klubovně objevila čarodějnice na splašeném koštěti. Nakonec se jí podařilo ho zabrzdit a mohla si s námi povykládat. Na krku měla náhrdelník s barevnými knoflíky, prý pro dobrou náladu. Kdybychom ho chtěli mít také, museli bychom splnit čtyři čarodějnické úkoly. Protože jsme šikovní a navíc chceme mít dobrou náladu, neváhali jsme ani chvíli, obuli se, vzali lampióny a vyrazili na cestu. Pro jistotu jsme s sebou vzali i rodiče.
6
Na lampionovém průvodu jsme potkali čtyři čarodějnice, u každé z nich jsme splnili jeden úkol. Sbírali jsme sušené hadí ocásky, ochutnávali čarodějnické zásoby, sbírali rostlinky do lektvaru a spravovali rozbité létací koště. Všechno jsme to úspěšně zvládli a každý jsme si tak zasloužili náhrdelník pro dobrou náladu.
7
Tábory 2015 Tábory rodičů s dětmi letos zvolily motivaci Říše snů. Na začátku se ztratila peřina a naší královně se začaly zdát pomatené sny. My jsme je potom v průběhu dne hráli a snažili se je napravit, peřinu jsme ale najít nemohli. Hledali jsme, kde jsme mohli, ale po peřině ani stopy. Nezbývalo nám nic jiného než dále hrát pomatené sny a doufat, že se peřina objeví. Družinky dětí za své snažení dostávaly obláčky, které si věšely do jídelny na velký družinkový mrak. Na večerní nástupy jsme se jako správní obyvatelé snové říše scházeli v pyžamech. No a nakonec jsme i tu peřinu našli. Vzali si ji lumpíci trolíci a hráli si s ní. Přemluvili jsme je, aby peřinu vrátili královně a najednou bylo ve snové říši všechno zase v pořádku.
8
Na druhém turnuse, kde se sjelo šedesát dětí ve věku 9 až 15 let, jsme se přenesli na divoký západ mezi kovboje, bandity a indiány. Jednotlivé družinky-rodiny se snažily postavit co nejdelší železnici, nová sídla a obsadit tak celou Severní Ameriku. Během dvou týdnů jsme bojovali s bandity, prožili si dvoudenní zlatou horečku a vůbec jsme zkoušeli, jak se asi na divokém západě žilo. Proto také každá rodina měla na starosti nějakou živnost, na táboře tak byli puškaři, koňáci, popeláři, hrobníci, pošťáci, lazebníci a provozovatelé táborového kasína, které jsme také dvakrát navštívili a užili si trochu hazardu v podobě rulety, karetních her a kostek, nebo dobroty na baru. Rodiny si za práci vydělávaly dolary, kterými platily za jídlo, ubytování a další nezbytnosti, nebo je utrácely třeba právě v kasínu. Počasí nám přálo a všichni jsme si tábor náramně užili.
Děti ve věku 6 až 9 let se letos vcítily do role Galů. Měly zde také neohroženého Obelixe a chytrého Asterixe. Čtrnáct dní prožívaly běžný život v galské vesnici. Musely lovit kance, bojovat proti Římanům a řešit klasické galské problémy. Celou dobu se ale také snažily najít recept na kouzelný elixír, po kterém jsou Galové nepřemožitelní. Galský druid je totiž popleta a zapomněl recept. Vydaly se tedy za pradědem Metuzalixem, ten je ale jako stařík velmi hravý a recept jim nedal jen tak. Musely mu lovit kance a on jim za to po kouskách recept dával. Aby toho nebylo málo, musely navíc recept rozluštit ze starogalštiny. To se naštěstí povedlo a vše dobře dopadlo.
9
Podzimní výlet 28. října – 1. listopadu 2015 Opět jsme se o podzimních prázdninách vydali se skupinovými dětmi na podzimní výlet. Tentokrát jsme jeli do Blanska. Celkem s námi odjelo čtyřicet dětí ve věku 5 až 14 let a šest vedoucích. Motivací výletu byla soška Věstonický venouš, což by podle smyšlených historických pramenů měl být druh známé Věstonické venuše. Kde ho však hledat? To nikdo pořádně neví. A proto jsme napsali o radu odborníkům do Anglie. Mezi tím, než nám došla odpověď, jsme pátrali po tom, jak pravěcí lidé žili, co jedli a jak se oblékali. Nechyběl ani jednodenní výlet do Punkevních jeskyní nebo třeba výtvarné tvoření. Odpověď nakonec dorazila a naši mladí archeologové byli velice úspěšní a Věstonického venouše našli. Když jsme děti vraceli, vypadali velmi unaveně, ale snad také spokojeně. My už se zase pomalu připravujeme na další výlet o Velikonočních prázdninách.
10
Udržovací víkend na táboře 23. a 24. října 2015 S tábory trochu souvisí i další akce. Jelikož se snažíme naše skvělé tábořiště udržovat a stále vylepšovat, vydali jsme se na něj také v říjnu. Měli jsme v plánu na příklad zavést nové osvětlení do kuchyně a provést menší udržovací práce. V pátek večer jsme vyjeli v silném týmu čtyř lidí, po příjezdu na tábor jsme se "ubytovali" v kapitolu a vydali se do Veselé do hospody pozdravit místní. Moc jsme jich tam nepotkali, což nám bylo divné… Brzy se ale vše vysvětlilo – dozvěděli jsme se, že druhý den ráno od šesti hodin začíná výlov rybníka, který je u tábora. S tím jsme nepočítali, ale zasmáli jsme se tomu a poprosili Veseláky, aby nás ráno nebudili :D V sobotu ráno jsme vstali, nasnídali se a vydali se na druhý pokus setkání s místními, tentokrát u rybníka. Pozdravili jsme je, popovídali si a probrali také plány na údržbu tábořiště. Potom jsme se už konečně pustili do práce. Bohužel to nešlo tak rychle, jak jsme si mysleli, takže budeme muset na tábor vyjet ještě na jaře. Každopádně jsme si den na táboře užili, jsme rádi za každou chvilku strávenou tam – a je jedno, jestli prací nebo na táboře s dětmi, vždycky se tam těšíme :)
11
Závěr Jste na poslední stránce Bublinovin. Doufáme, že jste se dozvěděli zase něco nového o dění v oddílu nebo na skupině, trošičku víc jste nás poznali a víte, komu dáváte své děti. Další číslo vyjde zase za dva měsíce, tedy na začátku února. Do té doby nás ale čekají ještě nějaké akce, na které bychom vás rádi pozvali. První z nich je mikulášská v Ivančicích. Sice termín přihlášení už byl v půlce listopadu, ale kdybyste se někdo chtěli přidat, budeme rádi. Další akcí je každoroční skupinová akce a to Vánoční dílna. Přijďte si za námi užít předvánoční čas, něco pěkného si vyrobit a trošku si odpočinout od předvánočního shonu. Těšíme se na vás.
A 23. ledna nás čeká s Bublinkami návštěva výstavy na Špilberku. Doufáme, že se všichni přidáte :o)
12
