EVROPSKÝ PARLAMENT 2004
««« « « « « « « «««
2009
Dokument ze zasedání
KONEČNÉ ZNĚNÍ A6-0070/2004 12. 9. 2004
ZPRÁVA o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Výbor pro ústavní záležitosti Zpravodajové: Richard Corbett a Íñigo Méndez de Vigo
RR\550131CS.doc
CS
PE 347.119v04-00
CS
PR_INI
PE 347.119v04-00
CS
2/129
RR\550131CS.doc
OBSAH Strana
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU........................................................6 VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ.........................................................................................13 PŘÍLOHA 1: Pravomoci Unie ..............................................................................................44 PŘÍLOHA 2: Seznam nových případů rozhodování kvalifikovanou většinou .......................45 PŘÍLOHA 3: Legislativní akty – řádný legislativní postup ...................................................49 PŘÍLOHA 4: Legislativní akty – zvláštní legislativní postupy ..............................................56 MENŠINOVÉ STANOVISKO ............................................................................................59 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI........................................................63 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZVOJ...........................................................................67 STANOVISKO VÝBORU PRO MEZINÁRODNÍ OBCHOD .............................................72 STANOVISKO ROZPOČTOVÉHO VÝBORU...................................................................75 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU.......................................77 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNÍ VĚCI..........................79 STANOVISKO VÝBORU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, VEŘEJNÉ ZDRAVÍ A BEZPEČNOST POTRAVIN ................................................................................................82 STANOVISKO VÝBORU PRO PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKU .......................84 STANOVISKO VÝBORU PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ ..................................................87 STANOVISKO VÝBORU PRO ZEMĚDĚLSTVÍ ...............................................................90 STANOVISKO VÝBORU PRO RYBOLOV.......................................................................95 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI..................................................98 STANOVISKO VÝBORU PRO OBČANSKÉ SVOBODY, SPRAVEDLNOST A VNITŘNÍ VĚCI..................................................................................................................................102 STANOVISKO PETIČNÍHO VÝBORU............................................................................106
RR\550131CS.doc
3/129
PE 347.119v04-00
CS
STANOVISKO EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO VÝBORU........110 STANOVISKO VÝBORU REGIONŮ...............................................................................120 POSTUP ............................................................................................................................129
PE 347.119v04-00
CS
4/129
RR\550131CS.doc
RR\550131CS.doc
5/129
PE 347.119v04-00
CS
NÁVRH USNESENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU o Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Evropský parlament, – s ohledem na Smlouvu o Ústavě pro Evropu (dále jen „Ústava“), – s ohledem na Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství pozměněné Jednotným evropským aktem a Amsterodamskou smlouvou, Maastrichtskou smlouvou a Niceskou smlouvou, – s ohledem na Chartu základních práv Evropské unie1, – s ohledem na prohlášení Evropské rady z Laeken2, – s ohledem na usnesení Parlamentu3, která položila základy pro Ústavu pro Evropu, – s ohledem na usnesení Parlamentu4 , která stanovila přípravné opatření pro předešlé 1
Úř. věst. C 364, 18.12.2000, s. 1. Zasedání Evropské rady v Laekenu, Laekenské prohlášení o budoucnosti Unie, SN 273/01, 15.12.2001. 3 Usnesení ze dne 14. 2. 1984 o návrhu Smlouvy o založení Evropské unie – Úř. věst. C 77, 19.3.1984, s. 53., zpravodaj: Altiero Spinelli; 1-1200/1983); Usnesení ze dne 11. července 1990 o směrech Evropského parlamentu týkajících se návrhu Ústavy pro Evropskou unii (Úř. věst C 231, 17.9.1990, s. 91, zpravodaj: Emilio Colombo; dok. A3-165/90); Usnesení ze dne 12. 12. 1990 o ústavních základech Evropské unie –Úř. věst C 19, 28.1.1991, s. 65, zpravodaj: Emilio Colombo; A3-0301/1990); Usnesení ze dne 10. 2. 1994 o Ústavě Evropské unie –Úř. věst C 61, 28.2.1994, s. 155, zpravodaj: Fernand Herman; A3-0064/1994); Usnesení ze dne 25. 10. 2000 o začlenění smluv do Ústavy –Úř. věst. C 197, 12.7.2001, s. 186, zpravodaj: Olivier Duhamel; A5-0289/2000). 4 Usnesení ze dne 14. 3. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii –Úř. věst. C 96, 17.4.1990, s. 114., zpravodaj: David Martin; A3-0047/1990); Usnesení ze dne 11. 7. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii – Úř. věst. C 231, 17.9.1990, s. 97., zpravodaj: David Martin; A3-166/1990); Usnesení ze dne 22. 11. 1990 o Mezivládní konferenci v rámci strategie Evropského parlamentu pro Evropskou unii – Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 219., zpravodaj: David Martin; A3-270/1990); Usnesení ze dne 22. 11. 1990 obsahující stanovisko EP ke svolání Mezivládní konference o HMU a politické unii – Úř. věst. C 324, 24.12.1990, s. 238., zpravodaj: David Martin, A3-281/1990); Usnesení ze dne 17. 5. 1995 o účinnosti Smlouvy o EU ve spojitosti s Mezivládní konferencí v r. 1996 Založení a vývoj Unie– Úř. věst. C 151, 19.6.1995, s. 56, zpravodajové: Jean-Louis Bourlanges a David Martin; A4-102/1995); Usnesení ze dne 13. 3. 1996 obsahující (i) stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference, (ii) hodnocení práce skupiny expertů a upřesnění politických priorit Evropského parlamentu s ohledem na Mezivládní konferenci – Úř. věst C 96, 1.4.1996, s. 77, zpravodajové : Raymonde Dury a Hanja Maij-Weggen; A4-0068/1996); Usnesení ze dne 18. 11. 1999 o přípravě reformy smluv a o následující Mezivládní konferenci – Úř. věst. C 189, 7.7.2000, s. 222., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0058/1999); Usnesení ze dne 3. 2. 2000 o svolání MK–Úř. věst. C 309, 27.10.2000, s. 85., zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0018/2000); Usnesení ze dne 16. 3. 2000 o vypracování Charty základních práv Evropské unie – Úř. věst. C 377, 29.12.2000, s.329., zpravodajové: Andrew Duff a Johannes Voggenhuber), A5-0064/2000. 2
PE 347.119v04-00
CS
6/129
RR\550131CS.doc
Mezivládní konference a usnesení Parlamentu5, která obsahovala hodnocení těchto konferencí, – s ohledem na návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou vzájemnou dohodou přijal ve dnech 13. června a 10. července 2003 Evropský konvent spolu s usneseními EP6, která stanovila přípravné opatření a hodnocení práce Konventu, – s ohledem na stanoviska k Ústavě, která na žádost Evropského parlamentu9 zaujal Výbor regionů7 dne 17. listopadu 2004 a Evropský hospodářský a sociální výbor8 dne 28. října 2004, – s ohledem na názory, které vyjádřili zástupci regionálních sdružení, sociálních partnerů a platforem občanské společnosti na veřejném slyšení, které se konalo dne 25. listopadu 2004, – s ohledem na článek 45 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Výboru pro ústavní záležitosti a stanoviska Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj, Výboru pro mezinárodní obchod, Rozpočtového výboru, Výboru pro rozpočtovou kontrolu, Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku, Výboru pro regionální rozvoj, Výboru pro zemědělství, Výboru pro rybolov, Výboru pro právní záležitosti, Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, a Petičního výboru (A6-0070/2004), vzhledem k těmto důvodům:
Usnesení ze dne 13. 4. 2000 o návrzích EP pro MK – Úř. věst. C 40, 7.2.2001, s. 409, zpravodajové: Giorgos Dimitrakopoulos a Jo Leinen; A5-0086/2000); 5 Usnesení ze dne 16. 1. 1986 o postoji Evropského parlamentu k Jednotnému aktu, který schválila ve dnech 16. a 17. prosince 1985 MK –Úř. věst. C 36, 17.2.1986, s. 144, zpravodaj: Altiero Spinelli, A2-0199/1985); Usnesení ze dne 11. 12. 1986 o Jednotném evropském aktu – Úř. věst. C 07, 12.1.1987, s. 105, zpravodaj: Luis Planas Puchades; A2-0169/1986); Usnesení ze dne 7. 4. 1992 o výsledcích MK (Maastricht) – Úř. věst. C 125, 18.5.1992, s. 81., zpravodajové: David Martin, Fernand Herman; A3-0123/1992); Usnesení ze dne 19. 11. 1997 o Amsterdamské smlouvě – Úř. věst. C 371, 8.12.1997, s. 99., zpravodajové: Inigo Méndez de Vigo a Dimitris Tsatsos; A4-0347/1997); Usnesení ze dne 31. 5. 2001 o Niceské smlouvě a o budoucnosti Evropské unii – Úř. věst. C 47 E, 21.2.2002, s. 108., zpravodajové: Inigo Méndez de Vigo a António José Seguro; A5-0168/2001); 4 Usnesení ze dne 29. 11. 2001 o zasedání Evropské rady v Laekenu a budoucnosti Evropy – Úř. věst. C 153, 27.6.2002, s.310., zpravodajové: Jo Leinene, Iñigo Méndez de Vigo; A5-0368/2001); Usnesení ze dne 24. 9. 2003 o návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání Mezivládní konference – Úř. věst. C 77E, 26.3.2004, s.255., zpravodajové: José María Gil-Robles Gil-Delgado, Dimitris Tsatsos; A5-0299/2003). 6 Usnesení ze dne 29. 11. 2001 o procesu vytváření Ústavy a budoucnosti Unie - Úř. věst. C 153, 27.6.2002, s. 310, zpravodajové: Jo Leinen a Iñigo Méndez de Vigo, A5-0368/2001. Usnesení ze dne 24. 9. 2003 o návrhu Smlouvy základající Ústavu pro Evropu a stanovisko Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference - Úř. věst. C 77 E, 26.3.2004, s. 255 zpravodajové: José María GilRobles Gil-Delgado a Dimitris Tsatsos, A5-0299/2003. 9 P6_PV(2004)09-14 7 CdR 354/2003 v konečném znění, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku. 8 CESE 1416/2004, dosud nezveřejněno v Úředním věstníku.
RR\550131CS.doc
7/129
PE 347.119v04-00
CS
A. Evropská unie hrála v průběhu svého vývoje významnou úlohu při vytváření stále se zvětšujícího prostoru míru a prosperity, demokracie a svobody, spravedlnosti a bezpečnosti, B. Ústava konsoliduje dosažené pokroky a přináší významná zlepšení, která jsou nezbytná k udržení a rozšiřování schopnosti Unie o dvaceti pěti a případně více členech jednat účinně doma i v zahraničí, C. úsilí, které na vznik Ústavy vynakládal Evropský parlament už od prvních přímých voleb, bylo korunováno úspěchem Konventu, který vypracoval návrh na základě demokratického, reprezentativního a průhledného postupu, jenž zcela prokázal svou účinnost, přihlížeje k příspěvkům evropských občanů, což vedlo ke konsenzu, který Mezivládní konference ponechala v podstatě beze změny, D. Ústava, která měla být kompromisem přijatelným pro všechny členské státy, nevyhnutelně nezahrnula některé návrhy, zejména návrhy Evropského parlamentu nebo Konventu, které by podle názoru jejich autorů Unii dále vylepšily a z nichž mnohé stále mohou být v budoucnu přijaty, E. schválení návrhu Ústavy všemi vládami států Evropské unie dokazuje, že všechny zvolené vlády členských států považují tento kompromis za základ, na kterém si přejí v budoucnu společně pracovat, a bude nutné, aby každá z těchto vlád prokázala maximální politické odhodlání pro dosažení ratifikace do 1. listopadu 2006, F. Ústava byla předmětem občasné kritiky, která zazněla při veřejných diskusích a která neodpovídá skutečnému obsahu a právním dopadům jejích ustanovení, neboť Ústava nepovede k vytvoření centralizovaného superstátu, neoslabí sociální rozměr Unie, nýbrž jej bude posilovat, a neopomíjí historické a duchovní kořeny Evropy, neboť se odvolává na evropské kulturní, náboženské a humanistické dědictví, 1. dospívá k závěru, že z obecného hlediska představuje Ústava uspokojivý kompromis a obrovské zlepšení existujících smluv a bude znamenat, až bude uplatněna, viditelný přínos pro občany (a Evropský parlament a národní parlamenty jako jejich demokratické zástupce), pro členské státy (a jejich regionální a místní orgány) a pro účinné fungování institucí EU, a tedy pro Evropskou unii jako celek; Vyjasnění povahy a cílů Unie 2. je potěšen skutečností, že Ústava lépe objasňuje občanům povahu a cíle Unie a vztahy mezi Unií a členskými státy, zejména z těchto důvodů : a) složitý soubor evropských smluv je nahrazen jediným a jasnějším dokumentem, který stanoví cíle, pravomoci a možnosti, nástroje politik a orgány Unie ; b) je potvrzena dvojí legitimita Unie a je jasně stanoveno, že se jedná o unii států a občanů ; c) souhrn společných hodnot všech členských států, z nichž Evropská unie vychází a PE 347.119v04-00
CS
8/129
RR\550131CS.doc
které vytvářejí pevné pouto mezi občany Unie, byl výslovně stanoven a rozšířen ; d) cíle Unie a zásady, kterými se řídí její činnost a vztahy Unie s členskými státy, jsou jasnější a lépe definované ; e) hospodářská, sociální a územní soudržnost se znovu potvrzuje jako cíl Unie; f)
jsou stanovena nová ustanovení s obecnou platností, která se týkají vysoké míry zaměstnanosti, prosazování rovnosti mužů a žen, odstranění všech druhů diskriminace, boje proti sociálnímu vyloučení a prosazování sociální spravedlnosti, sociální ochrany, vysoké úrovně vzdělávání, odborné přípravy a zdravotní péče, ochrany spotřebitele, prosazování udržitelného rozvoje a respektování služeb obecného zájmu;
g) přestane docházet k záměně mezi pojmy „Evropské společenství“ a „Evropská unie“, neboť Evropská unie se stane jedinou právnickou osobou a bude mít jednotnou strukturu ; h) zjednoduší a vyjasní se evropské legislativní akty a s nimi související terminologie a budou se používat srozumitelnější pojmenování: „evropské zákony“ a „evropské rámcové zákony“ nahradí současný systém více typů aktů (nařízení, směrnice, rozhodnutí, rámcová rozhodnutí atd.) ; i)
poskytuje záruky, že se Unie nikdy nestane centralizovaným a všemocným „superstátem“: – silný důraz na decentralizaci obsažený v hesle „jednotná v rozmanitosti“, – závazek „ctít národní identitu členských států, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně regionální a místní samosprávy“, – zásady svěřených pravomocí (na základě této zásady má Unie pouze ty pravomoci, které ji svěřily členské státy), subsidiarity a proporcionality , – účast samotných členských států na systému rozhodování Unie a na schvalování všech jeho změn ,
j)
začlenění symbolů Unie do Ústavy zvýší povědomí občanů o orgánech Unie a jejich činnosti;
k) doložka o solidaritě mezi členskými státy zajistí, že se občané budou moci spolehnout na pomoc všech členských států Unie v případě teroristického útoku, přírodní katastrofy nebo pohromy zapříčiněné lidskou činností; Větší účinnost a posílení role EU ve světě 3. je potěšen skutečností, že vstupem Ústavy v platnost budou moci orgány Unie plnit své úkoly efektivněji , a to zejména z těchto důvodů: a) rozsah oblastí, v nichž budou vlády, které se scházejí v Radě, rozhodovat RR\550131CS.doc
9/129
PE 347.119v04-00
CS
kvalifikovanou většinou, a ne jednomyslným hlasováním, je výrazně rozšířen; tento faktor má zásadní význam, má-li Unie s dvaceti pěti členskými státy fungovat, aniž by byla její činnost blokována používáním práva veta ; b) předsednictví Evropské rady se prodlouží na dva a půl roku namísto rotačního systému půlročního předsednictví; c) po roce 2014 se sníží počet členů Komise a tyto funkce budou členské státy obsazovat na základě spravedlivého systému rotace; d) výrazně se zvýší viditelnost Unie a posílí se úloha Unie jako celosvětového činitele; – funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční politiku a funkce komisaře pro vnější vztahy – dvě funkce, které se překrývají a působí zmatek – budou sloučeny do jediné funkce evropského „ministra zahraničních věcí“, který bude místopředsedou Komise, bude předsedat Radě pro zahraniční věci a bude moci hovořit jménem Unie v záležitostech, které jsou předmětem společného postoje Unie, – bude existovat jednotná zahraniční služba pod vedením ministra zahraničních věcí , – přidělení statutu právnické osoby Unii, jako tomu bylo v případě Evropského společenství, posílí postavení Unie v mezinárodních vztazích a umožní Unii podílet se na mezinárodních dohodách , – možnost Unie rozvíjet společné struktury v oblasti bezpečnostní a zahraniční politiky bude posílena, přičemž bude zajištěna potřebná pružnost pro sladění rozdílných přístupů členských států k těmto otázkám, e) bude snížen počet legislativních nástrojů Unie a počet postupů pro jejich přijímání, vyjasní se rozdíl mezi nástroji zákonodárné a výkonné moci ; f)
činnost v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí se bude řídit účinnějšími postupy s cílem dosáhnout konkrétního pokroku, pokud jde o otázky spravedlnosti , bezpečnosti a přistěhovalectví;
g) v několika dalších oblastech se usnadní používání úspěšné metody Společenství, jakmile k tomu bude politická vůle ; h) vznikne větší prostor pro pružné řešení otázek v případě, kdy nejsou všechny členské státy ochotny nebo schopny uplatňovat ve stejnou dobu určité politiky; Více demokratické odpovědnosti 4. je potěšen skutečností, že občané budou mít lepší kontrolu nad činností Evropské unie prostřednictvím zvýšené demokratické odpovědnosti, a to zejména na základě níže uvedených opatření: a) přijetí všech právních předpisů Evropské unie bude podléhat předchozímu PE 347.119v04-00
CS
10/129
RR\550131CS.doc
přezkoumání v národních parlamentech a až na několik výjimek také dvojímu schválení národními vládami (v Radě ) a přímo voleným Evropským parlamentem; tak vysoká úroveň parlamentní kontroly neexistuje v žádné jiné podobné nadnárodní nebo mezinárodní struktuře; b) všechny návrhy Evropské unie budou včas, předtím než Rada přijme postoj, předány národním parlamentům k přezkoumání a projednání s ministry a parlamenty budou mít také právo vystoupit proti návrhům, pokud se domnívají, že návrhy přesahují kompetence Unie; c) Evropský parlament bude mít zpravidla rovnocenné postavení jako Rada při rozhodování o právních předpisech Unie; d) předsedu Komise bude volit Evropský parlament, čímž vznikne propojení s výsledky voleb do EP; e) ministr zahraničních věcí , kterého jmenuje Evropská rada po dohodě s předsedou Komise, se bude zodpovídat Evropskému parlamentu a Evropské radě; f)
nový rozpočtový proces bude vyžadovat schválení všech výdajů Evropské unie Radou i Parlamentem bez jakýchkoli výjimek, čímž se dostanou všechny výdaje pod plnou demokratickou kontrolu ;
g) uplatňování legislativních pravomocí Komise bude podléhat novému systému společné kontroly Evropského parlamentu a Rady, který umožní těmto orgánům zamítnout rozhodnutí Komise, se kterými nesouhlasí; h) agentury, zejména Europol, budou pod větší parlamentní kontrolou; i)
při projednávání a přijímání právních předpisů Unie budou schůze Rady veřejné ;
j)
je posílena role Výboru regionů;
k) pokud jde o budoucí revize Ústavy, bude mít také Evropské parlament pravomoc předkládat návrhy a Konvent bude projednávat všechny návrhy na revizi, pokud Parlament nerozhodne, že tento krok není nutný;
Více práv občanům 5. je potěšen skutečností, že práva občanů budou posílena v důsledku níže uvedených opatření: a) začlenění Charty základních práv do části II Ústavy, jež znamená, že všechna ustanovení právních předpisů EU a veškerá opatření orgánů EU nebo opatření založená na právních předpisech EU musí být v souladu s těmito normami; b) Evropská unie má přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech, díky čemuž bude Unie podléhat stejné vnější kontrole jako členské státy; RR\550131CS.doc
11/129
PE 347.119v04-00
CS
c) nová ustanovení zjednoduší účast občanů, sociálních partnerů, reprezentativních sdružení a občanské společnosti na projednávání záležitostí týkajících se Unie; d) zavedením evropské občanské iniciativy budou mít občané možnost předkládat návrhy k některým otázkám, pokud se domnívají, že uplatňování Ústavy vyžaduje právní akt Unie ; e) jednotlivci budou mít lepší přístup ke spravedlnosti, pokud jde o právo Evropské unie; Závěry 6. schvaluje Ústavní smlouvu a bezvýhradně podporuje její ratifikaci; 7. je přesvědčen o tom, že Ústava poskytne stabilní a trvalý rámec pro budoucí rozvoj Evropské unie, který umožní její další rozšiřování a současně zajistí mechanismy pro její revizi, bude-li to nutné ; 8. doufá, že se všem členským státům Unie podaří úspěšně dokončit ratifikaci do poloviny roku 2006; 9. opětovně žádá, aby bylo vyvinuto veškeré úsilí, aby byli evropští občané jasně a objektivně informováni o obsahu Ústavy; vyzývá v této souvislosti evropské instituce a členské státy, aby při seznamování občanů s textem Ústavy (ať již s plným zněním nebo se shrnutím jejích ustanovení) jednoznačně rozlišovaly prvky, které již platí podle stávajících Smluv, a nová ustanovení, která přináší Ústava, a to jak v zájmu poučení občanů, tak v zájmu vyjasnění obsahu diskusí; 10. pověřuje předsedu Parlamentu, aby předal toto usnesení spolu se zprávou Výboru pro ústavní záležitosti národním parlamentům členských států, Radě, Evropské komisi a bývalým členům Konventu o budoucnosti Evropy a aby zajistil, že oddělení Parlamentu, a zejména jeho externí kanceláře, budou podávat podrobné informace o Ústavě a o postoji Parlamentu k Ústavě.
PE 347.119v04-00
CS
12/129
RR\550131CS.doc
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ „Nejsem zastáncem častých změn zákonů a ústav, ale zákony a instituce musejí jít ruku v ruce s vývojem lidského ducha. Ten se stává vyvinutějším a osvícenějším, dochází k novým objevům, jsou odhalovány nové pravdy, mění se chování a názory, a proto se se změnou okolností musejí vyvíjet také instituce, aby držely krok s dobou. Chtít, aby civilizovaná společnost zachovala systém vlády svých předků, je totéž, jako požadovat, aby muž nosil kabát, který mu seděl jako chlapci.“ Thomas Jefferson I.
Úvod
1. Před více než půl stoletím Schumanova deklarace uvedla do pohybu ambiciózní podnik, jehož cílem bylo sjednotit na základě společného projektu Evropany, kteří byli po staletí rozděleni bratrovražednými konflikty. Úspěch tohoto projektu závisel na vyřešení třech základních problémů, kterým Evropa po skončení druhé světové války čelila: jak překonat vnitřní zlo, které bylo základní příčinou nejvážnějších neštěstí, která náš kontinent postihla, jak znovu získat při řešení světových záležitostí místo v popředí a jak vytvořit hospodářské podmínky, které by byly zárukou udržení stabilního demokratického systému. Historie posledních pěti desetiletí je kronikou úspěchu. Evropě se podařilo upevnit politický systém založený na principu svobody, plurality a tolerance; dosáhnout usmíření zemí, které byly ještě donedávna nepřáteli, a tím zahájit nejdelší období míru v moderních dějinách; zajistit Evropanům vysokou úroveň materiálního blahobytu a sociálního pokroku; přispět k odstranění železné opony, která oddělovala Evropu svobodných od Evropy utiskovaných. Všechny tyto úspěchy procesu evropské integrace nás nesmějí vést k zapomenutí skutečných cílů: zabránit existenci nacionalistických krutostí, skutečné rakoviny moderní Evropy, v současnosti; bránit demokracii jako systém, který může usměrňovat rozdílné názory v pluralitní společnosti; a dát Evropě mocný a vlivný hlas na obranu jejích myšlenek, hodnot a zájmů. Evropa však nesmí usnout na vavřínech: musí se zabývat novými úkoly, které před ní na počátku 21. století stojí, tj. úlohou Unie v mezinárodní politice, globalizací, rozšířením Unie, eurem, vnitřní a vnější bezpečností na našem kontinentu, terorizmem, migračními vlnami, vzděláváním, technickým pokrokem, rasizmem, xenofobií nebo sociálním vyloučením. Od založení prvního Evropského společenství (Uhlí a ocel: Pařížská smlouva ze dne 18. dubna 19511), které sdružilo šest západoevropských zemí2 se proces evropské integrace rozšířil na 25 evropských států3 a jeho působnost se rozšířila na nové oblasti prostřednictvím 1
Vstoupila v platnost dne 23. července 1952. Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko. 3 K původní šestce se přidaly tyto země: Dánsko, Irsko a Spojené království v roce 1973, Řecko v roce 1981, Španělsko a Portugalsko v roce 1986, Rakousko, Finsko a Švédsko v roce 1995 a Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovinsko a Slovensko v roce 2004. 2
RR\550131CS.doc
13/129
PE 347.119v04-00
CS
založení Hospodářského společenství a Společenství o atomové energii (Euratom) (Římské smlouvy ze dne 25. března 19574) a následně Evropské unie (Maastrichtská smlouva ze dne 7. února 1992). 2. Od té doby, co v roce 1979 proběhly všeobecné volby do Evropského parlamentu, Parlament vytrvale usiloval o demokratizaci a větší efektivitu a transparentnost činnosti budoucí Evropské unie. Přijetím prvního návrhu Smlouvy o Evropské unii (známého podle zpravodaje jako „Spinelliho“ návrh) dne 14. února 1984 Parlament zahájil reformní proces, který pokračoval následujících 20 let a vedl k návrhu Jednotného evropského aktu5 , Maastrichtské smlouvy6, Amsterodamské smlouvy7, Niceské smlouvy8 a nyní Smlouvy o Ústavě pro Evropu9. Ve všech fázích byl Parlament spolu s Výborem pro institucionální záležitosti, který se v roce 1999 stal Výborem pro ústavní záležitosti, hnací silou a aktivně se účastnil přípravných rozhovorů a posuzoval výsledky různých mezivládních konferencí (IGC)10. Již od začátku tohoto procesu Parlament hájil vyjasnění a posílení ústavního základu Evropské unie, potřebu, která se stávala stále akutnější pod tlakem postupného rozšiřování, které mohlo ohrozit politickou dimenzi integračního procesu.
4
Vstoupily v platnost dne 1. ledna 1958. Lucemburská smlouva ze dne 17. února 1986, která vstoupila v platnost 1. července 1987. 6 Podepsána dne 7. února 1992, vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. 7 Podepsána dne 2. října 1997, vstoupila v platnost 1. května 1999. 8 Podepsána dne 26. února 2001, vstoupila v platnost 1. února 2003. 9 Podepsána v Římě dne 29. října 2004, měla by vstoupit v platnost dne 1. listopadu 2006 (viz článek IV-447), pokud budou do tohoto data uloženy všechny ratifikační listiny. 10 Usnesení k přípravě mezivládních konferencí a posuzování jejich výsledků: - Jednotný evropský akt . usnesení ze dne 14. února 1984: Spinelliho zpráva a návrh Smlouvy (Úř. věst. C 77, 19. 3. 1984, s. 33) . usnesení ze dne 16. ledna 1986: Planasova zpráva (Úř. věst. C 36, 17. 2. 1986, s. 144) a ze dne 17. dubna 1986 (Úř. věst. C 120, 20. 5. 1986, s. 96) - Maastrichtská smlouva . usnesení ke zprávě D. Martina ze dne 14. března 1990 (Úř. věst. C 96, 17. 4. 1990, s. 114), 11. července 1990 (Úř. věst. C 231, 17. 9. 1990, s. 97) a 22. listopadu 1990 (Úř. věst. C 324, 24. 12. 1990, s. 219) . usnesení ze dne 7. dubna 1992: zpráva D. Martina (Úř. věst. C 125, 18. 5. 1992, s. 81) - Amsterodamská smlouva . usnesení ze dne 17. května 1995: D. Martinova/Bourlangesova zpráva (Úř. věst. C 151, 19. 6. 1995, s. 56) a ze dne 13. března 1996: Duryova/Maij-Weggenova zpráva (Úř. věst. C 96, 1. 4. 1996, s. 77) . usnesení ze dne 19. listopadu 1997: Méndez de Vigova/Tsatsosova zpráva (Úř. věst. C 371, 8. 12. 1997, s. 99) - Niceská smlouva . usnesení ke zprávě Dimitrakopoulosova/Leinenova ze dne 18. listopadu 1999 (Úř. věst. C 189, 7. 7. 2000, s. 222), 3. února 2000 (Úř. věst. C 309, 27. 10. 2000, s. 85) a 13. dubna 2000 (Úř. věst. C 40, 7. 2. 2001, s. 409) . usnesení ze dne 31. května 2001: Méndez de Vigova/Segurova zpráva (Úř. věst. C 47E, 21. 2. 2002, s. 108) 5
PE 347.119v04-00
CS
14/129
RR\550131CS.doc
V této souvislosti sledoval Evropský parlament tři samostatné, ale související cíle: Za prvé se snažil vyjasnit a pokud to bylo nutné posílit pravomoci a odpovědnost samotné Evropské unie. Vytrvale prosazoval, že pravomoci má Unie získat a vykonávat na základě „zásady subsidiarity“, tj. měla by jednat tehdy – ale pouze tehdy – když lze účinněji působit na úrovni společné politiky než zásahy jednotlivých členských států. Za druhé Parlament prosazoval, aby pravomoci na úrovni EU byly vykonávány účinněji. Kritizoval především postup jednomyslnosti v Radě a argumentoval tím, že pokud bylo schváleno společné provádění politiky, nedává smysl udělovat kterémukoli ze členů Unie pravomoc zablokovat rozhodnutí. Hájil také posílení role Komise při provádění politik, pokud byly jednou schváleny a jsou předmětem řádného dohledu a kontroly. Za třetí obhajoval lepší demokratickou kontrolu a odpovědnost na úrovni EU. Ty pravomoci, které národní parlamenty ratifikací Smluv přenechaly Unii, by neměly být uskutečňovány pouze Radou samotnou (tj. ministry jednotlivých zemí). Úbytek pravomocí parlamentů na národní úrovni by měl být kompenzován nárůstem pravomocí Evropského parlamentu. Vzhledem ke smíšeným a jasně neadekvátním výsledkům dosaženým Amsterodamskou smlouvou a Niceskou smlouvou, které byly postaveny proti úkolům způsobeným zdvojnásobením počtu členských států, ale také dalším prohlubováním Unie, bylo čím dál tím víc zřejmé, že stávající způsob revize Smluv již nebyl schopen poskytnout skutečnou odpověď na otázky vyplývající z dalšího vývoje Evropy. Parlament již dospěl k závěru a jasně ho představil ve svém usnesení ze dne 19. listopadu 1997 (založeném na zprávě Ínigo Méndeze de Viga a Dimitrise Tsatsose, viz poznámku 10 výše), které znamenalo skutečný začátek procesu politické revize, který na podnět německého předsednictví v Radě vyvrcholil v roce 1999 vytvořením vzoru ústavy, poprvé použitém v souvislosti s návrhem Charty základních práv Evropské unie. Signatáři Niceské smlouvy, vědomi si do nedokonalostí této smlouvy, připojili ještě prohlášení č. 23 „o budoucnosti Unie“11 , které otevírá cestu k nové reformě Smluv, která byla původně plánována na rok 2004. Tato reforma měla být připravena na základě „široké diskuse všech zúčastněných stran: zástupců národních parlamentů a celé veřejnosti (...) zástupců občanské společnosti atd.“, která měla probíhat v roce 2001 a měla vést k přijetí prohlášení „obsahujícího vhodné podněty k pokračování tohoto procesu“ na zasedání Evropské rady v Laeken. 3. Poté co během přípravy následných mezivládních konferencí12 usiloval o spolupráci s národními parlamenty, Parlament sám jako první navrhl13 na základě předchozího
11
Úř. věst. C 80, 10.3.2001, s. 85 a 86. Je třeba zde zmínit pouze římskou konferenci („Assises“) zahrnující národní parlamenty (Konference parlamentů Evropského společenství, která se konala od 27. do 30. listopadu 1990), interinstitucionální konference konané paralelně s mezivládními konferencemi o hospodářské a měnové unii a politické unii, které vyvrcholily návrhem Maastrichtské smlouvy, účastí parlamentních zástupců na práci Reflection Group před amsterodamskou mezivládní konferencí a jejich následné zapojení jako pozorovatelů do skupiny ustanovené na přípravu mezivládní konference v Nice.
12
RR\550131CS.doc
15/129
PE 347.119v04-00
CS
shromáždění, kdy byla navržena Charta základních práv Evropské unie14, svolat Konvent skládající se ze zástupců hlav států a vlád členských států, národních parlamentů, Evropského parlamentu a Komise, v němž by se jako řádní členové angažovali zástupci vlád a parlamentů přistupujících zemí. Úkolem tohoto Konventu (předseda: Valéry Giscard d’Estaing; místopředsedové: Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene) bylo vypracovat předběžný návrh Ústavy, který bude základem pro práci následující mezivládní konference. Konvent o Chartě základních práv totiž prokázal, že takový orgán je schopen vypracovat návrh, který může získat podporů hlav států a předsedů vlád. Jeho otevřený a transparentní charakter a vysoká úroveň výměny názorů také přispěly k dosažení konsenzu, na jehož počátku byla skutečnost, že každý měl možnost vyjádřit svůj názor a podrobně se seznámit s názory ostatních. Evropská rada na svém zasedání v Laeken ve dnech 14. a 15. prosince 2001 přijala „Laekenské prohlášení o budoucnosti Evropské unie“15 a navázala na výše uvedený podnět tím, že vymezila způsoby organizace a činnosti Konventu a zejména určila podmínky jeho mandátu a otázky, které na něm budou předloženy k diskusi. Tak byl Konvent o budoucnosti Evropy, jemuž předsedal Valéry Giscard d'Estaing a jehož místopředsedy byli Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene, pověřen úkolem vypracovat předběžný návrh Ústavy jako základ pro práci následné mezivládní konference. Výsledek, kterého Konvent dosáhl, potvrdil, že výběr tohoto způsobu byl moudrý, vzhledem k tomu, že po 16 měsících práce se Konventu podařilo předložit text vzniklý na základě dohody a formovaný intenzivními diskusemi, které čerpaly také z bezprostředního dialogu s občanskou společností. Parlament měl skrze práci Výboru pro ústavní záležitosti významný vliv na vytváření návrhu Ústavní smlouvy16, z něhož bylo mezivládní konferencí pozměněno jen velmi málo 13
Usnesení ze dne 25. října 2000 (zpráva Oliviera Duhamela o konstitucionalizaci Smluv) potvrdilo usnesení ze dne 31. května 2001 (zpráva Méndeze de Viga/Segura o Smlouvě z Nice [a jejím hodnocení] a budoucnosti Evropské unie). 14 Myšlenka přijmout podobnou Chartu, jaká dnes tvoří část II návrhu Ústavy, byla poprvé představena německým předsednictvím v Radě, které zajistilo její přijetí na zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem ve dnech 3. a 4. června 1999. Způsob navržení nové charty byl také stanoven na tomto zasedání Evropské rady a poté upřesněn na následujícím zasedání, které se konalo v Tampere ve dnech 15. a 16. října 1999. Bylo rozhodnuto ustanovit „orgán“, dodatečně označený jako Konvent, který sdruží čtyři strany Konventu o budoucnosti Evropy, přičemž přistupující státy zapojeny nebudou. 15 Dokument SN 300/1/01 REV 1, příloha 1, s. 19. 16 Usnesení ze dne 16. března 2000: Duffova/Voggenhuberova zpráva o návrhu Charty základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 377, 29. 12. 2000, s. 329) Rozhodnutí ze dne 14. listopadu 2000: Duffova/Voggenhuberova zpráva o schválení návrhu Charty základních práv Evropské unie (Úř. věst. C 223, 8. 8. 2001, s. 74) Usnesení ze dne 23. října 2002: Duffova zpráva o dopadu návrhu Charty základních práv Evropské unie a jejím udoucím statutu (Úř. věst. C 300E, 11. 12. 2003, s. 432) Usnesení ze dne 29. listopadu 2001: Leinenova/Méndez de Vigova zpráva o zasedání Evropské rady v Laekenu a o budoucnosti Unie (Úř. věst. C 153, 27. 6. 2002, s. 310(E)) Usnesení ze dne 25. října 2001: Poosova zpráva o reformě Rady (Úř. věst. C 112, 9. 5. 2002, s. 317(E)) Usnesení ze dne 14. března 2002: Carnero Gonzálezova zpráva o právní subjektivitě Evropské unie (Úř. věst. C 47, 27. 2. 2003, s. 594(E))
PE 347.119v04-00
CS
16/129
RR\550131CS.doc
ustanovení. Na této mezivládní konferenci byl Parlament poprvé plně zapojen do samotného jednání, a to prostřednictvím svého předsedy Pata Coxe a jeho dvou zástupců Ínigo Méndeze de Viga, kterého později nahradil Elmar Brok, a Klause Hänsche. II.
Co přináší Ústava ve vztahu k platným Smlouvám a stávajícímu acquis?
Nová ústava navržená pro Evropskou unii obsahuje velké množství zásadních reforem a zlepšení stávající ústavy (tj. sady překrývajících se Smluv, které v současné době de facto plní funkci ústavy). Je samozřejmě kompromisem, který je v mnoha směrech opatrný. Ale je to kompromis, který Evropu posouvá vpřed, který byl vypracován na základě dlouhých veřejných a pluralitních diskusí v Evropském konventu a který byl finalizován a schválen zvolenými vládami všech 25 členských států – každý z nich chce, aby byl v budoucnu základem jejich vzájemné spolupráce v Evropě. 1.
Ústavní smlouva pro Unii
1.1.
Bývá někdy pokládána otázka, zda je nový dokument ústavou nebo smlouvou. Je třeba se vyhnout izolované diskusi na téma, které je zavádějící: není pochyb, že z formálního hlediska je dokument smlouvou, která bude přijata a ratifikována podle platných pravidel pro revizi smluv. Neexistuje jiný možný postup. Nicméně na základě svého charakteru a podstaty představuje tato smlouva pravou Ústavu.
1.2.
Ústavní smlouva definuje charakter činností, které může Evropská unie (EU) vykonávat, a hodnoty a zásady, které jsou pro tyto činnosti směrodatné; popisuje pravomoci Unie; stanovuje, jaké orgány a instituce bude EU mít, popisuje jejich rozhodovací postupy a specifikuje, jakou formu budou mít její právní akty; definuje práva občanů vůči EU; stanovuje pravidla pro svou vlastní revizi atd. To je úlohou ústavy: stanovit podmínky a hranice vykonávání pravomocí v kontextu politické jednotky a chránit práva obyvatel.
1.3.
Skutečnost je taková, že totéž je v zásadě obsaženo ve stávajících Smlouvách: Unie již má svou ústavu odvozenou ze Smluv, které ji vytvořily jako jakoukoli jinou politickou jednotku. Zjednodušením těchto Smluv, zlepšením srozumitelnosti jejich struktury a udělením jim zvláště formálního statutu byl učiněn důležitý krok k vyjasnění systému s cílem učinit ho transparentnějším a srozumitelnějším pro občany.
1.4.
Proto, navzdory obavám vyjádřeným v některých kruzích, vytvoření Ústavy Unie v žádném případě neznamená, že byl učiněl první krok k vytvoření centralizovaného „superstátu“, který by nevyhnutelně odzvonil umíráček národním státům
Usnesení ze dne 7. února 2002: Napolitanova zpráva o vztazích mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty v rámci evropské integrace (Úř. věst. C 284, 21. 11. 2002, s. 322 (E)) Usnesení ze dne 16. května 2002: Lamassoureova zpráva o rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a členské státy (Úř. věst. C 180, 31. 7. 2003, s. 493(E)) Usnesení ze dne 17. prosince 2002: Bourlangesova zpráva o typologii aktů a hierarchii právních předpisů v Evropské unii (Úř. věst. C 31, 5. 2. 2004, s. 126) Usnesení ze dne 14 ledna 2003: Napolitanova zpráva o úloze regionálních a místních orgánů v Evropské integraci (Úř. věst. C 38E, 12. 2. 2004, s. 167) Usnesení ze dne 24. září 2003 o návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu a o stanovisku Evropského parlamentu ke svolání mezivládní konference (IGC) (Úř. věst. C 77E, 26. 3. 2004, s. 255).
RR\550131CS.doc
17/129
PE 347.119v04-00
CS
a neodvolatelně změnil charakter Evropské unie (existuje mnoho příkladů mezinárodních organizací, jejichž ústavní akt je správně označován za ústavu, včetně Mezinárodní organizace práce (ILO), Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo jedné, která je uváděna méně často, a to Světové poštovní unie (UPU)). Ovšem opak je pravdou, neboť Ústava může takto dokonce poskytnout členským státům a občanům formální ochranu proti činnosti Společenství, pokud by zacházela příliš daleko. 1.5.
Oprávněně lze namítat, že část III Ústavní smlouvy měla být zásadně přepracována a že řada jejích ustanovení není svou podstatou ústavní, je příliš podrobná a složitá a v opravdové ústavě by se neměla objevovat. Pravomoc udělená Konventu však nezahrnovala takový úkol. Nicméně úroveň zjednodušení je ihned zřejmá všechna ustanovení byla shrnuta do jednoho, souvislého a strukturovaného dokumentu a čtení pouze části I a II, které se zaměřují na specifičtější „ústavní“ hlediska, poskytuje veřejnosti dostatečný jasný a jednoduchý přehled o politické realitě Unie a o jejich právech.
1.6.
Rozsah části III vyvolal kritiku, že Ústava je příliš podrobná a složitá ve srovnání např. s ústavou USA. Je to způsobeno tím, že část III, stejně jako tomu je u předcházejících Smluv, detailně popisuje cíle činnosti EU pro každou oblast politik a tím ji omezuje. Neexistuje žádný bianko šek, který by orgánům EU umožňoval jednat v jakékoli oblasti politik bez omezení.
2.
Jediný celek: Evropská unie
2.1.
Klíčový krok vpřed z hlediska transparentnosti a porozumění charakteru evropského projektu ze strany občanů byl učiněn sloučením jednotlivých Smluv do jediného dokumentu a přeměnou velice komplikovaného stavu s několika překrývajícími se subjekty (Evropskou unií, Evropským společenstvím) v jeden celek, Evropskou unii, vybavený na mezinárodní úrovni (jednou) právní subjektivitou, která zvýší účinnost a zviditelní činnosti Unie na této úrovni. Současně byla odstraněna struktura postavená na třech pilířích [společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP), policejní a justiční spolupráce v trestních věcech a Evropské společenství]; všechny tři byly začleněny do jednotného celku Unie, s jednotným institucionálním rámcem a jednotným uplatňováním metod Společenství, a to s jedinou výjimkou, kterou tvoří společná zahraniční a bezpečnostní politika (včetně obrany), v jejímž rámci jsou nadále uplatňovány specifické rozhodovací procesy, což je dáno specifickým charakterem této oblasti politik. Ústava nám tedy poskytuje jednu Smlouvu a jeden celek: Evropskou unii17.
17
Ústava se netýká Smlouvy o Euratomu – která tedy bude i nadále v platnosti souběžně s Ústavou –, přestože některá její ustanovení byla pozměněna protokolem upravujícím Smlouvu o Euratomu, tak aby byla kompatibilní s textem Ústavy. Nicméně Německo, Irsko a Rakousko již vyslovily přání – v prohlášení 44 připojeném k závěrečnému aktu Mezivládní konference –, aby co nejdříve byla svolána mezivládní konference s cílem revidovat Smlouvu o Euratomu. Kromě toho nelze nepoznamenat, že Ústavní smlouva je doplněna nadměrným množstvím protokolů, příloh a prohlášení. Obsahuje totiž 36 protokolů (většinou převzatých z příloh platných Smluv, pouze s úpravami odpovídajícími znění Ústavy), z nichž lze uvést protokoly týkající se schengenského acquis, úlohy národních parlamentů, zásady subsidiarity a proporcionality, přechodných opatření týkajících se orgánů, strukturované stálé spolupráce ve věcech obrany atd., dvě přílohy (již existující, jedná se o seznam zemědělských produktů a seznam
PE 347.119v04-00
CS
18/129
RR\550131CS.doc
2.2.
Ústava určuje na předním místě (článek I-8) symboly Unie, tj. vlajku (kruh 12 zlatých hvězd na modrém pozadí), hymnu (Óda na radost z Beethovenovy Deváté symfonie), heslo (jednotní v rozmanitosti), měnu (euro) a den Evropy (9. května). Tyto symboly jsou navrženy tak, aby se občané mohly blíže identifikovat se Společenstvím, které má společný osud a aby byl posílen jejich pocit sounáležitosti s ním.
3.
Jasná formulace hodnot, zásad a cílů Unie Je důležité, aby Ústava začínala články formulujícími charakter Unie a hodnoty a zásady, na nichž je založena, a cíle, které má v rámci své činnosti sledovat.
3.1.
Již v prvním článku (I-1) Ústavy je zakotvena dvojí legitimita Unie odrážející vůli obyvatel a evropských států. Ústava klade důraz na jedince, muže a ženy, s jejich právy a povinnostmi, kteří jsou coby občané členského státu i občany Unie a kteří díky této skutečnosti požívají dalšího souboru práv, která vyplývají z evropského občanství. Tento článek stanoví základní principy evropského integračního procesu: členské státy svěřují Unii pravomoci k dosažení společných cílů. Na úrovni EU Unie koordinuje politiky, kterými členské státy sledují dosažení těchto cílů, a pravomoci svěřené Unii provádějí orgány Unie. Současně se Unie zavazuje respektovat národní identitu členských států, která je takříkajíc nezbytnou součástí jejich vnitřní politické struktury. Tímto způsobem Unie vyjadřuje svůj respekt k rozhodnutím jednotlivých členských států, která se týkají geografického rozdělení moci – od upevňování svých hranic po regionální nebo místní autonomii – udržování veřejného pořádku a ochrany národní bezpečnosti. Ústava nakonec stanovuje zásady právní spolupráce mezi Unií a jejími členskými státy s cílem dosáhnout sdílených cílů.
3.2.
Je důležité, aby byl ústavní základ Evropské unie musí být pevně zakotven v hodnotách, na nichž Unie spočívá a kterými musí být vedena jakákoli činnost orgánů Unie. Podle článku 2 Ústavy jsou hodnotami, na kterých je založen celý evropský integrační proces, úcta k lidské důstojnosti, svoboda, demokracie, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty navíc představují referenční kritéria řídící budoucí rozšíření a mohou sloužit jako základ pro uvalení sankcí na členské státy, které je vážně a opakovaně porušují. Tentýž článek vymezuje rovněž zásady, kterými se řídí činnost Unie: pluralismus, nepřípustnost diskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mužů a žen. Nakonec Unie sleduje politické cíle, cíle, které odůvodňují její existenci a které mohou být shrnuty následovně: podpora míru, hodnoty Unie a blaho jejích občanů.
zemí a zámořských území) a 46 prohlášení. Tyto protokoly, které mají stejnou právní moc jako Ústavní smlouva, musí být také formálně ratifikovány všemi členskými státy. jinak je tomu v případě prohlášení, která nejsou právně závazná.
RR\550131CS.doc
19/129
PE 347.119v04-00
CS
Praktickou podobu získávají v článku 3 Ústavy ve formě politických, ekonomických a sociálních cílů, které jsou v Unii a v oblasti vnějších vztahů prosazovány. Unie tedy na vnitřní úrovni poskytuje občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva a vnitřní trh založený na volné a spravedlivé hospodářské soutěži. Unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, s vysokým stupněm ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecko-technický pokrok. Bojuje také proti sociálnímu vyloučení a všem formám diskriminace a podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost mužů a žen, solidaritu mezi generacemi a ochranu práv dítěte. Podporuje hospodářskou, sociální a teritoriální soudržnost a solidaritu mezi členskými státy. Respektuje bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a zajišťuje, aby bylo evropské kulturní dědictví chráněno a obohacováno. Na mezinárodní úrovni Unie přispívá k míru a bezpečnosti, udržitelnému rozvoji Země, solidaritě, vzájemné úctě mezi lidmi, volnému a spravedlivému obchodu, odstranění bídy a ochraně lidských práv, především práv dítěte a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména Charty Organizace spojených národů. Tyto cíle tedy představují základní politický program, který byl zdrojem pro založení Unie. Je na Unii, aby sledovala tyto cíle, a to přiměřenými prostředky a za využití pravomocí, které jí Ústava svěřuje. Hodnoty a zásady tedy představují etický základ Unie, základ, který získává praktickou podobu v Chartě základních práv začleněné do části II Ústavy. Stanovené cíle zdůvodňují existenci Unie a byly důvodem pro rozhodnutí členských států založit Unii. Řídí její činnost ve všech oblastech. Přestože hodnoty, zásady a cíle stanovené v těchto článcích nejsou zcela nové, některé z nich nebyly nikdy v minulosti jasně vyjádřeny ani kodifikovány či systematizovány. Kodifikace tohoto druhu je charakteristickým znakem Ústavy a představuje důležitý krok vpřed, který občanům umožní jasně a velmi symbolicky porozumět tomu, co přesně Unie znamená. 3.3.
V této souvislosti by mělo být zdůrazněno, že se mezivládní konference (IGC) v zásadě řídila textem schváleným Konventem a že provedla pouze drobné změny, které může Parlament beze všeho schválit: doplnění seznamu hodnot o práva příslušníků menšin, zakotvení rovnosti mužů a žen jako zásady, zahrnutí „stability cen“ mezi cíle Unie vedle cílů o dosažení „vysoce konkurenceschopného sociálně tržního hospodářství směřujícího k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku“.
4.
Občané v srdci evropského integračního procesu: začlenění Charty základních práv do Ústavy
4.1.
Začlenění Charty základních práv do části II Ústavy znamená úplné uznání skutečnosti, že občané stojí v srdci evropského integračního procesu. V důsledku tohoto začlenění Charta nabyla závazné právní moci: je závazná jak pro orgány EU, které jednají v rámci svých příslušných pravomocí, tak pro členské státy, ale to pouze
PE 347.119v04-00
CS
20/129
RR\550131CS.doc
v rámci uplatňování práva Společenství. Poskytuje tedy občanům dodatečnou ochranu vůči Unii. To v žádném případě neznamená zpochybnění ochrany základních práv občanů vůči jejich státům, které jim poskytují národní ústavy, ani tajné svěření pravomocí Unii, navzdory některým stížnostem, že by Unie mohla tímto způsobem členským státům nařídit hospodářské a sociální směry politik. To, že Charta nerozšiřuje oblast uplatnění práva Unie, nezakládá žádnou novou pravomoc nebo úkol Unie a nemění pravomoci a úkoly, které jí byly svěřeny Ústavou, (článek II-111) je v tomto směru v Ústavě vyjádřeno obzvlášť jasně. Nicméně obavy některých členských států ohledně uplatňování sociálních a ekonomických práv uvedených v Chartě přiměly mezivládní konferenci ke snaze zavést další prvky18 kromě těch, které již stanovil Konvent, s ohledem na prevenci nežádoucího rozšíření pravomocí Unie. Právní nutnost takového kroku, který, zdá se, přehlíží dobře zavedený princip evropského ústavního práva, není zřejmá; vzhledem k tomu, že však nezpochybňuje právní účinek Charty, lze jej akceptovat. 4.2.
Práva stanovená v Chartě odpovídají, obecně, obvyklé sadě základních práv, které již Unie uznala a která vyplývají z ústavních tradic jednotlivých členských států nebo z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Důležité je, že tato práva by měla být podrobně vysvětlena způsobem srozumitelným občanům a mělo by být jednoznačně vyjádřeno, že je nutné, aby je Unie dodržovala. To může jedině posílit důvěru občanů v Unii.
4.3.
Začlenění Charty do Ústavy je oznámeno hned na úvodních stranách Ústavy, v samostatné hlavě (hlava II části I) věnované základním právům a občanství Unie. Další krok k ochraně základních práv na úrovni Unie byl učiněn prostřednictvím ustanovení o tom, že Unie bude usilovat o přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (kterou podepsaly všechny členské státy), což Parlament navrhuje již dlouhou dobu. To bude vyžadovat souhlas Rady Evropy. Rozhodnutí přistoupit k této dohodě bude muset být schváleno Parlamentem a poté kvalifikovanou většinou.
4.4.
Mohli bychom uvést další body Ústavy, které posilují práva občanů na účast v evropském politickém procesu (jako např. legislativní podněty občanů nebo občanská iniciativa: čl. I-47, odst. 4) nebo které pomáhají zvýšit právní ochranu jejich práv usnadněním přístupu k Soudnímu dvoru. Tyto zásadní kroky zaměřené na přeměnu EU ve skutečnou unii států a občanů Parlament vítá.
5.
Jasná a snadno srozumitelná definice pravomocí Unie:
18
Odstavec 7 článku II-112, který odkazuje na vysvětlení vypracovaná na pokyn předsednictva Konventu, který vypracoval Chartu základních práv a prohlášení č. 12 v závěrečném aktu Mezivládní konferencen, který obsahuje tato vysvětlení.
RR\550131CS.doc
21/129
PE 347.119v04-00
CS
5.1.
Jednou z nejdůležitějších otázek, na kterou měl text nové ústavy odpovědět, je „kdo dělá co?“ v EU. Vyjasnění totoho typu je zásadní, pokud mají občané správně porozumět rozdělení politické odpovědnosti na úrovni EU. Poskytne také dodatečnou ochranu těm, kteří se bojí přílišných zásahů ze strany Unie.
5.2.
S ohledem na poskytnutí takového vyjasnění Ústava definuje pravomoci Unie a rozděluje je do třech kategorií, které mají různý právní status a z nichž každá uplatňuje jinou míru zásahů Unie: výlučná působnost Unie; působnost sdílená s členskými státy; opatření na podporu nebo doplnění činnosti členských států. Specifická povaha společné zahraniční a bezpečnostní politiky a koordinace hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti je důvodem zvláštních opatření, která nezapadají do žádné z těchto třech kategorií (viz příloha 1). Taková formulace pravomocí Unie je konzistentní se základní zásadou rozdělení kompetencí, tj. že Unie má pouze ty pravomoci, které jí byly v Ústavě svěřeny členskými státy v zájmu dosažení cílů stanovených v tomto dokumentu. Tato zásada je sama o sobě dostačující ochranou před vznikem jakéhokoli druhu centralizovaného superstátu, neboť znamená, že všechny pravomoci jsou ponechány státům, s výjimkou těch případů, kdy je státy svěří Unii.
5.3.
Ústava nerozšiřuje pravomoci Unie: malý počet „nových“ svěřených pravomocí v podstatě odpovídá oblastem, v nichž již Unie byla činná podle článku 308 Smlouvy o ES a které byly v Ústavě podrobněji popsány. Změny provedené v části III v podstatě odrážejí potřebu sladit její ustanovení s novými rozhodovacími postupy a novými právními nástroji stanovenými v části I.
5.4.
Kromě toho Ústava zvyšuje požadavky na to, aby Unie při výkonu svých pravomocí dodržovala zásady subsidiarity a proporcionality; sledování tohoto souladu je však již záležitostí vlád členských států, Rady a Parlamentu. Ačkoli definice těchto zásad daná Ústavou odpovídá definici obsažené v již platných Smlouvách, protokol o zásadách subsidiarity a proporcionality poskytuje nový mechanismus pro zajištění souladu s těmito principy, především podstatným posílením role národních parlamentů.
5.5.
Národní parlamenty navíc získávají právo být včas informovány o všech legislativních návrzích Komise, které musejí být řádně odůvodněny z hlediska zásad subsidiarity a proporcionality. Tato ustanovení umožní národním parlamentům účinněji vykonávat práva, která mají na národní úrovni, a posílí především jejich schopnost ovlivňovat činnost svých vlád v Radě ministrů. Národní parlamenty mohou navíc, pokud jde o zásadu subsidiarity, během šesti týdnů od předání návrhu zaslat přímo orgánům Unie stanoviska, objasňující, proč zastávají názor, že návrh není konzistentní se zásadou subsidiarity, a orgány EU je musejí řádně zohlednit. Mechanismus „včasného varování“ dokonce požaduje, aby Komise znovu uvážila svůj návrh, pokud se bude jedna třetina národních parlamentů domnívat, že se daný návrh neslučuje se zásadou subsidiarity. Stejný protokol také členským státům umožňuje, aby se, pokud národní právní systém takové ustanovení umožňuje, proti takovému právnímu aktu odvolaly k Soudnímu dvoru jménem svého národního parlamentu nebo jedné z jeho komor z důvodu
PE 347.119v04-00
CS
22/129
RR\550131CS.doc
porušení zásady subsidiarity. Výbor regionů také získává právo podniknout tento krok proti právním aktům, které s ním podle Ústavy musejí být před svým přijetím konzultovány. Tyto mechanizmy poskytují dodatečnou ochranu proti případnému „nezdravému“ výkonu pravomocí Unie a připraví cestu hlubší demokratické kontrole právních předpisů Společenství. 5.6.
Je pravda, že pro získání ucelené představy o zvláštních metodách uplatňování těchto pravomocí musí být jejich definice čtena společně se zvláštními ustanoveními stanovenými v části III Ústavy. Je však také pravda, že samotné přečtení části I poskytne evropským občanům poměrně jasnou představu o tom, kdo co v EU dělá. To představuje zásadní zlepšení v oblasti transparentnosti.
5.7.
Dalším vítaným bodem je, že Ústava poskytuje systém s potřebnou mírou flexibility, a to prostřednictvím doložky podobné současnému článku 308 Smlouvy o ES, který umožňuje Radě přijmout v případě potřeby opatření v oblastech, které nespadají výslovně do pravomocí Unie. Tato doložka flexibility poskytuje členským státům plnou ochranu: jednomyslné rozhodování a použití pouze pro dosažení cílů stanovených Ústavou; postup jejího uplatnění se stal demokratičtějším, neboť musí být schválen Parlamentem a národní parlamenty musejí být informovány s předstihem před přijetím rozhodnutí.
6.
Upravený institucionální rámec pro silnější, demokratičtější a transparentnější Unii Jednou ze základních otázek, kterou musela Ústava vyřešit, byla otázka změn v orgánech Evropské unie, aby mohly reagovat na novou situaci v souvislosti s rozšířením zejména proto, že institucionální organizace Unie byla v podstatě po celých 50 let založena na stejných strukturách, i když se rozsah úkolů Unie zásadním způsobem rozšířil a počet jejích členů se zvýšil ze šesti na 25. Nehledě na práci řady mezivládních konferencí hlavní problémy spojené s orgány Unie přetrvaly a řešení dohodnutá v Nice neuspokojovala ani některé z těch, kteří je vyjednali. Parlament za sebe opakovaně upozorňoval veřejnost a vedoucí politické osobnosti členských států na nutnost radikální institucionální reformy, která by Unii poskytla účinné, demokratické a transparentní orgány a zároveň chránila institucionální rovnováhu a metodu Společenství: Komisi, která navrhuje právní předpisy, Parlament a Radu, které přijímají rozhodnutí, a Soudní dvůr, který zaručuje, že se přijaté texty budou provádět.
6.1.
Evropský parlament
1.
Ústava podstatně rozšiřuje roli Evropského parlamentu, jediného orgánu Evropské unie, který přímo zastupuje občany: - jeho úloha spolutvůrce právních předpisů je plně uznána díky obecnému použití stávajícího postupu spolurozhodování, který byl povýšen na řádný legislativní postup, ale také díky zvýšené účasti Parlamentu ve zvláštních legislativních postupech. V budoucnu bude mít veřejnost jasno v tom, že evropské zákony přijímá
RR\550131CS.doc
23/129
PE 347.119v04-00
CS
sněmovna, která je zastupuje a sněmovna, která představuje Senát; podobně bude obecným pravidlem, že souhlasu Parlamentu bude zapotřebí při přijímání mezinárodních dohod; - Parlament získal souběžně právo podnětu k revizi Ústavy a účastní se postupu prostřednictvím Konventu (bez souhlasu Parlamentu se Rada nemůže rozhodnout nesvolat Konvent); - jeho rozpočtové pravomoci, které sdílí stejnou měrou s Radou, se nyní rozšiřují na všechny výdaje Unie; - jeho pravomoci v oblasti politické kontroly se rozšiřují zejména prostřednictvím volby předsedy Komise; - různá rozhodnutí, která jsou pro život Unie důležitá a která byla dosud výlučně doménou Rady, musí nyní schvalovat také Parlament: rozhodnutí o zahájení posílené spolupráce; použití doložky o pružnosti umožňující Unii přijímat opatření, která nejsou v Ústavě zakotvena, za účelem dosažení výsledků v Ústavě obsažených; rozhodnutí o použití obecných „přemosťujících doložek“ („passerelles”), které nahrazují hlasování kvalifikovanou většinou jednomyslným hlasováním a zvláštní legislativní postupy řádným legislativním postupem; určitá rozhodnutí, která umožňují rozšířit rozsah právních základů zakotvených v Ústavě, které se týkají např. evropského veřejného prokurátora nebo soudní spolupráce v trestních věcech; - dokonce v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde nemá rozhodovací pravomoc, získává Evropský parlament obecné právo být informován a konzultován. 2.
Závěrem lze říci, že kromě některých oblastí, kde bylo možno postoupit ještě dále, získal Evropský parlament pravomoc spolurozhodování prakticky ve všech sférách politiky Unie. V praxi to znamená konkretizaci základní myšlenky dvojí legitimity EU jakožto unie států a občanů. Ústava tak bezpochyby představuje zásadní rozšíření demokratického rozměru EU.
3.
Počet poslanců Evropského parlamentu je omezen na 750. Ústava neuvádí, jak se mají křesla rozdělovat mezi členské státy, ale nařizuje, aby Evropská rada na podnět Evropského parlamentu a s jeho souhlasem před volbami v roce 2009 rozhodla o jeho složení na základě zásady „poměrného sestupného“ zastoupení s nejméně 6 a nejvíce 96 poslanci z každého členského státu (Konvent navrhoval nejméně 4 poslance, přičemž horní hranice jejich počtu neměla být stanovena). Toto řešení umožní flexibilněji reagovat na budoucí vývoj EU při zachování zájmů každého členského státu.
6.2.
Evropská rada
PE 347.119v04-00
CS
24/129
RR\550131CS.doc
Evropská rada je autonomním orgánem, jejímž úkolem je udílet politický impulz: Ústava výslovně stanovuje, že její úlohou není vykonávání legislativní funkce19. Hlavní změnou, kterou Ústava zavádí, je zrušení rotačního principu předsednictví a jeho nahrazení volbou předsedy členy Evropské rady na období dvou a půl let, přičemž toto volební období může být jednou prodlouženo. Úkolem předsedy bude připravovat a řídit práci Evropské rady a zastupovat Unii navenek, aby se zvýšila prestiž Unie a zlepšila kontinuita a důslednost jejího zastupování, a to jak uvnitř Unie, tak i navenek. Ústava obsahuje ustanovení, která brání tomu, aby předseda Evropské rady vykonával výkonnou pravomoc a aby docházelo ke konfliktům s předsedou Komise nebo s ministrem zahraničních věcí. Pouze praxe ukáže, zda jsou tato ustanovení vhodná. 6.3.
Rada
1.
Klíčovým problémem byla otázka hlasování uvnitř Rady v případech, kdy se jedná o hlasování kvalifikovanou většinou. Nezdar bruselského summitu v prosinci 2003 jde částečně na vrub rozdílnosti názorů mezi členskými státy v této otázce. Podle názoru jednoho ze zpravodajů nezaručovalo zavedení počtu obyvatel jako kritéria pro rozdělování křesel v Evropském parlamentu i hlasů v Radě vyrovnaný systém, a proto se vyjádřil pro systém vážení hlasů v Radě. Avšak na základě DimitrakopoulosovyLeinenovy zprávy se Evropský parlament velkou většinou hlasů přiklonil k systému dvojí většiny. Proto Evropský parlament od začátku mezivládní konference trval na tom, že řešení je pro něj přijatelné, pouze pokud bude dodržena zásada dvojí většiny (členských států a obyvatel), aby zdůraznil dvojí legitimitu, která je základem rozvoje EU jakožto unie států a unie občanů, a že nové postupy musejí zaručit jednodušší rozhodovací proces, než je systém vymezený v Niceské smlouvě.
2.
Nakonec byl místo vážení hlasů přijat systém dvojí většiny navržený Konventem. Lze se právem domnívat, že ačkoli byly minimální hranice stanoveny na vyšší úrovni, než navrhoval Konvent (Ústava nyní požaduje 55 % států místo 50 % a 65 % obyvatelstva místo 60 %), nový systém zjednoduší rozhodovací proces, protože systém vážení hlasů v mnoha kombinacích vyžadoval k přijetí rozhodnutí daleko vyšší minimální hranici hlasů obyvatelstva. Kromě toho požadavek, aby blokační menšina zahrnovala alespoň čtyři členské státy, v mnoha případech podstatným způsobem sníží hranici 65% obyvatelstva20.
19
Ačkoli úloha Evropské rady při fungování v roli „pojistky“ v souvislosti s určitými rozhodnutími v oblasti sociálního zabezpečení a soudní spolupráce v trestních věcech může znamenat, že přestože přímo nevykonává legislativní funkce (neúčastní se schvalování právně závazných předpisů), může do legislativního procesu alespoň zasáhnout v podstatě rozhodujícím způsobem – viz níže body 9.1.4 a 9.2.7. 20 To, že mezivládní konference zavedla požadavek spočívající ve vytvoření blokační menšiny pomocí alespoň čtyř členských států, za určitých okolností znamenalo, že rozhodnutí mohlo být přijato přesto, že ho podporovalo daleko méně než 62 % obyvatelstva, což je minimální hranice, která byla v Niceské smlouvě stanovena jako kritérium počtu obyvatel. Tak mohlo být přijato například rozhodnutí, proti němuž se stavělo Německo, Francie a Itálie, ačkoli jeho zastánci představovali pouze přibližně 55 % obyvatelstva, protože tyto tři členské státy nemohly samy o sobě vytvořit blokační menšinu, i když samy tři představují téměř 45 % obyvatelstva EU (v její současné podobě s 25 členy). Je nutno si uvědomit, že současná spleť různých kombinací, kdy je možno dosáhnout minimálního počtu vážených hlasů nezbytných k dosažení kvalifikované většiny, má za následek, že v mnoha případech je požadované procentuální zastoupení obyvatelstva podstatně vyšší. Na druhé straně lze doufat, že zvýšení minimální hranice počtu členských států nebude mít v praxi zásadní negativní důsledky. 55 %
RR\550131CS.doc
25/129
PE 347.119v04-00
CS
3.
Pokrok, kterého bylo dosaženo s ohledem na transparentnost systému, však není zdaleka uspokojivý. Jistě, logiku dvojí většiny lze pochopit mnohem snáze než vážení hlasů, existuje však riziko, že veřejnost bude daný minimální počet hlasů považovat za svévolně stanovený a hlavně řada různých dodatečných kritérií snižuje výhody tohoto systému vzhledem k jeho zjednodušení a snadnému chápání21.
4.
Přestože je škoda, že se nevyužilo kompromisu, k němuž se dospělo v Konventu, je nutno mít na paměti, že řešení, které bylo nakonec přijato, je výsledkem urputného boje mezi členskými státy, jehož účel nebyl vždy zcela zřejmý: vliv získání nebo ztráty několika procentních bodů na relativní míru vlivu každého členského státu ve volebním systému zatemnil fakt, že koalice mezi členskými státy se ve skutečnosti mění často nahodilým způsobem – kolikrát bylo rozhodnutí poznamenáno rozdělením všech členských států na skupinu, kde byly pouze „velké státy“ a na skupinu s výlučně „malými“ státy? Často se postupovalo stejným způsobem, aby se dosáhlo zároveň zcela protichůdných cílů, jako např. aby si jeden stát zachoval možnost blokovat rozhodnutí, zatímco se snažil tuto možnost v případě ostatních omezit. A především tato diskuse probíhala, aniž by se uvažovalo o tom, že s ohledem na dynamiku vyjednávání Společenství k hlasování prakticky nedochází. Vzhledem ke stávající politické realitě je Parlament, ač neskrývá své politování, ochoten přijmout dohodu dosaženou mezi hlavami států a vlád.
5.
Nehledě na to, jaký způsob přijímání rozhodnutí bude zvolen, musí být použitelný. Z toho plyne, jak důležitá je otázka oblastí, v jakých se bude hlasování kvalifikovanou většinou používat. Ústava v tomto ohledu učinila významný pokrok: představuje přibližně nových 45 případů, kdy se bude v různých oblastech používat hlasování kvalifikovanou většinou (viz příloha 2). Na druhé straně je v 70 případech stále vyžadováno jednomyslné hlasování. Zatímco celkovou tendenci směr změn lze považovat za velmi pozitivní, je škoda, že se nevyužila možnost učinit v některých případech více a že mezivládní konference někdy dokonce ustoupila od návrhů, o
členských států místo 50 % by znamenalo, že v 25-členné Evropské unii by bylo zapotřebí nejméně 14 členů (místo 13), pokud by neexistoval dodatečný požadavek, který mezivládní konference přijala, aby většina zahrnovala alespoň 15 členských států; počet států nutných k blokaci se pak snižuje ze 13 na 12. V praxi není nárůst rizika zablokování rozhodování v důsledku tohoto zvýšení příliš významný. Ve skutečnosti nikdy nedochází k tomu, aby členské státy přijímaly rozhodnutí jako dvě proti sobě stojící skupiny prakticky o stejném počtu členů. Dodejme, že dodatečný požadavek alespoň 15 členských států již nebude důležitý, jakmile EU bude mít 27 a více členských států, což se pravděpodobně stane v roce 2009, kdy začne nový systém platit (v Unii s 27 členy se 55 % států rovná 15 členským státům). 21 Je nutno připomenout, že kromě dvou opravných kritérií zmíněných v textu (minimální počet států nutný k vytvoření blokační menšiny (4) a minimální počet států nutný ke schválení rozhodnutí (15)) bylo na mezivládní konferenci dosaženo dohody o jakémsi přehodnoceném Ioanninském kompromisu na přechodné období (prohlášení č. 5 závěrečného aktu Mezivládní konference): pokud členové Rady představující alespoň 3/4 počtu členských států nebo obyvatelstva, které jsou potřeba k zablokování rozhodnutí, vyjádří svou neochotu přijmout akt Rady kvalifikovanou většinou, Rada bude pokračovat v diskusích na dané téma s cílem dosáhnout širší dohody v přiměřeném časovém období. Tato dohoda byla formalizována v návrhu rozhodnutí, které Evropská rada schválila. Toto rozhodnutí zůstane v platnosti alespoň do roku 2014, kdy ho Rada může zrušit. Je rovněž potřeba připomenout, že Ústava stanoví, že není-li nutná iniciativa Komise nebo není-li schváleno rozhodnutí na popud ministra zahraničních věcí, musí být požadovaná kvalifikovaná většina větší: 72 % členských států (proti 2/3, které navrhuje Konvent) zastupujících 65 % obyvatelstva (proti 60 % navrhovaným Konventem).
PE 347.119v04-00
CS
26/129
RR\550131CS.doc
nichž bylo po zralém uvážení dosaženo v Konventu dohody (za nejzřetelnější příklad může sloužit víceletý finanční rámec). 6.
Dalším zásadním zlepšením dosaženým v Ústavě s ohledem na transparentnost je požadavek, aby se zasedání různých seskupení Rady rozdělila do dvou částí s ohledem na to, zda Rada jedná z titulu své legislativní funkce nebo jinak, s tím, že pokud by diskutovala nebo hlasovala o legislativních aktech, bylo by toto zasedání veřejné. Je možné jen litovat, že členské státy nepřijaly návrh Konventu, který Parlament velmi podporoval a který spočíval v tom, že by se vytvořila skutečně samostatná legislativní Rada, nicméně lze mít za to, že základní aspekt tohoto návrhu, tj. že zasedání mají být veřejná a že legislativní práce Rady musí být transparentní, zůstal zachován.
7.
Co se týká seskupení a fungování Rady, hlavní novinkou je vytvoření autonomní Rady pro zahraniční věci, které bude předsedat ministr zahraničních věcí. Tato Rada a Rada pro obecné záležitosti jsou jedinými dvěma seskupeními Rady, která jsou zakotvená v Ústavě, což Evropské radě ponechává možnost, aby kvalifikovanou většinou rozhodla o vytvoření svých dalších seskupení. Snaha o úpravu stávajícího systému rotačního předsednictví v Radě, aby se tak zvýšila vážnost a konzistentnost a kontinuita její práce, přinesla poněkud omezené výsledky. Členské státy se odvrátily od návrhu Konventu a nakonec přijaly zásadu rovného rotačního systému v rámci týmového předsednictví, o němž kvalifikovanou většinou rozhodne Evropská rada, přičemž není možné předem přesně zjistit, jaké výhody tento systém přinese.
6.4.
Komise
1.
Další z institucionálních otázek, které byly v centru pozornosti Konventu i mezivládní konference, bylo složení Komise. Řešení, které nakonec dostalo přednost s tím, že se jeho realizace odloží, se nedrží návrhu Konventu, odpovídá však lépe politické realitě a lze jej považovat za pozitivní: umožňuje přihlédnout ke snaze nových členských států, aby byly v Komisi zastoupeny v prvních letech po přistoupení, ačkoli v budoucnu po uplynutí přiměřené doby (2014) zásadní snížení počtu komisařů (na 2/3 počtu členských států) bude i při 27 členských státech znamenat, že komisařů bude méně než nyní. Toto řešení, založené na rotačním systému, který zachovává rovnost mezi členskými státy, tak umožní udržet velikost Komise v přijatelných mezích. Podle tohoto principu nebude jednou za tři volební období moci navrhnout svého komisaře každý z členských států.
2.
Ústava učinila důležitý pokrok s ohledem na jmenování předsedy Komise, který bude v budoucnu volen Evropským parlamentem na návrh Evropské rady schválený pomocí kvalifikované většiny. To je další krok v procesu udělení politické legitimity Komisi, především vzhledem k tomu, že Evropská rada musí přihlížet k volbám do Evropského parlamentu. Poté celá Komise, její předseda, ministr zahraničních věcí, který bude jmenován prostřednictvím zvláštního postupu (viz níže) a komisaři vybraní Radou po dohodě s kandidátem na předsedu požádají Evropský parlament22, aby Komisi schválil jako celek.
22
Je nutno poznamenat, že mezivládní konference nepřijala návrh Konventu, aby vláda každého členského státu předložila seznam tří jmen, z nichž by předseda Komise vybral komisaře navrhovaného členským státem.
RR\550131CS.doc
27/129
PE 347.119v04-00
CS
3.
Dále je nutno zdůraznit posílenou úlohu předsedy Komise, především s ohledem na vnitřní organizaci Komise a právo požadovat rezignaci komisařů, což by mělo posílit výkonnost Komise.
6.5.
Ministr zahraničních věcí
1.
Jednou z hlavních institucionálních novinek Ústavy je vytvoření funkce ministra zahraničních věcí Unie (která vznikne sloučením již existující funkce vysokého přestavitele pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a funkce komisaře odpovědného za vnější vztahy), což splní cíl zajistit, aby všechny vnější vztahy EU byly konzistentní a měly odpovídající vážnost. Z institucionálního hlediska bude tento ministr sedět na dvou „židlích“: bude odpovídat za provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, pročež bude předsedat Radě pro zahraniční věci, předkládat návrhy a realizovat rozhodnutí Rady, a zároveň bude místopředsedou Komise, a převezme tak úkoly tohoto orgánu v oblasti vnějších vztahů a koordinace všech aspektů vnějších aktivit EU. Pomáhat mu bude Evropský útvar pro zahraniční činnost, který se bude skládat z úředníků Komise, generálního sekretariátu Rady ministrů a národních diplomatických služeb a který bude založen na základě rozhodnutí Rady po konzultaci s Evropským parlamentem a po schválení ze strany Komise.
2.
Ministr tedy bude členem Komise, bude však mít zvláštní statut, který se bude odrážet v postupu při jeho jmenování a při možném ukončení jeho funkčního období: bude jmenován Evropskou radou, která bude hlasovat kvalifikovanou většinou, po dohodě s předsedou Komise; může být odvolán Evropskou radou pomocí stejného postupu, přičemž musí odstoupit, pokud ho předseda Komise požádá o demisi. Protože se jedná o člena Komise, musí být jeho jmenování schváleno také Evropským parlamentem při hlasování o ustavení Komise jako celku, a pokud Komise po ztrátě důvěry Evropského parlamentu jako celek odstoupí, musí odstoupit i on.
3.
Tato ustanovení se v podstatě shodují s tím, o co Evropský parlament již dlouho usiloval: ministr zahraničních věcí bude moci posílit konzistentnost a účinnost mezinárodních akcí Unie, podporovat vznik skutečně společné zahraniční politiky a zvýšit mezinárodní prestiž Unie tím, že jí dá „tvář“. To, že ministr zahraničních věcí bude mít trojí politickou odpovědnost – Evropskému parlamentu, Radě a předsedovi Komise – je pozitivní. Může však docházet k potenciálním konfliktům mezi ministrem zahraničních věcí a předsedou Komise nebo předsedou Evropské rady a tento hybridní stav může vyústit v konflikty týkající se loajality k Radě a ke Komisi.
6.6
Soudní dvůr Evropské unie Ústava také posiluje úlohu soudního křídla Unie, který nazývá „Soudním dvorem Evropské unie“ a který zahrnuje „Soudní dvůr“, „Obecný soud“ a možné
Mezivládní konference také bohužel nepřijala návrh Komise, aby bylo uvedení Komise do úřadu ukončeno hlasováním Evropského parlamentu, což by bylo z politického hlediska velmi symbolické, ale přidala k tomuto procesu další krok, který nyní jmenování Komise ukončí jejím schválením Evropskou radou, jež bude hlasovat kvalifikovanou většinou. .
PE 347.119v04-00
CS
28/129
RR\550131CS.doc
„specializované soudy“, jež mohou být ustaveny na základě evropského práva23. Ačkoli ve složení a organizaci Soudního dvora a Obecného soudu (Soudu prvního stupně) nedochází k zásadním změnám, zavádí se předběžná fáze postupu jmenování soudců a generálních advokátů: před jmenováním členskými státy budou kandidáti navržení jednotlivými vládami vyslyšeni výborem, který určí, zda jsou kandidáti vhodnými osobami k plnění daných úkolů. V budoucnu budou akty Evropské rady a agentur podléhat soudní kontrole, která zajistí jejich zákonnost. Podmínky přípustnosti žalob týkajících se regulačních aktů podaných ze strany fyzických a právnických osob jsou mírnější. Pro žaloby proti aktům schváleným v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce nebudou existovat omezení s výjimkou přezkoumání platnosti a úměrnosti policejních operací a vykonávání odpovědnosti členských států v oblasti udržování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti. A nakonec, přestože akty schválené v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky nemohou být samy o sobě předmětem soudního jednání, má Soud pravomoc přezkoumávat zákonnost evropských rozhodnutí týkajících se restriktivních opatření proti právnickým a fyzickým osobám.
6.7. Další instituce a poradní orgány 1.
Ustanovení týkající se Evropské centrální banky (která byla zařazena mezi orgány Unie) a Účetního dvora se v podstatě nemění. Je však potřeba upozornit na to, že členové výkonné tady ECB budou v budoucnu v Radě voleni kvalifikovanou většinou, nikoli jednomyslně jako dosud.
2.
Co se týká Výboru regionů a Hospodářského a sociálního výboru, ke změnám v postatě nedochází. Výbor regionů však získal právo podat žalobu, pokud bude zásada subsidiarity porušena legislativním aktem, k jehož přijetí musí být podle Ústavy konzultován. * * * Závěrem lze říci, že nehledě na jisté aspekty, vzhledem k nimž není možno předběžně stanovit, do jaké míry budou navrhované změny účinné, se Ústavě podařilo ujasnit a zvýšit možnosti institucí při zachování „metody Společenství“ a institucionální rovnováhy, která by měla Unii umožnit reagovat na novou situaci vzniklou v souvislosti s rozšířením a uplatnit se v mezinárodním kontextu.
7.
Akty a postupy: koherentnější, přesnější a přehlednější systém
7.1.
Ústava přináší podstatný pokrok pokud jde o zjednodušení a racionalizaci rozhodovacích procesů a nástrojů činnosti. Výhody s ohledem na účinnost těchto procesů, jejich demokratickou legitimitu a transparentnost jsou zřejmé. Důležité jsou
23
Po schválení Parlamentem a Radou pomocí řádného legislativního postupu buď na návrh Komise a po konzultaci se Soudním dvorem nebo na žádost Soudního dvora a po konzultaci s Komisí.
RR\550131CS.doc
29/129
PE 347.119v04-00
CS
dokonce i změny terminologie, které pomohou občanům pochopit, kdo, o čem a jak v Unii rozhoduje. 7.2.
Zjednodušuje a ujasňuje se typologie právních nástrojů: zakotveno je šest typů právních nástrojů – zákony, rámcové zákony, nařízení, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Tyto termíny jsou jednoduché a jasné a označení „evropský“ přidané ke každé z těchto kategorií občanům jasně ukáže, co se tím myslí, protože tyto termíny odpovídají terminologii používané ve většině členských států (zákon je souborem předpisů schválených Parlamentem, nařízení je souborem předpisů schválených výkonným orgánem), a ukončí tak zmatení a terminologickou nepřesnost, která dosud panovala.
7.3.
Ústava také jasně stanovuje hierarchii předpisů. Přednost legislativních aktů před exekutivními akty je jednoznačně dána. Je jasně stanoveno, že Komise je evropským výkonným orgánem, který má povinnost přijímat nezbytná opatření k provádění legislativních aktů na evropské úrovni, zatímco Rada má výkonnou pravomoc pouze výjimečně v případech, které jsou v Ústavě výslovně uvedeny, nebo pokud je tak stanoveno v legislativních aktech s udáním řádných důvodů.
7.4.
Vytvořením kategorie delegovaných nařízení, která umožňují přenést pravomoc z legislativního orgánu (Evropského parlamentu a Rady) na Komisi, se zvýší výkonnost Unie, protože zákonodárné orgány se nebudou muset zabývat technickými detaily, které může rychleji a vhodněji řešit exekutiva. Přenesení pravomocí je doprovázeno nezbytnými zárukami kontroly ze strany legislativního orgánu (prostřednictvím „odvolacího“ postupu), přičemž je zajištěna úplná rovnost mezi Evropským parlamentem a Radou24.
7.5.
Nové legislativní postupy: Ústava jasně klade důraz na řádný legislativní postup (který odpovídá stávajícímu postupu spolurozhodování). Toto je legislativní postup par excellence, zatímco ostatní druhy postupů jsou pojaty jako výjimka, která musí být v Ústavě výslovně zakotvena. Řádný legislativní postup má tyto hlavní rysy: právo iniciativy má Komise (kromě jistých oblastí v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, kde Komise toto právo sdílí alespoň s 1/4 členských států), ke schválení dochází postupem spolurozhodování mezi Evropským parlamentem a Radou (několik malých změn, kterými byl změněn starý postup spolurozhodování, bylo učiněno právě, aby se zdůraznila úplná rovnost mezi těmito dvěma orgány) a Rada svá rozhodnutí schvaluje kvalifikovanou většinou.
7.6.
Oblast působnosti řádného legislativního postupu se podstatně rozšířila: přibylo přibližně padesát nových právních základů (čímž se jejich počet zvýšil na 86), z nichž jsou některé velmi důležité, jako např. ty, které se týkají prostoru svobody, bezpečnosti a práva, politiky zemědělství a rybolovu, evropské oblasti výzkumu a definice prováděcích pravomocí (dosud řízené rámcovým rozhodnutím o
24
Jakákoli z obou složek legislativního orgánu může rozhodnutí o přenesení pravomoci kdykoli odvolat. Kromě toho může nařízení navržené Komisí v rámci delegování pravomoci vstoupit v platnost, pouze pokud žádný z orgánů nepředloží námitky v době stanovené v zákoně nebo v rámcovém zákoně, kterým se přenáší pravomoc ke schválení nařízení.
PE 347.119v04-00
CS
30/129
RR\550131CS.doc
komitologii) nebo stávajícího finančního nařízení (viz přílohu 3). Ve všech těchto oblastech už Rada nemůže rozhodovat sama, ale pouze po dohodě s Parlamentem. 7.7.
Bohužel existuje stále mnoho případů, na něž se vztahují zvláštní legislativní postupy, takže se může stát, že jeden orgán schválí akt za účasti jiného orgánu, přičemž se tato účast může pohybovat od souhlasu po pouhou konzultaci, a někdy není výběr tohoto typu postupu ničím jiným než výsledkem ústupků, ke kterým došlo v průběhu jednání mezivládní konference. Ve třech případech může Evropský parlament schválit zákon se souhlasem Rady25. Naproti tomu v 28 případech schvaluje zákony Rada26. Zákon obsahující roční rozpočet podléhá zvláštnímu postupu pro společné rozhodování mezi Evropským parlamentem a Radou (viz bod 8 níže).
7.8.
Přes tyto výjimky je Ústava bezpochyby zřetelným pokrokem, pokud jde o účinnost a demokratickou legitimitu evropského zákonodárného procesu. Tento pokrok je doprovázen podobným pokrokem s ohledem na schvalování mezinárodních dohod, které Unie uzavírá, a to díky širšímu uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou v Radě a požadavku na nutnost získání souhlasu Evropského parlamentu (např. o dohodách o provádění společné obchodní politiky).
8.
Finanční prostředky Unie
8.1.
Jednou z otázek, která podnítila největší diskusi, a to jak v Konventu, tak i na mezivládní konferenci, byla reforma unijního systému financí, zejména postupu schvalování rozpočtu. Šlo o institucionalizaci systému, který v budoucnu umožní přiměřené, transparentní a demokratické financování Unie a upevní pravomoci Evropského parlamentu, jakožto součásti rozpočtového orgánu tím, že mu dá rozhodující slovo v případě celého rozpočtu, včetně výdajů, které byly dosud označovány jako „povinné“, jako jsou např. výdaje na společnou zemědělskou politiku a společnou politiku rybolovu. Konečný výsledek, ačkoli je vcelku pozitivní, je do určité míry odrazem změny důrazu kladeného mezivládní konferencí, která nepřijala všechny návrhy Konventu.
8.2.
Konvent navrhoval třístupňový model, který byl jednoduchý a vyrovnaný: - Rada by o základních rysech a o stropu27 v případě vlastních zdrojů i nadále rozhodovala jednomyslně (s následným schválením členskými státy v souladu s jejich příslušnými ústavními zvyklostmi).
25
Jedná se o zákon, kterým se stanoví statut poslanců Evropského parlamentu, zákon, kterým se stanoví statut evropského veřejného ochránce práv a zákon, kterým se stanoví postupy při vykonávání práva vyšetřování (který stejným způsobem vyžaduje souhlas Komise) – viz příloha 4. 26 Ve 22 z těchto případů rozhoduje Rada jednomyslně (v pěti případech se souhlasem Evropského parlamentu, v 17 případech po pouhé konzultaci s Parlamentem); v šesti případech rozhoduje pomocí kvalifikované většiny (v jednom případě se souhlasem Evropského parlamentu, v pěti případech po pouhé konzultaci s Parlamentem) – viz příloha 4. 27 V Ústavě je zakotven zákon Rady, k němuž Parlament může pouze poskytnout stanovisko. Konvent na druhé straně navrhoval, aby byla opatření k realizaci systému vlastních zdrojů schválena zákonem Rady na základě hlasování kvalifikovanou většinou se souhlasem Parlamentu.
RR\550131CS.doc
31/129
PE 347.119v04-00
CS
-Evropský parlament a Rada by společně rozhodovaly o finančním výhledu, který by byl v Ústavě zakotven pod názvem „víceletý finanční rámec“ (poté, co by Ústava vešla v platnost, by Rada kvalifikovanou většinou rozhodovala již o prvním finančním rámci); -oba orgány by společně rozhodovaly o ročním rozpočtu: po prvním čtení v každém z těchto orgánů, což by mohlo vést ke svolání dohodovacího výboru, by měl Parlament v případě neshody poslední slovo za předpokladu, že by pro schválení byla velká většina poslanců; v opačném případě by převážil postoj Rady. 8.3.
To znamenalo, že by si členské státy podržely rozhodovací pravomoc při stanovování částky a povahy příjmů Unie, že by obě součásti rozpočtového orgánu musely souhlasit s plánováním výdajů a že by v případě neshody ohledně ročního rozpočtu mohl mít Evropský parlament rozhodující slovo o celkových výdajích (přičemž by se upustilo od rozlišování povinných a nepovinných výdajů), i když v mezích stropů stanovených ve finančním rámci. Ve skutečnosti by to znamenalo, že by se oba orgány musely dohodnout na společném pohledu na věc.
8.4.
Mnoha členským státům se tento vyvážený systém nelíbil a po celou dobu mezivládní konference byly předkládány návrhy, které někdy dokonce zásadním způsobem napadaly stávající pravomoci Evropského parlamentu v této oblasti a představovaly riziko zničení myšlenky finanční demokracie v Unii. Především díky úsilí zástupců Evropského parlamentu a italského a irského předsednictví bylo možno dojít ke kompromisu, který podstatu práv Parlamentu v této oblasti zachovává: -
návrhy Konventu týkající se vlastních zdrojů byly přijaty;
-
finanční rámec musí vždy schválit oba orgány, ale Rada bude rozhodovat jednomyslně do té doby, než Evropská Rada rovněž jednomyslně nerozhodne o tom, že Rada může rozhodovat kvalifikovanou většinou;
-
roční rozpočet musí být také schválen společně Evropským parlamentem a Radou, ale v případě neshody musí být postup znovu zahájen tím, že Komise předloží nový návrh rozpočtu.
8.5.
Toto řešení zachovává, jak již bylo uvedeno, základní aspekty rozpočtových pravomocí Evropského parlamentu: Parlament získává rozhodující slovo v případě celého rozpočtu, přičemž se ruší rozlišování mezi povinnými a nepovinnými výdaji. Avšak zachování požadavku jednomyslnosti při schvalování víceletého finančního rámce je vážnou komplikací budoucích jednání o této záležitosti a představuje menší podporu dohodování o rozpočtu mezi orgány, což bylo základním důvodem pro návrh Konventu.
9.
Pokrok v sektorálních politikách Část III Ústavy pojednávající o „Politikách a fungování Unie“ obsahuje 322 článků a je její největší částí. Skládá se téměř výhradně z ustanovení, která jsou ve stávajícím znění již obsažena ve Smlouvách a která se týkají definice a uplatňování sektorálních
PE 347.119v04-00
CS
32/129
RR\550131CS.doc
politik, zejména právních základů pro činnost Unie v každé z oblastí. Lze uvažovat o tom, že mnohá z těchto ustanovení mohla být zjednodušena nebo přizpůsobena vzhledem ke změnám, k nimž došlo od doby, kdy byla navržena. Je však skutečností, že mandát, který Konvent od Evropské rady získal, mu neumožnil přehodnotit tato ustanovení zevrubně. Změny v části III jsou tak v podstatě důsledkem volby textů, které se dostaly do I. části Ústavní smlouvy s ohledem na zrušení „pilířů“, pravomocí Unie, institucí, rozhodovacího procesu a právních nástrojů. Proto, kromě prostoru svobody, bezpečnosti a práva (což je v podstatě bývalý třetí pilíř) a vnějších vztahů, zejména v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde jsou zvláště citlivé, se změny v ostatních sektorálních politikách týkají především použitelných postupů a rozdělení právních základů mezi legislativní a nelegislativní akty. To může samo o sobě představovat záruku větší účinnosti, demokratické legitimity a transparentnosti činnosti Unie s ohledem na pozitivní charakter změn, které jsme analyzovali výše. Mimochodem lze poznamenat, že byla přidána úvodní kapitola, která obsahuje horizontální a průřezové doložky vztahující se na všechny politiky bez rozdílu. Budeme se věnovat hlavním aspektům těchto změn s cílem stanovit, zda umožňují Unii v daných oblastech účinnější a demokratičtější fungování. 9.1.
Prostor svobody, bezpečnosti a práva
1.
V oblasti vnitřní politiky se největší změny týkají ustanovení pojednávajících o prostoru svobody, bezpečnosti a práva s tím, že dochází ke zrušení pilířové struktury a soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce (které byly doposud součástí třetího pilíře) se dostávají pod metodu „Společenství“ pomocí rozšíření řádného legislativního postupu a hlasování kvalifikovanou většinou28. Přesto ve zvláštních případech zůstává v platnosti uspořádání v rámci institucí: strategické směrnice pro legislativní a provozní plánování definuje Evropská rada (pomocí konsenzu), aniž by byl Parlament jakkoli zapojen; o legislativní iniciativu v souvislosti se soudní spoluprací v trestních věcech a s policejní spoluprací se dělí Komise a jedna čtvrtina členských států (místo jednoho členského státu, jak to platí dosud); a národní parlamenty získávají větší roli, zejména vzhledem ke sledování dodržování zásady subsidiarity (k zahájení postupu včasného varování je místo jedné třetiny zapotřebí jedné čtvrtiny národních parlamentů).
2.
Cíle politiky v této oblasti jsou ujasněny a definovány přesněji. Činnost na tomto poli musí být výlučně v souladu se základními právy. Přístup k soudům představuje základní cíl. Vzájemné uznávání různých systémů a přibližování právních předpisů jsou považovány za dva souběžné způsoby uplatňování politik. Politiky týkající se kontrol na hranicích, udělování azylu a přistěhovalectví jsou považovány za společné politiky Unie řízené zásadami solidarity a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členské státy.
28
Ústava nemá vliv na zvláštní situaci, která se vztahuje na Spojené království, Irsko a Dánsko v souvislosti s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, jak je stanoveno v několika stávajících protokolech, které byly přizpůsobeny textu nové Ústavy.
RR\550131CS.doc
33/129
PE 347.119v04-00
CS
Ústava také představuje velký krok kupředu v oblasti soudní spolupráce jak v občanskoprávních, tak i v trestních věcech a v oblasti policejní spolupráce, zejména uplatňováním řádného legislativního postupu. 3.
Soudní spolupráce v občanskoprávních věcech se rozšiřuje na všechny záležitosti s přeshraničním dopadem a je založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a rozhodnutí při mimosoudním řešení případů, přičemž řádný legislativní postup se uplatňuje na všechna opatření ke sbližování práva, s výjimkou opatření vztahujících se k rodinnému právu, kdy platí jednomyslné rozhodování (zákon Rady, pouze s konzultací Parlamentu). Avšak sama Rada může jednomyslně rozhodnout, že rozšíří řádný legislativní postup na některé aspekty rodinného práva s přeshraničním dopadem.
4.
Největší změnou s ohledem na soudní spolupráci v trestních věcech je, že řádný legislativní postup (kvalifikovaná většina) se bude uplatňovat na oblast sbližování práva se vztahem k procesním záležitostem (minimální pravidla k usnadnění vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí apod.) a trestní právo hmotné, přičemž pro definování některých závažných trestných činů s přeshraničním dopadem uvedených v Ústavě a pro postihy budou platit minimální předpisy. Ústava dokonce uvádí, že Rada může jednomyslným rozhodnutím stanovit další aspekty trestního řízení a další oblasti kriminality, na něž se bude vztahovat řádný legislativní postup. Některé členské státy byly zásadné proti tomu nehledě na záruky, že evropské zákony v této oblasti musejí respektovat základní aspekty právních systémů členských států. Aby se dospělo k dohodě, učinila mezivládní konference opatření ve formě mechanismu „záchranné brzdy“, který členským státům, jež měly v této oblasti problém, poskytl veškeré požadované záruky, aniž by se úplně vyloučil další pokrok. Podle tohoto uspořádání členský stát, který se bude domnívat, že legislativní návrh ohrožuje „základní aspekty“ jeho právního systému, může požádat, aby byla tato záležitost předána Evropské radě. Evropská rada má čtyři měsíce na to, aby tuto věc předala zpět Radě, aby mohl proces pokračovat, nebo aby požádala Komisi či skupinu členských států, které předložily původní text, aby předložily nový legislativní návrh. Pokud by Evropská rada v tomto čtyřměsíčním období nepřijala rozhodnutí nebo pokud by nový legislativní postup zahájený na její žádost nebyl ukončen do dvanácti měsíců, bude v této záležitosti automaticky ustavena posílená spolupráce, jestliže to podpoří jedna třetina členských států.
5.
Parlament může také uvítat, že mezivládní konference přes značný odpor několika delegací přijala návrh Konventu na zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, jehož úkolem bude potírat přestupky proti finančním zájmům Unie a který může pachatele takových přestupků stíhat. Ústava však požaduje, aby byl evropský zákon ustavující tento úřad přijat Radou jednomyslně poté, co k tomu dá Parlament souhlas. „Přemosťující doložku“ („passerelle“) lze použít k možnému rozšíření odpovědnosti tohoto úřadu, aby zahrnovala potírání závažných trestných činů s přeshraničním dopadem, a to pomocí evropského rozhodnutí, které jednomyslně přijme Rada po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
PE 347.119v04-00
CS
34/129
RR\550131CS.doc
6.
A konečně byl řádný legislativní postup zaveden také pro policejní spolupráci, ačkoli jednomyslnost je zachována v případě operační spolupráce a zásahů příslušných úřadů jednoho členského státu na území jiného členského státu.
9.2
Další vnitřní politiky
1.
Kromě zavedení několika nových právních základů pro „nové“ – či jasněji stanovené – kompetence v I. části jsou změny, které Ústava přináší v jiných sektorálních politikách, výsledkem ustavení spolurozhodování (a tedy hlasování kvalifikovanou většinou) jakožto řádného legislativního postupu a rozdělení mezi legislativní a nelegislativní akty tak, jak je to nyní definováno.
2.
Některé z nejpozoruhodnějších změn se týkají politiky zemědělství a rybolovu, kde se řádný legislativní postup bude uplatňovat při schvalování legislativních aktů, které stanovují pravidla pro společnou organizaci zemědělských trhů a další ustanovení nutná k prosazování společné zemědělské politiky a politiky rybolovu (v současnosti je Parlament pouze konzultován). To znamená, že utváření hlavních směrů společné zemědělské politiky a politiky rybolovu bude záležitostí, o níž bude rozhodovat také Evropský parlament, nikoli pouze ministři zemědělství jako dosud. Avšak stanovování cen, daní, podpory a kvantitativních omezení a přidělování rybolovných kvót na se bude dít pomocí nelegislativních aktů (evropských nařízení nebo rozhodnutí), které schvaluje Rada.
3.
K politice výzkumu a technického pokroku byla přidána nová oblast, vesmírná politika. Rámcový výzkumný program bude nyní stanoven formou evropského zákona přijímaného kvalifikovanou většinou. Evropská výzkumná oblast, v jejímž rámci se volně pohybují výzkumníci, vědecké poznatky a technologie, bude vytvořena prostřednictvím zákonů schvalovaných řádným legislativním postupem. Evropský vesmírný program může být schválen pomocí zákonů a rámcových zákonů. Je nutno poznamenat, že některé z návrhů předložených na mezivládní konferenci uvedly ve značnou pochybnost legislativní práva Parlamentu v této oblasti.
4.
Cíle stanovené v novém oddílu týkajícím se energetiky zahrnují zajištění fungování energetického trhu, zajištění dodávek energie a podporu energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných forem energie. Mezivládní konference omezila legislativní činnost Unie, která nesmí ovlivňovat právo členských států na stanovení podmínek využívání jejich energetických zdrojů, jejich volby mezi různými zdroji energie a obecnou strukturou zásobování elektrickou energií. Kromě toho, ačkoli v této oblasti platí řádný legislativní postup a hlasování kvalifikovanou většinou, mezivládní konference stanovila, že jakákoli opatření, která budou především finančního charakteru, musejí být přijata ve formě zákona Rady schváleného jednomyslně po konzultaci s Parlamentem.
5.
V oblasti veřejného zdraví šla mezivládní konference o něco dále než Konvent a k „boji proti závažným přeshraničním zdravotním hrozbám“ přidala mezi podpůrnými opatřeními přijatými Unií „včasné varování a boj proti závažným přeshraničním hrozbám pro zdraví“. Unie musí také mimo jiné předepsat opatření,
RR\550131CS.doc
35/129
PE 347.119v04-00
CS
která by stanovovala vysoké normy kvality a bezpečnosti léčiv a opatření na ochranu veřejného zdraví s ohledem na zneužívání tabáku a alkoholu. Je nutno zdůraznit, že Ústava stanovuje, aby činnost Unie v této oblasti respektovala odpovědnost členských států za definování vlastní zdravotní politiky, včetně řízení zdravotnických služeb a zdravotní péče a přidělování prostředků na ně vyhrazených. 6.
Je možno pouze litovat, že text, který byl nakonec schválen, neobsahuje zásadnější změny v oblasti sociální politiky, zejména s ohledem na rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou (oproti současné situaci ke změně nedochází). Bylo by však nesprávné říci, že Ústava je v tomto ohledu krokem zpátky. Naopak pokroku bylo dosaženo v řadě případů: - začlenění „plné zaměstnanost“ a „sociálního pokroku“ mezi cíle Unie v úvodních článcích Ústavy, - začlenění obecné „sociální klauzule“ na začátku části III, podle níž musí Unie při definování a uplatňování politik brát v úvahu „požadavky spojené s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní vzdělání a výchovy a ochrany lidského zdraví“, - ustavení právního základu, který umožní, aby byly uznány a chráněny služby obecného ekonomického zájmu, - výslovné uznání úlohy „sociálních partnerů“ v I. části, zejména sociálního summitu tripartity týkajícího se růstu a zaměstnanosti, který má přispět k sociálnímu dialogu. Kromě toho nelze zapomínat, že začlenění Charty základních práv do Ústavy znamená, že právní předpisy Společenství budou plně uznávat sociální práva zakotvená v této Chartě.
7.
Konečně, řádný legislativní postup bude platit pro opatření v oblasti sociální bezpečnosti, která se budou týkat nároku zaměstnaných i samostatně výdělečně činných migrantů na dávky. To bude spojeno s dalším mechanizmem „záchranné brzdy“, který bude použit v případech, kdy se členský stát domnívá, že by taková opatření „ovlivnila základní aspekty jeho systému sociálního zabezpečení, včetně jeho rozsahu, nákladů a finanční struktury, nebo by měla vliv na finanční rovnováhu systému“. Bude moci v takovém případě žádat, aby byla taková záležitost předána Evropské radě (čímž automaticky dojde k pozastavení legislativního postupu). Evropská rada musí poté do čtyřech měsíců tuto záležitost buď předat zpět Radě, a umožnit tím pokračování procesu, nebo požádat Komisi, aby předložila nový návrh. (V Ústavě však není stanoveno, co by se stalo, kdyby Rada nereagovala).
8.
Ústava nemění nic v oblasti zdanění, kde i nadále zůstává základním pravidlem jednomyslnost. Mezivládní konference nesouhlasila ani s poměrně malým počtem případů, u nichž Konvent navrhoval, aby řádný legislativní postup (tj. hlasování kvalifikovanou většinou) platil v souvislostí s opatřeními administrativní spolupráce
PE 347.119v04-00
CS
36/129
RR\550131CS.doc
a činností zaměřenou na boj proti daňovým podvodům a únikům (poté, co Rada jednomyslně rozhodne o tom, že se navrhovaná opatření týkají těchto otázek). 9.
Další oblastí, o níž se mnoho diskutovalo, v níž však došlo k relativně malým změnám, je oblast ekonomického řízení. Bylo však potvrzeno, že koordinace hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti je v kompetenci Unie (přestože mezivládní konference pozměnila text Konventu, a zdůraznila tak skutečnost, že členské státy koordinují své politiky podle opatření dohodnutých uvnitř Unie) a byla dopracována specifická opatření pro členské státy, které používají euro jako svou měnu. Například rozhodnutí Rady o přijetí eura novými členskými státy (navržené Komisí) musí předcházet doporučení přijaté kvalifikovanou většinou členských států, které již euro zavedly. Kromě toho jsou pracovní postupy pro Euroskupinu stanoveny v protokolu, který je přílohou Ústavy. Mezivládní konference přijala také prohlášení o Paktu stability a růstu. Pakt byl předmětem vzrušené diskuse mezi některými delegáty, jež vyústila ve schválení změn textu Konventu, který mimo jiné snížil význam navrhované role Komise v postupu týkajícím se nadměrného schodku (s doporučeními, která Rada adresovala dotčeným členským státům a která byla schválena na základě doporučení Komise, nikoli návrhu Komise, jak navrhoval Konvent).
9.3.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
1.
K podstatným změnám došlo také v oblasti vnějších vztahů. Tyto změny se však spíše než rozhodovacího procesu týkají institucionálních opatření. V souladu s vytvořením funkce ministra zahraničních věcí (viz oddíl 6.5 výše), jehož představitel bude v institucionálním smyslu sedět na dvou „židlích“ a bude odpovídat za provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky a koordinaci všech aspektů vnějších vztahů EU, Ústava nyní slučuje všechny oblasti zahraniční činnosti EU a vytváří samostatnou hlavu (hlava V části III). Jednomyslnost bude i nadále pravidlem v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, která bude stále spadat v zásadě pod mezivládní postup a v níž hraje Evropská rada dominantní roli. Hlasování kvalifikovanou většinou se bude vztahovat pouze na provádění rozhodnutí přijatých Evropskou radou (nebo návrhů předložených ministrem zahraničních věcí na žádost Evropské rady) nebo Radou. Byla však učiněna opatření týkající se „záchranné brzdy“ v případech, kdy se členský stát bude stavět proti přijetí rozhodnutí kvalifikovanou většinou z důvodů, které jsou pro jeho národní politiku životně důležité. Pro odpor různých členských států nebyly přijaty ani návrhy Konventu (hlasování kvalifikovanou většinou v případě návrhů předložených ministrem zahraničních věcí a podporovaných Komisí) ani návrhy italského předsednictví (hlasování kvalifikovanou většinou v případě všech návrhů ministra zahraničních věcí). Parlament dostal obecné právo být informován a v některých případech konzultován. Soudní pravomoc Soudního dvora v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky je omezena. Ústava však Soudnímu dvoru poskytuje pravomoc přezkoumat zákonnost evropských rozhodnutí, která mají za následek restriktivní opatření proti jednotlivcům.
RR\550131CS.doc
37/129
PE 347.119v04-00
CS
2.
Největší pokrok, který Ústava přinesla, se týká specifické oblasti společné bezpečnostní politiky, v níž mezivládní konference provedla zásadní změny jdoucí dokonce dále, než navrhoval Konvent. V důsledku toho se stala společná obrana či alespoň formulování společné obranné politiky, jejíž zásady již byly schváleny v Maastrichtské dohodě realističtější29. Tato společná bezpečnostní politika poskytuje Unii operační kapacitu založenou na civilních i vojenských prostředcích. Hlavními změnami v této souvislosti jsou: - revize „Petersbergských“ misí30, - založení Evropské agentury pro vyzbrojování, výzkum a vojenské kapacity31, - možnost ustavit pomocí rozhodnutí Rady schváleného kvalifikovanou většinou trvalou strukturovanou spolupráci v oblasti obrany mezi členskými státy, které mají vojenskou kapacitu a politickou vůli se zapojit (podmínky k realizaci této strukturované spolupráce jsou stanoveny v protokolu, který je přílohou Ústavy), - povinnost vzájemné pomoci a podpory mezi členskými státy, podle níž musejí členské státy použít veškeré jim dostupné prostředky na pomoc členskému státu, který se stal obětí ozbrojeného útoku na svém území, v souladu s Chartou spojených národů a závazky členských států, které jsou členy NATO vůči této organizaci. Ústava stanovuje, že tato povinnost nesmí poškodit specifickou povahu bezpečnostní a obranné politiky určitých členských států, což je důležitou zárukou pro členské státy, které jsou tradičně „neutrální“, - s hledem na ochranu hodnot Unie bude moci Rada pověřit vykonáváním úkolu skupinu členských států, - založení „rozjezdového“ fondu z příspěvků členských států, který bude poskytovat prostředky na vojenské výdaje, které nejsou zahrnuty do rozpočtu Unie, - stanovení postupu pro rychlý přístup k finančním prostředkům z rozpočtu Unie.
3.
Ústava obsahuje také doložku o solidaritě, podle které musejí členské státy poskytnout pomoc, každému členskému státu, který se stane obětí teroristického útoku nebo živelné pohromy, pokud o to požádá. Opatření pro uplatňování této doložky bude přijato rozhodnutím Rady na základě společného návrhu Komise a ministra zahraničních věcí. Pokud bude mít toto rozhodnutí dopad na obranu, bude Rada rozhodovat jednomyslně. Parlament bude informován.
29 Rozhodnutí založit časem společnou obranu přijme Evropská rada jednomyslným hlasováním, přičemž toto rozhodnutí bude muset být schváleno členskými státy v souladu s jejich ústavním postupem. 30 Přidat operace vztahující se k odzbrojení, vojenskému poradenství, stabilizaci po konfliktech a k boji proti terorismu, včetně operací na území třetích zemí, ke stávajícím humanitárním a záchranným úkolům, předcházení konfliktům, úkolům souvisejícím se zachováváním míru a úkolům bojových jednotek při řešení krizí, včetně obnovení míru. 31 Hlavním úkolem této agentury je podporovat racionalizaci vojenských kapacit členských států, koordinaci obranného technického výzkumu a účelnější využívání vojenských finančních prostředků.
PE 347.119v04-00
CS
38/129
RR\550131CS.doc
4.
Tento pokrok je proto podstatný a nepodkopává specifickou povahu bezpečnostní a obranné politiky určitých členských států či závazků členských států, které jsou členy NATO. Mimoto pravděpodobně nepřemění Unii v agresivní vojenský blok, jak se někteří obávají. Někdo by byl jistě rád šel ještě dále, zejména pokud jde o hlasování kvalifikovanou většinou. Avšak s ohledem na skutečnost, že se jedná o oblast politiky, která je zcela mezivládní, a vzhledem k politickému klimatu, v němž se mezivládní konference konala, lze konečný výsledek považovat za poměrně pozitivní.
9.4.
Další oblasti vnějších vztahů
1.
K pozitivním změnám došlo v oblasti společné obchodní politiky. V ohledem na služby a duševní vlastnictví byl její rozsah rozšířen. Byla posílena úloha Parlamentu: řádný legislativní postup bude použit ke stanovení opatření k uplatňování společné obchodní politiky a Parlament bude dostávat pravidelné zprávy o jednáních o mezinárodních dohodách, které nemohou být uzavřeny bez jeho souhlasu. Ústava také potvrdila to, co se nazývá „kulturní výjimkou“32.
2.
A nakonec co se týká humanitární pomoci, Parlament může uvítat vytvoření specifického právního základu, který spadá pod řádný legislativní postup a zajišťuje založení dobrovolného sboru humanitární pomoci.
32
V Ústavě je stanoveno, že Rada bude jednat jednomyslně při jednáních o dohodách v oblasti obchodu s kulturními a audiovizuálními službami a při jejich uzavírání, které by ohrožovaly kulturní a jazykovou různorodost Unie. Mezivládní konference rozšířila tuto „výjimku“ na obchod se sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými službami, kde by existovalo riziko závažného narušení národní organizace těchto služeb a ohrožení odpovědnosti členských států při jejich poskytování. Rada bude také jednat jednomyslně v případech, kdy dohody v oblasti obchodu se službami obecně a obchodní aspekty duševního vlastnictví zahrnují ustanovení, která si vyžadují jednomyslnost při schvalování vnitřních předpisů.
RR\550131CS.doc
39/129
PE 347.119v04-00
CS
10.
Podstatný stupeň flexibility Další velice důležitou otázkou je, zda je nový ústavní rámec dostatečně flexibilní, aby Unii umožnil přizpůsobit se měnícím se okolnostem a plnit nové úkoly, které se v budoucnu mohou vyskytnout. Abychom na tuto otázku nalezli odpověď, musíme se zabývat dvěma věcmi: za prvé otázkou revize Ústavy a za druhé, zda se tento systém může vyvinout v mezích stanovených ústavním rámcem, aniž by bylo nutno revidovat samotnou Ústavu.
1.
Nová smlouva obsahuje řadu zřejmých zlepšení revizního postupu, mezi které se řadí především poskytnutí Parlamentu práva iniciativy k revizi Ústavy na stejném základě, jako je tomu v případě členských států a Komise. Konventu také uděluje postavení instituce, jakožto orgánu odpovědného za přípravu revizí, čímž uznává skutečně rozhodující úlohu Konventu, kterou sehrál při navrhování textu Ústavy, a omezení mezivládní metody. Parlament, který jako první navrhl, aby byla použita metoda svolání Konventu, může jen podpořit tuto změnu, která umožní, aby byl revizní proces transparentnější a demokratičtější a aby se stal zároveň účinnějším. Jedním ze skutečně pozitivních směrů vývoje je skutečnost, že Parlament musí dát svůj souhlas, pokud by se Rada rozhodla Konvent nesvolat s odůvodněním, že se nejedná o dostatečně zásadní změny.
2.
Mezivládní konference bohužel nesplnila očekávání Parlamentu s ohledem na zjednodušení revizního postupu. Text článku IV-444 obsahuje zjednodušený postup revize ustanovení hlavy III části III o vnitřních politikách Unie (za podmínky, že tato revize nezvýší kompetence přidělené Unii), avšak tento postup pouze umožňuje Evropské radě obejít svolání Konventu (aniž by si vyžádala souhlas Parlamentu). Jednomyslnost a ratifikace všemi členskými státy navíc zůstávají pravidlem.
3.
Revize Ústavy tak bude nadále požadovat jednomyslnost a ratifikaci všemi členskými státy ve všech případech. Různé přednesené návrhy, které se těšily široké podpoře Evropského parlamentu a národních parlamentů, by tento požadavek zmírnily s ohledem na revizi ustanovení části III (jež jsou dost podrobná a mnohá mají pochybnou ústavní hodnotu), přičemž by dodržovaly základní zásadu, že jakékoli další zvýšení působnosti Unie by muselo být jednomyslně schváleno členskými státy.
4.
Na druhé straně Parlament může pouze uvítat zachování „přemosťujících doložek“ („passerelles“), které navrhl Konvent pro přechod od jednomyslného hlasování na hlasování kvalifikovanou většinou v Radě nebo pro přechod od zvláštních legislativních postupů k řádnému legislativními postupu. Skutečnost, že toto rozhodnutí může Evropská rada přijmout se souhlasem Parlamentu pouze jednomyslně – a to pouze pokud žádný z národních parlamentů nepředloží v šestiměsíčním období námitky – skýtá přiměřenou záruku, že práva všech členských států budou náležitým způsobem respektována a že rozhodnutí bude transparentní a demokraticky platné.
PE 347.119v04-00
CS
40/129
RR\550131CS.doc
5.
Dalším pozitivním aspektem textu nové Ústavy jsou zlepšení učiněná v souvislosti s posílenou spoluprací, jejíž význam může v budoucnu vzrůst s ohledem na zásadní zvýšení počtu členských států. Při stanovování podmínek nutných k zajištění celkové koheze a interinstitucionální jednoty Unie Ústava rozšiřuje rozsah posílené spolupráce (která se nyní může vztahovat na všechny oblasti, které nejsou zahrnuty pod výlučnou působnost Unie, zatímco za současných podmínek je obranná politika vyloučena) a usnadňuje její navázání. V případě posílené spolupráce se musí sejít alespoň jedna třetina členských států a Rada bude hlasovat kvalifikovanou většinou s výjimkou otázek společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde bude i nadále vyžadována jednomyslnost. Kromě toho požadavek týkající se souhlasu Parlamentu (mimo otázek společné zahraniční a bezpečnostní politiky) posílí demokratickou legitimitu rozhodnutí o navázání takové spolupráce.
6.
A konečně skutečnost, že se mezivládní konferenci podařilo zachovat „přemosťující doložku“ („passerelle“) navrženou Konventem, která usnadní přechod ke kvalifikované většině nebo řádnému legislativnímu postupu v rámci mechanismu posílené spolupráce, je také vítaným vývojem.
7.
Dobrovolné vystoupení z Unie: poprvé ve smlouvách ustavujících Evropská společenství a poté Unii, které byly s výjimkou první Smlouvy, která zakládala Evropské společenství uhlí a oceli, výslovně uzavřeny na neomezenou dobu, které však nehovořily o možnosti kolektivního nebo individuálního vystoupení z Unie, Ústava stanovuje mechanismus „dobrovolného vystoupení z Unie“ (článek I-60). Je nutno podotknout že i přesto, že neexistovala specifická ustanovení, bylo takto možno postupovat i dříve podle mezinárodního smluvního práva. Avšak díky tomu, že ustanovení o vystoupení jsou nyní výslovně zahrnuta do Ústavy, jsou stanovena podrobná opatření pro řešení takové situace a je jasně dáno na vědomí, že žádný členský stát se nemusí nadále účastnit tohoto evropského projektu, pokud si to nebude jeho obyvatelstvo přát. Spolu s ustanoveními o posílené a strukturované spolupráci to jasně říká, že angažovanost v Unii a podpora jejích politik je něčím, pro co je nutno se rozhodnout svobodně na základě skutečně politického závazku.
11.
Vstup Ústavy v platnost
11.1. Mezivládní konference byla svolána na základě článku 48 Smlouvy o Evropské unii, v němž je stanoveno, že nehledě na rozsah změn stávajících smluv, které navrhuje (včetně jejich zrušení, jak je stanoveno v článku IV-437 návrhu Ústavy), tyto změny nevstoupí v platnost do doby, než budou ratifikovány všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními požadavky. 11.2. To znamená, že ustanovení článku IV-447 Ústavy se budou vztahovat pouze na budoucí ratifikační postupy. V článku IV-447 je stanoveno, že pokud by dva roky po zahájení jakéhokoli postupu ratifikace změn Smlouvy o Ústavě mělo tento postup ukončit ještě jedna pětina členských států nebo by se u nich při ratifikaci vyskytly potíže (což zahrnuje také možnost, že znění smlouvy bude jedním nebo více státy zamítnuto), bude tato záležitost předána Evropské radě.
RR\550131CS.doc
41/129
PE 347.119v04-00
CS
11.3. S ohledem na ratifikaci původní smlouvy zakládající Ústavu, mezivládní konference schválila politické prohlášení (č. 30), jehož podmínky jsou podobné podmínkám článku IV-447 uvedenému výše a které má být začleněno do závěrečného aktu. 11.4. V minulosti v případech, kdy se v některých členských státech vyskytly v průběhu ratifikace předchozích Smluv problémy, byla záležitost samozřejmě předána Evropské radě. Avšak začleněním tohoto ustanovení v souladu s návrhem Konventu se mezivládní konference snažila o vyslání politického poselství, že by bylo obtížné smířit se s tím, že by nevelká menšina členských států zabránila ostatním v pohybu vpřed, zejména s ohledem na skutečnost, že Ústava mimo jiné zakotvila možnost dobrovolného vystoupení z Unie a možnost účastnit se posílené nebo strukturované spolupráce, v níž se nemusejí angažovat všechny členské státy. Taková situace by měla podnítit vyjednávání s cílem najít řešení, které by nejen bralo v úvahu situaci v členském státě, který není schopen ratifikovat Ústavu, ale především také situaci členských států, které ji přijímají. III.
Celkové hodnocení/doporučení ke schválení Ústavy
1.
S ohledem na výše uvedení musí být celkový názor Parlamentu o výsledcích mezivládní konference, která byla ukončena v červnu 2004, rozhodně pozitivní s tím, že odráží úroveň ambicí, o níž se většina domnívala, že jí nebude možno dosáhnout v geopolitickém kontextu, v němž celý proces probíhal od Laekenského prohlášení o budoucnosti Evropské unie v prosinci 200133.
2.
Postup, pomocí něhož Konvent vypracoval Ústavní smlouvu, byl výjimečný s ohledem na účast a na stupeň transparentnosti. Hlavy států nebo vlád poté schválily text, který bude předložen k ratifikaci ve všech členských státech. Výsledný dokument je výsledkem kompromisu dosaženého mezi různými stranami, zejména národními vládami a národními parlamenty, jimž je na národní úrovní svěřena demokratická legitimita, Evropským parlamentem a Komisí, které konají jménem institucí EU, a občany, a to na individuální úrovni a prostřednictvím organizací občanské společnosti. „Kompromis“ však neznamená dohodu na základě nejnižšího společného jmenovatele. Naopak, nehledě na uvedený nedostatek jsou ustanovení Ústavy velmi ambiciózní, což je něco, co se zdálo být utopií v politickém kontextu, ve kterém práce probíhala od té doby, kdy Laekenské prohlášení uvedlo v prosinci 2001 tento proces do pohybu. Upevnění ústavních základů Unie a jeho institucionálního rámce a racionalizace a zjednodušení jejích nástrojů může konečně po dvou desetiletích neustálých reforem přinést stabilitu. Stabilitu a jistotu, jež se objevují ve všech ústavních textech, doplňují ustanovení, která jednak organizují rozvoj rozhodovacího procesu a jednak umožňují využívat mechanizmy posílené a/nebo strukturované spolupráce, přičemž je ponechána
33
Závěry předsednictví, zasedání Evropské rady v Laekenu, dne 14. a 15. prosince 2001 (dokument Rady SN 300/1/01 REV 1).
PE 347.119v04-00
CS
42/129
RR\550131CS.doc
dostatečná pružnost k upravení způsobu, kterým Unie funguje, aby se mohla vyrovnat s úkoly, kterým bude v následujících letech čelit. Ústava především posiluje demokracii uvnitř Evropské unie, podporuje účinnější rozhodování, zřetelněji ukazuje, kdo co v Unii dělá a zjišťuje kompetence, které na jedné straně získala Unie a na druhé straně členské státy. Na tiskové konferenci, která následovala ukončení práce Konventu, jeho předseda pan Valéry Giscard d'Estaing uvedl, že Evropský parlament z Konventu vyšel jako vítěz. Zpravodajové se domnívají, že skutečným vítězem je evropské veřejnost, jelikož tento Konvent je největším krokem vpřed od Římských smluv z roku 1957, upevňuje naše hodnoty a zásady v průběhu podnětného projektu soužití a poskytuje nejlepší prostředky, jak se společně vypořádat s dnešními úkoly. 3.
S ohledem na výše uvedené by měl Parlament převzít vedoucí úlohu při obhajobě a obraně Ústavy a měl by pomáhat podporovat a upevňovat politickou vůli, která je nutná k jejímu úplnému zavedení. To by mělo být zahájeno aktivní účastí v diskusích, které se konají v souvislosti s ratifikačním procesem.
RR\550131CS.doc
43/129
PE 347.119v04-00
CS
PŘÍLOHA 1: Pravomoci Unie1
výlučné
sdílené
doplňkové
(úplný seznam)2
(neúplný seznam)3
(úplný seznam)
Pouze Unie může přijímat právně závazné akty; členské státy mohou vydávat v těchto oblastech právní předpisy pouze se svolením Unie nebo s cílem provádět její akty
Unie i členské státy mají možnost přijímat právně závazné akty, přičemž členské státy mohou jednat tam, kde tak neučinila Unie
Celní unie
Vnitřní trh Sociální politika Hospodářská, sociální a územní soudržnost Zemědělství a rybářství (s výjimkou zachování mořských biologických zdrojů) Životní prostředí Ochrana spotřebitelů Doprava Transevropské sítě Energetika Prostor svobody, bezpečnosti a práva Společné otázky bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví Výzkum a technologický rozvoj Politika pro oblast vesmíru Rozvojová spolupráce
Typ pravomocí
Definice
Vypracování pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu
Oblasti
Měnová politika pro členské státy, které přijaly euro Zachování mořských biologických zdrojů v rámci rybářské politiky Společná obchodní politika
Unie může zasáhnout pouze s cílem podpořit činnost členských států (zejména prostřednictvím finančních podpor); může přijímat právní předpisy, ale nikoli harmonizovat vnitrostátní právní a správní ustanovení Ochrana lidského zdraví a péče o zdraví Průmysl Kultura Cestovní ruch Vzdělávání Mládež Sport Odborné vzdělávání Civilní ochrana Správní spolupráce
1
Ústava uvádí rovněž společnou vnější a bezpečnostní politiku a koordinaci hospodářských politik a politik zaměstnanosti, které pro svou specifickou povahu nelze zařadit do jedné ze tří kategorií v této tabulce. Oblasti pravomocí, které jsou v každém sloupci podtrženy, jsou oblastmi, pro které současné Smlouvy neobsahují žádné zvláštní ustanovení, ale v nichž již Unie vyvíjela činnost, zejména na základě ustanovení o vnitřním trhu nebo na základě článku 308 Smlouvy o ES. 2 Kromě těchto pravomocí má Unie rovněž výlučnou pravomoc uzavírat mezinárodní dohody, pokud to stanoví legislativní akt Unie, pokud je nezbytná k tomu, aby umožnila Unii výkon její vnitřní pravomoci, nebo pokud může ovlivnit společná pravidla nebo změnit jejich působnost. 3 I když Ústava se politikami uvedenými v tomto sloupci v kurzivě zabývá v článku I-14, který se týká sdílených pravomocí, jedná se o oblasti, v nichž činnost Unie není na překážku výkonu pravomocí členských států.
PE 347.119v04-00
CS
44/129
RR\550131CS.doc
PŘÍLOHA 2: Seznam nových případů rozhodování kvalifikovanou většinou
I - Existující právní základy, u nichž došlo k přechodu k rozhodování kvalifikovanou většinou (v závorkách je kurzivou uveden současný postup) 1.
Čl. I-24 odst. 7: Pořadí předsednictví Rady – rozhodnutí Evropské rady, bez návrhu Komise (článek 203 Smlouvy o ES – Rada rozhoduje jednomyslně)
2.
Čl. I-37 odst. 3: způsob kontroly výkonu prováděcích pravomocí Komise (současné rozhodnutí o komitologii) – řádný legislativní postup (článek 202 Smlouvy o ES – jednomyslné rozhodnutí Rady, po obdržení stanoviska EP)
3.
Článek III-136: volný pohyb pracovníků, sociální dávky – řádný legislativní postup1 (článek 42 Smlouvy o ES: spolurozhodování – Rada rozhoduje jednomyslně)
4.
Článek III-141: svoboda usazování, přístup k samostatně výdělečným činnostem – řádný legislativní postup, pokud provádění směrnic, které se přijímají, zahrnuje změnu legislativních zásad v některém členském státě (čl. 47 odst. 2 Smlouvy o ES – spolurozhodování – Rada rozhoduje jednomyslně)
5.
Čl. III-187 odst. 3: změna některých ustanovení statutu ESCB – řádný legislativní postup (návrh Komise s konzultací s ECB nebo doporučení ECB s konzultací s Komisí) (čl. 107 odst. 5 Smlouvy o ES – v případě návrhu Komise rozhoduje Rada jednomyslně, po konzultaci s ECB; ve všech případech musí dát souhlas EP; v případě doporučení ECB rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou po konzultaci s Komisí)
6.
Čl. III-236 odst. 2: společná dopravní politika (včetně případů uvedených v odstavci 3) – řádný legislativní postup (čl. 7 odst. 2 Smlouvy o ES – Rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s EP pouze v případě odchylek uvedených v tomto odstavci 2)
7.
Článek III-263: správní spolupráce v prostoru svobody, bezpečnosti a práva – nařízení Rady, konzultace s EP (článek 66 Smlouvy o ES a čl. 34 odst. 1 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 67 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES: jednomyslné rozhodnutí Rady po konzultaci s EP – Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou)
8.
Článek III-265: kontrola na hranicích – řádný legislativní postup (článek 62 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě po konzultaci s
1
Tento postup je doprovázen mechanismem „záchranné brzdy“: domnívá-li se členský stát, že by se daná opatření dotkla „základních aspektů jeho systému sociálního zabezpečení, včetně oblasti působnosti, nákladů nebo finanční struktury“ nebo by se výrazně dotkl „finanční rovnováhy“ tohoto systému, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada (což znamená pozastavení legislativního postupu). Evropská rada musí do 4 měsíců buď vrátit návrh Radě, aby mohl postup pokračovat, nebo požádat Komisi o předložení nového návrhu (Ústava nijak neupravuje důsledky případné nečinnosti Rady ...).
RR\550131CS.doc
45/129
PE 347.119v04-00
CS
EP; Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou) 9.
Článek III-266: azyl a ochrana uprchlíků a vysídlených osob – řádný legislativní postup (čl. 63 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES: postup vymezený v čl. 67 odst. 5 Smlouvy o ES: jednomyslnost a konzultace s EP u některých aspektů; Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou)
10. Článek III-267: přistěhovalectví – řádný legislativní postup (čl. 63 odst. 3 a 4 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a konzultace s EP; Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k rozhodování kvalifikovanou většinou) 11. Čl. III-270 odst. 1 a 2: soudní spolupráce v trestních věcech – řádný legislativní postup1 (čl. 31 odst. 1 písm. a), b), c), d) Smlouvy o EU – jednomyslnost v Radě a stanovisko EP) 12. Čl. III-271 odst. 1 a 2: sbližování trestněprávních předpisů, trestných činů a sankcí2 (čl. 31 odst. 1 písm. e) Smlouvy o EU – jednomyslnost v Radě a stanovisko EP) 13. Článek III-273: Eurojust – řádný legislativní postup (čl. 31 odst. 2 Smlouvy o EU – jednomyslnost v Radě a stanovisko EP) 14. Čl. III-275 odst. 2: neoperativní policejní spolupráce – řádný legislativní postup (čl. 30 odst. 1 Smlouvy o EU – jednomyslnost v Radě a stanovisko EP) 15. Článek III-276: Europol – řádný legislativní postup (čl. 30 odst. 2 Smlouvy o EU – jednomyslnost v Radě a stanovisko EP) 16. Čl. III-280 odst. 5: opatření v oblasti kultury – řádný legislativní postup (doporučení Rady rovněž kvalifikovanou většinou) (čl. 151 odst. 5 Smlouvy o ES – spolurozhodování s jednomyslným rozhodnutím Rady; doporučení: Rada jednomyslným rozhodnutím na návrh Komise) 17. Čl. III-382 odst. 2: jmenování členů Výkonné rady ECB – rozhodnutí Evropské rady, na doporučení Rady, konzultace s EP a s Radou guvernérů ECB (článek 112 Smlouvy o ES – vzájemná dohoda hlav států nebo předsedů vlád, ostatní ustanovení shodná) II - Nové právní základy, u nichž se uplatňuje rozhodování kvalifikovanou většinou 1.
Čl. I-9 (společně s čl. III-325 odst. 6 a 8): přistoupení k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv – rozhodnutí Rady na návrh vyjednavače dohody (zpravidla Komise), po obdržení souhlasu EP
1 Tento postup je doprovázen mechanismem „záchranné brzdy“: domnívá-li se členský stát, že legislativní návrh v této věci může ohrozit základní aspekty jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby byl návrh vrácen Evropské radě a aby byl postup pozastaven. Evropská rada musí do 4 měsíců buď vrátit návrh Radě, aby mohl postup pokračovat, nebo požádat o to, aby Komise nebo skupina států, které daly k návrhu podnět, předložila nový legislativní návrh. Pokud Evropská rada nepřijme výše uvedené rozhodnutí do 4 měsíců, nebo pokud nový legislativní postup zahájený na její žádost není ukončen do dvanácti měsíců, bude v takovém případě automaticky zahájen postup posílené spolupráce, bude-li si to přát třetina členských států. 2 Viz předchozí poznámka pod čarou.
PE 347.119v04-00
CS
46/129
RR\550131CS.doc
2.
Čl. I-24 odst. 4: seznam složení Rady – rozhodnutí Evropské rady (bez návrhu Komise)
3.
Čl. I-32 odst. 5: přezkoumávání pravidel týkajících se povahy a složení VR a HSV – rozhodnutí Rady
4.
Čl. I-47 odst. 4: občanská iniciativa vyzývající k předložení návrhu evropského zákona – řádný legislativní postup
5.
Čl. I-54 odst. 4: prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů – zákon Rady, souhlas EP
6.
Čl. I-60 odst. 2: dohoda o vystoupení členského státu z EU – rozhodnutí Rady na návrh vyjednavače dohody (zpravidla Komise), po obdržení souhlasu EP
7.
Článek III-122: zásady a podmínky pro fungování služeb obecného hospodářského zájmu – řádný legislativní postup
8.
Článek III-127: opatření pro usnadnění diplomatické a konzulární ochrany občanů – zákon Rady, konzultace s EP
9.
Čl. III-176 první pododstavec: duševní vlastnictví – řádný legislativní postup
10. Čl. III-196 odst. 1 a 2: členské státy, jejichž měnou je euro, společný postoj a jednotné zastoupení na mezinárodní scéně – rozhodnutí Rady, konzultace s ECB 11. Článek III-254: politika pro oblast vesmíru – řádný legislativní postup 12. Čl. III-256 odst. 2: energetika – řádný legislativní postup1 13. Článek III-272: pobídková opatření v oblasti předcházení trestné činnosti – řádný legislativní postup 14. Čl. III-278 odst. 4 písm. c) a d): opatření pro postup ve společných otázkách bezpečnosti v oblasti zdraví2 15. Čl. III-278 odst. 5: pobídková opatření určená k ochraně lidského zdraví, zejména k boji proti nejzávažnějším přeshraničním nemocem a k boji proti tabáku a nadměrnému požívání alkoholu 3 16. Článek III-281: cestovní ruch – řádný legislativní postup 17. Článek III-282: sport – řádný legislativní postup 18. Článek III-284: civilní ochrana1
1
Poznamenejme, že již v současnosti Unie přijímá opatření v oblasti energetiky, buď na základě ustanovení, která již stanoví rozhodování kvalifikovanou většinou, nebo na základě článku 308 Smlouvy o ES. 2 Opatření stanovená v písmenech c) a d) jsou totiž nová. Opatření stanovená v písmenech a) a b) byla již stanovena v článku 152 Smlouvy o ES a vztahoval se na ně postup spolurozhodování. 3 Všechny právní základy stanovené v tomto odstavci jsou nové, s výjimkou základu týkajícího se pobídkových opatření určených k ochraně lidského zdraví, která již byla stanovena v článku 152 Smlouvy o ES.
RR\550131CS.doc
47/129
PE 347.119v04-00
CS
19. Článek III-285: správní spolupráce – řádný legislativní postup 20. Čl. III-300 odst. 2 písm. b): podněty ministra zahraničních věcí v oblasti SZBP na základě žádosti Evropské rady – rozhodnutí Rady 21. Čl. III-311 odst. 2: statut a sídlo obranné agentury – rozhodnutí Evropské rady bez návrhu Komise 22. Čl. III-312 odst. 2: zřízení stálé strukturované spolupráce v oblasti obrany – rozhodnutí Rady bez návrhu Komise, konzultace s ministrem zahraničních věcí 23. Čl. III-312 odst. 3: účast členského státu na stálé strukturované spolupráci v oblasti obrany – rozhodnutí Rady (hlasují pouze zúčastněné členské státy) bez návrhu Komise, konzultace s ministrem zahraničních věcí 24. Čl. III-312 odst. 4: pozastavení účasti členského státu na stálé strukturované spolupráci v oblasti obrany – rozhodnutí Rady (hlasují pouze zúčastněné členské státy) bez návrhu Komise 25. Čl. III-321 odst. 3 a 5: humanitární pomoc2 a zřízení Evropského dobrovolnického sboru 26. Článek III-398: správa Evropské unie
1
V této oblasti se již přijímají opatření na základě článku 308 Smlouvy o ES. V této oblasti se již přijímají opatření buď na základě článku 179 (kvalifikovanou většinou), nebo na základě článku 308 Smlouvy o ES (jednomyslně).
2
PE 347.119v04-00
CS
48/129
RR\550131CS.doc
PŘÍLOHA 3: Legislativní akty – řádný legislativní postup Tato příloha obsahuje seznam právních základů, na které se bude vztahovat řádný legislativní postup stanovený Ústavou (který v hrubých rysech odpovídá současnému postupu vymezenému v článku 251 Smlouvy o ES, tzv. postupu spolurozhodování). U podtržených oblastí buď jde o zcela nový právní základ, nebo došlo ke změně postupu a vztahuje se na ně „spolurozhodování“/řádný legislativní postup. Kurzivou jsou uvedeny odpovídající články platné Smlouvy a v případě, kdy se podle Ústavy mění legislativní postup, i postup, který se používá v současnosti.
1.
Způsob kontroly prováděcích pravomocí (čl. I-37 odst. 3) (článek 202 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu)
2.
Iniciativa občanů (čl. I-47 odst. 4)
3.
Pravidla uplatňování práva na přístup k dokumentům (čl. I-50 odst. 3) (čl. 255 odst. 2)
4.
Ochrana údajů (čl. I-51 odst. 2) (čl. 286 odst. 2)
5.
Služby obecného hospodářského zájmu (článek III-122) (článek 16 Smlouvy o ES)
6.
Opatření pro boj proti jakékoli diskriminaci z důvodu státní příslušnosti (článek III-123) (článek 12 Smlouvy o ES)
7.
Základní zásady podpůrných opatření v oblasti nediskriminace (čl. III-124 odst. 2) (čl. 13 odst. 2 Smlouvy o ES)
8.
Ustanovení k usnadnění výkonu práva občanů volně se pohybovat a pobývat na území členských států (článek III-125) (čl. 18 odst. 2 Smlouvy o ES)
9.
Volný pohyb pracovníků (článek III-134) (článek 40 Smlouvy o ES)
10. Vnitřní trh – opatření sociálního zabezpečení pro migrující pracovníky ve Společenství1 (čl. III-136 odst. 1) (článek 42 Smlouvy o ES: spolurozhodování – Rada rozhoduje jednomyslně) 11. Právo usazování (čl. III-138 odst. 1) (článek 44 Smlouvy o ES)
1
S mechanismem „záchranné brzdy“: domnívá-li se členský stát, že by se daná opatření mohla dotknout „základních aspektů jeho systému sociálního zabezpečení, včetně oblasti působnosti, nákladů nebo finanční struktury nebo by se dotkl finanční rovnováhy“ tohoto systému, může požádat, aby se záležitostí zabývala Evropská rada (což znamená pozastavení legislativního postupu). Evropská rada musí do 4 měsíců buď vrátit návrh Radě, aby mohl postup pokračovat, nebo požádat Komisi o předložení nového návrhu (Ústava nijak neupravuje důsledky případné nečinnosti Rady ...).
RR\550131CS.doc
49/129
PE 347.119v04-00
CS
12. Vynětí některých činností z oblasti působnosti ustanovení o právu usazování v jednom z členských států (čl. III-139 druhý pododstavec) (čl. 45 druhý pododstavec Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě bez zapojení EP) 13. Koordinace právní a správních ustanovení, která stanoví zvláštní režim pro státní příslušníky jiných členských států při výkonu práva usazování (čl. III-140 odst. 2) (čl. 46 odst. 2 Smlouvy o ES) 14. Koordinace právní a správních ustanovení členských států týkajících se přístupu k samostatně výdělečným činnostem a k výkonu těchto činností a vzájemného uznávání diplomů (čl. III-141 odst. 1) (článek 47 Smlouvy o ES: spolurozhodování – Rada rozhoduje jednomyslně, pokud se jedná o změnu ustanovení právních předpisů členských států) 15. Rozšíření použitelnosti ustanovení týkajících se poskytování služeb na státní příslušníky třetích zemí usazených ve Společenství (čl. III-144 druhý pododstavec) (čl. 49 druhý pododstavec Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě bez zapojení EP) 16. Liberalizace služeb v určených oblastech (článek III-147) (čl. 52 odst. 1 Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě a stanovisko EP) 17. Služby (článek III-150) (článek 55 Smlouvy o ES) 18. Celní spolupráce (článek III-152) (článek 135 Smlouvy o ES) 19. Přijímání dalších opatření týkajících se pohybů kapitálu do a ze třetích zemí (čl. III-157 odst. 2) (čl. 57 odst. 2 první věta Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě bez zapojení EP) 20. Správní opatření týkající se pohybu kapitálu v oblasti předcházení trestné činnosti a terorismu a boje proti nim (článek III-160) (článek 60 Smlouvy o ES) 21. Opatření ke sbližování vnitrostátních ustanovení, která upravují vytváření nebo fungování vnitřního trhu na podporu cílů článku III-130 (čl. III-172 odst. 1) (čl. 95 odst. 1 Smlouvy o ES) 22. Opatření nezbytná k odstranění narušení vnitřního trhu (článek III-174) (článek 96 Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě bez zapojení EP) 23. Duševní vlastnictví s výjimkou používání jazyků ve vztahu k evropským právům (čl. III176 první pododstavec)1 24. Mnohostranný dohled (čl. III-179 odst. 6) (čl. 99 odst. 5 Smlouvy o ES: postup spolupráce)
1
Protože pro tuto činnost neexistuje specifický právní základ, Unie až dosud postupovala v této oblasti na základě článku 308 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu.
PE 347.119v04-00
CS
50/129
RR\550131CS.doc
25. Změna protokolu o statutu ESCB a ECB (čl. III-187 odst. 3) (čl. 107 odst. 5 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě, popřípadě kvalifikovaná většina, a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu) 26. Opatření nezbytná pro používání eura (článek III-191) (čl. 123 odst. 4 Smlouvy o ES) 27. Opatření na podporu zaměstnanosti (článek III-207) (článek 129 Smlouvy o ES) 28. Sociální politika (čl. III-210 odst. 1 kromě písmen c), d), f) a g) a odst. 2 a odst. 31 druhý pododstavec (čl. 137 odst. 1 a 2 Smlouvy o ES) 29. Sociální politika (rovnost příležitostí, rovné zacházení a stejná odměna za práci) (čl. III214 odst. 3) (čl. 141 odst. 3 Smlouvy o ES) 30. Evropský sociální fond (čl. III-219 odst. 3) (článek 148 Smlouvy o ES) 31. Opatření v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti (čl. III-221 třetí pododstavec) (článek 159 Smlouvy o ES) 32. Strukturální fondy – od roku 20072 – (čl. III-223 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst.2) (článek 161 Smlouvy o ES: v současnosti: jednomyslnost v Radě a souhlas EP; od roku 2007: kvalifikovaná většina v Radě a souhlas EP) 33. Fond soudržnosti – od roku 20074 – (čl. III-223 odst. 1 první a třetí pododstavec a odst.2) (článek 161 Smlouvy o ES: v současnosti: jednomyslnost a souhlas EP; od roku 2007: kvalifikovaná většina v Radě a souhlas EP) 34. Evropský fond pro regionální rozvoj (článek III-224) (článek 162 Smlouvy o ES) 35. Uplatňování pravidel hospodářské soutěže ve společné zemědělské politice (čl. III-230 odst. 1) (článek 36 Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě a stanovisko EP) 36. Právní předpisy v oblasti společné zemědělské politiky (čl. III-231 odst. 2) (čl. 37 odst. 2: kvalifikovaná většina v Radě a stanovisko EP) 37. Životní prostředí (opatření Společenství pro uskutečnění cílů v této oblasti, s výjimkou opatření fiskální povahy) (čl. III-234 odst. 1) (čl. 175 odst. 1 Smlouvy o ES) 38. Akční program v oblasti životního prostředí (čl. III-234 odst. 3) (čl. 175 odst. 3 Smlouvy o ES) 39. Ochrana spotřebitelů (čl. III-235 odst. 3) (čl. 153 odst. 4 Smlouvy o ES) 1
V oblastech stanovených v těchto písmenech přijímá zákon Rada jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP. Druhý pododstavec odstavce 3 však obsahuje ustanovení povahy „můstku“, podle něhož Rada může jednomyslně rozhodnout o použití řádného legislativního postupu v písmenech d), f) a g) odstavce 1. 2 Odstavec 2 článku III-223 stanoví, že první ustanovení o strukturálních fondech a o Fondu soudržnosti, přijatá v návaznosti na ustanovení platná v den podpisu Ústavy, se stanoví evropským zákonem Rady, která rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Rok zde uvedený (2007) je zjevně dán předpokládaným vstupem Ústavy v platnost.
RR\550131CS.doc
51/129
PE 347.119v04-00
CS
40. Provádění společné dopravní politiky (čl. III-236 odst. 2) (článek 71 Smlouvy o ES) 41. Námořní a letecká doprava (článek III-245) (čl. 80 odst. 2 Smlouvy o ES) 42. Transevropské sítě (čl. III-247 odst. 2) (článek 156 Smlouvy o ES) 43. Rámcový program pro výzkum (čl. III-251 odst. 1) (čl. 166 odst. 1 Smlouvy o ES) 44. Uskutečňování Evropského prostoru výzkumu (čl. III-251 odst. 4) 45. Uskutečňování rámcového programu pro výzkum: pravidla pro účast podniků a pro šíření výsledků (čl. III-252 odst. 1) (článek 167 Smlouvy o ES) 46. Doplňkové programy pro výzkum pro některé členské státy (čl. III-252 odst. 2) (článek 168 Smlouvy o ES) 47. Účast na výzkumných programech prováděných několika členskými státy (čl. III-252 odst. 3) (článek 169 Smlouvy o ES) 48. Politika pro oblast vesmíru (článek III-254) 49. Energetika, s výjimkou opatření fiskální povahy (čl. III-256 odst. 2)1 50. Víza, kontroly na vnějších hranicích, podmínky svobody cestování státních příslušníků třetích zemí, správa vnějších hranic, neprovádění kontrol na vnitřních hranicích (čl. III265 odst. 2) (článek 62 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko EP s možností přechodu ke spolurozhodování na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s Evropským parlamentem) 51. Azyl, dočasná nebo podpůrná ochrana osob (čl. III-266 odst. 2) (čl. 63 odst. 1 a 2 a čl. 64 odst. 2 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko EP s možností přechodu ke spolurozhodování na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s Evropským parlamentem) 52. Přistěhovalectví a boj proti obchodu s lidmi (čl. III-267 odst. 2) (čl. 63 odst. 3 a 4 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko EP s možností přechodu ke spolurozhodování na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s Evropským parlamentem) 53. Opatření pro povzbuzení k podpoře integrace státních příslušníků třetích zemí (čl. III-267 odst. 4) 54. Soudní spolupráce v občanských věcech (s výjimkou rodinného práva)2 (čl. III-269 odst. 2) (článek 65 Smlouvy o ES: postup vymezený v článku 67 Smlouvy o ES: jednomyslnost v 1
Protože pro tuto činnost neexistuje specifický právní základ, Unie až dosud postupovala v této oblasti na základě článku 308 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu. 2 Písmena e), g) a h) odstavce 2 tohoto článku obsahují nové právní základy; ostatní písmena odpovídají ustanovením článku 65 Smlouvy o ES. Odstavec 3 téhož článku III-269 ještě stanoví, že Rada může přijmout rozhodnutí určující ta hlediska rodinného práva s mezinárodním prvkem, která mohou být předmětem aktů přijatých řádným legislativním postupem.
PE 347.119v04-00
CS
52/129
RR\550131CS.doc
Radě a stanovisko EP s možností přechodu ke spolurozhodování na základě jednomyslného rozhodnutí Rady po konzultaci s Evropským parlamentem) 55. Soudní spolupráce v občanských věcech – postupy, spolupráce, vzdělávání, kompeteční spory, minimální pravidla pro uznávání soudních rozsudků (čl. III-270 odst. 1 a 2)1 (článek 31 Smlouvy o EU: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu. 56. Minimální pravidla pro vymezení trestných činů a sankcí v oblastech mimořádně závažné trestné činnosti, která nabývá mezinárodního rozměru (čl. III-271 odst. 1 a případně 2) (článek 31 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 57. Podpůrná opatření v oblasti předcházení trestné činnosti (článek III-272) 58. Eurojust (čl. III-273 odst. 1 druhý pododstavec) (článek 31 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 59. Způsoby zapojení Evropského parlamentu a národních parlamentů do hodnocení činnosti Eurojustu (čl. III-273 odst. 1 třetí pododstavec) 60 Policejní spolupráce (některé aspekty) (čl. III-275 odst. 2) (článek 30 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 61. Europol (čl. III-276 odst. 2 první pododstavec) (článek 30 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 62. Způsoby kontroly Europolu Evropským parlamentem a národními parlamenty (čl. III-276 odst. 2 druhý pododstavec) 63. Veřejné zdraví – opatření pro postup ve společných otázkách v oblasti bezpečnosti zdraví2 (čl. III-278 odst. 4) (čl. 152 odst. 4 Smlouvy o ES) 64. Veřejné zdraví – pobídková opatření určená k ochraně lidského zdraví, zejména k boji proti nejzávažnějším přeshraničním nemocem a k boji proti tabáku a nadměrnému požívání alkoholu (čl. III-278 odst. 53)
1
V odstavcích 3 a 4 těchto článků je stanoven mechanismus „záchranné brzdy“: domnívá-li se členský stát, že legislativní návrh v této věci může ohrozit základní aspekty jeho systému trestního soudnictví, může požádat, aby byl návrh vrácen Evropské radě a aby byl postup pozastaven. Evropská rada musí do 4 měsíců buď vrátit návrh Radě, aby mohl postup pokračovat, nebo požádat o to, aby Komise nebo skupina států, které daly k návrhu podnět, předložila nový legislativní návrh. Pokud Evropská rada nepřijme výše uvedené rozhodnutí do 4 měsíců, nebo pokud nový legislativní postup zahájený na její žádost není ukončen do dvanácti měsíců, bude v takovém případě automaticky zahájen postup posílené spolupráce, bude-li si to přát nejméně třetina členských států. 2 Opatření stanovená v písmenech a) a b) odstavce 4 tohoto článku byla již stanovena v článku 152 Smlouvy o ES. Opatření stanovená v písmenech c) a d) jsou nová. 3 Všechny právní základy stanovené v tomto odstavci jsou nové, s výjimkou základu týkajícího se pobídkových opatření určených k ochraně lidského zdraví, který již byla stanoven v článku 152 Smlouvy o ES.
RR\550131CS.doc
53/129
PE 347.119v04-00
CS
65. Průmysl (čl. III-279 odst. 3) (čl. 157 odst. 3 Smlouvy o ES) 66. Kultura (s výjimkou doporučení) (čl. III-280 odst. 5 písm. a)) (článek 151 Smlouvy o ES: spolurozhodování – Rada rozhoduje jednomyslně) 67. Cestovní ruch – opatření určená na doplnění činností členských států (čl. III-281 odst. 2) 68. Vzdělávání (s výjimkou doporučení) (čl. III-282 odst. 1 třetí pododstavec písm. a) až f) a odst. 3) (čl. 149 odst. 4 Smlouvy o ES) 69. Sport (čl. III-282 odst. 1 třetí pododstavec písm. g) a odst. 3) 70. Odborné vzdělávání (čl. III-283 odst. 3) (čl. 150 odst. 4 Smlouvy o ES) 71. Civilní ochrana proti přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám (čl. III-284 odst.2)1 72. Správní spolupráce při provádění práva Unie členskými státy (čl. III-285 odst. 2) 73. Obchodní politika – prováděcí opatření (čl. III-315 odst. 2) (článek 133 Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě bez konzultace s EP) 74. Rozvojová spolupráce (čl. III-317 odst. 1) (článek 179 Smlouvy o ES) 75. Hospodářská, finanční a technická spolupráce se třetími zeměmi (čl. III-319 odst. 2) (článek 181A Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě a stanovisko EP) 76. Obecný rámec pro provádění činností humanitární pomoci (čl. III-321 odst. 3) 77. Evropský dobrovolnický sbor humanitární pomoci (čl. III-321 odst. 5) 78. Stanovy a pravidla financování politických stran na evropské úrovni (článek III-331) (článek 191 Smlouvy o ES) 79. Zřízení specializovaných soudů (článek III-359) (článek 225A Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 80. Pravomoc Soudního dvora rozhodovat ve věcech duševního vlastnictví (článek III-364) (článek 229A Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu, navíc schválení členskými státy) 81. Změna statutu Soudního dvora, s výjimkou hlavy I a článku 64 (článek III-381) (článek 245 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu) 82. Evropská správa (čl. III-398 odst. 2)
1
Protože pro tuto činnost neexistuje specifický právní základ, Unie až dosud postupovala v této oblasti na základě článku 308 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě a stanovisko Parlamentu.
PE 347.119v04-00
CS
54/129
RR\550131CS.doc
83. Přijímání finančních pravidel [jednomyslnost v Radě zachována až do konce roku 2006] (čl. III-412 odst. 1) (čl. 279 odst. 1 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě po konzultaci s Evropským parlamentem, později, od roku 2007, kvalifikovaná většina v Radě) 84. Boj proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Společenství (čl. III-415 odst. 4) (čl. 280 odst. 4 Smlouvy o ES) 85. Služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Unie (článek III-427) (článek 283 Smlouvy o ES: kvalifikovaná většina v Radě a stanovisko EP) 86. Statistiky (čl. III-429 odst. 1) (čl. 285 odst. 1 Smlouvy o ES)
RR\550131CS.doc
55/129
PE 347.119v04-00
CS
PŘÍLOHA 4: Legislativní akty – zvláštní legislativní postupy Tento dokument obsahuje seznam právních základů, na které se vztahují zvláštní legislativní postupy: postupy ad hoc, zákon Evropského parlamentu, zákon Rady. Kurzivou jsou uvedeny odpovídající články platné Smlouvy, pokud existují, a v případě změny postupu i postup, který se používá v současnosti.
I - Postupy ad hoc 1.
Roční rozpočet – společné rozhodnutí EP-Rada (článek III-404) (článek 272 Smlouvy o ES: postup ad hoc)
II - Zákony Evropského parlamentu 2.
Statut poslanců Evropského parlamentu (čl. III-330 odst. 2): přijímá EP, z vlastního podnětu, po obdržení souhlasu Rady (Rada rozhoduje jednomyslně, pokud jde o daňový režim) a stanoviska Komise (čl. 190 odst. 5 Smlouvy o ES)
3.
Způsoby výkonu vyšetřovacího práva (čl. III-333 třetí pododstavec): přijímá EP, z vlastního podnětu, po obdržení souhlasu Rady a Komise (článek 193 Smlouvy o ES: společná dohoda)
4.
Statut evropského veřejného ochránce práv (čl. III-335 odst. 4): přijímá EP, z vlastního podnětu, po obdržení souhlasu Rady a stanoviska Komise (čl. 195 odst. 4 Smlouvy o ES)
III -Zákony Rady A. Jednomyslnost a souhlas Evropského parlamentu 5.
Opatření k boji proti různým druhům diskriminace (čl. III-124 odst. 1) (čl. 13 odst. 1 Smlouvy o ES: stanovisko EP)
6.
Rozšíření práv vyplývajících z občanství (článek III-129) – je nutné schválení členskými státy (článek 22 Smlouvy o ES)
7.
Víceletý finanční rámec (čl. I-55 odst. 2) neobsaženo ve Smlouvách, v současnosti se vychází z interinstitucionální dohody
8.
Úřad evropského veřejného žalobce (čl. III-274 odst. 1)
9.
Jednotný volební postup (čl. III-330 odst. 1): z podnětu a po obdržení souhlasu EP – je nutné schválení členskými státy (čl. 190 odst. 4 Smlouvy o ES)
B. Jednomyslnost a konzultace s Evropským parlamentem 10. Vlastní zdroje Unie – výše a vytvoření nových zdrojů (čl. I-54 odst. 3) – je nutné schválení členskými státy (článek 269 Smlouvy o ES) PE 347.119v04-00
CS
56/129
RR\550131CS.doc
11. Opatření týkající se cestovních pasů. průkazů totožnosti a povolení k pobytu (článek III125) (čl. 18 odst. 3 Smlouvy o ES) 12. Občanství: právo volit a být volen v obecních volbách a ve volbách do Evropského parlamentu (článek III-126) (článek 19 Smlouvy o ES) 13. Přijímání opatření týkajících se pohybů kapitálu do třetích zemí či z nich, která představují krok zpět v procesu liberalizace stanoveném v právu Společenství (čl. III-157 odst. 3) (čl. 57 závěr odst. 2 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě bez stanoviska EP) 14. Harmonizace nepřímých daní (článek III-171) (článek 93 Smlouvy o ES) 15. Sbližování právních předpisů (článek III-173) (článek 94 Smlouvy o ES) 16. Používání jazyků ve vztahu k právům duševního vlastnictví (čl. III-176 druhý pododstavec) 17. Náhrada Protokolu o nadměrném schodku (čl. III-184 odst. 13) (čl. 104 odst. 14 Smlouvy o ES) 18. Zvláštní úkoly Evropské centrální banky v oblasti obezřetnostního dohledu (čl. III-185 odst. 6) (čl. 105 odst. 6 Smlouvy o ES: jednomyslnost v Radě po konzultaci s ECB a po ondržení souhlasu EP) 19. Sociální politika: sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků, ochrana pracovníků při skočení pracovního poměru, zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí1 (čl. III-210 odst. 1 písm. c), d), f) a g) a odst. 3 první pododstavec) (čl. 137 odst. 1 písm. c), d), f) a g) a odst. 2 písm. b) druhý pododstavec Smlouvy o ES) 20. Životní prostředí: ustanovení fiskální povahy, opatření týkající se územního plánování, hospodaření s vodními zdroji a využívání půdy a opatření zásobování energií a volbu mezi různými energetickými zdroji (čl. III-234 odst. 2) (čl. 175 odst. 2 Smlouvy o ES) 21. Energetika: opatření fiskální povahy (čl. III-256 odst. 3) 22. Soudní spolupráce v občanských věcech, pokud jde opatření týkající se rodinného práva s mezinárodním prvkem2 (čl. III-269 odst. 3) (čl. 67 odst. 5 druhá odrážka Smlouvy o ES) 23. Operativní policejní spolupráce (čl. III-275 odst. 3) (čl. 30 odst. 1 písm. a): postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU) 24. Zásahy orgánů členského státu na území jiného členského státu (článek III-277) (článek 32 Smlouvy o EU: postup vymezený v čl. 34 odst. 2 a čl. 39 odst. 1 Smlouvy o EU)
1
Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k řádnému legislativnímu postupu u písmen d), f) a g) (druhý pododstavec článku III-210) 2 Rada může jednomyslným rozhodnutím, po konzultaci s EP, přejít k řádnému legislativnímu postupu (druhý pododstavec tohoho odstavce 3 článku III-263)
RR\550131CS.doc
57/129
PE 347.119v04-00
CS
25. Přidružování zámořských zemí a území k Unii – postup a podrobnosti (článek III-291) (článek 187 Smlouvy o ES – bez konzultace s EP) 26. Změna Protokolu o statutu Evropské investiční banky (čl. III-393 čtvrtý pododstavec) (čl. 266 třetí pododstavec Smlouvy o ES) C. Kvalifikovaná většina a souhlas EP 27. Prováděcí opatření pro systém vlastních zdrojů Unie (čl. I-54 odst. 4) D. Kvalifikovaná většina a konzultace s EP 28. Opatření k usnadnění doúiplomatické ochrany (čl. III-127 třetí pododstavec) (článek 20 Smlouvy o ES – dohoda mezi členskými státy: mezivládní spolupráce) 29. Výzkum: zvláštní programy pro provádění rámcového programu (čl. III-251 odst. 3) (čl. 166 odst. 4 Smlouvy o ES) 30. Nejvzdálenější regiony (čl. III-424 první pododstavec) (čl. 299 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o ES)
PE 347.119v04-00
CS
58/129
RR\550131CS.doc
MENŠINOVÉ STANOVISKO podle čl. 48 odst. 3 jednacího řádu Jens-Peter Bonde, Wojciech Wierzejski, James Hugh Allister a Mogens N.J. Camre
Evropa zasluhuje více VÍCE DEMOKRACIE Ve všech členských státech EU přijímají zákony volení zástupci lidu a následně mohou být všechny zákony demokraticky změněny. Tito zástupci se zodpovídají voličům a při volbách mohou být vyměněni. Taková je podstata zastupitelské demokracie. Všechny členské státy EU jsou demokratické. Jádrem demokracie je právo voliče zvolit si ty, kterým chce svěřit vládu. Navrhovaná ústava EU je hrozbou pro samu myšlenku demokracie. Jistě, stále budeme moci volit, ale v mnoha oblastech bude mít většinové hlasování v EU větší váhu než zákony v našich zemích. Komise EU, jejíž členové nejsou voleni, nýbrž jmenováni, má jako jediná výlučné právo navrhovat právní akty, při jejichž přijímání mají hlavní slovo byrokrati a Rada ministrů, nikoli zvolený Parlament. Proč bychom tedy měli říci „ano“ podrývání demokracie? Evropa zasluhuje více než současný návrh Evropské ústavy. Proto odmítáme ústavu v této podobě jako celek. Namísto ní navrhujeme více demokracie v Evropě: • • • • • • •
Každá země by měla jmenovat jednoho komisaře, a bylo by v její pravomoci posuzovat jeho činnost. Každá země by měla mít v Radě ministrů jeden hlas, který bude pod kontrolou národního parlamentu. K přijetí aktu v EU by mělo být zapotřebí 75% většiny, která představuje nejméně 50 % obyvatelstva. Veškeré právní předpisy EU musí schválit rovněž národní parlamenty. V klíčových oblatech by měl mít každý národní parlament právo veta. Evropský parlament musí mít právo veta ve všech otázkách. Pokud je akt neprůchodný, veškeré rozhodovací pravomoci by se měly vrátit do rukou národních parlamentů. Veškeré právní předpisy by měly být veřejné a mělo by být možné se s nimi obeznámit na internetu. Všechny přípravné schůze a dokumenty by měly být přístupné
RR\550131CS.doc
59/129
PE 347.119v04-00
CS
veřejnosti – pokud 75 % poslanců neodhlasuje jako výjimku uzavřenou schůzi nebo neveřejný dokument, nad nimiž budou mít kontrolu veřejný ochránce práv a soud. MÉNĚ CENTRALIZACE Evropská ústava zavádí množství nových oblastí, ve kterých může EU přijímat právní předpisy namísto národních parlamentů. Žádná klíčová oblast nezůstane uchráněna před zásahem EU. Většinové hlasování se zavádí v mnoha oblastech, v nichž tím pádem národní parlamenty ztratí svůj vliv. Kromě toho budou mít předsedové vlád možnost jít ještě dále a přijímat změny v oblastech, které dnes vyžadují jednomyslnost, takže v budoucnu bude pro taková rozhodnutí zapotřebí pouhá většina hlasů a bude možné, že názor ostatních zemí nebude brán v potaz. Předsedové vlád budou rovněž moci rozšířit pravomoc EU o nové oblasti, aniž by museli získat souhlas voličů. EU musí být blíže občanům. Evropská ústava vede k pravému opaku – soustřeďuje ještě více pravomocí v Bruselu. Právě proto doporučujeme ústavu odmítnout. Navrhujeme více svobody ve členských státech, nikoli větší centralizaci: • • • •
•
Všechny právní předpisy by měly obsahovat datum skončení platnosti, po kterém by již nebyly účinné, pokud by nebyly v každém jednotlivém případě znovu přijaty. 100 000 stran současných právních předpisů EU by mělo být přehodnoceno tak, aby se jurisdikce EU omezovala pouze na přeshraniční otázky. Měla by být zavedena skutečná zásada subsidiarity. Národní parlamenty by měly přijmout na každý rok soupis právních předpisů a následně dát Komisi právo předložit návrh aktu. Všechna rozhodnutí EU by měla zúžena na dva druhy: zákony a doporučení. Zákony by se měly uplatňovat pouze v přeshraničních oblastech, v nichž nemohou členské státy samy efektivně přijímat právní předpisy; doporučení by se týkala záležitostí národního zájmu. Evropský soudní dvůr by se měl omezit na rozhodování přeshraničních sporů; mělo by být zabráněno tomu, aby se přijímaly právní předpisy nad rámec znění Smluv.
NECHCEME NOVOU SUPERVELMOC Evropská ústava dává EU „právní subjektivitu“ k tomu, aby zastupovala členské státy ve vztazích s ostatním světem; Unie tak přebírá funkci státu podle mezinárodního práva. Jakékoli rozhodnutí EU má přednost před demokraticky přijatými právními předpisy členských států. Neuplatňují se dokonce ani ústavy našich států, pokud jsou v rozporu s rozhodnutím z Bruselu. PE 347.119v04-00
CS
60/129
RR\550131CS.doc
Tento princip centralizovaného federálního státu je nyní zakotven v článku 6 nové ústavy a navíc je povinností členských států předložit jakoukoli spornou otázku Evropskému soudnímu dvoru. Evropská unie bude mít své vlastní ministerstvo zahraničních věcí a společné ozbrojené síly. Prezident a společný ministr zahraničních věcí budou spolu s předsedou vlády – předsedou Komise – zastupovat Evropskou unii ve vztazích s ostatními zeměmi světa. Pětadvacet členských států se stane státy tvořícími unii podle vzoru USA, jen s méně možnostmi přijímat vlastní právní předpisy, než mají americké státy. Proto doporučujeme ústavu zamítnout. Namísto ní navrhujeme spolupráci svobodných a nezávislých států. Svět nepotřebuje novou supervelmoc. • • • • •
Spolupráce v rámci EU by neměla probíhat na základě ústavy, nýbrž na základě dohody mezi nezávislými státy; na základě smlouvy, kterou by bylo možno zrušit s dvouletou výpovědní lhůtou. Evropský soudní dvůr a orgány EU musí respektovat ústavy členských států ve smyslu výkladů, které k nim poskytují příslušné nejvyšší soudy nebo ústavní soudy členských států. Společná evropská zahraniční politika nesmí bránit členským státům v tom, aby postupovaly na mezinárodní úrovni nezávisle. Vojenské jednotky nesmějí být součástí civilní spolupráce v EU. Je nutno zrušit funkci předsedy Rady EU a namísto ní zavést praktické předsednictví, v němž se státy pravidelně střídají.
JE NUTNO VYČISTIT EU Stále máme rozpočet, v němž až 10 % peněz vyplácených Bruselu zmizí nebo je rozkradeno. Stále máme EU, v níž nejsou Účetní dvůr a Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu schopny účinně kontrolovat vynakládání finančních prostředků EU. Veřejný ochránce práv nemá přístup ke všem dokumentům. Máme rybářskou politiku EU, která poškozuje zájmy rybářů, a zemědělskou politiku, která je pro spotřebitele a daňové poplatníky nákladná a současně trestá zemědělce, škodí životnímu prostředí a ožebračuje třetí svět. Peníze se rozpouštějí ve strukturálních a kohezních fondech a ve špatně řízených projektech pomoci na jiných kontinentech. Rovněž z těchto důvodů doporučujeme ústavu zamítnout. Nejprve bychom se zaměřili na zlepšení efektivity EU při výkonu pravomocí, které v současnosti vykonává, než bychom jí svěřili pravomoci nové.
RR\550131CS.doc
61/129
PE 347.119v04-00
CS
SPRAVEDLIVÉ REFERENDUM • • •
Referenda o návrhu Evropské ústavy se musí konat ve všech zemích pokud možno v tentýž den, aby měli evropští občané možnost sami s konečnou platností rozhodnout o pravidlech, jimiž se bude řídit naše spolupráce. Referenda musí být spravedlivá a svobodná, ve všech zemích musí mít zastánci obou názorů k dispozici stejné prostředky. Pokud některá země ústavu odmítne, musí být svolán nový a reprezentativnější konvent. Tento konvent by připravil návrhy demokratičtějších pravidel, které by nás sjednocovaly a nerozdělovaly by Evropany, jak to činí současný návrh.
VÝSLEDEK BUDEME RESPEKTOVAT Pokud všech 25 členských států ratifikuje ústavu svými vlastními demokratickými postupy, budeme respektovat rozhodnutí občanů. Máme však obavy, že protistrana nemá nic takového v úmyslu: •
Několik nastupujících komisařů dalo najevo, že budou uplatňovat části Ústavy bez ohledu na formální ratifikaci.
•
Poslanci EP je o to výslovně žádali a tento požadavek byl podmínkou jejich jmenování.
•
Byly již zahájeny práce na zřizování ministerstva zahraničí a diplomatické služby EU.
•
Dokonce ještě před schválením Ústavy, nejen před její ratifikací, prohlásil Soudní dvůr EU, že bude rozhodovat na základě Charty základních práv.
Skupina pro referendum vyzývá vlády členských států, aby se řídily rozhodnutím svých občanů. Pokud se jeden nebo více členských států vysloví v referendu proti Ústavě, měla by být Ústava zcela stažena a měla by být zahájena práce na nové mezivládní smlouvě, která by upravovala Evropské společenství jednotlivých demokratických států.
PE 347.119v04-00
CS
62/129
RR\550131CS.doc
24. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAHRANIČNÍ VĚCI
pro Výbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Elmar Brok
NÁVRHY Výbor pro zahraniční věci vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. vítá zlepšení nové ústavní smlouvy v oblasti společné zahraniční a bezpečností politiky (SZBP), a to: a) stanovení zásad a cílů vnějších akcí EU (čl. I-3 a III-292), zejména těch, které se týkají souladu společné a zahraniční bezpečnostní politiky EU s mezinárodním právem a týkajících se dodržování zásad Charty Organizace spojených národů, b) seskupení příslušných článků současných smluv, které pokrývají různé aspekty vnějších akcí Unie do jedné jediné hlavy V části III (Politiky a fungování Unie), c) udělení právní subjektivity Unii (článek I-7), d) především vytvoření nové funkce ministra zahraničních věcí zodpovědnému jak Evropskému parlamentu, tak Evropské radě (čl. I-28). Evropský parlament bude informován stejně jako Rada o všech příštích návrzích, které přednese místopředseda Komise/ministr zahraničních věcí Evropské unie ohledně příprav společné zahraniční a bezpečnostní politiky, e) vytvoření Evropské služby pro vnější akce (čl. III-296 odst. 3). Očekává se však, že tato služba zůstane základním kamenem v oblasti vnějších akcí a bude napomáhat ministru zahraničních věcí Unie, ale pod záštitou Komise (jak tomu bylo v případě delegací ES). V každém případě by se proto měla zdůraznit výjimečnost integrovaných společných prvků nové služby stejně jako demokratická zodpovědnost vůči Evropskému parlamentu; 2. vítá skutečnost, že v oblasti společné bezpečností a obranné politiky (EBOP) zahrnuje návrh ústavní smlouvy největší zlepšení, včetně: RR\550131CS.doc
63/129
PE 347.119v04-00
CS
a) aktualizace petersberských úkolů (čl. I-41 odst. 1 a článek III-309), b) mnohonárodnostní síly vytvořené členskými státy, které má EBOP k dispozici (čl. I-41 odst. 3), c) kompromis, který umožní progresivně zlepšovat vojenské schopnosti a vytvořit Evropskou agenturu pro zbrojení, výzkum a vojenský potenciál (čl. I-41 odst. 3, druhý pododstavec a článek III- 311), d) evropská rozhodnutí jako nový nástroj realizace SZBP/EBOP (čl. I-40 odst. 3, články I41, III-293 a III-297), e) provádění úkolů EBOP v rámci Unie skupinou členských států (čl. I-41 odst. 5 a článek III-310), f) trvalá strukturovaná spolupráce mezi členskými státy, které splňují přísnější kritéria vojenského potenciálu v rámci Unie s ohledem na nejnáročnější úkoly (čl. I-41 odst. 6, článek III-312 a Specifický protokol), g) ustanovení o vzájemné solidaritě zakládající povinnost poskytnout pomoc a podporu všemi prostředky v rámci svých pravomocí členskému státu, který se stal obětí ozbrojené agrese na jeho území (aniž je dotčena bezpečnostní a obranná politika některých členských států a role, kterou hraje NATO v případě některých jiných členských států) (čl. I-41 odst. 7), h) ustanovení o solidaritě a vzájemné pomoci k odvrácení teroristických hrozeb nebo teroristických útoků nebo v případě katastrofy (články I-43 a III-329); 3. požaduje, aby úloha civilní stránky EBOP byla posílena zajištěním všech potřebných prostředků a znovu opakuje, že je nutné v souladu s usneseními, která Evropský parlament již dříve přijal při různých příležitostech, vytvořit Evropské civilní mírové sbory; 4. považuje za nutné, aby komisař pro vnější vztahy a vysoký představitel pro SZBP již nyní používal nové standardy tím, že bude plně informovat o všech otázkách SZBP a EBOP a konzultovat je s Evropským parlamentem; 5. žádá příslušný výbor, aby se ve vysvětlujícím prohlášení jasně zmínil o těchto nedostatcích, které budou v oblasti SZBP nadále existovat i po nabytí účinnosti ústavní smlouvy, a měly by proto být při nejbližší příležitosti upraveny: a) nedostatečné rozšíření postupů Společenství a nedostatečné zlepšení role orgánů v této oblasti (viz článek I-41), b) potvrzení pravidla jednomyslnosti a konstruktivního zdržení se hlasování namísto hlasování kvalifikovanou většinou (HKV) jako všeobecného pravidla SZBP (čl. I-41 odst. 4 a článek III-300, c) společné náklady na vojenské operace v rámci SZBP by měly být financovány z rozpočtu Společenství (k tomu již dochází v civilní oblasti v případě policejních PE 347.119v04-00
CS
64/129
RR\550131CS.doc
operací), a nikoli z doplňkového rozpočtu nebo nově vytvořeného fondu členských států, jak je tomu v současnosti (viz článek III-313); 6. souhlasí s kladným doporučením příslušného výboru Radě a členským státům, aby co nejrychleji ratifikovaly novou ústavní smlouvu, a do té doby vyjadřuje přání, aby byl duch (a podstata) ustanovení nové Smlouvy uplatněny, jak tomu bylo již v případě vytvoření Evropské obranné agentury, která by měla začít fungovat do konce roku 2004, koncepce vytvoření „bojové skupiny“, vytvoření politiky sousedských vztahů (článek I-57) nebo uplatňování ustanovení o solidaritě k odvrácení teroristických hrozeb nebo útoků, o nichž bylo rozhodnuto v návaznosti na teroristické útoky, k nimž došlo 11. března 2004 v Madridu; 7. zdůrazňuje nutnost zajistit demokratickou odpovědnost a transparentnost veškerých činností, které Evropská obranná agentura vykonává.
RR\550131CS.doc
65/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu Příslušný výbor
2004/2129(INI) AFCO
Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování
Ano Elmar Brok 13. 9. 2004
Projednáno ve výboru Datum přijetí návrhů
22. 9. 2004 23. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
27 9 1 Elmar Brok (P), Geoffrey Van Orden (2nd VP), Baroness Nicholson of Winterbourne (3rd VP), Angelika Beer, Bastiaan Belder, Monika Beňová, Simon Coveney, Giorgos Dimitrakopoulos, Anna Elzbieta Fotyga, Maciej Marian Giertych, Klaus Hänsch, Georgios Karatzaferis, Ioannis Kasoulides, Helmut Kuhne, Francisco José Millán Mon, Pierre Moscovici, Alojz Peterle, Tobias Pflüger, João de Deus Pinheiro, Mirosław Mariusz Piotrowski, Paweł Bartłomiej Piskorski, Raül Romeva i Rueda, Libor Rouček, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, István Szent-Iványi, Konrad Szymański, Inese Vaidere, Luis Yañez-Barnuevo García, Josef Zieleniec
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
PE 347.119v04-00
CS
11. 10. 2004
22. 11. 2004
pro: proti: zdrželi se:
Giovanni Claudio Fava, Hélène Flautre, Milan Horáček, Doris Pack, Athanasios Pafilis, Miguel Portas, Aloyzas Sakalas, Inger Segelström
66/129
RR\550131CS.doc
18. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZVOJ
pro Výbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Miguel Angel Martínez Martínez
NÁVRHY Výbor pro rozvoj vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. vítá, že Evropská rada v Bruselu v červnu 2004 přijala konečné znění Ústavní smlouvy, které je výsledkem těžké a složité práce Evropského konventu o budoucnosti Evropy a mezivládní konference; 2. považuje navržení Ústavní smlouvy za historický krok vpřed v evropském integračním procesu, neboť poprvé uznává rozvojovou a humanitární pomoc jako morální zásadu a odpovědnost určující povahu a činnosti Evropské unie; považuje za důležitý krok, že cíle rozvojové politiky musí být zohledněny ve všech oblastech politiky EU; 3. bere na vědomí, že role Komise při jednáních týkajících se obchodních smluv byla posílena a že Evropský parlament má nyní – byť omezenou – pravomoc být informován; domnívá se, že tento krok povede k větší účinnosti a vyšší průhlednosti; 4. vítá skutečnost, že s přijetím Ústavní smlouvy Evropská unie získá dlouho očekávanou právní subjektivitu, která výrazně posílí její postavení na mezinárodní scéně, především pak ve vztahu vůči OSN a jejím různým agenturám; zdůrazňuje, že EU se bude takto těšit většímu zastoupení, odpovědnosti a účinnosti a zároveň bude mít lepší možnosti ve vztazích s rozvojovými zeměmi; dále zdůrazňuje, že právní subjektivita Evropské unie zlepší postavení současných zastoupení Komise ve světě, především pak v afrických, karibských a tichomořských zemích (zemích AKT) a obecněji ve všech rozvojových zemích; 5. upozorňuje na to, že díky Ústavní smlouvě se princip solidarity s rozvojovými zeměmi stal jednou ze základních hodnot Evropské unie, které určují její identitu a řídí její činnosti; 6. připomíná, že od začátku evropského integračního procesu se solidarita v rámci Evropy – RR\550131CS.doc
67/129
PE 347.119v04-00
CS
jedna ze základních hodnot – osvědčila jako záruka stability a míru v Evropě; dále zdůrazňuje, že vzhledem k tomuto chápání evropské solidarity učinila EU nyní výrazný krok vpřed, když ve své Ústavní smlouvě uznala, že solidaritu nelze omezovat pouze na vlastní území a občany, ale musí zasahovat také za hranice; 7. vítá, že celosvětová solidarita byla uznána jako základ určující různé politiky EU, a zároveň vítá skutečnost, že s přijetím Ústavní smlouvy bude celosvětová solidarita inspirovat činnosti EU v oblasti rozvojové a humanitární pomoci; věří, že umístění solidarity na celosvětovou úroveň přispěje k zajištění celosvětového míru a stability; 8. poznamenává, že jeho předešlé stanovisko vycházelo z původního znění navrženého Evropským konventem pro budoucnost Evropy, a oceňuje, že konečné znění Ústavy zachovává většinu úspěchů, kterých výbor dosáhl v oblasti rozvojové politiky, mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci; opakuje tedy, co bylo uvedeno v předešlém stanovisku, které předložil Anders Wijkman1 a závěrech přijatých výborem v červenci 2003; 9. s nadšením schvaluje skutečnost, kterou považuje za velice důležitou, že vymýcení chudoby bylo zahrnuto do Ústavní smlouvy jako hlavní cíl rozvojové politiky EU; přikládá zvláštní důležitost sjednocení rozvojových cílů tisíciletí ve všech vnějších operacích EU; 10. vyjadřuje uspokojení, že mnoho jeho doporučení bylo začleněno do konečného znění Ústavy, a zejména ta, která se vztahovala na oblast humanitární pomoci, kde se princip neutrality stal jedním ze základních prvků Ústavy určujících směr; 11. lituje však, že mezivládní konference nepřijala další návrhy, které jsou důležité pro rozvojovou politiku, jako je např. začlenění zvláštního oddílu „Společná politika rozvojové spolupráce“, nebo jednoznačný odkaz na některé základní principy politiky rozvojové spolupráce EU, jmenovitě rovnost mezi partnery, vlastnictví rozvojových strategií příslušnými zeměmi a jejich občany a začlenění všech částí společnosti, včetně občanské společnosti. 12. s potěšením přijímá uznání „řádné správy“ za jeden ze společných cílů vnějších akce Evropské unie v rámci obecně platných ustanovení pro vnější akce Unie; lituje však, že mezi tyto cíle nebylo zařazeno „poskytování globálních veřejných statků“; 13. zdůrazňuje, že je důležité, aby pravomoci v rámci rozvojové politiky byly i nadále sdíleny EU a členskými státy, a upozorňuje, že z toho vyplývá, že rozvojové politiky EU a členských států se musí vzájemně doplňovat a podporovat a že je nutné sladit postupy provádění s ohledem na specifické země a oblasti; vítá skutečnost, že Ústava podporuje princip doplňkovosti; zdůrazňuje, že programy EU a přidělovaní finančních prostředků by se měly navrhovat a řídit podle dlouhodobých, strategických měřítek vycházejících z rozvojových cílů;
1
Stanovisko Výboru pro rozvoj a spolupráci pro Výbor pro ústavní záležitosti k návrhu Smlouvy evropské ústavy a stanovisku Evropského Parlamentu ke shromáždění mezivládní konference (MVK) přijaté dne 10. července 2003. (2003/0902(CNS)) - PE 326.747
PE 347.119v04-00
CS
68/129
RR\550131CS.doc
14. výrazně podporuje závazek Ústavy zajistit sjednocení různých oblastí vnějších akcí EU s vnějšími akcemi samotnými a s dalšími oblastmi politiky; věří, že soudržnost v rámci politických oblastí je nezbytná pro splnění cílů odstranění chudoby a znovu připomíná závazek Parlamentu sledovat dodržování soudržnosti; 15. připomíná, že Ústavní smlouva dala jasný signál ve prospěch začlenění Evropského rozvojového fondu do souhrnného rozpočtu EU, o což Evropský parlament již dlouho usiluje; vítá záměr Komise uskutečnit tuto změnu a zdůrazňuje, že je v tomto ohledu důležité zajistit, aby současný fond ERF nebyl nesprávně využit v jiných oblastech nebo k jiným účelům; 16. bere na vědomí ustanovení zahrnuté do Ústavní smlouvy o zřízení Evropského sboru dobrovolné humanitární pomoci, což je jasným důkazem zájmu Evropské unie v oblasti rozvoje; zdůrazňuje nicméně obtížný úkol EU, která nyní musí zaměřit zvláštní pozornost na to, aby stanovila způsob fungování takového sboru výhradně za účasti zkušených dobrovolníků; vyjadřuje názor, že tato iniciativa by měla posílit proces zlepšování kvality a odbornosti v oblasti lidských zdrojů podílejících se na řešení humanitárních krizí, a to dokončením již dostupných školících programů, úzkou spoluprácí s nevládními organizacemi, sestavením rejstříku dostupných zdrojů a šířením funkčních operačních postupů, které byly předem určeny; vyzývá Komisi, aby sestavila studii proveditelnosti dalšího rozvoje tohoto opatření; zdůrazňuje potřebu rozlišovat mezi civilním a vojenským prostředím v rámci společných operací v oblasti odzbrojení, humanitárních misí, prevence konfliktu a udržení a znovunastolení míru, jak je uvedeno v čl. III-309 odst. 1; 17. připomíná zvláštní znepokojení nad situací dětí v rozvojových zemích, neboť mladí lidé bývají prvními obětmi nemocí, negramotnosti, hladu, pašování lidí, sexuálního zneužívání a často bývají nuceni stát se vojáky v různých ozbrojených konfliktech; 18. vítá tudíž skutečnost, že Ústavní smlouva zaměřuje velkou pozornost na práva dětí a schvaluje, že se politiky a činnosti v této oblasti budou řídit principy Úmluvy Spojených národů o právech dítěte; 19. opakuje také velké znepokojení, pokud jde o situaci žen v rozvojových zemích a zájem o jejich rozhodující roli v rozvojovém procesu; vítá tudíž všechny klauzule ve znění Ústavy zaměřené na podporu ženských práv a rovnosti pohlaví, které budou mít zvláštní význam pro další vývoj v rozvojových zemích obecně, jak stanoví pekingská akční platforma akční plán1 a káhirský akční plán; s uspokojením konstatuje, že zásada rovnosti mužů a žen použitelná ve všech oblastech politiky předchozí Smlouvy o ES se nyní vztahuje díky sloučení obou smluv - na všechny vnější akce EU; 20. domnívá se, že z pohledu rozvojové politiky a humanitárních závazků je možné formu i obsah Ústavní smlouvy vnímat jako velmi pozitivní; 21. vyjadřuje své odhodlání podporovat Ústavní smlouvu a zavazuje se učinit jakékoli kroky, aby podpořil její schválení a přijetí všemi členskými státy a aby podpořil vstoupení 1
Zpráva Organizace spojených národů na čtvrté světové konferenci o ženách, pekingské prohlášení a akční platforma - Peking, 4.–15.září 1995. (A/CONF.177/20). http://www.un.org/esa/gopher-data/conf/fwcw/off/a--20.en
RR\550131CS.doc
69/129
PE 347.119v04-00
CS
Ústavy v platnost v co nejkratší době.
PE 347.119v04-00
CS
70/129
RR\550131CS.doc
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
(2004/2129(INI))
Příslušný výbor Užší spolupráce Navrhovatel Datum jmenování
AFCO Ne Miguel Angel Martínez Martínez 6. 10. 2004
Rozprava ve výboru
6. 10. 2004
Datum přijetí návrhu
17. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
Pro: Proti: Zdrželi se hlasování:
Poslanci přítomní při závěrečném hlasování
Alessandro Battilocchio, Margrietus van den Berg, Danutė Budreikaitė, Marie-Arlette Carlotti, Thierry Cornillet, Fernando Fernández Martín, Michael Gahler, Jana Hybášková, Filip Andrzej Kaczmarek, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Maria Martens, Miguel Angel Martínez Martínez, Gay Mitchell, Toomas Savi, Pierre Schapira, Frithjof Schmidt, Jürgen Schröder, Feleknas Uca, María Elena Valenciano Martínez-Orozco John Bowis, Giovanni Claudio Fava, Ana Maria Gomes, Fiona Hall, Raymond Langendries, Linda McAvan, Manolis Mavrommatis, Karin Scheele, Anders Wijkman, Zbigniew Zaleski, Gabriele Zimmer
Zástupci přítomní při závěrečném hlasování
29 0 1
Zástupci podle čl. 178 odst. 2 přítomní při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
71/129
PE 347.119v04-00
CS
16. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO MEZINÁRODNÍ OBCHOD
pro Výbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Jorgo Chatzimarkakis
NÁVRHY Výbor pro mezinárodní obchod vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. přijímá pozitivně shodu o ústavě a zdůrazňuje, že text nové ústavy představuje významný krok na cestě k jednotné Evropě, zejména v oblasti mezinárodního obchodu. Zdůrazňuje, že zahraniční obchod je „vnější tváří“ vnitřního trhu. 2. vyjadřuje uspokojení nad mnoha významnými zlepšeními v ustanoveních, která se týkají společné obchodní politiky (CCP), a to zejména: a) uznání společné obchodní politiky jako oblasti s výlučnou pravomocí Unie, což znamená plnou a srovnatelnou účast všech orgánů Unie v rozhodovacím procesu o obchodní politice, b) rozšíření působnosti společné obchodní politiky na všechny oblasti související s obchodem, včetně přímých zahraničních investic, c) uplatňování obvyklého legislativního postupu (tj. hlasování kvalifikovanou většinou a spolurozhodování s Evropským parlamentem) u legislativních aktů týkajících se společné obchodní politiky, d) skutečnost, že vzhledem k použití obvyklého legislativního postupu je nyní souhlas Evropského parlamentu povinný zpravidla pro všechny dohody v rámci společné obchodní politiky bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou nutná prováděcí opatření; 3. zdůrazňuje, že v textu ústavy je uvedeno, že Evropský parlament musí udělit Radě svůj souhlas před ratifikací dohod, které se převážně týkají obchodní politiky, a lituje, že tomu tak dosud nebylo; 4. lituje, že ústava neuděluje výslovně Parlamentu právo schvalovat mandát Evropské PE 347.119v04-00
CS
72/129
RR\550131CS.doc
komise k jednání o obchodních smlouvách; 5. se znepokojením poukazuje na přetrvávající omezení při uplatňování hlasování kvalifikovanou většinou, a zejména zdůrazňuje: a) skutečnost, že mezivládní konference zařadila dohody v oblasti přímých zahraničních investic mezi případy, v nichž může Rada rozhodnout jednomyslně (článek III- 315 (4) – CIG 87/04), b) skutečnost, že mezivládní konference rozšířila případy, v nichž může Rada rozhodnout jednomyslně na všechny dohody v oblasti služeb, a nikoli pouze na služby týkající se pohybu osob (článek III- 315 (4) - CIG 87/04), c) skutečnost, že mezivládní konference zařadila „sociální výjimku“ mezi případy, v nichž může Rada rozhodnout jednomyslně (článek III- 315 (4) - CIG 87/04); 6. vítá skutečnost, že s ohledem na vyjednávání a uzavírání mezinárodních dohod v rámci společné obchodní politiky ústava stanoví, že Komise je nyní právně vázána informovat Evropský parlament o průběhu jednání na stejné úrovni jako v případě zvláštního výboru Rady; 7. poukazuje však na to, že v zájmu zachování ducha ústavy a plného rozvoje jejích ustanovení vyžadují některé aspekty další institucionální naplnění, a proto vyzývá Radu a Komisi, aby zvážily jednání o meziinstitucionální dohodě, která by při zachování ducha a ustanovení ústavy poskytla Evropskému parlamentu věcnou definici, mimo jiné, pravomocí a zapojení do jednotlivých fází vedoucích k uzavření dohody; 8. vyzývá Komisi, aby při zachování ducha ústavy poskytla Parlamentu v dostatečném předstihu všechny informace, které se týkají společné obchodní politiky a jednání o obchodních dohodách nebo jednání o obchodních aspektech jakékoli dohody, včetně všech návrhů a předběžných návrhů mandátů a/nebo pokynů k jednání, aby Parlament mohl vyjádřit své názory a Komise je mohla patřičně zohlednit; 9. vyzývá Komisi, aby v zájmu průhlednosti činnosti výboru podle článku 133 zpřístupnila veškeré dokumenty Výboru pro mezinárodní obchod Evropského parlamentu.
RR\550131CS.doc
73/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování Projednání ve výboru Datum přijetí pozměňovacího návrhu
AFCO – Jorgo Chatzimarkakis 28. 7. 2004 22. 10. 2004 16. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Enrique Barón Crespo, Peter Šťastný, Jean Daniel Varela SuanzesCarpegna, Daniel Caspary, Jan Christian Ehler, Georgios Papastamkos; Godelieve Quisthoudt-Rowohl, Tokia Saïfi, Robert William Sturdy, Zbigniew Franciszek Zaleski, Françoise Castex, Glyn Ford; Erika Mann, David W. Martin, Javier Moreno Sánchez, Pasqualina Napoletano; Giulietto Chiesa; Sajjad Haider Karim, Johan Van Hecke, Alain Lipietz; Caroline Lucas, Jacky Henin; Helmuth Markov
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Margrietus van den Berg, Jorgo Chatzimarkakis, Filip Andrzej Kaczmarek, Jörg Leichtfried, Maria Martens
23 4 1
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
PE 347.119v04-00
CS
74/129
RR\550131CS.doc
25. 11. 2004 STANOVISKO ROZPOČTOVÉHO VÝBORU
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Kyösti Tapio Virrankoski
NÁVRHY Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. vítá, že Smlouva obsahuje formalizaci víceletého finančního rámce, který, pokud bude sladěn s parlamentním mandátem od roku 2013, zlepší stabilitu rozpočtového plánování a z výší zodpovědnost za rozpočet EU; navíc podotýká, že Rada bude stále potřebovat nejen souhlas Parlamentu, ale Ústava obsahuje i ustanovení pro mechanismus zaručující uskutečnění jednání mezi Parlamentem a Radou; 2. domnívá se, že změny článků týkajících se rozpočtových ustanovení potvrzují zásadní roli Evropského parlamentu jak při určování víceletého finančního rámce, tak při každoročním rozpočtovém procesu; 3. podtrhuje význam zachování mechanismu flexibility jako nezbytného doplňku rozpočtové disciplíny při zvládání nepředvídaných rozpočtových potřeb v budoucnu; 4. vítá zjednodušení rozpočtového procesu; domnívá se, že rozlišení mezi povinnými a nepovinnými výdaji mělo být odstraněno již dávno a že Parlament musí konečně být uznán za rovnocennou součást rozpočtového orgánu; 5. lituje, že nebylo dosaženo pokroku, pokud jde o zvýšení úlohy Parlamentu při určování systému vlastních zdrojů, a podotýká, že právo souhlasu s prováděcími opatřeními je prvním krokem ke zvýšení průhlednosti a k posílení demokracie na příjmové straně rozpočtu; 6. vítá skutečnost, že po vstupu Ústavy v platnost podléhá jakákoli změna finančních nařízení, která poskytují základ veškerým výdajům Společenství, řádnému legislativnímu postupu, čímž bude Parlamentu udělena spolurozhodovací pravomoc.
RR\550131CS.doc
75/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování
AFCO Kyösti Tapio Virrankoski 21. 9. 2004
Datum projednání ve výboru Datum schválení návrhů Výsledek závěrečného hlasování
12. 10. 2004 24. 11. 2004 pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Simon Busuttil, Gérard Deprez, Brigitte Douay, Den Dover, Hynek Fajmon, Markus Ferber, Salvador Garriga Polledo, Neena Gill, Louis Grech, Nathalie Griesbeck, Anne Elisabet Jensen, Alain Lamassoure, Janusz Lewandowski, Vladimír Maňka, Jan Mulder, Gérard Onesta, Antonis Samaras, Esko Seppänen, László Surján, Helga Trüpel, Ralf Walter, Marilisa Xenogiannakopoulou
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Mairead McGuinness, José Albino Silva Peneda, Margarita Starkevičiūtė
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
-
PE 347.119v04-00
CS
76/129
26. 10. 2004 21 3 1
RR\550131CS.doc
25. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ROZPOČTOVOU KONTROLU
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: José Javier Pomés Ruiz NÁVRHY Rozpočtový výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1.
Bod odůvodnění I–přidat nové odstavce (da) a (dbf) (da) zahrnutí do hlavy VII o financích Unie zmínky o pravomoci Parlamentu udělovat absolutorium plnění rozpočtu, jelikož schválení účtů prostřednictvím postupu udělování absolutoria je z politického hlediska na stejné úrovni jako schvalování výdajů prostřednictvím schválení rozpočtu a nedávná historie interinstitucionálních vztahů ukázala klíčový význam postupu udělení absolutoria; (db) stanoveném počtu členů Účetního dvora a zrušení zásady, že je každý členský stát oprávněn navrhnout svého člena Dvora;
2. Odstavec 4–přidat nový odstavec (fa) (fa) Smlouva obsahuje ustanovení (článek III–274), kterým se zřizuje úřad evropského veřejného prokurátora, vyjadřuje však obavu, že to nemusí být v praxi možné, protože jeho ustavení vyžaduje jednomyslný souhlas v Radě, a že bude v každém případě nutné objasnit nejednoznačné ustanovení, že veřejným prokurátorem bude osoba z Eurojustu;
RR\550131CS.doc
77/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování Projednáno ve výboru Datum přijetí návrhů
AFCO ne José Javier Pomés Ruiz 22. 9. 2004 25. 10. 2004 23. 11. 2004 23. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Herbert Bösch, Paulo Casaca, Szabolcs Fazakas, Dan Jørgensen, Véronique Mathieu, Jan Mulder, István Pálfi, José Javier Pomés Ruiz, Alexander Stubb, Terence Wynn
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Jens-Peter Bonde, Simon Busuttil, Ashley Mote
12 1 0
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
PE 347.119v04-00
CS
78/129
RR\550131CS.doc
23. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ZAMĚSTNANOST A SOCIÁLNÍ VĚCI
pro Výbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Jan Andersson
NÁVRHY Výbor pro zaměstnanost a sociální věci vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1.
domnívá se, že zatímco v některých oblastech se předpokládal větší pokrok, Ústava (Ústavní smlouva) přesto představuje jasné zlepšení současných Smluv, a vítá v ní obsažené změny se vztahem k sociální Evropě;
2.
s politováním konstatuje, že v oblasti sociální politiky nebylo možné se dohodnout na obecném způsobu hlasování kvalifikovanou většinou v Radě ministrů a na řádném legislativním postupu;
3.
zdůrazňuje význam Ústavy, pomocí níž bude dosaženo vyváženosti mezi sociálními právy a fungováním vnitřního trhu a která zároveň vytváří základ pro postupný vývoj evropského sociálního modelu; zdůrazňuje v této souvislosti význam nové horizontální doložky ve třetí části Ústavy, podle níž musí Unie v celé oblasti své působnosti sledovat nejdůležitější sociální cíle a snažit se zajistit jejich uplatňování;
4.
vyjadřuje své uspokojení nad tím, že hodnoty, zásady a cíle Ústavní smlouva poskytují solidní základ pro vybudování sociální Evropy na základě sociálně-tržního hospodářství s vysokou mírou zaměstnanosti, podpory sociální spravedlnosti a ochrany, rovnosti mezi ženami a muži a boje proti sociální vyloučenosti, chudobě a diskriminaci;
5.
poukazuje na to, že sociální soudržnost, o níž se usiluje v části I, nemá paralelu v části III ve formě nezbytného rozšíření možností EU jednat v zájmu zajištění její realizace; je zklamán tím, že mzda zaměstnanců, právo sdružování a právo na stávkovou činnost a výluku pracovníků stále nejsou předmětem právních předpisů Společenství;
6.
vítá začlenění Charty základních práv do Ústavní smlouvy a jednoznačný signál, který je tím vyslán občanům především s ohledem na právo pracovníků na informace a konzultace a na kolektivní opatření, zejména na stávku;
RR\550131CS.doc
79/129
PE 347.119v04-00
CS
7.
s politováním konstatuje, že přes posílení hlavní úlohy sociálních partnerů prostřednictvím sociálního dialogu a sociálního setkání tripartity nebyl sociální dialog dále posílen;
8.
vítá zavedení nástroje „evropské občanské iniciativy“, pomocí něhož se záležitost může dostat na pořad jednání Komise EU, pokud ji svým podpisem podpoří milion obyvatel;
9.
zdůrazňuje, že sociální politika je výslovně považována za sdílenou odpovědnost a poukazuje na zavedení povinnosti Unie, aby při stanovování a provádění své politiky zohledňovala podporu vysoké míry zaměstnanosti, přiměřenou sociální ochranu a boj proti sociální vyloučenosti a diskriminaci, v souladu s článkem 13 Smlouvy o ES;
10. vyjadřuje své uspokojení nad tím, že pro služby obecného hospodářského zájmu byl stanoven právní základ; 11. vítá nový rovnovážný stav, jehož bylo dosaženo v koordinaci zaměstnanosti a makroekonomické politiky; navíc vyjadřuje svou spokojenost s přijetím postupu v rámci metody otevřené koordinace sociální politiky, čímž bude při koordinaci hospodářské politiky a politiky zaměstnanost více brána v úvahu snaha o sociální začlenění, udržitelné systémy důchodového pojištění a kvalitní systémy péče;
12. vyjadřuje své uspokojení nad rozšířením hlasování pomocí kvalifikované většiny v oblasti sociální politiky, byť v omezeném rozsahu, zejména ve vztahu ke službám obecného hospodářského zájmu a k sociální jistotě pro migrující pracovníky; s politováním poukazuje na právo členských států žádat, aby byla věc postoupena Evropské radě;
13. lituje, že se nedošlo k dohodě o zavedení transnárodních práv pro pracovníky a odborové svazy a že nejzákladnější cíl vysoké míry zaměstnanosti není prosazován důsledně v celé Ústavní smlouvě; 14. zdůrazňuje skutečnost, že činnost Unie v oblasti sociální politiky neomezuje členské státy v jejich snaze udržet a podporovat své vlastní ambicióznější sociální a podpůrné modely;
15. vyjadřuje své uspokojení nad tím, že Ústava (Ústavní smlouva) stanovuje konkrétní opatření, která má Evropská unie a členské státy přijímat v oblasti zaměstnanosti.
PE 347.119v04-00
CS
80/129
RR\550131CS.doc
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Navrhovatel Datum jmenování
Výbor pro ústavní záležitosti – Jan Andersson 20. 9. 2004
Projednáno ve výboru
20. 9. 2004
Datum přijetí návrhů
23. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Poslanci přítomní při závěrečném hlasování
Jan Andersson, Roselyne Bachelot-Narquin, Jean-Luc Bennahmias, Emine Bozkurt, Philip Bushill-Matthews, Milan Cabrnoch, Alejandro Cercas, Ole Christensen, Derek Roland Clark, Luigi Cocilovo, Fausto Correia, Jean Louis Cottigny, Ottaviano Del Turco, Harald Ettl, Richard Falbr, Ilda Figueiredo, Stephen Hughes, Ona Juknevičienė, Sepp Kusstatscher, Jean Denise Lambert, Raymond Langendries, Bernard Lehideux, Elizabeth Lynne, Thomas Mann, Mario Mantovani, Jan Tadeusz Masiel, Jiří Maštálka, Ria Oomen-Ruijten, Csaba Őry, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Jacek Protasiewicz, José Albino Silva Peneda, Jean Spautz, Anne Van Lancker, Gabriele Zimmer
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Richard James Ashworth, Edit Bauer, Mihael Brejc, Marian Harkin, Magda Kósáné Kovács, Jamila Madeira, Marianne Mikko, Elisabeth Schroedter, Eva-Britt Svensson, Marc Tarabella, Patrizia Toia, Georgios Toussas, Anja Weisgerber, Tadeusz Zwiefka,
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
Carlos José Iturgaiz Angulo
RR\550131CS.doc
6. 10. 2004
81/129
23. 11. 2004
36 8 0
PE 347.119v04-00
CS
24. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, VEŘEJNÉ ZDRAVÍ A BEZPEČNOST POTRAVIN
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Vasco Graça Moura
NÁVRHY Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. je rád, že uplatňování tří pilířů udržitelného rozvoje je mezi cíli Evropské Unie a že ochrana životního prostředí a rovněž vysoká úroveň ochrany lidského zdraví jsou uznány v rámci návrhu Ústavy jako obecné zásady pro veškeré politiky Unie; 2. lituje, že část III návrhu Ústavy, která se týká politik a fungování Unie, nebyla aktualizována a uvedena do souladu s udržitelným vývojem, obzvláště v oblasti zemědělské politiky, soudržnosti, dopravy a obchodu; rovněž lituje, že některá opatření v oblasti životního prostředí, zvláště opatření týkající se finanční správy a opatření v oblasti územního plánu, kvantitativní správy vod a využití půdy nebudou přijímána obvyklým legislativním postupem, ale jednomyslným rozhodnutím Rady; 3. je rád, že přijímání opatření zaměřených na zavedení vysokých norem kvality a nezávadnosti léků a nařízení o lécích a rovněž opatření týkajících se dohledu, včasného varování a boje proti vážným přes-pohraničním hrozbám pro zdraví bylo zahrnuto do sdílené působnosti Evropské Unie a probíhá obvyklým legislativním postupem; 4. je rád, že do návrhu Ústavy byla zavedena kapitola vztahující se k demokratickému životu v Unii a zásada, že rozhodnutí musí být přijímána co nejprůhlednějším způsobem a co nejblíže občanům; zdůrazňuje důležitost odpovědnosti orgánů Společenství vůči občanům a potřebu přístupu občanů a jejich organizací k soudům, obzvláště v oblasti životního prostředí, v souladu s dohodou EHS-OSN z Arhusu;
PE 347.119v04-00
CS
82/129
RR\550131CS.doc
POSTUP
Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Referenční údaje
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce
AFCO
Zpravodaj Datum jmenování
Vasco Graça Moura 20. 9. 2004
Projednání ve výboru
25. 10. 2004
Datum přijetí
24. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
53 pro: proti:5 zdrželi se:2 Adamos Adamou, Georgs Andrejevs, Irena Belohorská, Johannes (Hans) Blokland, John Bowis, Frederika Brepoels, Hiltrud Breyer, Dorette Corbey, Chris Davies, Avril Doyle, Mojca Drčar Murko, Edite Estrela, Jillian Evans, Anne Ferreira, Alessandro Foglietta, Norbert Glante, Françoise Grossetête, Satu Hassi, Gyula Hegyi, Mary Honeyball, Caroline F. Jackson, Dan Jørgensen, Christa Klaß, Holger Krahmer, Urszula Krupa, Peter Liese, Jules Maaten, Linda McAvan, Marios Matsakis, Roberto Musacchio, Riitta Myller, Péter Olajos, Dimitrios Papadimoulis, Adriana Poli Bortone, Vittorio Prodi, Frédérique Ries, Dagmar Roth-Behrendt, Guido Sacconi, Karin Scheele, Richard Seeber, Jonas Sjöstedt, María Sornosa Martínez, Thomas Ulmer, Marcello Vernola, Anja Weisgerber, Åsa Westlund Margrete Auken, María del Pilar Ayuso González, Giovanni Berlinguer, David Casa, Milan Gaľa, Vasco Graça Moura, Erna Hennicot-Schoepges, Karsten Friedrich Hoppenstedt, Miroslav Mikolášik, Matteo Salvini, Pál Schmitt, Bart Staes, Andres Tarand Nikolaos Vakalis
Členové přitomní při závěrečném hlasování
Náhradníci přitomní při závěrečném hlasování
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přitomní při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
83/129
PE 347.119v04-00
CS
23. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO PRŮMYSL, VÝZKUM A ENERGETIKU
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Johannes (Hannes) Swoboda
NÁVRHY Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: Transevropské sítě, průmysl, kosmický prostor a energetika 1. Vítá zlepšení, které nastalo díky vyjasnění cílů a zjednodušení postupu týkajícího se transevropských sítí (TENs) a průmyslu; 2. vítá rovněž skutečnost, že nyní může být vytvořena evropská kosmická politika, spadající do oblasti vědecko-technického rozvoje, tedy do oblasti sdílené pravomoci, a jejími cíli jsou podpora vědeckého a technického rozvoje, průmyslová konkurenceschopnost a zavádění politik Unie; vyzývá Komisi, aby připravila legislativní opatření nezbytná pro vytvoření evropského programu pro kosmický prostor; 3. S uspokojením bere na vědomí, že Ústavní smlouva počítá s energetickou politikou Unie, která má řádný právní základ, jenž stanovuje postup, tj. spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou, a spadá do oblasti sdílené pravomoci, přičemž cílem této politiky je zajištění účinného fungování energetického trhu a zabezpečení dodávek energie a podpora energetické účinnosti a obnovitelné energie; 4.
podporuje, jako provizorní opatření a vzhledem k vypršení Smlouvy Euratom, oddělení Smlouvy Euratom od Ústavní smlouvy a oddělení právní subjektivity společenství Euratom od nové právní subjektivity Evropské unie;
5. Znovu opakuje svůj názor, že Smlouva Euratom: a) má mezivládní povahu, a nemusí být tedy v souladu s logikou Ústavní smlouvy, b) stanovuje své vlastní jednotné celní sazby, a nemusí být tedy v souladu s výhradní kompetencí Unie v této oblasti,
PE 347.119v04-00
CS
84/129
RR\550131CS.doc
c) zavádí své vlastní vnější vztahy, a nemusí být tedy konzistentní s opatřeními v oblasti vnější politiky Unie, d) zachovává své institucionální ustanovení a samostatné činnosti a politiky v oblasti výzkumu, investic a spolupráce, a nemusí být tedy v souladu s logikou Ústavní smlouvy, e) opravňuje k vyjednávání a uzavírání svých vlastních mezinárodních dohod, a nemusí být tedy konzistentní s postupy stanovenými pro mezinárodní dohody (čl. III-325). 6. Trvá na tom, že je třeba přenést body Smlouvy Euratom věnované vědě a výzkumu do odpovídajícího oddílu Ústavní smlouvy; Výzkum a technický rozvoj 7. Je toho názoru, že Ústavní smlouva nevyužila příležitosti změnit příslušné články stávajících Smluv a zvýšit účinnost tohoto oddílu, tak aby odrážela logiku sdílené pravomoci, jelikož: a. základní výzkum nepojímá jako prioritu, b. Protokol Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) připojený k Niceské smlouvě nezačlenil nově vytvořený „Výzkumný fond pro uhlí a ocel“ do rámcového programu, který spadá do legislativního postupu (tj. spolurozhodování a hlasování kvalifikovanou většinou), c. ačkoliv rámcový program spadá do oblasti spolurozhodování, konkrétní programy nikoliv, 8. lituje, že chybí odkaz na obecnou konzultaci s Výborem regionů ve věci inovace a výzkumu; vyzývá, aby byl regionální aspekt inovace a výzkumu výslovně zmíněn.
RR\550131CS.doc
85/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování
AFCO
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Richard James Ashworth, Ivo Belet, Šarūnas Birutis, Jan Březina, Pilar del Castillo Vera, Jorgo Chatzimarkakis, Giles Chichester, Garrelt Duin, Lena Ek, Nicole Fontaine, Adam Gierek, Umberto Guidoni, András Gyürk, Fiona Hall, David Hammerstein Mintz, Rebecca Harms, Romana Jordan Cizelj, Werner Langen, Pia Elda Locatelli, Eluned Morgan, Angelika Niebler, Reino Paasilinna, Pier Antonio Panzeri, Umberto Pirilli, Miloslav Ransdorf, Vladimír Remek, Herbert Reul, Teresa Riera Madurell, Mechtild Rothe, Paul Rübig, Andres Tarand, Britta Thomsen, Patrizia Toia, Claude Turmes, Nikolaos Vakalis, Alejo Vidal-Quadras Roca, Dominique Vlasto
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
María del Pilar Ayuso González, Etelka Barsi Pataky, Zdzisław Kazimierz Chmielewski, Dorette Corbey, Avril Doyle, Françoise Grossetête, Malcolm Harbour, Satu Hassi, Erika Mann, Giovanni Pittella
Johannes (Hannes) Swoboda 13. 9. 2004 33 5 3
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
PE 347.119v04-00
CS
86/129
RR\550131CS.doc
26. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO REGIONÁLNÍ ROZVOJ
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Carlos José Iturgaiz Angulo NÁVRHY Výbor pro regionální rozvoj vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: -
vzhledem k územnímu uspořádání jednotlivých členských států, jak je uvedeno v jejich současných ústavách;
A. vzhledem k tomu, že preambule Charty základních práv, zahrnutá v hlavě II návrhu Ústavy, uznává „ národní identity členských států a uspořádání jejich veřejné moci na státní, regionální a místní úrovni“, B. vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na dvojí legitimitě států a občanů, jak je stanoveno v článku I-1 návrhu Ústavy, C. vzhledem k úloze regionálních a místních správ při budování Evropy; s ohledem na článek I-5 návrhu Ústavy, který výslovně odkazuje na místní i regionální samosprávu jako nedílnou součást národní identity členských států, D. vzhledem k tomu, že Výbor regionů je vyzýván, aby společně s Evropským parlamentem zastával významnou úlohu při začleňování místních a regionálních samospráv do činnosti Unie, E. vzhledem k tomu, že zásada subsidiarity je jedním ze základních kamenů budování Evropy, a v rámci návrhu Ústavy byla posílena odpovídajícím způsobem, F. opětovně potvrzuje, že politika ekonomické, sociální a územní soudržnosti je jedním ze základních kamenů budování Evropy a nejvýstižnějším vyjádřením principu solidarity; vzhledem k tomu, že je nezbytně nutné, aby staré i nové členské státy Unie měly i nadále prospěch z této politiky a mohly tak podpořit systematický hospodářský i společenský rozvoj ve své zemi, RR\550131CS.doc
87/129
PE 347.119v04-00
CS
1. vyjadřuje uspokojení, že návrh Ústavy v souladu s mezinárodním právem uznává a zaručuje členským státům národní identitu; 2. vyjadřuje uspokojení, že návrh Ústavy ustanovil zapojení národních parlamentů do procesu sledování uplatňování zásady subsidiarity; 3. vítá, že návrh Ústavy zavádí postup včasné konzultace předcházející přípravě evropských právních aktů, který zohledňuje, je-li to možné, regionální a místní dopad navrhovaných opatření; 4. podporuje posílení Výboru regionů přiznáním pravomoci podávat stížnosti proti právním aktům, pro jejichž přijetí se vyžaduje předchozí konzultace, a na ochranu svých přednostních práv; vítá také nové poslání Výboru regionů, který se stává jedním z ochránců zásady subsidiarity; 5. vítá, že nejen ekonomická a sociální soudržnost, ale také soudržnost územní, byla uznána jako jeden z cílů a jedna ze sdílených pravomocí Unie; lituje však, že není výslovně uznán finanční rozměr soudržnosti; 6. vítá, že návrh Ústavy uznává a respektuje přístup ke službám obecného ekonomického zájmu s cílem dosáhnout sociální a územní soudržnosti Unie; 7. lituje, že návrh Ústavy nestanovil v Radě uplatnění obvyklého legislativního postupu (spolurozhodování) a hlasování kvalifikovanou většinou pro přijetí zákonů zavádějících obecná opatření pro strukturální a kohezní fondy od roku 2007, jak se uvádí v textu Evropského konventu; 8. vítá, že návrh Ústavy zařadil mezi hlavní cíle politiky soudržnosti jednoznačný důraz na oblasti znevýhodněné z hlediska struktury (ostrovy, horské oblasti, pohraniční oblasti a oblasti s nízkou hustotou obyvatelstva); 9. vítá, že opatření pro slučitelnost regionálních pomocí bylo doplněno specifickým odkazem na nejvzdálenější okrajové regiony Unie; očekává, že se nový zvláštní statut, který Ústava zavedla pro nejvzdálenější okrajové regiony, bude automaticky aplikovat na všechny tyto oblasti, protože všechny musí čelit strukturálním, ekonomickým a sociálním problémům, které je nutno překonat. 10. vyjadřuje politování nad tím, že oddíl III kapitoly III hlavy III návrhu Ústavní smlouvy týkající se ekonomické, sociální a územní soudržnosti nezmiňuje mezi přednostními příjemci účinků politiky ekonomické, sociální a územní soudržnosti výslovně města či městské oblasti s velkými ekonomickými a sociálními problémy.
PE 347.119v04-00
CS
88/129
RR\550131CS.doc
POSTUP
Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor
AFCO
Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování Projednáno ve výboru
ne Carlos José Iturgaiz Angulo 31. 8. 2004 28. 9. 2004
Datum přijetí návrhů Výsledek závěrečného hlasování
25. 11. 2004 pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Alfonso Andria, Stavros Arnaoutakis, Jean Marie Beaupuy, Adam Jerzy Bielan, Jana Bobošíková, Graham Booth, Bairbre de Brún, Giovanni Claudio Fava, Gerardo Galeote Quecedo, Iratxe García Pérez, Eugenijus Gentvilas, Lidia Joanna Geringer de Oedenberg, Zita Gurmai, Marian Harkin, Konstantinos Hatzidakis, Jim Higgins, Alain Hutchinson, Carlos José Iturgaiz Angulo, Mieczysław Edmund Janowski, Gisela Kallenbach, Tunne Kelam, Miloš Koterec, Constanze Angela Krehl, Jamila Madeira, Sérgio Marques, Ioannis Matsis, Miroslav Mikolášik, Francesco Musotto, James Nicholson, Lambert van Nistelrooij, István Pálfi, Francisca Pleguezuelos Aguilar, Elisabeth Schroedter, Alyn Smith, Grażyna Staniszewska, Catherine Stihler, Margie Sudre, Salvatore Tatarella, Kyriacos Triantaphyllides Philip Bradbourn, Jan Březina, Ole Christensen, Mojca Drčar Murko, Richard Falbr, Richard Seeber, Thomas Ulmer, Daniel Varela Suanzes-Carpegna
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
34 4 8
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
89/129
PE 347.119v04-00
CS
23. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO ZEMĚDĚLSTVÍ
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu
Navrhovatel: Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf
VYSVĚTLUJÍCÍ PROHLÁŠENÍ Evropský parlament musel v oblasti ekonomiky zemědělství dlouho bojovat o možnost spolurozhodování. Od počátku společné zemědělské politiky před téměř půlstoletím se Evropský parlament a jeho Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova byl pouze poradní instancí. Rada ministrů zemědělství mohla až do dnešního dne názor Evropského parlamentu ignorovat a bez jakékoli demokratické kontroly disponovat téměř polovinou rozpočtu Unie. Tento demokratický deficit po desetiletí znemožňoval nutné reformy a zavinil velké krize v oblasti zdraví obyvatelstva, životního prostředí a ochrany zvířat. Krize BSE by nebyla svým rozsahem tak katastrofální, kdyby se Parlament tehdy účastnil spolurozhodování o preventivních opatřeních a o opatřeních pro boj s touto nemocí. Evropský parlament a zvláště Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova se s tímto nedostatkem demokracie nikdy nespokojil. Neformálně si často na Radě vynutil jistý způsob spolurozhodování zadržováním svých stanovisek a jednáním s Komisí. Je chvályhodné, že po podepsání Amsterodamské smlouvy nalezlo právo spolurozhodovat uplatnění alespoň v oblasti ochrany životního prostředí, bezpečnosti potravin a ochrany spotřebitelů . Společná zemědělská politika s mocnými nástroji pro organizaci trhu a podporou investic a příjmů však ještě stále není pod kontrolou jediného evropského orgánu s demokratickou legitimitou na základě přímých voleb. Teprve návrh ústavy Evropského konventu je vyhlídkou na zvýšení demokratické legitimity. Stalo se tak i přes silný odpor ze strany některých členských států, které se obávaly snížení národních příjmů z rozpočtu EU. Nyní se alespoň všechna zásadní rozhodnutí v oblasti zemědělské politiky přijímají v rámci postupu spolurozhodování za účasti EP. V určitých otázkách, zvláště v otázkách stanovení kvót, cen a množstevních omezení, však návrh Ústavy představuje zhoršení oproti současnému stavu, neboť v těchto otázkách má Rada rozhodovat bez účasti Evropského parlamentu. Výsledkem kompromisu vládní konference v Bruselu je PE 347.119v04-00
CS
90/129
RR\550131CS.doc
tedy krok správným směrem, nikoliv však ještě rozsáhlé spolurozhodování. Velkým nedostatkem kompromisu z Bruselu je dále to, že v části III článku III-123 Ústavy byly zcela beze změn převzaty cíle společné zemědělské politiky přijaté před půlstoletím. Ty jsou v rozporu s nynější zemědělskou politikou, která byla mezitím již několikrát reformována, a nedávají žádný nový impuls pro nezbytně nutnou specifickou podporu venkovského hospodářství a integraci politiky životního prostředí a ochrany zvířat. Rovněž nemá smysl zabývat se společnou zemědělskou politikou odděleně od rozvoje venkova a vztahů s rozvojovými zeměmi a ostatními obchodními partnery. Zpravodaj proto konstatuje, že kompromis dosažený v rámci textu Ústavy je pokrokem, který má však nedostatky, jež se musí v budoucnu odstranit. Tyto nedostatky však nezpochybňují velký úspěch evropské integrace ve společné Ústavě. Naopak, v nadcházejícím procesu ratifikace by měl Parlament učinit vše pro to, aby občanům srozumitelně přiblížil pokrok, který pro ně konkrétně bude schválení Ústavy znamenat. Společná zemědělská politika byla a je základním pilířem evropské integrace a také jím zůstane, pokud se bude navenek zasazovat o spravedlivé mezinárodní obchodní vztahy v oblasti potravin a surovin a uvnitř bude úspěšně čelit novým výzvám při rozvoji venkova a výzvám pro ekologické, ekonomické a sociálně udržitelné zemědělství. K tomu je zvláště zapotřebí, abychom využívali své zdroje způsobem, který bude šetrný k životnímu prostředí, aby naše zemědělské provozy zůstaly i nadále hospodářsky životaschopné, aby byly zemědělské produkty spotřebitelům poskytovány za přiměřenou cenu a aby byla zemědělská politika přijatelná pro zemědělce i pro celou společnost.
RR\550131CS.doc
91/129
PE 347.119v04-00
CS
NÁVRHY Výbor pro zemědělství výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. vítá rozšíření spolurozhodování Evropského parlamentu na společnou organizaci zemědělských trhů i na ostatní ustanovení, která jsou nutná pro splnění cílů společné zemědělské politiky; požaduje však, aby v rámci příštích úprav Ústavní smlouvy byly vyplněny mezery zvláště v čl. III-230 odst. 2 a v článku III-231 týkající se spolurozhodování v oblasti zemědělství; 2. v této souvislosti velmi lituje, že o záležitostech, které až dosud podléhaly postupu konzultace, zvláště o stanovení kvót, cen a o množstevních omezení v čl. III-231 odst. 3, nyní rozhoduje pouze Rada bez účasti Parlamentu; považuje to za kontraproduktivní vzhledem k tendenci odstranit deficit demokracie, která je v Ústavní smlouvě zřejmá; připomíná Radě, že v rámci svých legislativních pravomocí obsahově co nejpřesněji stanoví podmínky pro řízení záležitostí uvedených v čl. III-231 odst. 3; opakuje svůj požadavek, aby záležitosti, které doposud podléhaly postupu konzultace a v Ústavní smlouvě v oblasti zemědělství, zvláště v čl. III-231 odst. 3, byly doposud předmětem nařízení popř. rozhodnutí Rady, mohly v budoucnosti podléhat prováděcím pravomocím Komise pouze tehdy, pokud jí budou tyto pravomoci předem uděleny Parlamentem a Radou na základě právního aktu přijatého postupem spolurozhodování; 3. poukazuje na to, že cíle společné zemědělské politiky uvedené v článku III-227 odporují cílům Evropské unie uvedeným v článku I-3; považuje i z tohoto důvodu za nezbytné, aby cíle společné zemědělské politiky byly aktualizovány tak, aby zohlednily nejnovější rozvoj této politiky a zvláště její multifunkční roli vůči samotným zemědělcům, rozvoji venkova, životnímu prostředí a spotřebitelům; 4. s ohledem na cíle společné zemědělské politiky považuje za vhodný následující text: „Cílem společné zemědělské politiky je: a) podporovat v Evropské unii multifunkční zemědělství šetrné k životnímu prostředí a ke krajině, které podporuje biologickou různorodost; b) zvýšit produktivitu zemědělství podporou a rozumným využíváním technického pokroku, racionalizací zemědělské výroby a optimálním nasazením výrobních faktorů, zvláště pracovních sil; c) zaručit zemědělskému a venkovskému obyvatelstvu srovnatelné životní podmínky a přiměřený příjem zvláště prováděním politiky rozvoje venkova a zvýšením příjmu na hlavu pro osoby pracující v zemědělství; d) stabilizovat trhy; e) zajistit zásobování;
PE 347.119v04-00
CS
92/129
RR\550131CS.doc
f) zajistit přiměřené ceny dodávek pro spotřebitele; g) podporovat kvalitu a bezpečnost zemědělských výrobků a potravin.“; 5. vítá odstranění doposud existujících rozdílů mezi povinnými výdaji, které se doposud v podstatě týkaly oblasti zemědělství, a nepovinnými výdaji, což představuje podstatné rozšíření rozpočtových práv Evropského parlamentu.
RR\550131CS.doc
93/129
PE 347.119v04-00
CS
POSTUP
Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)]
Příslušný výbor Užší spolurpáce
AFCO --
Navrhovatel: Datum jmenování Datum projednání ve výboru
Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf 26. 7. 2004 2. 9. 2004 5. 10. 2004 23. 11. 2004
Datum přijetí návrhů
23.11.2004
Výsledky hlasování
pro: proti: zdrželi se hlasování:
Poslanci přítomní při závěrečném hlasování
Joseph Daul (Vorsitzender), Jean-Claude Fruteau (stellvertretender Vorsitzender), Friedrich-Wilhelm Graefe zu Baringdorf (stellvertretender Vorsitzender), Peter Baco, Katerina Batzeli, Niels Busk, Albert Deß, Gintaras Didžiokas, Michl Ebner, Ioannis Gklavakis, Lutz Goepel, María Esther Herranz García, Heinz Kindermann, Albert Jan Maat, Mairead McGuinness, Rosa Miguélez Ramos, Neil Parish, Agnes Schierhuber, Czesław Adam Siekierski, Csaba Sándor Tabajdi, Marc Tarabella, Kyösti Tapio Virrankoski
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Ilda Figueiredo, Gábor Harangozó, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Antonio Masip Hidalgo, James Nicholson, Markus Pieper, Karin Resetarits
Náhradníci podle čl. 178 odst. 2 přítomní při závěrečném hlasování
--
PE 347.119v04-00
CS
94/129
28 -1
RR\550131CS.doc
24. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO RYBOLOV
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Ian Stewart Hudghton
NÁVRHY Výbor pro rybolov vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: 1. vítá uznání, kterého se v návrhu Ústavy dostává zásadě subsidiarity, a poznamenává, že v oblasti rybářství lze považovat nadcházející vytváření regionálních poradních rad za krok, který je v souladu s touto důležitou ústavní zásadou, a také za významný krok směrem k návratu řízení rybářské činnosti ke způsobu rozhodování blíže místním podmínkám; 2. lituje, že návrh Ústavy pokládá rybářství za součást zemědělství a nijak nereflektuje zvláštní charakteristiky rybářství, které ze své podstaty mají význam pouze pro obyvatele a hospodářství některých regionů a členských států; 3. rovněž lituje skutečnosti, že toto neuznání zvláštních charakteristik rybářství dává regionům a členským státům, které nejsou závislé na rybářství, neúměrný vliv v záležitostech řízení rybářské činnosti; 4. se domnívá, že návrh Ústavy nikterak nebrání členským státům v tom, aby přijímaly další opatření k zachování populací ryb za předpokladu, že se tato opatření budou vztahovat pouze na plavidla plující pod jejich vlajkou, že budou slučitelná s ustanoveními společné rybářské politiky a nebudou o nic méně přísná; 5. lituje skutečnosti, že zatímco dříve byla výlučná působnost Evropské unie v oblasti mořských biologických zdrojů záležitostí sekundárního práva Společenství, jak bylo stanoveno ve věci Kramer z roku 1976, návrh Ústavy stanoví, že se tato výlučná působnost stává záležitostí primárního ústavního práva;
RR\550131CS.doc
95/129
PE 347.119v04-00
CS
6. domnívá se, že s ohledem na ostatní případy výlučné působnosti EU, které jsou podrobně popsány v návrhu Ústavy, je zařazení zachování mořských biologických zdrojů do takové působnosti nelogické a neodůvodněné; 7. vítá skutečnost, že se po schválení Ústavy pro Evropu bude pro právní předpisy v oblasti rybolovu používat postup spolurozhodování.
PE 347.119v04-00
CS
96/129
RR\550131CS.doc
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce
AFCO ne
Zpravodaj(ové) Datum jmenování
Ian Stewart Hudghton 22. 9. 2004
Projednání ve výboru Datum přijetí
4. 10. 2004 24. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
23 0 4 Stavros Arnaoutakis, Elspeth Attwooll, Luis Manuel Capoulas Santos, Giorgio Carollo, David Casa, Paulo Casaca, Zdzisław Kazimierz Chmielewski, Antonio De Poli, Carmen Fraga Estévez, Ioannis Gklavakis, Ian Stewart Hudghton, Heinz Kindermann, Rosa Miguélez Ramos, Philippe Morillon, Seán Ó Neachtain, Neil Parish, Sérgio Ribeiro, Struan Stevenson, Catherine Stihler, Margie Sudre, Daniel Varela Suanzes-Carpegna Simon Coveney, Duarte Freitas, Henrik Dam Kristensen
Členové přítomni při závěrečném hlasování
Náhradnící přítomni při závěrečném hlasování Náhradnící (čl. 178 odst. 2) přítomni při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
24. 11. 2004
pro: proti: zdrželi se:
Ilda Figueiredo, Satu Hassi, Manuel Medina Ortega
97/129
PE 347.119v04-00
CS
25. 11. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatelka: Maria Berger NÁVRHY Výbor pro právní záležitosti vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: Pozměňovací návrh 1 Bod odůvodnění I písm. da (nové) da)
odstranění nesrovnalostí mezi cíly a zásadami stanovenými v části I Ústavy a v ustanoveních části III, které v důsledku částečného odejmutí mandátu Konventu na zasedání Evropské rady v Soluni muselo být přijato v podobě návrhu prezidia, přestože drtivá většina Konventu se dovolávala dalekosáhlých změn;
Pozměňovací návrh 2 Bod 2 písm. e) e)
právní akty Unie budou zjednodušeny, bude snížen jejich počet a zároveň budou změněny jejich názvy, aby lépe odpovídaly právním tradicím členských států a aby lépe odrážely povahu jednotlivých aktů a jejich autorů. Veškeré změny byly provedeny takovým způsobem, že nyní se legislativní akty, které vždy pochází od zákonodárného orgánu Společenství – Parlamentu a Rady – nazývají právní předpisy a rámcové právní předpisy, zatímco nelegislativní akty se nazývají směrnice a rozhodnutí;
Pozměňovací návrh 3 Bod 3 písm. g)
PE 347.119v04-00
CS
98/129
RR\550131CS.doc
g)
počet legislativních nástrojů a postupů pro jejich přijetí bude omezen; bude stanovena hierarchie norem; Komise, bude-li na ni přenesena působnost, bude moci pod přímým dohledem zákonodárného orgánu rozšiřovat nebo doplňovat legislativní akty, čímž přispěje ke zlepšení kvality, jednoduchosti a přizpůsobivosti evropských právních předpisů; kromě toho běžná opatření vztahující se na prováděcí akty („komitologie“) budou stanovena postupem spolurozhodování;
Pozměňovací návrh 4 Bod 3 písm. ja) (nové) ja)
změny provedené ve fungování a pravomocích Soudního dvora umožní lepší výkonnost tohoto orgánu;
Pozměňovací návrh 5 Bod 4 písm. ba) (nové) ba)
akty Unie bude možné podrobit skutečné předběžné kontrole s ohledem na zásadu subsidiarity, které se budou moci účastnit národní a regionální parlamenty, a následné soudní kontrole hodnotící iniciativu parlamentů nebo Výboru regionů;
Pozměňovací návrh 6 Bod 4 písm. g) g)
přestože pravomoci Evropského parlamentu v souvislosti s lepším řízením a kontrolou uplatňování prováděcích pravomocí Komisí nejsou v Ústavě výslovně stanoveny, uplatňování přidělených zákonodárných pravomocí a prováděcích pravomocí delegovaných Komisí bude stanoveno evropskými právními předpisy v rámci nového systému společného dohledu prováděného Evropským parlamentem a Radou, což každému z nich umožní odvolat rozhodnutí Komise, s nimiž nesouhlasí;
Pozměňovací návrh 7 Bod 5 písm. a) a)
všechna ustanovení v rámci předpisů Evropské unie a všechny činnosti orgánů Evropské unie nebo vycházející z právních předpisů Evropské unie budou muset odpovídat normám základních práv stanoveným v Ústavě, zejména v části II této Ústavy, která zahrnuje Listinu základních práv, a která je tudíž právně závazná, přestože prohlášení týkající se odůvodnění stanovených v souvislosti s Listinou základních práv, jak byla upravena na základě rozhodnutí prezidia Konventu, usilují o ohraničení tohoto výkladu soudními orgány Unie a členských států;
RR\550131CS.doc
99/129
PE 347.119v04-00
CS
Pozměňovací návrh 8 Bod 5 písm. c) c) zavedením „iniciativy evropských občanů“ byl do Ústavy zanesen přímý demokratický nástroj, který občanům umožňuje předkládat návrhy k různým záležitostem, domnívají-li se, že pro účely uplatňování Ústavy je nezbytný právní akt Unie; Pozměňovací návrh 9 Bod 8a (nový) 8a. Žádá orgány, aby využily období schvalování a připravily vstoupení Ústavy v platnost, aby Ústava začala platit co nejdříve a její působnost byla pokud možno maximální;
PE 347.119v04-00
CS
100/129
RR\550131CS.doc
POSTUP
Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu Příslušný výbor
2004/2129(INI) AFCO
Užší spolupráce Navrhovatel(ka) Datum jmenování
Diana Wallis 14. 9. 2004
Projednání ve výboru
21. 9. 2004
Datum přijetí
24. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomni při závěrečném hlasování
Maria Berger, Marek Aleksander Czarnecki, Monica Frassoni, PiiaNoora Kauppi, Klaus-Heiner Lehne, Katalin Lévai, Antonio Masip Hidalgo, Aloyzas Sakalas, Daniel Stroz, Andrzej Jan Szejna, Diana Wallis, Rainer Wieland, Jaroslav Zvěřina
Náhradnící přítomni při závěrečném hlasování
Evelin Lichtenberger, Manuel Medina Ortega, Ingo Schmitt, József Szájer
7. 10. 2004
26. 10. 2004
17 0 0
Náhradnící (čl. 178 odst. 2) přítomni při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
101/129
PE 347.119v04-00
CS
26. 10. 2004 STANOVISKO VÝBORU PRO OBČANSKÉ SVOBODY, SPRAVEDLNOST A VNITŘNÍ VĚCI
pro Výbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Stefano Zappalà
NÁVRHY Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: Evropský parlament, 1. vítá návrh smlouvy zakládající první ústavu pro Evropu a domnívá se, že pokrok, kterého bylo dosaženo s ohledem na prostor svobody, bezpečnosti a práva, by sám o sobě ospravedlnil ratifikaci návrhu smlouvy členskými státy; 2. domnívá se, že Ústavní smlouva plně splňuje očekávání, která Evropský parlament vyjádřil v souvislosti s vytvářením skutečného prostoru svobody, bezpečnosti a práva; 3. vítá, že: − Ústavní smlouva napravuje demokratický deficit, který byl typický pro rozhodovací proces v otázkách soudní a policejní spolupráce v trestních věcech; začlenění Společenství do Unie, rozšíření legislativního postupu na oblasti, které dříve patřily do třetího pilíře, a zavedení hlasování kvalifikovanou většinou znamenají, že je konečně možné vytvořit skutečnou „Unii vlády zákona“; − Charta základních práv má být začleněna do Ústavní smlouvy, a má tak být zaručena účinná ochrana těchto práv v Evropské unii, což je předpokladem pro dokončení prostoru svobody, bezpečnosti a práva; − ve Smlouvě je uvedeno, že Evropská unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod;
PE 347.119v04-00
CS
102/129
RR\550131CS.doc
− díky zrušení struktury tří pilířů bude konečně možné mít společný právní základ pro ochranu údajů, což umožní nezbytnou harmonizaci existujících ustanovení, zejména v oblasti trestní a policejní spolupráce; − v oblasti soudní spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce bylo uznáno právo čtvrtiny členských států na legislativní iniciativu; členské státy se také mohou aktivně podílet na vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva a předkládat Unii návrhy na řešení záležitostí, jež překračují národní hranice; − imigrační politika se má stát plnoprávnou politikou Evropské unie, přestat být pouhou přímočarou politikou ochrany vnitřní bezpečnosti a rozvíjet solidaritu a rovnoměrně rozdělovat odpovědnosti v této oblasti mezi členské státy; má být rovněž zaveden zvláštní právní základ pro integraci státních příslušníků třetích zemí, kteří legálně pobývají v Unii; − bylo dosaženo značného pokroku v kontextu budování evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva a zvyšování kvality soudnictví na evropské úrovni; − Ústavní smlouva definuje hlavní rysy evropského práva a řádu jako ustanovení, která chrání jak vnitřní, tak vnější bezpečnost nejen členských států, ale i Evropské unie, a za tímto účelem má být posílena úloha Komise a agentur jako jsou Eurojust a Europol; − základem Europolu již nebude mezivládní dohoda, nýbrž řádný evropský zákon, a Europol bude vykonávat svou činnost pod dohledem Evropského parlamentu, národních parlamentů a Soudního dvora; − smlouva poskytuje Radě vhodný právní základ pro prohlubování prostoru svobody, bezpečnosti a práva, zejména zvětšením rozsahu harmonizace trestního práva hmotného a rozšířením působnosti Úřadu evropského veřejného žalobce; − byla především posílena role národních parlamentů, zejména pokud jde o dohled nad dodržováním zásad subsidiarity a proporcionality, o účast v evaluačním procesu Eurojustu a o provádění politik týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva členskými státy; − Ústavní smlouva usnadní boj Unie proti obchodu s lidmi a sexuálnímu vykořisťování žen a dětí (zejména díky čl. II-65 odst. 3, který zakazuje obchod s lidskými bytostmi, a čl. III-271 odst. 1, který obsahuje možnost stanovit minimální pravidla pro definice trestných činů a sankcí v oblasti obzvláště závažné trestné činnosti, jako je obchod s lidskými bytostmi a sexuální vykořisťování žen a dětí); 4. konstatuje, že v určitých oblastech bylo možno postoupit ještě dále směrem k větší integraci, a zejména vyjadřuje určité pochybnosti: − o omezeních očekávaných v důsledku doložky (čl. III-267 odst. 5), která uděluje členským státům výsadní pravomoc stanovit rozsah, v jakém vpustí na svá území příslušníky třetích států, což ve svém důsledku znemožňuje vytvořit skutečnou evropskou politiku pro řízení legálního vstupu na území Evropské unie;
RR\550131CS.doc
103/129
PE 347.119v04-00
CS
− o tom, zda bylo vhodné začlenit do Ústavy „záchrannou brzdu“ (čl. III-270 odst. 3) pro soudní spolupráci v trestních věcech; − o tom, zda je vhodné, aby některé členské státy mohly využívat zvláštních výjimek z Ústavy; − o omezené úloze Evropského parlamentu v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech, pokud jde o rodinné právo; − o skutečnosti, že ustanovení o zmrazení finančních prostředků, finančních aktiv a ekonomických zisků, která jsou potřeba pro dosažení cílů prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jsou na rozdíl od návrhu obsaženého v textu předloženém Konventem omezena na oblast prevence a boje proti terorismu, a nezahrnují prevenci organizovaného zločinu a obchodu s lidmi a boj proti nim; − o návrhu omezit pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce; je přesvědčen o tom, že jeho pravomoci by měly být případně rozšířeny, aby nebyl jen pouhým ochráncem finančních zájmů Unie (článek III-274); 5. doporučuje, aby Výbor pro ústavní záležitosti vyzval členské státy k ratifikaci Ústavní smlouvy při nejbližší příležitosti.
PE 347.119v04-00
CS
104/129
RR\550131CS.doc
POSTUP Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Referenční údaje
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce Zpravodaj(ové) Datum jmenování
AFCO – Stefano Zappalà 13. 9. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Alexander Nuno Alvaro, Roberta Angelilli, Edit Bauer, Kathalijne Maria Buitenweg, Giusto Catania, Charlotte Cederschiöld, Carlos Coelho, António Costa, Agustín Díaz De Mera García Consuegra, Antoine Duquesne, Kinga Gál, Timothy Kirkhope, Ewa Klamt, Wolfgang Kreissl-Dörfler, Barbara Kudrycka, Stavros Lambrinidis, Henrik Lax, Sarah Ludford, Edith Mastenbroek, Jaime Mayor Oreja, Claude Moraes, Hartmut Nassauer, Athanasios Pafilis, Martine Roure, Michele Santoro, Luciana Sbarbati, Inger Segelström, Ioannis Varvitsiotis, Manfred Weber, Stefano Zappalà, Tatjana Ždanoka
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování
Gérard Deprez, Luis Francisco Herrero-Tejedor, Sophia Helena In 't Veld, Jean Denise Lambert, Marco Pannella, Vincent Peillon, Agnes Schierhuber, Antonio Tajani
36 3 0
Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
105/129
PE 347.119v04-00
CS
29. 11. 2004 STANOVISKO PETIČNÍHO VÝBORU
proVýbor pro ústavní záležitosti ke Smlouvě o Ústavě pro Evropu (2004/2129(INI)) Navrhovatel: Marcin Libicki
NÁVRHY Petiční výbor vyzývá Výbor pro ústavní záležitosti jako příslušný výbor, aby do svého návrhu usnesení začlenil tyto návrhy: Úvod: Konvent o budoucnosti Evropy byl na zasedání Evropské rady v Laeken v prosinci 2001 požádán o vytvoření návrhů ke třem tématům, a to na základě předmluvy k novému návrhu ústavy. První z těchto otázek bylo „jak přiblížit občanům projekt EU její instituce“. Nejlépe může tuto úlohu plnit Petiční výbor v rámci Evropského parlamentu, neboť je jedinečně zasazen do struktury parlamentních výborů a je v pravidelném denním kontaktu s občany všech členských států Unie. Více než jakýkoli jiný výbor nebo orgán Unie je pravidelně informován samotnými občany Evropské unie o jejich individuálních obavách a reakcích souvisejících se záležitostmi Evropské unie. Je tedy schopen zhodnotit, co v každodenním životě Unie funguje a co ne. Přece jen je ale Petiční výbor pouze malou špičkou rozsáhlého „evropského ledovce“. Ačkoli neparlamentní orgány Unie hlásají blízkost občanům, je zřejmé, že jejich metody a způsoby práce zůstávají občanům vzdálené a cizí nebo přinejlepším špatně pochopené a jen zřídka vzbuzují důvěru. K vyřešení tohoto problému bude patrně třeba více než jen ústavy. Návrh Ústavy obsahuje návrhy, které občanům EU umožní lépe porozumět rámci, v němž EU a členské státy realizují svou činnost. Práva. Návrh ústavy se bezprostředně zabývá otázkou základních práv a občanství a Charta základních práv je úplně začleněna do jeho části II.
PE 347.119v04-00
CS
106/129
RR\550131CS.doc
Kromě toho se Unie sama zavazuje, že přistoupí k úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, ke které mohou v současné době v rámci Rady Evropy přistoupit pouze členské státy. Pro průměrného předkladatele petice v současné době platí vysoká míra neporozumění tomu, z jaké dohody jim přesně plynou jaká práva. Je pro ně obtížné pochopit zejména to, proč má Unie Chartu základních práv, ale žádné praktické prostředky pro zajištění jejího prosazení nebo skutečného uplatnění. Odpověď, že jejich záležitosti jsou věcí pro Evropský soud pro lidská práva (ECHR) a že mají postupovat právními cestami v členských zemích ztěží vyřeší problémy, se kterými se na Petiční výbor Evropského parlamentu obrátili. Každý občan členského státu bude občanem Unie. Neexistuje ale občanství EU. Mezi psanými právy je právo předložit petici Evropskému parlamentu vyplývající z Maastrichtské smlouvy. Úsilí Petičního výboru a Evropského parlamentu o dosažení nápravy pro občany je často úspěšné, především pokud je řešení nalezeno ve spolupráci s orgány členských států (národními, regionálními nebo místními), nebo pokud jde o jasné porušení právních předpisů EU a Komise může vyvinout tlak pod hrozbou řízení pro porušení právních předpisů Společenství. Toto řízení však, pokud je úspěšné, zajistí pouze soulad členského státu s danou směrnicí. Zřídka je učiněno něco přímo ve prospěch konkrétního stěžovatele. Ústava požaduje v prováděcích ustanoveních nebo v souvislosti s interinstitucionální dohodou jasně stanovené postupy, které zajistí mimosoudní prostředky nápravy, které by znamenaly praktické provedení ustanovení obsažených v hlavě II.
Participativní demokracie. Hlava VI zajišťuje a upevňuje účast občanů na demokratickém životě Unie a také specifikuje pravomoci evropského veřejného ochránce práv, který se zabývá případy „nesprávného úředního postupu v činnosti orgánů, institucí nebo agentur Unie“, význam ochrany osobních dat a postavení církví a necírkevních organizací. Stanovuje lepší pravidla průhlednosti. Taková opatření jsou důležitá pro občany a proto i pro Petiční výbor, který, připomínáme, dohlíží na činnost evropského veřejného ochránce práv a organizuje jeho volbu. Článek 46 jde ještě dále a dává „občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činností Unie“, což jistou dobu činili v rámci petičního postupu. Odstavec 4 článku 46 však vytváří pro občany zcela novou příležitost, tedy přesněji pro jeden milion občanů. Jedná se o opatření, které občanům umožňuje iniciovat právní akt Unie. To představuje jedinečnou příležitost pro Unii samotnou přesvědčit občany, že je schopna reagovat právní formou přímo na problémy obyvatel. To se nicméně nemá stát prostředkem k obcházení Parlamentu, který je demokratickým plodem všech obyvatel EU. Jinými slovy by to mělo být chápáno jako doplněk k činnosti Parlamentu, ne jako její náhrada. Mělo by tedy dojít k projednání v Parlamentu před vyzváním Komise k předložení oficiálního návrhu. RR\550131CS.doc
107/129
PE 347.119v04-00
CS
Tento odstavec uvádí, že právní předpisy EU by měly stanovit specifické postupy a podmínky vztahující se na takovou občanskou iniciativu. Takové postupy musí být jednoduché, jasné a průhledné a musí občanům poskytnout účinné právo iniciativy a zapojit je více do procesu vedoucího k formulování legislativního návrhu.
Takové opatření by proto mělo být vnímáno jako rozšíření práva občanů podávat petice v pozitivním smyslu, a to rozšíření velmi praktické. Je to vlastně sama podstata práva podávat petice, dovedená do svých logických důsledků. Zcela logicky si Petiční výbor přeje být, až přijde čas, přímo jmenován jako příslušný výbor, případně spolu s dalšími kompetentními výbory Parlamentu v závislosti na tématu, kterého se bude připravovaný právní předpis EU týkat. Požaduje právo a odpovědnost být nedílnou součástí postupu, který občany spojuje přímo s vytvářením právních předpisů EU, a to z důvodu koherence a také z principiálních a praktických důvodů.
Závěrečné poznámky: Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu obsahuje mnoho zvláštních ustanovení o individuálních právech a oblastech politiky, kterými se výbor pravidelně zabývá, vzhledem k peticím, které se jich týkají. V této souvislosti je třeba jednoduše zopakovat, že petiční postup je založen na spolupráci a posiluje schopnost Parlamentu vykonávat ve jménu občanů dohled a kontrolu nad činnostmi Unie. Pokud by existovaly přiměřenější prostředky mimosoudní nápravy, proces prosazování právních předpisů EU schválených Parlamentem a členskými státy v rámci Rady by se stal ještě účinnějším. Podobně vytváří Petiční výbor odpovídající parlamentní rámec podpory legislativní iniciativy občanů a pokud je třeba zlepšení přímým a veřejným zapojením iniciátorů, před jeho zpřístupněním Komisi. Během následujícího období je třeba více diskutovat o posledně zmíněném tématu, a přispět tak k vypracování podrobnějších postupů.
PE 347.119v04-00
CS
108/129
RR\550131CS.doc
POSTUP
Název
Smlouva o Ústavě pro Evropu
Číslo postupu
2004/2129(INI)
Příslušný výbor Užší spolupráce
AFCO
Zpravodaj Datum jmenování Projednáno ve výboru Datum přijetí návrhů
Marcin Libicki 29. 9. 2004 29. 9. 2004 7. 10. 2004 23. 11. 2004
Výsledek závěrečného hlasování
pro: proti: zdrželi se:
Členové přítomní při závěrečném hlasování
22. 11. 2004
11 0 0 Marcin Libicki, Michael Cashman, Marie Panayotopoulos-Cassiotou, Maria Matsouka, Manolis Mavrommatis, Robert Atkins, Proinsias De Rossa, Rainer Wieland, Mario Borghezio, Carlos José Iturgaiz Angulo, David Hammerstein Mintz, Alexandra Dobolyi
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování
RR\550131CS.doc
109/129
PE 347.119v04-00
CS
STANOVISKO EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO A SOCIÁLNÍHO VÝBORU
V Bruselu dne 28. října 2004
STANOVISKO Evropského hospodářského a sociálního výboru ke
Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu
____________
Dne 29. září 2004 se Evropský parlament rozhodl, v souladu s ustanoveními článku 262 Smlouvy o založení Evropského společenství, požádat Evropský hospodářský a sociální výbor o vypracování stanoviska ke „Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu“ Vzhledem k naléhavosti úkolu se Evropský hospodářský a sociální výbor na svém 411. plenárním zasedání ve dnech 15. a 16. září 2004 rozhodl jmenovat pana MALOSSE generálním zpravodajem. Na svém 412. plenárním zasedání ve dnech 27. a 28. října 2004 (zasedání ze dne 28. října 2004) přijal Výbor toto stanovisko v poměru 166 hlasů pro, 4 hlasy proti a 6 členů se zdrželo hlasování. 1.
Úvod
Ve svém stanovisku ze dne 24. září 2003 1 vyjádřil Evropský hospodářský a sociální výbor podporu návrhu Ústavní smlouvy. Zdůraznil, že jakmile dojde k očekávané dohodě mezi členskými státy, bude hlavním úkolem zajistit podporu Ústavy občany a občanskou společností členských států Unie. 1.1.
1
Viz Úř. věstník C10 z 14. 1.2004, strana 43
RR\550131CS.doc
CS
PE 347.119v04-00
CS
1.2. V současnosti jsme dospěli k etapě, kdy v každém členském státě Unie probíhají diskuse o ratifikaci Smlouvy, bez ohledu na způsob zvolené ratifikace, parlamentní cestou či referendem. 1.3. V tomto období důležitém pro budoucí uspořádání Evropy je třeba podpořit každého z nás, abychom se neomezili pouze na naše vlastní zájmy, ať už osobní, sektorové, profesní, místní či národní. Na Smlouvu je třeba nahlížet z hlediska jejího globálního politického významu v rámci procesu, který byl zahájen před více než 50 lety zakladateli Evropských společenství. 1.4. V této souvislosti EHSV vítá iniciativu Komise pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu, při které žádá EHSV o vypracování jeho stanoviska k Ústavní smlouvě. Výbor má v úmyslu plně využít této příležitosti a vydává: •
jednoznačné informace organizované občanské společnosti Unie o obsahu a rozsahu Ústavní smlouvy
•
doporučení ke komunikační strategii, aby byla přijata za účelem zmobilizování občanské společnosti pod Ústavní smlouvou
2.
Jednoznačné informace
2.1.
Konvent: krok vpřed v demokratizaci uspořádání Evropy
2.1.1. Ústavní smlouva byla navržena Konventem, který byl z velké části tvořen členy národních parlamentů a Evropského parlamentu. Tento způsob vypracování Ústavní smlouvy představuje sám o sobě krok vpřed, který si zaslouží pozornost veřejnosti. Snahy zapojit organizovanou občanskou společnost prostřednictvím slyšení a konzultací a také prostřednictvím účasti pozorovatelů vybraných sociálními partnery a EHSV znamenají skutečný krok vpřed také pokud jde o ústavní praktiky prováděné ve většině členských států. Ve svém stanovisku z 24. září 20032 EHSV dále předložil návrhy na posílení procesu zapojení občanské společnosti v budoucnosti. 2.1.2. Navzdory některým ústupkům Mezivládní konference text navržený Konventem nijak výrazně nezměnila. Ústavní smlouva je založena na vzájemném souhlasu všech politických seskupení: je výsledkem skutečné demokratické diskuse. 2.1.3. Třebaže Konvent neměl ústavní pravomoc, znamenalo jeho založení, vzhledem ke smíšenému charakteru EU jakožto unie států a občanů, opravdový zlom v dosavadních praktikách, které zcela opomíjely zastoupení parlamentů a občanské společnosti. 2.1.4. Nepřijetí Ústavní smlouvy by znamenalo neúspěch nastolené metody. Je proto důležité obhajovat stálé používání této metody (jak je stanoveno v Ústavní smlouvě).
RR\550131CS.doc
111/129
PE 347.119v04-00
CS
2.1.5. Z tohoto důvodu EHSV, který se účastnil činností Konventu, podporuje legitimitu této Smlouvy a vyzývá všechny členy Konventu a pozorovatele, kteří podepsali návrh této Smlouvy, aby se k němu připojili. 2.2.
Ústava, „revoluce“ v historii uspořádání Evropy
2.2.1. Ústava představuje nový rámec fungování Unie. Skládá se ze tří hlavních částí, přičemž první dvě jsou zcela nové: první část definuje zásady a hodnoty, na kterých je Unie založena, a druhá stanovuje základní práva občanů. Třetí část definuje a aktualizuje politiky Společenství popsané v předchozích smlouvách. 2.2.2. Ústava umožňuje nahradit existující smlouvy jediným, souhrnným dokumentem, který umožňuje, aby fungování EU bylo srozumitelnější a přístupnější všem. 2.2.3. Ústava nenahrazuje ústavy jednotlivých států, ale existuje spolu s nimi. Tato ústava bude platná na celém území Evropské unie. 2.2.4 Ačkoliv obsah Ústavy není, řekněme, „revoluční“, ústavní charakter nové Smlouvy nutně musí znamenat zlom v kolektivním povědomí evropských občanů, a to pokud jde o společné ambice a společný osud. EHSV musí podporovat tento krok vpřed při budování Evropy. 2.3.
Demokratičtější Unie uznávající občany jako svrchované při budování Evropy (Část I Smlouvy)
2.3.1. Cíl Ústavní smlouvy je stanoven jednoznačně: vytvořit politickou unii ve jménu občanů a států Evropy 2.3.2. Ambice Unie se orientují na hlavní očekávání evropských občanů. Ústavní smlouva výslovně zmiňuje jako cíle Unie „úplnou zaměstnanost, vysoce konkurenceschopnou sociálně tržní ekonomiku a vysokou úroveň ochrany a zlepšování kvality životního prostředí“. Unie současně usiluje o podporu „hospodářské, sociální a územní soudržnosti mezi členskými státy“ a vytvoření „oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“ pro své občany. 2.3.3.
Demokratická legitimita rozhodovacího procesu se výrazně zlepšila:
2.3.3.1. Legislativní pravomoci Evropského parlamentu se zvýšily. Tento vývoj by mohl přispět k většímu uvědomění si významu této instituce občany EU. 2.3.3.2. Nová úloha svěřená národním parlamentům představuje záruku proti případnému velkému množství předpisů na evropské úrovni. Komise je povinna informovat národní parlamenty o všech nových iniciativách a „mechanismus včasného varování“ jim umožňuje kontrolu subsidiarity.
PE 347.119v04-00
CS
112/129
RR\550131CS.doc
2.3.4. Občané se budou moci v budoucnu informovat o pozicích přijatých jejich příslušnou vládou v Radě, jelikož tento orgán bude povinen jednat transparentně, pokud jde o legislativu. 2.3.5. Poprvé je participativní demokracie uznána jako zásada fungování Unie a představuje nezbytnou součást zastupitelské demokracie. 2.3.5.1. Evropské instituce by měly, při udržování otevřeného a pravidelného dialogu se zástupci sdružení občanské společnosti, působit ucelenějším a transparentnějším způsobem. Při konzultacích s dotyčnými stranami by mělo být zejména možné se vyhnout byrokratickým nebo v praxi neaplikovatelným předpisům. Komise bude rovněž povinna provádět efektivnější hodnocení hospodářského a sociálního dopadu svých návrhů, a to na regionální i místní úrovni. 2.3.5.2. Jedna z velkých inovací v Ústavní smlouvě spočívá v zavedení práva občanů na iniciativu. Evropští občané budou v budoucnu moci, za předpokladu, že je jakákoliv žádost podpořena alespoň jedním milionem občanů pocházejících z většího počtu členských států, vyzvat Evropskou komisi k předložení návrhu legislativy, který by splnil jejich očekávání. 2.3.6. Úloha sociálních partnerů je potvrzena jako klíčový prvek demokratického života v Unii při respektování autonomie sociálního dialogu. 2.3.7. Zavedení této nové části (I) by mělo umožnit snížení demokratického deficitu rozšiřující se Unie. 2.4.
Unie, která lépe chrání základní práva evropských občanů (Část II Smlouvy)
2.4.1. Charta základních práv byla vypracována Konventem a byla uznána její demokratická legitimita. Příspěvky organizací občanské společnosti hrály významnou úlohu při přípravě znění Charty. 2.4.2. Tato Charta znamená určitě pokrok, poněvadž integruje, bez jakéhokoliv dělení do dalších kategorií, všechny typy individuálních nebo kolektivních práv (občanská a politická práva a sociální a ekonomická práva). Zastává rovněž inovační přístup tím, že přiznává občanům „modernější“ práva (v souvislosti s trvale udržitelným rozvojem, ochranou spotřebitele, rovností pohlaví, bioetikou, ochranou osobních údajů, atd.) 2.4.3. preambulí.
Základní práva občanů jsou nedílnou součástí Ústavní smlouvy a ne pouze
2.4.4. Toto začlenění Evropské charty základních práv do Smlouvy, jak bylo požadováno mnoha evropskými organizacemi občanské společnosti, má velký význam, protože tato práva se tímto stávají závaznými. 2.4.5. V praxi bude tento pokrok znamenat, že občanům se dostane lepší právní ochrana. V budoucnu se budou moci odvolávat na ustanovení Charty a na rozhodnutí, ke kterým dospěly evropské instituce nebo členské státy při provádění práva Společenství, před každým národním soudem. RR\550131CS.doc
113/129
PE 347.119v04-00
CS
2.4.6. EHSV, který se podílel na vypracovávání Evropské charty základních práv, je toho názoru, že její začlenění do Smlouvy představuje významný pokrok v ochraně práv fyzických a právnických osob. 2.5. Unie, která díky své metodě a díky politikám Společenství může splnit aspirace svých občanů (Část III Smlouvy) 2.5.1. Existující Smlouvy a zejména metoda Společenství do značné míry dokázaly svou účinnost. Třetí část Ústavní smlouvy proto přebírá základní ustanovení existujících Smluv, pokud jde o společné politiky Unie při rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na dalších přibližně dvacet oblastí, kde až doposud probíhalo jednomyslné hlasování. Navíc, oficiálně uznává spolurozhodování jako „běžnou legislativní proceduru“ posilující pravomoci Evropského parlamentu. Většina rozhodnutí Unie týkající se společných politik proto bude moci být přijata efektivněji a demokratičtěji. 2.5.2. V této třetí části jsou stanoveny obecné principy pro oblasti, kde členské státy rozhodly, že budou buď společně shromažďovat prostředky nebo budou spolupracovat. Nicméně obsah těchto politik není fixní: záleží na rozhodnutích a také na ochotě jednotlivých vlád a na většině hlasů v Evropském parlamentu. 2.5.3 Jedná se například o případ sociální politiky se všeobecným ustanovením (nazývaným „sociální klauzule“), podle kterého musí Unie brát v potaz při definování a provádění jednotlivých politik „požadavky spojené s podporou vysoké míry zaměstnanosti, se zajištěním vhodné sociální ochrany, s bojem proti sociální exkluzi, stejně jako s vysokou úrovní vzdělávání, se školením a s ochranou lidského zdraví“. To samé platí při boji proti všem formám diskriminace a exkluze a při uznávání úlohy služeb obecného významu při podpoře sociální a teritoriální koheze Unie, či, jak je uvedeno ve Smlouvě, při zohledňování environmentální dimenze a požadavků na ochranu spotřebitele. 2.5.4. Obtížnost pro občany účastnit se prací na Ústavní smlouvě lze přisoudit skutečnosti, že zatímco veřejnost bývá konzultována při konkrétních aktivitách, nebývá konzultována při operačních rámcích. Za účelem zmobilizování veřejnosti je nutné zahájit diskusi o tom, jaké aktivity chtějí občané a členské státy provádět, a to v dnešní době, kdy jsou zásady, hodnoty, cíle a pravidla fungování jasně stanovena Ústavou. 2.5.5. Z tohoto důvodu by EHSV chtěl v této fázi vytvořit souvislost mezi Ústavní smlouvou a Lisabonskou strategií, která bude brzy podrobena střednědobému hodnocení. Tato strategie by měla být prezentována během diskusí, poněvadž přináší představy o budoucnosti pro každého evropského občana: konkurenceschopnost, úplná zaměstnanost, sdílení znalostí, investice do lidského kapitálu, zvyšování, ale také udržování rámce a kvality života prostřednictvím trvale udržitelného rozvoje. Dnes se tato strategie hroutí, neboť prováděcí nástroje chybějí a existuje chronický nedostatek zapojení občanů a občanské společnosti. V této fázi je proto nutný nový impuls spolu s novými iniciativami Společenství, aby se stal ekonomický a sociální projekt Unie věrohodný.
PE 347.119v04-00
CS
114/129
RR\550131CS.doc
2.5.6. Ve svém stanovisku předloženém Evropské radě3 EHSV požaduje, aby bylo střednědobé hodnocení Lisabonské strategie prováděno občany a aktéry občanské společnosti. Toto hodnocení musí být příležitostí, kterou nelze zmeškat, předložit občanům a aktérům občanské společnosti jednoznačný politický vzkaz ohledně obsahu projektu Unie. 2.5.7. Je nutné, aby si občané uvědomili, že mají díky demokratickému pokroku v Ústavě prostředky, aby sami rozhodli o obsahu politik a aktivit Unie, které musí Unie v praxi uskutečnit, aby se naplnilo jejich očekávání. Řečení „NE“ Ústavní smlouvě by tedy zmrazilo Smlouvy v jejich současné podobě. 2.6.
Zmobilizování evropské občanské společnosti v rámci pokroků v Ústavní smlouvě, aby se tak překonaly nedostatky
2.6.1. To neznamená, že se bude mlčet o nedostatcích Ústavní smlouvy v její současné podobě. Velké množství požadavků občanské společnosti nemohlo být Konventem, a ještě více při mezivládní konferenci, bráno v úvahu. Ve svém stanovisku ze dne 24. září 2003 4,, EHSV předložil celou řadu nedostatků v návrhu Ústavní smlouvy, zejména: 2.6.1.1. Nedostatek vhodných provozních opatření pro provádění principu participativní demokracie. V důsledku nebyla dostatečným způsobem posílena úloha EHSV s ohledem na zajištění efektivního občanského dialogu. 2.6.1.2. Chybějící ustanovení uznávající úlohu organizované občanské společnosti při dodržování principu subsidiarity (zejména subsidiarity funkční) v protokolu o používání principu subsidiarity. 2.6.1.3. Slabost evropského vládnutí v oblastech hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti a také chybějící pravidla umožňující konzultovat Evropský parlament a EHSV v oblastech, které se v prvé řadě týkají aktérů občanské společnosti. 2.6.1.4. Chybějící povinná konzultace EHSV při uplatňování nediskriminačního principu, společné azylové a imigrační politiky či kultury, navzdory skutečnosti, že v EHSV působí řada odborníků zabývajících se touto problematikou. 2.6.2. Měla by být tedy Smlouva zamítnuta? EHSV se domnívá, že by se vše pouze zhoršilo, kdyby byl vyslán negativní signál pro uspořádání Evropy, a to v rámci i mimo Unii, což by jistě neuniklo znepřáteleným nebo konkurenčním silám, které by se těšily z tohoto neúspěchu. EHSV se naopak domnívá, že je možné stavět na navrhovaném institucionálním rámci a zlepšovat provozní opatření: 2.6.2.1. Ustanovení o participativní demokracii by měla být předmětem řady komunikací, definující konzultační metody a úlohu EHSV.
3 4
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru předložené Evropské radě k Střednědobému hodnocení Lisabonské strategie (číslo 1438/2004) viz poznámka pod čarou na straně 1
RR\550131CS.doc
115/129
4
PE 347.119v04-00
CS
2.6.2.2 Obsah evropského práva definujícího procedury pro provádění práva občanské iniciativy by měl být konzultován s občanskou společností. EHSV by mohl být požádán o vypracování průzkumného stanoviska k tomuto tématu. Dále by mohl vyjádřit svou podporu iniciativám občanské společnosti. 2.6.2.3. Princip participativní demokracie by měl být aplikován na důležité strategie Unie podporující růst, zaměstnanost a trvale udržitelný rozvoj. 2.6.3. Navíc, v rámci Ústavní smlouvy a ve stavu, jak byla přijata, je rovněž důležité informovat občany o mechanismech, které mohou zabezpečovat flexibilitu a o způsobech, jak dosáhnout pokroku, aniž by bylo nutné revidovat Smlouvu: 2.6.3.1. Členské státy přející si dále pokračovat v procesu evropské integrace budou snadněji posilovat vzájemnou spolupráci. 2.6.3.2. Vyjádří-li všechny členské státy politickou vůli, bude možné prohloubit integraci v citlivých oblastech, o kterých je stále nutné hlasovat jednomyslně, jako např. daně nebo sociální politika. „Přemosťovací klauzule“ umožňuje, aby se hlasování kvalifikovanou většinou rozšířilo i na tyto oblasti. 2.6.4. Snahou zastávat angažovaný, kritický a konstruktivní přístup přispěje organizovaná občanská společnost k dobré informovanosti občanů a bude vykonávat tlak na vlády. Nejhorší by bylo, kdyby politici potvrdili názor, který je bohužel velmi rozšířen, že občané se nezajímají o uspořádání Evropy. Tento názor je zcela chybný, neboť občané od Evropy očekávají mnohé, zejména že přispěje ke zlepšení jejich každodenního života poskytnutím představy o jejich budoucnosti. 2.6.5. EHSV se domnívá, že přijetí Ústavní smlouvy neznamená konec pro Smlouvu samotnou. Otevírají se tak další možnosti na podporu participativní demokracie. Odmítnutí Smlouvy by znamenalo vzdát se pokroku, kterého občanská společnost dosáhla prostřednictvím Konventu. 3.
Efektivní komunikace
EHSV se domnívá, že kvalita komunikační strategie bude rozhodujícím faktorem pro přijetí Ústavní smlouvy evropskými občany. Je proto zapotřebí pragmatického a profesionálního přístupu, aby byla zajištěna efektivnost této strategie. EHSV doporučuje, aby se komunikační strategie opírala o následující čtyři aktivity: 3.1
Zabezpečení prostředků: informační nástroje a financování
3.1.1. Komplexnost Ústavní smlouvy si vyžaduje přípravu informačních nástrojů, které bude možné použít, v průběhu komunikačního procesu, na vedení kampaní nebo organizování diskusí.
PE 347.119v04-00
CS
116/129
RR\550131CS.doc
3.1.2. Záleželo by na členských státech, s podporou informačních kanceláří evropského parlamentu a zastoupení Komise v členských státech, jak sestaví a zpřístupní informační nástroje. 3.1.3. Tyto nástroje by mohly mít podobu průvodců vysvětlujících problematiku Ústavní smlouvy, které by byly koncipovány podle různých kategorií obyvatel v každém členském státu. Čím specifičtější tyto nástroje budou, tím pro ně bude jednodušší, aby byly účelně využity médii, organizacemi občanské společnosti, politickými skupinami a místními a regionálními úřady pro šíření informací a zmobilizování občanů. 3.1.4. Zabezpečení dostatečných finančních prostředků je nezbytné pro realizaci komunikační strategie, která by splnila očekávání občanů. 3.2.
Vedení komunikační kampaně za podpory médií a místních komunikačních sítí
3.2.1. Jakmile obdrží média, místní a regionální úřady, politické skupiny a organizace občanské společnosti požadované prostředky, budou moci zastávat svou úlohu zprostředkovatele informací. Budou schopni předávat jednoznačné informace o dopadech Ústavní smlouvy, které budou upraveny podle zájmů místních občanů. 3.2.2. Nejprve by bylo účelné zjistit, na úrovni každého členského státu, jak je Ústavní smlouva vnímána různými kategoriemi obyvatel, aby bylo možné se zamyslet nad obsahem informací, které je třeba předat občanům. Podle závěrů budou mít informace za cíl překonat obavy občanů a zajistit odpovědi na jejich konkrétní očekávání. 3.2.3. Mimoto bude třeba pečlivě vybrat nositele informací a komunikační podporu. Zapojení širokého spektra aktérů je nezbytné pro zajištění pluralistické podoby kampaně. Navíc, blízký kontakt s občany bude klíčovým faktorem pro věrohodnost a přijetí předávaných informací, z čehož vyplývá význam provádět aktivity na místní a regionální úrovni. 3.2.4. EHSV doporučuje Evropskému parlamentu, aby byly pracovní skupiny v každém členském státě tvořeny odborníky na institucionální komunikaci, aby bylo možné vytvářet konkrétní návrhy jednotlivým vládám, pokud jde o aktivity a prostředky nezbytné na vedení efektivní komunikační kampaně v členských státech. EHSV je připraven předložit svůj vlastní odborný posudek v této oblasti a využít svých kontaktů v členských zemích, v národních hospodářských a sociálních výborech nebo v obdobných institucích. 3.3.
Organizování otevřených diskusí se všemi občany, za účelem podpory výměny názorů a přesvědčení občanů
3.3.1. Komunikační kampaně by měly vést k otevřenému, skutečnému dialogu s občany. Je důležité, aby měli lidé příležitost klást dotazy a vyslechly si různé argumenty, aby si tak mohli vytvořit a vyjádřit svůj vlastní úsudek.
RR\550131CS.doc
117/129
PE 347.119v04-00
CS
3.3.2. Takovýto dialog bude možný pouze v rámci decentralizovaných diskusí. Čím bližší bude kontakt s občany, tím bude možné lépe poskytovanou informací zareagovat na jejich očekávání, odpovědět na jejich dotazy a zajistit demokratický charakter diskusí. 3.3.3. Národní a evropské instituce musí zajistit logistickou podporu těchto iniciativ. Národní hospodářské a sociální výbor nebo obdobné instituce by mohly koordinovat diskuse na národní úrovni s ohledem na program probíhajících událostí a ve spojení s EHSV, který jim může poskytnout dokumentaci a zkontaktovat je s mluvčími. 3.3.4. Za účelem zajištění určitého stupně souvislosti mezi iniciativami, žádá EHSV Evropský parlament a Evropskou komisi, aby zajistily, že iniciativy zástupců organizované občanské společnosti se budou těšit stejné podpoře jako iniciativy zástupců evropských, národních, regionálních a místních úřadů v rámci „1000 diskusí pro Evropu“. Účast občanské společnosti nemůže zůstat stranou. 3.3.5. EHSV žádá Evropský parlament, aby vyčlenil významnou část rozpočtu určeného na komunikaci v Unii na diskuse ohledně Ústavní smlouvy, jako doplněk k prostředkům z národních a místních státních orgánů a k vlastním prostředkům z organizací občanské společnosti. 3.4.
Dát diskusím a ratifikaci evropský rozměr
3.4.1. Je nezbytné zajistit, aby přijetí Ústavní smlouvy evropskými občany nebylo podmíněno pouze vnitropolitickými otázkami. 3.4.2. Z tohoto důvodu EHSV doporučuje, aby měly diskuse a ratifikace Ústavní smlouvy skutečný nadnárodní rozměr: 3.4.2.1. Na straně jedné by měly evropské instituce přispívat ke koordinaci komunikačních aktivit politických hnutí, místních a regionálních úřadů a organizací občanské společnosti. Měly by podporovat výměnu dobrých praktik v této oblasti a spojovat svá úsilí.. EHSV by například mohl podporovat výměnu dobrých praktik (a znalostí) na evropské úrovni mezi organizacemi občanské společnosti, které jsou zapojeny do komunikačních aktivit. Zároveň by mohl zavést systém zpětných informací, který by umožňoval hodnotit na evropské úrovni návrhy, kritiky a doporučení formulované občany v rámci diskusí organizovaných občanskou společností. Konečně, EHSV je připraven podpořit přeshraniční nebo mnohonárodní iniciativy. 3.4.2.2. Na straně druhé EHSV podporuje návrh Komise pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu uspořádat, pokud to je možné, ratifikační proceduru v období okolo nějakého symbolického data (např. 8. nebo 9. května) 3.4.3. EHSV proto vyzývá k aktivnímu zapojení evropských institucí při vypracovávání a provádění komunikační strategie, pokud jde o Ústavní smlouvu. Je důležité spolupracovat s členskými státy a dávat silný a pozitivní signál občanům o Evropě.
PE 347.119v04-00
CS
118/129
RR\550131CS.doc
3.4.4. Co se týká EHSV, ten se zapojí do předávání jednoznačných informací evropské občanské společnosti o demokratickém pokroku v Ústavní smlouvě, zejména pokud jde o občanství a účast. V Bruselu dne 28. října 2004
Předsedkyně
Generální tajemník
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Evropského hospodářského a sociálního výboru
Anne-Marie Sigmund
Patrick Venturini
________________
RR\550131CS.doc
119/129
PE 347.119v04-00
CS
STANOVISKO VÝBORU REGIONŮ CONST-019
v Bruselu dne 22. listopadu 2004
STANOVISKO Výboru regionů ze dne 17. listopadu 2004 ke Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu
____________
VÝBOR REGIONŮ, S ohledem na návrh zprávy Ústavního výboru Evropského parlamentu týkající se Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu (PE 347.119), S ohledem na rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 14. září 2004 konzultovat jej v této věci v souladu s čtvrtým odstavcem článku 265 Smlouvy o založení Evropských společenství; S ohledem na Smlouvu zakládající Ústavu pro Evropu podepsanou hlavami států či vlád dne 29. října 2004 (CIG 87/2/04 rev 2, CIG 87/04 Add. 1 rev 1 a Add. 2 rev 2), S ohledem na závěry předsednictví Evropské rady z Laeken z 14. a 15. prosince 2001 a zejména Laekenskou deklaraci o budoucnosti Evropské unie, S ohledem na závěry předsednictví Evropské rady z Bruselu ze 17. a 18. června 2004,
RR\550131CS.doc
CS
PE 347.119
CS
S ohledem na své stanovisko k návrhům Výboru regionů pro Mezivládní konferenci (CdR 169/2003 fin1.), své usnesení k Doporučením Evropského konventu (CdR 198/2003 fin2), své usnesení k výsledkům Mezivládní konference (CdR 22/2004 fin3), a své prohlášení k ústavnímu procesu Unie (CdR 77/2004), S ohledem na své stanovisko k účasti zástupců regionálních vlád na práci Rady Evropské unie a účast Výboru regionů na neformálních zasedáních Rady (CdR 431/2000 fin4), S ohledem na svůj návrh stanoviska (CdR 354/2003 rev. 1) přijatý dne 21. září 2004 Komisí pro ústavní záležitosti a vládu v Evropě (zpravodajové: Pan Franz Schausberger, zástupce země Salcbursko ve Výboru regionů (AT-EPP) a Lord Tope, Úřad pro Velký Londýn (UK/ELDR).
1)
Vzhledem k tomu, že smyslem Laekenské deklarace a závazků přijatých hlavami států či vlád bylo zajistit pro Unii ústavní základ, který by zaručil lepší demokracii, legitimitu, transparentnost a efektivitu při řešení demokratických problémů v rozšířené Evropě,
2)
Vzhledem k tomu, že se v Bílé knize Evropské komise o vládě v Evropě konstatuje, že EU přešla na systém víceúrovňové vlády a je tedy nutné zvýšit význam a ohled na pravomoci místních a regionálních vlád,
3)
Vzhledem k tomu, že Ústavní smlouva zajišťuje ústavní základ pro aplikaci a záruky principu subsidiarity a zároveň chrání výsady členských států, regionů a místních orgánů a zohledňuje administrativní a finanční dopady unijní legislativy na regionální a místní orgány,
4)
Vzhledem k tomu, že vytvoření nového mechanismu předběžné kontroly politických nástrojů, který poprvé v historii evropské integrace zapojuje národní parlamenty - a případně i regionální parlamenty s legislativními pravomocemi – do evropského legislativního procesu, a zapojení Výboru regionů do procesu předběžné kontroly jsou novými klíčovými prvky, které přináší Protokol o aplikaci principů subsidiarity a proporcionality,
5)
Vzhledem k tomu, že je důležité udržovat rovnováhu mezi plněním principů subsidiarity a proporcionality a potřebou účinné činnosti Unie,
6)
Vzhledem k tomu, že žádost Evropského parlamentu o vypracování stanoviska uznává podíl VR na ústavním procesu zejména v jeho funkci zástupce místních a regionálních samospráv v evropském Konventu.
1 2 3 4
Úř. věst C 23 z 27.1.2004, str. 1
Úř. věst. C 256 z 24.10.2003, str. 62 Úř. věst C 109 z 30.4.2004, str. 52 Úř. věst. C 107 z 3.5.2002, str. 5
RR\550131CS.doc
121/129
PE 347.119
CS
přijal na svém 57. plenárním zasedání 17. a 18. listopadu 2004 (jednání dne 17. listopadu) následující stanovisko: 1.
Názory Výboru regionů
Výbor regionů (a)
Ústavní proces
1.1
gratuluje irskému předsednictví k úspěšnému předsedání a uzavření Mezivládní konference (IGC – Intergovernmental Conference) během výkonu jeho funkce;
1.2
připomíná svůj příspěvek k ústavnímu procesu, který prezentovala delegace pozorovatelů Výboru regionů v Evropském konventu, a společné kroky a iniciativy s evropskými sdruženími regionů a místních orgánů, které byly zaměřeny především na mechanismus subsidiarity a regionální a místní dopady Ústavy; vítá, že Mezivládní konference přijala příslušné návrhy předložené Evropským konventem;
1.3
znovu vyjadřuje svou podporu ústavnímu procesu, zejména fázi tohoto procesu, jež probíhala v rámci Konventu, který byl širokým fórem otevřeným všem účastníkům; zvažuje, že Konvent sice vzal na vědomí, avšak podcenil úlohu a pozici místních a regionálních orgánů v procesu evropské integrace, který ilustruje zejména pořádání půldenního jednání k této otázce; lituje, že Konvent neměl více času na kvalitní projednání ustanovení o politických nástrojích upravených v části III Ústavy, což způsobilo, že část III neodpovídá vždy systému kompetencí upravenému v části I.
1.4
vítá podporu Evropského parlamentu při přípravě Ústavní smlouvy týkající se většího uznání institucionální a politické úlohy místních a regionálních samospráv v rozhodovacím procesu Společenství (srov. se zprávou p. Napolitana o úloze regionálních a místních samospráv v budování Evropy a se zprávou p. Lamassoura o rozdělení kompetencí mezi EU a členskými státy);
(b)
Smlouva
1.5
zvažuje, že Smlouva představuje pozitivní krok kupředu pro Evropskou unii a upravuje řadu potřebných mechanismů pro efektivní řízení Unie;
1.6
domnívá se, že jak založení explicitního vztahu mezi koordinací hospodářských a zaměstnaneckých politik (článek I-11.3 a I-14), tak zavedení horizontální sociální klauzule, podle které musí Unie při definování a realizaci svých politik zvážit požadavky na podporu vysoké zaměstnanosti, záruku adekvátní sociální ochrany, boje proti sociální exkluzi a vysoké úrovní vzdělání, školení a ochrany lidského zdraví (článek III-2bis), zajistí vhodný právní základ pro realizaci evropského sociálního modelu a udržitelnost dle ustanovení preambule Charty základních práv Unie a cílů Evropské unie [článek I-3 odst.3];
PE 347.119
CS
122/129
RR\550131CS.doc
1.7
vítá začlenění textu Charty základních práv do Smlouvy, čímž se zajistí větší přehlednost a jistota pro občany s ohledem na jejich práva vyplývající z občanství Unie a zaručí spravedlivější a sociálněji zaměřená Evropa;
1.8
lituje zakotvení veta členských států v řadě oblastí a domnívá se, že to povede ke zbytečnému omezení efektivity rozhodování;
1.9
vítá však stanovení jednomyslného postupu Rady při uzavírání mezinárodních smluv o podnikání v oblasti kultury, audiovizuální produkce, sociálních služeb, vzdělávání a zdravotnictví [článek III-315];
1.10
vítá ustanovení upravující obvyklé legislativní postupy v části III Ústavy [článek IV445a];
1.11
zvažuje, že Smlouva obsahuje jasné určení a rozdělení pravomocí v rámci Unie, zjednodušuje její nástroje a posiluje demokratickou legitimitu, transparentnost rozhodovacího procesu a efektivitu jejích institucí, a poskytuje Unii potřebnou flexibilitu při přijímání nových úprav.
(c)
Subsidiarita a úloha vlád na nižší úrovni v rámci členských států
1.12
vítá novou definici principu subsidiarity a zapojení Výboru regionů do procesu následné kontroly aplikace principu subsidiarity; [Subsid-článek 8]; vítá také, že obdrží zprávu Komise o aplikaci článku I-11 Ústavy (subsidiarita a proporcionalita) společně s ostatními institucemi a národními parlamenty členských států [Subsidčlánek 9]; lituje však, že ustanovení, která upravují princip proporcionality, nejsou tak komplexní, jako ustanovení týkající se subsidiarity;
1.13
vítá odkaz na místní a regionální samosprávu [článek I-5 a část II-preambule], uznání významu místní demokracie v rámci Unie [článek I-46 odst. 3], a úlohu zastupitelských sdružení v demokratickém životě Unie [článek I-47 odst. 2]; lituje však, že Výbor regionů není zmíněn v hlavě VI („demokratický život Unie“) [článek I-46], která upravuje princip zastupitelské demokracie, vzhledem k tomu, že jeho členové představují demokratický princip blízkosti v srdci Unie;
1.14
zvažuje, že širší uznání místního a regionálního rozměru v rámci nové architektury Unie zlepší její efektivitu i její vztahy s občany: evropská integrace by měla zahrnovat i politické rozhodování, v jehož rámci se bude přihlížet k názorům místních a regionálních orgánů, neboť tyto sféry vlády jsou odpovědné za transpozici a implementaci velkého části legislativy a politiky EU, a představují nejbližší článek k občanům a mohou tedy podstatným způsobem přispět ke kvalitě legislativy Unie; [článek I-5] konstatuje však, že konzultace nemohou nahradit odpovědnost a pravomoci regionů a místních orgánů v rámci jejich působnosti, kterou je třeba respektovat; musí dostat šanci prokázat, že jsou v souladu s vnitrostátními předpisy daných členských států schopny splnit cíle zamýšlených akcí;
RR\550131CS.doc
123/129
PE 347.119
CS
1.15
vítá ustanovení, že Unie bude respektovat národní identitu členských států a jejich základní strukturu, včetně práva na regionální a místní samosprávu a jejich základní státní funkce [článek I-5], zvláště ty, které mají zaručovat územní celistvost, udržovat veřejný pořádek a zabezpečovat národní bezpečnost, neboť se může jednat o klíčovou podmínku pro zachování odpovědnosti a pravomocí demokraticky legitimovaných místních a regionálních orgánů;
1.16
vítá, že Smlouva zaručuje právo regionálních ministrů účastnit se zasedání Rady jménem svého členského státu tím, že v článku I-23 odst. 2 potvrzuje znění článku 203 Smlouvy o ES; vyzývá členské státy, aby zřídily interní struktury a mechanizmy, které zajistí účast regionů a místních orgánů na vytváření evropských politik členských států a zaručí regionální účast také v rámci nového režimu utváření Rady, co se týče problémů, které jsou v jejich kompetenci;
1.17
vítá požadavek na komplexnější konzultace ve fázi předcházející legislativnímu procesu – aby se místní a regionální orgán mohly více zapojit do evropského rozhodovacího procesu, za nějž nesou odpovědnost v oblasti transpozici a/nebo implementace, musí být dobře informovány o aktuálním vývoji, k čemuž jsou naprosto nezbytné odpovídající předběžné konzultace; jedná se o dvousměrný proces, v jehož rámci mohou takové konzultace umožnit samotné Komisi, aby získala lepší informace o místním a regionálním dopadu konkrétních předpisů, čímž se zajistí kvalitnější tvorba legislativy. [Subsid-článek 2];
1.18
vyzývá k zahájení skutečného dialogu a jeho rozšíření na klíčové tématické oblasti již na počátku funkčního období nové Komise;
1.19
vybízí ke kvalitnějším přímým konzultacím na národní úrovni mezi národními parlamenty místními a regionálními orgány, jež jsou odpovědné za transpozici a/nebo implementaci unijní legislativy;
1.20
vítá požadavek Smlouvy, podle kterého má Evropská komise nejprve přihlédnout k finančním a administrativním důsledkům svých legislativních návrhů, a zvažuje, že Komise přitom musí vyhodnotit dopad těchto návrhů na místní a regionální orgány, vzhledem k tomu, že se často jedná o úroveň řízení, která je v konečném důsledku odpovědná za provedení a realizaci nových iniciativ EU; žádá Evropský parlament, aby podobně zvážil dopad svých legislativních pozměňovacích návrhů [Subsid- článek 4];
1.21
oceňuje širokou a hodnotnou diskusi, jež se uskutečnila na konferenci Výboru regionů o subsidiaritě, která se konala dne 27. května 2004; je si vědom, že komplexnější posouzení aplikace a hodnocení principů subsidiarity a proporcionality bude provedeno v rámci nadcházejícího stanoviska Výboru regionů.
(d)
Politiky
PE 347.119
CS
124/129
RR\550131CS.doc
1.22
vítá zařazení územní soudržnosti mezi cíle Unie a začlenění regionů, které čelí různým druhům obtíží, mezi takové regiony, které se budou těšit zvláštní pozornosti; lituje však, že Smlouva neodkazuje na přeshraniční a transnacionální spolupráci nebo spolupráci mezi regiony ani nestanoví jasný právní nástroj či rámec pro finanční podporu partnerství měst či jiné podobné spolupráce [článek III-220-224] – v Evropě má přeshraniční a transnacionální spolupráce a spolupráce mezi regiony dlouhou tradici a představuje jeden ze sociálně-kulturních základů evropské integrace a získává ještě více na důležitosti v kontextu nové sousedské politiky. V této souvislosti je nutné vytvořit právní základ pro takovou spolupráci v rámci Unie;
1.23
vítá, že Smlouva umožňuje členským státům – a jejich složkám – zajišťovat, obstarávat a financovat služby všeobecného hospodářského zájmu;
1.24
vítá, že byla uznána kulturní a jazyková rozmanitost, což usnadní ochranu a podporu místního a regionálního dědictví a integrity a boj proti homogenizaci evropské kultury; [články I-3 a III-280];
1.25
bere na vědomí začlenění podpůrných, koordinačních či doplňkových akcí na úrovni Unie v oblastech sportu [článek III-282], turistiky [článek III-281] a civilní ochrany [článek III-284], kde hrají významnou úlohu místní a regionální orgány a vyzývá Komisi, aby všeobecně využívala evropských rámcových předpisů;
1.26
zvažuje, že převedení kompetencí na Evropskou unii v oblasti kultury, vzdělávání, zdravotnictví a sociálních služeb vyžaduje podrobnou kontrolu dodržování principů subsidiarity a proporcionality, a doporučuje, aby Komise všeobecně využívala evropských rámcových předpisů, jež ponechávají národním, regionálním a místním orgánům možnost volby formy a metod dosažení požadovaných výsledků.
(e)
Výbor regionů
1.27
lituje, že IGC neposílila institucionální postavení Výboru regionů s cílem pevně stanovit oblasti povinných konzultací v rámci ústavního pořádku a posílit jeho konzultativní úlohu, například: v oblastech sdílené působnosti, u opatření ke koordinaci hospodářské politiky a politiky zaměstnanosti a v oblastech podpory, koordinace či doplňkových akcí;
1.28
vítá, že bylo Výboru regionů přiznáno právo zahájit řízení před Soudním dvorem k ochraně svých výsad a pro porušení zásady subsidiarity; [článek III-365]; lituje však, že konference regionálních vlád nedala regionům vybaveným legislativní mocí žádnou možnost podání žaloby před ESD, aby mohly bránit své legislativní kompetence.
1.29
vítá potvrzení, že funkční období bude prodlouženo na pět let, tak, aby odpovídalo funkčnímu období Parlamentu a Komise [článek III-386]. Doporučení Výboru regionů
2.
Výbor regionů
RR\550131CS.doc
125/129
PE 347.119
CS
(a)
Ratifikace Smlouvy
2.1
vyzývá Evropský Parlament, aby schválil Ústavní smlouvu a vítá iniciativu ústavněprávního výboru EP konzultovat VR ohledně jeho stanoviska k návrhu Ústavní smlouvy;
2.2
sdílí názor Evropského parlamentu, že Ústavní smlouva uskutečnila nepopiratelný pokrok v demokracii;
2.3
vyzývá národní a případně regionální parlamenty členských států, aby ratifikovaly Ústavní smlouvu
2.4
podporuje politické úsilí Evropského parlamentu upevnit ústavní proces kladením důrazu na zásluhy této Ústavy a zejména na návrhy Výboru pro regionální rozvoj;
2.5
požaduje, aby byla uzavřena meziinstitucionální dohoda s cílem vypracovat společnou komunikační strategii v souvislosti s uveřejněním a výkladem Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu široké veřejnosti, zejména s ohledem na bezprostřední ratifikaci Smlouvy;
2.6
zavazuje se, že se zúčastní strategie na podporu porozumění a přijetí Smlouvy běžnými občany a že bude vybízet k témuž své členy a jejich orgány a sdružení.
2.7
Vítá iniciativu „1000 diskusí pro Evropu“ a potvrzuje, že je ochoten se aktivně zapojit do informační kampaně pro evropské občany prostřednictvím sítě místních a regionálních úřadů a vyzývá poslance Evropského parlamentu a místní a regionální volené zástupce, aby spojili své síly, podpořili budoucí Evropskou ústavu a společně přispěli k politické a demokratické diskusi, která bude probíhat souběžně s procesem ratifikace;
(b)
Implementace Smlouvy
2.8
očekává, že uzákonění Ústavní smlouvy přinese skutečnou přidanou hodnotu v demokratickém životě a činnosti Unie
2.9
zavazuje se posoudit nová práva a povinnosti Výboru a provést potřebné přípravné práce a vnitřní reorganizaci s cílem efektivně a účinně reagovat na rozšíření svých pravomocí;
2.10
upozorňuje Evropský parlament na několik dopadů Ústavní smlouvy a vyzývá Parlament k podpoře VR zejména ohledně: - kvalitativního zapojení VR do politického života Unie a do rozhodovacího procesu Společenství; - účinného a úspěšného aplikování ustanovení Protokolu o principu subsidiarity a
PE 347.119
CS
126/129
RR\550131CS.doc
proporcionality, co se týče jak předběžného politického procesu konzultací, tak následného monitorování zákonů; - respektování kompetencí místních a regionálních samospráv v souladu s novou definicí zásady subsidiarity a novým rozdělením kompetencí v Evropské unii; - uznání teritoriální soudržnosti jako nového cíle Unie a dodržování závazků daných v novém protokolu o hospodářské, sociální a teritoriální soudržnosti; - podpory přeshraniční a meziregionální spoloupráce coby integračního faktoru v Evropské unii navzdory mezerám v legislativě, zejména vzhledem k ambicím Unie týkajících se politiky sousedství; - respektování kulturní a jazykové rozmanitosti, chráněné jako nový cíl Společenství 2.11
vyzývá Evropský parlament, aby dále využíval možnosti konzultací s Výborem regionů dle ustanovení Ústavní smlouvy [článek III-388] s cílem zvýšit porozumění místním a regionálním dopadům;
2.12
požaduje, aby v případech, kdy musí být Výbor konzultován na základě Ústavní smlouvy, instituce, jež uskutečnila konzultace s Výborem, musela uvést důvody pro případné nesplnění doporučení Výboru;
2.13
vyžaduje, aby byl zapojen do obhajoby principu subsidiarity společně s národními parlamenty v rámci šestitýdenní lhůty předběžného upozornění a aby měl právo vypracovávat odůvodněná stanoviska, pokud předmětný návrh neodpovídá principu subsidiarity, a aby bylo toto stanovisko bráno v úvahu [Subsid- článek6];
2.14
žádá národní parlamenty, aby zavedly řádný a efektivní dialog se zástupci místních a regionálních úřadů, kteří jsou obeznámeni s rozmanitostí bezprostředních problémů a odpovědni za následky plynoucí z monitorování aplikace zásady subsidiarity;
2.15
vyzývá národní vlády a parlamenty, aby přenesly ducha a filozofii „systematického dialogu“ EU do své státní správy, pokud se tomu tak již nestalo, tím, že zapojí zástupce regionální a místní správu do procesu hodnocení legislativních návrhů;
2.16
vyzývá Evropskou komisi, aby podala Výboru regionů zprávu a aplikaci článku I-10 (Občanství), zejména proto, že upravuje právo volit a být volen v obecních volbách [článek III-129];
2.17
Vzhledem k tomu, že návrh na posílení stávající konzultativní role VR prostřednictvím horizontální klauzule, která stanoví, že VR musí být konzultován v oblastech sdílených pravomocí v souvislosti s opatřeními, která mají za cíl koordinovat hospodářskou a zaměstnaneckou politiku, a v oblastech podpůrných, koordinačních nebo doplňkových opatření, VR vyzývá Evropskou komisi, aby konzultovala všechny iniciativy v oblastech, zjevný místní či regionální dopad nebo kompetence, kde Smlouva neupravuje povinné konzultace. Tyto oblasti, mimo jiné,
RR\550131CS.doc
127/129
PE 347.119
CS
zahrnují legislativu, která definuje zásady a podmínky, zejména hospodářské a finanční, které umožňují, aby služby obecného hospodářského zájmu plnily svou funkci [článek III-122]: liberalizace služeb [článek III-147]; Harmonizace legislativy nepřímých daní [článek III-171]; Sbližování legislativy v oblasti vnitřního trhu [články III-172, III-173]; Státní podpora [články III-167, III-168, III-169]; Zemědělství, rozvoj venkova a rybářská politika [článek III-231]; Výzkum a technický rozvoj [články III251, III.252 a III-253] turistika [článek III-281] a civilní ochrana [článek III-284]; 2.18
vyzývá Evropskou komisi, aby konzultovala s Výborem regionů jakékoli budoucí změny svého složení při přípravě návrhu rozhodnutí Rady [článek I-32 a článek III386].
(c)
Přezkoumání Smlouvy a jejích ustanovení
2.19
je přesvědčen, že k dalšímu rozvoji EU je nezbytné nadále uplatňovat proces přezkoumávání Smlouvy, s cílem rozhodnout, které úkoly může značně rozšířená Unie společně plnit;
2.20
potvrzuje svou ochotu aktivně a plně se účastnit budoucích revizí Ústavy a navrhuje, aby členské státy zařadily zástupce regionů a místních orgánů do svých delegací na mezinárodních konferencích [CdR 198/2003; 3.7.], které se zabývají revizemi smluv, jež mají dopad na nižší úroveň správy v členských státech, a do delegací vysílaných do jakéhokoli budoucího Konventu;
(d)
Závěrečná poznámka
2.21
pověřuje svého předsedu, aby toto stanovisko předal Radě Evropské unie, Evropskému parlamentu a Evropské komisi. V Bruselu dne 17. listopadu 2004
PE 347.119
CS
Předseda Výboru regionů
Generální tajemník Výboru regionů
Peter Straub
Gerhard Stahl
128/129
RR\550131CS.doc
POSTUP
Název Číslo postupu Základ v jednacím řádu Příslušný výbor Datum oznámení na zasedání Výbor(y) požádaný(é) o stanovisko Datum postoupení Nezaujaté stanovisko Datum rozhodnutí Užší spolupráce Date announced in plenary Návrhy usnesení zahrnuty ve zprávě Navrhovatel(ka) Datum jmenování Předchozí zpravodaj(ové) Projednání ve výboru Datum přijetí Výsledek závěrečného hlasování
Členové přítomní při závěrečném hlasování
Náhradníci přítomní při závěrečném hlasování Náhradníci (čl. 178 odst. 2) přítomní při závěrečném hlasování Datum předložení – A6 Poznámky
RR\550131CS.doc
Smlouva o Ústavě pro Evropu 2004/2129(INI) článek 45 AFCO 16. 9. 2004 všechny 16. 9. 2004 ECON IMCO TRAN 21. 9. 2004 28. 9. 2004 7. 10. 2004
Richard Corbett 27. 7. 2004
CULT 13. 9. 2004
FEMM 22. 9. 2004
Íñigo Méndez de Vigo
26. 7. 2004 1. 9. 2004 29. 9. 2004 5. 10. 2004 25. 10. 2004 16. 11. 2004 25. 11. 2004 29. 11. 2004 30.11.2004 pro: 20 proti: 3 zdrželi se: 3 James Hugh Allister, Jens-Peter Bonde, Carlos Carnero González, Richard Corbett, Jean-Luc Dehaene, Panayiotis Demetriou, Andrew Duff, Maria da Assunção Esteves, Ingo Friedrich, Bronisław Geremek, Genowefa Grabowska, Ignasi Guardans Cambó, SylviaYvonne Kaufmann, Jo Leinen, Íñigo Méndez de Vigo, Borut Pahor, Rihards Pīks, Sérgio Sousa Pinto, Alexander Stubb, Johannes Voggenhuber Mercedes Bresso, Ashley Mote, Gérard Onesta, Georgios Papastamkos, Reinhard Rack, Joachim Wuermeling
9. 12. 2004
129/129
A6-0070/2004
PE 347.119
CS
