Číslo 3/XIV prosinec 2014/30 Kč
Školní časopis
Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o.
Rozhovor se šéfredaktorem Sametová revoluce po 25 letech Větrníkový den Tvořivé psaní Trocha poezie nikoho nezabije Žurnalistka a média Studenti čtou a píší noviny Krampus ve Vodňanech Vánoční křížovka
Emy Destinové 395 370 05 České Budějovice 2
úvod / obsah
Milí čtenáři Vánoce pomalu klepou na dveře a vy držíte v ruce prosincové vydání školního časopisu Koule. Nový kabátek dal časopisu pan učitel Kadlec. Provází Vás především školními akcemi – může Vás zaujmout třeba návštěva redakce Českobudějovického deníku, workshop v Alšově jihočeské galerii v rámci Tvořivého psaní, beseda s historikem k sametové revoluci v rámci programu Jeden svět na školách a názor na bouřlivé oslavy tohoto výročí v Praze a Českých Budějovicích od Nikoly Voráčkové či exkurze prvního ročníku do Jihočeské vědecké knihovny. Také jsme tento podzim podpořili charitu, během „větrníkového dne“ – jsme tvořili větrníky, či dokonce větrné mlýny na podporu dětí s cystickou fibrózou nebo si přečtěte o dni „sluníčkovém“. Můžete také nalistovat tvorbu studentů – najdete třeba dadaistickou báseň či úvahu o životě bez elektřiny, hojně příspěvků nám poskytli studenti se zaměřením Žurnalistika a média. Stejně jako v minulých číslech Koule tu najdete pozvánku do kina či povídání o netradičním sportu. Adventní čas je v plném proudu, možná právě sháníte vánoční dárky či pečete cukroví. Děti netrpělivě čekají na Ježíška, studenti na prázdniny a já například na úvodník či reportáž o školní návštěvě Paříže. Marně. Jak se říká – nejbližší pomocnou ruku najdeš na konci vlastního ramene. Kdo jste se stejně jako já něčeho nedočkali, vyluštěte si vánoční křížovku z pera Týnky Mrkvanové. Potěší.
Za redakci přeji krásné vánoční svátky a úspěšný nový rok 2015! Dagmar Nováková
Obsah:
Úvodník
1
Do redakce jsem se tak trochu vnutil
2
Sametová revoluce
3
Větrníkový den
4
Na návštěvě v galerii, Tvořivé psaní
6
Na návštěvě Jihočeské vědecké knihovny
8
Pomíchané dopisy
9
Trocha poezie nikoho nezabije
10
Čím nakrmit žárovku
11
Elektřina jako droga
11
Jak jsem dostal nakládačku, aneb tohle se nemělo stát
12
Twerk
13
Srdíčkový den
13
Na co jít do kina
14
Advent v jižních Čechách
15
Dopis Ježíškovi
16
Křížovka
17
1
rozhovor
Sametová revoluce
Do redakce jsem se tak trochu vnutil Autoři rozhovoru: Aneta Jurčíková, Marie Vlková, Šimon Strýhal
Sametová revoluce
Nikola Voráčková
Den, kdy se každému z nás zásadně změnil život. Každý Čech je tímto dnem značně ovlivněn, ať už byl v roce 1989 dospělý, teenager, dítě, nebo dokonce ani nebyl na světě. 17. listopad měl rozhodující dopad na vývoj našeho státu. Sametová revoluce znamená boj za změnu a pro mnohé je, nebo byla symbolem naděje na lepší budoucnost. Před 25 lety lidé bojovali za svobodu, volnost a upřímnost. Sametovou revolucí pro všechny skončily dlouhé fronty na ovoce nebo na oblečení apod. Zvonění klíčů, Modlitba pro Martu a Havel... lidé si vybojovali volnost, svobodu a demokracii. Ale funguje toto všechno i v současné době? Někdy mám pocit, že se politici snaží jedním problémem „přelepit“ ten druhý, aby si obyčejní lidé ničeho nevšimli. A kde je teď upřímnost a svoboda, za kterou všichni tehdy bojovali?
Jako student posílal své příspěvky do novin, pak se stal externím spolupracovníkem, redaktorem na plný úvazek a dnes zaujímá v redakci Českobudějovického deníku místo šéfredaktora. Martin Tröster novinařinou žije. O své postřehy z této profese se s námi podělil při exkurzi, kterou jsme do jeho domovské redakce podnikli v rámci našeho studijního zaměření Žurnalistika a média.
17. listopadu 2014 proběhly festivaly a oslavy 25 let svobody. V Praze to byly oslavy Díky, že můžem! - Korzo Národní, kdy studenti uspořádali řadu koncertů, pouličních vystoupení, výstav a mnoho dalších aktivit na Národní třídě a v centru města. Na organizaci festivalu se podílel „majálesový tým“ a v organizaci opět nezklamali.
Baví vás práce v Českobudějovickém deníku? Rozhodně baví. Je to práce velmi pestrá, zajímavá a čas v ní utíká neskutečně rychle. Pronikáte do spousty zajímavých témat, nasloucháte lidským příběhům a máte možnost nahlédnout do míst, kam se lidé běžně nedostanou.
V Českých Budějovicích se konaly oslavy pod názvem 25 LET SVOBODY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Program začínal 10.11 a končil 23.11. Byl plný živé hudby, výstav, přednášek a divadla. V Jihočeském muzeu se například sešli pamětníci a osobnosti veřejného života, kteří ve veřejné debatě zavzpomínali, jak sametová revoluce probíhala v přímo Českých Budějovicích. Mohli jsme tu vidět RNDr. M. Prokopa, Mgr. J. Šestáka, Ph.D, JUDr. S. Mlčocha a další. A jak se oslavy sametové revoluce líbily? Zeptala jsem se ve svém okolí. Otázka: Jaký máš názor na současné dění okolo 17. listopadu? Souhlasíš s protesty? Navštívil jsi nějaký festival?
Jak jste se k novinařině dostal? Tak trochu jsem se do redakce vnutil. Ještě jako student jsem tak dlouho zasílal své články nebo krátké rozhovory do redakce, až se některé z nich začaly objevovat v novinách. Pak jsem začal přispívat pravidelněji a z externí spolupráce se postupem let vyklubala práce redaktora na plný úvazek. Pracujete jako novinář už dlouho? Započítám-li i již zmíněnou externí spolupráci, pak je to přibližně třináct let.
Na naší škole proběhla beseda k tomuto výročí v rámci festivalu Jeden svět – příběhy bezpráví. Dívali jsme se na film 1989 – Z deníku Ivany A. od režiséra K. Strachoty. Předlohou filmu se stal deník osmnáctileté středoškolačky, která v něm reflektuje poslední rok existence komunistického Československa. Poté s námi diskutoval historik PhDr. Jiří Petráš.
Herečka Šárka Kavanová se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit besedy se studenty naší školy k výročí sametové revoluce. Poslala místo sebe milý dopis, kde se s námi rozdělila o své životní zkušenosti z tohoto období.
To není málo. Co práce novinách vzala a co naopak dala? Tato práce mi vzala snad jen iluze. Poznal jsem, že ne všechno je v naší společnosti ideální. Mnoho lidí se totiž právě redaktorům svěřuje se svými problémy a každodenními trápeními. A co mi dala? Příležitost potkat se s mnoha zajímavými lidmi – ať už těmi slavnými, ale i dalšími, které nikdo na ulici o autogram nežádá. Přitom právě příběhy těchto „obyčejných“ lidí jsou často zajímavější a čtivější než životní osudy celebrit. Máte při náročném povolání čas i na své zájmy, případně na rodinu? Času mám méně, než kdybych měl práci se stálou pracovní dobou. Nicméně nelituji, na své blízké a také na koníčky si vždycky chvíli najdu. Co byste na své práci změnil, pokud je něco takového? Člověk se stále učí, sbírá nové zkušenosti a zdokonaluje se. Ve své profesi bych tedy chtěl být stále lepší a lepší. Podobnou ambici ale jistě nemají jen novináři, nýbrž i lidé v dalších profesích.
Děkujeme za rozhovor.
2
Miroslav Duník, 22 let (student): „Podílel jsem se na organizaci oslav Díky, že můžem - Korzo národní v Praze v rámci Festivalu svobody. Považuju za důležitý si pořád připomínat, že svoboda neni samozřejmostí a tím pádem i v určitým duchu tohle datum oslavovat. Přijde mi ale dost neštastný spojování tohodle data s různejma současnejma politickejma problémama, působí to na mě jako zneužití.“
Milá paní Nováková, slíbila jsem, že Vám napíšu něco k životu před a po revoluci. Protože jsem byla profesně od roku 1977 loutkoherečkou Malého divadla, měla jsem tu výjimečnou příležitost podívat se velmi často s naším divadlem nejen na „východ“ do Bulharska, Polska, Sovětského svazu, ale často jsme jezdili i na „západ“. Do Rakouska, Francie, do Jugoslávie. Smáli jsme se, že jsme takový malý Karel Gott. My jsme dostali „diety“ a náš stát patřičné nemalé množství valut. Pro tu hrstku herců, kteří ve „vývozním“ představením měli to štěstí hrát, to byl vždycky takový malý svobodný svátek. O to byl vždy větší šok při návratu do reality za zavřené!!! dveře socialistického státu. A neboť je lidská závist vlastností mnoha lidí, tak stačilo udání od někoho ze závistivých kolegů, kteří zůstali doma a na hranicích nám rentgenovali i uzavřený prací prášek. O ponižujících osobních prohlídkách ani nemluvě. Všudy přítomná politika strachu zvedala svůj všudypřítomný prstík. A většinou s námi jel nějaký soudruh, který hlídal, abychom se náhodou nepotkali s někým, kdo už za hranice vycestoval a zůstal tam. A mohl to být i třeba vlastní brácha!!!! A abychom někde neprezentovali něco nepatřičného, co se komunistům nehodilo do „krámu“. A chtěl-li si člověk sám někam vyjet na dovolenou, musel požádat o tzv. devizový příslib. Ten buď dostal, nebo nikoli. Podle nálady STB a příslušného úředníka. A pokud jste měli štěstí a za západní hranicí dobré známé a dostali od nich patřičné pozvání, stát vám štědře prodal 5!!! dolarů a uživte se, jak chcete. Takto emigrovaly ty největší mozky naší republiky. Kdo neměl u nás v republice všude dobré známé, neměl nárok na byt, na telefon, ani na vanu nebo vyvložkovaný komín a pro banány, mandarinky či mandle jsme si vystáli před vánocemi frontu v Zelenině a pak dostali příděl. Každý měl nárok na 1 kg a jeden balíček. Je pravdou, že se v té době lidé více přátelili. A za zavřenými dveřmi se potichu probíralo co by, kdyby. Dnes máme, dá se říci, vše, na co nám dosáhne peněženka, ale chybí nám mnohdy ono přátelství. Máme na sebe méně času. Když padla berlínská zeď a východní Německo zrušilo hranice se západním, říkali jsme si, že nám chybí nějaké to západní Česko. A pak přišel 17. listopad. Celý národ se vzbouřil proti tomu, že tlučou naše děti hlava nehlava. Zkrátka proti tvrdému komunistickému režimu. Malé divadlo právě chystalo oslavu 50 ti let vzniku a v neděli 19. 11. k nám jako první dorazil celý autobus hostů, kolegů z Bulharska. Tak jsme je museli poslat domů, protože divadlo už bylo ve stávce. A zakládalo se Občanské fórum. Hlavní „stan“ byl v klubu Malého divadla, kde
se začali scházet všichni, kteří měli co říci, či ti, kteří nám vozili materiály z Prahy. Prostor klubu se přizpůsobil potřebám, na podiu byl pult pro hlavní aktéry, v zákulisí se rozmnožovaly veškeré listiny a dokumenty, kdo měl ruce, ten ťukal do strojů, za barem dámský soubor neustále připravoval kávu a čaj, vařily jsme polévky a mazaly chleby. Lidé z ulice nám nosili, co měli doma nadbytečného, tu zavařené okurky, někdy rybičky nebo i hotové pomazánky a hlavně peníze, abychom mohli nakupovat jídlo a nakrmit lidi, kteří v divadle mnohdy trávili 24 hodin. Bez nich by toto zázemí nemohlo fungovat. O naše tehdy malé děti jsme se starali, jak nám to čas dovoloval a vždy odpoledne jsme byli všichni za každého počasí na náměstí a cinkalo se klíči. Možná dnes přijímáte „vymoženosti“, kterými jsme obklopeni jako nutný důsledek pokroku. Ale věřte, že to nebylo lehké, svazoval nás všechny strach, ale i víra, že se vše urovná a že hlavně naše děti budou mít konečně možnost žít ve svobodném státě. Právě svoboda, možnost cestování, svobodné rozhodnutí každého člověka, co chce, nebo nechce, studování kdekoli na zeměkouli, síla pokroku či jasná informovanost, jsou pro vás myslím tím hlavním, za co jsme v roce 89 bojovali. Ne všechno se povedlo, ne všichni jsme na tom stejně, zmizely sociální jistoty, za komunistů musel každý pracovat!!! Dnes tu máme hromadu nezaměstnaných, strach o práci, zkorumpované politiky, ale je na každém z nás, jak se ke svému životu postavíme, kolik jazyků se naučíme, kolik věcí a zemí objevíme…….. Přeji vám všem, ať se vám splní všechny vaše sny. Šárka Kavanová PS: Ještě takovou malou perličku na závěr. Seděli jsme za hluboké totality v klubu po nějaké premiéře, zpívalo se, popíjelo, zkrátka bylo veselo. Ze strany od Mlýnské stoky dovnitř najednou nahlédl zcela neznámý muž, který byl mírně posilněn z návštěv jiných lokálů. Tehdy u nás režíroval Pepík Krofta, později světově uznávaný loutkářský režisér, působící v divadle Drak. Jakmile toho muže spatřil, nelenil a s jedním kolegou si přehodili přes ruku utěrku a milého pána pozvali dovnitř se slovy, že je to první komunistická hospoda v Budějicích a že je zde, tak jak komunistická idea káže, vše zadarmo!!!! Pán se chvíli zdráhal, samozřejmě jim moc nevěřil, ale to už se do té „hry“ zapojil celý soubor. Pána jsme přivítali, dali mu najíst a řádně napít a myslíme si, že onu hospodu dodnes neúspěšně hledá.
3
Podporujeme - Větrníkový den
Podporujeme - Větrníkový den
Větrníkový den Kateřina Veisová, 1.A
Obvykle větrníky považujeme za pouťovou atrakci, ale v projektu Větrníkový den představují něco zcela jiného. Právě v tento den jsou symbolem vyjádření podpory lidem, kteří trpí nevyléčitelnou chorobou cystickou fibrózou. Cystická fibróza je dědičná nemoc, které způsobuje onemocnění dýchacího a trávicího ústrojí. Na tuto nemoc nebyl ještě vynalezen lék a bohužel je tato nemoc smrtelná. Cílem bylo vyrobit větrníky, vyfotit je a vyjádřit podporu lidem, kteří díky nemoci nemůžou větrník ani rozfoukat (proto se stal větrník symbolem). Ani naše škola nezůstala stranou.
Větrníky září různými barvami, jsou zdobené zajímavými vzory a vylepšené kreativními prvky. I díky takovému gestu jako je výroba větrníku po celé České republice může dát nemocným lidem naději a pocit, že nejsou v životě sami. Naše škola se stala součástí podpory a může se pyšnit krásnými výrobky.
V pátek 21. 11. 2014 se každá třída zapojila do výroby větrníků, dokonce se vyrobily i dva větrné mlýny. Větrníky a mlýny poté byly hromadně vyfoceny a staly se ozdobou školy a školních pozemků. Výrobky zdobí zábradlí, aby si je každý mohl prohlédnout.
4
5
Školní akce - Na návštěvě v galerii / Tvořivé psaní
Školní akce - Na návštěvě v galerii / Tvořivé psaní
Na návštěvě v galerii Jaromír 99 - pseudonym současného výtvarníka a hudebníka Jaromíra Švejdíka. V rámci předmětu Tvořivé psaní jsme byli v Alšově jihočeské galerii na jeho výstavě. Sedli jsme si před obraz a chvíli se dívali. Obraz promluvil...
Přítomná minulost
Písmeno V Šárka Kočková Včera večer vymyslel Václav velmi vyzývavou věc. Vnukl všem osahávání ve vaně. Vomýval vodou vnady všem, ostatní vzlykali, však Václav vyžadoval věčné vzrušení.
Markéta Truhlářová Vlaštovka vyrazila vitrínu. Viděla vlastní vodraz.
Vlková Marie Na hodinách odbíjí jedenáctá večerní. Jako každou sobotu Jakub Nevrlý bere do staré, vrásčité ruky svojí černou lesklou hůl. Pohledem zapátrá po mém a Petrově stole. Neloučíme se slovy. Jen pouhým pohledem. My tři jsme na sebe už pár let nepromluvili. Náš příběh se kdysi odehrál v této hospodě U Koníčka. Od té doby je v této budově zvláštní atmosféra. Dýchá to na nás ze všeho. Ze stolů, ze židlí, ze zdí, z půllitrů, z pípy, z oken a dveří dokonce i z naší hostinské. Ta jediná i přesto, že ví, co se stalo, se s námi všemi třemi baví dál, i když ji trápí, že naše trojice, dnes už prošedivělí starci, neprohodíme mezi sebou ani hlásku. Každou sobotu na nás dýchá jemně štiplavý kouř z kamen v rohu a vzpomínky před našimi zraky tančí dokola a dokola, znovu a znovu, aniž by se chystaly vypařit kamsi do neznáma. Hostinská Libuška po každém Jakubově odchodu v jedenáct večer háže naštvané pohledy, že jsme se opět neudobřili. Ale copak to jde? Ona minulost s námi pořád žije. S Petrem si pořád prohlížíme album s fotkami z dob, kdy svět byl pro nás barevný. Dáme tři, někdy více piv a žijeme nostalgií. Petr naposledy nasává cigaretu, vydechne šedivý kouř a zhasne ji. Jakub odchází a pod ním vrže a skřípe dřevěná podlaha. Já smutně čučím na mého kamaráda Petra. Libuška tichounce utírá půllitříky a sleduje obzor před ní. Ach, kolikrát se tento scénář každé soboty ještě odehraje? Bloudím zase ve své mysli, v sobě. A je to tady. Jakub mizí ve dveřích do té studené tmy a bouchnutím za ním končí malá naděje na uzavření minulosti. Náš příběh stále visí a smrdí ve vzduchu. Je jako kouř nad vodou...
Písmeno P Markéta Truhlářová Prší, pořád prší. Plave potapěč, plave Prahou. Proud proudí pevně. Potapěč ploutve potřebuje. Podpora, pohotovost padají pryč. Prší, pořád prší.
Vašek vs. vlk Vlková Marie Včera venku vyl vlk. Vyl vlnovitě. Všichni vesničané vlka viděli. Vašek volal: „Vyj, vole, vyj!“ Vlk Vaška viděl. Vyšel, vyběhl, vyskočil. Vašek vykřikl. Vyl. Vlk vítězně vzhlídl. Všichni vyprskli. Vašek vypadal vzrušeně. Víla Vilma Vaškovi vyškubla vlas. Vašek vykřikl. Venca výskal, vlk vyl.
Kafka – příběh v obraze Markéta Truhlářová Cítím takový strach. Nikdy v životě jsem se tolik nebál. Je tu ona. Celá se chvěje a já jí musím chránit. Její slzy mi promáčejí kabát, který kdysi býval krásný a čistý. Jsme tu jen my dva, v temnotě. A já netuším, jak se z ní vymanit. Nesmím na sobě dát ničeho znát. Kdybych to vzdal a poddal se strachu, zhroutila by se. Ticho, které je nad námi je ubíjející. Čekáme, stále čekáme. Najednou opět slyším kroky. Podlaha vrže natolik, že mám strach, aby se na nás nepropadla. Teď je nejdůležitější neudělat ani jediný zvuk. Držím jí ústa, aby nebylo slyšet její vzlykání. Svá vlastně také. Srdce mi buší hlasitěji než kostelní zvony. Upřeně hledím před sebe, aniž bych něco viděl. Zdá se mi, že tam chodí celé hodiny. Po chvíli, jako by se kroky vzdalovaly. Slyším, jak se zavírají dveře a voják křičí, že vzduch je čistej. Auto startuje.
Šárka Kočková Protože prší, prasata prahnou po prosté pšenici. Plus! Protože pánové pekla pšenici pochroustali, prasata pšenici prostě přestanou potřebovat. Poté pánové pekla půjdou před prasečí příbytek, prodají prasatům posměšný pohled. Příští pátek prasečí příbytek padl. Proč? Prasata pohynula. Pochcípaná, prosmrádlá prasata potom pojedli pánové pekla.
Je klid. Ticho. Pouštím jí ústa. Z hluboka se nadechne a přimáčkne se ke mně. Odendavám prkna, která jsou součástí podlahy nad námi a opatrně vylézám ven. Podávám jí ruku, abych jí pomohl. Vyleze nahoru a… Ležím na zemi, můj kabát prosakuje rudou barvou. Hledám ji očima. Leží vedle mě. Obláček krve lemuje její nádherný bok. Je krásná. Dívá se na mě. Naposledy chytím její zkřehlou ruku. Je klid. Ticho.
Pochmurné povodí potapěče potopí. Pitomý pátek, prší…
6
7
Školní akce - Na návštěvě Jihočeské vědecké knihovny
Žurnalistika a média - Pomíchané dopisy
Návštěva Jihočeské vědecké knihovny
Pomíchané dopisy
Denisa Peterková a Kristýna Mrkvanová - OA1.B
Studenti OA3 – zaměření Žurnalistika a média
Jako první ročník střední školy jsme byli pozváni na exkurzi do Jihočeské vědecké knihovny na Lidické v Českých Budějovicích. Skládá se z několika budov a je největší knihovnou v Jihočeském kraji. Obsahuje nad milion knih. Najdete tu knihy pro nejmenší, časopisy, ale i naučnou literaturu. V knihovně jsme mohli nahlédnout i do novinových článků a spisů z minulosti. Zajímavé byly učebny s knihami, které se týkaly cizích zemí a jejich jazyka. Knihovna má i své webové stránky. Pokud chcete být čtenářem, můžete si založit registrační kartu. Ale nebojte, knihy si mohou přijít přečíst i ti, kteří nejsou registrovaní.
8
Napadlo Vás někdy, co se stane, když se navzájem pomíchá devět různých dopisů? My jsme to vyzkoušeli. Každý psal svůj dopis, jen každou větu na jiný papír. Vznikla tak směs, ve které najdete například dopis vojáka z fronty, žádost o plastickou operaci nebo dopisy kamarádovi, tyranosaurovi a středověkému králi. Jak to dopadlo, posuďte sami. Tady je malá ukázka:
9
Trocha poezie nikoho nezabije
Čím nakrmit žárovku / Elektřina jako droga
Trocha poezie nikoho nezabije
Studenti čtou a píší noviny
Studenti OA3 Vytvářeli jsme v hodinách češtiny s OA3 básně pod vlivem moderních proudů v poezii, které se prosazovaly na začátku 20. století - dekadence, dadaismus, surrealismus atd, psali jsme i kaligramy... Kvalitu posuďte sami....
Během podzimních měsíců jsme se jako škola zapojili do projektu MF DNES Studenti čtou a píší noviny. Obdrželi jsme postupně tři témata, naše příspěvky jsme posílali do novin. Redaktoři MF DNES v rubrice Studenti čtou a píší noviny vybrané příspěvky zveřejňovali. Za to jsme pravidelně dostávali aktuální číslo novin zdarma. Můžete si přečíst příspěvky studentů na téma: Čím nakrmit žárovku.
Čím nakrmit žárovku? Anna Švecová, 2.A Kočková Šárka
Jak by můj život a jeden běžný den vypadal bez elektřiny? Za chladného zimního rána bych se probudila, zapálila svíčku, rozdělala oheň v kamnech, dala na plotnu konvici s vodou a čekala, než se ohřeje. Mezitím bych si došla ke slepicím pro vajíčka a připravila bych si zdravou nechemickou snídani. Po zdravé domácí snídani bych umyla nádobí, oblékla se a vydala se na tříkilometrovou cestu do školy. Sice u nás jezdí elektrické autobusy, ale s ním nejedu. Dnes mám totiž den bez energie! Po dlouhé namáhavé cestě přicházím do školy pozdě, protože jsem špatně odhadla své síly a myslela si, že tři kilometry ujdu za dvacet minut… Šla jsem je minut čtyřicet. Ve škole to bylo obtížné. Nesvítila světla a bylo zataženo, tak jsme si všude museli svítit petrolejkami. Nejhorší to bylo na obědě, všude byl zmatek. Když už jsme měli poslední hodinu, všichni se těšili domů. Přede mnou byla zase studená tříkilometrová cesta a ještě k tomu začalo sněžit. Teď jsem ty tři kilometry šla hodinu. Doma jsem si znovu rozdělala oheň a ohřála si vodu na koupel. Pak jsem se umyla a šla raději spát. Byla jsem strašně ráda, že tento den už skončil. Nedokážu si svůj život představit bez elektřiny. Všechno trvá déle a je to náročnější.
Kočková Šárka
Elektřina jako droga
Úpadek Jan Dlouhý Slova padají jak sníh nevinnost žen mizí jak líh Neotálej, jdi kupředu Padneš jednou, zvedneš se, padneš na hubu… S lítostí oznamuju , že lze být víc než jen ovce v davu – člověk bez hranic Milost těm, kdo respektuje druhé než jen pohrdat a ukazovat – což je očividné. ...Nic není tak, jak se zdá „Vše je tak, jak má.“
Marie Vlková, Aneta Jurčíková
Barbora Srbená, 2.A Píše se rok 2014 a já jsem na cestě k mé třiaosmdesátileté babičce. Již dlouho mě zajímá, jak dokázala za svých mladých let žít bez mobilu, notebooku, tabletu, ale i bez pro nás tak samozřejmých věcí jako jsou televize nebo výtah. Už stojím před dveřmi a čekám, až mi přijde odemknout a já se s vámi budu moci podělit o náš rozhovor. O pár minut později už babička začíná odpovídat na moji otázku: „A babi, jak jsi mohla bez veškeré techniky vlastně žít?“ Babička se jen pousměje a povídá: „Jó, holka, to já když jsem byla ještě mladá, býval svět jako květ. Existovaly telegramy, dopisy, petroleje… Děvče moje zlatý, to jsme k životu nepotřebovali nic z toho, bez čeho vy byste se v dnešní době neobešli. Babička povídala a povídala, až jsem si to všechno začala uvědomovat. Cestou domů jsem přemýšlela, jaké výhody a nevýhody nám dnešní vymoženosti přinášejí. Když se na to podívám například z pohledu lékařství, tak moderní technologie výhodou bezesporu jsou. Ale z hlediska třeba dětí od šesti let, které tráví na počítačích většinu volného času, je to hrůza! Nakonec přicházím na to, že nikdo z nás se v dnešní době neobejde bez elektrických zařízení, ale…
ína
Nastoupím do autobusu, kde všichni koukají do svých chytrých telefonů, a rozhodnu se. Pokusím se vydržet týden bez veškeré elektřiny. Podle mě je to totiž droga! r Ka
ol
: ba kres
Natálie, Eliška, Markéta
10
11
Práce studentů - slohová práce
Práce studentů - Sport netradičně
Jak jsem dostal nakládačku aneb tohle se nemělo stát
Twerk
Slohová práce Daniela Mráze (vypravování)
Katka Vomáčková
Všechno to začalo klasickým pátkem, kdy jsem seděl doma a najednou mi zazvonil telefon, to mi volal můj kamarád Tomáš: „Nazdar, dneska deme jako každej víkend do Domina, počítáš s tím ?“ Odpověděl jsem: „To je jasný, sejdeme se před větvema v 7, obvolej ostatní a dáme před cestou do Domina nějaký flašky.“ Trošku jsem se doma zdržel, takže když jsem dorazil na dohodnuté místo, všichni už tam čekali. Bylo nás asi 7. Když mě ostatní uviděli, ihned vlezli do večerky vybrat něco k pití. „Tak co to bude ? Dáme Tuláka a nebo nějakou Vodku ?“ zeptal se Filip. „Že se ptáš, berem Russian Standart a Tullamor k tomu, ať z toho aspoň něco máme.“ Když už byl vybraný alkohol, bylo jasný, co bude následovat. Po zaplacení jsme vyrazili do parku, kde jsme se zdrželi asi 2 hodiny, než jsme flašky vypili a pak se přesunuli do Domina. V nonstopu jsem vypili několik piv, pár panáků a už jsme jí měli jak z praku, když v tom se ozvalo: „Hej, pojďte chvilku na vzduch, tady v tom zahulenym pajzlu už se nedá dejchat, zas smrdím jak vajgl a musim provětrat plíce“ zařval Ondra.
vypálil jednomu z kamarádů pěstí přímo do obličeje. Na nic jsem nečekal a reagoval jsem stejně. V tom ven vylítl ten menší a začal se do toho plést, takže se do toho začal plést i další z mých kamarádů a začala čina. Asi po 20 minutách přijela policie, kterou zavolal někdo z kolemjdoucích. Policajti nás odtrhli a když viděli, kolik krve z toho vysokýho teče, zavolali mu záchranku. Co vím, tak skončil se sešitým čelem, naraženými ledvinami a pohmožděnými žebry. Nejhorší ale je, že člověk ani neprovokuje, do nikoho se neopírá a stejně se dostane do problémů. Kdybych zůstal doma, tak se mi to vůbec nestalo a sám bych neměl na nose jizvu, aspoň že barmanka vypověděla v náš prospěch a policajti nás shledali nevinnými.
Twerking, nebo-li tzv. třepání zadkem, je v současné době velmi populární taneční styl. Stal se nyní velmi populárním nejen díky Miley Cyrus, která si na youtube oblečená v overalu s jednorožcem zakroutila zadkem, ale zasloužili se o to například i Beyoncé či Justin Timberlake. Nejen mnohé „třepače zadků“ však překvapí zajímavý původ tohoto tance. Je to totiž už více než 20 let starý žánr hip hopu, vyskytující se v New Orleans, známý jako Bounce. Bounce je hip hopový žánr, který se zrodil z jednoho hip hopového tracku z roku 1986 od skupiny New York – based Snowboys – Drag Rap. Vznikl v podstatě zrychlením tohoto tempa plus přidáním různých vokálů, které zahrnují tzv. „volání a odpověď“, což bylo ovlivněno zpěvem Indiánů z tamní oblasti. Během 90-tých let byl vliv Bounce tak silný, že se stal oblíbeným ve všech klubech v New orleans. Nečekaně velmi paradoxní bylo, že kvůli svému tak trochu sexuálnímu textu jej navzdory popularitě odmítala rádia hrát. A tak kořeny tohoto stylu zůstaly pouze v okolí New Orleans. Dnes známe Twerk jako součást tanečního stylu dancehall. Tancují ho především ženy a to tak, že v podřepu pohybují boky nahoru a dolů a současně při tom poskakují, což způsobuje třesení zadku. Možnost zatančit si má každý, respektive spíše každá, od puberťaček po maminky. Stačí si jen vzít oblečení, ve kterém se cítíte dobře a vyrazit na nějakou tu lekci! Zdroje obrázků: http://pad1.whstatic.com/images/thumb/3/37/ Twerk-Step-3.jpg/670px-Twerk-Step-3.jpg
Skoro všichni jsme se teda rozhodli vyjít ven, kde jsme stáli asi 15 minut a najednou k nám šli 2 osoby. Když nám přišli, tak bylo jasný, že jeden je náš vrstevník, ale druhý byl o hodně starší, asi tak kolem 30, o hlavu vyšší a o dobrých 40 kilo těžší. Ten menší bez problému prošel kolem nás, ale ten starší si stoupl k nám a začal provokativním: „Tak co buzny ?“
Podporujeme - Srdíčkový den
To byl spouštěcí mechanismus, na základě kterého začala hádka, když vtom najednou bez varování
Srdíčkový den Kristýna Mrkvanová V rámci srdíčkového dne jsme se vydali do ulic a prodávali srdíčka, magnety, kávu a CD s koledami na pomoc nemocným dětem. Nebylo to lehké, někteří lidé nebyli příjemní a drze nás odmítli, ale našli se i tací, kteří si něco s radostí koupili. Z celé akce jsme měli dobrý pocit, věříme, že se vybralo dost peněz a nevadilo by nám se dalšího takového dne znova zúčastnit.
12
13
Kultura - Na co jít do kina?
Aktuálně
Na co jít do kina?
Advent v jižních Čechách
Kateřina Veisová 1.A
Dagmar Nováková
Hunger games - Síla vzdoru
Pochod krampusů ve Vodňanech
(125 minut, 1. část) Děj: Aréna smrti (1. díl) - Hlavní hrdinka Katniss se musí zúčastnit brutálních Hladových her, které se v budoucí Americe každý rok konají. Dvanáct krajů žije v chudobě, hlavní město Capitol v blahobytu. Dvacet čtyři mladých lidí se musí účastnit bojů na život a na smrt, může vyhrát jen jeden. Díky tomu, že Katniss předstírá zamilovanost do svého přítele Peety, se kterým musela jít do arény, nechávává je Capitol žít oba dva. Lidé toto porušení pravidel berou jako menší vzpouru a ve světě vznikají nepokoje proti krutému Capitolu. Vražedná pomsta (2. díl) - Katniss s Peetou musí znova do arény, protože tento rok se Hunger games zúčastňují vítězové minulých ročníků.
Katniss se mezitím stala něco jako tváří vzpoury a lidé chystají revoluci. Mezitím, co je v aréně, jsou hry přerušeny, Katniss odvedena do bezpečí do Třináctého kraje (o kterým nikdo nevěděl, že existuje) a chystá se svržení Capitolu. Její přátele jsou ale uvězněni u nepřátel.
Krampus je postava původem z germánské mytologie. Zejména v Rakousku se muži převlékají za krampuse – čerta - a straší zlobivé děti. Tato tradice se přenáší i za hranice. 5. prosince jsme si mohli prohlédnout strašidelný průvod čertů např. ve Vodňanech. Čerti mají dřevěné, ručně vyřezávané masky, pravé rohy z muflonů, beranů či kamzíků, huňatý kožíšek, zvonec a řetěz. Čerty doprovázeli Mikulášové s anděly. Průvod zakončila ohňová show.
Síla vzdoru (3. díl, 1 část) - Katniss je ve Třináctém kraji a stala se tváří vzpoury. Lidé k ní vzhlíží a chystají boj, který má konečně svrhnou Capitol, který je po celé roky nechal v hladu, v chudobě a pořádal pro své potěšení Hladové hry. Peeta je ale uvězněný v Capitolu a mučí ho. Začíná válka a boje jsou stále častější… Zvítězí dobro nad zlem a povede se revoluce?
Hodnocení - Síla vzdoru 1. část Jelikož je to poslední díl trilogie, je rozdělený na dvě části (stejně jako u Twilight a Harryho Pottera). Má to své výhody a nevýhody. Ačkoli jsem tomu nevěřila, film i tak skončil napínavě, a tím diváky přiměje si počkat i na druhou část.
Krampus straší veVodňanech následovala ohňová show
Film je moc hezky natočený a podle mě nejlepší díl z celé trilogie, čímž nechci říct, že dva předchozí byly špatné. Díky dvěma částem se do filmu vejde mnohem víc detailů, což celý film okoření. Síla vzdoru je rozhodně povedený film, plný dojemných, bojových, bolestných a napínavých okamžiků. Je vidět, že na poslední díl hodně lidí čekalo, protože sál byl skoro plný.
(foto J.Novák)
Nelze říct, jestli je film lepší pro holky či pro kluky. Ději zkrátka nic nechybí, ale je to otázka vkusu. Zajímavosti: Natáčelo se v okolí Paříže a Berlína. Představitel Plutarcha Heavensbeeho 7 dní před koncem natáčení zemřel, jeho postava byla dokončena počítačově. Za jeden víkend vydělal první díl 155 mil. dolarů. Zdroje zajímavostí:
Móda Capitolu
http://hungergamescz.webnode.cz/zajimavosti/ http://www.csfd.cz/film/315663-hunger-games-sila-vzdoru-1-cast/zajimavosti/?type=film Zdroje obrázků:
Jako každý rok se nám anděl prochází 5.prosince v Českých Budějovicích po náměstí (foto J. Novák)
http://lovestyletransform.files.wordpress.com/2013/10/hunger-games-costumes-capitol-city-fashion.jpg
14
15
Žurnalistika a média
Pro zábavu
Dopis Ježíškovi
Křížovka
Aneta Jurčíková, Markéta Truhlářová - práce z hodin Žurnalistika a média
Týnka
Milý Ježíšku, když jsem byla malá, Vánoce jsem milovala. S napětím jsem vyčkávala, co mi doneseš, a mé představy neznaly hranic. Vždy jsem si představovala, jak přijdu do pokoje, ty budeš sedět pod stromečkem s mašlí okolo krku a čekat na můj výraz, až budu vybalovat dárky. V tento posvátný den jsem chtěla být s Tebou, hrát si, jak já jsem říkávala „na bárbínky“ a ujídat cukrové bonbony ze stromečku. Jenže mé představy o tom, že se objevíš, postupem času slábly a jednoho dne vymizely úplně. Dodnes si to živě vybavuji. Bylo zrovna před Vánoci a já jako prvňák seděla v jídelně plné starších žáků, kteří začali vyprávět o tom, že dárky nenosíš ty, ale rodiče. Že jsi jen biblická postava, o které si většina lidí myslí, že je vymyšlená. Tehdy jsem tomu nemohla uvěřit. Má malá dušička pořád doufala v opak. Doma mi mé pochyby se samozřejmostí vyvrátili, ale já v jejich hlase cítila lež. Lež, která se stala skutečností. Přišel Štědrý den a já s napětím čekala na tvůj příchod. Mé sny se upíraly jen k tobě, ale ty jsi jen nechal dárky v pokoji a zmizel. Tehdy jsem si uvědomila, že se nikdy neobjevíš a má důvěra v Tebe postupem času zmizela úplně. Teď, když sama nakupuji dárky a dávám je pod stromeček, vzpomenu si na Tebe, na to, jak jsi mé Vánoce dělal krásnějšími. Vím, že jednou tě mé děti budou milovat tak, jako jsem Tě milovala já.
Podle obrázků doplňte slova do křížovky.
1. 2. 3. 4. 5.
Děkuji ti, Ježíšku.
6.
S láskou ta malá holka, co s napětím čekávala na Tvůj příchod.
7.
7.
8. Milý Ježíšku,
Jak si tohle vůbec představuješ? Myslíš, že je to, co jsi provedl, v pořádku? Ano, jsi vyvolený. Ano, máš toho hodně na práci…
9. 10. 11. 11.
Ale zapomenout zrovna MNĚ dát dárek k Vánocům? To je neodpustitelné!
12.
Myslíš, že je pro mě snadné všude Tě doprovázet, být středem pozornosti, poslouchat ty drby? Snažila jsem se to chápat, že na mě nemáš čas. Říkat si, že je to Tvůj úděl a máš toho moc… Ale už toho mám po krk! Jestli neučiníš nějaký krok k vylepšení našeho vztahu, odcházím!
Výsledek: S velmi rozhořčeným pozdravem Máří Magdaléna
16
17
Aktuálně
Dvouměsíčník
Vydává: Vyšší odborná škola a Střední škola, s. r. o. Šéfredaktoři: Nikola Voráčková, Daniela Sternadová Hlavní editor: Dagmar Nováková Výroba: Jan Kadlec Příspěvek napsali: Nikola Voráčková, Kateřina Vomáčková, Kateřina Veisová, Kristýna Mrkvanová, Denisa Peterková, Šárka Kočková, Daniel Mráz, Jan Dlouhý, Marie Vlková
Adresa redakce: Emy Destinové 395, 370 05 České Budějovice Spojení: 387 318 632 E-mail redakce:
[email protected] Internetové vydání: www.vosss.cz
18
19
Z nástěnky 1.A
