4. HODNOCENÍ VYUŽITELNOSTI OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ 4.1.OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE (OZE)

Aktualizace ÚEK Jihomoravského kraje

OBSAH 4.

HODNOCENÍ VYUŽITELNOSTI OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ 4.1.OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE (OZE) 4.1.1. Rámec energetické politiky EU - indikativní cíle 4.1.2. Stav využívání OZE v České republice 4.1.3. Legislativní nástroje ČR - Národní program

4.2. GEOTERMÁLNÍ ENERGIE 4.2.1. Lokální využití geotermální energie v Jihomoravském kraji 4.2.2. Rozvoj lázeňství v JmK

4.3. VĚTRNÁ ENERGIE 4.3.1. 4.3.2 4.3.3. 4.3.4. 4.3.5. 4.3.6.

Současný stav využívání větrné energie na území ČR Očekávaný rozvoj větrných elektráren v ČR Potenciál větrné energie na území Jihomoravského kraje Energie větru a její specifický charakter Největší realizace VE na území Jihomoravského kraje Doporučení standardní formy pro posouzení větrných poměrů

4.4. ENERGIE VODY - MVE 4.4.1. 4.4.2. 4.4.3. 4.4.4. 4.4.5. 4.4.6.

Hydroenergetické podmínky v Jihomoravském kraji Hydroenergetický potenciál v Jihomoravském kraji Vodoprávní podmínky provozu MVE v Jihomoravském kraji Podmínky pro připojení k distribuční síti E-ON a provoz MVE Shrnutí problematiky realizace a provozu MVE Závěr

4.5. SLUNEČNÍ ENERGIE - FOTOVOLTAIKA 4.5.1. 4.5.2. 4.5.3. 4.5.4

Přírodní podmínky v ČR a Jihomoravském kraji Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v ČR Realizace fotovoltaických systémů a elektráren v JMK Parametry nejvýznamnějších elektráren – projektů v JMK

4.6. BIOMASA 4.6.1. 4.5.2. 4.5.3. 4.5.4

Členění biomasy Anaerobní čistírenské procesy v Jihomoravském kraji Odplynění skládek - energetické využití skládek v JMK Bioplynové stanice v Jihomoravském kraji

1


4.1. OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE (OZE) 4.1.1. Rámec energetické politiky EU – indikativní cíle Indikativní cíle podílu OZE pro jednotlivé členské státy vychází ze směrnice 2001/77/EC o podpoře elektřiny z OZE na vnitřním trhu s elektřinou EU. Jsou definovány jako procentuální podíly výroby elektřiny na hrubé domácí spotřebě elektřiny v každém členském státě. Směrnice zároveň definuje celkový cíl pro Evropské společenství ve výši 22,1%. Směrnice zavazuje členské státy přijmout opatření a programy podpory, které povedou ke zvyšování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Konkrétní formy opatření jsou na rozhodnutí jednotlivých států, musí však být v souladu s pravidly pro vnitřní trh s elektřinou a úměrné indikativním cílům, aby vedly k jejich splnění v roce 2010. Česká republika se v přístupové smlouvě zavázala ke splnění indikativního cíle ve výši 8 % podílu elektřiny z OZE na hrubé domácí spotřebě v ČR v roce 2010. Indikativní cíl je součástí zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů, kterým byla uvedená směrnice implementována do českého práva. Vyrobená elektřina z OZE a indikativní cíle členských států EU pro rok 2010 EU 25 Belgie Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko

1995 12,8 1,2 3,9 5,8 0,1 27,0 17,8 4,1 14,9 0,0 3,3 47,1 2,2 0,4 0,0 5,0 2,1 1,6 27,5 70,6 8,4 17,9 29,5 2,0 14,3 48,2

2000 13,7 1,5 3,6 16,4 0,3 28,5 15,2 4,9 16,0 0,0 3,4 47,7 2,9 0,5 0,0 6,5 3,9 1,7 29,4 72,0 7,7 16,9 31,7 2,7 15,7 55,4

2001 14,2 1,6 4,0 17,3 0,2 25,7 16,5 4,2 16,8 0,0 3,0 46,1 1,6 0,8 0,0 6,5 4,0 2,0 34,2 67,4 5,2 17,4 30,5 2,5 20,7 54,1

2002 12,7 1,8 4,6 19,9 0,5 23,7 13,7 5,4 14,3 0,0 3,2 39,3 2,8 0,7 0,0 8,1 3,6 2,0 20,8 66,0 6,2 18,6 25,4 2,9 13,8 46,9

2003 12,7 1,8 2,8 23,2 0,6 21,8 13,0 4,3 13,7 0,0 2,8 35,4 2,3 0,9 0,0 8,2 4,7 1,6 36,4 53,4 9,7 12,0 22,0 2,8 21,7 39,9

2004 13,7 2,1 4,0 27,1 0,7 28,3 12,9 5,1 15,9 0,0 3,5 47,1 3,2 2,3 0,0 9,5 5,7 2,1 24,4 58,7 9,5 14,3 29,1 3,7 18,5 46,1

2005 13,6 2,8 4,5 28,2 1,1 26,9 11,3 6,8 14,1 0,0 3,9 48,4 3,2 4,6 0,0 10,5 7,5 2,9 16,0 57,9 10,0 16,5 24,2 4,3 15,0 54,3

2010 6,0 8,0 29,0 5,1 31,6 21,0 13,2 25,0 6,0 7,0 49,3 5,7 3,6 5,0 12,5 9,0 7,5 39,0 78,1 20,1 31,0 33,6 10,0 29,4 60,0

Z uvedené tabulky je zřejmé, že indikativní cíle budou pro většinu členských zemí EU představovat značný nárůst výroby elektrické energie z OZE oproti skutečně dosahovaným hodnotám. Také zcela výjimečné hodnoty vykazované Rakouskem, případně Lotyšskem by bylo třeba analyzovat ve vztahu ke struktuře zdrojů. Bohužel, růst výroby energie z OZE téměř nestačí růstu spotřeby (a tudíž výroby) energie, takže při zajímavém nárůstu absolutních hodnot využití OZE došlo ke zvýšení podílu jen o 1 % a je patrné, že indikativních cílů pro rok 2010 nebude pravděpodobně dosaženo. 2


O to více vystupuje do popředí disproporce mezi realitou a politickou deklarací, kterou byl vyhlášen ještě smělejší plán - vyrobit 20 % energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020, a to závazně. Je třeba konstatovat, že k ambiciózním cílům stanoveným komisí EU je třeba přistupovat diferencovaně s ohledem na reálné možnost každého státu. Projekce růstu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2020

4.1.2. Stav využívání OZE v České republice Česká republika využívá k výrobě elektřiny především uhlí, které se na celkové výrobě elektřiny dlouhodobě podílí z více než 60 %. Druhým nejvýznamnějším zdrojem je jaderná energie s podílem dosahujícím téměř 30 %. Podíl zdrojů na hrubé domácí výrobě elektřiny

Zdroj: MPO

3


Náš celkový potenciál v OZE není závratný, v roce 2005 činil podíl OZE 4,38 % celkové domácí spotřeby, v roce 2006 vzrostl (díky vyšší výrobě na velkých vodních elektrárnách) na 4,9 %. Z předcházejícího grafu je vidět, že na celkové tuzemské hrubé výrobě elektřiny se však hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů podílela pouze 3,8 %. Podíl jednotlivých kategorií OZE na celkové výrobě energie z OZE je v ČR velmi nerovnoměrný (viz.následující graf). Největší jednotkový nárůst produkce ve stejném období nastal v kategorii vodních elektráren, následován se značným odstupem biomasou a teprve na třetím místě bioplynem. Podíl vodních elektráren se dlouhodobě pohybuje mezi 65 - 85 %, zatímco z biomasy pochází pouze 10 -17 % energie z OZE a podíl bioplynu nepřesahuje 5 %. Podíl jednotlivých zdrojů na produkci elektřiny z OZE v roce 2006

V rozvoji do roku 2020 není příliš velký prostor ani ve vodě, ani ve větru, ani v solární nebo geotermální energii. Pro postup v ČR (v rámci podmínek v EU) je nutno dobře zvolit realistická kritéria:    

spolehlivost dodávek energie reálně existující využitelný potenciál časové využití (časová efektivita) zdrojů nákladová efektivita

Hlavním rozvojovým směrem může být prakticky pouze biomasa. Podpora uplatnění biomasy jako OZE ovšem nesmí ohrozit dřevo, resp. obilniny, jako základní surovinu a potravinu. Podle toho by měla být nastavena i naše volba nástrojů podpory OZE.

4


Potenciál biomasy v ČR dle původu zdrojů

Při posuzování potenciálu biomasy jako nejvhodnějšího obnovitelného zdroje energie je třeba rozlišovat, při posuzování všech statistických údajů, následující fakta: 



energetickým využitím biomasy se obvykle rozumí pouze její přímé spalování, případně zplyňování – v tomto případě se převážně (cca 80 %) jedná o výrobu tepelné energie při transformaci (anaerobním rozkladu) biomasy na bioplyn se naopak jedná převážně o výrobu elektřiny, případě kombinovanou výrobu elektřiny a tepla

4.1.3. Legislativní nástroje ČR - Národní program Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů na roky 2006 - 2009 Národní program je střednědobým, čtyřletým programovým dokumentem, který zpracovává Ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s Ministerstvem životního prostředí podle zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Národní program na roky 2006-2009 navazuje na výsledky a zkušenosti Národního programu na období 2002-2005 a rozpracovává na období 2006-2009 požadavky a cíle Státní energetické koncepce a Státní politiky životního prostředí České republiky na roky 2004-2010 a k jejich naplnění konkretizuje soubor realizačních nástrojů. Priority Národního programu 

 

maximalizace energetické a elektroenergetické efektivnosti a využití úspor energie (v sektoru energetických transformací a v konečné spotřebě energie, především ve zpracovatelském průmyslu, v domácnostech, v terciálním sektoru a v dopravě ) vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie (včetně energetického využití odpadů ) vyšší využití alternativních paliv v dopravě

5


Výchozí situace v oblastech využití obnovitelných zdrojů energie a alternativních paliv a) oblast využití obnovitelných zdrojů energie Cíle Národního programu 2002-2005 ve využití OZE se neplní a výchozí úroveň využití OZE pro Národní program na roky 2006-2009 je nízká. Podíl spotřeby OZE na spotřebě PEZ po roce 2000 stagnoval a pohyboval se mírně nad 2 %, v roce 2004 činil 2,9 %. Podíly výroby elektřiny z OZE na spotřebě elektřiny kolísaly kolem 4 % a tento podíl byl dosažen i v roce 2004. Oba ukazatele využití OZE ovlivňuje vysoký podíl vodní energie (zejména velkých vodních elektráren) velmi závislých na klimatických podmínkách. Výroba elektřiny z OZE ( v GWh btto ) 2000 2 481 100 % 1 758 1 255 503 135 382 206

Výroba elektřiny z OZE Meziročně VE celkem VE nad 10 MW (bez PVE) MVE Bioplyn Biomasa Vítr Ostatní

2001

2002

2 768 111,6 % 2 055 1 364 691 133 381 199

3 183 115,1% 2 492 1 743 749 127 367 2 195

2003

2004

1 878 59,2% 1 383 723 660 108 373 4 10

2 768 147,4% 2 016 1 161 855 139 593 10 10

Zdroj: Národní program

Plnění indikativních ukazatelů NP 2002 – 2005 ve využití OZE Jednotka Spotřeba elektřiny btto Celkem výroba elektřiny z OZE Podíl výroby elektřiny z OZE na spotřebě elektřiny btto Spotřeba PEZ Spotřeba OZE Podíl spotřeby OZE na spotřebě PEZ

2000

2001

2002

2003

2004

63 449 2 481

65 108 2 768

64 961 3 183

67 013 1 878

68 616 2 768

%

3,9

4,3

4,9

2,8

4,0

PJ PJ

1 655,8 34,0

1 693,1 36,5

1 704,9 33,6

1 812,8 49,3

1 829,2 55,6

%

2,1

2,2

2,0

2,7

2,9

GWh GWh

Cíl NP 2005

5,1

3,2


V roce 2005 nabyl platnosti zákon č. 180/20005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Je koncipován tak, aby byl splněn závazek ČR dosáhnout indikativního cíle podílu elektřiny z OZE na hrubé spotřebě elektřiny ve výši 8 % v roce 2010. Přijetí zákona přineslo zásadní změnu podmínek v podpoře využití OZE pro výrobu elektřiny. Legislativní podpora využití OZE pro výrobu tepla zatím chybí. Protože význam OZE se v ČR po roce 2000 nezvýšil, zůstává pro období do roku 2010 nadále platný potenciál využití obnovitelných zdrojů energie, kvantifikovaný pro první Národní program. Nepříznivý vývoj ovlivnila především absence účinného systému podpory jejich využití. Změnu přinesl až zákon č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z OZE. Dané potenciály jsou definovány následovně: 

dostupný potenciál – je ta část využitelného technického potenciálu, která je k dispozici při respektování administrativních, legislativních a dalších omezení.

6


ekonomický potenciál - je část dostupného technického potenciálu. Tvoří jej projekty využití OZE, které jsou komerčně využitelné. Ekonomický potenciál se mění se změnou podmínek.



Rozhodující část jak dostupného, tak ekonomického potenciálu OZE v ČR tvoří biomasa. Potenciál využití OZE do roku 2010

Biomasa Odpady Solární kolektory Fotovoltaika Tepelná čerpadla Vodní velké elektrárny malé Vítr Celkem

Celkové investice mil. Kč 109 800 6 830 76 670 8 680 21 180 0 16 290 16 020 255 470

Dostupný potenciál Výroba Podíl na energie TSPEZ TJ/rok % 83 700 4,50 3 700 0,20 11 500 0,62 100 0,00 8 800 0,47 5 700 0,31 4 100 0,22 4 000 0,21 121 600 6,53

Ekonomický potenciál Celkové Výroba Podíl na investice energie TSPEZ mil. Kč TJ/rok % 45 100 50 960 2,91 0 1 520 0,09 0 140 0,01 0 0 0,00 6 110 2 540 0,15 0 5 700 0,34 6 030 2 930 0,18 270 100 0,01 57 510 63 890 3,69 Zdroj: Národní program

b) oblast využití alternativních paliv v dopravě Vyšší využití alternativních paliv, včetně užívání biopaliv a jiných obnovitelných pohonných hmot v dopravě je novou prioritou Národního programu. Význam biopaliv je vyjádřen ve Směrnici č. 2003/30/ES. Směrnice ukládá členským zemím v letech 2005 a 2010 stanovená procenta náhrady motorových benzínů a motorové nafty biopalivy. Podpora alternativních paliv je rovněž prioritou SPŽP. Dlouhodobým cílem do roku 2020 je zvýšit podíl alternativních paliv na spotřebě pohonných hmot na 20%, v tom budou polovinu tvořit biopaliva, polovinu zemní plyn. Palivové články na vodík jsou, díky značným investicím do výroby a distribuce vodíku, časově vzdálenější alternativou. V roce 2004 byla v ČR legislativně upravena podpora biopaliv, v roce 2005 i podpora zemního plynu v dopravě. Stanovená minimální množství biopaliv, nebo jiných paliv z OZE, v sortimentu motorových benzínů a motorové nafty ( dle Nařízení vlády č. 66/2005 Sb. )    

2% z energetického obsahu jejich celkových dodávek k 31.12. 2005 5,75% z energetického obsahu jejich celkových dodávek k 31.12. 2010 objem bioetanolu pro období od 1.1. 2007 do 31.12. 2012 ve výši 2 miliony hl/rok objem bionafty pro období od 1.1. 2007 do 31.12. 2012 ve výši 200 tis. t/rok

Ukazatel Motorová nafta MEŘO

SMN 30

celkem z toho import celkem na trh ČR náhrada motorové nafty podíl MEŘO na spotřebě motorové nafty celkem na trh ČR

2000 2 393,1 1 093,6 70,4 61,2

2001 2 668,4 1 314,6 51,6 44,9

2002 2 837,8 1 241,2 73,0 63,5

2003 3 211,1 1 278,6 70,1 61,5

2004 3 487,2 1 241,7 46,6 40,5

2,55%

1,68%

2,23%

1,91%

1,16%

220

161

228

219

145


7


Nízká výchozí úroveň v oblasti využití biopaliv v dopravě signalizuje napjatost splnění úkolů z Nařízení vlády č. 66/2005. Národní program na roky 2006 – 2009 proto nově stanovuje cíle pro využití alternativních paliv v dopravě. Rozpracováním dlouhodobého cíle SPŽP v uplatnění alternativních paliv pro rok 2020 je stanovení jejich podílu ve spotřebě pohonných hmot v roce 2010 ve výši alespoň 8%. Z toho by podíl zemního plynu měl činit alespoň 2%. Vyšší využití alternativních paliv v dopravě je podloženo potenciálem jejich výroby i potenciálem jejich užití. Výroba rostlinných olejů ( z řepky, slunečnice apod. ) a bioetanolu (z obilí, cukrovky apod.) je součástí nepotravinářského využití zemědělské půdy. Velký rozsah veřejné dopravy a nákladní dopravy v ČR tvoří potenciál pro jejich uplatnění. Indikativní cíle priorit Národního programu pro období 2006 - 2009 Vyšší využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie cíl pro rok 2009 Podíl OZE na spotřebě PEZ

minimálně 5,6 %

Podíl OZE na spotřebě elektřiny ( btto )

minimálně 7,5 %

Vyšší energetické využití komunálních odpadů

minimálně 1,5-2 PJ/rok

Zvyšování využití alternativních paliv v dopravě cíl pro rok 2009 Podíl biopaliv na spotřebě pohonných hmot

minimálně 5,6 % energetického obsahu

Podíl zemního plynu na spotřebě pohonných hmot

minimálně 1,8 % energetického obsahu

8


4.2. GEOTERMÁLNÍ ENERGIE Pod pojmem geotermální energie je třeba si představit přírodní teplo Země, které je vázáno v zemském jádře, plášti a kůře. Tepelná energie vystupuje z nitra směrem k povrchu především vedením. Teplota s přibývající hloubkou narůstá v průměru o cca 25-30 oC. Tento tzv. tepelný gradient je však charakteristický pouze pro oblasti bez vulkanické činnosti a místa, kde není ovlivňován tektonickou činností. Vlastní praktické využití geotermální energie je však všeobecně spojeno především s využitím principu proudění tepla. To znamená přenos energie prostřednictvím teplonosného média (především podzemní vody), vertikálně z hloubky na povrch tak, aby byla ekonomicky využita. Tyto zdroje jsou v některé literatuře označovány jako „mokré“ na rozdíl od „suchých“, kde je využíváno principu vedení tepla zemskou kůrou a je spojeno s hloubkovými vrty. Z hlediska způsobu využití se pak zdroje geotermální energie obvykle rozdělují do dvou skupin: a) vysokoteplotní (s teplotou nad 150 oC) - pro přímou výrobu elektrické energie Tyto zdroje se v Evropě vyskytují velice sporadicky a v nedostupných hloubkách, což souvisí především s geologickými podmínkami kontinentu. Jediným větším výrobcem elektrické energie je Itálie, která tak představuje v podstatě celou produkci zemí EU. b) nízkoteplotní (s teplotou pod 150 oC) - především jako zdroje tepla pro vytápění objektů, v zemědělství a lázeňství Ve využití těchto zdrojů má naopak Evropa výsadní postavení. Disponuje největším celkovým instalovaným tepelným výkonem zdrojů. Jejich produkce představuje kolem 60% celosvětové výroby. Země EU však disponují pouze 11%, Island 17% z tohoto objemu. Geotermální energií pro přímé vytápění ze zemí EU je využívána pouze v Řecku, Itálii a Francii. Teplotní izolinie v hloubce 500m, včetně znázornění zdrojů geotermální energie

Zdroj: Geologický atlas Evropy

9


Z těchto obecných závěrů je zřejmé, že pokud lze uvažovat o reálném využití geotermální energie na území ČR, jedná se zásadně o zdroje nízkoteplotní pro využití v oblasti lázeňství, zemědělství a velmi omezeně i pro vytápění objektů bytové zástavby. V České republice jsou však v dostupných hloubkách (až na malé výjimky) pouze zdroje geotermální vody o nízké teplotě (25-35 oC), které jsou málo vhodné k energetickým účelům.

4.2.1. Lokální využití geotermální energie v Jihomoravském kraji Podle geologických průzkumů se však oblast jižní Moravy jeví z hlediska praktického využití geotermální energie jako nadějná, především v oblasti lázeňství. Právě z moravské části Vídeňské pánve existuje díky dlouhodobému naftově-geologickému průzkumu řada konkrétních poznatků. Pro využití GTE se jako perspektivní jeví jižní část moravské ústřední prohlubně a hodonínsko-gbelské hrástě. Nacházejí se zde hlavní průzkumné oblasti Břeclav, Lanžhot a severněji Hrušky-Josefov. Jako nejperspektivnější se jeví oblasti Břeclav a Lanžhot, které mají dostatek propustných obzorů s vodou s předpokládanými vyššími hydrostatickými tlaky. Celková statická vodní zásoba v moravské části Vídeňské pánve se odhaduje na 7,5-15 mil.m3 vody teplé v průměru 60 oC. Energetickou bilanci vod ještě zvyšuje velké množství uhlovodíků, které jsou v ní obsaženy. Následující mapy charakterizují oblast jihovýchodní Moravy jak z hlediska geologického, tak částečně i hydrologického. Oblasti geotermálního potenciálu v úrovni vrstvy NEOGENU

Zdroj: Geologický atlas Evropy

10


4.2.2. Rozvoj lázeňství v JMK Nově vybudované lázně Lednice V oblasti Lednice bylo v souladu s předpoklady Územní energetické koncepce JmK využito dvou vrtů, původně jako průzkumné naftové, zřízené v 60-tých létech minulého století. Jedná se o vrty Le5 a Le7. V provozu je vrt Le7, Le5 slouží jako rezerva. Vrty jsou zdrojem jodobromové vody, kterou využívají k lázeňským účelům nově vybudované Lázně Lednice. Osvědčení o zdroji bylo vydáno 15.6.2004. Lázně Lednice jsou nově vybudované moderní zařízení a jsou v provozu od dubna 2007. Objekt se nachází na kraji obce v sousedství zámecké zahrady u komunikace směřující na Břeclav. Lázně vznikly jako pobočka Lázní Hodonín. kontakt: Lázně Lednice Břeclavská 700 691 44 Lednice e-mail:[email protected] Toto moderní rehabilitační zařízení poskytuje komplexní léčebné a rehabilitační služby, využívající účinků přírodní jodobromové minerální vody, která blahodárně působí na pohybový a oběhový systém, na neurologické nemoci, ale i na gynekologické potíže a stavy po popáleninách. Přírodní léčivý zdroj doplňuje hydroterapie, masáže, peloidní zábaly, kryoterapie, elektroléčba, uhličité koupele, reflexní terapie, kineziterapie a další.

Lázně Lednice

lázeňský bazén

11


Plánované lázeňské centrum Pasohlávky V souladu s předpoklady Územní energetické koncepce JmK vznikl projekt využití termálních vrtů Mušov-3G a Pasohlávky-2G. Certifikace prvého zdroje je platná od r.1998.

290 VYHLÁŠKA Ministerstva zdravotnictví ze dne 26. listopadu 1998, kterou se prohlašují další zdroje přirozeně se vyskytujících minerálních vod za přírodní léčivé zdroje nebo přírodní minerální vody stolní a zrušuje se prohlášení některých zdrojů za přírodní léčivé zdroje Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 47 a 49 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.:

část týkající se pouze zdroje 3G: pramen 3G nacházející se na pozemkové parcele č. 3164/50 katastrálního území Pasohlávky (dříve Mušov), okres Břeclav; přírodní léčivý zdroj je přírodní slabě mineralizovaná sirná minerální voda chlorido-sodného typu, se zvýšeným obsahem fluoridů, termální, hypotonická. V době zpracování aktualizace (1/4 2008) ÚEK JMK se předpokládá certifikace i zdroje Pasohlávky-2G pro léčebné účely. Zastupitelé Jihomoravského kraje 9.11.2006 odsouhlasili vznik akciové společnosti Thermal Pasohlávky a.s. Ta má připravit okolí Pasohlávek pro lázeňský komplex a také získat pro rozvoj Jihomoravského kraje další finanční prostředky z Evropské unie. Plánovaný areál, na kterém má vzniknout nový lázeňský a wellness komplex, má více než sto hektarů. Samotné lázně pak zaberou asi jen dvacet hektarů. Zatím se plánuje vybudovat centrum pro tři sta padesát až čtyři sta léčených osob. Kolem samotných lázeňských zařízení bude ještě park a výsadba. Zbylou plochu chtějí investoři pokrýt například hotelovým komplexem či aquaparkem. Voda z léčivého pramene, o teplotě 40oC , už proudí do bazénu wellness centra, které vyrostlo na okraji kempu v Pasohlávkách u Mušovského jezera. Vlastník vrtu, společnost Stavcom-HP, stále ještě projektově připravuje rozsáhlou výstavbu lázní a akvaparku v katastru Pasohlávek. A to pod dohledem Jihomoravského kraje a obce Pasohlávky. Wellness centrum v hotelu Thermal Pasohlávky je zatím ve zkušebním provozu, který ukazuje, jaká voda bude vlastně v budoucích lázních proudit..Voda z vrtu má vysoký obsah sirovodíku a minerálních látek. Tento pramen je v Česku zcela ojedinělý a pomáhá např. při onemocněních pohybového aparátu nebo při kožních nemocech.

12


hotel TERMAL v Pasohlávkách

mapa plánované lázeňské oblasti Pasohlávky

13


Plánované lázeňské centrum Klobouky V souladu s předpoklady Územní energetické koncepce JmK vznikl projekt využití termálního vrtu Klobouky 2 - (K2). V současné době obec Klobouky hledá investora projektu a strategického partnera pro realizaci záměru vytvořit lázeňský komplex v této lokalitě. Vybudování lázeňského komplexu v této lokalitě představuje značně náročný problém po stránce infrastruktury, logistiky a v neposlední řadě i finanční.

mapa plánované lázeňské oblasti Klobouky

14


4.3. VĚTRNÁ ENERGIE 4.3.1. Současný stav využívání větrné energie na území ČR

15


16


4.3.2. Očekávaný rozvoj větrných elektráren v ČR Situaci v ES ČR je možné v kategorii větrných elektráren charakterizovat:     

výrazně nižší využitelností VTE ve srovnání s Německem, přičemž využitelné jsou hlavně horské oblasti aktuálním mimořádně velkým zájmem investorů o výstavbu VTE v ČR přechodem od realizace jednotlivých VTE k výstavbě větrných parků prvními větrnými parky připojovanými do 110 kV (Větrný park Kryštofovy Hamry 41 MW v 7/2007) obavou jak energetiky, tak i veřejnosti, z možných nepříznivých vlivů VTE.

V současné době je na území ČR provozováno celkem asi 70 VTE s celkovým instalovaným výkonem 60 MW. Doposud jsou všechny stávající větrné elektrárny připojeny do sítí nn a vn. Od poloviny r. 2007 je připojen první větrný park – Kryštofovy Hamry v severních Čechách (Krušné hory) také do sítí 110 kV. Požadavky investorů na připojení nových VTE do sítí se od r. 2001 zvýšily více jak 2,5 krát. A to z 600 MW v roce 2001 na 1 622 MW v roce 2007. Na následujícím grafu jsou dokumentovány trvale rostoucí požadavky investorů na výstavbu VTE v ČR tak, jak se v průběhu posledního období (od 2001) obraceli investoři s požadavky na připojení VTE na provozovatele DS a PS. Požadavky investorů na připojení se tak zvýšily od roku 2001 do roku 2007 více jak 2,5 krát.

Zdroj: Energetika 1/2008

Vzhledem k velkému zájmu investorů o oblast OZE se v nejbližším období očekává značný další rozvoj VTE. Je patrný stále rostoucí zájem investorů o jejich výstavbu, přičemž zatím nedochází k nasycení požadavků na připojení VTE do sítí. 17


Podle dostupných informací o záměrech investorů na výstavbu VTE se největší nárůst jejich instalovaného výkonu očekává v letech 2008 – 2010 (nárůst asi o 600 MW). Kolem roku 2012 až 2013 by mohl instalovaný výkon VTE dosáhnout až 1000 MW a mělo by dojít k omezení předchozího růstu. Lze očekávat, že realizace tak velkého instalovaného výkonu ve VTE již bude z hlediska zabezpečení podpůrných služeb a regulovatelnosti soustavy pro provoz ES ČR v některých režimech problematická a neefektivní. Výstavba VTE bude muset být již v průběhu uvedeného období regulována případně omezována. Nejvíce větrných elektráren a parků je plánováno v oblasti s příznivými větrnými podmínkami, tj. v oblasti Krušných hor, Jeseníků a Oderských vrchů. Následující graf ukazuje pravděpodobný scénář rozvoje instalovaného výkonu VTE v ES ČR s vyznačením požadavků investorů a odhadnutého energeticky využitelného potenciálu větru v ČR. Červenou čarou je vyznačen předpokládaný scénář rozvoje instalovaného výkonu VTE. Žlutě vyznačené pole představuje část větrných elektráren, jejichž připojení se předpokládá do přenosové soustavy ČEPS.

Zdroj: Energetika 1/2008

18


19


Modelová mapa průměrných ročních rychlostí větru na území České republiky

Zdroj:www.csve.cz

20


4.3.3. Potenciál větrné energie na území Jihomoravského kraje. Větrné mapy ČR včetně modelů odhadujících rozložení hustoty větrné energie ve větších výškách (40 m) korespondují s větrnou mapou ČHMÚ vytvořenou z dlouhodobých měření. Z předchozích údajů a skutečností je možno konstatovat, že na území Jihomoravského kraje se ve vztahu k využití energie větru od r. 2002 nic zásadního nezměnilo.

Při srovnání lokalit s teoretický využitelným potenciálem větru zjistíme, že leží především v oblastech, kde dochází ke střetu se zájmy ochrany přírody (viz. mapa Území vhodná pro umístění větrných elektráren). U lokality v okrese Znojmo se jedná o území zasahující do NP Podyjí, v okrese Hodonín je celá lokality v CHKO Bílé Karpaty. Ostatní lokality leží na trasách tahů velkých ptáků. Pro posouzení rozvoje větrné energetiky na území JMK platí již dříve popsané aspekty v Územní energetické koncepci Jihomoravského kraje, které je možno shrnout:      

průměrná intenzita rychlosti větrů pro potřeby energetiky je na území JMK obecně na velmi nízké úrovni převážná většina území leží v pásmech s intenzitou 4-5 m/s a menší oblasti se nacházejí v místech kde dochází ke střetu s ochranou přírody celkový přínos dodávek vyrobené elektřiny do DS je zanedbatelný uvažované stavby větrných parků negativně ovlivňují plány kraje především v oblasti rozvoje turistiky případná výstavba elektrárny musí být podložena vhodným výběrem lokality s dlouhodobým měřením rychlosti větru a bezkonfliktním vztahem k ochraně přírody a rozvojovým aktivitám území

21


Na území Jihomoravského kraje se ani v budoucnu nepředpokládá masový rozvoj větrné energetiky. Přesné posouzení vhodnosti a efektivity výstavby větrných elektráren je vždy dáno konkrétními podmínkami uvažované lokality.

4.3.4. Energie větru a její specifický charakter Obecně z pohledu provozovatele distribuční, respektive přenosové soustavy patří elektrická energie z větrných elektráren spíše k problémovým, přesto však nejrychleji rostoucím OZE v mnoha zemích. Hlavními protagonisty jsou Německo, Dánsko, Španělsko a Portugalsko. Opět je to dáno do značné míry přírodními podmínkami, ale také masivní podporou výstavby větrných farem. Technický rozvoj je prakticky na vrcholu a roste hlavně počet velkých zdrojů s instalovaným výkonem přes 1 MW. Tyto zdroje se posouvají na moře do dostupných vzdáleností od pobřeží (wind offshore). Rozvojová pozice ČR je samozřejmě ovlivněna také tímto faktem. Reálný odhad využití větrné energie v ČR hovoří o stropu do 1 000 -1 200 MW instalovaného výkonu. Větrná energie je dnes nejvážnějším destabilizujícím zdrojem v elektrizačních soustavách. Pro její povinný výkup a eliminaci kolísajících dodávek je v ČR připravováno rozsáhlé posilování distribučních sítí vn, především v napěťové úrovni 110 kV. Velká „celoevropská“ porucha v listopadu 2006 byla z velké míry způsobena právě tímto elementem. Proto úvahy Německa o zdvojnásobení kapacity instalovaného výkonu ve větrné energii (wind offshore) evidentně vyvolávají značné obavy u energetikům celé EU. Kromě destabilizačního účinku jsou problematické i efekty na "estetické" znečištění krajiny, hlukové znečištění, ohrožení zvláště velkých druhů ptáků a především nutnost držet záložní pohotovostní kapacity především v tepelných elektrárnách se všemi dopady na životní prostředí. Projekty v ČR s největším počtem větrných elektráren jsou lokalizovány do centrální části Krušných hor, a dále např. na Vysočině, jižní Moravě a v Jizerských horách. Z hlediska technické a energetické efektivnosti jsou větrné elektrárny v kontinentálních podmínkách spíše zdrojem problémů než konkurenceschopným energetickým zdrojem, jejich masivní výstavba vede kromě zvýšené potřeby záložních zdrojů ke vzniku úzkých míst v soustavě a přetěžování vedení. Lze proto očekávat, že s postupným růstem jejich celkového instalovaného výkonu bude klesat i jejich podpora tak, aby se zachovala rozumná efektivita jejich provozování (v ČR mezi 500 – 600 MW).

4.3.5. Největší realizace VE na území Jihomoravského kraje VE Břežany provozovatel typ počet VE celkový výkon instal.výkon 1 VTE

WEB Větrná energie s.r.o. Vestas V52

průměr rotoru výška osy rotoru nadmořská výška vedení do provozu

52 m 74 m 230 m 2005

Lokalita se nachází 20 km východně od Znojma, mezi obcemi Litobratřice a Břežany

22


Mapa větrných elektráren o výkonu nad 100 kWp Předpokládané záměry Na Znojemsku má podle dostupných informací a záměrů investorů vzniknout zatím největší větrný park v České republice. V Banticích u Znojma má stát sedm větrných elektráren, jejichž výška má převýšit sto metrů. Společnost WEB Větrná energie s německým kapitálem už začala s výstavbou prvního stožáru, dalších šest VTE s celkovou investicí půl miliardy korun má vyrůst v roce 2009. Lokalitu v Banticích investor pro výstavbu parku už zvažoval před třemi roky. Nyní kvůli potřebě ověření dostatečné rychlosti větru a vzhledem k obavám z negativních vlivů na přírodu rozdělil projekt na dvě části. Nejdříve vyroste jedna elektrárna, pak dalších šest. Riziko představují spíše další blízké parky v Břežanech, kde již elektřinu vyrábí pět VTE, v Čejkovicích, kde má stát 6 VTE a Mackovicích, kde se připravuje výstavba jednoho z největších parků v zemi. Instalováno zde má být 26 VTE s instalovaným elektrickým výkonem 75 MW a investicí 1,5 miliardy Kč. Jihomoravský kraj dal také souhlas společnosti s německým kapitálem pro výstavbu VTE v Chvalovicích na Znojemsku. Zde mají být vybudovány 3 větrné elektrárny

23


4.3.6. Doporučení standardní formy pro posouzení větrných poměrů Všeobecné požadavky - zdroj AV ČR Vymezení standardní formy zpracování posouzení větrných poměrů sleduje vymezit jakýsi minimální rozsah podkladů pro zpracování projektu výstavby větrné elektrárny (farmy VE) a tím garantovat srovnatelnost různých posudků a zajistit tak dostatečnou kvalitu posouzení. Existují dvě úrovně posouzení větrných poměrů, které jsou určeny charakterem vstupní informace. V první úrovni se jedná o posouzení na základě dat, získaných z matematických modelů a dále je označujeme jako předběžné posouzení. Ve druhé úrovni jde o posouzení na základě výsledků měření meteorologických parametrů. Jak vyplývá z principu obou posouzení, nelze je zaměňovat. Předběžné posouzení je sice časově i finančně méně náročné, ale obvykle není postačujícím podkladem pro jednání o případné půjčce u bankovního domu. Toto předběžné posouzení je konečným řešením pro podnikatele připravující stavbu malých větrných elektráren vzhledem k tomu, že náklady na měření jsou neúměrně vysoké k nákladům na samotnou elektrárnu. Tento typ předběžného posouzení má však fundamentální význam i pro podnikatele připravující stavbu velkých elektráren. Výsledek předběžného posouzení umožňuje určit, zda hodnocená lokalita je neperspektivní a tedy investice do měření je zbytečná. Další variantou výsledku je, že větrný potenciál je na rozhraní rentability připravovaného projektu a následné rozhodnutí podnikatele, zda hodlá podstoupit riziko investice do měření. Poslední, nejlepší variantou, je větrný potenciál hodnocené lokality zaručující rentabilitu projektu. Pak už je věcí podnikatele, zda investuje do měření. Otázkou zůstává oprávnění ke zpracování posouzení a legislativní rámec tohoto procesu. V každém případě by se mělo jednat o osoby s příslušným vzděláním či osoby, které prošly školením a uspěly u zkušebního pohovoru odborné komise při MŽP nebo při vybrané akademické instituci. Podrobné informace Podrobné informace o problematice posuzování lokality z hlediska vhodnosti jejího využití pro větrnou elektrárnu poskytne Závěrečná zpráva projektu VaV/320/08/03, Ústavu fyziky atmosfery AV ČR z roku 2004 s názvem „Výzkum vhodnosti lokalit v ČR z hlediska zásob větrné energie a zpracování metodiky pro posuzovací a schvalovací řízení při zavádění větrných elektráren“.

24


4.4. ENERGIE VODY - MVE 4.4.1. Hydroenergetické podmínky v Jihomoravském kraji Hydroenergetické podmínky v JmK se v období 2002-2007 nijak výrazně nezměnily. Pro ucelenost a přehlednost této problematiky je zde zařazena následující kapitola již publikovaná v Územní energetické koncepci JmK z r. 2002. Hydroenergetické využití toků v JMK jsou ve srovnání se všemi ostatními kraji v republice nejméně příznivé. Je to jednoznačně ovlivněno jak malými spády říčních toků, tak i jejich vodnatostí. Přesto energetické využití toků z hlediska objemu výroby patří v Jihomoravském kraji k nejvyšším v republice. Toky s nejvýraznějším energetickým potenciálem, tj. dolní tok Moravy (90%), Dyje (85%), Svratky (85%), Svitavy (80%) a Jihlavy (75%) jsou podle výše uvedeného hlediska využity v průměru na cca 85% - bráno na území Jihomoravského kraje. Potenciál zbývajících toků je potom již výrazně menší (zanedbatelný) a může být vhodný pouze pro pokrytí, nebo dílčí pokrytí vlastní spotřeby provozovatelů. Přesto nelze považovat současný stav ve využití hydropotenciálu v Jihomoravském kraji za ukončený. Nezanedbatelným podílem je hydropotenciál využívaný na lokalitách se zastaralou technologií, kde vlivem nízké účinnosti provozu vznikají značné ztráty na výrobě elektrické energie. Lze odhadnout, že téměř 40% vodních elektráren v kraji je vybaveno turbínami z třicátých až padesátých let, tj. ve stáří cca 60 až 80 roků. Účinnost takových soustrojí se pohybuje na úrovni 60% až 75% na rozdíl od nových moderních turbín s účinnostmi od 80% do 90%. Také průtočné množství není často využito vhodnou velikostí turbín, které jsou někde předimenzované a jinde zase nevyužívají v průběhu roku optimálně M – denní průtočnou dispozici. Často také nezachycují optimální průtočné změny, nedostatečnou regulační schopností. Dá se proto říci, že jsou stále rezervy i na lokalitách obsazených. Problematika budování MVE na retenčních nádržích a rybnících. Závěry provedených studií, které se zabývaly touto problematikou, vyjádřily zásadní hlediska pro budování MVE na rybnících, ze kterých vyplynula nutnost diferencovaného přístupu k instalaci MVE s ohledem na zabezpečení produkce ryb a nutnost před realizací zvažovat všechny ekologické i ekonomické aspekty. Ze sledovaných rybníků bylo zatím energeticky využito zhruba 20 %. MVE je možné podobně jako u derivačních MVE na tocích projektovat jako průtočné tam, kde má rybník pravidelný odtok. U rybníků, které jsou doplňovány pouze v intervalech a voda má možnost rybník kanálem obtékat, bude MVE projektována jako akumulační, pro provoz pouze v energetických špičkách. U těchto MVE se špičkovým provozem je požadováno omezit max. kolísání hladiny do 10 cm, výjimečně však do 20 cm. Kolísání hladiny je závislé na mnoha okolnostech, hlavně však na dispozicích a velikosti nádrže. Charakteristické pro MVE na nádržích jsou tedy pouze malé změny spádu a také možnost vyrovnávání změn průtoku. Na technologii takových MVE potom nejsou kladeny nároky na regulovatelnost a je proto technicky jednodušší a tím i levnější. Jinou možností může být využívání sanačního odtoku z provozovaných nádrží. Každá taková přehradní nádrž musí mimo svůj základní účel (vodárenský, energetický) zajišťovat také stanovený minimální odtok, zejména z hygienického hlediska, který se dá rovněž využít. Energetické využití tohoto průtočného množství vody je navíc velice ekonomické, vzhledem ke stavební připravenosti veškerého zařízení – vzdouvací a vtokový objekt, přívodní a odpadní potrubí včetně uzávěrů – takže investice zbývá pouze na připojení energetického zařízení. U těchto záměrů lze z poslední doby jako příklad uvést energetické

25


využití sanačního průtoku u nádrže, např. Kníničky, Vranov, Mohelno. U těchto projektů potom vychází velice zajímavá návratnost investic za cca 4 roky. Využití vodárenských objektů budovaných pro účely zásobování pitnou vodou. Tato možnost realizace MVE dlouho vyvolávala obavy z možné kontaminace vody ropnými produkty použitou technologií. Moderní technologie s použitím samomazných ložisek však i zde umožňuje energetické využití. První MVE byly instalovány již téměř před 20 lety. V současnosti jsou již využity desítky vodárenských nádrží a jejich další výstavba pokračuje - např. Křetínka (120 kW), Boskovice (100 kW ), atp. Výhodou těchto realizací je vysoký spád s pravidelným režimem změn a jen málo se měnící průtok. Nejvýraznějším kladem těchto realizací je jednoduché zabudování do objektu a z toho plynoucí minimální investice na stavební část. Výsledkem je potom velmi příznivá návratnost investic. Budování MVE na vodárenských nádržích bude proto ze všech hledisek výhodné a prospěšné, když současně vyřeší i problematiku související hlavně se systémy pitné – upravené vody. Je proto nutno brát zřetel především na tyto technické problémy :  zamezit jakékoliv možné kontaminaci vody ( hydraulický okruh bez maziv ), mazat pouze vodou .  vyloučit spolehlivě hydraulické rázy v systému u všech možných přechodových stavů.  zabezpečit nepřerušenou dodávku vody ( řídící systém který synchronizuje provoz vodárny a MVE ).  technologii nutno připojit do stávajících podmínek hydraulického systému vodárny.  zabezpečit provoz soustrojí na možnost změny spádových poměrů. Pokud bude při projektu brán maximální zřetel na výjimečnost těchto lokalit a budou vyřešeny všechny dále uvedené překážky je možné předpokládat od provozovatelů vodáren větší zájem o takové využití . Překážky netechnického charakteru je možno rozdělit dle své povahy do čtyř oblastí:  překážky legislativní,  překážky související se zvláštním charakterem lokality,  překážky majetko právní,  překážky ekonomické. Překážky legislativní – v současné době již nejsou tak výrazné, zásluhou přijatého vodního zákona a nového energetického zákona, kde však chybí některé prováděcí předpisy s výkladem. Vodohospodářské orgány schvalují stavbu bez větších problémů tam, kde je v provozu stávající vodohospodářské dílo (jez), nebo i tam, kde v minulosti bylo. Výstavba MVE v lokalitách, kde vodní dílo nikdy nebylo, je povolována jen velmi zřídka a nebo po splnění náročných technických a legislativních podmínek. Překážky související se zvláštním charakterem lokality – jedná se o skutečnosti plynoucí ze zvláštních předpisů, které platí v chráněných územích – oblastech, předpisů týkajících se ochrany zemědělského půdního fondu a ochrany lesů. V některých oblastech se uplatňují omezující faktory, vyplývající ze zákona o rybářství. Také se již často požaduje nutnost posuzovat projekt stavby MVE i z hlediska dopadu na životní prostředí. Úpravy toků zasahujících zásadně do reliéfu dotčené krajiny se nepovolují. Překážky majetkoprávní – v uplynulých letech došlo u mnoha lokalit ke změnám majitelů v souvislosti s proběhlou privatizací a restitucí. Přesuny majetků souvisejících s privatizací byly sice ukončeny již v roce 1998 a větší přesuny při restitucích by již také měly být ukončeny, ale v menší míře může ještě dojít k ojedinělým změnám majetku. Také došlo k určitým

26


změnám v souvislostech se zestátněním správ toků – hlavně v souvislostech s úhradou za využívání státních majetků. Současná struktura ve vlastnictví provozovaných elektráren je následující:  elektrárny ve vlastnictví ČEZ, a. s.,  elektrárny ve vlastnictví jednotlivých rozvodných podniků,  elektrárny, které přešly v privatizaci a restituci do vlastnictví jiných subjektů,  elektrárny nově postavené po privatizaci stávajících MVE různými subjekty. Překážky ekonomické – nejvíce ovlivňují výstavby MVE. Za současných podmínek je u nás jen velmi obtížné realizovat MVE s optimální dobou návratnosti, tj. pod 10 roků. Nejčastější dobou návratností investic MVE je dnes zhruba 12 až 15 roků a nejsou výjimky kdy původní projekt vychází s více než 15ti letou návratností. Příčinou tohoto stavu jsou zejména:  vysoké úrokové míry úvěrů,  neochota peněžních ústavů poskytnout dlouhodobé úvěry (více než 10 roků),  nízké výkupní ceny elektrické energie,  zvyšující se ceny technologií, stavebních částí i služeb pro MVE. Je však nutno připomenout možnosti státních podpor a nízkoúrokových půjček od České energetické agentury a Státního fondu životního prostředí a samozřejmě pro podnikatelský sektor také dotace z Operačních programů podnikání a inovace (OPPI). Tyto pochopitelně může získat pouze část žadatelů.

27


4.4.2. Hydroenergetický potenciál v Jihomoravském kraji Hydropotenciál využitý

28


29


30


Po rekonstrukcích, modernizacích a optimalizaci provozu sledovaných MVE může dojít ke zvýšení celkového výkonu na uvedených MVE o cca 15 % …... 5 037 kW předpokládaný zisk na výrobě by potom byl ….……… 11 495 MWh Výše uvedené hodnoty by byly ještě zajímavější, pokud by se porovnaly investice na tyto rekonstrukce s investicemi na novou komplexní výstavbu MVE, při srovnatelném výkonu. Přitom je zřejmé, že již zajištění lokalit o tomto potenciálu by nebylo v reálném časovém horizontu jednoduché. 31


Pokud se jeví rekonstrukce takového počtu MVE a hlavně její finanční zajištění příliš složitě, je třeba brát v úvahu, že i ne příliš nákladná základní modernizace MVE, nebo i důsledné seřízení pro optimální provoz, přinese nemalé zvýšení výroby. Hydropotenciál dosud nevyužitý Tok

Morava

Dyje

Svratka

Svitava

Jihlava

Oslava Rokytná

ř. km

Místo MVE

Spád m

Průtok m3.s-1

Výkon - P kW

Výroba -E MWh

145,8 Uh.Ostroh

1,3

30

250

1 000

135,7 Vnorovy

2,5

40

800

4 000

203,4 Podhradí

1,8

3

37

200

33,5 Lednice

2,0

6

80

250

81,7 Štěpánovice

1,5

5,1

50

150

50,2 Pisárky

4,1

8,5

250

700

40,8 Přízřenice

2,4

4,8

75

220

34,9 Rajhrad-jez

4,1

10

320

1 200

68,3 Stvolová

1,6

0,9

10

30

66,8 Skrchov

2,1

0,9

14

45

49,1 Lhota Rapotina

2,1

1,5

22

60

10,8 Brno, Obřany

2,3

5,2

80

200

28,6 Dolní Kounice

1,8

3,8

50

160

23,2 Medlov

2,8

1,3

21

70

2,7

1,5

30

100

58,7 Pulkov

3,2

0,5

10

30

30,8 Alínkov

2,2

0,6

10

25

28,4 Tulešice I

3,8

0,6

15

35

24,2 Tulešice II

3,1

0,6

14

35

2 138

8 510

6,6 Oslavany

Výkon a výroba celkem

Využití těchto lokalit čeká na investory a na vyřešení vodoprávních vztahů, což bude problematické hlavně na toku Moravy. Uvedené lokality mají funkční jezy. Očekávaný výkon se odhaduje na 2 138 kW a výroba na 8 510 MWh/rok.

32


Energetické využití je také zaznamenáno na některých malých tocích, jako je : Litava, Haná, Kyjovka, Říčka, Bělá, Punkva, Besének, Rakovec, Ponávka. Výkony těchto MVE jsou velmi malé, max. do 10 kW a výroba je převážně pouze pro vlastní spotřebu, bez připojení na energetickou síť - proto nejsou uvedeny v seznamech .

4.4.3. Vodoprávní podmínky provozu MVE v Jihomoravském kraji Při povolování podmínek provozů vodních elektráren a dalších podobných zařízení, a to jak nových, tak i stávajících, jimž příslušná povolení již vypršela, dochází ke střetům dvou veřejných zájmů, kterými jsou získávání elektrické energie z obnovitelného zdroje a ochrana přírody, zde konkrétně ochrana ekosystémů vodních toků. Stanovit převažující veřejný zájem bývá často velice obtížné. Proto by mělo být snahou zohlednit všechny funkce vodního toku, tj. hydrologické, krajinotvorné, ekologicko-biologické i společensko-hospodářské, a minimalizovat vliv těchto provozů na vodní ekosystémy. Pro podporu rozvoje obnovitelných zdrojů se zřetelem na státní program ochrany přírody, byl zpracován metodický pokyn ministerstva životního prostředí. Tento metodický pokyn zohledňuje všechny funkce vodního toku a minimalizuje negativní vlivy provozů vodních elektráren a podobných zařízení. Předmětem metodického pokynu jsou podmínky provozu vodních elektráren a dalších podobných zařízení využívajících vodní energii. Cílem metodického pokynu je vymezení postupu vodoprávních úřadů a orgánů ochrany přírody při povolování jak nových tak i stávajících provozů, jimž platnost příslušných povolení skončila, stanovení hodnot minimálních zůstatkových průtoků v úsecích vodních toků ovlivněných odběry a dalších podmínek provozu a způsobu kontroly jejich dodržování. Pro stávající provozy je cílem postupné dosažení stejné ekologické úrovně vlivu provozů na vodní ekosystémy, jaká je žádána u nově povolovaných. Postup při povolování provozu a podmínky provozu povoluje vodoprávní úřad ve správním řízení. Pro své rozhodnutí je povinen získat závazné stanovisko dotčeného orgánu, jehož obsah je pro výrokovou část povolení závazný. Po obdržení závazného stanoviska, souhlasu nebo výjimky orgánu ochrany přírody nebo výjimky vlády, zohlední vodoprávní úřad ve svém rozhodnutí podmínky určené orgánem ochrany přírody a dále posoudí (pokud již tyto podmínky neobsahuje stanovisko orgánu ochrany přírody) vliv na migrační prostupnost vodního toku podle § 15 zákona č. 254/2001 Sb., změny v čistotě vody, pokud se v úseku toku dotčeném odběrem vody vyskytuje zdroj znečištění a odběrem bude sníženo ředění znečištění,a dopad na stávající využití území především z hledisek vodárenství, rybářství, rekreace a dalších odběrů na toku a rozhodne o povolení či nepovolení provozu a stanoví jeho podmínky. Pro odborné posouzení podnikatelského záměru k realizaci MVE je společně se zohledněním ročních průtokových poměrů ( roční M – denní závislost průtoků) podstatné také stanovení minimálního zůstatkového průtoku. Jedná se vždy o průtok bezprostředně pod místem odběru a uvádí se v následujících jednotkách: m3.s-1 nebo l.s-1 Nepodkročitelné minimum je znázorněno následující tabulkou: Průtok Q355d < 0,05 m3.s-1 0,05 – 0,5 m3.s-1 0,51 – 5,0 m3.s-1 > 5,0 m3.s-1

Minimální zůstatkový průtok Q330d (Q330d + Q355d ) . 0,5 Q355d (Q355d + Q364d ) . 0,5

33


Tato hodnota je platná pro všechny typy odběrů a nelze ji dodržet v případě, kdy je průtok v toku nižší než toto nepodkročitelné minimum. Po tuto dobu musí být odběr vody bezpodmínečně zastaven. Pro zohlednění všech zájmů lze tento průtok ještě dále zvýšit, a to především na základě požadavku orgánu ochrany přírody. Zejména lze průtok zvýšit pokud nezaručuje takové množství vody v korytě, aby jím mohly migrovat ryby a přežívat v úseku dotčeném odběrem přirozeně se vyskytující druhy vodních organismů. Další navýšení minimálního zůstatkového průtoku může být stanoveno jako opatření proti nadměrnému zazemňování koryta. Minimální zůstatkový průtok musí být dodržen v celé délce úseku toku dotčeném odběrem vody. Pokud tato podmínka není splněna (průtok v úseku dotčeném odběrem vody je snížen například vsakováním), musí být minimální zůstatkový průtok navýšen tak, aby splňoval výše uvedenou podmínku. K zajištění přesného měření zůstatkových průtoků v korytě je nutné umístit volně vizuálně kontrolovatelné (prostým pohledem) vodočetné zařízení jako základní nivelační bod (vodočetná lať, cejch) nebo limnigraf. Na vstupu do náhonu k MVE i bezprostředně před turbinou MVE, musí být zabráněno vnikání ryb z koryta toku, a to následujícím způsobem:  Hrubé česle na vtoku do náhonu  Jemné česle s vnitřní světlostí maximálně 2 cm bezprostředně před nátokem na turbínu.  V místě jemných česlí musí být umožněna rybám poproudová migrace vhodným způsobem, např. jalovým přepadem z náhonu před turbínou (se štěrbinou u dna minimálně 15 cm) nebo hladkým potrubím o vnitřní světlosti minimálně 20 cm ústícím do toku pod MVE.  Elektronický odpuzovač ryb může být použit po předložení referencí o jeho funkčnosti praxi Dodržování stanovených limitů je potřebné důsledně kontrolovat orgány státní správy (vodoprávní úřad, orgán ochrany přírody, ČIŽP), ve spolupráci s dalšími zainteresovanými organizacemi. Jako podklad pro kontrolu slouží vodočetné zařízení, ze kterého je možné odečíst na základě výšky vodní hladiny zůstatkový průtok pod vzdouvacím objektem (podle konzumační křivky). Vodočetným zařízením se rozumí volně přístupný pevný cejch nebo vodočetná lať nebo limnigraf, ke kterému nemá přístup provozovatel. Tato kontrola je možná dvojím způsobem, a to jednak kontrolou dokumentace a jednak namátkovými terénními kontrolami. Nedodržení povinností a podmínek provozu je sankciováno, a to nejprve pokutou a pak při opakovaném hrubém úmyslném porušení předpisů provozu (především nedodržováním asanačního průtoku v toku) zrušením povolení k nakládání s vodami a ukončením činnosti odběru.

4.4.4. Podmínky pro připojování k distribuční síti E.ON a provoz MVE Nově zřizovat nebo rozšiřovat a potom provozovat el. zdroje, připojené, nebo jinak související s distribuční soustavou E.ON Distribuce, a.s. je dle pravidel provozování distribuční soustavy možno pouze se souhlasem E.ON Distribuce, a.s. El. zdroje pracující paralelně se sítí mohou sloužit pouze pro pokrytí vlastní spotřeby provozovatele, dále je možno dodávat do DS celý výkon, pouze nespotřebované přebytky nebo prostřednictvím DS dodávat jinému účastníku trhu s elektrickou energií. Výkupní ceny el. energie z těchto el. zdrojů jsou určeny platným Cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu.

34


Celý proces schválení el. zdroje, pracujícího paralelně se sítí koordinuje E.ON Distribuce, a.s., Síťové smlouvy, manažer síťových smluv. Kontaktní adresa - E.ON Distribuce, a.s., Síťové smlouvy, Lidická 36, 659 44 Brno, tel: 545 142 262, 545 141 111, fax: 545 142 523 . Na útvaru Síťové smlouvy je možné požadovat nezávaznou technickou konzultaci z hlediska možností připojení a provozování el. zdrojů paralelně s DS. Tato konzultace slouží pouze pro technické a ekonomické posouzení záměru žadatelem, není závazná a nelze ji použít pro účely stavebního řízení. Žadatel o připojení el. zdroje podává žádost o připojení k distribuční soustavě E.ON distribuce, a.s. na formuláři „Žádost o připojení zařízení výrobce k distribuční soustavě“. Žádost lze podat přímo na útvar Síťové smlouvy nebo na všech kontaktních místech E.ON Distribuce, a.s., E.ON Energie, a.s. a E.ON Česká republika, a.s. Útvar Síťové smlouvy zajistí stanovení technických podmínek připojení a vyvedení výkonu. Zde je stanoveno místo připojení el. zdroje z hlediska přenosové schopnosti sítě a očekávaných zpětných vlivů. Ve vyjádření bude požadováno předložení projektové dokumentace a platného územního rozhodnutí. Platnost tohoto vyjádření bude omezena na 180 dnů. Termín evidence žádosti lze přiměřeně prodloužit pouze na základě doložení probíhajícího územního řízení, popř. předložení platného územního rozhodnutí. Součástí vyjádření bude stanovení technických podmínek, zejména nutné úpravy v síti, řešení připojení, obchodního měření, požadavky na kompenzaci jalového výkonu, dále vyčíslení podílu na oprávněných nákladech vyvolaných připojením el. zdroje.

4.4.5. Shrnutí problematiky realizace a provozu MVE Stanovené, nebo připravované podmínky výstavby i provozu, jak vodoprávní, tak i připojovací jsou někdy dosti problematické - mohou způsobit komplikace a těžko řešitelné problémy pro zájemce o realizaci MVE. Tato skutečnost se potom neslučuje s všeobecným zájmem o maximální využití obnovitelných zdrojů . V současné době stále platí metodický pokyn pro stanovení minimálních zůstatkových průtoků z roku 1998. Přesto v řadě případů je v současné době vodoprávními orgány při vodoprávním řízení postupováno podle nového metodického pokynu. Tento nový metodický pokyn má celou řadu závažných nedostatků, které ve své podstatě přímo ohrožují provoz MVE. Velmi nepříznivě pro provoz MVE např. vyznívá také maximální světlost česlí stanovena na 20 mm – když doposud se běžně užívala světlost 35 – 45 m. Znamená to výrazný nárůst ztrát na spádu před vtokem na MVE. Ukládá se také požadavek, aby k žádosti o povolení nového odběru bylo zpracováno biologické (zoologické a botanické) hodnocení. Nehledě na to, že tento požadavek znamená další prodloužení povolovacího řízení a další náklady na příslušné studie. V těchto případech jde o absurdní požadavek a zřejmě bude požadováno, aby investor náklady na zpracování těchto hodnocení hradil. V současné době povolují rozhodující vodoprávní orgány stavby nových jezových stupňů jen velmi zřídka a ani perspektivně nelze uvažovat o jiných podmínkách (zvláště po nedávných povodních). Znamená to vyhledávat pouze jezové stupně, které jsou dosud bez energetického využití, a lokality po bývalých vodních dílech, kde je možná obnova. Připojovací podmínky nevykazují tolik problémů jako podmínky vodoprávní. Velkou překážkou pro investory však bývá cena připojení na veřejnou energetickou síť, která dosahuje hodnot, výrazně ovlivňujících celkovou výši investic a potažmo jejich návratnost. Výkupní cena energie z MVE sice v posledních letech doznává zvyšující se trend, avšak celá cenová legislativa vlivem většího množství různých cen se stává poněkud nepřehlednou.

35


Jenom výše investic, by neměla být hlavním ukazatelem pro rozhodování k realizaci MVE. Daleko vyšší váhu má zde ekonomické vyhodnocení podnikatelského záměru, jehož konečným ukazatelem je návratnost vynaložených investic.

4.4.6. Závěr Porovnáním současných výsledků se srovnatelnými hodnotami, získanými v roce 2003, je možno konstatovat navýšení výkonu o cca 9 % . Pro srovnání nebyly uvažovány MVE, které neuvádí .

36


4.5. SLUNEČNÍ ENERGIE - FOTOVOLTAIKA 4.5.1. Přírodní podmínky v ČR a Jihomoravském kraji Jižní Morava je nejvýhodnější lokalita pro instalace solárních elektráren v České republice. Tento fakt je patrný z následující přiložené mapy. Červená barva označuje místa s největší intenzitou slunečního záření na m2 plochy. Sluneční záření v ČR – kWh/m² (dopad na vodorovnou plochu)

Dostupnost solární energie v České republice je samozřejmě ovlivněna mnoha faktory. Patří mezi ně především zeměpisná šířka, roční doba, oblačnost a lokální podmínky, sklon plochy na níž sluneční záření dopadá a další. Zajímavým faktem nicméně zůstává, že se údaje o slunečním záření v ČR z jednotlivých zdrojů v mnohém liší. Shrneme-li dosud publikované informace, dojdeme k následujícím výsledkům:  v České republice dopadne na 1m² vodorovné plochy zhruba 950 – 1340 kWh energie  roční množství slunečních hodin se pohybuje v rozmezí 1331 – 1844 hod (ČHMÚ), odborná literatura uvádí jako průměrné rozmezí 1600 – 2100 hod Z hlediska praktického využití pak platí, že z jedné instalované kilowaty běžného systému (FV články z monokrystalického, popř. multikrystalického křemíku, běžná účinnost střídačů apod.) lze za rok získat v průměru 800 – 1 100 kWh elektrické energie. Důležitou roli v podpoře OZE hraje i výkupní cena el. energie, dodávané do distribuční sítě. Výkupní cena el. energie je dána rozhodnutím Energetického regulačního ústavu (ERU) č. 202/2006 a činí 13,46 Kč/kWh. Tato cena je dle § 5 garantována na dobu 15 let od uvedení zařízení do provozu. Distribuční společnost je dále povinna platit poplatek 0,027 Kč/kWh za tzv. decentralizovaný zdroj energie. Výkupní ceny jsou rozhdonutím každý rok aktualizovány. Dnem 1.1.2008 vstupuje v platnost vyhláška 364/2007 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona o podpoře obnovitelných zdrojů. Při splnění určitých podmínek daných vyhláškou se prodlužuje doba garance výkupu cen na 20 let.

37


4.5.2. Instalovaný výkon fotovoltaických elektráren v ČR Vzhledem k nepřehledné situaci a neexistenci přesnějších statistik na poli fotovoltaiky v České republice jsme čerpali z vlastní databáze, internetu, informací od Energetického regulačního úřadu a firem, které se fotovoltaikou zabývají.

výkon kWp

Instalovaný výkon Fotovoltaiky v ČR 6000

5349

5000 4000 3000 2000 1000 72

124

155

289

363

2000

2001

2002

2003

2004

469

2005

869

0 2006

2007 rok

Potřebné údaje byly rovněž shromážděny z tiskovin a především z firemních referencí. Z provedeného výzkumu vyplývá, že kumulovaný instalovaný výkon koncem roku 2007 dosáhl hodnoty cca 5,3 MWp. Zvážíme-li fakt, že téměř 1/3 instalovaného výkonu byla v Jihomoravském kraji realizována a uvedena do provozu na konci roku 2007, dá se předpokládat další masivní růst tohoto odvětví. Instalovaný výkon koncem roku 2006 se pohyboval kolem 3,8 MWp. Z informací pak vyplývá, že k 10. 10. 2007 bylo uděleno celkem 177 licencí pro výrobu elektřiny z fotovoltaiky o celkovém výkonu cca 2,92 MWp. Z hlediska struktury systémů můžeme vypozorovat, že kromě větších instalací na volné ploše (popř. střeše) se v roce 2007 výrazně zvýšil počet instalací na rodinných domech. Tyto malé soukromé instalace v převážné většině kryjí vlastní spotřebu el. energie.

Struktura FV systémů v ČR

2%

16%

82%

>100 kWp

5-100 kWp

0-5 kWp

38


V následujícím grafu jsou informace o udělených licencích dle jednotlivých krajů ČR. Njevíce licencí – 53 má kraj Plzeňský. Jihomoravský kraj představuje výseč č.: 18

4.5.3. Realizace fotovoltaických systémů a elektráren v JMK

Město

Popis

Boskovice Brno Brno Brno Brno Brno Brno Břeclav Břeclav Dubňany Hrádek Ivanovice na Hané Jaroslavice Kobylí Říčany Vojkovice Vyškov

Gymnázium Boskovice ISŠ Brno SPŠ Stavební Brno VUT Brno, Božetěchova VUT Brno PdF MU Brno ZŠ a MŠ Brno Gymnázium Břeclav SPŠ Edvarda Beneše FVE SLUNETA FVE ENERGY 21 ZŠ FVE ENERGY 21 ZŠ Gymnázium a Obecní akademie FVE ENERGY 21 ZŠ ve Vyškově, Letní pole

Výkon / kW 0,2 1,2 0,6 14 20 40 1,2 0,2 1,2 572 1 000 0,2 900 0,2 0,1 600 0,2

39


Struktura FV systémů v JmK 24%

58%

>100 kWp

18%

5-100 kWp

0-5 kWp

Teritoriální rozmístění největších fotovoltaických elektráren v JmK ukazuje následující obrázek. V současné době ( konec r. 2007 ) je souhrný instalovaný výkon těchto elektráren cca 3,28 MW. Pro analýzu byly zvoleny údaje získané od vybraných výrobců fotovoltaických panelů, provozovatelů jednotlivých instalací a dokumentů zpracovaných Solární ligou České republiky, publikovaných ve zpravodaji Solárko.

Mapa fotovoltaických elektráren o výkonu nad 5 kWp 40


4.5.4. Parametry nejvýznamnějších elektráren - projektů v JMK Jednou z hlavních společností zabývajících se problematikou využití solární energie v praxi je společnost ENERGY 21. Tato společnost vybudovala na území JMK již 3 fotovoltaické elektrárny. Fotovoltaická elektrárna Jaroslavice u Znojma Projekt Jaroslavice počítá se slunečním svitem 1 174 kW/m2. Tento údaj vychází z měření stanice Českého hydrometeorologického ústavu umístěné v blízkých Kuchařovicích. Jde o mimořádně přesný údaj, protože měření se zde provádí kontinuálně již 30 let. Výkon elektrárny je 0,9 MW. Na pozemku o rozloze necelých 2 ha jsou solární panely nainstalovány na stacionární betonové konstrukci. Na celém pozemku je vysázena tráva a může být celá plocha využita jako pastvina pro dobytek. Při stavbě elektrárny byli použity amorfní fotovoltaické panely, které využívají pro výrobu elektrické energie difuzní záření (rozptýlené denní světlo), a tak nejsou závislé na přímém slunečním svitu. Hlavní parametry elektrárny Počet fotovoltaických panelů: Termín zahájení výstavby: Termín připojení do sítě: Investiční náklady: Roční vyrobená energie:

cca 15 000 ks srpen 2007 leden 2008 110 mil. Kč 1 080 000 kWh

Fotovoltaická elektrárna Vojkovice Jedná se o další projekt skupiny ENERGY 21 na jižní Moravě. Geografické podmínky a intenzita svitu v této lokalitě jsou obdobné jako v Jaroslavicích. Výkon elektrárny je 0,6 MW. Stejně jako v Jaroslavicích je plocha cca 2 ha určena k využití jako pastvina. Také zde jsou použity amorfní fotovoltaické panely využívající rozptýlené denní světlo. Hlavní parametry elektrárny Počet fotovoltaických panelů: Termín zahájení výstavby: Termín připojení do sítě: Investiční náklady: Roční vyrobená energie:

cca 16 670 ks srpen 2007 únor 2008 75 mil. Kč 1 200 000 kWh

Fotovoltaická elektrárna Hrádek Investorem je skupina ENERGY 21. Elektrárna je postavena na ploše 4,2 ha plochy. Tato elektrárna je největší solární elektrárnou v České republice a jednou z největších v Evropě. Výkon elektrárny je cca 1MW. Hlavní parametry elektrárny Počet fotovoltaických panelů: Termín zahájení výstavby: Termín připojení do sítě:

cca 18 000 ks říjen 2007 únor 2008 41


Investiční náklady: Roční vyrobená energie:

120 mil. Kč 1 150 000 kWh

Fotovoltaická elektrárna Dubňany Jde o projekt sluneční elektrárny firmy SLUNETA s.r.o. Elektrárna je postavena na ploše 0,75 ha. Je zde osazeno 1 323 panelů Schuco, SHARP, PVT, MITSUBISHI po 130 až 165 Wp s monokrystalickými články, část panelů je na pevné konstrukci, část na otočné. Hlavní parametry elektrárny Počet fotovoltaických panelů: Termín připojení do sítě: Investiční náklady: Výkon: Plánovaný roční výkon:

cca 1 323 ks únor 2007 120 mil. Kč 670 kWp 700 MWh/rok

Instalace fotovoltaické elektrárny v Dubňanech

42


4.6. BIOMASA 4.6.1. Členění biomasy Pro definici biomasy, která představuje rozsáhlou oblast obnovitelných zdrojů energie, použijeme definici danou direktivou EU 2001/77/EC z roku 2001. Biomasou se rozumí bio rozkladné frakce z plodin, odpadů a zbytků vyprodukovaných v zemědělství,(a to jak rostlinných, tak i živočišných substancí), v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu a také bio rozkladné frakce z komunálních a průmyslových odpadů. Biomasa představuje jak v celosvětovém měřítku, tak i v bilancích EU, nejvýznamnější obnovitelný zdroj energie, se kterým je srovnatelná pouze energie vody. Také v podmínkách ČR i Jihomoravského kraje je biomasa považována za jeden z nejperspektivnějších zdrojů obnovitelné energie. Její využívání dává reálné možnosti jak zvýšit dosud nízké využívání obnovitelných zdrojů. Biomasu využívanou k energetickým účelům dělíme z pohledu jejího získávání na biomasu zbytkovou a biomasu cíleně pěstovanou. Jedno z používaných členění biomasy uvádí následující tabulka.

Biomasa - významný zdroj energie Zbytková • • •

• •

•

těžební odpad z lesního hospodářství rostlinné sklizňové zbytky ze zemědělské prvovýroby organické zbytky z živočišné zemědělské výroby (exkrementy hospodářských zvířat, zbytky krmiv) organické nebo rostlinné zbytky obsažené v domovním odpadu organické odpady z potravinářské a průmyslové výroby (jatka, mlékárny, lihovary, dřevozpracující průmysl) kaly z odpadních vod

Cíleně pěstovaná • • •

rychlerostoucí dřeviny nedřevnaté plodiny (energetické byliny produkty zemědělské prvovýroby pěstované v zemědělských oblastech záměrně pro energetické využití (obilí, cukrová řepa, brambory, řepka olejnatá, slunečnice, len)

Odpady z kuchyní a jídelen Z hlediska možného energetického využití lze biomasu rozdělit do dvou základních skupin

Biomasa vhodná pro spalování nebo zplyňování, kdy představuje přímo palivo

Biomasa vhodná pro anaerobní digesci , výsledkem procesů je tvorba bioplynu

Právě skupina vhodná pro anaerobní digesci a následnou produkci bioplynu začíná v současnosti nabývat na významu. Tento způsob využití totiž současně plní i významnou úlohu, což je likvidace biologicky rozložitelných odpadů, které se vyskytují také v klasickém tuhém komunálním odpadu (TKO).

43


Biomasa jako palivo Někdy je tato biomasa nazývána pevná biomasa. Z pohledu jejího získávání jde jak o těžební odpad z lesnictví, zbytky zemědělské prvovýroby tak i o cíleně pěstované plodiny. Z dostupných údajů je cca 80 % této biomasy využíváno především k výrobě tepelné energie. Bioplyn - produkt anaerobní digesce Anaerobní digesce označuje kontrolovanou mikrobiální přeměnu organických látek bez přístupu vzduchu za vzniku bioplynu a digestátu. Jedná se o soubor na sebe navazujících procesů při nichž směsná kultura mikroorganismů postupně rozkládá organickou hmotu. Bioplyn jako produkt takto využívané biomasy se samozřejmě řadí mezi obnovitelné zdroje energie. Jeho velkou výhodou je univerzálnost použití, možnost skladování, jednoduchá transformace, uplatnění známých a ověřených způsobů energetické přeměny využívaných u zemního plynu. Výhřevnost bioplynu závisí samozřejmě na obsahu CH4, Ten se pohybuje podle způsobu získávání bioplynu mezi 50 - 65 %. Využití bioplynu obecně má v ČR tradici především díky anaerobní fermentaci jako součásti technologie komunálních ČOV. V posledních letech se ovšem ukazuje jako velice perspektivní využívání skládkových plynů pro výrobu elektřiny spalováním především v kogeneračních jednotkách.

Základní fáze anaerobní digesce fáze hydrolýza

okyselení

tvorba kyseliny octové

tvorba metanu

bakterie anaerobní bakterie

kyselinotvorné bakterie (acidofilní)

octotvorné bakterie (acetofilní)

metanogenní bakterie

produkt jednoduché cukry, aminokyseliny, mastné kyseliny

organické kyseliny, oxid uhličitý, vodík

kyselina octová, oxid uhličitý, vodík

metan, oxid uhličitý, voda

Nejznámější způsoby získávání bioplynu   

anaerobní čistírenské procesy odplynění skládek řízená anaerobní digesce biomasy – bioplynové stanice

44


4.6.2. Anaerobní čistírenské procesy v Jihomoravském kraji V současné době lze u procesů anaerobní digesce při úpravě kalů jak z čistíren odpadních vod městských a obecních aglomerací, tak v technologických procesech výrobních závodů (pivovary, lihovary atd.) konstatovat: vznikající bioplyn pro výrobu elektřiny lze efektivně využívat pouze u největších producentů. Kvalita bioplynu tj. obsah CH4 je sice v těchto procesech vysoký, nicméně jeho množství je limitováno množstvím organické hmoty procházející anaerobním rozkladem. Proto v převážné většině je vznikající bioplyn využíván pouze ke spoluspalování se zemním plynem v kotlích a výrobě technologického tepla. Dochází tak k úspoře zemního plynu a samozřejmě i k redukci emisí CO2. V procesech s malým množství organické hmoty pro anaerobní rozklad je vznikající bioplyn pouze spalován na fléře, čímž dochází alespoň k redukci emisí CO2. V rámci Jihomoravského kraje je energeticky bioplyn využíván v podstatě pouze v Čistírnách odpadních vod Modřice a Břeclav. Vyrobená elektrická energie je však převážně využívána pro vlastní potřebu. Tento potenciál energie biomasy představuje pro JmK zatím výhled, který bude podle růstu ČOV nabývat na významu. Je převážně využíván pro vlastní spotřebu čistírenských technologii. I když z hlediska příspěvku k výrobě elektřiny z OZE není příliš významný, jeho nesporný přínos je především v redukci emisí CO2.

4.6.3. Odplynění skládek - energetické využití skládek v JMK Pro určitý obraz situace týkající se energetického využití skládek je třeba nejprve se seznámit s produkcí KO a způsoby jeho odstraňování. Skládky představují potenciál pro tvorbu bioplynu. Postavení Jihomoravského kraje v celorepublikovém srovnání i pozice ČR v mezinárodním měřítku v oblasti produkce KO i skládkování ukazují následující tabulky.

45


Celková produkce odpadů Celková produkce odpadů v ČR [tis.tun] Celková produkce odpadů v JmK [tis.tun] Produkce komunálního odpadu v ČR [tis.tun] Produkce komunálního odpadu v JmK [tis.tun]

2002 37 968 3 031 4 615 500

2003 36 087 2 986 4 446 535

2004 38 704 3 898 4 651 452

2005 29 802 4 004 4 439 583

2006 28 066 2 358 3 979 437

Zdroj: VÚV T.G.M. – CeHO

Způsob zpracování odpadů v Evropě – [v kg/osobu/rok] Komunální odpad skládkovaný

Země EU 27 EU 25 EU 15 Eurozóna 13 v tom: Belgie Bulharsko Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva Lotyšsko Lucembursko Maďarsko Malta Německo Nizozemsko Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené království Španělsko Švédsko Ostatní země: Chorvatsko Island Norsko Švýcarsko Turecko 1) 2)

Odhad Změna metodiky

2)

2002 271 267 264 235

2003 257 253 249 222

2004 243 238 234 208

58 404 205 41 308 286 212 504 331 638 322 280 129 384 516 137 51 265 319 187 307 386 222 357 465 359 93

51 407 201 34 274 278 205 480 314 653 328 248 129 390 543 115 17 251 293 183 288 393 233 348 440 364 64

47 396 222 31 283 273 203 451 306 659 334 259 127 294 569 104 11 241 291 126 305 397 222 313 419 309 42

1)

486 365 243 4 343

1)

224 359 274 11 355

1)

294 364 253 8 360

1) 2)

2)

2)

1)

1)

1)

1)

1) 1)

1) 1)

1)

Komunální odpad spalovaný

2005 233 227 221 201

2002 85 90 106 109

2003 85 91 106 110

2004 88 94 110 114

43 405 209 38 274 282 196 444 296 653 340 243 127 362 543 89 9 226 278 113 310 380 228 330 375 317 23

157 0 39 374 0 36 182 0 48 0 0 23 275 28 0 143 194 1 91 66 0 0 29 2 45 38 188

153 0 39 363 0 43 182 0 53 0 0 10 266 24 0 137 197 1 96 73 0 0 30 3 45 42 212

154 0 39 379 0 45 183 0 61 0 0 12 260 14 0 144 202 1 95 136 0 0 34 8 49 32 217

1)

6 45 118 337 0

1)

486 368 233 4 339

2)

1 49 109 351 0

2)

1 45 120 345 0

1)

2)

2005 91 97 113 116

1)

1)

1)

1)

1) 1)

155 0 37 397 0 43 184 0 62 0 0 3 253 29 0 148 207 1 98 147 0 0 34 1 49 35 242 6 37 133 325 0

Pramen : Eurostat, 18/06/2007

46


a) Skládky v Jihomoravském kraji V souvislosti se změnou legislativy byly ke konci roku 2005 a začátkem roku 2006 skládky nově zatříděny, a to dle vyhlášky MŽP č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. 47


V současné době jsou na území Jihomoravského kraje následující skládky se zatříděním skupiny S-ostatní odpad (S-OO), podskupiny S-OO1, S-OO2, S-OO3, kde podskupina S-OO3 představuje odpad s vyšším obsahem organických složek:

ORP

energetické využití

Skládka-provozovatel

katastrální území

poznámka

A.S.A. Žabčice, s.r.o.

Žabčice

Židlochovice

HANTÁLY a.s.,

Velké Bílovice

Hustopeče

lokalita Hantaly

ano

Skládka Hraničky, s.r.o.

Mutěnice

Hodonín

lokalita Hraničky

ano

EKOR s.r.o.

Těmice

Kyjov

ano

STAVOS Brno, a.s

Bratčice

Židlochovice

ano

UVP Brno, s.r.o.

Brno - Ivanovice

Brno

RESPONO, a.s

Kozlany

Vyškov

ano

A.S.A. ES Únanov, s.r.o

Únanov

Znojmo

výhledově

Obec Velká n/ Veličkou

Velká n/ Veličkou Strážnice

lokalita Podseky

výhledově

Město Strážnice

Strážnice

Strážnice

lokalita U cihelny

ne

Město Klobouky u Brna

Klobouky u Brna

Hustopeče

lokalita Martinice

ne

Obec Čejkovice

Čejkovice

Hodonín

provoz ukončen 2006

ne

Vodárenská a.s.

Štítary

Znojmo

vodárenské kaly

ne

ano

provoz sklad.ukončen

ano

Všechny skládky, jejichž provoz byl schválen dle zákona č. 76/2002 Sb., mají schválené integrované povolení (IPPC). Mimo tento režim jsou skládky klasifikované jako zařízení k odstraňování odpadů (Štírary, Čejkovice, Velká n / Věličkou) Zdroj:http://kevis

Podle ČSN 83 8034 Skládkování odpadů – Odplynění skládek se podle intenzity tvorby plynu rozdělují skládky do 3 tříd : Třída

Odplynění Koncentrace CH4

Odplyňovací systém

Energetické využití plynu

I

není nutné

pod 7,4 % obj.

žádný

žádné

II

je nutné

7,4 – 35 % obj.

pasivní

žádné

III

je nutné

nad 35 % obj.

pasivní nebo aktivní

podmíněně možné



Pro skládky třídy I není nutno navrhnout žádný odplyňovací systém, velmi malá množství plynu, která se zde mohou tvořit, odejdou difuzí přes izolační bariéry



Pro skládky třídy II musí být navržen odplyňovací systém. Volná ventilace plynu není přípustná, plyn musí být minimálně ventilován přes aktivní filtrační jednotku.

48




Pro skládky třídy III musí být navržen odplyňovací systém. Volná ventilace není přípustná ani po dokončení tělesa, ani za provozu skládky.

Pro energetické využití lze jako vhodnou, považovat skládku s průměrným ročním množstvím ukládaného odpadu min. 20-30 tis. tun za předpokladu, že těleso skládky je uzavřeno. V opačném případně není reálné čerpání bioplynu při návozech pod 50 000 t/rok. Skládka by měla být provozována dlouhodobě. Doba předpokládaného čerpání se odvíjí od celkového množství uloženého odpadu. Průměrný obsah organické sušiny se ve skládkách TKO pohybuje kolem 20-25 %. Rozhodující pro energetické odplynění skládky je však čerpací test a prognóza vývoje bioplynu v čase. Pokud prognóza potvrdí možnost čerpání bioplynu po dobu cca 10-12 let, je možno takovouto skládku energeticky využít a ekonomicky zhodnotit. Předpokládaná roční výroba elektrické energie se pohybuje podle obsahu metanu cca 2 000 MWh. Ekonomickou návratnost investice je možno očekávat v rozmezí 4-5 let. Na území Jihomoravského kraje je pouze několik takových skládek vhodných k energetickému využití. Na většině z nich je již instalován sběrný systém bioplynu a kogenerační jednotka s vyvedením elektrického výkonu do sítě. Vzhledem k útlumu skládkování nelze očekávat z těchto OZE dlouhodobý významný energetický přínos pro region. Situační mapa skládek skupiny S-OO registrovaných Jihomoravským krajským úřadem

49


b) Charakteristika vybraných skládek s energetickým využitím bioplynu Skládka Žabčice Provozovatel skládky A.S.A. Žabčice, s.r.o., skládkování zahájeno v roce 1995, celková projektovaná kapacita skládky je 1 300 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 80 000 t/rok Skládka : ukládání v prostoru etapy I ukončeno, skládka rekultivována, provedeno odplynění, systém tvoří 11 jímacích studní a svodová síť vedená po povrchu skládky, kogenerační jednotka Motorgas, instalovaný el.výkon 341 kW, průměrný výkon plynu 180 m3/hod., průměrný obsah CH4 50% Skládka Hantály Provozovatel skládky společnost HANTÁLY, a.s., se sídlem ve Velkých Pavlovicích, skládkování zahájeno v roce 1994, celková projektovaná kapacita skládky je 347 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 27 000 t/rok Skládka: ukládání v prostoru etapy I ukončeno, provedeno odplynění a energetické využívání skládkového plynu, kogenerační jednotka TEDOM, instalovaný elektrický výkon 150 kW, v roce 2006 dodáno do distribuční sítě 130 MWh elektrická energie Skládka Hraničky Provozovatel skládky společnost Skládka Hraničky, s.r.o., se sídlem v Mutěnicích, skládkování zahájeno v roce 1995, celková projektovaná kapacita skládky je 340 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 20 000 t/rok Skládka: ukládání v prostoru etapy I ukončeno, provedeno odplynění a energetické využívání skládkového plynu, kogenerační jednotka TEDOM, instalovaný elektrický výkon 150 kW, v roce 2006 dodáno do distribuční sítě 616 MWh elektrická energie Skládka Těmice Provozovatel skládky společnost EKOR, s.r.o., se sídlem v Kyjově, skládkování zahájeno v roce 1995, celková projektovaná kapacita skládky je 660 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 40 000 t/rok Skládka: provedeno odplynění a energetické využívání skládkového plynu, kogenerační jednotka TEDOM, instalovaný elektrický výkon 150 kW, v roce 2006 dodáno do distribuční sitě 367 MWh elektrická energie Skládka Bratčice Provozovatel STAVOS Brno, a.s., skládkování v prostoru kamenolomu na původní nezabezpečené skládce probíhalo v létech 1976-1992 a skládka sloužila k ukládání TKO z města Ivančice. Provoz na nové zabezpečené skládce byl zahájen pro I.etapu v 1999, celková předpokládané množství ukládaného odpadu bude po dokončení etap II a III dosahovat 40 000 t/rok Skládka: provedeno odplynění a energetické využívání skládkového plynu, cca 9 jímacích studní, elektrické zdrojové soustrojí TEDOM Cento 160 SP Bio, instalovaný elektrický výkon 160 kW, uvedeno do provozu 7/207, v roce 2006 není evidován prodej do distribuční sitě

50


Skládka Černovice Skládka ve vlastnictví Statutárního města Brna byla pro komunální odpady uzavřena v roce cca1989. Do konce roku 1992 probíhalo ještě skládkování inertních materiálu. Pro účely odplynění má část pozemků této skládky pronajat Ústav využití plynů Brno, s.r.o. Skládka: skládka je postupně rekultivována, je provedeno odplynění její malé částí, systém tvoří cca 6 jímacích studní, svodová síť je vedená pod povrchem skládky, elektrické zdrojové soustrojí TEDOM, instalovaný el.výkon 2x150 kW, průměrný výkon plynu 80 m3/hod., průměrný obsah CH4 35%. Pro nízký obsah metanu je v současnosti provozována střídavě pouze jedna jednotka. Prodej elektrická energie do distribuční sitě byl zahájen v roce 2004. V kogeneračních jednotkách je spoluspalován se skládkovým plynem i bioplyn produkovaný bioplynovou stanicí stojící v jejich těsné blízkosti. Investorem a provozovatelem bioplynové stanice je taktéž Ústav využití plynů Brno, s.r.o. Skládka Kozlany Provozovatel skládky společnost RESPONO, s.r.o., se sídlem ve Vyškově, skládkování zahájeno v roce 1994, celková projektovaná kapacita skládky je 730 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 30 000 t/rok Skládka: ukládání v prostoru etapy I ukončeno, od roku 1998 zahájeno skládkování v prostoru II. etapy, pro kterou je vyhrazeno úložiště 23 000 m3. V současnosti je ukládáno ročně cca 37 000 t odpadu. Při ukládání jsou průběžně zakládány jímací studny. V průběhu let 2000 a 2002 byly prováděny testy vývinu plynu. Skládka je od roku 2007 energeticky využívána, na skládce je realizován sběrný systém bioplynu s čerpací stanicí, elektrické zdrojové soustrojí TEDOM Cento 160 SP Bio s instalovaným výkonem 160 kW. Probíhá optimalizace provozu c) Skládky s teoretickým potenciálem pro energetické využití bioplynu Skládka Únanov Provozovatel společnost A.S.A EA Únanov, s.r.o., skládkování zahájeno 1992, celková projektovaná kapacita skládky 557 500 m3, odhadovaná kapacita I. etapy cca 260 000 m3. Plánované množství ukládaného odpadu 25 000 t. Předpokládané ukončení skládkování v roce 2010. Skládka: v tělese skládky jsou průběžně zakládány jímací studny. Dle celkového průměrného zastoupení metanu ve skládkovém plynu se skládka TKO Únanov řadí do třídy III. Závěry průzkumu doporučuji v rámci plánovaného dokončení rekultivace I. etapy skládky řešit její odplynění Po dokončení sběrné sítě plynu je třeba provést čerpací test.Výsledky testu poskytnou podklady pro dimenzování definitivní čerpací stanice plynu a umožní rozhodnout o způsobu zneškodňování jímaného plynu, případně o jeho energetickém zhodnocení. Skládka Martinice Provozovatel Město Klobouky u Brna, zahájení skládkování v roce 1994, celková projektovaná kapacita skládky je 535 000 m3, předpokládané množství ukládaného odpadu 55 000 t/rok.

51


4.6.4. Bioplynové stanice v Jihomoravském kraji V současné době lze již rozdělit bioplynové stanice podle charakteru převažující zpracovávané vstupní biomasy. S tímto zaměřením dochází také k specializaci používané technologie. Cenový výměr pro rok 2008 také poprvé diferencuje výkupní cenu elektřiny podle charakteru biostanice 

Vstupní biomasa má převážně charakter odpadu (včetně vedlejších živočišných produktů dle směrnice ES 1774/2001)



Vstupní biomasa je z velké části tvořena produkty zemědělské prvovýroby pěstované v zemědělských oblastech záměrně pro energetické využití (obilí, cukrová řepa, brambory, řepka olejnatá, slunečnice, len). Část vstupní suroviny jsou organické zbytky z živočišné zemědělské výroby (exkrementy hospodářských zvířat, zbytky krmiv) a rostlinné sklizňové zbytky ze zemědělské prvovýroby - zemědělské bioplynové stanice

Dále se bioplynové stanice rozlišují podle použité technologie, a to především podle způsobu orientace reaktoru (fermentoru) na stanice s :  

horizontálně uloženým fermentorem vertikálně uloženým fermentorem (převážně u zemědělských bioplynových stanic)

a) Bioplynová stanice s horizontálním fermentorem

52


b) Bioplynová stanice s vertikálním fermentorem

c) Přehled bioplynových stanic realizovaných na území Jihomoravského kraje Zdroj:http://kevis

Bioplynová stanice Velký Karlov Provozovatel : ZEVO, spol. s r.o., 671 01 Citonice Název: Bioplynová stanice Velký Karlov Umístění: Jihomoravský kraj, okres Znojmo Obec Hrádek, ORP Znojmo k.ú. Hrádek u Znojma Uvedení do provozu: 2006 Kapacita: Celková roční kapacita cca 25 000 t/rok bioodpadů Předpokl. složení:

fytomasa senáž 4 500 t/rok siláž 4 000 t/rok exkrementy hospodářských zvířat prasečí kejda 8 500 t/rok drůbeží slamnatý hnůj 8 000 t/rok

Technologie: anaerobní proces v termofilním režimu cca 38 °C, svislé fermentory firmy LIPP o objemu 8 x 1 300 m3, zásobníkové nádrže na digestát s celkovým objemem 30 000 m3. Součástí stanice je hygienizační linka pro materiály živočišného původu (viz ES 1177/2001), objem sterilizátoru cca 8 m3. Získaný bioplyn je spalován v kogeneračních jednotkách

53


Elektrický instalovaný výkon: 2 x 700 W (jednotky DEUTZ) + 3x 165 kW (jednotky TEDOM Bio). Celkový instalovaný výkon je cca 1,9 MW. Předpokládá se, že veškerá vyrobená elektrická energii bude dodávána do distribuční sitě. Vyrobené teplo je využíváno pro vlastní spotřebu a také k vytápění hal s chovem prasat. Dodávky elektřiny do DS: v evidenci ERU za rok 2006 neuvedeno. Odhadnutá výroba z instalovaného výkonu cca 10-12 MWh/rok

Svislé fermentační reaktory 2 x 1 300 m3

Kogenerační jednotky se spalinovým kotlem

Pasterizační zařízení tlakovou párou

Bioplynová stanice Čejč Provozovatel : Horák energo s.r.o., Čejč 1, PSČ 696 14 Název: Bioplynová stanice s kogenerací 750 kW, Horák energo s.r.o., Čejč 1 Umístění: Jihomoravský kraj, Obec Čejč k.ú. Čejč, parcelní čísla: 8/1, 33, 34/1, 34/2 Uvedení do provozu: 2006 Kapacita: celková roční kapacita cca 240 000 t/rok bioodpadů

54


Předpokl. složení:

siláž kejda mrva odp. z čištění zrna

41,0 tun/den 11,2 tun/den 10,0 tun/den 0,3 t/den

Technologie:dvoustupňový anaerobní proces v termofilním režimu cca 40-42 °C, svislé fermentory, I. stupeň o objemu 3 500 m3, II. stupeň 2 600 m3 s vestavěným membránovým plynojemem 1 200 m3, přepad do nachfermentoru (dofermentace) o objemu 3 500 m3 a dále do skladovací nádrž 8 000 m3. na digestát s celkovým objemem 30 000 m3. Stanice nezpracovává materiály živočišného původu (viz ES 1177/2001) a nemá proto sterilizační linku. Získaný bioplyn je spalován v kogeneračních jednotkách. Elektrický instalovaný výkon: 2 x kogenereční jednotka Tedom QUANTO D580 SP Bio s instalovaným elektrickým výkonem 2x 537 kW, maximální tepelný výkon 2 x 622 kW. Předpokládá se, že veškeré vyrobená elektrická energii mimo vlastní spotřebu bude dodávána do distribuční sitě. Vyrobené teplo je využíváno pro vlastní spotřebu technologie. Dodávky elektřiny do DS: v evidenci za rok 2006 neuvedeno. Odhadnutá výroba z instalovaného výkonu cca 6 - 8 MWh/rok Bioplynová stanice Suchohrdly Provozovatel : Renergie s.r.o., Suchohrdly u Miroslavi Název: Bioplynová stanice Suchohrdly Umístění: Jihomoravský kraj obec Suchohrdly u Miroslavi k.ú. Suchohrdly Uvedení do provozu: 2007 Kapacita: celková roční kapacita cca 20 000 t/rok bioodpadů Předpokl. složení: - prasečí kejda z farmy 13 m3/den, - kejda z farem 13 m3/den při sušině 7 % - zbytky ze zemědělské výroby 5 t/den, - recyklát 40 ÷ 45 m3/den Technologie: dvoustupňový anaerobní proces, technologie mokré fermentace v termofilní oblasti, I.stupeň fermentace- vertikální reaktor o objemu 1 200 m3, II. stupeň je stejný vertikální reaktor s integrovaným plynojemem o objemu V = 700 m3 Získaný bioplyn je spalován v kogeneračních jednotkách. Elektrický instalovaný výkon: 3 x kogeneračních jednotek TEDOM CENTO 160 SP BIO, s celkovým instalovaným elektrickým výkonem 450 kW, tepelný výkon 552 kW. Předpokládá se, že veškerá vyrobená elektrická energii mimo vlastní spotřebu bude dodávána do distribuční sitě. Vyrobené teplo je využíváno pro vlastní spotřebu technologie. Dodávky elektřiny do DS: : v evidenci za rok 2006 neuvedeno. Odhadnutá výroba z instalovaného výkonu cca 2-3,5 MWh/rok

55


Bioplynová stanice Černovice Provozovatel : Ústav využití plynu Brno, s.r.o. Název: Pilotní zařízení anaerobní fermentace organického odpadu BRNO Černovice Umístění: Jihomoravský kraj, okres Brno - město Obec Tuřany k.ú. Brněnské Ivanovice Uvedení do provozu: 2007 Kapacita: Celková roční kapacita cca 1 000 t/rok bioodpadů Předpokl. složení:

odpady z kuchyní a jídelen tuky odpady z potravinářské produkce Technologie:jednostupňový anaerobní proces, vodorovný fermentor o objemu cca 70 m3. termofilní proces, teplota udržována v rozmezí 45 až 50 °C. Doba zdržení substrátu ve fermentoru 40 dní. Plnění fermentoru je 1 x denně. Získaný bioplyn je spalován v kogeneračních jednotkách. Projekt zpracován firmou Ústav využití plynu Brno, s.r.o. Jedná se čistě o tuzemské zařízení. Elektrický instalovaný výkon: kogenereční jednotka – dochází ke spoluspalování skládkového plynu a bioplynu vyráběného v bioplynové stanici. Instalovaný výkon 2x 150 kW, elektrické zdrojové soustrojí TEDOM T 300 SP Bio. Veškerá vyrobená elektrická energii mimo vlastní spotřebu je dodávána do distribuční sitě. Vyrobené teplo je využíváno pro vlastní spotřebu technologie. Dodávky elektřiny do DS: v evidenci za rok 2006 neuvedeno. Odhadnutá výroba z instalovaného výkonu cca 2-3,5 MWh/rok

Horizontální fermentor

Homogenizační nádrž

Naskladňování tuhých materiálů

Pasterizační jednotka

56


Bioplynová stanice Švábenice - příprava Provozovatel : Bureš bps s.r.o., Švábenice 117, 683 23 Ivanovice na Hané Název: Bioplynová stanice Švábenice Umístění: Jihomoravský kraj, okres Vyškov Obec Švábenice k.ú. Švábenice Uvedení do provozu: Kapacita: Celková roční kapacita cca 15 000.t/rok bioodpadů Předpokl. složení:

kukuřičná siláž 25 t/den kejda (rozběh) 3-5 t/den Technologie:dvoustupňový anaerobní proces, fermentory jsou tvořeny zastropenou kruhovou částečně zapuštěnou jímkou rozdělenou na dva prostory soustřednými prstenci. Vnitřní má průměr 23 m, vnější má průměr 32 m. Celkový objem fermentoru je 4323 m3 (2038 m3 -1. stupeň a 2285 m3 – 2. stupeň). Výška fermentoru je 6 m. Dno fermentoru, stěny (prstence) a zastropení jsou provedeny technologií vodotěsného betonu. Vnější stěna fermentoru je zateplená. Teplota při procesu je udržována v rozmezí 38 až 40 °C. V hlavním fermentoru je doba zdržení substrátu 34 dní, v koncovém fermentoru 39 dní. Plnění fermentoru je cca 12 x denně. Projekt zpracován firmou Farmtec, a.s. Získaný bioplyn je spalován v kogeneračních jednotkách. Elektrický instalovaný výkon: kogenereční jednotka GE Jenbacher, JMS 312 GS-B.L, instalovaný elektrický výkon 526 kW, tepelný výkon 566 kW. Předpokládá se, že veškeré vyrobená elektrická energii mimo vlastní spotřebu bude dodávána do distribuční sitě. Vyrobené teplo je využíváno pro vlastní spotřebu technologie. Dodávky elektřiny do DS: v evidenci za rok 2006 neuvedeno. Odhadnutá výroba z instalovaného výkonu cca 2-3,5 MWh/rok Připravované projekty bioplynových stanic ve stádiu oznámení dle zákona č. 100 Dle informačního systému Jihomoravského kraje je v rámci oznamovací povinnosti dle zákona č.100 evidována řada oznámení bioplynových stanic. Vzhledem k tomu, že vlastní oznámení je prvním oficiálním krokem ke zjištění jaké další podklady bude muset investor (oznamovatel) zajistit, nelze z těchto informací usuzovat, o jak vážný zájem jde, popřípadě jestli je zpracovaná technická dokumentace atd. Z těchto údajů však lze usuzovat na poměrně značný zájem o výstavbu bioplynových stanic zemědělského charakteru. Evidovány jsou např. následující oznámení záměru výstavby bioplynové stanice:  ZP Mikulčice, okr. Hodonín  Mutěnice, okr. Hodonín  Pánov, okr. Hodonín  Dyjákovičky, okr.Znojmo  Jevišovice, okr. Znojmo  Bojanovice, okr. Znojmo  Hlubočany, okr. Vyškov  Olešnice, okr. Blansko Některé další jsou ve stádiu příprav, zpracovávání studie proveditelnosti a výběru vhodné technologie. Vlastní realizace a případný masový nárůst realizací se bude odvíjet především od vývoje cen zemědělských produktů uvažovaných jako vstupní surovina . 57

4. HODNOCENÍ VYUŽITELNOSTI OBNOVITELNÝCH ZDROJŮ 4.1.OBNOVITELNÉ ZDROJE ENERGIE (OZE)

Recommend Documents