Váš šálek kávy
Máme tady nový školní rok a s ním i další číslo našeho časopisu. Prázdniny nám uběhly velmi rychle a školní rok započal snad ještě rychleji. A tak se chtě nechtě musíme přehodit z odpočinkového do školního, zpola aktivního režimu. Ranní vstávání a učení je opět na scéně a nám nezbývá nic jiného, než nový školní rok přivítat s dobrou náladou a určitou dávkou humoru. Přece jen, není nad to, proložit občas hodinu trochou sarkasmu a ironie, jak mají někteří naši oblíbení kantoři ve zvyku. Toť mé doporučení pro zkušenější spolužáky. Někteří z nás jsou tady však noví, a teprve zjišťují, jak funguje střední škola, a seznamují se s učiteli. A někteří jsou zase o rok starší, a i když pořád tak nějak zjišťují, jak funguje střední škola, s učiteli už se dobře znají. S každým dalším ročníkem nás čekají nové zážitky a zkušenosti, se kterými se na konci budeme moct pochlubit anebo se z nich naopak poučit. V prváku si všichni
užíváme, objevujeme a většina z nás ani pořádně neví, kudy kam, ale s léty se to všechno postupně vyjasňuje. Už tak nějak víme, co bychom jednou chtěli dělat, v jakých předmětech napjatě posloucháme a ve kterých nám naopak chybí polštář a sluchátka (matematika to jistě není). Také se už pomalu vymaňujeme z područí té proklaté puberty, která způsobuje naši chorobnou bezstarostnost a ohromné záchvaty smíchu mnohdy zcela bez příčiny. Zkrátka ať už jsme v prvním nebo čtvrtém ročníku, stále nás čeká něco nového. Naše škola je plná příležitostí, a ač se někomu může první rok zdát trochu komplikovaný, například když máte v PK při psaní MountBlue chuť křičet anebo vyhodit monitor z okna, vyplatí se to vydržet. Během čtyř let dostanete spoustu příležitostí, podívat se na zajímavá místa, vyzkoušet si řadu praxí a hlavně se dostat do nejrůznějších situací, které vás ve školní lavici nepotkají. Tímto bych chtěla všem studentům naší školy poblahopřát k postupu do vyšších ročníků a našim letošním prvákům pevné nervy (hlavně se zmíněným MountBlue) a úspěšný start na nové škole. Teri
občasník č. 4/2014 vydávaný na Střední odborné škole dopravy a cestovního ruchu, Krnov
střípky z cest aneb slunečný Berlín Zájezd BERLÍN se uskutečnil ve dnech 6. až 8. 3. 2014. Vyjížděli jsme v brzkých hodinách, ale to nám nikomu nebránilo se těšit na krásný Berlín a hlavně na ty zážitky. A že jich byla spousta. Například nastoupit na špatné metro? Záměr. Každý se chce projet v prázdném vagóně, tudíž jsme nebyli výjimkou. Paní učitelka nám chtěla udělat radost a to se cení. Kromě nezapomenutelných zážitků jsme se mohli podívat na krásu Berlína. Kávička sem, kávička tam. Nápoj na denním režimu, ale to přece patří k zájezdu užít si ho i po té příjemnější stránce ne jen běhat za památkami. Památek jsme si užili taky dostatek. Prošli jsme všechny důležité stavby, které k Berlínu neodmyslitelně patří, žáci nám vždy o každé z nich něco málo přečetli. Navštívili jsme např. Říšský sněm, Červenou radnici, Televizní věž, Neptunovu kašnu, Braniborskou bránu, Technické muzeum, Nikolaiviertel a naši letákovou smršť Veletrh cestovního ruchu, odkud si každý vzal aspoň jeden leták. Někteří i sto…. Nikdo nezůstal bez něj a ani to nešlo. Tolik krásných barevných tašek, příruček z každé země, cestovních kanceláří, aerolinek… - nebylo možné zůstat bez letáků i drobných suvenýrů. Pavilon cestovního veletrhu byl obrovský a ani my jsme nezůstali beze ztráty našich účastníků. Nakonec se všichni našli a hurá zpátky. Výlet jsme si užili, co to nejvíce šlo. Vzpomínky máme uchované a těšíme se na další zájezd. Děkujeme 3.C za super výlet a paním učitelkám za to, že nás uhlídaly. Snad jsme byli hodní… Poznáte zajímavosti Berlína, které jsme navštívili? 1
3
4
1 – Říšský sněm, 2 – Braniborská brána, 3 – Televizní věž, 4 – Radnice
2
co jste možná (ne)věděli o Německu a) b) c) d) e)
Oficiální název: Spolková republika Německo Kontinent: Evropa Rozloha: 357 021 km2 Počet obyvatel: 82 422 299 (červenec 2006) Největší města: Berlin (hl. město) 3 490 000, Hamburg 1 720 000, München 1 255 000 f) Úřední jazyk: němčina g) Průměrný věk dožití obyvatel: 78,80 let (2006) h) Sjednocené Německo je podle počtu obyvatel po Rusku druhá největší země Evropy. Ekonomicky je ovšem nejsilnější a hospodářský a politický vývoj v Německu má rozhodující vliv na vývoj a integraci celé Evropy. V Německu je trestné fyzicky trestat děti. Nemluvím teď o domácím násilí, ale i kvůli pár plácnutím přes zadek si můžete vysloužit pokutu nebo trestní stíhání. Lidé v Německu si velmi potrpí na biopotraviny, které jsou zcela běžné na pultech supermarketů a pomalu ale jistě vytlačují normální potraviny. První školní den si s sebou děti vedle aktovky odnáší i Schultüte. Papírový kornout, který je naplněný školními potřebami, ale i sladkostmi nebo plyšovými hračkami. Tradiční narozeninová hra v Německu se nazývá Topfschlage. Dítěti se zavážou oči, do ruky vloží vařečka a v místnosti ukryje hrnec, pod který je schovaná nějaká dobrůtka. Dítě má za úkol pomocí vařečky hrnec najít. Pak si může vychutnat sladkou odměnu. Němci na rozdíl od Čechů upřednostňují tykání. Vše tak působí mnohem přátelštěji a uvolněněji. Do důchodu jde člověk v Německu v 67 letech. Nejspisovněji se mluví v Hannoveru. Ivča
konec prázdnin trochu jinak. - Itálie
Projekt Erasmus+ 25. 8. až 3. 9. 2014
ti nejlepší z nejlepších... CZECH GROUP:-)
překonali jsme i strach z létání
Miglierina – místo nezapomenutelných zážitků
konec prázdnin trochu jinak. - Itálie
kromě nás se projektu účastnili i Italové a Rumuni
užili jsme si i krásného, teplého moře…
o zábavu bylo postaráno
i na pravou italskou pizzu došlo ;)
pár německých a italských frází na cestu Guten Morgen/Guten Tag/Guten Abend/Gute Nacht Dobré ráno/odpoledne / dobrý večer / dobrou noc Guten Tag / Hallo Dobrý den/Ahoj Auf Wiedersehen / Bye-bye / Bis bald! Na shledanou / Nashle / Zatím Wie geht es Ihnen? - Gut. Und Ihnen? Jak se máte? - Dobře. Co Vy? Es freut mich. Těší mě. Vielen Dank. / Danke. Děkuji. / Díky. Entschuldigung. / Es tut mir furchtbar Leid. Omlouvám se. / Strašně moc se omlouvám. Gute Reise. Šťastnou cestu Ciao! (čáo!) Ahoj! Come stai? (kóme stai?) Jak se máš? Sto bene, gracie. (sto béne, grácje) Mám se dobře, díky. Come ti chiami? (kóme ty kjámi?) Jak se jmenuješ? Mi Chiamo… (mi kjámo… ) Jmenuji se Di dove sei? (dy dóve sei) Odkud jsi? Sono de la república Ceca. (sóno de la repúblika čéka) Jsem z České republiky. Ti amo Miluji tě Quanto costa una pizza? Kolik stojí pizza? Grazie. Děkuji.
28. října 1918 dne 28. října roku 1918 byla na Václavském náměstí v Praze oficiálně vyhlášena samostatnost a pro národy bývalého Rakousko-Uherska se začaly psát nové dějiny - snaha českých politiků o prosazení samostatnosti byla hned v zárodku potlačena a tak se česká politika víceméně odmlčela - jedinou skutečnou "válku proti centrálním mocnostem" vyvíjel pouze český exil v čele s T. G. Masarykem a úzký kroužek příznivců, kteří pod vedení Edvarda Beneše vytvořili tajnou organizaci Mafie. Svůj významný podíl měli i přes rozsáhlou cenzuru novináři, herci a spisovatelé - v průběhu roku 1916 sestavili T. G. Masaryk, Edvard Beneš a M. R. Štefánik pozdější Československou národní radu, která se stala hlavním orgánem protirakouského odboje - dva týdny před koncem 1. sv. války tak vznikla tzv. "První republika", což je dodnes označení pro Československo v období od roku 1918 až do vzniku Mnichovské dohody v roce 1938. První republika zahrnovala území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na jejím území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky, různými nářečími Ukrajiny, romsky, rumunsky, jidiš apod. VÝZNAMNÉ „PRVNÍ OSOBNOSTI“ PRVNÍ REPUBLIKY: 1. prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk 1. premiérem byl Karel Kramář 1. ministrem financí byl Alois Rašín 1. ministrem zahraničí byl Edvard Beneš 1. ministrem vojenství byl Milan Rastislav Štefánik Poznáš, kdo je na obrázku???
d)
b)
a) c) a) T. G. Masaryk; b) A. Rašín; c) M. R. Štefánik; d) E. Beneš; e) K. Kramář
e)
hádej, kdo jsem odhalení „hádej, kdo jsem“ osobnost z minulého čísla Poznali jste tajemnou osůbku z minulého čísla? Navedly Vás indicie – tentokrát opavský rak, který rozumí matematice, miluje moře a žije život jako pohádku? GABRIELA VÍCHOVÁ
tajemná osobnost tohoto čísla na sebe prozradila Narodil/a jsem se před 28 lety v Krnově – ve znamení štíra. Vystudoval/a jsem Gymnázium v Krnově, Filozofickou fakultu UP v Olomouci – obor Česká filologie a Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, obor Hudební kultura se zaměřením na vzdělávání. V současné době dálkově studuji Církevní konzervatoř v Opavě, obor Sólový zpěv. Mé zájmy jsou soustředěny především na kulturu a umění, odmalička se věnuji hře na klavír, varhany a sólovému zpěvu, zajímá mě jazzová hudba. Nemám žádné životní motto; řídím se instinkty. Věřím snům, hvězdám a kartám. Mým nejsilnějším životním zážitkem bylo narození dcery, nejhorší životní zážitek si raději nechám pro sebe (každý má svá tajemství). Procestoval/a jsem celkem dost zemí, nejvíce mě uchvátila Francie – hlavně Paříž. Ovládám angličtinu, němčinu, polštinu. Když jsem maturoval/a, nejvíce jsem se obávala toho, že vše, co jsem se naučil/a, při zkoušce zapomenu... Maturantům proto přeji hlavně pevné nervy; ne nadarmo se říká, že maturita je zkouškou dospělosti
tradičně netradiční Anglie V září se studenti naší školy vydali do Anglie, konkrétně do Londýna. Ubytování měli zajištěno u anglických rodin, se kterými měli možnost sdílet společné bydlení a spoustu každodenních situací. Kromě bydlení u rodin si užili také prohlídku významných londýnských památek, jako např. Tower Bridge, London Eye, Big Ben, Traffalgar Square a Buckingham Palace. Jaké byly jejich dojmy, pocity a názory na Anglii?
Březka
Hanka
Jaký je to pocit, jet v eurotunelu?
Jaký je to pocit, jet v eurotunelu?
Nijak zvláštní, ani jsem nevěděla, že se hýbeme, ale jako ano v uších mi pískalo a měla jsem je zalehlé.
Člověk to nějak nevnímá, že je pod mořem. Maximálně mu zalehnou uši.
Měli jste strach z toho, jaké budou rodiny, které vám poskytovaly ubytování? Nevím jak ostatní, ale já ne. Já jsem se těšila a byla jsem příjemně překvapená. Co vás hned po příjezdu „trklo do očí“? Určitě pobřeží Anglie, mě vzala celá Anglie, celé to prostředí bylo úžasné.
Měli jste strach z toho, jaké budou rodiny, které vám poskytovaly ubytování? Strach jsem ani nějak nepociťovala, protože už jsem takhle bydlela ve dvou anglických rodinách a byla jsem si vědoma, do čeho jdu. Samozřejmě před prvním setkání jsem byla trochu nervózní, ale to je asi tak vše. Co vás hned po příjezdu „trklo do očí“?
Jak se podle vás liší život v Anglii od toho našeho v Česku?
Prvně to byli vápencové útesy, které šli vidět z dálky z trajektu.
Angličani jsou milí, zdvořilí a celkově je tam krásné prostředí a atmosféra. Oproti Česku, které nemám ráda, to byl „paradise“.
Jak se podle vás liší život v Anglii od toho našeho v Česku?
Jaký byl váš první dojem z vaší rodiny?
Přišlo mi, že neustále někam spěchají, že ten život tam je "rychlejším tempu".
Ale jo dobrý, příjemní rodiče se třemi dětmi, byli milí, výborně vařili, cítila jsem se u nich dobře.
Jaký byl váš první dojem z vaší rodiny?
Jaký máte bydlení? ¨
z typického anglického
Jaký máte dojem z typického anglického bydlení?
Úžasné! Miluju ty jejich typicky úzké a vysoké domečky. Styl staveb a všechno je v Anglii super.
Jelikož oni žijí v úzkých domech stavějících se do výšky, což u nás je to přesně naopak, tak to působí velmi klaustrofobicky.
dojem
Zaznamenali jste nějakou reakci ze strany Angličanů k vám, jako k Čechům? Ne vůbec, na to se nedívali, teda aspoň jsem to tak cítila. Je něco, na co byste si v Anglii museli dlouho zvykat? Já bych si zvykla hned, jediný problém by asi byl, že bych pořád přepočítávala libry na koruny, ale jinak bych se tam hned přestěhovala.
Vcelku dobrý, byli sympatičtí na pohled.
Zaznamenali jste nějakou reakci ze strany Angličanů k vám, jako k Čechům? Nijak jsem nepociťovala ani to, že by si pamatovali, že jsem Česka. Je něco, na co byste si v Anglii museli dlouho zvykat? Určitě na jídlo. Celkově takový ten jejich životní styl.
tradičně netradiční Anglie Březka Jak jste se poprali s tou „pravou“ angličtinou? Sem tam jsem nerozuměla, když mluvili moc rychle, ale jinak měli krásnou výslovnost a rozuměla jsem jim. Co se vám na pobytu v rodinách líbilo, a co jste naopak neměli rádi? Líbilo se mi úplně vše a jediná negativní věc byla ta, že jsme tam byli krátkou dobu. Jaká památka vás nejvíce zaujala? Nejvíc asi Tower Bridge a Big Ben.
Hanka
Dostali jste se do nějaké vtipné nebo složité situace?
Jak jste se poprali s tou „pravou“ angličtinou?
Spíš ty vtipné ale je to dost sprosté takže to popisovat nebudu.
Já osobně jsem s tou angličtinou neměla žádný problém, v pohodě jsem jim rozuměla. Sice je pravda, že se s námi moc nebavili.
Chtěli byste se tam někdy vrátit nebo tam dokonce žít?
Co se vám na pobytu v rodinách líbilo, a co jste naopak neměli rádi?
Na 100% se tam vrátím a na 99% tam budu žít! Anglie je můj sen už od dětství.
Líbilo se mi, že jsme mohli zažít i tu anglickou atmosféru těch rodin. Je to mnohem záživnější, než bydlet na hotelu.
Co je podle vás v Anglii lepší, než u nás? Všechno. Celkově mi přijde taková lepší, určitě mě nejvíc zaujalo to, jak si tam v centru běhali mezi turisty. Kdyby šel někdo běhat tady tak se na něj dívají jako na vola. Máte pro naše čtenáře nějaké doporučení, na co se před cestou do Anglie psychicky připravit? Jo, připravte se na úžasné prostředí a milé lidi.
Jaká památka vás nejvíce zaujala? Asi Tower Bridge a Tower of London, ale vcelku mě zaujalo skoro všechno. Dostali jste se do nějaké vtipné nebo složité situace? Nepřipadá mi, že jsme se dostali do nějaké vtipné nebo složité situace. Chtěli byste se tam někdy vrátit nebo tam dokonce žít? Vrátit se tam rozhodně někdy vrátím. Velmi ráda bych tam i žila, ale ne v Londýně, ale raději v Brightonu. Co je podle vás v Anglii lepší, než u nás? Životní úroveň a je tam více možností Máte pro naše čtenáře nějaké doporučení, na co se před cestou do Anglie psychicky připravit? Na to, že Anglie je drahá.
vtípky ze školních lavic Ve škole se píšou pololetní písemky, po zadání se ze zadních lavic ozve: "To je ale idiot!!"Na to se od tabule ohradí učitel: "Ticho, každý na to musí přijít sám!"
Ve škole učitelka varuje děti: „Nesmíte líbat zvířata, protože se takhle můžou šířit různé nemoci. Zná někdo nějaký příklad?“ „Já,“ hlásí se Lukáš, „moje tetička pořád líbala papouška.“ „A co se stalo?“ „Papoušek chcípl!“
Paní učitelka vykládá látku: "Děti, ví někdo z vás, co je to pštros?" Ani jeden žák to neví, a tak vysvětluje: "Pštros je taková velká slepice, veliká asi jako já...."
Učitelka vyčítá ve škole žákům, že se nenaučili znát periodickou tabulku prvků: "Když mi bylo tolik, kolik je teď vám, uměla jsem nazpaměť nejen názvy, ale i atomové hmotnosti!" Jeden z žáků s nevinnou upřímností povídá: "No jo, paní učitelko, ale tenkrát jich ještě bylo děsně málo!"
Přijde Honzík ze školy a v žákovské knížce má: "Prosím 5 Kč na Vietnam." Odpověď: "Syn zlobí, nikam nepojede.
vtípky ze školních lavic Na školním výletě přespává třída přes víkend v tělocvičně. Učitel v pátek večer rozmístí slečny na jeden konec a chlapce na druhý, uprostřed nakreslí čáru a říká: "Za každé překročení této čáry účtuji deset korun!" A z davu chlapců se někdo ozve: "Můžu si koupit permanentku?"
Studenti měli napsat esej, která by pojednávala o náboženství, sexu a tajemnu. Jedna studentka napsala krátkou větu: Bože, jsem těhotná, ale s kým?
Paní učitelka: „Děti, venku nám letos poprvé sněží, co kdybychom začali s koulováním?“ „Ano, ano…“, volají všichni. „Dobrá, k tabuli půjde Nováková.“
Pepíček se ve škole chlubí učitelce, že jeho sestra má žloutenku. Učitelka ho pošle domů, aby to děti nedostaly. Za týden ho potká a ptá se: "Tak co, Pepíčku, jak se daří sestře?" "Jó, to já nevím, paní učitelko. To víte, než sem dojde z Austrálie další dopis, tak to chvíli potrvá...."
co je na tabuli
co vidí učitel
co vidí student
co si pamatují studenti
co bude v testu
co vidí uklízečka
