3 Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší

IV Oblast technické infrastruktury a životního prostředí

IV/3 Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší Cíl kapitoly Cílem kapitoly je charakteristika aktuálního legislativního prostředí v odpadovém hospodářství a ochraně ovzduší se zaměřením na veřejnou správu. Účastníci vzdělávání jsou seznámeni s přehledem platné legislativy, administrativními nástroje veřejné správy k řízení odpadového hospodářství a a ochrany ovzduší. Výklad se tedy zaměří především na vyjádření, souhlasy a rozhodnutí ve správním řízení, případně otázce obecně závazných vyhlášek samosprávy. V příloze je uvedena stručná terminologie v odpadovém hospodářství. 3.1 Charakteristika aktuálního legislativního prostředí v odpadovém hospodářství Česká právní úprava odpadového hospodářství je tvořena následujícími právními předpisy: • Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech • Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) • Vyhláška MŽP č. 376/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů • Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví katalog odpadů a další seznamy odpadů • Vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě • Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady • Vyhláška MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB • Vyhláška MŽP č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků 3.2 Státní správa v odpadovém hospodářství Státní správa v oblasti nakládání s odpady je vykonávána Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem zemědělství, Českou inspekcí životního prostředí, celními úřady, orgány ochrany veřejného zdraví, a v přenesené působnosti orgány kraje, obcí s rozšířenou působností a pověřených obcí. Státní správa v odpadovém hospodářství řídí, kontroluje a vymáhá plnění povinností původců odpadů z provozovatelů zařízení pro využívání a odstraňování odpadů vyplývající ze zákonů č. 185/2001 Sb. a č. 477/2001 Sb., které sjednotily s právním systémem EU v oblasti nakládání s odpady tyto problémové okruhy: • nakládání a evidenci zařízení a látek s obsahem PCB, • evidence produkce a nakládání s odpadními oleji, • nakládání a evidenci obalů a odpadů obalů, • nakládání a evidenci produkce kalů z ČOV a jejich používání v zemědělství, • vedení podrobné evidence produkce a nakládání s komunálními odpady, • vedení evidence využívání odpadů jako zdroje druhotných surovin, • problematika dovozu, vývozu a tranzitu odpadů, • plánování nakládání s odpady pro všechny stupně a články řízení (správní úřady, původci odpadů, obce), • povinnost ustavení odpadového hospodáře, 192

IV/3 Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší

• povinnost zpětného odběru vybraných odpadů. Každý má při své činnosti nebo v rozsahu své působnosti povinnost v mezích daných zákonem zajistit předcházení vzniku odpadů, dále zajistit přednostně využití odpadů před jejich odstraněním. Materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů. Zákon nastavil od 1.1. 2002 legislativní a ekonomické podmínky pro postupné zvýhodňování využívání spalitelné složky odpadů k výrobě energií a znevýhodňuje tím proces zneškodňování směsných odpadů prostým skládkováním. 3.3 Úloha veřejné správy v odpadovém hospodářství Veřejná správa v odpadovém hospodářství je obecně chápána jako soubor procesů, které řídí, regulují a vykonávají specifické instituce za účelem správy veřejných záležitostí - správní úřady. Ty provádějí koncepční a plánovací činnost, vydávají povolení, souhlasy a vyjádření, rozhodují v nejasnostech o zařazení odpadů, vedou evidenci, provádějí dohled a kontrolu, zajišťují prosazování práva a informují veřejnost. Konkrétní pravomoci jsou rozděleny mezi jednotlivé orgány na krajské úrovni následovně: Česká inspekce životního prostředí (oblastní inspektorát) Kontroluje dodržování právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů právnickými a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi. Při zjištění protiprávního stavu ukládá subjektům pokuty, stanoví opatření a lhůty k jeho odstranění. Při zjištění protiprávního stavu při výkonu státní správy správními orgány dává Ministerstvu ŽP podněty k uplatnění vrchního státního dozoru. Kontroluje dodržování stanoveného způsobu hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřenými osobami. Vzniknou-li pochybnosti o dodržení správných metod nebo postupu hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, může pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu. Pokud nebyly dodrženy správné metody nebo postup stanovený pro hodnocení nebezpečných vlastností odpadu, může toto osvědčení odebrat. Inspekce úzce spolupracuje s dalšími orgány státní správy a poskytuje jim odbornou pomoc. S účinností od 1.1.2003 má ČIŽP kompetenci k odejmutí povolení právnickým a fyzickým osobám oprávněným k podnikání k nakládání s odpady při závažném porušení zákona o odpadech, při opakovaném neplnění rozhodnutí příslušných správních úřadů nebo při změně podmínek udělení povolení. Krajský úřad - v přenesené působnosti Uděluje právnickým nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání souhlas k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu a k jeho provoznímu řádu. Vykonává kontroly dodržování právních předpisů a rozhodnutí vydaných správními orgány u podnikatelských subjektů a obcí. Uděluje souhlas k míšení nebezpečných odpadů navzájem nebo s ostatními odpady. Ukládá rozhodnutím původci odpadů povinnost zaplatit poplatek za uložení odpadů na skládku, pokud původce tento poplatek ve správné výši nezaplatil. Stanovuje dobu trvání a podmínky péče o skládku. Kraj rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností (ORP).

193


Rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, při podávání návrhu Ministerstvu ŽP na zařazení odpadu dle Katalogu v těch případech, kdy není možno jednoznačně tento odpad zařadit. Uděluje právnickým nebo fyzickým osobám oprávněným k podnikání souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady a k jeho odejmutí při závažném porušení zákona, při opakovaném neplnění rozhodnutí příslušných správních úřadů nebo při změně podmínek udělení povolení. Uděluje souhlas k upuštění od třídění nebo odděleného shromažďování odpadů původcům odpadů (i obcím). Uděluje souhlas k dispozici s vázaným účtem a k čerpání finanční rezervy provozovatele skládky na rekultivační práce. Vede evidence vydaných souhlasů k nakládání s nebezpečnými odpady a k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadu (a k jeho provoznímu řádu). Podává informace žadatelům o sídle zařízení vhodných k využití nebo odstranění jimi vyprodukovaného odpadu. Zpřístupňuje veřejnosti informací z evidence o produkci odpadů a nakládání s nimi na území své působnosti. Uloží provozovateli zařízení ke zneškodňování odpadů v mimořádných případech, je-li to nezbytné z hlediska péče o životní prostředí, povinnost zneškodnit určitý odpad na náklady původce. Má pravomoc pozastavit platnost osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadů nebo ho zcela odejmout. Předkládá Ministerstvu dopravy návrhy (plány) tras vhodných pro přepravu nebezpečných odpadů na území kraje. Vydává souhlas a stanuje podmínky při rozhodování o integrovaném povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Vypracovává vyjádření pro příslušný orgán z hlediska EIA. Obce s rozšířenou působností - v přenesené působnosti Kontrolují plnění povinností právnických a fyzických osob vyplývajících pro ně z obecně závazné vyhlášky obce, tj. zda využívají systému zavedeného obcí pouze na základě uzavřené smlouvy s touto obcí. Kontrolují zajištění využití nebo odstraňování odpadu podnikatelskými subjekty, za porušení těchto povinností mohou ukládat pokuty a stanovit opatření a lhůty ke zjednání nápravy. Kontrolují, zda se fyzické osoby, které nejsou podnikateli, zbavují odpadu v souladu se zákonem o odpadech. Při nesprávném nakládání s autovrakem mohou fyzickým osobám ukládat pokuty a stanovit opatření a lhůty pro zjednání nápravy. Vedou a zpracovávají na základě hlášení přepravců nebezpečných odpadů (při přepravě mimo areál původce) evidenci přepravovaných nebezpečných odpadů a jejich adresátů. Zpracovávají evidenci odpadů a způsobů nakládání s nimi na území své působnosti a vedou evidenci zařízení k nakládání s odpady a zařízení, ve kterých jsou odpady za zvláštních podmínek využívány, evidenci shromažďovacích míst nebezpečných odpadů a sběrových míst odpadů a skladů odpadů, evidenci rozhodnutí jimi vydaných.

194


Na vyžádání podávají informace původci odpadů o sídle zařízení vhodných k odstranění nebo využití jimi vyprodukovaných odpadů. Provádí kontroly dodržování právních předpisů a rozhodnutí vydaných správními orgány, podnikatelskými subjekty a obcemi. Při porušení daných povinností mohou ukládat pokuty, stanovovat nápravná opatření a lhůty k jejich splnění, dávat podněty kraji nebo ČIŽP při zjištění porušování předpisů o nakládání s odpady v případech, kdy nebudou mít pravomoc toto porušování samy řešit. Ukládají pokuty fyzickým osobám za neplnění povinností vyplývajících z obecně závazné vyhlášky a za zbavení se odpadu nezákonným způsobem. V mimořádných případech mohou přikázat odstranění odpadu na náklady původce, zakázat původci odpadů činnost, která způsobuje vznik odpadů a také zakázat provoz zařízení k odstraňování odpadů v případech, kdy by dalším pokračováním činnosti mohlo dojít k závažnému poškození životního prostředí. Vydávají vyjádření k podnikání v oblasti nakládání s odpady pro potřeby živnostenského úřadu, ke zřízení zařízení k odstraňování odpadů, k připravovaným změnám výrobního procesu nebo výroby, majícím vliv na nakládání s odpady, v územním a stavebním řízení z hlediska nakládání s odpady. Zpracovávají plány odpadového hospodářství pro území své působnosti. Informují veřejnost o způsobu nakládání s odpady na území jejich působnosti. Vypracovávají vyjádření pro příslušný orgán z hlediska EIA týkajících se staveb a činností na území jejich působnosti. 3.4 Postavení samosprávy v systému nakládání s odpady Postavení samosprávy v systému nakládání s odpady vyplývá z ustanovení §§ 17, 43, 78 a 84 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění zákona č. 477/2001 Sb. Je však třeba rozlišovat výkon samosprávy obcí od výkonu samosprávy kraje. Výkon samosprávy kraje (uplatnění v samostatné působnosti) • zpracování Plánu odpadového hospodářství kraje pro jím spravované území, případně provádění změn tohoto plánu, • zasílání kopie návrhu plánu odpadového hospodářství kraje ministerstvu, • sdělování ministerstvu, jak byly zapracovány jeho připomínky do plánu odpadového hospodářství kraje, • vyhlašování závazné části plánu odpadového hospodářství kraje a její změny obecně závaznou vyhláškou kraje, • sdělování svých připomínek k návrhu plánu odpadového hospodářství České republiky, • sdělování svých připomínek k návrhu plánu odpadového hospodářství původce odpadů (tedy i obcí). V aplikaci všech ostatních práv a povinností svěřených kraji zákonem o odpadech vystupuje kraj jako orgán veřejné správy v přenesené působnosti. Výkon samosprávy obce (uplatnění v samostatné působnosti) V systému nakládání s odpady má obec zvláštní postavení. Veškerý odpad, který vzniká na území obce při činnosti fyzických osob, avšak nikoli při jejich podnikání, se považuje za komunální, přičemž za původce odpadu se považuje obec. Obec se stává původcem komunálního odpadu v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů.

195


Při tom je obec povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad, který produkují, a dále zajistit místa k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu. Povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu splní obec určením místa k soustřeďování těchto složek minimálně dvakrát ročně a dále zajištěním odvozu tohoto odpadu oprávněnou osobou. Většinou se místem k odkládání komunálních odpadů a jeho složek stane sběrný dvůr nebo sběrné středisko odpadů, které jsou jednotlivými obcemi budovány. V těchto zařízeních jsou odpady zabezpečeny před odcizením nebo únikem ohrožujícím životní prostředí. Sběr nebezpečných složek KO může obec zabezpečit i mobilním způsobem. Mobilní způsob obvykle bývá doplňkový, jako určitá nadstandardní služba. Vyžaduje vypracování harmonogramu sběru s přesným vymezením dne, hodiny a času setrvání na jednotlivých zastávkách, zajištění propagace a informovanosti občanů. Způsob nakládání s komunálním odpadem může obec v samostatné působnosti upravit podle svých potřeb a možností tak, že obecně závaznou vyhláškou stanoví systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním území. Současně v této vyhlášce může stanovit systém nakládání se stavebním odpadem. Po vydání vyhlášky má obec povinnost zabezpečit kontrolu jejího dodržování, správu, výklad a v souladu se zvláštními předpisy případné novelizace. Obecně závazná vyhláška se potom vztahuje na: • všechny fyzické osoby na území obce, při jejichž činnosti vznikají odpady a na které se nevztahují povinnosti původce odpadu, • fyzické osoby podnikající podle zvláštních předpisů a právnické osoby, které produkují odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání a které uzavřely s obcí písemnou smlouvu o nakládání s tímto odpadem. Obec stanovuje obecně závaznou vyhláškou místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Poplatkovou povinnost má každý občan (tedy i děti), který má trvalý pobyt na území obce, nebo který má na území obce ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící k individuální rekreaci, a v níž není hlášena žádná osoba k trvalému pobytu (dále jen rekreační stavba). Sazba poplatku je složena ze dvou částí. První je tvořena částkou maximálně 250,- Kč za osobu a kalendářní rok. Tato částka je určena pro hrazení nákladů spojených např. s tříděním a využíváním jednotlivých složek odpadů, k provozu sběrného střediska odpadů, úklidu nelegálně uložených odpadů u sběrných nádob, rozvoje systému apod. Další částka bude každoročně upravována podle skutečných nákladů spojených se sběrem a svozem netříděného KO, tedy za obsluhu běžných „popelnic“. Zákon pro tyto účely stanovuje limit také do maximální výše 250,- Kč. Celková roční sazba poplatku je dána součtem obou uvedených částek, celkem může být maximálně 500,- Kč za každého trvale hlášeného obyvatele obce a dále za každou rekreační stavbu na území města, nezávisle na tom, kde má její vlastník trvalé bydliště nebo kolik má tato rekreační stavba spoluvlastníků. Poplatek jsou povinni všichni výše uvedení včas a v plné výši zaplatit bez vyměření jednorázově do data určeného obcí. „Bez vyměření“ znamená, že obec není povinna rozesílat ani složenky nebo jiné upozornění na blížící se termín splatnosti. Teprve v případě nezaplacení bude zaslána upomínka se složenkou a dalším krokem již může být doručení platebního výměru, ve kterém může být poplatek zvýšen až o 50 %. Režim místního poplatku umožňuje správci tohoto poplatku postupovat velmi rychle a účinně při jeho vymáhání – k uhrazení je možno

196


použít např. i části sociálních dávek poskytovaných státem. Obec může vyhláškou stanovit úlevy nebo zproštění poplatku pro některé skupiny poplatníků (děti do určitého věku, vojáci vykonávající prezenční službu, důchodci v domovech důchodců, nemocní v LDN apod.). Způsob třídění komunálního odpadu je třeba stanovit konkrétně, včetně uvedení jednotlivých komodit a určení míst k odkládání odpadu a jeho vytříděných složek. Bude tak řečeno, že občané jsou povinni tyto vyjmenované složky třídit a odkládat do takto označených nádob. Lze jen doporučit, aby barevné rozlišení a označení sběrových nádob bylo v souladu se standardem EU. Nádoby pro využitelné složky KO jsou obvykle rozmístěny na veřejně přístupných stanovištích, v tzv. sběrných místech. Jsou to zejména nádoby na sběr bílého skla, barevného skla, PET lahví, textilu a papíru. Nebezpečné složky KO jsou ty druhy odpadů, které mají jednu nebo více nebezpečných vlastností (např. léky, použité injekční stříkačky a jehly z domácností, suché baterie, akumulátory, kyseliny, louhy, zbytky barev a ředidel včetně obalů, zářivky, látky neznámého složení a další). Tyto odpady nemohou být odkládány do běžných nádob, pro tento účel jsou používány nádoby speciální, umožňující bezpečné uložení těchto odpadů podle jejich jednotlivých druhů tak, aby se nemohly smíchat. Bývají umístěny ve sběrném středisku odpadů a jsou i součástí sběrného vozidla. Obec, která dosud nemá sběrné středisko odpadů, stanoví termíny a místa k soustřeďování nebezpečných složek KO a zajistí odvoz těchto odpadů oprávněnou osobou. Dalšími místy určenými k odkládání určitých složek KO jsou všechny lékárny, které odebírají prošlé nebo nespotřebované léky a konečně sběrny, výkupny odpadů a jiná místa, pokud je v nich organizován sběr určitých složek KO nebo zaveden na základě písemné smlouvy s obcí režim „zpětného odběru obalů a výrobků“. Sběr a přeprava nebezpečných složek KO se provádí formou zastávkového nebo průběžného sběru a ve sběrných střediscích odpadů. Sběrové dny jsou oznamovány veřejnosti v tiskovinách a na úřední desce. Přepravu odpadů a jeho složek provádí svozová společnost. Vyhláškou lze udělit povinnosti vlastníku nemovitosti. Jedná se o zajištění dostatečného objemu sběrných nádob, určení stálého a svozového stanoviště sběrných nádob, udržování čistoty na těchto stanovištích. Nachází-li se na katastrálním území obce rekreační nebo zahrádkářská oblast, je vhodné zde vyhláškou zavést speciální režim nakládání s odpady. V systému obec stanoví posloupnost metod využívání a odstraňování komunálních odpadů. Vždy však musí upřednostnit třídění a zajištění využití vytříděných složek KO před pouhým odstraněním odpadu – ať už ve spalovně KO nebo jeho uložením na skládce. 3.5 Ochrana ovzduší Klimatický systém Země tvoří veškerá atmosféra, hydrosféra, biosféra, geosféra a jejich vzájemné působení, přičemž změnou klimatu se rozumí taková změna, která je vázána přímo nebo nepřímo na lidskou činnost měnící složení globální atmosféry a která je vedle přirozené proměnnosti klimatu pozorována za srovnatelný časový úsek. Látkami ovlivňujícími klimatický systém Země jsou oxid uhličitý, methan, oxid dusný, částečně a zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový. Blíže viz příloha této kapitoly. I když v posledních desetiletích bylo vynaloženo velké úsilí na snižování znečišťování ovzduší, není situace v České republice i Evropské Unii stále uspokojivá. I když se znečišťování ovzduší celkově snížilo a nejvyšší koncentrace poklesly v mnoha velkých městech a městských oblastech, celkové znečištění měřené množstvím znečišťujících látek, které jsou vypouštěny do ovzduší, se často snížilo jen málo anebo dokonce zůstalo beze změny a na některých 197


územích se koncentrace některých znečišťujících látek dokonce zvýšily. Proto byla přijata celá řada legislativních opatření v České republice, která jsou kompatibilní s Evropským společenstvím. 3.5.1 Charakteristika aktuálního legislativního prostředí v ochraně ovzduší Česká právní úprava ochrany ovzduší je tvořena následujícími právními předpisy: • Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší) • Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší • Nařízení vlády č. 351/2002 Sb., kterým se stanoví závazné emisní stropy pro některé látky znečišťující ovzduší a způsob přípravy a provádění emisních inventur a emisních projekcí • Nařízení vlády č. 352/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší • Nařízení vlády č. 353/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší • Nařízení vlády č. 354/2002 Sb., kterým se stanoví emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu • Vyhláška MŽP č. 355/2002 Sb., kterou se stanoví emisní limity a další podmínky provozování ostatních stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší emitujících těkavé organické látky z procesů aplikujících organická rozpouštědla a ze skladování a distribuce benzinu • Vyhláška MŽP č. 356/2002 Sb., kterou se stanoví seznam znečišťujících látek, obecné emisní limity, způsob předávání zpráv a informací, zjišťování množství vypouštěných znečišťujících látek, tmavosti kouře, přípustné míry obtěžování zápachem a intenzity pachů, podmínky autorizace osob, požadavky na vedení provozní evidence zdrojů znečišťování ovzduší a podmínky jejich uplatňování. • Vyhláška MŽP č. 357/2002 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv z hlediska ochrany ovzduší • Vyhláška MŽP č. 358/2002 Sb., kterou se stanoví podmínky ochrany ozonové vrstvy Země Tato soustava předpisů v principu dobře pokrývá požadavky směrnic Evropského společenství. 3.5.2 Kontrolní kompetence a správní činnost v ochraně ovzduší Správní činnosti na úseku ochrany ovzduší, ozonové vrstvy a klimatického systému Země vykonávají tyto orgány ochrany ovzduší: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zdravotnictví, Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, celní úřady, kraje, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obce. Česká inspekce životního prostředí kromě jiných povinností vyplývajících ze zákona č. 86/2002 Sb. (dále jen zákona) vykonává následující činnosti: • dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí orgánů ochrany ovzduší týkajících se ochrany ovzduší, ochrany ozonové vrstvy a klimatického systému Země,

198


• kontroluje dodržování povinností provozovateli zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů a provádí u nich měření znečišťujících látek za účelem kontroly dodržování emisních limitů a emisních stropů, a to včetně přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování obyvatelstva zápachem, • ověřuje údaje souhrnné provozní evidence zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o zdrojích znečišťování, • spolupracuje s místně příslušnými orgány ochrany ovzduší a je oprávněna od nich vyžadovat informace, • ukládá nápravná opatření a rozhoduje o omezení nebo zastavení provozu stacionárního zdroje, • kontroluje plnění plánů snížení emisí a plánů zavedení zásad správné zemědělské praxe u zdroje znečišťování, • upozorňuje orgán kraje na nedostatky ve způsobu zjišťování emisí znečišťujících látek, • ukládá provozovatelům zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů pokuty za porušení jejich povinností, • rozhoduje v případě spalování více druhů paliv v jednom zařízení spadajícím do kategorie zvláště velkých, velkých nebo středních stacionárních zdrojů o emisních limitech a dalších požadavcích na jejich provozování, • zpřístupňuje informace na základě zákona a zvláštních právních předpisů, • vydává povolení a je dotčeným orgánem státní správy v řízení o vydání těchto povolení; ke každému řízení vydává své vyjádření a poskytuje odbornou spolupráci orgánům kraje při udělování těchto povolení, • ukládá pokuty za porušení povinností vyplývající z ustanovení hlavy třetí tohoto zákona. Krajské úřady mají následující povinnosti v přenesené působnosti (např. odbor životního prostředí a zemědělství): • rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatku za znečišťování ovzduší zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů, • kontroluje a hodnotí dodržování imisních limitů a emisních stropů na základě údajů z informačního systému kvality ovzduší, • provádí dozor na úseku ochrany ovzduší ve své územní působnosti, • ukládá plnění plánu snížení emisí nebo zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, • vypracovává krajský program snižování emisí, • vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší v oblastech s jeho zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v jeho územní působnosti, • podílí se na tvorbě národních programů snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek, • schvaluje návrhy opatření pro případy havárií u zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů a návrhy na jejich změny, • schvaluje plány snížení emisí u stacionárního zdroje, • vypracovává integrovaný program zlepšení kvality ovzduší, • schvaluje plány zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje, • stanovuje pro zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje znečišťující látky nebo jejich stanovené skupiny, pro které budou uplatněny obecné emisní limity, 199


• vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci; kontroluje dodržování těchto opatření a za jejich porušení ukládá provozovatelům pokuty, • zpřístupňuje informace na základě tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, • vypracovává krajský regulační řád, • ode dne 1. ledna 2003 vydává povolení, • ukládá pokuty, • vede evidenci oznámení pro zvláště velké a velké stacionární zdroje a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu od 1. ledna 2003, • je dotčeným orgánem státní správy v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší, • stanovuje v pochybnostech způsob zjišťování emisí znečišťujících látek. Kraj v samostatné působnosti (např. zastupitelstvo, případně rada): • zaujímá stanoviska k návrhu krajského a místního programu snižování emisí a programu ke zlepšení kvality ovzduší, • vyjadřuje se k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, k rozvojovým koncepcím a k programům rozvoje jednotlivých oborů a odvětví ve své územní působnosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností má následující povinnosti: • rozhoduje o vyměření poplatku, odkladu nebo prominutí části poplatků za znečišťování ovzduší u středních stacionárních zdrojů, • ověřuje údaje souhrnné provozní evidence u středních stacionárních zdrojů a předává je ministerstvu k zajištění evidence o stacionárních zdrojích, • ukládá pokuty, • vede evidenci oznámení pro střední stacionární zdroje a údaje z této evidence poskytuje ministerstvu. Orgán obce v přenesené působnosti (obecní úřad): • je dotčeným správním orgánem v územním, stavebním a kolaudačním řízení z hlediska ochrany ovzduší, • zpřístupňuje informace podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů, • rozhoduje o vyměření poplatků za znečišťování ovzduší u malých stacionárních zdrojů, • nařizuje odstranění závad u malých spalovacích zdrojů, • ukládá opatření k nápravě těchto závad a ukládá pokuty za nesplnění této uložené povinnosti, • vypracovává programy zlepšování kvality ovzduší v oblastech se zhoršenou kvalitou, které se nacházejí v její územní působnosti, • může vypracovat místní program snižování emisí znečišťujících látek, • vydává nařízení, jímž může na svém území zakázat některé druhy paliv pro malé spalovací zdroje znečišťování; seznam těchto paliv je uveden v příloze č. 11 k zákonu, • vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit podmínky spalování suchých rostlinných materiálů nebo toto spalování zakázat; při stanovení těchto podmínek přihlíží zejména ke klimatickým podmínkám, stavu ovzduší ve svém územním obvodu, vegetačnímu období a hustotě obytné zástavby,

200


• vyhlašuje regulační opatření k omezení emisí ze stacionárních zdrojů, které nepodléhají regulaci a k omezení provozu mobilních zdrojů znečišťování; pokud jde o zvláště velké, velké a střední stacionární zdroje, informuje o porušení povinností inspekci, • vede evidenci malých stacionárních zdrojů, u nichž tento zákon stanoví ohlašovací povinnost, a poskytuje údaje z této evidence ministerstvu, • vydává nařízení, jímž může na svém území stanovit opatření ke snižování nebo předcházení výskytu světelného znečištění ovzduší. Orgán obce v přenesené působnosti kontroluje: a) dodržování povinností provozovateli malých stacionárních zdrojů, za nedodržení povinností jim ukládá pokuty a nápravná opatření a rozhoduje o zastavení nebo omezení provozu těchto zdrojů, b) dodržování přípustné tmavosti kouře, pachového čísla a přípustné míry obtěžování zápachem u provozovatelů malých stacionárních zdrojů a za nedodržení povinností ukládá pokuty, c) účinnost spalování, měření množství a rozsahu vypouštěných látek u malých spalovacích zdrojů; touto činností může pověřit odborně způsobilé právnické nebo fyzické osoby podle zvláštního právního předpisu, d) dodržování povinností podle § 3 odst. 5 a 10 a za jejich porušení ukládá pokuty. Obce jako jeden z orgánů státní správy vykonávají základní funkce státní správy také na úseku ochrany ovzduší. Patří mezi ně zejména kontrola provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečištění a dozor nad dodržováním ukazatele přípustné tmavosti kouře u všech stacionárních zdrojů. Obce zajišťují informovanost obyvatelstva o stavu znečištění ovzduší. V některých případech mohou i ukládat pokuty či nápravná opatření. Obce jsou oprávněny stanovit pomocí obecně závazné vyhlášky: • městské zóny s omezením provozu zdrojů znečišťování, • zvláštní požadavky na druh paliva pro malé zdroje znečišťování. Obec je vždy dotčeným orgánem v územním či stavebním řízení z hlediska ochrany ovzduší, pokud není pověřena funkcí stavebního úřadu. Obecně však působnost na úseku ochrany ovzduší není dána obcím příliš široce, což je plně zdůvodněno složitostí a územním rozsahem problematiky, která namnoze překračuje státní hranice. Kontrolní otázky 1. Kým je v ČR vykonávána státní správa v odpadovém hospodářství? 2. Kontroluje ČI ŽP dodržování stanoveného způsobu hodnocení nebezpečných vlastností odpadů pověřenými osobami? 3. Může obec s rozšířenou působností ukládat v rámci výkonu státní správy v odpadovém hospodářství pokuty? 4. Kým je v ČR vykonávána státní správa v ochraně ovzduší? 5. Může ČIŽP v ochraně ovzduší ukládat pokuty? Když ano, tak komu? Použitá a doporučená literatura V textu citovaná legislativa. www stránky v textu uvedených ministerstev.

201


Příloha kapitoly 3 Odpadové hospodářství Stručná terminologie v odpadovém hospodářství Tato terminologie je sjednocena v základních zákonech č. 185/2001 Sb., o odpadech, a č. 477/2001 Sb., o obalech, platných pro oblast odpadového hospodářství. Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v Příloze č.1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech – dále jen zákon. Odpad se zařazuje podle Katalogu odpadů (viz http://www.env.cz), kde každý odpad má šestimístní kód, (má 20 skupin podle prvního dvojčíslí) název a kategorii. Odpady se dělí podle kategorie na ostatní a nebezpečné, které vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností (viz v Příloze č. 2 k zákonu). Komunální odpad - veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti jejich občanů (ne podnikatelů). Odpadové hospodářství - činnost zaměřená na předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností. Nakládání s odpady - jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování. Shromažďování odpadů - krátkodobé soustřeďování odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším nakládáním s odpady. Sběr odpadů - soustřeďování odpadů podnikateli a obcemi od jiných subjektů za účelem jejich předání k dalšímu využití nebo odstranění. Výkup odpadů - sběr odpadů v případě, kdy odpady jsou podnikateli kupovány za sjednanou cenu. Skladování odpadů - přechodné umístění odpadů, které byly soustředěny (shromážděny, sesbírány, vykoupeny) do zařízení k tomu určeného a jejich ponechání v něm. Úprava odpadů - každá činnost, která vede ke změně chemických, biologických nebo fyzikálních vlastností odpadů (včetně jejich třídění) za účelem umožnění nebo usnadnění jejich dopravy, využití, odstraňování nebo za účelem snížení jejich objemu, případně snížení jejich nebezpečných vlastností. Využívání odpadů - činnosti (R1 až R13) uvedené v příloze č. 3 k zákonu. Materiálové využití odpadů - náhrada prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny, nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo k jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. Energetické využití odpadů - použití odpadů hlavně způsobem obdobným jako paliva za účelem získání jejich energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie. Odstraňování odpadů - činnosti (D1 až D15) uvedené v příloze č. 4 k zákonu. Původce odpadů - právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti občanů, na něž se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamžiku, kdy občan odpady odloží na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů. 202


Skládka odpadů - technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země. Zařízení - technické zařízení, místo, stavba nebo část stavby. Obal - jakýkoli výrobek bez ohledu na typ a použitý materiál, který je určen k pojmutí jednoho výrobku nebo určitého množství výrobků nebo k ochraně nebo zajištění výrobků nebo k manipulaci s výrobky nebo usnadnění manipulace s nimi nebo k uvedení výrobků do oběhu nebo k jejich dodávce spotřebiteli. Nakládání s obaly - výroba obalů, uvádění obalů nebo balených výrobků na trh nebo do oběhu, použití obalů, úprava obalů a opakované použití obalů. Obal po použití, pro které byl určen, by měl být dále opakovaně použitelný nebo odpad z tohoto obalu byl měl využitelný alespoň jedním z těchto postupů: • recyklací – tj. procesem, kterým jsou odpady z obalů nebo jejich zbytky, případně spolu s dalšími materiály přeměněny ve výrobek nebo surovinu, • energetickým využitím – tj. přímým spalováním za uvolňování energie hořením, a to samostatně nebo spolu s jiným odpadem a se zužitkováním získaného tepla, • organickou recyklací – tj. aerobním zpracováním nebo anaerobním zpracováním biologicky rozložitelných složek tohoto odpadu za kontrolovaných podmínek a s použitím mikroorganismů za vzniku stabilizovaných organických zbytků nebo metanu; skládkování se za organickou recyklaci nepovažuje.

203

3 Odpadové hospodářství a ochrana ovzduší

Recommend Documents