48, Olomouc, tel.: ,

Ing. Marián Horváth, Dolní náměstí 18/48, 779 00 Olomouc, tel.: +420 608 564 424, em@il: [email protected]

Změna č. 1 ÚP Hlubočky – posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty a návrh opatření pro zvýšení stability Odborné posouzení

Zpracovatel:

Ing. Marián Horváth

Duben / 2016

Posouzení obsahuje celkem 21 stran včetně titulní strany. Posouzení je zadavateli předáno v tištěné formě ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každé má platnost originálu a 1 kopii v elektronickém formátu.

Stránka 1 z 21


1. Obsah 1. Obsah 2. Úvod 2.1. Údaje o posuzovaném území 2.2. Zadavatel posouzení 2.3. Zpracovatel posouzení 2.4. Účel vyhotovení posouzení 2.5. Podklady pro vypracování posouzení 2.6. Datum provedení venkovního šetření 2.7. Datum, k němuž se platnost tohoto posouzení stanovuje 3. Charakteristika posuzovaného území 3.1. Vymezení posuzovaného území 3.2. Přírodní poměry v posuzovaném území 3.2.1. Klimatické poměry 3.2.2. Geologie 3.2.3. Pedologie 3.2.4. Hydrografie území 3.2.5. Typizace růstových podmínek 3.2.6. Historie využívání území 4. Venkovní šetření – nález 4.1. ÚSEK I. 4.2. ÚSEK II. 5. Posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty včetně návrhu opatření pro zvýšení stability

strana 2 strana 3 strana 3 strana 3 strana 3 strana 3 strana 3 strana 5 strana 5 strana 6 strana 6 strana 7 strana 7 strana 8 strana 9 strana 11 strana 12 strana 14 strana 16 strana 16 strana 17 strana 20

Pozn.: v posouzení jsou použity následující zkratky dřevin dle vyhlášky č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování, přílohy č. 4. Dřevina Název česky zkratka BK BR DB DBZ HB JD JL JLH JS JV KL LP LPV MD SM TR

Buk lesní Bříza bělokorá (bříza bradavičnatá) Dub letní Dub zimní Habr obecný Jedle bělokorá Jilm habrolistý Jilm horský Jasan ztepilý Javor mléč Javor klen Lípa malolistá (lípa srdčitá) Lípa velkolistá Modřín opadavý Smrk ztepilý Třešeň ptačí

Název vědecký (Fagus sylvatica L.) (Betula pendula Roth) (Quercus robur L.) (Quercus petraea (Mattyschka) Liebl.) (Carpinus betulus L.) (Abies alba Mill.) (Ulmus minor Mill.) (Ulmus glabra Hudson) (Fraxinus excelsior L.) (Acer platanoides L.) (Acer pseudoplatanus L.) (Tilia cordata Mill.) (Tilia platyphyllos Scop.) (Larix decidua Mill.) (Picea abies (L.) Karsten) (Cerasus avium (L.) Moench) Stránka 2 z 21


2. Úvod 2.1. Údaje o posuzovaném území Území, pro které bylo provedeno posouzení se nachází v - kraji: Olomoucký [CZ071] - okrese: Olomouc [CZ0712] - obci: Hlubočky [502146] - katastrálním území: Hrubá Voda [648591]

2.2. Zadavatel posouzení Ing. Marie Skybová, Ph.D., Zahradní 241, 747 91 Štítina, tel.: +420 775 079 928, em@il: [email protected], IČ: 46114912, DIČ: CZ5856180638

2.3. Zpracovatel posouzení Ing. Marián Horváth, Dolní náměstí 18/48, 779 00 Olomouc, tel.: +420 608 564 424, em@il: [email protected], IČ: 01584944, DIČ: není plátcem DPH

2.4. Účel vyhotovení posouzení Změna č. 1 ÚP Hlubočky – Posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty a návrh opatření pro zvýšení stability

2.5. Podklady pro vypracování posouzení a.) Objednávka č. 001/2016 ze dne 9. 3. 2016, na posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty a návrhy opatření pro zvýšení stability b.) Zadání rozšířeného souboru změn č. 1 územního plánu Hlubočky 12/2015 c.) Soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – pracovní materiál 150812, výřez z koordinačního výkresu d.) Příloha č.3, soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – pracovní materiál 150812, rozšíření hranic řešeného území e.) Soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – příloha č.1, odůvodnění - srovnávací text návrhu f.) Soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – část odůvodnění + příloha srovnávací text návrhu g.) Soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – výkres č. 7b – koordinační výkres, severní část Stránka 3 z 21


h.) Stanoviska a sdělení dotčených orgánů a organizací k návrhu zadání rozšířeného souboru změn č. 1 územního plánu Hlubočky: - Stanovisko Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 11. listopadu 2015 - Stanovisko Ředitelství silnic a dálnic ČR ze dne 9. listopadu 2015 - Stanovisko Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje se sídlem v Olomouci ze dne 13. listopadu 2015 - Sdělení Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru strategického rozvoje kraje, územního plánování a stavebního řádu ze dne 2. listopadu 2015 - Vyhodnocení Ministerstva obrany, Sekce ekonomické a majetkové, Odboru ochrany územních zájmů a řízení programů nemovité infrastruktury Brno, ze dne 5. listopadu 2015 - Stanovisko Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Olomoucký kraj ze dne 15. října 2015 - Vyjádření Úřadu pro civilní letectví, Sekce provozní, Odbor letišť a leteckých staveb, Oddělení letišť, Letiště Ruzyně Praha ze dne 29. října 2015 - Stanovisko s nevyloučením významného vlivu na lokality soustavy Natura 2000 Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 26. října 2015 - Projednání Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 19. října 2015 - Vyjádření Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství, Oddělení silničního hospodářství ze dne 20. října 2015

Použité předpisy a literatura - Lesní zákon. Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisymze/tematicky-prehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_zakon-1995-289-viceoblasti.html - Němeček J. (2011): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. 2. upravené vydání. Praha: Česká zemědělská univerzita. 79 s. ISBN 978-80-213-2155-7. - Oblastní plán rozvoje lesů (OPRL). Přírodní lesní oblast 29 – Nízký Jeseník. Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek – Místek. Platnost 2001 – 2020. 411 s. - Plíva K. (1971): Typologický systém ÚHUL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 90 s. - Quitt E. (1975): Klimatické oblasti Československa. Brno: Geografický ústav ČSAV. 73 s.

Stránka 4 z 21


- Vesecký A. et al. (1958): Atlas podnebí Československé republiky. [kartografický dokument]. 1: 1,000.000. Praha: Ústřední správa geodézie a kartografie, 1958. mapy. - Vyhláška č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Příloha č. 4 Rámcové vymezení cílových hospodářských souborů. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/lesy/legislativa/legislativa-cr/lesnictvi/uplnazneni/100051863.html - Vyhláška č. 84/1996 Sb., o lesním hospodářském plánování. Příloha č. 4 Číselné označení, názvy a zkratky dřevin. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravnipredpisy-mze/tematicky-prehled/Legislativa-MZe_uplna-zneni_Vyhlaska-1996-84lesnictvi.html

2.6. Datum provedení venkovního šetření Venkovní šetření posuzovaného území bylo provedeno dne 6. 4. 2016. Šetření provedl Ing. Marián Horváth, zpracovatel posouzení.

2.7. Datum, k němuž se platnost tohoto posouzení stanovuje Posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty a návrh opatření pro zvýšení stability vychází ze skutečností, zjištěných při venkovním šetření, provedeném dne 6. 4. 2016.

Stránka 5 z 21


3. Charakteristika posuzovaného území 3.1. Vymezení posuzovaného území Hranice posuzovaného území byly vytvořeny vektorizací georeferencované grafické přílohy „Soubor změn č.1 ÚP Hlubočky – pracovní materiál 150812, výřez z koordinačního výkresu“. Jako vlicovací body byly použity průsečíky hranic parcel KN. Tento georeferencovaný podklad sloužil pro venkovní šetření, orientace v terénu probíhala s navigační soupravou kombinující příjem polohového signálu GPS/GLONASS se submetrovou přesností. Digitalizovaný vektor hranic posuzovaného území byl následně promítnutý do jednotlivých map, které jsou součástí tohoto posouzení.

↑ Mapa, vymezení posuzovaného území zvýrazněno žlutým šrafováním na podkladu ortofoto (zdroj: georeferencovaný výřez koordinačního výkresu dodaný zadavatelem a WMS ČÚZK)

Stránka 6 z 21


3.2. Přírodní poměry v posuzovaném území 3.2.1. Klimatické poměry I. Podle Atlasu podnebí ČSR (1958) náleží území do B – MÍRNĚ TEPLÉ klimatické oblasti s následujícími okrsky: B5 – mírně teplý, mírně vlhký, pahorkatinový II. Klimatické členění podle Quitta (1975) V posuzovaném území je dle klimatického členění podle Quitta (1975) dominuje klimatická oblast MT7 (mírně teplá), v jižní části území (vrcholová část) nepatrně zasahuje klimatická oblast CH7 (chladná). V oblasti převládají severozápadní větry. V hluboce zařezaném údolí řeky Bystřice jsou příznivé podmínky pro vytváření výrazných lokálních teplotních inverzí.

↑ Mapa klimaackých oblasb QUITT (1975), poloha posuzovaného území vyznačena červeným kruhem

Klimatická oblast MT7 je charakterizována normálně dlouhým, mírným, mírně suchým létem (počet letních dnů 30-40, úhrn srážek ve vegetačním období 400-450 mm). Přechodné období je krátké, s mírným jarem a mírně teplým podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně teplá, suchá až mírně suchá se srážkovým úhrnem v zimním období 250-300 mm s krátkým trváním sněhové pokrývky (60-80 dnů).

Stránka 7 z 21


Klimatická oblast CH7 je charakterizována krátkým létem, chladným a vlhkým (počet letních dnů 10-30, úhrn srážek ve vegetačním období 500-600 mm). Přechodné období je dlouhé, chladné jaro a chladný podzim. Zima je dlouhá, chladná se srážkovým úhrnem v zimním období 350-400 mm s dlouho trvající sněhovou pokrývkou (100-120 dnů). Charakteristiky Počet letních dnů Počet dnů nad 10°C Počet mrazových dnů Počet ledových dnů Prům. teplota v lednu Prům. teplota v červenci Prům. teplota v dubnu Prům. teplota v říjnu ∅ dnů srážek nad 1 mm Úhrn srážek ve veg.době Úhrn srážek v zimě Počet dnů se sněhem Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

MT7 30-40 140-160 110-130 40-50 -2 až -3 16-17 6-7 7-8 100-120 400-450 250-300 60-80 120-150 40-50

CH7 10-30 120-140 140-160 50-60 -3 až -4 15-16 4-6 6-7 120-130 500-600 350-400 100-120 150-160 40-50

Průměrná roční teplota se pohybuje od 6,8-7,3°C, průměrná roční teplota ve vegetačním období se pohybuje od 9,7-10,7°C. Průměrné roční srážky kolísají mezi 325-375 mm. Délka vegetační doby se pohybuje mezi 140-160 dny. Langův dešťový faktor se pohybuje mezi 48-51, což řadí z hlediska klimatu oblast do kategorie semihumidní.

3.2.2. Geologie V posuzovaném území z geologického hlediska dominuje moravické souvrství z období paleozoika – svrchního visé. Půdotvorný substrát zde tvoří drobně rytmické sedimenty jemnozrnných drob až prachovců a převažujících břidlic, laminity břidlic a prachovců. Částečně, ve východní části posuzovaného území zasahují gradačně zvrstvené středně až hrubě rytmické sedimenty středně až hrubě zrnitých drob, prachovců a břidlic s převahou drob. Geologické podloží, jeho chemické složení a jeho přirozený sklon ke zvětrávání podmiňuje výskyt mezotrofních (v místech s akumulací humusu eutrofních) společenstev. Půdotvorný substrát často vystupuje až na půdní povrch ve formě drobného štěrku až balvanů.

Stránka 8 z 21


↑ Posuzované území na podkladu rastrové geologické mapy 1:50 000, mapový list 25-11, hranice posuzovaného území vyznačené červenou linií (zdroj: Česká geologická služba)

3.2.3. Pedologie Půdní poměry jsou charakterizovány půdními typy, které jsou výsledkem působení klimatických, orografických a biologických činitelů na geologické podloží. V zájmovém území se nachází skupina půd KAMBISOLY, která zahrnuje půdní typy: KAa´ - kambizem mesobazická, KAsa´ – kambizem rankerová mesobazická. KAMBIZEM KA

Půdy se stratigrafií O-Ah nebo Ap- Bv- IIC, s kambickým hnědým (braunifikovaným) horizontem, vyvinutém převážně v hlavním souvrství svahovin magmatických, metamorfických a sedimentárních hornin, ale i jim odpovídajících souvrstvích, např. v nezpevněných lehčích až středně těžkých sedimentech. I výrazněji vyvinuté pedy v kambickém horizontu postrádají jílové povlaky – argilany. Půdy se vytvářejí hlavně ve svažitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře (sypké substráty) v rovinatém reliéfu. Vznik těchto půd z tak pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska trofismu, zrnitosti a skeletovitosti, při uplatnění více či méně výrazného profilového zvrstvení zrnitosti, skeletovitosti, jakož i chemických (biogenní prvky, stopové potenciálně rizikové prvky) a fyzikálních vlastností (ulehlost bazálního souvrství, ovlivňující laterální pohyb vody v krajině). V hlavním souvrství dochází obecně k posunu zrnitostního složení do střední kategorie v relaci k bazálnímu souvrství, k čemuž přispívá i jejich obohacení prachem. Půdy se dále vyskytují v širokém rozmezí klimatických a vegetačních podmínek, v klimatických regionech B 2-8, Ko 2-8, Ku 3-6.2-4(5) a vegetačních stupních 6 u eubazických a Stránka 9 z 21


mesobazických kambizemí a B 8-10, Ko 4-9, Ku 6-8.5-7 a vegetačních stupních 6-7. Vyznačují se mesickým až frigidním teplotním a udickým až perudickým hydrickým režimem. Výskyt půd v takto širokém rozmezí klimatických a vegetačních podmínek určuje diference v akumulaci humusu a jeho kvalitě, ve vyluhování půdního profilu, zvětrávání, braunifikaci, v interakci s vlastnostmi substrátů. Podle specifických substrátových, klimatických a vegetačních podmínek nalézáme u kambizemí veškeré formy nadložního humusu. Vedle běžného horizontu Ah je možný vznik melanického, umbrického i andického humusového horizontu, určujícího variety až subtypy kambizemí. Směrem k chladnějším a humidnějším oblastem narůstá obsah humusu v ornicích (1-6%) i v horizontech Bv (0,4 až nad 1,0 %). Spolu s tím se při narůstání acidifkace snižuje poměr HK : FK, zvyšuje podíl slaběji vázaných HK a volných agresivních FK, migrujících do horizontu Bv a zvyšuje se barevný kvocient Q4/6 jako indikátor slabé kondenzace humusových látek. Obsah a kvalita humusu stoupá od nejlehčích k těžším půdám a půdám z eutrofních substrátů. Široká škála substrátů a klimatických podmínek se odráží v nasycenosti sorpčního komplexu. Podle nasycenosti VM v horizontu Bv můžeme půdy zařadit k eu- (VM > 60 %), meso – (60-35%) až oligobázickému (< 35 %) stadiu. V diagnostice těchto stadií nám pomáhá nasycenost sorpčního komplexu výměnným hliníkem. Acidifikace se odráží i v nárůstu amorfního Feo a na pH závislé KVK. Zastoupené subtypy a variety: KAa´ - v horizontu Bv VM < 50 - 20 % KAs - ze silně skeletovitých svahovin (>50 % skeletu)

↑ Půdní mapa posuzovaného území 1:50 000, mapový list 25-11, posuzované území vyznačeno červenou linií (zdroj: AOPK ČR)

Stránka 10 z 21


3.2.4. Hydrografie území Zájmové území patří k povodí Moravy (Dunaje), k pomoří Černého moře. Číslo hydrologického pořadí dílčího povodí 4-10-03-092. Celé zájmové území odvodňují bezejmenné levostranné přítoky řeky Bystřice, která je levostranným přítokem řeky Moravy. Tyto bezejmenné přítoky tvoří dna krátkých úzkých bočních údolí, vyplněná skeletem různé zrnitostní frakce (štěrk až balvany) a místy zbytky dendromasy (větve a větvičky), které jsou po většinu roku suchá, voda zde protéká periodicky v období jarního tání, resp. přívalově ve srážkově bohatších obdobích v průběhu roku.

↑ Mapa říční sítě v posuzovaném území na podkladu ortofoto, obrys posuzovaného území je vylišen červenou linií (zdroj: WMS ČÚZK a HEIS VÚV)

Stránka 11 z 21


3.2.5. Typizace růstových podmínek Zastoupené lesní typy Předmětné území se nachází v PLO 29 – Nízký Jeseník. Z hlediska vegetační stupňovitosti posuzované plochy spadají do 4. – Bukového lesního vegetačního stupně. Dle lesnicko–typologické klasifikace užívané v ČR jsou dotčené lesní stanoviště zařazené do lesních typů 4F1 – Svahová bučina kapradinová a 4A2 – Lipová bučina strdivková, které se v posuzovaném území mozaikovitě prolínají.

↑ Mapa lesních typů v posuzovaném území na podkladu ortofoto, posuzované území vymezuje žlutá linie (zdroj: WMS OPRL, ÚHÚL a WMS ČÚZK)

4A2 – Lipová bučina strdivková Charakteristika půd: Půda je vysýchavá s nedostatkem spodní vody hlinitopísčitá až písčitohlinitá, střední a hluboká, štěrkovitá s drobnými kameny až balvany (ne zřídka vystupující na povrch, s % skeletu nad 50 % ve všech horizontech), sezónně mírně vlhká, kyprá. Půdotvorný substrát tvoří droba a břidlice. Půdní typ: převládá kambizem rankerová mesotrofní a ranker kambický mesotrofní. Půdotvorba probíhá ze skeletovitých rozpadů hornin. Slabá tvorba podpovrchových horizontů místy indikuje přechod ke kambizemi. Rankerové subtypy a rankery jsou nadměrně provzdušněné, silně ohrožené erozí. Reliéf: Kamenité svahy a hřbety na drobě a břidlicích v členitém terénu v nadmořských výškách 450 – 620 m n. m. Humufikace je příznivá. Fytocenóza: Dřevinné patro v původních porostech tvořil buk lesní, v různém vzájemném poměru s javory klenem a mléčem, jedlí bělokorou a lípami, ojediněle se vyskytovaly dub

Stránka 12 z 21


zimní, habr obecný, třešeň ptačí a jilm horský. V druhově bohaté synuzii podrostu převládají druhy 10 – čerstvé středně bohaté. Pokryvnost je 40 – 100%, převládají trávy – Melica uniflora, Melica nutans, hojně Oxalis acetosella, Galium odoratum, skupinovitě až jednotlivě Mercurialis perennis, Festuca altissima, Geranium robertianum, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, Senecio ovatus, Galeobdolon luteum, Viola reichenbachiana aj. Přirozená druhová skladba: BK 50-60; (KL, JV) 10-20; JD 10-20; DBZ+; HB+; TR+; MD+ Absolutní výšková bonita (AVB) hlavních dřevin: BK 26-28; SM 28-30 Meliorační a zpevňující dřeviny (dle přílohy č. 4 k vyhl. č. 83/1996 Sb.): BK, JD, LP, DB, JS, JV, JL, HB Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin % (dle přílohy č. 4 k vyhl. č. 83/1996 Sb.): 30 % Ochrana lesa: Ohrožení větrem, sněhem, zvěří, vyklizováním, lýkožroutem, erozí, důsledná výchova mladých porostů s včasným rozčleněním (rozluky a odluky), individuální ochrana JD a MD, šetřit doupné stromy.

4F1 – Svahová bučina kapradinová Charakteristika půd: Půda je z hlediska trofnosti středně bohatá, s nedostatkem spodní vody hlinitopísčitá až písčitohlinitá, štěrkovitá, kamenitá s balvany. Nezřídka vystupuje skelet na povrch, jeho podíl je ve všech horizontech vyšší 50 %. Půda je středně hluboká čerstvě vlhká drobivá. Reliéf: V dolní části stinných příkrých kamenitých svahů v úžlabinách a údolích, kde dochází ke kumulaci nezpevněných drobných částí substrátů ve formě štěrku až kamení s významným podílem balvanů. Nejčastěji se vyskytuje v nadmořských výškách 450 – 600 m n. m. Na těchto kamenitých až balvanitých půdách je humifikace převážně dobrá. Fytocenóza: Hlavními dřevinami v původních porostech byl buk lesní s příměsí a jedle bělokoré a javorů, ojediněle jasan ztepilý, jilm horský, případně modřín opadavý. V bylinném patře se charakteristicky vyskytují kapradiny – Dryopterix filix-mas, Athyrium filix-femina, Gymnocarpium dryopteris, Dryopteris carthusiana, hojně Oxalis acetosella, skupinovitě Galium odoratum, Geranium robertianum, Senecio ovatus, Festuca altissima, Galium rotundifolium aj. Přirozená druhová skladba: BK 50-70; JD 10-20; (JV, KL) 10; DBZ+; (JLH, LPV, JS)+; MD+ Absolutní výšková bonita (AVB) hlavních dřevin: BK 26-32; SM 28-32 Meliorační a zpevňující dřeviny (dle přílohy č. 4 k vyhl. č. 83/1996 Sb.): BK, JD, LP, DB, JS, JV, JL, HB

Stránka 13 z 21


Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin % (dle přílohy č. 4 k vyhl. č. 83/1996 Sb.): 30 % Ochrana lesa: Ohrožení větrem, sněhem, zvěří, vyklizováním, lýkožroutem, erozí, důsledná výchova mladých porostů s včasným rozčleněním (rozluky a odluky), individuální ochrana JD a MD, šetřit doupné stromy.

3.2.6. Historie využívání území Koncem 12. a během 13. století došlo v území ke kolonizaci hornickými i zemědělskými osadníky z německých zemí, do té doby bylo území téměř neporušeným hvozdem. Po kolonizaci byly založeny osady, začalo se s důlní činností. Kromě běžné potřeby dřeva v zemědělských hospodářstvích, se objevila první vyšší spotřeba dřeva v dolech, později s rozvojem řemesel a průmyslu se spotřeba dřeva zvyšovala. Velká část lesů byla používána jako pastevní (i za náhradu), anebo byla přeměňována v lesy pastevní. Místně v lesích docházelo k povrchové těžbě břidlice, později i droby, které se udrželo až do současnosti. Les byl těžen toulavou těžbou hlavně v blízkosti osad, v méně dostupných oblastech byl dlouho „ zašetřen“ původní stav. Od druhé poloviny 20. století bylo posuzované území zahrnuto do území VÚ Libavá. Lesní stanoviště byly obhospodařovány účelově, v nichž jiný důležitý veřejný zájem vyžaduje odlišný způsob hospodaření. Z níže uvedených map je patrné, že od poloviny 19. století se lesnatost v posuzovaném území neměnila.

↑ Mapa posuzovaného území vyznačeného červenou linií na podkladu mapy z období II. vojenského mapování – Františkovo josefského (1836-1852) (zdroj: WMS CENIA)

Stránka 14 z 21


↑ Mapa posuzovaného území vyznačeného červenou linií na podkladu mapy z období III. vojenského mapování – Františkovo josefského (1876-1878) (zdroj: WMS VUGTK)

↑ Mapa posuzovaného území ze současnosti vyznačeného žlutou linií na podkladu ortofoto a vrstvy KN (zdroj: WMS ČÚZK)

Stránka 15 z 21


4. Venkovní šetření - nález Pro konfrontaci skutečností uvedených v popisu přírodních poměrů posuzovaného území se skutečností bylo dne 6. 4. 2016 provedeno venkovní šetření. Registrované údaje jsou uvedené v následujícím textu, diferencované dle úseků, které byly vymezeny tak, aby reprezentovaly podobné stanovištní a porostní poměry. Vymezení jednotlivých úseků graficky znázorňuje níže uvedená mapa.

↑Mapa vymezení úseků hodnocených při terénním šetření, vyznačených červenou linií na podkladu ortofoto a říční sítě. Reliéf území je zvýrazněn kombinací vrstevnic a stínováním (zdroj: podklad ortofoto, stínování vrstevnice, WMS CENIA a HEIS VÚV)

4.1. ÚSEK I.

Úsek I. byl diferencován na 3 části – západní, centrální a východní. Západní část je nejstarší a z pohledu udržení ekologické stability dotčených lesních stanovišť v úseku I. nejvýznamnější. Východní i centrální část jsou ze všech částí z obou úseků nejvíce odlesněné. ÚSEK I. – ZÁPADNÍ ČÁST – I. Z. Pravidelně zvlněný svah SSV expozice (18°) o sklonu 19° - 25°. Lesní porost věkově i výškově diferencovaný, v horní etáži dominuje BK ve vývojové fázi tyčoviny až nastávající kmenoviny, s příměsí SM, MD a KL stejné vývojové fáze. V podrostu je patrné přirozené zmlazení, dominuje JD s příměsí SM a BK. Na ploše jsou časté pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (srnčí, jelení a černé). Hlavní a horní etáž lesního porostu s rozvolněným zápojem.

Stránka 16 z 21


V jižní části předmětné části zasahuje lesní porost ve vývojové fázi mlaziny až tyčkoviny, hustě zapojený. V druhovém zastoupení dominuje JD, MD, ojediněle vtroušený BK a KL. Jedle trpí loupáním. Humifikace je adekvátní klimatopu, humusovou formou je moder typický. Na ploše se vyskytují pozůstatky dřevěné oplocenky staršího data a jeden kmen SM – odkorněný. Z opadu dominuje listnatý opad BK, KL, nepatrně jehličnatý MD, JD. Bylinná synuzie je z hlediska pokryvnosti chudá, keřové patro chybí. V bylinném patře dominuje Dentaria enneaphyllos, Oxalis acetosella, Dryopteris filix mas, Rubus hirtus, Galium odoratum a Actaea spicata. Místy je na ploše patrný rozrytý organický horizont černou zvěří. Na ploše je patrná těžba z minulosti (pařezy SM). Ojediněle se vyskytují trsy lísky výmladkujícího habitusu. V dolní části svahu je v horní etáži vyšší dominance BK. Půda je skeletnatá, místy vystupuje skelet na povrch ve formě hrubého štěrku, kamenů až balvanů. ÚSEK I. - CENTRÁLNÍ ČÁST - I. C. Pravidelně zvlněný svah SSV expozice 16° se sklonem 19° - 25°. Centrální část smýcená, pravděpodobně z důvodu kůrovcové kalamity. Na části plochy proběhla řádková jamková sadba SM. Místy je přítomné zmlazení BK a SM, které trpí okusem. Jednotlivě se vyskytují trsy lísky a břízy. Z opadu dominuje opadanka JD, BK, SM. Na ploše jsou patrné časté pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (převládá srnčí). Bylinná synuzie je obdobná jako v části I. Z. Povrch půdy je skeletnatý, skelet vystupuje na povrch ve formě hrubého štěrku až kamenů, místy balvany. Na ploše byly ponechány výstavky KL, BK, JD. ÚSEK I. - VÝCHODNÍ ČÁST - I. V. Svah pravidelný, mírně zvlněný, SSV expozice (10-18°), sklon 25°. Lesní porost na ploše nahodile smýcen, z důvodu kůrovcové kalamity (východní a centrální část). Dominuje BK zmlazení. Ve východní části je patrný skeletnatý hřbet - stanoviště s ochranným potenciálem, ostatní plocha tzn. západní a centrální část má vzhledem ke sklonu a obsahu skeletu půdoochranný potenciál.

4.2. ÚSEK II.

Úsek II. byl diferencován na 3 části – část severní, centrální a jižní, sledují výškový gradient. Jižní (nejvyšší část) je nejmladší s nejvýznamněji změněnou přirozenou dřevinnou skladbou a nejhorším zdravotním stavem. Severní část (nejnižší část svahu) je nejméně lesnatá, a má nejvyšší sklon ze všech částí obou posuzovaných úseků. Centrální část je z pohledu ekologické stability nejvýznamnější.

Stránka 17 z 21


ÚSEK II. - JIŽNÍ ČÁST - II. J. Expozice v jižní části SSZ 340°, sklon 10°. V jižní části (nejvyšší část svahu) je nepatrně zvlněný reliéf s vystupujícím skeletem, patrný je antropogenní vliv na morfologii, místy se nacházejí zákopky z dob minulého vojenského užívání prostoru. V dřevinném patře dominuje SM ve vývojové fázi mlazina až tyčkovina, ojediněle vtroušený BK. SM trpí loupáním na celé ploše. Bylinný pokryv žádný, souvisí se zapojením mladého SM porostu (nízkou abundanci výrazně limituje snížený světelný požitek). Patrné jsou pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (srnčí, jelení a černé). Jedinci SM trpí loupáním. Jižní část je rozvolněná - vykáceno několik jedinců SM (kolo o průměru 10 m). Půdní skelet vystupuje na povrch ve formě kamenů a balvanů, místy drobný štěrk. ÚSEK II. - CENTRÁLNÍ ČÁST – II. C. Expozice S až SSV, 0° až 25°, sklon 21° (v nejexponovanějších částech 32°). V hlavní etáži dominuje BK ve vývojové fázi tyčoviny až nastávající kmenoviny. Pravidelný svah s nevýraznou morfologií místy zvlněný (pozůstatek antropogenní činnosti – obranné zákopky z dob vojenského prostoru). V porostu je v hlavní etáži vtroušený SM - výrazně poškozený kůrovcem (poškozeno přes 90 % jedinců). Bylinné patro z hlediska pokryvnosti chudé, dominuje Dentaria enneaphyllos, Dryopteris filixmas. V horní části svahu několik vyvrácených kmenů SM (vývraty ve směru na jih, ke zlomu došlo na bázi kmene, způsobené hnilobou). Kůrovcová kalamita SM v lesním porostu vyznačená, nezpracovaná. Humifikace průměrná, humusovou formou je moder. Opadu dominuje listový opad BK s nepatrnou příměsí SM opadanky. Půdní skelet ve formě kamenů až balvanů vystupuje na povrch v centrální části výjimečně. Na ploše se nacházejí pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (srnčí, jelení a černé). Zakmenění porostu 7-8, zpracováním kůrovcové kalamity SM skupiny v centrální části výrazně klesne. V přirozeném zmlazení se uplatňuje BK, značně trpí okusem, vzhledem k 90% zápoji není přirozené zmlazení tak výrazné jako v rozvolněných částech úseku I. Na ploše místy leží mrtvé dřevo ve formě větví i kmenů. Charakter stanoviště má půdoochranný potenciál. Ve východní části axiálně celým úsekem vede bezejmenný vodní tok s periodickým režimem, který prostřednictvím půdní vody odvodňuje většinu posuzovaného území. Vzhledem ke skeletnatosti stanoviště gravituje půdní voda plošně celým svahem, její retardaci zde zabezpečuje zvlněný mikroreliéf a kořeny dřevinné vegetace. Humifikace je ve srovnání s úsekem I. příznivější, patrně způsobená vyšším korunovým zápojem lesního porostu s kombinací mikroklimatu v interiéru lesního porostu. Ve střední části v nižších partiích svahu stoupá podíl povrchového půdního skeletu. Mikroreliéf výrazněji příčně zvlněný. Členitost mikroreliéfu v nižších partiích svahu ve střední části je vyšší.

Stránka 18 z 21


Svrchní vrstvy půdy zde proti erozi stabilizují rostoucí stromy a pařezy. Na ploše nalezeny pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (srnčí). V západní části je sklon 22°, výrazněji zvlněný reliéf. Půdní skelet vystupuje na celé ploše. Z hlediska zrnitosti jsou zastoupeny v půdním skeletu všechny frakce od drobného štěrku až po balvany, převažují kameny až balvany. Z hlediska druhové skladby je zastoupení obdobné jako na celé ploše, ojediněle přistupuje MD. Zápoj je ve srovnání s ostatní plochou více rozvolněný – více se uplatňuje přirozené zmlazení BK, ojediněle SM. V bylinné synuzii dominuje Dentaria enneaphyllos, Rubus hirtus, Oxalis acetosella. ÚSEK II. - SEVERNÍ ČÁST – II. S. Tato plocha je v severní části prostá dřevinné vegetace, je zde zbudována horní stanice sedačkové lanové dráhy. Jižní část je plocha porostena náletovou dřevinnou vegetací BŘ a BK, v růstové fázi nárostu až mlaziny. Jedná se o nejsklonitější část posuzovaného území (sklon 35°). Reliéf výrazně zvlněný s vystupujícím půdním skeletem ve formě štěrku, hrubého štěrku, místy balvanů. Organický horizont místy chybí, patrně důsledkem předchozího odlesnění. Dřevinné patro dosahuje na většině lesnaté plochy 100% zápoje při plném zakmenění. Pokryvnost bylinného patra je chudá, v rozvolněných částech místy dominuje Rubus hirtus, ojediněle jednotlivě Dryopteris filix mas, v lokálních depresích Oxalis acetosella. Patrné jsou pobytové stopy (exkrementy) spárkaté zvěře (srnčí). Nejvíce zde trpí okusem jedinci BK.

Stránka 19 z 21


5. Posouzení vlivu sjezdové dráhy na lesní porosty včetně návrhu opatření pro zvýšení stability Vnitřní ekologická stabilita lesa tzn. schopnost ekosystému uchovat a reprodukovat své podstatné charakteristiky pomocí autoregulačních procesů se vyvíjí v bezprostřední závislosti na trvalých ekologických podmínkách prostředí. V ÚSEKU I. byla v posledním deceniu provedena nahodilá těžba (kůrovcová kalamita), předmětné stanoviště destabilizováno. Další odlesnění v předmětném úseku může způsobit nezvratné změny ekologických podmínek, související erozní jevy mohou rovněž ohrozit přiléhající nemovitý majetek (skupina rodinných domů ve střední části svahu). Proto se nedoporučuje dotčená lesní stanoviště v ÚSEKU I. vyjímat z pozemků určených k plnění funkcí lesa. U dotčených lesních stanovišť v tomto úseku doporučuji jejich vlastníkovi, resp. uživateli zabezpečit bezodkladné zvýšení ekologické stability prostřednictvím následujících opatření: - v celém posuzovaném území je patrný tlak spárkaté zvěře, proto již vykácené plochy důsledně oplotit resp. chránit nárosty a kultury proti okusu individuálně, při následném managementu protěžovat druhy přirozené dřevinné skladby - přirozené zmlazení vylepšit druhy melioračních a zpevňujících dřevin v minimálním podílu 30 %, vyhnout se výsadbě SM, vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu jeho populace v dotčeném území Z posuzovaných úseků lze v centrální části ÚSEKU II. konstatovat nejvyšší ekologickou stabilitu; dřevinné zastoupení je přírodě nejbližší, je zastoupen vyšší podíl vzrostlých jedinců (vývojová fáze nastávající kmenoviny až kmenoviny) a méně patrné vlivy hospodářské činnosti v minulosti. V jižní části ÚSEKU II. je smrková mlazina až tyčkovina výrazně poškozená loupáním na celé ploše. Z dostupných podkladů a dat zjištěných terénním šetřením lze konstatovat, že plánované odlesnění související s rozšířením lyžařského areálu je z hlediska udržení ekologické stability v ÚSEKU II. proveditelné, je ale dle expertní úvahy zpracovatele tohoto odborného posouzení nutné důsledně dodržovat opatření pro udržení ekologické stability lesních stanovišť po celou dobu jejich případného vynětí z PUPFL. Lesní prostředí je edaficky i mikroklimaticky formováno dlouhověkými organizmy, přirozeně je energeticky a z hlediska biodiverzity ekosystémem vyváženým a stabilním. Případné zbudování sjezdové dráhy je disturbancí, která může bez příslušných opatření způsobit nezvratné změny z hlediska ekologické stability, v předmětném území nežádoucí. Pro eliminaci resp. zmírnění negativních následků se doporučuje následující: 1. V případě odlesnění je půdní povrch vystaven přímému slunečnímu záření, hrozí destrukce humusové vrstvy a její následná eroze, proto se doporučuje bezprostředně po provedení terénních úprav povrch zadrnovat a oset travní směsí. Pro zvýšení ekologické stability dotčených stanovišť by měla být tato směs dostatečně druhově diferencována, s významným podílem regionálních lučních druhů s následujícím extenzivním managementem (např. pastevní management ovcí). 2. Porušením porostního pláště hrozí riziko větrné kalamity, proto v případě odlesnění provést zásah difuzně, postupovat proti směru bořivých větrů, volit vyšší podíl melioračních a Stránka 20 z 21


zpevňujících dřevin v minimálním, legislativně stanoveném podílu 30 %. Vzhledem k vitalitě stávajících jedinců se v interiéru porostu doporučuje vnášet BK, JD, v částech s vyšším podílem skeletu KL, JV. Pro podporu tvorby stabilního porostního pláště a podpory humifikace lze uplatnit jednogenerační pruhovou výsadbu BŘ. Ve střední části ÚSEKU II. zachovat kompaktní lesní porost minimálně v rozsahu navržené změny ÚP, pro zvýšení stability tohoto porostu bezodkladně zpracovat jedince SM napadené kůrovcem, v případě nezdaru přirozeného zmlazení vnést na plochy odlesněné nahodilou těžbou SM min. 20 % melioračních a zpevňujících dřevin. 3. Případné kácení provést přednostně mimo vegetační období, kácenou hmotu přibližovat ideálně za zámrazy či po sněhu, vyklizovací linky vést vrstevnicově. Při kácení ve vegetačním období spolehlivě ověřit přítomnost hnízdící ornitofauny a obsazení případných dutin u dotčených dřevinných jedinců. 4. Půdní poměry v posuzovaném území charakterizují lehké, nadměrně provzdušněné půdy s poměrně vysokým podílem skeletu (50 – 90 %), s nedostatkem spodní vody; v kombinaci s vysokou sklonitostí jsou lesní stanoviště v dotčeném území silně ohrožené erozí. Případné odlesnění s následným vytržením kořenů může při přívalových i regionálních srážkách způsobit odnos organického a organominerálního horizontu a tím ztrátu schopnosti dotčených stanovišť stabilně plnit funkce lesa. Proto je nutné zabránit erozi převáděním plošného nesoustředěného odtoku v odtok soustředěný povrchový prostřednictvím surových kmenů prostých chemické konzervace (tvrdý listnáč BK, DB, 30 – 40 cm v průměru, o minimální délce 3 m) uložených po vrstevnici, pohřbených těsně pod úrovní terénu, kotvených pohřbenými dřevěnými piloty, rovněž bez chemické konzervace (tvrdý listnáč o minimální délce 1 m). 5. Ve východní části ÚSEKU II. odvodňuje území úzké boční údolí vyplněné skeletem různé zrnitostní frakce a místy zbytky dendromasy. Toto údolí je po většinu roku suché, voda zde povrchem protéká periodicky v období jarního tání, resp. přívalově ve srážkově bohatších obdobích roku. Případným odlesněním lesních stanovišť v ÚSEKU II. dojde ke zrychlenému odtoku gravitující půdní vody z celého svahu, proto se doporučuje v tomto údolí zbudovat sérii menších retenčních srubových objektů kombinovaných s průceznými přehrážkami. 6. S predikovaným klimatickým vývojem na našem území v nejbližších decenniích přehodnotit investiční záměry spojené se zimním sezónním využitím a zamyslet se nad rekreačním využitím po zbylou většinu roku.

Posouzení vypracováno v Olomouci dne: 10. 4. 2016 Vypracoval:

Ing. Marián Horváth Dolní náměstí 18/48 779 00 Olomouc

……………………………………………

IČ: 01584944 DIČ: není plátcem DPH

Stránka 21 z 21

48, Olomouc, tel.: ,

Recommend Documents